Josef Tomáš OBRAZY MALOVANÉ SLOVY

Josef Tomáš OBRAZY MALOVANÉ SLOVY

Obrazy malované slovy.indd 1

25. 8. 2014 10:03:26

Na obálce je použito reprodukce obrazu Paula Cézanna LE VASE BLEU (MODRÁ VÁZA).

© Josef Tomáš, 2014 © Ilustrace: RMN-Gand Palais (musée d’Orsay) / Hervé Lewandowski ISBN 978-80-87836-04-0


25. 8. 2014 10:03:27

J OSEF T OMÁŠ

OBRAZY M A L O VA N É S L O V Y Inspirováno dílem Paula Cézanna

Melbourne září – prosinec 2002

2014


25. 8. 2014 10:03:27

PORTRAIT DE L’ARTISTE (UMĚLCŮV PORTRÉT)


25. 8. 2014 10:03:27

„K tomu, aby člověk viděl, nestačí mít otevřené oči. K tomu je třeba mít otevřené srdce.“ Paul Cézanne (1839-1906)

5


25. 8. 2014 10:03:27


25. 8. 2014 10:03:27

M ALOVÁNÍ

SLOVY

Malovat slovy má jednu velkou přednost: dají se tak totiž zobrazovat i věci neviditelné a nedozírné. Ale nejlépe ze všeho se dá malovat mlčením… To však, naneštěstí (či naštěstí?), se dá těžko sdílet.

7


25. 8. 2014 10:03:27

S LOVA

D O VĚTRU

Na začátku – jsou to opravdu jen slova; slova do větru, slova do bezvětří, která bezcílně, jako pýří, jako prach poletují v dutinách mé hlavy. Až když se pomalounku-polehounku snesou na přitažlivé plochy mé bujné fantazie, mohu prstem řeči začít do nich psát.

8


25. 8. 2014 10:03:27

C HŮZE ,

ŠAT Y A TVÁŘ

Chůze, šaty a tvář – to ale až potom, nakonec, neboť nejprve nebylo vidět nic. Jen slyšet bylo – kroky. Ale i ty až potom, neboť nejprve se všechno skládalo jen v mysli, v představě, a tam i ticho dokáže vyčarovat tvář.

9


25. 8. 2014 10:03:27

S MRT

JEJÍHO BRATRA

Napsala mi, že měl krásnou smrt: u okénka na nádraží. Ani nedořekl, kam že to chtěl jet, a už se kácel. Ne jako strom – ten padá zvolna, dlouho – spíš jako mramorový sloup, v němž skrytá prasklina právě prorazila vyhlazený povrch života.

10


25. 8. 2014 10:03:27

Ú SMĚV

JEDNÉ ŽENY

Zdálo se, že jí nepatří nic víc než její úsměv. Ale i ten osvětloval spíše svět než ji. Jako by se zahleděla – a to současně – do sebe i ven. Jako by její svět a náš svět byl pro ni jedno a to samé.

11


25. 8. 2014 10:03:27

B EZNADĚJ

Kam se uchýlit s tolikerým nákladem beznaděje? Kde, aspoň na chvíli jen, v klidu spočinout a trošku radostně být? K uzoufání je toto nikdy nekončící pachtění – toto pouhopouhé přežívání ze dne na den – a jen proto, že není žádného jiného vyhnutí.

12


25. 8. 2014 10:03:27

G OYA

Nic se nezměnilo, ničeho neubylo z oné hrůzy hrůz válek, plných spálených trámů, ohořelých kostí. Jako by každý prchavý okamžik štěstí byl přesně odměřen, aby pak s lichvářským úrokem byl z toho mála, co máme, požadován zpět.

13


25. 8. 2014 10:03:27

N EDÁ

SE VRÁTIT

Nedá se vrátit ke kořenům, potom co kmen byl poražen a i pařez, co po něm zbyl, byl vykopán. Ponechané tak samy sobě – shnily, neboť neměly už víc koho živit a ani je neměl kdo uspávat tajuplným šuměním.

14


25. 8. 2014 10:03:27

B EZRADNOST

Zdrcující je tato bezradnost, když nenacházíme žádné obrany a přitom celý svět hrozí, že nás co nevidět zavalí. Nezbývá, než schoulit se strachy do klubíčka a povzbuzovat se mantrou zoufalých: „Je to pouze v mysli, vše je pouze v mysli.“

15


25. 8. 2014 10:03:27

CO

DĚLÁVALI ?

