JUDr. Klára VESELÁ – SAMKOVÁ Advokátní kancelář – attorney at law Mgr. Petra GERLICHOVÁ JUDr. Zuzana NAVRÁTILOVÁ Mgr. Gerlinda PEJČEVA Mgr. Lucie VEJVODOVÁ JUDr. Klára VESELÁ – SAMKOVÁ
Ústavní soud České republiky Joštova 8 660 83 Brno 2 DOPORUČENĚ NA DORUČENKU
Španělská 6, 120 00 Praha 2 tel.: 224 239 390, 224 238 996 e-mail:
[email protected] www.lawyers.cz
Odesláno též na elektronickou podatelnu na el. adresu
[email protected]
Č T V E R M O v Praze, dne 14. srpna 2007 Věc: návrh na vydání předběžného opatření ve smyslu čl. 80 zák. č. 182/1993 Sb. Stěžovatelka:
Marcela Urbanová, nar. 19. 6. 1967, trvale bytem Semetín 1464, okr. Vsetín, PSČ 755 01
Právně zastoupena: JUDr. Klárou Veselou Samkovou, advokátkou se sídlem Španělská 6, 120 00 Praha 2 Vedlejší účastník řízení:
Okresní státní zástupce v Jihlavě, JUDr. Arif Salichov, Okresní státní zastupitelství Jihlava, Tř. Legionářů 9 586 04 Jihlava
Ústavní stížnost proti zásahu veřejné moci, kterým byla porušena tato práva stěžovatelky: 1) čl. 6 odst. 1 Úmluvy o základních lidských právech a svobodách – právo na spravedlivé soudní řízení nezávislým a nestranným soudem ve spojení s čl. 38 odst. 1 Listiny základních lidských práv a svobod – nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci 2) čl. 8 Úmluvy – právo na respektování soukromého a osobního života ve spojení s čl. 2 odst. 3 Listiny základních lidských práv a svobod – každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá a s čl. 10 odst. 1 Listiny základních lidských práv a svobod – právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti a dále čl. 10 odst. 3 Listiny základních lidských práv a svobod, kdy každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. To vše samostatně a ve spojení s čl. 3 Úmluvy o základních lidských právech a svobodách, kdy nikdo nemůže být mučen nebo podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu.
1
I. Krátké vylíčení dějové osy 1) Stěžovatelka byla od roku 1992 do června 2005 zaměstnankyní Městského úřadu města Vsetín, posledních osm let pracovala jako vedoucí sekretariátu vsetínských starostů. 2) Od roku 2003 se stupňovaly její konflikty se starostou Jiřím Čunkem, které spočívaly zejména v tom, že odmítala jeho návrhy a jednání, které lze charakterizovat jako sexuální obtěžování. Dalším zdrojem konfliktů byla situace, kdy se stala předsedkyní zaměstnaneckých odborů na pracovišti, což starosta Čunek interpretoval jako střet zájmů. Vzhledem k svým osobním zájmům však stěžovatelku nepřeložil na jiné pracoviště, jak o to posléze i sama žádala. Případ sexuálního obtěžování v podobě nevyžádaných a odmítaných doteků se sexuálním podtextem, vyznání – a to i za přítomnost třetích osob, se stěžovatelka snažila řešit prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. Vídeňského. Pro psychické obtíže způsobené situací na pracovišti začala docházet i na psychoterapii. Stěžovatelka rozvázala pracovní poměr výpovědí poté, co se stala nechtěnou svědkyní soukromých sexuálních praktik starosty v kanceláři, kam omylem vstoupila. Po této zkušenosti dospěla k názoru, že poměry v zaměstnání jsou pro ni natolik neúnosné, že situaci řešila výpovědí ze zaměstnání. 3) I po skončení pracovně-právního poměru probíhala jednání mezi stěžovatelkou a starostou města Vsetín, Jiřím Čunkem, o narovnání vztahů. Šlo mimo jiné i o podmínky, které stěžovatelku výrazným způsobem poškozovaly v souvislosti s jejími podnikatelskými aktivitami. Na podzim roku 2006 Jiří Čunek v rámci své senátorské předvolební kampaně zveřejnil v regionálním týdeníku Jalovec nepravdivé informace o stěžovatelce v souvislosti se sexuálním obtěžováním a následně na ni podal trestní oznámení pro pomluvu. Po tomto kroku Jiřího Čunka se obrátila stěžovatelka na pražského advokáta JUDr. Jiřího Nováka, který má pobočku i v Přerově. JUDr. Novák byl stěžovatelce doporučen jako odborník na pracovněprávní vztahy vyučujícím na Právnické fakultě v Brně. Tento advokát pak usiloval o mimosoudní dohodu s Jiřím Čunkem, ke které však nedošlo. Během postupu jednání se stěžovatelka zmínila svému právnímu zástupci, že byla svědkem předání úplatku starostovi města vsetím Jiřímu Čunkovi kterou on sám označil za provizi v souvislosti s prodejem městského majetku. Advokát upozornil klientku na skutečnost, že by bylo vhodné, aby se o tomto protiprávním jednání jmenovaného dozvěděla policie a poukázal (nepřesně) i na ust. § 168 tr. zákona – možnost jejího trestního stíhání pro trestný čin neoznámení trestného činu. Nato stěžovatelka svému tehdejšímu advokátovi sdělila, že si nepřeje být uvedena jako oznamovatelka tohoto trestného činu přijímání úplatku; poté podal advokát oznámení sám a klientky se pouze zeptal, zda je ochotna sdělenou informaci potvrdit při policejním výslechu. Toto stěžovatelka v důvěře, že obhajuje její zájmy, svému advokátovi slíbila svůj slib posléze dodržela. 4) Na základě trestního oznámení učiněného JUDr. Jiřím Novákem došlo k obvinění a následnému vyšetřování Jiřího Čunka z trestného činu dle § 160 Tr. zákona – přijímání úplatku a ing. Ing. Petr Hurta, komplementáře společnosti H & B REAL, kom. spol. z trestného činu dle § 161 Tr. zákona – podplácení. V této věc i byla stěžovatelka opakovaně vyslýchána státními zástupci a policejními orgány. Její postavení je postavení svědkyně. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2
