Jack Kerouac byl extrémně vnímavý a citlivý člověk. Jeho pochybnosti o sobě pramenily mj. i z faktu, že jeho novátorská tvorba nebyla dlouho považována za způsobilou k vydání. Přes touhu poznávat a vstřebávat stále něco nového zažil i období těžkých depresí a pocity osamění. Domníval se, že zemře o samotě jako jeho oblíbení spisovatelé Emily Dickinsonová a Henry David Thoreau a sám o sobě psal v dopisech jako o zuboženém papírovém žebrákovi. Toto velmi těžké období života mu kromě psaní, četby a podpory přátel pomohl překonávat buddhismus. Kerouac se snažil (jako ostatní beatnici) o maximální upřímnost a spontaneitu díla bez ohledu na umělecké následky. Jeho poezie je ovlivněna asijskými vlivy, především zen-buddhismem a starou čínskou poezií. Mnohem významnější než jeho básnická tvorba je tvorba prozaická. Často čerpal ze svých zážitků z doby, kdy se toulal po Státech. Psal velmi uvolněně a jak sám tvrdil, psal, jak to bylo, což je vcelku věrohodné. Toulal se beze všeho pouze s batohem, lze ho označit za vandráka a to v obou významech toho slova. Jack Kerouac zemřel 21. října 1969. V naší knihovně máme román Osamělý poutník. 18.3.1932 – 80 - John Updike - americký básník a prozaik, nositel četných cen včetně dvou Pulitzerových, jemuž dosud vyšlo přes 40 knih. Vystudoval Harvard a strávil ještě rok v Londýně na malířské akademii. V roce 1955 se vrátil zpět do USA. Tvůrčí dráhu zahájil v prestižním časopise The New Yorker – nejprve jako zpravodaj, posléze pravidelně přispíval recenzemi, básněmi a povídkami. V roce 1957 se usídlil v Ipswichi ve státě Massachusetts a věnoval se plně literatuře. John Updike čerpal ve svých dílech především z vlastního života. Ukazoval americkou střední třídu v její každodennosti. K jeho ústředním tématům patří postavy, u nichž zkoumá pocit viny a morální odpovědnost. Do detailů rozkrývá motivy a vztahy svých hrdinů a čtenářům poskytuje tradiční potěšení z románu. John Updik zemřel 27. ledna 2009. V deštenské knihovně máme román Králík je bohatý.
22.3.1892 – 120 – Karel Poláček - český spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista. Narodil se v Rychnově nad Kněžnou. Dílo Karla Poláčka představuje jednu z nejvýznamnějších hodnot české meziválečné prózy. Ve svých humoristických románech se zaměřil na zobrazení tragikomedie maloměstského života. Patřil k nejvýznamnějším českým humoristům (často používal satiru i sarkasmus), orientaci v jeho díle komplikuje fakt, že některá jeho díla byla vydána pod jménem některého z jeho přátel. Poláček se snažil s humorem zobrazit „malého člověka“ v každodenním životě, častým námětem jeho děl je lidská malost. Je tvůrcem mnoha vtipných novotvarů, např. „ten mně může být ukradenej“. Řada jeho povídek patří do literatury sci-fi. Poláček studoval v Rychnově vyšší gymnázium, byl však vyhozen pro „vzdorovité chování“ a špatný prospěch. Nakonec gymnázium dokončil maturitní zkouškou v Truhlářské ulici v Praze roku 1912. Po jeho absolvování začal studovat na právnické fakultě Karlovy univerzity. Zároveň ale v Rychnově organizoval studentské loutkové divadlo, pro něž psal a překládal hry, hrál v něm a také je řídil. V Praze se Poláček při studiu pokoušel též o zaměstnání, byl však vždy zakrátko propuštěn. Na začátku první světové války narukoval do armády a po válce nastoupil jako úředník ve vývozní a
Zpravodaj Deštenska
dovozní komisi (pozdějším Úřadě pro zahraniční obchod). Začal psát do satirických časopisů, přitom se seznámil s bratry Čapkovými. Okupace a rasová perzekuce ho přivedla do koncentračního tábora Osvětim. Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg, kde napsal krátkou divadelní hru, a potom se účastnil pochodu z Hindenburgu do tábora Gleiwitz. Zde již neprošel selekcí a byl nacisty popraven 21.1.1945. Poláček se řadil k tzv. Pátečníkům (okruh Karla Čapka). Roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy. Z díla Karla Poláčka si můžete u nás přečíst: Bylo nás pět, Dům na předměstí, Edudant a Francimor, Muži v ofsajdu, Povídky pana Kočkodana, Vše pro firmu, Vyprodáno, Židovské anekdoty.
