Jsme také vážnými uchazeči o 80 % ní dotaci z programu Evropské unie SAPARD na rekonstrukci městského kina na víceúčelové kulturní

roèník XXXII

hlumecké listy

èasopis chlumeckého regionu

6

2002

Jaký bude rozvoj Chlumecka v nejbližší budoucnosti?

Díky, pane purkmistøe, díky, páni konšelé!

Úspìchy chlumeckých støelcù

Chlumec nad Cidlinou dne 27.6.2002

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Slovo starosty Nejvážnější téma: jaký bude rozvoj Chlumecka v nejbližší budoucnosti? Vážení čtenáři, v tomto slově starosty chci nejprve ještě jednou poděkovat všem účinkujícím na velké kulturní slavnosti, kterou bylo otevření Lorety po její generální rekonstrukci, tj. dětem a učitelům ze základní školy i ze základní umělecké školy, občanskému sdružení „Město v zahradách“, Klicperákům, technickému odboru Města i oběma útvarům policie. Dále samozřejmě všem firmám, které rekonstrukci prováděly, a všem lidem, kteří při ní dozorovali. A také městské radě, že pochodovala v historických kostýmech k obveselení diváků. Škoda, že počasí úplně nevydrželo, protože i večerní program by v Loretě byl nádherný. Ale nějaká kulturní akce se jistě ve dvoraně Lorety letos ještě uskuteční. Nyní si pěkná expozice muzejních exponátů postupně najde své místo u návštěvníků Chlumce nad Cidlinou. Takže Loretě do budoucna hodně zdaru. Jsem rád, že jsem byl u jejího znovuzrození. Nyní ke shora uvedenému tématu: Vedení našeho města se intenzivně zabývá ekonomickým rozvojem Chlumecka. K němu samozřejmě patří bytová výstavba, která se nám neskromně řečeno daří, vždyU máme reálnou naději, že postavíme dalších 26 bytových jednotek s veškerou infrastrukturou pod názvem „sekce E a F“, opět v lokalitě u nádraží. To znamená během tohoto volebního období celkem 93 nových bytů. Také začínáme stavět novou sportovní halu s parametry na všechny druhy halových sportů za 18.000.000 korun na pozemku darovaném Českou obcí sokolskou, když se nám podařilo získat účelovou dotaci přes paní poslankyni Horníkovou ve výši 6.000.000 korun. Zde žádám občany Chlumce, aby si uvědomili nezbytnost výstavby tohoto zařízení, protože halu bude využívat v dopoledních hodinách základní a zvláštní škola jako tělocvičnu. Dnes totiž 2

od podzimu do jara děti ze školy mají ve školním rozvrhu dvě hodiny tělesné výchovy týdně, ale pro zdravý vývoj žáků jsou ve školních osnovách doporučeny tři hodiny týdně. Kapacita obou tělocvičen je již nyní nedostatečná. Přitom v blízkém budoucnu může dojít k útlumovému programu malotřídek i v našem regionu, jako je tomu již v naprosté většině evropských zemí, a pak bychom na neřešitelný problém zůstali koukat s otevřenou pusou. Jsme také vážnými uchazeči o 80 % ní dotaci z programu Evropské unie SAPARD na rekonstrukci městského kina na víceúčelové kulturní zařízení (kino, divadlo, videoprojekce, přednáškový a výukový sál). Tato investice se pohybuje ve výši 16.000.000 korun. V současné době je již zpracován prováděcí projekt na tuto rekonstrukci a věřím, že se brzy dočkáme i důstojného kulturního stánku. Ale nesmírně důležitý, ne-li nejdůležitější, je ekonomicko průmyslový rozvoj Chlumecka, aby naši lidé a v budoucnosti i jejich děti a vnuci nemuseli dojíždět do vzdálených zaměstnání. Snažíme se tedy maximálně napomoci tomuto aspektu vytipováním průmyslových zón a přilákáním investorů aU již tuzemských nebo zahraničních. Úspěšně se rozvíjí druhá fáze výstavby továrny BEST, NIROSTA je již ve fázi stavební přípravy a také dobrá spolupráce s panem Ing. Hladíkem vede k cíli, kterým bude výstavba německé strojírenské fabriky BELU Tec v průmyslové zóně „v Americe“, která bude vyrábět moderní elektrické vratové systémy. Výstavba této továrny by měla probíhat ve dvou fázích na šesti hektarech v majetku Města, první v roce 2003, druhá v roce 2005, s konečným efektem 70 zaměstnanců. Již nyní firma hledá 6 schopných zámečníků a dva elektromechaniky, kteří odjedou v tomto srpnu na tříměsíční zácvik do ně-

meckého Lingenu. S těmito pracovníky se počítá jako s budoucími mistry provozů. Bližší informace podáme na městském úřadě. Obrovská šance pro rozvoj Chlumecka se však naskýtá v souvislosti v dostavbou dálnice D 11. Při pohledu do mapy jsem tedy přišel s následujícím návrhem: křížením dálnice D 11 a silnicí první třídy s označením 36/I ze směru od Pardubic vznikne trojúhelník ukončený stávající silnicí do Klamoše, který přímo vybízí k zástavbě smíšenou obchodní a průmyslovou zónou (čerpací benzínová stanice, parkoviště, hotel, restaurace, sklady a průmyslové areály typu 21. století). Projednal jsem tento záměr s hejtmanem Královéhradeckého kraje Ing. Bradíkem, ředitelem Královéhradecké rozvojové agentury Ing. Brožkem, manažerem CzechInvestu pro východní Čechy Ing. Semerákem a následně ještě s náměstkem ministra obchodu a průmyslu ČR Ing. Petříčkem. Všichni jmenovaní jednotně uznávají tuto oblast nesmírně zajímavou pro přilákání investorů a předběžná jednání vedla k tomu, že by stát a kraj tuto lokalitu zainvestoval inženýrskými sítěmi a zhodnotil tak dotčené pozemky, které jsou v držení soukromých vlastníků. Uvažuje se mezi 35 až 70 hektary. Uvedu výhody, které této zóně získávají vysoké body: 1) těsná blízkost u dálnice, když od Labe až k tomuto místu u Chýště není nikde podél D 11 příliš vhodná poloha pro jinou zónu (dálnice totiž vede podél chráněných lokalit „Libický luh“ a podél Žehuňského rybníka a hlavně v inundačním (záplavovém) území Cidliny, kde stavba dálnice všude tam zápasí s nedostatkem stavení hmoty. 2) vzdálenost 20 km od Hradce Králové, 18 km od Pardubic a hlavně 22 km od budoucí megazóny Ovčáry u Kolína, což by mělo být lákadlem pro potenciální subdodavatele obří automobilky.) 3) blízkost mezinárodního železničního koridoru s možností napojení vlečky i blízkost silnice E 67. 4) toto místo, které leží na katastrech obce Klamoš a Nové Město, je na rozhraní dnešních čtyř okresů a tří ustavených krajů. Práci by zde mohly najít stovky lidí z jejich okrajových oblastí na desítky let. 5) stavební parcely v Klamoši, NoChlumecké listy

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

vém Městě i v Chlumci by získaly na bonitě a tyto obce by čekal prudký aglomerační růst (zástavba) i růst obyvatel v produktivním věku a následně přírůstek dětské populace. 6) s tímto fenoménem by rostly i služby v obcích. 7) celý region by získal na prestiži i v udržení a rozšíření státních správních orgánů. Se záměrem jsem seznámil zastupitele města Chlumce nad Cidlinou, všichni byli pro, klamošské zastupitelstvo je také pro tento záměr, v Novém Městě ale zastupitelé oddálili své rozhodnutí na veřejnou schůzi občanů, které jsem se zúčastnil. V bouřlivé debatě, která často vyústila v nechutné a trapné osočování obecního zastupitelstva některými občany, kteří projevovali podivné zděšení nad zničením přírody, nad ohrožením životního prostředí vesnice, ačkoliv by nejbližší stavba průmyslového areálu byla od posledního domu v Novém Městě vzdálena asi kilometr, se nedařilo argumentovat ani přítomným profesioná6 / 2002

lům z oblasti územního plánování. Ti lidé, kteří negativně a arogantně reagovali, nic pravděpodobně neví o územním plánování, o přísných parametrech vykazování vlivu na životní prostředí, neví nic o tom, jak se počátkem

21. století staví moderní průmyslové areály. Veřejná schůze občanů v Novém Městě nepřinesla žádné rozhodnutí, pouze pro mě trpký pocit, že v této obci existují také lidé nepřející pokroku a všeobecnému růstu své obce, kteří vše od začátku kácí. Věřím, že členové zastupitelstva Nového Města, kterých si velmi vážím, naleznou rychle řešení k dobrému rozhodnutí, nám nezbývá než čekat na jejich verdikt. Čas však kvapí, zóna u Kolína již se buduje, dostavba dálnice bude letos zahájena a v dotčeném úseku do dvou let dobudována, a také CzechInvest a Královéhradecký kraj si plánují finance na územní rozvoj pro příští rok. K těmto financím se natahuje mnoho rukou, a tak by se mohlo snadno stát, že na Chlumecku promarníme příležitost, která se jen tak neopakuje. Bylo by to asi dost hloupé, že? Jen v okolí Kolína je snaha vybudovat subdodavatelskou zónu v Chrudimi, Čáslavi, Kutné Hoře a dokonce i v Kopidlně. Tyto informace mám z dobrého zdroje, od paní starostky Kolína. Proto prosím občany z celého Chlumecka, aby pomohli přesvědčit občany z Nového Města o prospěšnosti shora popsaného záměru, i když věřím, že realisticky a dobře uvažujících NovoměšUáků je drtivá většina. Ing. Miroslav Uchytil starosta města

Německá firma BeluTec provádí nábor 6 zámečníků a 2 elektromechaniků jako budoucích předáků výroby v plánovaném výrobním závodě v Chlumci nad Cidlinou, který zahájí činnost v roce 2003. Je nezbytný 2-3 měsíční zácvik v německém městě Lingen (cca 120 km severozápadně od Hannoveru). Zahájení kurzu již v tomto srpnu. Velmi dobré platové podmínky, plat i během kurzu včetně diet a cestovného, znalost německého jazyka není podmínkou. Firma nabírá ještě 1 - 2 obchodní zástupce, kteří budou odměňováni formou provize z prodeje. Nábor pracovníků proběhne již 15. července 2002 v zasedací místnosti MěÚ Chlumec nad Cidlinou od 9.00 hod. Zájemci se mohou hlásit u sekretářky starosty paní Jany Tučkové, kam přinesou životopis a popis dosavadní praxe. 3

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

NÁMĚSTEK MINISTRA OBRANY PRO REFORMU Jaroslav ŠKOPEK V Praze dne 5. června 2002

Vážený pane starosto, děkuji za dopis a Vaši starost o zachování a modernizaci vojenské posádky v Chlumci nad Cidlinou. Nejedná se o „náhlé rozhodnutí“ MO ČR, ale o doposud neschválený návrh reformy ozbrojených sil ČR, vycházející z důkladné analýzy posádek a potřeb AČR v procesu profesionalizace. Jedním z cílů této reformy je snížení potřebných zásob na minimální možnou úroveň, koncentrace vytypovaných skladovacích a opravárenských kapacit do větších posádkových celků a využívání dodavatelských služeb civilních firem. Tato strategie se samozřejmě nemůže vyhnout ani Ústřední základně PHM v Chlumci nad Cidlinou, jejíž existence nemá naprosto žádnou souvislost s navrhovanou výstavbou multiskladu v Dašicích, který je svou podstatou zcela jiným zařízením než sklady PHM. Výstavba multiskladu v Chlumci nad Cidlinou by kromě nedodržení základních norem pro skladování PHM a vzdáleností od ostatních skladových kapacit znamenala změnu celkové koncepce v oblasti logistického zabezpečení AČR. V současné době přesto firma VPÚ DECO a.s. Praha zpracovává pro MO ČR studii využitelnosti posádky Chlumec nad Cidlinou. V koncepci výstavby profesionální armády ČR a mobilizace ozbrojených sil ČR, kterou vláda projednala dne 29. 4. 2002, je navržena struktura ozbrojených sil ČR a z ní vycházející koncepce dislokace posádek. Vláda tento materiál vzala na vědomí a Koncepci předala k rozhodnutí vládě sestavené po volbách 2002. S argumenty, které jsou uvedeny ve „Výzvě“, lze souhlasit jen částečně. Rozloha areálu je dostatečná, pokud zde bude skladováno pouze PHM, poněkud problematický je příliš členitý tvar pozemků. Kvalita silničního napojení na budoucí dálnici není adekvátní uvažovanému provozu, tuto trasu by bylo zapotřebí podstatně zkvalitnit. V případě železničního mezinárodního koridoru upozorňuji, že tento se buduje a modernizuje na trase Praha - Č. Třebová, nikoliv Praha - H. Králové, na níž leží železniční stanice Chlumec nad Cidlinou. V otázce zahrnutí do bezpečnostních investic NATO není ještě zdaleka rozhodnuto mezi posádkou Chlumec nad Cidlinou a jinou navrhovanou lokalitou (Mstětice nebo Roudnice nad Labem). Současně je nutné vzít na vědomí skutečnost, že se nepředpokládá případné zrušení celého zařízení, ale jeho převedení pod Správu státních hmotných rezerv včetně stávajících zaměstnanců. Stanovisko k možnosti takového převodu jsem od ředitele Správy státních hmotných rezerv vyžádal. O dalším vývoji situace v souvislosti s Ústřední základnou PHM v Chlumci nad Cidlinou Vás budu informovat po definitivním přijetí Koncepce výstavby profesionální AČR. V případě, že dojde ke zrušení vojenských zařízení v Chlumci nad Cidlinou, jsou připraveny následující opatření: 4

- Ministerstvo obrany uzavřelo se závodními výbory základních organizací Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády a s výborem Samostatné odborové organizace občanských zaměstnanců Ministerstva obrany kolektivní smlouvu o zvýšení odstupného. Cílem této smlouvy jé zmírnit negativní dopady na sociální situaci propouštěných zaměstnanců. Zvýšené odstupné náleží zaměstnanci, se kterým byl rozvázán pracovní poměr výpovědí z důvodů organizačních změn podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů. Výše odstupného je stanovena ve vazbě na dobu trvání zaměstnání v pracovním poměru k České republice v okruhu působnosti Ministerstva obrany. Zatížení státní pokladny v případě vyplácení odstupného a nákladů na rekvalifikaci je z hlediska snižování počtu zaměstnanců AČR nevyhnutelné a je s ním v případě reformy ozbrojených sil ČR počítáno. - Další opatření připravuje mezirezortní komise pod vedením náměstkyně ministra obrany pro personalistiku, ve které jsou vedle zástupců Ministerstva obrany zastoupeni i pracovníci Ministerstva práce a sociálních věcí a Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády. Komise připravuje řadu sociálních programů pro propuštěné zaměstnance. Programy budou v prvé řadě zaměřeny na informační podporu a poradenství při uskutečňování převodů zaměstnanců v rámci vojenské správy. Druhá skupina programů bude zaměřena na pomoc a podporu při získávání nového zaměstnání u jiných zaměstnavatelů. Obsahem programů bude i zajišUování rekvalifikace pro propuštěné zaměstnance, aby se zlepšila jejich pozice na trhu pracovních sil. Při zajišUování těchto programů bude navázána úzká součinnost s úřady práce. V některých případech bude využívána i možnost přímé komunikace s potencionálními novými zaměstnavateli. Pane starosto, děkuji za Váš zájem o řešení této problematiky. UjišUuji Vás, že vedení resortu považuje minimalizaci sociálních dopadů na své zaměstnance za jednu z klíčových otázek provedení reformy a věnuje jí maximální péči a pozornost. S pozdravem

Vážený pan Ing. Miroslav UCHYTIL starosta Chlumec nad Cidlinou

Komentář k dopisu pana generálmajora Jaroslava Škopka náměstka ministra obrany pro reformu ozbrojených sil Tento dopis není příliš velkým povzbuzením pro budoucnost posádky v Chlumci nad Cidlinou. Je slíbeno, že firma DECO Praha i Městu Chlumec nad Cidlinou předloží výsledky své analýzy alespoň z ekonomického hlediska (tajné vojenské záměry nám samozřejmě sděleny nebudou). Chlumecké listy

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Budoucnost posádky se zaměřením na skladování pohonných hmot podle posledních informací limituje k nule, i když skutečně není ještě definitivně rozhodnuto. Proto mě zaráží, že z dopisu nevyplývá, proč v něm není podrobněji vysvětleno, že by v Chlumci nemohl být vybudován vojenský multisklad pro potřeby NATO. V krajním případě se nabízí otázka, jaký osud postihne opuštěných 370 hektarů plochy, protkaných inženýrskými sítěmi, které následně nikdo neohlídá před rozkrádáním. Mohl by zde bohužel vzniknout i velmi nebezpečný prostor. Od rozhodnutí, že bude posádka provozně utlumena, nepůjde na opravy ani

koruna. Technický stav budov i technologie velmi rychle vezme za své. Nadějí se jeví plánovaná prohlídka naší posádky panem generálporučíkem Martínkem a jeho štábem, který je prvním zástupcem náčelníka generálního štábu AČR generála Šedivého, tedy druhého nejvyššího muže naší armády. Jednal jsem s ním v Praze podrobně o nastalé situaci a jeho návštěva v naší posádce se uskuteční. Konzultaci s tímto znamenitým mužem mi dohodl pan Dr. Karel Richter. Miroslav Uchytil starosta

MINISTR OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY

zeli z mnoha studií, které jsme si nechali pro tento účel zpracovat. Připravovaná reforma ozbrojených sil bude natolik rozsáhlá, že zasáhne do života každého vojenského útvaru, všech vojáků z povolání a jejich rodinných příslušníků. Ovlivní i regiony a lidi, kteří v nich žijí. Přestože očekáváme, že změny, které reforma přinese, budou obecně pozitivní, uvědomujeme si, že se nevyvarujeme negativních dopadů. Jedním z nich může být právě ta skutečnost, že budeme nuceni opustit místo, kde si vojáků a jejich práce vážili a kde docházelo k velmi dobré spolupráci mezi armádou a městem. Rád bych Vás, vážený pane starosto, ubezpečil, že kdyby armáda opustila Vaše město „nepráskne za sebou dveřmi“. Reforma ozbrojených sil zahrnuje projekty, které pomohou řešit těžkosti regionu po jejím odchodu. Přijměte, prosím, tuto odpověw s pochopením. S pozdravem

Jaroslav Tvrdík V Praze dne 12. června 2002

Vážený pane starosto, odpovídám na Váš dopis a výzvu k zachování vojenské posádky v Chlumci nad Cidlinou. Velice si vážím Vašeho přístupu k připravované reformě ozbrojených sil České republiky, kterou Vy i představitelé dalších obcí ve Vašem regionu podporujete a plně chápu obavy z možného odchodu Armády ČR z Vašeho města. Třebaže v současné době ještě není rozhodnuto o tom, kde budou ozbrojené síly v cílovém stavu dislokovány, už dnes je zřejmé, že v budoucnu nebudou vojáci ve 170 místech, jak je tomu dnes. Návrh „Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky“, ve kterém jsou uvedeny i perspektivní posádky, vláda České republiky posuzovala koncem dubna 2002 a znovu ho bude projednávat koncem září tohoto roku. Posádky jsme na Ministerstvu obrany nenavrhovali unáhleně, jak ve svém dopisu uvádíte, naopak jsme vychá-

Vážený pan Ing. Miroslav UCHYTIL starosta Chlumec nad Cidlinou

NABÍDKA ÚČASTI V BYTOVÉ VÝSTAVBĚ v Chlumci nad Cidlinou - domy E, F Město získalo dotaci z Fondu rozvoje bydlení na dalších 26 bytů, které se budou stavět v prostoru mezi ul. Nádražní a Zámeckou. Konkrétní nabídka řešení jednotlivých bytů a celého domu není v tomto okamžiku k dispozici, projekt se zpracovává a bude k dispozici v nejbližších dnech. Předpokládá se, že budou k dispozici byty v těchto velikostech a cenových relacích: za cenu cca 350 tis. Kč 1 + kuchyňský kout + L o velikosti cca 37 m2 za cenu cca 520 tis. Kč 2 + kuchyňský kout + L o velikosti cca 50 m2 za cenu cca 480 tis. Kč 1+1+L o velikosti cca 47 m2 za cenu cca 650 tis. Kč 2+1+L o velikosti cca 60 m2 Toto jsou výše členských podílů, které musí zájemci složit na účet bytového družstva. Uvedené ceny jsou orientační. Bude záležet na zájmu občanů a na možnostech stavební firmy. Zájemci o tuto bytovou výstavbu (označenou jako domy E a F) se mohou informovat na odboru správy majetku a investic městského úřadu. Tamtéž mohou zanechat svoji kontaktní adresu (jméno a příjmení, adresa bydliště včetně PSČ, telefonické spojení a požadavek na velikost bytu, který jsou schopni zaplatit). Zájemci budou pozváni k dalšímu jednání. Ing. Kodejška, tajemník MěÚ

6 / 2002

5

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Zasedání zastupitelstva a rady města Od uzávěrky květnového čísla Chlumeckých listů proběhlo jedno zasedání zastupitelstva a tři zasedání rady, z toho jedno mimořádné.

MAJETKOVÉ ZÁLEŽITOSTI ! Zastupitelstvo schválilo dohodu uzavřenou mezi Městem Chlumec nad Cidlinou a VaK, a.s. Hradec Králové, týkající se uspokojení pohledávky Města za VaKem, a.s. ve výši 450.000,- Kč. ! Zastupitelstvo projednalo žádost Správy nemovitostí Židovské obce v Praze MATANA a.s. o bezúplatný převod židovského hřbitova v Chlumci nad Cidlinou s následujícím výsledkem. Byl vysloven souhlas s vložením věcných práv k jednotlivým židovským hrobům do katastru nemovitostí s tím, že pozemek zůstane nadále v majetku Města. Zastupitelstvo uložilo radě ve spolupráci se zástupci Správy nemovitostí Židovské obce v Praze MATANA a.s. zpracovat příslušnou smlouvu a zajistit zápis věcných břemen. ! Na programu jednání zastupitelstva byla i žádost dosavadního Honebního společenstva o postoupení pozemků v majetku Města Chlumec nad Cidlinou Honebnímu společenstvu a žádost o členství Města v tomto společenstvu. Po zodpovězení dotazů zástupcem společenstva p. Šimákem bylo usnesení následující. Zastupitelstvo schválilo vstup Města s honebními pozemky do honebního společenstva Chlumec n. C. Jako kontaktní osobu,

která bude na valné hromadě společenstva zastupovat Město, jmenovali zastupitelé Eduarda Haspru, předsedu komise pro majetek města. Pokud bude honitba v k.ú. Chlumec n. C., Lučice, Pamětník, Olešnice a Levín uznána, zastupitelstvo souhlasí s pronájmem honitby Mysliveckému sdružení „Cidlina“ Chlumec nad Cidlinou, které zabezpečí výkon práva myslivosti dle zákona č. 449/2001 Sb.

VZHLED MĚSTA A OKOLÍ ! Starosta zastupitele seznámil s možností výstavby smíšené zóny v oblasti dálniční křižovatky u Chýště. Zastupitelé v této věci souhlasili se spoluprací s obcemi Nové Město n. C. a Klamoš za účelem vytvoření smíšené zóny. Uložili starostovi a radě jednat se zastupitelstvy dotčených obcí a pověřili starostu ve spolupráci s odbornými agenturami, které mohou být při realizaci záměru nápomocny, přípravou smluv vedoucích ke splnění daného úkolu. ! Zastupitelstvo uložilo radě ve spolupráci s odborem správy majetku a investic a investiční komisí svolat majitele pozemků v lokalitě Vrchlického ve věci projednání navrhovaných variant řešení lokality. Zároveň uložilo finančnímu výboru zabývat se neodkladně finanční stránkou této věci a radě uložilo do červnového zasedání zastupitelstva předložit návrh, který bude výsledkem všech předchozích jednání.

FINANČNÍ ZÁLEŽITOSTI ! Vzhledem k tomu, že došlo ke změně finančních podmínek (daných výběrovým řízením) týkajících se výstavby víceúčelové sportovní haly, zastupitelstvo projednalo a schválilo návrh 2. úpravy rozpočtu na rok 2002, rozpočtové opatření na rok 2002 a nově předložený návrh rozpočtového výhledu na rok 2003 a 2004.

FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY ! Bylo odsouhlaseno poskytnutí příspěvku ve výši 1.800,- Kč SDH Pamětník na pořádání dětského dne (občerstvení a ceny po děti).

