JÄN W >3W3ĽU Ł1«A JEHO. JJOBÄ " " JAN PAVEL II. A JEHO DOBA OOOOOOOOOOOOOOOOO^Q.QQQOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO DUCHU SVATÍ

SURSUM 

O O O O O O Q O O O O O Q O O O Q O O O O O O O O O O O 

JÄN W >3W3ĽU  Ł 1 « 

A JEHO. JJOBÄ  " ­" JAN PAVEL  I I .  A  JEHO DOBA  O O O O O O O O O O O O O O O O O ^ Q . Q Q Q O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O 

DUCHU SVATÍ 

Božský Duchu svě tle * a lásky,  zasvě cuj i  ti svou inteligenci,  své srdce, svou vů i l  a sebe celého pro č s a i vě č nost *  At můj rozum  je stále uč enlivě í  jš vů i č tvým nebeským  vnuknutím  i vů i č nauce  tvé  svaté katolické Církve,  jejímž  jsi neomylným vů dcem .  At mé  srdce  stále hoří láskou  k Bohu a k bližnímu,  at má vů e l  je vždy ve shodě   s vů í l Boží  a at celý můj způ so b života  je verným následováním  života a ctností  našeho ^ána a Spasitele Ježíše Krista,  jemuž s Otcem a s tebou, Duchu svatý,  budiž č es t ?= ^láva na vě y k vě ků .  Amen. 

/modlitba Jana Pavla  I I . / 

­ 

1 

PONTIFIKÁT 

TO^WJÍNGELIZACE 

« 

Pred  desíti léty,  16, ř íjn a  1978, j sam.  zópaäu^liince  stál ve s tá le—hon R tn ruárvf  m  j éniÄs tí svatého Petra chví­ li poté5   co vystoupil z komínku nad Sixtinskou kaplí bílý  kouř a z loggie nad portálem baziliky kardinál Pericle Felici  oznámil; Annuntio vobis gaudium magnumo  Habemus Papam, Erni­ nentissimum  ac reverendissimum Dominům  Carolum, Sanctae Roma­ nae Ecclesiae  Cardinalem, Wojtyia.  Zmocnilo  se mě gaudium magnum, nesmírná radost. Stalo se  ně o c velkého, nebývalého, neoč ekávaného .  ... Á souč asn ě ­ ­ př iznává m  to se zahanbením  jako č lově k malé víry ­ tu' byl  jakýsi stín pochybnosti,  jak si poradí s ř ízení m  církevního  aparátu a se stamilionovým  společ enstvím , on nikoli  Ital,č lo ­ věk zvenč ^ í  bez zkušenosti  š mechanismem ř ímsk é kurie kulti­ vovaným po staletí. ...  Od toho dne uplynulo  10 let,  10 let pontifikátu nebývalé  intenzity, plného událostí,  slov a č inů . Není doba pro úplnou  bilanci9  vždyt pontifikát díky Bohu trvá, nejedna věc  je ješ­ tě př d e námi a koneč ý n  soud patří historii. Ale již dnes máme  právo ř íci ?  že je to velký  pontifikát, velmi významný,  zname­ nající do jisté míry obrat v dě jinác h církve. Tento obrat ne­ ní výluč ný m dílem Jana Pavla II« Je  to pokrač ován í  a ustálení  procesu«, který  zahájil Jan XXIII., procesu obnovy  a otevř en í  církve o Zvláštním vkladem Jana Pavla II. je mimo  jiné jeho  styl5  jeho způ so b  ,fjak být papežem", bezprostř ednost ,  ochota  navazovat kontakt s lidmi a snadnost kontaktu jak v individu­ álních setkáních tak ve styku s masami, odmítnutí  jakékoli  hieratič nost i  a triumfalismu*  Výsledkem  je nový obraz papež­ ství, nový  způ so b př ítomnost i papežství a tím i př ítomnost i  církve ve vě dom í vě ř ících , př ítomnost i ve svě tě .  Je tř eb a př ipomenou t  situaci  církve, ve které  se Jan Pa­ vel II, ujal kormidla Petrovy  lodky a která do urč it é míry  trvá* Jo pro ni charakteristické  souč asn é pů soben í dvou pro­ tichů dnýc h procesů. Z jedné strany  ­ ne bez vlivu právě toho­ to pontifikátu  církev roste, ožívá víras  vzmáhá se dynamika  apoštolátu, objevují  se rů zn é  evangelijní  iniciativy, roste  náboženské  praktikování  i poč t e kně žskýc h  a ř eholníc h povolá­ ní, zvláště v ně kterýc h zemích tř etíh o  svě ta * v A souč asn ě je  tu nápor rů znýc h ideologií nepř átelskýc h kř estanství   vlivy  ? materialistické  a ateistické marxistické  ideologie, expanze  fundamentalistické  verze islámu a př edevší m prohlubující se  zesvě tštován í  a odkř estanltován í v okruhu západní  civilizace.  Nejde ani tak o ateismus noho antiklerikalismus, nýbrž prostě   o lhostejnost pod vlivem praktického materialismu, konzumní  civilizace, liberalismu a morálního relativismu vedoucího až  k odmítnutí všech mravních norem*  Výsledkem  je ztráta smyslu  života?  hledaní záchrany v narkomanii^  upadání do osidel  sekt 5  Ani ve společ nosti , která vě rn ě  setrvává v církvi, není  málo závažných  tě žkostí . Jsou to do urč it é míry  zbytky  toho, 

^emu­ sté^í^^  ze v církvi. Jak  je_známoproje­ vovala se nejen poklesem praktiixrvéní, khě ž&kyc h a ř eholníc h  povolaní, nýbrž i masovým útě kem . nd­JšnšžrsXvl a ř eholníh o živo­ ta a uvolně ní m  církevní kázněý  a oak též zpochybň ování m uč en í  církve na základě rů znýc h  sporných teorií, zvláště v oblasti  morální  teologie« Požadují  se také hluboké reformy v církvi,  které by musely  znamenat radikální rozchod  b celou dosavadní  tr&dicí*  Tato pokoncilní krize do jisté míry  již patří minulosti«  Svě dč í o tom tř eb a kř ivk a kně žskýc h a ř eholníc h  povolání,která  se po letech rapidního  poklesu zase pozvolna otáč ­í nahoru.Nic­ méně trvá kontestace vů i č uč itelsk é  autoritě církve i vů i č  pastýř ské , č innost i apoštolského  stolce. Je to kontestace  "pra­ vicová" i "levicová"  ­ mů žeme­l i  zde užít tě cht o  politických  kategorií.  "Pravicová" kontestace /mimochodem velmi výrazně   pravicová v č ist ě politické  oblasti/ je konzervativní,  tradi­ cionalistická  integristickéj  odmítá II. vatikánský  koncil,je­ h  q uč en í a reformy.. Vedl?  nedávno  až k bolestivé  skuteč nost i  rtzkolu skupiny  stoupenců arcibiskupa Lefebvrea*  Jeho význam  netř eb a př eceň ovat . Mů žem e  soudit, že vážně jší m problémem je  liberální a progresiscická kontestace,  jež se zvlášt výrazně   projevuje v západní Evropě  a v Severní Americe. Žádá daleko­ sáhlé  změ y n v praxi>  ba i v uč en í církve. Obvinuje  apoštolský  stolec  a obzvlášt Jana Pavla IXc*  že chce zabrzdit procesy ob­ novy v církvi a že usiluje  ^  'restauraci" př edkoncilních^p« ­ ,  ř ódků . Samozř ejmě , že ani tuto konte štaci nemusíme  př eceň ovat i když zahrnuje' dost znač no u č ás t katolických  intelektuálních  elit a je př ítomn á na kat  ż.icżyc h školách a v katolickém  tis­ ku«  V širokých masách vě ř ících ^  hlavně mezi mládeží lze pozo­ rovat č ast o jen výbě rov é př ijímán í vě rouč nýc h pravd nebo mrav­ ních norem /hlavně v oblac*­'  sexuální e tiky/o  S  takovou situací církve má co dě la t Jan Pavel II* Odp*"**­ vě í d na tyto situace  je celý program  jeho pontifikátu. Je to  program jemu": je cizí panika. Lze ř íci , že je optimistický, cP*  pírá se o nadě i j  zakoř eně u v jistotě víry,. Zároveň je rea­ no listický, poč ít á  s nebezpeč ím i visícími nad  svě te m a ohrožují­ cími také ^kř estanství o  Obvinovat papeže}  že chce brzdit proces obnovy, je č ir é  neporozumě ní , které vyplývá  z nepochopení podstaty obnovy  v církvi. Podle Petrova pově ř í  en je úkolem "°etrových nástupců   posilovat bratry  ve víř * e Posilovat ve víře znamená prohlubo­ vat Víru, pě stova t vě domo u víru­ která vede ke svě dectv í a  v  • ~ J  k př evzet í odpově dnost i  za dílo církve na zemi. Znamená to ta­ ké posilovat  jednotu celého společ enstv í vě ř ícíc h prostř ednic ­ tvím spojení s apoštolským  stolcem«  Neznamená  to uniformitu.  Jan ^avel  II*, papež ­ básník př ipisuj e velkou váhu záležitos­ tem kultury5  íilása nutnost evangelizace kultur, ctí a cení  rů znos t  a bohatství kultur, požaduje vtě len i kř estanstv í dc  rů znýc h kultur, inkulturaci bez narudni  jejich vzácné plura­ lity. Do' rozmanitých kultur a situací  je tř eb a vtě lova t  tvar  kř estanství , který  je jásnv  á jednoznač ý n pokud  jde o princi­ py víry a mravní normy.  Jan Pavel II, ř íd í církev s ohledem na rů zn é problémy a,  e úč as t  situace  i na univerzalitu  církve * Soustavně rozšiř uj

y ů ~  •  v­ kardinálském kolegiu i v ř ímsk é ioll^í.  Spolu s tínL ­Z^yádí^refpriiiu kur>onrnByly. 2ř ÍJŁgn y nov4­­^go*iy r  j  Papežská rada pro'kulturu a Papežská rada pro rodinu. I když  církev není podle své povahry demokratická,  snaží se ji Jan  Pavel II. ř ídi t kolegiálne,  s úč ast í svetového  episkopátu  v procesu př íprav y rozhodnutí o  Mů žem e usuzovat, že Jan ^avel  II. venuje více oozornos­ ti své pastýř sk é  službe  společ enstv í  asi 850 milionů vě ř­í cích než hierarchickému ř ízení . Tato pastýř sk á funkce  zahrnu­ je slovo, uč ení , osobní setkání. Sem patří sedm encyklik se  širokým ohlasem^  apoštolské  exhortace Cathechesi  tradendae a  Familiaris consortio, instrukce k teologii osvobození, homi­ lie a rů zn é př íležitostn é  promluvy. Typickým rysem pontifi­ kátu jsou pastýř sk é  cesty*  Pastýř sk á péče Jana ^avla  II* se netýká  jen vnitř níc h  problémů místních církví?  ale také vně jšíc h  situací, v nichž  mohou plnit své poslání. Týká se to zvlášt všech zemí, ve  kterých je omezena nebo  zcela potlač en a náboženská  svoboda*  Při návště vác h  tě cht o zemí se papež snaží  slovem, kontakty se  svě tsko u mocí a též diplomatickými  jednáními náboženskou svo­ bodu rozšíř t i nebo obnovit,­  Zvláštní význam zde má role Jana  Pavla II. ve vztahu k církvím v zemích socialistického  tábo­,  ra, zvláště ve východoevropských  zemích. „... Víme, že by si  papež př l á navštívit všechny  církve  socialistického  bloku,aby  svou př ítomnost í usnadnil nápravu situace  tě cht o církví a  dal vě ř ící m odvahy«  V poslední době dostal JanvPavel  II. po­ zvání episkopátu a svě tsk é moci na návště u v Maď arska . Možnost  apoštolské  cesty ke katolíkům  a ostatním kř estanů m Sově tskéh o  svazu se ještě př d e rokem zdála nereálná  a dnes zač ín á dostá­ vat podobu pravdě podobnosti , Jan Pavel II. pokrač uj e ve  "vý­ chodní politice"  zahájené Janem XXIII. a ^avlem VI., upírá se  př ito m o vlastní zkušenost, hlubokou znalost a pochopení spo­ leč ensko­politick é  situace  a situace církví v  socialistických  zemích. Tam dosahuje postupné, systematické  nápravy  této si­ tuace. Dokazují to taková fakta jako jmenování dvou kardinálů   v baltických republikách Sově tskéh o  svazu,  jmenování ně kolik a  biskupů ­ordinář ů v Č eskoslovensk u \  kde  je situace církve  snad nejtě žší *  a též stálé kontakty, vyjednávání a návště y v  papežských vyslanců v tě cht o zemích«  Jan Pavel  II* je oapežem angažovaným  ještě více než jeho  př edchů i v záležitostech tohoto  dc svě ta , ve vě cec h míru,spra­ vedlnosti  a lidských práv«  "Č lově k  je cestou církve", napsal  Jan Pavel II. ve své první encyklice. Č lově, jeho dů k stoj ­ nost, jeho práva, jeho duchovní rozvoj a také  jeho právo na  odpovídající materiální existenci, to vše se nachází v centru  personalistického humanismu  tohoto papeže. Výraz této antro­ pologie najdeme ve všech dokumentech tohoto pontifikátu a  Y  K datu uveř ejněí /viz údaj na konci č n lánku / byl jmenován u  nás jen jeden biskup­ordinář,  a sice apoštolský  administrá­ tor trnavské  arcidiecéze, P. Ján Sokol a dále dva auxiliár­ ní biskupové pro praž skou arcidiecézi.  /pozn.př ekl. / 

/  ­ Jt&ké v jeho či nnxistx^ .. .  l^edmatem  zvlá:H'­vř aX ^  Pavla II0  je problém  bídy ve svě te «  Miliony  lidi žijí dnes po­d­i3Ujajj^^  existence, beze stř ech y nad hlavou a bez možnosti nalezení  práce. Miliony  lidí, zvláite dě tí , umírají hlady. Hlavní př ­ í č ino u této  situace  je sociální nespravedlnost,  jak uvnitř   jednotlivých zemí, tak v mezinárodním mě ř ítku *  Jan Pavel II.  si je vě dom , že tato situace vyžaduje obrovskou koordinovanou  akci mezinárodního  společ enstv í  zamě ř eno u na pomoc potř ebný m  i odstraně í n nespravedlivých  sociálních struktur,­, *, * In­ strukce Kongregace  nro vě rouk u k tomuto tématu a č etn é výpo­ vě i d Jana ^avla II. ..« výrazně dosvě dč ují , že př ijím á v teo­ logii osvobození vše vhodné  a že podporuje  lidi církve boju­ jící v obraně nejchudších a vydě dě ných .  Tento  problém  je problém toho, č em u se ř ík á  "církev chu­ dých" a spojuje  se s tématem obrany  lidských práv. Na obranu  tě cht o práv vystudoval papež v nesč etnýc h dokumentech a pro­ mluvách, rozhodně protestoval všude, kde jsou tato práva Do­ tlač ována .  .«o  D ro Jana Pavla II, je náboženská  svoboda koř ­ e nem vsí svobody. Obrana lidských práv opř en á o dů stojnos t  č lověa a o jeho povolání př k ekrač ujíc í pozemskou  skuteč nos t  vede u Jana Pavla II* k odmítnutí viech forem totalitarisrnu  v  nebo diktatury c Ze nejde  jen o slova, nýbrž o č iny , o tom  svě dč í role, kterou hrála­ církev ­^opř en á o inspiraci  z pape­ žova sociálního uč en i  « při odstraň ován í Marcoso>y  diktatury  na Filipínách nebo úč as t na nápravě  situace v oblasti lid­ ských práv v ně kterýc h  zemích latinské żmieriky.  Obtižné  otázky  spojené  se spornými teoriemi ně kterýc h  teologů ­ jako Hans Kť lng , Sbbillebeeckx, Curran nebo Leonardo  Boff ­ vykládá liberální míně í n  jako snahu omezit svobodu na­ ukového bádáni,, Ve skuteč nost i  alo o př irozeno u a naprosto  spravedlivou  snahu, aby budoucí kně e z neformovali  teologové,  jejichž názory na urč it é  otázky nasí víry  jsou sporné a vzda­ lují se od uč en í hlásaného magisteriem  církve*  *,.  Velkým a otevř eným , problémem tohoto pontifikátu  zů stáv á  záležitost dialogu s onou ­ j a k  jsme  ji nazvali ­ liberální  č ást í míně í n v církví, která  se staví kriticky vů i č  souč asné ­ mu pontifikátu«  Tato kritika spoč ív á č ast o na nepochopení, na  tom, že kritici nerozumí velkým liniím  tohoto  pontifikátu®Po­ mineme^­ li  "extremistické kř ídlo'­ , které požaduje reformy  cír­ kve v rozporu s tradicí, ba s podstatou  církve, nemů žem e u­ př t í  "liberálnímu" míně í n dobrou vů i l ani .popírat. že ukazuje'  č ast o na podstatné  a nesnadná  problémy, na něž dosud nepadla  uspokojivá  odpově u é  Vážný  a vě cn ý dialóg  s touto č ást í míně í n  by mohl redukovat existující polarizaci postojů a př iblíži t  kř estansk é  jis­tety dneJ­aimu svě u t a př ispě t k pochopení oné  velké  ize, která  je vů dc i hvě zdo u tohoto pontifikátu. Ve  stř ed u této vize  je vě domí , ­že pouze evangelijní  zvě st , zvě t s  pravdy, lásky a bratrství mů e ž lidstvo­uchránit př d e  hrozbami,  které nad ním visío  Jan Pavel  II* posiluje  církev tím, že  zř eteln ě definuje kř estansko u totožnost, posiluje  její jedno­ tu tě sným i  svazky s Ř ímem :  který  je garantem  této  jednoty, 