23.3.1862
150
Gabriela Preissová -
rozená Gabriela Sekerová, pseudonym Matylda Dumontová, byla česká dramatička a spisovatelka, představitelka realismu a dramaturgyně Národního divadla. Narodila se v Kutné Hoře. V letech 1871–1874 byla dána na vychování do Prahy. V osmnácti letech se provdala za Jana Preisse, pokladníka hodonínského cukrovaru. V Hodoníně poznala dobře moravské Slovácko. Hlavním tématem v jejích dílech je vesnická tragédie, hlavní postavou bývá žena. Ve svých dílech kritizuje vliv majetku a peněz. Od roku 1890 žila v Oslavanech, v následujících dvou letech pobývala na statku Jelenik (Hirschenau) u Celovce (Klagenfurth) v Korutanech. Zde se zajímala o život Slovinců. V roce 1898 se Gabriela Preissová přestěhovala do Prahy. O deset let později ovdověla a provdala se za plukovníka rakouské armády Adolfa Halbaerta, kterého následovala do Puly v Istrii. Za 1. světové války pomáhala Gabriela Preissová ruským zajatcům v milovickém táboře. Ráda cestovala a tak navštívila například Rusko, Halič, Francii a Itálii. Na konci 19. století si Gabriela Preissová nechala postavit secesní vilu v Jevanech. Na léto odjížděla do Chlumu u Třeboně. V Jevanech u Prahy žila Gabriela Preissová až do roku 1946, kdy podlehla rakovině. Preissová objevila ve svém díle zapomínaný, až trochu exotický kraj Slovácko. Hrdinky jejího díla byly vychovány v pokoře, životní okolnosti je ale donutí ke vzpouře, bojují za své právo na štěstí, ale končí tragicky. U nás máme román Její pastorkyňa. –
–
23.3.1887 – 125 - Josef Čapek - jeden z našich nejvýznamnějších umělců 1. poloviny 20. století, malíř, grafik, scénograf, výtvarný kritik, spisovatel, publicista, redaktor. Rozsáhlou část díla Josefa Čapka tvoří studie, eseje a fejetony o umění. Josef Čapek se s bratrem Karlem účastnil vzniku literárního Almanachu 1914, jehož nastupující generaci vedl S. K. Neumann. V jeho okruhu stál také při vzniku časopisu Červen. Byl členem skupiny Tvrdošíjní, kterou Červen uváděl ve známost. Ve dvacátých letech Josef Čapek rozšiřuje svou aktivitu zejména prací pro divadlo, knižní grafikou, tvorbou pro děti. Třicátá léta znamenají větší soustředění na dílo malířské a na myslitelskou prózu (např. Kulhavý poutník). Vzhledem k tomu, že se intenzivně angažoval v protifašistickém zápase, byl již 1. září roku 1939 -2-
Zpravodaj Deštenska
zatčen a vězněn v koncentračních táborech. Básně z koncentračního tábora (vydané 1946) tragicky uzavírají dílo Josefa Čapka. Josef Čapek zemřel na sklonku 2. světové války, a to v dubnu 1945 v Bergen-Belsenu (poblíž Hannoveru) v Dolním Sasku, pravděpodobně na tyfus. Symbolický hrob je v Praze na Vyšehradském hřbitově. V deštenské knihovně máme Stín kapradiny, Devatero pohádek a ještě jedna jako přívažek od Josefa Čapka, Povídání o kočičce a pejskovi.
