Josef Staněk, Jana Brzobohatá
ČEŠI NA PRAHU TŘETÍHO TISÍCILETÍ Alternativní a duchovní pohled
© Agape Brno 2000 ISBN 80 - 238 -5359 - 7
Obsah snu jako předmluva Září 1989: Ve své pracovně sedí zamyšlený muž, náčelník státní tajné policie, hlavní kryptolog v republice (specialista na tajné operace rozvědek), generál AL. Pozorně poslouchá tajně nahraný záznam ze zasedání předsednictva ÚV KSČ. Jeho pozornosti neušla poznámka generálního tajemníka o jeho odvolání z funkce náčelníka STB. Nediví se, neboť si je vědom toho, že byl do své funkce dosazen „Prvním“, který však již svůj post „Prvního“ ztratil a dožívá na Hradě. Nový „První“ si podle tradice jmenuje sobě naprosto oddaného „vrchního tajného sledovače“ všeho a všech. Generál je dobře informován o vývoji sil v zahraničí. V Sovětském svazu byl nastolen kurz, který je v rozporu s dosavadním celoživotním směřováním nového „Prvního“ u nás. K jeho svržení, a tím k udržení vlastní pozice, je třeba jen zařídit, aby skupina reformátorů v KSČ přišla k moci dříve, než svou funkci ztratí. Od čeho je kryptolog? Kdo jiný by dovedl provést operaci, která pohne mocenskými pozicemi, a pak může informovaně nastoupit do „výtahu“ nahoru. Jaká by to asi měla být operace? Blíží se 17. listopad. Již má hlášení, že vnitřní a zahraniční disidentské skupiny připravují nějakou „melu“. Studenti jsou tradičně vynikající masou k pořádání kraválů a chaosů. Maně si vzpomene, jak politicky naprosto neutrální „svíčkový pochod“ strahovských kolejáků v roce 1967 vedl k pádu Novotného. A cože k tomu bylo potřeba? No přece rozjitřit veřejnost pořádnou „nakládačkou“ studentům. Čím nevinnější zbitý, tím větší následné rozhořčení! Za současné mezinárodní situace nemůže být důsledkem všeobecného rozhořčení nic jiného než výměna současné vládnoucí garnitury v KSČ. Tvář velkého kryptologa se začala rozjasňovat. „Ne já, ale vy, ubožáci v politbyru, vyletíte! A ještě si ověřím v praxi, že jsem nejlepší kryptolog mimo území SSSR. Připravím operaci, o níž budu vědět jen já. Všichni ostatní zúčastnění budou znát jen „dílčí povely“. Pro jistotu se připraví i druhá „zpravodajská legenda“, která bude namířena proti domácím disidentům, totiž operace „mrtvý student“. Nasazený agent nejen přivede studenty tam, kam bude potřeba, ale pak bude
3
hrát mrtvého. Zpráva o usmrcení studenta bude dodána místnímu disentu, ten ji nepochybně pošle do zahraničí a tím se stane prokazatelně šiřitelem nepravdivých zpráv a panik. A to je opět karta. Buď pro soud, nebo k vydírání.“ A tak se daly dějiny do pohybu. Zcela podle předpokladu bylo celé vedení státostrany katapultováno. Velký konspirátor podcenil ale napětí v Čechách. Jako Slovák nemohl správně odcítit stupeň poranění české duše 21. srpnem 1968 a stupeň prozápadního cítění. Slováci totiž, na rozdíl od Čechů, jsou jediným národem na zeměkouli, který ekonomicky (nikoliv duchovně) vydělal na socialismu. (Stačí srovnat stav Slovenska v roce 1948 a 1989.) Nebylo to sice zásluhou socialismu, ale důsledkem karpatského penězovodu z Česka. Jenže to žádný roduverný Slovák nemůže připustit. A protože velký slovenský konspirátor vycházel z chybných předpokladů, muselo dojít k nečekaným důsledkům: Adamcova reformně komunistická skupina vyvolanou situaci nemohla zvládnout. Nastal pád státostrany, systému a ideje. Konzumuchtivému českému národu byla předložena lákavější idea, idea západního konzumu a blahobytu. V podmínkách front na toaletní papír byla neporazitelná, zejména stáli-li u mocenských pák totalitního režimu již nikoliv přesvědčení komunisté, ale „fasuňku“ chtiví prospěcháři. Nakonec i „lidoví“ milicionáři radostně měnili „kvérgrify“ se samopalem za perspektivu nákupních „grifů“ v supermarketu! Po nečekaně velkém pádu „rozvinuté výstavby komunismu“ zbyl rozčarovanému kryptologovi poslední úkol: zamést stopy. Vzhledem k tomu, že stál proti komisi k vyšetření událostí 17. listopadu, složené z diletantů v kryptologii (věda o utajení), to byl snadný úkol. Navíc skuteční kryptologové – profesionálové, členové západních zpravodajských služeb, zajisté vědí, odkud „foukal vítr“, ale ti by mu spíše rádi dali „metál“. Tak nakonspirovat rychlý, vzrušující, napínavý, divácky atraktivní, nekrvavý pád totalitní obludy by oni sami nikdy nedokázali! Dějinná spravedlnost si proto žádá nechat v klidu dožít jak velkého kryptologa, tak „Prvního“ ve státostraně, protože i on „neměl to srdce“ spustit pokus o krvavé zastavení krachu. Tak se omylem stalo, že jsme se i my Češi po létech stali relativně svobodnými. Na takovou situaci jsme však nebyli psychicky a duchovně připraveni.
4
Z obsahu snu odcítí duchovně živý člověk nejméně tři pravidla pohybu dějin: 1. Příslušník jiného národa většinou neodhadne skutečný stav duchovního jádra českého národa a tím následné reakce na události. Z této skutečnosti je odvozená údajná „zákeřnost“ Čechů, neboť tohoto omylu se často dopouštějí naši němečtí sousedé. (Platí to často i o nepředvídaných reakcích jiných národů.) 2. I nejinformovanější rezident cizí velmoci nemusí být informován o skutečném dění v zahraničním velkomocenském centru. (V ruském centru došlo totiž k opačnému jevu, než naplánoval soudruh Lenin. Ten řekl, že kapitalisté v honbě za ziskem prodají bolševikům i provaz, na kterém je tito pověsí. V praxi však došlo k tomu, že kapitalisté koupili vedení KGB, a toto odhodilo komunismus jako ideologický blábol, který se neosvědčil. Za tento obchod - pád komunismu bez třetí světové války – si naúčtovali beztrestnost a hlavní sousto v privatizaci. Tak se staly špičky KGB majiteli naftovodů a plynovodů a nejbohatšími lidmi v Rusku.) Protože se situace u nás stala „neřízenou“, zbyly na naše STBmany v privatizaci jen drobky ve srovnání s ruskými špičkami KGB. Snaží si je proto vylepšovat tunelováním. 3. Tak katastrofální pád by nebyl možný bez sovětské intervence v roce 1968. Tou byla pohřbena teorie konvergence neboli sbližování soustav mezi sovětským blokem a Západem bez třetí světové války (teorie konvergence je nyní potichu použita v Číně).
5
OBSAH: Obsah snu jako předmluva .................................................. 3 ČÁST PRVNÍ: Příčiny současného stavu české společnosti ......... 9 1. Příčina geofyzikální ........................................................ 9 2. Příčina magická ............................................................... 13 3. Příčina genetická ............................................................. 23 4. Příčina geografická .......................................................... 28 5. Příčina podnikatelská ....................................................... 31 6. Příčina scholastická ......................................................... 35 7. Příčiny rodinné.................................................................. 41 8. Následky ztráty rovnováhy věčnost – dočasnost .............. 43 A. Propad hodnoty stáří ............................................... 43 B. Propad medicíny ..................................................... 44 C. Propad soudnictví ................................................... 45 D. Propad armády ........................................................ 45 E. Propad policie .......................................................... 46 F. Propad zemědělství ................................................. 46 G. Propad církví ........................................................... 47 H. Propad vyššího civilizačního celku – národa, státu ... 49 9. Příčina ztráty kontaktu se světovou duchovní, manažerskou a společenskou špičkou ............................. 52 ČÁST DRUHÁ: Východisko ze současné situace.............................. 54 ČÁST TŘETÍ: Praktický návod k utváření své vlastní osobnosti jako osobnosti duchovní .......................................... 59
A. Směry úsilí k přetvoření vlastní osobnosti k obrazu duchovního člověka ..................................... 59 Sedmá čakra .................................................... 60 Šestá čakra ....................................................... 61 Nástrahy roviny 6. čakry – démoni ......... 63 Démon vítězství .......................... 63 Démon bohatství ......................... 64 Démon slávy ............................... 64 Démon práce (vorkholismus) ...... 64 Démon moci (šéfovství)............... 65 Démoni rozkoší ........................... 65 Pátá čakra ........................................................ 66 Démon sektářství ........................ 66 Démon srovnávání ...................... 67 Démon sebepřecenění ve stvoření.... 68 Čtvrtá čakra ...................................................... 70 Třetí čakra ........................................................ 72 Druhá čakra ...................................................... 74 První čakra ....................................................... 76 Duchovní člověk a lidská společenství v období civilizačního zvratu ........................................ 78 Planina Armagedon .......................................... 83 Pochopený Otčenáš ......................................... 88 Desatero ........................................................... 92 Doslov ................................................................................... 100 Vysvětlivky ke kresbám .......................................................... 102
ČÁST PRVNÍ: PŘÍČINY SOUČASNÉHO STAVU ČESKÉ SPOLEČNOSTI 1. Příčina geofyzikální Podle geologů je vlastně Česká kotlina jeden obrovský kráter, vzniklý v pradávných dobách dopadem velkého meteoritu z kosmu na zemi. Místa dopadu takových velkých těles na planetu se vyznačují jakýmsi zbytkovým působením této hry kosmických megaenergií na lidskou psychiku. Tato místa působí destabilizačně na podvědomí člověka. Názorně tento jev můžeme pozorovat v oblasti tzv. Bermudského trojúhelníka, kam relativně nedávno dopadl meteorit, který zřejmě způsobil vyhynutí mamutů. Dodnes je místo postrachem letců a námořníků, jejichž psychiku ovlivňuje tak, že v místě dochází k velkému počtu nevysvětlitelných neštěstí. Protože dopad meteoritu do České kotliny je mnohem starší, je jeho následek již podstatně slabší. Je však zesílen dalším faktorem – výskytem velkého množství uranu a radioaktivních prvků v horninách. Vliv těchto geoanomálií na podvědomí člověka se zevně projeví zrychlením průběhu vnitřních rozporů v duši. Postoje se vyhraňují, dobré i zlé vyplouvá na povrch. Moudří se stávají moudřejšími, hloupí hloupějšími, bojechtiví bojechtivějšími, zločinci zločinnějšími, chiliasté chiliastičtějšími, pružnopáteřníci ještě bezpáteřnějšími. Jestliže se optikou tohoto působení podíváme na dějiny v České kotlině, snáze pochopíme, proč se bojechtiví Markomani a Kvádové vydali bojovat, proč stálé defenestrace a zrady, proč náboženský zápal střídá náboženská netečnost. Pochopíme, proč náboženské a společenské děje v Evropě propukly na povrch právě zde, v nezralé podobě a „předčasně“. Reformace (husitství), svržení pomazaného panovníka (pražská defenestrace a třicetiletá válka), po porážce náboženské reformace následná extrémní apatie, po apatii 9
neurotické obrození, huránárodní stát po rozpadu Rakouska, extrémní prohitlerismus českých Němců, extrémní kolaborace za okupace, extrémní protireakce po pádu nacismu, extrémní volby v roce 1946, kdy jsme se stali jedinou zemí na světě, kde v regulérních volbách dostali komunisté 41% hlasů. Po ovládnutí státu komunisty a sovětskými agenty zase jediný pád komunismu zevnitř státostrany v roce 1968 – odhalený jako plíživá kontrarevoluce, pak neuvěřitelná kolaborace s okupanty a následně opět neuvěřitelná „proměna“ v roce 1989. Kdo je primárně protičesky naladěn, jako např. někteří „sudetoněmečtí“ historici, vyloží hladce tyto proměny jako: Češi – padouši a rozkladný živel Evropy. Vezme-li bystrý pozorovatel procesů civilizačního vývoje v Evropě na vědomí vlivy tohoto neurotizujícího „kráterového“ působení do úvahy, naskytne se mu jedinečná šance: možnost včasného odpozorování nastupujících společenských jevů, které v ostatní části Evropy jsou ještě v latentním stadiu. Děje v Česku jsou signálním světélkem, naznačujícím nastupující buď poruchu, nebo nový jev v chodu evropského společenského dění. Na následujících dvou kresbách (obr. 1, 2) je automatickou kresbou zachyceno působení geologického podloží na podvědomí člověka v Čechách a na Moravě.
10
Obr. 1 Působení geologického podloží na fyzické tělo člověka žijícího v České kotlině Vlevo tři negativní vlivy – v oblasti 6. čakry kráterový s vlivem na nervovou soustavu (destabilizující), v oblasti 4. čakry toxické prvky a radioaktivita, v oblasti 1. čakry oslabení vitality. Vpravo tři kladné vlivy – minerály v půdě, lesy a krajina.
11
Obr. 2 Působení geologického podloží na fyzické tělo člověka žijícího na jižní Moravě V kresbě nejsou zachyceny žádné negativní vlivy. V oblasti 3. a 4. čakry – vlevo i vpravo – jsou pouze dva kladné vlivy – minerály v půdě a lesy.
12
2. Příčina magická Každý člověk, ať chce či nechce, ať na ně věří či nevěří, je pod vlivem účinků z akašického záznamu místa a země, kde se pohybuje. Akašický záznam (Břetislav Kafka psal zápis v protonaci) je specifická vibrace prostoru, v němž se odehrály významné duchovní děje, v němž jsou trvale zasazeny duchovní symboly, které zde zakotvili mimořádní lidé, často označovaní jako svatí. Tato místa a celé oblasti mají specifickou vibraci, vyciťovanou podvědomím, které Římané říkali „genius loci“ neboli duch místa. Tak určitým způsobem vibrují místa popravišť a hrůzných činů, místa pohanských obětišť, místa křesťanských obřadů, působení velkých duchů. Mimořádný a celostátní vliv má magické působení ducha hlav států, které byly duchovní energií obdařeny z duchovní dimenze – od Boha. V naší zemi působí tři typy magického vyzařování: a) kult Matky země z doby keltské, který vstřebalo křesťanství jako kult černé Matky Boží, nyní Panny Marie (obr. 3). Působí v celé zemi a je nejsilnější na mariánských poutních místech. Kdo se otevře jeho působení, dostává zesílený příliv vyzařování z „Ženského principu z Božského“, katolickou terminologií z Panny Marie. Účinek se projeví u mužů větší citovostí, vitalitou, u žen ochranou v mateřství a ženství;
13
Obr. 3 Působení mariánské tradice na ženy, které se jejímu vlivu otevřou Růžice ve 4. čakře je znakem propůjčení vyciťování srdcem. Dále je v kresbě vyznačena silná ochrana plodu a matky vůči negativním astrálním vlivům a ochrana duše nenarozeného dítěte. Většina matek, které využijí tohoto vlivu, si ani neumí představit velikost tohoto daru. (Více v naší knize „Láska muže a ženy z pohledu duševních a duchovních sil“.)
14
b) vyzařování staveb a předmětů, v nichž je zakódována duchovní symbolika. Z nejznámějších jsou koruna svatováclavská, Pražský hrad, Nové Město pražské (má obrys Jeruzaléma podle zadání Karla IV.), Karlštejn, Velehrad a řada dalších; c) zapřisáhnutí vládců a duchovních vůdců, dalo by se říci kladné uřknutí. Čeština nemá pro tento jev pojem. Nastává tehdy, kdy vládce země (duchovní vůdce) v okamžiku smrti nebo v mystickém vytržení vyřkne přání nebo příkaz. Taková slova dostávají magickou a duchovní sílu a jsou v prostoru trvale zakotvena. Tato osobnost se pak stává, často navěky, mostem této oblasti k duchovní dimenzi. V Česku jsou to zejména tato kladná „uřknutí“ neboli zaslíbení: 1. Kníže Václav – opravdovost víry, odpovědnost před Bohem za kmen, otevřenost země k západní vzdělanosti, smírné řešení problémů. Svůj postoj zpečetil smrtí bez nenávisti k vrahům (obr. 4). 2. Císař Karel IV. – mystik svatého Grálu (Karlštejn), budovatel mystického hlavního města křesťanstva (Praha), převzal vibrace tradice svatováclavské a magicky je zainstaloval do vyzařování královské koruny (obr. 5). Její magické vyzařování je tak silné, že rozhodnutí císaře Františka Josefa I., nenechat se korunovat českým králem, bylo neviditelnou příčinou citového odcizení Čechů od Rakouska, a jestli je pravda, že si ji říšský protektor Heydrich nasadil na hlavu, přivolal na sebe takové prokletí, že mu smrt musela přivodit jakákoliv komplikace při operaci po zranění. (Poznámka: Císař Karel IV. sílu k magickému působení dostal viděním anděla, jak popisuje ve svém životopise.) 3. Jan Hus – úsilí o poznání pravdy. Magickou sílu dal svému snažení odvoláním se k Bohu v okamžiku smrti. Tím zakotvil úsilí o poznání pravdy v zemi jako magickou vibraci a ani staleté úsilí katolické církve ji zničit ji neovlivnilo (obr. 6). (K jeho vibraci byl silně vnímavý Masaryk.) 15
Obr. 4 Magický vliv svatováclavské tradice, zakotvený knížetem Václavem v okamžiku smrti Magický vír u 6. čakry vpravo je úsilí o vzdělanost, u 5. čakry vlevo náboženskost. Růžice ve 4. čakře signalizuje schopnost vyciťování prostřednictvím informačního pole, zřejmě předávanou slovanskému genotypu. Magický vír u 2. čakry vpravo je úsilí o sexuální mravnost.
16
Obr. 5 Magický odkaz Karla IV. v jeho díle Nápadné je vyzařování koruny svatováclavské, jemuž dodávají trvale energii dva archandělé, kteří ji drží. Poznámka: Znakem návratu Řádu do zemí Koruny české bude korunovace hlavy státu, které se dostane mimořádné pomoci a nebude už vyjadřovat vůli lidu, ale vůli Boží. Jak dlouho bude trvat, než to lid pochopí, tak dlouho bude trvat schizma mezi zákonem a spravedlností. Hlava státu musí být vždy z Boží milosti, odpovědná Bohu, nikoliv z milosti finančních či zednářských mafií.
17
Obr. 6 Magické působení Husovy tradice v Čechách Nápadný je velký počet myšlenkových útvarů – elementálů, které jsou všechny kladné. Dva, napojené na 5. čakru, znamenají přínos jazykový (Husova „nabodeníčka“, která do češtiny zavedl – čárky, háčky) a náboženskost. Dva energetické víry (elementály) u 6. čakry nabádají k úsilí o poznání, dva na 3. čakře nabádají k bratrským vztahům mezi lidmi.
18
4. Cyril a Metoděj (zejména na Moravě) – vibrace úcty ke vzdělání a snaha o povznesení zaostalých národů. Zakotvil ji svatý Metoděj v okamžiku smrti svým přáním před Věčností. Je to velmi jemná vibrace a projevuje se u Čechů v nedokonalé formě také jako „uctívání“ titulů. Ale pozor – zatím pouze odborných. 5. Rudolf II. – proklel Čechy a Prahu na smrtelné posteli za to, že jej ve sporu s jeho bratrem opustili, zbavili trůnu a svéprávnosti. Protože to byla kletba oprávněná vzhledem k tomu, co Rudolf II. pro Prahu a Čechy udělal, nabyla sílu, projevila se v třicetileté válce a stále trvá!!! Je možné a nutné ji odstranit, aby se do Prahy a Česka vrátilo požehnání (obr. na zadní straně této knihy). Zrušení kletby je rovněž magický úkon a je možné jej provést takto: a) prohlásit císaře Rudolfa II. oficiálně dobrodincem Prahy a země – to jest hlavou státu a města. Na významném místě umístit jeho sochu; b) obrazně řečeno „sejmout kletbu z rodu Habsburků“ při výkladu a výuce dějepisu. Ne všichni byli protičeští, někteří měli dokonce Čechy rádi a dali jim přednost před Vídní – např. právě císař Rudolf II. Dosud je v Čechách přímo „hobby“ zesměšňovat císaře Rudolfa II. Viz řada filmů a televizních her. Jejich základní vibrací je nespravedlnost vůči císaři. Tak se osvobodí i duše nešťastného císaře Rudolfa II. na onom světě, kde je kletbou poután! Uvolnění je možné urychlit celonárodní modlitbou za duši císaře Rudolfa II. Odstraní se tím neviditelný magický tlak na permanentní zrady, působený kletbou, ona tendence masy Čechů neustále „slinit prst“ ke zjištění, odkud „vane vítr“, a k osobnímu prospěchu. 19
Obr. 7 Vliv magických vlivů na obyvatele a návštěvníky Prahy Magické působení Prahy je mnohočetné – kladné i záporné. Působí na podvědomí a člověk si je neuvědomuje. Návštěvník Prahy, který má relativně čisté podvědomí, si uvědomuje jen kladné působení. Odtud pramení „okouzlení Prahou“ (rozhodně ne z čistoty nebo z chování části Pražáků).