RŮZNÉ ! Radou byl schválen nákup čtyř přenosných reflektorů a stmívací jednotky pro muzeum Loreta v hodnotě cca 45.000,- Kč. ! S účinností od 1. 6. 2002 byla jmenována Ing. Dagmar Špičáková vedoucí finančního odboru. ! Rada schválila pořadí uchazečů o pronájem nebytových prostor na Klicperově náměstí 61/I tak, jak ho navrhla komise obchodu, CR a služeb. Vítězem se stala paní Urbanová, se kterou bude jednáno o upřesňujících podmínkách pronájmu. V případě, že by dané podmínky nesplnila, je to důvod k okamžitému zrušení smlouvy a bylo by jednáno ve stejném duchu s druhým v pořadí. ! Radní schválili seznam prvních nájemníků do domu s pečovatelskou službou.

Červencové pranostiky Svatý Prokop (4. 7.) seje houby.

Když červenec pěkně hřeje, o Vánocích se zima zaskvěje.

Zapláče-li Markyta (13. 7.), bude deště dosyta.

Pak-li na Jakuba (25. 7.) slunce svítí, má pak krutá zima býti.

Prší-li na sv. Markétu, opadají ořechy vlašské a ořechy lískové zčerviví. V ten den rádo poprchává, poněvadž Maří Magdalena (22. 7.) Pána svého oplakává. 6

Zvětšují-li mravenci na sv. Annu (26. 7.) své hromady, lze očekávati tuhou zimu. LV Chlumecké listy

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Nabídka prodeje pozemku městské tržnice na náměstí Podle usnesení 87. rady města ze dne 27. 5. 2002 zveřejňujeme nabídku prodeje pozemku stávající městské tržnice v Chlumci n. C. za účelem zástavby této proluky. Jedná se o stavební parcelu 172 o výměře 919 m2, stavební parcelu 174/2 o výměře 1.138 m2 a pozemko-

vou parcelu 14/1 o výměře 1.043 m2. Minimální cena je 1.000,- Kč/m2. Uzávěrka přihlášek, které musí obsahovat záměr zájemce, bude 31. 8. 2002. Poté bude rozhodnuto o způsobu výběru a všichni zájemci budou vyzváni k podání nabídky.

Nabídky na koupi parcel přijímá podatelna MěÚ Chlumec nad Cidlinou, Klicperovo nám. 64/I., 503 51 Chlumec n. C. do 31. 8. 2002. Ing. Uchytilová

Víte, že...? " Český svaz filatelistů klub v Chlumci nad Cidlinou vydal k 55. Klicperovému Chlumci a 210. výročí narození V. K. Klicpery pamětní korespondenční lístky.

Reklama

" V Novém Bydžově byl otevřen nový hotel s názvem Karlova koruna. " Otevírací doba v muzeu Loreta je: úterý - neděle 9.00 - 12.00 13.00 - 16.00 hodin. V pondělí je zavřeno.

6 / 2002

7

MĚSTSKÁ POLICIE

Ze služební knihy Městské policie # Hlídka MP Chlumec n. C. převzala od občana města nález igelitové tašky s různou firemní dokumentací, doklady od vozidla apod., kterou nalezl pověšenou na plotě domu. Vzhledem k tomu, že bylo pravděpodobné, že věci pocházejí z vykradeného motorového vozidla, byla informována PČR a po té kontaktován majitel dokladů, který si je na služebně MP vyzvedl. # Na základě oznámení o nošení a konzumaci alkoholu žáky základní školy, a to v době o přestávkách mezi vyučováním, vyzvala hlídka MP k podání vysvětlení žáka, který údajně alkohol do školy nosil, tak i prodávající v obchodě, kde alkohol údajně zakoupil. Bylo zde důvodné podezření z přestupku proti ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, a to prodávání alkoholu mladistvým. Při podání vysvětlení bylo však zjištěno, že žák alkohol do školy skutečně nosil a zde konzumoval, ale ten v obchodě nezakoupil, ale ukradl. Byl řešen za

krádež za účasti rodičů, kteří byli jednáním syna zaskočeni a okamžitě v této věci jednali, aby k podobné situaci již nedošlo. # Na hlídku MP se obrátili s žádostí o pomoc občané bytového domu s tím, že v prostorách dvora domu volně pobíhá velký tmavý pes a mají důvodné obavy z toho, že by mohl někoho z nich napadnout a zranit. Na místě bylo zjištěno, že pes utekl z objektu bývalého Dřevotvaru a hledá majitele, kteří odjeli. I když se pes jevil jako agresivní, podařilo se hlídce MP uvolnit mu cestu zpět do objektu, odkud utekl, a zde jej zajistit. Po té byl sehnán majitel a vyzván k takovému zabezpečení psa, aby se podobná situace již neopakovala. # Na služebnu MP oznámil telefonicky občan ztrátu mobilního telefonu, který, dle udaného popisu, byl po té nalezen v průjezdu městského úřadu. Vzhledem k tomu, že telefon měl přístupný telefonní seznam,

Trochu humoru Pan Játro leží na smrtelné posteli. „Adélo, přísahej, že se nebudeš s nikým milovat, až umřu!“ „Přísahám, ale co když se uzdravíš?“

náhodou kolem, tak jsem se za tebou přišel podívat.“ „Máš smůlu, chlapče, před hodinou byla tady tvá maminka a vzala si všechny peníze.“

Velitel se ptá vojáka: „Přiznáváte, že jste se v podnapilém stavu snažil dostat do divadla?“ „Přiznávám, mě by to totiž ve střízlivém stavu nikdy nenapadlo.“

Žebrák prosí lakomce o almužnu. Ten povídá: „Dám ti korunu, když uhádneš, které oko mám skleněné.“ „To levé.“ „Správně. Jak jsi to poznal?“ „Dívalo se na mě tak soucitně.“

Povídá matka své dceři: „Byl tu pan Dvořák a požádal mě o tvou ruku.“ „A co mu říkáš, maminko?“ „Ten člověk mi je tak protivný, že mám sto chutí stát se jeho tchyní.“ Dospívající syn podnikatele přijde za svým otcem do kanceláře: „Šel jsem 8

Panu řediteli sedí na klíně hezká sekretářka. Vtom nečekaně vstoupí žárlivá manželka. Ředitel začne rychle diktovat: „... a proto žádáme, aby do ředitelny byly přiděleny nejméně dvě židle.“ LV

podařilo se hlídce MP zjistit, že tento přístroj byl odcizen jinému majiteli, a to na zdravotním středisku v Chlumci n. C. Tímto nabyla MP podezření, že se občan, který se o telefon původně přihlásil, dopustil trestného činu a předala celou věc k šetření na OO PČR. # Mnozí občané stále ještě nerespektují to, že chodníky slouží výhradně pro pěší, nikoli pro jízdu cyklistů. Někteří, po spatření hlídky MP, jízdu přeruší a pokračují pěšky, jsou na tuto skutečnost upozorněni, jiní však nedbají ani upozornění ani výzvy k sesednutí z kola a pokračují v jízdě dál. Ti jsou pak řešeni, stejně tak jako cyklistka, jedoucí po chodníku, která byla vyzvána, aby v jízdě nepokračovala. Ta se ovšem jen ohlédla, a když spatřila hlídku MP, přidala na tempu. Strážník ji doběhl a za přestupek jí byla uložena bloková pokuta. Za Městskou policii Chlumec n. C. Miloslava Venclová

Roztomilé zákony Jak shovívavé byly ve středověku mnohé zákony proti opilcům, o tom svědčí odstavec „městského práva Berg v Norsku“ z r. 1276. Tam stojí: „Jestliže se stráž městská setká někde s opilci, aU s muži či ženami, již bloudí městem a nemohou domů cestu nalézti, aU se jich ujme, ukáže jim cestu neb je i doprovodí. Ví-li opilý, kde bydlí, vediž jej stráž domů; pakli neví, nechU jej dovede do nejbližšího hostince a tam ho položí a nechá prospati tak dlouho, až opilý vstane a sám domu se odebéře. Nelze-li mu ani po vyspání, aby se sám slušně domů odebral, jest hostinský povinen jej doprovodit. Přestupek tohoto zákona tresce se peněžitou pokutou marky stříbra (našich as 15 zl.).“ Besedy lidu 1894 Km Chlumecké listy

O ČEM SE MLUVÍ

Dům s pečovatelskou službou otevřen Dne 20. května byl v Chlumci nad Cidlinou slavnostně otevřen dům s pečovatelskou službou. Této významné akce se zúčastnili nejen zástupci chlumecké radnice v čele s jejím starostou ing. Miroslavem Uchytilem, ale i představitelé jednotlivých zainteresovaných institucí. Na základě výběrového řízení se stal hlavním projektantem ing. arch. Jan Zima, generálním dodavatelem firma GEOSAN GROUP a. s. Velim, realizační závod Kolín. Tato budova vznikla z prostor bývalé prádelny a kotelny, která sloužila bývalé nemocnici. Po zrušení chlumecké nemocnice začala stavba chátrat a Město požádalo o schválení tohoto zajímavého projektu Ministerstvo pro místní rozvoj. Po dvouletém jednání se toto podařilo. Nyní město Chlumec nad Cidlinou vlastní budovu, která má evropské parametry. Celkové náklady na rekonstrukci stávající stavby činily 10 mil. Kč. Město ze svého rozpočtu vyčlenilo přes 3 mil. Kč, zbytek, tj. 7 mil. Kč, činila státní dotace.

foto Ant. Fibigr

Obytný dům s pečovatelskou službou Dům s pečovatelskou službou tvo-

foto Ant. Fibigr

Děkuji, děkujeme... Jménem svým, a dovoluji si říct i jménem všech chlumeckých občanů, děkuji mažoretkám, dechovému orchestru, paní Gogové i oběma kapelníkům, za perfektní reprezentaci našeho města nejen v republice, ale i ve světě. 6 / 2002

ří v současné době 11 bytů, ale Město má zájem o pokračování v realizaci tohoto programu dál. Je vypracována žádost o výstavbu dalších 10 bytů. Velkou výhodou tohoto programu je i umístění zařízení v bezprostřední blízkostí nedávno otevřené druhé budovy DD V Podzámčí. Nový domov zde naleznou nejen senioři, ale také lidé postižení, a dokonce i rodiny s postiženými dětmi. Přejme všem obyvatelům, aby se jim v novém domově líbilo. V úterý dne 21. května proběhl pro širokou veřejnost den otevřených dveří v tomto zařízení, takže občané našeho města měli možnost tuto novou moderní budovu navštívit. Mgr. Milena Komárková

Klaním se před hodinami tréninku, které ve finále přinášejí potěšení nám všem. Děkuji za vystoupení ku příležitosti otevření Městského muzea Loreta, které by bez „našich mažoretek“ bezesporu nemělo ten správný slavnostní „šmrnc“. Daniela Lusková 9

O ČEM SE MLUVÍ

NAŠE MĚSTO MÁ SVÉ MUZEUM V sobotu 8. června se celé naše město probudilo do deštivého rána. Medard rozdával svoje kapky v hojnosti, a tak se zdálo, že velká sláva, která se má dnes konat, je ohrožena. Snad každý občan Chlumce i okolí byl informován o tom, že právě 8. června má být znovuotevřen bývalý klášter Loreta, který má sloužit jako městské a zemědělské muzeum. Už před polednem se obloha alespoň částečně protrhala a kolem jedné hodiny po poledni se začaly městem hemžit skupinky lidí, které směřovaly k náměstí. Zde celé slavnostní odpoledne začínalo. Na prostranství před kostelem vyhrával dechový orchestr ZUŠ, mažoretky předváděly své umění a rozdávaly úsměvy na všechny strany. Poté se vydal mohutný průvod směrem k Loretě. V čele kráčel praporečník, za ním pochodovaly mažoretky doprovázené dechovým orchestrem. Dále následovala městská rada a taneční soubor - všichni v dobovém oblečení. Čestnou stráž jim dělali zbrojnoši ze skupiny historického šermu. Někteří významní hosté se vezli v kočárech, jiní kráčeli pěšky v průvodu stejně jako místní občané všech věkových kategorií. Před Loretou se průvod zastavil a pak už se davy lidí hrnuly - po mnoha letech - hlavním vchodem na nádvoří nádherně opravené Lorety. Po chvíli se nádvoří zaplnilo snad do posledního místečka. Už si ani nevzpomínám, kdy naposled jsem v našem městě viděla tolik lidí pohromadě. Dav se utišil a paní Jitka Surová zahájila slavnostní odpoledne. Přivítala všechny

vzácné hosty - senátorku Jaroslavu Moserovou, poslance Parlamentu ČR Zdeňku Horníkovou, Cyrila Svobodu a Miloslava Kučeru, zástupce hejtmana Královéhradeckého kraje Vladimíra Dernera, starosty okolních měst a obcí a samozřejmě představitele našeho města v čele se starostou Miroslavem Uchytilem. Mezi hosty nechyběl ani Radslav Kinský, Karel Richter, Antonín Lauterbach a František Novák, který věnoval svoji sbírku zemědělských strojů našemu městu. A právě v Loretě našly tyto skvosty svůj nový domov. A pak už se ujal slova starosta našeho města ing. Miroslav Uchytil, který pronesl svoji řeč stylově v jazyce let dávno minulých. Poděkoval v ní všem, kteří se podíleli na záchraně a rekonstrukci této významné historické památky a na renovaci sbírek zde umístěných. Poděkování patřilo ing. arch. Janu Zimovi, hlavnímu projektantovi, stavební firmě Stavoslužba, manželům Krátkým za renovaci a umístění sbírek, dr. Aleši Valentovi za ideu celého muzea, ing. Jiřímu Fišerovi za fotodokumentaci a popisy jednotlivých exponátů, panu Františku Novákovi, který věnoval svoji celoživotní sbírku Městu, dr. Karlu Richterovi za odbornou pomoc, Kateřině Myškové za renovaci soch, Petru Vokatému za zhotovení pódia pro kulturní akce, technickým pracovníkům města, občanskému sdružení „Město v zahradách“ i školním dětem za pomoc při dokončovacích pracích a úklidu. V závěru svého vystoupení pronesl starosta města tato krásná slova: „AU Loreta do starobylého města našeho co nejvíce návštěvníků s úmysly mírumilovnými při-

foto Ant. Fibigr 10

Chlumecké listy

O ČEM SE MLUVÍ

láká a věhlas Chlumce rozšiřuje, aU dítka školou povinná pod vedením učitelů svých laskavých načerpají zde co nejvíce znalostí o rodném kraji, by s láskou generacím následným o něm vyprávěla, aU již je osud do světa širého kamkoliv rozvane. AU hrdi jsme nad tím, že Loretu, cennou památku stavební, jež nám předkové naši v důvěře odkázali, podařilo se nám před zhoubou uchrániti pro naše následovníky do věkův příštích a díky získání muzejní expozice stane se Chlumec nad Cidlinou opět městem s prokazatelnou minulostí.“ A pak už následoval kulturní program, ve kterém vystoupili žáci ZŠ a ZUŠ, skupina historického šermu Pernštejni z Pardubic a taneční soubor občanského sdružení pod vedením pana Odona Cellera, který zatančil francouzskou čtverylku. Po celé odpoledne návštěvníci využívali možnosti bezplatné prohlídky muzea, nákupů u stánků s uměleckými řemesly i chutného občerstvení. Před budovou Lorety bylo možno prohlédnout si funkční „bafající stabiláky“, které poháněly mlátičku a šrotovník. Tyto krásné a dnes již vzácné stroje obsluhoval (palivo a vodu doléval) starosta z nedaleké Staré Vody pan Libor Morávek. Za to mu patří velký dík. Děti využívaly v hojnosti i projížwky po městě v kočárech. Navečer jsme asi Medarda, který k nám byl celé odpoledne shovívavý, rozhněvali svojí dobrou náladou, a tak večerní část kulturního programu musela být kvůli dešti přesunuta do sokolovny. Místní taneční soubor se představil tentokrát ryze českým tancem - besedou. Následovala opět skupina historického šermu se zajímavým programem. Poté se konala premiéra hry Antonína Lauterbacha „O zajetí

krále Václava“ v podání místního ochotnického souboru Klicpera v režii samotného autora. Na závěr celého slavnostního večera vystoupila v Chlumci již velmi dobře známá hudební skupina Kantoři, která svými písněmi pohladila na duši snad každého z nás. Celá slavnost by se nemohla obejít bez sponzorů - Město Chlumec nad Cidlinou, Generali pojišUovna a.s. Hradec Králové, Kovoplast a.s. Chlumec nad Cidlinou, Vera spol. s r.o. Praha, Správa hospodářství majetku Kinských, Nirosta spol. s r.o. Chlumec nad Cidlinou, Rybářství a.s. Chlumec nad Cidlinou, Silnice a.s. Hradec Králové, Tiskárna s.r.o. Nové Město, ateliér architekta Jana Zimy, Perena spol. s r.o. Chlumec nad Cidlinou, Eprom Nový Bydžov, doktor Jiří Pavlík Hradec Králové, Oseva UNI a.s. Choceň, Rezonanční pila a.s. Chlumec nad Cidlinou, TEROM Chlumec nad Cidlinou, Zvelebil Jiří Chlumec nad Cidlinou, UNIPLAST spol. s r.o. Pardubice, ORO Pernt Chlumec nad Cidlinou, PRO AUTO Louda s.r.o. Chlumec nad Cidlinou, Moravec a spol. v.o.s. Chlumec nad Cidlinou, ing. Jor Tomáš Lovčice, hotel ASTRA Chlumec nad Cidlinou, Králíček Petr Chlumec nad Cidlinou, Lesní společnost a.s. Hradec Králové a Bereščák Michal Chlumec nad Cidlinou. Všem výše jmenovaným patří náš srdečný dík. Další poděkování patří i panu Schmidtovi, majiteli penzionu Orion, za poskytnutí technického zázemí. A co říci závěrem? Slavnostní den se vydařil - myslím, že tak mohu mluvit za všechny občany, kteří se otevření Lorety zúčastnili. Na to, že večer pršelo, brzy zapomeneme, ale že máme krásnou Loretu, to přece budeme vidět každý den. Mgr. Milena Komárková

foto Ant. Fibigr 6 / 2002

11

Z VAŠICH DOPISŮ

Vážená redakce, dovoluji si vás srdečně všechny pozdravit a přihlásit se ke čtenářům Chlumeckých listů. Květnové číslo mne zaujalo články o Loretě a v sobo-

tu 8. června jsme se zúčastnili slavnostního odpoledne a jejího otevření. Rekonstrukce je zdařilé dílo a umístit sem muzeum Chlumce nad Cidlinou, byl šUastný nápad. Ale já bych vám chtěl, i když se zpožděním, napsat o jiné slavnosti, která se udála 1. května letošního roku v Olešnici.

Odpoledne, kolem druhé hodiny, se začali scházet občané z Olešnice a Levína ke společnému programu. Ten začal u pomníku obětí 1. světové války, který je poblíž hasičské zbrojnice. Kapela zahrála státní hymnu a starosta Pavel Jelínek v krátkém proslovu vzpomněl na padlé a položil kytičku k jejich památníku. Po tomto úvodu se nám představily několika sestavami mažoretky. Obecenstvo je odměnilo 12

zaslouženým potleskem nejen za to, jak jim to slušelo v modrých kostýmech, a té nejmenší, vedoucí celý útvar, v kostýmu červeném, ale i za přesné, živé a šaramantní provedení svého vystoupení.

A pak se všichni společně vydali obcí za zvuku pochodů do kopečka ke Kulturnímu domu, kde před hostincem „Na Kopečku“ slavnost pokračovala. Druhá vzpomínka patřila padlým ve 2. světové válce. Připomíná je pamětní deska se jmény těch, kteří zde na tomto místě tragicky zahynuli 5. května 1945. Čtyři muže s trikolórami na klopách, Roberta Kreppera, Rudolfa Suchánka, Jana Tomáška a Josefa Varvařovského zastřelili Němci z komanda, sídlícího tenkráte v Levíně. Ke střelbě do našich občanů dal povel hauptsturmführer Kurt Johannes Wawrzik. Podruhé hrála kapela státní hymnu na počest těchto čtyř mužů, ale i všech ostatních padlých. Obě hymny, které ten den odpoledne zazněly, zahrála kapela velmi procítěně a celým srdcem. Také pod pamětní desku na Kulturním domě položil starosta za všechny přítomné kytičku.

Poslední významná část byla veselejší. Křtil se erb a vlajka společné pro obě obce. Křest proběhl důstojně a starosta při té příležitosti připomněl, jak je dnes důležitá identita malých obcí. Pak vlajku rozvinul nad hlavou, vlajka se zavlnila a lidé na ní uviděli tři zlaté olše v zeleném poli - symbol obce Olešnice a v dolním poli modrém symbol Levína - stříbrného lva. Za okamžik už vyvěšená vlajka vlála na Kulturním domě vedle vlajky České republiky. Pak ještě bouchlo pár špuntů od láhví šampaňského, bez kterého se žádné křtění neobejdou, a hostinští, manželé Labíkovi, měli plné ruce práce, aby napojili žíznivé diváky. Bylo letní teplo a pěkně, mažoretky odpochodovaly do hostince se převléci, kapela se začala pomalu rozcházet, lidé si povídali o dojmech ze slavnosti a nikam nespěchali. Tolik jsem jich ještě v Olešnici neviděl. Všichni se mi zdáli spokojení a v dobré náladě. Bylo to opravdu vydařené sváteční odpoledne. S pozdravem Jan Hájek a Zdena Hájková Praha - Krč dlouholetí chalupáři z Olešnice

Vzpomínání Se zvláštním pocitem rozechvění člověka, občana ČR žijícího dlouhá léta v zahraničí, zabloudil jsem na internetovou stránku Vašeho krásného města, ke kterému přechovávám trvale vřelý vztah. V nedalekých Lovčicích jsem se před téměř 60 léty narodil, na tehdejší „MěšUance“ poznával svět pod vedením skvělých učitelů, ze kterých nemohu nevzpomenout pány V. Horynu, Slavíčka, Vošousta a mnoho dalších. Osud mě zavál, tak jako mnoho jiných daleko od rodné domoviny, do které se léty cesta „prodlužuje“. A tak zbývá jenom nostalgické vzpomínání na místa, kterých názvy se tak často opakují ve Vašem zdařilém místním periodiku. Předsevzal jsem si být i v dalším čase touto pasivní formou blízko dění ve Vašem krásném městě. Přeji hodně zdaru. Ing. Luděk VAVŘÍNEK Chlumecké listy

POZVÁNKA NA...

Občanské sdružení Moto Brouci Vás zve na jubilejní V. Nářez brouků na palouku Ač se to zdá neskutečné, jak čas kolem nás letí, je to opravdu tak a nás v letošním roce čeká již pátý ročník moto srazu s názvem: „Nářez brouků na palouku“. V letošním roce chystáme pro návštěvníky srazu program hodný tohoto malého jubilea a tak dovolte, abychom Vás s tímto programem seznámili. Páteční příjezd příznivců motocyklů bude od odpoledních hodin zpestřen soutěžemi o zajímavé ceny. K večeru zahájíme oficiální moto sraz a jako první se představí hudební skupina Řemen. Následovat bude Ozzy Osbourne revival a hudební produkci večer uzavře skvělá skupina Krleš. Mezi kapely se musí vměstnat i ostatní program připravený pro návštěvníky. Například bude ke zhlédnutí ukázka šermířů z Hradce Králové a jejich souboje v těžké zbroji a samozřejmě ve večerních hodinách i nějaké to vystoupení pro dospělé. Sobotu zahájíme hromadnou vyjížwkou motocyklů, u které včas vyhlásíme odjezd z areálu srazu, aby všichni zájemci mohli zhlédnout největší kolonu strojů u nás. Po návratu samozřejmě budou následovat soutěže a s blížícím se večerem opět nastoupí hudební skupiny. Jako první se představí další chlumecká kapela Komunální odpad, po nich následuje Rammstein revival a poslední skupina na našem srazu bude od loňska dobře známá skupina Kyvadlo. Samozřejmě bude i v sobotu spousta soutěží a nezbytných erotických vystoupení. Jako již tradičně pro Vás připravujeme půlnoční ohňostroj, který si získal velký zájem. Vstupné na tuto akci je 200 Kč a vstupenka s vrácenkou Vám bude platit celý víkend. Po předchozích zkušenostech s některými rádoby šetřílky Vás chceme požádat, abyste do areálu moto srazu vstupovali pouze přístupovou cestou a nikoli zadem od rybníka nebo přes ploty. Ostraha těchto míst bude letos přísnější, a tak se vyhnete nepříjemnostem. Taktéž parkování vozidel na přístupových komunikacích může nejen ohrozit účastníky srazu, ale také může

dojít k poškození vašeho vozidla. Proto dbejte důsledně pokynů pořadatelů a parkujte na určeném místě.

