Judo pro osoby se zrakovým postižením Diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů

Judo pro osoby se zrakovým postižením Diplomová práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

Mgr. Alena Skotáková Ph. D.

Bc. Jiří Boreš ASEBS Brno, 2016

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených pouţitých zdrojích. V Brně dne 26. dubna 2016

Podpis

Poděkování: Nejprve bych chtěl poděkovat paní Mgr. Aleně Skotákové Ph. D. za trpělivost, ochotu a především cenné rady, které mi zásadně pomohly při tvorbě této diplomové práce. Dále bych touto cestou poděkoval Michalovi Motrincovi a Bc. Jiřině Kubíkové, díky kterým jsem získal cenné poznatky a informace o judo zrakově postiţených v České republice prostřednictvím provedených rozhovorů s nimi. V neposlední řadě bych poděkoval rodičům, přítelkyni a kolegům za plnou podporu během mého studia na Fakultě sportovních studií.

OSNOVA: ÚVOD ..................................................................................................................... 6 1 Zrakové postižení .............................................................................................. 7 1.1 Anatomie a fyziologie zrakového orgánu .................................................. 10 1.2 Vyšetření zraku ........................................................................................... 12 1.3 Zrakové vady .............................................................................................. 13 1.3.1 Refrakční vady..................................................................................... 13 1.3.2 Nejčastěji se vyskytující zraková onemocnění a poruchy ................... 14 1.3.3 Úrazy ................................................................................................... 16 1.4 Vliv zrakového postiţení na osobnost ........................................................ 16 1.5 Motorické učení osob zrakově postiţených ............................................... 17 1.6 Specifika přístupu k osobám zrakově postiţeným ..................................... 18 2 Sport pro osoby zrakově postižené ................................................................ 21 2.1 Vývoj sportu pro zrakově postiţené osoby v ČR ....................................... 21 2.2 Sportovní klasifikace zrakově postiţených osob ....................................... 22 2.3 Sportovní organizace pro zrakově postiţené osoby ................................... 24 2.3.1 Mezinárodní asociace pro zrakově postiţené ...................................... 24 2.3.2 Mezinárodní paralympijský výbor ...................................................... 25 2.3.3 Unie zdravotně postiţených sportovců České republiky..................... 25 2.3.4 Český paralympijský výbor ................................................................. 26 2.3.5 Český svaz zrakově postiţených sportovců ........................................ 26 2.4 Paralympijské hnutí .................................................................................... 27 2.5 Sporty pro zrakově postiţené osoby ........................................................... 29 2.6 Kompenzační pomůcky pro zrakově postiţené sportovce ......................... 29 3 Judo .................................................................................................................. 30 3.1 Judo v systematizaci úpolů ......................................................................... 30 3.2 Historie ....................................................................................................... 31 3.3 Charakteristika judo.................................................................................... 33 3.4 Pravidla judo............................................................................................... 33 3.5 Systém soutěţí a soutěţní kategorie judo ................................................... 35 3.6 Systematika technik .................................................................................... 38

4 Cíl a úkoly práce .............................................................................................. 41 4.1 Cíl práce ..................................................................................................... 41 4.2 Úkoly práce ................................................................................................ 41 4.3 Výzkumné otázky ....................................................................................... 41 5 Metodika práce ................................................................................................ 42 5.1 Pouţité metody ........................................................................................... 42 5.2 Sledované soubory...................................................................................... 43 6 Judo pro osoby zrakově postižené.................................................................. 44 6.1 Historie a vývoj .......................................................................................... 44 6.2 Modifikace pravidel.................................................................................... 45 6.3 Význam judo pro zrakově postiţené a jeho výuka ..................................... 48 6.4 Nejúspěšnější sportovci světa ..................................................................... 50 6.5 Nejvýznamnější úspěchy českých sportovců ............................................. 59 6.6 Výzkumy v judo zrakově postiţených ....................................................... 59 6.7 Výsledky exploračních metod .................................................................... 62 6.7.1 Rozhovor s paní Bc. Jiřinou Kubíkovou ............................................. 62 6.7.2 Rozhovor s Michalem Motrincem ....................................................... 70 DISKUZE ............................................................................................................. 78 ZÁVĚR ................................................................................................................. 81 POUŽITÉ ZDROJE ........................................................................................... 84 RESUMÉ.............................................................................................................. 90

ÚVOD Kaţdý člověk by si měl co nejvíce váţit svého zdraví, které kaţdému dává nespočet moţností, jak svůj ţivot proţít. V dnešní uspěchané době plné stresu si málo kdo uvědomuje, jaké štěstí mají lidé, kteří nemají ţádné zdravotní postiţení a jsou „zdraví“. Někdo se jiţ jako zdravotně postiţený narodí, jiný se zdravotně postiţeným stane v průběhu svého ţivota, a to třeba i nějakou nešťastnou náhodou. Zdravotní postiţení můţe mít mnoho podob včetně omezení aţ ztrát důleţitého zrakového vjemu. Jelikoţ zrakovým smyslem vnímá zdravý člověk nejvíce informací o tom, co se kolem něj děje, a je jakousi zpětnou vazbou o okolním světě, je jen představa ztráty zraku nepředstavitelná a děsivá. Ale zrakově postiţeným ţivot moţnost vnímat zrakem nedal, a tak se s touto bohuţel reálnou představou musejí naučit ţít a vypořádat. Naštěstí jsou organizace, které pomáhají těmto zdravotně znevýhodněným lidem se s jejich zrakovým hendikepem vypořádat, integrovat do společnosti, a přispět tak k jejich plnohodnotnému ţivotu. Mezi tyto organizace patří i sportovní organizace pro zrakově postiţené osoby. Pohyb je beze sporu jednou ze základních potřeb člověka, kterou mohou, i kdyţ s určitým omezením a nutností zvýšení efektivity ostatních smyslů, uspokojovat i osoby se zrakovým postiţením. Sport jako takový jiţ v dnešní době nabízí velmi pestrou a obsáhlou nabídku sportovních aktivit pro zrakově postiţené sportovce. Mimo jiné, se zrakově postiţení sportovci mohou realizovat i v úpolovém směru sportu, a to v judo pro zrakově postiţené, které patří i mezi letní paralympijské sporty. O tomto paralympijském sportu není doposud v České republice mnoho informací, proto se pokusím v této diplomové práci o rozšíření poznatků tohoto krásného úpolového sportu pocházejícího z Japonska, specificky zaměřeného pro zrakově postiţené sportovce. Sám jsem judu nemalou část svého ţivota věnoval, coţ mě po mnoha stránkách obohatilo a přineslo spoustu radostných chvil, záţitků, úspěchů i přátelství. A proto jsem velice rád, ţe se judu mohou věnovat i právě zrakově postiţené osoby, které to ve svém ţivotě nemají rozhodně lehké.

6

1

Zrakové postižení Zrak je pro člověka jedním z nejdůleţitějších a nejuţívanějších smyslů,

pomocí kterého získává aţ cca 80% veškerých informací z okolního světa. Pomocí zrakového orgánu jsme schopni vnímat světlo, barvy, pohyb a prostorové rozloţení předmětu. V případě omezení či ztráty těchto schopností, má člověk velmi omezené moţnosti v poznávání okolního světa projevující se v narušeném vytváření představ o předmětech, tvarech, barvách, pohybu apod., coţ omezuje i samotný proces myšlení. Osoby se zrakovým postiţením jsou osoby, které mají různými stupni a druhy sníţené zrakové schopnosti. Jsou to pouze osoby, které jsou v důsledku jejich zrakové vady závaţně omezeni při pracovním uplatnění a v osobním ţivotě. V České republice je aţ 100 000 osob se zrakovým postiţením, ale přesné statistiky o počtu osob zrakově postiţených nejsou dostupné. V případě špatné péče a kompenzace zrakového postiţení, můţe u zrakově postiţeného jedince ovlivnit: nerozvinutí, sníţení či ztrátu vizuální percepce (počitky, vjemy, představy), osobnostní rozvoj v emocionalitě, vůli, charakterové vlastnosti, následné narušení sociálních vztahů, omezení vzdělávání a pracovní činnosti spojené s výkonností, drţení těla - bolesti zad, dysbalance, problémy s klouby, nedostatek pohybu – civilizační choroby (Trnka, 2012). Bláha (2010, p. 12) definuje zrakové postiţení následovně: „je u člověka stav ztráty nebo významného snížení schopností vidění, které je zapříčiněno onemocněním, úrazem nebo vrozenou vadou či v důsledku degenerace, a nemůže být korigováno běžným způsobem, který zahrnuje refrakci, medikamentozní léčbu či chirurgický zákrok.“. Z výše uvedeného vyplývá, ţe zrakové postiţení zahrnuje spoustu různých postiţení zraku, které jsou za účelem orientace v problematice zapotřebí kategorizovat a klasifikovat. V současnosti je vhodné osoby se zrakovým postiţením specifikovat na osoby: nevidomé - skutečná nevidomost

7

- praktická nevidomost se zbytky zraku – hranice mezi nevidomými a slabozrakými slabozraké - lehká slabozrakost - těţká slabozrakost s poruchami binokulárního vidění (Ludíková, 2005). Štréblová (2002, p. 24) nahrazuje skupinu poruch binokulárního vidění přímo tupozrakostí a šilhavostí různého stupně. Pro MŠMT je výše uvedené členění osob zrakově postiţených nedostačující, a proto vyuţívá následující klasifikaci: střední slabozrakost silná slabozrakost těţce slabý zrak praktická nevidomost úplná nevidomost (Schindler, 2010 in BraillNet, 2013). Oproti ostatním autorům kategorizuje Hamadová, Květoňová a Nováková (2007) zrakové postiţení z různých hledisek tohoto postiţení: Dle místa postiţení percepčního oblouku: receptor (zevní oko) dráha spojující oko s centrem - oční nerv zrakové centrum v mozku. Dle původu postiţení: vlivy pre-, peri- a postnatální dědičnost, retinopatie nedonošených vrozený šedý zákal získaný v období těhotenství. Dle druhu zrakové vady: ztráta zrakové ostrosti - refrakční vady postiţení šíře zorného pole - skotom, trubicové vidění okulomotorické poruchy - strabismus problémy se zpracováním zrakových podnětů - kortikální slepota

8

poruchy barvocitu. Dle stupně zrakového postiţení: slabozrakost zbytky zraku slepota (amauróza). Dle délky trvání: krátkodobé opakující se dlouhodobé, chronické, progresivní. Dle refrakční vady: krátkozrakost (myopie) dalekozrakost (hypermetropie) astigmatismus. V České republice se v rámci zdravotnictví a sociálního systému nejčastěji vyuţívá klasifikace zrakového postiţení členěná do pěti kategorií, kterou vytvořila Světová zdravotnická organizace (World Health Organization, zkratka WHO) (Bláha, 2010), viz tabulka č. 1.

Tabulka č. 1. Klasifikace zrakového postižení podle WHO: Kategorie

Druh zdravotního postižení

1.

Střední slabozrakost: zraková ostrost s nejlepší moţnou korekcí: maximum menší neţ 6/18 (0,30) – minimum rovné nebo lepší neţ 6/60 (0,10); 3/10-1/10

2.

Silná slabozrakost: zraková ostrost s nejlepší moţnou korekcí: maximum menší neţ 6/60 (0,10) – minimum rovné nebo lepší neţ 3/60 (0,05); 1/10-10/20

3.

Těžce slabý zrak: a) zraková ostrost s nejlepší moţnou korekcí: maximum menší neţ 3/60 (0,05) – minimum rovné nebo lepší neţ 1/60 (0,02); 1/20-1/50 b) koncentrické zúţení zorného pole obou očí pod 20 stupňů nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů

9

4.

Praktická nevidomost: zraková ostrost s nejlepší moţnou korekcí 1/60 (0,02), 1/50 aţ světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i kdyţ centrální ostrost není postiţena

5.

Úplná nevidomost: ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu aţ po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí (SONS ČR, 2002) Kategorizace a klasifikace zrakového postiţení pouze podle zrakové

ostrosti a rozsahu zrakového pole není vţdy dostatečná, a je zapotřebí zohlednit další specifikace funkce zraku. Například: kontrastní citlivost (světloplachost, šeroslepost), schopnost rozlišovat barvy (barvoslepost), vnímání hloubky, schopnost lokalizovat, fixovat předměty, sledovat je v pohybu apod. (Janečka, Bláha a kolektiv, 2013; Bláha, 2010).

1.1 Anatomie a fyziologie zrakového orgánu Zrakový orgán se skládá z oční koule umístěné v dutině očnice. Stěna oka je tvořena třemi obaly, a to zevní vazivovou vrstvou nazývanou bělima, střední vrstvou zvanou cévnatka, a vnitřní vrstvou tvořenou sítnicí s receptory. V přední části oka přechází bělima do rohovky (Trnka, 2012). Bělima zajišťuje celistvost a tvar oka. Oko někteří autoři přirovnávají k fotografickému aparátu (Trávníková, 2014; Janečka, Bláha a kolektiv, 2013), kdy rohovka s čočkou plní funkci objektivu, duhovka s proměnlivou šířkou zornice představuje clonu a sítnice zastupuje citlivou vrstvu filmu. Oko chrání víčko, které je tvořeno zevnitř spojivkou. Zrakové centrum v mozku s očima spojuje zraková dráha. Zrakové nervy obou očí se vzájemně protínají v jednom bodě, který je nazýván chiasma, a z něj dále pokračují nervová vlákna aţ do zrakového centra v mozku (Hamadová, Květoňová a Nováková,

10

2007). Schematické zobrazení lidského oka je vyobrazeno na Obrázku číslo 1. Zrakovou ostrost v různé vzdálenosti zajišťuje čočka, která má proměnlivou ohniskovou vzdálenost (Trávniková, 2014). V sítnici se nacházejí tyčinky a čípky, které mají schopnost reagovat na světelné záření. Vnímání světla zajišťují tyčinky, a čípky umoţňují barevné vidění (Trnka, 2012). „Rohovka, čočka, komorová voda a sklivec jsou prostředí, kterými procházejí světelné paprsky a lomí se tak, aby obraz předmětu vznikal přesně na sítnici. Nevznikne-li obraz na sítnici, vidíme předmět neostře, rozmazaně nebo dvojitě. Akomodace oka je změna vyklenutí přední a zadní plochy čočky tak, aby se předměty nacházející se v různých vzdálenostech zobrazili na sítnici. Akomodace umožňuje vidět stejně ostře blízké i vzdálené předměty“ (Dylevský, 1990 in Trnka, 2012, p. 10).

Obrázek č. 1: Schématické zobrazení lidského oka Zdroj: http://cs.medlicker.com/734-akutni-glaukom-s-uzavrenym-uhlem

11

1.2 Vyšetření zraku Trnka (2012, str. 10) doporučuje provádět pravidelné vyšetření zraku minimálně 1x za tři roky u dospělých jedinců, a u dětí a mladistvých do 18 let věku provádět vyšetření kaţdý rok. Vyšetřením zraku se nejčastěji prověřuje zraková ostrost (vizus), velikost zorného pole, barvocit, citlivost na kontrast a adaptace na světlo a tmu (Trnka, 2012). Nejznámější a nejzákladnější způsob vyšetření zraku, například na preventivních prohlídkách, je pomocí čtení tzv. Snellenových optotypů, viz. Obrázek č. 2. tyto tabulky obsahují symboly, písmena nebo číslice, které se od horního řádku směrem k dolnímu postupně zmenšují. Vyšetřovaná osoba čte řádky kaţdým okem zvlášť z lékařem stanovené vzdálenosti.

Obrázek č. 2: Snellenovy tabulky (optotypy) Zdroj: http://www.optotypy.cz/

12

1.3 Zrakové vady Zraková vada ovlivňuje vývoj jedince s postiţením zraku. Do jaké míry zasahuje do vývoje, závisí na charakteru a závaţnosti vady, v jakém období ţivota vada vznikla a etiologii jedince. Poškození a poruchy vzniklé v důsledku zrakové vady se mohou vztahovat na všechny části zrakového orgánu, které umoţňují zrakové funkce. Pro tělesnou výchovu, sport i pohybovou tělocvičnou rekreaci nese zrakové postiţení jedince určité komplikace. Proto je nutné vědět: Jak zrakově postiţené dítě či dospělý vidí. Zdravotní

rizika

plynoucí

z

konkrétního

zrakového

postiţení

a potencionální nebezpečí z nevhodných a nevhodně prováděných aktivit. Je-li zrakové postiţení ustálené, nebo zda existuje nebezpečí zhoršování postiţení (Trávniková, 2014). 1.3.1 Refrakční vady Pro stanovení stavu refrakce oka je relevantní informace o míře zrakové ostrosti. Stav, kdy se paralelní paprsky lomí za okem tak, ţe se protínají přesně na sítnici, je nazýván emetropií – optická mohutnost odpovídá délce oka. V případě protnutí paprsků mimo sítnicí je optická mohutnost větší nebo menší neţ daná délka oka, a tento stav se nazývá ametropií (Kraus a kolektiv, 1997). Ametropie oka se vyznačuje jednou z níţe uvedených vad: Dalekozrakost (hypermetropie) je charakteristická tím, ţe oční bulbus je vzhledem ke své optické mohutnosti příliš krátký. Na sítnici tedy dopadají paralelní paprsky ze vzdáleného bodu dříve, neţ byly koncentrovány do ohniska (Janečka, Bláha a kolektiv, 2013). Krátkozrakost (myopie) je takový stav, kdy se tvoří obraz procházející světlolomnými prvky oka v místě před sítnicí. Krátkozraké oko je příliš dlouhé ve své předozadní rovině (Janečka, Bláha a kolektiv, 2013). Astigmatismus je porucha zraku, kdy světelné paprsky ze vzdáleného bodu nevytváří na sítnici bodový obraz, ale obvykle elipsu. Důvodem je nesouměrné zakřivení na povrchu rohovky (Janečka, Bláha a kolektiv, 2013).

13

1.3.2 Nejčastěji se vyskytující zraková onemocnění a poruchy Glaukom je skupinou několika zrakových poruch, u nichţ je poškozen terč zrakového nervu zpravidla v delším časovém horizontu, a jejichţ příčinou je většinou vyšší nitrooční tlak. V důsledku toho dochází i k typickým změnám v zorném poli (Kraus a kolektiv, 1997). Katarakta (šedý zákal) je stav, při kterém dochází k částečné nebo úplné ztrátě průhlednosti čočky, coţ můţe způsobit omezení zorného pole, zhoršení zrakového vizu a tím zhoršená i orientace v prostoru (Janečka, Bláha a kolektiv, 2013). Atrofie zrakového nervu je výsledným stavem způsobeným působením patologických procesů druhého neuronu zrakové dráhy. K této poruše zraku dochází úrazem, zánětem, poškozením tlaku v nádoru či stářím a arteriosklerózou (Vágnerová, 1995). Atrofie terčů zrakového nervu je degenerativním stavem příslušné nervové tkáně druhého neuronu zrakové dráhy, v jehoţ důsledku dochází k úplně či částečné ztrátě zrakového vizu. Tyto degenerované tkáně jiţ nemohou nahradit nové. Typickým projevem je změna barvy terčů zrakového nervu, která závisí na závaţnosti postiţení. Příčinou můţe být dědičnost, vliv onemocnění nebo úraz mozku (Vágnerová, 1995). Degenerativní onemocnění sítnice je skupinou postiţení, u kterých je společným

rysem

progresivní

poškození

nervových

elementů

sítnice

nezánětlivého charakteru, obyčejně oboustranné. Podle toho, zda jsou degenerativní změny periferní nebo centrální, se odvíjí míra zrakového omezení (Vágnerová, 1995). Tapetoretinální degenerace je dědičným onemocněním periferie sítnice s degenerativními změnami, kdy dochází subjektivně k pozvolnému zuţování zorného pole. Projevem této vady je horší orientace v prostředí, narušená adaptace na tmu a šeroslepost způsobená zánikem tyčinek a čípků v sítnici (Vágnerová, 1995). Lebererova vrozená slepota „je obzvláště těžkou formou tapetoretinální degenerace, která je charakterizována autozonálně recesivní dědičností, vrozenou

14

praktickou či úplnou slepotou, těžkou hypermetropií, enoftalmem, bloudivými pohyby očí, digitirookulátním příznakem“ (Kraus a kolektiv, 1997, p. 149). Retinopatie nedonošených je onemocněním, které ohroţuje především těţce nedonošené novorozence s nízkou porodní hmotností a nízkým gestačním věkem. Hlavní příčinou vzniku je vysoká nezralost dítěte, v jejíţ důsledku dochází k narušení normálního vývoje tvořících se cév sítnice (Lekari-online, 2016). Diabetická retinopatie je nejčastější komplikací diabetu a je příčinou aţ 18% získané slepoty. Subjektivně dochází k výpadkům zorného pole, sníţení zrakového vizu při postiţení centrální krajiny (Kraus a kolektiv, 1997). Achromatopsie je geneticky vrozenou

aplázií neuroepitelu sítnice,

jejíţ důsledkem je zhoršený zrakový vizus, nystagmus, porucha barvocitu a světloplachost. Jedinec s touto vadou lépe vidí v šeru neţ za denního světla, které jej oslňuje (Vágnerová, 1995). Aniridie je onemocněním, kdy úplně chybí duhovka nebo je vytvořen rudiment kořene duhovky. Obvyklou komplikací této vady je sekundární glaukom, který způsobuje progresivní zhoršení zrakových funkcí. Další komplikací můţe být odchlípení sítnice. Aniridie bývá spojena i s kataraktou a foveální displázií (Vágnerová, 1995). Albinismus je vrozenou vadou metabolismu aminokyselin, jejíţ příčinou je defekt tyrosinázy v melanocytech, a tím je narušená tvorba pigmentového barviva, melaninu.