.vrhá na v š a c b x i i o  nové evangelizace  a tak vede  ":cXFk«^­tKmo­ř eno u do svě a t na práJo­iř ­eŁķh o  tisķciletķ.  Tygodnik powszechny  Č. 42 ze  16.10.1988  př evzat o v mírně  zkrácené  podobej  př eložil :  *­brod­ LIST SVATÉHO OTCE JANA PAVLA II. VŠEM BOHU ZASVĚ CENŻ M OSOBÁM  V Ř EHOLNÍC H SPOLEČ NOSTEC H A SVETSKÍCH  INSTITUTECH V RÁMCI  MARIÁNSKÉHHO  ROKU  Vás život je s Kristem  skryt v Bohu /Kol J,3/  Drazí bratři a sestry v Pánu!  I.  Ś v o čl  Encyklika Redemptoris  Mater objasň uj e význam Mariánského  roku, který  slsvíme  s celou církví od minulých letnic  až do  nadcházející  slavnosti Mariina Nanebevzetí. V tomto  č asové m  rozmezí chceme navázat na pouč en í  II. vatikánského  koncilu,  který nám ve své dogmatické  konstituci  o církvi staví př d e o~  či Matku Boží  jako tu, která  jde př d e Božím lidem po cestě   víry, lásky  a dokonalého  sjednocení  s Kristem. /1/  Proto vidí celá církev v Marii  svůj dokonalý vzor, svou  "podobu". Co zde ř ík á koncil v duchu patristické  tradice o  cirkvi  jako o univerzálním  společ enstv í Božího lidu, mají  všichni, kdo  tvoří toto společ enství , udě la t  s ohledem na své  povolání př edmě m  te svého rozjímání.  Jistě  si mnozí z vás, drazí bratři a sestry, v tomto  Mariánském  roce  znovu uvě domuj í pouto,  jaké  je mezi Matkou  Boží a jejich zvláštním povoláním. Tento list, který vám po­ sílám v Mariánském roce, vám chce poskytnout pomoc pro vaše  rozjírsání o tomto námě tu . Č erpá m př ito m z úvah, které vypra­ covala již dř ív e kongregace  pro ř eholník y  a svě tsk é  institu­ ty. /2/ Tímto  textem vám chci také vyjádř t i lásku, jakou cho­ vá církev k vám, k vašemu povolání  a poslání, které  tak mno­ honásobným  způ sobe m vykonáváte na mnoha místech uprostř d e  Bo­ žího lidu. Toto všechno  je pro  církev, v e l i k ý  d a r .  A  protože Bohorodič a k  je svou úč ast í na Kristově  tajemství také  neustále  př ítomn a v životě  církve,  je vaše povolání a vaše  služba souč asn ě odleskem  této  její př ítomnosti . Musíte  se te­ dy ptát  jaké vztahy  jsou mezi  tímto "pravzorem" a povoláním  zasvě cenýc h osob, které  chtě í j v rů znýc h ř ádech , kongregacích  a  institutech prožívat  svou oddanost Kristu.  I I .  S p o l u  s  M a r i í  r o z j í m e j m e  o  t a ­ j e m s t v í  s v é h o  p o v o l á n í  Při  setkání blahoslaví př íbuzn á Alžbě a t Marii pro její  víru: Blahoslavená, která uvě ř ila ,  že se splní to, co jí bylo  ř eč o  en od Pána /Lk  1,45/. Vskutkuj poselství, které  obdržela  Maria při zvě stování , bylo neobyč ejné . Pozorná  č etb a Lukášova  textu ukazuje j že je v tom obsažena  již pravda o Bohu, tak  jak  je obsažena v posledním  evangeliu a v celém Novém  zákoně. 

­  2  j  ­

kterým  je živý Bů , h trojjediný  Bů , h Otec, Syn a Duch svatý.  V t^mlc  by_1 n  p.itftrvrrpovolání  stát se  M a t  k o u  M e s i á š e ,  povolání, na které  odpově dě :  la S t a n  s e  m i  p o d l e  t v é h o  s l o v  a./Lk  1, J8/  Když uvažujeme  o tom, co se stalo při zvě stování , my­ sleme  také na naše vlastní povolání. Vždyt ono  je stále ob­ ratníkem na cestg našeho vztahu k živému 3ohu. Tehdy  se pro  každého  a každou z vás otevř el a nová perspektiva a vaše  kř esť ansk á  existence  dostala nový  smysl a nový  rozmě . r  Dě e j  se to s ohledem na budoucí život konkrétní Bohu  zasvě cen é  osoby,'na  její volbu a na dozráni jejího  rozhodnu­ tí. Alt povolání  se týká oř ím o lidské  osoby. Ale  zároveň   znamená  ­ jako při zvě stován í v Nazarete ­ jisté  zjevení Bo­ žího  tajemství. Povolání  ještě dř v í než zapů sob í v srdci o­ soby a než na sebe vezme formu osobní volby  a osobního roz­.  hodnutí,  je v Bohu a př edcház í  lidskou volbu a lidské roz­ hodnutí. Droto ř ík á Kristus při svém louč en í  s apoštoly: Ne  vy  jste si vyvolili mne, ale  j á  j s e m  v y v o l i l  v á s. /Jan  15,16/  Toto vyvolení nás nutí ­ stejně  jako Marii při zvě sto ­ vání ­ apychom  se ponoř il i do vě č néh o  tajemství 3ožího, kte­ rým  je La SK  A i Když  si nás Kristus volí, když nám ř ík á  ,,1Dojá  za mnou",  je to  "Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista", jak  stojí v listu Efezanů , m který  skrze ně o h volí:  "Vždyt kvů i l  ně m u  si nás vyvolil  ještě př d e  stvoř ení m  svě ta..., , abychom  byli př ijat i  za jeho dě ti.*­ , aby  se vzdávala chvála jeho  božsky vznešené  dobrotivosti, protože  skrze ni nám projevil  svou lásku pro  zásluhy  svého milovaného  Syna... Seznámil nás  totiž s tajemstvím, které  ze svého  svobodného rozhodnutí si  př edsevzal , že vykoná..." /Ef  1,4.6.9/  Tato  slova platí  zcela všeobecně. Mluví o vě č m vyvo­ né lení všech a každého  jednotlivého v Kristu, o povolání  k  svatosti, která  je vlastní  tě , m kdo byli př ijat i  za Boží  dě ti . Ale  zároveň nás uvádě í j do tajemství  jednotlivých dru­ hů povolání,  zejména povolání, které  je vlastní osobám  za­ svě ceným . Tímto  způ sobe m  si mů e ž každý  a každá  z vás, drazí  bratři  a sestry, uvě domit i  jak hluboká  a milostiplná  je sku­ teč nost , kterou prožíváme, když uposlechneme  Kristovy  výzvy:  Pojd  za mnou! Potom pochopíme  dů vě rně ,  jak pravdivá  jsou  slova svatého Pavla  " V á š  ž i v o t  j e  s k r y t  s  K r i s t e m  v  B o h u "  /Kol J,j/ a js
W*»  < t«»«  , r­  • i  •• '  "Sk ^^amjrbvi^­zmr^ý^^^^  výp&ž­  " nió 'tejn­* '  týž ~obsah;  jaký vyjadř uj e  apoštol v listě Ř ímanů, když píše  m o významu  svátosti, která nás  zapojuje do Kristova života.:Což  nevíte, že my všichni?  kteří  jsme byli kř te m ponoř en i v Kris­ ta Ježíše,  jsme.tím kř te m byli ponoř en i dň  jeho smrti? /Ř m í  6, j/ '  '  c;  * Uvedený  výrok z listu !Kolosanům "jste mrtví11 má  tento  smysl: Tím kř estní m ponoř ení m  do  jeho  smrti byli jsme  spolu  s ním pohř beni o  A jako Kristus  byl vzkř íše n  z mrtvých Qtcóvou  slávou,  tak i my'teď musíme  žít úplně novým životem. /Rím  M /  Od vě č nost i nás Bůh vyvolil ve  svém milovaném  Synu, Vy­ kupiteli  svě ta *  Naše povolání k té milosti,  abychom byli př i ­ jati za Boží deti,, odpovídá vě čé  n pravdě  tohoto  "být s Kris­ n  povolání všech kř estan ů se  tem ^'skryti v Bohu"*  Toto  společ é uskuteč ň e  uj v č as e kř těy  n který nás  "pohř bívá " do Kristovy  smrti * Touto  svátosti  zač ín á také naše  "být s Kristem  skryti  v Bohu* a tato událost  je pak  souč ást í historie  konkrétního  pokř tě néh o  č lově . Když máme ve  ka svátosti úč as t na Kristově   vykupitelske  smrti,  jsme pak  s ním  spojeni  i v  jeho  zmrtvých­ vstání  /srv«  Ř m í 6^5/ Máme pak  též úč as t na dokdnalém  "novém  životě" Vsrv*  Ř m í  6 , 4 / ?  který  započ l a Kristus ­ právě svým  zmrtvýchvstáním  ­ v dě jinác h č lově «  ka Tento  "n o v ý  ž i ­ v o' t" znamená v nrvé ř ad e   osvobození  od dě dictv í hř ích u a  • »• v  v  jeho otroctví /srv*  Rím  6 , 1 ­ 1 1 A  Zároveň však znamená  "posvě­ cení v pravdě,u'/srv. Jan  17*17/, Kterým  se projevuje v celé  šíři  sjednoč en í  s Bohem, života v Bohu. Takto  je náš lidský  život  svátostným  a souč asn ě reálným  způ sobe m  "skryt  s Kristem,  v Bohu"r  Svátosti př ito m  odpovídá  živá  skuteč nos t posvě cující ­ milostif  která proniká náš lidský život úč ast í na trojič ním ­ životě Bohac  '  v  , že ceíý  " Pavlova slova,  zvláště  z listu Ř ímanů, ukazují  m tento  "nový život"?  na kterém máme  úč as t př edevší m  kř tem,uza ­ vírá v sobe  zač áte k všech povolání>  která  bě he m života kř es ­ tana nebo kř estank u povzbuzují k volbě  a uvě domě lém u  rozhod­ nutí. v církvia  V každém povolání pokř tě néh o  č lověa se totiž  k zrcadlí  jeden aspekt  onohoj"posvě cen í  v pravdě , " které Kristus usku­ teč ni l svoú smrtí a svým  zmrtvýchvstáním  a které  zapojil do  svého velikonoč níh o  tajemství:. "Pro ně se zasvě cuji , aby i o­ ni byli skuteč ě n posvě ceni. " '/Jan  17?19/  Povolání č lověa k zasvě k cen í  celého života má  zvláštní  vztah ke Kristovu zasvě cen í  se pro  lidstvo«  Rodí se ze svá­ tostného koř en e k ř t u s  který  je  p r v n í m a  z á ­ k  1 a d n í m  z a s v ě e e n­ í m  lidské  osoby Bohu. Zasvě­ cení  skrze.sliby  nebo  př isli b  evangelijních  rad  je organické  rozvinutí  onoho poeátku5  kterým  je kř est.­ . Zasvě cen í  obsahuje  zralé rozhodnutí  p r o  B o h  a, snoubeneckou odpověd na^  Kristovu lásku. Když  se mu zcela a bez rozdelení  darujeme,  chceme ho následovat  s rozhodnutím,  že budeme v duchu evange­ lijních .rad zachovávat ­č istotu , chudobu a poslušnost. Rádi  bychom byli  co nejpodobně js i Kristu  a zař ídil i  si svůj život  • n. 

­ 

^ ^ •  • 

' . ,  ' 

• • 

" 

••  •  * •  

v  8 

­

f 

v diKiixaJ^XsJ^  '  lásku, která proniká všechny  oblasti  zasvě cenéh o  života a spojuje  je jako skuteč ý n  "svazek dokonalosti",,  Toto všechno  je obsaženo ve  smyslu Pavlova  "umírání",  které  svátostně  zač ín á kř tem . Umírání  s Kristem, které nám dá­ vá úč as t na plodech jeho zmrtvýchvstání,  tak jako pšenič é n  zr­ no padne do země a "umírá" pro nový život /srv. Jan  12,24/.Za­ svě cen í osoby posvátnými pouty rozhoduje  o takové  "novosti ži­ vota", která se mů e ž  stát skuteč nost í  jen tím, když všechno,co  tvoří náš lidský život,  "ukryjeme v Kristu"«  Náš život je  s Kristem  skryt v Bohu!  Jestliže  zasvě cen í č lověa se, lidsky vzato, dá srovnat  k se "ztrátou života", je to př ec e  zároveň nejpř ímě i  js cesta, jak  život  "získat". Kristus ř íká :  "Kdo ztratí svůj život pro mne,  nalezne ho." /Mt  10,39/ Tato  slova jistě vyjadř uj í  radikálnost  evangelia. Souč asn ě  je jasné5  jak velmi  se vztahují na č lově ­ ka, jak jedineč ý n  je jejich antropologický  rozmě . r Co je pro  lidskou bytost ­ muže nebo ženu ­ základně jš í než toto: nalézt  sebe, znovu se nalézt v Kristu, poně vad ž Kristus  je !belá pl­ nost" /srv« Kol  1,19; 2,9/? Tyto úvahy  o zasvě cen í  č lověa  k profesí evangelijních rad nás ustavič ě n  ponechávají v oblasti  velikonoč níc h  tajemství«  Snažme se mít  s  M a r i í  ú č a st  n a  s m r t i >  která ve zmrtvýchvstání vynesla plody  "nového života". Tato  smrt na kř íž i byla potupou a byla smrti  jejího  syna! hle nepo­ chopila Maria snad právě  tam, pod kř ížem , kde stála "ne bez  Božího úmyslu" /4/ všechno, co slyšela už v den zvě stování,ne ­ pochopila to novým způ sobem ? Nezahlédla Maria právě tady  v  "meč , i který pronikl její duší5'1 /srv, Lk 2,35/, nesrovnatel­ nou kenozi /zmar/ víry  plnou hlubokou pravdu o svém ma­ teř ství ? Neztotožnila  se právě  tady definitivně  s touto prav­ dou, zatímco  "znovu nalezla život", který musela v události na  Golgotě nejbolestně jší m  způ sobe m ztratit pro Krista, pro evan­ gelium?  Právě do tohoto plného  "nalezení" pravdy  o božském mateř­ ství, které  se stalo Mariiným údě le m od okamžiku  zvě stování ,  zapadají Kristova slova, která pronesl s kř íž e  a která pouka­ zují na apoštola Jana, na č lově : To je tvůj syn! /srv ka 0  Jan  19,26/  %  Drazí bratři a sestry! V r a c e j m e  s e  n e u s t á­ 1  e  se svým povoláním,  se svým zasvě cením , do hlubin veliko­ noč níh o  tajemství«  Stů jm e pod Kristovým kř íže m vedle  jeho Mat­ l is.ám Kristus:  "Kdo pl­ ky. Uč e m  se cd ní svému povolání o Neř ek ní vů i l mého nebeského • Otce, to je můj bratr, má sestra a má  matka" /Mt  12,50/ ?  I V .  3  M a r i í  r o z j í m e j m e  o  v a š e m  z v l á š t n í m  apošt.olátě   Velikonoč í n událostí nás odkazují na letnice, na den, kdy  "př ijd e Duch pravdy", aby uvedl apoštoly  a celou církev, která  je postavena na nich jako na svém základě /6/, do  "celé prav­ dy" v dě jinác h lidstva /srv» Jan  16,13/ ­ Maria př ináš í do letnicového več eř adl a  "nové mateř ství" , 

9 

­

jpod kř ^ž­^   zů ­ stat a soucŁumě .jnus í z ní jako .z "pravzoru", př ejí t na celou  církev, která se při sestoupení Dvcha Utešitele viditelně u­ káže  svě tů m  Ti, kdo  jsou shromáždě i n ve več eř adle , jsou vdě ­ č ni, že "od okamžiku Kristova návratu k Otci je jejich život  s ním skryt v Bohu* Maria žije víc než kdo  jiný v tomto vě do ­ mí«  Bůh př iše l na svět a narodil  se z ní jako "Syn č lově ka" ,  aby splnil vě čý úradek Otce, nebot Otec  n "tak miloval svě " t  A  '/srvo Jan 3,16/* Když  se vě cn é Slovo  stalo"Emmanuelem" /Bůh  s námi/, zjevili Otec, Syn a Duch svatý  ještě hloubě ji , že  svět  "je v Bohu" /srv0  1 Jan 3,24/«  "Nebot v ně m'žijeme , po­ hybujeme  se a jsme" /Sk  17,28/a  Bůh objímá všechno  stvoř en é  svou tvů rč í mocí, která se zjevila skrze Krista př edevší m  ja­ ko 'moc láskyo  Vtelení Slova, nevýslovné  a nezrusitelné  zname­ ní Boží  "imanence" ve  svě te *  odhalilo novým způ sobe m jako  ".tř anscendenciT o  všechno'se  již naplnilo v rámci veliko­ noč níh o  tajemství, a je v něm obsažen©*  Odchod  Syna,  "prvoro­ zeného  z celého tvorstva" /Kol  1,3/, vyvolalo nové  oč ekáván í  toho, který ^všechno naolnuje: nebot  "Duch Páně naplnuje  zemi"  /Mdr 1,7/.  Ti, kdo společ ě n  s Marií č ekal i v jeruzalémském  več eř ­ ad le na den letníc, zakusili  již. konkrétně  "nové č asy" , Z pod­ ně u t Ducha pravdy musí vyjít z več eř adla , aby v jednotě   s tímto Duchem vydávali  svě dectv í o ukř ižované m  a zmrtvých­ vstalém Kristu /srvo  Jan  15*26­27/*  Tím musí  zjevovat'Boha,  který  jako láska objímá svět a proniká svě e t Musí všechny  př esvě dč t  ova o tom, že  jsou spolu s Kristem povoláni, aby. .  v síle  jeho smrti  "zemř eli" , aby povstali k životu, který je  s Kristem  skryt v Bohu«  Právě toto je jádrem apoštolského  poslání církve. Ápos­ tolové. kteří .vyšli o létnicích z več eř adla ,  se stali výcho­ zím bodem pro církev^  která  je skrz naskrz apoštolská a usta­ vič ě n zů stáv á misijní /in státu missionis/*  V této církvi  př ijím á každý  již ve svátosti kř u t a potom v biř mován í povo­ lání, které  jes  jak př ipomně l konč il / svou podstatou povolá­ ním k apoštolátu*  /7/  M a' r i" á n. s k ý  r o' k  zač l a  o  1 e t n i c í c h, a­ by se;všichni  cítili spolu s Marií pozváni do več eř adla , kde  má  svůj zač áte k  celá apoštolská  cesta církve od pokolení do•   ě vy,, drazí bratři a  pokolení o Mezi pozvanými  jste př irozen sestry, kte,rí jste za pů soben i Ducha svatého postavili celý  svůj život a své povolání na základ  zvláštního  zasvě cení,úpl ­ ného odevzdaní  se Bohxu  Toto pozvání do letnicového  več eř adl a  znamená, že máte obnovit  a prohloubit vě dom i  svého povolání  dvě a m smě ry   První zále  z . i , v posíleni onoho poslaní, které je  c obsaženo v zasvě cení *  Druhý v oživení, mnohonásobných  apoštol­ ských úkolů, které vyplývají  z tohoto  zasvě cení , v rámci spi­ rituality  a cíle vašich společ nost í  a institutů nebo i vašich.  .. jednotlivých osob*  Snažte  se setkat  se v letnicovém več eř adl e  s Marií./tfic  než ona vás nikdo nepř ived e  blíž spasitelnému pohledu na  pravdu o Bohu a č lově , o Bohu a svě ku tě , na pravdu, kt^rá je  1 0 