Co dělávali ti dávno minulí, když i jim se zdálo, že celý svět se hroutí? Kde brali sílu, aby pokračovali a nesli své životy dál? Ano, kde brali sílu, když i jim, jako teď právě nám, život odhalil svou prázdnou, nezúčastněnou tvář?!

16


25. 8. 2014 10:03:27

J ARNÍ

ÚKLID

Nepochopitelné bylo uklidnění, které si ho dokořán otevřelo jako hospodyně dům při jarním úklidu. Též pozbaven všech nečistot, byl prostoupen dálkou bez konce. (Jen jemně zamlžen údivem, že vůbec byl.)

17


25. 8. 2014 10:03:27

POMMES ET ORANGES ( JABLKA A POMERANČE)


25. 8. 2014 10:03:27

Z AP OMENUTÁ

VĚC

Jak zavřený starožitnický krám si připadal, dávno už přišedší na to, že z toho, co v sobě měl, neprodá nic. A tak sám, každou noc (a často i ve dne) v něm prodléval a pozvolna i on se měnil v zapomenutou odloženou věc.

19


25. 8. 2014 10:03:28

P ŘEDLOŽ

MI COKOLI ...

Předlož mi cokoli, například ulici, a i ta zbude nakonec pouze v mé představě, neboť je těžké po ní jít a přitom o ní psát. Přestože několikrát už jsem po ní šel a přitom o ní psal, nakonec jsem všechno dotvářel zase jen v pouhé představě o ní.

20


25. 8. 2014 10:03:28

J EJÍ

TVÁŘ

Její tvář – tak jedinečná tehdy, jak to, že zjevuje se teď na tolika jiných, cizích tvářích? Den co den se někde objeví – vábivým úsměvem, smutným výrazem, připomenutím uběhlé chvíle. Výčitkou?

21


25. 8. 2014 10:03:28

T ÍHA

CHVÍLE

K neunesení je tíha zastavené chvíle. Vždyť pokleknout musel i Atlas, aby unesl znehybnělý svět! Není divu, že i já, nečekaně zastaven na křižovatce dvou vydlážděných cest, v duchu poklekám, abych unesl sama sebe.

22


25. 8. 2014 10:03:28

P ROBOUZENÍ

Proč toto probouzení? Uprostřed temné noci, kdy ptáci ani nepípnou, ani pes nezaštěká. A v domě? Tam jako by nežilo nikdy nic. Proč probouzím se do nehybného ticha? Jen proto snad, aby mně připomnělo, že život je pouhé pozlátko na obrovské soše neživého?

23


25. 8. 2014 10:03:28

U MĚLÉ

KVĚTINY

Trochu jen vzdálen od nich nerozpoznáš, že nikdy nepocítily nic. Jako například slunce v okvětích nebo déšť na listech. Že nikdy nedýchaly vzduch a netrpěly, když byly utrženy. Teprve zblízka rozeznáš stopy rukou, které je vytvořily.

24


25. 8. 2014 10:03:28

U MY TÁ

TABULE

Život je přece pohyb. Proč tedy najednou tato nutkavá potřeba, alespoň na chvíli se zastavit, znehybnět, ustrnout? A mít dokonce z toho vlastně nežití rozkoš! Podobně asi se cítí tabule, když ji umyli od klikyháků formulí a slov neposedné křídy.

25


25. 8. 2014 10:03:28

S EZAME ,

OTEVŘI SE !

Sezame, otevři se! Obrovská skálo, léta a léta vrstvená ze zkamenělin odumřelého života, odhal svůj poklad! Vyzraď nám konečně tajemství bytí! Co je tam – v hloubce či v dálce nás? Podle jedněch Bůh, podle druhých nic. Co tedy? Co?!

26


25. 8. 2014 10:03:28

D VOJNÍK

Každý si v sobě neseme svého dvojníka! Jednou je to rozmazlené dítě, co žádá od nás vše, jindy zločinec, jenž hrozí, že v nás všechno zničí. A tak většinu svého času proběháme od jednoho konce sebe k druhému, bezradní, co udělat: pohladit, nebo raději vyhladit?

