JUDIKATURA VE VODNÍM PRÁVU Užitečné semináře.cz Právní věty vybraných judikátů a přehled souvisejících výkladů příloha k prezentaci k semináři
VODNÍ DÍLA Právní povaha vodních děl KS Hradec Králové: 30 Ca 131/98 I. Podle § 3 písm. b) zák. ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je rybník významným krajinným prvkem. Zákon přitom nerozlišuje mezi hrází rybníka, popřípadě ostatními stavebními prvky, zajišťujícími vodohospodářské dílo, a vodní plochou, břehy a dnem. Z jeho pohledu je proto za takovou hodnotnou část krajiny - významný krajinný prvek - považovat rybník jako celek. Ochraně podle zákona proto podléhají dřeviny bez ohledu na to, zda rostou na hrázi rybníka (stavbě) nebo na jeho dně či březích, neboť v takovém případě jsou vždy součástí významného krajinného prvku; proto je nutno si vyžádat ke kácení takových dřevin předem závazné stanovisko orgánu ochrany přírody (§ 4 odst. 2 zákona). II. Pokud je v ustanovení § 8 odst. 4 zák. ČNR 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, užito příslovce "bezprostředně", vztahuje se toto časové určení pouze k té jeho části, jež se dotýká "ohrožení života či zdraví", nikoliv již "hrozby škody značného rozsahu". Tato skutečnost vyplývá z jazykového výkladu citovaného ustanovení, přičemž i sloveso "hrozí-li" je časovým určením. III. Vlastníci (uživatelé) pozemků nemohou odstraňovat či kácet dřeviny jen na základě oprávnění daných jim speciálními právními předpisy, aniž by přitom zajistili soulad i s ostatními právními normami a s celým právním řádem. Případným kolizím na úseku ochrany přírody a krajiny předchází zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ustanovením § 90 odst. 4, v němž stanovil, že zákon a předpisy vydané k jeho provedení jsou zvláštními předpisy ve vztahu k předpisům o lesích, vodách, územním plánování a stavebním řádu, o ochraně nerostného bohatství, o ochraně zemědělského půdního fondu, myslivosti a rybářství. Při řešení konkrétní věci, dotýkající se ochrany přírody a krajiny, včetně odstraňování a kácení dřevin, má proto právní úprava daná zákonem ČNR č. 114/1992 Sb. přednost před zákony ostatními. NS: 22 Cdo 1097/2003 2. Pokud zákon o rybářství hovoří o "vlastnictví rybníka", je třeba tento pojem pro oblast soukromého práva vždy vyložit v souvislosti s tím, jak jej zákon užívá a zvážit, zda má na mysli všechny vlastníky věcí tvořících rybník nebo zda upravuje případ, kdy je tu jen jediný vlastník těchto věcí či zda mu jde o jiný smysl. Totéž přiměřeně platí pro případy, ve kterých vodní zákon hovoří o vlastnictví k vodnímu dílu. Související výklad MZe k VZ č. 55 dostupný na www.eagri.cz Vodní díla jako součást pozemku NS: 22 Cdo 1221/2002 O tom, zda hráz rybníka je samostatnou věcí v právním smyslu anebo zda jde o součást pozemku, na kterém stojí, nelze učinit obecný závěr bez posouzení konkrétní situace. Přitom bude třeba vyjít kromě stavebního provedení hráze též z toho, zda lze určit, kde končí pozemek a začíná samotná hráz, tedy zda lze vymezit a oddělit vlastnictví vlastníka pozemku a vlastníka hráze. NS: 22 Cdon 1192/97 Rybník není ve smyslu občanskoprávním samostatnou věcí, se kterou by mohlo být nakládáno odděleně od pozemků tvořících jeho dno a břehy, proto nemůže být ani stavbou ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Související výklady KANCL k NOZ č. 1 a 13 dostupné na obcanskyzakonik.justice.cz Povrchové vody ve vodních dílech Související výklady MZe k VZ č. 52 a 59 dostupné na www.eagri.cz Vazba vodních děl na jiné stavby
NSS: 33 Cdo 670/2012 V případě, že je rodinný dům napojen na vodovod pro veřejnou potřebu podle zákona č. 274/2001 Sb., je jeho zásobení pitnou vodou zajištěno. V případě individuálního zásobování rodinného domu z vlastního zdroje vody, nejsou ve vztahu ke kvalitě vody stanoveny žádné povinnosti. Na posouzení jakosti vody se sice vztahují parametry stanovené vyhláškou č. 252/2004 Sb., avšak je věcí vlastníka, respektive uživatele rodinného domu, jakou vodu pro vlastní potřebu používá. V tomto směru není nijak omezen. Nelze proto v případě rodinného domu, který je napojen na individuální zdroj vody, považovat za obvyklé, že voda z takového zdroje vykazuje hodnoty pitné vody. NS: 28 Cdo 223/2012 Vodovodní přípojku a kanalizační přípojku pořizuje na své náklady odběratel, není-li dohodnuto jinak; vlastníkem přípojky je osoba, která na své náklady přípojku pořídila. Jelikož vodovodní, kanalizační, plynovodní a elektrická přípojka je považována za samostatnou věc v právním smyslu a jednoznačně je určeno určuje, kdo je jejich vlastníkem, nemůže jejich výstavbou vzniknout bezdůvodné obohacení vlastníku nemovitosti, ke které jsou tyto přípojky vedeny, neboť se přípojky nestávají součástí nemovitosti, ale zůstávají samostatnou věcí v právním smyslu. Z uvedeného důvodu proto vybudování energetických