Tato vada se vyskytuje u všech lidských ras, i většiny

zvířecích druhů (Vágnerová, 1995). Kolobomový komplex je komplexem vrozených poruch zahrnující rozštěp celé uvey aţ k ciliárnímu tělísku, rozštěp čočky, sítnice a zrakového nervu (Vágnerová, 1995). Afakie a pseudofakie. Fakie je stav, kdy je v oku čočka. Afakie znamená chybějící čočku v oku, například po jejím vyjmutí operací při kataraktě. V případě trvalé korekce afakie pomocí artificiální nitrooční čočkou, se tento stav nazývá pseudofakií (Vágnerová, 1995). Fyziologický nystagmus „je proces, kdy oční bulbus přirozeně reaguje na podněty z okolí. Do této skupiny patří nystagmus fixační, optokinetický

15

a experimentální vestibulární. Oční pohyby této skupiny řadíme do reakcí mimovolních“ (Janečka, Bláha a kolektiv, 2013, p. 34). Patologický nystagmus. Nystagmus dělíme dle jeho původu na oční, vestibulární a nervový, a dále na vrozený a získaný. Vrozený nystagmus podmiňuje senzorický nebo motorický defekt. Senzorickou poruchou vzniká okultní nystagmus, do kterého řadíme fyziologický záškubový nystagmus optokinetický, ale i kývavý nebo nepravidelný nystagmus slepých a těţce amblyopických očí (Kraus a kolektiv, 1997). Poruchy zrakové dráhy a centrální poruchy zraku. Do této kategorie řadíme úplné přerušení zrakového nervu s následkem úplné slepoty oka na straně přerušení zrakového nervu. Dále celkové nebo částečné poškození chaismatu s následkem úplné slepoty na obě oči u celkového poškození, a typického výpadku nesouhlasných polovin zorných polí u obou očí při částečném poškození. V poslední řadě zde řadíme poruchy primární zrakové kůry (Králíček, 2011). Poruchy barevného vidění znamenají poruchy ve vnímání jedné či více barev. Poruchy mohou být celkové i částečné (Janečka, Bláha a kolektiv, 2013). 1.3.3 Úrazy Například cizí těleso v oku, tupá poranění, poleptání a popáleniny očního bulvu (Trnka, 2012).

1.4 Vliv zrakového postižení na osobnost Zásadním faktorem ovlivňujícím kvalitu ţivota osob s postiţením je zejména hloubka a typ daného postiţení. Projevy různých zdravotních postiţení mohou být důsledkem omezené moţnosti těchto osob se účastnit volnočasových aktivit, především pohybového charakteru. To, jakým způsobem se osoby se zdravotním postiţením zapojí do těchto aktivit, závisí na jejich vůli, jejich reálnými moţnostmi, dostupností příleţitostí a sociální oporou blízkých osob (Ješina, Hamřik a kolektiv, 2011). Ješina, Hamřík a kolektiv (2011) poukazují na skutečnost potvrzenou výzkumy, ţe ţáci se zrakovým postiţením jsou nedostatečně stimulování

16

k pohybovým aktivitám, a ţe učitelů s dokončeným vysokoškolským vzděláním zaměřeným na tělesnou výchovu je na primárně zaměřených školách pro ţáky zrakově postiţené nedostatek.

1.5 Motorické učení osob zrakově postižených Moţnosti vyuţití pohybových dovedností jedince se zrakovým postiţením se dají odvodit od minulé a momentální funkční schopnosti zrakového analyzátoru, ale i doba vzniku postiţení, popřípadě rychlost jeho zhoršování. Nejvíce problematickým stavem je úplná nevidomost od samotného narození jedince. U těchto dětí lze jiţ v prvních měsících ţivota zpozorovat určité zpoţdění ve vývoji, zapříčiněné absencí vizuálních informací v porovnání s dětmi bez zrakového postiţení (Janečka, Bláha a kolektiv, 2013). Cílovými kategoriemi motorického učení jsou: adaptace, zrání, učení a autoregulaci. Pohybová činnost je pak prostředkem, jímţ jedinec v procesu adaptace vstupuje do interakce s prostředím a začíná se učit. Adaptace je fylogeneticky a ontogeneticky nejstarší, avšak učení je kvalitativně vyšším procesem. Kdyby dítě s vrozenou nevidomostí zůstalo závislé pouze na fázi adaptace, pak by jeho přizpůsobení k prostředí bylo značně omezeno. Zrakem je vedena a motivována aktivita. Celková retardace by se plně projevila v momentě vyčerpání přirozeného procesu zrání. Vývoj člověka se aktivně posouvá v důsledku učení do cíleného procesu vedoucího k autoregulaci. Ve vývoji člověka je nezbytné vzájemné doplňování adaptace a autoregulace (Belej, 1997 in Trávníková, 2014). Belej (1997, p. 14 in Trávníková, 2014) dále uvádí, ţe: „v rozvoji pohybových schopností dominuje adaptace na zátěž před motorickým učením. Motorické učení slouží k osvojení těch pohybových dovedností,

prostřednictvím

kterých

rozvíjíme

pohybové

schopnosti.

Při osvojování pohybových dovedností je tomu naopak, dominuje motorické učení nad adaptací a pohybové schopnosti tvoří předpoklad pro osvojení pohybových dovedností.“ U dětí se zrakovým postiţením se objevují značné nedostatky v obratnostních schopnostech, motorická nevyzrálost a nezvládání mnoha pohybových

dovedností.

Nevhodně

vedená 17

rodičovská

péče

společně

s chybějícími pohybovými zkušenostmi jsou zpravidla příčinami výše uvedených problémů zrakově postiţených dětí. Správně prováděné pohybové aktivity tak mohou vhodně přispět k řešení těchto problémů (Janečka, Bláha a kolektiv, 2013).

1.6 Specifika přístupu k osobám zrakově postiženým U osob zrakově postiţených je komunikace prioritně zaloţena na sluchové kompenzaci spočívající v kvalitní verbalizaci, ale také na fungujícím komplexu taktilních, proprioceptivních a vestibulárních vjemů. Pomocí sluchového vnímání lze chápat slova, vnímat prostor, pohyb včetně rychlosti, ale i vnímat sociální atmosféru (Válková, 2012). Stejně jako lidé bez jakéhokoliv postiţení jsou lidé se zrakovým postiţením kaţdý jiný. Někteří mají rádi spíše pohodlí domova bez přátel, koníčků, práce apod. Ale najdou se i tací, kteří jsou veřejně známí, aktivně sportují a zapojují se do kaţdodenního ţivota společně s ostatními lidmi. Je to volba kaţdého z nich, a proto je zapotřebí ke kaţdému zrakově postiţenému přistupovat individuálně. Pro kaţdodenní ţivot a usnadnění získávání informací o okolním světě zrakově postiţení vyuţívají speciálních pomůcek a prostředků, kterými jsou bílé hole, vodící psi, speciální počítačové programy pro zvětšování písma, hlasový výstup počítače či speciální hmatový výstup, zvaný brazilský řádek. Nejvhodnějším přístupem ke zrakově postiţeným v obecné rovině je respektování jejich jinakosti, a přístup k nim jako k sobě rovným lidem. Častou chybou v komunikaci s nevidomým je komunikace vedená k průvodci nevidomého, přesto ţe se jedná o záleţitosti týkající se nevidomého. Příkladem tak můţe být nabízení jídla či pití obsluhou v restauraci, či dotazy úředníků na úřadě. V důsledku takové komunikace se nevidomý můţe cítit méněcenný. Další pomocí, kterou nevidomý ocení, je pomoc v situacích výběru (zboţí, jídlo...). Je zapotřebí nevidomému poskytnout co nejvíce informací a moţností, které usnadní nevidomému samotný výběr. Co se týče témat i slov během komunikace se zrakově postiţenými, tak není vhodné se nějak omezovat či omlouvat za slova typu „vidíš“, „podívej“ apod., ale komunikovat zcela přirozeně. (Janečka, Bláha a kolektiv, 2013). 18

Nevidomé osoby jsou často vedeny průvodcem. Správné vedení nevidomého vypadá tak, ţe průvodce jde asi půl kroku před nevidomým, který se jej drţí těsně nad loktem pravou nebo levou rukou podle situace. Podstatná je vzájemná synchronizace kroku. V případě náhlých změn směrů, obrubníků, schodišť, zúţení, přechodů pro chodce, překáţek apod., to ihned oznamuje a popisuje průvodce tak, aby na takovou situaci byl nevidomý připraven. Nejproblémovější jsou schodiště, kde je zapotřebí hlásit nevidomému první a poslední schod, a zda se jedná o směr nahoru či dolů (Janečka, Bláha a kolektiv, 2013). Kudláček a Ješina (2013, p. 156) uvádějí následující doporučení ohledně specifik komunikace se zrakově postiţenými osobami, které se však nejvíce týkají osob s úplnou ztrátou zraku: 1) Mějte na paměti, ţe nevidomí jsou zcela normální lidé, kteří mají různé přednosti i nedostatky jako kaţdý jiný. I mezi nimi jsou lidé výjimeční, inteligentní i méně nadaní. 2) Při setkání s nevidomým se chovejte přirozeně a nenuceně. Pomozte tam, kde je to nutné, a to způsobem taktním. Pomoc však nevnucujte. Vyvarujte se projevům soucitu – o ten dnešní nevidomí naprosto nestojí. 3) S povděkem ale vţdy uvítají i sebemenší pomoc, která jim přijde vhod ve ztíţených podmínkách. Nepřipusťte ani podceňující nebo sniţující výroky. 4) Nevidomého, kterého znáte, pozdravte vţdy sami jako první a k pozdravu připojte i jeho jméno, aby věděl, ţe pozdrav patří jemu. Představte také sebe. 5) Kdyţ vstoupíte do místnosti, kde se nachází nevidomý, dejte se zřetelně poznat. 6) Pokud vás nepozná podle hlasu, povězte své jméno. Tichý pohyb neznámé osoby v jeho okolí působí nepříjemně. Upozorněte také na to, ţe místnost opouštíte. 7) Záleţitosti projednávejte vţdy přímo s nevidomým, ne s jeho průvodcem. Průvodce nevidomého pouze doprovází, nikoli zastupuje. Při rozhovoru buďte otočeni k nevidomému čelem – vnímá, odkud přichází hlas. 8) Kdyţ se nevidomý octne na ulici, na nádraţí apod. v orientačních těţkostech,

19

zeptejte se ho, zda mu můţete nějak pomoci. Velký hluk, prudký déšť i sníh zhoršují nevidomému orientaci v prostoru. Potom stačí, kdyţ nevidomému nabídnete, aby se lehce zavěsil do vaší paţe, protoţe takto můţe snadno jít krůček za vámi, vnímat směr vašich pohybů a na vše včas reagovat. 9) Při nástupu do dopravních prostředků netlačte nikdy nevidomého před sebou, ale jděte sami první. Nevtlačujte nevidomého na sedadlo, stačí, kdyţ poloţíte jeho ruku na opěradlo. Při vstupu do auta poloţte jeho ruku na horní rám dveří. 10) Kdyţ nevidomý vstoupí do restaurace bez průvodce, pravděpodobně ocení pomoc při vyhledání věšáku a volného místa u stolu. S jídlem si poradí sám, stačí, kdyţ mu povíte, jak je jídlo na talíři uspořádané (např. pomocí časových údajů). Určitě uvítá informace o tom, co všechno je na stole (sklenice s vodou, váza, popelník atd.) a kdo u stolu sedí. 11) Kdyţ budete nevidomého doprovázet delší dobu, popište mu hlavní rysy okolí, vybavení místnosti a osoby, které se kolem nacházejí.

20

2

Sport pro osoby zrakově postižené Sport je v dnešní době velkým fenoménem, který má mnoho podob

a úrovní. Je provázán s ţivotním stylem lidí v jakémkoli věku, kdy výjimkou nejsou ani osoby se zrakovým postiţením (Janečka a kolektiv, 2012). Sport pro zdravotně postiţené osoby původně plnil funkci rehabilitační a léčebnou, nicméně postupem času se tento sport vyvinul od čistě rehabilitačních aktivit v aktivity soutěţní zahrnující i vrcholovou úroveň. Vrcholová úroveň zdravotně postiţených sportovců je nejvíce provázána s paralympijským, deaflympijským, či speciálně olympijským hnutím. Sportovní klání na vrcholové úrovni zdravotně postiţených sportovců se diferencují od obdobných sportovních akcí pro „nepostiţené“ sportovce zejména ve finanční a organizační náročnosti, dále pak zajištěním speciální pomůcek a asistenčních osob. Největší odlišností je však samotné soutěţení zdravotně postiţených sportovců dané sportovní klasifikací konkrétního sportu. Orientace a porozumění sportovním klasifikacím je důleţité jak pro trenéry, tak i pro samotné sportovce provozující konkrétní sport, aby trénink i sportovní očekávání mohli být adekvátní. Mimo jiné orientace v klasifikaci zdravotně postiţených sportovců dopomůţe k pochopení sledované soutěţe sportovním divákům a fanouškům. Konkrétní sportovní klasifikace bývají uvedeny v technických pravidlech daného sportu či směrnicích jednotlivých organizací zdravotně postiţených sportovců (Daďová, Čichoň, Švarcová a Potměšil, 2008). „Pro uchování a další rozvoj motorických stereotypů a stávajících pohybových dovedností je žádoucí, aby se osoby se zrakovým postižením věnovaly všestranným pohybovým aktivitám, sportovní přípravě a sportovním aktivitám, které pozitivně ovlivňují psychiku, zvyšují sebevědomí a chuť do života“ (Trnka, 2012, p. 7).

2.1 Vývoj sportu pro zrakově postižené osoby v ČR V České republice je sport nevidomých osob několikaletou tradicí. Organizovaný sport nevidomých osob na profesionální úrovni byl v ČR zahájen v roce 1929. Vznikaly tak samostatné sportovní kluby nevidomých registrované

21

u územních ţupních správ České obce sokolské. Prvním organizovaným a registrovaným klubem nevidomých osob byla praţská STELLA. V roce 1949 byl přerušen samostatný vývoj sportovního hnutí nevidomých a zrakově postiţených sportovců, jelikoţ byly nedobrovolně sloučeny tři skupiny sportovců se zdravotním postiţením do jednotné zájmové organizace s názvem Ústřední jednota invalidů. V roce 1952 jsou organizovány první Celostátní sportovní hry mládeţe na základních školách pro nevidomé, které proběhly jako jediné na dálku. Poté od roku 1954 jsou hry pravidelně organizovány aţ do současnosti, s výjimkou přerušení v letech 1990 aţ 1995. Postupně se do těchto her začaly zapojovat i školy 2. cyklu a školy pro slabozraké. Dospělá populace se do her začlenila v 60. letech, avšak s omezenými sportovními aktivitami. V roce 1961 vzniká Sekce defektních sportovců při Ústředním výboru československé tělesné výchovy (ÚV ČSTV). 6. 6. 1970 vzniká Svaz tělesně a zrakově postiţených sportovců (STZPS), čímţ dochází k osamostatnění sportovních aktivit tělesně a zdravotně postiţených osob. V roce 1981 je tento svaz přejmenován na Svaz invalidních sportovců (SIS). Vlivem sekretariátu ÚV ČSTV dochází v roce 1988 ke sloučení invalidního sportu do jednotné sportovní organizace, Svazu zdravotně postiţených sportovců (SZPS). 9. 2. 1991 opět dochází ke vzniku samostatné sportovní organizace pro nevidomé a zrakově postiţené s názvem Český svaz zrakově postiţených sportovců (ČSZPS) pod záštitou ČSTV, který zůstal organizaci pro zrakově postiţené sportovce aţ do současnosti (Janečka a kolektiv, 2012; Trnka, 2012).

2.2 Sportovní klasifikace zrakově postižených osob Daďová, Čichoň, Švarcová a Potměšil (2008, p. 7) v kontextu sportu zdravotně postiţených osob definují sportovní klasifikaci jako: „hodnotící systém, který se používá k rozdělení sportovců do tříd při různých sportovních aktivitách tak, aby jim poskytl srovnatelný výchozí bod pro trénink a soutěže, a tím zajistil „fair play“.“ Z výše uvedené definice vyplývá, ţe účelem klasifikace je eliminovat vliv zdravotního postiţení na sportovní výsledek zdravotně postiţených sportovců. Tím pádem pak sportovní výkon závisí zcela na talentu, šikovnosti a trénovanosti postiţeného sportovce. Nikoliv však na typu a velikosti 22

zdravotního postiţení, které by více postiţeného sportovce oproti ostatním (méně postiţeným) znevýhodňovalo. Stejně jako v ostatních zemí, i v ČR je uplatňována a respektována sportovní klasifikace IBSA (International Blind Sport Association), viz. Tabulka č. 2. Tato klasifikace se pro účely organizování pohybových aktivit jeví jako nejvhodnější, jelikoţ jiné klasifikace s úzce vymezenými kategoriemi postiţení by značně limitovaly počty účastníků. IBSA však respektuje i další rozšíření kategorií v případech potřeby. Tato kategorizace obsahuje tři kategorie postiţení, a

to

B1, B2, B3,

které byly

zpočátku označovány

jako kategorie

A, B a C (Janečka, Bláha a kolektiv, 2013). V ČR, Slovensku a Německu se osvědčilo zavedení ještě kategorie B4. Ta se uplatňuje především u mladších věkových kategorií některých typů domácích soutěţí. Jde o kategorii nazývanou „open“, kam se zařazují taková postiţení zraku, které jiţ nelze zařazovat do kategorie B3 (Bláha, 2010). Klasifikaci zrakového postiţení pro účely soutěţního sportu provádí certifikovaný lékař, oftalmolog nebo optometrista. Vyšetření zpravidla platí po dobu 3 let. Výjimku tvoří sportovci, kterým zcela oči chybí, ti nemusejí po 3 letech znovu na vyšetření. Vyšetření se provádí na lepším oku s optimální korekcí – s kontaktními čočkami nebo brýlemi bez ohledu na to, zda je sportovec v soutěţi pouţije či nikoliv (Daďová, Čichoň, Švarcová a Potměšil, 2008). Výsledek vyšetření je zaznamenáváno do registračního průkazu ČSZPS (Janečka, Bláha a kolektiv, 2013). Daďová, Čichoň, Švarcová a Potměšil (2008) zvaţují, zda by při sportovní klasifikaci zrakově postiţených sportovců měla být zohledňována doba vzniku postiţení, coţ má vliv na proces motorického učení, pohybových stereotypů atd. V případě vrozeného zrakového postiţení, je jedinec limitován při učení pouze verbálním a kineziologickým popisem (hmatem, přímým vedením, atd.). Oproti tomu jedinec se získaným zrakovým postiţením má moţnost vyuţít reziduálních paměťových stop (Daďová, Čichoň, Švarcová a Potměšil, 2008).

23

Tabulka č. 2: Klasifikace zrakového postižení podle IBSA Stupeň (třída) Funkční schopnost I. stupeň (B1)

Zahrnuje zrakovou ostrost slabší neţ LogMAR 2.60.

II. stupeň (B2)

Zahrnuje zrakovou ostrost v rozmezí od LogMAR 1.50 po 2.60 (včetně) a/nebo zorné pole zúţené na méně neţ 10 stupňů.

III. Stupeň (B3)

Zahrnuje zrakovou ostrost v rozmezí od LogMAR 1.40 po 1 (včetně) a/nebo zorné pole zúţené na méně neţ 40 stupňů. (Janečka, Bláha a kolektiv, 2013, p. 15)

2.3 Sportovní organizace pro zrakově postižené osoby Na úrovni mezinárodní se jedná o organizace: International blind sports association a International paralympic commitee. V České republice sport zrakově postiţených zastřešují následující organizace: Unie zdravotně postiţených sportovců České republiky, Český paralympijský výbor a Český svaz zrakově postiţených sportovců. 2.3.1 Mezinárodní asociace pro zrakově postižené (International Blind Sports Association, IBSA) Tato mezinárodní organizace byla zaloţena roku 1981 v Paříţi. Je registrována jako španělská nezisková organizace patřící mezi řádné členy Mezinárodního paralympijského výboru. V případě potřeby poskytuje pomoc národním organizacím po celém světě, zejména v rozvojových zemích vyznačujících se absencí šíření osvěty sportu pro zrakově postiţené osoby. Tyto země také nemají ţádné sportovní programy ve školách pro zrakově postiţené studenty ani národní či regionální soutěţe. Hlavní myšlenkou organizace je, ţe sport ideálně podporuje integraci zdravotně postiţených osob obecně a zejména zrakově postiţených. Sport jim tak můţe pomoci překonat své postiţení posílením sebevědomí a schopností překonávat různé obtíţe (pohyb, orientace v prostředí...). IBSA je zásadním článkem při organizování

24

mezinárodních soutěţí a má sjednocující vliv v pravidlech jednotlivých sportů (IBSA, 2016). 2.3.2 Mezinárodní paralympijský výbor (International Paralympic Commitee, IPC) Vznikl v roce 1989 a má sídlo v německém Bonnu. IPC globálně zajišťuje paralympijské hnutí, organizuje jednotlivé zimní i letní paralympijské hry, a také působí jako federace devíti sportů. Provádí koordinaci a dohled nad konáním mistrovstvích světa a ostatními soutěţemi. Snaţí se poukazovat na sportovní výkony a ţivotní příběhy zdravotně postiţených osob s cílem uznání a přijetí těchto osob. Hodnotami paralympijského hnutí je odvaha, rozhodnutí posunout své fyzické schopnosti na maximální hranici, inspirace a rovnost odstraňující společenské bariéry diskriminace zdravotně postiţených osob. Cílem IPC je rozvíjet sportovní vyţití zrakově, psychicky a fyzicky postiţených osob, a to od začátečníků aţ po elitní sportovce (IPC [online]). 2.3.3 Unie zdravotně postižených sportovců České republiky (UZPS ČR) Je sdruţením, které je tvořeno šesti sportovními svazy a jednotlivými federacemi různých zdravotních postiţení spadající svým členstvím do Českého paralympijského výboru. Kaţdá kategorie zdravotního postiţení můţe být v UZPS ČR zastoupena jen jediným subjektem (svazem). Trvalá zdravotní postiţení jsou členěna do následujících kategorií: mentální, sluchová, spastická (neurologická postiţení, převáţně vrozená), tělesná (ortopedická postiţení, převáţně získaná), vnitřní (těţce postiţení kardiaci, astmatici, diabetici, dialyzovaní...), zraková. Mimo jiné UZPS ČR zastupuje svazy sdruţené uvnitř Českého svazu tělesné

25

výchovy (ČSTV), ale i mimo rozsah ČSTV jako například při jednání s parlamentem a ministerstvy (Trnka, 2012). „Posláním UZPS ČR je všestranně, zejména ekonomicky a servisně, podporovat rozvoj tělesné výchovy, sportu a turistiky zdravotně postižených všech věkových kategorií na území České republiky“ (Trnka, 2012, p. 69). 2.3.4 Český paralympijský výbor (ČPV) Posláním ČPV je šíření a rozvoj paralympismu a deaflympismu mezi zdravotně postiţenou populací sportovců, prohlubovat vzájemné porozumění a prosazování integrace zdravotně postiţených mezi zdravou populaci. ČPV je jedinou organizací, která je kompetentní k organizování a řízení paralympijského hnutí v ČR, a také zastupuje ČR při paralympiádách a deaflympiádách. Účast české reprezentace na letních i zimních paralypiádách a deaflympiádách závisí taktéţ na rozhodnutí ČPV. Mezi řádné členy ČPV jsou: Česká federace Spastic Handicap, Český svaz mentálně postiţených sportovců, Český svaz neslyšících sportovců, Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců, Český svaz tělesně postiţených sportovců, Český svaz zrakově postiţených sportovců. Český svaz vnitřně postiţených sportovců je jediným přidruţeným členem ČPV (Trnka, 2012). 2.3.5 Český svaz zrakově postižených sportovců (ČSZPS) Je organizací registrující přes dva tisíce členů, která zastřešuje veškerou organizovanou sportovní činnost zrakově postiţených osob v České republice. ČSZPS je zájmový sdruţením tělovýchovných jednot, klubů sportu, sportovních oddílů, Klubu českých turistů sdruţující zrakově postiţené osoby a dalších zájmových sdruţení sportu, která se chtěla stát členem ČSZPS. Jedním z mnoha

26

subjektů ČSZPS je i klub judo pro zrakově postiţené – SK UP Judo ZP. ČSZPS patří k organizacím, které jsou registrované v ČSTV, patří k řádným členům UZPS ČR, ČPV, ale i členem mezinárodních sportovních organizací IBSA a IPC (Trnka, 2012). „ČSZPS je členěn do Sportovních sekcí, které metodicky řídí, technicky a organizačně zabezpečují činnost a rozvoj daného sportovního odvětví“ (Trnka, 2012, p. 71).