' ^ o " J ­ s ­ t r e — : m r t v i .  a váš život je  skryt s Kristem v Bohu*" Tato  slova mají v  zá­ roveň  jádro poselství  evangelia*  Vy, drazí bratři a sestry,  máte  jako Bohu zasvě cen é  osoby  zvláštní  schopnost,  jak př ­ i blížit  tento paradox  evangelijního  poselství lidem* Máte  také  zvláštní úkol mluvit  v tajemství kř íž e  a zmrtvýchvstání  ­ ke všem c tom, jak velmi %je svet a všechno  stvoř en é  "v Bohu"  a  jak velmi  "v něm žijeme ^ pohybujeme  se, a jsme, jak velmi  tento Bů , h který  je láska­  objímá všechny  a všechno,  jak ú­ žasná  je  "Boží láska vylitávdo  našich  srdcí,  skrze Ducha sva­ tého, který nám byl dáne" /'Ř m 5,5/  í Kristus vás  "vyvolil  ze sveta" a svět potř ebuj e  vaše vy­ volení,  i když pů sob í dojem?  že  je k vám lhostejný  a že vám  nepř ič á žádnou dů ít ležitost i  Svět potř ebuje >  abyste  "byli  skryti  s Kristem v Bohu",  i když ně kd y  bere v pochybnost for­ my klášterní klausury0  Ano, v síle  této  "skrytosti"  si mů žet e  spolu s. apoštoly  a celou  církví př isvoji t vlastní  poselství  velekně žsk é modlitby  našeho Vykupitelem  "Jako  ty jsi mne pc­ slal do  svě ta , tak i já jsem  je poslal do  svě ta " /Jan  17*18/©  Vy máte úč ast"n a tomto poslání, na apoštolském  poslání  círk­ ve 0/8/ Máte na něm úč as t  svým zvláštním, výluč ný m  způ sobe m  a  podle  svého vlastního  daru milosti  /srv„  1 Kor  7 ? 7 A  Každý  a  každá  z vás má na něm úč ast í víc  je váš ži­ ?  a to tím víc, č m vot  "skryt s Kristem v Bohu"*  Zde  je pramen vašeho  apoštol­ ského života«.  Tato  základní  struktura vašeho  apoštolátu nesmí  být př e ­ kotně mě něa a nesmíte  n se př izpů sobova t mentalitě  svě a t /srv.  Ř m  9 12,2/o  Je to tak: č ast o  zakoušíte, že svět  "miluje  to,co  je  jeho";  "Kdyby  jste byli  ze svě ta , svět by  se k vám  choval  př átelsk y  jako k svým vlastním"  /Jan  15,19/*  Ano, Kristus vás  "vyvolil  ze svě ta" , vyvolil vás, aby  "svět byl skrze ně o h  spasen" /srv. Jan  j  ^ 1 7 A  Právě proto  se nesmíte vzdát  toho,že  "jste  s Kristem  skryti v Bohu"o  To  je nenahraditelná  podmín­ ka, aby  svět uvě řl v spásonosnou'moc  i Kristovu. Tato  "skry­ tost", která vyplývá  z vašeho  zasvě cení , udě á l  z každého a  z každé  z vás vě rohodno u  a č isto u osobnost0  A toto neuzavírá,  nýbrž naopak  otevírá  "svě " t př d e  vámic. Jak  jsem už ř ek l v a­ poštolském  listě  "Redemptionis  donů m." , evangelijní  rady  slou­ ží  jako podstatném cíli obnově  stvoř ení :  "Svět má být jimi  podroben č lověu a dán  k jemu, tak aby  č lově k  sám.byl. dokonale  darován Bohu"  / 9 A  Śč as t na díle  • '• mariánskéh o rů stu " celé  církve  jako první  plod Mariánského  roku  se bude rů zni t podle  zvláštního  povolá­ ní každého  institutu  a bude  se rů zn ě vyjadř ova t  a bude tím  plodně jší ,  č m í vě rněi  j budou ř eholn í  společ nost i  pracovat po­ dle  svého  zvláštního  daru* Konkrétně  to znamená:  a/ Instituty vě nujíc í  se úplně  k o n t e m p l a c i ,  je­ jichž č lenov é  se zabývají  jen Bohem v samotě, mlč ení , v u­ stavič é n modlitbě  a intenzivním  pokání,  zaujímají v Kris­ tově  tajemném  tě e l  stále vynikající místo,  i když  je po­ tř eb a č innéh o  apoštolátu  sebenaléhavě jší á to  e  Př ipomín druhý vatikánský  koncile  /I0/ Ano, když  církev pohlíží na 

*%rii v t on to r^cíř á^r:*"   rA1,c.  stj^t­ém roce, yéxxu^^^SŚÁíii^  a úctu bohaté  tradici ^Jcoiii^oiat^íllho  života a  cítí  se s ní  spojena. Mužové  a ženy vě rn í tomuto  charis­ matu, umě i l uspoř áda t  tento  zoů so b života k užitku cír­ kevního  společ enstv í  a k blahu celého lidstva a umě i l  jej  zachovávat,. Nejsvě tě í Panna byla tak duchovní, plodná, '  jš že se stala Matkou církve  a lidského pokolení. V mlč ení ,  ustavič né m naslouchání 'Božímu slovu a ve vroucím  spojení  s Pánem byla Maria po boku svého božského  Syna Ježíše  Krista nástrojem.spásy. Proto mají všichni, kdo  jsou za­ svě cen i kontemplativnímu  životu, mít odvahu nebot církev  . a svě , t kterému má  církev př inášet , radostnou zvě st , do­ stávají  skrze  jejich skrytý život v modlitbě mnoho  svě tl a  a síly od Pána«, Když následují Pánovu služebnici v její  př íkladn é  pokoř , e ve skrytosti  a v ustavič né m  spojení  s Bohem, mohou rů t s v lásce k svému povolání ř eholriíc h o­ sob, oddaných kontemplácie  b/ Vaši ř eholníc i  a ř eholnice í  a p o ­ ?  kteří  se vě nuj š t o l s k é m u  ž i v o t u ,  hlásání evangelia nebo  dílům lásky  a milosrdenství, mají v Marii vzor lásky  k Bohu a k lidem«  Ř ídí­] i  se s velkodušnou vě rnost í  tímto  vzorem,, 'chápou bídy lidstva^  které trpí nedostatkem  jis­ toty, pravdy  a otevř enost i k Bohu?  a umě í j na to odpoví­ dáte. Mají odpověd  i pro lidstvo, které  tíží nespravedl­ nost, diskriminace?  útisk, války  a hlad*  S Marií umě í j  sdílet osud  svých bratří  a pomáhat  církvi ochotou k služ­ bě pro spásu č lově ka, , kterého  církev na své cestě potká­ vá,  c/ Č lenov é  svě tskýc h institutů , « kteří tráví svůj každodenní  život uprostř d e rů znýc h společ enskýc h  skupin, mají v Ma­ rii př íkla d  a pomoc, aby nabízeli lidem, se kterými  sdí­ lejí životní podmínky ve svě tě ^  smysl pro harmonii a krá­ su lidské  existence«  Ta je tím vě tš í  ä tím radostně jší ,  č m í víc  je otevř en á .Bohu* Mohou vydávat  svě dectv í  života,  aby budovali  společ nost i co nejdů stojně í  jš č lověa a po­ k vzbuzovali  je v dobrém., Podávají dů kaz , že č asn é  skuteč­ nosti,  jsou­li prožívány v síle evangelia, mohou oživovat  společ nos t  a dě la t  ji svobodně jš í  a spravedlivě jší ,  k  blahu všech dě í t Boha, který  je Pán stvoř en í  a dárce  všeho dobrého>  Tuto  chválu Boha mů e ž  č lově k  zanotovat  spolu s Marií j když ho uznává  za všemohoucího  a milosrd­ ného.  Vě tš í odhodlání prožívat plně a zcela vaše povolání a  hledět př ito m na vznešený vzor oné dokonale Bohu  zasvě cen é  Ženy, jíž je Matka Ježíšova a Matka církve, posílí úč innos t  vašeho  evangelijního  svě dectví , a získá tím i pastorač í n  snaha o povolání*  Jistě prožívají mnohé ř eholn í  společ nost i  tíživý nedo­ statek povolání  a na mnoha místech pocituje  církev potř eb u  vě tšíh o  poč u t ř eholníc h osob. Za této situace mů e ž Mariánský  rok probudit vzrů t s odpově dnost i  za podporu povolání,  '  ~  ­ 

12 

­

prataže  se s vetší dů veimu.abxa^.ÍJiL.e . na Marii  jako na Mboiiu,  která p e č u j e s vé  rodiny„  Všechny  č ást i Církve se  cítí ve vylsí míře odpově dn é  za p o d p o r  ir ­ireteilnjiiia  ^ža  va ta^  V, 

Z á v ě r  V Mariánském roce jsou všichni kř estan é vyzýváni, aby  v  souladu s úmyslem  církve rozjímali o př ítomnost i  panenské  Bohorodič y k v tajemství Krista a církve, /11/ Tento dopis vás  ­ chce povzbudit5  abyste ve' svém; srdci rozjímali o této* př ítom nost i , o její př ítomnost í v historii vaší duše, ve vašem, o­ sobním povolání  a souč asn ě ve vašich ř eholníc h  společ nostech ,  ř ádech , kongregacích a svě tskýc h  institutech»  Mažeme ř íci , že Mariánský  rok  je č ase m zvláštního  '"puto­ vání" ve stopách té. která kráčí př d e  celým Božím lidem na  pouti víry. Jde společ ě n  se všemi a zároveň jde př d e  každým  r a oblastí. Celé náro­ jednotlivě o Tato pout má mnoho rozmě ů dy, ano i kontinenty  se scházejí u mariánských svatyň* Př ito m  se nezapomíná, že jednotliví kř estan é maji své vnitř í n "svaty­ ně , " ve kterých je Maria jejich vů dkyn í na cestě víry, nadě e j  a láskyplného  spojeni  s Kristem. /12A  Č ast o mají ř ády , kongregace  a instituty  se svými zkuše­ nostmi , mnohdy  staletými, též své vlastní svatyně,  "místa"  Mariiny př ítomnosti ,  s nimiž  je spojena jejich  spirituálen  ano i historie  jejich života a posláni V církvi* Tato 'fniáta*  upomínají na jednotlivá  tajemství panenské Matky, na hodnoty  a události  jejího, života, na svě dectv í duchovních  zkušenosti  zakladatelů nebo na projevy  jejich charismatu, které pak př ­ e šlo na celou společ nost i  Snažte  se v tomto roce více navště vova t  taková  "místa"o  Hledejte na nich novou sílu. a nové  cesty pravé  obnovy vašeho  zasvě cenéh o  života i správné, usmě rněí a metodu pro svůj apo­ n štolát o Hledejte na nich svou totožnost  jako onen hospodář, o>­ hen moudrý muž, který  ,vvynáší ze své bohaté  zásoby vě i c nové  i staré" /srv. Mt  1 J < 52/u  Ano, hledejte  skrze Marii  d u ­ c h o v n í  ž i v o t n o s t ,  o m l a z u j t e  s e *  s  n í! Modlete  se o povolání* Koneč ne ,  " d ě l e j te  v š e c h n o?  c o  v á m  o n  ř e k n e", jak poradila  sv'átá Panna v galilejské Káni  /srvo  Jan 2,5/* Toto  si př ej e  Maria od vás­  a toto si př ej e Maria pro vás, ona, mystická  snoubenka Pů ch a a naše, matka* Áno, v y  b i z í m  v á s ,  a ­ b y s t e  o d p o v š d e 1 i  n a  t o t o  M a r i i n o  p ř á n í  s D o 1 e c n ZJSr  H­ k Ł 5 e  5  z a s v ě c en  í ,  ­ Ťo by byla nejleplí odpoved  na" lásku Matky0  Také  já svě ř i v tomto­ Mariánském roce každého  uj jednot­ livého  a každou  jednotlivou  z vás i všechny vaše  společ nost i  z celého srdce  jí a žehnám vám ve  jménu Otce i Syna i Ducha  svatého o  Dáno v Ríme u svatého Petra o slávnosti Ducha  svätého,  22<, kvě tn a  1988, v desátém, roce mého  pontifikátu.  Papež Jan Pavel Iľu 

13 

­

^ftaznárnky:  /1 / Srv^dogm.  kon^iiacj^J^  •   /2/ Srv*  "Ř eholníc i ve  stopách Mariiných", Ttrtikán^l­987.  /3/ Srv. dogmu  konstituci  0 církvi, LG 44 a Dekret  o př izpů ­ sobené  obnově ř ehol e  života, PC  1,6 a  CIC  can.  573 §1,  607 §1  a 710,  /4/ Dognu  konstituce  2oVatokonCo  LG 58c  /5/ Encyklika Redemptoris Mater  /25.3.1987/  1 8 :  AáS  7 9 / 1 9 8 7 /  383«  /6/ Srv. dognio konst*  2*  vat.koncilu LG  19»  / 7 /  Srv. Dekret  c apoštoláte  1aiků  Apostolica  actuositatem,2.  /8/ Srv«, CIC  can. 574 §2  /9/ Apoštolský  list Redemptoris  donům /25.3.1 984'/, 9:  AáS 76  /198.4/ 530.  / 1 0 /  Dekret  o př izpů soben é  obnově ř eholníh o  života  P C , 7  /11/ Srvo  dojnic konstituci  0 církvi, LG hl«  VIII,  č l.52­69 .  '/12/ Srvo  tamtéž,  c.  63, 58 

JAN PAVEL IIo O Ř EHOLNÍ M  ŽIVOTE  Dva polští ř eholníci ,  ? 0 E. Weron  SAC a P.  A.  Jaroch  SAC, př ispěi k budoucímu  l př edpokládanému   vydání  sebraných  děl nyně jšíh o  Svatého  otce výbě re m  textů, které  se týkají  ř eholníh o  života /O žyciu  zákonným, Pallotinum,  ^oznan­Var­ šava  1984/. Za základ  jim slouží oficiální  edice  Insegnamen­ ti di Giovanni Paolo  II» Př e s pol' vinu  z úctyhodných  462  stran zabírají př íležitostn é  nremluvy, vě tšino u  adresované  ř eholníků m  při  setkáních  Druhou  č ás t výbě r u  tvoří  dokumen­ ty, a sice  apoštolské  listy  a instrukce  Kongregace  pro ř ád y  a  svě tsk é  instituty«  Promluvy  jsou uspoř ádán y  chronologicky. Motivy  mnoha  dalších  textů  o ř eholní m životě obsahuje  již promluva k ř ím ­ ským ř eholnicí m  z prvního mě síc e  pontifikátu:  To povolání vyplývá  z živé viry, z víry  naprosto  dů­ sledné,  z víry, která př d e  č lově m  ke otevírá  poslední  výhled o Je to výhled  na setkání  se samotným Bohem.;  jenž  jediný  je hoden lásky  "nade vše"  lásky výluč é n  a snoubeneckéc  Ta láska spoč ív á v tomto s dát všechno,  co jsmefl  s dují  i tě lem , Tomu, který  se nám  lidem  dal celýc,o  Papež  se k ř eholníků m  a ř eholnicí m  obrací v kompliko­ vané krizové  situácie  Charakterizuje  ji př ehnan á  akomodace  vů č i  stylu života  západní  společ hosti^orientovan é  jedno­^  stranně na produkci  a konzum  a zároveň hluboký  pokles  poč t u  č len ů vě tšin y  institutů  zasvě cenéh o  života. Mezi  tě mit o  dvě­ ma  tendencemi  lze  shledávat  souvislostc  Svatý  otec  nepodléhá  pokušení klást dů ra z na instituč ě n  právní  zajiště í n  kontinu­ ity ř eholníh o  stava, nýbrž  jde k podstatnému«  Ustavuje  ř e ­ holní život v charismatické  dimensi života  církve*  A i tam,  kde  se musí  sám nebo prostř ednictví m  př íslušnýc h  dikasterií  14 

~­  ivn$ ^­­pjcB­vlá  ­»ż­eo^é  prožívání evangjjljoího povolání«  ' Svatý .Otec se nebojí tnout <3o živého;  I když je vaše zasvě cení'3ôh u  skuteč nost í hluboce  vnitř ní o  zname­ 9  není bes významu ani nošení vně jšíh í hábit' prostý a př izpů soben ý po­ ní j jímž je ř eholn tř ebám, . .Je .to znamení,, které vám př ipomín á stále va­ ši angažovanost  a oddě luj e vás od ducha svě ta »  Neč in í to jen Ve vě cec h př ec e  jen spíš periferních, ja­ ko je nošení nebo nenesení ř eholníh o šatu,. V době kolem k' n­ cilu se objevili tendence uniformovat  a centralizovat ř ehol ­ ní živote Jan Pavel IIĽ  respektuje  bohatství a mnohotvárnost  povolání5  tradic á kulturního .zázemío Má správně  slovo pro  mnichy nebo klauzurní  segtry i pro ty, kdo zasvě til i život  apoštolátu nebo službě trpícím* Skvě e l vystihuje  souvislost  kontemplace  & akce př . audienci pro př i edstaven é mužských ř ­ á dů v roce  1978:  Bez ř ádů j bez života  "kensekrováného" prostř ednic ­ tvím slibů ­píst o ty, chudoby  a poslušnosti, by církev  prostě nebyla plně sama sebou,, 0«» má­li celý život  církve 0.05/ dva rozmě y r /vertikální a horizontální/,  musí se ř ád y zvláštním  způ sobe m starat o vertikálu!  c., Duch evangelijního maximalismu  se liší od jaké­ hokoliv sociálního nebo politického radikalismu. ..«  dovalte mi ještě se vrátit k bodu?  který pokládám za  podstatný v životě každého ř ehoiník a bez ohledu na  to, k jaké ř eholn í rodině patř « í  Chci navázat na  kohtempiativní rozmě , r na povinnost modlitby, Rehol­ ník je č lově k zasvě cen ý  Bohu skrze Krista v lásce  Ducha svatého6  Svatý otec v promluvách zve mladé lidi, aby hledali a  nalézali vlastní povolánio  Ř ík á jim, že ně kter é  z nich Kris­ tus 'fchce vidět na cestách evangelijní konsekrace",. Augusti­ niánů m, , františkánů m*.^benediktinů m  a dalším př ipomín á ch& ­ rismata zakladatelůc  Bcholníků a i shromáždě ný m v roce  1 98j  v­Guatemale ř íká , že  charisma je č íms i živým, životnýmř  je to cosi oživo­ vaného Duchem, cosi?  co, dostalo reálnou podobu pro­ stř ednictví m  zkušeností formace & ř eholníh o života*  Jste správci této 'zkušenosti Ducha", jíž je charisma  zakladatelů a za ni odpovídáte, Jste syny tě chto'inu ­ žů Ducha", jejich živou př ítomnost í v dnešní církvi,  v této zemi o  Basiliánům papež př ipomín á klíč ov é momenty  jejich spi­ rituality: bdě ní , tichost, cvič en i v usebranosti a hledání  Boha "ve stř edu• duše" 0  Záběr promluv  se pohybuje od audience  .pro úč astník y  jednání svě tov á konference  sekulárních insti­ tutů po návště u v v kamaldulském klášteře ve Fonte Avellana.  "Prvním př ipomín á slova Pavla VI 0 , že jejich hlavní úlohou je  .aktivace všech kř esť anskýc h a evangelijních sil a,mocností,  .i 