přípojek nelze podřadit pod rozsah bezdůvodného obohacení, jež by vznikla vlastníku nemovitosti v důsledku jejího zhodnocení. Podklady k žádosti o povolení vodního díla NSS: 9 As 63/2010-111 Postup autorizovaného inspektora ve zkráceném stavebním řízení lze označit za veřejnoprávní a výsledkem jeho činnosti je, za podmínky oznámení certifikátu stavebnímu úřadu podle § 117 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006, akt, který je způsobilý zasáhnout veřejná subjektivní práva a povinnosti. MS Praha 9 A 152/2010-33 Podle § 127 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 je rozhodnutí, kterým stavební úřad zakáže oznámenou změnu v užívání stavby, prvním úkonem v řízení. Při vydání tohoto rozhodnutí proto stavební úřad vychází toliko z údajů obsažených v oznámení změny v užívání stavby a jeho příloh; žádné další dokazování za účelem zjištění skutečného stavu věci není povinen provádět. NS: 33 Odo 1408/2004 Jestliže vlastník pozemku, na kterém se nachází vodohospodářské dílo, nedisponuje veřejnoprávním oprávněním, jež by mu umožňovalo nakládat s vodami na pozemku zadrženými, vychází se při vyčíslení bezdůvodného obohacení získaného na jeho úkor neoprávněným užíváním díla subjektem, který takové oprávnění má, z částek vynakládaných obvykle v daném místě a čase za užívání obdobného pozemku, zpravidla formou nájmu, nikoli z částek odpovídajících prospěchu z užívání zadržených vod a ze způsobu jejich využití. Související výklady MZe k VZ č. 51 a 85 dostupné na www.eagri.cz Ochrana jiných zájmů při povolování vodních děl KS České Budějovice 10 Ca 151/2001-21 I. Zákon č. 50/1976 Sb. (stavební zákon) a předpisy o ochraně přírody a krajiny jsou ve vztahu speciality. Zájmy na ochraně přírody a krajiny proto nemusejí být dotčeny v každém územním řízení. II. Stavebnímu úřadu nepřísluší posuzovat, budou-li v územním řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Tato kompetence náleží okresnímu úřadu, který je povolán k prosazování zájmu na ochraně této složky životního prostředí. NSS: 1 As 41/2011 - 120 Výjimku ze zákazů u zvláště chráněných živočichů (§ 56 zákona o ochraně přírody a krajiny) je nutné interpretovat v kontextu všech podmínek v ní stanovených. Byla-li výjimka udělena k rušení a zásahu do biotopu zvláště chráněných živočichů, nelze z ní dovozovat, že orgán ochrany přírody stěžovateli implicite povolil zvláště chráněné živočichy rovněž usmrcovat. Usmrcování zvláště chráněných živočichů je nutné chápat jako nejzávažnější škodlivý zásah do jejich vývoje ve smyslu § 50 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny; stěžovatel by mohl zvláště chráněné živočichy usmrcovat jedině v případě, že by výjimka podle § 56 zákona byla udělena výslovně i k usmrcování živočichů. Jelikož ale předmětná výjimka byla udělena „k rušení a zásahu do biotopu velevruba malířského a škeble rybničné“, nelze takto vymezený předmět výjimky rozšířit i na usmrcování živočichů. KS Ostrava: 22 Ca 121/2002-32
Závazné stanovisko orgánů ochrany přírody podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, lze vydat pouze před provedením zamýšleného zásahu. Nejde o právní nástroj k dodatečné legalizaci neoprávněného zásahu do významného krajinného prvku. NSS: 5 A 125/2001-44 Jestliže udržovací práce byly prováděny toliko na základě ohlášení stavebnímu úřadu, a nebylo tedy vydáváno stavební povolení [§ 57 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)], nemohlo mít rozhodnutí o závazném stanovisku podle § 4 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, charakter podkladového rozhodnutí (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Rozhodnutí o závazném stanovisku není v takovém případě vyloučeno ze soudního přezkumu ve správním soudnictví. NSS: 8 As 5/2008-93 Ochrana před povodněmi je „jiným veřejným zájmem“ ve smyslu § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Aby bylo možné dovodit, že tento zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, a že je tedy dán důvod k udělení výjimky dle § 56 odst. 1 a odst. 3 téhož zákona, musí být doloženo, že uvažovaný zásah je nejen potřebný, a v kladném případě, že neexistuje jiné uspokojivé řešení. NSS: 5 As 66/2011-98 I. Je třeba důsledně odlišovat obecné posuzování vlivů záměru na životní prostředí (případně jemu přecházející zjišťovací řízení) podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, od speciálního posuzování vlivů záměru na evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti podle § 45h a § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. „Naturové“ hodnocení sice procesně probíhá, až na zákonem stanovené odchylky, podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (§ 45h odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny), má však jiný (specificky zaměřený) obsah než obecný proces „EIA“. II. Navrhoval-li