II. Případy související Následně po zahájení vyšetřování ve věci úplatku došlo k řadě dalších událostí, které vyústily do několika dalších vyšetřování. Jsou to zejména tyto případy: 1) Kauza „úplatek 500.000,-“ Stěžovatelka je zde vedena jako svědkyně. V tomto případě svědkyně vypovídala o tom, že byla přítomna předání částky 500.000,- Kč paní Martinou Hurtovou starostovi Vsetína Jiřímu Čunkovi. Ve věci byla celkem třikrát vyslechnuta, z toho jednou po předání případu státnímu zástupci Arifu Salichovovi dne 26. 7. 2007, když výslech trval celkem sedm hodin. Při prošetřování této věci byl též zadán a následně vypracován znalecký posudek na osobnost, intelekt a důvěryhodnost Marcely Urbanové. Tento posudek vypracovala psycholožka Dobrila Hrůzová; svědkyně v něm byla označena jako konzistentní osobnost, u níž je vysoce nepravděpodobné, že by si uvedenou událost vymyslela. V tomto případě právní zástupkyně stěžovatelky požádala dne 26. 7. 2007, aby její klientka obdržela kopie všech protokolů, kde ve věci vypovídala. Tato žádost byla předána osobně vyšetřovateli pplk. Odvodymu a ten ústně sdělil, že protokoly nevydá, neboť toto není v trestním řádu ani v jiném právním předpisu upraveno. Sdělil, že o věci rozhodne usnesením, což se doposud nestalo:doposud neposkytnul ani fotokopie protokolů s výpovědí svědkyně. Uvedená věc byla vedena nejprve u PČR – Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, expozitura Ostrava pod ČTS:OKFK-15/6-2006, posléze u PČR – Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, expozitura České Budějovice, P.O.Box 126, 370 74 České Budějovice pod spisovou značkou ČTS OKFK-21/4-2007. Věc byla ukončena – odložena – usnesením okresního státního zástupce JUDr. Arifa Salichova, dle médií se zdůvodněním, že uvedený skutek nenastal. Státní zástupce ve svých veřejných vystoupeních zároveň označil svědkyni - stěžovatelku - za lhářku, která byla ke své výpovědi vedena pomstou. 2) Kauza pomluvy J. Čunka spáchaná M. Urbanovou Pan Jiří Čunek podal na paní Marcelu Urbanovou trestní oznámení, že jej neoprávněně nařkla ze sexuálního obtěžování. V této věci je stěžovatelka v pozici podezřelé. V této věci nemá stěžovatelka k disposici naprosto žádné písemnosti, ani oznámení o spáchání trestného činu ani svoje vlastní podání vysvětlení. Dne 2. 8. 2007 se obrátila právní zástupkyně stěžovatelky na PČR Vsetín s žádostí o poskytnutí fotokopie uvedených dokladů, prozatím neobdržela odpověď. Věc je vyšetřována pod neznámým spisovým číslem kriminální policií ve Vsetíně, adresa Hlásenka 1516, 755 01 Vsetín, vyšetřování vede ing. Kostka. Není známo jaké další úkony jsou při vyšetřování tohoto trestného činu plánovány. 3) Kauza pomluvy M. Urbanové spáchaná J. Čunkem Paní Marcela Urbanová podala trestní oznámení na pana Jiřího Čunka dne 25. září 2006, kdy Jiří Čunek nechal uveřejnit dopisy adresované jemu paní M. Urbanovou ve vsetínském
3
regionálním týdeníku „Jalovec“ a nařkl ji, že jej těmito dopisy vydírá. K uveřejnění těchto dopisů M. Urbanové J. Čunkovi došlo těsně před volbami do senátu, ve kterých byl pan Čunek úspěšný. J. Čunek se do médií opakovaně vyjádřil, že dopisy stěžovatelky uveřejnil, aby se vyhnul případnému vydírání, stěžovatelka však vnímá jeho počin jako snahu o zviditelnění se před volbami na její úkor. V této věci by stěžovatelka měla být v právním postavení poškozené. Přes toto svoje postavení nemá stěžovatelka k disposici žádné písemnosti, ani vlastní výpověď, kterou podávala oznámení o podezření ze spáchání trestného činu, ani eventuální podání vysvětlení J. Čunkem. Dne 2. 8. 2007 se obrátila právní zástupkyně stěžovatelky na PČR Vsetín s žádostí o poskytnutí fotokopie uvedených dokladů, prozatím neobdržela odpověď. Věc je vyšetřována pod neznámým spisovým číslem kriminální policií ve Vsetíně, adresa Hlásenka 1516, 755 01 Vsetín, vyšetřování vede ing. Kostka. Není známo jaké další úkony se při vyšetřování tohoto trestného činu plánují. 4) Kauza pokus o uplácení spáchaná Romanem Vaškůjem a Petrem Šmiřákem Dne 20. 2. 2007 kontaktoval paní Marcelu Urbanovou pan Petr Šmiřák s panem Zubíkem a následně přišli s nabídkou urovnání sporu mezi p. Čunkem a paní Urbanovou pomocí financí a dalších úsluh. Jmenovitě se mělo jednat o to, že paní Urbanová zašle fakturu panu Romanovi Vaškůjovi na konzultační služby na 750.000,- Kč s tím, že p. Čunek uhradí pí. Urbanové další částky ve výši, kterou si sama určí. O této návštěvě paní Marcela Urbanová neprodleně informovala policii, která monitorovala i následující setkání stěžovatelky s panem Šmírákem a Vaškůjem. Tyto materiály byly použity ve prospěch obhajoby Jiřího Čunka v kauze sub 1). Je plně zdokumentováno Policií ČR, že paní Urbanové přislíbil p. Vaškůj další dary a výhody za to, že přestane vypovídat proti Jiřímu Čunkovi a posléze když prohlásí, že do celé věci byla natlačena policií ČR, která měla mít připraveny předem její protokoly s výpověďmi. Těmito dalšími plněními byla záruka neodvolatelnosti druha M. Urbanové z jeho funkce ředitele vsetínských lesů – společnosti vlastněné městem Vsetín, další částka placená panem Čunkem a následující dlouhodobá dovolená v zahraničí. Oba zprostředkovatelé po paní Urbanové chtěli, aby se zavázala, že proti panu Čunkovi již nebude nikdy vypovídat. Pan Roman Vaškůj stěžovatelku M. Urbanovou také naváděl, aby se omluvila z výslechu stanovenému na 3. 