Závěrem Vás všechny zvu na oficiální největší moto sraz v české republice a přeji Vám hezkou zábavu. Za o.s. Moto Brouci Stoklas Martin

6 / 2002

13

KULTURA V CHLUMCI

Díky, pane purkmistře, díky, páni konšelé! Byla to slavnost, jakou Chlumec už dlouho nezažil. Řízná dechovka Základní umělecké školy, mohutný průvod vedený představiteli města v rokokových kostýmech, význační hosté, poslanci, senátoři, zástupce krajského hejtmana, starostové spřátelených měst, a dokonce i pan dr. Radslav Kinský, chlumecký rodák a představitel rodu někdejších majitelů panství i města Chlumce, kteří mimo jiné dali začátkem 18. století postavit Loretu, jejíž renovace byla důvodem k této velkolepé oslavě, kočáry tažené chlumeckými plaváky a plné chodníky rozradovaných a spokojených lidí... Chlumecké mažoretky, vzácně sladěný a dokonale secvičený soubor dívek, z nichž každá by mohla kdekoliv okamžitě s úspěchem soutěžit o titul královny krásy, se opět představily vynikajícími pochodovými kreacemi ve vytříbené choreografii paní učitelky Gogové. Je to vskutku oblažující pohled na ty mladé, ztepilé krasavice, z jejichž celého zjevu vyzařuje radost z mládí a schopnosti kultivovaného pohybu. Pan ředitel Neuman může být výsost-

odměňovaly vyspělé a hluboce působivé výkony žákyň a žáků školy, aU již

foto Ant. Fibigr

šlo o pěvecký sbor či mladé, hlasově i technicky skvěle disponované sólové zpěvačky i hráčky na akordeon, či trombon.

foto Ant. Fibigr

ně spokojen s tím, čím se jeho škola umí pochlubit veřejnosti. Potvrdilo se to ostatně i v kulturním programu, který se odvíjel na nádvoří Lorety, kde husté davy diváků potleskem štědře 14

ho šermu, jejichž vývoj všeobecně, jak se ukazuje, spíše než k poučnému

Aplaus diváků si plně zasloužil i taneční soubor Odona Cellera, záslužně a s chvályhodným nadšením holdující bohyni tance Terpsichoře. Program zpestřily atraktivní ukázky historické-

předvádění techniky zacházení s historickými zbraněmi, směřuje k rekonstrukci urputných a někdy až obhroublých rvaček a bitevních scén. Škoda, že medardovské počasí, i když se z počátku tvářilo shovívavě, neprojevilo více pochopení pro zvláštní slavnost a v závěru odpoledního pořadu začalo veskrze spokojené diváky rozhánět sílícím deštěm. Odpolednímu programu vtiskla důstojný rámec přítomnost celostátních i krajských celebrit i jejich chvályhodně stručné, ale obsažné a potleskem oceněné projevy. Pana starostu, který se svým nezdolným zápalem pro věc nesporně zasloužil prvořadým podílem o úspěšnou realizaci díla nesnadné obnovy hodnotné pamětihodnosti prospěšně obohacující město, lze pochválit i za vtipný stylový projev parodující starou úřední češtinu. Spolu se svými spolupracovníky z městské rady i historickým oblečením osvědčil smysl pro nekonvenční přístup k oficiálním příležitostem. Odpolední kulturně společenský pořad, který si snad všichni přítomní bez výjimky upřímně pochvalovali jako zajímavý a velice zdařilý, byl ovšem pouze úhlednou tečkou za dlouhodoChlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

foto M. Fibigrová

bým pracovním úsilím mnoha lidí, kteří byli, každý na svém vymezeném úseku, zapojeni do uskutečnění díla, které dnes občané obdivují a chválí jako přínos k zvelebení města, zvláště když mnoho nechybělo, aby se budova proměnila v ruiny. Všem patří úcta i poděkování. Představitelům města, kteří myšlenku obnovy Lorety prosadili a kteří zajistili potřebné finanční prostředky a vytvořili i další nezbytné předpoklady k uskutečnění tohoto velkolepého díla, vcházejícího do historie výstavby města, architektu Zimovi, který vypracoval projekt, i všem stavařům, kteří plány proměnili ve skutek. Všichni vespolek odvedli dobrou

a úhlednou práci. Dík patří samozřejmě i PhDr. Valentovi, který je autorem

kulturního pořadu, sympaticky a s obvyklým přehledem moderovaného paní Surovou. Sál sokolovny se večer naplnil dychtivými zájemci o jeho pokračování. Znovu se tu úspěšně představili Cellerovi tanečníci, tentokrát s Českou besedou. Divadelní ochotníci sokolského odboru Klicpery předvedli poté zdařilou ukázku historické hry zasloužilého chlumeckého divadelníka Antonína Lauterbacha, neuvěřitelně čilého a tvořivého devadesátníka, který tuto divadelní vložku také aranžoval a s ochotnickými herci nacvičil. Ti si ho také za potlesku diváků přivedli na jeviště, kde byl po zásluze odměněn květinami a bouřlivými projevy vděčnosti diváků. V programu se opět objevila skupina historického šer-

foto Ant. Fibigr

foto M. Fibigrová 6 / 2002

scénáře muzea, manželům Krátkým, kteří se starali o exponáty, i všem ostatním, kdo jakkoliv pomáhali při zařizování muzea a hlavně panu Františku Novákovi, který věnoval městu velkomyslně své cenné a po léta obětavě shromažwované sbírky zemědělského nářadí a strojů, charakteristických pro náš kraj. Tvoří nyní stěžejní náplň muzejní expozice, které nepochybně zvyšuje prohlídkovou atraktivitu města, ale zároveň přispěje k prohlubování vztahu občanů k Chlumci jako k svému bydlišti, a tím i aktivnímu zájmu o jeho výstavbu a udržování v čistotě a pořádku. VraUme se ještě k oné slavnostní sobotě. Ani déšU nedonutil organizátory a diváctvo k předčasnému ukončení plánovaného

mu. V tomto vystoupení se ovšem zaměřila na to, co jí není vlastní. Místo šermu se pokoušela o jakousi, značně křečovitou dramatizaci s myšlenkově chabým obsahem a v toporném hereckém provedení. Zlatým hřebem večera bylo pásmo písní, s nímž vystoupili členové souboru Kantoři, virtuózně ovládající spousty historických i soudobých nástrojů. Rozehřáli celý sál a přiměli jej nejenom k mohutnému, dlouhotrvajícímu potlesku, ale i k hromadné účasti na zpěvu. Bylo to krásné. Snad mi dáte zapravdu, že takovou podařenou slávu Chlumec už dlouho nezažil. K. Richter 15

KULTURA V CHLUMCI

V. K. Klicpera V letošním roce vzpomínáme 210. výročí narození dramatika V. K. Klicpery. Na počest našeho nezapomenutelného rodáka opět otvíráme drobnou knížku vyprávění z jeho života, kterou svého času chlumecký spisovatel Václav Horyna věnoval, u příležitosti dramatikových dvoustých narozenin, městu Chlumci jako Klicperův lidský portrét.

NA PAPÍROVÉM HERČIŠTI David proti Goliášovi. Z historického materiálu divadélka Po úmrtí druhého syna odjela paní Nina do Prahy slehnout ke zkušené matce. Dítě přišlo na svět zdravé dne 3. července 1823 a pokřtili je Marií Magdalénou. Postonávajícího otce uzdravovalo navíc i zakotvení jeho her na soukromém pražském jevišti. Bylo to v nepatrném intimním divadélku u Teisingrů v Dlážděné ulici. Zemskému guberniu byla však scénka trnem v oku, protože prý pražský lid propadá herecké vášni a studenti zapomínají na učení. Teisingrovu divadélku předcházelo ještě několik jiných pokusů, které byly povolovány se zamhouřenýma očima proto, že výtěžky her pořadatelé odváděli dobročinným účelům. Nadšení ochotníci s majitelem domu vykouzlili domácí scénu, vybourali příčky pokojů, jeviště polepili papírem a stěny hlediště tapetami. Na galérii zbylo jen těsné místo pro pár hudebníků. Všecko bylo u Teisingrů chudičké, i obecenstvo z předměstí a forhauzů, jen touha po českém slově neznala konce. Ochotníci si ze Stavovského divadla vyprosili odložené garderóby a pan Štěpánek jim dokonce podstrčil nějakou divadelní knížku. Mezi jinými i Klicperovo Divadlo. Už v zahajovacím představení uviděli Pražané novinku Bělouši, po nich hned Divotvorný klobouk a autor v ní dokonce hrál. Veselohra se nesmírně líbila dočkala se přes své papírové zaobalení čtyř repríz. Toho roku byl Klicpera přítomen svým devíti dalším dramatům, přestože měl v Hradci připravovat edici Di16

vadlo pro Pospíšilovu tiskárnu. Aby se ředitel českých her na stavovské scéně nestavěl proti papírovému herčišti, nastudoval Klicpera prozíravě jeho Čecha a Němce. Tu a tam sáhli po cizích hrách a uvedli i dvě Chmelovy práce. Obecenstvo se do Dlážděné ulice doslova hrnulo. Přišli i další studenti s řemeslnou chasou a Klicpera při veselohře Bělouši si nemohl odpustit, aby režiséru Miranimu veřejně nepoděkoval. Probuzená mládež po celodenní práci při svitu blikajícího kahance si cvičila paměU, někteří nebyli ještě ani zběhlí v písmu. Místo nedělních pitek a karbanu spěchali do divadla k Teisingrovům a pomáhali, kde bylo třeba.

Klicpera si zahrál Tadeáše Pravdomluvu ve Lháři, rok nato Nynka představila Zuzanku, on zase Sedláka v aktovce I dobré jitro a v Blaníku rytíře Švamberka. Ale i v cizích hrách se režisér Mirani uplatňoval. Po Schillerových Loupežnících se zase vrátil ke Klicperovi, až si papírové herčiště vysloužilo přídomek Divadlo Klicperovo. Divákům se z útulného miniaturního sálu ani nechtívalo domů. Sedávali trpělivě na lavicích od čtvrté hodiny odpolední až do jedenácti před půlnocí, aby hltali slova rodné řeči. A pan Teisingr? Pobídnut úspěchy prolamoval zew vlastního bytu za zdí, příčku za příčkou, až rozšířil prostor na dvacet šest sáhů. Úspěchy u Teisingrů podnítily Klicperu k další tvorbě. U Nostitzů se však pojednou k českému autorovi obraceli zády. Jakmile se na přední scéně objevil Klicpera, kritika hru nemilosrdně strhala. Štěpánek si přestal původních her vážit, herci neznali dobře česky, slova komolili a role si upravovali podle vlastní libovůle. Nadto Nostitzovu rampu osvětlovalo při českých hrách jen pár lojovic a olejových lampiček.

ZADRHNUTÁ OPONA První opera v české řeči. Místo divadla skladiště Zemské gubernium kladlo hercům před nohy všemožné překážky. Divadlo je zbytečné, protože podněcuje štíření mezi pražskými Němci a Čechy. Chudinský fond je už dostatečně saturován a kdyby v papírových kulisách od svíček vypukl požár, lehne popelem celá Dlážděná ulice. Ochotníci si musili před každým představením vyžádat na magistrátě nové povolení, třebaže šlo o reprízu. Jen proto, že Teisingr byl vlivnou osobností, podařilo se mu úředního šimla obelstít a hrálo se dále. Ke konci r. 1823 se mladí vlastenci odvážili dokonce nastudovat operu. Za dirigenta se přihlásil

mladý komponista František Škroup s Weiglovou zpěvohrou Rodina Švejcarská, zčeštěnou Simeonem Karlem Macháčkem. Byla to první opera provozovaná u nás v českém jazyce. Premiéru uviděli Pražané na teisingrovském jevišti dne 28. prosince, reprízu na Nový rok. V srpnu se ochotníci z papírového herčiště rozběhli na prázdniny, aby se už více - nesešli. Do pražského divadélka se nastěhovali Němci a jeho prostor uvolnili pro skladiště. Klicperu násilné uzavření scény krutě ranilo. Zbylo mu po třech letech jen hradecké jeviště U zlatého orla. Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

BEDŘICH A SOBĚSLAV „Mistrovské dílo. Dvě štěstí v rodině.“ Z dopisu Františku Turinskému Po šUastném povití dcery Marie Magdalény spěchala Anna Klicperová porodit čtvrté dítě k matce do Prahy. Dne 11. září 1825 přišel na svět syn Bedřich. Získal vděčné jméno po hra-

deckém prefektu Sokolovi. Zrození chlapce spadá do nejšUastnějších let dramatikova života. V tom roce dokončil Klicpera uprostřed rodinného blaha truchlohru Soběslav, kníže čes-

Věnováno vzpouře sedláků u Chlumce:

ké. Považoval ji za své mistrovské dílo. ŠUastným otcovstvím se pyšnil mezi přáteli a známými. První, komu sdělil svou neskonalou radost v dopise, byl František Turinský, třetí z přátelského trojúhelníku. Justiciára mezitím osud zavál až do Vlachova Březí na Šumavě. Klicpera žádá na věrném příteli, nedej vyschnout inkoustu. VždyU dopisy udržují přátelství.

Životní moudra Rána od přítele se nehojí Ušetřená penny je vydělaná penny

Ten chlumecký rybník zkalený je celý, jak by se červánky na vlnách mu rděly. Podivné červánky nebývaly prve, vzrostly přes den bílý z lidu vroucí krve. Darmo se sedláci bránili, darmo zápasili. Škoda, věčná škoda ztracené té síly.

Zdeněk Ježek anglické přísloví

Teta byla současně sestra kněžny Libuše ze školních lavic Milovaní muži vymýšlejí komplimenty pro ženy, nemilovaní anekdoty o ženách Jiří Žáček Když nemůžeš s někým vyjít, musíš s ním vyběhnout NN

84letá korespondentka z Chlumecka n. C. nechce být jmenována - báseň pamatuje ještě ze školy

Je mnohem lepší být bez štěstí než bez lásky Christian Gellert LV

Reklama

6 / 2002

17

KULTURA V CHLUMCI

CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM ČERVENEC 2002 6. 7.

WETERÁNRALLYE Vzpomínková jízda automotoveteránů na někdejší závod Novobydžovský čtverec. Příjezd veteránů, výstava a soutěž o nejlepší design od 12.30 do 13.30 hodin v letním areálu Říhova domu. Občerstvení zajištěno!

3. CHLUMECKÝ HUDEBNÍ PODZIM Jana a Petr Bierhanzlovi - kytarový recitál ( 7. září) GABRIELA DEMETEROVÁ - houslový recitál (14. září) 55. Divadelní festival KLICPERŮV CHLUMEC IVO JAHELKA - koncert zpívajícího právníka (15. listopadu)

Připravujeme: Pravidelná cvičení v aerobiku pro začátečníky Informace: 0737 - 430 957

INFORMACE: 0604 - 915 583 nebo 0448 - 595 853 nebo v prodejně Textil Klicperovo nám. 60/I

Nová kniha: ÚHLAVNÍ PŘÁTELÉ Tři autoři se sešli, aby literárně ztvárnili osudová spojení Stalina a Trockého, Hitlera a Röhma, Gottwalda a Slánského. Jedním z těchto tří autorů je náš spolupracovník a rodák. V úvodu knihy čteme: „Zánik totalitních režimů v Evropě strhl propagandistické roušky zakrývající odpudivou nahotu zločinů páchaných v nejvyšších sférách moci. Nabízíme čtenářům objasnění tří skutečných příběhů, které svého času patřily k rafinovaně zastíraným a nejpřísněji střeženým tajemstvím tří totalitních států. Odehrávaly se na třech geograficko-politických kolbištích. Jejich protagonisty byly tři dvojice mužů, z nichž každou spojovala dlouhá léta těsné spolupráce ve službách téže světonázorové orientace... Zdálo se, že jsou blízkými přáteli, blízkými druhy v zanícení pro tytéž cíle. A přitom historie jejich vzájemného vztahu je dramatem hodným Shakespearovy tvůrčí fantazie. Příběhem, v němž jako v čarodějném kotli vřou jedovaté příměsi temných vášní, závistivého sočení, obapolného strachu, vášnivé nenávisti a nezřízené mocichtivosti, která se neštítí ani vraždy. Každý z těchto skutečných příběhů je v podrobnostech jiný, ale jedno mají, jak se ukazuje, spo18

lečné: jde v nich hlavně a především o to, kdo si podrží v rukou otěže moci nad miliony lidí. Tím se okamžitě přiřazují k dějům starým jako lidstvo samo.“ Přečtěme si úryvek z příběhu K. Richtra Trockij nebo Stalin - boj o dědictví moci: 24. května 1940 se odehrála dramatická událost. V noci zarazila před vraty vily, kde Trockij získal v Mexiku azyl, dvě menší nákladní auta. Vyskákalo z nich dvacet ozbrojených mužů v uniformách mexické policie. Jeden z nich zabušil na železná dvířka ve zdi a zařval: „Policie!“ Student Sheldon Hart, dobrovolník, který tu noc konal službu u vchodu, otevřel. Vzápětí byl omráčen úderem do hlavy. Ozbrojenci vtrhli dovnitř, odzbrojili strážce a spustili palbu z lehkých kulometů oknem do ložnice Trockých. Dlouhými dávkami prošili celou

místnost. Nakonec vhodili dovnitř několik zápalných granátů. Jeden z útočníků vstoupil do ložnice, aby se přesvědčil, zda se útok zdařil. V změti střepů, úlomků omítky, rozstřílených a zborcených postelí i odštěpků zničeného nábytku a cárů přikrývek rozeznal v nočním šeru na podlaze dvě nehybně ležící těla. V přesvědčení, že nikdo uvnitř nemohl zůstat naživu, opustil místnost. Všichni útočníci pak spěšně naskákali na auta a zmizeli. Omráčeného Sheltona Harta odvezli s sebou. Jeho mrtvola s proříznutým hrdlem byla nalezena později daleko odtud v příkopu u cesty. Policie marně pátrala po pachatelích. Trockij, jeho manželka i vnuk Seva, všichni jako zázrakem vražedný útok přežili, skryti pod postelemi. Natália se přitom Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

v rachotu palby, svištění střel a řinčení tříštěného skla snažila obětavě chránit manžela svým tělem. Teprve dnes se ví, že útok zorganizoval a vedl agent NKVD slavný mexický malíř Sigueiros, fanatický stalinista, podle pokynů rezidenta sovětské tajné služby. Prezident Cardenas řádně vyčinil ministru vnitra za nedostatečnou ochranu Trockého, který v Mexiku žije na jeho pozvání, a je tudíž státním hostem. Ministr slíbil nápravu a dům se hned nazítří po incidentu počal proměňovat v pevnost se zdvojnásobenou ostrahou. Do oken byly vsazeny mříže. Jackson, kterého již předtím Sylvia představila Trockým jako svého snoubence, když ráno přišel jako první do vily, rozhořčoval se nad řáděním atentátníků a vyjadřoval manželům účast. Policii také horlivě líčil své dojmy. Vzdor Trockého nedůvěřivosti si tím získal jeho sympatie. Směl od toho dne volně přicházet, kdy se mu zachtělo. Na trockistické hnutí věnoval 3 000 dolarů, což ovšem vzbudilo Trockého podezíravost Kde vzal tolik peněz? Několik dnů po nezdařeném útoku zabijáckého komanda se Jacksonovi podařilo zavděčit se Trockému i jeho ženě, když se nabídl, že odveze do přístavu ve Vera Cruz jejich rodinné přátele Rosmerovy, kteří se chystali odplout do Francie. Strážní se již s Jacksonem spřátelili a pouštěli ho do vily bez nejmenších potíží. Snažil se naklonit si Trockého tím, že v náhodném rozhovoru souhlasně přizvukoval jeho horování o světové revoluci, která vypukne v nejvyspělejších státech světa. Pochlubil se, že pracuje na politickém pojednání o amerických socialistech. Zběžné nahlédnutí do rukopisu zkušenému politikovi a publicistovi stačilo, aby viděl, že jde o práci nevalné úrovně. Kladl si otázku: Co je to vlastně za člověka ten Jackson? Hochštapler, který předstírá, čím není? Natália se Jacksona zastávala. Byl jí sympatický. Když ho za tři dny, 20. srpna 1940, potkala na dvoře, pozvala ho na čaj. Přestože bylo toho dne horko, muž měl na sobě převlečník, který se mu nechtělo odložit. Přišla řeč na rukopis. Má ho prý hotový a chtěl by ho dát přečíst jejímu manželovi. Chtěl by se také rozloučit, neboU se chystá se Sylvií odjet do New Yorku. Natalia hned zavolala Lva Davidoviče, který venku krmil králíky, 6 / 2002

a přimluvila se, aby si udělal pro Jacksona chvilku času. Trockému se dvakrát nechtělo, ale dal se přemluvit. Zašel s Jacksonem do pracovny, usedl za stůl, odsunul svazek popsaných listů knihy o Stalinovi, na které v poslední době pilně pracoval, a ponořil se do čtení rukopisu. Jackson, podivně nervózní a rozechvělý, mu nahlížel přes rameno. Náhle vytáhl zpod kabátu horolezecký cepín, rozpřáhl se a vší silou jej zatkl Trockému do hlavy. Natália ve vedlejší místnosti uslyšela strašlivý výkřik. Vrazila do pracovny a spatřila svého muže, jak leží na podlaze u dveří. Obličej měl zalit krví a všude kolem byla samá krev... Přiběhli policisté a vrhli se na Jacksona, který stál jako socha, ani se nebránil. Jeden z osobních strážců Robins ho srazil úderem pěsti k zemi. Trockij, z něhož crčela krev, byl při vědomí a křičel: „Nezabíjejte ho! Musí mluvit!“ Pracovna vykazovala stopy zápasu. Trockij se vzdor těžkému zranění útočníkovi houževnatě bránil. Jackson později při výslechu, vypověděl, že Trockij, když ho zezadu vší silou udeřil cepínem do hlavy, vyskočil a vrhl se na něj. „Začali jsme se prát. Nikdy bych nevěřil, že má tolik síly. Až po dalších ranách se dal na ústup ke dveřím.“ Zalit krví se dopotácel doprostřed jídelny, kde se zhroutil. Přijela sanitka, těžce zraněného odvezli do nemocnice. Lékaři podstoupili houževnatý zápas o záchranu jeho života. Všechno bylo marné. Po šestatřiceti hodinách v krutých bolestech zemřel. Jsou zaznamenána jeho poslední slova: „Chtěli jsme jeden druhého přechytračit.“ Bylo jasné, koho má na mysli. Vrah, který o sobě tvrdil, že je Belgičan Jacques Mornard, skončil ve vězení. Při zatýkání ze sebe vyrážel: „Oni mě k tomu donutili, věřte mi! Sylvie s tím nemá nic společného!“ Skutečně neměla. Těžce ji zranilo, že hrál zamilovaného, aby jejím prostřednictvím pronikl do trockistického hnutí a nakonec přímo k Trockému. Zlotřilec bez kouska citu, cti, svědomí... A ona mu věřila! Při konfrontaci u soudu na něj vychrlila své opovržení a nenávist: „Jsi podlý a ničemný agent! Doufám, že skončíš v pekle, ty... ty zrádče, ty Jidáši!“ Až po řadě let se podaří vypátrat jeho pravou totožnost. Byl to Španěl

z Barcelony Ramon Mercader del Rio, narozený 1913. Pocházel z rozvrácené rodiny. Jeho matka Caridad, fanatická komunistka, se stala milenkou šéfa zvláštního oddělení NKVD pro likvidaci nepřátel revoluce v zahraničí Eitingtona, vystupujícího ve Španělsku jako generál Kotov. Pod jeho vlivem a vedením plnila po skončení občanské války ilegální úkoly ve službách Moskvy. Pro ideje komunismu získala i svého syna Ramona, který byl nejstarším z jejích pěti dětí. V občanské válce bojoval v republikánské armádě a vysloužil si hodnost poručíka. Později se zapojil do spolupráce se sovětskou tajnou službou. Vraždu Trockého připravil Eitington společně s Caridad i Ramonem. Však Stalin, který již v roce 1931 uvažoval o likvidaci Trockého, dal v roce 1939, jak se nyní zjistilo, výslovný příkaz, aby byl zavražděn. Ramon jako fanatický stoupenec Stalina si pokládal za čest, že mu byl svěřen historický úkol sprovodit ze světa jeho zavilého nepřítele a hlavního škůdce světového komunistického hnutí, jemuž kladl za vinu i porážku republikánů ve španělské občanské válce. Na svůj čin se důkladně připravoval mimo jiné i zneužitím důvěřivé trockistky Sylvie Angelofové. Kromě cepínu, který zůstal ležet na stole, měl u sebe ještě pistoli a ostře nabroušenou dýku. Organizátoři atentátu počítali s tím, že s největší pravděpodobností se mu nezdaří uprchnout a bude na místě zabit. Přesto generál Kotov vyčkával poblíž domu s autem, které by Ramona dopravilo rychle na low připravenou k okamžitému odplutí. Ramon byl zatčen. Když ho policisté odváděli v poutech z vily, odjely i dvě tajemné černé limuzíny, parkující v sousední ulici. Jedna odvážela údajně generála Kotova do přístavu, v druhé seděla Caridad Mercaderová. Jejím cílem bylo San Francisco, odkud měla na palubě sovětské lodi vyplout do Vladivostoku. V Moskvě ji spolu s jejím milencem Kotovem čekala audience u Stalina v přítomnosti Beriji. Oba byli vyznamenáni za zásluhy o vlast a socialismus a žili spolu v blahobytu až do Caridadiny smrti v roce 1975. Ze spokojeného života byl Kotov v roce 1951 z neznámých důvodů vytržen přemístěním do gulagu, což se prý brzy napravilo jeho propuštěním. Podle 19