28.3.1592 - 420 - Jan Amos Komenský (Comenius)
-
největší spisovatel pobělohorské emigrace, teolog, filosof, pedagog a poslední biskup jednoty bratrské. Místo jeho narození není přesně známo – pravděpodobně se jedná o Nivnici u Uherského Brodu na jihovýchodní Moravě nebo přímo Uherský Brod. Pocházel z českobratrské rodiny a jeho otec z obce Komňa /odtud zřejmě Komenský/. Až do dospělosti užíval otcovo jméno Segéš. Jan Amos studoval v Německu v Heidelbergu a při studiích si všímal rozmachu vědy jiných národů. Rozhodl se vytvořit českou národní vědu, aby i jeho vlast v tomto oboru pokročila. Jeho plány ale přerušila bělohorská bitva. V době svých studií se rozhodl vytvořit velký slovník Poklad jazyka českého a encyklopedii Divadlo veškerenstva věcí - obě díla zůstala nedokončena. V roce 1621 byl nucen opustit vlast se svou ženou i dětmi. Při útěku před španělskou armádou poztrácel část rukopisů a přišel o celou knihovnu. Jeho žena se nakazila morem, který byl v té době rozšířen v Přerově, a zemřela. Poté se Amos stěhoval na různá místa, ke svým českobratrským šlechtickým přátelům. Naposled pobýval v Bílé Třemešné v Podkrkonoší. Byl zoufalý z osobních nezdarů i z národní tragédie. Hledal útěchu ve víře. Rok 1628 přinesl tvrdé stíhání nekatolíků, proto Komenský odcestoval do polského Lešna. Toto město bylo azylem pro členy jednoty bratrské. Anglický parlament pozval Komenského do Anglie, aby zde vytvořil akademii věd, jejímž cílem mělo být šíření jednotného vzdělání a jednotného jazyka po celém světě. Dalším místem, které Komenský navštívil, bylo Švédsko, ve Východním Prusku se pak usadil na delší dobu. Neopouštěla ho víra, že se vyhnanci jednou vrátí zpět do vlasti. Po tom, co se opět vrátil do Lešna, zemřela mu druhá žena. V roce 1648 jeho víra v návrat emigrantů do Čech vzala za své, když nastal vestfálský mír, kterým byla zakončena třicetiletá válka. Zklamaný Komenský se s národem rozloučil, ale nepřestával věřit v lepší budoucnost českého a moravského národa. V době Švédsko-polské války se ocitlo Lešno v plamenech a Komenský přišel o všechen svůj majetek a velkou část svých rukopisů. Největší ztrátou bylo zničení slovníku Poklad českého jazyka a také spisů, ve kterých Komenský spojoval všechny vědní obory. V roce 1656 Komenský z Lešna odešel a usadil se u přátel v Amsterodamu. Byl slavný a uznávaný. Ve Švédsku, v Holandsku i v Uhrách procházely školy reformou podle jeho zásad. Představitelé Harvardské univerzity v Americe chtěli poznat Komenského učení a pozvali ho na návštěvu. Do náboženských i filozofických spisů Komenského jsou vepsány jeho osobní i společenské rozpory a boj víry s rozumem. Komenský se snaží nalézt pevné životní jistoty a snaží se spojit umění s vědou a víru s naukou. -3-
Zpravodaj Deštenska
Jan Amos Komenský zemřel 15.11.1670 v Amsterodamu. I přesto, že zažil odloučení od vlasti, ztrátu svých žen a utrpení třicetileté války, nepřestal ani ve stáří věřit v lepší budoucnost. Pohřben je v Naardenu - jeho památník je pod ochranou České republiky. V deštenské knihovně máme od J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce.
Detail Rembrandtova obrazu Starý muž, který je pravděpodobně podobiznou Jana Amose Komenského. Zpracovala Růžena Fischerová, čerpáno z Wikipedie.