20
Obr. 8 Magický úkon Abdrushina v roce 1937 ve prospěch Čechů Stále působí. Výklad není veřejný a pochopí jej ten, kdo má.
21
Z výše uvedeného odcítí duchovně živý člověk následující pravidla: 4. Geoaktivní podloží ovlivňuje povahu člověka i národů. Znalost negativního typu působení umožňuje silou ducha neutralizovat jeho negativní vliv. V Čechách geologické podloží posiluje sklon k přehánění, extremismu. Ne nadarmo nabádal Masaryk Čechy k převzetí Humova skepticismu do svého myšlení. (Hume – anglický filozof.) 5. Dědictvím národů jsou kladné a záporné magické vlivy. Vytvářejí je duchovně silní lidé a zakotvují v místní akaši. O kladné magické vlivy je třeba se opřít, záporné je nutné neutralizovat. Poznámka: Ty, které děsí slovo „magický“, upozorňuji, že křest, křesťanské mše, požehnání atd. jsou magické úkony.
22
3. Příčina genetická Pokroky na poli genetického výzkumu v posledním desetiletí nám odhalily dříve jen tušenou pravdu: Češi jsou Slované jen podle řeči! Již dříve byly etnografům podivné některé zvyky a povahové rysy Čechů, které nekorelovaly s obdobnými u slovanských národů. Zvláště známá byla „náchylnost“ k pití piva, které bylo typické pro záhadný národ Keltů. Sledování incidence výskytu dědičně fixovaných chorob, typické pro jednotlivé národy a kmeny, prokázalo 30% podíl keltské „krve“ v české populaci, což znamená vysoký podíl příbuznosti s Bretonci, Welšany, Iry a Basky – nejčistšími to potomky Keltů v Evropě. Následný 30% podíl „krve“ slovanské a germánské již nepřekvapuje, tak jako 5% podíl židovský. Překvapivý 5% podíl genofondu foenických kupců by mohl naznačovat kmenový původ prvního vládce sjednocených slovanských kmenů na našem území – Sáma a jeho kupecké družiny. Zamyslíme-li se nad touto skutečností v souvislosti s poznatkem, že určitý typ povahy si volí určitý typ řešení situací, dohlédneme k počátku typické české nesvornosti. Pokud neexistuje zevní nátlak, Češi se vždy, v historii i dnes, dělí na nejméně dvě strany: pod jednou a pod obojí, katolíky a protestanty, staročechy a mladočechy, proněmecké a proruské, socialistické a liberální. A nemohou se dohodnout. Z aspektu přítomnosti nejméně tří různých povahových (genofondových) typů to až zase taková zvláštnost není. Keltové jsou spíše melancholičtí, magičtí, astrální, intuitivní, spojení s přírodními silami, Slované družní, nedisciplinovaní, kolektivní, se smyslem pro konkrétní situaci, Germáni disciplinovaní, mystičtí, pořádkumilovní, se smyslem pro oběť. Pro zajímavost uvádíme typy astrálního těla obyvatel v Česku převážně „keltské“, „slovanské“ a „germánské“ povahy – obr. 9, 10, 11.
23
Obr. 9 Astrální tělo člověka s keltským genofondem Růžice, zakreslená v 6. čakře, znamená jasnovidnost, jejíž původ je zřejmě v sedmi myšlenkových útvarech kolem těla. Tyto elementály jsou kladné zvyky, myšlenkové stereotypy, převzaté od předků a napojené přes astrální tělo do podvědomí. (Odtud tolik léčitelů a šamanů v Česku.) Ze slabší oblasti 2. čakry lze vyčíst slabší plodnost a vitalitu v poměru ke slovanskému a germánskému genofondu.
24
Obr. 10 Astrální tělo člověka se slovanským genofondem Vyznačuje se největší plodností (rozšířená 2. čakra) a růžicovým útvarem ve 4. čakře, signalizující schopnost vyciťování srdcem. Na 4. čakře jsou dále napojeny tři útvary – napravo dva kladné, což jsou zvyky a obyčeje převzaté od předků působící na srdečnost, a vlevo jeden záporný – pudový odpor k autoritě.
25
Obr. 11 Astrální tělo člověka germánského genofondu Vyznačuje se nejvyrovnanější řadou čaker bez zvláštních dispozic. Jeho předností je vyváženost se smyslem pro harmonii, koordinaci a disciplínu. Vedle profilu těla jsou znázorněny tři kladné myšlenkové elementály, projevující se jako podvědomé zvyky, a jeden negativní – u 2. čakry, tj. v oblasti sexuálního života.
26
Z uvedeného vyplývá poučení číslo šest: Protože se Češi, pokud nejsou v tlaku, nikdy nemohou dohodnout vzhledem k povahové různosti, může být v Česku úspěšná jen vláda, vzniklá na základě většinového parlamentního systému nebo na základě prezidentské demokracie (jako v USA).
27
4. Příčina geografická Čtvrtý kořen našich současných potíží spočívá ve strategické atraktivnosti České kotliny pro dobyvatele ze všech azimutů. Od východu na západ a naopak, od severu na jih a naopak se valily v průběhu dějin armády. Byly téměř vždy mocnější než místní „domobrana“. A tak Čechům nezbývalo, chtěli-li přežít, přijmout přivalivší se armádu (z libovolné strany) jako „osvoboditele“. Obyvatelstvo si navyklo jako podmíněný reflex bystře sledovat politickou situaci a včas si opatřit vlajky všech v okolí bojujících armád. Z nich byla použita vždy ta, jejíž vojáci právě drželi území. Byli-li vypuzeni druhou stranou, byla použita jiná vlajka ze skladu. Také projevování vlastního názoru bylo vždy na úrovni riskování krku. (V této souvislosti se vždy dobře poslouchaly moralistní traktáty ze vzdálených ostrovů nebo poloostrovů.) Tak se stali Češi ohebnými, na rozdíl třeba od Srbů a Poláků, jak pravil „klasik dobyvatelů“ Hitler. Tento způsob přežívání dějin má, kromě věhlasné „zákeřnosti“ takového národa, důsledek – pravidelné ničení nebo potlačování vzdělané národní inteligence. Není na světě národ, který by od třicetileté války byl tolikrát zbaven větší nebo menší části svých vzdělanců! Jen v tomto století sedmkrát!!! Do roku 1914 emigrací za svobodou za moře, v roce 1918 šlechta a kolaboranti s Rakouskem, v roce 1938 republiková inteligence, v roce 1945 kolaboranti s Německem, v roce 1948 nekomunisté, v roce 1968 reformní komunisté, v roce 1989 proruští kolaboranti. Toto takřka pravidelné odstraňování větší nebo menší části vzdělanců má za následek poněkud „křupanské“ vystupování a chování řadových občanů i jejich představitelů ve srovnání s vystupováním příslušníků jiných národů a je příčinou známého „čecháčkovství, české malosti a neomalenosti“. 28
Zatím však nikdo neobjevil druhou stránku tohoto jevu, která nás vybavuje mimořádnými dispozicemi do budoucnosti a může se ukázat být hodnotnější než vzdělanost: Nevzdělaný člověk nepotlačuje intuitivní stránku své osobnosti! A intuice je více než dokonalé vzdělání, zejména ve složitých, neučebnicových, nestandardních situacích!! A víme, kolik jich budoucnost přinese? Intuitivní člověk méně podléhá „oblbovacímu“ působení sdělovacích prostředků, spoléhá sám na sebe, jeho „gruntem“ je zdravý selský rozum. Protože sto let tu nic moc „nefungovalo“, musí si „malý český člověk“ umět poradit se zahradou, stavbou, autem, zdravím a teď i s novou technikou. Neklesejme na mysli při pohledu na kvalitní vzdělance Západu! Jestliže by se tato civilizace sesypala, a mnohé tomu nasvědčuje, jsme jako národ ve velké výhodě. („První budou posledními a poslední prvními!“) Známý rozumářský čechobijce filozof Václav Černý „vědecky“ zjistil, že Češi jsou buď slouhové, nebo hulváti. Duchovní pravda je však taková, že si Češi vždy vytvářeli vlastní intelektuální a duchovní elitu, která však byla duchovně neodvislá od vládců v okolí. Ti pak poslali zahraniční hulváty, aby zde instalovali jejich pravdy. (Braniboři v Čechách, sedm křížových výprav, třicetiletá válka, polovojenská rekatolizace Habsburků, nacistický vpád, sovětský vpád.) Zničení duchovní inteligence (Husova skupina, Komenského skupina, rakouský útlak, nacistická a sovětská genocida inteligence) vyneslo automaticky do čela národa druhou skupinu – české hulváty. Při měření vojenských sil se zahraničními hulváty pak rozhodoval výsledek. Bylili čeští hulváti úspěšnější, nastalo období pozvolného obnovování národní elity. Viz husitští hulváti – tím, že se nenechali vyvraždit jako např. jihofrancouzští kataři, vytvořili podmínky pro obnovu duchovního jádra za Rudolfa II. (Komenský je dodnes jeho představitelem.) Habsburští rekatolizační hulváti však 29
následně „vyčistili“ prostor od těch, kteří neměli jejich názor. (Typické počínání hulváta.) Teprve když jsou domácí hulváti poraženi, přichází třetí, nejúpadkovější stadium – slouha. Jeho horší variantou je Švejk – negativistický slouha. Važme si tedy českých hulvátů! To ještě není to nejhorší! Jejich vláda zákonitě končí obnovením duchovní elity. Český hulvát má respekt před skutečným věděním, je intuitivní. (Viz příčiny magické.)
Sedmé poučení pro duchovního člověka: Važme si současných českých hulvátů u moci! Jejich vláda automaticky přinese znovuobnovení české duchovní elity. Kdyby byli poraženi zahraničními hulváty, o což se tito v současnosti snaží prostřednictvím sdělovacích prostředků, oblbující propagandou, falešnými vnějšími vzory, zbyli by na Čechy zase jen ti slouhové!! Člověče, zamysli se, kdo tu pořádá ty destabilizační kampaně! Koho chce dosadit za domácí hulváty? Že by nejlepší vládou v Česku byl houf demokraticky se hašteřících nul? Neinstaluje se v této situaci nejlépe zahraniční vliv jejich „nákupem“? Nejen za peníze, ale i za metály, tituly?
30
5. Příčina podnikatelská Když vedení strany, vlády a STB pochopilo, že koncem roku 1989 sovětské tanky nepřijedou, aby zachránily hroutící se „rozvinutou výstavbu“ reálného socialismu, typ „dynamických Čechů“ v tomto vedení rychle začal přeskupovat síly. Pro tuto operaci byl vybaven známou poučkou marxismu-leninismu: „Kdo má ekonomickou moc, má i moc politickou!“ Celá estébácká, politická a ekonomická nomenklatura, vybavená českou intuitivností, zjistila, že může pokračovat ve vládě i v nových podmínkách rozvinuté výstavby konzumní společnosti. Stačilo poopravit základní tezi vědeckého komunismu: „Jen podnikatel, který není marxista-leninovec, je vykořisťovatel a nepřítel lidu! Podnikatel marxista-leninovec chrání naopak lid před horšími, zejména zahraničními vykořisťovateli.“ A tak se masy stranovládníků vrhly do víru podnikání. Vybaveni styky v bankách a úřadech, rozšířeni o „bratrstvo pětistovek“ (úplatkáři), získali patřičný předstih před lidmi slušnými a tvořivými. Tito nejprve váhali, protože vlastně nevěděli, co se smí a co ne. Pouze „kádři“ věděli od počátku, že smí se vše. Proto dopadla privatizace a rozběh podnikání tak, jak dopadl! Není možné vyčítat komukoliv, že se bývalé nomenklatury masově zapojily do podnikání. Na to měly právo za nenásilné se vzdání moci! Vytknout je možné to, že nebyly vytvořeny podmínky pro rozběh zdravého podnikání. Ona masa marxistů-leninovců totiž s sebou nesla v podvědomí svůj způsob myšlení: 1. Podnikání je získávání bezpracného zisku „chyť jak chyť“. 2. Kdo má peníze, má všechno. 3. Spravedlnost neexistuje, existuje jen právo. (V nastálém právním chaosu ani to ne.) 4. Práce je způsob získávání peněz pro obživu členů porobené třídy. 31
5. Věřitel je hloupý zloděj (prací není možné přijít k penězům), který si myslí, že dlužník je tak hloupý, aby mu peníze rozmnožoval. Každý marxismem-leninismem vybavený dlužník je předurčen „dějinami“ k tomu, aby zbohatlíka potrestal nevrácením dluhu. K tomu se použije všech dostupných fint. Proto se zásadou nomenklatury stalo: nadělat maximum dluhů. A tak jsme se po dvou letech „pochodu do Evropy“ setkali s níže popsanými typy „podnikatelů“: Podnikatel A zrestituoval dům na náměstí v okresním městě. Restituentem „dotovaný“ odhadce jej odhadl na 5 milionů. Pseudopodnikatel ihned vstoupil do dvou bank současně a na tuto nemovitost si vypůjčil od každé po třech a půl milionu. (Než se o hypotéce v registru nemovitostí dozvěděla druhá banka.) Za peníze si pořídil luxusní auto, naložil je „veselými“ děvčaty a prohlásil, že prací se živí jen neschopní a že do konce života má vystaráno. Peníze přirozeně již nikdy nevrátí, neboť časem ohlásí „nezdaření podnikatelských záměrů“. Zákon je na něho krátký a bankám zbudou jen oči pro pláč, resp. téměř bezcenný dům na náměstí, o který se mohou mezi sebou soudit. Podnikatel B, známý to organizátor vysokých sklizní z Okresní zemědělské správy, rozepsal dokonale rozborované podnikatelské plány a s pomocí bývalých spolupracovníků – také bývalých mistrů vysokých sklizní, kteří včas vstoupili do Komerční a podobných bank, si povypůjčoval 60 milionů na nákup hotelů a tržnic. Genialita jeho podnikatelského plánu spočívala v tom, že nadělá dluhy v tvrdých penězích (nezničených inflací), pak přijde inflace jako v ostatních lidových a demokratických státech, zejména jako u našeho vzoru Ruska a bývalých sovětských republik. On pak prodá ojeté auto a za obdržený obnos splatí bankám dluh. Když se plán nezdařil, rozhořčeně mi říkal: „Ten blbej teoretik Klaus neví, že peníze se musí točit, a zastavil inflaci. Ať se teď banky starají, jak to zaplatím!“ 32
Podnikatel C byl již v létech a zkušenosti v podnikání získal na státním statku. Proto si vzal do „socialistické péče“ malé jatky, kde ihned zaměstnal celou rodinu. Členové rodiny chodili do „zaměstnání“ jednou měsíčně pro výplatu. Aby ostatní mlčeli, dostávali bohaté prémie jak v penězích, tak v naturáliích (mase). Jatky se staly ztrátovými a v následné privatizaci je za cenu ztrátových jatek (téměř zadarmo) koupil jeho mladší kamarád ze statku. Podnikatel D, soukromý zemědělec, se rozhodl za situace, kdy se přebytečné jezeďácké kravíny předělávají na kdeco, postavit stáj pro dobytek. Na tento účel si vyjednal na ministerstvu zemědělství bezúročnou půjčku 3,5 milionů (podpora podnikání zemědělců). Tyto peníze neprozřetelně převedl na stavební organizaci, která se smluvně zavázala stáj postavit. Místo toho na místě budoucí stáje vykopala bagrem okopy pro základy, udělala tam několik malých betonových soklů a dočasně odešla za lukrativnější zakázkou. Od té doby se nevrátila (8 let) a časem šla do konkursu. „Prozíravý“ zemědělec již vyhrál tři soudy, které dotyčnou neexistující firmu odsoudily, že musí stáj buď dostavět, nebo vrátit peníze. Ta však neexistuje. Zemědělec byl zažalován bankou a odsouzen k vrácení bezúročné půjčky. Protože nemá z čeho ji vrátit, tak mu alespoň zabavili traktor a dobytek. Podnikatel E, absolvent zvláštní školy, nedělá žádné maličkosti. Řídí se radami trojice velmi kvalifikovaných příslušníků STB a bývalé rozvědky. Společnosti s r. o. zřizuje a úpadkuje, továrny kupuje a prodává podle instrukcí z domova i zahraničí. Je plný peněz. Přepychové vily má napsané manželka a příbuzenstvo. Jeho inteligence mu neumožňuje pochopit, že na konci této řady „podnikatelských aktů“ je pravděpodobný nález jeho zamordovaného těla. Podnikatel F, syn význačného autora marxisticko-leninských (konsolidačních) knih, začal svoji dráhu pronajmutím několika stánků, později obchodů s elektronikou. Poté z Prahy organizoval „výlety“ do Rakouska s tím, že výletník se jel zdarma 33
podívat tam a sem, pouze na své celní prohlášení v povoleném limitu napsal, co mu daný podnikatel řekl, to jest, co potřebuje provést. Toto zboží se druhý den objevilo na stáncích za dvojnásobnou cenu. Nyní již vlastní několik obchodů, má kontakty a je „za vodou“. A tak je možné pokračovat donekonečna. Každý člověk, trochu vybavený nazíráním přes třetí oko, musí vidět, že tzv. naši podnikatelé a bankéři převzali od západních jenom takzvaný imidž, to jest zevní zdání: fialová nebo růžová saka, perfektní kravaty nebo motýlky, vysoké nároky na kožená křesla a budovy obložené mramorem ze Švédska. Myšlením však zůstali pravověrnými marxisty-leninovci v základním pohledu na svět: 1. „Svět“ je nespravedlnost sama, vhodný způsob pohybu v něm je vychytralost. 2. Hlavní je mít peníze, poctivá práce je pro blbce, podnikání je okrádání v mezích nedostatečných zákonů. Obě tyto zásady jsou založeny na základních pohnutkách marxismu-leninismu – třídní nenávisti a závisti. Prostředkem k uplatnění nenávisti je třídní boj. Ten je organizován tak, aby nenávistí iniciovaná masa líných a nenadaných diktovala pracovitým a nadaným a zbavila je majetku. Zbavuje majetku i ty, kteří jej zdědili neboli obdrželi z Vyšší vůle. Proto musí být marxismus ateistický. Z toho plyne poučení osmé: „Vstupujeme do Evropy“ opět bez kvalifikované vrstvy podnikatelů. Musíme se z počátku připravit na roli národa nádeníků. Drtivá většina našich pseudopodnikatelů bude o majetek připravena. Není však třeba klesat na mysli. Naším pravým pokladem je schopnost intuice, která je zakotvena v duchu a je více než majetek nebo vzdělání. V nastálé převratné a nestandardní době je českou devizou schopnost poradit si za každých okolností. 34
6. Příčina scholastická Scholastický přístup k poznání je založen na tezi, že v některé knize či knihách je napsána celá pravda. (Původně bible, spisy učitelů církve a Aristoteles.) Poznání o světě se pak získává čtením těchto knih a jejich větným rozborem. Co v nich není obsaženo, nemůže být pravda, protože tyto jsou zjevené Bohem. Kdo se byť jen zdánlivě dostane do rozporu s nimi, je heretik – kacíř, je exkomunikován. Ve stvoření však platí lidové: „Šedá je teorie, zelený strom života.“ Scholastika je strnulost, neschopnost vývoje poznání. Je v samé podstatě věci, že žádný národ, a Češi zejména, nemohou existovat jako organizovaná společnost, aniž by byli vedeni vůdčí duchovní ideou. Dosud byla Evropa křesťanská. Dvě světové války a úloha katolické církve v nich, rozšíření ateistického socialismu a bojovného antiklerikálního komunismu však způsobily, že světská moc církve se rozpadla, což vyvedlo na světlo Boží její ideovou slabost. Ta přímo explodovala při rozšíření konzumního způsobu života. Evropa přestala být de facto křesťanskou. Tento odpad od křesťanství je nejvíc pozorovatelný v Česku, protože, jak je v první kapitole doloženo, právě v tomto kotlíku Evropy se nastupující evropské trendy projevují nejrychleji. Katolická církev (i ostatní církve) v reakci na tuto situaci vyhlásila program nové evangelizace Evropy. Program zduchovnění evropské a americké civilizace je naprosto nutný. Je však proveditelný bez skutečného rozboru příčin, které k rozpadu křesťanství vedly? Je proveditelný metodami evangelizace v prvních stoletích nebo středověku, kdy po příslušné „pastorační“ vojenské výpravě vojáci Karla Velikého přivedli zajatce k řece? Kdo se nechal pokřtít, byl propuštěn, kdo ne, tomu byla useknuta hlava. 35
Je křesťanství pouze omamná idea pro nemocné, ty neúspěšné v bitvě o konzum, lehkověrné a slabomyslné, ty staré na prahu smrti? V žádném případě, ba právě naopak! Ale jak to vysvětlit těm bystrým a úspěšným? Skupina reformátorů v katolické církvi se o to pokusila metodou zesvětštění, s úmyslem přiblížit se světskému člověku, ale výsledek se nedostavil. Vydejme se v duchu k hledání příčin. Když jsem v roce 1968 byl odborným asistentem na Vysoké škole veterinární, působil tam v oněch létech učitel „vědeckého“ komunismu – jistý soudruh K. Při vpádu sovětských vojsk do Českoslovenka byl jedním ze čtyř učitelů (ze sto třiceti), který od samého počátku invazi schvaloval. Vědělo se to a takřka nikdo jej nezdravil. Všichni se tvářili, jako by byl vzduch. Já jsem tehdy uvažoval, jestli jej mám zdravit, když mě na cvičeních učil „vědecký“ komunismus, či ne. Nakonec jsem se rozhodl. Každý má právo na názor, i na špatný. A zdravil jsem jej „Dobrý den“. První rok po invazi mi s radostí a úklonou celý šťastný odpovídal. Byl potěšen, že jej alespoň někdo „vidí“. Po roce přišla konzolidace. Marxista-leninovec soudruh K. se stal členem dělnicko-rolnického jádra a já na škole jediným individuem, které i písemně neschválilo vstup spřátelených armád. Byl jsem zařazen do kádrové skupiny D (nositelé soudobého revizionismu – ihned ven). A co jsem nepozoroval? Týž soudruh K. mi na pozdrav „dobrý den“ odpovídal na půl úst, ani se na mě nepodíval. Proč to říkám? Když jsem v dobách tuhé konsolidace jednal s kterýmkoliv farářem, byli všichni velmi milí, s radostí diskutovali o duchovních věcech, projevovali nesmírnou toleranci i vůči domnělým herezím. Diskuse s duchovními patřily v dobách totality k příjemným a radostným chvilkám. Přišel převrat v roce 1989, návrat úřadů a majetku, školení pravověrnosti doma i v Římě a ejhle! Do mnoha katolických duchovních vstoupil úřad „vpouštění do nebe“, samospasitelnosti, majetnictví pravdy. Diskuse o článcích víry se stala herezí, scholastici rázem 36
rozpoznali nebezpečí vstupu „pohanských“ asijských učení, nebezpečí nepravověrných sekt. Najednou se začali cítit majiteli pravdy. Náhle dospěli k názoru, že k pravdě se dospívá vyslechnutím duchovní vrchnosti a následným půstem, modlitbou a mlčením na exerciciích. S úžasem pak duchovenstvo hledělo, jak se prvotní zájem obyvatelstva rozplynul. Reakcí duchovních na tuto situaci vznikly dva proudy. Jeden chce církev zlidštit, zesvětštit a přiblížit obyvatelstvu. Druhý, „uražený“, se stahuje do sebe a chová se jako pravá sekta: Oddělí se od „zkažené“ společnosti, na setkáních si opakují stále stejné fráze, aby se „upevnili ve víře“. Plně „pociťují“ samospasitelnost. Hlavní zásadu tohoto postoje geniálně vyjádřil jeden z hlavních scholastiků v Katolických novinách, který při potírání „přibližovatelů“ ke společnosti vyjevil klíčovou zásadu: „Evangelium nám bylo svěřeno, abychom jej uchovali čisté!“ To napíše ten, který se domnívá být stoupencem Ježíše Krista. Na druhé straně papíru těchže Katolických novin je však citováno podobenství Ježíše o zakopané hřivně. V něm Ježíš poukazuje na to, že „Hospodář tohoto stvoření“ dává do správy každému člověku jednu hřivnu. Každý s ní hospodaří podle svého. Až se „Hospodář stvoření“ vrátí, přicházejí ti, jimž byla hřivna půjčena. Jeden vrací deset hřiven, druhý pět, a jsou pochváleni. Pak přichází ten, který ji zakopal a uchoval čistou. Ten je „Hospodářem stvoření“ vyhnán jako špatný správce! V nepohybu a pýše spočívá základní omyl scholastiků. Oni chtějí poselství evangelia u ch o va t !!! Ale „správce tohoto stvoření“ od nich žádá r o z v i n u t í !!! Oni chtějí evangelizovat racionálně vyspělého člověka tím, čím byl evangelizován otrok v Římě a negramotní lidé v celém Středozemí! Krach těchto bude veliký! A v Česku již veliký je.