KULTURA V CHLUMCI

jiné verze byl Eitington alias Kotov po spáchání vraždy na Trockém pozván do Moskvy pod záminkou porady a jako mnoho jiných lidí, kteří mnoho věděli, navždy umlčen. Caridad del Rio Hernandezovou naproti tomu Stalin v roce 1941 osobně v Moskvě vyznamenal Leninovým řádem. Měla to štěstí, že zemřela přirozenou smrtí. Její syn byl v Mexiku souzen téměř rok. Lhal jako když tiskne a všelijak se zaplétal do svých lží. Nebylo snadné ani zjistit jeho pravou totožnost. Vydával se za Belgičana, pak zase za Holanwana van den Dreschda. Kanawana Jacksona (který padl ve Španělské občanské válce a jehož průkaz použil)... Jeho advokáti, placení z nezjištěných zdrojů, mu z týchž zdrojů platili luxusní celu s gramofonem, deskami, rozhlasovým přijímačem a knihovnou. Jídlo se mu nosilo z prvotřídní restaurace. Zprávu o jeho činu přinesla sovětská Pravda ve stručné, tendenčně střižené podobě: „Podle amerického tisku byl 20. srpna spáchán atentát na Trockého, který žil v Mexiku. Atentátník uvedl jako své jméno Jacques Mortend van den Dresschd a patří ke stoupencům a nejbližším lidem Trockého.“ Jinak svět nepochyboval, že vraždu má na svědomí sovětská tajná služba a konec konců Stalin. Sám vrah však kromě přiznání, že zavraždil Trockého, protože ho nenáviděl, neprozradil nikoho a nic. Byl odsouzen k dvaceti letům vězení. Kromě prominentně zařízené cely mu ředitel věznice dopřával i vycházky do města, takže si kromě vyřizování různých věcí stačil namlu-

vit i indiánku Raquel, s kterou se dokonce oženil. Sekretářka Sylvia, vrahův bezděčný nástroj, se dlouho nemohla vzpamatovat z otřesu. Nakonec se vdala a snažila se zapomenout. Ramon Mercader byl 6. května 1960, tři měsíce před vypršením trestu, z vězení propuštěn. Před branou věznice na něj čekaly, jak zjistil historik Jiří Bílek, dvě Tatry 603 s diplomatickými poznávacími značkami patřící československé ambasádě. Její pracovníci Oldřich Novický a Eduard Ruchs doprovázeli Ramona Mercadera také při jeho letu do Havany, kde ho předali československému velvyslanci. Letěl na československý pas pod jménem Jacques Vanderdreschd. V Havaně byl samozřejmě přivítán se vší parádou samotným Fidelem Castrem. Poté odletěl do Prahy. Ve vládním salonku ruzyňského letiště jej na doporučení premiéra a sovětského velvyslanectví jako vzácného hosta přivítal československý ministr vnitra Rudolf Barák. Podle jeho dodatečného svědectví z devadesátých let by se byl Mercader nejraději uchýlil do Berlína, ale v Moskvě rozhodli, že nejbezpečnějším azylem pro něj bude Praha. Nejprve ho ubytovali v konspirační vile ministerstva vnitra v Jevanech. Vila byla neustále přísně střežena a Mercader se směl stýkat jenom s lidmi, kteří byli pro rozhovory s ním prověřeni. Ministr vnitra Barák se s ním několikrát setkal a hovořil s ním rusky nebo prostřednictvím španělského tlumočníka. K zavraždění Trockého se Mercader odmítal vyjadřovat. Svého

Karel Richter

Městská knihovna

Informační středisko

Chlumec nad Cidlinou

Významné dny roku 2002

Otevřeno pro dospělé: út a čt 8.00 - 11.00 13.00 - 18.00 pátek 13.00 - 17.00

Otevřeno pro děti: út a čt 13.00 - 18.00 středa 12.30 - 15.00

Nabídku knih a časopisů naleznou čtenáři na oficiálních stránkách Města Chlumce nad Cidlinou (www.chlumecn-cidlinou.cz) pod hlavičkou městské knihovny v ON-LINE katalogu včetně knižních novinek a možnosti nahlédnout do svého čtenářského konta. V něm si každý čtenář může zjistit, co má půjčeno a do kdy výpůjčku musí vrátit nebo požádat o prodloužení. Zároveň si může z celé nabídky knihovního fondu rezervovat požadovaný titul - bez poplatku. 20

činu však nijak nelitoval. Považoval jej za odůvodněný a správný. Vadilo mu pouze příliš dlouhé odloučení od matky. Pobyt ve vile, který se velice podobal elegantnímu vězení, působil depresivně na jeho psychiku, takže ho museli nakonec přestěhovat do jiného konspiračního bytu v Korunovační ulici v Praze. Nějakou dobu pracoval prý v Ústavu marxismu-leninismu. Pobyt v SSSR, kam byl posléze přepraven, nesplnil jeho očekávání, i když tam měl k dispozici pohodlný byt a pobíral důchod 400 rublů měsíčně. Po smrti matky žádal o povolení návratu do Španělska, ale jeho žádosti nebylo vyhověno. Dostal svolení k odletu na Kubu. Zemřel v roce 1978. Neví se přesně, jestli v Moskvě (v Kuncevu) nebo v Havaně. Jeho zpopelněné ostatky v každém případě odpočívají na kuncevském hřbitově v Moskvě. Náhrobek je označen jménem Ramona Ivanoviče Lopeze, hrdiny Sovětského svazu. Vynořilo se senzační sdělení: Podle svědectví Ramonova bratra Luise Mercadera bratr, kterého vyzvedl z lodi v rižském přístavu, nebyl agentem NKVD, ale pouze fanatickým komunistou a obdivovatelem Stalina. Před smrtí na nemocničním lůžku údajně prohlásil: „Jak krutě mě oklamali!“ Co to má znamenat? Mají snad pravdu ti, kteří tvrdí, že za skutečného vraha Trockého seděl v mexickém vězení jeho dvojník? Nebo že naopak Mercader si odseděl trest za někoho jiného, kdo skutečně zabil Trockého?

Červenec 1. 7. Světový den architektury - vyhlášen Mezinárodním svazem architektů 2. 7. Mezinárodní družstevní den 5. 7. Státní svátek ČR - Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, jejich příchod na Moravu r. 863 6. 7. Státní svátek ČR - výročí upálení mistra Jana Husa roku 1415 11. 7. Světový den populace Chlumecké listy

VÝZNAMNÍ RODÁCI

VZPOMÍNÁME NA VELKÉHO RODÁKA Na 12. 7. 2002 připadá 80. výročí úmrtí našeho největšího pomologa a chlumeckého rodáka Jana Říhy, který proslavil jméno našeho města nejen doma, ale i za hranicemi. Narodil se 7. července 1853 v rodině panského kočího Františka Říhy, jako prvorozený syn z 15 dětí. Vyučil se truhlářskému řemeslu, avšak více než truhlařina ho vábila zahrada. Truhlářský tovaryš nastupuje jako učedník do zámecké zahrady hrabat Kinských v Chlumci n. C. a zde získává druhý výuční list. Nehodlá však zůstat jen u řemeslného zahradnictví. Toužil poznat ovocné stromy vědecky, chtěl se stát žákem Pomologického ústavu v Praze -Troji, ale pochopení u zaměstnavatele nenašel. Těžko se probíjí životem, ale nevzdává se. Jeho zkušenosti a vkus sadovníka vynikly při parkové a květinové úpravě na Pražské jubilejní výstavě v r. 1891, existenční podmínky zlepšeny teprve v následujícím roce, kdy zásluhou prozíravého okresního starosty a ovocnáře Václava Vacka byl jmeno-

ván okresním zahradníkem v Chlumci nad Cidlinou, v prvé ovocné školce v Čechách. Konečně je v prostředí, po kterém toužil od dětství a může se soustavně věnovat pomologii. Neúnavným studiem a prací získává tolik vědomostí, že se stává nejlepším znalcem odrůd. S nadšením se ujímá nového úkolu vypěstovat školkařský materiál pro budoucí pomologické arboretum asi ve výměře 100 ha. Navazuje písemné styky s tehdejšími zahraničními ovocnáři světových jmen, je zván jako znalec na ovocnické výstavy doma i za hranicemi. Koná studijní cesty, uděluje porady, jeho práce je všude vysoce ceněna. Je vyznamenáván cenami i diplomy - přesto zůstává skromným člověkem. Po několikaleté soustavné přípravě se Říha rozhoduje, za podpory státu i země, vydat nejdokonalejší dílo naší odborné literatury - 6 ti dílné České ovoce. V letech 1911 - 1914 knihy postupně vyšly v České grafické unii v Praze ve sličné úpravě s krásnými

barevnými přílohami, jež dodnes nejsou překonány a které nám závidí i cizina. Říha v Českém ovoci dal základ české terminologii a sjednocení názvu odrůd. Říhovo České ovoce stalo se jakousi pomologickou biblí, o čemž svědčí skutečnost několikerého rozebraného vydání. Říhovo dílo nepodlehlo zapomnění, přetrvává věky svou příkladnou čistotou, vysokou odborností a poctivostí. Říhův význam je dále v jeho cílevědomé činnosti jako projektanta a zakladatele ovocných sadů, silničních stromořadí, probuzením lásky ke stromoví a zároveň šiřitele osvědčených druhů ovoce i bobulovin. Pomolog Jan Říha se zasloužil o pokrok v ovocnictví, zůstává pro České zahrádkáře a ovocnáře vzorem pilné, svědomité a usilovné práce, kde ani léta nezmenšila velikost jeho zásluh o české ovocnářství. Klademe proto kytičku vzpomínek na tohoto vzácného člověka. Zima

Reklama

6 / 2002

21

Z HISTORIE CHLUMECKÉHO SOKOLA

CHLUMECKÝ SOKOL ŽIJE Je tomu již 119 let, co se u nás v Chlumci ustavila Tělocvičná jednota Sokol v čele se starostou Josefem Rádlem, místostarostou Augustinem Filípkem a náčelníkem Josefem Benešem. Stalo se tak jedenadvacet let poté, co Miroslav Tyrš s Jindřichem Fügnerem v atmosféře oživené vlny národní obrody po pádu absolutistického režimu ministra Bacha založili v Praze tuto organizaci, spojující utužování zdraví a tělesné zdatnosti s uvědomělým humánním vlastenectvím, usilujícím o emancipaci utlačovaného českého národa. Sokolské hnutí se rychle šířilo v celých Čechách i na Moravě. Ještě v témže roce vznikaly sokolské jednoty i v našem východočeském kraji, v Jaroměři, Nové Pace, Železném Brodě, Turnově, Jičíně a Dvoře Králové. Metropole kraje Hradec Králové jakožto rakouské pevnostní město měla ztížené podmínky pro rozvoj vlasteneckého tělovýchovného hnutí jako pro vlasteneckou aktivitu vůbec, ale i tady se přesto poměrně brzy, v lednu 1866, zrodila sokolská jednota a záhy se započalo na Kavčím plácku se stavbou sokolovny, k níž rozhodující měrou finančně přispěl továrník Václav Červený, první starosta jednoty. Sokol byl po celou dobu své existence oporou zdravého, nešovinistického národního hnutí vyznávajícího Kollárovo heslo „Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou.“ Již v roce 1866, kdy vzplanula válka rakousko-pruská, která byla sice válkou Němců proti Němcům, avšak na český účet, neboU se odehrávala na českém území a přinášela smrt, utrpení i majetkové škody hlavně českému lidu, byli sokolové odhodláni zformovat dobrovolnický sbor na obranu Čech, Moravy a Slezska proti pruskému vpádu. O dvaapadesát let později sokolské dobrovolnické jednotky se zbraní v ruce bránily celistvost území nově zrozené republiky, nemluvě již o tom, že to byli především sokolové, kdo tvořili jádro československých legií v Rusku, ve Francii, v Srbsku i Itálii. V sokolských tělocvičnách a na sokolských hřištích vyrostli skvělí spor22

tovci, gymnasté a atleti, úspěšní reprezentanti naší země na olympiádách a mistrovstvích Evropy i světa. Za všechny jmenujme mistra světa v tělocviku Aloise Hudce, který fantastickým výkonem v cvičení na kruzích i v dalších gymnastických disciplínách nadchl tribuny na olympiádě v Německu navzdory protičeskoslovenské

nadšení vyvěrající z vědomí hlubokých historických kořenů sokolské ideje. Mnozí už podléhali dojmu, že z úderu utrpěných za okupace a zakrátko poté v období komunistické vlády se sokolové už nikdy nevzpamatují. Ozývaly se i názory, že Sokol už navždy patří minulosti. Zastánci těchto názorů se naštěstí pro národ zmýlili. Sokolská idea je ve své ryzosti nezničitelná, jako je nezničitelný národ, z jehož duše vyrostla.

nevraživosti záměrně pěstované nacistickým režimem. Při tradičních sokolských sletech celý svět obdivoval vyspělost a masový rozmach československé tělovýchovy, který byl nepopiratelnou zásluhou sokolské organizace. I v tragickém roce 1938, kdy nad republikou vyvstávala sílící hrozba nacistické agrese, byli to opět sokolové, kteří tvořili pevnou páteř národního sebevědomí a připravenosti bránit republiku. Za okupace, v těžkých podmínkách stupňovaného odnárodňování a odbourávání české autonomie, beztak zmrzačujícím způsobem okleštěné, stáli opět sokolové v prvních řadách odboje, jehož cílem bylo osvobození země a obnova samostatné republiky. Přinesli nesmírné oběti, jimiž prokázali opravdovost svého vlastenectví vyjádřeného heslem „V mysli vlast, v srdci smělost, v paži sílu!“ Likvidace sokolstva označeného za protisocialistickou buržoazní organizaci, zasadila těžkou ránu fyzickému i morálnímu zdraví národa. Spartakiády, které vydatně čerpaly ze sokolských tělovýchovných tradic, nebyly s to obnovit dobrovolné, uvědomělé

VraUme se o pár desítek let do minulosti. V červnu 1883, kdy se i v Chlumci sokolská jednota hlásila k životu prvními nesmělými krůčky, měla 35 členů, z nichž 12 cvičilo, zpočátku na školním nářadí v tělocvičně staré školní budovy. Později se cvičilo v sále U Jelena, také v zasedací síni budovy radnice a nakonec v nově postavené Kozelkově škole, která sokolům ochotně poskytla dobře vytavenou a dostatečně prostornou tělocvičnu. To se již k mužům v roce 1901 přidružily i ženy a dorost a od roku 1911 chodili pravidelně sokolovat i žáci a žákyně. Počet členstva dosahoval stovky. Jednota neměla v náplni své činnosti pouze tělesná cvičení a sport. V době masopustu se pořádaly sokolské plesy a šibřinky, v létě rozličné slavnosti, výlety, zájezdy, zábavy s hudbou a tancem, divadelní představení a koncerty. Nejpilněji se ovšem dbalo na pilování prostných pro sletová vystoupení v místě, jakož i v okresním a krajském centru, a hlavně v Praze. Nezapomínalo se ani na různé dobročinné, obecně prospěšné akce. V historických zápisech čteme, že jednota věnovala například 100 zlatých Chlumecké listy

Z HISTORIE CHLUMECKÉHO SOKOLA

Národnímu divadlu, 20 zl. ústřední matici školské, 10 zl. na Poláky do Vídně, 10 zl. na sokolovnu kutnohorským bratřím... V pozdějších letech je zaznamenáno dokonce 360 zl. na Matici školskou, r. 1901 věnováno 400 K fondu Klicperova domu... Takových příspěvků a darů byla spousta. Národnímu domu ve Vídni, českým menšinovým jednotám v pohraničí (Horní Hamry, Šumburk), na stavbu sokoloven, na výchovu mladých Černohorců, Slováků i na jiné šlechetné účely. Jednota všeobecně ve své činnosti kladla velký důraz na vzdělávací a kulturní činnost: přednášky, divadelní představení, osvětové besedy, hudební vystoupení a koncerty. Organizačně chlumecká jednota náležela od roku 1884 k středolabské župě Tyršově sídlící v Kolíně. Od roku 1921, po reorganizaci zmohutnělého sokolstva, byla začleněna do nové pocidlinské župy Denisovy, jejímž střediskem se stal Chlumec nad Cidlinou, což bylo výrazem velkého uznání pro činnost, a tím i význam chlumecké sokolské jednoty, která již dosahovala počtu několika set členů. Postupem doby členů stále přibývalo. Vznikly nové, specializované odbory: cyklistický, bruslařský, divadelní, vzdělávací a zábavní, hudební a pěvecký, biografický, lyžařský a turistický. Toužebným přáním všeho členstva bylo mít vlastní sokolovnu. Neúnavné úsilí o jeho splnění bylo korunováno nakonec úspěchem. V historické zprávě J. Maliny o tom čteme: „Již po několik roků mluvilo se u nás o stavbě sokolovny, vždy však narazili jsme na překážku - málo peněz. Rok 1926 přináší nám mnoho nového. Hostinec, kde umístěn náš biograf (U lva), přešel do vlastnictví DTJ a tu byli jsme již takřka přinuceni se rozhodnouti; „budeme stavěti“ zprvu nesměle, později však již rozhodně mluví se mezi bratry. Nastaly však obtíže při určení a rozhodnutí o místě „kde“. Jednota vlastnila pěkné stavební místo, které však po dobrém uvážení nevyhovovalo všestranně tak, jak jsme potřebovali. Až bratru Netolickému podařilo se získati výměnou od otce „Starou cihelnu“ za příplatek 40 000 Kč ve výměře cca 4 a 1/2 korce; místo pro sokolovnu přímo ideální. Svolána valná 6 / 2002

hromada, na níž výměna pozemků téměř jednomyslně schválena. Začali jsme se připravovati ku stavbě. Bratr Horák pověřen ustavením stavebního odboru. V mimořádné valné hromadě na jeho návrh zvolen stavební odbor, který měl se postarati o vše potřebné k rychlému provedení stavby... Jako odborník povolán byl do odboru architekt bratr Izák... Po několika schůzích usneseno vyzvati několik stavitelů, aby podali ideové náčrtky na stavbu. Návrhy došly čtyři, a to: od bratra Manna, architekta z Přelouče, od bratra Studničného z Prahy, od bratra Zimy, stavitele a bratra Josefa Izáka, architekta v Chlumci nad Cidlinou. Po předchozích poradách a veřejné výstavce plánu, předloženy návrhy stavitelů mimořádné valné hromadě, z nichž pro svoji účelnost přijat návrh architekta Izáka, který nejenže nezištně věnoval veškeré jím navržené plány a rozpočty jednotě, ale uvolil se bez odměny na stavbu dohlížeti a rozhodnuto, aby jednota stavěla ve vlastní režii.“ Základní kámen k stavbě sokolovny byl slavnostně položen začátkem května 1928 a dokončena byla za neuvěřitelně krátkou dobu šesti měsíců, k 28. říjnu 1928. Plánované výdaje ve výši 900 000 Kč byly zhruba o 100 000 Kč překročeny. K úhradě si jednota zajistila půjčku 500 000 Kč, kterou pak splácela. Při stavbě se jí ovšem dostalo rozsáhlé podpory v hodnotě mnoha tisíc korun. Členové jednoty bezplatně pomáhali při staveb-

ních pracích, město i okolní vesnice poskytovaly zdarma povozy i stavební materiál, architekt i stavební firma provedli některé úkony zdarma. Sokolovna takto s velkým úsilím zbudovaná slouží dodnes chlumeckému sportu, kultuře i zábavě. Patří přitom k nejhonosnějším budovám města. Jejím budovatelům patří nehynoucí úcta. Bylo by velkou křivdou a zneuctěním pilného a obětavého díla předválečných sokolů, kdyby rozhodnutí soudu v nedávném sporu mezi Českým svazem tělesné výchovy a Tělovýchovnou jednotou Chlumec n. C. o majetnictví sokolovny a přilehlého sportoviště s Českou obcí sokolskou Praha vyznělo jinak než ve smyslu navrácení tohoto, původně sokolského majetku opět sokolské jednotě. Je nanejvýš chvályhodné a spravedlivé, že se dospělo k dohodě o ustavení Tělocvičné jednoty Sokol Chlumec nad Cidlinou. S radostí bereme na vědomí, že má k 31. prosinci 2000 celkem 281 členů, z toho 115 žen, 104 muže, 14 dorostenců, 4 dorostenky, 21 žáků a 23 žákyň. Potěšitelný je široký záběr její činnosti zahrnující dramatický odbor, oddíl tenisu, turistický oddíl, oddíl stolního tenisu, basketbalu, volejbalu, biliardu, malého fotbalu i oddíl Unie zdravotně postižených. Těšíme se na pravidelné zprávy o činnosti jednoty, navazující na slavné tradice českého i chlumeckého sokolstva. Karel Richter

Poznamenejte si... České dráhy, železniční stanice Chlumec nad Cidlinou upozorňuje čtenáře Chlumeckých listů na změnu telefonního čísla. Nově se do železniční stanice dovoláte prostřednictvím čísla 500 a pokračováním ve volbě se dostanete na následující pracoviště: 474 ... osobní oddělení 482 ... dopravní kancelář Chlumec n. C. 464 ... dopravní kancelář Káranice 465 ... dopravní kancelář Nové Město n. C. 466 ... dopravní kancelář Převýšov 483 ... nákladní autodoprava a vozová služba 496 ... osobní pokladna 497 ... nákladní pokladna Původní čísla 594 503 (spojovatelka) a 595 130 (nákladní pokladna) jsou zrušena. Přednosta železniční stanice Chlumec nad Cidlinou

23

KDO JE KDO

V říjnu letošního roku se dovrší již pět let ode dne, kdy se zavřela životní cesta populárního a všeobecně oblíbeného chlumeckého sportovce a divadelníka, který se svými schopnostmi a skromnou činorodostí zařadil natrvalo mezi význačné osobnosti našeho města.

MILAN ETTEL

24

Narodil se 10. 3. 1934 v Chlumci jako druhý syn úředníka Československých státních drah Otto Ettela, uvědomělého vlastence a obětavého občana, který byl - stejně jako jeho manželka Milada - nadšeným členem místní sokolské jednoty. Ettelovi byli přátelští, dobrosrdeční lidé, které musel mít rád každý, kdo je poznal. Veselí, nesobečtí, vstřícní, ochotní s každým prohodit na potkání pár hřejivých slov, přiložit vždy ruku k dílu, kdykoli šlo o zájem obce nebo státu, a připravení bez rozmýšlení pomoci radou i skutkem každému, kdo takovou po-

organizace sokolského odboje vedené Jaroslavem Víškem. Skupina se podle pokynů župního vedení podílela na letákových akcích, získávání zpravodajských informací, které se dodávaly odbojovému ústředí, odkud byly odesílány rádiem zahraniční odbojové centrále do Londýna. V roce 1942 v souvislosti s terorem heydrichiády odhalilo gestapo sokolskou odbojovou síU a přikročilo k zatýkání a perzekucím. I v Chlumci došlo k zatčení řady sokolských činovníků a odbojářů, mezi nimiž byli učitelé Plítek a Havlín,

moc potřeboval. Ve stejném duchu byli od malička vychováváni oba chlapci, starší Zdeněk a mladší Milan. V době, kdy Milan začal chodit do místní obecné školy, dosáhlo Hitlerovo Německo rozbití republiky a české země se nacistickou okupací proměnily v Protektorát Böhmen und Mähren s bědnou perspektivou stupňované germanizace. Otec Otto Ettel se samozřejmě zapojil do místní ilegální

člen vedení A. Šetlík a také Otto Ettel. Všichni skončili v koncentračním táboře Osvětim, odkud se již nikdo z nich nevrátil. Oba Ettelovi synové prožívali svá školní léta v traumatických poměrech rodiny postižené nacistickým policejním terorem. Milan po ukončení obecné školy nastoupil do primy novobydžovského gymnázia. Byl to čiperný studentík. Dobře se na něj pamatuju.