BYLINKY „Není na světě bylina, aby na něco nebyla…“ říkávaly kdysi babky kořenářky. ROZMARÝN LÉKAŘSKÝ Rozmarýn patří netoliko do dámského pokoje na věnce, nýbrž i do kuchyně, sklepů i do lékáren! Tak se vyjadřoval v 16. století bylinář Petr Mattioli. Rozmarýn byl i dávným symbolem lásky. Stálezelený keř, který dorůstá 0,5 m až 2 metry, velmi výrazně vonící. Má husté stonky a aromatické listy. Kvete v pozdním jaru a raném létě drobnými bílými, světle fialovými, nebo nachovými kvítky. Pochází ze Středomoří. Dnes roste v Anglii, USA, Mexiku, po celé střední a východní Evropě. Voní sladce, trochu kafrově, listy chutnají mírně hořce. Celkové užití: pomáhá lepšímu trávení, při poruchách trávení, proti nadýmání, při nízkém krevním tlaku, při depresích, únavě, migréně a úporných bolestech hlavy, omezuje růst bakterií. Prospěšné jsou i rozmarýnové koupele. Nálev se používá k podpoře růstu a zesvětlení vlasů. Posiluje paměť. Zevně použitý rozmarýnový olej mírní revmatické bolesti. Sušené listy se hodí na potpourri a vonné sáčky do šatníků. Kuchyňské použití: je oblíbená v italské, francouzské, španělské, řecké, anglické kuchyni. Dodává jídlům trpce kořeněnou chuť, vůní se podobá kadidlu. Používá se do smetanových omáček. Je výborná při pečení vepřového, skopového, jehněčího, telecího masa, drůbeže, ryb. Přidává se do marinád na nakládání masa pro grilování. Listy jsou součástí mnoha různých směsí, např. provensálského koření. Čaj: pomáhá při nízkém tlaku a stavech slabosti. Jednu lžičku sušených rozmarýnových listů přelijte vroucí vodou, nechte 15 minut vyluhovat a potom přeceďte přes sítko. Recept: špagety po italsku. Připravíme si pastu ze lžičky čerstvého rozmarýnu, 2 drcených stroužků česneku, 10 dkg strouhaného Primátoru, 5 dkg strouhané nivy a utřeme se solí a třemi lžícemi olivového oleje. Promícháme a směs dáme do uvařených horkých špaget. Umístění: výslunné, horké a před větrem chráněné místo. Slunný parapet. V zimě za oknem, nebo ve skleníku. Vedra zvyšují aroma. Rostlina přezimuje na světle, v místnosti pravidelně větráme, zaléváme málo. Po ledových mužích přeneseme ven. Půda: zahradní, kyprá, dobře propustná. Do květináče přidáváme rašelinu a písek. -4-
Zpravodaj Deštenska
Zálivka, hnojení: ve vegetační době zaléváme málo, hnojivo používáme s vysokým obsahem draslíku jednou měsíčně. Sklizeň: měkké snítky odstřihneme a sušíme zavěšené ve svazečcích. Při použití sdrhneme lístečky z natě, dá se však používat i čerstvá. Další péče: po odkvětu se mohou rostliny hluboko seříznout. Množení: vysévá se v únoru, nebo březnu na teplém parapetu. Začátkem června se vysazuje ven, nebo do květináčů. V červenci, srpnu množíme řízkováním.
CESTOVÁNÍ V ČASE č.p. 252
SPORT Stará garda Deštná – rok 2011
-5-
Zpravodaj Deštenska
V uplynulém roce 2011, stejně jako v letech předchozích, sehrála Stará garda fotbalistů Sokola Deštná celou řadu fotbalových zápasů a uspořádala několik dalších aktivit, které s fotbalem přímo, či nepřímo souvisely. Konkrétně to bylo sehrání 16 zápasů, z toho 6 zápasů na třech turnajích starých gard, uspořádání dalšího ročníku hromadného výletu na kolech (tzv. Tour de Deštná), tradiční zájezd za poznáním a sportem, tentokrát na Šumavu do obce Stachy, a uspořádání, rovněž již tradičního, vánočního turnaje v nohejbale trojic. Co se