stavebník po té, co bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení (byť i ve sloučeném územním a stavebním řízení), změnu stavby, která zahrnovala rovněž změnu jejího umístění, nemohl stavební úřad o takové žádosti rozhodnout výhradně v řízení o změně stavby před jejím dokončením podle § 68 stavebního zákona z roku 1976, aniž by vedl zároveň územní řízení. Související výklad MZe k ZVK č. 74 dostupný na www.eagri.cz Účast občanských sdružení na povolování vodních děl NSS: 7 As 2/2011-52 I. Okolnost, že při realizaci stavby připadá v úvahu kácení dřevin, již samo o sobě zakládá možnost účastenství občanských sdružení podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v řízení o povolení stavby, neboť kácením dřevin nepochybně může být dotčen zájem na jejich ochraně. II. Smyslem a účelem účasti občanských sdružení podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve stavebních řízeních není blokace, zdržování a protahování realizace stavebního záměru procesními obstrukcemi, nýbrž to, aby kvalifikovaně, tj. odbornými argumenty z oblasti ochrany životního prostředí, urbanismu apod., hájila dotčené (veřejné) zájmy ochrany přírody a krajiny v konkurenci jiných veřejných zájmů a zájmů soukromých. NSS: 6 As 19/2011-728 Podmínky pro účast občanských sdružení ve správním řízení podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou dodržovány i v případě, kdy žádost o informace o zahajovaných správních řízeních podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny byla podána správnímu orgánu až po zahájení tohoto řízení. Bylo by v rozporu s účelem právní úpravy, kdyby bylo předmětné ustanovení vykládáno tak, že podmínky pro účast občanského sdružení ve správním řízení mohou být splněny pouze tehdy, když žádost o informace předchází zahájení správního řízení, ve kterém mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Provozování vodního díla NS: R II 6/19 Dle § 74 vod. zák. mor. náležejí před politické úřady jen takové záležitosti, týkající se používání a svádění vod a obrany proti nim, při nichž jde o ochranu zájmů veřejných; jde-li však o ochranu poměrů čistě soukromoprávních, jsou k rozhodování příslušny řádné soudy, i když jest důvodem žaloby změna přirozeného odtoku (srážkových) vod na ujmu pozemku dolního (§ 11). NSS: 1 As 7/2003-55
Vlastník čistírny odpadních vod (vodního díla) je povinen pečovat o její řádný stav. Této povinnosti [§ 41 odst. 1 písm. b) zákona č. 138/1973 Sb., vodního zákona] a sankční odpovědnosti z porušení této povinnosti plynoucí [§ 24 písm. e) zákona ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství]*) se nemůže zprostit poukazem na to, že čistírna je provozována v místě staré ekologické zátěže a na jejím vzniku nemá současný vlastník žádnou vinu. NS: 22 Cdo 1244/2007 I. Povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. II. Svedení vodního toku na cizí pozemek je nepřípustné bez ohledu na to, zda snad přesahuje míru přiměřenou poměrům; ochranu proti nim poskytuje negatorní žaloba. III. Pokud někdo neoprávněně svede na cizí pozemek vodní tok, může se vlastník pozemku domáhat ochrany negatorní žalobou proti tomu, kdo takto do jeho práva neoprávněně zasáhl, případně proti jeho právnímu nástupci. MS Praha: 11 Ca 323/2006-49 O provedení technického auditu dle § 38 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, Ministerstvo zemědělství nerozhoduje ve správním řízení, proto rozhodnutí o provedení technického auditu nemusí mít obecné náležitosti správního rozhodnutí (§ 47 správního řádu z roku 1967). NSS: 5 A 20/2001-46 Při rozhodování o povinnosti správce vodního toku podle ustanovení § 35 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), musí být především najisto postaveno, kdo je tímto správcem. Související výklady MZe k VZ č. 41 a 67 a k ZVK č. 62 a 65 dostupné na www.eagri.cz Úprava užívání vodního díla NS: 20 Cdo 3544/2007 Rozhodnutí podle § 80 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny vydá Česká inspekce životního prostředí i tehdy, je-li taková činnost povolena, přičemž omezujícím rozhodnutím není zrušeno ani měněno rozhodnutí příslušného orgánu. Není přitom rozhodující, zda předmětná činnost, v níž je spatřována hrozící škoda, má svůj základ v pravomocném rozhodnutí jiného správního orgánu. Česká inspekce životního prostředí jako orgán ochrany přírody podle § 75 zákona o ochraně přírody a krajiny zjišťuje mimo jiné případy ohrožení a poškození přírody a krajiny, jejich příčiny a osoby odpovědné za jejich vznik nebo trvání, přičemž z pravomocí, které zákon České inspekci životního prostředí v rámci stanovené působnosti dává, nelze vyloučit takové činnosti a ty případy, kdy ohrožení chráněného zájmu je způsobováno legitimním rozhodnutím, jehož realizací právě k takovému ohrožení dochází. VS Praha: 7 A 179/2000-74 I. Pravomocně zrušené rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozhodnutím odvolacího orgánu nelze považovat za rozhodnutí, kterým bylo ukončeno správní řízení a nemůže tedy znamenat překážku věci pravomocně rozhodnuté. Přitom je právně irelevantní, zda odvolání, na jehož základě bylo takové rozhodnutí I. stupně zrušeno, podal subjekt oprávněný. II. Rozhodnutí o zastavení řízení ve věci omezení a zákazu škodlivé činnosti podle § 66 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, není rozhodnutím ve věci samé a nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté. NSS: 7A 28/2000-47 Důvodem pro zákaz činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody ve smyslu § 66 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, může být dlouhodobý živelný odběr vody z vodního toku pro provoz malé vodní elektrárny. NSS: 5 As 53/2011-109 I. Česká inspekce životního prostředí je oprávněna v rámci své inspekční činnosti v oblasti ochrany přírody a krajiny (§ 80 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) rozhodnutím podle § 66 uvedeného zákona omezit či zakázat fyzické či právnické osobě jakoukoli činnost nebo pro ni stanovit podmínky, pokud taková činnost představuje hrozbu nedovolených změn chráněných částí přírody, a to i v případech, kdy oprávnění k této činnosti vzniklo na základě rozhodnutí nebo postupů jiných správních orgánů, včetně jiných orgánů ochrany přírody (nejde-li o ústřední orgány státní správy), než je Česká inspekce životního prostředí.
II. Vydá-li příslušný orgán ochrany přírody podle § 8 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, výslovný či konkludentní souhlas s kácením dřevin, které však vyžadovalo povolení podle § 8 odst. 1 citovaného zákona, lze hrozbu nedovolených změn chráněných částí přírody spatřovat v tom, že funkční a estetický význam jednotlivých dřevin určených ke kácení nebyl v rozporu se zákonem orgánem ochrany přírody náležitě vyhodnocen. V takovém případě je Česká inspekce životního prostředí oprávněna rozhodnutím podle § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny podmínit kácení těchto dřevin tím, že k němu bude vydáno povolení podle § 8 odst. 1 téhož zákona. III. Je-li záměr celkové obnovy člověkem cíleně vytvořeného stromořadí, které se již blíží ke konci své životnosti, náležitě zdůvodněn, lze vykácení dosavadních stromů, které mají být plně nahrazeny stromy novými, považovat za kácení dřevin za účelem obnovy porostů, k němuž lze získat oprávnění jeho oznámením podle § 8 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, příslušnému orgánu ochrany přírody. Pokud by ovšem orgán ochrany přírody následně dospěl ve správním řízení, zahájeném ve lhůtě 15 dnů ode dne obdržení oznámení, k závěru, že funkční a estetický význam všech či některých dosavadních stromů převyšuje hodnotu budoucího stromořadí, byl by oprávněn v souladu s § 8 odst. 2 citovaného zákona kácení omezit pouze na některé stromy nebo zcela zakázat. NSS: 7 A 136/2002-67 Rozhodnutí České inspekce životního prostředí o omezení manipulace s výškou hladiny vodního díla (§ 80 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) jen pozastavuje provádění platného rozhodnutí vodoprávního úřadu, a to pouze do doby, než vodoprávní úřad o věci samé rozhodne. Takové pozastavující rozhodnutí je rozhodnutím předběžné povahy, které je ze soudního přezkumu vyloučeno [§ 46 odst. 1 písm. d) a § 70 písm. b) s. ř. s.]. Právo žalobce na soudní ochranu je dostatečně zajištěno tím, že je garantován soudní přezkum konečného meritorního rozhodnutí. Omezení vlastnických práv při užívání vodního díla US: IV. ÚS 652/06-1 Formulace ustanovení § 60 odst. 1 vodního zákona nezavdává žádné pochybnosti stran proporcionality jím konstruovaného omezení vlastnického práva, neboť jej vymezuje nejen účelově, ale i rozsahově a personálně. Zákonodárce může stanovit omezení výkonu vlastnických práv a v citovaném ustanovení vodního zákona tak učinil, neboť uložil vlastníkům pozemků sousedících s vodním dílem povinnost umožnit vstup na své pozemky jiným osobám za stanoveným účelem. Zároveň však zakotvil, že se tak může stát jen po předchozím projednání s nimi. Tato podmínka implikuje jednání obou stran, zjevně však nemůže pro všechny případy předpokládat dosažení dohody nejen o způsobu, času, rozsahu a dalších okolnostech průchodu. Lze tedy mít za to, že v případě nedohody musí eventuální spory na základě žaloby řešit soud (pokud nepůjde o kompetenci Ministerstva zemědělství nebo vodoprávního úřadu ve smyslu ustanovení § 53 vodního zákona). Z citovaného ustanovení tak v žádném případě nevyplývá, že by vstup na cizí pozemky, a tedy do jisté míry i jejich užití, měl být strpěn bez náhrady předpokládané čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. ZS NSS: Konf 10/2008 - 15 K rozhodování o nároku vlastníka (nájemce) pozemku na