Bystrý, hlučný, samá legrace. Znali jsme se od klukovských časů, kdy se na ulici u jejich domku čutalo do mičudy, která co chvíli zalétla k Vyskočilovům nebo Cellerovům do zahrádky. Jednou prudce kopnutý míč zasáhl v nárožním Obecním domě přízemní okénko spižírny Havlínových a rozbil sklo i za ním stojící velkou sklenici s naloženými vejci, což byla za války téměř pohroma. Byla z toho spousta křiku, strachu a zloby. Nikdo se nechtěl k autorství razantního kopu hlásit, a tak jsme se kolektivně skládali z domova přinesenými vejci na úhradu škody. Taky jsme v letech rošUáckého klukovství vedli uliční války, „obecňáci“ proti „nádražákům“, jílovými kuličkami a „bombami“ zhotovenými z doutnajících ruliček filmu zahalených do smotku papíru. Když po osvobození zase ožil Sokol, Milan začal cílevědomě pěstovat vrozené sportovní vlohy. Byl menší postavy, ale udělaný, silný a mrštný. Vynikal, pokud vím, v lehké atletice, košíkové i v tenise. Vrcholem jeho sportovního uplatnění bylo zařazení do prvního mužstva fotbalové jedenáctky AFK Chlumec nad Cidlinou v době jejích oslnivých výkonů. Mám dojem, že hrál na pravém křídle, kde plnohodnotným způsobem nahradil „Mazlíka“ Mirka Volfa, kterého vojenská služba odvála daleko od domova. Milan měl běhy jako zajíc, mrštně kličkoval s míčem u nohy, proplétal se mezi obránci, chytře centroval a překvapivě střílel góly z nemožných úhlů. Bariéry ho freneticky povzbuzovaly a štědře tleskaly a jásaly. Neméně zdatně si vedl i v hokeji, který se hrával na zamrzlém Starochlumečáku nebo na kluzišti pod sokolovnou. Milan si i tady zjednal respekt vynikajícího brankáře. V červnu 1962 nastal v jeho životě kvalitativní vzestup. Chlumec i přidružené Lučice byly svědky jeho velkolepé svatby s Janou Horynovou. Těm dvěma mladým lidem, kteří se vzájemně zaslíbili, bylo souzeno prožít spolu 35 let šUastného manželství, z něhož se narodili dva nadějní synové, dnes 39letý Milan (ekonomický náměstek, ženatý, otec devítiletého děvčátka a půldruhaletého chlapce) a 35letý Martin (zatím svobodný, zvídavý cestovatel, který momentálně dlí v Londýně). Chlumecké listy

KDO JE KDO

Ani jako ženáč nepřestával Milan sportovat. V košíkové, která je sportem pro dlouhány, se navzdory své nevelké výšce podivuhodně prosazoval hbitostí, perfektním driblingem, nečekaně vysokým výskokem, chytrými průniky obranou soupeře kdesi dole pod nohama habánů a přesnými hody přímo do koše. Exceloval i jako výborný tenista na antukových kurtech. Tvrdě servíroval a dovedným umisUováním míčků honil soupeře od lajny k lajně a střádal vítězné gamy až k obvyklému dovršení výhry. Soupeře během zápasu dobromyslně demoralizoval veselými hecy a každý svůj zdařilý úder oslavoval jásavými výkřiky. Jako živý důkaz antického pořekadla o tom, že v zdravém těle sídlí

6 / 2002

zdravý duch, projevoval Milan Ettel vždy živý zájem o knihy, hudbu a zpěv. Jeho velkou, ba největší vášní, které se oddával s přibývajícími roky čím dál víc, bylo ochotnické divadlo. Stal se postupně jednou z nejvýraznějších osobností chlumeckého divadelnictví. Již v roce 1941, jako žáček l. třídy obecné školy se při pátém Klicperově Chlumci objevil poprvé na divadelním jevišti v tehdejším Dělnickém domě, v roli jednoho z dítek početné rodiny muzikanta Kalafuny v Tylově Strakonickém dudákovi. Postavě Trnky tehdy propůjčil zjev i hlas Milanův otec, po němž syn zřejmě zdědil zájem o divadlo i herecké vlohy. Kdo v té chvíli mohl tušit, že ti dva si už nikdy spolu v žádné hře nezahrají a že za rok je čeká osu-

dové rozloučení navždy a na celou rodinu dopadne drtivá tíha otcovy trvalé nepřítomnosti. Milan na divadelních prknech převzal otcovu štafetu. Čím méně mu přibývající věk dovoloval věnovat se sportu, tím pilněji se jako úspěšný herec i režisér zapojoval do inscenací pěvecko-ochotnické jednoty Klicpera. S vervou se účastnil i rozličných estrádních vystoupení. Divadlo se spolu s hudbou a zpěvem stalo jeho hlavní a nejmilejší zálibou. Nestor chlumeckého ochotnického divadla Antonín Lauterbach na něj vzpomíná: „Nezapomenutelné zůstanou jeho postavy, z nichž některé velmi zdařilé došly ocenění zvláštním uznáním a diplomy: Vézinet v Slaměném klobouku, Thénardier

25

KDO JE KDO

v Bídnících, vrchní v Lucerně, král Laktos v Kouzelných rukavicích, Alois Havrda v operetě Nejlíp je u nás, apotéčník v Kolébce, starosta Humpál v Rumcajsovi, Frkoslav Angrešt v Podskaláku, Vocilka v Strakonickém dudákovi, Štrůdl v Lumpácivagabundovi, eidamský hejtman v Těžké Barboře... A když jsme ho viděli jako magistra ve hře Drak je drak, netušili jsme, že to bylo jeho poslední vystoupení. Jen zápisy tew v divadelní kronice i v kronice města a zažloutlé plakáty v archívu pro příští věky dosvědčí, že Milan Ettel, milý, ušlechtilý člověk ve svém rodišti žil, působil, hrál a zpíval pro potěchu všech. Takový byl Milan Ettel, bezprostřední, otevřený, společenský a družný, činný herec a zpěvák, obětavý režisér, který nejen pro dospělé, ale hlavně pro nejmenší zrežíroval desítky pohádek, v nich i sám s chutí hrál drobné postavičky.“ Byl to veskrze dobrý člověk. Z rodu těch, o nichž slavný romanopisec Romain Rolland napsal svůj proslulý román Dobrý člověk ještě žije. Stejně jako Colas Bregnon, hrdina této kni-

hy, byl Milan širokoplecí renezanční postavou, bytostí, která se umí radovat ze života. Rád rozdával lidem radost a smích. V prosinci neváhal přistrojit se za Mikuláše a bez obav, že utrpí jeho důstojnost, obcházet domácnosti v doprovodu anděla a čerta, rozdávat dětem dárky a radost. Byl oblíbeným a ochotně zvaným účastníkem svateb a oslav všelikých jubilejí, pro něž pilně a obratně skládal vtip-

né rýmovánky k pobavení oslavenců i jejich hostí. Mohl si říci s románovým Colasem Bregnonem: „Čeho více je mi třeba? Mám nebe nad hlavou a pevnou zemi pod nohama, dobrou ženu, zdárná dítka a střechu nad hlavou. S chutí si mohu dopřát džbánek dobrého vína z mé úrody. Nic, pranic mi nechybí. A všichni dobří lidé jsou mí přátelé. Nic více nežádám.“ Karel Richter

Reklama

26

Chlumecké listy

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Chlumecká zahradní železnice Dne 30. května odpoledne naše třída navštívila soukromý pozemek rodiny Špecingerovy. V Rooseveltově ulici (blízko ČSAD) se nachází pěkný rodinný domek obklopený upravenou zahrádkou. Málokdo ví, že právě zde se návštěvníkům otevírá pohádkový svět miniaturní železnice. V terasovité skalce jsou vybudovány tunely, nadjezdy, podjezdy, jimiž uhání rozpustilá „mašinka“. Vesele si odfukuje modravý dým do oken malinkých domečků a s úctou trochu zpomalí před majestátným hradem, který se pyšně vypíná na skále. Vše hlídají pískovcoví trpaslíci a zajíčci. Když se snese soumrak, rozzáří se okénka domků a do tmy blikají lampičky trpaslíků. V dáli se ozve signál a náš pohled spočine na depu, z něhož samospá-

dem vyjíždí vláček, který uveze tři cestující. Veze nás po kolejích, které vedou také přes most, pod nímž se leskne jezírko s lekníny. Pan Bohumil Špecinger a jeho syn Miloš, žák 7.B, mají v úmyslu realizovat další plány a zahradní železnici chtějí rozšiřovat a doplňovat. Mnoho námětů získal pan Špecinger na svých cestách do zahraničí. Díky umu, trpělivosti a lásce k železnici obou dvou má Chlumec další zajímavost. Celý areál je přístupný veřejnosti o sobotách a nedělích od 10.00 do 21.50 hodin (v zimě do 15.00). třída 8.A

Beseda s Radkem Johnem Ve čtvrtek 16. 5. se žáci osmých a devátých tříd zúčastnili besedy se

spisovatelem a publicistou Radkem Johnem. Jeho kniha Memento vychází ze skutečných událostí a pravdivě popisuje život drogově závislých. Právě toto téma se stalo hlavní náplní našeho setkání s tímto neobyčejně vtipným, milým a inteligentním člověkem. Ptali jsme se a pan John otevřeně odpovídal. Dověděli jsme se, že záměrně téměř jeden rok pravidelně navštěvoval jeden z „feUáckých brlohů“, aby získal co nejvíce reálných podkladů pro svou práci. Někdy jsme se jeho vtipným odpovědím zasmáli, většina z nás však odhalila tvrdou pravdu, která zde byla skryta. O to hlouběji se nám svědectví o hrůzných následcích užívání drog vryla do paměti. Takových setkání s lidmi, kteří se dokážou přiblížit nám žákům, by mělo probíhat mnohem více. L. Štěrbová, M. Kufa, 8.A

DO-RE-MI Koncem května jsme pozvali k nám do třídy děti z MŠ. Budoucí prvňáčci se mohli přijít podívat do školy, kterou začnou po prázdninách navštěvovat. S naší paní učitelkou jsme pro ně nacvičili hudební vystoupení s názvem DO-RE-MI, v němž si děti zasoutěžily v poznávání hudebních nástrojů. Kdo správně nástroj určil, dostal bonbon a nejlepší soutěžící i diplom. Nakonec jsme si vyměnili role. My jsme si sedli na židličky a děti ze školky nám zazpívaly a zatančily. žáci 3.B

6 / 2002

27

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

nými dárky. Chlapci jsou odhodláni reprezentovat školu i v dalších turnajích.

I prvňáčci školu reprezentují Dne 24. 5. 2002 se konal turnaj v minikopané žáků prvních tříd. Pořádala ho ZŠ Bezručova v HK. Rozhodli jsme se zkusit štěstí a chlapce z prvních tříd jsme přihlásili. Odjeli s velkým nadšením, ale zároveň s obavami. Ve škole se totiž teprve rozkoukávají a něco takového, jako reprezentace školy, je čeká úplně poprvé v životě. A ostudu rozhodně neudělali. Přivezli diplom za čtvrté místo a dokonce byl jeden z nich vyhlášen nejlepším hráčem. Byl to Štěpán Koucký z 1.A. Všichni byli odměněni drob-

Mgr. G. Masláková uč. l. tř. L. Strnadová vedoucí ŠD

„Vybíjená žáků se pro naši školu už stává tradicí“ Koncem dubna se chlapci 6. tříd zúčastnili okresního kola turnaje ve vybíjené v Hradci Králové. Z 23 družstev vybojovali ve své skupině postup do finále, které se muselo pro nepřízeň počasí odložit. Za 3 týdny se konalo

finále pěti nejlepších družstev o postup do regionálního kola. Po prvních utkáních to vypadalo tak, že obhájíme loňské vítězství, ale družstva byla velice vyrovnaná. Tam už záleželo na chybičce každého hráče a trochu i na štěstí. To více přálo hráčům ze ZŠ Černilov. Naši chlapci nakonec skončili na velmi pěkném 3. místě. Lépe se dařilo o dva dny později našim děvčatům. Ta vyhrála skupinu i finále a z 22 družstev postoupila do regionálního kola, které se bude konat 13. 6. 2002 v Kostelci nad Orlicí. Držme jim všichni palce! učitelé Tv ZŠ Chlumec n. C.

Hodnocení výtvarné soutěže U příležitosti znovuotevření Lorety vyhlásila školní družina při ZŠ Chlumec nad Cidlinou výtvarnou soutěž s názvem TEN CHLUMECKÝ ZÁMEK JE ZA LESEM. Sešlo se nám velké množství prací velmi dobré kvality. Všechny se vám představily na výstavě v budově školy. Porota neměla jednoduchou práci a nakonec rozhodla o umístění takto:

28

2. místo - Jana Gonšenicová 3. místo - Eva Strnadová Čestné uznání - Anna Jeřábková, Michaela Řehounková, Míla Strnadová, Dana Černá, Veronika Steklá, Jana Mazánková, Kateřina Kohoutová, Simona Šídlová, Šárka Klainanderová

KATEGORIE A - předškolní děti 1. místo - společná práce - MŠ Poděbradova 2. místo - Tereza ŠUastná - Adam Černohorský 3. místo - Michaela Motyčková - Jan Labík

KATEGORIE C - 2. stupeň ZŠ 1. místo - Vít Horyna 2. místo - Jitka Špinková 3. místo - Jana Vendlérová Čestné uznání - Renata Zavřilová, Lenka Vrzáňová, Barbora Uchytilová, Jan Matoušek, Veronika Bienová, Nikola Herčíková, Lenka Vaníčková, Roman Vlastník, Martina Pánková

KATEGORIE B - 1. stupeň ZŠ 1. místo - Karolína Ditrychová

Všem blahopřejeme a přejeme hodně dalších úspěchů.

Chlumecké listy

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

McDonald’s cup 2002 Dne 22. 5. se uskutečnilo okrskové kolo turnaje v minikopané, do kterého naše škola přihlásila dvě družstva, a to v kategorii I (2. - 3. třídy ZŠ) a II (4. - 5. třídy). Hrálo 7 hráčů v poli a brankář na polovině fotbalového hřiště. Naše obě mužstva podala výborné výkony a po celkovém vítězství postoupila do okresního finále.

starší Chlumec - Skřivany 3:0 (Labík 2, Jelínek) Chlumec - Klicperova N.B. 1:1 (Růžička M.) Chlumec - Hlušice 3:0 (Jelínek 3) Chlumec - Nechanice 3:2 (Havránek Petr 2, Labík) Pořadí:

Výsledky našeho týmu: mladší Chlumec - Hlušice 1:1 (Kučera) Chlumec - Nechanice 2:0 (Kučera, Doseděl) Chlumec - Klicperova N.B. 3:0 (Kučera, Doseděl, Suchánek) Chlumec - Skřivany 1:0 (Kučera) Pořadí:

1. 2. 3. 4. 5.

Chlumec Klicperova N.B. Hlušice Skřivany Nechanice

1. 2. 3. 4. 5.

Chlumec Nechanice Hlušice Skřivany Klicperova N.B.

Okresní finále proběhlo 31. 5. v Hradci Králové. Naše mužstvo mladších fotbalistů se v utkáních s hradeckými školami neztratilo, ale bylo oslabeno o 2 zraněné hráče a nakonec obsadilo 5. místo. Nejlepším hráčem turnaje byl vyhlášen náš J. Kučera. Výsledky: Chlumec - Mandysova HK 1:1 (Kučera) Chlumec - Štefcova 0:3 Chlumec - Černilov 0:2 Chlumec - Klicperova N.B. 1:0 (Doseděl) Chlumec - M. Horákové 0:1 Družstvo starších chlapců vybojovalo 4. příčku, i když jejich zápasy byly vyrovnané a někdy chybělo jen kousek štěstí. Výsledky: Chlumec - M. Horákové 3:0 (Havránek Petr 2, Doležal) Chlumec - SNP 1:1 (Havránek Petr) Chlumec - Mandysova 0:1 Chlumec - Masarykova 0:1

Přestože jsme zůstali za branami postupu do oblastního finále, zaslouží všichni chlapci pochvalu za bojovnost a reprezentaci školy. Závěrem bych chtěl poděkoval panu Kučerovi, Skalickému a Kozovi za to, že se zúčastnili těchto turnajů a vedli své svěřence v náročných utkáních. Poděkování také za zapůjčení kompletní fotbalové výstroje pro oba týmy. V. Novák

Den dětí Na přípravě dne dětí se v letošním roce podílela řada organizací. Byly jsme při tom i my - školní družina při ZŠ Chlumec n. C. V neděli 9. června jsme již od rána očima rozháněli mraky a opravdu se podařilo - navzdory předpovědím nepršelo. Pro děti byl připraven bohatý program na celé odpoledne. Zatímco na hokejbalovém hřišti probíhal kulturní program na travnaté ploše, za ním se soutěžilo. Na jednotlivých stanovištích si děti mohly vyzkoušet například - skládání puzzlů, hod na indiána, chůzi na šlapadlech i na chůdách, lezení tunelem, lovení rybiček a další. Odměnou jim vždy byla drobná sladkost. Řada dětí využila i možnosti vyrobit si nějakou drobnost z přírodnin. Zvládnout veliký počet účastníků nebylo vždy jednoduché, díky patří především všem pomocníkům na stanovištích. Děti odcházely spokojené a určitě lze říct, že akce se povedla. Věříme, že do příštího roku vyřešíme drobné organizační zádrhele a na podobné akci se opět sejdeme. Za školní družinu L. Strnadová

DĚTSKÝ DEN V CHLUMCI Nápad, aby se v našem městě na organizaci dětského dne podílely všechny dětské organizace, se nám již od počátku líbil. Jsme rádi, že se ho podařilo i úspěšně uskutečnit, a tím třeba začít novou tradici. Mile nás překvapila velká účast dětí různého věku. Naše pionýrská skupina Táborník připravila tři soutěže - chůze na chůdách, boj na kládě a skákání v síti. Mi6 / 2002

mo to děti z našeho oddílu Orient Kosice vozily zájemce na kánoích po řece Cidlině. Věříme, že se akce uskuteční i příští rok a třeba se i najdou sponzoři z chlumeckých podnikatelů. Kolektiv vedoucích PS Táborník 29

Z MATEŘSKÉ ŠKOLY

CO NOVÉHO V MATEŘSKÉ ŠKOLE BERUŠKA, UL. POD LORETOU? TÝDEN BEZ MAMINKY Stalo se již tradicí, že mateřská škola Beruška jezdí s nejstaršími dětmi do školy v přírodě. Již několik let se těšíme do Orlických hor. Před Poutním domem na Hoře Matky boží v Králíkách nás vždy vítá usměvavý pan vedoucí. I letos 26 dětí dychtivě očekávalo něco dosud nepoznaného. Někteří ještě nikdy bez maminky a tatínka nebyli. Každý si s sebou vezl oblíbenou hračku, aby přece jen nebyl z domova úplně sám. Děti přivítal Rampušák, vládce tamních hor. Nabádal je, jak se mají v přírodě chovat, čeho si mají všímat a za

30

odměnu jim každé ráno připravil dopis se vzkazem. Delšími procházkami po okolí jsme poznávali krásnou přírodu. Děti velmi brzy přišly na možnosti využití přírodnin ke svým hrám, a tak se objevovaly u stromů jejich domečky postavené ze šišek, klacíků, větviček a listí. I večery bez maminky jsme úspěšně zvládli. Pusu na dobrou noc a pohlazení rozdávaly paní učitelky a pak už se na víčka snášel spánek. Co nás asi zítra čeká? Všechny děti odměňoval Rampušák hvězdičkami na obrázcích. Ráno, po krátké rozcvičce, hygieně a snídani, nastala vždy chvíle napětí

- vzkaz od Rampušáka. Ani jeden den na nás nezapomněl a vždy měl pro nás něco připraveného - olympiádu s překvapením, karneval, cesty na zmrzlinu, návštěvu místních hasičů, opékání párků a dokonce nás pozval hledat poklad do svého království. Během dne se děti zabývaly stále nějakou činností, smály se a radovaly. Týden utekl jako voda a už tu byl poslední večer, balení kufrů a poslední usínání. Děti si odnášely domů diplom, sladkosti a dárky z pokladu - Rampušákovy pomocníky - broučky a mnoho krásných dojmů a zážitků. A příští rok v květnu opět na shledanou. Již tew se moc těšíme. Kolektiv MŠ Beruška

Chlumecké listy

Z MATEŘSKÉ ŠKOLY

POHÁDKOVÝ VÝLET „BERUŠEK“ Nastal čas školních výletů. Kam se letos asi vypravíme? Chce to něco, kde si děti zadovádějí, něco nového poznají, prostě si užijí prima den. VždyU se na to už tak dlouho těší. Takto jsme přemýšleli dost dlouho, než jsme dostali báječný tip. Velešický mlýn! Autobus na nás čekal již ráno před školkou. Tašky se svačinou, čajem a nějakou tou dobrotou jsou už naloženy. Pro jistotu ještě pláštěnky (ale ty naštěstí nebyly vůbec potřeba). Zkrátka autobus plný veselých dětských tvářiček, plných radostného očekávání. Cesta netrvala dlouho a ocitli jsme se v malebném prostředí Velešic. Ujal se nás velice příjemný personál. Čím a kde začít? Nejprve jsme se nechali zlákat projížwkou v bryčce volnou přírodou a lesem. Cesta byla obohacena poutavým vyprávěním o historii a zajímavostech zdejšího kraje. Prý v tomto lese bydlí dokonce kouzelní skřítci! Některé děti (jak samy říkají) je i zahlédly.