27


25. 8. 2014 10:03:28

Ž IVOT

NEMÁ NA VÝBĚR

Měl potíže brát vážně jakékoli snažení. Tak tak se vždy ubránil cynickému úsměvu, když musel poslouchat ty řeči, řeči, řeči… Jen to, že věděl, že život nemá na výběr, mu pomáhalo udržovat masku zúčastnění. Říkal si – má povinnost je snášet nezbytnost.

28


25. 8. 2014 10:03:28

D ROBNÉ

RAD OSTI

Život se vskutku skládá z drobných radostí. Například z vůní a doteků nebo z úsměvu ženy, jež právě přešla z nikdy-před-tím do nikdy-víc. Co ale bolest a žalost nad tím, co víc není? A co ona touha po tom, co stejně nakonec zůstane jen ve smysluprázdných snech?!

29


25. 8. 2014 10:03:28

LES JOUEURS DE CARTES (HRÁČI KARET)


25. 8. 2014 10:03:28

P TÁK

UMÍRÁ

Už několik dní umírá – růžový pták. Stářím či nemocí zeslaben, po celý čas jen sedí a hledí, sedí a hledí… Na co se dívá umírající pták? A jak vydechne svůj poslední dech? Radostně-volně, nebo žalostně-schouleně?

31


25. 8. 2014 10:03:29

N EP OHNUTELNOST

Odpoledne, které neubíhá, když vzduch i kámen prozrazují jednu a tutéž podstatu. Všechno, včetně nás, se zdá zalité do nepohnutelnosti: průsvitné sice, avšak ztuhle pevné.

32


25. 8. 2014 10:03:29

P LNO

JMEN

Všechno se musí nějak jmenovat, protože pro nás – též pojmenované – co nemá jméno, to prostě není. Vždyť pokus se představit si nepojmenovanou věc! Už jen pomyslet – a noc co noc tě to bude chodit strašit.

33


25. 8. 2014 10:03:29

S TRAKA

KLEPE NA OKNO

Jak rychle se naučila, kde jí dají najíst, když hezky zazpívá. Zpívá teď čím dál míň, zato vyžaduje víc. Dokonce zaklepe na okno, když dlouho nejdeme.

34


25. 8. 2014 10:03:29

O

JÍDLE A O NÁS

Poobědvali jsme, každý něco jiného. Ona – něco mexického, kukuřičného, já – míchaninu z nějakých mořských potvor. To je o jídle… A o nás? Seděli jsme každý sám, s něčím jiným v sobě, takže společný byl jen vzduch, co jsme dýchali.

35


25. 8. 2014 10:03:29

CO

SE DÁ SDÍLET ?

Co se dá sdílet, kromě slov? Ale i ta kdoví co naprosto různého vyvolávají v každém jednotlivém z nás. Nejblíže tedy jsme si v mlčení. Každý se svou vlastní tíhou přítomnosti, ale též s trochou porozumění pro tíhu toho druhého.

36


25. 8. 2014 10:03:29

U TKVĚLÁ

VZP OMÍNKA

Jako všechno, o čem píši, i toto je utkvělá vzpomínka: na jeden podvečer, na hrubě vydlážděný svah a na vůni lípové aleje. (Anebo ženy, kterou jsem tehdy miloval?) Už nevím, nejspíš oboje, zarámované teď spolu do představy chůze. Uběhlý krátký okamžik, a přesto jako by se do něho soustředilo tajemství veškerého bytí.

37


25. 8. 2014 10:03:29

V M UZEU A N TONÍNA D VOŘÁKA

Byla už skoro noc, a tak světlo v domě zmnohonásobovalo intenzitu ticha po hudbě, která před chvílí dozněla. I malý sál byl prázdný, pouze viola, dvoje housle a čelo ležely unaveně vedle svých, jako rakve černých pouzder.

38


25. 8. 2014 10:03:29

V ŠE

P OUZE PRO NÁS

Milovali jsme se, takže i vzduch který jsme dýchali, se tehdy zdál stvořen jen a jen pro nás. Ještě před chvílí rozpustilá štěstím, seděla teď beze slova a s tak vážnou tváří oproti mně, jako by na ni právě sáhla smrt!