finanční náhradu vůči orgánu státní správy za újmu vzniklou v důsledku omezení hospodaření na pozemku (§ 58 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) je příslušný soud v občanském soudním řízení. NS: 28 Cdo 4211/2010 Vodní dílo podle vodního zákona jako každá jiná stavba omezuje především další využití pozemku, na kterém je vybudováno. Lze však předpokládat, že pokud zřizovatel vodního díla není zároveň vlastníkem pozemku, na kterém má být vodní dílo vybudováno, před realizací stavby buďto dotčený pozemek odkoupí, nebo s majitelem pozemku uzavře dohodu, na základě které na něm vodní dílo vybuduje. Taková dohoda bude mít zpravidla podobu smlouvy o zřízení věcného břemene a budoucí omezení vlastnického práva majitele pozemku v ní bude kompenzováno jednorázovou náhradou. Ochranné pásmo zřízené podle 58 odst. 3 vodního zákona však může zasáhnout také do práv jiných majitelů pozemků a staveb nacházejících se v blízkosti vodního díla. Účelem náhrady poskytnuté podle § 58 odst. 3 vodního zákona tak není kompenzovat vlastnické omezení založené samotným zastavěním pozemku, ale nahradit majetkovou újmu způsobenou stanovením ochranného pásma všem majitelům pozemků a nemovitostí, které se v tomto ochranném pásmu nacházejí a jimž újma skutečně vznikla (tedy nejen majiteli zastavěného pozemku). NS: 22 Cdo 510/2003
Provozovatel, který se domáhá vstupu na pozemek výslovně za účelem opravy vodovodní přípojky, se nemůže odvolávat na věcného břemeno vyplývající z § 7 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., podle kterého vlastník vodovodu nebo kanalizace za účelem udržování vodovodu nebo kanalizace v dobrém stavebním stavu a provozovatel za účelem plnění povinností spojených s provozováním vodovodu nebo kanalizace jsou oprávněni vstupovat na cizí pozemky nebo stavby, na nichž nebo pod nimiž se vodovod nebo kanalizace nachází, vodovodní přípojka totiž není součástí vodovodu [§ 2 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb. a § 1 písm. a) vyhlášky č. 428/2001 Sb.]. Jestliže soud neprovedl navržený důkaz, který měl prokázat skutečnost podstatnou pro výsledek sporu, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Související výklady MZe k VZ č. 21 a 62 dostupné na www.eagri.cz
SPRÁVNÍ TRESTÁNÍ Principy správního trestání právnických osob
Použitelnost přestupkového zákona, resp. jeho zásad, pro správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob (VS Praha 6 A 226/95) Absorpční zásada (NSS 6 As 57/2004-54) Zákaz koncentrace pro oblast správního trestání (NSS 8 As 82/2010-55) Obligatorní ústní projednání (NSS 1 As 66/2009-81) Ustanovení o náležitostech výroku rozhodnutí (RS NSS 2 As 34/2006-73) Pravidlo o materiálním znaku správního deliktu (NSS 8 As 17/2007-135) Povinnost přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele (RS NSS 1 As 9/2008-133)
Úprava správního trestání ve vodním právu KS Hradec Králové: 21 Co 223/2010 Je-li dům, z něhož jsou odpadní vody neoprávněně vypouštěny do kanalizace, ve spoluvlastnictví, jsou všichni spoluvlastníci povinni provozovateli kanalizace nahradit ztrátu vzniklou neoprávněným vypouštěním odpadních vod společně a nerozdílně bez zřetele na výši svých spoluvlastnických podílů. NSS: 3 As 36/2005-82 V rámci soudního přezkumu rozhodnutí o uložení pokuty podle § 116 odst. 1 písm. e) zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, za nesplnění povinností k ochraně vod nemůže žalobce účinně namítat nezákonnost jiného pravomocného rozhodnutí I. stupně, jež mu uložilo povinnost k ochraně vod, za jejíž nesplnění byl nyní sankcionován. NSS: 1 As 86/2011 - 50 Odpovědnou za spáchání správního deliktu podle § 88 odst. 1 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je právnická osoba nebo fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti, jež škodlivý zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů provedla, tedy osoba, jež se dopustila porušení § 50 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, nikoli osoba, která porušila povinnost obstarat si povolení podle § 56 tohoto zákona, neboť toto ustanovení samo o sobě nenachází odraz v řádné sankční normě podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Stejně tak není stiženo sankční odpovědností porušení povinnosti podle § 67 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. NSS: 6 A 144/2002-49 Provede-li fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti zásah do významného krajinného prvku [§ 3 písm. b) zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny] bez závazného stanoviska orgánu ochrany přírody (§ 4 odst. 2 téhož zákona), jde o zásah protiprávní; nelze však bez dalšího vycházet z toho, že jde i o zásah škodlivý, za který je možno uložit pokutu [§ 88 odst. 1 písm. i) téhož zákona]. Škodlivost zásahu musí být prokázána a v rozhodnutí správního orgánu odůvodněna.