6 / 2002

Projížwku v bryčce máme za sebou a tew se nám nabízí skutečná jízda v sedle na opravdovém poníkovi. A to není jen tak! ZvlášU ne pro ty, kteří budou v sedle sedět poprvé. Na hlavu přilbu, do ruky bičík, nohu do třmenu a švihem do sedla. Jak snadné! Některým z nás se trochu rozbušilo srdíčko, ale úsměv z tvářiček nezmizel nikomu. Tak a tew se půjdeme podívat, kde ti koníci vlastně bydlí a co jedí. Hm, pro nás by to asi nebylo, ale jim to náramně chutná. A stáje čisUoučké a uklizené - jako v pokojíčku. Majitelka koní vše doprovází poutavým vyprávěním. A těch zvláštních strojů, co je zde k vidění! Což si takhle vyzkoušet, jak se sedí v traktoru? Vlastně proč ne? Vše je (pod dohledem) dovoleno. Ale copak se to děje? Z Cidliny vylezl opravdový vodník. A hastrmanka! A víla! Nevěříme vlastním očím. Nesnaží se nás však polapit a stáhnout pod hladinu, ale společně s dětmi dovádě-

jí, tančí (co jiného než „Kolo, kolo mlýnské“, když jsme ve mlýně) a zpívají. Ale tak, jako každá pohádka má svůj konec, má ho i náš výlet. Byl to vlastně takový „POHÁDKOVÝ VÝLET“. Kolektiv MŠ Beruška

31

AKCE PRO DĚTI

Dům dětí a mládeže v Chlumci nad Cidlinou Den dětí letos jinak V letošním roce jsme se rozhodli po tříleté výborné spolupráci s manželi Půlpánovými, správci Hřebčína Equus Kinsky, zorganizovat Den dětí v našem odloučeném pracovišti Na Hatích u koupaliště. Ptáte se proč? Vedla nás k tomu především snaha

pod vedením Jana Petrovického celé odpoledne výtečně vyhrával a přispěl tak k vynikající náladě. Obecenstvo také odměnilo nadšeným potleskem vystoupení malých i straších mažoretek tohoto souboru, které si říkají Červánky a Střípky. Svá vystoupení děv-

foto Ant. Fibigr

ukázat tento areál, kde se schází pět zájmových kroužků, dalším dětem, jejich rodičům a veřejnosti, seznámit je s prací dětí i jejich obětavých vedoucích. A protože nejsme v Chlumci jediné zařízení, které pracuje s dětmi v jejich volném čase, rádi jsme při organizaci této pro nás velké akce přijali pomoc i školní družiny, junáků a pionýrů. Program Dne dětí zahájila v neděli 9. 6. 2002 ve 14.00 hodin paní Lucie Panchartková, prac. DDM, představením amatérského swingového orchestru Melody Brass and Company, který

čata připravují pod vedením Dany a Mirky Vrzáňových. Ozvučeného prostoru hokejbalového hřiště využily i zájmové kroužky DDM k prezentaci své činnosti, a tak diváci zhlédli vystoupení tanečního kroužku, kroužku aerobiku a juda. Po té jsme uvítali opět děvčata z našich kroužků, která si ale pro změnu zahrála na manekýnky a předvedla několik vycházkových i sportovních modelů zapůjčených od paní Hany Havlíčkové. Divákům se také představili děvčata a chlapec ze skautského střediska, kteří předvedli pěveckotaneční vystou-

pení inspirované muzikálem Rebelové. Vše nacvičili se svojí vedoucí sl. Věrou Kopeckou a úspěšně se zúčastnili i soutěží. Hudební vystoupení poté vystřídala v prostoru před naším areálem další ukázka z činnosti kroužku mladých hasičů. Předvedli své soutěžní disciplíny, a to požární útok a štafetu požárních dvojic. Děti si vedly velice dobře jak při práci se stříkačkou, tak při štafetě, kde musí prokázat pohotovost a součinnost při práci s hadicí, hydrantovým nástavcem i proudnicí. Velice rádi jsme přivítali také skupinku cvičených psů se svými psovody ze 127. základní kynologické organizace pod vedením p. Květoslava Skoumala. Předvedli nám ukázku z výcviku psů včetně nebezpečného zadržení pachatele. Chtěla bych zde využít příležitosti a pozvat děti do nového kynologického kroužku, který bude pracovat od září pod vedením členky kynol. org. sl. Pavlíny Markové. Zveme ty děti, které se chtějí dozvědět více o tom, jak vychovávat, cvičit a vůbec starat se o svého psa. Malé i větší děti zhlédly dvě loutkové pohádky, které předvedl dětský soubor z literárnědramatického oboru ZUŠ s názvem „Tak co?!“. Pod vedením p. Romany Hlubučkové předvedli nejen své loutkoherecké umění, ale i svoji zručnost a výtvarné nadání. Maňásky, loutky i scénu si totiž vyráběli sami. DDM vyhlásil také výtvarnou soutěž na téma Minulost, přítomnost a budoucnost našeho města a jak jsme slí-

foto Ant. Fibigr 32

Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

bili, vítěze jsme vyhlásili a odměnili. První místa byla dvě. Za prostorově rozlišné ztvárnění chlumeckého zámku ji získala děvčata ze skautské dru-

foto Ant. Fibigr

žiny Užovek a oddělení A školní družiny pod vedením vychovatelky Petry Řehounkové. Děkujeme za obrázky, které budou zdobit naši budovu. Kromě uvedených vystoupení jsme pro děti dále připravili zábavné a sportovní disciplíny, které probíhaly nepřetržitě během celého odpoledne: boj o lávku, skákání v síti, prolézání tunelů, lanovou dráhu, chůdy, chytání ryb atd. Nechyběla ani rukodělná činnost a soutěž ve skládání puzzle skládanek. Za svoji odvahu a zručnost děti dostaly sladkou odměnu. A pokud dětem

síly ještě stačily, vozily se na kánoích po Cidlině za obětavého dozoru manželů Strnadových. A pokud zrovna děti nesoutěžily, mohly například zhlédnout výstavku prací chlapců z kroužku leteckých modelářů či vyzkoušet model pohyblivého kolejiště, na kterém pracují členové kroužku modelové a skutečné železnice. V klubovně střeleckého kroužku zase prověřovali přesnost vzduchových zbraní jak děti, tak i jejich rodiče. Vzhledem k předpovědi jsme se velice obávali nepřízně počasí, ale Medard byl milostivý a déšU na nás neseslal. Za všechny zúčastněné mohu také s potěšením říci, že nás příjemně překvapila hojná účast dětí i rodičů (dle našeho odhadu nejméně 200 dětí). Vše tedy dopadlo skvěle, co si ještě více přát? Závěrem bych chtěla poděkovat všem spoluorganizátorům i účinkujícím, vedoucím kroužků i dětem, kteří se podíleli na zdárném průběhu celé akce. Zvláště pak děkuji ochotné paní Věře Kopecké, která bděla nad zdravím všech přítomných. Náš dík patří také sponzorům - Městu Chlumec nad Cidl., Správě hospodářství

Náš dětský den V ulici Pod Loretou jsme našim dětem připravili na sobotu 1. 6. sportovní odpoledne plné her a soutěží. Soutěží se zúčastnili i někteří tatínkové. Jezdilo se na kole, skákalo se v pytlích atd. Po závěrečném vyhlášení výsledků a rozdání medailí jsme se vydali hledat poklad, který se skrý-

6 / 2002

Dr. Norberta Kinského, Lesní společnosti HK a.s. se střediskem v Chlumci nad Cidlinou a firmě Elektronik Marcel ŠUastný. Jitka Koulová ředitelka DDM

foto Ant. Fibigr

val v „Hasičárně“. Tam už na nás čekala hasičská auta a milé povídání p. Macháčka a dalších členů sboru. Seznámili nás se svojí nelehkou prací. Dětem se nejvíce líbil žáruvzdorný oblek. Potom už děti našly poklad a šli jsme na zmrzlinu. Na závěr jsme si opekli vuřty. Chceme poděkovat hasičům za to, že si našli čas na naše děti. Děkujeme. -rodiče-

33

SPORT

MEZI MISTRY ČR JSOU OPĚT STŘELCI Z CHLUMCE NAD CIDLINOU Když náš střelecký klub pověřila rada SBTS pořádáním IV. ročníku MČR ve střeleckém víceboji mládeže ze vzduchových zbraní, měli jsme z toho smíšené pocity. Jednak jsme chtěli napravit drobné chybičky, které se vloudily do sportovní části předchozím pořadatelům, a na druhou stranu jsme si nebyli 100% jisti, jestli se nám podaří dokonale zajistit organizační část celé akce. Vrhli jsme se do toho ale naplno a roztočili kolotoč příprav. Požádali jsme o spolupráci DDM, pod jehož hlavičkou vedeme střelecký kroužek. Celé osazenstvo v čele s ředitelkou DDM p. Jitkou Koulovou nám vyšlo plně vstříc a pomohli nám zejména s administrativní částí soutěže. Byli jsme toho názoru, že akce republikového významu si zaslouží patřičnou pozornost, a proto jsme s naším záměrem seznámili starostu Chlumce n. C. Ing. Miroslava Uchytila. P. starostovi se tato možnost propagace Chlumce n. C. velice zalíbila a nad celým MČR převzal patronát. Oslovili jsme také některé firmy, které nám finančně nebo materiálně přispěly na soutěž. Po dlouhé a pečlivé přípravě nastal konečně dlouho očekávaný den - sobota 1. 6. 2002, kdy se do Chlumce nad Cidlinou začali sjíždět zástupci ZO SBTS z celé republiky. Po nezbytných oficialitách jako je nástup závodníků, na kterém promluvil místostarosta p. Eduard Haspra, začalo 55 střelců soupeřit o kýžené tituly v puškových disciplínách.

Večer čekal na všechny účastníky táborák, po kterém se všichni odebrali spát, aby nabrali sil na neděli, kdy na nás všechny čekala vzduchová pistole. Náročná příprava přinesla ovoce, povedlo se vše stihnout podle časového plánu, a tak se ve 13.00 hodin mohl starosta našeho města ujmout předávání pohárů a cen nejúspěšnějším závodníkům. Jak sám prohlásil, byl velice mile překvapen tím, že mezi nejlepšími měl náš klub značné zastoupení. Umístění 1. místo (Mistr ČR) 1. místo 1. místo 1. místo 3. místo 2. místo 1. místo 1. místo 2. místo 1. místo 3. místo 2. místo 1. místo 3. místo 2. místo

Jméno Václav Johanides Václav Johanides Pavel Holman Pavel Holman Jiří Kvasnička Jiří Kvasnička Michal Sura Michal Sura Lubomír Sura Lubomír Sura Tomáš Saidl Tomáš Drahorád Lenka Strnadová Lenka Strnadová Petra Chaloupková

Kategorie VzPi OPEN A VzPu Open A VzPi Open B VzPu Standard B VzPi Open B VzPu Standard B VzPi Open C VzPu Standard C VzPi Open C VzPu Open C VzPi Open C VzPu Standard C VzPi Standard B VzPu Open C VzPi Standard B

foto Ant. Fibigr 34

Chlumecké listy

SPORT

1. místo

1. místo

2. místo

1. místo

1. místo

2. místo

Družstva: Homolová Zdena Holman Pavel Kvasnička Jiří Saidl Tomáš Krejčová Šárka Sura Lubomír Sura Michal Drahorád Tomáš Čáslavský Zdeněk Strnadová Lenka Koulová Jana Chaloupková Petra Homolová Zdena Koulová Jana Chaloupková Petra Kvasnička Jiří Holman Pavel Němčanská Katka

1. místo VzPi Open B

VzPi Open C

VzPi Open C

VzPi Standard B

VzPu Standard B

Sura Michal Drahorád Tomáš Čáslavský Zdeněk

VzPu Standard C

Závěrem bych chtěl poděkovat p. Ing. Miroslavu Uchytilovi za patronát nad MČR, za poskytnutí ubytování pro závodníky na koupališti, DDM v Chlumci nad Cidlinou za spolupráci na pořádání MČR, ZO ČSCH za zapůjčení jejich objektu, p.Malému za perfektní péči o žaludky závodníků a jejich doprovod. Další poděkování patří těmto firmám: REBEL PETROL, VÝŠKOMONT- Jiří Midloch, CBS SECURITY AGENCY - Miloslav Hromádko, HUSQVARNA - Jiří Krajzl, KOVOPLAST, DŘEVOODBYT s.r.o., Truhlářství - p. Johanides, BIKERS CROWN. Svými sponzorskými dary přispěli na pořádání MČR v Chlumci nad Cidlinou a na odměny pro všechny závodníky.

VzPu Standard B Vladimír Appl předseda ZO SBTS, ved. střeleckého kroužku

Basketbalová sezona 2001-2002 družstva žen TJ Sokola Chlumec n. C. skončila Před několika týdny skončila basketbalová sezona družstva žen v oblastním přeboru východočeského kraje, která tentokráte nebyla tak úspěšná jako sezona 2000-2001. V soutěži bojovalo celkem 6 ženských družstev (TJ Pardubičky, SŠB Pardubice, Sokol Přelouč, Sokol Nová Paka B, Jiskra Havlíčkův Brod a TJ Sokol Chlumec) a náš kolektiv skončil až na posledním šestém místě. Z 20 utkání družstvo zvítězilo pouze dvakrát, a to po dvojím prodloužení nad Sokolem Nová Paka B v poměru 81:75 a nad družstvem Jiskry Havlíčkův Brod výrazně 91:54. Obě vítězná utkání sehrálo družstvo na domácím hřišti. K dalšímu vítězství mělo družstvo nejblíže v Pardubicích s družstvem TJ Pardubičky, ve kterém po prodloužení podlehlo rozdílem 3 bodů 62:65. Nejvyšší porážku si družstvo odvezlo z Přelouče, kde prohrálo vysoko 107:39. Kde hledat příčiny letošního neúspěchu? V prvé řadě družstvu chyběl trenér a pravidelné tréninky. Družstvo se původně do OP nepřihlásilo, teprve v září se hráčky rozhodly, že budou soutěž hrát a dodatečně se přihlásily. Protože přihlášených družstev bylo pouze 5, basketbalový svaz toto uvítal a dodatečně zařadil náš celek do rozlosování. Vzhledem k tomu, že 6 hráček družstva je přes týden mimo Chlumec, družstvo prakticky netrénovalo a scházelo se pouze na utkání. To se nutně muselo odrazit na výkonu hráček a hlavně na přesnosti střelby, která byla v řadě utkání katastrofální (v 6 zápasech nedokázaly hráčky nastřílet ani 40 bodů). Dalším důvodem špatného umístění je skutečnost, že některá družstva soupeřek v letošní sezoně posílila své celky. Např.družstvo Nové Paky B využilo pendlování 3 hráček ze svého A družstva hrající 2. ligu. Do celku Sokola Přelouč přešlo celé družstvo starších dorostenek hrající v loňské sezoně dorosteneckou ligu ČR. Také v družstvech Pardubic a Pardabiček se objevila řada nových tváří. Navíc oba celky usilovaly o vítězství v OP a tím 6 / 2002

o postup do 2. ligy. Pouze s družstvem Havlíčkova Brodu sehrála děvčata vyrovnané zápasy. Výsledky několika zápasů byly také ovlivněny skutečností, že náš celek nastoupil v neúplné sestavě či s minimálním počtem hráček. Přes všechny obtíže však družstvo soutěž řádně dokončilo se 2 vítězstvími,18 porážkami, skórem 1125 : 1505 a 22 body. Jak si vedly jednotlivé hráčky: A B C D E VESELÁ Veronika 360 18,0 66 87/33 37,9 VESELÁ Jolana 192 10,1 39 49/29 59,2 BOUČKOVÁ Veronika 163 9,1 30 39/19 48,7 BORŮVKOVÁ Hana 131 8,2 41 4411 25,0 ŠÍCHOVÁ Iveta 111 5,6 31 23/14 60,9 ŠEDIVÁ Jiřina 82 4,1 47 37/12 32,4 ZOBINOVÁ Tereza 48 2,8 16 2/1 50,0 DVOŘÁKOVÁ ŠÁRKA 23 1,9 25 26/10 38,5 KYCELTOVÁ Lenka 12 1,7 3 14/4 28,6 A - počet vstřelených bodů B - průměr na zápas C - počet osobních chyb D - počet trestných hodů / počet proměněných tr. hodů E - procento úspěšnosti trestných hodů Hráčky Veselá V., Šíchová I. a Šedivá J. odehrály všech 20 utkání, Veselá J. 19, Boučková V. 18, Zobinová T. 17, Borůvková 16, Dvořáková 13, Kyceltová 7. V závěru je třeba poděkovat všem sponzorům za poskytnutí materiální a finanční pomoci, bez které by družstvo nebylo schopné se soutěže zúčastnit. Jedná se o mimochlumecké firmy zabývající se zateplováním systémem „VINYL SIDING“ QUATRO-M spol. s r.o. z Týniště n. O. a fy. VABROUŠEK-PACOVSKÝ z Lanškrouna a dále CK ALPIN TOUR z Týniště n. O. Mgr. Jiří Veselý 35

ŽIVOT V DOMOVĚ DŮCHODCŮ

V červnu se chystají další akce, ale o těch zas až příště.

OSLAVY SVÁTKU MATEK V domově žije nyní již 124 obyvatel, z tohoto počtu jsou převážná většina ženy. I přesto, že mnohým z nich nebyla osudem dána možnost být maminkou, slavili jsme Svátek matek bez rozdílu. A aby pánové nepřišli zkrátka, slavili s námi taky, takže kytičky dostali úplně všichni. Na obou budovách byly uspořádány malé slavnosti s občerstvením a programem, zpívalo se, tančilo i vzpomínalo. Také děti přišly potěšit, jak se již v našem městě stalo dobrým zvykem. Překrásná vystoupení předvedly děti z mateřských škol Poděbradova ul. i Beruška. Trošku delší cestu vážil pěvecký soubor čtyřiceti dětí Karlováček z Nového Bydžova. Nastalo příjemné počasí, proto vyrazili senioři z domova na několik výletů, jedním z nich byla návštěva Mariánských lázní, další byly okružní jízdy za krásami jarní přírody. Po tři roky pořádá domov pro seniory své i z okolí takzvanou Akademii III. věku, což je pravidelný cyklus

přednášek na nejrůznější témata. Akademie bývá každý měsíc, v květnu přijala naše pozvání milá Slávka Pěchočová a nejen, že nás provedla světem vážné hudby, počínaje barokem a konče současností, ale i zahrála nejoblíbenější skladby. Domov pořádá akce pro své obyvatele, ale nezapomíná ani na dobrovolníky a personál. Dobrovolníci se chystají pod hlavičkou domova a za přispění sponzorů do divadla na představení Noc na Karlštejně, které hraje pardubické divadlo na hradě Kuňka. Tradičně byl uspořádán dětský den, již čtvrtý v historii domova, kterého se zúčastnilo 30 dětí dobrovolníků a zaměstnanců. Pro děti bylo nachystáno 13 soutěžních disciplín a hon za pokladem, v mezičase se odvážlivci svezli policejním vozem nebo navlékli policejní vestu a čepici a vyzkoušeli si „střelbu“ ze zbraně. Pan Václav Rakouský a jeho kolegové přišli ukázat výcvik psů, děti tak měly možnost vidět základní povely i útok.

PODĚKOVÁNÍ: Jerie a syn, stavební firmě, za sponzorský dar $ Crocodille ČR, spol. s r.o., za sponzorský dar $ Slečně Slávce Pěchočové za vystoupení $ Slečně Katce Myškové za grafický návrh Certifikátu dobrovolníků $ Dětem a p. učitelkám z mateřských škol a souboru Karlováček za vystoupení $ Panu Václavu Rakouskému, za účast na dětském dni $ České Policii, za účast na dětském dni DĚKUJEME CHLUMECKÉ VEŘEJNOSTI ZA VELKÉ MNOŽSTVÍ KNIH, DALŠÍ KNIHY JIŽ NENÍ MOŽNO PŘIJMOUT. SENIOŘI VELMI RÁDI ČTOU TZV. HARLEKÝNKY. JEJICH DAROVÁNÍ BYCHOM UVÍTALI. DÁLE RÁDI PŘIJMEME JAKÝKOLI MATERIÁL PRO PRACOVNÍ TERAPII, TJ. VLNU, ZBYTKY LÁTEK, MOLITANU, KŮŽE A JINÉ. DĚKUJEME. Daniela Lusková Sociální pracovnice a Koordinátor dobrovolníků

MISTR JAN HUS - horlivý milovník pravdy, Ježíše Krista, kazatel a reformátor, profesor a rektor Karlovy univerzity. Vážení čtenáři Chlumeckých listů, vážení obyvatelé krásného města Chlumce a jeho okolí. Srdečně Vás i Vaše blízké zveme k uctění světlé památky MISTRA JANA z Husince u Prachatic. Sejdeme se u Husova pomníku (na rohu ulic Sadová a Riegrova) v pátek 5. července v 18.00 hod. Věřím, že je to pro každého z nás příležitost vzdát čest Mistru Janovi, neboU mu právem náleží, protože neohroženě hájil pravdu Boží a své zásady až do konce života. Jeho život byl ukončen 6. 7. roku 1415 na hranici u Bodamského jezera v Kostnici. Husova pravda spočívá v tom, že veškeré dění podřizuje autoritě Písma svatého, neboU Písmo svaté vychází od Boha a Bůh je nejvyšší Dobro. Jeho víra byla velmi hluboká, jak o tom svědčí MISTROVA kázání a životní postoje. Moji milí, chceme-li následovat MISTRA JANA, znamená to vrátit se k Písmu svatému, vrátit se k našemu Pánu Ježíši Kristu a plnit oddaně Boží vůli. Tak jest. za Radu starších CČSH náb. obce v Chlumci n. C. Tesař Jaroslav - farář 36

Reklama

Chlumecké listy

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

U stolu italského ostrova Sicílie Sicílii (italsky Sicilia) je s trochou dobré vůle možno přirovnat k rovnostrannému trojúhelníku pevniny uprostřed Středozemního moře. Je to jeho největší ostrov. Měří 25.709 km2, což představuje asi jednu třetinu plochy České republiky. Poloha mezi východem a západem, severem a jihem utvářela i její bohatou a pohnutou historii. Byl to - tak říkajíc - tavicí kotel národů a kultur z celé oblasti Středozemního moře. Když na Sicílii přišli Féničané a po nich Řekové, již se setkali na západě s kulturou národů přivandrovalých ze Španělska či severní Afriky a na východě s národy původně sídlícími pravděpodobně na italské pevnině. To bylo v 9. a 8. století před Kristem. Pak následovali afričtí Kartáginci, Římané, Vandalové, východní Gótové, Byzantinci, Arabové, Normani, panovníci německého, francouzského a španělského původu s příslušnými dvory. Všichni bez výjimky na ostrově zanechali své stopy ve všech oblastech života. Řekové sicilskou kuchyni obohatili o víno, jehož pěstování zavedli. Římané s sebou přinesli recepty na přípravu hus a Byzantinci zálibu v sladkokyselém. Pravou revoluci způsobili však Arabové, když začali pěstovat meruňky, citrusy, sladké melouny, rýži, šafrán, když začali používat cukr, různé koření jako muškátový oříšek, hřebíček, pepř a skořici - do dnešní doby základní opory sicilské kuchyně. Normani na obyvatelstvo přenesli svou zálibu v mase a Španělé je velkoryse nechali participovat na výdobytcích Nového světa v podobě kakaa, krůt, kukuřice, rajčat a jiné zeleniny, Bourboni přispěli kuchyní francouzskou. Ne neprávem bývá Sicílie nazývána „Archeologickým muzeem Evropy.“ Zachovaly se nebo vykopávkami byly zpřístupněny řecké chrámy, divadla a opevněná města, římské mosty a akvadukty, saracénské mešity, domy a věže. Normani zanechali nejen kostely, hrady a paláce, ale také, aniž by to tenkrát tušili, genetické otisky v podobě světlých vlasů a modrých očí obyvatel Sicílie, hlavně žen. Avšak pravých exemplářů existu6 / 2002

je málo. Zbylo jen zalíbení v těchto barvách, a tak dnes většinou napomáhá peroxid vodíku. S barvou očí se ale nedá nic dělat. Při té příležitosti mě napadá jedna příhoda, která se udála na Sicílii ještě v době, kdy jsem byla blond. Bylo velikonoční pondělí a my jsme se s mužem rozhodli, že se vydáme na pěší výlet do vnitrozemí. Kromě ovcí a pár koz jsme několik hodin nikoho nepotkali. Odpoledne jsme konečně v dálce uviděli osamělé stavení. Doufali jsme, že to bude hospoda. Když jsme se přibližovali, vyšel nám vstříc svátečně oblečený sedlák, oslovil nás se zřejmým úmyslem dát se s námi do hovoru. Ukázalo se, že má dvě dcery, jedna studovala v Messině a byla doma na prázdninách, druhá, ještě malá, byla nemocná a ležela doma. Požádal nás, abychom ji navštívili. Trochu nás to překvapilo, neboU nás viděl poprvé. Když jsme stanuli u postele holčičky, dověděli jsme se pravý důvod: měla jedno velké přání, a sice uvidět někoho, kdo má plavé vlasy. Nakonec si ještě na vlasy sáhla, zjistila, že jsou pravé a my jsme mohli pokračovat v našem putování. Doufám, že jsme přispěli k jejímu uzdravení. Roku 1861 se ostrov připojil k Italskému království, 1946 získal status autonomní oblasti. Zřetelným výrazem této samostatnosti je parlament sídlící v Palermu, a to od roku 1948. V našem historickém povědomí je se Sicílií spojen vývoj ke konci 2. světové války, kdy se v roce 1943 nedaleko Syrakus vylodila anglo-americká vojska, po tvrdých bojích donutila Němce k ústupu a urychlila vítězství spojenců. Z geografického hlediska největší část ostrova zabírá náhorní plošina ve výšce 150 - 580 m nad mořem. Severní část Sicílie tvoří hory, což stavitele dálnice z Messiny do Palerma nutilo projektovat komunikaci pokud možno podél moře. Kde to možné nebylo, bylo nutno prorážet hory a stavět tunely. Ostatně v tom mají Italové velkou praxi vzhledem k hornatému povrchu poloostrova, jeho protáhlému tvaru a nutnosti spojit sever s jihem.