2.4 Paralympijské hnutí Paralympijské hnutí je sportovním hnutím s celosvětovým rozměrem zaměřené

pro

tělesně,

zrakově

i

mentálně

postiţené

sportovce.

Komplexní celosvětová síť sportů pro zdravotně postiţené osoby je tvořena právě paralympijským hnutím společně s hnutím deaflympijským a hnutím speciálních olympiád. Mezinárodní olympijský výbor (IOC) uznává všechny tato hnutí, společně s Mezinárodním paralympijským výborem (IPC) organizuje olympijské i paralympijské hry na základě vzájemně uzavřené smlouvy (Janečka a kolektiv, 2012). Paralympijské hry se dělí stejně jako olympijské hry, na zimní a letní paralympijské hry, a konají se také v totoţném roce i místě jako olympijské hry. V České republice jsou provozovány následující sporty zrakově postiţených osob zařazené do programu paralympijských her: atletika, plavání, alpské lyţování, běh na lyţích, cyklistika a goalball. Další paralympijské sporty jako je biatlon, fotbal, jachting, jezdectví, judo či veslování provozují v České republice výjimečně jednotlivci nebo nejsou provozovány vůbec. Soutěţe pro zrakově postiţené sportovce pořádané pod záštitou Mezinárodního paralympijského výboru (IPC), jako například letní a zimní paralympijské či mistrovství světa, se řídí pravidly vydanými touto organizací. Sportovní soutěţe pořádané Mezinárodní asociací pro zrakově postiţené (IBSA), jejímţ příkladem jsou světové, kontinentální a národní soutěţe, se řídí pravidly vydanými touto asociací. Soutěţe organizované mezinárodními sportovními federacemi se řídí pravidly těchto mezinárodních federací. Národní sportovní soutěţe jakými jsou například mistrovství republiky nebo sportovní hry mládeţe, jsou řízeny pravidly IBSA, popřípadě pravidly Českého svazu zrakově postiţených sportovců (ČSZPS) (Trnka, 2012). 27

Historie paralympijského sportu sahá jiţ do roku 1948. V tomto roce se konaly první slavné Stoke-mandevillské hry sportovců vozíčkářů ve Velké Británii, kterých se zúčastnilo 16 vozíčkářů především z britských ostrovů (Kábele, 1992). S tímto sportovním kláním je spojen zakladatel a propagátor sportu vozíčkářů, neurolog sir Ludwig Guttmann. Dr. Guttmann vedl rehabilitační ústav ve Stoke Mandeville, v němţ sport vozíčkářů úspěšně rozvíjel. V roce 1952 se uskutečnily první mezinárodní hry vozíčkářů s účastí 130 sportovců na ortopedických vozících. Ve světě měl zájem o sport vozíčkářů stále stoupající tendenci, a tak byla v roce 1952 zaloţena mezinárodní sportovní organizace vozíčkářů (International Stoke Mandeville Games Federation). Sir Guttmann měl sen docílit rozvoje sportu pro zdravotně postiţené osoby na všech úrovních a vytvořit systém soutěţí, který by byl obdobou olympijských her. V roce 1960 se tento sen naplnil. Konaly se mezinárodní hry v Římě (International Stoke Mandeville Games) necelé 2 měsíce po skončení olympijských her konaných taktéţ v Římě. Tyto mezinárodní hry pro osoby s postiţením později dostaly název paralympijské hry (Janečka a kolektiv, 2012; Kudláček, Ješina, 2013). Zimní sport pro zdravotně postiţené osoby se po 2. světové válce rozvíjel pomaleji neţ letní sporty. V roce 1984 se konal první lyţařský kurz trojstopého lyţování osob s amputací dolních končetin. Roku 1970 byly zorganizovány první mezinárodní závody v lyţování postiţených osob, a roku 1974 se uskutečnilo první mistrovství světa v klasickém i sjezdovém lyţování ve Francii – Grand Bornand. 1976 byly zorganizovány první zimní paralympijské hry konané ve švédském městě Örnsköldsvik, ve kterých soutěţili lyţaři s amputacemi a zrakovým postiţením v klasickém i sjezdovém lyţování, a také v rychlobruslení se speciálními saněmi. Po úspěšných prvních paralympijských hrách následovaly v roce 1980 druhé paralympijské hry v norském městě Geilo, kde byli zapojeni do závodů i vozíčkáři. Při těchto hrách bylo demonstrováno lyţování na speciálních saních, které jsou předchůdcem monolyţí (Janečka a kolektiv, 2012; Kudláček, Ješina, 2013).

28

2.5 Sporty pro zrakově postižené osoby Osoby se zrakovým postiţením mají širokou škálu výběru sportovních aktivit, ve kterých se mohou realizovat. Účastnit se těchto aktivit mohou prostřednictvím sportovních oddílů Českého svazu zrakově postiţených. Většina sportovních aktivit vychází z mezinárodně organizovaného sportu spadajícího pod Mezinárodní asociaci zrakově postiţených (IBSA) a Mezinárodní paralympijský výbor (IPC) (Trávníková, 2014). Paralympijské sporty: Alpské lyţování (sjezd, super-G, superkombinace, obří slalom, slalom), snowboard, lukostřelba, atletika, fotbal, goalball, judo, běţecké lyţování, biatlon, vzpírání, střelba, plavání, tandemová cyklistika, jezdectví, jachting, veslování (IBSA, 2016; IPC [online]). Ostatní sporty: Šachy, torball, showdown, bowling (devítkový, desítkový), baseball, kriket, golf (IBSA, 2016).

2.6 Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené sportovce Přestoţe je nabídka kompenzačních pomůcek pro zrakově postiţené osoby velmi rozmanitá, mnoho kompenzačních pomůcek je zapotřebí si vyrobit svépomocí, jelikoţ se komerčně neprodávají a jsou nezbytnou pomůckou například během sportovních her pro zrakově postiţené sportovce. Takovými pomůckami jsou: ozvučený tenisový míček, ozvučený míček na stolní tenis, ozvučené náramky a další. Pro míčové hry jsou vhodné i prostředky napomáhající při orientaci na hrací ploše či v prostoru určeném pro hru. K ohraničení plochy hřiště lze vyuţít osvědčené středně silné prádlové gumy, které se zafixují pomocí kolíků. Při síťových hrách jako je například přehazovaná je vhodné vyuţít igelitovou plenu převěšenou přes celou délku sítě (Janečka, Ješina a kolektiv, 2007).

29

3

Judo „Pravidelný trénink judo vychovává k sebedůvěře, ohleduplnosti, rychlému

jednání, kromě toho je i ideálním kondičním tréninkem! Judo znamená „učit se cítěním“ nebo „chápat tělem“! Základy judo tvoří japonská kultura a filozofie. Princip judo je: „Vítězit ustupováním“!“ (Wienmann, 2010, p. 89).

3.1 Judo v systematizaci úpolů Úpoly se vyznačují svojí nenahraditelnou a specifickou úlohou v tělesné výchově. Svým vysilujícím a náročným charakterem během jejich cvičení příznivě působí na fyziologii jedince. Mezi jedny z mnohých přínosů cvičení úpolů patří rozvoj svalové síly a pohybové obratnosti, rozvoj charakterových vlastností osobnosti, rozvoj psychické houţevnatosti a odolnosti, trpělivosti, a také rozvoj rychlého rozhodování či postřehu (Roubíček, 1980). Z mého pohledu je nejlépe zdařilá a výstiţná definice úpolů od Zdenka Reguliho (2005, p. 7): „Úpoly jsou pohybové aktivity zacílené na kontaktní fyzické překonáni partnera. Do úpolů zařazujeme i specifická cvičení, které jsou přímou průpravou na kontaktní překonáni partnera“. Systematika úpolů je tvořena třemi úrovněmi, které na sebe postupně navazují. První úrovní jsou průpravné úpoly (úroveň úpolových předpokladů), které

zahrnují

ty

nejjednodušší

úpolové

cvičení,

které

lze

cvičit

i izolovaně od ostatních úpolových cvičení. Průpravné úpoly se dále dělí na základní úpoly (přetahy, přetlaky, odpory) a základní úpolovou techniku (pohyby paţí, nohou, pády, postoje, úhyby...). Druhou a zároveň nejobsáhlejší úrovní jsou úpolové sporty (úroveň úpolových systémů), které obsahují veškeré systémy různých bojů. Jedním ze základních druhů dělení úpolových sportů je na: soutěžní úpolové sporty (zápas, box, kendó,..), sebeobranné úpolové sporty (jiujitsu, gošindó, krav maga, musado,...), a komplexně rozvíjející úpolové sporty (aikido, tchai ťi, …). Poslední úrovní je sebeobrana (úroveň úpolových aplikací), která by se měla chápat více ze šířky, jelikoţ snahou kaţdého člověka je se fyzickému střetu vyhnout a předejít. Sebeobrana se dělí podle cílové skupiny lidí, pro kterou je zaměřena, a to na osobní sebeobranu (specifickou kategorií jsou

30

děti a ţeny) a profesní sebeobranu (ozbrojené sloţky, bezpečnostní sloţky, ostatní profese (Reguli, 2005). Logicky tedy judo řadíme v systematizaci úpolů do úrovně úpolových systémů (úpolových sportů), do které patří nespočet dalších více, či méně známých úpolových systémů (sportů). Nicméně trénink judo dětí a mladšího školního věku je z velké části zaměřen na zvládnutí pádové techniky a dalších základních pohybů, bez jejichţ zvládnutí nelze provádět hlavní techniky judo, a patří v systematice úpolů do průpravných úpolů. Na druhou stranu existují i kluby a příznivci judo, kteří se zaměřují na aplikace technik judo do oblasti sebeobrany. Pak takto orientované cvičení judo zasahuje částečně i do úrovně úpolových aplikací.

3.2 Historie Bojové umění, které předcházelo vzniku bojového umění judo je jiu-jitsu, neboli „jemné umění“ v překladu. Toto bojové umění vzniklo zdokonalováním a rozpracováváním obranných technik na přelomu 16. a 17. století v Japonsku. V popředí jiu-jitsu byly techniky a taktiky boje beze zbraně. Obránce ovládající takové techniky se tak mohl ubránit mnohem silnějšímu i ozbrojenému útočníkovi a zvítězit nad ním. V té době bylo spoustu škol vyučujících techniky boje beze zbraně. Společnou myšlenkou všech těchto škol, na kterých byly zaloţeny jejich bojové systémy, bylo maximální vyuţití duševních a fyzických sil obránce (Březina, 1990). Podnět k renesanci jiţ fungujícího jiu-jitsu dal prof. Dr. Erwin Baelz, který v letech od roku 1876 do roku 1902 vykonával profesorskou funkci v císařské univerzitě. Baelz během svého profesorského období soustřeďoval svoji pozornost na fyzicky zaostávající studenty, kteří jinak v ostatních naukových předmětech prosperovali velmi dobře. Tito studenti se často setkávali i se zdravotními obtíţemi. Se svými starostmi, ohledně svých ţáku, se Baelz svěřil učiteli jiu-jitsu Totsukovi při náhodném setkání. Po tom, co následně Baelz shlédl několik zápasů jiu-jitsu, se rozhodl toto bojové umění zakomponovat do osnov gymnastiky jeho studentů. Baelz chtěl být svým studentům dobrým příkladem, a proto sám jiu-jitsu usilovně trénoval. Jeden z jeho studentů, Jigoro Kano, 31

byl později také přesvědčen, ţe je jiu-jitsu je velmi vhodnou metodou zaměřenou k tělesné a duchovní výchově (Náchodský, 2006). Zakladatelem nynějšího bojového umění judo je jiţ zmíněný Jigoro Kano. Ten kromě tréninku jiu-jitsu se začal zajímat i o jiné, v té době dostupné systémy boje, jako například sumo, kito, klasickou sebeobranu apod. Poté výběrem některých technik z těchto systémů a přidáním některých svých nových technik Kano vytvořil nový bojový systém s názvem judo. Podle Kana mělo judo mnohem vyšší významovou úroveň neţ v té době staré válečnické jiu-jitsu směřované především na zabíjení protivníků. Judo totiţ bylo hluboce propojeno s duchovní a mravní výchovou, na něţ Kano kladl veliký důraz (Náchodský, 2006). Významný pedagogický vliv judo zdůvodňoval Kano pomocí dvou principů:  princip nejúčinnějšího vyuţití tělesné a duševní síly,  a princip vzájemné pomoci a porozumění, zdar pro všechny (Wienmann, 2010). Výše uvedené principy vycházejí z původních cílů judo, kterými jsou tělesná výchova (fyzický rozvoj), mravní výchova (psychický rozvoj), a branná výchova (sebeobrana). Po zaloţení nového bojového systému judo jej začal Jigoro Kano vyučovat ve vlastní škole nazývané Kodokan judo. Postupem času se škola Kodokan judo stala velmi populární a judo se stalo velmi uznávaným bojovým uměním, které se na začátku 20. století začalo postupně šířit do všech koutů světa (Reguli, 2005). V této době, kdy oblíbenost judo stále rostla, jiţ judo neobsahovalo původní, velice účinné a zároveň nebezpečné techniky v podobě kroucení údů, kopů, úderů, některé škrcení a páčení. Kano tyto techniky vyřadil z důvodu vysokého rizika vzniku váţných zranění během soutěţí v judo, jelikoţ tento bojový systém se aţ do současnosti rozvíjel především ve svém sportovním pojetí (Náchodský, 2006). Do Čech se první poznatky o judo (v té době alternativně nazýváno jiu-jitsu) dostaly v letech 1907 – 1910, a to zásluhou známého přírodovědce profesora Františka Smotlachy, který v těchto letech také propagoval tělesnou výchovu.

Organizovaně

se

začalo

judo

(jiu-jitsu)

vyučovat

v

Praze

při vysokoškolském sportu od roku 1919. Poté začaly vznikat krouţky v jiných 32

oblastech, ale i v armádě. Také se začaly vydávat první publikace propagující judo (jiu-jitsu).

Roku

1936

byl

zaloţen

Československý

svaz

Jiu-Jitstu,

jehoţ předsedou byl profesor Smotlacha. Tento svaz postupem času přejmenoval na Československý svaz judo. V roce 1993 se po rozdělení Československa opět svaz přejmenoval, a to na Český svaz judo, který zůstal aţ do dnes (Reguli, 2005).

3.3 Charakteristika judo „Judo je soutěžní úpolový sport, pocházející z Japonska, který je od roku 1964 také součástí olympijských her. Společně s dalšími japonskými bojovými uměními, například aikido, kendo, karate, se zařazuje mezi tzv. nová bojová umění (shin budo). Judo je eklektickým systémem. Japonské znaky judo ve volném překladu znamenají cestu jemnosti, povolnosti“ (Reguli, Šenkýř, 2013). Judo v dnešní podobě je nejen systémem sebeobrany pocházející z Japonska, ale také úpolovým, rychlostně-silovým, acyklickým a heuristickým sportem, v němţ zápasí proti sobě dva zápasníci s cílem přemoci toho druhého buď správným provedením technik, anebo získáním vyššího technického ohodnocení v průběhu zápasu. Podstatou výkonu v judo je fyzická, technická a taktická převaha nad soupeřem (Ďurech, 2000). Judo v dnešní době plní zejména funkci soutěţního sportu, ale obsahuje i mimo jiné své zdravotně-tělovýchovné a sebeobranné zaměření. Judo své uplatnění nachází také ve školní tělesné výchově, nebo jako jedna z moţností vyuţití volného času dětí v nabídce školního sportu (Reguli, 2005).

3.4 Pravidla judo Pravidla judo, která se uplatňují a dodrţují během soutěţí, jsou ukotvena v Pravidlech judo Mezinárodní federace judo (Judo refereeing rules International Judo Federation). Mezinárodní federace judo (International Judo Federation – IJF) je vrcholnou organizací judo po celém světě. Druhou největší vrcholnou organizací judo je Evropská federace judo (European Judo Federation - EJF), která je zaměřena především na evropské dění v judo. V České republice

33

je zastřešující organizací judo Český svaz judo (ČSJu) pod záštitou občanského sdruţení České unie sportu. Pro soutěţe v České republice vydává Český svaz judo dodatky k článkům Pravidel judo IJF, které ještě konkrétněji upravují soutěţní pravidla IJF. Mimo těchto dodatků ČSJu vydává pro potřeby jednotného zajišťování soutěţí judo na území České republiky Soutěžní řád juda. Za zmínění stojí, ţe v pravidlech judo bylo za dobu jejich existence provedeno několik změn, které ovlivňovaly či ovlivňují dynamiku a způsob boje zápasníků na soutěţích, ale i samotnou přípravu na ně (trénink). Zápasiště musí mít rozměry nejméně 14 x 14 metrů, které je tvořeno z tatami nebo jiného obdobného materiálu. Zápasiště je rozděleno na dvě barevně rozlišené plochy. Vnitřní část zápasiště tvoří tzv. zápasová plocha (min. 8 x 8 m., max. 10 x 10 m.), a vnější část zápasiště je tzv. bezpečností plochou o šířce minimálně 3 metrů (ČSJu [online]). Mezi vybavení zápasiště patří 2 registrační tabule k zaznamenávání udělených bodů a trestů závodníkům. Dále musí být na zápasišti připraveny prostředky k měření času (stopky, elektronická časomíra), 1 x ţlutý praporek pro označení přerušení zápasu (matte), 1 x zelený praporek pro označení průběhu drţení a časová signalizace ukončení zápasu (např. zvonek) (ČSJu [online]). Zápasníci musí být oblečeni v modrém nebo bílém kimonu (judogi), které musí splňovat několik kritérií: čisté bez poškození, délka i šířka rukávů, kalhot i kabátce vzhledem k postavě zápasníka, a směrnicové označení (IJF, EJU). Pravidla judo stanoví i hygienu zápasníků během soutěţí: kimono musí být čisté, suché a bez zápachu, nehty na nohou a rukou musí být krátce zastřiţené, dlouhé vlasy musí být svázány gumičkou bez tvrdých či kovových částí, a není dovolena pokrývka hlavy s výjimkou lékařských prostředků (ČSJu [online]). Obecně je zápas veden třemi vyškolenými rozhodčími v předepsaném oděvu (obleku), přičemţ vţdy jeden z nich (hlavní rozhodčí) stojí uvnitř zápasiště. Zbylí dva rozhodčí (pomezní rozhodčí) přihlíţejí na průběh zápasu vně zápasiště u časomíry nebo diagonálně proti sobě u rohů bezpečnostní plochy (ČSJu [online]). Doba trvání zápasu musí být vţdy uvedena v rozpisu soutěţe. Oficiální doba trvání zápasu je u muţů 5 minut, u ţen, juniorů, juniorek,

34

dorostenců a dorostenek 4 minuty. Starší ţáci a starší ţákyně zápasí po dobu 3 minut, a mladší ţáci, mladší ţákyně a mláďata zápasí 2 minuty (ČSJu [online]). Samotný zápas začíná nastoupením zápasníku ke středu zápasiště a na povel rozhodčího se ukloní směrem k časomíře, a poté k sobě navzájem. Pokynem hajime rozhodčí zahájí zápas. Zápasníci mohou během zápasu získat bodové ohodnocení yuko, wazari nebo ippon za zdařile provedené techniky hodů, drţení soupeře (osaekomi). Pokud jeden ze zápasníků získá ippon, zápas okamţitě končí a tento zápasník vyhrává před uplynutím časového limitu. Zápasník můţe také získat ippon vzdáním se soupeře při nasazení dovoleného škrcení či páčení. Rozhodčí uděluje zápasníkům za méně závaţné prohřešky (např. pasivní aktivita zápasníka) trestné ohodnocení shido, a za zakázané techniky a jednání trest hansoku make. Udělením hansoku make dotyčný zápasník prohrává a zápas končí. Mezi zakázané techniky a jednání patří údery, kopy, škrábání, píchání, zesměšňování soupeře, úmyslné padání vzad se soupeřem na zádech, techniky na krk a páteř soupeře, páčení jiného neţ loketního kloubu. V případě, ţe je zapotřebí pozastavit zápas z důvodu nutnosti úpravy kimona některého ze zápasníků, ošetření zápasníka nebo opuštěním zápasníků zápasové plochy, rozhodčí vyhlásí mate, zápas se krátkodobě přeruší, aby poté zápasníci zahájili boj z výchozích pozic. Pokud zápas neskončí vítězstvím jednoho zápasníka před časovým limitem, tak vyhrává zápasník, který během zápasu získal vyššího bodového hodnocení. V případě, ţe na konci zápasu je bodové hodnocení obou zápasníků totoţné (a nejedná se o soutěţ druţstev), pak se zápasí znovu maximálně stejnou dobu (tzv. golden score), kdy k vítězství postačí jakýkoliv bod. Pokud i poté není znám vítěz, pak o vítězi zápasu rozhodnou všichni tři rozhodčí jejich subjektivním hlasováním. Zápas končí vyhlášením rozhodčího sore made, poté se zápasníci opět ukloní směrem k časomíře, poté k sobě navzájem a následně opouštějí zápasiště.