NSS: 8 As 50/2005-72 K hodnocení skutkových okolností při ukládání pokut za vypouštění odpadních vod v rozporu s vydaným povolením [§ 116 odst. 1 písm. b) a § 118 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon)]. NSS: Nad 81/2012-71 Pokud je k rozhodování o správních deliktech (např. dle § 4 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, § 80 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, § 66 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech) příslušná Česká inspekce životního prostředí, rozhoduje o nich v prvním stupni; o odvolání rozhoduje Ministerstvo životního prostředí. Oblastním inspektorátům České inspekce životního prostředí zákon nesvěřil samostatné rozhodovací pravomoci. K řízení o žalobě proti těmto rozhodnutím je proto v souladu s § 7 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu sídlí ústředí České inspekce životního prostředí. NAKLÁDÁNÍ S VODAMI Obecné nakládání s vodami versus soudní ochrana vlastnického práva Usnesení NS: 22 Cdo 3152/2012 Z odůvodnění: Dovolací soud opětovně vyslovil, že ochrana práva obecného užívání pozemních komunikací přísluší správním orgánům. V pravomoci soud je však rozhodovat o ochraně vlastnického práva, pokud není výslovně svěřena jinému orgánu (§ 7 odst. 1 o. s. ř.). Je tedy nutno rozlišovat případ, kdy soud by měl podle žaloby ve výroku rozhodnout o ochraně práva osobního užívání pozemní komunikace, od případu, kdy soud rozhoduje o právu vlastníka na ochranu podle § 126 odst. 1 obč. zák. Soudu náleží pravomoc k rozhodnutí o žalobě na ochranu vlastnického práva podle § 126 odst. 1 obč. zák. Vlastnická žaloba podle § 126 odst. 1 obč. zák. však nemůže být úspěšná proti tomu, kdo do práva vlastníka zasahuje na základě svého práva, které může být právem věcným (věcné břemeno, právo zástavní a zadržovací), právem obligačním (například právo nájemní) anebo může vyplývat ze zákona (například právo obecného užívání, tzv. legální věcná břemena) nebo úředního rozhodnutí. V této souvislosti se hovoří o tzv. námitkách proti vlastnickým žalobám. Jde-li o námitku proti vlastnické žalobě vyplývající z veřejnoprávních vztahů, posoudí ji soud jako předběžnou otázku (§ 135 odst. 2 o. s. ř.). Tak je tomu i v případě, že v řízení o negatorní žalobě, kterou se žalobce brání proti přecházení přes jeho pozemek, žalovaný vznese námitku, že přes pozemek přechází na základě práva obecného užívání pozemní komunikace“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 4777/2007, Soubor č. C 4777). Dovolací soud nevidí důvod pro to, aby se od uvedeného právního názoru v této věci odchýlil. Žalobce požaduje ochranu svého vlastnického práva k pozemku podle § 126 odst. 1 obč. zák.; rozhodnutí o uplatněném žalobním nároku je v pravomoci soudu. Jinou otázkou je, nakolik je žaloba důvodná; soud musí zvážit, zda užíváním vodní hladiny žalovaní vůbec do vlastnického práva k pozemku zasahují (viz např. § 3 odst. 1 vodního zákona) a v případě, že by dospěl ke kladnému závěru, zda tak činí na základě práva obecného nakládání s povrchovými vodami; podle výsledku této úvahy o žalobě věcně rozhodne. Návrh na regulaci obecného nakládání s povrchovými vodami ve smyslu § 6 odst. 4 však nelze ztotožňovat s návrhem na ochranu vlastnického práva k pozemku, na kterém je povrchová voda, v tomto případě tvořící rybník. Z uvedeného je zřejmé, že k projednání a rozhodnutí této věci je dána pravomoc soudu; dovolání je tak důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc v dotčené části vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.). Snížení hladiny podzemní vody v důsledku realizace povoleného vodního díla NSS: 8 As 18/2010 - 113 Tvrzení stěžovatelky o konkrétním snížení hladiny spodní vody nemůže být skutečností zakládající důvod pro povolení obnovy řízení ve věci stavby tůně na sousedním pozemku. Nešlo o skutečnost, která objektivně existovala v době vedení správního řízení, ale o následek, ke kterému došlo realizací předmětné stavby. Pojem „dříve neznámá skutečnost“ dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 nelze chápat subjektivně, tj. jako skutečnost neznámou tomu, kdo obnovu řízení navrhuje, ale v objektivním smyslu jako skutečnost, kterou účastník správního řízení znát nemohl a nemohl ji v původním řízení uplatnit. Nedůvodné rozdíly při rozhodování skutkově podobných případů