Na východě vévodí krajině stále soptící Etna (3.350 m) s bílou čepičkou sněhu a černým komínem kouře na pozadí nebeského blankytu. Je viditelná na vzdálenost 250 km, to je

prakticky z celého ostrova. Je to krásný orientační bod. K poslednímu rozsáhlému chrlení lávy došlo na počátku minulého století v roce 1908, kdy v Messině a sousedních obcích zahynulo 50.000 lidí. Od té doby se žádná větší katastrofa neudála. Město Catania však pod její hrozbou žije stále. Ale lidé se s takovou možností smířili a menší výbuchy je nevyvedou z míry. A my je máme možnost pozorovat bez obav a pohodlně doma na televizní obrazovce. Zimy jsou na Sicílii mírné, zato léta horká a suchá. Ostrov trpí chronickým nedostatkem vody, který nejsou schopné zmírnit ani podzimní a zimní deště, ani scirocco, původně suchý africký vítr, který nad Středozemním mořem nabírá vláhu a nad Sicílií se jí v podobě deště zbavuje. Tradičně skýtalo obyvatelstvu obživu zemědělství. Kde je kousek úrodné půdy, pěstují se rané brambory a všechny druhy zeleniny. Na neuvěřitelně úrodných svazích Etny se daří pomerančům, mandarinkám, citrónům, olivám, fíkům, agáve a hroznovému vínu. Ve výšce 500 m nad mořem je vystřídají jedlé kaštany, ještě výše rostou duby, buky, břízy. Nad 2.000 m vegetace mizí skoro úplně. Sporadicky se vyskytují keře motýlokvětých rostlin. Zúrodnit lávu není jednoduché a vy37

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

žaduje to čas a trpělivost. Nejprve je třeba zasadit čilimník, extrémně nenáročný keř, jehož kořeny pronikají hluboko do lávy a rozrušují ji. Po nich lze pěstovat mandloně, o hodnou řádku let později pistácie a olivovníky. Po několika stoletích je pak půda připravena pro pěstování vinné révy. V minulém století se na ostrově usídlil i průmysl, hlavně chemický, těží a rafinuje se nafta a vyrábějí se umělá hnojiva, pro jejichž výrobu se v blízkosti nacházejí suroviny. Industrializace však zanechala na pobřeží dosti hrůzné stopy. Z velkých postav Sicílie je nutno jmenovat - viděno chronologicky - nejprve Archimeda narozeného v Syrakusách 287 před Kristem. Vypráví se o něm, že byl tak posedlý prací, že k jídlu a dokonce i k pití ho museli nutit. Do koupele ho otroci nosili používajíce násilí. Ale i tam v popeli lázeňských kamen kreslil své geometrické obrazce. Jistě si každý z nás vzpomene na hodinu fyziky, ve které se probíral Archimedův zákon: „Těleso ponořené do kapaliny...“ a na vítězný výkřik „Heureka“‚ „Už to mám“, „Už jsem na to přišel.“ I ten vešel do dějin. Archimedes měl všestranné zájmy a výsledky jeho bádání byly okamžitě použitelné. Sestrojil např. systém zrcadel a skleněných čoček, kterými koncentroval sluneční paprsky na dřevěné lodě římských nepřátel a tím je zapaloval. Římanům se však i přes tento skvělý vynález neočekávaně podařilo si Syrakusy podmanit. Archimedes skončil špatně. Jeden římský voják ho, zabraného do výpočtů, probodl. Další významnou postavou tohoto ostrava je hudební skladatel Vincenzo Bellini (1801 - 1834), rodák z města Catania, předchůdce Verdiho a autor opery „Norma“. Známé je i jméno nositele Nobelovy ceny z roku 1934 Luigiho Pirandella (1867 - 1936) narozeného v Agrigetu. Jeho hra „Šest osob hledá autora“ se objevuje na repertoáru mnohých divadel a jeho romány a povídky patří mezi klasická díla italské i světové literatury. Alespoň za zmínku stojí ještě Giovanni Verga (1840 - 1922) realisticky popisující ve svých románech a povídkách život sicilských vesničanů a rybářů. Na základě některých je38

ho děl režiséři „italského neorealizmu“ natočili působivé filmy. Je překvapující, že na tak malém kousku země vyrostlo tolik osobností, které obohatily světovou kulturu. Sicílie vzhledem ke své geografické poloze doslova oplývá rybami. Je to hlavně tuňák, na ostrově nejoblíbenější ryba. Existuje spousta zajímavých receptů, jejichž realizace však u nás troskotá na tom, že v našich vodách je vylovit nelze a ani supermarkety v okolí je nevedou. Ale všudypřítomné špagety nabízí i kuchyně sicilská. Např.:

Špagety na způsob města Trapani (Spaghetii alla trapanese) 400 g špaget, sůl 1 kg zralých rajčat 2 stroužky nadrobno nakrájeného česneku 1 malý svazek nahrubo nasekané bazalky na kousky nalámaný ovčí sýr 1 sklenice olivového oleje, pepř Špagety uvařit ve slané vodě „al dente“, tj. ne zcela do měkka a slít. Z rajčat odstranit slupky (krátce ponořit do horké vody a sloupnout), nakrájet je na kostičky a smíchat s česnekem, bazalkou, ovčím sýrem a olivovým olejem, osolit a opepřit. Omáčkou špagety přelít. Ještě jedna orientální specialita, dědictví Arabů

Fritované vlasové nudle (Pasta fritta alla siracusana) 3 vejce, vepřové sádlo 150 g strouhanky 600 g vlasových nudlí 150 g medu 1 sklenička pomerančové šUávy Vejce rozkvedlat ve velké míse se špetkou soli. Do jiné velké mísy nasypat strouhanku. Nudle uvařit „al dente“ a slít. Kuchyňskými kleštěmi je po porcích omočit nejprve ve vejcích, pak obalit ve strouhance. Fritovat na sádle tak dlouho, dokud se neobjeví zlatá kůrka. Med a šUávu smíchat a ve vodní lázni zahřát. Hotové nudle tekutinou pokapat.

Rýžové kuličky na sicilský způsob (Arancini alla siciliana) 2 zralá rajčata

půl cibule nakrájené na kostičky olivový olej 100 g hovězí sekané 250 g čerstvého nebo mraženého hrášku sůl a pepř 250 g rýže 50 g másla 50 g strouhaného ovčího sýra olej na fritování Rajčata sloupnout a rozmixovat nebo propasírovat přes cedník. Cibuli trochu podusit, přidat sekanou a hrášek. Krátce opéci. Přidat rajčata, sůl a pepř a na slabém ohni pomalu vařit, aby se zredukovalo množství tekutiny. Mezitím uvařit rýži, přidat máslo, nastrouhaný ovčí sýr a 1 vejce. Nechat vychladnout. Z hmoty vytvořit malé kuličky s kapsou. Tu naplnit masem a dobře ji zavřít. Ponořit do ušlehaného vejce a obalit ve strouhance. Fritovat v oleji. Jestli nás letos slimáci ušetří a cukíny budou řádně kvést, je možné připravit něco zcela neobvyklého, totiž

Plněné cukínové květy (Fiori di zucca ripieni) 2 vejce 50 g mouky 12 květů 275 g ricotty, lze nahradit tučným tvarohem trochu muškátového oříšku svazek pažitky 1 rozkvedlané vejce 4 lžíce parmazánu sůl, pepř, olivový olej 2 vejce rozkvedlat a postupně přidávat mouku. Nakonec vmíchat 4 lžíce studené vody a vymíchat hladké těsto. Květy umýt pod tekoucí vodou a z jejich vnitřku odstranit eventuální hmyz. Opatrně osušit. Náplní z tvarohu, pažitky, muškátového oříšku, parmazánu, soli a pepře je naplnit. Jejich konce opatrně zakroutit, aby nádivka nevytekla. Na pánvi rozpálit olej a květy v něm ze všech stran fritovat. Nechat okapat a servírovat.

Piškotový dort s ricottou (tvarohem) a meruňkovým želé (Cassata) 100 g meruňkového želé 1 piškotový korpus, asi 350 g 600 g tučného tvarohu (ricotta) 300 g cukru Chlumecké listy

ZAJÍMAVOSTI

120 g hořké čokolády v malých kouscích 350 g nadrobno nakrájeného kandovaného ovoce 10 g pistácií nebo piniových jader skořice 1-2 likérové sklenky maraschina (třešňového likéru) 200 g cukru pudru Formu na pečení dortů vyložit pergamenovým papírem a potřít meruňkovým želé. Dortový korpus horizontálně rozříznout a položit na želé. Tvaroh (ricottu) ušlehat, přimíchat cukr, pistácie nebo piniová jádra, nalámanou čokoládu, kandované ovoce, na špičku nože skořice a trochu maraschina. Krém naplnit do formy a přikrýt druhým dílem korpusu. Nechat

v lednici nejméně 2 hodiny, ale lépe přes noc. Vyklopit na tác, pergamenový papír opatrně odstranit, želé uhladit, Pudrový cukr smíchat se zbytkem maraschina, dort polevou přelít a nechat ji ztuhnout. Nakonec pro horké letní dny chladivé osvěžení v podobě zmrzliny. Gelato (zmrzlina) - základní recept 4 žloutky 100 g cukru 500 ml mléka nebo smetany Žloutky s cukrem ušlehat do pěny, přelít do hrnce a při nízké teplotě opatrně zahřát. Za stálého míchání postupně přilévat mléko či smetanu. Vychladlou masu dále zpracovávat ve zmrzlinovém stroji nebo nechat ztuhnout v mraznič-

AUTEM PO EVROPĚ Několik rad na dovolenou Každým dnem se přibližujeme létu. A také dovolené. Hned po zodpovězení otázky: Kam pojedeme? Následuje další: Čím? Všem, kteří volí nezávislost poskytovanou vlastním automobilem, a těm z vás, kteří se chystají do autopůjčovny na místě své dovolené, jistě přijde vhod přehled praktických tipů i důležitých rad pro bezproblémové cestování po cizích zemích. Při cestování autem platí dvojnásob: cizí kraj, cizí mrav. Informujte se o odlišnostech v pravidlech silničního provozu země, do které míříte.

Doklady a pojištění

Rychlost

Samozřejmostí je cestovní pas, jehož platnost nesmí končit dřív než tři měsíce po návratu, při použití automobilu k tomu přibývá ještě mezinárodní řidičský průkaz (týká se zejména Řecka, Bulharska, Irska, Itálie...)*, osvědčení o technickém stavu vozidla (OTP). Zelená karta potvrzuje placené povinné ručení (vystaví vám ji vaše pojišUovna).

Z mnoha odchylek byste určitě neměli pominout údaje o maximálních rychlostech jak v obcích, tak mimo ně. Ve většině zemí dnes platí rychlost v obci maximálně 50 km/h, mimo obec se rychlosti pohybují od 80 do 110 km/h a pro dálnice obecně platí 110 až 130 km/h. Pozor si dejte zvláště v severských státech, např. v Norsku platí na dálnici nejvyšší povolená rychlost pouhých 90 km/h, dále ve Španělsku, Mawarsku a Francii, kde platí rozdílné rychlosti mimo obec na silnicích první a druhé třídy. Povolené rychlosti by měly být přehledně znázorněny na informačních tabulích po přejezdu příslušných státních hranic.

Rozdílné dopravní předpisy Přestože se blíží doba sjednocení Evropy, jsou mezi dopravními předpisy jednotlivých států často podstatné rozdíly. Jejich znalost a dodržování je při obvyklých finančních poměrech českého motoristy naprostou nutností. Navíc v mnoha zemích Evropy i světa má policie právo zadržet vaše osobní cenné předměty do doby, než pokutu uhradíte. 6 / 2002

Světla Další rozdíly jsou v používání světlometů. Ve většině států je rozsvítit světla povinné za snížené viditelnos-

ce a každou půl hodinu ji promíchávat. Přidáním různého ovoce, popř. příchutí lze druhy zmrzliny obměňovat.

Granita - ledová tříš• různé druhy ovocných šUáv či káva Ledovou tříští naplnit sklenice a přelít přes ni šUávu nebo studenou silnou černou kávu. Pokud se rozhodnete pro kávu, výrazné kvalitativní i kalorické zlepšení nápoje dosáhnete čepicí ze šlehané smetany. Poslední dva recepty by Vám měly pomoci zachovat si svěžest i během - doufejme že opravdového, tedy horkého - léta. Hana Tomsová

ti a v tunelech, ovšem v Polsku, Norsku, Finsku či Dánsku se svítí nepřetržitě, např. odlišné v používání světlometů je Mawarsko, kde je svícení povinné i přes den, ale pouze mimo obce.

Dálniční poplatky Dálniční poplatky se v řadě evropských zemí hradí přímo při vjezdu na dálnici. Přesto, že se vám zdá cena vysoká, raději ji zaplaUte. Kvalita ostatních komunikací a jejich značení není ve všech státech stejná (např. ve Španělsku a Portugalsku). To, co ušetříte na penězích za dálnici, ztratíte zase na čase. Ani zakoupení dálniční známky však tento problém neřeší definitivně; před některými mosty a tunely je možné setkat se s vybíráním mýtného.

Alkohol V některých zemích (Španělsko, Francie, Portugalsko, Itálie...) je povolené množství alkoholu v krvi až 0,8 promile. Ovšem to platí pouze v případě, nezpůsobí-li motorista dopravní nehodu. * Většina okolních států uznává český řidičský průkaz. Mezinárodní řidičský průkaz vystavuje dopravní inspektorát na základě předložení vyplněné příslušné žádosti, fotografie a padesátikorunového kolku. 39

ZAJÍMAVOSTI

Některé zajímavosti ze světa V Mawarsku mají městské autobusy absolutní přednost v jízdě V Portugalsku má motorové vozidlo vždy přednost před nemotorovým

Ve Španělsku musí mít řidič nosící dioptrické brýle s sebou ještě jedny náhradní V rumunských horách mají přednost vozidla jedoucí z kopce

„Být vydán napospas“ Mnoho lidí má tew pocit, že jsou vydáni napospas nelítostnému trhu, hrám politiků, podvodným majitelům podniků. Co znamená úsloví: „být vydán napospas“, jistě většina z nás ví. Když je něco vydáno napospas, je to vydáno všanc čili v plen, mění se to v kořist. Ale co je to ten napospas? Nebo snad pospas? Za vysvětlením těchto podivných slov musíme do italštiny nebo raději přímo do latiny. Tam existuje výraz pastus, ne náhodou podobný našemu pastva. Latinské pastus znamená pastva, krmení, živení, potrava, jídlo. V italštině pak z pastus vzniklo slo-

vo pasto, které znamená jídlo. Předkrmům pak Italové říkají antipasto, odkud je známá antipasta, tedy původně předkrm, a zákusky pak Italové nazývali postpasto, později zkrácení pospasto. Slovo pospasto k nám přišlo po bitvě na Bílé hoře, kdy do našich zemí přesídlilo mnoho Italů, a stalo se v podobě pospas či pospasy ve významu „zákusek po hlavním jídle“ docela běžnou součástí češtiny. Nový význam tomuto výrazu dal Jan Kollár ve své slavné básni Slávy dcera. Na jednom místě tam říká: „Večer, když dokonaly se kvasy, zrádce hostům svojím předložil hla-

Automobil jedoucí po tureckých silnicích musí být vybaven dvěma výstražnými trojúhelníky Km (podle magazínu DIMENZE)

vy našich knížat na pospasy.“ Kollár tu slovo pospasy použil obrazně - hlavy jako zákusek. Zákusek jako něco, co dává všanc, v plen, hlavy nepřátel jako něco, co se jen tak slupne po hlavním jídle. Slávy dcera byla ve své době tak populární, že se tato metafora vžila natolik, že jsme už zapomněli její původ a slovo napospas používáme, aniž tušíme, že má něco společného se zákusky, s jídlem, s Janem Kollárem, s pastvou, s italštinou a antipastou. Mimochodem slovo pasta sice také pochází z italštiny, ale se slovy, o kterých tu dnes byla řeč, nemá nic společného. Pochází z italského pasta, které znamená těsto. Mi-HLA

Reklama

40

Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

Jan Těšík:

PAMĚTI MÉHO ŽIVOTA NA RUSI

V Čeljabinsku jsem však naši hudbu již nezastihl. Náčelník stanice mi oznámil, že prý odjeli na Ufu. Ještěže jsem se dostal do našeho českého vagonu vezoucího produkty taktéž do Ufy, jinak bych byl zkusil dosti hladu a zimy. A to u bratrů provázejících onen vůz jsem se přece přiživil. Cesta nám dosti vesele ubíhala, takže jsme dne 13. t. m. stanuli v Ufě na stanici. Hudbu jsem lehko našel, stála na třetí puti (koleji). Zde mě již bratři zvěstovali, že Německo uzavřelo příměří. Pozorovali jsme sice s napětím z novin hlášený nástup spojenců, že by však byli Němci již tak v úzkých, přece jsme neočekávali. Tím více radostně však na nás ona zpráva působila. Těšili jsme se, že to nyní již asi všecko skončí, však bohužel jsme se zklamali. Již skoro rok uplynul od té doby, a válčí se vesele dál a naopak kapitalismus ještě snad by tu a tam potřeboval leccos vyčistit pro svoje šmejdy. Však píšíc tyto řádky, doufám, my armáda česká zde na Rusi zachováme si již naše ruce čisté. Dne 17. t. m. hráli jsme na pohřbu social. revolucionáře „Selemencova“. Zde bylo zajímavé jedno a totiž: pohřeb se odbýval bez účasti popů (kněží). Zcela po demokraticku. 18. 11. t. r. přijel do Ufy vrchní velitel ruských vojsk gener. Bordyrev. (Pozn. Ruského vojska bylo tehdy ještě velmi málo.) Večer toho dne jsme také hráli v městě v tzv. „Americ. Nomerách“, kde na jeho počest byl dáván večírek. Přítomen byl také pluk. Vojtěchovský. Tento člověk, ačkoliv si získal veliké zásluhy a byl prvním činitelem v našem vystoupení a ačkoliv druzi plukovníci např. Gajda Čeček byli povýšeni na generály, Vojtěchovský zůstal sedět. Pravda, on byl ruský člověk, však lepší než některý z těch našich pánů Čechů. On také v těch dnech od nás odešel k ruské části, stav se vrchním velitelem ufinské fronty a zároveň povýšen na generálporučíka. S ním také odešlo z našeho pluku kus toho ducha, kus toho nepřemožitelného sebevědomí našeho vojáka. Na jeho místo velitele pluku nastoupil velitel I. praporu major Němec. Násle6 / 2002

dujícího dne, 19. t. m., rozlétla se jako blesk zpráva, že „Všeruská vláda“ v Omsku byla arestována a že admirál „Kolčak“ prohlásil diktaturu. Tato zvěst ohromila nejen ruskou veřejnost, ale i nás. My, kteří bojovali proti bolševikům, poctivě jsme pomáhali celému ruskému národu, a proto se nás to bolestně dotklo a každý byl zvědav, jak se k tomu zachová naše vedení. Měli jsme tehdy dosti sil a vlivů, bychom... Však bohužel, to se nestalo. Nechali jsme to plavat. A také to byly opět bezpochyby intriky spojenců. Dne 21. 11. přijely do Ufy 3 vlaky Francouzů. Byl jich slabý prapor. To bylo vítání, jak by také ne, vždyU to bylo první spojenecké vojsko a - poslední. Také na jejich počest byla pořádána hostina, na které jsme hráli a o níž se blíže zmíním. Hostina ona byla opět v Amer. Nomerách. Plný sál stolů, které byly pokryty nejrůznějšími jídly a pamlsky. Ba ani spirt nescházel. Ovšem ufinští měšUané se chtěli nechat vidět. Slečny z nejlepších rodin dělaly číšnice (roznášečky). Asi v 8 hodin večer přišli městští pořadatelé, představitelé různých národností slovanských atd. Generál Vojtěchovský také byl přítomen. Po nich asi za hodinu přišli očekávaní Francouzi. Nastalo vítání a my, hudba, načali jsme hrát koncert a Francouzi načali - pít a jíst. Když bylo vše již v rozjařeném stavu, ujímali se slova různí představitelé, hovoříce o politické situaci a děkujíce Francouzům. Tito však nerozuměli ani slova ruského (prostí vojáci) a vždy, když končil jakýkoliv řečník, Rus nebo Polák nebo Ukrajinec, křičeli plným hrdlem: „Vivat ba Tschech“. Přitom jen a jen byli zaujati hudbou. Ovšem kořalka jim šla na mozek, takže neměli všecky pohromadě. Náš křídlovák Veselý, který také „rád“, držel se docela s jedním Francouzem okolo krku a jazyk, kterým se domlouvali, není jistě znám na žádné škole světa. Francouz se snažil mluvit po rusky a „Honda“ opět naň německy. Pěkný to z nich byl opravdu obrázek. Po půlnoci začali pomalu chodit a jezdit domů a my, hudebníci, teprve měli dostat jíst. Ovšem byly

to zbytky se stolu, které „páni“ nestačili sníst. Tehdejší náš starší br. „Medal“ chodil od jedné mísy ke druhé a ochutnával, kde jest co lepšího. Br. Novákovi to bylo ovšem líto a při nejbližší příležitosti to píchnul „starému“ (kapelníkovi). Ještě když jsme šli potom domů, předcházeli nebo doháněli jsme rozjařené Francouze.

Češka od Pardubic Ty dny četli jsme v našich novinách zajímavou zprávu, že kdesi před Permem naši zajali Češku s jejím „kavalírem“, ruským zajatcem, vracejícím se „na rodinu“. Podle jejího udání byl z jedné vesnice od Pardubic, kde se seznámila se svým milým, který tam pracoval a který ji zlákal, by s ním jela do Ruska, že si ji vezme. Však, když po velkých útrapách dorazili již na Ural, on jí sdělil, že jest ženat, však že prý ženu vyžene. Oklamané dívce ovšem se to příčilo a nechtěla již s ním nic mít, šUastná náhoda ji přivedla k našim. Přecházeli totiž ruští zajatci, vracející se domů, přes frontu. Bolševici je pouštěli a naši též. Však také uboze vypadali. Rozedraní, namnoze bez spodního prádla, a - bosi. Poskytovali obrázek nevýslovné bídy. My jsme jim však dle možnosti pomáhali prádlem, jídlem. Tak i jedna taková skupina několika zajatců atd. s onou Češkou přišla jednu noc k naší „zástavě“. Bratr, který měl službu, zastavil je a ptá se, kdo jsou. Odpověw mu dala ona Češka, ovšem v ryze českém jazyku. Nato on povídá čistě těmito slovy: „Kdes ses tu vzala, potvoro.“ Myslel asi, že jest to nějaká Češka, prostitutka. Na to byla vyslýchána, což jsem již napsal napřed. ToU vše. Ještě musím dodat, že již zůstala u nás jako milosrdná sestřička a „Rusa“ poslala k jeho ženě. Po nastoupení Kolčakovy diktatury nastalo zatýkání bývalých členů vlády po všech městech. Tak dne 2. 12. - 3. 12. v noci byli arestováni v Ufě. Nemile se to dotýkalo také našeho vojska, které stále důrazněji žádalo jeti na dávno slibovaný oddych. Devátého prosince t. r. byl jakýsi vojenský svátek rytířů řádu sv. Jiřího, při kterém 41

ČASY MINULÉ

generál Vojtěchovský byl přítomen na slavnosti. Také Francouzi nescházeli. Po odbytí všelijakých ceremonií byla „defelírka“. Naši kluci nadávali, že se s nimi nedá držet krok. A což potom na cestě k nádraží, když začali po naší hudbě troubit francouzští trubači, to žádný jsme podle nich nemohl jíti. Tempo měli tak rychlé, že nebylo možné držet krok. V řadách našich rot ozývaly se výkřiky: „Do bot“ a jděte s tím do pr... atd. nepřetržitě. Však Francouzi troubili svou dál, takže jsme byli skutečně rádi, když jsme došli na nádraží. Jak jsem již podotkl, naši vojáci nechtěli již na frontě být, žádajíce odsun na oddych. Ba ani do Ufy do kasáren se nikdo nechtěl stěhovat, dobře předvídaje, že při nejisté frontě kol Ufy vlastně by to žádný oddych nebyl. A soudili také správně, neboU krátce po našem odjezdu (odjeli jsme z Ufy 11. 12.) bolševici město obsadili. 12. 12. v 11 hodin v noci přijeli jsme do st. „Běrwauš“. Zde jsme zůstali státi 8 dní, než se rozhodne „nahoře“, kam nás dají na odpočinek. Zima již byla značně tuhá. Vzpomínám si, jak jsme šli: já, Musil, Patera, Kaše, Smělý do lesa za Běrwauš vyzkoušet si pušky. Když jsme se vraceli (bylo asi 6 hodin navečer), museli jsme si držet nosy, by nám neomrzly. Opravdu v Čechách, v našich zlatých Čechách, něčeho podobného se člověk báti nemusí. Blížily se pomalu svátky vánoční a já jsem vzpomínal, jak asi tam, tam daleko na západě připravuje se na ně moje drahá ženuška, jak asi také vzpomíná a zdali vůbec o mně ví, že jsem živ. Kolik ještě vánočních svátků budeme odloučeni anebo sejdeme-li se kdy vůbec??? Dvanáctého t. m. jsme vyjeli směrem k Čeljabinsku, kamž jsme 21. přibyli. Dozvěděli jsme se, že náš pluk má oddychat v Jekatěrinburgu, čemuž jsme byli všickni rádi a kam také jezdily již naše vlaky. Však nás, hudbu, si opět zadrželi v Čeljabinsku. Byly totiž již vánoční svátky a naši páni od sbor. velitelství nechtěli být bez muziky, tak jsme tam zůstali. Kapelník jel napřed do Jekatěrinburgu a s námi zůstal pouze starší „Me42

dal“. Ano, byli to již páté Vánoce, co jsem nebyl pohromadě s mými drahými. Rok za rokem stále ubíhá, naděje přenáší se z roku na rok a stále, stále není konec tomu utrpení, stále ještě nám vzkazují z domu, z vlasti, že prý třeba ještě trpělivosti. Dobrá struna hodně snese, nechá se silně napnout, však jestli se na ní více žádá, nevydrží a praskne. Tak napínají již druhý rok naši trpělivost (nemyslím právě naši vládu, však nenasytné, hamižné „sojuzníky“, od kterých tato jest odvislá), a tak jako dříve bylo, oni staví napřed choutky a interesy kapitalistické, úplně opomíjejíce duši, cit 70 000 českých dobrovolců, kteří tolik přispěli k jejich vítězství. Však marné vaše úsilí, páni, nezadržíte více světovou demokracii (nemyslím bolševismus), která bude někdy soudit vaše jednání.