37
Pyšní majitelé pravdy, scholastici, všichni nositelé pocitu samospasitelnosti, církevní hodnostáři se středověkým chováním to jsou, kteří způsobili pád křesťanství v Evropě i u nás. Nepřipuštěním vývoje způsobili zaostání duchovního poznání za rozumovým! Před tváří věčnosti bych nechtěl být v jejich kůži. Vždyť kdo jiný než „teologové“ měli přijít na to, co znamená druhý příchod Ježíše! Proč ponechali výklad této klíčové události sektářským fanatikům, kteří na základě nejasného Janova „Zjevení“ ji chiliastickými výklady zdiskreditovali? Jak může znovu přijít někdo, kdo přímo říká: 1.) Já jsem s vámi až do konce světa. 2.) Kdykoliv se sejdou dva v mém jménu, já jsem s nimi. Tajemství „druhého příchodu Krista s mocí“ není v sestupu z mraků s pohádkovými silami! Tajemství druhého příchodu je v poznání Ježíšova poselství na vyšší úrovni, do větší hloubky, to jest v poznání Božích zákonů v jejich viditelném fungování. To automaticky umožní nejen trvale Ježíše vidět (odtud jeho království), ale i obdržet část jeho moci. Moci, která umožňuje silou „víry“ léčit a třeba i vrhnout skálu do moře, kdyby to bylo nutné. Skutečné vidění duchovního, to jest Božích zákonů a jejich žití, to je obnovení ráje na zemi. Proto říká Ježíš: „Království je ve vás!“, to jest ve schopnosti rozvinout síly ducha. Všechno vnímané se totiž skládá z objektivní skutečnosti a ze schopnosti tuto skutečnost vnímat. (Ježíš apoštolům: „Máte oči a nevidíte, máte uši a neslyšíte!“ Jak by se cítil mezi současnými duchovními vykladači písma?)
38
Příčina scholastická ve školství. Scholastikové v církvích se soustřeďují na opakování dogmat, které si odhlasovali na koncilech a které tím považují za duchovní pravdy. Druhá sorta scholastiků, nositelé vědeckého názoru, se soustřeďují na opakování a memorování jiného typu dogmat, totiž vědeckých „pravd“. Ty byly získány zase disputací příslušných specialistů. To však vůbec nazaručuje, že usnesený vědecký závěr je skutečnou pravdou. Vědecké poznání je sice objektivní, ale je současně jednostranné. Podchycuje, a to ještě nedokonale, pouze jeden rozměr stvoření. Pokud je si této jednostrannosti vědomo, je pravým poznáním. Jakmile se vědecké poznání začne považovat za jediné pravé, za celé poznání, činí to, že se polopravda začne prohlašovat za celou pravdu a stává se tak lží! A to je kámen úrazu vědeckého světového názoru. A nositelem tohoto názoru je drtivá většina našich učitelů, jsou jím prostoupeny všechny typy škol. Důsledkem tohoto stavu je nerozvíjení duchovnosti, to jest tvořivosti žáků, utloukání mladé populace nadbytkem pseudovědomostí, vytváření přezíravého postoje k náboženské dimenzi poznání světa. Celé naše školství tak preferuje rozumářské dogmatiky, scholastiky rozumového poznání. Naštěstí duchovní jádro národa tuto stránku školství dobře vyciťuje, je schopno ji neutralizovat. Viz obliba filmů z oblasti školství od první republiky dosud, které právě tuto stránku školství satirují. Bez přebudování ducha školství nebude ani nová civilizace.
39
Deváté poučení ze situace v církvích pro duchovního člověka: Příliš často slepí vedou slepé. Pravda se neskrývá v písmech a nezískává se scholastikou, to jest rozborem větným napsaného. V životě a stvoření samém je skryta živá pravda. Duchovním vývojem člověka se přichází k přímému nazírání Pravdy, Krista a Boha. Stojíme na prahu nové situace, nové doby. Ta přinese skutečnou „novou“ evangelizaci Evropy a světa. Jedině tak bude budoucnost světa zajištěna. Tato pravda, tato vyšší úroveň chápání pravd v evangeliích, nebude mít konkurenta v jiných náboženstvích. Nebude potřebovat světskou moc k celosvětovému rozšíření. Před její jasností se rozplynou všechna náboženství, všechny církevní diference. Z hlediska připravenosti je situace v Česku velmi příznivá. Český národ žízní po duchovní pravdě. Jeho ateismus je jen zdánlivý.
40
7. Příčiny rodinné Znamením poslední doby a dvacátého století je rozpad role dědičné rodiny a vztahů mezi pokrevními příbuznými. Dřívější materiální zabezpečení, které rodina zajišťovala, přebírá systém sociálního zabezpečení státu. Je však materiální zabezpečení jediné, co potřebuje starý, nemocný, osamělý člověk? Jistě ne! Potřebuje pocit někam patřit, spoluúčastnit se společného života jako plnohodnotná a ceněná součást společenství, pocit být i v maličkostech užitečný. Toho se mu nedostane v domovech důchodců či v ústavech „důstojného stáří“. Aby tento problém mohl být nahlédnut „z hlediska věčnosti“, je nutné si položit otázku: Kdo nám ustanovil rodiče, děti a příbuzné? Pokud si ateista odpoví, že „soudruh náhoda“, odpovídá na úrovni kvality vnitřního vyciťování. Duchovnímu člověku je jasné, že Vyšší moc, Podstata světa, Bůh. Z tohoto poznání plyne, že rozpad pokrevních vztahů je signálem a znakem rozpadu odpovědnosti vůči této vyšší moci. Takový prohřešek, jako všechny toho druhu, automaticky nese zpětný úder ve formě ztráty schopnosti odpovědného zařazení dotyčného ve společnosti i stvoření jako celku. Výsledkem je člověk vyvrácený z kořenů, s pocity stálých křivd od společnosti, v pocitu osamění, opuštění, vnitřní křeče, stálého podezírání ostatních, s nepřiměřenými reakcemi na okolní děje, krutý k sobě i druhým, s deprivačním syndromem. Taková duše si nemůže vybudovat schopnost zařadit se podle svých možností do společenství lidí a tím koneckonců i do stvoření jako celku. Větší četnost takto vyvrácených jedinců v lidské komunitě znemožňuje její přeměnu ve výše diferencovanou civilizaci. Současný masový výskyt těchto deprivovaných jedinců je základní překážkou dalšího vývoje této civilizace, protože její diferenciace a specializace předpokládá vysokou míru odpovědnosti vůči celku. Takovým „nácvikem odpovědnosti“ vůči větší41
mu celku je fungování širší rodiny i ve smyslu odpovědnosti vůči předkům, ale i potomkům. Vzorem odpovědnosti může být chování nedegenerované šlechty. Přibližující se vyšší civilizace bude vyžadovat, aby se každý cítil „šlechticem“, aby budoval rodovou čest. Není žádnou náhodou, že duch temnot dezintegroval přednostně širší rodinu, jak přes bolševiky v Rusku, tak přes „ideu“ konzumu v Americe. Na následcích rozpadu širší rodiny, na nepochopení Božského aspektu rodičovství, si můžeme v praktických dopadech ověřit, že ztrátou úsilí o hledání Boha ztrácí člověk smysl svého bytí. Ztrácí to, co jej odlišuje od zvířete – smysl pro věčnost. Stává se zvířetem, vybaveným pouze rozumem, které samo o sobě nemá schopnost hodnotit věčnost, proto padá do první nastražené jámy, kterou mu temná duchovní dimenze nastrčí v běhu života. Z deprivatizovaných a individualizovaných lidí nelze vytvořit fungující stát ani civilizaci, protože individualizovaný člověk si jako automatickou náhradu vyššího celku vytváří gangy, mafie a sekty. Jejich členové nepociťují ovšem žádnou odpovědnost vůči předkům a potomkům, a už vůbec ne vůči Bohu. Jediným smyslem jejich existence jsou moc a peníze. Proto pád takových civilizací je jistý. Je to jen otázka času. A v čase pádů právě stojíme – jako jednotlivci, národy i civilizace. Český národ, umístěný v onom magickém kotlíku urychlení, jak je výše popsáno, jako první na řadě.
Poučení desáté: Vše, co oslabuje v duši člověka rodinnou sounáležitost a odpovědnost, oslabuje národ a stát jako celek.
42
8. Následky ztráty rovnováhy věčnost – dočasnost Člověk je svým tělem i duší součástí hmotného stvoření, jehož základním vymezením je závislost na čase neboli dočasnost, ale svým duchem, to jest svou podstatou, je zasazen v nehmotné duchovní dimenzi, to jest v dimenzi na čase nezávislé neboli ve věčnosti. Z přirozenosti věcí tedy plyne, že musí trvale respektovat hlediska obou dimenzí: dočasnosti i věčnosti. Lidová moudrost tuto skutečnost vyjádřila slovy: „Člověk se má chovat tak, jako by měl žít věčně, a přitom být připraven na to, že žije poslední den!“ Charakteristickým znakem moderní doby je zrychlení. Tento pocit všeobecného zrychlení si vytvořila civilizace sama tím, že se její řídící centrum odpoutalo od jednoho z aspektů, od duchovního aspektu věčnosti. (Zeptejte se divochů v pralese, jestli se něco zrychlilo!) Je to důsledek připoutání pozornosti rozhodující masy lidí k hmotným dějům, k zákonům platícím ve hmotě (k rozumovosti). Civilizace čím dál tím více žije druhou částí výše zmíněné lidové moudrosti: „Tento den je poslední. (Po nás potopa).“ Toto porušení rovnováhy se projevuje ve všech aspektech bytí společnosti. Z mnohých je možné jako příklady uvést: A. Propad hodnoty stáří V minulosti bylo samozřejmé, že starý člověk rovná se vážený člověk. Starý člověk mnoho prožil, je pamětník, již se „nadýchl“ více z pohledu věčnosti, stojí blízko k přechodu do věčnosti. K živočišné stránce (tělo, duše), vázané na dočasnost, „nasál“ aspekt pohledu nadčasovosti, věčnosti. Tím se stal osobností neboli duchovním člověkem. Konkrétně v naší zemi žijí ještě lidé, kteří si pamatují a prožili osm naprosto protikladných režimů. Může se někdo divit, že tito lidé jsou naprosto „nevhodným materiálem“ pro přijímání a šíření krátkodechých hitů, 43
„úžasných objevů“, nepostradatelných věcí k životu, všelijakých těch zaručených „hřebenů na růst vlasů“ ve všech dimenzích lidského bytí? Proto přišla éra „mladosti“. Jsou zaměstnáváni schopní, ale hlavně všeho schopní mladí. Ti se netážou, rychle mění jeden „zaručeně“ úspěšný „hřeben na růst vlasů“ za druhý (v přeneseném slova smyslu). Jsou schopni hektického krátkodobého záběru, protože systematické a proporcionální není v módě. Éra mladosti je znakem, že v atmosféře společnosti převládla animální (tělesná) stránka nad duchovní. Řečeno biblickými slovy: „Rozmnožilo se tělo“. Přirozeností celého stvoření je však rovnováha.
B. Propad medicíny V samotné podstatě povolání lékaře je altruismus. V jakékoliv společnosti je přirozené, to jest v Řádu, že lékař vykonává své povolání podle svého nejlepšího svědomí, a společnost se stará, aby materiálně nestrádal. Také v žádné společnosti dosud lékaři nestrádali! Ke zbohatnutí však toto povolání určeno není. Ke zbohatnutí sloužily vždy jiné oblasti. V současnosti se však objevil nový jev: Medicína je prý byznys. Jen ten, kdo na to má, ber kde ber, si může „koupit“ lepší péči lékaře. Čím víc peněz, tím větší penězoderviší tanec kolem něho prý budou provádět docenti a „přescenti“ medicíny! A tak se sjíždějí „nedocenění“ lékaři na sněmy komor, odborových svazů, za situace, kdy drtivá většina pacientů je v existenční tísni, vyhrožují stávkami, které prý ovšem nepoškodí pacienty. Jak velice úpí, ovšem prozradí parkoviště před takovým srazem, přesněji řečeno značky a ceny aut, s nimiž přijeli na sněm „úpičů“. Tento „nový“ typ lékařů koná ovšem medvědí službu oné převažující mase obětavců a altruistů, která ku podivu stále ještě pracuje. 44
C. Propad soudnictví Ve společnosti, která je v Řádu stvoření, je právo odvozeno od přirozené spravedlnosti – tím tedy od Boha, protože přirozenost je řád vesmíru. Ateismus však vyhlásil, že není Boha a tím „nějaké“ abstraktní spravedlnosti. Tak se stalo právo pouze vůlí vládnoucí mafie, vládnoucí jen z vůle násilí, pomocí něhož se moci zmocnila. Není nikomu odpovědná než sobě. Marxismus otevřeně vyhlásil: „Stát je organizované násilí.“ Násilí vyhlásil za smysl bytí státu. Podle toho to tak dopadlo za reálného socialismu a dopadá nadále ve společnosti, kde vedení státu a soudci se domnívají, že nejsou odpovědni nikomu než psanému právu. Právo, které se vzdálí od spravedlnosti, stane se zločinem, organizovaným bezprávím. Tuto skutečnost vycítí jádro každého národa, psychologicky se oddělí od státu, stáhne se do trpícího ústraní. Následný rozpad právního vědomí takové společnosti je zajištěn.
D. Propad armády Armáda by měla sloužit k obraně zájmů celku zejména proti vlivům vnějším. Co má bránit člověk, který není ztotožněn se státem? Snad svou bídu, nebo výdobytky mafií? A co členové mafií a zbohatlíci a paraziti společnosti, oni „špičkoví“ sportovci, umělci, manažéři, podnikatelé, politici? Ti si přece opatřili „modrou knížku“! Ti již dávno nejsou tak „hloupí“ jako středověcí panovníci a šlechtici, aby táhli v čele svých vojsk v případě ohrožení. Oni, podle vlastního názoru nesmírně cenní, zalezou za jakékoliv války do hlubokých děr a bojovat pošlou kmány. Až kmáni vyhrají, pak vylezou z děr jako vítězové. Tak se stalo, že Česká republika může mít ministry a poslance a velkou část vyšších úředníků s modrou knížkou. Zbytek armády se tak stává bandou Švejků. 45
E. Propad policie Policisté v minulém režimu sloužili tehdejšímu „bohu“ – straně. Ta se však ideologicky znemožnila. Příslušníci policie náhle nevěděli, komu mají sloužit, co je vlastně zločin a co ne. To, co bylo v minulosti největším zločinem – podnikání a samostatné chování, se stalo největšími klady. Agenti Západu se stali jejich šéfy. Bývalí šéfové – agenti KGB – zase těmi, které mají chytat. Celý majetek státu najednou patří skupině údajných podnikatelů, kteří by za regulérních podmínek nikdy žádnou významnou hodnotu nevytvořili. Takto získaný majetek mají chránit před jinými z téže sorty, kteří se ovšem opozdili, nebo nebyli v nomenklatuře. Důsledkem vzniklé situace je všeobecná nechuť a otrávenost. KSČ, dřívější pohánějící „duch“ policie zcepeněl a nový duch nebyl nalezen. Pohánějící duch, věrohodná idea, chybí celému státu. F. Propad zemědělství, to jest ukazatele vztahu společnosti k přírodě Vztah k zemědělství je konkrétním projevem vztahu k přírodě a zvířatům. Zvrhnutí tohoto vztahu signalizovala nová so cialistická terminologie: pěstování plodin a chov zvířat se změnily na rostlinnou a živočišnou výrobu, v „produkci“ potravin. Člověk, svým tělem součást přírody, podléhající jejím přirozeným (to jest Božím) zákonům, se vyděluje, stává nezávislou, v panelácích chovanou pracovní silou vládnoucích nadlidí (náhradních bohů). Takový „panelákový brojler“ nebo „civilizační brojler“ ztrácí kontakt s přirozeností dějů v přírodě. Tento kontakt se dříve projevoval jako selský rozum. Tím se po předchozí ztrátě víry ve spravedlnost (to jest v rovině ducha) odděluje od přirozenosti i v rovině těla. Vzniká naprosto manipulovatelný, prázdný, konzumní a výrobní blb – karikatura člověka jako osobnosti a duchovní bytosti. Takovýto prázdný konzumní blb je 46
vynikající živnou půdou pro zvrhlé ideologie. Každý v Čechách si pamatuje, jak „špatnou půdou“ pro zvrhlé a jednostranné ideologie jsou tvrdé selské palice, sedláci a lidé spjati s přírodou. Proto komunismus soustředil veškerou svou sílu na to, aby i za cenu ohrožení své vlastní výživy selský stav zničil. V Rusku a Československu se mu to povedlo dokonale. Rafinované české jádro národa však komunistické manipulátory z části obelstilo přechodem k chalupaření, zahrádkaření a k drobnému chovatelství. Masa lidí v Česku, vedená intuicí, překvapivě místo konzumování pseudokultury, pseudospolečenského života, pseudoodpočinku ve vánku kavárenských ventilátorů zvolila dřinu opravy chalup, chat, zahrádek. Tam totiž pocítila závan přirozenosti přírodních sil, tam se mentálně a tělesně zotavovala. Na konci víkendu do svých konzumních sídlišť pouze odjížděla odtrpět dříve rozvinutou výstavbu komunismu, nyní konzumní společnosti. Z pohledu nadčasovosti můžeme konstatovat, že jak vysoko je společensky ceněn zemědělec (lesník), tak vysoko jsou ve společnosti zachovány instinkty pro přirozenost věcí (přirozenost v dimenzi hmotnosti).