3.5 Systém soutěží a soutěžní kategorie judo Soutěţ definuje Soutěžní řád judo jako sportovní utkání, při kterém se: vybírá poplatek; vyhlašuje vítěz; za vítězství získává medaile, diplom či cena; zveřejňují výsledky; rozhoduje prostřednictvím rozhodčích. Je-li splněna alespoň 35

jedna z výše uvedených podmínek, musí se taková soutěţ řídit Soutěžním řádem judo, pravidly juda ČSJu a jinými platnými předpisy. Soutěţe se v České republice dělí na: mistrovské soutěţe, nemistrovské soutěţe, a soutěţe Kata (ČSJu [online]). Mistrovské soutěže: Tyto soutěţe jsou pořádané o prvenství v rámci České republiky a niţších regionálních stupňů. Mohou být jednorázové či dlouhodobé. Mistrovské soutěţe jsou prioritní, a proto se jim podřizují veškeré ostatní soutěţe v ČR. Jedná se o tyto kategorie soutěţí: jednotlivci muţi a druţstva muţů, jednotlivkyně ţeny a druţstva ţen, jednotlivci junioři a jednotlivkyně juniorky, jednotlivci dorostenci a druţstva dorostenců, jednotlivkyně dorostenky a druţstva dorostenek, jednotlivci starší ţáci a druţstva starších ţáků, jednotlivkyně starší ţákyně a druţstva starších ţákyň, jednotlivci mladší ţáci a jednotlivkyně mladší ţákyně, jednotlivci mláďata (ČSJu [online]). Nemistrovské soutěže: kvalifikační soutěţe, ostatní soutěţe, například Velké ceny, Memoriály apod., resortní mistrovství, například vysokých škol, ozbrojených sloţek, bezpečnostních sloţek apod., přátelské soutěţe mezi oddíly (ČSJu [online]).

36

Soutěže Kata: Přebor ČR Kata mladších ţáků, Přebor ČR Kata starších ţáků, Mistrovství ČR v Kata dorostu, Mistrovství ČR v Kata seniorů (ČSJu [online]). Soutěžní kategorie: Mláďata – U9: chlapci a děvčata ve věku od 7 do 8 let věku, počet váhových kategorií není omezen. Mláďata – U11: chlapci a děvčata ve věku od 9 do 10 let věku, počet váhových kategorií není omezen. Mladší žáci – MU13: chlapci od 11 do 12 let věku, soutěţí v 10 váhových kategoriích. Mladší žákyně – WU13: děvčata od 11 do 12 let věku, soutěţí v 9 váhových kategoriích. Starší žáci – MU15: chlapci od 13 do 14 let věku, soutěţí v 10 váhových kategoriích. Starší žákyně – WU15: děvčata od 13 do 14 let věku, soutěţí v 8 váhových kategoriích. Dorostenci – MU18: chlapci od 15 do 17 let věku, soutěţí v 9 váhových kategoriích. Dorostenky – WU18: děvčata od 15 do 17 let věku, soutěţí v 7 váhových kategoriích. Junioři – MU21: sportovci od 18 do 20 let věku, soutěţí v 8 váhových kategoriích. Juniorky – WU21: sportovkyně od 18 do 20 let věku, soutěţí v 8 váhových kategoriích. Muži (senioři): sportovci ve věku 21 a více let, váhové kategorie:

37

do 60 kg, do 66 kg, do 73 kg, do 81 kg, do 90 kg, do 100 kg, nad 100 kg, popř. kategorie bez rozdílu váhy (open/absolutní). Ženy (seniorky): sportovkyně ve věku 21 a více let, váhové kategorie: do 48 kg, do 52 kg, do 57 kg, do 63 kg, do 70 kg, do 78 kg, nad 78 kg, popř. kategorie bez rozdílu váhy (open/absolutní) (ČSJu [online]).

3.6 Systematika technik K technikám judo se řadí také údery a tlaky na citlivá místa těla, ty jsou však během soutěţí v judo zakázané. Mezi další techniky judo patří porazy, škrcení, drţení, páčení, ale i specifické prvky japonské první pomoci mající spíše doplňující význam (Fojtík, 1999). Tyto výše uvedené technické prostředky judo se mohou nacvičovat předem stanovenými sestavami pohybů a akcí útočníka i obránce, coţ je nejtradičnější způsob nácviku pohybových prvků judo. Takové sestavy technik mající přesný řád a kázeň cvičenců se nazývá kata. Druhým způsobem, jak lze nacvičovat judo techniky, je cvičný boj za stanovených soutěţních pravidel judo. Tento nácvik se v judo odborně nazývá randori. Základní zásady a principy judo jsou uchovány v souborech předepsaných cvičení (katách), a jsou zároveň průřezem kompletní osnovy judo. Kata dále slouţí k pochopení systému judo. Nage no kata a Katame no kata jsou prvními katami obsahující techniky judo aplikované při soutěţích či cvičných bojích (randori), a proto se nazývají jako randori no kata (Reguli, 2005). Některé kata v sobě zahrnují i tradiční techniky v brnění, techniky sebeobrany, popřípadě techniky se zbraněmi. V dnešním judo, moderním soutěţně úpolovém sportu, se vyučují a aplikují především techniky prvních dvou katách (randori no katách). Jedná se o techniky hodů a znehybnění, ze kterých je odvozena i základní systematika technik judo. Systematika technik znamená rozčlenění jednotlivých technik do hlavních skupin a jim podřízených podskupin, a to na základě jejich biomechanické podobnosti, podobnosti pohybové struktury a dynamiky. V důsledku těchto principů vznikaly více různých druhů systematik, přičemţ nejpopulárněji aplikovanou systematikou technik je systematika vycházející z tradiční školy

38

Kodokan judo (Štefánik, 2012). Akce útočníka se v judo odborně nazývají waza, a dále se člení na 3 hlavní skupiny. První skupinou je Nage-waza obsahující techniky hodů. Druhou skupinou je Katame-waza, která zahrnuje techniky znehybnění. Poslední skupinou je Atemi-waza, která obsahuje techniky úderů a kopů. Jak jiţ bylo dříve poznamenáno, techniky patřící do skupiny Atemi-waza jsou v soutěţích judo podle platných pravidel zakázané. Avšak pro potřeby sebeobrany lze tyto techniky vhodně vyuţít a aplikovat (Březina, 1990). Podrobná systematika technik tradiční školy Kodokan judo je vyobrazena na Tabulce č. 3. Tabulka č. 3: Systematika technik tradiční školy Kodokan judo. Nage – Waza Technika hodů

Tachi – waza Techniky hodů v postoji

Te – waza Techniky rukou Ashi – waza Techniky nohou Goshi – waza Techniky boků

Sutemi – waza Ma – sutemi – waza Techniky strhů s pádem Techniky strhů v ose na zem pohybu Joko – sutemi – waza Techniky strhů stranou od osy pohybu Katame – waza Techniky znehybnění (ne nutně na zemi)

Osaekomi – waza Techniky drţení

Kesa – gatame Techniky drţení napříč soupeře Siho – gatame Techniky drţení do čtyř směrů

Kansetsu – waza Techniky páčení

Yubi – gatame Páky prstů Kote – gatame Páky na zápěstí Ude – gatame Páky na paţi

39

Ashi – gatame Páky na nohy Jime – waza Techniky škrcení

Jime – ai Škrcení tváří v tvář Ushiro – jime Škrcení zezadu Hadaka – jime Škrcení bez úchopopení judo-gi Kesa – jime Škrcení s uchopením judogi

Atemi – waza Údery a kopy

Ude – ate – waza Údery

Kobushi – ate – waza Údery pěstí Tegatana – ate – waza Údery hranou ruky Hiji – ate – waza Údery loktem Yubisaki – ate – waza Údery prsty

Ashi – ate – waza Kopy

Sekito – ate – waza Kopy bříškem chodidla a nártem Hizagashira – ate- waza Kopy kolenem Kakato – ate – waza Kopy patou (AC Sparta Praha Judo [online])

40

4

Cíl a úkoly práce

4.1 Cíl práce Cílem této diplomové práce je najít a analyzovat informace o tématu „judo pro osoby se zrakovým postiţením“. Popsat principy, historii, pravidla a systém soutěţí judo pro osoby se zrakovým postiţením, a tím vytvořit ucelený komplex informací tohoto tématu.

4.2 Úkoly práce Z výše uvedeného cíle diplomové práce, který byl zvolen, vyplývají následující úkoly práce: 1) vyhledat vhodnou literaturu a internetové zdroje týkající se vybraného tématu, utřídit je a analyzovat, 2) vyhledat a zkontaktovat osoby, které mají zkušenost s judo zrakově postiţených osob, 3) vytvořit otázky pro následný rozhovor s vybranými osobami, 4) provést s vybranými osobami rozhovor, a následně jejich odpovědi zdokumentovat a analyzovat, 5) uspořádat tyto informace v logicky ucelený a souvislý text tvořící v konečné podobě komplexní přehled o judo pro osoby se zrakovým postiţením.

4.3 Výzkumné otázky VO 1: Jaké informace jsou dostupné k tématu „judo pro zrakově postiţené osoby“ ve světě? VO 2: Jaké informace jsou dostupné k tématu „judo pro zrakově postiţené osoby“ v České republice? VO 3: Jaký je aktuální stav judo zrakově postiţených v České republice?

41

5

Metodika práce

5.1 Použité metody První pouţitou metodou bylo vyhledávání informací o judo zrakově postiţených zejména

studiem

oficiálních

příslušné stránek

literatury

Mezinárodní

a

internetových

asociace

zrakově

zdrojů,

postiţených

sportovců, oficiálních stránek paralympijského sportu, oficiálních stránek Českého svazu zrakově postiţených sportovců, ale i studiem odborných článků vyhledaných pomocí databáze Web of science a Google scholar. Vzhledem k tomu, ţe modifikace pravidel IBSA pro judo zrakově postiţených osob, odborné studie, ale i další zdroje informací o judo zrakově postiţených byly v cizích jazycích, byl pouţit vlastní překlad do českého jazyka. Dále byla pouţita explorační metoda strukturovaných rozhovorů s výše zvolenými osobami. Otázky byly předem připravené a sestavené k následnému provedení rozhovorů tak, aby dotazované osoby měli moţnost se volně vyjádřit k otázkám, a bylo tak získáno co nejvíce aktuálních poznatků a informací k tématu judo zrakově postiţených osob, zejména na území České republiky. Otázky směřované k paní Kubíkové měli takový charakter, aby odpovědi na tyto otázky poukázaly na aktuální stav judo zrakově postiţených osob v České republice. Otázky k zápasníkovi Michalu Motrincovi směřovali zejména k jeho sportovní přípravě v judo a soutěţení v něm, k jeho osobě i jeho zrakového postiţení. Rozhovory byly provedeny formou osobního setkání. Odpovědi paní Kubíkové byly během rozhovoru zaznamenávány do mobilního telefonu formou audiozáznamníku, a poté přepsány v přesném znění do notebooku. Paní Kubíková souhlasila

se

zveřejněním

jejich

odpovědí

v

této

diplomové

práci.

Odpovědi zápasníka Motrince byly nejprve zaznamenávány během rozhovoru přepisem do notebooku, a poté přeposlány Motrincovi ke kontrole na emailovou adresu. Po kontrole a vlastní úpravě odpovědí Motrincem, byly tyto jiţ upravené odpovědi přeposlány zpět na moji emailovou adresu. Zápasník Motrinec taktéţ souhlasil se zveřejněním jeho odpovědí v této diplomové práci.

42

5.2 Sledované soubory Pro účely výzkumné části této diplomové práce spočívající v získání nových a aktuálních poznatků a informací ohledně judo zrakově postiţených osob, zejména v České republice, byly vybrány dvě osoby, které mají zkušenosti s judo zrakově postiţených osob. První osobou je brněnský zápasník v judo zrakově postiţených Michal Motrinec, který jiţ získal pro Českou republiku 2 významné mezinárodní úspěchy a je v současnosti jediným českým soutěţícím v judo zrakově postiţených na mezinárodní úrovni. Druhou vybranou osobou je paní Bc. Jiřina Kubíková, která má v rámci Českého svazu zrakově postiţených osob na starosti judo zrakově postiţených a je oficiální reprezentační trenérkou tohoto sportu. Paní Kubíková je jedinou osobou v ČR, která má zkušenosti s trénováním zrakově postiţených sportovců v judo.

43

6

Judo pro osoby zrakově postižené Judo pro zrakově postiţené osoby se zpočátku vyuţívalo jako prostředek

rozvoje

prostorové

orientace,

sebevědomí,

sebedůvěry

a

nezávislosti.

Později se však začalo rozvíjet v soutěţní úpolový sport pro zrakově postiţené osoby (Kudláček a Ješina, 2013). Tento sport umoţňuje vzájemné soupeření zrakově

postiţených

sportovců

se

sportovci

bez

zrakového

postiţení.

Taktilní povaha judo vyţaduje schopnost rovnováhy, prostorového vnímání a zvládnutí techniky. Tyto schopnosti si mohou sportovci osvojit i bez zrakového vjemu (Liebs, 2013). Celosvětově zaštiťující organizací judo pro zrakově postiţené

je

Mezinárodní

federace

zrakově

postiţených

(IBSA).

Pravidla, kterými se řídí soutěţe judo zrakově postiţených zápasníků vycházejí z klasického judo. Ty však mají určité modifikace, které umoţňují samotný kontakt judistů před zápasem i po zápase (Kudláček a Ješina, 2013). Paralympijské judo je určeno zrakově postiţeným judistům se všemi zdravotními klasifikacemi (B1, B2 a B3), ale mohou se v něm realizovat i zrakově postiţení sportovci se současným postiţením sluchu. Závodníci nejsou při soutěţích členěni do kategorií podle jejich zdravotních klasifikací, ani se jejich zrakové moţnosti (popř. moţnosti sluchu) nijak nesrovnávají na stejnou úroveň. A tak je běţné, ţe spolu soupeří zápasník s klasifikací B1 se zápasníkem klasifikace B3. Na paralympiádě muţi soutěţí v sedmi váhových kategoriích a ţeny v 6 váhových kategoriích totoţných s váhovými kategoriemi olympijského juda (Daďová, Čichoň, Švarcová a Potměšil, 2008). Nejvyšším sportovním kláním zrakově postiţených judistů jsou letní paralympijské hry. Dále se pravidelně konají světové šampionáty, světové hry, světové poháry, kontinentální šampionáty a mistrovství (např. Mistrovství Evropy).

6.1 Historie a vývoj Judo pro zrakově postiţené bylo poprvé zařazeno na programu letních paralympijských her v roce 1988 v Soulu, kterých se zúčastnilo 37 judistů (Robles Rodríguez, J., 2006). Ţenské kategorie byly poprvé zařazeny do programu letních paralympijských her aţ v roce 2004 v Aténách (Kudláček

44

a Ješina, 2013). V květnu 2015 se účastnilo Světových her IBSA v judo, které se konaly v Soulu 39 zemí a 224 soutěžících. V roce 2012 se na paralympijských hrách v judo konaných v Londýně zúčastnilo 132 sportovců (IBSA, 2016). Roku 2004 na paralympiádě v Aténách soutěţilo 120 judistů (84 muţů a 36 ţen), coţ byl téměř dvojnásobek počtu soutěţících oproti letním paralympijským hrám v Barceloně roku 1992, kde celkem soutěţilo jen 53 judistů (Team USA, 2016). Z výše uvedeného vyplývá, ţe zájem o judo zrakově postiţených osob se na úrovni paralympijských her má čím dál více vzrůstající tendenci. V České republice judo pro zrakově postiţené osoby vzniklo roku 2000 pod záštitou Sportovního klubu Univerzity Palackého v Olomouci, pod oddílem judo. Tento oddíl se roku 2004 osamostatnil s názvem Sportovní klub Univerzity Palackého – oddíl judo zrakově postižených (Lacina a Groch, 2004). V současnosti se jedná o jediný klub judo zrakově postiţených v České republice. Zaštiťující organizací českého juda pro zrakově postiţené je Český svaz zrakově postiţených sportovců, kde zastupující osobou v tomto sportu je Bc. Jiřina Kubíková. Pro srovnání v Brazílii se judo pro zrakově postiţené začalo systematicky provozovat jiţ v roce 1982 v Ústavu Benjamin Constant (IBC) profesora Carmelino de Souza Vieira (Carmelino de Souza Vieira e Walter Russo Souza Júnior, 2006).

6.2 Modifikace pravidel Odlišnosti, změny a konkrétní specifikace pravidel judo IJF pro potřeby konání soutěţí judo zrakově postiţených osob vydává IBSA, které jsou dostupné na oficiálních stránkách IBSA. Aktuální znění IBSA pravidel judo formulují následující modifikace. Kromě konkrétních modifikací specifikovaných v IBSA pravidlech pro judo zrakově postiţených, se v ostatních situacích uplatňují oficiální pravidla IJF. Zápasiště: Bezpečnostní zóna i zápasová plocha by měli být silně kontrastních barev. Bílou přilnavou páskou o rozměrech 10 x 50 cm se vyznačují ve středu zápasové plochy pozice zápasníků na začátku i konci zápasu (IBSA, 2016). 45

Kimono (Judo-gi): Všichni judisté a judistky se sportovní klasifikací B1 musí být označení červeným kruhem o průměru 7 cm v horní části obou rukávů kimona. Střed červeného kruhu by měl být umístěn zhruba 15 cm pod ramenem. V případě neslyšícího zápasníka jsou tato kruhová označení ve ţlutém provedení. Pokud se jedná o zápasníka sportovní klasifikace B1, který je zároveň neslyšící, pak musí být označen na obou rukávech kimona červeným i ţlutým kruhem zároveň (IBSA, 2016). Rozhodčí: Na zápasišti je přítomen jeden hlavní rozhodčí a dva postranní rozhodčí, kteří musí zabezpečovat a asistovat zrakově postiţeným zápasníkům. Na začátku zápasu si kaţdý postranní rozhodčí převezme na okraji zápasiště zápasníka na své přilehlé straně, a doprovodí jej na počáteční pozici zápasníků tak, aby zápasníci byly naproti sobě. Poté se rozhodčí vrátí na své pozice na okraji zápasiště. Na konci zápasu poté, co hlavní rozhodčí vyhlásí vítěze, zápasníci nastaví loket, aby jej mohli jednotliví postranní rozhodčí doprovodit zpět k okraji zápasiště, kde si jej převezme jejich asistent nebo trenér. Pokud nastoupí k zápasu neslyšící závodník, rozhodčí tomuto soutěţícímu poloţí jednu ruku na břicho a druhou na záda ve chvíli vyhlášení pokynu REI, aby se zápasník uklonil. Poté dopomůţe neslyšícímu zápasníkovi k zaujetí základního drţení, aby mohl být zahájen boj pokynem HAJIME. V okamţiku vyhlášení HAJIME rozhodčí neslyšícímu zápasníkovi jednou klepne otevřenou dlaní v místě jeho lopatky, aby věděl, ţe je zahájen boj (IBSA, 2016). Signály: Kromě běţných signálů a znamení k udělení bodů či trestů, rozhodčí navíc vyhlásí SHIRO (bílá) nebo AO (modrá) k upřesnění, jakému závodníkovi bod či trest je udělen. Také při zrušení bodu či trestu, a vyhlášení vítěze by měl rozhodčí takové upřesnění vyhlásit. Pokud rozhodčí uděluje body neslyšícímu zápasníkovi, pak mu prstem „opíše“ na jeho dlaň písmeno I při udělení bodu IPPON, písmeno W při udělení bodu WAZARI, písmeno Y při udělení bodu YUKO, a písmeno X při zrušení bodového hodnocení. Poté rozhodčí otočí zápasníkovu dlaň směrem k jeho hrudníku, pokud je bod udělen tomuto 46

zápasníkovi, anebo mu dlaň otočí směrem k jeho soupeři v případě, ţe je bod udělen soupeři. V případě, ţe rozhodčí chce závodníkovi dát pokyn k upravení jeho kimona, pak přijde naproti zápasníkovi, uchopí jej za předloktí a překříţí jeho

ruce

tradičním

způsobem.

Při

udělení

trestného

bodu

SHIDO,

kromě tradičního znamení a upřesnění SHIRO/AO, rozhodčí dojde naproti sankciovanému zápasníkovi, předpaţí mu ruku poníţ dlaní dolů, a následně provede rotační pohyb pomocí dvou prstů se současným kontaktem s dlaní zápasníka. U neslyšícího zápasníka, rozhodčí poklepe jedním prstem na hřbet dlaně tohoto soutěţícího při udělení prvního SHIDO, poklepáním dvěma prsty značí udělení druhého SHIDO, a poklepáním třemi prsty znamená udělení třetího SHIDO. HANSOKU MAKE rozhodčí neslyšícímu zápasníkovi udělí tak, ţe mu prstem „opíše“ v dlani písmeno H. Poslední minuta zápasu se zápasníkům dává na vědomí krátkým zvukovým signálem a neslyšícím zápasníkům tak, ţe ve vhodnou chvíli rozhodčí přeruší zápas pokynem MATTE, a prstem „opíše“ na zápasníkovu levou ruku kolečko v místě, kde se běţně nosí hodinky (IBSA, 2016). Začátek boje: Boj zápasníků začíná po jejich vzájemném uklonění na počátečních pozicích zápasníků, a to na pokyn REI hlavního rozhodčího. Poté se zápasníci vzájemně uchopí tak, ţe jedna ruka uchopí soupeřův rukáv kimona v místě mezi ramenem a loktem, a druhá ruka uchopí soupeřův límec kimona v místě mezi klíční a hrudní kostí. Rozhodčí vţdy před zahájením samotného boje zkontroluje toto vzájemné drţení zápasníků. Následně dá rozhodčí pokyn HAJIME k zahájení samotného boje. Před pokynem HAJIME nesmí zápasníci jiţ měnit úchop ani jednou rukou, jinak rozhodčí danému zápasníkovi udělí trestný bod SHIDO. Po zahájení boje pokynem HAJIME jiţ zápasníci mohou měnit své úchopy (IBSA, 2016). Přerušení zápasu: Při přerušení zápasu pokynem MATTE, musí rozhodčí sledovat zápasníky a být jim na blízku, aniţ by jim překáţel. Poté, pokud je to nezbytné, zejména u zápasníků sportovní klasifikace B1, rozhodčí zápasníky doprovodí nebo jim pomůţe zpět na výchozí pozice k zahájení boje. Někteří zápasníci s klasifikací B2 47

a B3 jsou schopni se na tyto pozice vrátit sami bez dopomoci. U neslyšícího zápasníka v okamţiku vyhlášení MATTE, rozhodčí dvakrát poklepe zápasníka dlaní v místě lopatky. Pokyn SONOMAMA („nehýbejte se“) a YOSHI („pokračujte“) signalizuje rozhodčí neslyšícímu zápasníkovi tak, ţe mu přitlačí otevřenou dlaní na hlavu (IBSA, 2016). Udržování zápasníků v zápasové ploše: V případě, ţe se zápasníci začnou pohybovat směrem ven ze zápasové plochy, pak se rozhodčí přesune směrem ke středu zápasové plochy a opakovaně vyhlásí JOGAI. Zápasníci by měli na tento pokyn reagovat tak, ţe začnou směřovat svůj pohyb za hlasem rozhodčího. Pokud i přes opakované JOGAI některý ze zápasníků úmyslně vystoupí ze zápasové plochy, pak bude penalizován trestným bodem SHIDO. Zvláštní pozornost je zapotřebí věnovat zápasníkům s klasifikací B1 a neslyšícím, kterým nelze nikdy udělit SHIDO za vykročení ze zápasové plochy. Pokud rozhodčí udělí SHIDO za úmyslné vystoupení ze zápasové plochy zápasníkovi sportovní klasifikace B2 a B3, tak kromě tradičního signálu, rozhodčí prstem „nakreslí“ na zadní stranu zápasníkovi ruky svislou čáru směrem nahoru. Nové pravidla IJF stanoví zákaz dotyku samotné hrany zápasové plochy jednou či oběma chodidly, coţ u soutěţí zrakově postiţených není aplikováno (IBSA, 2016). Pravidla trenérů: V rozporu s pravidly IJF, je dovoleno podle pravidel IBSA trenérům po celou dobu zápasu slovně instruovat své zrakově postiţené svěřence v judo (IBSA, 2016).