39


25. 8. 2014 10:03:29

Ú PLNĚK

Řekla: „Ptáš se, proč ještě nespím? Je přece úplněk a já už od malička jsem jak náměsíčná k němu přitahována.“ Řekl: „Každý měsíc mám o tebe strach, když tě vidím sedět vykloněnou v okně. Bojím se (žárlím snad?), že za ním odejdeš.“

40


25. 8. 2014 10:03:29

I DAR -O BERSTEIN

Všude kolem – jen hory, skály, kameny ve své všedněvšední bezbarevnosti, a tedy na koukání, naprosto nic zvláštního. Zato ale uvnitř! – Acháty, jaspisy, ametysty se jako hvězdy zatřpytily ve tvých očích odrazem světla z vitrin geologického muzea.

41


25. 8. 2014 10:03:29

ROUTE DE VILLAGE, AUVERS (VESNICKÁ CESTA, AUVERS)


25. 8. 2014 10:03:29

B AD K REUZNACH

Tam, v cizí zemi, daleko, je kamenný most. Docela malý, přes říčku nebo přes potok. A zde, v této hlavě, za čelem je obraz mostu a na něm dva, jak odcházejí, každý na jiný břeh.

43


25. 8. 2014 10:03:30

A SCONA

Slunce nad Lago Maggiore před námi se právě dotklo hor. Bylo to na podzim, a tak chlad od vody zvěstoval studenou noc. Stůl, ubrus a dva šálky kávy, a za zády vyhřátá zeď. Mlčení. Tvá ruka na mé. Nepopsatelně božský klid…

44


25. 8. 2014 10:03:30

G ALERIE

V

L UGANU

Byl to podepsán Picasso anebo Braque na obraze ženy ve zlatých šatech, jenž tě tolik (až hypnoticky) fascinoval? Pohlednici se zlatou ženou, cos mi pak poslala, jsem ztratil, zato odraz světla na tvém obličeji v polotemné galerii v Luganu – ten stále mám!

45


25. 8. 2014 10:03:30

P ARK

V

C ERNOBBIO

Terasa nad terasou tam stoupá nad vodami jezera Como. Jsi tam ještě? Mezi sochami? Zkamenělá loučením? Terasa nad terasou, a na té nejvyšší – my, zahleděni přes vodu na druhý břeh. Ty přes jezero a já přes tvoje slzy.

46


25. 8. 2014 10:03:30

Z IMNÍ

P ODVEČER V

T RABEN -T RARBACHU

Schouleně, jakoby zachumlaná do vlňáčku, dříme zimní ves. A bílé obruby sněhu na rukávnících střech zvýrazňují stáří roubení. Též liduprázdně, nepočítáme-li sebe, a tedy nenápadně a tiše, abychom pocítili, jaký hřích by to byl vyrušit bohumilé ticho zasněženého údolí.

47


25. 8. 2014 10:03:30

D ŮM

A JÁ

Dům popraskává, jako by chtěl říci – jsem živý též a též, jako ty, stárnu. Zdalipak slyší, jak víc a víc teď popraskávám já, když, jako on, též stárnu?

48


25. 8. 2014 10:03:30

P RAHA

Z VÝŠKY

Měli jsme tak právě čas na uspěchaný oběd. A tak, namísto obvyklé procházky, nám tentokrát musel postačit pohled z vyhlídkové restaurace. Překvapilo nás, jak odlišně se projevila starobylá Praha z výšky. K snědku nic, zato všude jen nestravitelná spousta architektury a historie.

49


25. 8. 2014 10:03:30

S AMETOVÁ

KRABIČKA

Zdálky se nedalo rozpoznat, zda to byl vytlačený obtisk anebo skutečná věc. Tak věrohodně se vtiskla do sametu své krabičky, že se zdálo, že tam ještě je.

50


25. 8. 2014 10:03:30

J AK

MYŠKA TIŠE ...

Jak myška tiše a nadmíru opatrně se přibližuj ke skutečnosti. K té oné tam, mimo tebe, venku, která se neúnavně a ozlomkrk žene kupředu. Může ale vůbec něco být tam, kde nejsi ty? Postačí ti pozdrav, zpráva, dar věcí, abys uvěřil, že to, cos nikdy neviděl, tam opravdu a doopravdy je?

51


25. 8. 2014 10:03:30

M ILOVAT

SE DÁ I STÍN

Řekla, že bude čekat, ale když jsem se vrátil, nikde v domě jsem ji nenašel. To asi proto, že zde, na severu, se v zimě stmívá brzy. Teprve venku, ač pouhý stín, jsem ji rozpoznal; to asi, že jsem ji nadevšecko miloval. A nadevšecko se dá milovat i stín! (Jak teď tak dobře vím.)