Štědrý den 1918 Nádraží zahalilo se v temnotu, jen tu a tam vidíš zřízence procházeti se s blikavou lampičkou. Všichni z vagonů ušli na koncert hrát, jen já zůstal doma následkem bolavého pysku. Od vesnice slyšet štěkot psů. Drobný sníh zaletuje do polootevřeného okna, u kterého sedím, upíraje zraky kamsi do neurčita, do dálky. Necítím chladna, protože tělo sedí samo, duše přítomna není, ta dlí daleko, daleko, v malém doškovém domku, dívá se oknem do světnice, kde u stolu sedí Mařenka, Liduška - ženuška se otáčí kol plotny a na líci třpytí se jí slza, to jistě také vzpomíná na mě tak jako já na ni. Dětičky obdivují různé pamlsky na stromečku a vidíce matku plačící, ptají se, proč pláče. Tato objímá jich a odpovídá: vzpomínám na tatínka, jestli také mu Ježíšek něco nadělil a jestli již nám ho brzy přivede. Potom zasedne ženuška ke stolu, babička, Jenka, a po večeři zapalují svíčky, kdo nejdříve zemře. Ba ani na mě nezapomněli, také mi rozžehli svíčku. Však co to? Moje svíčka nejdřív dohořívá, nejdříve dohasíná, ženušce to vynutí opět slzy na líci, vidím její dobrou, zmučenou tvář a jest mně jí tolik líto, však nemohu se jí nechat vidět, nemohu ji potěšit, což mi působí hroznou bolest. V tom

svist kolemjedoucí lokomotivy vyruší mě z dřímoty a já cítím krutou skutečnost, zavírám okno a snažím myšlenky převést - však marně. Stále mám před očima duše, bytosti mně tak drahé. Závidím těm zajatcům „Austriakům“, kteří jistě tou dobou sedí doma v Čechách u společného stolu se svou rodinou a jsou šUastni. Však zapuzuji opět onu myšlenku, neboU kdybychom byli všickni tak jednali, kdybychom všickni byli šli domů, zda by naše vlast byla svobodna?? Zda by uvěřil svět, že nechceme žít pod Habsburky? Zda by věřil svět, jestli by náš odboj nebyl veden ve zbrani? Ne, jistě by nám tak nevěřil, kdyby nebylo našeho vojska. Nyní svět věřit musí a nemůže rozhodovat o nás bez nás. Proto jestli již bude mi souzeno zemříti zde na sibiřských pláních, jestli souzeno mi nevrátiti se více do drahé vlasti, nebude smrt moje marnou a děti mohou říci, že tatínek jejich nezemřel nadarmo. Dlouho, dlouho do noci jsem se převaloval ze strany na stranu, až posléze mě přece spánek přemohl. Vše z těchto kolem - jen hvězdy svítí a měsíc pastýř jejich uprostřed v své divuplné kráse zvolna pluje dál a - dál... a slabý vánek kamsi uhání v neznámé směry - šíleným letem. Mě touha mučí, srdce mi svírá, jen naděje, ta drahokamem září jako jitřenice, jež zjevuje se na nebeské pláni, a v duši mojí nezdolná víra sil mě dává - na pouti světem. Mám jednu prosbu k Tobě, vánku můj, ty lítáš do světa, že všemi směry vyřif tam mým milým, že jsem zdráv, předej jim pozdrav tisícerý. Také Ty, měsíčku, dobrý buf, o co Tě prosím, nezabuf nad naši českou zem klidně vpluj, můj drahý rodný kraj poceluj. Pozorně nahlédni v okénka, za nimi spát bude dívenka, možná, že dvě budou děvušky, toh obě mé milené dcerušky, u nich též jistě spí matička, má drahá, hezounká ženuška, potěchu, prosím Tě, dej jim, dej, stříbrným svitem svým zulíbej. Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

Marie Adamcová

KLAMOŠSKÉ VZPOMÍNKY Štítská hospoda Hospody mají většinou své vlastní jméno. Buw podle umístění, jako třeba Na růžku, U rozcestí, Pod lesem. Nebo podle prvních majitelů, v Praze je takových dost a dost. U Fleků, U Šmelhausů, U Schnellů, U Vejvodů. Ve Štítě je to třeba Chárovna. Některé dámy jsou proslavené i literárně. U kalicha, světově proslulá, U partyzána oslavená Otou Pavlem, kde se bude stále opírat o veřeje náš Gary Cooper, Radek Brzobohatý s nezaměnitelným mužným hlasem. A opěvovaná - Jó, Na Marjánce, Na Marjánce, tam se tancuje, jó, tam se tancuje... Krásné, nesmrtelné hospody. Ta štítská, kterou tew vlastní František a Julie Hlaváčkovi, měnila jméno vždy po svém majiteli, a tak se tu začalo říkat U Hlaváčků. Temperament nového hospodského dal zapomenout na všechna dřívější označení a dal mu stejný lesk jako svým sklenicím, které s fortelem leštil utěrkou. Tu měl stále při ruce, většinou za laclem zástěry. Pípy a roury, všechny hladké kovové součástky jeho šenku se musely lesknout, zářil i jeho obličej, cihlově zčervenalý, leskl se i jeho sčesaný knír. I když dědeček, - stále frajer. Také jeho, tew už jenom bába, byla pro něj stále ta nejlepší, jó, nikdo nedovede uvařit líp než moje bába, jó naše bába, ta umí šít, té se holky žádná nevyrovnáte. Tak to bylo až do smrti. Tew ale zařizují hospůdku, kupují krávu, mají už i králíky, slepice. Jsou ještě poměrně mladí. Hospoda tedy žije opět svým životem, plná chlapů, smíchu a halasu. Zapíjejí den, všechnu tu zatracenou dřinu, politizují a i žvaní, řehtají se jako koně a plijí. „To žas bude vody“, myslí si hospodská, když se podívala okýnkem ze své kuchyně na ty rozpálené kunčafty, jak tlučou do stolu, šUouchají se a někdy se hádají hlavně u karet. „Jsou to pořád kluci, jen už trochu 6 / 2002

starší.“ Dýmají, kouř se valí oknem, jak kdyby hořelo. Od teplých dní jara do říjnového posvícení celá sobotní a nedělní odpoledne, pokud neprší, ti mladší sedají a postávají u kulatých stolků na dvoře, plných půllitrů, vypitých, i plných s nadýchanou pěnou. Zpola dopité, jejichž pěna jak při jarním tání táhne k zlaté hladině, hořkosladkou vůní láká bzučící havěU. Hrají raději kuželník. Dřevěné koule drnčí, jsou z tvrdého dřeva, hlazené a vyleštěné samým hospodským. Drandí si to po dráze pod mohutnými kaštany od vrat až ke konci zahrady, pěkně vedle plotu při cestě k návsi. Rozrazí kuželky do stran, ty nepoddajné, hrdé, zůstanou stát, zakutálenou kouli hodí malý dobrovolník - kuželkář - do korýtka ve spádu souběžně s dráhou. A rychle ruce vbok jako ti staří. Slepice při každé ráně poodskočí, zdvihnou jednu nohu, natočí hlavu z profilu a přísným okem zhodnotí hloupé lidské chování. Chlapi ve svátečním, v bílých košilích, jinak po černu, rozumují nad hody, hádají se, kdo hodil líp nebo kdo líp tipnul. Snědí, štíhlí, šlašití. S rukou v bok, v druhé cigáro nebo půllitr, podupávají u stolů, kterým se třepetají okraje ubrusů, upevněné stříbrnými sponami. My, děti, lítáme sem tam a hulákáme. A dospělí nám sem tam nějakou šoupnou. Díváme se na ty pěkné mužské - byli tak sebejistí - dohněda opálení, sebevědomí. Hltáme jejich zkazky a chlubné řeči a bereme je vážně, dokud je už moc nepřeženou. Tu vyprskneme smíchy, řehtáme se, až se ohýbáme. Oni se baví, jsou středem pozornosti a my také. Když odchází hodit kouli, pošoupnou si frajersky černý klobouk pěkně do týla, vyhrnou rukávy bílé košile, popotáhnou kalhoty, štymují kouli v ruce, párkrát s ní vyhodí do výšky, aby si ruka zvykla a pak hodí. Je to divadlo pro hráče i pro diváky. Franc, s půllitry v obou rukách, zdvižené pěkně v úrovni hlavy, opá-

sán navíc velkou bílou zástěrou, halasně přibíhá, rozdává napěněné pivo, sáhne za ucho pro tužku, nadělá čárky na tácky, mrkne, komu co ještě chybí, hodí nějaké moudro do placu ohledně úspěšnosti dnešních hodů a běží za kunčafty do lokálu. Tady sedí spíše pantatínci a mažou karty. Pokuřují převážně fajfky a vydrží v mračnech kouře klidně do noci. Pivo mají v budníku po pravé straně, pěkně při ruce. Ženská tu, mimo hostinské, samozřejmě není ani jedna, ty mají stále co dělat doma - i když tu chlapi svorně tvrdí, že určitě klábosí zbůhdarma někde u plotu. Krásné bývaly poutě. Poklidné, nebe většinou vyfoukané do vyšisované modři, vlašUovičky právě odletěly a všichni zpěváčci uondaní po vyvedení mladých ztichli, většinou se nehnul ani lísteček. Dozrálo víno na zdi u stodoly. Na vysoké bílé zídce, která vymezovala předěl mezi Tahadlovými a hostincem se vyhřívaly mouchy. Vrchol zídky se třpytil ostrými úlomky skla barevných sklenic, aby se nedala přelézt a odradila možné poberty od jejího zdolání. Končila však vrátky na provázek. Tahadlovi byli zvláštní rodina. Měli velkého bílého koně. Na těch pár malých políček, tady u Štíta byl stejně jen písek, by stačila kráva a ještě by to brala jako povyražení. Ale oni měli koně. Lidé jim jejich opovážlivost nezůstali dlužni a o jejich kobyle složili tak trochu hanlivou říkačku a dávali k lepšímu různé skazky - jako třeba - Tahadlovi jeli na pole vybírat brambory a aby nemusili přerušovat práci cestou domů na oběd, nadělala paní spoustu švestkových knedlíků. V poledne jdou k vozu, u kterého stojí jejich bílá kobyla a kde mají hrnec s knedlíky. Kobyla se na ně otočila s očima vděčnýma, hubou plnou posledních švestkových - no to snad ne! Končilo to líčením, jak se starý rozkatil a to milé domácí stříbro pohonil - kobyla nechápavá a starý na smrt. Jó, ta Tahadlova kobyla, když nemohla tahala a když mohla lehla si, napila se melasy a ... si. Měli právo chodit po chodníčku přes pozemek hospody. Využívala jej hlavně stará paní - no stará - když nad tím přemýšlím, mohlo jí být kolem pa43

ČASY MINULÉ

desáti - ale na mne působila jak stoletá. Měla asi hrb, a tak se zjevnou námahou chodila ohnutá do oblouku, rukou se přidržovala zdi. Celá v černém, vpředu šaty téměř na zemi, vzadu do ohybu kolen, pomáhala si v pohybu holí. Působila jak zjevení z pohádek. Bála jsem se jí a jak vrzla vrátka, rychle jsem utkala a zmizela z dohledu. Do obchůdku chodily hlavně ženské a z nich se mi do paměti neusadila jediná -. Tew před poutí to byl šrumec. Vždycky se něco zapomnělo. Slávu pouUových a posvícenských tancovaček jsem zažila jen dvakrát - to už mi bylo pět, a tak nás maminka nechala u babičky. Všichni příchozí byli oblečeni v tom nejlepším, co doma ve skříni měli nebo v úplně novém. Kolem sálu na lavicích tetiny - to byla katovna! Muzikanti v rohu sálu a v šenku stoly s ubrusy, ty měli pan nadlesní s rodinou a adjunkt. Hajní, to už byla nižší šarže. Také pár sedláků. A hlavně karbanické stoly, bez karet by to nešlo. Do kola si rozjaření hráči odskočili nanejvýš jednou. Ve Štítě nebylo majetkové rozvrstvení nápadné. Tady na tom písku se toho moc nerodilo, to, co bylo, se většinou snědlo doma a na výdělek se musilo někam jinam. Nebylo co závidět. Seděli jsme jak hříbky na prahu do sálu a dívali se na kmitání nohou, povlávání sukní, dupání, výskání, rozjařené sálání, jak když se splaší stádo. K desáté harmonikář, který si vylezl na židli a seděl na jejím opěradle, zpíval, až mu nabíhaly žíly na krku. Náhle v opileckém hnutí mysli vytáhl pistoli a začal střílet. Naštěstí zatím do stropu. Zmatek, křik, ječení. Nás babička popadla a v kuchyni nás strčila pod peřinu. To byla nádherná vřava. To se jen tak nezapomene. Vykládalo se o tom ještě dlouho, ale na policii? Prosím vás! Ani se nepoprali. Jaká by to byla zábava. O maškarním plese se vyvěšovaly girlandy z chvojí a lampióny. Lítaly jsme mezi kousky, kdy se muzikanti domlouvali o dalším čísle a klouzaly se na klouzkem posypané podlaze. Ach, to bylo! Bylo nás dětí jak vrabců. Tehdy! No, a pak přišla válka a zábavám byl konec. V sálech se svolala nanejvýš nějaká schůze nebo porada ho44

lubářů. Děda zakoupil piliňák a biliár „aby tu nebylo jako o funusu“, a tak se dění hospody přestěhovalo do sálu. Piliňák i s trubkami se vyžhavil do červena, stáhly se rolety z černého papíru do ulice a chlapi, kdysi tak hluční, politizovali tew piánko. Vědělo se, že někdo ve vsi udává - ale kdo to je? Štít byl tak zastrčený, neměl ani čtyřicet domků - válka se jej dotýkala jen okrajově. Kupodivu práce bylo dost. V okolních velkých městech byl zaběhaný válečný průmysl - Kolín - Pardubice, samá prachárna a výbušniny, také chemie - Přelouč - Hradec a velká Škodovka. Němci vyhlásili totální nasazení, chceš nebo nechceš - musíš! Babičce se konečně trochu zvětšil obytný prostor. Lokál byl prázdný, a tak si ho zařídila jako pokoj. PouUové a posvícenské hostiny se pořádaly tew tady. Konečně měla trochu pohodlí. I když byla stále hezká, celoživotní námaha se projevila na bolavých nohách. Trpěla bércovými vředy na nohách zrůzněných vystouplými křečovými žílami. „To jsou tew mé děti,“ říkala. Denně koupat, mazat, balit. Dělala všechno tak trpělivě. A zas v sobotu zaklekla už ve čtyři ráno a rýžákem, čtverec po čtverci, drhla podlahy do běla. Válečné poutě i posvícení byly tew u babičky svátečnější. My s Milošem jsme chodili pěšky, maminka nás doháněla až u Štíta na kole a nakonec nás frajersky po závodnicku na závodnicky upraveném kole předjížděl Drahomír. Otec přijížděl jako poslední až z Chlumce, kde sedávali pravidelně v neděli dopoledne U jelena s přáteli. Jednou mi hned za vraty podal zlatooranžovou kouli - nechtěla jsem ji ani jíst jak byla krásná. Krásně hladila hebkými chloupečky po tváři. Moje první broskev v životě. Po babiččině kaldónu, mezi husou a dortem, se rozlehlo zoufalé volání o pomoc. Všichni jsme vyletěli, co se děje. Drahomír se držel trámu pod okapem lednice. Zoufale se komíhal, pod ním propad tří metrů. Chtěl vybírat vrabce, žebřík mu sklouznul a tew tu visel už z posledních sil. Rychle mu stavěli žebřík tak, aby dobře dosáhl na šprušle, vylezli za ním a přidržovali jej, aby nespadl. Ta úleva, brácha je zachráněn! Otec jen zdvihal oči k nebi.

Lovil tam asi odpověw, proč ten kluk musí tak blbnout. To bylo o pouti a o posvícení, první neděli v říjnu, kdy bývá podzimně smutně až k pláči, otočil knoflíkem rádia a světe div se, ozval se dojímavý francouzský šanson, zpívaný slavnou francouzskou šansoniérkou zastřeného hlasu s nádherně vibrujícím er, kdykoliv se ozvalo parle nebo amore. Náš student, pochopitelně ještě puberUák, vždycky větší téměř o třetinu jak já, rozmáchle vykládá, jak je tato píseň strhující, tak žalná, že se až při jejích zvucích muži zabíjejí - tedy - páchají sebevraždu. Bere to hlavně Mawary úplně lavinovitě! Oni jsou už takoví. Hleděla jsem na svého bratra obdivně. „To všechno z lásky,“ vysvětluje. Co to ta láska asi je? To bude asi krutá nemoc, vytvořila jsem si názor na základě jeho rozkladu. Za pár let jsem jej svou výškou začala dohánět. Bylo po válce, Rusové už odjeli a zdálo se, že tew už bude vše jen krásné. Je zase klidný pouUový čas, sedíme všichni kolem stolu. Po mistrovských dílech babičky na mne Drahomír mrknul a sebrali jsme Milošovi třistapadesátku, starší motocykl, na který byl příšerně pyšný a jeli jsme k Chárovně. Tam mi ho předal, řekl mi pár instrukcí a nechal mne řídit do Štíta a zpět, a tak jsem se naučila taky jezdit. Miloš by mi ji nikdy nepůjčil. Mezi Milošem a Drahomírem byl velký rozdíl. Miloš raději rozbil koloběžku, než by mi ji předal, a tak to bylo se vším. Drahomír spíš přemýšlel, čím mi udělat radost. I mamince, i když nebyla jeho vlastní - stále vymýšlel, jak ji potěšit. Jen k otci měl až sveřepý postoj. A on by o jeho lásku tolik stál, tolik mu na něm záleželo. Měl pocit, že je za něj dvojnásobně zodpovědný. I za svou první ženu. Škola šla Drahomírovi hravě, a tak právem v něj skládal své naděje a představy. Netrap se, tatínku, všechno bude zanedlouho stejně jinak. Blíží se konec války, světová revoluce, bláznivé politické zvraty. Rozhodí to naše malé společenství každého jinam, nebudeš to moci ovlivnit - rozdrtí to tebe jako první oběU. Sedíme tu tew v družném hovoru v laskavém prostředí babičky, nafouklé žloutkové žabičky, půlměsíčky a rakvičky se šlehačkou se rozplývají Chlumecké listy

LÉKÁRNA INFORMUJE

na jazyku, občas spustí orchestrion. Ty chvíle ozlatí náš čas, až na nás dolehnou všechny strázně, bolesti a osobní tragedie, kterými budeme procházet.

Dnes už vím, jak se mýlíme ve významu slova láska v průběhu našich životních fází. Právě tew, v těchto chvílích tu stála, byla tu bytostně přítomná. Obě-

tavá, zářila jak babiččiny oči. Dávaná z rukou poničených tvrdou prací kolovala jak miska se vzácným pokrmem, který nás nasytí pro horší časy.

Rýhy, lámání, skvrny

CO NA VÁS PROZRADÍ NEHTY Ruce, stejně jako letokruhy stromu, prozrazují věk člověka a beze slov vyprávějí ledacos o jeho životě. Stav nehtů vypovídá mnohé o současném zdravotním stavu. Některé změny nás upozorňují na to, že není s námi všechno v pořádku. Bílé tečky, příčné pruhy nebo poškození přední části kdo si jednou pořádně prohlédne deset rohovinových destiček na svých prstech, ten určitě najde na jejich povrchu malinkou vadu na kráse. Naštěstí je většina takto pozorovatelných změn neškodná. Pouze odrážejí to, co se s nehty každodenně děje: Musejí snášet vodu, mýdlo, lak na nehty, mechanické dráždění při manikúře, při údržbě domácnosti, při práci na zahradě nebo v zaměstnání. To vše na nich zanechává stopy. Některé změny však upozorňují na to, že někde v organismu je narušena látková výměna, a signalizují, že bychom měli absolvovat důkladnou lékařskou prohlídku.

Uvolňující se nehtová destička - Vyskytuje se často po dlouhodobém styku s vodou, roztoky mýdel nebo pracích prostředků, silném zatížení hrany nehtu nebo při příliš intenzivním čištění nehtů. Nehet se částečně oddělí od nehtového lůžka a v oddělené části zbělá. Dalšími možnými příčinami jsou např. kožní onemocnění, onemocnění štítné žlázy, diabetes, těhotenství. Při práci noste ochranné rukavice. Používejte šetrnou manikúru.

Zbarvení nehtů - Ke zbarvení může dojít na nehtové destičce, v ní a pod ní. Ke změnám pigmentace dochází často po styku s chemikáliemi nebo po užití léků. Vyskytují se také při onemocnění srdce, při infekci bakteriemi tvořícími barvící látky, a jako následek fyzikálních faktorů - krevní podlitina. Jde o zbarvení neškodné, jestliže v krátké době opět zmizí. Přetištěno z časopisu ZDRAVÝ ŽIVOT

Důlky - Na povrchu nehtu se oddělují částečky rohoviny od zbytku zdravé nehtové destičky a tvoří volná místa velikosti špendlíkové hlavičky. Může jít o příznak kožního onemocnění, lupénky. Potom je nutná lékařská prohlídka.

Bílé body a pruhy - Bílé body a pruhy na jednotlivých prstech jsou častější u mladých lidí. Bíle tečkované nehty případně také signalizují nedostatek vápníku. Toto postižení nehtů je neškodné. Dbejte na šetrnou manikúru, případně se doporučují přípravky s obsahem vápníku.

Rýhy - Mohou se objevit po těžkých infekcích nebo při otravách. Velmi zřetelné rýhy většinou probíhají napříč nehtem. Lékaře navštivte tehdy, jestliže jsou postiženy všechny prsty a příčné rýhy se nezacelují.

Reklama

Roztřepený okraj nehtů - Příčinou jsou převážně vnější vlivy: Hra na hudební nástroje, jako je kytara, housle nebo klavír, časté mytí rukou nebo používání laku na nehty a odlakovače. Iniciátorem může být i nedostatek železa. Koupejte konečky prstů ve vlažném olivovém oleji. Po konzultaci s lékařem případně užívejte přípravky s obsahem železa.

Měkké, lámající se nehty - Tyto nehty jsou důsledkem častého mytí, práce ve vlhkém prostředí, kontaktu s chemikáliemi, alkoholy nebo rozpouštědly tuků nebo změkčovacími látkami a tenzidy z čisticích a pracích prostředků. Může je poškodit i časté používání laku na nehty a odlakovače. Dalšími možnými příčinami jsou nedostatek vitaminu A, vitaminu B, biotinu, železa nebo vápníku, onemocnění lupénkou, nesprávná výživa. Doplňte stravu o vitamínové a minerální přípravky. 6 / 2002

45

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

Narozené děti s trvalým bydlištěm v Chlumci n. C. nar. 30. 4. 2002

David Kárník

nar. 18. 5. 2002

Ester Hájková

Odešli z našich řad * 1920 ✝ 22. 4. 2002 * 1915 ✝ 29. 4. 2002 * 1925 ✝ 7. 5. 2002

Marie Černohorská Marie Tůmová Jaroslav Petrovický

Věra Vopěnková

* 1926 ✝ 10. 5. 2002

Ivona Uchytilová, evidence obyvatel MěÚ

Sňatky uzavřené na zámku Karlova Koruna 1. 6. 2002

Radek Mydlář Lucie Moravcová

OhnišUany Dymokury

Josef Hlavatý Miroslava Bílková

Radovesnice II. Lipec

Pavel Soukup Zuzana Kadavá

Hradec Králové Hradec Králové

Vladimír Brzák Hana Kubešková

Kněžice Kněžice

Jiří Sobolík Kateřina Luňáková

Chrudim Chrudim

Leoš Pavlásek Martina Šimůnková

Chlumec nad Cidlinou Chlumec nad Cidlinou

Michal Semenec Naděžda Kolbabová

Nepolisy Chlumec nad Cidlinou

Jindřich Veselka Markéta Mojžíšová

Chvaletice Chvaletice

Sebastián Martinec Jana Havlínová

Dymokury ChoUovice

David Mandát Edita Vašatová

Chlumec nad Cidlinou Chlumec nad Cidlinou

8. 6. 2002

Sňatky uzavřené v obřadní síni MěÚ 7. 6. 2002 Václav Černý Šárka Kalinová

Převýšov Převýšov

Ivana Fölklová, matrikářka

Výročí narození - červenec 2002 80 let

93 let

Pan Josef Štěrba nar. 4. 7. 1922 Riegrova 238/IV, Chlumec nad Cidlinou

Paní Marie Šoufková nar. 1. 7. 1909 9. května 107/I, Chlumec nad Cidlinou

Pan Radko Farský nar. 6. 7. 1922 Boženy Němcové 167/IV, Chlumec nad Cidlinou

Pan Oldřich Kout nar. 27. 7. 1909 DD Říhova 365/IV, Chlumec nad Cidlinou

Pan Oldřich Drahokoupil nar.12. 7. 1922 Žiželická 86/III, Chlumec nad Cidlinou 85 let Pan Karel Louda nar. 20. 7. 1917 Kozelkova 28/IV, Chlumec nad Cidlinou 46

Všem jubilantům srdečně blahopřejeme. Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení Chlumecké listy