G. Propad církví Poznání člověka je určeno dvěma diametrálně odlišnými přístupy, to jest úhly pohledu na svět. První je přístup kauzální, to jest rozumový, vědecký. Druhý je přístup finální, který zkoumá věci z hlediska jejich smyslu, z hlediska smyslu bytí, existence samé. Např. kauzální pohled na člověka dává popisem funkcí těla medicínská věda. Nic ale neříká člověku o tom, proč žije. Finální pohled na bytost člověka, to jest odpověď na otázku: Proč žije, proč existuje, dává náboženství a filozofie. Současná nerovnováha ve vývoji lidstva vznikla proro, že 47
poznání kauzální, rozumové nesmírně pokročilo, ale poznání finální ustrnulo na úrovni počátku prvního tisíciletí. Tak se do rukou lidstva, složeného z od přirozenosti odtržených konzumních bytostí, řízených neviditelným klanem, dostaly prostředky sebezničení. Protože kauzalita (vědeckost) dává moc a finalita (náboženskost) odpovědnost, má dnešní lidstvo moc konce druhého tisíciletí a odpovědnost začátku prvního tisíciletí. Odpovědnost za tento stav mají scholastikové v církvi a církvích, kteří pod záminkou hereze potlačovali jakýkoliv rozvoj duchovního poznání. Konzervovali jej na úrovni morálky pastevců a rybářů. Církev a církve jsou oni správci svěřené hřivny, kteří ji zakopali, nyní ji vykopali a přicházejí ke Správci s hrdostí, že ji vrací ve formě „nové evangelizace“. Pokud by tento přístup přetrval, zahubil by lidstvo. Proto jim byla odňata moc určovat další vývoj duchovnosti. Národ a lidstvo je ve fázi, kdy se protrhly všechny meze, objevují se jak nová poznání, tak i nové zvrhlé sekty. Zdravý duch národa a národů se musí velmi namáhat rozpoznat intuitivně skutečný pokrok v duchovní dimenzi od zvrhlosti. V tomto úsilí by mu měla napomáhat, ba toto úsilí by měla vést církev všeobecná. Ta měla mít dávno soustředěné znalce všeho duchovního, ta měla bez násilného klasifikování napomáhat růstu poznání zdravého, argumentací a silou argumentů potírat extrémy a zvrhlosti. To, že je dnes mimo dění, je její dějinná vina.
48
H. Propad civilizačního celku – státu, národa Existenci vyššího celku, státu (národa), není možné beze zbytku vysvětlit pouze rozumově, to jest nutností koordinace existence lidí ve hmotné dimenzi bytí. Duchovní rozměr člověka dává těmto vyšším celkům - státům - smysl oné „půdy“ z evangelia, v níž výše vyvinutí duchové napomáhají duchovnímu vývoji méně vyvinutých a přitom sami „rostou“. Jen tehdy, naplňuje-li vyšší celek tento účel, je společnost „zdravá“ a toto „zdraví“ se odrazí i ve zdraví ekonomickém. Naplňování duchovního rozměru se projevuje „atmosférou“ ve společnosti. V současnosti v našem národě a státu vládne všechno jiné, jen ne pozitivní duch. Příčinou této autodestruktivní nálady společnosti ve vztahu k vlastnímu státu je to, že stát v důsledku svého neduchovního „gruntu“ není schopen duchovně vykonávat své základní úlohy: 1. Hodnotovou koordinaci lidí: Ze Západu byla převzata hodnota člověka jako konzumní jednotky – tedy konzumního zvířete. Neduchovní stát nemá tedy jiné kritérium pro hodnocení lidí než váhu jejich peněz. Pro něj je člověk tak cenný, jak je bohatý a kolik platí daní. Odtud stále ti „daňoví poplatníci“. Pro tento stát je hodnotný ten člověk, který majetek nakradl buď v rámci platných zákonů, anebo i mimo ně za předpokladu, že jej nechytili. Získat majetek prací u nás totiž není možné. Bohem tohoto státu ve vztahu k člověku je „růst“ národního důchodu, to znamená konzumu. 2. Hodnotovou koordinaci práce: Materiální hodnoty vznikají jedině tvořením, prací. Co vytvoří „čutalisté“ s míčem nebo pukem, všelijací „skákalíci a škytalíci“ na pódiích pseudokoncertů, co „hvězdní“ herci, kteří hrají „dobrodince lidstva, různé hrdiny“, kteří sami živořili. Ti, kteří hrají živořící dobrodince lidstva, jsou „ohodnocováni“ platy ve statisících měsíčně. Komu byly těmto penězům odpovídající hodnoty odebrány? Vyplatí se 49
u nás svědomitá a kvalifikovaná práce, nebo je výnosnější dělat barmana, taxikáře, drobného podvodníčka? Vyplatí se u nás být hrdinou práce a poznání, nebo jej hrát ve filmu? Jak je ohodnocen objevitel nového léku ve srovnání se střelcem gólu? 3. Hodnotovou koordinaci umění: Místo krásy a harmonie tak vtlačuje do umění prvek snahy šokovat, upoutat pozornost, a tím prodat zbohatlým zvrhlíkům. Aby se šoku dosáhlo, odhazuje se vše – přátelství, láska, nově i úcta k božské dimenzi. Před nedávnem jsme sledovali na Václavském náměstí „umělce“, který zde vystavoval „umělecké dílo“ – sochu svatého Václava, sedícího na břiše obráceného zdechlého koně. Je příznačné, že televizi tak zaujala velikost tohoto díla, že jej ihned uvedla v hlavní zpravodajské relaci. Jiný výtvarný „umělec“ nás „oslovil“ dílem obrazu „Ožralý Franta na kříži“. Před několika lety Svaz českých spisovatelů hájil „svobodu slova“ slovenského pseudospisovatele, který „povídkou“ „Azda posledná večera“ vylíčil poslední Ježíšovu večeři jako pornomejdan. Takové jevy jsou v podstatě testem, zda společnost je zralá na „výmlat“ božími mlýny. I velice potřebná svoboda umění musí respektovat meze, kdy se začíná dotýkat Božského, protože tato dimenze se vyznačuje „vysokým napětím“, odtud přicházejí karmické údery velkého kalibru. Vykládejte však o karmickém úderu ateistovi. Hledí na vás jako na hlupáka. Takové lidi vyléčí až úder sám. Krizi všech základních složek, z nichž se skládá stát, si ovšem stát sám vyvolal a vyvolává absencí odvození své existence od vyšší moci. Jestliže neexistuje hodnota absolutní, pak existují hodnoty jen „podle názoru lidí“, to znamená tržní. A tvorba slova tržní napovídá trhání, což je opak konstrukce. Trh neboli otrhávání výrobců hodnot se stává vládcem – bohem.
50
Proč by měli hledat vyšší roviny občané, když je nehledá ani stát a jeho vedoucí činitelé? Stát, který nehledá zakotvení ve vyšším principu, Bohu, ve věčnosti, přes chování svých součástí – občanů zničí sám sebe. Představitelé státu, který má fungovat, lhostejno jestli zvolení nebo dědiční, mohou být ve své funkci účinní jen z Boží milosti. Jiné zdůvodnění přinese automaticky pád jednotky. V tomto kontextu zde hraje neblahou roli i otázka tzv. lidských práv. O jiných právech se nemluví! A co právo zřizovatele tohoto vesmíru, tohoto stvoření? Slyšel některý čtenář mluvit o právu Tvůrce této země? Kde jsou zmiňována Božská práva v ústavě a zákonech, v tisku? Kdo zde řekl, že lidská práva platí až po Božských právech? Kdo se z těchto politiků po nich vůbec pídil? Pro křesťany můžeme připomenout: První přikázání je: „Milovati budeš Pána Boha svého atd.“, a teprve pak je druhé přikázání: „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ Jestliže chce stát deklarovat, že stojí na křesťanské duchovní tradici, musí toto pořadí dodržovat. A nebo ať přímo řekne, že nemá tento základ, a pak je duchovnímu člověku jasné, s kým má tu čest!
Poučení jedenácté: Bez duchovního aspektu věčnosti, vyšší moci, Boha, prostupujícího všechny úrovně společnosti, v nichž žije bytost člověk, není možná fungující existence vyšší organizační jednotky člověka, to jest národa a státu.
51
9. Příčina ztráty kontaktu se světovou duchovní, manažerskou a společenskou špičkou Spuštěním železné opony bylo jádro národa prakticky odděleno od vývoje znalostí řízení společnosti, zejména v manažerské a duchovní rovině. V důsledku této situace se stalo, že po pádu komunistického režimu u nás prakticky neexistovali lidé schopní efektivně převzít řízení společnosti. Prakticky jediným zdrojem, alespoň částečně erudovaných lidí, se stal prognostický ústav, jehož členové měli přístup ke zdrojům informací ekonomického charakteru. Jako ateisté nebo přinejmenším jednostranně rozumoví lidé neměli ponětí o duchovní dimenzi státu. A tak to dopadlo, jak to dopadnout muselo. Přišla současná krize důvěry jádra národa v politiky. Nejprve diletantské vzepnutí prezidenta a několika politiků, známé jako „sarajevský atentát“, nyní jako opět velkodiletantské vzepnutí „studentských vůdců“ ve formě výzvy „Děkujeme, odejděte“. Tato výzva je ilustrací lidového pořekadla o „cestě do pekla, dlážděné dobrými úmysly“. Neříká totiž skutečný důvod, proč mají odejít ani kdo má přijít na jejich místo. Snad ctižádostivci, kteří je obklopují? Necítí autoři výzvy, že tito jsou ještě prázdnější, hladovější a nezkušenější než ti, které mají vystřídat? A kdo to vůbec volá? Jsou i dobří organizátoři revolucí a pádů stejně dobrými konstruktéry nových lepších řádů? Nikoliv! V dějinách lidstva byli vždy ti, kteří dobře rozbíjeli staré, následně odhaleni jako jedinci s převahou destrukce v sobě samém. Proto nemohou založit žádnou funkční stranu, předložit pozitivní duchovní program! Stejně iluzorní je i snaha intelektuálů ze skupiny 99. Tito nepochybně charakterní intelektuálové (i duchovní) zase zapomněli na jinou věc: Vstoupit úspěšně do politiky znamená mít značné interdisciplinární znalosti právní, ekonomické, jazykové, psycholo52
gické, rétorické, organizační, vzhledové atd a vyvinout obrovské pracovní úsilí. (Ne pouze moudře hovořit ze „skleněné věže“.) Ten, kdo tyto předpoklady má, daleko lépe je finančně prosadí u zahraničních firem a v byznysu. S výše uvedenými předpoklady vstoupí do politiky jen ten, kdo usiluje hlavně o „slavomam“, anebo altruista. Altruisté (bílé vrány) jsou z politiky vytlačeni masou těch, kteří usilují o slavomam nebo peníze. V této situaci nelze dělat nic moudřejšího, než dodržovat klasická pravidla demokracie a čekat, až se nová elita vytvoří. Bude to trvat jednu generaci. Čekat změny atmosféry v politice na základě „revolučních“ vystoupení a podpisových kampaní je projev duchovní nezralosti. Je to pouze civilizovanější forma vystoupení anarchistů se zelenými kokrhely. Domnívá se čtenář při pohledu na ně, že ti lidé jsou schopni organizované práce? Jádro národa, kromě práce na sobě, nemůže dělat nic jiného, než bedlivě sledovat politiku a prosazovat ve volbách ty lidi v ní, u nichž vycítí špetku duchovnosti.
Poučení dvanácté: Člověk, který nevěří ve vyšší spravedlnost, v individuální pokračování života, v němž nemůže uniknout následkům svých činů, nemá v politice co pohledávat. Běda národům v čele s ateisty!
53
ČÁST DRUHÁ: VÝCHODISKO ZE SOUČASNÉ SITUACE Nejprve uvádíme řešení, která jsou národu prostřednictvím kampaní ve sdělovacích prostředcích nabízena vládnoucími neduchovními garniturami: 1. Nalezení a předhození viníka neúspěchu transformace davu k poplivání s tím, že pak je vše v pořádku, teď to půjde stejnou neduchovní metodou hladce k světlým konzumním zítřkům. Takový způsob řešení narůstající krize ve společnosti doporučuje již Machiavelli. Mahátma Gándhí naproti tomu říká: „Nečistými prostředky není možné dojít k čistému cíli.“ Tato zásada je opřena o duchovní zákon: Cíle a prostředky jsou v jednotě! Na průběhu a vyústění tzv. sarajevského atentátu je možné se přesvědčit, že české jádro víc vycítí, než ví. Jak vidíme průběh událostí v rovině duchovní: Po převratu nebyl schopen předložit národu nikdo pozitivní vizi. Jediný Václav Klaus předložil národu program trhu, jehož základ je sice neduchovní, ale mohl by alespoň zčásti a dočasně fungovat ve společnosti, která žije zbytek duchovního základu. Tuto vizi však „vzali do práce“ vyškolení marxistéleninovci, vumlisté, kteří si ji vyložili podle svého. Dokud se rozkrádaly a projídaly rezervy po komunistech, vše se zdálo být v pořádku. Po jejich vyčerpání skupina Čechů s čichem začala tušit nebezpečí velkého kolapsu. Václav Klaus pomalu zůstává být jediným věřícím, „že to trh ještě vyhraje“. Ostatní se však ve stavu ohrožení nevrhnou do práce, aby zákonodárci vytvořili právní prostředí, podnikatelé nosné vize, řemeslníci kvalitní práci, prezident viditelnou aktivitu. Naopak. Hodlali pracovat jako dosud, pouze s tím, že za nastupující krizi je odpovědný pouze Klaus. Chovali se podle socialistického rituálu: potrestání ještě pracujících a odměnění nezúčastněných (na práci). Klaka novi54
nářských hyen, vynášejících před rokem Klause do nebe, vyjevila svůj charakter. Já sám jsem měl dojem, že stále žiji v obskurním socialismu, když jsem po projevu prezidenta, jehož motto bylo, že zde není zákonnost, viděl úřadující ministryni spravedlnosti Vlastu Parkanovou, nejoblíbenější to političku, s povstáním aplaudovaně tleskat. Prvním poučením tedy je, že masa lidí „nevzala“ potrestání autorů nedokonalých vizí, ve srovnání s těmi, které žádné vize nemají. Tak Václava Klause, který se vyčerpal a stál před odchodem, paradoxně vrátili do „hry“ jeho ještě nezralejší odpůrci ze dvou důvodů: a) České dějiny posledních desetiletí jsou plné zlomených politiků (Beneš dvakrát, Gottwald, Hácha, Dubček, Husák). Václav Klaus se nezlomil, i když ve štvanici občas ztrácel glanc. Nezlomení je nutně oceňováno, vrátilo ho do politické hry. b) Na Václava Klause zapůsobil známý fenomén: „podíl pádu na polidštění funkcionáře“. Jeho arogance zeslábla a arogance jeho rivalů zesílila. Arogance je zevní projev nedostatku pokory, projev pýchy předcházející pád. Duchovní zákon říká: Čím méně pýchy, tím menší nebezpečí pádu. Další duchovní zákon říká: Kdo neodpustí, tomu není odpuštěno. Václav Klaus v duchu „atentátníkům“ neodpustil. Pokud v tom setrvá, tento zákon jej politicky zničí, nikoliv jeho odpůrci. 2. Výměna celých vedení stran, protože ta se nemohou z osobních důvodů domluvit, jak jít hladce ke světlým konzumním zítřkům. Výzva studentských vůdců „Děkujeme, odejděte!“ je vadná jak tím, že neoznačuje pravou příčinu krize, tak způsobem provedení. Výzva se snaží společnosti vsugerovat, že bezradnost a marasmus politických elit státu spočívá v tom, že se 55
nemohou osobně dohodnout. Lidově řečeno: Jdou si na nervy nebo chovají se jak malí Jardové. Ale v tom krize není! Krize je v tom, že každý mocenský kruh má jiný plán a tyto plány jsou z velké části protikladné. Žádný nositel náznaku vize není schopen získat veřejnost, protože tyto plány jsou neduchovní. A jak výše řečeno, Češi neduchovní řešení nepřijmou. Proto trvá a bude trvat politický pat, dokud nebude předložena přitažlivá vize. Výzva je vadná i způsobem provedení. Je v rozporu s právy občanů Klause a Zemana kandidovat a s právy těch, kteří volí je volit! Je to vlastně hnutí, směřující k potlačení práv občanů. Kdyby u jmen byla jiná národnost než česká, vyběhla by pohotovostní jednotka policie zadržet organizátory kampaně. Od amerických kongresmanů či z Bruselu by přišel dopis na ochranu jejich lidských práv. Anebo že by hnutí k potlačení práv Čechů nebylo trestné? 3. Vypracování vědecko – ekonomických analýz, které ukáží příčiny překážek, ty se odstraní a pak se hladce jde ke světlým konzumním zítřkům. (Podstata bytí se skládá z racionální a iracionální součásti, která není řešitelná vědeckou metodou.) 4. Nová evangelizace katolickou církví a jinými křesťanskými církvemi či sektami. (Metody úspěšné před dvěma tisíci léty nejsou úspěšné u současného člověka. Správná podstata křesťanství musí získat formu na úrovni současného stupně rozumového a duchovního poznání. Nesprávný, Ježíšovu poselství přibalený balast, musí pryč!) (Kdo má oči k vidění, viz: koncil - k noci L, kloní C, kol nic!) Podobných pseudořešení mohou vládnoucí neduchovní mocenské skupiny nabídnout ještě více. Jisté jsou však tyto výchozí axiomy: 1.) Češi nepřijmou neduchovní řešení ani v konzumním balení. Češi jsou nenáboženští proto, že ve stávajících 56
konfesích nenacházejí dostatečnou duchovnost! V současnosti český národ „žízní“ po věrohodných duchovních hodnotách. Masarykovo „proroctví“, že česká otázka je otázkou náboženskou, trvá. Stále potřebujeme oněch 50 let svobody a nové duchovní hodnoty se prostřednictvím celé skupiny, pracující v duchovním jádru národa, objeví. 2.) Ateistický stát, ateistické organizace (strany), pseudoduchovní organizace (sekty, církve bez vývoje) jsou shora nereformovatelné jako komunismus. Principy, na nichž jsou založeny: – moc neodpovědná Bohu – rozumové poznání (vědecké) bez duchovního základu – zkoumání duchovních pravd formou větného rozboru různých „svatých“ písem (scholastika) – neschopnost spojení hlav těchto organizací s Bohem, s duchovní dimenzí, je jistým základem pádu, jako nenávist a závist co by hnací síla komunismu a egoismus jako hnací síla kapitalismu. 3.) Výstavba nové civilizace bude v rozporu se všemi rozumovými vývody probíhat zdola. Odehraje se tak, že noví jednotlivci, rodiny, společenství budou schopni „přežívat“ ve stále se zesilujícím tlaku: – hmotných znečištěnin životního prostředí (škodlivé zplodiny, jedovaté prvky, hluk, elektromagnetické vyzařování, drogy), – astrálních znečištěnin – vadné způsoby myšlení a chování, zvrhlé zvyky, magické vlivy, fandovství, nepřirozená sexualita, neschopnost partnerského vztahu muž – žena atd. – duchovních ataků – duchovní prvky destrukce, zvrhlé duchovní proudy – sekty. Tyto tlaky způsobí, že nositelé starých paradigmat civilizace budou vymírat v důsledku rozpadu vitality jejich těl, jejich biologické síly, v důsledku neschopnosti mít potomstvo. Současně se bude rozpadat jejich duševní rovnováha, což se 57
projeví šílenstvím, sebevraždami a v prvním stadiu těchto fenoménů – medikační „léčbou“ drogami. Kdo v sobě pocítí náchylnost k droze, prokazuje tím „laboratorně“ neschopnost vkročit do nové doby! Drogově závislí (i potenciálně) manifestují neschopnost své duše k životu ve vyšší nastupující civilizaci, projevují zevně nemoc duše. Nejsou léčitelní jinak než „duchovním“ znovuzrozením, pokud toho jsou schopni. Nemůže je zachránit nikdo jiný než Bůh. Pokud v něho nevěří, je to jejich starost. Druhým aspektem této situace je, že naopak duchovní lidé budou stále posilováni a vedeni z duchovní dimenze, takže se nejen vyhnou působení výše uvedených destruktivních vlivů ateistické civilizace, ale objeví a použijí posilující prvky z duchovní dimenze, které jim umožní udržet a posílit vitalitu a odolnost duše. Větší odolnost věřícího člověka vůči životním kalamitám je známý fenomén. V současnosti se tato odolnost rozšíří do netušených rozměrů podle Ježíšova: „Kdo má, bude mu ještě přidáno. Kdo má málo, ztratí i to málo.“ Duchovního čtenáře upozorňujeme na duchovní zákon: Bůh, vládce věčnosti, má čas. Kdo je vnitřně poután na vládce dočasnosti – spěchá. Je netrpělivý. Tím ztrácí energii vlastního ducha, je vyčerpáván. Klid a dobrá vůle je imperativem této doby!
58
ČÁST TŘETÍ: PRAKTICKÝ NÁVOD K UTVÁŘENÍ SVÉ VLASTNÍ OSOBNOSTI JAKO OSOBNOSTI DUCHOVNÍ A. Směry úsilí k přetvoření vlastní osobnosti k obrazu duchovního člověka Úsilí o povznesení vlastní osobnosti musí být založeno v poznání přirozenosti bytosti zvané člověk. Tato přirozenost je dána jeho trojúrovňovostí ve stvoření, to jest, člověk jako jediná bytost ve hmotné dimenzi je zasazen i v úrovni duševní (astrální, jednohmotné) a duchovní, a to prostřednictvím sedmi čaker. Každá čakra je centrum určité vibrační úrovně, která bytost člověka spojuje s ostatními stejně vibrujícími částmi stvoření. Plnohodnotná osobnost je tedy ta, která má všechny čakry oživeny a rozvinuty a je schopna se orientovat ve všech dimenzích bytí, příslušných člověku. (Viz všechna literatura o čakrách.) Chce-li tedy člověk rozvinout sebe, musí rozvinout všechny potenciální možnosti, jež jsou v něm latentně ukryty. Na rozdíl od regenerace společnosti, která je možná jen zdola (duch Ježíše se neinkarnoval v rodině císaře), regenerace jednotlivce je možná jen „shora“, to jest od sedmé čakry, to znamená od víry, od Boha. (V podstatě z Boží milosti jako výsledek velikosti úsilí člověka o hledání pravdy, to jest Boha.) Prakticky to lze přirovnat k zapínání kabátu: Zapne-li se špatně první knoflík, v daném případě „knoflík“ od věčnosti, může se člověk snažit jak chce, dobře kabát nezapne. To znamená, nenaladí-li správně vibraci sedmé čakry, která jej spojuje s Bohem, vše další je marné.