3. 2007 a měl již připraven koncept dopisu omluvy. Marcela Urbanová zdánlivě přistoupila na vyjednávání a dala si podmínku – omluvný dopis od p. Čunka. Tento dopis obdržela a následně předala policii. Pan Vaškůj a pan Šmírák byli následně zatčeni a obviněni z trestných činů křivého obvinění, podplácení a nadržování. Řízení je vedeno Policií ČR, útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality, expozitura Ostrava, Bohumínská 1, 728 99 Ostrava, pod číslem jednacím OKFK-17/6-2007. V současnosti se pravděpodobně čeká na grafologickou expertizu podpisu Jiřího Čunka na omluvném dopisu stěžovatelce. Další postup ve věci není znám. Původně měla v tomto řízení stěžovatelka postavení poškozené. Dne 16. 4. 2004 podepsala poučení poškozeného v trestním řízení a následně jí bylo umožněno nahlédnout do spisu. Dle úředního záznamu ze dne 17. 4. 2007 poškozená nahlížela do spisu od 9,30 do 13,15 a požádala o pořízení kopií z většího rozsahu listinného materiálu, což nebylo možno obratem zařídit. Další postup je popsán v úředním záznamu z jehož obsahu vyplývá, že
4
fotokopie části spisu poškozená převezme na pracovišti PČR Olomouc. Náklady na zhotovení fotokopie spisu musí poškozená uhradit. Dne 24. 4. 2007 byla stěžovatelka vyrozuměna dopisem vyšetřujícího policejního rady pplk. JUDr. Jindřicha Pustky o tom, že dle názoru dozorového státního zástupce není ve věci poškozenou, takže nemá právo nahlížet do spisu a nemá právo na pořízení fotokopií ze spisu. Tímto způsobem ztratila stěžovatelka možnost být jakkoliv informována o průběhu řízení, které mělo na její osobní život zásadní vliv, stejně jako mělo vliv na vyšetřování dalších případů s tímto pokusem o uplácení souvisejícím. Stěžovatelka hodnotí tento krok – změnu klasifikace svého postavení z poškozené na pouhého svědka – jako účelovou stahu orgánů činných v trestním řízení vzdáliv ji veškerých informací, které by posléze mohla použít na svoji obranu. Dne 2. srpna 2007 se obrátila právní zástupkyně stěžovatelky na vyšetřovatele PČR a opětovala žádost o již jednou žádané dokumenty a hlavně požádala o fotokopii vlastní výpovědi stěžovatelky v dané věci. Dne 9. 8. 2007 obdržela právní zástupkyně stěžovatelky faxem dopis vyšetřovatele pplk. Jindřicha Pustky, ve kterém opětovně zamítá přiznat paní Urbanové postavení poškozené a přiznává jí jediné právo – právo nahlížet do vlastní výpovědi. K rozhodnutí otázky, zda M. Urbanové náleží postavení poškozené či nikoliv, postoupil pplk. J. Pustka podání právní zástupkyně stěžovatelky dozorujícímu státnímu zástupci OSZ Přerov. Lze tedy očekávat rozhodnutí dozorujícího státního zástupce v Přerově, ovšem o dalším vedení vyšetřování není nic známo. 5) Kauza „vykradená e-mailová schránka“ Stěžovatelka je zde vedena jako svědkyně – poškozená. Stěžovatelka podala dne 17. 5. 2007 na policii trestní oznámení, neboť se prostřednictvím médií dozvěděla, že se někdo „naboural“ – tedy neoprávněně vniknul do její e-mailové schránky, zde mazal některé její emaily, obsahem dalších e-mailů manipuloval, texty její (pravděpodobně pozměněné) korespondence vytiskl a vhodil do domovní poštovní schránky Občanského sdružení VERITAS ODIT MORAS, které je vedeno panem Romanem Vaškůjem, který je sám podezřelým již v kauze sub 4). Stěžovatelka považuje za nutné upozornit, že je to s maximální pravděpodobností právě občanské sdružení „Veritas odit moras“ ( V překladu: „Pravda nesnese odklad“) je provozovatelem webových stránek www.kauzacunek.cz. Občanské sdružení Veritas Odit Moras jsou totiž jediným subjektem, který má na těchto webových stránkách umístěný svůj banner. Webové stránky jsou až agresivně zaměřeny na ochranu a podporu pana Jiřího Čunka stejně jako se p. R. Vaškůj snažil ochránit svými aktivitami uvedenými sub. 4). Co se týká obsahu „vykradených“ e-mailů, tak z obsahu e-mailové schránky mělo vyplynout, že stěžovatelka se domlouvala jak s vyšetřovatelem kpt. Šošovičkou tak se soudní znalkyní PhDr. Dobromilou Hrůzovou na tom, jakým způsobem poškodit Jiřího Čunka. Stěžovatelka odmítá, že by korespondence, kterou předalo občanské sdružení „Veritas odit moras“ policii by byla její autentická korespondence jak s vyšetřovatelem tak se soudní znalkyní. I oba dotyční toto popírají. Znevěrohodnění znalkyně D. Hrůzové mělo pravděpodobně posloužit ke znevěrohodnění znaleckého posudku v oboru psychologie, který podpořil stěžovatelku. Uvedené trestní oznámení je šetřeno PČR - okresní ředitelství Zlín, nám. T.G. Masaryka 3218, 760 01 Zlín pod ČTS: ORLZ-1856/TČ-73-2007.
5
V současné době je věc ve fázi, kdy dne 2. července 2007 byl přibrán soudní znalec v oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, specializace bezpečnost informací, informačních systémů, informačních technologií a datových sítí s tím, že má podat znalecký posudek z oboru kybernetika a odpovědět na sedm otázek nutných pro objasnění tohoto případu. Lhůta pro vypracování znaleckého posudku byla stanovena do 20. 8. 2007. Po tomto datu a po dodání znaleckého posudku se bude v případě dále pokračovat.