:

  • 

:  16 ­

..h 

skrytých, ale  již prítomných v tomto  svete. Vlastním  polem pro  ^"że^ich evangelizač í n  aktivitu má bxt^polártiifcr,­­ekionomie, kul­ í prostř edky . Mnichům ­ tursty vě da" , "rtm^aí7. .h^oxaeané  "S'ď Slóvap poustevníkům  projevuje  zase  vdě č nos t  za.atmosféru  ztišení a  kontemplace,  za to, že jsou oázou modlitby. Horlivou  adoraci  v promluvě ve Fonte Ave11ano  označ uj e  za podmínku úspě ch u apo­ štolátu.  Apoštolské  listy Jana Pavla II. zař azen é  do knihy  se tý­ kají výročí osobností ř eholníh o  života«  Při př íležitost i  600«  výročí  smrti  svaté Kateř in y  Sienské probírá Svatý  otec  podrob­ ně  spojení kontemplace  a akce?  která  jí je, i ve smyslu domi­ nikánského  povolání, vlastní, Př ipomín á  také hlavní prvky  její  nauky  o' duchovním  životě:  jemnou psychologickou  analýzu,  christocentrismus5  vyústě í n v plnosti lásky.  Č tyř i dokumenty  Posvátné  kongregace  pro ř ád y  a sekulární  instituty uveř ejněé  n ve zmíně é n  knize nevyjadř uj í  sice  bezpro­ stř edn ě vztah Svatého  otce k ř eholním u životu, ale  jistě  je za  nimi  jeho  souhlas  i jeho  iniciativa.  Instrukce mají být apli­ kací koncilních požadavků na reformu ř eholníh o  života a stály  by  spolu s prvky  obecného  práva týkajícího  se zasvě cenéh o  ži­ vota za zvláštní  ^ tví d i um *  ­brod­

kardinál  Etchegeray  KOMENTÁŘ K ENCYKLICE SOLLICITUDO REI SOCIALIS  :  Př edsed a papežská Vom5 s1  "^tit^a  et pax, kardinál Etche­ ;  :  geray  př edloži l 28. února  1988 poslední encykliku Jana  :  :  Pavla  II* diolomatickému  sboru akreditovanému u Svatého  :  stolce. Vedle politického, hospodář skéh o  a sociálního  do­ :  :  sahu encykliky vyzdvihuje  skuteč nost ,  že sociální  otázka, :  :  tak jak ji probírá papež,  jě př edevší m  otázkou duchovní.  :  E n c y k l i k a  "v š e m  ;1 i d e m  d o b r é  v ů l e"  «Encyklika vyjadř uj e myšlenky, které  patří k nejcenně jší m  a nejpř íznač hě m  jáív papežském uč ení , Chápeme,, že vzbuzuje  zvláštní  z á.j e nu  Př edevší m u  k a t o l í k  ů: oni  jsou  prvními  adresáty  takového  okružního  listu a každý  syn a každá  dcera církve ho př ijím á  jako osobní dopis. Také u  " l i d í  d o b r é  v ů 1 e. Poč ínaj e Janem XXIII. /^acem  in terris/,  víme, že papežové  č ast o  takto rozšíř il i  okruh adresátů«  Ale  nesmíme  se nechat  zmást tímto výrazem«  Není v něm nic  neurč ­ i tého  a neznamená  lidi  "s dobrou povahou,  se zdravým  rozumem".  Je vzat  z evangelia /Lk 2,14/ a značí ty, kdo  sice nevyznávají  Boha výslovně,  ale dok a zun i. s vou d o b r o _m  v ů l i,  nebcli  vů l i  shodnou s vů í l Boží /srov. rozhlasové,, poselství Pia XII.  r.  1957/. Ze sedmi encyklik Jana Pavla  II. se tři obracejí  k  "lidem dobré vů le" : prvá byla Redemptor hominis, pak Labc­ rem exercens a ted  tato, Sollicitugío rei  socialis. Tři encyk­ liky, které  se týkají budoucnosti každého  č lověa  k a každé  společ nosti * 

16 

.  . .  v y d a n á  n a  p c s p a s  s d ě l o v a c ím  p r o s t ř e d k ům  M o h l u v ě t u  Pavla VI., kterou č ast o  Pavel  II«, dodann—evatorov­M­^ru^at^l.^ żen sociál­ ní otázka, nýbrž  s v ě t ŕo v ý m  j e v e m  se stalo  a&mctné  u č e ní  p a p e ž e  /.zejména o sociální otázce/. Máme  z to­ ho radost, i když litujeme  zákonů  sdě lovacíc h  prostř edků .  Ne­ pochybně podávají  okamžitou  a všudypř ítomno u  informaci. Ale ta  je také kaleidoskopická,  a téměř  oslepující,  jako  fotografické  blesky,  z kterých  se skládá*  Co si zapamatuje  ze  Sollicitudo  rei  soeialis  č lově k z ulice? "Prostř ednictví m  zjednodušujících  nebo okrajových  obrazů bude mlhavě  a prostě vě dě, že papež  t /a tedy  církev/ hledá dobro lidí  a národů. Je  to málo,  je to i  mnoho. Ale nemů e ž  se zů sta t  jen» u toho.,  V  s r d c i  e n c y k l i k y  " ° c p u l o r u m  p r o  g  r e s s i o  Je dů ležité ,  aby všichni, kdo mají ně jako u  odpově dnos t  v národě nebo v místní  církvi., usilovali  se pozvednout na úro­ veň encykliky  aby pochopili  jč í j  opravdový  dopad:  r o z ­ v o j  lidí  a národů,  tak  jak ho, pojal "^avel VI. v Populorum  progressio,  a jak si ho oreje Jan Pavel  II., který  chce, aby  se tento rozvoj ještě .ví c  povznášel«  Abychom dobře porozumě i l  encyklice  Scllicitudo  rei socia]­ lis, stač il o  by do  jisté míry . znovu  si př eč t  ís Č ísl a 20­21  en­ cykliky Populorum  progressio, která pádně popisují  "pravý roz­ voj, kterým  je u každého  a u všech př echo d  od podmínek méně   lidských k podmínkám  lidště jším " /č*  2C/ Pavel VI. rýsuje  smě­ lými  tahy krok  za krokem  tento př echod , který nás vede  z méně   lidských podmínek k lidště jším . "Poně vad ž Sollicitudo  rei  soei­ alis je př edevší m hold  encyklice Populorum progressio,  je dob­ ré  sledovat ^avla Víc  v tomto  jakémsi  "filmu"<>  "V životních podmínkách méně  lidských, musíme ř íci , žijí  př edn ě  ti, kdo  jsou svíráni  tak velkým hmotným nedostatkem, že  jim # chybí existenč í n minimum,• aneb o  se octli v mravní ubohos­ ti, 'kterou si způ sobil i  svým sobectvím0  Méně lidské  podmínky  př iváděí dále  j obč ansk é  zř ízení , která utlač uj í druhé  a která  pocházejívze  špatného užívání majetku nebo  ze zneužívání moci,  z vykoř isť ován í  dě lník ů  nebo  z: nespravedlnosti  v  obchodních  jednáních. Naproti  tomu získání podmínek  lidště jšíc h  ­ to zna­ mená vzestup  z bídy k vlastně í n  toho nejnutnejšího, k př ekoná ­ ní  společ enskýc h pohrom, k rozšíř en í  poznatka  a k nabytí vzdě­ lání. Mít  lidště jš í  životní podmínky  znamená mít vě tš í úctu  k  lidské • dů stojnost i  druhého, úsilí o ducha chudoby,  spoluprá4­ ce pro cbecné  dobro.., odhodlaná vů e l k míru«  To dě á l  č lověa  k dokonalejším  po lidské  stránce', když  on uzná nejvyšší hodnoty  a Boha, který  je  jejich  zdroj a cíl®  A koneč ě n  a př edevší m ho  č in í lidště jším , víra, dar Boží, který  gř ija l  svou  svobodnou  vů lí , a jednota v Kristově  láscep  nebot Kristus nás všechny  volá, abychom  jako Boží dě i t mě i l úč as t na životě živého ­Boha,  Otce všech lidí" /č .21/ . /Podl^ vydání  brně nsk é  konzistoře  z r.  1968/ 

17 

­

i  v  V  s r d c i  e n c y k l i k y  S o l l i e i t u d o  r e i  1  s o c i a 1 i s­  *  Tuto dráhu rýsuje  znovu Jan Pavel  II* pevnou rukou po  dvaceti'letecho  Mnohé národy, zklamaná nebo  zrazené modely  rozvoje, které  si '""vytvoř il y .iiabo které  jim byly vnuceny, do­ spě y l k. tomu, že pochybují  o rozvoji vů be c  a domnívají  se, že  tato hvě zda ,  za kterou kráč ely ,  je pouze mrtvou hvě zdou *  Jan  Pavel II. riskoval, že to bude považováno  za otř epan é nebo za  opakování  a chtěl znovu ukázat rozvoj jako páku9  která je ješ­ tě schopny pohnout  svě tem «  Vrátil rozvoji plny  smysl, jaký mu  chtěl dát Pavel Víc  "°roto musíme vidět ve  IVC  hlavě /"Pravý  lidský  rozvoj"/  klíč ovo u kapitolu celé  encykliky. Př íli š mnoho komentářů "leh­ komyslně př eskoč o  il tuto kapitolu^  jejíž všechna dů raznos t po­ chází z tohoj že má koř en y v ^ísmě  svatém. Velmi typické, u­ smě rň ujíc í  a podně tn é  se mi  zdá toto  tvrzení Jana "^avla II. :  "Rozvoj^ který není jen hospodář ský ,  se mě í ř  a usmě rň e podle  uj této skuteč nost i a podle  tohoto povolání č lověa v jeho celi­ k stvosti, neboli podle  jeho? vnitř níh o  parametru." /č .29 / A ja­ koby nám chtěl zabránit, abychom neochabovali v pozornosti u  této ústř edn í myšlenky, vymyslel si Jan Pavel  II. paradoxní  ­slovo, Steré  je protě jške m  "zaostávajícího  rozvoje":  " n a d ­ m ě r ný  r o z v o j " ,  "nsdrozvo j??. Je to výraz téměř  irp ­ nický, který ukazuje klamnou a neuspokojující  stránku  takzvané  spotř ebn í civilizace  /č y28/ *  R o z v o j  j a k o  m r a v n í  p ř í k az  Jan Pavel  II. tedy nemení vů dč í motiv encykliky  Populorum  progress^o. Ale v novém rámci  svě ta * který  se hodně liší od­ svě a t z roku  1967? př emistuj e dů raz y  a prodlužuje hudební vě­ tuo Proťo otvírá úplně novou kapitolu /hl.V*/ pod názvem Roz­ bor moderních problémů ve svě tl e teologie. Konstatuje, že "ú­ č inn á politická vů le" , atsi je "sebenutně jší ,  je  "nedostateč­ ná",»­ Jan "^avel II. rozhodně  zdů razň e  uj etický rozměr své úva­ hy. Nepíše  jako odborný ekonom ani jako politický vů dce , ale  jako pastýř, který mnoho naslouchal  a mnoho vidě . l Odkazuje  nás hlavně na místo, kde  se nakonec hraje o osud  svě ta : na  s r d c e  Č lově , uchopené v síti hř ka íchu , který  je vždy r>­ sobní5  ale č ast o  se utvrzuje  ?í ř íšným i  strukturami"  /č .36/ .  ­Jejich dva hlavní rysy  jsou:  "nezř ízen á  h o n b a  z a  z i s k e m  a  ž i z e n  p o  m o c i ,  která vykoř istuj e  a  drtí č lově " /č ka (.37A  Dnes' je tř eb a odvahy?  abychom  takto o­ tevř el i ­ jako Jan Kř tite l ­ opravdovou  cestu rozvoje, cestu,  která prochází  o b r á c e n  i m7  ještě víc  změ no u mentalit  nežli  techniko  Jan Pavel  IIo neskrývá^  že ^e to  "cesta dlouhá  a  složitá" a že je "stále  ohrožovaná  jak vnitř í n  slabostí lid­ ských úmyslů, tak i promě nlivost í vně jšíc h okolností, ve velké  jníře nepř edvídatelných" ­ /č c38,/«  Ze stejného  etického hlediska apeluje Jan Pavel  II. na­ s o l i d a r i t u .  Pokládá  ji nejen .za hospodář sko u nutnost  nebo  za politického  č initele« , ale za  m r a v n í  p ř í k a z,  který  se opírá o vidě í n  svě a t v jeho  celku a v jeho podstatné  18 

­

Ze­=~fi.n1 1 ň ^y i ty3   slova«  kio­ré—má—pr^mi^iý  zvuk B laic­ kou, ano i vo.lnraeyž 1 enk^ilsko^^d­ezvu^  dě á l Jan ^aTrfr^ílT do­ slova  (ík ř e s i a n s k o u  c t n o s t" /c .40/ a jakoby no­ vé  jméno univerzálni lásky*  V e d i e  ,."s v § t a"!  p o d s t a t n á  j e d n o t a  s v é  t a  Jenom při tomto  teologickém pyh^edu mů žem e porozumět vše­ mu, co ř ík á Jan °avel II. o "b l o c í c h " ,  o dvou vládnou­ cích a zäbarikááováných  i d e o l o g i í c h ,  o kterých se  toho napíše mnohem víc v tisku než v encyklice. Př ísnos t a  ráznost  svých kritik nemá papež  z politického  pohledu na roz­ tř íštěý  n svě , t ale ze své vášnivé  touhy obnovit  stvoř itelsk ý  plán s lidskou rodinou, v kterém  jsou si všichni rovni a  všichni  jsou stejně milováni Bohem0  V podstatě není nic nového  na myšlence Jana Pavla II*, když popisuje napě í t mezi Vychodení  a Západem a nerovnosti mezi Severem a Jihem s jejich vzájemným  pů sobení m /srov. zejména dvě novoroč í n mírová poselství  z roku  1986 a  1987/e  Ale Sollicitudo rei secialis  tento pohled nepo­ chybně víc  zaostř uj e  protože  zamě ř e  uj "palbu|f na rozvoj lidí  a národů, které pokládá  za obě i t  "dvou rů znýc h pojetí rozvoje  Obe  jsou nedokonalá  a vyž^ují  dů kladno u opravu" /Č *21 A  Ne­ bot, dodává,  "zmíně á n protiklsdnost  «o« př ispív á k prohlubová­ ní propasti?  jaká už  zeje v rovině hospodář sk é mezi Sevérem a  Jihem«15 A Jan Pavel II. ihned pokrač uje :  "Je to jeden z dů vo ­ dů, prcč se sociální uč en í církve  staví kriticky  jak vů i č ka­ pitalismu, tak vů i č marxistickému krtlektivismu* Když  se totiž  díváme na věc z hlediska rozvoje, musíme  si položit  otázkuijak  a nakolik  jsou oba systémy  schopny př emě n a obnovy, aby se  w  snadnil a podepř l e opravdový  a celkový rozvoj č lověa a n k ár*r iů   v  souč asné m  svě tě" Víc než teoretický úsudek r ideologiích,  ? jaký vynesl "°avel VI. v Octogesima adveniens /srov. č* 26 a  37/, je to zde úsudek  p r a k t i c k ý ,  vztahující  se na  problém rozvojet  Stále v téže perspektivě musíme  č ís t popis  toho,  "co ­je skuteč ě n pozitivní" na mezinárodním hnutí meanga­ žovaných zemí* Celé  toto č* 21 ukazuje, do jaké míry  je myš­ lenka rozvoje opravdu klíč m e k  č etb ě celé encykliky  i v jejích  , ^ř ito m np smíme zapomínat  č ástec h zdánlivě ne ż.politič tě jších na letmou narážku'na  a t o m o v é  z b r a n ě ,  "nahromadě né ,  v neuvě ř itelné m množství", jak.ř ík á č. 24, a na o b c h o d  z b r a n ě m i,  který  je podle  jeho  slov  "obchodem bez ohra­ nič ení ,  schopným př ekročt i př i ehrad y  blokůfř /č .24/ .  S o c i á l n í  n a u k a  c í r k v e  a  j e j í  s o  u v i s l o , s t  s  v í r , o  u  v  d ě j i n á ch  Ke konci encykliky  se Jan Pavel  II, obšírně vr^cí /č. 41  a "42/ k sociální nauce  církve, která  je svazkem klíč , ů jež ti­ možnují otevř t í cestu k pravému rozvoji* Používám obraz "svaz­ ku". Dobře dokresluje papežův výrok, že sociální uč en í církve  není ně jak á  "tř et í  cesta%  Komentátoři  "vypíchli"  toto tvrzení,  jako kdyby bylo nové  v myšlení církve. Ale  je dů ležit é vzít  je v úvahu, tím spíš,že  se poprvé vyskytuje v encyklice o 