52


25. 8. 2014 10:03:30

A QUITÁNSKÁ

PRINCEZNA

SI BERE NĚMECKÉHO CÍSAŘE

Jsi jako ona, i když mezi vámi dvěma leží nepředstavitelně dlouhých devět století. I ty se tu zimomřivě choulíš, daleko od teplého jihu. A já? – Snažím se, jako tenkrát on, a tak alespoň navštěvuji s tebou chrám, který on vystavěl pro ni, aby se v daleké cizině necítila tak strašně ztracená.

53


25. 8. 2014 10:03:30

POMMES VERTES (ZELENÁ JABLKA)


25. 8. 2014 10:03:30

D ÉŠŤ

A STROM

Jsem! Opravdu! I když tu ležím jako kus klády, přesto naslouchám, jak venku šumí déšť. Říkám si, vždyť by to jen chtělo vyjít ven a okamžitě budeš oživen a vyrazíš vzhůru jak mladý strom!

55


25. 8. 2014 10:03:31

T EHDY

A TEĎ

Nebyl tam park, neboť si dobře pamatuji dláždění. Ale stromy tam byly a v pozadí veliký chrám světlehnědého zbarvení. Tehdy – skutečnost jako ve snu, i zvonění a hlomození tramvaje za našimi zády. Teď – vzpomínání, že tam jsme ještě byli spolu.

56


25. 8. 2014 10:03:31

P ÁD

DO

E VROPY

Ó jaký pocit, padat ze Severního pólu do Evropy! Podél poledníku přes Špicberky a nad celým Norskem stále dolů, dál! Dokáže vůbec pilot či autopilot zabrzdit a přistát?! Vždyť pod námi už musí být Severní moře, a my jsme stále ještě ztraceni ve tmě, vysoko nad Evropou!

57


25. 8. 2014 10:03:31

L ET

DO

L ONDÝNA

Na letušku byla nehezká a stará, když při odletu z Bostonu do Londýna kontrolovala, zda jsem připoután. V Londýně jsem ji ale nikde neviděl. Až mi někdo řekl, že společnost TWA vyhazuje ty odsloužené do Atlantiku.

58


25. 8. 2014 10:03:31

A STROLO GIE

Řekla mi, že jsem živý důkaz toho, že astrologie není nesmysl, a předčítala mi o záporných vlastnostech Střelce: Nezodpovědný, netaktní, nedochvilný, lehko unášený nadšením… Když jsem si ale chtěl přečíst o svých kladech – už jí nebylo!

59


25. 8. 2014 10:03:31

D NA

Z hromady poloshnilých třešní vybírala, a to jednotlivě, jednu dobrou po druhé. A proč? Protože mám dnu a ona o mne dbá! A k večeři – žádné sardinky, zavináče, vnitřnosti, ani žádné jahody nebo, nedej bože, červené víno! A proč o mne tolik dbá? To jen proto, že mám dnu?!

60


25. 8. 2014 10:03:31

U MÍRÁNÍ

Řekl nám, že ta a ta, o které kdysi mluvil, umírá. Nádor v hlavě jako pěst se objevil na obrazovce přístroje, kde nebylo předtím nic. Povzdechl si pak, jak podivný je ten celý život, když při umírání se zdá, že nikdy neskončí, zatímco při prožívání ho není nikdy dost.

61


25. 8. 2014 10:03:31

K AMENNÁ

HRÁZ

Ve svém vzpomínání se cítil jak vodou rozbořená kamenná hráz. Svým psaním pak, jako by dával každý balvan zpátky tam, kam náležel.

62


25. 8. 2014 10:03:31

R OZVOD

Bolest jak ostrý nůž v něm rozkrajovala i to, o čem si myslel, že nelze rozdělit. Neboť šlo přece o věci nehmotné: jako například vzpomínky na vzácné chvíle, plné láskyplných úsměvů, vděčných slz…

63


25. 8. 2014 10:03:31

P ŘEDSTAVA

Představa hromady roští a dřeva. Představa zapalování a hoření. Představa plamenů, kouře, sazí. Co z toho všeho asi by si vybral malíř k zobrazení nás? Osvětlil by nás září ohně, anebo zastínil stydnoucím popelem?