6.3 Význam judo pro zrakově postižené a jeho výuka Judo je jedním z nejvíce vyhovujících sportů, který integruje zrakově postiţené sportovce s ohledem na jejich specifické potřeby, a pomáhá jim rozvíjet smysl pro prostorovou orientaci, citlivost sluchu, doteky a svalovou citlivost kompenzující absenci zrakového vjemu. Judo se tak můţe stát pro zrakově postiţené osoby cestou k dosaţení pohybové nezávislosti a rozvoje fyzické kondice, coţ umoţňuje lepší přizpůsobení se kaţdodennímu ţivotu. V dřívějších

48

dobách odborníci na judo procvičovali svoje techniky se zavázanýma očima a zjistili, ţe zrakový vjem není úplně nezbytný při výkonu judo. Staří japonští mistři vţdy říkaly, ţe během cvičení judo je důleţité cítit soupeřův útok přes úchop za kimono. Zrakově postiţení se spoléhají více na svůj hmat oproti jiným zdravotně postiţením, a proto je pro ně fyzický kontakt velice důleţitý. Cvičení judo přispívá zrakově postiţeným překonávat obtíţe, kterým čelí v ţivotě v důsledku jejich postiţení: Nevidomost je spojená s vyšším rizikem bolestivých pádů. V judo se učí pádové techniky, které minimalizují rizika nekontrolovaných pádů a poranění z nich plynoucích. Nedílnou součástí při tréninku judo je rovnováha, která zrakově postiţeným pomáhá s integrací v prostoru. Cvičení zlepšuje ostatní smysly zrakově postiţených osob. Pravidelné cvičení judo pomáhá zrakově postiţeným poznat své tělo a ovládat jej. Zlepšená kontrola nad vlastní silou, rychlostí a obratností vede k boji proti následkům slepoty – sedavý styl. Všechny tyto aspekty plynoucí ze cvičení judo pomáhají zrakově postiţeným rozvíjet vlastní sebevědomí, a tím se jednodušeji pohybovat ve svém okolí (Hussain, Pendse, 2012). Výuka judo zrakově postižených je výzvou, která zahrnuje odlišné prostředky komunikace. Obecně se dá spoléhat na čtení a audio-vizuální techniky. Avšak z praxe trénování judo zrakově postiţených plyne nutnost vizuální pomůcky nahradit alternativou. Při tréninku judo lze celkem efektivně vyuţít Braillovo písmo, které pomáhá překonat omezení písemné formy komunikace jako prostředek učení. Verbální komunikace je dalším nezbytným prostředkem, který slouţí k popisu. Důleţitým aspektem je výběr slov, které by měli být přesné a popisující. Ústní instrukce a tělesné pohyby by měly být doplněny doteky, které fyzicky napomáhají zrakově postiţeným porozumět, co se jim chce sdělit. Také je zapotřebí přesně určit, jaká konkrétní část těla bude zapojena v technice (pravá,

levá,

vnitřní,

vnější),

coţ

49

se

musí

shodovat

s

popisem.

Posledním způsobem je učení pomocí doteků. Pro zrakově postiţené je forma fyzické komunikace velice důleţitá, jelikoţ jim pomáhá se zorientovat, provádět cviky, pády a techniky správně. V této specifické výuce lze také vyuţít psaní ze strany zrakově postiţeného cvičence jako další z forem komunikace. Pro trenéry je nezbytné, aby porozuměly danému stupni zrakového postiţení svého svěřence, jeho schopnostem, dovednostem či jeho schopnosti se učit. Zrakově postiţení judisté neočekávají od ostatních nějaké zvláštní sympatie, a proto je důleţité k nim přistupovat stejně jako k ostatním (Hussain, Pendse, 2012). Podle Heidi Moore, která v USA náboruje zrakově postiţené judisty, je při výuce zrakově postiţených judistů zapotřebí rozdělit všechny pohyby do jednotlivých částí, a tyto pak učit jednu po druhé, coţ prodluţuje křivku učení oproti vidoucím. Mimo jiné, Moore nabízí v i certifikaci pro instruktory, kteří se chtějí věnovat zrakově postiţeným judistům. Moore také poukazuje na problém spočívající v tom, ţe trenéři často nevedou nevidomé sportovce k rozvoji konkurenčních schopností (Liebs, 2013).

6.4 Nejúspěšnější sportovci světa Pro potřeby vyhodnocení nejlepších/nejúspěšnějších judistů se zrakovým postiţením světa vede Mezinárodní asociace zrakově postiţených sportovců (IBSA) světový ţebříček IBSA, ve kterém se jednotlivým sportovcům sčítají body za vítězství na světových hrách, světových pohárech, světových šampionátech a kontinentálních šampionátech s ohledem na jejich umístění, ale i podle toho, jakou sportovní kvalifikaci měl vítěz i poraţený v jednotlivých zápasech. Rozdělování bodů ve světovém ţebříčku IBSA se řídí zásadami, které jsou uvedené v Tabulce č. 4. Světový ţebříček IBSA je rozdělen na kategorie muţů a ţen s dalším rozdělením podle soutěţních váhových kategorií, a seřazen sestupně podle dosaţených bodů. Tabulka č. 4: Systém udělování bodů ve světovém žebříčku IBSA Umístění na soutěži

1.

2.

3.

4.

5.

7.

Světový šampionát a Světové hry

280 200 160 120

80

40

Světový pohár

210 150 120

60

30

50

90

Kontinentální šampionát

140 100

80

60

40

20

ZÁPASY vítěz B1 – poražený B3

50

vítěz B1 – poražený B2

40

vítěz B1 – poražený B1

30

vítěz B2 – poražený B3

40

vítěz B2 – poražený B2

30

vítěz B2 – poražený B1

20

vítěz B3 – poražený B3

30

vítěz B3 – poražený B2

20

vítěz B3 – poražený B1

10 (IBSA, 2016)

Podle světového ţebříčku IBSA vedeného k datu 29. 11. 2015, který je zveřejněn na oficiálních internetových stránkách IBSA, jsou na prvních 3 místech v jednotlivých soutěţních kategoriích níţe uvedení sportovci. Mimo jiné umístění se do 9. místa v muţských kategoriích, a do 5. místa v ţenských kategoriích ve světovém ţebříčku IBSA je kvalifikačním předpokladem pro účast na Paralympijských hrách. Ve světovém ţebříčku IBSA je vedeno celkem 370 sportovců, přičemţ 257 muţů a 113 ţen (IBSA, 2016). Kategorie mužů do 60 kg: V ţebříčku vedeno celkem 47 zrakově postiţených judistů této váhové kategorie. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

Bodů

1.

Uzbekistán

B3

NAMOZOV Sherzod

830

2.

Alţírsko

B3

NOURA Mouloud

750

3.

Japonsko

B2

HIROSE Makoto

550

Kategorie mužů do 66 kg: V ţebříčku vedeno celkem 43 zrakově postiţených judistů této váhové kategorie. V této váhové kategorii je veden také český zástupce juda zrakově postiţených Michal Motrinec, který je na 27. místě s 26 body. 51

Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

Bodů

1.

Uzbekistán

B2

BERDIYOROV Nurbek

890

2.

Ukrajina

B2

KHORAVA Davyd

870

3.

Rusko

B1

RUDENKO Viktor

870

Kategorie mužů do 73 kg: V ţebříčku vedeno celkem 45 zrakově postiţených judistů této váhové kategorie. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

Bodů

1.

Ukrajina

B2

SOLOVEY Dmytro

1130

2.

Ázerbájdţán

B2

GASIMOV Ramil

1000

3.

Ukrajina

B2

KOTENKO Serhii

940

Kategorie mužů do 81 kg: V ţebříčku vedeno celkem 38 zrakově postiţených judistů této váhové kategorie. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

Bodů

1.

Ukrajina

B2

KOSINOV Olexandr

1080

2.

Francie

B1

JONARD Cyril

980

3.

Korea

B2

LEE Jung Min

750

Kategorie mužů do 90 kg: V ţebříčku vedeno celkem 37 zrakově postiţených judistů této váhové kategorie. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

Bodů

1.

Ukrajina

B3

NAZARENKO Oleksandr

800

2.

Velká Británie

B3

INGRAM Samuel

770

3.

Georgie

B2

GOGOTCHURI Zviad

700

Kategorie mužů do 100 kg: V ţebříčku vedeno celkem 26 zrakově postiţených judistů této váhové kategorie.

52

Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

Bodů

1.

Uzbekistán

B3

SHARIPOV Shirin

970

2.

Korea

B1

CHOI Gwang Geun

860

3.

Velká Británie

B2

SKELLEY Christopher

515

Kategorie mužů nad 100 kg: V ţebříčku vedeno celkem 21 zrakově postiţených judistů této váhové kategorie. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

Bodů

1.

Brazílie

B1

ARAUJO Wilians

740

2.

Ázerbájdţán

B1

ZAKIYEV Ilham

710

3.

Rusko

B2

GAIDAROV Gaidar

690

Kategorie žen do 48 kg: V ţebříčku vedeno celkem 22 zrakově postiţených judistek této váhové kategorie. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

Bodů

1.

Německo

B2

BRUSSIG Carmen

1100

2.

Čína

B2

LEE Kai-Lin

620

3.

Rusko

B1

POTAPOVA Viktoria

540

Kategorie žen do 52 kg: V ţebříčku vedeno celkem 22 zrakově postiţených judistek této váhové kategorie. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

Bodů

1.

Ukrajina

B2

NIKOLAYCHYK Nataliya

970

2.

Německo

B2

BRUSSIG Ramona

700

3.

Francie

B2

MARTINET Sandrine

680

Kategorie žen do 57 kg: V ţebříčku vedeno celkem 20 zrakově postiţených judistek této váhové kategorie.

53

Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

Bodů

1.

Ukrajina

B2

CHERNIAK Inna

1140

2.

Ázerbájdţán

B2

ABDULLAYEVA Sabina

690

3.

Brazílie

B3

ARAUJO Lucia

650

Kategorie žen do 63 kg: V ţebříčku vedeno celkem 17 zrakově postiţených judistek této váhové kategorie. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

Bodů

1.

Ukrajina

B2

HUSIEVA Iryna

1030

2.

Rusko

B2

POZDNYSHEVA Olga

760

3.

Korea

B2

JIN Song Lee

540

Kategorie žen do 70 kg: V ţebříčku vedeno celkem 19 zrakově postiţených judistek této váhové kategorie. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

Bodů

1.

Rusko

B2

SAVOSTYANOVA Tatiana

720

2.

Ukrajina

B2

CHEPURINA Svitlana

690

3.

Maďarsko

B2

SZABO Nikolett

610

Kategorie žen nad 70 kg: V ţebříčku vedeno celkem 13 zrakově postiţených judistek této váhové kategorie. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

Bodů

1.

Bělorusko

B3

KACHAN Arina

890

2.

Rusko

B3

KALYANOVA Irina

870

3.

Brazílie

B2

SILVA DE ALMEIDA Deanne

690

Na základě výše uvedených světových ţebříčků IBSA jednotlivých soutěţních kategorií je jednoznačně nejúspěšnější zemí v judo zrakově

54

postiţených Ukrajina s 6 sportovci na 1. místě, 2 sportovci na 2. místě a jedním na 3. umístění. Druhou nejúspěšnější zemí je Rusko s jedním sportovcem na 1. místě, 2 sportovci na 2. místě a 3 třemi sportovci na 3. umístění. Mezi další úspěšné země v judo zrakově postiţených patří tyto země v následujícím pořadí: Uzbekistán (3 sportovci na 1. místě), Ázerbájdžán (3 sportovci na 2. místě), Brazílie (jeden sportovec na 1. místě, 2 sportovci na 3. umístění), a Korea (jeden sportovec na 1. umístění, 2 sportovci na 3. umístění). Nejvíce ceněným sportovním úspěchem paralympijských sportovců je vítězství na paralympijských hrách, jejichţ vítězové jsou samozřejmě také povaţováni za světové špičky v daném sportu. Naposledy uskutečněné paralympijské hry v judo se konaly od 30. 8. do 1. 9. 2012 v Londýně, a jak jiţ bylo uvedeno, této významné sportovní události se zúčastnilo 132 zrakově postiţených soutěţících. Podle výsledkových listin zveřejněných taktéţ na oficiálních internetových stránkách IBSA se na prvních 3 místech v jednotlivých soutěţních kategoriích umístili níţe uvedení sportovci. Kategorie mužů do 60 kg: Této váhové kategorie se zúčastnilo celkem 12 zrakově postiţených judistů. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

1.

Ázerbájdţán

B2

IBRAHIMOV Ramin

2.

Čína

B1

LI Xiaodong

3. 3.

Velká Británie Alţírsko

B3 B3

QUILTER Ben NOURA Mouloud

Kategorie mužů do 66 kg: Této váhové kategorie se zúčastnilo celkem 9 zrakově postiţených judistů. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

1.

Ukrajina

B2

KHORAVA Davyd

2.

Čína

B2

ZHAO Xu

3. 3.

Venezuela Alţírsko

B2 B3

FALCON Marcos LAMIRI Sid Ali

55

Kategorie mužů do 73 kg: Této váhové kategorie se zúčastnilo celkem 12 zrakově postiţených judistů. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

1.

Ukrajina

B2

SOLOVEY Dmytro

2.

Uzbekistán

B2

KHALILOV Sharif

3. 3.

Mexiko Rusko

B3 B2

AVILA SANCHEZ Edu KURBANOV Shakhban

Kategorie mužů do 81 kg: Této váhové kategorie se zúčastnilo celkem 12 zrakově postiţených judistů. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

1.

Ukrajina

B2

KOSINOV Olexandr

2.

Argentina

B2

EFFRON Jose

3. 3.

Německo Kuba

B2 B3

KRIEGER Matthias CRUZ ALONSO Isao

Kategorie mužů do 90 kg: Této váhové kategorie se zúčastnilo celkem 12 zrakově postiţených judistů. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

1.

Kuba

B2

HIERREZUELO MARCI

2.

Velká Británie

B3

INGRAM Samuel

3. 3.

USA Argentina

B3 B3

CROCKETT Dartanyo LENCINA Jorge

Kategorie mužů do 100 kg: Této váhové kategorie se zúčastnilo celkem 12 zrakově postiţených judistů. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

1.

Korea

B2

CHOI Gwang Geun

2.

USA

B3

PORTER Myles

3.

Rusko

B2

FEDIN Vladimir

56

3.

Brazílie

B1

TENORIO Antonio

Kategorie mužů nad 100 kg: Této váhové kategorie se zúčastnilo celkem 12 zrakově postiţených judistů. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

1.

Japonsko

B2

MASAKI Kento

2.

Čína

B1

Wang Song

3. 3.

Ázerbájdţán Kuba

B1 B2

ZAKIYEV Ilham JIMENEZ DOMINGUEZ

Kategorie žen do 48 kg: Této váhové kategorie se zúčastnilo celkem 8 zrakově postiţených judistek. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

1.

Německo

B2

BRUSSIG Carmen

2.

Čína

B2

LEE Kai-Lin

3. 3:

Rusko Ukrajina

B1 B2

POTAPOVA Viktoria HALINSKA Yuliya

Kategorie žen do 52 kg: Této váhové kategorie se zúčastnilo celkem 8 zrakově postiţených judistek. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

1.

Německo

B2

BRUSSIG Ramona

2.

Čína

B2

WANG Lijing

3. 3.

Francie Brazílie

B2 B2

NIKOLAYCHYK Nat FERREIRA Michel

Kategorie žen do 57 kg: Této váhové kategorie se zúčastnilo celkem 7 zrakově postiţených judistek. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

1.

Ázerbájdţán

B2

SULTANOVA Afag

57

2.

Brazílie

B3

DA SILVA TEIXEIRA

3. 3.

Španělsko Turecko

B2 B3

MERENCIANO HERRE CETE Duygu

Kategorie žen do 63 kg: Této váhové kategorie se zúčastnilo celkem 8 zrakově postiţených judistek. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

1.

Kuba

B2

RODRIGUEZ CLARK

2.

Čína

B2

ZHOU Tong

3. 3.

Brazílie Španělsko

B3 B3

BERNARDES MILAN ARCE PAYNO Mart

Kategorie žen do 70 kg: Této váhové kategorie se zúčastnilo celkem 7 zrakově postiţených judistek. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

1.

Španělsko

B3

HERRERA GOMEZ Mar

2.

Rusko

B2

SAVOSTYANOVA Tatiana

3. 3.

Maďarsko Čína

B2 B3

SZABO Nikolett ZHOU Qian

Kategorie žen nad 70 kg: Této váhové kategorie se zúčastnilo celkem 8 zrakově postiţených judistek. Umístění

Stát

Sportovní klasifikace

Jméno

1.

Čína

B2

YUAN Yanping

2.

Turecko

B2

AKIN Nazan

3. 3.

Alţírsko Rusko

B3 B2

BOUAZOUG Zoubida KALYANOVA Irina

Nejúspěšnějším státem v judo zrakově postiţených na paralympijských hrách v Londýně 2012 se stala Ukrajina, která získala 3 zlaté a 2 bronzové medaile. Na druhém místě byla Kuba se 2 zlatými a 2 bronzovými medailemi. 58

Na třetím místě se umístil Ázerbájdžán a Německo. Oba tyto státy získaly 2 zlaté a 1 bronzovou medaili. Dále na pátém místě byla Čína s vybojovanou 1 zlatou, 5 stříbrnými a 1 bronzovou medailí. Obstojně si vedlo i Rusko, které získalo 1 stříbrnou a 4 bronzové medaile (IBSA, 2016).

6.5 Nejvýznamnější úspěchy českých sportovců Významných úspěchů pro české judo zrakově postiţených sportovců dosáhli prozatím „jen“ Michal Motrinec a Michaela Vodáková. Michal Motrinec v roce 2011 na Mistrovství světa a Světových hrách IBSA v Colorado Springs (Spojené státy americké) v kategorii chlapců do 53 kg vyhrál 2. místo, a v roce 2013 na Světových hrách juniorů IBSA v Egeru (Maďarsko) ve váhové kategorii do 66 kg dosáhl opět 2. místa. Michaela Vodáková v roce 2009 na Mistrovství Evropy v Debrecenu (Maďarsko) v kategorii juniorek do 52 kg vybojovala 1. - 2. místo (ČSZPS, 2016).

6.6 Výzkumy v judo zrakově postižených Nejnovějším dostupným výzkumem v judo zrakově postiţených je porovnání fyzické výkonnosti zrakově a sluchově postiţených s vyuţitím tréninkového programu judo, který provedl turek Karakoc v březnu 2016 (Karakoc, 2016). Sledovaný soubor tvořilo 32 zrakově a sluchově postiţených sportovců (pouze muţi) ve všeobecném přípravném období, kteří dobrovolně docházeli na 90 minutový trénink judo, a to 3 dny v týdnu. K porovnání fyzické výkonnosti zrakově a sluchově postiţených judistů byl pouţit rovnováhový test „plameňák“ (stoj na jedné noze), dynamometrie dolních končetin, test vertikálního skoku, ruční dynamometrie stisku obou rukou, test kliků a sed-lehů za 30 sekund, test flexibility hlubokým předklonem v sedu a měření podkoţního tuku měřením tukových řas. Zrakově postiţení judisté měli značně lepší výsledky v testu rovnováhy a v počtu provedených kliků. Sluchově postiţení judisté měli oproti zrakově postiţeným lepší výsledky v testu flexibility. Výsledky všech ostatních testů poukázaly pouze na nepatrné rozdíly těchto dvou zdravotních postiţení. Na základě výsledků tohoto, ale i jiných obdobných výzkumů Karakoc

59

poukazuje na to, ţe faktory zrakového a sluchového postiţení nemají negativní vliv na stupeň fyzické výkonnosti judistů v důsledku velmi podobných tréninkových

procesů

jako

u

judistů

bez

zdravotního

postiţení.