­  2  j  ­

Je pravda, že se ani církev n^mů ^­zm^c^<   evangelia, a­ by z ně o h vy  vodila.  neoděl společ nosti . Každý  pokus­ spŕ áhnou t  slovo  "kř estanský " výluč ě n  s ně ktero u poli­ tickou  stranou,  s ně ktero u  civilizaci;  byl odsouzen dř ív e ne­ bo pozdě i j k nezdaFu, Ale  tento pokus  sě př est o neustále  zno­ 1 vu objevuje,  jakoby  "hýč kán "' steskem po ztraceném ráji, po  dokonalé  společ nosti , ke které  prý má  církev klíč. A histor  rická pamě t,"kter á nemů že ' zapomenout na ně kter ý úsek života  církve,  zabarvenýj  poskvrně ý n  takovým  zamě ň ováním , pů sobí , že  se dnes mnoho  lidí  staví podezř ívav ě  k nejč istší m  úmyslům  církvee  Ně kteř í dokonce vidí v její  sociální nauce  poslední  • brněu č n asn é moci  papežů!  I když  tedy  je namístě  pluralismus  cest, který  chrání, aby  se každý^politický  boj nezmě ni l v ná­ boženskou válku př ece.­nel2 E podceň ova t  sociální nauka  církve,  jak naznač uj e  i slovo  "n a u k a %  Tato nauka církve, velmi  blízká pramenům víry  a blízká  i výzvám, potř ebám ,  zkušenosti  zúč astně nýc h kř estápu , mluví  jak rozkazujícím  způ sobe m  tak  požadujícím,  ale nikoli nezávazným. Její  svě tl o umožň uj e  vy­ mezit góle mravně př ípustnýc h  alternativ. Proto každý  kř es ­ tan, at má  jakoukoli  spojfc^ecsfrou odpově dnost ,  je povinen  vzít  za svou encykliku?  jako  je.& llicitudo rei socialis, a  nesmí  se snažit  shodit  ji na ramena  jiných nebo  si z ní vybí­ rat podle vlastních zájmů*  Takto  ostatně  sociální• uč en í dě á l pokroky  a obohacuje  se. Je  to př edevší m  život, a ne  zátišie  Neustále  zpytuje  "znamení  č asů, o kterých mluvil 2o vatikánský  " koncil, aby o­ živil vždy nový  a kř ehk ý  vztah mezi vírou a dě jinami . Ne bez  dů vod u bylo ř eč o  en, že uplatň ování m  sociální  encyklik;/ př ­ i pravují laici encykliku další0  A konkrétní  body k uplatnování  'nechybě ! j v Sollicitudo  rei  socialis«  Ve své VI. kapitole  po­ 4 dává  "ně kter á  zvláštní upozorně ní ', kto^á  zpslouží  pozornost  všech, zejména tě ch« , kdo  jsou odpově dn í  za hospodář sk ý  a po­ litický  život,,  ^  V š e c h n o  j e  m o ž n é  t o m  k d o  v ě ří  v  B o h a  a  v  č l o v e ka  Komentátoři mluvili  o tom, že prý  se encyklika vyznač uj e  pesimismem*  Rozhodně  tomu  tak není.  "Obraz dnešního  svě ta" ,  nastíně ý n  Janem Pavlem  II* v  III* hlavě  a zabírající  skorov  ě jaíra pozorováním, uč ine ­ tř etin u encykliky}  odpovídá ne jbě žn ným všude  za dvacet let po Populorum pregressio. Kdo by se  nepodepsal pod  "první skuteč nost" , vyzdviženou papežem:  "Teh­ dy tak živé nadě e j na rozvoj zdají  se dnes  ještě mnohem vzdá­ leně jš í od  svého uskuteč ně 0ní ' /c,  12/?  "Vvě stn á propast mezi  bohatými  a chudými,­ mezi  "národy hladovými  a národy  blahobyt­ nými" /?avel VI/ zeje dokoř n á  víc než kdy  jindy, tř ebaž e Jan  ^avel  II. uznává, že ně kter é  země /hlavně asijské/ se také  hospodář sk y  dobře rozbě hly o  Nerovnosti  a závislosti  jsou '  kř iklavě í než kdy  jš jindy mezi Severem  a Jihem. A která  země   a které mě st o nemá už  svůj Sever a svůj Jih? Papež  se nebojí  tvrditi že souč asn ý  obraz  "skýtá vě tšino u  záporný dojem". Ale  zároveň se snaží odkrýt víc než kladné  známky,  jako je  "plné  vě dom í vlastní dů stojnost i každé  lidské  bytosti", př esvě dčí  en

20 

­

o ­ař adikáloJ T TTr74^emné  závislosti /č. 26/.  Je­li cirkev schopna  snést bez paniky nejt^^gič tejš í  po­ hledy na lidstvo,  je to proto, že má pro^tř ­edky , jak promě ni t  zárodky  smrti ve vě č u sadbuo  no Realismus víry, která vede  bezpeč ě n k velikonocům nevyhnutelnou  cestou kř ížovou , je nej­ lepší páka k př etvoř eni­sobeckýc h  lidí v lidi solidární. Dává  jim chut a zanícení, aby  chtě i l udě la t zemi obyvatelně jš í ve  spravedlnosti  a míruc  V tom smyslu  se nesmí zanedbávat  závěr  encykliky,  jako kdyby  to bylo  jen zbožné obř adn é povzbuzení.  Rozč arovan ý  svět potř ebuje , aby  se mu znova opakovalo, že  všechno  je možné  tomu,  k d o  v ě ří  v  B o h a  a  v  č l o v e k a . ..  To všechno  je jedno S  Odtud výslovná výzva Jana Pavla  II. v duchu setkání  v Ássisi  /27c  ř íjn a  1986/  k tě , m  f,kdo se s námi podílejí na    l? dě dictv í Abraháma"  a rovněž ke všem  stoupencům velkých svě­ tových náboženství"  / č . 4 7 c/  Za dvacet let po Populorum progressio nejde o to, aby­ chom byli  skromně jš í ve svých nárocích na rozvoj národů, ale  naopak, abychom byli odvážně jš í ve svých iniciativách. V tom  je sociální otázka př edevší m otázkou duchovní. Tahové  je slo­ vo života, které  se táhne  encyklikou Sollicitudo rei  socialise  25. února  1988 

/Doc.. cath., kvě te n  1988, č. 10/ 

Josef Zvě ř a  in MÁ Ř Č E A MÉ KÁZÁNÍ .„. SE PROKAZOVALY DUCHEM A MOCÍ  /1 Kor 2,4/  /Deset let pontifikátu Jana Pavla II./  Dě jin y  se píší s odstupem č as u a se ztrátou živé bezpro­ stř ednosti .  Živá bezprostř ednos t  zase  je ohrožena ztrátou  nadč asovosti *  Psát o Janu Pavlovi  II  deset let po jeho zvo­ lení za ^etrc—­r  znamená vydat se č asu , který  je neu­ vě ř iteln ě delší než to u ü u _  kalendář ov é  desítiletí, a dát se  strhnout do zcela nepř ehlednéh o  proudu bezprostř ednosti . Cí­ tíš, jak tato postava vyniká nad  č as , ale tkví v živoucím ži­ votě«  Co  z toho nezmě rnéh o  života a č innost i  zachytit? Př ede ­ vším asi až dě tsko u zbožnost  a úsmě vn ý klid. Lásku a mužnost.  Sílu ducha z daru Ducha a jemnost lidského ducha, kultivovat  nou tradicí a úč ast í v př ítomné m vě ku «  To nejsou  subjektivní  konstatace  ­ to jsou bytostná  urč en í tohoto nrostého i složi­ tého č lově . Proto  ka jsou také  soudy  o něm protichů dné . Má ně­ co z"fides intrépida" Pia XI., ně o c  z laskavosti Jana XXIII.,  ně o c  z trpě livost i ^avla VI. ­ ale také má úč as t na útocích  proti sobě jako má Pius XIIo  Bude však  jistě patř t i mezi vel­ ké papeže  církve.. Proč? Na to odpoví právě dě jiny . Zdá se  však, že př edevší m proto, že změ ni l  "styl papežství". Jeho  ces "ty>  jeho  jednání s lidmi, př edevší m nemocnými, na které  nikdy nezapomene,  jeho blízkost mládeži, s níž  se neustává  stýkat ­ atdo  ­ 

21 

Jeho č innos t  je prosté ui&siiá;, Jeho každodenní ^projevy,a  to v  e čf  rh^^^hrr^fe c i na apaátol&kých cestách, jeho  encykliky, exhortace, apoštolské  listy. Z toho nepř ehlednéh o  moře  "prokazování Ducha a mo,ci" se nabízí ně koli k  okruhů ,kte ­ ré mají  souvislost s. životem církve u nás.  Už r. 1979 píše list k dvě stě padesátém u výrcčí  svatoř ­ e č en í Jana Nepomuckého, který neprávem upadl v zapomenutí, "^ak  k výročí sv. Cyrila a Metoda krásné pokrač ován í listu  Jana XXIII, k stejnojmennému jubileu. Listy k jmenování vý­ znamných kostelů basilikami minor. Př íležitostn é  listy kardi­ nálovi Tomáškovi  a celé církvi u násc  Jiný okruh, který  souvisí právě se slovanskými vě rozvě­s ty avnaší kř estansko u tradicí, je zájem Jana Pavla II. o  kř estansko u kulturu. Nezapomenutelná  je jeho homilie  vvkated­ rále v Hně zdn ě 3. č ervna é  v1979 o "duchovní jednotě kř estansk Evropy", ^odobným  tématem ­ "starobylá Evrcpc, najdi  zase se­ be sama!" ­ se zabývá při ot.evvení slavnosti v Santiagu di  Compostella /9.11.1982/ "Cesty  z krize vě y d a kultury" na u­ niverzitě ve Freiburgu  13. č ervn a  1984 ukazují  smě e l cesty  vpř ed . Tomu slouží i č etn é projevý k zasedání "°apežské akade­ mie vě dy  k vě decký m  sympoziím«  Velmi cennou lekci našim pomě­ rům dává jeho orojev  "Kultura dialogu" na univerzitě v Perug­ gii /26.10c1986/,  Zvláštní kapitolu by tvoř il a jeho poselství míru na za­ č átcíc h obč anskéh o roku. Tak  "Abychom dospě í l k míru, musíme  k míru vychovávat" /1979/,  "?r&v<䣠­ sí^a míru" /1980/, "Mír  se rodí z nového  srdce" /1984/, zvláštní mírový apel mládeží  r.  1985 a "Náboženská  svoboda, podmínka společ néh o života  v míru'''   Ve srovnání se zdejšími mírovými pro jevy, zvli *  sdružení duchovenstva Pacem in terris  jsou to nesrovnatelné  perly katolické, etiky a duchovnosti0  Všech jeho sedm dosavadních encyklik tvoří promodlenou,  promyšlenou a bohatě dokumentovanou ř ad u ­ velkou katechezi  celé  církve  ~ jak ji metodicky naznač l i pro širší úkoly  v a­ poštolském listě Catechesi  tradendae /16.10.1979/*  Kritiky se  snaží ukázat5  že paoežova teologie  je konzervativní, ba že u­ stupuje od IIC  vatikánského  sně u m a že se vyhýbá ožehavým  problémů * m  Kle papež  snad nikdy v dě jinác h nebyl progresivním  teologem, ale strážcem víry. Výboje  svě ř e  uj teologů , m kteří  nenesou takovou tíhu odpově dnost i  $ mohou si dovolit, co si  nemů e ž dovolit papež,, Ně kter é problémy  skuteč ě n  nedozrály,aby  se staly vážným uč ení m magisteři a,. Tak tř en a chápat i zásahy  Ríma proti ně který m nebezpeč ný m  cestám ně kterýc h teologů.  Je velká škoda>  že nemáme k dispozici všechny  papežovy  promluvy ke knežím, ř leholníků, ř m eholnicí m  a bohoslovců « m  Zvláště  jeho zelenoč tvrtečí promluvy ke kně n ží m celého  svě a t  jsou č istý m duchovním darem otcovského, srdce a svě ží m prame­ nem v tzv„ kně žsk é krizi«  Tu mi budiž dovolena jedna osobní ilustrace. Poznal jsem  kardinála Wojtyiu na kongrese polských doktoru  teologie  v Krakově iv  1975. Ustavič ě n  cosi psal, ale pozorně naslou­ chal a rozkohoutě é n  teology d.ovedl velmi prostě  srovnat. Do­ stal jseiru slovo a mluvil j~sem o potř eb ě teologie pro tzv.    ,

/

í

9

8

8

/

o

­  2  j  ­

uhý  svě t. , který  sahá cd  k Žlutému moř . i Kardi­ nál mě ­^b^aX^^o^ ^  ~ani na mé návrhy—ani ­iia.jiiou. .ż­S­obu*  Když  jsem dostal r„  1982 pásový opar na č ele , ptal se č eskýc h  poutníků na svatopetrském námě stí , zda nepotř ebuj i léky....  Tyto  skromné  a zcela nedostateč é n  ř ádk y by nás mě y l po­ hnout k velké vdě č nosti , obdivu a vě rnosti . Na váhách dě ji n  jistě vyváží  takový papež  tě h c ně koli k spatných, které  církev  bohužel mě la »  Jistě bude v jeho duchu, když  jej vř el e  odporu­ č ím e Vykupitelově Matce o 

Hans Urs von Balthasar  :  CO PO MNE CHCE CÍRKEV ?  /R' zhovov/  : Autor tohoto katechetického  textu, velký  teolog našeho  :  : století  zemř l e v roce  1988 krátce po té, co Svatý  otec o­ :  : cenil jeho celoživotní  dílo  jmenováním za kardinála. Bal­ :  :  thasar se narodil v ro  1905 v Luzernu. Mezi desítkami ti­ :  ; tulů zaujímá nejvýznamně jš í místo vícesvazkové  dílo Herr­ :  : lichkeít* Eine theologische  Aesth.et.ik /Sláva. Teologická  :  : estetika/, dosud, pokud  je známo, do č eštin y nepř eložené . :  : Kř esť ansk á  akademie v Ř ím ě vydala nedávno př ekla d  jeho  :  : díla Kordula anebo vážný př ípad , ve kterém hájí proti  :  : naivním pojetím aggiornamenta vě domí , že martyria, svě­  :  i zá cehu^ života  js  ­ :  : decká služba církve,s  ú to tř eba" :  skuteč nos t vlastní církvi: v její podstatě. Vymezuje  se  • :  : tam též proti Rahnerovu po jetí anonymního kř esť anstv í o  :  : Završení Balthasarova díla spadá vjedno  s onou fází du­  :  :. chovní obnovy Církve, která  je spjata s pontifikátem Jana :  : Pavla II*  Zdá se, že Balthasarovo myšlení  tuto nesnadnou  :  ale nadě jno u éru církevních dě ji n významně  ovlivnilo.  :  :  /red./ :  P ř e d e h r a.  A.: Náboženství  ^e soukromá vě * c Co má co církev slídit po  mém duševním  živote?  B. : Co tím myslíš­, když ř íká š  "náboženství"? Myslíš^tím^ně­ které 'ze svě tovýc h náboženství, o nichž  se mů že š doč ís t  v knihách? Nebo myslíš ně jak é  jiné náboženství, které  sis sám  vynalezl? Myslíš  si, že jsi schopen vynalézt úplně nové ná­ boženství? A ř íkáš­l i  "soukromá v ě c%  nedoznáváš tím spíše,  že v jádru žádné náboženství nemáš a'že se o to nemá kdo co  starat?  A.: Studuji  trochu velká náboženství  lidstva, abych vidě , l  jestli by ně jak é nebylo pro mě  správné.  B.: Nenapadlo  tě při tom, že žádné  z nich nebylo  a není pro  své stoupence  soukromou vě cí ? Všechna mají veř ejnou , do­^  konce  institucionální  strunku; běž  jen na sabat do  synagogy,  nebo v pátek do mešity  a poctívej se na bohoslužbu: všechno je 

­ 

2 j 

­

­©ž do malič kost í  rozvržj^Q^^O^t^tne  trpí malé  sekty  č ast o  • pxamqlro u organizace./"Vě ř í  íc velkýeh­H3v&4^  cí­ tí,  osudu /nazývá  se to spása/ jsou li­ dé  solidární^^TTik'do  se nezachrání  sám." Jeden  je za druhého  zodpově dn ý  ­ podle  básníkova míně n í dokonce  za všechny  druhé.  ­ Modlíš  se ně kdy ?  A.: Obč s a  to zkouším,  aíe...  B.: Modlíš  se př ito m  jenom za sebe, anebo myslíš  i na druhé?Na  známé, kteří  jsou na  tom zle? Na všechny, kteří  jsou na  tom  zle, na které  jinak nikdo  nemyslí?  A.: Máš pravdu,  to by mel  č lově k dě lat . Ale kdo mů ž e vě dě t,  že  ně kd o  naslouchá?  B..: Teď  jsi ukázal, že tvé  soukromé náboženství  stojí v proti­ kladu k velkým náboženstvím. V tě ch , která vě í ř na osobní­ ho Boha, modlí  se lidé  s dů vě u ve vyslyšení /i když  ro se modlí  o  to, aby se nezpě č oval i nezmě niteln é  Boží vů li/ . V tě ch , kte­ rávnevě ř í na osobního  Boha5  jako  je buddhismus, mají lidé  as­ poň hluboký  soucit se vším  trpícím  stvoř ením : nezdá  Se, že by  ně kd o  chtěl  jen soukromě  být vykoupen  ze svých utrpení. Č lově k  se ně kd y dokonce  vzdá toho, že mů e ž  být zbaven utrpení, aby  mohl pomoci  jiným, aby  je zachránil  z jejich neštastných váš­ ní.  A o : Zabýval  jsem  se trochu buddhismem,  ale našel  jsem  tam př e ­ devším  cestu k vlastnímu  já. Č lově k př ec e v jádru nikdy  není skuteč ě n  on sánu  Nemě i l  bychom nejdř ív e nalézt  sami  sebe,  vě dě t,  kdo  jsme, dř v í než  si ně o c  zač nem e  s jinými? Jinak by­ chom  také mohli podvádět  sebe  i bližní•   B*: Není to tř eb a naopak? Že č lově k  se musí dostat do vážného  vztahu  s jinými, v pravdě  a dů věe  ř a pak  ieprve  se zbaví  neplodného kroužení "kolem  sebe? Urč it ě  to má také  smysl, ode­ jít ně kd y do samoty  a zkoumat  se, nakolik  jsme vů i č  bližnímu  upř ímn ě nesobeč tí ,  anebo př ec e  jen v skrytu sobeč tí . Ale je  otázka, jestli při  takovém  zkoumání  sama sebe v úplné  samotě   a bez svě tla^ z nitra nebo  shů y r mohu př ijí t vě i c na kloub.  /Nemyslím  teď na pomoc  psychologa^  kterého  bych si  jako  zdravý  č lově k  jistě nikdy nezavolal,  ale myslím vnitř í n  svě tlo , kter­ rému se ­ možná  bolestně  ­ musím  teprve otevř ít, / Rekl  jsi  př edtím , že  se pokoušíš modlit. Vezmi  si to s tím svě tle m  ­ za  hodinu  sebezpytování  ř ekneš , že př ito m nevedeš  samomluvu,  ale,  že  je to ně o c  jako rozhovor. Jakoby v tom byla jakási  prosba,  aby  ti byla ukázána cesta a dána  jasnost.  A.: Možná mám k tomu nábě . h Ale není mi  jasné, jestli  to není  šermování  př d e  zrcadlem.nebo  veteš po prababič ce . Možná  je  č lově k nakonec,  je­li č estný , př ec e  jen sám.  B. : Kdybys byl opravdu  sám, pak bys  stál mimo každé nábožen­r­ ství /at  je soukromou vě í c nebo ne/.  I mimo  buddhismu,kte­ rý  zná př esn ě predznač eno u  cestu vykoupení, př ísn á cvič en í a  pravidla chování^ který má kláštery  a poslušnost vů i č  opatovi  a pokání  a zpověd  z provině ní *  Pak bys byl  jednoduše  nevě rec , 