59
Sedmá čakra Jak tedy správně vyladit kmitání sedmé čakry? Jedině tak, jak vyzařuje Bůh do stvoření. A On vyzařuje trojím způsobem, vnímáno člověkem (ve skutečnosti trojjedině), jako: 1. Neustálá tvořivost. Ani jediný atom ve stvoření nestojí! Tedy člověk musí neustále tvořit! I když tvoří špatně v dobré vůli, je v Zákoně stvoření. (Viz napravený hříšník je lepší nehřešícího, rozuměj nic nedělajícího.) Tvůrčí činnost člověka je aktivní sedmou čakrou člověka ovlivněma imperativem: Každý si musí být vědom toho, že jím tvořené musí být obhájitelné před „tváří“ Nejjasnějšího!!! Vše, co člověk dělá, dělat s myšlenkou na Boha. 2. Neustálá pozitivita, člověkem vnímána srdcem jako láska. Vše, co existuje, Bůh miluje, jinak by to nemohlo existovat. (Včetně nás konkrétních lidí.) Miluje vše takové, jaké to existuje, tedy i s nedostatky. Tyto nedostatky jsou pouze dočasné, pouze součástí naší poutě do dokonalosti. On sám je si jist a je garantem, že jednou dojdeme. Naše potíže jsou Jeho rozhodnutím, Jeho projevem lásky, prostřednictvím kterého nás z hlediska věčnosti vede k sobě. Za potíže děkujeme Bohu! V okamžiku, kdy to člověk dokáže pochopit v hloubi srdce, nejen vědomím, ale i podvědomím, spatří vnitřním zrakem přímo „tvář“ Boží. Tím okamžikem je také rozhodnut jeho osud, je to zrození z Ducha, vkročení do věčnosti. Děje se vírou a láskou. Jest to pootevření duchovního oka: 3. Neustálá propojenost stvoření, vnímaná člověkem jako harmonie. Ani jeden atom ve vesmíru se nepohne v nezávislosti na druhých. (Viz teoretická fyzika - jeden atom „ví“ o druhém). Vědomí této harmonie propůjčuje člověku moudrost z hlediska věčnosti, nutí jej hledat dosud neviditelné souvislosti, „nutí“ jej k moudrému pohybu ve stvoření. Až všechny tyto souvislosti objeví a začne se jimi řídit, zjistí, že je v ráji. (Odtud Ježíšovo: „Království boží je ve vás!“) 60
Tyto tři vlastnosti, tvořivost (práce), pozitivita (láska) a poznání harmonie (moudrost) s pohledem na Boha otevírají sedmou čakru. Šestá čakra Šestou čakrou je člověk spojen s vibrační rovinou, která mu umožňuje poznání, rozum, to jest schopnost vidět všechny zákony ve hmotném stvoření (věda) a zákony v astrální, jemnohmotné, myšlenkové dimenzi bytí (oko duše, intuice, jasnovidnost). Má-li rozvinutou výše popsanou sedmou čakru, „vidí“ i dopady zákonů věčnosti do hmotné a jemnohmotné dimenze. Nemá-li však sedmou čakru rozvinutou, může se stát obětí nástrah Luciferových. Zejména tehdy, když si myslí, že on sám je bůh, že je tedy vlastníkem stvoření, že může všechny své schopnosti použít ke svému prospěchu. K těmto schopnostem patří i možnost zásahů v neviditelných astrálních dimenzích, kterým se říká magie. Člověk, který propadne Luciferovu nabádání k sebestřednosti a je bohatě vybaven schopnostmi na všech šesti úrovních bytí, to jest v šesti čakrách, to je ona šelma 666, kterou všichni scholastici stále vypočítávají!!! Je to zdivočelý člověk bez odpovědnosti k Bohu, k věčnosti, který nemá sedmou čakru v činnosti. (Víru.) Čím více schopností v šesti hmotných, jemnohmotných a duchovních úrovních rozvine, tím je nebezpečnější!!! Pokrok bez odpovědnosti k Bohu vede k všemocnému egocentrickému člověku, tedy k šelmě 666! Ti, kteří budou mít znamení té šelmy, to jest schopnosti bez víry, budou v obratu světa zničeni jako škůdci. (Až přijde majitel vesmíru.)
61
To však vůbec neznamená, že člověk by se neměl vyvíjet ve všech dimenzích poznání. Naopak. Kdo se nevyvíjí, ten se prohřešuje! Stává se scholastikem, opakující stále stejné fráze, které jej naučili dřívější velcí duchové lidstva. Poznání a moc není sama o sobě špatná, špatné může být jen jejich použití. K tomu, aby své možnosti rozvinul správně, potřebuje člověk: za prvé – chtít poznat a poznání žít, za druhé – poznávat s láskou ke všemu existujícímu, za třetí – být si vědom souvislosti všeho se vším. Člověk s dobrou vůlí, s vírou, se žádostí o ochranu může a musí poznávat jak rozumem, to jest rozvíjet vědecké poznání, tak svými nadrozumovými schopnostmi. V poslední době sem přišlo z Asie velké množství „paranormálních“, jogínských, mystických zkušeností lidstva. Vymísťování z těla, astrální putování, reiki, arolo, holotropní dýchání, kineziologie, Silvova metoda, astrologie, numeralogie, různé typy jasnovidnosti, proutkařství, siderické kyvadélko, spiritismus. Žádný z těchto směrů není sám o sobě „satanský“. Pouze způsoby využití bývají často satanské. Scholastici straší, že člověk nesmí zkoumat tyto jevy, že při jejich zkoumání nebo osvojování je zachvácen satanem. Jaká by byla říše Boha, kdyby satan mohl zachvacovat, co není jeho? Při zkoumání těchto jevů je nutný pouze vyšší stupeň čistoty, to jest víra (Bůh chrání v každém okamžiku a v každé dimenzi), láska ke všemu existujícímu (ani nenávist k démonům) a neegoismus neboli nezištnost. Závěrem je tedy možné shrnout, že jestliže někoho láká kromě běžného rozumového poznávání světa vyzkoušení si některé mystické nebo léčebné praktiky, nechť tak s dobrou vůlí, s nezištností a s prosbou o ochranu zkusí. Nakonec se jeho obzor ve stvoření mnohonásobně rozšíří, začne vidět souvislosti ve hmotném, které kdysi neviděl, začne vyciťovat bytostné síly přírody. A ony mu budou pomáhat. Jogínskou terminologií řeče62
no – otevře se mu třetí oko. Takových lidí se objevuje již mnoho (udivují neuvěřitelnými divy), a teprve jich ještě bude přibývat. Je to znamení nové doby. Tito lidé jsou však dvojího druhu. Každý člověk je snadno rozezná. Jedni objevili, že jsou vlastně bohové, nebo alespoň mají božskou jiskru. A již někdo viděl, aby bůh nebo božská jiskra byla někomu odpovědná? To jsou skrytí ateisté, lidé bez odpovědnosti, jsou to ona čísla 666. Pak jsou druzí, kteří v sobě cítí pouze duchovní jiskru, napájenou vyzařováním pravé podstaty světa – Boha. Ti jsou zárodky nového světa. Na každém záleží, ke které skupině se přiřadí. Nástrahy roviny šesté čakry – démoni Tvořivou činností lidského ducha vznikají v jemnohmotné, astrální úrovni jeho výtvory, které jsou nazývány elementálové. Shlukováním těchto živých (jako) myšlenkových výtvorů se utvářejí jejich konglomeráty – démoni. Vytvářejí je lidé na popud satana a pouze lidé jim dávají sílu. Tím se tyto obživlé myšlenkové útvary liší od bytostí přírody, jež jsou přirozené, neboli jim dává sílu Bůh. Tito démoni působí na masy lidí, dostávají je pod svůj vliv a zavádějí je na zcestí přirozeného duchovního vývoje. Obzvlášť disponovaní lidé je mohou i vidět. Znamením současné doby je masové vytváření a oživování těchto démonů, které urychluje a přímo organizuje televize. Jsou to: Démon vítězství Kdekdo chce být v kdečem první, chce být „vítěz“. Když ne ve „vrhu 8kg koulí“, tak alespoň v plivnutí přes řeku Moravu nebo Vltavu. Když je člověk posednut takovým démonem, ztratí o vše zájem, kromě plivání přes řeku. Není schopen o ničem jiném mluvit, myslet. Jeho cílem se stane nějaký ten zápis do 63
knihy rekordů. Pohleď, čtenáři, jakou cenu má „na smrtelné posteli“, to jest z hlediska věčnosti, privát v plivání přes Vltavu nebo olympijská medaile? Kdo něco ví o rekordmanech před 50, 500, 5 000 léty? Co pomůže jakémukoliv „vítězi“ jeho vítězství při pohybu na druhém světě, jakmile se jeho tělo oddělí od duše? Démon bohatství Tento démon vsugerovává své oběti, že být bohatý je vlastně mít všechno – to jest být šťastný. Pocit štěstí člověka nemá s bohatstvím nic společného – je to pocit souladu podvědomí s Boží vůlí, s plněním vlastního inkarnačního plánu. Démon bohatství je ve skutečnosti „touha umřít jako bohatý“. V dimenzi bez těla (po smrti) je přítěží. Démon slávy Kdo sám sebe uvnitř pociťuje jako méněcenného, chce, aby jej druzí „obdivovali“, oslavovali, hodnotili jako obzvláště cenného. Chce být objektem psaní tisku, chce „tvořit“ dějiny, chce „vejít“ do dějin jako Herostratos, který, když nic jiného „slavného“ neuměl, tak zapálil nejslavnější chrám. Před Bohem je lidský duch jen duch a jako takový má jeden každý stejnou cenu. I „kladné“ činy lidí, tedy zásluhy, jsou tvořeny z Božího „materiálu“ a jen s Jeho dovolením, a jsou tedy Jeho vlastnictvím. Člověk má tělo, nadání a možnost tvořit „pronajaté“. Jak s tímto propůjčeným zachází, to si individuálně vyúčtovává s „majitelem“. Démon práce (vorkholismus) Kdo podvědomě pociťuje, že neplní svoje inkarnační poslání, protože neví, co by měl dělat, vrhne se alespoň na práci. Pracovitostí zahlušuje prázdnotu, v níž se ocitá, když se zastaví. Toto propadnutí „nuceným pracím“ je trestem za to, že zameškal svůj duchovní rozvoj. 64
Démon moci (šéfovství) Člověk vnitřně zdeptaný, se zdeptaným podvědomím, se stává obětí démona moci, kterým když se nechá obsednout, po dobu života v těle vyhasíná v něm pocit bezmoci. Tento pocit bezmoci si ovšem přivodil sám tím, že chtěl, aby procesy stvoření běžely podle jeho představ, a nikoliv podle řádu stvoření. Postiženému pak obsednutí démonem moci působí rozkoš srovnatelnou s pohlavní. Podřízení se před ním třesou a musí hrát, jak obsedlý mocí píská, jinak je šikanuje. (Komplex „malého muže“ nebo také „napoleonský“.) Démoni rozkoší Sexu, jídla, pití a všeho smyslného. Posedají toho, kdo si začne myslet, že množství rozkoše v životě je závislé od vůle člověka. Rozkoš i bolest jsou dary Boží, kterými nás Jeho vůle provádí stvořením. Strčíme-li prst do ohně, jsme upozorněni na nesrovnalost v chování. Také rozkoš je odměnou za „něco“, za námahu (jídlo, pití) či obětování (sex). Honba za smyslnými rozkošemi vede k vyčerpání jejich povolené míry, důsledkem čehož je pocit vyhoření života, vyjádřený slovy: Život je pro mne obnošená cesta, vše, co se dalo, dávno jsem prožil. Démonů existuje ještě velká řada (fandovský, hráčský, počítačový, rasový, stranický, církevní) a stali se daleko nebezpečnějšími než v minulosti proto, že se jejich distributorem a šiřitelem stala televize a sdělovací prostředky. Kdo vpustí kteréhokoliv do svého myšlení, do své 6. čakry, přestává být tato funkční. Takový člověk přestává být osobností, stává se částečkou davu. Přebírá tím míru inteligence davu, a ta je, jak řekl „znalec“ Hitler, menší než inteligence aligátora.
65
Pátá čakra V oblasti štítné žlázy na krku lokalizovaná pátá čakra je středem mentálního těla (také nazývaného vyšším astrálním), které se projevuje jako povaha člověka. V mentálním těle se konstituuje člověk jako samostatná svérázná osobnost, vymezující se vůči ostatním lidem, všem bytostem stvoření i vůči Bohu. V této rovině bytí člověka se zevně manifestuje jeho vztah k Bohu jako cit náboženský, jeho vztah k lidem jako schopnost kooperace s bytostmi stejného typu a vztah k bytostem přírody, jako vztah k jinorodému stvořenému. Vztah k těmto třem součástem okolí člověka vyjadřuje lidský duch zejména řečí a uměním. Všechny typy umění, nejen řečnické, jak se často uvádí, jsou projevem vyvinutí a funkce páté čakry. Schopnost jakéhokoliv umění je naopak průkazem rozvinutí páté čakry, a tím průkazem, že daný člověk je osobnost. Proto velcí umělci bývají obvykle velké osobnosti, a naopak davový člověk, typický současný „konzumní brojler“, je neosobnost, člověk s funkčními pouze nižšími čakrami (hmotnými těly). Je pouze „tělo“. K narušení funkce páté čakry, a tím k devastaci bytosti člověka na pouhé tělo, řízené hecy sdělovacích prostředků, působí v této rovině tito démoni: Démon sektářství Odlamuje člověka od Boha formou falešných a zvrhlých náboženství. Vsugerovává mu, že on je obzvláště cenný před Bohem pro jeho věrnost určitému bludu či pro poslušnost falešnému Božímu vyslanci – hlavě sekty. V osobnosti člověka se tak zahnízdí pocit samospasitelnosti, vyvolenosti, vyšší hodnoty ve srovnání s tím zvrhlým davem venku, mimo sektu. Ti venku spějí k záhubě, kterou jim věští řada proroků. A nyní je jmenují. (Všichni proroci záhub jsou falešní.) Každý sektář je samozřej66
mě nositelem pravdy, kterou má zapsánu v té či oné svaté knize. Obsah těchto svatých knih jim zaručuje, že oni jako jejich uctívači a propagátoři budou v nebi ve věčné rozkoši chválit Boha, zatímco ti ostatní budou v pekle opékáni čerty. Nechť čtenář uváží zhoubu posedlosti náboženským démonem, která umožňuje „být ve věčném štěstí a blaženosti v nebi“ a dívat se na trpící bývalé spolulidi? Nedovedeme si představit, že bychom mohli být šťastni kdekoliv, kdyby kterýkoliv z lidí, které známe, někde v pekle trpěl!!! Vládu démona sektářství je možné snadno odhalit v náboženské organizaci takto: Neuznává že, 1. všichni lidé před Bohem mají stejnou hodnotu, 2. vyvoleným člověkem se stává každý, kdo vyvolí Boha, 3. žijeme proto, abychom se Pravdě přibližovali, 4. jinověrec se pravděpodobně dívá na tutéž pravdu z jiné roviny, z jiného úhlu, 5. můj názor je tím blíže k Pravdě, čím méně propagace (o násilí ani nemluvě) k působení na druhé potřebuje. V pravdě je člověk tehdy, když působí beze slov – vyzařováním. Démon srovnávání Nutí člověka srovnávat se s ostatními lidmi zejména proto, aby mu ukázal, že ten lépe maluje, druhý lépe řemeslně tvoří, třetí lépe rozumí počítači, autu, strojům, ten je šikovnější, výřečnější ap. Démon srovnávání je otec všech komplexů méněcennosti! Od komplexů méněcennosti neboli mindráků se odvíjí neschopnost člověka – osobnosti zařadit se účelně do množiny lidí ve vývoji k věčnosti, do společnosti.
67
Velikost potlačení vlivu démona srovnávání je rozhodující pro humanitu společnosti, pro schopnost vytvořit vyšší funkční celky – civilizace. Kdo chce neutralizovat působení démona srovnávání, kdo chce v současném tlaku duchovní destrukce odolat jako osobnost, nechť si řekne: Jedinné pravé hodnocení je hodnocení Boha. U Boha jsou všichni stejně hodnotní. Liší se pouze velikostí práce k slávě Boží. Proto komu se z lidí nelíbím, ať se na mne nedívá, ať si hledí svého. Já dělám cokoliv v každém okamžiku v nejlepší vůli! Démon sebepřecenění ve stvoření Vsugerovává člověku, že je vládcem přírody. Pravda je taková, že člověk je svým tělem součástí přírody. Pohybuje-li se v přírodě jako její součást, miluje-li přírodní bytosti jako sám sebe, jako služebníky Nejvyššího, naváže s nimi kontakt a ty mu pomáhají. Jen člověk v kontaktu s přírodními silami přežije současný přerod civilizace. Proto se v současnosti snaží tento démon odtrhnout člověka od zemědělství, chovatelství, zvířat, zahrádek, chalup a chat. Pohled na přírodu mu vnucuje přes televizi, kde je kontakt s ní podáván sice nejmodernějšími technickými prostředky, ale deformovaně, jednostranně. Deformují jej jednak vědečtí pracovníci typu bádalíků, kteří jsou nositeli vědeckého světového názoru, a tudíž tohoto démona, jednak pseudoumělci. Pseudoumělci přetvářejí přírodní děje ke svému obrazu tím, že zvířata a rostliny se v jejich „uměleckých dílech“ o přírodě chovají nepřirozeně, to jest podle vůle autora, nikoliv Stvořitele. Tím deformují podvědomí toho, kdo podobná umělecká díla (např. seriály) sleduje. Takový Pepek námořník do sebe „hodí“ špenát, svaly mu vyskočí, bouchne protivníka do brady tak, že ten vyletí do vzduchu. Spadne na zem a nic mu není. Divák se tak octne v zábavné 68
virtuální realitě, správně pojmenováno ve vymyšlené lži. V realitě zdánlivě neškodné, ve skutečnosti deformující podvědomí, jeho respekt k objektivitě, k dokonalosti stvoření. Výsledkem je falešný pocit „pána tvorstva“. Takový pán tvorstva je probouzen z falešného vidění katastrofou, kterou si ovšem sám přivodí. (Nikoliv trestem Božím. Bůh netrestá. On je ve svých zákonech. Trestá se člověk tak, že cítě se „pánem stvoření“ do nich hlavou narazí.)
69
Čtvrtá čakra Je středem emocionálního těla a nachází se v oblasti srdce. V emocionálním těle se odehrává citový život člověka. Rozvinutí aktivity srdeční čakry informuje o síle citu daného člověka a o pozitivitě a negativitě citů neboli o lásce a nenávisti. Třetím aspektem činnosti čtvrté čakry je kvalita citu, také moudrost citu. Ta je rozvinuta jen tehdy, je-li oživena duchovní čakra v duchovní rovině, tzn. je-li rozvinut jasnocit z víry. (Spojení s Kristem srdcem.) V současné době je atakována srdeční čakra vlnou negativity, to jest přebujelými vibracemi nenávisti, závisti, deprese, takže vyhasíná pozitivita (láska) mnohých. Na činnosti čtvrté čakry se to projevuje tak, že její činnost zakrňuje, vyhasíná – člověk se mění v šedou rozumářskou myš, typ vědeckého pracovníka – bádalíka. Komunikace s ním je nesmírně otravná. Druhý typ nefunkční čtvrté čakry je člověk s blokem v ní. Tento člověk je sice citově rozvinut, ale utrpěl v životě nějaký citový úraz, který vzhledem ke své neduchovnosti neunesl, zatrpkl, uzavřel se do sebe. (Často úraz v partnerské lásce.) V současné době se „pluky“ lidí ve vibraci zla snaží uhasit pozitivitu (lásku) tím, že lidem ztrpčují život. Činnost této čtvrté čakry napájí pouze víra přes duchovní srdce. Kdo věří ve Spravedlnost, jeho láska nemůže vyhasnout. Mimořádně silně napájí srdeční čakru láska k Ježíši. Skutečný křesťan má srdce napájené zlatou nitkou z Krista, růžovou nitkou k Ženskému principu z Božského (Panna Maria) a pokud věří, nemůže jeho srdce vyhasnout. Všechny heroické činy křesťanů pocházejí z duchovní energie, jejíž přívod byl otevřen láskou k Ježíši a Marii. Skutečný křesťan (nemusí být totožný s návštěvníkem kostelů) je typický rozkmitanou srdeční čakrou – on září. Je to nesmírně citlivý a srdečný člověk. 70
Srdce (srdeční čakra) je klíčem k poznání stvoření, duchovnosti a věčnosti. Kdo nemá lásku (pozitivitu), není schopen dojít k jakémukoliv poznání, není schopen využít života jako Božího daru. Kdo nemá lásku, nemá nic a nedostane nic ani od Boha. Je samozřejmé, že také emocionální tělo (srdeční čakru) atakují v současné době přerodu civilizace temní duchové přes „orchestr temnot“ – sdělovací prostředky. Sejí nenávist – politickou, kulturní, aby zabili lásku. Bavte se chvíli s lidmi o politice a za chvíli poznáte: – praštěné Klausem, to jest ti, kteří naprosto jistě vědí, že všechno špatné zavinil Klaus, – praštěné Zemanem, totéž, jenže v tomto případě za vše může Zeman, – praštěné Luxem, Sládkem, Rumlem, Havlem, opoziční smlouvou. Doporučuji čtenářům, aby si všimli, jak tito lidé při převedení hovoru na dané téma okamžitě začnou kmitat nenávistí. Naprosto je zaslepuje. Ať udělají zmínění lidé cokoliv, vždy je to nějaká podlá intrika. A co se děje s jejich srdeční čakrou? Nenávistné myšlenky a city v ní budují velký blok. Ten způsobí časem odumření lásky v nich, pocit vyhoření, zmarnění ve všem, pocit života jako „obnošené vesty“. Tento pocit je přenesen na astrální tělo a skrze něj zabije viditelné tělo nositele. Kdo chce přežít, nechť se chrání vlivu heců sdělovacích prostředků.