Nicméně rovnováhové schopnosti mají více vyvinuté zrakově postiţení judisté oproti sluchově postiţeným judistům, a to zejména v důsledku narušeného rovnováhového ústrojí ve středním uchu u sluchově postiţených sportovců. Další zajímavé šetření provedli Abdelmalek, Kerkar a Mimouni roku 2013 v Alţírsku (Abdelmalek, Kerkar, Mimouni, 2013). Cílem jejich studie bylo porovnat sílu stisku mezi zrakově postiţenými judisty a vidoucími judisty, a to pomocí dynamometru. Vyšetření se zúčastnilo celkem 20 judistů v soutěţním období patřících do kategorií do 60, 66 a 73 kg. Z toho 12 bylo zrakově postiţených ve věku 22,33 ± 4,91 roků, a 8 judistů bez zrakového postiţení ve věku 25,5 ± 5,98 let. Výsledky této studie poukázaly na lepší výsledky síly ve stisku u zrakově postiţených judistů oproti vidoucím. Dále bylo zjištěno, ţe u zrakově postiţených judistů jsou pouze nepatrné rozdíly v síle stisku pravé a levé ruky. Zatímco u vidoucích judistů byla vţdy dominantní síla jedné ruky značící funkční asymetrii (levák, pravák). Větší síla stisku zrakově postiţených judistů oproti vidoucím je podle mě dána zejména charakterem boje, který upravují soutěţní pravidla. Vidoucí zápasníci musejí bojovat o úchop, zatímco zrakově postiţení se během boje neustále drţí, tudíţ mnohem více času v boji musejí udrţovat pevný úchop soupeřova kimona. Výzkumy v oblasti judo, které jsou především zaměřené na zkoumání temporálních struktur jednotlivých technik a zápasů, se zabývá španělský odborník na sportovní medicínu Alfonso Gutiérrez-Santiago. Gutiérrez-Santiago společně se svými kolegy provedl jiţ 3 studie v oblasti judo zrakově postiţených osob, které na sebe navazují. První výzkum v roce 2011 (Gutiérrez-Santiago, Prieto, Camerino, Anguera, 2011) byl zaměřen na porovnání temporální struktury zápasů zrakově postiţených judistů a judistek. Výzkumu se zúčastnilo celkem 117 zrakově postiţených sportovců na mezinárodní úrovni, přičemţ z toho bylo 92 muţů a 25 ţen. Pro účely studie bylo zkoumáno celkem 219 zápasů, z toho 184 zápasů bylo muţských a 35 ţenských. Výsledky studie poukazují na to, ţe většina zápasů

60

končí před uplynutím časového limitu, a to 81% zápasů u muţů a 74% ţenských zápasů. Dále bylo zjištěno, ţe časové struktury zrakově postiţených judistů a judistek se liší. Největší rozdíly byly zjištěny u celkové pracovní doby v postoji (82 sekund muţi, 54 sekund ţeny), a také u celkové pracovní doby na zemi (60 sekund muţi, 84 sekund ţeny). Z čehoţ plynou vzájemné poměry boje v postoji a na zemi, které se u muţů a ţen liší. U muţů boj v postoji představuje 57,74%, a boj na zemi 42,25%. U ţen boj v postoji zaujímá jen 39,13 %, a boj na zemi 60,87%. Druhým výzkumem (Gutiérrez-Santiago, Cancela, Zubiaur, Ayán, 2012), který byl proveden roku 2012, a zacílen na zkoumání temporální struktury zápasů zrakově postiţených judistů a judistů bez zrakového postiţení, Gutiérrez-Santiago potvrdil výsledky první studie, ţe většina zápasů končí před uplynutím časového limitu, coţ v této studii představovalo opět 81%, a to ze 184 sledovaných zápasů. Výzkumu se zúčastnilo 92 zrakově postiţených judistů na mezinárodní úrovni. Dále bylo tímto výzkumem zjištěno, ţe zrakově postiţení judisti mají oproti vidoucím kratší pracovní sekvence boje a delší sekvence pauz mezi nimi, coţ je zapříčiněno jejich zrakovým postiţením. Třetí studií (Gutiérrez-Santiago, Prieto, Ayán, Cancela, 2013) zkoumal Gutiérrez-Santiago rozdíly časové struktury boje mezi váhovými kategoriemi zrakově postiţených judistů. Výzkumu se zúčastnilo celkem 92 zrakově postiţených judistů na mezinárodní úrovni, a bylo sledováno 184 zápasů. Výzkumem bylo zjištěno, ţe mezi jednotlivými váhovými kategoriemi nejsou významné

rozdíly

v

jednotlivých

sekvencích

časové

struktury

boje,

s výjimkou doby strávené bojem v postoji. Avšak nejvíce se od ostatních váhových kategorií odlišovala kategorie nad 100 kg. Další mírné rozdíly byly shledány mezi třemi kategoriemi (do 60, 66 a 73 kg) a ostatními. Mimo jiné, byly opět tímto výzkumem potvrzeny výsledky předchozích dvou studií v tom, ţe většina zápasů zrakově postiţených judistů skončí před uplynutím časového limitu (81%). Z těchto tří provedených studií temporárních struktur zápasů vyplývá, ţe je zapotřebí specifikovat trénink pro zrakově postiţené judisty od tréninku vidoucích judistů, stejně tak trénink muţů a ţen, ale i jednotlivé váhové kategorie zrakově

61

postiţených sportovců. Byl by to však ideální stav, kdyby trenéři uzpůsobovali tréninky zrakově postiţeným (i vidoucím) judistům podle jejich charakteristik. Avšak jsem toho názoru, ţe by to znamenalo velmi obtíţnější a sloţitější organizaci tréninku, více zainteresovaných trenérů, rozdělení tréninků na muţe a ţeny, popřípadě podle váhových kategorií, coţ můţe být v praxi velmi problematické.

6.7 Výsledky exploračních metod Pro účely získání informací o judo zrakově postiţených v ČR byla vybrána explorační metoda strukturovaných rozhovorů s vybranými osobami. K provedení strukturovaných rozhovorů byly vybrány dvě osoby. První osobou byla paní Bc. Jiřina Kubíková, která je jedinou českou trenérkou judo zaměřenou mimo jiné i na zrakově postiţené sportovce. Paní Kubíková je oficiální českou reprezentační trenérkou judo zrakově postiţených, která má jiţ mnoho zkušeností s trénováním zrakově postiţených judistů/tek. Druhou vybranou osobou je v současnosti jediný český zrakově postiţený svěřenec paní Kubíkové soutěţící na mezinárodní úrovni, Michal Motrinec, který jiţ pro Českou republiku vybojoval dva významné úspěchy.

6.7.1 Rozhovor s paní Bc. Jiřinou Kubíkovou Vzhledem k velké časové vytíţenosti paní Kubíkové, byl rozhovor proveden formou osobního setkání během tréninku judo v Olomouci, který paní Kubíková pravidelně vede. Paní Kubíková byla dotazována na předem připravené otázky, které byly na místě nahrávány pomocí mobilního telefonu formou audiozáznamníku, a poté přepsány v přesném znění do notebooku. Z osobního setkání s paní Kubíkovou mohu říct, ţe se jedná o velmi ochotnou a přátelskou osobu, která je opravdu velmi časově vytíţená (učitelka na škole, povinnosti z ČSZPS, tréninky judo, soustředění a soutěţe judo, rodinný ţivot..). Ale i přesto je motivována ve své činnosti trenérky judo zrakově postiţených nadále pokračovat a přispívat tak k rozvoji judo zrakově postiţených v České republice. Otázky a odpovědi v rozhovoru jsou uvedeny níţe:

62

Jak dlouho děláte judo a jaký máte technický stupeň? „Čtvrtý dan, a judo dělám 38 let.“ Jakou máte trenérskou třídu? „Mám první trenérskou třídu.“ Jakou funkci zastáváte v rámci Českého svazu zrakově postižených sportovců, a jaké povinnosti (činnosti) z této funkce pro Vás vyplývají? „Jsem předsedou pro sekci judo zrakově postižených judistů. Povinné valné hromady, povinné zápisy, povinné zprávy, povinné vedení té sekce účetně, což přidávám, ale nejdřív to musím zpracovat. Povinný přehled rankingů, závodníků, účasti všech závodů, ale to se střídám s Honzou. Já jsem sice šéf, ale když nemám volno, čas a nepustí mě ze školy tak jezdí on, ale je toho dost. Pořádání soustředění, pořádání Mistrovství České republiky, přípravu sportovce a hlídání jeho přípravy, jeho optimalizaci a podobně.“ Od kdy a jak dlouho se zabýváte judem pro zrakově postižené osoby? „V roce 2001 jsem začala.“ Jaký je v ČR zájem o judo zrakově postižených a proč si myslíte, že to tak je? „Minimální, a judo zrakově postižených je sport, který nejvíc bolí pro ty zrakově postižený. Ostatní sporty nebolí. Neumím si sama představit mít zavázaný oči, lítat hlavou dolů, aby mě někdo mlátil. Měla jsem jich víc (svěřenců), ale v okamžiku, kdy zkusily lyžování, goalbally a podobně, tak je judo přešlo. Míň to bolí, a mají hned výsledek. Protože jedině judo zrakově postižených je jediný sport, kdy je jedno, jestli jsou B1 nebo B3. Oni závodí dohromady bez nějakých benefitů, bez všeho. Oni mají limitované časem náhradu, anebo v tom družstvu mají všichni klapky na očích, i když je to B3. V judo ne, tam závodník B3, který si dokáže i číst závodí s úplně slepým. Což ty B1, já byla původně hodně zaměřená na ty B1, a oni neměli úspěšnost ve světě, protože na ně nasazovali B3 a B2. Takže proto je to minimální. A zase B2 a B3, ti mají prostě v tom sportu více možností. Jak už jsem říkala, judo bolí, takže pokud to není

63

opravdu někdo, kdo vyloženě chce od mala dělat judo a je to judista, tak je to minimální. Říkám, já jsem jich měla pár (B1), ale většinou mě to odpadlo, že odešli do jiných sportů. A pak i kvůli tomu, že přestali, jak přišli do Brna, tak neměli možnost tréninku. Já jsem tam nemohla dojíždět a připravovat je, a nikdo je tam nechtěl vést zdarma. Protože my to vedeme úplně zdarma a rodiče nemusí platit ani korunu. Když jsem se zeptala jiného trenéra, který by věnoval pravidelnou přípravu pro něj, tak ne. Ale Michal Motrinec, to je štěstí, že je do toho zapálený a Ruda Charvát ho připravuje v rámci nějakýho toho cyklu vždycky. A já to pak shrnu na těch soustředěních, a připravuju si ho konkrétně na soutěže. Ale jinak Michal má pravidelnou přípravu v Brně, což je výhoda. Pak před závodama si ho konkrétně připravím na úchopový záležitosti a podobně, protože v klasickým judo to nedělají, je to jiný styl boje.“ Co by podle Vás zlepšilo nebo mohlo zlepšit zájem a celkový stav judo zrakově postižených v ČR? „Větší reklama, větší odměny, nějak motivovat ty děcka. Oni se dobrovolně nenechají mlátit. Je to pro ně pak demotivující se nechat mlátit a nemít z toho většinou ani medaili, když se zadaří tak mají, a není to řešený vůbec z reklamního hlediska. Aby byla finanční motivace. A judo tady v ČR není tolik populární. Oproti tomu v jiných státech jsou k tomu dány podmínky. Já tady dělám soustředění pro ně, a nejsou tady pro to peníze.“ Od kdy je provozováno judo pro zrakově postižené osoby v ČR? „Od roku 2001, začala jsem to tady já. Nikdy před tím tady judo pro zrakově postižené nebylo.“ Jaké kluby jsou v současnosti v ČR zaměřeny na judo pro zrakově postižené osoby? „Pouze já, snažila jsem se v Hradci, ale nikdo je nechce vést.“ Kolik je v současnosti v ČR registrovaných zrakově postižených judistů? Jaké jsou jejich technické stupně, věkové kategorie, zdravotní klasifikace a výkonnostní stupeň? „Momentálně jich mám šest. Dvě holky ve věku 22 až 23 let, které mají 64

1. a 4. kyu. Motrinec je junior a má 1. kyu. To je další věc, že na Evropu musí závodník mít minimálně 1.kyu. Dále 2 dospělé muže. Všichni kromě Michala chodí spíše tak sporadicky tak, jak jim to vyjde. Většinou 1x až 2x za měsíc mi přejedou na trénink sem do Olomouce. Michal se jediný opravdu pravidelně z nich připravuje a trénuje. Dále Vodáková je odkázaná na rodiče, tam to nefunguje. U ní je to škoda, protože jí rodiče nejsou ochotni vozit na tréninky. Z toho jsou tři B1, jedna B4, jedna B2 a jedna B3. Všichni jsou věkově od juniorů výš, Motrinec je nejmladší. Mladší kategorie momentálně nemám. Dříve jsem měla, ale teď nejsou.“ Jaké soutěže se v ČR pořádají pro zrakově postižené judisty, a jak často? „Dělám jenom vyřazovačky Mistroství ČR jednou za rok. Někdy dělám soutěže, kde se účastní i B4 aby se vůbec poprali, nebo i občas otevřený soutěže. Byli tady už francouzi, němci a bulhaři. Tito jezdí pravidelně. Ale tyto otevřený soutěže bývají tak jednou za 3 roky. Jinak ti, co částečně vidí, normálně jezdí na klasické závody v judo, i Motrinec jezdí. Sice je to veliký hendikep, když nevidí, ale sbírá aspoň zkušenosti. Teď tři roky žádné mistrovství nebylo, ale teď jak jsem připravovala Motrince, tak jsem udělala normální soutěž, kde jediným zrakově postiženým byl on, abych měla body a podívala se na jeho výkonnost. Ale před tím, těch soutěží bylo víc, před těma třema rokama jak tady byly ty mezinárodky.“ Je možná účast zrakově postižených judistů na soutěžích určených pro judisty bez zrakového postižení? „Je možná. Akorát když jsem měla ty B1, což jde vždycky poznat, že mají na kimonu červené kolečko na rukávu, tak jsem rozhodčí upozorňovala na to, že nic nevidí a bylo by vhodné začínat boj z úchopu. Také aby je hlídaly, ať se drží během boje, protože jak se jeden nedrží, musí být přerušeno. Toto rozhodčí většinou respektovali. Na mistrovstvích určených pro zrakově postižené se používají přímo pravidla pro zrakově postižené, který jsou hodně podobný klasickým pravidlům. Netrestají se auty, a musí se střídat úchop. Nejdřív se chytne jeden a pak druhý. Po matte se prvně chytí zase ten druhý a neustále se to střídá, aby nezačínal stále ten jeden a tím pádem by měl neustálou výhodu v úchopu.“

65

Konají se v ČR nějaká soustředění určená pro zrakově postižené judisty, popřípadě jak často, a jakým způsobem probíhají? „Dvakrát do roka dělám. Jednou týden, vždycky na konci prázdnin, protože ty mistrovství bývají často na podzim. Buď bývají před létem – květen, červen, nebo bývají právě na podzim. Teďka bude paralympiáda, takže žádný mistrovství nebude, ale normálně září, říjen bývají Mistrovství Evropy a světa. Právě proto se konají týdenní tématický soustředění na konci sezóny pro toho sportovce, kterého připravuji na mistrák, takže má k sobě sparingy. A pak dělám ještě z jara kontrolní výkonnostní soustředění tady v Olomouci. Průběh soustředění je v podstatě stejného charakteru jako běžně konané soustředění v judo.“ Konají se v ČR speciální školení trenérů a rozhodčích zaměřených výhradně na judo zrakově postižených? „Trenéři jsme tu dva, já a Honza na ně. Školení se nekonají, ti lidi ani nemají zájem, když jsem se ptala. A rozhodčí pro zrakově postižené judo si musí udělat mezinárodní zkoušky ve Francii, které si platí sám. Podmínkou toho, aby dotyčný mohl jet na tyto zkoušky, musí mít splněného mezinárodního rozhodčího.“ V čem vidíte největší rozdíl v judo zrakově postižených oproti klasickému judo? „V atmosféře, oni jsou přátelští, oni si přejí všechno, oni jsou bezvadní, oni jsou úplně něco jinýho. Oni jsou tak féroví na té žíněnce. Je to u nich jako by se vrátilo fair play, protože mě kolikrát dneska ani nepřipadá, že by fair play bylo v běžném sportu. Tak hlavně v tomto vidím rozdíl, jinak krásný judo je to stejně jako u zdravých. V tomto ani rozdíl není, a kolikrát by zdravým padla čelist, jak jsou ti zrakově postižení judisti šikovní a schopní.“ Jaké jsou z Vašeho pohledu trenérky specifika při tréninku zrakově postižených judistů (skladba tréninkové jednotky, speciální cvičení, pomůcky...)? „Ten kdo je ukem zrakově postiženého judisty, musí být podstatně lepší než ti, se kterým cvičí. Já to dělám ohmatem, nápodobou, musí si ohmatat tu danou pozici, pokud to je B1. Všechny B1 co jsem kdy měla, tak jsem si je cvičila osobně,

66

abych cítila ten pohyb, jak tahá, a co dělá, abych mu do toho šla, aby on cítil ten pohyb, když mě nevychýlil, tak jsem se mu vychýlila, zatáhla jsem mu tu ruku. Všechno je to na ohmatu, a kdyby to byl někdo, kdo to judo pořádně neumí, tak se to ten zrakově postižený pořádně nenaučí. Zrakově postižený nevidí, a nedá se mu říct, podívej se, jak se to hází. On musí cítit, jak někoho háže, a pokud to není, kdo se mu fakt našteluje úplně bezvadně tak se mu techniky hodně těžko učí. Takže když jsem je něco učila, tak to dělali na mě, a pak už mohli provádět sparing i s ostatníma, ale až po tom, co měli zažité ty stereotypy.“ Měli by podle Vás trénovat zrakově postižení judisti společně s judisty bez zrakového postižení, a z jakého důvodu? „Ano, a to kvůli sparingu. Oni by se jinak neměli s kým poprat, a potřebují se vyprat stejně tak jako vidoucí judista. A pak druhá věc, že ti vidoucí jim hlídají prostor. Trenér by to nemohl uhlídat, když by se pralo například zároveň pět zrakově postižených. Takže oni (vidoucí) jim hlídají prostor a dělají jim sparingy.“ Působíte jako trenérka judo v klubu SK UP Olomouc. Jsou vyhrazené tréninky v tomto klubu jen pro zrakově postižené, nebo probíhají tréninky společně s ostatními judisty bez zrakového postižení? Jak často tyto tréninky probíhají? „Probíhají společně s ostatníma. Všeobecně děti trénují třikrát v týdnu, stejně tak dospělí. A zrakově postižení podle toho, jak se sejdou. Ideální bylo, když opravdu trénovali a chodily taky normálně třikrát týdně. Teď ale je taková doba, že nejsou.“ Jaký je podle Vás největší úspěch pro české judo zrakově postižených? „Michal Motrinec 2. místo na Mistrovství Evropy juniorů, a Míša Vodáková 1. místo na Mistrovství Evropy juniorů. Míša tehdy porazila japonku ve finále, to bylo nádherný, ona jako B1 vyhrála, ale měla tehdy hodně lehký los, že tam měla samý B1 nebo B2. A Michal Motrinec to 1. místo z Evropy, to měl zase hodně těžkej los. On byl totiž prvním rokem junior a měl tam kluky celkem rabijáky, a on tak nádherně prošel do finále. To bylo fakt radost se dívat. Takže jsou asi tak na stejno tyto dva úspěchy.“

67

Jakým způsobem probíhá jeho příprava na soutěže (stručný roční tréninkový cyklus, počet tréninků v týdnu, složení tréninků, fyzická příprava mimo tělocvičnu, specifická cvičení)? „On má za úkol každý den vyběhávat, protože drží váhu strašně moc dlouho. Je strašně vysokej, hubenej a nemá ještě sílu nabranou. Takže má vždycky určité období. Leden, únor, březen má objemovku, ale nesmí přesáhnout 70 kg, aby se mu to ještě celkem dobře shazovalo. I když teď jsme se domluvily, že půjde už vyšší váhu, protože vyrostl, má skoro 190, a já potřebuju, aby nabral. Ta kategorie 66 je už pro něj neúnosná. Pak jak se přehoupne duben, květen, tak začíná už trošičku vyrýsovávat, technická a taktická příprava, a stahuju si ho častěji, aby jel opravdu z úchopovek. Protože do té doby mi je jedno, jestli se teoreticky pere z úchopu nebo ne, protože nemá soutěže. Ale pak už žádám úchopovky, konkrétní techniky. A potom na tom soustředění se to dolaďuje, už přímo jeho techniky. Si vždycky k němu vedu diář, co může, co nesmí, protože tam je to úplně jiné judo. Rozdíl je tam ještě v tom úchopu, že slepí mají mnohem větší sílu v úchopu. A ono se to nikdy nezdá, ale dokud to někdo z toho přímo nezačal, že je blokovanej a není tam ten moment překvapení, tak se musí nějak dostat ven. A Michal bojuje s chlapama, a tak má pak strašný problém se dostávat z těch bloků. Takže kolikrát si myslí, že nějakým jeho způsobem to bude fungovat, a pak najednou zjišťuje na tom soustředění, že techniku by sice udělal, ale neudělá, protože má pak celých 5 minut ruce svázaný. Jinak má přípravu takovou, že si to hlídá sám, protože je Michal strašně odpovědný. Trochu bojuju s jeho životosprávou ohledně stravy. A vždycky se nějak ujednotíme a domluvíme s Michalem v tom, co mu řekne Ruda a já, a on sám se umí rozumně korigovat a připravovat se. Připravuje se celkově jako klasický judista, má nějakou objemovku, přípravu na první soutěž, pak udržet si váhu, a nakonec jen technika, taktika s takovou tou udržovací silovou vytrvalostí.“ Co podle Vás dovedlo Michala Motrince až na 2. místo na Mistrovství světa (2011) a 2. místo na Světových hrách (2013)? Talent, píle, tvrdý trénink, dobrý los, nízká úroveň soupeřů? „Nízká úroveň soupeřů u zrakově postižených není, tam jsou opravdu silní chlapy.