týče fotbalových zápasů, z celkem odehraných 16-ti zápasů bylo 7 vítězných, 7 prohraných a 2 zápasy skončily remízou. Celkové skóre bylo v tomto roce kladné, a sice 53:47. Na vstřelených brankách se podílelo celkem 15 hráčů, nejlepším střelcem se stal, jako každoročně, Kučera Vl. s 12 brankami, druhým střelcem v pořadí byl Bušta J. s 8 brankami a třetím nejúspěšnějším střelcem byl „starý pán“ Dan Maršák se 7 trefami. Nyní již konkrétně k jednotlivým akcím: Jako každý rok začal i tento novoročním fotbálkem všech přátel deštěnského fotbalu, kde nejde v žádném případě o výsledek, ale o dodržení tradice „Jak na Nový rok, tak po celý rok“ a v mnohých případech i o holé přežití…., přežili všichni a sezona potom pokračovala takto: 27.3.2011 Deštná – Meteor Tábor (ženy) 9:2 (5:0) – dlouho očekávaný a několikrát odkládaný zápas s fotbalistkami z Tábora. Přestože děvčata pomýšlejí na postup z KP žen do vyšší soutěže, přece jenom na zkušenost „Old boys“ neměla. Branky za Deštnou vstřelili: Štefan 4x, Bušta 2x, Kučera Vl. 2x a Poslušný. 8.4.2011 Deštná - Novosedly n. Nežárkou 6:4 (1:3) – druhý zápas na domácí půdě, který byl ovlivněn silným větrem, a tak kdo měl vítr v zádech, ten útočil. První poločas to byly Novosedly a vyhrály ho 1:3, ve druhém se situace otočila, a tak celkové vítězství zůstalo v Deštné. Branky za Deštnou: Kučera Vl. 2x, Maršák 2x, Henze 2x. 22.4.2011 Košice – Deštná 2:2 (1:1) – V Košicích jsme dlouhou dobu neuhráli ani bodík, až tentokrát. Vyrovnané utkání skončilo remízou. Branky za Deštnou: Papež 2x. 30.4.2011 Pravá vesnická zabijačka, spojená s pálením čarodějnic - v pergole na hřišti se uskutečnila pravá domácí zabijačka. Ke konzumaci byly všechny zabijačkové pochutiny (ovárek, jitrničky, jelítka, zabijačkový guláš, maso na grilu, atd). Kromě přípravy těchto pochutin probíhala též brigáda na úpravu areálu, zejména tenisových kurtů a k večeru potom proběhlo pálení čarodějnic, spojené se soutěžemi pro malé i velké, hlavně ti velcí se zde vydováděli. 6.5.2011 Deštná – Kamenice n. Lipou 2:1 (1:1) – rovněž s Kamenicí máme dlouhodobě dost nepříznivou bilanci a tak jsme šli do utkání s tím, že se pokusíme tento trend změnit. A to se tentokrát povedlo. -6-
Zpravodaj Deštenska
Branky za Deštnou: Maršák 2x. 20.5.2011 Kamenice n. Lipou – Deštná 1:2 – a povedla se i odveta, hraná následně v Kamenici a tak jsme, po dlouhé době, Kamenici podruhé za sebou porazili, a to i díky střelecké potenci Dády Maršáka, který Kamenici v obou zápasech nastřílel všechny naše branky. Branky za Deštnou: Maršák 2x. 3.6.2011 Deštná – Černovice 3:0 – ani v šestém utkání za sebou jsme neprohráli a na domácí půdě zvítězili nad týmem Černovic. Branky za Deštnou vstřelili: Petrů Josef, Poslušný, Vojta. 25.6.2011 Deštná – Košice 2:3 – pouťové utkání, ve kterém přišla naše první prohra v této sezoně. Košičtí přijeli s poměrně mladým kádrem, na který jsme tentokrát nestačili a tak nám oplatili svojí domácí porážku z úvodu jara… Branky: Rataj M., Kučera Vl. 9.7.2011 Turnaj starých gard v Plavsku – na tomto turnaji jsme se nejprve utkali s Plavskem a přestože jsme již v zápase 2:0 vedli, prohráli jsme 3:2. Branky vstřelil Bušta a Papež. Ve druhém utkání jsme hráli (zřejmě poprvé v historii) s týmem Starého Hobzí, a obdobně jako s Plavskem jsme smolně prohráli o jedinou branku, a sice 5:4. Branky v tomto utkání vstřelili: Bušta 2x, Petrů Jos. a Štefan. 