71
Třetí čakra Je středem astrálního těla, které je předobrazem hmotného těla. Je tvořeno vibrační úrovní stvoření, ve které vibruje i vše živé, proto prostřednictvím astrálního těla probíhá komunikace s živými bytostmi. Tato komunikace je komunikace podvědomá. Vyzařováním astrálního těla ovlivňuje živé v okolí a okolní živé ovlivňuje funkce astrálního těla člověka. I ten, kdo nemá specifickou vnímavost, se o tomto vlivu může přesvědčit na příkladu vztahu psa a člověka. Pes přebírá pocity, myšlenky, povahu a dokonce i nemoci pána prostřednictvím vzájemného ovlivnění astrálních těl. Dalším příkladem je pobyt lidí v lese, který je přeplněn vyzařováním stromů. Kdo má v podvědomí lásku ke stromům, les ji ve zpětné reakci vrací ve formě energie, jejíž přítomnost se projeví pocitem osvěžení. Naopak člověk – konzumní broiler, který když jednou vyrazí ze svých betonových doupat do lesa, má v podvědomí strach, živé jej obtěžuje, astrální vyzařování jeho těla bojuje se stromy, a proto přijde z lesa vyčerpaný. Astrální tělo je narušováno chybným duševním (vnitřním – o kterém si nemoudrý myslí, že o něm nikdo neví) životem, což je mechanismus přenosu nemocí z duše na tělo. (Viz kniha „Duchovní příčiny nemocí“.) Vykonavatel „třídění“ lidských duchů pro vstup do vyšší civilizace ponechává provedení třídění „orchestru temnot“, to jest lidem u moci a ve sdělovacích prostředcích, řízených temnými duchy. Ti se v rovině astrálních těl snaží odtrhnout člověka od matky Přírody. Provádějí to následujícím způsobem: 1. Vytrhnou člověka z dosahu živých bytostí a posadí jej do betonové džungle s počítači a televizory, které mu přírodu jakoby nahradí. 2. Stravují jej mrtvými potravinami, to jest těmi, které již nemají rostlinný magnetismus. (Ne čerstvé, a pokud čerstvé, tak 72
umělé.) Podívej se čtenáři na haldy „krekrů“ v supermarketech! Ty lákavé obaly a příchutě! 3. Zničí vrstvu zemědělců, kteří jsou bytostně spojeni s přírodou, udržují kontakt společnosti s ní. (Vzniká „velkovýroba“ potravin.) Každý výrobek nese vibraci výrobce, při velkovýrobě vibraci strojů. Každý ovšem zná účinek domácí stravy a zemědělských produktů od skutečného rolníka. Kdo chce přežít, ať raději kupuje dražší starorolnické a ekologické potraviny, nejlépe přímo od výrobce. Krekry supermarketů je třeba přenechat nositelům učení o vědecké výživě. Ty časem s jejich vitalitou udělají dílo – naženou je do náručí medikamentózní medicíny. 4. Znechucují rekreaci na chalupách a chatách poukazem na jejich drahotu, náročnost na čas údržby. Na chatách a chalupách ovšem lidé přímo kontaktují přírodní síly, přirozený chod stvoření. To jim pomáhá zachovávat zbytek „zdravého selského rozumu“. Ten je již překonaný, tvrdí orchestr temnot. Místo selského rozumu kompjuter, místo „dření“ na chalupě pohodlí u moře, místo vaření hospodyň hotelová obsluha! To jsou hesla doby! Kdo je poslechne, skončí s touto dobou. Je třeba se držet hesel věčnosti, a ty v rovině astrální znějí: Člověk je součást přírody. Komunikace s přírodou je součástí komunikace s Bohem. Signály z přírody jsou jednou z forem řeči Boha. (Řeč v rovině astrálu.)
73
Druhá čakra Rovina energií éterického těla, jejímž středem je druhá čakra, je nejúžeji spojena s projevem polarity, to jest v případě člověka protikladnost: mužství a ženství. Všechny poruchy ve správnosti toku těchto energií se projeví jako oslabení a bloky ve druhé čakře, dále při její vazbě na pohlavní a močový aparát poruchami v této oblasti. V zásadě na rozvod energií éterického těla mají vliv všechny dimenze stvoření, to jest: 1. Duchovní – základním zákonem této dimenze je naprostá rovnoprávnost mužského a ženského. Současně ovšem také neúplnost obou a jinakost obou! Kdo v podvědomí skrývá jakýkoliv typ nadřazenosti, automatismem stvoření si přenáší blok z duchovní roviny do toku energií druhé čakry v rovině jemnohmotné a hmotné. Takový blok se projeví v plodnosti, ve výkonnosti urogenitálního systému a imunitní soustavy. Do třetího tisíciletí nevejde nikdo jako rod nebo národ, kdo nebude žít rovností pohlaví, kdo nebude respektovat jejich odlišnou roli. Nevejde – znamená, že takový typ smýšlení a zvyků zanikne do třetí generace, to jest do sta let. (Patriarchát.) 2. Duševní – jinak také jemnohmotná. Tato rovina stvoření se do toku energií éterického těla promítá ve formě správně žité sexuality uvnitř v duši. Všechny nesprávné přístupy ve spolužití muž–žena v myšlení, citech, představách, cílech se navenek projeví jako neschopnost žití plnohodnotného vztahu v rodině, ale také ve společnosti. Ve společnosti se tyto nesprávné přístupy stávají zdrojem konfliktů mezilidských, a to jak se stejným, tak opačným pohlavím. Takové konflikty ovšem poškozují duši daného jedince a tím následně jeho tělo. Objeví se jako nemoci jakoby záhadného původu. Několik let před jejich manifestací je však již porušen chod 74
druhé čakry a toky energií éterického těla. (Meridiány, akupunkturní dráhy.) Základním východiskem k vyhnutí se těmto příčinám nemocí je úsilí každého jedince o pochopení vnitřního duševního života druhého pohlaví, úsilí o vcítění. Každý, kdo chová lásku k druhému pohlaví a intenzivně se snaží vcítit do jeho duše, do jeho odlišností vnímání světa, čím dál více a více chápe zákony vnitřního života sexuality a tím sexualitu plněji, to jest správněji žije. 3. Hmotná – tato úroveň se projevuje žitou tělesnou sexualitou, její plností a přirozeností. K ní patří automaticky tělesní potomci, děti. Manifestací žité hmotné sexuality je tedy rodičovství, v širším slova smyslu celá rodina, rod a národ. Své rodiče, příbuzné, děti, vnuky si nikdo nevybírá. Jsou mu přiděleni Bohem. Z toho automaticky vyplývá odpovědnost, z níž není vyvázání. Bez ohledu na to, jací jsou, jeden každý z nás nese odpovědnost za své příbuzné. Příbuznost znamená užší vztah, vztah přes sexualitu. Takový vztah je vždy předpokladem větší duševní otevřenosti. Příbuzný může říci do očí to, co by se nepříbuznému neodvážil. Od tohoto užšího vztahu je odvozena daleko větší povinnost k psychické a duchovní službě. Rozhodnutím Božím je založeno duchovní společenství širší rodiny! Jestliže jsme v současnosti svědky úpadku vztahů širší rodiny, není tento rozpad znakem společenského pokroku, ale pádu. Tento odpad od Řádu nese automatický důsledek – pocit osamění a opuštěnosti jednotlivců. Opuštěný jedinec je ovšem daleko zranitelnější v obdobích společenských a přírodních zvratů, nemá oporu, nepřežívá. Kdo chce vejít s lepšími šancemi do nové éry, nechť se maximálně stará o své příbuzné, neboť mu byli „přiděleni“ původcem stvoření. 75
První čakra První čakra je ono místo, kde svinuta spočívá ona tajemná síla, oživující hmotné tělo – hadí síla. Je bezprostředně spjata se zemními čakrami, to jest přírodními silami matky Země. Na obrázcích je automatickou kresbou proto zobrazována právě v místech těchto zemních čaker. Jejím zobrazením v místě skutečné lokalizace – v dolní části páteře, by nebyla odlišitelná od druhé čakry. První čakra a od ní odvislá vitalita těla je, jak známo z jogínských knih, spojena se sedmou čakrou, to jest s Božím rozhodnutím, s karmickým životním úkolem, který je tím určen. Z toho již vyplývá, že velikost vitality těla je dána v okamžiku spojení genofondu spermie a vajíčka. Tím okamžikem, „malým třeskem“ vzniku těla dítěte, jsou dány základy všech typů dispozic, vitalita, zdraví, nadání všech typů. Toto dané je karmou, rozhodnutím Božím. Není měnitelné. Ovšem je nutné říci, že je to dispozice nepředstavitelně větší, než je později v životě projevena. Uplatnění těchto Bohem daných dispozic neboli genofondu je dále ovlivněno jednak vlastnostmi inkarnované duše, které si nese jako zkušenost z minulých inkarnací, jednak působením rodičů, zejména matky, které je nazýváno „dědičný hřích“. Nedokonalosti rodičů, celého rodu a lidstva jakoby magneticky působí na uplatňování daného genofondu v době embryonálního vývoje (v děloze matky) tak, že možnosti, dané Bohem (genofondem), tlumí a poškozuje. Všechny duchovní a tělesné vady matky jakoby magneticky ovlivňují zárodek těla a duši z onoho světa vracejícího se ducha člověka. Tak se sice nakonec narodí človíček, ale ten vyrůstá dále v negativně působícím prostředí. Když dospěje, jeho dispozice jsou silně porušeny ve srovnání s těmi, které obdržel od Boha v „malém třesku“ genů. 76
Zkrátka řečeno, v každém člověku je daleko více dispozic, než se vyjeví navenek. Nejen pokud se týká všech typů nadání, ale i v rovině vitality a zdraví. V současné době je průměrná délka života ve zdraví u člověka asi 130 let. A kolika let se dožívá? Z výše uvedeného je patrné, jak velikou úlohu mají matky, jak velikou roli hraje rodičovství a příbuzenství. Kvalitní rodiče však většinou nejsou Božským darem. Kvalitní rodičovství a příbuzenstvo si určujeme my sami svým rodičovským chováním v minulém životě. Jací jsme byli rodiče a příbuzní, do takové rodiny jsme přitaženi v inkarnaci. (Viz 4. přikázání: „Cti otcovství a mateřství, aby se ti dobře vedlo na zemi“.) Přestože vitalita, neboli výkonnost první čakry je do značné míry předurčena, může ji člověk do určité míry ovlivnit. První faktor, který ovlivňuje činnost první čakry je radost ze života. V podstatě je to vděčnost Bohu za možnost života a za ty dispozice, které jsme dostali. Tím se ony jakoby oživují. Druhým faktorem je vůle k pohybu. První čakra je nejvíce spojena s pohybovým aparátem. Pohybuje-li se člověk, jako by ji rozcvičoval. Odtud lidové přísloví: „Člověče, pohybuj se, nebo se přestaneš pohybovat úplně!“ Třetím vlivem je omezení škodlivých vlivů na tělo. Jsou to jedy z potravin, ze vzduchu a nepřiměřené vyčerpávání těla.
77
Duchovní člověk a lidská společenství v období civilizačního zvratu Jak jsme výše rozvedli, člověk je víceúrovňová bytost, složená z řady zářivých těl duše, ducha a hmoty. Jakmile se setkají dva a více lidé, je jasné, že se jejich zářivá těla ovlivňují. Proto je dávno lidskou zkušeností, že člověka do značné míry ovlivňuje a formuje společnost, v níž se pohybuje. Od této zkušenosti je odvozena snaha rodičů, aby děti neupadly do špatné společnosti. Jak se však chovat za situace, kdy celá civilizace jde špatným směrem, zatím celá směřuje do záhuby a není v silách světlejší části lidstva toto směrování opravit! V této situaci je možné se chovat dvěma způsoby: Prvním je přístup sektářský. Ten řeší situaci tak, že se snaží oddělit, podle jeho úvahy, lepší část společnosti od celku. V tomto novém menším společenství se upevňuje ve víře v to, že toto společenství je lepší než zbývající část, že je vyvolenou částí lidstva a jako takovou ji Bůh zachrání. Jednotlivé takové sekty a církve se ovšem liší ve výkladu toho, co považují za Boží vůli. Všeobecným znakem tohoto přístupu – sektářství je pocit samospasitelnosti. Ten vsugerovává členům sekty, že k Bohu se mohou dostat jen prostřednictvím daného společenství. Dále vsugerovává členům, že v případě Božího zásahu do běhu vývoje lidstva se síly, vykonávající zásah, biblickými slovy „jezdci apokalypsy“, budou řídit členstvím lidí v dané organizaci. Sektářský způsob v přístupu k celku je založen na egu, na chtění sám být spasen, zachráněn. Každého sektáře se Bůh zeptá: Kde jsou tvoji bratři – ostatní lidé? Kde bys byl ty, kdyby se Kristus choval egoisticky jako ty? Jsou-li ostatní špatní, co jsi udělal pro to, aby nebyli? Proč citáty a rituály, které jsi na jejich obrácení používal, nebyly účinné? A sektáři a fanatičtí církevníci oněmí! 78
Sektáři neznají Boha a neumí ani číst bibli. V případě zásahu ani jediný spravedlivý nebude poškozen. A nemusí se ani starat o členství v jakékoliv samospasitelné organizaci. Dokud na zeměkouli žije jediný spravedlivý, nemůže zeměkoule jako celek zaniknout. A spravedlivých je tu stále dost! Jak se situace dále bude vyvíjet, však závisí na chování lidstva. Ale jedno je jisté: Sektaření je cesta do temnot. Míří tam ti, jejichž víra nesnese konfrotaci s pravdou. Do sekty se zapojí člověk, který cítí, že se nemůže vyrovnat s přívalem nového poznání, které otřásá jeho představami o světě, jeho způsobem víry v Boha. Proto se stahuje do izolace, kde hledá záchranu svých představ o Bohu a světu opakováním domnělých pravd a modliteb, jimž nerozumí. Stokrát opakovaný citát se má stát pravdou. Nestane! Smutné je, že pod tlakem ateistů se do sektářské pozice stahuje i církev u nás obecná (katolická). Jestli se to kněžím se sektářským chováním uvnitř podaří, zahubí obecnou církev definitivně. Současná fáze vývoje lidstva si žádá zcela jiný, druhý přístup duchovních jednotlivců než stažení z veřejnosti do sekt. Svědkové Jehovovi mají pravdu v tom, že žijeme v době, kdy se lidští duchové shromáždili „na rovině Armagedon“, kde se v duchovní bitvě rozhoduje o budoucnosti lidstva. Taková situace si však žádá, aby bojovníci Ducha vystoupili na této „planině“ proti jakékoliv přesile faktických ateistů a „orchestru temnot“, kteří ovládají sdělovací prostředky. Sdělovací prostředky jsou orchestrem temnot proto, že hlavně směrují myšlení mas nežádoucím směrem, probírají podřadné a falešné problémy, mlčky přecházejí závažné, dávají prostor produktům prázdných hlav, sportovců, sexbomb, herců, úchylných apod. Seriózní a hlubší člověk nemá šanci. Tak místo aby osvětlovali, zatemňují. 79
Bojovníci ducha mohou bojovat jedině prostřednictvím svého vyzařování duchovního (vírou), duševního (citem lásky) a rozumového (vědeckým poznáním). Nesmí použít nečisté prostředky, to jest intrik nelásky a nenávisti k nevěrcům a jinověrcům, skrývání pravého stavu věcí (znak temnot), nemoudrosti (ustrnutí v chápání hmotných a duchovních zákonů). Pro výsledek „bitvy na rovině Armagedon“ není rozhodující počet lidí v Pravdě v poměru k zmatencům. Pravda má tu vlastnost, že je, a stráví toho, kdo je mimo ni, bez ohledu na počet. Ze situace v poměru sil ve sdělovacích prostředcích, státních orgánech, školství a vědě je patrné, že jediným možným přístupem také zde v Česku je působení duchovních jedinců „vyzařováním“ na tom konkrétním místě ve společnosti, kam jednoho každého z nás osud postavil. Tam přímo v místě je veden duchovní zápas mezi asi jedním procentem lidí s „bílou nitkou“ do srdce, to jest napojených citem na Boha, a asi stejným množstvím lidí s „černou nitkou“ do srdce, to jest oněch, kteří zatím přijali zásady satana. Zbytek jsou prázdní lidé. Člověka s černou nitkou je možné rozeznat takto: 1. Lační po moci bez odpovědnosti. Vstoupí-li do jakékoliv organizace, včetně církví, ihned „jde“ po funkcích. Proto vedení všech organizací, které mají jakýkoliv mocenský vliv, jsou těmito lidmi promořena. Moc bez odpovědnosti vůči Bohu „černému“ totiž vsugerovává, že on sám je bůh. Typickými předobrazy jsou Hitler, Stalin a Mao. Organizace a státy se mohou vůči těmto lidem bránit jen důsledným demokratismem, neboť většina není nikdy trvale pod vlivem temnot. Temní se mohou udržet u moci jen za předpokladu nesvobody tisku. Tito lidé s černou nitkou paralyzovali a paralyzují křesťanství a církev, jakmile nabyla moc, a jsou původcem všech zločinů církví a států. 80
2. Na očích takového člověka poznáte, že v něm není lásky. On dokonce nemá lásku ani k ženě (pouze sex), ani ke světu, ani sám k sobě a svému tělu. Ženu (muže) používá jako nástroj k vybití pudu, ke kariéře, k přezírání (ukájení pocitu nadřazenosti). Je neschopen kvalitního manželství. Absence lásky ke světu se manifestuje neschopností tvořit, neschopností řádně pracovat. Vyniká ovšem v destrukci! Čtenář si zajisté povšiml destruktivního tónu našeho tisku a TV, které jsou v současnosti pravým orchestrem zamlžování. Jako témata hodná pozornosti lidem předkládají: kdo k moci, peníze, sex bez lásky, vraždy, štvanice na bývalé mocné atd. Kdo se nechá strhnout tímto pseudoinformačním komplotem do jeho způsobu myšlení, tomu je rozkládáno na dálku jeho podvědomí, jeho srdce, jeho duše. Absencí lásky ke svému tělu projevují temní nesmyslným riskováním. Přitahují je všechny druhy risku – risk krádeže, vraždy, ve sportu. Temný hraje vabank, protože nemiluje ani sám sebe a jeho podvědomí je v křeči. (Viz propagace všeho risku v TV). 3. Chytračení je způsobem pohybu černých ve stvoření, v životě. Člověk s černou nitkou nedělá nic jiného, než přemýšlí, co nebo koho ochytračit. Tento povahový rys vychází z toho, že nevěří v konečnou spravedlnost. V chytračení si cení zejména rozumových poznatků v kombinaci s přetvářkou. Přetvářku považují temní za chytrost. Čím přesvědčivější, tím chytřejší. Proto věnují takovou péči pěstování imageů. Dokud je mocný při síle, podlézají. Jakmile sílu ztratí, jdou mu ze zálohy po krku. Průkazem temné nitky je fenomén zrádce. Proto primitivní národy intuitivně zrádce kamenovaly. (Předobraz zrádce – Jidáš). U nás je politická scéna nasycena potenciálními zrádci a převlékači kabátů. Člověk má právo se mýlit, měnit názor. Třeba kardinálně jako Šavel – Pavel. Ale pak po změně názoru musí (právě 81
jako tento Pavel) na deset let do ústraní, tam seriózně tvrdě pracovat a na základě těchto výsledků se vrátit „na scénu“. Nyní, když spolehlivě rozeznáme člověka s „černou nitkou“ podle tří hlavních rysů – touhy po moci bez odpovědnosti, nelásky (ani k sobě) a chytračení jako „provozní metody“ pohybu ve společnosti, se míra jejich škodlivosti ve společnosti oslabí. Temní jsou dokonale „průhlední“. V duchovních organizacích je jejich vliv omezen a proto se stahují do jejich domén – mocenských a finančních mafií. Účastí ve volbách a pozorností k chodu politiky je nutné omezit jejich vliv ve státě. Duchovního člověka jistě napadne, že není v silách světlých zabránit moci tohoto typu lidí ve světě a ve státě v současné době, kdy se lidstvo dostalo do fáze vývoje, ve které má k dispozici prostředky samozničení. Právě taková situace je oním znamením, které signalizuje nástup chodu neviditelných mechanismů, které jsou do stvoření jeho Tvůrcem zabudovány. Ty zasahují, aby samozničení lidstva zabránily. Mechanismus tohoto zásahu je skryt, aby se „orchestr temnot“ nemohl vyvléci chytráctvím.