68

Talent bych neřekla. Píle, on je strašně houževnatej, odpovědnej vůči sám sobě a miluje to judo. On strašně moc chce, mě se u něho ještě nestalo, že by mi řekl, že se mu na trénink nechce nebo něco negativního na judo. On je naštvaný sám na sebe, když mu něco nejde. On to judo má opravdu vydřený, ta poctivá dřina je u něj jej posouvá na úroveň těch talentů.“ V čem je Michal Motrinec výjimečný oproti ostatním zrakově postiženým judistům? „No já bych řekla, že je úplně stejný jako ostatní. Já jsem tam ještě nepoznala nikoho, kdo by nechtěl dělat judo. Podle mě jsou všichni zrakově postižení judisti výjimeční. Oproti tomu, v klasickém judo se setkávám s tím, že nutíme děti, aby jezdily na závody a chodily na tréninky. Vlastní dcera v reprezentaci, několikanásobná mistryně České republiky, na Evropě, na světě, na závodech ji pak zlomily ruku a už se jí potom nechtělo, musela jsem jí lámat přes koleno. Ona nechtěla a chtěla svůj život. A u těch zrakově postižených je judo život, je to pro ně všechno, ta atmosféra je jiná. To by člověk musel zažít, aby pak skutečně mohl říct, že jo, takhle to má vypadat. Oni to nedělají pro úspěch, pro ně je to něco, čím žijí. A ještě jedna věc. Michal je abnormálně inteligentní kluk. A to spojení píle, inteligence a lásky k judo, to je jeho provize. On by mohl mít spoustu jiných možností, ale on to judo opravdu chce dělat a tu lásku tam má. Dbáte u Michala Motrince během přípravy také na kompenzační cvičení, regeneraci a stravu? Jakým způsobem? „Na stravu ano, to se hádáme pořád. Podle mě jí hodně málo masa, a spíše jí samé buchty a jiné jídla ve stylu vegetariánství a veganství. A já potřebuji, aby nabral, což bez masa, sýrů a podobně moc nejde. Aspoň že jsme se teď domluvily, že bude brát doplňky stravy – BCAA, syrovátkový protein, protože tu hmotu musí z něčeho nabrat. Co se týče spánku, on je spící typ, takže ten si hlídá sám. Pohybu má dost, sám chce. A jinak má ode mě za úkol se pravidelně protahovat, protože je zkrácený. Jediná věc, je ta strava, protože si myslím, že se stravuje ne na silový sport. Stravuje se jak na nějaký vytrvalostní sport.“

69

6.7.2 Rozhovor s Michalem Motrincem Rozhovor

s

Michalem

Motrincem

proběhl

formou

osobního

a neformálního setkání v Brně, kdy byl zápasník Motrinec dotazován na předem připravené otázky, a jeho odpovědi byly během rozhovoru přepisovány do notebooku v jejich přesném znění. Poté přepsané odpovědi Motrince byli přeposlány na jeho emailovou adresu ke kontrole a jeho vlastí úpravě. Motrinec tyto upravené odpovědi přeposlal zpět na mou emailovou adresu. Z osobního setkání mohu říct, ţe Motrinec je velmi přátelský, ochotný a na vysoké intelektuální i vyjadřovací úrovni. Jde „vidět“, ţe pro Motrince je judo „srdeční“ záleţitostí a je velmi motivovaný se v judo stále zlepšovat. Otázky a odpovědi rozhovoru jsou uvedeny níţe: Kolik ti je let? „Je mi 19.“ Jaké máš zrakové postižení? „Mám úplnou barvoslepost, těžkou světloplachost, zúžený zorný pole a špatně vidím do dálky i na blízko. Toto jsou ty nejzávažnější poruchy, pak mám ještě další, ne tak závažné.“ Máš zrakové postižení od narození nebo získané, popřípadě jakým způsobem ti vzniklo? „Se zrakovým postižením jsem se už narodil. Mám je dědičné po matce, která byla první v naší rodině, kdo měl těžší zrakové postižení. Ona byla díky tomu v dětství mou velkou podporou, už měla svoje vlastní zkušenosti a věděla jaké to je žít se zhoršeným zrakem. Na druhou stranu jsem se na toto postižení v jiných ohledech nemohl vymlouvat, třeba skrz školu, protože mamka přesně věděla, co zvládnu a co ne.“ Jak moc tě tvoje postižení omezuje v běžném životě? „Moc to nevnímám, když se člověk se zrakovým postižením narodí tak už si na to postupně zvyká, ale nebudu tvrdit, že tam omezení nejsou. Blbý je, že nemůžu dělat úplně všechno, co bych chtěl, a nemůžu mít řidičák. Normálně za denního světla 70

musím nosit tmavé sluneční brýle, kterých mám už nějakou zásobu. Za šera v noci už vidím líp. Co mi ještě dělá problém, tak když například na vlakových tabulích svítí červené nápisy. To pak nemůžu přečíst, ta červená je pro mě moc tmavá. Taky orientace v neznámým prostředí není nic moc.“ Co studuješ za školu? „Momentálně budu maturovat na Gymnáziu v Brně na Vídeňské ulici.“ Hlásíš se i někam na Vysokou školu? „Jo, mám toho víc. Přihlášku mám na práva, finanční matematiku a i na jeden technický obor, tak uvidím, kam se dostanu. Dřív jsem chtěl jít na medicínu nebo na sportovní školu, ale to by s mým špatným zrakem bylo dost komplikované.“ Jaké bys chtěl v budoucnu dělat zaměstnání? „To teď vůbec nevím. Jak už jsem říkal, chtěl jsem jít na doktora, ale to bohužel nejde. Tak uvidím, kam se dostanu na vysokou a co se mi naskytne. S rodiči máme ještě rodinnou firmu, která se zabývá gastronomií, cateringama a organizováním svateb a tam taky hodně vypomáhám.“ Jak ses dostal k judu, kdy jsi s ním začal? „Začal jsem s ním v 8 letech. Vždycky jsem chtěl dělat nějaký bojový sport, ale jediný judo se dalo tak nějak dělat se zrakovým postižením, tak to byla jasná volba. Těžko bych mohl začít s boxem, s karate nebo jiným takovým sportem.“ Jaký máš technický stupeň v judo? „Mám hnědý pásek, takže 1 kyu.“ Kdo Tě všechno podporuje a pomáhá v tréninku judo? „Tak rodina a kámoši, ale tak nějak normálně. Táta dělal v dětství taky judo Ve škole to taky nikomu nevadí, že sem tam chybím kvůli soustředění nebo závodům. V tréninku mi pomáhá trenér Rudolf Charvát, který vede tréninky judo, kam chodím. Ale hodně mi i pomáhá moje oficiální trenérka reprezentace judo zrakově postižených Jiřina Kubíková. Ta se mnou jezdí po závodech zrakově

71

postižených, všechno ohledně toho zařizuje, a taky mi někdy dává speciální úkoly, který mám dělat na tréninku.“ Jak často a kam chodíš na tréninky judo? „Momentálně dost vynechávám, protože budu maturovat, měl jsem nějaké zdravotní potíže a ani jsem se bohužel nakonec nekvalifikoval na paralympiádu do Ria. Ale jinak chodím do Judo Budo Brno 2x týdně, a většinou ještě k tomu běhám a posiluju.“ Jsou to tréninky vyhrazené jen pro judisty se zrakovým postižením? Nebo chodíš dodatečně na nějaké tréninky vyhrazené jen pro zrakově postižené judisty? „Ne, do Juda Buda chodí normálně vidoucí judisti a já tam jsem jedinej zrakově postiženej. Tady v česku jsem jedinej, kdo momentálně závodí v judo zrakově postižených, takže ani nejsou žádný tréninky jen pro zrakově postižený judisty.“ Jak probíhají Tvoje tréninky judo (složení tréninkové jednotky, speciální cviky, kdo ti pomáhá v orientaci a pohybu v tělocvičně)? „Tréninky jsou normální jako asi všude jinde v judo. Začne se rozcvičkou, protažením, pak hlavní část je buď kondiční, zaměřená na techniku nebo na randori, podle toho, v jakým období trénink je. Potom následuje nějaká hra a protažení. Pomáhat v orientaci ani většinou moc nepotřebuju, i když je horší, spíš jsou ostatní na tréninku už zvyklí, že kolem sebe potřebuju více prostoru, a ten, se kterým se zrovna trénuju, tak si hlídá prostor kolem nás.“ Jaké vnímáš nevýhody či výhody oproti ostatním vidoucím judistům na tréninku? „Největší problém mám s bojem o úchop, který v zápasech mezi zrakově postiženými není, a vždy se začíná z úchopu. Taky nožní techniky mi dělají problém, protože je nejsem schopen tak moc vnímat jako vidoucí a ani v zápasech mezi zrakově postiženými se z tohoto důvodu moc nepoužívají. Jinak mám oproti ostatním horší orientaci v prostoru, tak to všichni berou v úvahu a dávají si pozor během tréninku.“

72

Jak tě vnímají ostatní sportovci bez zrakového postižení na tréninku judo? „Z mýho pohledu úplně normálně, to se spíš musíš zeptat jich. S nikým nemám problém, a když si potřebuji něco specifickýho zkusit, tak to nikomu nevadí a rádi mi pomůžou. Například když mám před závodama a chci si zkusit začít bojovat rovnou z úchopu, tak mi všichni vyjdou vstříc.“ Máš nějakého trvalého sparing partnera, nebo žádného konkrétního nemáš a trénuješ s tím, kdo se naskytne na tréninku? „Hodně jsem trénovával s Jirkou Pavlackým, se kterým se mi dobře nacvičovaly techniky a dobře se mi s ním pralo. Ale teď je v Praze, a také měl zdravotní problémy, takže trénuju tak nějak se všema, kdo je zrovna na tréninku.“ Jezdíš na nějaká soustředění v judo a jak často? „V létě jezdívám na týdenní soustředění s Judo Budo v okolí Meziříčka, a poté mívám další týdenní soustředění u Olomouce, kde je to více zaměřené na mě. Blbý je, že tyto soustředění bývají hned po sobě a mám třeba jen 3 dny na odpočinek mezi nima.“ Účastníš se i jiných sportovních aktivit kromě juda? „Když mám čas, tak se věnuju středně těžké turistice, například jezdíme s jedním kamarádem do Tater. Míčový hry jsou velký problémem. Chtěl bych začít s horolezectvím, ale jen tak okrajově. Taky nevím, jak a jestli to půjde. V rámci kondičního tréninku a přípravy na závody chodím, jak už jsem říkal, do posilovny a běhat. A v zimě jezdím na lyžích. Noční lyžování je pro mě nejlepší.” Dbáš na životosprávu? Spánek, strava, alkohol, drogy, kouření? „Před závodama hodně dbám na životosprávu. Spím tak okolo 7,5 hodin, nekouřím,

drogy

neberu,

alkohol

piju

ve

velmi

omezeným

množství,

ale před závodama vůbec, a snažím se jíst zdravý jídlo. Těsně před závodama, když musím hubnout, což jsem shazoval i ze 72 kg do 66 kg, tak si dávám větší snídaní, například kefír a müsli. Na svačinu pak nějaký kukuřičný krekry nebo něco podobnýho, i krutí šunku nebo netučnej sýr, i když teda není moc

73

dobrej, ale dá se to přežít. K obědu si dávám nějaký maso, třeba krůtí, i hovězí nebo rybu, jako přílohu většinou rýži a zeleninu. K večeři salát, kde může být i maso, ale je velmi málo. A večeřím dost brzy. Přes dopoledne trochu ovoce a zeleniny. Jinak přes den vypiju okolo 3,5 litru vody. Když hubnu tak se neobejdu bez kávy (bez mléka i cukru). Ta mi pomáhá se odvodňovat, zrychlit metabolismus a taky mě nabudí. Taky si dělávám zelený čaj.“ Používáš nějaké doplňky stravy, a jaké? „Jediný, co používám, jsou BCAAčka, který mi pomáhají regenerovat a při shazování váhy chrání svaly. No, a když mám objemovou fázi, tak si dělám syrovátkový protein, jinak už nic.“ Jak vypadá tvoje příprava na soutěže (počet tréninků, kondiční cvičení, speciální cviky)? „Tak chodím 2x týdně na judo, půl roku předem mám objemovku, poté přecházím na kruháče a těsně před závodama musím shazovat váhu, takže hodně běhám a rozvíjím především vytrvalost. Paní Kubíková mi vymýšlí speciální úkoly, který mám pak na tréninku cvičit, například jsem jednu dobu měl problém s obranou proti technice tomoe-nage, tak jsem na tréninkách trénoval obranu proti této technice.“ V jaké váhové kategorii se v současnosti nacházíš? „Do teď jsem vždy soutěžil v kategorii do 66 kg, ale budu přecházet na kategorii do 73 kg.“ Jakých a jak často se účastníš soutěží v judo? A účastníš se i soutěží určených pro judisty bez zrakového postižení? „Dřív jsem ani nevěděl, že judo pro zrakově postižené existuje, takže jsem jezdil normálně s ostatníma po všech soutěžích pro vidoucí. Pak, když už jsem díky Jiřince věděl o závodech pro zrakově postižený, tak jsem začal jezdit i na ně. Po přechodu do kategorie juniorů se závody hodně omezily a už jich nebylo tolik, jako třeba v mladších žácích a starších žácích. Ze soutěží pro vidoucí občas jezdím jen na Moravskou ligu družstev mužů. Pro zrakově postižené jezdím na otevřené mezinárodní turnaje, který bývají tak 4 do roka. Ale já jezdívám jen 74

tak na 1 z nich za rok. No a pak jezdím na hlavní závody jako je Mistrovství světa a Evropy, Jezdím spíše na závody pro muže kvůli ranking listu, díky kterýmu se dá kvalifikovat na paralympiádu. Momentálně žádný závody pro zrakově postižený nejsou, protože bude paralympiáda v Riu, kam jsem se bohužel nekvalifikoval.“ Jak ses dostal vůbec k judu pro zrakově postižené? „Bylo to tak asi po 5 letech co jsem trénoval judo, a byl jsem na nějakých normálních závodech. Tam si mě sama Jiřinka všimla, když viděla, že jdu ze zápasu nějak šikmo, a zašla se na mě zeptat za Rudou, jak to mám se zrakem. Jak zjistila, že jsem zrakově postiženej, tak mě vlastně jako první řekla o judu zrakově postižených, a pak už se semnou dále domlouvala dál ohledně reprezentace a zápasů.“ Kolik času ti zabere výprava na nějakou mezinárodní soutěž? „Výprava na menší mezinárodní turnaje zabere většinou jen 3 dny. Mistrovství světa a Evropy zabere zhruba týden. Den až dva zabere cesta tam i zpátky, jeden den se váží, a 2 až 3 dny se soutěží.“ Je to velký rozdíl zápasit se zrakově postiženými oproti se soupeři bez zrakového postižení? „Je to hodně velkej rozdíl zejména skrz úchop. V normálním judo se bojuje o úchop, ale u nás se začíná tak, že se nejdřív navzájem chytíme, a pak teprve začneme bojovat. Podle mě zrakově postižení judisti to mají oproti vidoucím mnohem těžší, mají díky tomu větší sílu v rukou a pevnější stisk. Musejí více vymýšlet, jak se dostat do chvatu, když vás ten druhý pevně a silně drží. Judo zrakově postižených je podle mě mnohem více statický. Nožní techniky se u nás moc nepoužívají kvůli špatnému odhadu to trefit, což v klasickém judu se používají celkem často. Nejčastěji se u nás dělají nízké seoi-nagy, strhy a uchimaty.“ Máš raději boj na zemi nebo v postoji a proč? „Mám raději boj na zemi, který mi jde víc. Na zemi jsem mrštnější a šikovnější než v boji v postoji. V České republice celkově, se zápasníci na boj na zemi moc nezaměřují oproti cizině. Takže z tohoto důvodu se mi s vidoucíma daří vyhrávat 75

právě na zemi.“ Jaká je tvoje osobní technika v judo a jaké máš další oblíbené techniky? „Hodně dělám techniky jako seoi-naga, uichimata nebo osoto-gari.“ Jakého úspěchu v judo si vážíš nejvíce? „Nejvíc si vážím závodů v Jižní Korei, kde jsem poprvé zápasil ve zrakově postižených v mužské kategorii. Tehdy jsem se dostal do 2. kola a celkově jsem skončil, myslím, že okolo 10. místa. Jinak papírově můj největší úspěch je 2 místo na Mistrovství světa zrakově postižených v juniorech.“ Jaký je Tvůj cíl v judo? Čeho bys chtěl dosáhnout? „Chtěl bych se kvalifikovat a vyhrát na paralympijských hrách.“ Kolik máš v České republice ve své kategorii soupeřů, a kolik v zahraničí? „V česku jsem jediný, a v zahraničí nás bývá na závodech přes 20. Juniorů bývá míň.“ Jak moc velkou konkurencí jsou pro Tebe tito soupeři? „V juniorech jsem byl mezi nejlepšíma a fakt dobrých konkurentů moc nebylo. V mužích už to je mnohem těžší se prosadit, v zápasech je více síly, dynamiky, ale i lepší technická úroveň. Tak dva až tři bývají trochu lepší než ostatní, pak tak deset je na tom podobně jako já, a zbytek jsou spíše slabší konkurenti Juniorských závodníků je taky paradoxně mnohem méně oproti mužům.“ Kdo je podle tebe nejlepším zrakově postiženým judistou, a proč? „V ostatních váhových kategoriích se moc neorientuji. Ale v mé kategorii asi ázerbájdžánec Mustafayev. V poslední době jsem ho dlouho neviděl, ale má moc pěknou techniku, je hbitej a není čistě jen silovej typ.“ Jaké jsou podle Tebe podmínky pro trénink judo se zrakovým postižením v České republice? „Podmínky pro trénink judo, pokud není někdo úplně slepý, nejsou podle mě úplně špatné. Už skoro v každým větším městě je klub judo, kde se dá trénovat normálně s vidoucíma. A pak se dá dál individuálně domlouvat s paní Kubíkovou, která je 76

vždycky

ochotná.

Za

ty,

co

jsou

úplně

slepí,

to

nemůžu

hodnotit.

Ti už nejspíš potřebují svýho trenéra, který ví jak trénovat judo s úplnou slepotou, taky někoho, kdo jim bude na tréninku pomáhat s orientací na tréninku a tak.“ V jaké zemi jsou podle Tebe nejlepší podmínky pro judo zrakově postižených a proč? „Asi v zemích blízkého východu, kde je možná mírně horší medicína, a tím pádem je tam více lidí se zrakovým postižením. V těchto zemích má judo dlouholetou tradici a je velice populární. Toto jsou podle mě faktory, který dělají lepší podmínky pro trénink judo zrakově postižených. Určitě se mnohem líp trénuje v reprezentaci, kde se sejde třeba dvacet zrakově postižených judistů a spoustu dalších vidoucích. Takhle pak můžou mít zrakově postižení judisti jen svůj trénink.“ Jaký je zájem mezi zrakově postiženými o judo, a proč si myslíš, že to tak je? „Lidem se zrakovým postižením se podle mě nechce podstupovat bolest a tvrdý trénink, který judo vyžaduje. Ono k judu si musíte vytvořit pěkný vztah a netrénovat jen kvůli závodům. Člověk musí tvrdě a celkem dlouho trénovat aby se vůbec začal zlepšovat a vyhrávat nad ostatníma.“

77

DISKUZE Během získávání informací o judo zrakově postiţených bylo zjištěno, ţe v ČR absentuje literatura či jiné zdroje tohoto tématu. K získání podrobnějších informací o judo zrakově postiţených je zapotřebí studium zahraničních zdrojů. Na oficiálních internetových stránkách Českého svazu judo jsem nenalezl ţádnou zmínku o judo zrakově postiţených, popřípadě ani ţádný odkaz, kde získat nějaké konkrétnější informace. Coţ by mohlo pomoci k rozšíření povědomí o tom, ţe lze judo se zrakovým postiţením provozovat. Dokonce ani na oficiálních stránkách Českého svazu zrakově postiţených sportovců nelze najít ucelené informace o judo zrakově postiţených. Avšak na této internetové adrese lze získat kontakt na Bc. Jiřinu Kubíkovou, která je oficiální reprezentační trenérkou judo zrakově postiţených. Dále jsou zde dostupné informace o konaných soutěţích v judo zrakově postiţených, informace o mezinárodní klasifikaci IBSA, a k dispozici světový ţebříček IBSA. Nicméně odkazy na pravidla či judo v rámci IBSA jsou nefunkční, a nelze na nich získat ţádné informace. Bylo by vhodné, aby modifikace pravidel byly dostupné i v českém jazyce pro případné zájemce o tento sport, či trenéry judo v ČR. Případně i nějaký dokument nebo školení pro trenéry judo, které by pomohli trenérům vést zrakově postiţené judisty/ky vyznačující se určitými specifiky (přístup ke sportovci, orientace, komunikace, motorické učení, pravidla, techniky..). Například na oficiálních stránkách britského judo je odkaz na dokument zabývající se radám pro podporu zrakově postiţených osob v prostředí judo. Ten obsahuje základní informace o zrakovém postiţení, přístupu trenérů k zrakově postiţeným sportovcům, sportovní klasifikaci, modifikacích pravidel, ale i uţitečné kontakty, odkazy a případové studie úspěšných britských judistů se zrakovým postiţením (British Judo [online]). Další zemí, která je v rámci judo zrakově postiţených pokrokově rozhodně lépe v porovnání s ČR, je USA, kde je prostřednictvím trenérky judo Heidi Moore nabízena certifikace pro trenéry, kteří se chtějí zabývat zrakově postiţenými judisty. Na základě výsledků vedených ve světových ţebříčkách IJF patří mezi nejúspěšnější země v judo vidoucích sportovců Japonsko, Gruzie, Korea, Brazílie, Austrálie, Rusko, Francie, Kazachstán, Kuba, Mongolsko a Německo (IJF, 2014). 78

Polovina výše uvedených zemí patří zároveň mezi velmi úspěšné země zrakově postiţených judistů/judistek. Jedná se zejména o tyto země: Korea, Brazílie, Rusko, Kuba a Německo, viz. kapitola 6.4

Nejúspěšnější sportovci světa.

Z čehoţ lze vyvodit, ţe dobré podmínky pro trénink judo vidoucích mohou být zároveň dobrými podmínkami i pro trénink judo zrakově postiţených. Co se týče počtu zrakově postiţených judistů a judistek na mezinárodní úrovni ve srovnání s

vidoucími,

je

pochopitelně

zrakově

postiţených

výrazně

méně.

Zrakově postiţených sportovců/kyň vedených ve světovém ţebříčku IBSA je v kaţdé váhové kategorii cca 20 aţ 30 konkurentů/kyň. Oproti tomu ve světovém ţebříčku IJF je v kaţdé váhové kategorii cca 200 aţ 400 vidoucích judistů, a cca 120 aţ 200 vidoucích judistek. Z nalezených studií, zabývající se problematikou judo zrakově postiţených, je zřejmé, ţe ačkoliv judo pro zrakově postiţené vychází z tradičního judo, a mnohdy můţe působit velmi podobným charakterem sportovní činnosti, tak jsou mezi zrakově postiţenými a zdravými judisty určité odlišnosti. Stejně tak byly v těchto vyhledaných studiích poukázány odlišnosti mezi zrakově postiţenými a sluchově postiţenými judisty, mezi zrakově postiţenými judisty a judistky, ale i mezi jednotlivými váhovými kategoriemi zrakově postiţených judistů, viz. kapitola 6.6 Výzkumy v judo zrakově postižených. Na základě těchto studií, by se v ideálním případě mohli trenéři zrakově postiţených judistů zaměřit na konkrétní specifika daného svěřence a zefektivnit tak jeho tréninkový proces. Nicméně by bylo vhodné, aby výsledky těchto studií potvrdily či vyvrátili další studie, popřípadě byly zpracovány další s jiným zaměřením. Zajímavé by například bylo srovnání pohybové a kondiční úrovně zrakově postiţených judistů s jinými zrakově postiţenými sportovci, nebo se zrakově nesportující populací apod. Součástí získávání informací o judo zrakově postiţených, zejména v ČR, bylo vlastní šetření prostřednictvím strukturovaných rozhovorů s vybranými osobami, které mají zkušenosti s tímto sportem. Z rozhovorů byly zjištěny následující skutečnosti. Judo zrakově postiţených osob v ČR je provozováno od roku 2001, je velmi málo populárním sportem, a to jak pro potencionální zájemce, tak i pro samotné trenéry či rozhodčí judo. Oproti tomu jiné země jsou

79

podmínkami i popularitou judo zrakově postiţených na tom mnohem lépe. V ČR jsou pouze dva trenéři zaměření na trénink judo zrakově postiţených, a to v jednom klubu judo – SK UP Olomouc. V současnosti je jediný zrakově postiţený judista Michal Motrinec, který se účastní soutěţí i na mezinárodní úrovni. Tréninky zrakově postiţených judistů v ČR probíhají souběţně s tréninky zdravých judistů. Při učení technik judo u zrakově postiţených, je zapotřebí mnohem zkušenějšího, technicky vyspělejšího ukeho (partnera), kdy prvotní nácvik probíhá zejména ohmatem a nápodobou se slovním upřesněním. Soutěţní

příprava

zrakově

postiţeného

judisty

probíhá

téměř

totoţně,

jako u zdravých sportovců, včetně pravidelných soustředění. Avšak specifikem, které je dané soutěţními pravidly IBSA, je boj z úchopu. Proto je zapotřebí se u zrakově postiţených judistů zaměřit na konkrétní specifika a situace (uvolnění se z drţení, vychýlení soupeře, nástup do techniky, kontra techniky apod.), které vyplývají z takového stylu boje. V porovnání s vidoucími judisty, je atmosféra na soutěţích zrakově postiţených judistů údajně více přátelská a přející. Vzhledem k tomu, ţe Michal Motrinec jiţ získal dva opravdu významné úspěchy v judo zrakově postiţených a je teprve v juniorské kategorii, mohl by tak být motivací a vzorem pro jiné zrakově postiţené děti v ČR, které by se v něm mohli shlédnout. Proto je podle mě i důleţité, takové úspěchy zveřejňovat a připomínat, aby veřejnost věděla, ţe lze i se zrakovým postiţením dosáhnout vynikajících sportovních výsledků v judo. S tím souvisí i samotné odkazy na

internetových

stránkách

ČSJu,

ČSZPS,

ale i celková podpora reklamy tohoto sportu.