III. Právní kvalifikace porušení základních lidských práv a svobod Podle názoru stěžovatelky došlo v jednotlivých případech vedení trestních řízení k následujícím porušením jejích základních lidských práv a svobod: A Zamítnutí žádostí o vydání fotokopií protokolů vlastních výpovědí V případech, kde stěžovatelka vystupuje jako svědkyně, je orgány činné v trestním řízení popírají její právo pořídit si (na vlastní náklady) fotokopii ze své vlastní výpovědi. Právního zdůvodnění se stěžovatelce v tomto bodě dostalo od pplk. JUDr. Jindřicha Pustky, vyšetřovatele PČR – Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality v Ostravě v rámci vyšetřování případu referovaného v této stížnosti pod číslem II.4. Protože uvedený vyšetřovatel odkazuje na stanoviska Nejvyššího státního zastupitelství a další právní normy, lze předpokládat, že argumentace PČR při vyšetřování dalších trestných činů, kde je právní postavení stěžovatelky stejné, bude obdobné. Proto je nutné se argumentací vyšetřovatele JUDr. Jindřicha Pustky podrobně zabývat a s jeho argumenty se vypořádat. Jmenovaný ve svém přípise uvádí: „Ustanovení § 65 odst. 3 trestního řádu stanoví, že tomu, kdo měl právo být úkonu přítomen, což je nepochybně i osoba svědka, nemůže být odepřeno nahlédnutí do protokolu o takovém úkonu. Jistě je Vám však známo, že praxe policejních orgánů se při hodnocení obsahu pojmu „nahlédnutí“ opírá o jazykový výklad ust. § 65 odst. 1 trestního řádu, z něhož je patrno, že zákonodárce nepovažuje pojem „nahlížení“ za pojem, který by v sobě zahrnoval i právo na pořízení kopie spisů“. Z uvedeného je zřejmé, že jádrem problému je interpretace pojmu „nahlížení“. Zde je stěžovatelka toho názoru, že uvedený jazykový výklad, používaný Policií ČR i státním zastupitelstvím. Také JUDr. Arif Salichov při výslechu stěžovatelky M. Urbanové dne 26. 7. 2007 totiž též ústně jí i její právní zástupkyni sdělil, že vydávání protokolu svědkyni není upraveno v trestním řádu, takže on protokoly nevydá a s vydáním vlastních výpovědí svědkyně nesouhlasí a ani protokol, který bude sepsán toho dne, jí nevydá. Stěžovatelka je přesvědčená, že odepření vydání protokolů s jejími vlastními výpověďmi je v rozporu s jejími právy zaručenými Ústavou ČR tak, jak jsou specifikovány dále. Své stanovisko opírá stěžovatelka o tyto argumenty:
6
1) Chybný jazykový výklad: Policie ČR i Státní zastupitelství se opírá o jazykový výklad a odkazuje se na „vůli zákonodárce“. Vůle zákonodárce však byla formována v roce 1961, neboť zákon č. 141/1961 Sb. – trestní řád včetně ustanovení § 65 odst. 3, který n e d o z n a l od doby svého přijetí novelizace, nabyl účinnosti k 1. 1. 1962, tedy před 45 lety. V té době neexistovaly technické možnosti, které by umožňovaly pořizování fotokopií ze spisu komukoliv. Osoby s dřívějším datem narození (včetně právní zástupkyně stěžovatelky a stěžovatelky samotné) si velmi dobře pamatují na problémy pořizování kopii čehokoliv. Vymizení uhlových papírů z běžného vybavení kanceláří lze považovat skutečně za projev pokroku, který přinesl čas. Zákonodárce v roce 1961, i kdyby byl jakkoliv spravedlivý a čestný, n e m o h l předvídat rozvoj techniky a obecnou dostupnost pořizování fotokopií ze spisu. Jazykový výklad zákona z roku 1961, vycházející z tehdejších technických znalostí proto nemůže být naprosto žádným měřítkem. Je proto nutno se obrátit k dalším formám nalezení výkladu právního institutu „nahlížení do spisu“.
2) Výklad v souvislosti se základními právy: Obsah zastaralého zákona je nutno podle názoru stěžovatelky posuzovat v kontextu nově přijatých právních předpisů, poskytujících ochranu základním právům a svobodám, které, mimochodem, rovněž nebyly v době přijetí úpravy § 65 odst. 3 zák. č. 141/161 Sb. Ústavou garantovány. Stěžovatelka vychází z úvahy, že vlastní výpověď – ať již svědka, poškozeného či obviněného v jakémkoliv stádiu trestního řízení je projevem osobní povahy a jako takový je tento projev nezcizitelný. To, že jej – v našem případě svědek – podává Policii ČR ve formě protokolu, je pro posouzení věci nepodstatné – vždy se jedná jen a jenom o jeho vlastní projev. Je to svědek sám, kdo svým projevem nezcizitelně disponuje a v tomto případě jej poskytuje právě policii. Tato disposice svědka s jeho vlastní výpovědí zřetelně vystupuje i z poučení, které je dáváno při každém výslechu – totiž právo nevypovídat, pakliže by svou výpovědí mohl přivodit trestní stíhání sobě či osobě sobě blízké. Shromažďování výpovědi svědka bez možností, aby mohl s touto svojí výpovědí disponovat, považuje stěžovatelka za neoprávněné shromažďování údajů o své osobě. Je nepochybné, že ve výpovědi svědka se nachází řada citlivých osobních údajů, které jsou ze zákona chráněny zvláštním právním režimem. Je nemyslitelné, že by je samotný subjekt, o němž se shromažďují, neměl mít k dispozici. Jestliže orgán činný v trestním řízení odmítá svědkyni poskytnout její vlastní výpověď učiněnou před tímto orgánem, pak dle názoru stěžovatelky porušuje tato základní lidská práva a svobody: čl. 8 Úmluvy o základních lidských právech a svobodách – právo na respektování soukromého a osobního života ve spojení s čl. 2 odst. 3 Listiny základních lidských práv a svobod – každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá a s čl. 10 odst. 1 Listiny základních lidských práv a svobod – právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti a dále čl. 10 odst. 3 Listiny základních lidských práv a svobod, kdy každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. 7
B obvinění z neoprávněného získání a nakládání s vlastním psychologickým posudkem Rozhodnutím policejního vyšetřovatele PČR Ostrava ze dne 6. 4. 2007, kpt. Ing. Milana Šošovičky byla přibrána k vyšetření případu úplatku, který měl obdržet pan Jiří Čunek od pana ing. Petra Hurty přibrána soudní znalkyně v oboru psychologie. Měla posoudit a zodpovědět následující otázky: 1) Posoudit osobnosti a intelektu svědkyně. 2) Posoudit, zda svědkyně je schopna správně vnímat, reprodukovat a pamatovat si prožité události jak obecně, tak vzhledem k vyšetřované události. 3) Posoudit věrohodnost výpovědi svědkyně Marcely Urbanové před vrchním komisařem dne 2. 3. 2007, posoudit, zda byla svědkyně ovlivněna jinou osobou, zda je možno tuto výpověď považovat za reprodukci skutečně prožité události. 4) Posoudit, zda svědkyně Marcela Urbanová má sklony k patologické lhavosti, záměrnému účelovému blokování nebo zkreslování skutečnosti, případně zda věrohodnost její výpovědi není snížena jinými faktory (vztah k pachateli, osobnostní vlastnosti, ovlivňování jinými osobami) jakými a v čem. 5) Uvést další skutečnosti, které vyplynou ze znaleckého posudku. Na základě tohoto zadání soudní znalkyně uskutečnila znalecké zkoumání a vypracovala znalecký posudek, který soudní znalkyně založila po 25. dubnu 2007 do spisu. Stěžovatelka následně požádala vyšetřovatele, aby jí tento znalecký posudek, který posuzuje její psychické vlastnosti, vydal ve fotokopii. Vyšetřovatel dospěl k závěru, že je oprávněn tak učinit zejména s ohledem na skutečnost, že znalecký posudek obsahuje citlivé osobní údaje. Proto fotokopii znaleckého posudku svědkyni – stěžovatelce Marcele Urbanové vydal. Když okresní státní zástupce JUDr. Arif Salichov zastavil trestní stíhání vedené proti Jiřímu Čunkovi a ing. Petrovi Hurtovi, uvedl mezi důvody – alespoň podle tvrzení médií – že stěžovatelka získala uvedený znalecký posudek neoprávněně a navíc se na jeho základě mohla na svoje výslechy připravit, čímž došlo k jejímu znevěrohodnění. Zde je potřeba upřesnit, kdy ve věci podezření z přijetí a poskytnutí úplatku ve výši 500.000,-Kč k výslechům stěžovatelky Marcely Urbanové došlo: a) Informativní vytěžení – výpověď Urbanové ve věci se konala dne 10. 11.2006 b) Doplňující výslech – záznamem o vysvětlení - se konal 7.12. 2006 c) Doplňující svědecký výslech k věcem nepřímo souvisejícím se konal dne 1. 2. 2007 d) Doplňující výslech 5. 6. 2007 – v souvislosti s oznámením občanského sdružení „Veritas Odit Moras“. e) Doplňující svědecký výslech po předání spisu novému státnímu zástupci dne 26. 7. 2007.