82
Pohleďme nyní, co o průběhu zábrany samozničení světa člověkem říká bible. Jak nepochybně již každý z nás slyšel od svědků Jehovových, „boj“ mezi satanovými vojsky vládců země a andělskými pluky se odehraje na planině Armagedon (kdesi v Libanonu). Protože svědci Jehovovi nepochopili, že bible je kniha duchovních symbolů a spousty kryptogramů, kde vlastní bajky jsou zevní formou, čekají stále, kdy se světová vojska budou stěhovat do Libanonu, aby se tam na ně „vřítily z nebe andělské pluky na čele s archandělem Michaelem“. Budou čekat marně. Dáváme čtenářům k zamyšlení výklad duchovních symbolů z bible, s kterými se dosud nesetkali. Planina Armagedon Planina – v symbolice rovná se rovina – symbol toho, že všichni v době „bitvy“, to jest v době zásahu budou v rovině, to jest, budou na tom stejně! Marně budou mocní tohoto světa zalézat do podzemních měst ve světě, marně budou podle Zjevení říkat skalám: „Padněte na nás a zachraňte nás!“ Marně budou mít k dispozici vědecké výsledky, které budou chudým nedostupné! Ona rovina – to je rovnost jedinců ve dnech a rocích rozhodnutí! „Ani noha, která nemá ujít, neujde jezdcům apokalypsy!!!“ říká biblické proroctví. Armagedon – mystikem vybrané jméno, je skrytý kryptogram, který napovídá, o co půjde. Latinsky kryptogram znamená: arma – zbraň, nástroj ochrany ad – ke, také patřící k ego – já, egoismus, vlastní vůle non – ne 83
Tedy souhrnně: Silami vyššího řádu bude „na planině Armagedon“ v hodině rozhodnutí zničen každý, kdo brání své ego, kdo chce se dále chovat ve stvoření podle sebe, aniž bude mít možnost se ukrýt. Budou ponecháni jen ti, kteří chtějí konat vůli Stvořitele, ne svoji. Činí, co cítí jako správné, a ne co se tomu kterému hodí. Ti, kteří v sobě cítí božské nebo se cítí pány přírody, nemohou dále zůstat v těle (naživu), protože ohrožují uplatňováním své vůle rovnováhu světa.
A co dále říkají o těchto dnech evangelia a Zjevení? Zjednodušeně: • hvězdy budou padat z nebe, • těla lidí se pokryjí vředy, budou trpět a spílat Bohu, • dva budou spolu, jeden bude vzat a druhý ponechán, • budou říkat: Jděte tam či onam, abyste se zachránili. Nechoďte! Jako jde slunce od východu k západu, tak bude den syna člověka, • všude, kde shromáždí se tělo, shromáždí se i supové, • andělé označí každého, kdo má zůstat, • běda požehnaným v ony dny, • velkoměsta zůstanou liduprázdná (Babylon), nikdo již nebude chtít drahé kožichy a šperky, • neplačte, ale jásejte, neboť se přiblížilo vaše vysvobození. Když si přečteme tyto a další úryvky z evangelií, zdá se, že nedávají smysl, že si protiřečí, že nejsou proveditelné v rámci chodu hmotných zákonů. A přece stačí změnit j e d i n é p í s m e n o: hvězda bude padat z nebe, a vše se stává naprosto průhlednou a zákonitou prognózou. 84
Stačí hvězdu padající z nebe pochopit jako vzplanutí blízké supernovy! Tak blízko ve vesmíru, aby se stala druhým sluncem ve dne. Zapisovatele zmátl v době zápisu nepochopitelný protiklad nedokonavého vidu padající hvězdy. Řekl si, že když má být padající, tak to nemůže být jedna hvězda. Ta spadne a konec. Tak opravil jednu na mnoho hvězd. Jenže my dnes víme, že jedna hvězda může „padat“ i dva roky a při tomto „padání“ způsobí na zemi apokalypsu všeho živého svým zářením. Padá vyzařováním! Záření takové vybuchlé supernovy ve „správné“ vzdálenosti od sluneční soustavy přinese dva následky: 1. Totální neplodnost kromě mimořádně genetických disponovaných jedinců (viz andělé označí vyvolené, viz současný pokles spermiogramů u mužů). 2. Záření „probudí“ všechny bloky a temná místa na zářivých obalech duše, které se manifestují explozivním propuknutím nemocí. Tyto nemoci nebudou léčitelné vědeckými přístupy! Jedině duchovní léčbou, to jest odstraněním skvrn na zářivých obalech duše. (Viz výše – bloky čaker, porušení éterického, astrálního, emocionálního těla.) V proroctví se také říká: „Přežijí ti, kteří vyprali svůj šat doběla“. Rozuměj – odstranili skvrny z duševních obalů! Kdo nevyčistí duši, onemocní. Kdo vyčistí duši, toho se záření „jezdců apokalypsy“ netkne! Z výše uvedeného vyplývá, že varování proroků a zachované výroky samého Ježíše jsou reálnější, než si kdokoliv před 50 či 100 roky představoval. Pokrok poznání kosmu, vědeckého poznání zákonů živé hmoty nám varování dávných proroků postavil do zcela jiného světla. Staly se božskými radami, které ty, kteří je chtějí slyšet, „vyzbrojuje“ předpoklady přežití kosmických katastrof a staví tyto děje do řádu Stvořitele. On udělováním lekcí vyvíjejícím se lidským duchům a civilizacím dává ponaučení o svých zákonech beze slov. Pravda může mlčet, protože „jen“ koná. Ona je! Pravda beze slov se nazývá: „Jsem, který jsem!“ 85
Proto je druhý příchod Božského jádra s mocí beze slov. Nikomu se nic nevysvětluje. Zařadíš se do řádu stvoření – přežiješ, nezařadíš – nepřežiješ. Důvody k obojímu si můžeš říkat, jaké chceš. Po skončení přerodu bude všechno jasné. A nyní k časovému zařazení. Ze zkoumání jasnovidných prognóz jednoznačně vyplývá zákon: Všechny události jsou prorokovány na dřívější datum, než se staly. Je to proto, že v astrální dimenzi, ve které je děj viděn, je jiný čas a tento se špatně zasazuje do dějů ve hmotném. Události jsou většinou prognózovány předčasně proto, že každý člověk, i jasnovidec, má v sobě větší či menší prvek netrpělivosti. Ten promítne do datování předpovězených událostí, takže tyto se pak zdánlivě opožďují. Proto se předpovězené odehraje nečekaně, třeba právě tehdy, až budou jásoty nad tím, že Nostradamus neměl pravdu, na vrcholu. (Viz ve Zjevení – volání netrpělivých starců u trůnu božího.) Praktický souhrn toho, jak se chovat, až Nostradamův běs z nebe (supernova) začne působit: • V rovině těla: – absolutní vegetariánství (přechod je tvrdý, proto je vhodný mezistupeň již nyní přechodem na pouze bílé maso, mléko, vejce), – fyzická práce s cvičením na čakry (např. Pět tibeťanů), – kontakt se živou přírodou, přírodními silami, které „svým kamarádům“ pomohou, – mechanické a magnetizační masáže těla, – k léčení nemoci použít všechny přirozené metody, nezasahující do metabolismu těla, – neotěhotnět v té době (asi dva roky), – udržovat jen velmi kvalitní sexuální vztah nebo abstinovat (omezení ztráty životní energie sexualitou). 86
• V rovině duše: – všechen negativismus pryč z vnitřního duševního života, – pozitivní city k lidem, opačnému pohlaví, živému a stvoření uvolnit a rozvinout, – vciťovat se do potřeb lidí a živého a pomáhat podle svých možností bez nároku na protislužbu. • V rovině ducha: – všechen strach odstranit důvěrou v Boha. Strach je duchovní jed, pocházející z nedostatku víry. Nepřítomnost strachu v duchu uvolňuje přívod dodatečné energie z duchovní dimenze do těla a toto je pak schopno přežít prakticky nepřežitelné. (Viz případ rakouského horníka, zasypaného asi 14 dní, který přežil díky tomu, že se nebál a stále modlil. Při psychologických pokusech jedinec uzavřený do tmy na tři dny zešílí!) Tato vitální energie z duchovní dimenze je velmi dobře přijatelná i z Ženského principu z Božského, u nás Panny Marie. (Návod viz naše kniha „Vztahy mezi mužem a ženou z pohledu duševních a duchovních sil“.) Kdo se začne třást strachem, nepřežije. Nejdokonalejší přívod duchovní energie probíhá modlením „vědomého“ Otčenáše. Vědomého proto, že modlící se si uvědomuje, co je podstatou toho, co říká. Klíčově důležité je vyhnutí se překladové chybě: „Neuveď nás v pokušení“. Ono zkomolené místo má být nejvyšší gradací modlitby, prosbou o přímé vedení, o to, co výše nabízíme „bílou nitkou“. Člověk, který oživil „bílou nitku“ k Bohu, je jí nejen veden, ale i posilován, neboli dostává duchovní energii. A tu bude v případě propuknutí akutní krize nutně potřebovat. Opakujeme proto ezoterický výklad Otčenáše z knihy „Otevření duchovního oka“, nově s doplněním zachyceného účinku na kmitání duchovního těla.
87
Pochopený Otčenáš Otče – oslovení Boha, které se do té doby nikde nevyskytlo. Proč Ježíš neříká Stvořiteli? Protože Otec je nejenom autor principu, ale navíc na rozdíl od toho, jak vyciťujeme vibraci slova Stvořitel, otec má ke svému dílu stálý kladný vztah – lásku. náš – používání množného čísla v celém Otčenáši je odrazem způsobu myšlení a cítění v duchovní oblasti, Ježíšově království. Tam se pohybují jen ti, kteří při jakékoliv činnosti myslí a cítí: my všichni, děti Otcovy. Ego existuje bez egoismu, jen jako rovnocenná součást všeho a všech a cítění jednotlivce je ztotožněno se všemi. Zachvívají se ve vibraci věčnosti. jenž jsi na nebesích – odpověď pro ty, kteří inspirovaní východními kulty cítí Boha v sobě. V pozadí tohoto pocitu je pýcha dávných zasvěcenců, která je příčinou jejich opakovaného pádu, jejich neschopnosti projít astrálním světem do duchovního. Proto se musí znovu reinkarnovat, znovu rodit. Každého, kdo má v sobě jediný prášek pýchy, Lucifer v záhrobí srazí zpět. (I pocit zásluh!) I tato činnost Luciferova je projevem lásky Boží, neboť kdyby se kdokoliv s práškem pýchy objevil v přímém jasu Božího vyzařování, byl by jeho energií rozprášen! Tvé jméno budiž svaté (správnější překlad) – velikost energie Božího jména je jediným „majetkem“, který si člověk bere s sebou na „onen svět“. V astrální dimenzi (podsvětí) platí proti jeho démonům a satanovi v takové síle, jakou mu člověk za života dal. Neboť Lucifer není ateista! Běda ateistovi na onom světě. Má k dispozici jen „vědecký světový názor“. Při průchodu astrálním světem platí: Jménem živého Boha odstup! Měl-li člověk za života jméno Boží jako absolutní, pak tam je jeho síla absolutní. Odtud druhé přikázání: „Nevezmeš jména Božího nadarmo!“ buď vůle Tvá jako v nebi i na zemi – pro modlícího to znamená, že chce uvádět do života ve hmotnosti zákony duchovní dimenze: aktivitu, lásku, moudrost. Tak se i země opět stane 88
rájem. Člověk je na zemi v těle proto, aby byl „dělníkem na vinici“, tzn. aby hmotu produchovnil. chléb náš vezdejší dejž nám dnes – zajisté ne chléb pro výživu těla! O něj se má každý starat v potu tváře. Zajisté ví Otec, co potřebujeme, aby naší snaze požehnal. Chlebem je myšlena výživa pro život ducha člověka, to jest výživa pro jeho věčnou součást. Oživením činnosti svého ducha a přihlášením se k Bohu otevírá se člověk příjmu vyzařování věčnosti. (Příjem Ducha svatého.) Jen tím má zajištěno, že po smrti těla existuje dál a má eventuálně dost energie, aby prošel očistcem. Jinak musí čekat na milost znovunarození, aby se novým životem pokusil dokončit vývoj. a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům – odpoutání se od jakýchkoliv vazeb ve hmotnosti (vin, zásluh) je absolutní podmínkou pro úspěšný průchod astrálním světem do věčnosti. Dokud je kdokoliv svázán nitkou s kýmkoliv, nemůže se odpoutat. (Viz řada podobenství v evangeliích, např.: „Nikdo neodchází z chrámu ospravedlněn, aniž všem neodpustil“.) a proveď nás pokušením místo neuveď nás v pokušení (tato formulace je vlastně určena Luciferovi) – proto člověk žije, aby procházel pokušením a učil se tak znát Boží vůli. Jakmile udělá chybu (hřích), trestá se životními událostmi. Jejich vyhodnocením a pokáním duchovně roste. Opravený chybující je automaticky vyspělejší v poznání Boží vůle, a proto větší než ten, který nehřešil. (Vlastně nežil!) Událostmi života nás provází víra, tj. snaha o kontakt s Bohem. Přibližování k němu, vyciťování Jeho vyzařování nám umožňuje vyhnout se pádu do nástrahy a dodává nám duchovní energii. a zbav nás od zlého – od zlého rozhodování v nás! Neboť kolem nás zlé neexistuje. Vše stvořené je dobré! Zbav nás od posuzování něčeho jako zlého! (Svým vyzařováním.) Zlé jsou jen činy člověka, které jsou v rozporu s řádem stvoření. neboť Tvoje je království, moc a sláva na věky. – Amen! 89
Na obr. 12 a 13 je zachyceno rozkmitání čaker autora při modlitbě tradičně přeloženého a chápaného Otčenáše, ve srovnání s překladem, který koreluje s ezoterickým pochopením.
Obr. 12 Při modlitbě tradičního Otčenáše se duchovní čakry silně rozkmitají, ale není napojení na duchovní dimenzi. Je pouze napojení na duchovní vůdce. Klíčová prosba o vedení Bohem („proveď nás pokušením“), vlastně žádost o „bílou nitku“, je zkomolena. Tím je plný účinek modlitby blokován.
90
Obr. 13 Vědomý Otčenáš napojuje přímo do duchovní dimenze. V kresbě je to vyjádřeno symbolem rovnoramenného kříže v 7. čakře a trojúhelníka v duchovním srdci.
91
Desatero Některým čtenářům by mohlo činit potíž, vcítit se do lepšího chápání Řádu stvoření prostřednictvím kmitání čaker. Přetiskujeme jim také rady Boha, které jsou přetlumočeny Mojžíšem v tzv. Desateru. Jejich ezoterické pojetí je převzato z knihy „Česká otázka 2000“. Přikázání první: V jednoho Boha věřiti budeš! Nebudeš míti jiných bohů! Jak mnoho lidí a církví se domnívá, že toto přikázání pochopilo a že jej žije! A dokonce že snad je lehké jej žít. Jak hluboký je to omyl, podíváme-li se na to, co uznáváme jako „hodnoty“ ve svém životě a v životě společnosti. Není závislost na čemkoliv uznáním závislosti za „boha“? A to jak závislosti „záporné“, jako majetková, pudová, tělesná (poživačnost), tak závislosti „kladné“ na církvích, národech, organizacích, lidech. Aby satan paralyzoval účinnost prvního přikázání, vnesl do církví negaci prvního přikázání – poslušnost. Právě poslušnost církvi a státu je matkou všech zločinů církví a národů. Ona vytváří zločinecké organizace. Podřízení členové konají to, co by si nikdy nedovolili konat před tváří Živého Boha, na svou vlastní odpovědnost. Konají zlo právě proto, že jim to nižší bůh, ve funkci šéfa čehokoliv, přikázal. Vesměs ve jménu vyšších ideálů. Nechť si čtenář představí, zda by se dozorci koncentračních táborů komunistických a nacistických, členové „svatých“ inkvizicí, šiřitelé evangelia a koránu mečem mezi pohany a indiány chovali tak, jak se chovali, kdyby se cítili být odpovědni výhradně Tváři Živého Boha. Kdyby nejednali v „poslušnosti“ (to jest v závislosti) na nižších bozích či „zástupcích“ Boha na zemi. Tak z tisíciletého historického pohledu na chápání tohoto přikázání můžeme dnes vidět vystupovat z kontextu věčnosti jeho pravý smysl: V každém okamžiku života jsi odpovědný jedině Bohu! To jest svému svědomí, které je tvou spojnicí k němu! 92
Tuto odpovědnost nemůže z nikoho sejmout žádná organizace, ani není deformovaná potřebami či touhami těla. Právě toto přikázání dělá z davového člověka duchovně vědomou individualitu před Bohem a ve stvoření. Právě toto přikázání vytváří vyvolený lid jako soubor plnohodnotných duchovních individualit, ve srovnání s národy barbarskými, kde „člověkem“ je jenom vůdce a ostatní jsou masou poskoků, to jest neplnohodnotných pololidí. Smysl prvního přikázání nám vysvětluje, proč původní smysl slova „jude“ byl učedník zasvěcení, nikoliv příslušník národa. Každý učedník zasvěcení musel být autonomní plnohodnotnou osobností, aby vývoj jeho ducha mohl pokračovat. Objevení duchovních lidí vytvoří z masy lidiček, konzumentů, příslušníků čehokoliv novou „rasu“ – člověka budoucnosti. Žití prvního přikázání, to jest řídit se za každých okolností jen svědomím, je propustkou do království věčnosti, do království ducha. To bude také konec všech falešných bohů, v současné době zjevných jako satanské mafie či církve, které vyžadují duchovní poslušnost. (To jest, nařizují věřit v to či ono.) Správný přístup náboženských společenství je doporučovat k věření, to jest k ověření. Doporučovat a šířit poznání, které se osvědčilo velkým duchům, kteří nás předešli. Přikázání druhé: Nevezmeš jména Božího nadarmo! Jméno Boží v té úrovni, k němuž ten který duch dospěl (které je nesdělitelné jako osobní prožitek), je pro člověka, který sám je nedokonalý a v nedokonalém se pohybuje, absolutní tabu! Je tomu tak proto, že je spojeno s nepředstavitelnou duchovní energií v dokonalosti, která „přivolána“ k nedokonalému toto spaluje. Nedokonalost si přivolává soud! Nedokonalý člověk je ve své nedokonalosti jakoby obklopen ochranným polštářem lásky Boží k němu, která mu tak dává čas k vývoji k dokonalosti. Jakmile jen vysloví byť i parciální jméno Boží, příkon energie okamžitě „narušuje“ ochranný obal a nastupuje karma, výkon 93
trestu za současnou nedokonalost. Je největší milostí Boží v současnosti, že celé jeho jméno není známo, protože jeho „vzetí nadarmo“ by bylo okamžitou katastrofou této civilizace. Parciální jméno Boží – Ježíš je tak nasyceno vibrací lásky, že jeho braní nadarmo, jak je často slyšet, není-li v tom zlý úmysl, je zatím zdánlivě tolerováno. Nikoliv však z hlediska duchovní karmy. Boží jméno má druhý aspekt – ochranný. Lucifer a jeho démoni nejsou ateisté. Kdo za života dá jménu Božímu ten absolutní respekt, který mu patří, pro toho se stává v rovinách podsvětí (astrálu) absolutní ochranou. Při současných porodních bolestech nové doby, kdy utrpení lidí se vystupňuje, nechť každý duchovní člověk si tabu Božího jména vezme k srdci, aby nepadl poté, co s jinými bude praviti: „Kdyby byl Bůh, tak by toto nemohl dopustit!“ Neboť on to dopouští právě proto, že jest! Není nevinných. Jsou pouze více a méně vinní. Druhému přikázání je tedy možné rozumět také takto: Jsi-li ve stavu nedokonalosti, nedovolávej se dokonalosti Boha – Podstaty světa! Třetí přikázání: Pomni, abys den sváteční světil! Toto přikázání není dáno proto, že by Bůh potřeboval lidské klanění. Je dáno proto, že člověk se skládá z hmotného těla a nehmotného ducha. Člověku by se mohlo stát, že v boji o udržení biologického života těla by zapomněl na smysl svého bytí v těle: rozvinutí svého ducha. Je samozřejmostí, že pozornost člověka nemůže být soustředěna současně na hmotné i nehmotné. Protože „číslo člověka jest sedm“, to znamená, že je zakotven v sedmi rovinách stvoření, v každém jednou čakrou, musí žití v každé této úrovni být vymezen čas. Rada Boží člověka nutí si udělat čas, aby duchovní rovinu svého bytí rozvinul. Tak je nucen vymezit si čas i na rozvinutí činnosti sedmé čakry, čakry čistě duchovní, která jediná jej může „napojit“ na vyzařování Boží. Toto soustředění na nehmotné, na věčnost, je možné jen za stavu vyloučení pozornosti k tělu, tedy v modlitbě, rozjí94