16.7.2011 Tour de Deštná – opět, jako každý rok, výlet na kolech po okolí Deštné. Tentokrát se jelo v početnějším peletonu než v roce minulém, počasí bylo příjemné, a tak celkem ujetých 50 km bylo pro všechny naprosto v pohodě. 13.8.2011 Memoriál Karla Kadeřábka – další ročník tradičního turnaje starých gard v Deštné, tentokrát opět za účasti pouze tří mužstev, Zruče n. Sázavou, Plavska a domácí Deštné. V prvním zápase jsme se utkali se Zručí a lepšímu soupeři jsme podlehli poměrně vysoko 0:4. Ve druhém utkání jsme se utkali opět s Plavskem a opět jsme prohráli o branku, a opět 2:3. Naše branky vstřelil Drs Luboš a Bušta. 3.-4.9.2011 Zájezd na Šumavu – letošní zájezd směřoval tentokrát na Šumavu, konkrétně do obce Stachy, kde jsme také sehráli utkání s místní starou gardou. V utkání jsme vedli v poločase 1:3, nakonec jsme ale nestačili se silami, a utkání prohráli 4:3. Naše branky vstřelil Kučera Vl., Kučera Vít a Maršák. Kromě fotbalu jsme ale absolvovali krásnou procházku podél řeky Vydry a exkurzi do pivovaru ve Strakonicích, která sklidila velký úspěch. 16.9.2011 Novosedly – Deštná 3:3 – v letošním roce jsme s Novosedly neprohráli, po vítězství v prvním zápase v Deštné jsme neprohráli ani v odvetě na hřišti v Novosedlech. Branky za Deštnou: Bušta 2x, Kučera Vl.
-7-
Zpravodaj Deštenska
1.10.2011 Deštná – Černovice 4:2 – i ve druhém vzájemném utkání s týmem Černovic jsme dokázali vyhrát a úspěšně jsme tak zakončili podzimní část sezony, hrané na přírodní trávě. Branky za Deštnou: Kučera Vl. 2x, Tomšů 2x. 3.12.2011 Turnaj na UMT v Horním Žďáru – na tomto turnaji jsme se utkali nejprve s mužstvem domácího Žďáru a lepšímu soupeři jsme podlehli 8:4, když naše branky vstřelili: Kučera Vl. 2x, Tomšů a Drs L. Ve druhém utkání jsme porazili mužstvo složené z trenérů FK J. Hradec po velice dobrém výkonu 5:2. Naše branky v zápase tentokrát stříleli: Kučera Vít 2x, Kučera Vl., Trtík a Blažek M. Úplně poslední akcí roku 2011 byl Vánoční turnaj trojic v nohejbale, hraný 27.12.2011 v tělocvičně v Deštné. Turnaje se tentokrát zúčastnilo celkem 12 hráčů ve čtyřech týmech. Turnaj se hrál dvoukolově a po všech odehraných zápasech bylo následující pořadí: na 1. místě – Hanzálek, Kučera Vl., Staněk Jan, na druhém místě byla trojice – Drs L., Petrů Jar., Staněk J, 3. místo obsadili -Vaverka, Petrů Jos., Staněk Jiří a na pěkném 4. místě byla trojice - Bušta, Pígl, Brožek. Na fotbalových akcích se v roce 2011 podíleli následující hráči: Brankáři: Havlík, Koktavý, Staněk Jiří Hráči v poli: Bušta, Drs L., Drs M., Hanzálek, Henze, Hořký P., Kučera Vl., Maršák, Martínek, Papež, Petrů Jaroslav, Petrů Josef, Pígl,Plachý M., Poslušný, Rataj M., Řepa Fr.st., Staněk Jan, Šichta, Štefan, Tomšů, Trtík, Vojta a i letos výpomoc z řad mladších hráčů – Blažek M., Kučera Vít, Plachý T., Šašek D. a další. Závěrem je nutno, jako každoročně, poděkovat všem sponzorům, bez jejichž přispění by nebylo možné mnoho z akcí uskutečnit, manželkám a přítelkyním za trpělivost a oddílu Sokol Deštná za to, že se všechny naše akce mohou uskutečňovat pod jeho hlavičkou. Milan Havlík – www.stara-garda-destna.wz.cz Další informace o činnosti TJ Sokol Deštná na: http://tjsokoldestna.webnode.cz.
-8-