Městský soud v Praze: 7 Ca 253/2007-84 (Publikovaný pod č. 1745/2009 Sb. NSS) I. Řízení o vydání povolení k vypouštění odpadních vod podle § 38 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, není řízením s předstihem žádosti ani řízením o výběru žádosti dle § 145 a § 146 správního řádu z roku 2004. II. Pokud správní úřad vydá jednomu žadateli veřejnoprávní povolení k určité činnosti (zde vypouštění odpadních vod podle § 38 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách), a jiným žadatelům obdobnou žádost podanou ve stejné době zamítne s tím, že již povolení vydáno bylo, a pouze tato skutečnost brání ve vyhovění jejich žádostem, pak takovým postupem bezdůvodně zvýhodňuje jednoho ze žadatelů na úkor ostatních (§ 2 odst. 4 správního řádu z roku 2004). Související výklad MZe k VZ č. 51 dostupný na www.eagri.cz Ochrana životního prostředí: k obsahu integrovaného povolení; vztah integrovaného povolování k vodoprávnímu řízení Městský soud v Praze: 9 Ca 154/2004-76 I. V již zahájeném vodoprávním řízení o vydání povolení k vypouštění odpadních vod provozovatelem z povolovaného zařízení nelze pokračovat po zahájení řízení o vydání integrovaného povolení, protože integrované povolení nahrazuje povolení vodoprávního úřadu vydávané podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) - vydává se namísto něj (§ 126 odst. 5 citovaného zákona). II. Nestanovení emisních limitů pro vypouštění znečišťujících látek do vod v integrovaném povolení, resp. vynětí problematiky nakládání s vodami z projednání v rámci řízení o vydání integrovaného povolení s poukazem na probíhající vodoprávní řízení ve věci vypouštění odpadních vod z povolovaného zařízení, je porušením § 13 odst. 4 písm. a), § 13 odst. 6 a § 14 odst. 1 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci. Vypouštění odpadních vod – zkušební provoz – emisní limity NSS: 3 As 54/2007-83 Skutečnost, že v průběhu zkušebního provozu čistírny odpadních vod byly postupně stanoveny pro tento provoz dvojí emisní limity, nezakládá platnost pozdějších a mírnějších limitů pro trvalý provoz, ani povinnost správního orgánu stanovit pro trvalý provoz tyto pozdější a mírnější limity. Odpovědnost za vypouštění odpadních vod NSS: 7 As 110/2011-59 Srávního deliktu podle § 116 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, se dopustí subjekt, který je v nejtěsnějším vztahu k zařízení, z něhož jsou nedovoleně vypouštěny odpadní vody, tedy obvykle nejprve provozovatel, poté nájemce a teprve poté vlastník zařízení, a to nejen tím, že sám nebo prostřednictvím svých pracovníků, popř. pracovníků jiného subjektu konajících na jeho pokyn, odpadní vody vypustí, ale i tím, že svým jednáním, ať už konáním nebo opomenutím, dopustí, a to i bez svého zavinění, aby prostřednictvím jeho zařízení nepředčištěná voda unikla. Související rozsudky k nedovolenému vypouštění odpadních vod viz rozsudek NSS 1 As 51/2008 – 72; rozsudek NSS publikovaný pod č. 8/2009 Sb. Povolení k využívání energetického potenciálu versus povolení k odběru povrchových vod u MVE NSS: 9 As 117/2011 – 148 Při výkladu přechodného ustanovení v čl. II bodu 2. zákona č. 20/2004 Sb. je potřeba vycházet ze srovnání nové právní úpravy a právní úpravy dosavadní, která odlišovala mezi „odběrem“ povrchových vod na straně jedné a jejich „jiným využitím“ na straně druhé; pojem „povolení k odběru povrchových vod“ použitý v tomto přechodném ustanovení proto nelze vykládat tak, že zahrnuje též povolení k využití energetického potenciálu vody pro malou vodní elektrárnu. Související výklady MZe k VZ č. 18 (k MVE a dodatečnému stanovení MZP), 71 (k charakteru povolení pro MVE) a 94 (prodloužení doby platnosti povolení pro MVE o dobu kratší než 30 let) dostupné na www.eagri.cz OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY (OOP) Vývoj materiálního versus formálního pojetí OOP v judikatuře