mání neboli meditaci za klidu těla. Je tedy v zájmu člověka, aby sedminu svého času věnoval odpoutání od věcí světských a tělesných k věcem věčným. Indická moudrost praví, že kdo nejméně dvacet minut denně se neponoří zcela nerušen sám do sebe, neboli nemedituje, přestává být duchovním člověkem. Stává se člověkem – živočichem, tím, z kterých se skládá konzumní společnost. Té ovšem nepatří budoucnost. Kdo se chce vyhnout pádu k živočišnosti, bude bedlivě dbát třetího přikázání. Přitom není nutné soustředit tuto sedminu času do jednoho dne a do jedné formy. Mnoho je forem rozmlouvání s Bohem. Tomuto přikázání je možné rozumět aké takto: Pomni, abys sedminu svého času vyhradil rozvoji své duchovnosti! Přikázání čtvrté: Cti otce i matku svou, aby ti bylo dobře na zemi! Otcovství a mateřství je vstupní branou lidských duchů do těla a do života na zemi. Proto kvalita rodičovství předurčuje vstupní podmínky inkarnace na zemi. Jestliže tedy kvalita mateřství a otcovství je vysoká, průběh inkarnace – vytváření duševních obalů ducha (zářivých těl duše) je optimální. Tak přicházejí duchové, nově narozené děti, jsou vnitřně duševně vyrovnané, zdravé. Tím je vytvářen předpoklad pro to, „aby se jim dobře vedlo na zemi“. V období nastupující krize ateistické společnosti to budou jen děti z optimálních rodičovských poměrů, které budou schopny psychicky překonávat tlaky krize. Kvalita rodičovství, kterou národy vytvoří, se stane jejich vstupní branou do budoucnosti. Děti, které se narodí s duší rozvrácenou rodinnými poměry, mají minimální naději na to, aby se staly duchovními či samy vytvořily normální rodinu. Tomuto přikázání je možné rozumět také takto: Cti otcovství a mateřství tak, abys pochopil jeho hloubku a odpovědnost, byl tak schopen vytvořit dokonalé partnerství muže a ženy a skrze ně dokonalý most, přes nějž přicházejí duchové do hmotnosti (do těla) bez poškození. 95
Přikázání páté: Nezabiješ! Nezabiješ nejen člověka, ale zlovolně ani zvíře. Nezabiješ přátelství, důvěru, dobrou myšlenku, dobrou náladu, rovnováhu přírody a cokoliv pozitivního. Toto přikázání je příkazem k pozitivnímu myšlení, příkazem k potlačení nekrofilních tendencí v člověku. (Nekrofilní – psychoanalytický pojem pro vnitřní tendenci v člověku – ničit, mít radost z ničení. V nezhoubné formě se projevuje jako chuť do něčeho třísknout.) V terminologii současné doby je možné jej vyjádřit: Pozitivní myšlení míti budeš! Přikázání šesté: Nesesmilníš! Aby člověk mohl pochopit tento příkaz, musí si nejprve ujasnit pojem smilstvo. Je možné jej pochopit již z kontextu Starého zákona. Ten sexuální děj mezi mužem a ženou vyjadřuje dvěma pojmy. Sexualita v souladu s Boží vůlí je označována pojmem „poznal ji“, sexualita mimo vůli Boží pojmem „ležel s ní“. Tím je vyjádřen rozdíl dějů. V prvním případě je formou opisu vyjádřeno pouhé egoistické vybití pohlavní síly. Tyto děje je možné vnitřním zrakem vidět i dnes. Jde-li o sexuální akt, který je vyvrcholením lásky partnerů, dochází při něm k výměně sexuální energie, přičemž energie duševních těl opačného pohlaví působí povzbudivě, osvěživě, ozdravně. Při sexu bez lásky dochází k vybití pohlavní síly tak, že odchází do země. Dochází ke ztrátě vitality, k jejímu proplýtvání. Proto jsou erotomani vyžilí. V sexu bez lásky je také původ nemocí, jako zbytnění prostaty a rakovina děložního čípku. Je tedy možné tento příkaz, daný jako vždy k dobru člověka, chápat takto: Nepřipustíš sexuální akt mimo základnu oboustranné lásky! Přikázání sedmé: Nepokradeš! Neznamená nic více a nic méně než uvědomění si skutečnosti, že člověk nikdy nic nemá. Pouze ve vlastních očích nevědomých jim vibrace egoismu kreslí skutečnost tak, jakože 96
něco vlastní. Vše, co existuje, je Boží! Pouze jako možnost růstu člověka dává Bůh do správy majetek. Z toho, co člověk do správy dostane, skládá skutečnému majiteli účty. Velký majetek znamená velkou odpovědnost. Jakmile duše pozemského boháče opustí tělo, je povinen předložit účet z toho, jak nakládal se svěřeným majetkem. K čemu jej použil? K zahálce, k luxusu, ekologickému plýtvání, nebo k pomoci potřebným, k ekonomickému a ekologickému oživení krajiny? Majetným se člověk má stát z rozhodnutí Boží prozřetelnosti, protože ta obdaruje člověka jen tehdy, když jeho vývoj je na takové výši, že se svěřenou odpovědností má předpoklad se vyrovnat. Jakmile se někdo zmocní majetku krádeží, lhostejno jestli v „rámci zákonů“, cíleným sňatkem, hazardem, válkou nebo mimo lidský zákon, staví svou vůli za Boží vůli. Bere si větší odpovědnost, než je schopen unést, a tím pádem s téměř stoprocentní jistotou ji neunese. (Odtud: Snadno nabyl, snadno pozbyl.) Při tomto trhání majetku na sebe navíc vždy riskuje společenský a duchovní boj. Kdyby vlastník všeho, Bůh, chtěl, aby kdokoliv byl bohatý, stalo by se. Nechce-li, může člověk dělat co chce a nezbohatne. Jedině zločinem. Promedituje-li kdo příkaz „Nepokradeš“ do důsledku, nalezne jako jeho prvozáklad indické neulpívání na čemkoli hmotném! Je tedy možné jej pochopit jako: Nebudeš lpět na jakékoliv hmotné věci, neboť člověku vlastně nic nepatří! Přijetí karmy být nemajetný je konkrétním projevem pokory. Přikázání osmé: Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. Mohl by vzniknout dojem, že křivé svědectví o čemkoliv jiném, lhaní, vlastně zapovězeno není. Abychom tento rozpor pochopili, musíme se vrátit mezi Mojžíšovy nomády. Proč jim zákonodárce prostě nezakázali lhaní? Je to prosté. Tehdejší lidé, jako ještě dnes primitivní kmeny, kromě mezilidských tahanic necítili vůbec důvod ke lhaní. Mojžíše tehdy ani nenapadlo, že 97
by se lhaní v obecném slova smyslu mohlo stát obecným jevem. Považoval je možné pouze při sporech před soudci. Také prosté pomlouvání mezi příslušníky vlastního kmene bylo zcela nesmyslné. Vždyť všichni, v tlaku nepřátelského okolí, byli na sobě závislí, byli závislí na vzájemné pomoci. Příslušníci promitivních kmenů si samovolně a automaticky přejí navzájem jen dobré podle zákona: „Má-li dobré kamarád, je to i moje výhoda“. Dnes se společnost stala veskrze prolhanou. Studuje se i vytváření věrohodnosti lži, vytváření vnějšího dojmu, odlišného od podstaty. (Diplomacie, image a imagemaker.) Při lžích dochází ke ztrátám duševní a mozkové energie. Lhář je napjat a musí stále myslet na to, aby se na lež nepřišlo. Osmé přikázání je nutné chápat jako: Nebudeš lhát! Přikázání deváté a desáté: Nepožádáš (nebudeš dychtit) manželku bližního svého aniž požádáš (nebudeš dychtit) statku jeho! Jak vrcholně moudrá a užitečná rada člověku zejména současné doby, kdy v masách lidí kmitá vibrace závisti. Závist je vedle strachu největší duševní jed. Naprosto spolehlivě časem rozhlodá duševní stabilitu a tím následně i stabilitu homeostázy organismu – zdraví těla. Závist je výrazem nedostatku pokory vůči rozhodnutí Božímu, které jinému člověku dalo partnera či majetek. Kdyby závidějící sám více rozvinul svého ducha, stal se duchovně rozvinutějším, tím odpovědnějším, Božská prozřetelnost by i jeho pověřila správou většího majetku a možností vytvoření dokonalého partnerského vztahu s druhým pohlavím. Protože závidějící sám duchovní kvalitu nemá, závidí její plody druhým. Vnitřním okem viděno, vytváří a vysílá negativní duševní energii k druhým. Tak narušuje i vyváženost spravování majetku těm, kterým závidí. Ti podvědomě cítí ataky, při správě se chovají nervózně, ze strachu rozhodují jinak, než by se rozhodovali. Tak se správa majetku všeobecně stala trvale křečovitým stavem, jak jej můžeme pozorovat v typické kapitalistické 98
společnosti v současnosti. Nechť si čtenář procítí rozdíl v přístupu k majetku u nedegenerované šlechty a kapitalisty. I méně vyciťující pocítí onu velkorysost, pohled z většího časového odstupu, nestavění majetku na první místo. Závist to byla, vibrace chtivosti, dychtění, která zachvátila masy plebejců a zpětně změnila chování bohatých. Ti, kteří lpěli na majetku, padli do těch duchovních úrovní, ve kterých se nacházejí. Stejný výsledek mělo dychtění po partnerech (mužích, ženách). Vysílání negativní duševní energie, podnícené závistí, má za následek všeobecný rozpad partnerských vztahů a manželství. Místo objevení hloubky lásky mezi mužem a ženou, její nesmírné hodnoty a jedinečnosti, energie závisti přivedla tyto vztahy do stavu permanentního „srovnávání“ s okolím, jehož podstatou je závist. (Typický jev: Manželka vypočítává manželovi klady manželů sousedek. Manžel bez zevního vyslovení zase srovnává „atraktivnost“ své ženy s „atraktivnějšími“.) A tak deváté a desáté přikázání je možné pochopit jako: Nebudeš závidět ani partnery svých bližních, ani jejich majetek hmotný a nehmotný (schopnosti)! Výše uvedeným příkladem chápání čtyři tisíce let starého zákona Desatera je dáván návod, jak se vcítit do všech starých zkušeností lidstva, které byly formulovány dávnými proroky, a citem z nich vyjmout jejich duchovní podstatu, duchovní axiomy. Ony jsou živou Boží vůlí. Jen jejich pochopením a žitím, nikoliv slepou a fanatickou vírou v sektách a samospasitelských církvích, projdou lidé, rody a národy vodami nastupující potopy. Je to potopa jiná, nehmotná, duchovní. Jejím smyslem je zachránit ty, kteří jsou živí v duchu, tzn. mají schopnost vyciťovat. Jedinou záchranou národů je rozvinutí duchovnosti člověka, to jest vnitřního vyciťování správnosti - Boží vůle. Toto vyciťování je průvodcem mezi žernovy Božích mlýnů. 99
Doslov Svého času proslul Miloš Zeman výrokem ve svém článku v Technickém magazínu: „Československo je jediná země na světě s nepředvídatelnou m i n u l o s t í!“ Tehdy jsem si myslel, že má bujnou fantazii. Dnes si myslím, že celá pravda je „fantastičtější“, než si největší fantasta představuje!!! Celé lidstvo má nepředvídatelnou m i n u l o s t, p ř í t o m n o s t i b u d o u c n o s t! Je tomu tak nejméně ze dvou důvodů: 1. V dějinách světa a ve způsobu nazírání na svět není vůbec obsažen ženský princip vnímání reality. Patriarchálně vnímané dějiny se pak jeví jako sled rvaček nepříčetných ozbrojenců, vedených polonepříčetným vůdcem o zcela pofiderní moc. Kdo zmíněnou rvačku vyhrál, najal si „historiky“, kteří vítězství popsali a zdůvodnili. Ještě jednostrannější je situace v rovině duchovního vnímání světa, to jest náboženství. Proto se scholastici mají na co těšit, protože v Janově Zjevení je, že „pata ženy rozdrtí hlavu draka“, to jest lži. 2. Lidstvo ještě nedospělo k úrovni vnímání světa při mysteriích ve starém Řecku. Tam hry, znázorňující průběh nějakých dějin, probíhaly současně na třech jevištích. Prostřední jeviště znázorňovalo průběh děje tak, jak je vidět hmotnýma očima. Další jeviště ukazovalo, co se současně děje ve světě kladných duchů, třetí ve světě démonů. Tak autoři vyjadřovali toky neviditelných, jemných sil, které rozhodovaly průběh dějů ve viditelném světě. Občas ani tyto síly nemohly rozhodnout, a tehdy se přistupovalo k „Deus ex machina“, kdy rozhodnutí provedla vyšší moc, člověku nepochopitelná. Výklad dějů ve světě je v současnosti v moci rozumářů, scholastiků vědy, lidí bez rozvinutých mimosmyslových vnímání. 100
Ti ona neviditelná jeviště nejen nejsou schopni vnímat, ale ukřičí každého, kdo by se tímto směrem chtěl vydat. Přípustný je pouze vědecký (hmotný) pohled; v náboženství pouze základní scholastický pohled. Důkazem této omezenosti jsou plody: Všechny zásadní vědecké předpovědi strategické povahy nevyšly. Stačí pročíst prognózy od K. Marxe až po americké futurology šedesátých až osmdesátých let. Naproti tomu intuicí (třetím okem) obdarovaný J. Verne, ve své době vysmívaný fantasta, odhadl vývoj z 95%. Proto stojíme v současnosti před zlomem ve vývoji lidstva, ale pro slepotu těchto vůdců světa nevíme, kam spadneme. Pouze víra v pomoc vyšších sil umožňuje doufat, že nám bude pomoženo. Přesněji řečeno: Ten, kdo vždy pomůže slabšímu, má jistotu, že i jemu bude pomoženo. Jinak by „nahoře“ nebyla spravedlnost.
101
Vysvětlivky ke kresbám uvedeným v této knize.
tři pozitivní zdroje, (energ. víry, elementály) napojené k Bohu, dva v oblasti 4. čakry, jeden v oblasti 3. čakry
napojení 7. čakry směrem nahoru - k Bohu
oblast 6. čakry - silná oblast 5. čakry - silná, ale lehce rozvibrovaná oblast 4. čakry - silná obl. 3. čakry - stř. silná obl. 2. čakry - stř. silná
oblast 1. čakry - silná
obrys postavy; v tomto případě „postava“ vyjadřuje celý národ. Pro názornější demonstraci je obrys postavy zvýrazněn.
negativní zdroj v oblasti 2. čakry s odvodem do země
Myslíme si, že stručné vysvětlivky, napsané u kresby v rámečcích, budou dostačující k pochopení všech kreseb, uvedených v této knize. Podrobně je automatická kresba rozebrána v naší knížce „Člověk jako víceúrovňová bytost“.
102
Pod hlavičkou Agape Brno jsme zatím vydali: J. Staněk – J. Brzobohatá: Léčení ne-mocí duchem (1992) – tato kniha se zabývá duševními a duchovními příčinami nemocí a jejich ovlivnění meditací, modlitbou a působením mentálních energií na dálku. Kniha obsahuje kresby s léčivým vyzařováním pro některé typy nemocí (rozebráno). J. Staněk – J. Brzobohatá: Láska muže a ženy z pohledu duševních a astrálních sil (1993) – kniha se týká vztahů muže a ženy z pohledu duchovních hodnot a principů (rozebráno). J. Staněk – J. Brzobohatá: Příčiny nemocí, jejich léčení duchem a přírodními prostředky (1993) – jedná se v podstatě o zdokonalé a rozšířené vydání první knihy, doplněné o léčbu přírodními prostředky (rozebráno). J. Staněk – J. Brzobohatá: Otevření duchovního oka (1995) – tato kniha zatím poskytuje nejkomplexnější pohled na smysl a vývoj člověka z pohledu duchovní filozofie a zdraví (rozebráno). J. Staněk – J. Brzobohatá: Česká otázka 2000 (1996) – publikace dává pohled na vývoj společnosti jako celku ve dvou rovinách – konzumní a duchovní. Brož., A5, 48 str., dopor. prod. cena 40,- Kč, ISBN 80 - 900102 - 5 - 3 J. Brzobohatá – A. Červený: Člověk jako víceúrovňová bytost (1997) – kniha odkrývá neznámá fakta o člověku jako mnohoúrovňové bytosti a nastiňuje význam jeho poslání zde na Zemi. Ukazuje postavení jeho ducha ve vesmírném kruhu Bytí a analyzuje, jak karmické zákony ovlivňují život člověka. Kniha obsahuje i léčivé a meditační kresby. Brož., A5, 124 str., dopor. prod. cena 98,- Kč, ISBN 80 - 238 - 0374 - 3
103
J. Staněk – J. Brzobohatá - LÁSKA MUŽE A ŽENY z pohledu duševních a duchovních sil Zcela unikátní publikace o lásce a partnerských vztazích, jejíž obsah by měl patřit do základního vzdělání všech lidí. Kniha mimo jiné ukazuje rozdělení úrovně vědomí člověka a důležitost tohoto dosaženého vědomí na kvalitu lásky. Jde o rozšířené a výrazně doplněné vydání stejnojmenné knihy z r.1993. Brož., A5, 106 str., dopor. prod. cena 98,- Kč, ISBN 80 - 238 - 1589 - X Karel Funk – ODÍVÁNÍ SLUNCEM, inspirace z esoterních průhledů do minulosti a budoucnosti Slovanstva V první části knihy se autor zabývá dějinami nejen Slovanů, ale i okolních národů z duchovního pohledu. Odvolává se, cituje a vysvětluje další autory, např. R. Steinera, S. Prokofjeva, Z. Váňu aj. Je skvěle vyobrazena také naše nedávná minulost a současnost. Ve druhé části knihy se autor zaměřuje na duchovní oblast každodenního života. K. Funk uvádí skvostné myšlenky, které mohou obohatit každého z nás, neboť jsou prodchnuty citem a láskou. Váz. s přebalem, 268 str., dopor. prod. cena 178,- Kč, ISBN 80 - 238 - 2759 - 6 (u nás rozebráno, lze si o tuto knihu napsat např. na adresu Knihkupectví Dobra Bednářová, Celetná 32, 110 00 Praha 1). J. Staněk – J. Brzobohatá – DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ 3. upravené a rozšířené vydání předchozích knih „Léčení ne-mocí duchem“ (1992) a „Příčiny nemocí, jejich léčení duchem a přírodními prostředky“ (1993). I tentokrát je toto další vydání přínosem, neboť kniha je rozšířena o další poznatky autorů, a myslíme si, že tato kniha by neměla chybět v žádné knihovně duchovně hledajícího člověka. Knih, popisujících duchovní příčiny nemocí, je mnoho. Mnohé vyšly i u nás v překladu. Za nejlepší je možné jmenovat Dethlefsenovu „Nemoc jako cestu“ a Lazarevovu „Diagnostiku karmy“. Avšak žádná z těchto knih, které se ve světě a u nás tímto tématem zabývají, neobsahuje to, co obsahuje tato kniha: praktický návod na východisko ze situace, to jest meditační modlitbu – mantru, zaměřenou na neutralizaci špatného duchovního směřování člověka, které zmíněnou nemoc vyvolalo. Tato mantra je vypsána vždy pod vyzařujícími obrázky,
104
které jsou v knize uvedeny pro většinu hlavních nemocí. Její prožití a stálé opakování časem zneutralizuje v našem podvědomí i nadvědomí vlastní duchovní příčiny nemocí, nemoc přestane dostávat vadné impulzy ducha, špatný směr myšlení vyhasne. Nemoc se vyhojí v duši a následně i na těle. Brož., A5, 158 str., dopor. prod. cena 120,- Kč , ISBN 80 - 238 - 3704 - 4 Antonín Červený – NOVÝ ZÉLAND – krajina nevšedních zážitků očima českého cyklisty Tato publikace sice nepatří do oblasti duchovní literatury, ale koho zajímají dálky a cestování, si zde přijde na své. Autor se na základě prožitků z třicetidenního cyklistického putování po Novém Zélandu snaží velice čtivou a poutavou formou čtenářům přiblížit tuto nádhernou zemi. Kromě toho zde popisuje i každodenní „cyklistické“ pocity, které prožívá člověk při delší, většinou osamělé, jízdě. Kniha je doplněna kresbami, fotografiemi a mapami. Pro toho, kdo by se na N. Zéland náhodou někdy chystal, se kniha stane neocenitelným pomocníkem. Váz., A5, 140 str., dop. prod. cena 150,- Kč , ISBN 80 - 238 - 4021 - 5 Chystáme: Rozšířené a doplněné vydání naší nejúspěšnější knihy (Otevření duchovního oka – J. Staněk, J. Brzobohatá) Asi 2. pol. r. 2000. Název ani cena nejsou ještě upřesněny. Pozn.: Pokud si knihy, které ještě máme na skladě, objednáte přímo na naší adrese, uvedená cena se snižuje o knihkupecký rabat, což obnáší přibližně 25%.
105
Napsal MVDr. Josef Staněk Kresby PaedDr. Jana Brzobohatá Návrh obálky a kresba na obálce Ing. Antonín Červený Příprava tisku a grafická úprava Ing. Antonín Červený Tisk Polygrafický komplex Brno, Nálepkova 38 Distribuce pro Českou republiku Agape Brno a Fontána Olomouc 1. vydání – duben 2000 Vydalo Agape Brno, Hluboká 5, 639 00 Brno tel./fax (05) 43 21 30 06 jako svoji 11. publikaci