­  2  j  ­

pro„JcLeX­éi^O ­**on4.  boĚ o A o t <  ­e,,3 V V f 1  "  ­r­ % _  , nanejvýš  jako nebezpeč é n  č lověa sobe a  k podvod  kně ží o  Ale pak by ses už nesměl nepokojně  ptát po tom,  je­li Bůh a absolutno  a musel by ses spokojit  s všedním dnem.  Kvů l i  tomu není  ještě otázka po náboženství  zpochybně ná , pro­ tože nemohla být v dlouhých dě jinác h lidstva jednoduše  odstra­ ně n a ani mocenskými  opatř ením i  ani pronásledováními  jako za  fašismu.  A.: Mlč en í nebo př ehlížení'náboženstv í  není pro mne žádné  ř e ­ šení«, Potř ebuj i v podstatě ně koho , kdo si opravdu ví rady  a pomů e ž mi dál.  B. : Nejsi na tom tak  jenoip. ty. Každý  by potř ebova l  toho ně ko. ­ ho. Tak není  náboženrt,^  aikdy  soukromá vě . c  h.: Ale hlavně  to nesmí být  ten hrozný neosobní stroj, který  dnešní církve navč lověa  k pustí, ve kterém  je všechno  př e ­ dem vypoč ítán o  a obet se zpracovává,  aby nebyla než koleč ke m  v  soukolí é To je př ec e naprostý  protiklad  k opravdovému nábo­*  ženství. Náboženství  je př ec e to ne^osobně jš í v každém  č lově k  ku. Ten církevní provoz mi př ijd e  jako  znesvě cení .  B.: Dám ti návrh«  Nemohl by ten ně kdo , který  ti dává jsno, být  t e n, který  tu byl  p ř e  d e  všemi kř estanským i  církve­ mi  a jejich  "stroji" /a v jistém  smyslu i př d e  islámem  a jeho  př ísným i  strojovými  způ sob y modlitby  a př edpis y k  životu/?Ten,  který  o sobě tvrdil ­ na rozdíl  od Buddhy  a jiných  zakladatelů   náboženství  ­ že je  p r a  v á  cesta^  pravda*  životy  svě tlo ,  slovo př icházejíc í od  Boha, a který  se tak i choval? Ještě ni­ koho nenapadlo,  aby ho odhalil  jako podvodníka. Víš, že jeho  slova a pokyny byly  zaznamenány, že jsou př ístupn é  a že nemají  v.dě jinác h  svě a t obdoby? Zabýval ses tím vážně ně kdy ?  Aé: Poř d á  se ně kd o pokoušel nacpat mi  to nucene do pusy. Právě   proto  se tomu  zdaleka vyhýbánu  Každý kostel si dě á l ně ja ­ kou reklamu. Ne jjistě jŠ í cesta., jak se č lověu  k zprotivit. '  B.: Není to tvé vyhýbání nezrálost nebo dokonce  zbabě lost ? Ne­ dlužíš  sám sobě.  aby  Ł e s nad  tím  jednou úplně  bez .hně uv  zamyslel, ne nad možná nechutným  druhým nebo  tř etí m  odvarem,a­ le nad  tím pů vodním , ke kterému má káždý př ístup ? Ale dej po­ zor! To, k č em u př istupuješ .  je dnes pro toho, kdo  se chce  se­ tkat s Bohem, právě  tak nebezpeč é n  a napínavé,  jako to bylo ve  všech dobách a pro každého, kdo zápasí s Bohem /jako Jakub ve  Starém  zákoně /' * Zkusíš­li  to, mohl bys př ito m ně o c  objevit.  Mohlo  by se stát, že bys na svou koktavou modlitbu, o které  nevíš,vjestli  jí ně kd o naslouchá, nájednou dostal  zř etelno u  odpově : ď  tř eb a z otevř en é knihy, která př d e  tebou leží, ale  tato odpověď  by zároveň př išl a z tvého nejhlubšího  nitra,  z toho místa," o kterém pochybuješ, že by tam vů be c  ještě mohlo  být  slovo.  0  n ě k o l ik  m ě s í ců  p o z d ě ji  A.: Založili  jsme  s ně kolik *  př átel i  biblický  kroužek.  B.: A jak to jde? Vyhovuje  ti tc?  ­ 

25 

­­iUx^  JeJcž—^  <• Nejdř v í  si s p  a p^k  poví, . cohxx^&č^  Co mu to ř ík á nebo ri­eiská* Tu a  tam ně koh o napadnou podivuhodné vě ci , protože odhalí ně co , na  co bych já nikdy nepř ise l  %  B.: A jindy nepř ijdet e nikdo  skoro na nic, ne?  h.: Př esn ě tak<. Ostatně  je mezi námi č ast o napě tí , protože se  nemů žem e  sjednotit na smyslu toho, co jsme č etli . Každý  hledá v jiném smě ru« , Každý  se drží svého osobního míně í n a  Písmc  nám neř ík á nic*  B.: To jsi ř ek l dobř . e Nenecháte psané mluvit, víte to už na­ př d e lépe. Př ito m Písmo nechodí nikdy kolem horké kase, je  neúprosně  jednoznač ne «  A.: Asi by nás ně kd o musel  svolat zpátky a ukázat nám  správnou  cestu.  B#: Možná by se ně kd o takový nasel,' i když to není . tak jedno­ duché. Jsou lidé., teologové, kteří bibli studovali, a ted  Se domnívají, že rozumí všemu lépe než obyč ejn ý  cljvě , k jenž  stojí Písmu př ím o tváří v tvář .'Tak y  byste  je mohli ně kd y po­ tř ebovat , ale to není to, co by vám  ted pomohlo. Mě i l byste  mít ně koho , kdo má oboje: vě děí z ů n č í i vě en děí z vnitř n níh o  naslouchání. Jsou takoví^  Rád  bych ti ně o c osvě tlil . Vidíš:Na­ zaretský  sám nic nenapsal,  jenom jednou do písku, když chtěl  osvobodit  cizoložnici. /Mohl tedy, ale neď htě / ^sali až ti  l. po něm a tito mě i l také obojí? vně jš í kompetenci /peč liv ě   shromáždili př edan á Dánova slova a skutky/ a vnitř í n porozumě­ ní, správného ducha. To č lově k slyší při č tení «  Co myslíš?  Jsou schopni nechat  slovo  zaznít v jeho pů vodní m  neporovnatel­ ném  zně ní ?  A.: Mů žem e  si být jisti, že si nevě dom ě nebo i vě dom ě  ten pů­ vodní smysl tu i tam nezmě nil i podle toho, jak se jim to  hodilo? Proč potom tolik povyku mezi vykladač ? i  B, : Máme výslovnou výpověd  spisovatelů, že uč edníc i neporozu­ mě i l  za Pánova života  jeho slovů m, a skutků , m ale že je po­ chopili až dodateč ně , protože  se jim Pán po svém př íchod u zje­ vil jako živý, Velikonoern  svě tlo , na kterém př ec e  závisí celá  kř estansk á víra, jim osvě tlil o  dř ívě í  jš tmu a dalo  jim také  správná slova, aby mohli vysvě tli t i.v jiným, kteří u toho neby­ li, co" se událo, a tak muř em e ř íci : Že takto mohla být Pánova  slova př edána , to př edpoklád á  tři vě ci : společ enství , kterému  o  to šlo a ve kterém se uchovala ústní a písemná podání o Pá­ novi. ^ak zvláštní  zmocně í n a pově ř ení , vyjádř t i  to ve smyslu  víry  společ enství *  A koneč ě n vnitř í n porozumě ní , úč as t na Du­ chu Pánově , . na Duchu svatém«  Vidíš tedy, že oři tvém osamoce­ ném setkání Se slovem i ve vašich společ nýc h rozhovorech o něm  nemáte př d e  sebou jen slovo:  ale vždycky  i Církev, ve které je  všechno živé: pově ř í  en i úč as t na Duchu svatém. Proto  se o­ právně ě n ř íká , že bible, obsahující Pánova slova a č iny , patří  Církvi; v jejím lů ě n vznikla a tam je chápeme. Slovo Boží  nik­ de oddě len ě od ní nenalezneš.. 

­  2  j  ­

A*: Ale ve které  církvi? Jsou př ec e rů zné .  . nei^t  Jianne: v Církvi, kde pů vodn í prvky  jsou  B.: Ř ekneme^Zncela vyvážene  zachovány: ži­vé^adání, právoplatné  pově ř ení ,  Duch svatý o Všechny kř estansk é  církv^ikdyž  se odvolávají na  Písmo, se od  tě cht o pů vodníc h prvků ně ja k odtrhují. Ale ptej  se sám sebe, kde dnes ty prvky najdeš  skuteč ě n živoucí a  v rovnováze0  Možná vidíš  teď  zř etelněi než dř j íve , jak málo  je náboženství  soukromé záležitost*  Když zač ne š hledat Pánova  slova, máš v tom už společ nost , která  je jak oficiálně  zř íze ­ na, tak i oživena Duchem, a př ipadn e  ti tě žk é ­ ve  skuteč nos ­ ti je to nemožné  ~ vyprostit  slovo z této souvislosti, abys  s ním byl sánu Nenajdeš Pána ani mimo Církev, ani za Církví  nebo nad Církvíc  0  n ě co  d á l e  A.: Promysleli  jsme, cos nám ř ek l ,a dostali  jsme se o kus dá­ lev  Našli  jsme jednoho  který nám pomáhá bibli  0 rozumě . t Ne že by vě dě l všecko př eď ™' nechá nás mluvit a pak  hledá  společ ě n s nánr  smysl* Ale vidí víc  souvislostí než my.  B.: Tím jsi nač rt l pě kn ý vzor toho3  co dě á l Církev  jako 'ízpro­ stř edkovatelk a spásy". .Dala vám /jak jsme ř ekli / Písmo,ve  kterém se vy sami setkáváte  se slovem Božím. Pak vám pomáhá,  abyste mu rozumě li , ale ne t ak  že by vám př ede m vtloukla  všecko do hlavy, nýbrž  jde tu cestu spolu s vámi, ale je zá­ roveň vlastním  svě tlem , které  v sobě soustř ed í všechny vaše  poznatky, takže najdete ve svetle Církve i to své vlastní ­ a  ještě ně o c víc.  A.: Ostatně  jsme uznali, že to s pouhým, rokováním nejde. Teď   se i společ ě n modlíme. Dě lám e to tak: Nejprve č teme ^  jako  dř íve , pak je t i c h o k d y  č ten é na sebe necháváme pů sobit , a  potom  se modlíme o správné pochopení  a taky o to, abychom si  navzájem pomohli proniknout do pravdy hloubě ji .  B.: To je jistě velmi pě kn é  a plodné. Kdo vás na tu myšlenku  př ivedl ?  A.: Sami jsme na to př išli­ : A duchovní 9 který  je vě tšino u  s námi, nás posílil a ukázal nám taky, jak to máme udě­ lat. Jsem rád, že je s námi, protože  bez ně o h bychom pravdě­ podobně zabloudili0  Ně kd o si nájdenou myslí, že je osvícený  Duchem  a naprosto př esvě dčě ně en o c pronese, ale když si to  pak č lově k uváží stř ízliv ě  a za denního svě tla , je to př ec e  scestné e To nám ukazuje  duchovní*  B.: Už  jsme  jednou mluvili c "úř adu" , kdyžvjsme ř íkali , že je  v Pánově  slově, jak k nám př ichází . Teď nahlížíš asi jas­ ně ji , jakou úlohu to mů e ž hrát, rozumí­li  se slovu ve smyslu  Pánověo  Víš, že on sám dal svým. uč edníků m velmi dů ležit é po­ kyny  zamě ř é na "úř en ad %  žq  je první obec bez dalšího uznala  a př edávala.j e  dál po staletí. Teď máš z toho zisk i ty.  4  A.: Dobré  je, že­nás ten muž nechce  získat pro ně jako u velko­ cÍrkev«  V naší skupině vládne dokonalá" dů vě , jsme jeden  ra

27 

­

druhému otevř en í  ­ práve proto, že se společ ě n modlíme  ­ a to  mezi námi vytváří  takové  spolfio^fi^tvl, jaké cítime.* že je pod­ statou Církve*  "Kde jsau  ­
­  2  j  ­

*

X k nám./ Nemusí^yi^iž^­ee va q c h p 

1 frd ffě  j áího koutku 

B.: Ale vecne  jste př ec e dosud  soukromá společ nost , která si  je př íli š dot?rá na tp, aby šla na společ no u bohoslužbu  s obyč ejný m lidem církve, kde  je samozř ejm ě hromada pokrytců a  duchovních prospě chář ů  a který  je jaksi srovnatelný  s celníky,  hř íšník y nebo i farizeji  z evangelia.  A.: Bohoslužby  jsou tak chladné! Není to už,jen zvyk? Nejsou  prostě už př ekonané ? Zní jako falešné  tony.  B.: Necítíte alespoň, že naši rodiče  tím chtě i l vyjádř t i  svou  jistě č ast o pravôu úctu k Bohu? Ostatně se už dnes staví  jinak, skromně ji * Dáváme  se víc dohromady, abychom lépe slyše­ li slovo, abychom mohli mít vnitř ně í úč jš as t na tajemstvích.  A.; A co ten každotýdenní př edepsan ý  obř ad ? Já se př ec e mod­ lím, kdy  já to cítím*  B.: Ale víš př ece , že za to, že jsi kř estan , dě kuje š Církvi,že  společ é n modlení ­ za sebe navzájem  a za všechny ­ př ed ­ chází modlitbě  soukromé. V Otč enáš i není ani jedno já, jen sa­ mé my.  A.: Já potř ebuj i prostor  svobody  s Bohémy  "komů rku " modlitby,  kde mohu být s Bohem sám. Potř ebuj i  to stále naléhavě ji .  B.: Nikdo ti tuto svobodu neúpírá. Ale proč stavět  "sám" a  "společ ně " do takového rozporu, nebo dokonce protikladu?  Vždyť jedno vyvolává', druhé o  A.: Ale stále ještě pro kř estan y nastává spousta okolností,  kdy  jim Církev se svým'uč itelský m  úř ade m vtlouká do hlavy  kdovíjaká dogmata, kdovíco lidem př edepisuje , a honí je svou  "pastorací"  jako ovce nebo JAKO brance, A to, jak mů žem e sly­ šet, dnes víc než  jindy; protože lidé  se mohli při bohosluž­ bách modlit, a dnes musí na pokyn z tlampače vstávat, sedat,  é  Hzprostř edkován í  spásy".  kleč et , zase vstát*  pě kn B. : Nerozhoř čj se nad vně u jškovostmi , ostatně  ty se upraví  samy. Dnes je mnoho prostých vě ř ících , kteří touží po  modlitbě a rozjímání, možná víc než mnozí klerikové, kteří  vě í z až po uši v sociologii, a skupinové dynamice. Zamysleme  se hloubě ji : Odkud dostala první obec svůj úř d a  a Ducha? Po­ dle svého svě dectv í bezprostř edn ě  od "^ána. A proč to dostala?  Aby tě , m kteří hledají poč átek , kteří hledají Pána, mohla za­ ruč it , že najdou, co hledajíc  Vezmi nejdř ív e úř ad , vezmi ho v jeho základních  "kně ­ ž ských" úkoriech: zmocnqÉií ke slavení Več eř e Páně a odpouště í n  hř íchů . Odvážil by ses domnívat, 'když  se ty sám nebo s ně­ kolika př átel i posadíš ke stolu, abyste si č etl i Písmo, že  chléb, který byste si mezi sebou rozdě lili , by byl skuteč ě n   "za nás obě tovan é  Tě o l Kristovo"? Možná se Kristu cítíte vel­ mi blízko, př edstavujet e  si, že je mezi vámi př ítomen ; tak to  beze všeho mů e ž být. Ale chléb je pak v nejlepším př ípad e  znamením  jeho duchovní př ítomnosti . Nikdo z vás by se vážně   ­ 