80

jednotlivých

klubech judo,

ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo analyzovat co nejvíce informací a materiálů ohledně problematiky „judo pro osoby se zrakovým postiţením“, popsat principy, historii, pravidla a systém soutěţí judo pro osoby se zrakovým postiţením, a vytvořit tak ucelený komplex informací o judo zrakově postiţených. Cíl diplomové práce byl splněn. Ke splnění zvoleného cíle byly stanoveny úkoly, které byly postupně a úspěšně splněny. První pouţitou metodou bylo vyhledávání informací z dostupné literatury a internetových zdrojů. Většina zdrojů informací o judo zrakově postiţených je dostupných zejména v cizím jazyce, a v českých zdrojích je pouze obecná a velmi stručná zmínka o tomto sportu. Dále bylo pouţito vyhledávání informací ve vyhledávačích vědeckých článků Google scholar a Web of science, kde byly nalezeny i výzkumy týkající se judo zrakově postiţených. K vlastnímu šetření problematiky byla pouţita explorační metoda strukturovaného rozhovoru. Rozhovor byl proveden v současné době s jediným českým zrakově postiţeným zápasníkem v judo na mezinárodní úrovni Michalem Motrincem, a také s jeho oficiální reprezentační trenérkou Bc. Jiřinou Kubíkovou, která je jedinou oficiální trenérkou judo zrakově postiţených v ČR.

Analýzou

dostupných

světových

ţebříčků

IBSA

bylo

zjištěno,

ţe nejúspěšnější zemí v judo zrakově postiţených je jednoznačně Ukrajina. Rusko a Ázerbájdţán má také jedny z nejúspěšnějších zrakově postiţených závodníků/nic světa. Korea, Brazílie, Rusko, Kuba a Německo jsou zeměmi, které mají velmi úspěšné vidoucí judisty/ky světa, ale zároveň i úspěšné judisty/ky se zrakovým postiţením. Konkurence daná počtem zápasníků je jednoznačně vyšší u vidoucích judistů/tek v porovnání s konkurencí u zrakově postiţených. V kaţdé váhové kategorii zrakově postiţených je ve světovém ţebříčku IBSA vedeno cca 20 aţ 30 judistů/stek, coţ představuje zhruba desetinu počtu judistů/stek bez zrakového postiţení vedených ve světovém ţebříčku IJF. Vzhledem k tomu, ţe zájem o paralympijské judo celosvětově roste, lze předpokládat, ţe i v ČR bude postupem času tato sportovní disciplína čím dál více populární. Proto tato diplomová práce můţe pomoci případným zájemcům, trenérům judo, ale i lidem v okolí zrakově postiţených lidí získat více konkrétních

81

informací o judo zrakově postiţených. VO 1: Jaké informace jsou dostupné k tématu „judo pro zrakově postižené osoby“ ve světě? Oproti českým zdrojům informací o judo zrakově postiţených, je ve světě podstatně více zdrojů informací. Spoustu informací o judo zrakově postiţených je dostupných na oficiálních stránkách IBSA, IPC, ale i na jednotlivých oficiálních stránkách judo konkrétní země. Modifikace pravidel, které se aplikují během soutěţí pořádaných pro zrakově postiţené judisty/ky jsou dostupné v prezentacích na oficiálních stránkách IBSA v anglickém jazyce. Dále jsou dohledatelné veškeré výsledkové listiny z pořádaných závodů a paralympiád, aktuality, regule, světové ţebříčky judistů i rozhodčích, informace o mezinárodní zdravotní kvalifikaci, kontakty na členy výboru v judo pro zrakově postiţené, kalendáře plánovaných soutěţí, fotografie a videa ze závodů. Dále jsou k dispozici, například přes databázi Web of science nebo Google scholar, jiţ provedené první studie týkající se judo zrakově postiţených. Na oficiálních stránkách britského judo, jsem nalezl velmi zdařilý pdf soubor, který je v rozsahu 15 stran, a celkově shrnuje důleţité informace o judo zrakově postiţených. Jsou zde základní informace o zrakovém postiţení, přístupu trenérů k zrakově postiţeným sportovcům, sportovních klasifikacích, modifikacích pravidel, ale i uţitečné kontakty, odkazy a případové studie úspěšných britských judistů se zrakovým postiţením (Britisch Judo [online]). VO 2: Jaké informace jsou dostupné k tématu „judo pro zrakově postižené osoby“ v České republice? Získat informace o judo zrakově postiţených v ČR není jednoduché, jelikoţ jsem nenašel ţádné publikace či jiné zdroje informací v českém jazyce týkající se tohoto tématu. V publikacích jsou pouze obecné a velmi stručné poznatky o judo zrakově postiţených. Na oficiálních stránkách ČSZPS lze najít jen informace o mezinárodní zdravotní kvalifikaci, o konaných závodech pro zrakově postiţené judisty, k dispozici světové ţebříčky IBSA a kontakt na paní Kubíkovou. Mimo jiné, paní Kubíková napsala bakalářskou práci, ve které komparuje vlivy psychických a motorických změn u zrakově postiţené judistky a judistky

82

bez zrakového postiţení (Kubíková, 2011). Bohuţel ani na oficiálních stránkách ČSJu jsem nenašel ţádné informace či odkazy na judo zrakově postiţených. Proto za účelem získání více informací o judo zrakově postiţených je zapotřebí studium zahraničních zdrojů nebo informovat se u osob, které mají zkušenosti s judo zrakově postiţených, například u paní Kubíkové, pana Dutky, nebo zápasníka Michala Motrince. VO 3: Jaký je aktuální stav judo zrakově postižených v České republice? V České republice je zájem o judo zrakově postiţených minimální, a to jak ze strany zrakově postiţené populace, tak i ze strany trenérů judo. Tento sport v ČR nemá téměř ţádnou reklamní podporu. V současnosti jsou k dispozici dva trenéři z Olomouce zaměření na judo zrakově postiţených. Jedná se o Bc. Jiřinu Kubíkovou, která je předsedou sekce judo zrakově postiţených v rámci ČSZPS a oficiální reprezentační trenérkou tohoto sportu. Druhý trenérem je Mgr. Jan Dutka, který asistuje a vypomáhá v případě potřeby paní Kubíkové. Jediným klubem v ČR zaměřeným na judo zrakově postiţených je SK UP Judo Olomouc, ve kterém působí paní Kubíková i pan Dutka. Momentálně jediným aktivně

soutěţícím

zrakově

postiţeným

judistou

je

Michal

Motrinec,

který soutěţí i na mezinárodní úrovni a získal v roce 2011 titul vicemistra Evropy juniorů ve váze do 66 kg. Dalšími registrovanými zrakově postiţenými judisty jsou 2 muţi a 3 ţeny, ale jen s občasnou tréninkovou docházkou. Mladší věkové kategorie zrakově postiţených judistů v současné době v ČR nejsou. V ČR se nekonají ţádná školení zaměřená na specifika judo zrakově postiţených pro trenéry či rozhodčí. Pro zrakově postiţené judisty se v rámci soutěţní přípravy pořádají týdenní soustředění dvakrát ročně. Zpravidla jednou ročně se konají Mistrovství ČR pro zrakově postiţené judisty, kde bývají i zápasníci/ce zdravotní klasifikace B4 či jinak vidící judisté, a to z důvodu malého počtu zrakově postiţených judistů v ČR. Dále se občas konají otevřená mistrovství, kterých se jiţ zúčastnili zrakově postiţení judisté z Francie, Bulharska a Německa. .

83

POUŽITÉ ZDROJE 1) Abdelmalek, M., Kerkar, M., Mimouni, N. (2013). La force de préhension chez les judokas déficients visuels [online]. Laboratoire des Sciences Biologiques Appliquées au Sport. Ecole Nationale Supérieure des Sciences et Technologie du Sport. Algérie: Université Mentouri. Retrieved from: http://revue.umc.edu.dz/index.php/h/article/view/1463/1573 (cit. 26. 3. 2016). 2) Bláha, L. (2010). Pohybové aktivity a zrakové postižení: problémy a možnosti (1. vydání, 241 str.). Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici. 3) Britisch Judo [online]. Retrieved from: https://www.britishjudo.org.uk/ (cit. 25. 3. 2016) 4) Březina, J. (1990). Programy činnosti zájmových tělovýchovných útvarů základních a středních škol: judo (1. vydání, 116 str.) Praha: Metodické oddělení Českého svazu tělesné výchovy. 5) Carmelino de Souza Vieira, Walter Russo Souza Júnior (2006). Judô paraolímpico: manual de orientação para professores de educação física [online] (31

str.).

Brazílie:

Comitê

Paraolímpico

Brasileiro.

Retrieved

from:

http://www.educacaofisica.seed.pr.gov.br/arquivos/File/relatos/judo_paraolimpico. pdf (cit. 20. 3. 2016). 6) Český svaz judo (ČSJu) [online]. Retrieved from: http://www.czechjudo.org/default.aspx (cit. 5. 3. 2016). 7) Český svaz zrakově postiţených sportovců (ČSZPS, 2016) [online]. Retrieved from: http://www.sport-nevidomych.cz/index.php?dir=sporty&spr=judo (cit. 10. 3. 2016). 8) Daďová, K., Čichoň, R., Švarcová J., Potměšil, J. (2008). Klasifikace pro výkonnostní sport zdravotně postižených (1. vydání, 89 str.). Univerzita Karlova v Praze. 9) Dylevský, I. - Trojan, S. (1990). Somatologie (2): Učebnice pro střední

84

zdravotnické školy in Trnka, V. (2012). Charakteristika a organizace sportu osob se zrakovým postižením v České republice (1. vydání, 78 str.). Univerzita Karlova v Praze. 10) Ďurech, M., Mlsna, B., Čuperka, F., Plaštiak, I., Reguli, Z., Šidlíková, L. (2000). Úpoly (2. dopl. vydání, 62 str.). Univerzita Komenského v Bratislavě. 11) Fojtík, I. (1999). Prvky bojových umění: karatedó, aikidó, kendó, džudó (1. vydání, 50 str.). Praha 1: Olympia, a. s. 12) Gutiérrez-Santiago, A.,

Prieto, I., Camerino, O.,

Anguera, T. (2011).

The temporal structure of judo bouts in visually impaired men and women [online]. Journal of Sports Sciences, RJSP-2010-0492. Retrieved from: http://www.observesport.com/desktop/images/docu/2bhe7x58.pdf

(cit.

25.

3.

2016). 13) Gutiérrez-Santiago, A., Cancela, J. M., Zubiaur, M., Ayán, C. (2012). Are Male Judokas with Visual Impairments Training Properly? Findings from an Observational Study [online]. Journal of Visual Impairment & Blindness 106.4 (Apr 2012): 224-234. Retrieved from: https://www.researchgate.net/publication/260854636_Are_judokas_with_visual_i mpairment_training_properly_Findings_from_an_observational_study (cit. 26. 3. 2016). 14) Gutiérrez-Santiago, A., Prieto, I., Ayán, C., Cancela, J. M. (2013). T-Pattern Detection in Judo Combat: An Approach to Training Male Judokas with Visual Impairments According to their Weight Category [online]. International Journal of Sports Science & Coaching Volume 8 · Number 2 · 2013, Faculty of Education and Sport Sciences, University of Vigo, Pontevedra, Spain, Campus A Xunqueira s/n, 36005. Retrieved from http://multi-science.atypon.com/doi/pdf/10.1260/17479541.8.2.385 (cit. 27. 3. 2016). 15) Hamadová, P., Květoňová, L. a Nováková, Z. (2007). Oftalmopedie (2. vydání, 125 str.). Brno: Paido.

85

16) Hussain, N., Pendse, S. S. (2012). Judo for the Blind - A New Dimension [online]. Variorum Multi-Disciplinary e-Research Journal Vol.,-02, Issue-IV, May 2012 ISSN 976-9714. Retrieved from: http://www.ghrws.in/charity/Variorum/Variorum%20Vol.02%20Issue%20IV,%20May%202012/Mr.%20Nissar%20Hussain-8.pdf (cit. 26. 3. 2016). 17) International blind sports association (IBSA, 2016) [online]. Retrieved from: http://www.ibsasport.org/ (cit. 13. 1. 2016). 18) Karakoc, O. (2006). The Investigation of Physical Performance Status of Visually and Hearing Impaired Applying Judo Training Program [online]. Journal of Education and Training Studies Vol. 4, No. 6; June 2016 ISSN 2324-805X EISSN

2324-8068

Published

by

Redfame

Publishing.

Retrieved

from:

http://www.redfame.com/journal/index.php/jets/article/view/1399/1449 (cit. 25. 3. 2016). 19) Kubíková, J. (2011). Dynamika psychických a motorických změn u adolescentek ve vrcholovém sportu Judo [diplomová práce]. Retrieved from: http://is.muni.cz/th/343783/fsps_b/ (cit. 15. 4. 2016) 20) International judo federation (IJF, 2014) [online]. Retrieved from: http://www.intjudo.eu/fo-Rankingir (cit. 15. 4. 2016). 21) Janečka, Z. a kolektiv (2012). Vybrané kapitoly ze sportu osob se zdravotním postižením (1. vydání, 113 str.). Univerzita Palackého v Olomouci. 22) Janečka, Z., Bláha, L. a kolektiv (2013). Motorické kompetence osob se zrakovým postižením (1. vydání, 245 str.). Univerzita Palackého v Olomouci. 23) Janečka, Z., Ješina, O. a kolektiv (2007). Vybrané outdoor aktivity jinak zrakově disponovaných osob v letní přírodě (1. vydání, 62 str.). Univerzita Palackého v Olomouci. 24) Ješina, O., Hamřík, Z. a kolektiv (2011). Podpora aplikovaných pohybových aktivit v kontextu volného času (1. vydání, 150 str.). Univerzita Palackého

86

v Olomouci 25) Kábele, F. (1992). Sport vozíčkářů (1. vydání, 197 str.). Praha: Olympia. 26) Králíček, P. (2011). Úvod do speciální neurofyziologie (3. přepracované a rozšířené vydání, 235 str.). Praha: Galén. 27) Kraus, H. a kolektiv. (1997). Kompendium očního lékařství (1. vydání, 341 str.). Praha: Grada Publishing. 28) Kudláček, M., Ješina, O. (2013). Integrovaná tělesná výchova, rekreace a sport (1. vydání, 178 str.). Univerzita Palackého v Olomouci. 29) Lacina, J., Groch, J. (2004). Ze Sydney do Atén: Paralympiády a deaflympiády (1. vydání, 247 str.). Praha: Epocha, s.r.o. 30)

Lekari-online

(2016)

[online].

Retrieved

from:

http://www.lekari-

online.cz/ocni-lekarstvi/zakroky/retinopatie-nedonosenych-deti (cit. 22. 12. 2015). 31) Liebs, A. (2013). The Encyclopedia of Sports and Recreation for People With Visual Impairments (1. vydání, 257 str.). Charlote: Information Age Publishing. 32) Ludíková, L. (2005). Speciální pedagogika osob s postižením zraku. Olomouc: Univerzita Palackého. 33) Náchodský, Z. (2006). Nebojte se bránit (1. vydání, 336 str.). Praha: ARMEX PUBLISHING s. r. o. 34) Paralympic movement - International Paralympic Cometee (IPC) [online]. Retrieved from: https://www.paralympic.org/ (cit. 13. 1. 2016). 35) Reguli, Z. (2005). Úpolové sporty (1. vydání, 133 str. [distanční studijní text]). Masarykova univerzita v Brně. 36) Reguli, Z., Šenkýř, J. (2013). Džudó. Inovace bakalářského studijního oboru Speciální edukace bezpečnostních sloţek a navazujícího magisterského studijního oboru Aplikovaná sportovní edukace bezpečnostních sloţek [Elportál]. Retrieved from:

http://www.fsps.muni.cz/inovace-SEBS-ASEBS/elearning/judo/co-je-to87

dzudo (cit. 15. 2. 2016). 37) Robles Rodríguez, J. (2006). Judo para ciegos como contenido novedoso en las clases de Educación Física. Unidad Didáctica [online]. Revista Internacional de Medicina y Ciencias de la Actividad Física y el Deporte vol. 6 (22) pp. 75-86. Retrieved from: https://www.researchgate.net/profile/Jose_Rodriguez117/publication/28116669_J udo_para_ciegos_como_contenido_novedoso_en_las_clases_de_Educacin_Fsica. _Unidad_Didctica/links/547e40820cf2d2200ede9808.pdf (cit. 28. 3. 2016). 38) Roubíček, V. (1980). Základní (průpravné) úpoly (1. vydání, 108 str.). Univerzita Karlova v Praze. 39) Schindler, R. (2010). Hodnocení vizu in BraillNet (2013) [online]. Retrieved from: http://www.braillnet.cz/sons/docs/zrak/viz.htm (cit. 5. 11. 2015). 40) Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR (SONS ČR, 2002). Klasifikace zrakového postižení podle WHO [online]. Retrieved from: http://www.sons.cz/klasifikace.php (cit. 5. 11. 2015). 41) Štefánik, J. (2012). Multimediální učební opora Metodika džúdó [diplomová práce]. Retrieved from: http://is.muni.cz/th/364578/fsps_m/ (cit. 16. 2. 2016). 42) Štréblová, M. (2002). Poznáváme svět se zrakovým postižením: úvod do tyflopedie (1. vydání, 67 str.). Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně. 43) Team USA (2016) [online]. Retrieved from: http://www.teamusa.org/USParalympics/Sports/Judo (cit. 15. 3. 2016). 44) Trávníková, D. (2014). Vybrané aplikované pohybové aktivity: teorie a praxe (1. vydání, 185 str.). Masarykova univerzita v Brně. 45) Trnka, V. (2012). Charakteristika a organizace sportu osob se zrakovým postižením v České republice (1. vydání, 78 str.). Univerzita Karlova v Praze. 46) Vágnerová, M. (1995). Oftalmopsychologie dětského věku (1. vydání, 182 str.). Univerzita Karlova v Praze. 88

47) Válková, H. (2012). Teorie aplikovaných pohybových aktivit pro užití v praxi 1 (1. vydání, 92 str.). Univerzita Palackého v Olomouci. 48) Wienmann, W. (2010). Lexikon bojových sportů od aikida k zenu (167 str.). Praha: NAŠE VOJSKO, s. r. o.

Zdroje obrázků: Obrázek č. 1: Retrieved from http://cs.medlicker.com/734-akutni-glaukom-suzavrenym-uhlem, (cit 11. 11. 2015). Obrázek č. 2: Retrieved from: http://www.optotypy.cz/ [online] (cit. 15. 1. 2015).

Zdroje tabulek: Tabulka č. 1: Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR (SONS ČR, 2002). Klasifikace zrakového postižení podle WHO [online]. Retrieved from: http://www.sons.cz/klasifikace.php (cit. 5. 11. 2015). Tabulka č. 2: Janečka, Z., Bláha, L. a kolektiv (2013). Motorické kompetence osob se zrakovým postižením (1. vydání, 245 str.). Univerzita Palackého v Olomouci. Tabulka č. 3: AC Sparta Praha Judo [online]. Retrieved from: http://www.spartajudo.cz/techniky-judo/waza/ (cit. 15. 2. 2016). Tabulka č. 4: International blind sports association (IBSA, 2016) [online]. Retrieved

from:

http://www.ibsasport.org/sports/files/387-Rules-IBSA-Judo-

world-ranking-list---points-system.pdf (cit. 12. 3. 2016).

89

RESUMÉ Diplomová práce je zaměřena na problematiku judo zrakově postiţených osob. Cílem práce bylo analyzovat co nejvíce informací a materiálů o judo pro zrakově postiţené osoby, popsat principy, historii, pravidla a systém soutěţí, a vytvořit tak ucelený komplex informací o judo zrakově postiţených. Práce má upozornit na nedostatek dostupných materiálů a zdrojů informací o judo zrakově postiţených osob, zejména v České republice. Teoretická část práce popisuje základní poznatky zrakového postiţení, sport zrakově postiţených osob a judo. V praktické části práce jsou uvedeny vlastním šetřením získané informace o judo zrakově postiţených osob včetně provedených strukturovaných rozhovorů se dvěma vybranými osobami mající zkušenosti s tímto sportem.

SUMMARY The thesis is focused on the problems of judo for visually impaired people. The aim of the thesis was to analyze as much information and materials about judo for visually impaired people, describe the principles, history, rules and systém of competitions, and create a comprehensive set of information about judo for visually impaired people. The thesis is supposed to draw attention on lack of available materials and resources of information about judo for visually impaired people, especially in the Czech Republic. The theoretical part describes the basic knowledge of visual impairment, sport of visually impaired people and judo. The practical part includes its own investigation obtained information about judo for visually impaired people, including structured interviews conducted with two selected persons having experience with this sport.

90