64


25. 8. 2014 10:03:31

N ESP OKOJENOST

Nejprve je to tmavý bod. Něco jako nahnilý důlek na jablku. Pozvolna ale začne růst, až zabírá víc než půlku hlavy. Na hlavě mně v podstatě už nezáleží. Co ale když prokouše se do mého srdce? Co potom budu dělat? Co?!

65


25. 8. 2014 10:03:31

L’ESTAQUE – VUE DU GOLFE DE MARSEILLE (ESTAQUE – POHLED NA MARSEILLESKÝ ZÁLIV)


25. 8. 2014 10:03:31

R AD OST

ZE ŽIVOTA

Bylo tam mnoho lidí – mladých, starých, dětí i batolátek, a dokonce i tři psi tam pobíhali kolem. Povzbuzeni slunečným dnem, mluvili, jedli, procházeli se, hráli si – prostě sdíleli jeden s druhým radost ze života.

67


25. 8. 2014 10:03:31

S KUTEČNOST

BEZE SLOV

Máš pravdu – psaní není skutečnost. Dovedeš si ale představit skutečnost bez jakýchkoli slov?! Jak vyschlá studna by byl celý svět, přesto však, kdybys do něho zavolal, ozvalo by se ti: „Na počátku bylo slovo!“

68


25. 8. 2014 10:03:31

P ŘÍLIŠ

CITLIVÝ ČLOVĚK

Vždy večer nechápal, jak dokázal vyjít ráno z domu a jít pak a chodit a přežít další vlekoucí se den. Nechápal, co drželo ho pohromadě; kdo ho sdrátoval a chatrného jako vor vhodil do neurvalého proudu života.

69


25. 8. 2014 10:03:31

C IZINKA

Už nevím, na co se mě to ptala, turistka-cizinka. A nevím ani, jakým to bylo vlastně jazykem. Vím jen, že její zjev si mě rozhrnul jako keř, vešel, a než prošel, zavěsil na mě svůj obrázek – žel, beze jména a bez adresy.

70


25. 8. 2014 10:03:31

D LÁŽDĚNÍ

MĚSTA

Je pravda, že nerozlišuje tváře. Zato však z klepotu, šustotu, skřípotu kroků vycítí mnohé ze způsobu chůze. Zaraduje se, když přiběhnou z různých stran a odejdou pak spolu. Když se ale rozejdou každý na opačnou stranu, je mu do pláče.

71


25. 8. 2014 10:03:32

D ŮM ,

VE KTERÉM KDYSI BYDLEL

Dům, ve kterém kdysi bydlel, nenašel; pouze zaplevelený, zaneřáděný plácek pod mostem zbrusu nové autostrády. Chvilku v zamyšlení postál… Potom se sklonil a dal se do sbírání střepů skla a úlomků cihel a hromadil je jako náhrobek nad tím, co už nebylo.

72


25. 8. 2014 10:03:32

B LOUDĚNÍ

Byla tehdy nejenom tma, ale i hustá mlha, takže světla auta mu byla málo platná na vymotání se z mnohahodinového už bloudění. Až po mnohonásobném zastavení ho ukazovatelé cest vyprostily ze světa přeludů a navrátily do civilizace, tj. do tepla a světla a k telefonu hotelového pokoje.

73


25. 8. 2014 10:03:32

T EPRVE

NYNÍ ROZUMÍM ...

Teprve nyní rozumím oné utečence-cizince. Když se po čtyřiceti letech podívala domů, svému rodnému městu se zdaleka vyhnula. „Připadala bych si tam jako přízrak, bloudící ztraceně mezi polozapomenutými obrysy domů. A před srdcem, sotva patrným v kůře buku, bych se jen zbytečně rozplakala.“

74


25. 8. 2014 10:03:32

NO C

ZVOLNA KONČÍ

Noc zvolna končí. Co asi předá tentokráte ránu jako dar do nového dne? Nedospalou nespokojenost? Se vším a všude? Anebo naopak plně probuzenou radost ze života?

75


25. 8. 2014 10:03:32

P LACHÁ

Když snídala, byla ještě sebou v sobě, neboť byla plně soustředěna na přežvykování a polykání jídla. Když pak, konečně, vstala od stolu, málem omdlela – ó, jak ztracená si pojednou sama v sobě připadala!