8
Je tedy zřejmé, že podstatné výslechy, kdy svědkyně vypovídala k zásadním věcem, se udály v době p ř e d zadáním a vypracováním znaleckého posudku. Tento znalecký posudek byl vypracován dne 25. 4. 2007, dříve jej stěžovatelka nemohla obdržet. Protože výpovědi svědkyně – alespoň podle toho, co si o svých výpovědích pamatuje – jsou stále stejné, není možné, aby znalecký posudek byl hodnocen jako zdroj ovlivnění. Toto hodnocení státním zástupcem však není předmětem této stížnosti, stěžovatelka jej uvádí pouze k dokreslení obrazu celé události. Z téhož úhlu pohledu pak namítá, že znalecký posudek by ji ani nemohl nijak ovlivnit, neboť kromě hodnocení její osoby, popisu použitých testovacích metod a údajů o její osobě, obsahuje znalecký posudek pouze velmi zobecněné poznatky z výpovědí Martiny Hurtové, Petra Hurty , Emilie Paškové, ing. Jaroslava Rúčky a Jiřího Čunka, přičemž výňatky z jejich výslechů či záznamů o vysvětlení neobsahují nic nového oproti tomu, co M. Urbanová jako svědkyně uvedla ve své vlastní výpovědi. Zásadní otázkou proto zůstává nikoliv to, zda obsah znaleckého posudku byl způsobilý jakýmkoliv způsobem ovlivnit výpověď svědkyně, ale to, zda byla vůbec oprávněna tímto znaleckým posudkem, vyhotoveným na základě žádosti policie, disponovat. Vyšetřovatel PČR kpt. Milan Šošovička nereagoval na žádost svědkyně – stěžovatelky – o vydání jejího znaleckého posudku okamžitě ale nejprve zkoumal, zda je k tomu stěžovatelka jako svědkyně oprávněna. Dospěl k závěru, že postup v takovémto případě není upraven ani trestním řádem ani žádným dalším zákonem – např. zákonem o policii. Proto aplikoval ústavní princip zakotvený v Ústavě ČR dokonce dvakrát – totiž v Ústavním zákonu č. 1/1993 Sb., a to v čl. 2 odst. 4 a v Ústavním zákonu – Listině základních práv a svobod, čl. 2 odst. 3. Podle těchto ustanovení každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Dovodil, že vydání znaleckého posudku o dané osobě právě zkoumanému subjektu není nikdo zakázáno, je tedy možno znalecký posudek vydat. Jistěže ust. § 65 odst. 1, věta třetí uvádí, že vydat takový materiál je možno, „pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv“. Pomineme-lki tuto konkrétní kauzu, že stěžovatelka skutečně potřebuje velmi naléhavě uplatňovat obhajobu svých práv, neboť je mediálně špiněna po celé republice, pak uplatnění práv vyplývá z osobnostních práv každého jedince, o čemž je pojednáno níže. Na tomto místě je potřeba analyzovat, co to je psychologický znalecký posudek, provedený na základě zadání policie v rámci vyšetřování trestného činu. Jistěže takovýto znalecký posudek je specifickým důkazem a i na něj by se mělo vztahovat ustanovení § 65 odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb. – trestního řádu. Podle tohoto ustanovení „tomu, kdo měl právo být úkonu přítomen, nemůže být odepřeno nahlédnutí do protokolu o takovémto úkonu.“ O tom, jak je nutno vykládat „nahlédnutí“, je pojednáno výše. Trestní řád ani jiné zákony upravující činnost orgánů činných v trestním řízení však neřeší situaci, kdy důkaz – zde znalecký posudek – obsahuje to, co podústavní zákonné normy nazývají „citlivými osobními údaji“. Ust. § 55 odst. 2 TŘ evidentně nelze na tento případ aplikovat, neboť utajením svědka a utajením výsledků zkoumání, jehož výsledkem byl znalecký posudek, by byl zcela zmařen účel provádění tohoto důkazu. Podle názoru stěžovatelky však orgány činné v trestním řízení jsou povinny přihlížet i k dalším zákonům, které se sice v rámci trestního řízení příliš často neuplatňují, ale které jsou součástí platného právního řádu ČR a jsou proto závazné i pro řízení trestní. Stěžovatelka má na mysli zejména zákon o péči o zdraví lidu č. 20/1966 Sb., ve znění poslední novely č. 111/2007 Sb. Tato poslední změna nabyla účinnosti dne 15. 5. 2007, je tedy zřejmé, že kpt. Šošovička postupoval zcela v souladu s touto novelou, když znalecký posudek z oboru psychologie stěžovatelce vydal. V této novele byla do zákona vložena změna ustanovení § 67 odst. 12, který nyní zní :
9
12. V § 67b odstavec 12 zní: "(12) Pacient má právo a) na poskytnutí veškerých informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě nebo v jiných zápisech vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu; v případě autorizovaných psychologických metod a popisu léčby psychoterapeutickými prostředky má nárok na informace, jejichž obsahem je popis příznaků onemocnění, diagnóza, popis terapeutického přístupu a interpretace výsledků testů, b) v přítomnosti zdravotnického pracovníka nahlížet do dokumentů uvedených v písmenu a); v případě záznamů autorizovaných psychologických metod a popisu léčby psychoterapeutickými prostředky může nahlížet do záznamů týkajících se popisu příznaků onemocnění, diagnózy, popisu terapeutického přístupu a interpretace výsledků testů, c) na pořízení výpisů, opisů nebo kopií dokumentů uvedených v písmenu a); v případě autorizovaných psychologických metod a popisu léčby psychoterapeutickými prostředky má nárok na pořízení výpisů, opisů nebo kopií těch částí dokumentů, které se týkají popisu příznaků, diagnózy, popisu terapeutického přístupu a interpretace výsledků testů.“