2.9 

­

—  nadhodí  ftl  udě la t  to, co dě len i  i lidé v' Clr­ k  b, ale svaté Tě o l Kristovo. U  toho druhého  je to možná  ještě zř etelně jší . Když k tobě př ijd e  př íte l a vylije si srdce, se, jak si myslí, udě la l ně o c haneb­ ného, pak mu mů žeš , jste­li oba vě ř í kř íc esíané , poukázat na  milosrdenství Boha, který odpouští i tě žk á provině ní , jak uka­ zuje podobenství o ztraceném  synu. Ale jistě tě nenapadne, a­ bys mu ř ekl : Odpouštím ti tvé hř íchy . Jak bys mohl ně o c tako­ vého udě lat ? Nepatř š í př ec e k tě , m kterým bylo ř eč eno : Komu  odpustíte hř íchy , těm jsou odpuště ny , komu je zadržíte, jsou  zadrženy. /Srov. Jn 20,2j; Mt  16,19;  18,18/  Vidíš, že vě ř í si ani jedno ani druhé nemů íc e ž vzít sám,ale  musí si to nechat dát? Ne od každého, ale od toho, kterého  k  tomu Pán na zač átk u zmocnil? A proč? Aby měl vě ř í  íc jistotu,  že dostal dar od Pána.  A.: Copak musíme  jít vždycky  takovou oklikou, nemů žem e Boha  najít také sami?  B.: Vzpomeň si, co jsme zjistili: ten, kdo v Církvi oficiálně   vede, jde s ostatními,.aby  je doprovázel až do bezpro­ n ví: Už  stř edn í blízkosti o To je natolik pravda, že kř esta když  své viny opravdu lituji, Bůh mi  ji odpustí. Tato bezpro­ stř ednos t  skuteč ě n  zde je, je pro každého, ale jen v té kř es ­ tanské  společ nosti , která má tradici, úř d a § společ néh o Ducha,  což nám ovšem teprve dovoluje najít v plné osobní svobodě př ­ í stup k Bohu a k Pánu. Církevní  zprostř edkován í  a osobní blíz­ kost k Bohu patří neoddě liteln ě k sobě. Dítě by nikdy nedospě   lo k vě dom í sebe, kdyby mu smích matky nedal najevo, že patří  jiné bytosti«  Č lově k mů e ž být já jenom v ty a my.  A.: To zni všecko velmi pě kn ě a hlubokemyslně. Ale když s tím  srovnám všechno to církevní poruč níkování... , zdá se mi,že  z osobní svobody tam moc nezů stane .  B.: Pohovoř e m  si chvíli o svobodě. A sice ne o té svobodě ,kte ­ rá jednoduše  znamená dě lat , co chci, nýbrž o tom, co každé  opravdové.náboženství  označ uj e  za skuteč no u svobodu: být scho­ pen dě la t to, co  mám dě lat ,  co mé opravdové  já požaduje, co  koneč ě n ode mne oč ekáv á Bů l h Pro kř esían a by byla svoboda to­ to: následovat Pána na jeho cestě. Každý, kdo se vě dom ě chce  stát kř eš í ane  m a dát se pokř tít , slibuje, že pů jd e cestou Pá­ novou /ten, kdo byl pokř tě n jako dítě, se musí  jako zralý  č lo ­ věk k této cestě rozhodnout/. A protože  je tu nebezpeč , í že  č lově k mů e ž pro svoje založení, následkem dě dič néh o hř ích u  propadnou sobectví, je kř estanov i  jasné, že to vlastními  sila­ mi nedokáže. Musí mu tedy být pomoženo, a sice ne  jen jednou  nebo dvakrát^  ale stále znovu. A on si také musí nechat pomo­ ci, aby to, co slíbil, také vykonal. Abý totiž vykonal to, co  sice /je­li upř ímný /  v  j á d r u  chce*  ale o č m e musí č dst ­ ně ř íci , že to fakticky  právě nechce é Je to podle  jeho hlubší  vů e l /z víry/, i když proti  jeho vů i l povrchní /sobecké/.  Právě od tohoto místa je nutné  zprostř edkován í  Církve se  všemi  jejími zdánlivě vně jškovým i nař ízeními . Jsou jako ků l,k e  kterému se př iváž e ovocný  strom, aby nesl ovoce: kdyby se 

­ 

3§ 

­

"plaai^l­p^  by se na nSm iq a poradila­  Vezmi cír­ kevní rok: Gírkxrv^ta• ­m: ip^p;f ná /­rád b;ys na to s&pomel/, že Pán  kvů i l nám trpel, na Velký pátek zemř l e a že je př imě ř , aby­ ené chom se postní dobou př ipravil i na den jeho smrti a následují­ cí velikonoč í n radost«  Církev  ti př ipomín á /radě i j bys místo  toho  jel na výlet/, aby  ses v nedě i l zúč astni l slavností díků'  za Boží otcovskou dobrotu. Církev ti př ipomíná , že Bůh nám od  pradávna dal ř ad u základních pokynů, že každý, kdo chce být  s ním v jednotě  "uchovává se č istý m  jako on je č istý " /Jn 3,3/Ł  Je to deset př ikázán í /ně kter á z nich bys rád považov&l za  př ehnan á nebo zbyteč ná/ , ony  skuteč ě n minimální požadavky na  toho, kdo chce zač t í následovat Pána. Projdi si jednou církev*­ ní př edpisy . Uvidia, že všechny  tě upomínají na vě ci , které  v tvém vztahu k "^ánu vlastně  sám chceš.  A. : Musím  si to se svými př átel i  společ ě n promyslet. Ale už  teď vidím, že jde prostě o to, vzít svůj vztah k Pánu váž­ ně a pak oř ijde , jak ř íkáš , celé  to církevní  zprostř edkován í  samo od sebe.  3.: Ano. A když je tomu tak,  ?omalu Č lově k taky pochopí, že  Církev a já nejsou dvě skuteč nosti , nýbrž že já sám jsem  Církev ­ do té míry, do jaké vrostu do jejího Ducha, Ducha,  kterého  jí daroval Pán. Pavel končí jeden ze svých dopisů ^slo ­ vy: "Nakonec, bratř , i žijte radostně, zdokonalujte se, buď e t  př ístupn i napomínání, budte svorní, žijte.v pokoji, a Bů h,dár ­ ce pokoje a lásky, bude s vámi." /2 Kor  13,5­11/ Slovo, které  se zde př eklád á  "buď e t př ístupn i napomínání", môže také zname­ nat  "povzbuzujte  se navzájem" nebo  "utě šujt e  se navzájem". Je  tady výmě a n i v osobních vě cech , př ič ž se ještě jednou uka­ em zuje, že v Církvi nezbývá př ec e  jen každému kousek  jeho sou­ kromého náboženství, nýbrž ­ při vší šetrnosti, která se musí  vždy zachovávat  ­ že každý  zde je otevř en ý pro rady  ostatních,  pro rady, které mohou být zároveň dů tkami .  A.: Znamená to, že když mě Církev posuzuje, mohu já ji posuzo­ vat také?  B.: Takové vyjádř en í není docela správné. Neposuzuje  tě totiž  Církev, ale ve  sdíleném  církevním společ enstv í  tě posuzu­ je bratr nebo sestra v Pánu, Ale takové posuzování by samo­ zř ejm ě nebylo církevní, kdyby  se tak nedě o l v lásce a v ovzdu­ ší dů vě .  ry A.: Mů e ž  tedy př ec e  jen č lově, který do Církve patř k , í Církev  posuzovat?  B.: Ano, smí, když se Církví  skuteč ě n ztotožň uje . Když na ni  nemluví  zvenč , í nýbrž má vnitř í n úč as t na všem, čo k ní  patř , í i když musí odsuzovat mnohé, a pravdě podobn ě  právem.  V té míř , e v jaké soudí, se musí také  cítit solidární. Mů že š  na to vzít Havlovo slovo:"Trpí­li  jeden úd, cítí tu bolest  všecky  ostatní údy." /1 Kor ­12,26/ V  "Tě e l Kristově" není mezi  udy škodolibá radost ani farizejství. Ten, kdo soudí, se nemů­ že cítit lépe ne­: ten, který  je souzen, než ten celník vzadu  /srov. Lk  19,2 d/ 

­  2  j  ­

Ale buč ím e č estní . Pokora mů e ž být ih0*1*^^  t a r  p se mu&i 7.™ žni t« Já dě lá m svou povin­ nost a necítím se  vě cí , když na ni jasně uká­ žu.  B.: To urč itě . Ale je zde ještě jeden č inite l hodný  zř etele:o ­ soba nebo okruh, kterým  své stížnosti př ednáším . Když mě   neovládá vlastní duch ale duch církevního  společ enství , budu  je př ednáše t tam, odkud mohu s nadě í j doufat v pomoc. Když si  tvoje matka nasadí klobouk, který se už dávno nenosí, nebudeš  na to př ec e na ulici posmě vačě upozorň n ova t kolemjdoucí, ale  spis, je­li to skuteč ě n nutné  a má­li to smysl, ř ekne š matce  mezi č tyřa oč m ima : ^oslyš, maminko, nemě a l by sis už koneč ě n   koupil nový klobouk? S tímhle  jsi trochu nápadná," ­ Staří  kř esť é mluvili o Církvi vždy żjako o své matce. Smě an šné , ne?  Ale proč to pro ně bylo bě žné ? Protože vě dě , že od ní dosta­ li li všecko: kř es t a všechny  svátosti, slovo Boží, stále nové  rady na eestu..A vždy byla Církev  starší a moudř ejš í než onij  bylgt tu př d e nimi a č lově k jí nikůy neodroste. Č lově k se v ní  mů e ž  stát jen plnoletým, když nejhloubě ji ,  jak je to jen mož­ né, vroste do  jejího vnitř níh o smýšlení, ale to nemá konce.By­ la by to oč ividn á známka nezralosti, kdyby  si ně kd o oproti  Církvi př ipada l  jako dospě lý * Možné, že už nemů žeme  obraz o  "mat$e" Qírkvi užívat tak nepromyšleně. Ale obsah sám mů žem e  naplnovat bez dalšíhoo. Č m í hloubě i j se vžijeme do vě i c našeho  Pána a zasadíme  se o ni, tím hloubě i j  si uvě domíme ,  jak mnoho  máme za všechno dě kova t jemu i jí, a nesmíme  je rozdě lovat .  "Hlava" a "tě lo" , "ženich" a "nevě sta " jsou jedno. Ř ekněe na  m 'záver toto: osobní náboženství  je protiklad k soukromému nábo­ ženství; č m í bude náboženství osobně jší , tím bude také otevř ­ e ně jš í pro společ enství . To odpovídá nejhlubšímu tajemství Bo­ žímu: Syn, Otec, Duch svatý  jsou v jednotě Boží nezamě niteln é  "osoby", ale to jen díky več fi é výmě ě n lásky mezi  sebou.  Př eložen o podle vydání H$ns Urs von Balthasar:  Was geht mein Glaube die Kirche  an?, St. Benno  Verlag Leiozig/Verlag  Cordier Heiligenstadt,  1981 

­ o 0 o ­ Církev se "též sama sxává matkou 

když př ijim á vě rn ě  

Boží slovo". Jako Maria, která první ze všech "uvě ř ila" , když  souhlasila s Božím slovem^  zjeveným při zvě stování , a ve všech  svých Zkouškách až ke kř íž i zů stal a tomu slovu vě rná , tak se i  církev 'tetává matkou", kdy>ž př ijím á  s vírou Boží slovo"a kázá­ ním a kř te m rodí k novému a vě č ném u životu dítky pod vlivem  Ducha svatého narozené  z Boha*'  Encyklika papeže Jana Pavla II. Redemptoris mater  č. 43 

­  2  j  ­

^­­xxôkOo o.c o o o o o Q o o oooooocfc ooo  oooooooooo ooaa^a^o oao^<xv or> o o n rxv*  ­ lt rozjímání  ­ k rozjímání  k rozjímání ­ k ro z j íxa4níľ .­ ooo o oooaoo*ooooi>Qja^  o c o o o o o o o o o o o oaoaoó­oao o­aooooooooooo  JAN PAVEL II. 3E MODLÍ S MLÁDEŽI  "Pane Ježíši, př icházím e k tobě zblízka i zdaleka, ve spo­ jení s Petrovým nástupcem a s vykoupeným Božím lidem na zemi.  Neutíkáme př d e  svou dobou, neleká nás naše mládí. Ale  př ec e máme př d e oč ima , že naše putování dospě o l do rozhodují­ cího úseku.  Pane, lidstvo, které  jsi vykoupil, př ekoval o mnoho radlic  v kopí., Zdá se5  že hrozby  a úzkostné výkř ik y umlč el y písně ži­ vota. Šíleným  se jeví plán nové babylonské vě že , a ještě zne­ pokojivě jš í  se jeví budoucnost, narýsovaná  tě mi , kdo stavě i l  na písku.  Proto  se obracíme k tobe, Pane, vystup znovu na horu.Jde­ me  s tebou, abychom slyšeli, jak hlásáš naší generaci  základní  zákon pravé blaženosti. Hlásej nám př ísli b a návod: Blahosla­ vení strů jc i pokoje, nebot budou nazváni Božími dě tmi *  Nechceme př ekročt práh tř i etíh o  tisíciletí  tak, že bychom  s  sebou táhli kanóny  a trosky*  Chceme ho zač t í v tvém jménu a  nést snopy, bohaté na zrní a potě ši t všechny  stoly tvým chle­ bem a tvým př átelstvím . Víme, Pane Ježíši, že tento úmysl žádá  nyní naši dobrou vů i l a bdě los t v životě c Dej nám pokorné  srd­ ce, abychom chápali pravdu a odmítali lákavé př ízraky .  Dej nám  svobodu své milosti, abychom žili, ve  spravedlnos­ ti a odpově dn é  lásce. Nauč nas vytvář t e novou kulturu, na kte­ ré by se mohli podílet všichni lidé, všechny  skupiny, národy a  rasy.  Dej, at se svět nespř p+^l í  s krátkodobým mírem, který jsi  ty odmítl. Pane Ježíši Kriste, dej nám  s v ů j  m í r ,  který  vychází z tvého srdce, mír v pravdě, spravedlnosti  a lásce.Dej  nám svůj mír ne jako žárlivě stř ežen é vlastnictví; svěř ho  dnešní mládeži, abychom se o něj sdíleli s tě mi , kdo­ po něm  lač ní s  jako drahocenné dě dictv í pro  5  abychom ho nechali rů t pozdě jš í č as y *  Mistř , e nauč nás nést na pouti k Otcovu domu bř emen o kon­ fliktů naší zraně é n př irozenost i * Udě le j z nás stoupence Ábela  všude, kde dnes žije, Ábela chudého a pohrdaného, Ábela staré­ ho a nezamě stnaného ^ pronásledovaného  pro svouvvíru, Ábela,  který  se nemů e ž bránit v lů ě n své matky.^Odpust nepř ítel i  v naši době, protože neví, co dě lá . Obrat utiskovatele  a ná­ silníky k svému pokoji«  Dej vládnoucím  a vů dců m národů svě tl o  a odvahu př eruši t spirálu bláhové logiky, která vede k tomu,že  bere zásoby urč en é životu, a používá  że k smrti a k znič en í  planety.  Ježíši, bud  ty naším pokojem. At tvůj svatý Duch uč in í  naše  srdce pokojnými pomocí  svátostí  tvé církve. Tak se mů žem e  my  sami stát pokojem pro všechny naše bratry  a sestry. Pro na­ še mladé lidi, Pane, at że  t v á  M a t k a  zrcadlem tvé  tvář , e v které  září smíř en í s Bohem, s vlastním  já a se svě­ tem.  ­  2  j  ­

M a r i a  at je naáím vzorem, aby by  S^o ­tnrpá­ livé, odvážné  a neo^avJun^  at peč uj e o na­ še réfl^rj­J^  zasadilo násilí.  Pane, v noci, kdy  ses narodil, slyšeli chudí betlémští  pastýři př ísli b  tvého pokoje>  My jsme dali v sázku svůj život a vě ř íme , že boje našeho  století jsou smrtelným zápasem starého  svě ta . Ale jsou to také  _bŁles­tir ve kterých se rodí  s v ě t  n o v ý í  V Ř ím ě na námě st í svatého Petra, Kvě tn é nedě ě l  1986  ~  o  0  X  0  o  ­ Co se pak týče toho trojího způ sob u života, totiž života  v ústraní, ve veř ejnost i  a synthesa obojího: mů e ž kdokoli žiti  kterýmkoli  z nich bez úhony víry a dojiti vě čé odmě n ny ; př est c  není lhostejno, č eh o se př idrž í z lásky k pravdě a co vynaloží  na službu lásky. Nikdo nemá žít v ústraní tak, aby v tom sou­ kromí nemyslil na prospě h c  bližního, nikdo se nemá vě nova t ve­ ř ejnost i tak, aby netoužil vhroužit se v Boha. V ústranní nemá  č lověa blažit neč k inn á prázden, nýbrž hledání a nalézání prav­   v dy»   č ini l pokroky  a neskrýval  svoje obavy př d e dru­ hým. V životě veř ejné m nemá zase toužit po hodnosti nebo moci  v  tomto životě, protože všecko pod  sluncem  je marnost, ale po  tom díle,, jež tato hodnost a moc umožň uje , koná­li  se správně   a  s užitkem, tj. tak, aby vedlo k blahu podř ízenýc h ve smyslu  vů e l Boží,­ o tom jsme pojednali výše. Proto dí apoštol: "Kdo  touží po biskupství, touží po dobrém díle" /1 Tim 3,1/* Chtěl  tu vyložit, co je episkopát, protože  je to jméno díla, nikoli  hodnosti. Je to totiž slovo ř eck é  a pochází odtud, že př edsta ­ vený na podř ízen é dává pozor, tj. stará se o ně;  "skopos" je  totiž  "pozor", takže  "episkopein" bychom mohli př eloži t jako  "dávati pozor". Tedy ten, kdo netouží pomoci, nýbrž po moci,má  pochopit, že biskupem neni* 

sv. Augustin, De civitate Dei, kniha  19, kap. 19 

­  2  j  ­

V  v O  .'O O v/ o oooaoo OOOOOOOOOOOOOOOOOOO O 00<XK>000000^  ll­teratura ­ Iľ tter^tmrs?—^JjL±ÄP€rtxnľ ­ literatura  e' ­ literatura  ooooooonoooooo000OOOOOOOOO0OOOOOO0OOOOQOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO00o  Př emys l Rut  DVANÁCT ROZHNEVANŻCH A^OŠTOl.Ô  Kohout  zakokrhal a apoštolově  z orloje  se zase na hodinu  ocitli ve tmě. Zavř eným i neprů hledným i  okny  slyšeli, jak se  dav tam dole na námě st í rozchází poně ku d  zklamán, tohle že je  všechno.  Svatý Ondř j e zabil č ervotoč e a zaklel:  "Uz se mi to zají­ dá, Jestli  si myslíte, že to naše bohulibé  apoštolské  pů soben í  ještě mů e ž ně koh o obrátit na víru, tak jste smě šní . Dě lám e ze  sebe šašky: necháme na sebe hodinu č ekat , potom se za blázni­ vého cinkání objevíme v okně, aby  si nás mohli vyfotografovat  a ukázat si na nás prstenu  A. pak zase spadne klec, lidé si  jdou po svých, jen my  tu dál kašleme  staletý prach, který  jsme  na chvilku rozvíř ili , a mrzač ím e  si prsty V ozubeném  soukolí.  To  je celý nás apoštolát. Ale  já už  js­em skonč il! "  "Tak mluvíš právě  ty, jenž /jsi býval prvním vykladač m e ú~  myslů Páně ?" , ozvalo  se za ním. Ondř j e poznal hlas Bartolomě­ jů « v  Byl to hlas č lověa zvyklého nosit na trh k :  vvlastní ků ži hlas schopný  tiché domluvy  a zároveň jaksi poutově nápadný,  hlas myslitele  a herce.v  jediných ústech.  "Máme př íležitos t  jedenkrát  za hodinu oslovit  shromáždě é n mě štany . Místo toho  vždycky podlehneme nemilému př ekvapení , že k nám vzhlížejí ne  jako k uč edníků m Kristovým, ale jako k atrakci hlavního mě sta .  Víme však  jistě, že v zástupu př d e  radnicí není nikdy  ani jer:  den, který chce slyšet naše^svě dectví ? Odkdy  ti vadí být pro  smích těm ostatním, Ondř eji? " ­ "Kdybych jim.byl pro  smích,byl  bych štastný  a kázal bych, až by se hory zelenaly. Ale já už  jsem k smíchu jenom sám sobě " *  51  Já mu rozumím",, zastal se Ondř ej e Tomáš.  "Je možné  obrá­ tit na víru celý svě , t dokud  vás celý  svět př ekř ikuje , ale ne­ ní to možné, když vás prostě př ijm e  jako kulturní faktum."  "My si tu ř íkám e s Malým Jakubem", potvrdil Jakub Velký,  "že nejhorší na tom př ípad u  je, jak jsou ti mě štan é  umě ními ­ lovní. Jak by bylo takovému otci rodiny  a obecnímu radovi,kdy­ by najednou  zjistil7  že se na ně o h všichni dívají  jako na mi­ strovský kousek gotiky? To je potom  tě žk é mít ně jak ý  obsah,  když na vás všichni obdivují formu2  Jak máme ně o c  znamenat,  když  se všichni obdivují  jenom tomu, kdo nás udě lal ? Prý mistr  Hanuš!" ­ "My že jsme dílo mistra Hanuše?", skoč l i mu do ř eč i  Šimon Horlivec,  "Naopak! Celého mistra Hanuše  jsme udě lal i my!  Co by bez nás byl? Staropražská figurka! A díky nám  je umě lec ,  nad  jehož slepotou se dojímá každý prů vodc e  cizinců! Je pozo­ ruhodné,  jak se tomu nesmrtelnému umě í n podař il o  znehodnotit  filosofii, historii, o teologii nemluvě! ­ Já už se taky v tom  okně neobjevím!"  "Co ty si o tom myslíš, Jidáši? Máme  se ještě profanovat  př d e  zástupy?", otázal se svatý Petr, významně  cinkaje klíči  od nebeské  brány. ­ "Není dů ležité , co si myslím  já, nýbrž  J ­ ­  2  j  ­