76


25. 8. 2014 10:03:32

Š ŤASTNÉ V ÁNO CE

Každé poledne jsem ho našel na stejném místě: zarostlého, nemluvného, na konci výčepního pultu. Jen občas jedovatě zasyčel, jak nenávidí všechny ženy. Včera ale jsem ho téměř nepoznal. Byl ostříhaný, oholený, a dokonce i mou ruku přijal na přání šťastných svátků. Jakoby na omluvu šeptl: „To abych udělal radost mamince.“

77


25. 8. 2014 10:03:32

N APSAL

MI

Napsal mi, že je to strašně smutné, jak odcházejí jeden za druhým kamarádi z uběhlého mládí. „Starší, mladší, tak nahodile, že jen hrou znuděných řeckých bohů s lidským osudem si to vysvětlím.“

78


25. 8. 2014 10:03:32

CO

Z TEBE MÁM ?

Co z tebe mám? O nic víc, než kolik máš ty ze mne: to jest jen echo, echo, echo… Po telefonním drátě běží hlas a v ozvěnách načas rozezvučí zašlý čas.

79


25. 8. 2014 10:03:32

N EMŮŽEŠ

PŘECE …

Nemůžeš přece takto o všem psát! O tom, cos prožil, prosnil, protrpěl, co ti dělá radost, anebo tě trápí. Vždyť každý má svých starostí dost, a tak je na čase, abys nechal druhé skládat si teď svoje vlastní básně.

80


25. 8. 2014 10:03:32


25. 8. 2014 10:03:32

O BSAH

Malování slovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Slova do větru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .8 Chůze, šaty a tvář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9 Smrt jejího bratra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Úsměv jedné ženy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Beznaděj. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Goya . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Nedá se vrátit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Bezradnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Co dělávali? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Jarní úklid . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Zapomenutá věc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Předlož mi cokoli... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .20 Její tvář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Tíha chvíle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22 82


25. 8. 2014 10:03:32

Probouzení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Umělé květiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24 Umytá tabule . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Sezame, otevři se! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26 Dvojník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Život nemá na výběr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .28 Drobné radosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .29 Pták umírá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Nepohnutelnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Plno jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Straka klepe na okno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 O jídle a o nás. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Co se dá sdílet?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Utkvělá vzpomínka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 V Muzeu Antonína Dvořáka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Vše pouze pro nás. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Úplněk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .40 Idar-Oberstein . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Bad Kreuznach. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 83


25. 8. 2014 10:03:32

Ascona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .44 Galerie v Luganu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Park v Cernobbio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .46 Zimní podvečer v Traben-Trarbachu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Dům a já. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .48 Praha z výšky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .49 Sametová krabička . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .50 Jak myška tiše... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Milovat se dá i stín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Aquitánská princezna si bere německého císaře. . . . . . . . . . . . 53 Déšť a strom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Tehdy a teď. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Pád do Evropy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Let do Londýna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Astrologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Dna. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .60 Umírání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Kamenná hráz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .62 Rozvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 84


25. 8. 2014 10:03:32

Představa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .64 Nespokojenost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Radost ze života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Skutečnost beze slov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .68 Příliš citlivý člověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .69 Cizinka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Dláždění města. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Dům, ve kterém kdysi bydlel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Bloudění. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Teprve nyní rozumím... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Noc zvolna končí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Plachá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Šťastné Vánoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Napsal mi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Co z tebe mám? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Nemůžeš přece… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .80

85


25. 8. 2014 10:03:32

J OSEF T OMÁŠ OBRAZY MALOVANÉ SLOVY

Druhé, pozměněné vydání, za použití podkladů prvého vydání z roku 2003 poskytnutých nakladatelstvím Carpe Diem Typeset Baskerville Ten CE Toto vydání upravilo NLN, s.r.o. Dykova 15, Praha 10 Vydal Ing. Petr Lukšíček – Nakladatelství U Veverky, Sídliště 521, Hrušovany u Brna, 664 62 v roce 2014 jako svou 5. publikaci www.nakladatelstviuveverky.cz Knihu vytiskla: tiskárna Helbich, a.s. Valchařská 36, Brno, 614 00 ISBN 978-80-87836-04-0


25. 8. 2014 10:03:32

Josef Tomáš OBRAZY MALOVANÉ SLOVY

Recommend Documents