Podle názoru stěžovatelky se povinnost vydávat výpisy, opisy nebo kopie dokumentů – zde popis diagnózy a interpretace výsledků testů – se plně vztahuje i na situaci, kdy zdravotnická dokumentace není vedena přímo zdravotnickým zařízením, ale je součástí jiných údajů, vedených o osobě, které se tyto údaje týkají – zde trestního spisu. Dalším zákonem, ke kterému je třeba v případě přístupu k vlastnímu znaleckému posudku z oboru psychologie přihlédnout, je zákon č. 101/2000Sb. o ochraně osobních údajů. Podle ust. § 4, odst. a) a b) je znalecký posudek z oboru psychologie nejen osobním údajem, ale c i t l i v ý m osobním údajem. Uvedený zákon definuje oba pojmy takto: § 4 Vymezení pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu, b) citlivým údajem osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů a genetický údaj subjektu údajů; citlivým údajem je také biometrický údaj, který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů, c) anonymním údajem takový údaj, který buď v původním tvaru nebo po provedeném zpracování nelze vztáhnout k určenému nebo určitelnému subjektu údajů, d) subjektem údajů fyzická osoba, k níž se osobní údaje vztahují, e) zpracováním osobních údajů jakákoliv operace nebo soustava operací, které správce nebo zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky. Zpracováním osobních údajů se rozumí zejména shromažďování, ukládání na nosiče informací, zpřístupňování, úprava nebo pozměňování, vyhledávání, používání, předávání, šíření, zveřejňování, uchovávání, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace,
Ve smyslu ust. § 3 odst. 6 se nepoužijí pro zpracování osobních údajů ustanovení § 5 odst. 1 a §§ 11 a 12 zák. č. 101/2000Sb. Pod písmenem d) tohoto § 5 je uvedeno, že se zpracování osobních údajů netýká předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů. Z tohoto explicitního vynětí určitých – rozsahem dosti malých – částí zákona pro oblast trestního řízení jednoznačně vyplývá, že OSTATNÍ USTANOVENÍ zákona o ochraně osobních údajů plně platí i pro orgány činné v trestním řízení.
10
Pro posouzení oprávnění svědkyně získat znění vlastního psychologického posudku je relevantní i ust. § 5 odst. 2, které zní: (2) Správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů.
Představa, že disponent souhlasu se samotným zpracováním údajům o vlastní osobě není oprávněn disponovat s výsledkem činnosti správce a zhotovitele citlivého osobního údaje, je zcela proti smyslu zákona, který má právě za účel posílit ochranu osob, s jejichž osobními údaji – a zejména citlivými osobními údaji – se nakládá. Podle názoru stěžovatelky je zřejmé, že j e p l n ě o p r á v n ě n a tak zvaně „nahlížet“ – tedy i pořizovat si fotokopie svého vlastního znaleckého posudku. Skutečnost, že znalecký posudek na svou vlastní osobu stěžovatelka od vyšetřovatele obdržela, je obsáhlou mediální kampaní prezentována jako překročení jejích práv a jako důvod pro její nevěrohodnost. Za vydání znaleckého posudku má být dle názoru státního zástupce JUDr. Afira Salichova dokonce vyšetřovatel kázeňsky stíhán. Nelze také pominout, že při tiskové konferenci, kterou státní zástupce JUDr. A. Salichov poskytl médiím, jakož i při dalších příležitostech, unikly podstatné části obsahu znaleckého posudku na stěžovatelku do médií. Je tedy zřejmé, že sám státní zástupce porušil svoje povinnosti při ochraně citlivých údajů stěžovatelky, kdy její psychologický profil se stal zdrojem obsáhlých komentářů značné části národa, jak o tom svědčí na příklad internetové blogy vztahující se ke „kauze Čunek“. Jestliže státní zástupce prezentuje realizaci zákonem a Ústavou zaručeného práva na nedotknutelnost soukromí ve smyslu čl. 7 Listiny základních lidských práv a svobod a čl. 8 Úmluvy jako protizákonné jednání, přičemž důsledky tohoto jeho prohlášení ji staví do mimořádně nepříznivého světla v očích veřejnosti, pak podle názoru stěžovatelky porušuje tato základní lidská práva a svobody, neboť: Podle čl. 8 Úmluvy a čl. 7 Listiny základních lidských práv a svobod – právo na respektování soukromého a osobního života a práva na nedotknutelnost soukromí osoby - stěžovatelka tato svoje práva nemůže stěžovatelka řádně vykonávat. Podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních lidských práv a svobod, kdy každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá zabraňuje stěžovatelce v realizaci tohoto Ústavou zaručeného práva. Podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních lidských práv a svobod – státní zástupce maří právo stěžovatelky na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti a tím umožňuje porušování práva stěžovatelky dle čl. 10 odst. 3 Listiny základních lidských práv a svobod, kdy každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. V tomto případě naopak prohlašuje, že porušování práva je právem.