NSS 1Ao 1/2006-74 (materiální) → X NSS 3AO 1/2007-44 (formální) → ÚS 14/07 (materiální) → NSS 1AO 1/2009-120 (materiální) PHP = OPVZ podle platného vodního zákona Krajský soud v Hradci Králové: 30A 123/2012-51 Krajský soud uzavírá, že ochrannými pásmy vodního zdroje ve smyslu § 30 vodního zákona, je nutno rozumět rovněž ochranná pásma stanovená dle § 19 vodního zákona z roku 1973.” Pokud tedy dle § 14 odst. 1 písm. c) vodního zákona je povolení třeba ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku v záplavových územích a v ochranných pásmech vodních zdrojů, je takového povolení třeba i v případech, kdy na dotčených pozemcích byla stanovena ochranná pásma dle § 19 vodního zákona z roku 1973. Bez právní relevance je rovněž skutečnost, že v rozhodnutích dle § 19 vodního zákona z roku 1973 byla stanovovaná ochranná pásma v řadě případů nazývána pásmy hygienické ochrany, jedná se jenom o formálně rozdílné označení téhož právního institutu. Exekuce povinností a sankce za porušení povinností určených OOP (k vydání rozhodnutí podle § 173 odst. 3 správního řádu) Závěr poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu č. 98 dostupný na http://www.mvcr.cz/clanek/zavery-poradniho-sboru-ministra-vnitra-ke-spravnimu radu.aspx Podmínkou uložení sankce za správní delikt, který spočívá v porušení povinnosti určené v mezích zákona opatřením obecné povahy, není předchozí vydání rozhodnutí o určení právního vztahu podle § 173 odst. 3 správního řádu. Kvalifikace připomínek a námitek v procesu vydávání OOP NSS: 2 Ao 1/2008-51 Rozhodujícím kritériem, dle kterého je podání obsahující výhrady proti návrhu opatření obecné povahy kvalifikováno jako připomínka či námitka (§ 172 odst. 5 správního řádu z roku 2004), není kvalita či obsahové náležitosti tohoto podání, nýbrž to, kdo výhrady vznesl. Pokud jsou tedy výhrady proti územnímu plánu vzneseny vlastníkem nemovitostí dotčených návrhem veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch, popřípadě též zástupcem veřejnosti (§ 52 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006), musí k nim být bez dalšího přistoupeno jako k námitkám. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách NSS: 1 Ao 5/2010 – 169 VII. Na odůvodnění rozhodnutí o námitkách je třeba klást stejné požadavky jako v případě typických správních rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu z roku 2004). Musí z něho být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec námitky uplatněné oprávněnou osobou (§52 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006) za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené. K vymezení aktivní procesní (žalobní) legitimace NSS: 8 Ao 2/2011 – 72 V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (§ 101a odst. 1 s. ř. s.), kterým se stanoví rozsah a aktivní zóna záplavového území, je třeba, aby navrhovatel v žalobě výslovně uvedl, jakým způsobem vydané opatření zasáhlo do jeho veřejných subjektivních práv. Nepostačuje obecné tvrzení, že v jeho důsledku bude možné v území umisťovat další nové stavby. Rozšířený senát NSS: 1 AO 2/2010-116 I. Skutečnost, že navrhovatel v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části (§ 101a a násl. s.ř.s.) neuplatnil námitky či připomínky ve fázích přípravy opatření obecné povahy, jej nezbavuje práva tokový návrh podat. Návrh proto nemůže soud pro nedostatek aktivity navrhovatele v předcházejících fázích správního řízení odmítnout pro nedostatek procesní legitimace. II. Procesní pasivita navrhovatele ve fázích správního řízení předcházejícího přijetí opatření obecné povahy může být způsobena faktory subjektivními i objektivními. Její význam pro úspěšnost žaloby posoudí soud (§ 101a a násl. s.ř.s.) s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem případu, a to při zkoumání procesního postupu správního orgánu, při hodnocení případného rozporu opatření obecné povahy s právními předpisy,
jakož i při hodnocení přiměřenosti zásahu do práv a povinností navrhovatele. Přitom je povinen vzít v úvahu práva a povinnosti těch, jimž by zrušení opatření obecné povahy podle návrhu způsobilo újmu na jejich vlastních právech. III. Návrhu na zrušení opatření obecné povahy (§ 101a a násl. s.ř.s.) nelze vyhovět, bude-li prokázáno, že opatření obecné povahy navrhovatele na jeho právech nezkrátilo, nejde-li o návrh podaný zvlášť oprávněným subjektem k ochraně veřejného zájmu. K srozumitelnosti OOP NSS: 1 Ao 6/2010-130 I. Je-li před soudem napadena změna opatření obecné povahy, avšak samotné měněné opatření obecné povahy napadeno nebylo, musí soud zkoumat srozumitelnost měněného opatření obecné povahy a jeho vztah k napadené změně jako předběžnou otázku. Jestliže shledá opatření obecné povahy nesrozumitelným a napadená změna tento stav neodstraňuje, je namístě napadenou změnu opatření obecné povahy zrušit.