11
C Odnětí zákonnému soudci a porušení práva na spravedlivý proces K odnětí vyšetřování případu podezření ve věci úplatku předaného ing. Hurtou panu J. Čunkovi došlo za stěžovatelce neznámých okolností, o kterých informovala pouze kuse a právně neúplně média. Ve věci přenesení vyšetřování z pravomoci dozorujícího státního zástupce v Přerově k dozorujícímu státnímu zástupci v Jihlavě proběhla i rozprava Ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Na tomto jednání, které proběhlo dne 12. června 2007 se zúčastnila jednání i JUDr. Renáta Vesecká, nejvyšší státní zástupkyně. Zápis z tohoto jednání je v příloze této stížnosti, avšak je zřejmé, že tento zápis není stenozápisem, ve kterém by byly uvedeny všechny výroky, kterými JUDr. Vesecká zdůvodnila svůj krok. V Poslanecké sněmovně mělo údajně zaznít i to, že důvodem pro převedení dozoru a vyšetřování byla i značná vzdálenost k místu vyšetřování – Přerov je vzdálen cca 280 km od Prahy, což nebylo z časových důvodů vyhovující pro prvního místopředsedu vlády Jiřího Čunka. Tento argument zazněl znova při televizním vysílání pořadu „Otázky Václava Moravce“ z úst právního zástupce Jiřího Čunka, JUDr. Brůny. V každém případě je zřejmé, že o přeložení vyšetřování a dozoru nad vyšetřováním požádal obviněný Jiří Čunek a bylo mu vyhověno. Obsah a eventuální další právní zdůvodnění žádosti není stěžovatelce znám. Nově pověřený státní zástupce JUDr. Arif Salichov v médiích po skončení vyšetřování opakovaně uvedl, že stěžovatelka byla nevěrohodná a že se z její stranu jedná o pomstu. Tím stěžovatelku poškodil, ovšem protože ona sama nemá postavení ani poškozeného ani obviněného, nemá možnost se tomuto výroku, který se rovná odsuzujícímu rozsudku bez soudu, bránit. Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že jádrem problému je odnětí vyšetřování věci jednomu státnímu zástupci a přikázání věci jinému státnímu zástupci. Stěžovatelka je přesvědčena, že k tomuto kroku nebylo Nejvyšší státní zastupitelství oprávněno a svým rozhodnutím porušilo zásadu zákazu odnětí svému zákonnému soudci. Charakteristika „zákonného soudce“ totiž nemůže být vztažena jen a pouze skutečně na soudce, ale na každého, kdo může z titulu svojí pravomoci činit jakákoliv rozhodnutí jménem státu. Institut „zákonného soudce“ je tak možno se dovolat dle názoru stěžovatelky i pro státního zástupce, pro vyšetřovatele PČR, ale na příklad i pro úředníka státní správy, který rozhoduje o právech a povinnostech v rámci správního řízení. Zde je třeba také poukázat na jednoznačné porušení zákona o státním zastupitelství, kdy Nejvyšší státní zastupitelství nemůže zasahovat do vyšetřování a nebylo oprávněno převést dozor nad vyšetřováním ( tedy de facto vyšetřování samotné) na jiné státní zastupitelství. Je na místě citovat ust. § 12h zákona o státním zastupitelství, které zní takto: (1) Nejvyšší státní zastupitelství při zajišťování výkonu oprávnění a povinností nejvyššího státního zástupce může kdykoli provádět potřebná zjištění u kteréhokoli nižšího státního zastupitelství, které je povinno mu na jeho žádost poskytnout požadovanou součinnost. Přitom může zejména požadovat předložení spisů vedených u nižších státních zastupitelství, nahlížet do nich, pořizovat z nich opisy a výpisy a vyžadovat informace a nezbytná vysvětlení. Jde-li o jiné než vrchní státní zastupitelství, není Nejvyšší státní zastupitelství oprávněno zasahovat do způsobu vyřizování věci, která nebyla pravomocně skončena.
12
Stěžovatelka je přesvědčena, že změnou státního zástupce místně příslušného v Přerově za okresního státního zástupce v Jihlavě, aniž by bylo jakkoliv odůvodněno proč zrovna tento státní zástupce by měl věc řešit, stejně jakou změnou vyšetřovatele s místně příslušného v Přerově na vyšetřovatele v Českých Budějovicích, byla porušena tato její základní práva a svobody: čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - právo na spravedlivé soudní řízení nezávislým a nestranným soudem ve spojení s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Vzhledem k masivní mediální kampani, která se okolo celé kauzy točila, kdy stěžovatelka je již tři čtvrtě roku vystavena tlaku médií a kritice celého národa, má stěžovatelka za to, že došlo k porušení ustanovení Ústavy, Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, došlo jak samostatně, tak ve spojení s čl. 3 Úmluvy, kdy nikdo nemůže být mučen nebo podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. Stěžovatelka prohlašuje, že to, co si zažívala a zažívá, ji hluboce lidsky ponižuje, poškozuje její soukromí a osobní život a zejména s ohledem na to, že sama žije na malém městě, ji prakticky znemožňuje normální občanský život.
IV. Oprávněnost předběžného opatření 1) Dle § 80 zákona o Ústavním soudu se může stěžovatel obrátit na Ústavní soud s návrhem na vydání předběžného opatření v případě, že ústavní stížnost směřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí. Stěžovatelka uvádí, že za takovýto jiný zásah orgánu veřejné moci považuje odebrání šetření případu, kde vystupovala jako svědkyně pro podezření přijetí úplatku p. J. Čunkem, státnímu zastupiteli v Přerově a přidělení okresnímu státnímu zastupiteli v Jihlavě. Toto rozhodnutí nebylo vydáno ve formě rozhodnutí, do kterého by se stěžovatelka měla právo odvolat – neměla ani právo je vidět. Následky tohoto rozhodnutí stále přetrvávají a budou mít zásadní vliv na další řízení, v nichž někde vystupuje jako poškozená, někde jako svědkyně, někde jako podezřelá. Na základě tohoto rozhodnutí o změně státního zástupce jí samotné hrozí další trestní stíhání na základě skutečností, prokazovaných v řízení, kde vystupovala jako svědkyně,. Do tohoto řízení a tohoto provádění důkazů však neměla naprosto žádnou možnost nejen zasáhnout, ale o vyšetřovacích úkonech ani vědět. Proto změna státního zástupce a ošetřovatele pro ni pravděpodobně bude mít dalekosáhlé důsledky, kterým se naprosto nemůže bránit. Zamítnutí žádostí stěžovatelky o poskytnutí protokolů v těch případech, kde vystupuje jako svědek, stěžovatelce znemožňují obhajobu jejích vlastních práv. Protože rozhodnutí státních orgánů nevydat protokol nemá povahu rozhodnutí v právním slova smyslu, orgány činné v trestním řízení se žádostí stěžovatelky třeba i odmítnou zabývat nebo ústně sdělí, že protokoly nevydají, následky tohoto jednání orgánu veřejné moci stále přetrvávají.
13
Stěžovatelka vlastní svůj znalecký posudek z oboru psychologie, který byl na ni vypracován na základě zadání Policie ČR, avšak tato skutečnost, která je ve skutečnosti naplnění jejích ústavních práv, je prezentována státním zastupitelstvím Jihlava jako porušení práva. Tímto postupem znemožňuje SZ Jihlava výkon ústavně zaručených práv stěžovatelky a následky tohoto bránění stále přetrvávají. 2) Jak vyplývá z bodu I a II této stížnosti, četná porušení ústavně zaručených základních práv se dotknou zásadním způsobem i projednávání dalších trestních řízení, v této stížnosti označených jako II.2 – 5. Na základě všech výše uvedených skutečností navrhuje stěžovatelka, aby Ústavní soud vydal ve smyslu ust. § 80 zák. č. 182/1993 Sb. následující
Usnesení o předběžném opatření 1) Státní zastupitelství a Policie České republiky jsou povinny se zdržet dalších zásahů do ústavně zaručených lidských práv stěžovatelky a jsou povinny jí vydat v těch případech, kdy vystupuje jako svědkyně, fotokopie zápisů protokolů či záznamů o jejích výsleších, podání vysvětlení a výsleších samotných. 2) Státní zastupitelství je povinno se zdržet prohlášení, že stěžovatelce Marcele Urbanové byl vydán neoprávněně znalecký posudek z oboru psychologie, který na ni vypracovala dne 25. 4. 2007 na základě zadání PČR soudní znalkyně PhDr. Dobrila Hrůzová. 3) Přikázání vyšetřování ve věci podezření převzetí úplatku Jiřím Čunkem od ing. Petra Harta od státního zástupce v Přerově státnímu zástupci v Jihlavě bylo porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a svobodách a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a z tohoto důvodu serozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství o přikázání jinému státnímu zástupci, stejně jako rozhodnutí učiněná tímto státním zástupcem, z r u š u j í.
Marcela U r b a n o v á Prostřednictvím svojí advokátky JUDr. Kláry Veselé Samkové
14
Přílohy: I. Plná moc II. Záznam z jednání Ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 12. 6. 2007 o vysvětlení JUDr. Renáty Vesecké, nejvyšší státní zástupkyně, přenesení působnosti ve vyšetřování „Kauzy Čunek“ z Přerova do Jihlavy. III. AD 1) - případ „úplatek 500.000,-“ 1) výzva k vydání osobních diářů od PČR k M.Urbanové ze dne 2. 2. 2007 2) protokol o vydání věci – diářů – ze dne 2. 2. 2007 3) Opatření PČR Ostrava o přibrání znalce z oboru psychologie ze dne 6. 4. 2007 4) Znalecký posudek vypracovaný soudní znalkyní z oboru psychologie na Marcelu Urbanovou 5) Předvolání stěžovatelky k výslechu na 5. 6. 2007 6) Předvolání stěžovatelky k výslechu na 26. 7. 2007 7) Žádost právní zástupkyně stěžovatelky o kopie protokolů 8) Návrh důkazů vznesený právní zástupkyní stěžovatelky ze dne 2. 8. 2007 AD 2 – případ tr. činu pomluvy spáchaný M. Urbanovou na J. Čunkovi 1) dopis právní zástupkyně stěžovatelky PČR Vsetín ze dne 2. 8. 2007 2) dopis právní zástupkyně stěžovatelky PČR České Budějovice ( na vědomí ke kauze úplatku J. Čunka) 3) dopis právní zástupkyně stěžovatelky státnímu zástupci JUDr. Arifu Salichovovi (na vědomí ke kauze úplatku J. Čunka) AD 3 – případ tr. činu pomluvy spáchaný J. Čunkem na M. Urbanové 1) dopis právní zástupkyně stěžovatelky PČR Vsetín ze dne 2. 8. 2007 2) dopis právní zástupkyně stěžovatelky PČR České Budějovice ( na vědomí ke kauze úplatku J. Čunka) 3) dopis právní zástupkyně stěžovatelky státnímu zástupci JUDr. Arifu Salichovovi (na vědomí ke kauze úplatku J. Čunka) AD 4 – případ tr. činu podplácení, křivé obvinění a nadržování spáchané P. Šmírákem a R. Vaškůjem 1) poučení poškozeného v trestním řízení ze dne 16. 4. 2007 2) záznam o nahlédnutí do trestního spisu ze dne 17. 4. 2007
15
3) dopis PČR Ostrava – pplk. JUDr. Pustky o zamítnutí postavení poškozené ze dne 24. 4. 2007 4) dopis právní zástupkyně stěžovatelky PČR Ostrava ze dne 2. 8. 2007 5) dopis právní zástupkyně stěžovatelky PČR České Budějovice ( na vědomí ke kauze úplatku J. Čunka) 6) dopis právní zástupkyně stěžovatelky státnímu zástupci JUDr. Arifu Salichovovi (na vědomí ke kauze úplatku J. Čunka) 7) odpověď PČR Ostrava, pplk. JUDr. Jindřicha Pustky ze dne 9.8. 2007 na dopis právní zástupkyně stěžovatelky ze dne 2. 8. 2007 AD 5) případ „vykradená e-mailová schránka“ 1) dopis advokátky PČR ze dne 27. 7. 2007 – 1 stránka 2) dopis PČR – Okresní ředitelství Zlín, celkem 13 stránek 3) rozhodnutí PČR o tom, že policisté OŘ PČR nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů v trestním řízení. 4) Písemné doplnění oznámení o spáchání trestného činu ze dne 3. července 2007 podané M. Urbanovou 5) Opatření PČR Zlín o přibrání soudního znalce z oboru kybernetika ing. Martina Duška ze dne 2. 7. 2007 6) Úřední záznam o podaném vysvětlení paní Alenou Valešovou ze dne 21. 6. 2007 7) Přípis obvodního oddělení PČR Vsetín ze dne 22. 5. 2007 o postoupení spisového materiálu na okresní ředitelství PČR Vsetín. 8) Oznámení občanského sdružení VERITAS ODIT MORAS o podezření ze spáchání blíže neidentifikovaných tr. činů, které vyplývají z e-mailové korespondence M. Urbanové a dalších osob, podání je datováno 13. 5. 2007
IV. Tisk webových stránek www.kauzacunek.cz V. Tisk některých článků z internetu v souvislosti s pojednávanými případy.
16