Š&kfc g e­ ti&o o r • ^^tMxiy • Navrhuji,  . Muž o., kdo  je ochoten ve v o d ^ d W e t  v tejnných zuecn penoa  proto, aby mohl hodinu za hodinou sledovat, ,jak se rozšiř uj e  propast nedorozirnení mezi ním a svě tem?" v  Nevíme^  kolik rukou  se zvedlo, nebot nebylo vidět ani na  špič u k nosu. Bylo však  slyšet vlastního  slova, a svaty Jan,  miláč k e Páně, vě dě, že to slovo musí ř l íc i on:  "Jak vidím,Ji­ dáš už jiný nebude a vy  také ne, když se ještě necháte  obei:  lstít. ­ Zdalipak,jsme  to vů be c my, kdo se na zazvoně í n musí  dostaviti a na zakokrhání opět rozejiti? Zdalipak  jsme to my,  kdo hodinu co hodinu podobni dř evě m loutkám, poskakujeme na  ný chodníku, zvedáme dě i t na ramena a ukakujeme  prstem? Zdalipak  koneč ě n nám a nebo Pražanům př ísluš í poslání své zkoumati a  pů soben í své ospravedlň ovati ? Ne my  jim, ohi pod  okny našimi  se př edvádě , pro naše pouč jí en í i pro kratochvíli. Nebylo by  od nás moudré př ipravit ! se o tu podívanou."  Svatý Jan umlkl* Matouš Evangelista a svatý Filip se  svatým Judou nelitovali5  že zachovali mlč en í po celom "dobu.  Zazněl zvon a apoátolové  jeden po druhém př istupoval i k^oknu,  aby tam dole  zase spatř il i podivuhodné figurky dávného Ř ezbá ­ ř . e 

O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O Ô O O O O O O O O C K J J O O O O O O O O O O O O O O O O O O 0 ^ 

portréty  ­ portréty  ­ portréty  ­ portréty  ­ portréty  Ooooooooot>oooooooooooooooooooooooooooooóooooooooooooooooooooo  PIUS XII  /K tř icátém u výročí úmrtí./  Eugenio Pacelli  se narodil v roce  1876 v rodině ř ímskýc h  "č ernýc h patriciů , " vrstvy  tradič e n spjaté se službami Svatému  stolci. Č ast o  se př ipomíná , že hned po kně žské m  svě cen í /1899/  pů sobi l ve službách kurie v Kongregaci pro mimoř ádn é  církevní  náležitosti. Nelze ale opomenout vě decko u a pedagogickou orá­ č : i př ednáše l na Akademii Apollinář ov ě kanonické  právo a pak  diplomacii  a mezinárodní právo na Academia dei Nobili Ecclesi­ astici. Jeho portrét dokresluje  péče o dů stojnos t  liturgie,ko­ nání služby  zpově dník a v Chiesa Nuova, duchovní cvič en í pro  dě lnice . Vyuč ova l dě i t katechismus, vedl mariánskou kongregaci  a byl č lene m kně žskéh o  bratrstva III. ř ád u svatého Dominika.  V konklave, které  trvalo jen od rána do odpoledne  2.bř ez ­ na  1939, byl kardinál "Pacelli zvolen ve tř etí m  skrutiniu za  papeže. Pius XI* prý volbu °acelliho př edvídal . Chápal, že  církev v tě žkýc h letech^  která nastávají, bude potř ebova t na  Petrově stolci pontifika zbožného, milosrdného, ale i silného  a nezdolného. Podle Malachiášova proroctví měl mít nový ř ímsk ý  velekněz titul Pastor  angelicus. 

­  2  j  ­

*

Volbu př i^talA ^ y?ich&Xiř. M  9­ s.l v téjto­k^^  do­ ba př é^nirfr . Neradovali  se ale na<^TTtrtl vů dcov é  ani italští  fašisté. Nový papež byl sice  znalcem ně meck é  církevně  politic­ ké problematiky  a.př ítele m ně meckéh o národa, ale nebylo možno  zapomenout, že byl nejbližším  spolupracovníkem ^ia XI. v době,  kdy v encyklice Quadregesimo  anno  se ozvalo krajně kritické  posouzení  italského fašismu a kdy L.také vyšla encyklika Mi t  brennender Sorge odsuzující nacismus.  ^ius XII. se snažil do posledního  okamžiku zabránit vy­ puknutí války  a udržet od .ní asooň Itálii. Jeho diplomatická  akce u Hitlera poč átke m kvě tn a  1939 neuspě la . Heslem  jeho pon­ tifikátu bylo  "Mír ze spravedlnosti". Ač kol i na úrovni veř ejn é  politiky  zachovával  za války  i v nové  situaci po ní nutnou ne* ­ utralitu, neváhal jasně ř íka t stanovisko  církve k totalitním  ideologiím, které  zmítaly  svě tem . Jak motto  svého pontikátu  chápal a jaké postoje  zaujímal, lze ilustrovat na ně kolik a my­ šlenkách z rozhlasové  promluvy vysílané  1. č ervn a  1941:  Př íkaz y  př irozenéh o  práva a pravdy obsažené ve Zjevení,  plynou  jako dva proudy rů zným i cestami, ne v rozporu,  nýbrž ve vzájemné  shodě, z téhož Božího pramene. Církev  stř ež í nadpř irozen ý kř estansk ý  ř ád , ve kterém se setká­ vají př irozenos t  a milost. Má povinnost formovat  svě do ­ mí, a také  svě dom í tě ch , kteěí jsou povoláni, aby ř eši ­ li problémy a plnili povinnosti  souvisící se sociálním  životem. Na formě, kterou dostala společ nost ^  na jejím  souhlasu nebo nesouhlasu  s Božími zákony, závisí, zda  se do duší vtiskuje  také dobro nebo zlo*..  Ochrana nezadatelných práv č lověa a zajiště k í n  toho,aby  plnil své povinnosti, má být podstatným  úkolem každé  veř ejn é moci. Není snad  stát povolán, aby podporoval  pravý význam  společ néh o dobra? Z toho vyplývá, že péče  o  s p o l e č né  d o b r o  tohoto druhu nedává nad  Č len y společ nost i  tak Širokou vládut ^žfe­by veř ejn á moc  mohla omezovat individuální Č innos t popsanou výše, bez­ prostř edn ě  rozhodovat  o poč átk u nebo o konci /mimo zá­ konného  trestu/ lidského života, vymezovat podle svého  zdání způ so b  jeho fyzického, duchovního, náboženského a  mravního rozvoje v rozporu s osobními povinnostmi a  Łrįvy č lověa a s tímto zámě k re m  též rušit nebo  zpochyb­ ň ova t př irozen é  právo na hmotné  statky. Chtít tak širo­ kou pů sobnos t moci odvodit z péče o společ é n  dobro by  zna enalo  totéž,  jako popírat  sám smysl společ néh o  dob­ ra a upadat do bludu, který  tvrdí, že vlastním cílem  č lověa na zemi  k je společ nost , že společ nos t  je cílem  sama pro sebe, že č lově k nemá  jiný život, který by na  něj č ekal , než ten, který končí zde na zemi.  Síla Pia XII. nebyla  zdaleka jen ve vně jš í oblasti života  církve.  I uvnitř  společ enstv í  církve  silně poznamenal  její In­ stituce, teologii  i duchovní život. Př inejmenší m  je tř eb a zmí­ nit  jak odvážně  otevř l e kardinálske  kolegium mnoha národům a  rasám, že encyklikou Mystici  corporis rozvinul proti dř ívě jší ­

­  2  j  ­

spis instituč ě n  a právnicky  vykláä^^^kkX^s^oXQ^xi­ i^­é^tí  ^ r é ^ k ^ J a k o  tajemného  tě a l Kristo­rč , ve kterém má každý  T č le n  Božího  vlastní poslání. Dvě dalái .en­ cykliky  posunuly  dále  biblické  bádání a liturgické  hnutí. En­ cyklikou Provida mater Piusx XII. vytvoř l i podmínky  pro život  nové formy  zasvě cenéh o  života, sekulárních  institutů.  Jakkoli  se Pius XII.  jako osobnost lišil od  svého ná­ stupce,  "pastýře  a kormidelníka"  a papeže  II. vatikánského  koncilu Jana XXIII., mů žem e ř íci , že  jeho pontifikát uzavř en ý  úmrtím 9. ř íjn a  1958 znamená i ochranu kontinuity  a integrity  církve  a jejího uč ení , ale  také otevírá  cestu koncilu, novému  probuzení a obnově církve v našem  století*  Zpracoval: ­brod­

PAVEL GOJDIČ   Koncem dubna  T950 se konalo v Prešově  "mírové  shromáždě­ / při ně ž m mě l i  ř eckokatolič ­ ní" /tenkrát bě žn á akce  o .raníků , tí vě ř í  íc této oblasti vyjádř t i aklamací  souhlas s př ipojení m  k  pravoslavné  církvi. Již po  týdny  byla tato akce  př ipravován a  v okresních  shromáždě ních .  Plán měl politické  pozadí. Moskva  používala pravoslavného  patriarchátu k upevnení  své  centrální  diktátorské moci. Shromáždě í n  se konalo v hotelu  "Uč ernéh o  or­ la". Nad př edsednický m  stolem visel velký dř evěý kř n ž í  a z o­ bou stran obrovské  obrazy moskevského  patriarchy  Alexije  a E­ leutheria Voroncova, nedávno  dosazeného v Praze  do funkce  ex­ archy. Z boč ních­stě n  shlížely na shromáždě é n  obrazy Stalina a  prezidenta Gottwalda. Nad hlavou př edsed y  se skvě a l velkými  písmeny  slova bible:  ,fr)okoj vám" a výzva "Slované,  chraň e t se  Ríma",vpodvržený  výrok př ipisovan ý  svatému Metodě ji .  "Žurnál moskevského  patriarchátu" mluvil pozdě i j  o č ty ­ ř ec h tisících úč astnících ,  z toho 820 laických a 100 kně žskýc h  delegátech. Shromáždě ní , které mě l o  za cíl odsouzení unie, bylo  zahájeno  zpě ve m Vstal z mrtvých Kristus. Soudruh Benický, pre­ zident ústř edníh o  výboru pro návrat k pravoslaví,  prohlásil:  "Dnes jsme  se stali  svě dk y rozpuště í n poslední ř eck é  eparchie  v Prešově " . Odpadlý kně   zM* Knap volal ke  shromáždě ným :  "Pryč   s Ř ímem , pryč  s Vatikánem, pryč  s váleč ným i  štváč i! "  Na konci tohoto divadla, které  se samo prohlásilo  za sy­ nod,  se vydala delegace k poslednímu ř eckokatolickém u  biskupo­ vi země /biskup  z Mukač eva , Romža, byl  již odstraněn z cesty  nastraženou nehodou/, Pavlu Gojdič ovi ,  aby ho  informovali  o u­ snesení  synodu a př iměi ho k vydání klíčů od katedrály  l svaté­ ho Jana Kř titele .  Odhodlán a dávno vnitř ě n  př iprave n př ija l útlý, drobný  biskup delegáty. Když  se dově dě, že má vydat klíče  l od kated­ rály, pokoušel  se získat  č as . Mezitím  odstranil  jeden z jeho  kně í ž Eucharistii. Klidným  tonem ale rozhodně vysvě tli l Gojdič :  svým návště vníků, že shromáždě m í n  "U č ernéh o  orla" nelze pova­ žovat  za právoplatný  synod  a že není oprávně , n k tomu, aby 

­  2  j  ­

v y ^ i idl&Q ke  ­• —r.i^li , p«|riciA  tu za jeho klid. Biskup Gojdič byl zatč n e a poštvaný dav zaú­ toč l i na katedrálu. Užhorodská unie z roku  1646­49 byla pro­ hlášena za ukonč enou *  Jako první př evza l osiř el é  biskupské  sídlo prešovský pravoslavný  biskup Alexej Bě ­chtě rev , bývalý  dů stojní k Rudé  armády.  Jako krátký film se odvíjely př d e  oč im a Pavla Gojdiče  rů zn é úseky  jeho života.  Narodil se 17. č ervenc e  1888 v malé vesnici Ruské Peklany  na území své pozdě jš í eparchie. Tam byl jeho otec farář em . Dva  starší bratř , i Kornelius  a Ště pá n byli knšží. Jeho sestra se  vdala za kně ze . Rodina se rozhodla, že Petr /jeho kř estn í jmé­ no/ bude právníkem nebo lékař em . Avšak vyšší instance  změ nil a  plány. Nedal  se zviklat ve své vů i l ­ stal se kně zem . Je to  vlastně ke cti pro vzornou kně žsko u rodinu.  Na podzim  1907 vstoupil do kně žskéh o semináře v ^rešově.  Jeho biskup Johann Vályi brzy objevuje  jeho schopnosti a posí­ lá ho na vyšší studia do ústř edního^seminář e  v Budapešti. Ř ­ e kové a latiníci se tam společ ě n př ipravuj í na kně žsk é  povolání  s  tím rozdílem, že se kandidáti ř eckokatolickéh o kně žstv í moř­ x  hou ženit. Když se bě he m posledních exercicií př d e  svě cení m  mluvilo  o celibátu /je to dů vo d  tř eni c ­ ř eckokatolíc i  opou­ ště í j prostory  seminář , e aoy se tam vrátili  tě sn ě př d e  svě ce n  ním jako ženatí/, .Gojdic  se dobrovolně rozhodl pro celibát.  Byl vysvě ce n na kně e z  27. srpna  191 U  Následujícího  roku žil u svého otce ve farnosti Cigelka a  vypomáhal sousednímu nemocnému faráři v Pitrové. Potom byl  jmenován prefektem v internátě alumnů, který náležel k diecé­ zi. Kromě toho byl uč itele m xnáboženství v Prešově. Mládež byla  Gojdič m e nadšena. V roce  1917 př evza l malou faru Sabinov. Když  po první svě tov é válce biskup Novák, smýšlením Maď ar , opustil  území bývalé monarchie, povolal správce biskupství Rusnák  schopného kně e z do č el a biskupské kancelíř . e Znechucen př íli š  lidskými aspekty  svého úř ad u /intrikami, malichernostmi, zá­ vistí/, rozhoduje  se introvertní Gojdic pro pů vodn í náklonnost  ­  stát se mnicheiiic Svým rodič m ů napsal:  "Co mohu oč ekáva t od  svě ta ? Biskupskou hodnost? Jsem toho nehoden. Stát se monsig­ norem? Ně o c  takového mne nevábí. Jsem př esvě dč, že zů en stan u 1  li ve svě tě , stanu^se neplodným  stromem." 22. č ervenc e  1926 se  za ním uzavř el y v Č ern é hoře brány baziliánského kláštera, po­ jmenovaného po svatém Mikuláši. Př ija l ř eholn í jméno Pavel. I  když si tak př l á klidný usebraný  život v modlitbě a meditaci,  urč l i pro ně o h Bůh cestu méně  schů dnou .  P. Gojdič byl jmenován apoštolským  administrátorem v Pre­ šově a titulárním biskuoeni z Harpasy. Po urč ité m  zdráhání př ­ i jal nový úř d a  27. února' 1927.  Vzdáleni veškerého  ekumenického  smýšlení bojovali mezi  sebou pravoslavní a kř estan é Unie tuhý boj o každou duši. Pro­ selyté byli v módě«  Pavel Gojdič podstupoval  tento boj vlast­ ním způ sobem : v modlitbě  a horlivé  pastoraci. Pobízel k tomu  také své kně ze . Když vypukla druhá svě tov á válka, ukázal se  jiný rys jeho charakteru:  żjeho charitativní smýšlení .Uprchlíci 

­  2  j  ­

a pronásledovaní  židé našli u ně o h úkryt­­na^t&lo* Na vše po­ tř ebn é při tě cht o  akcích dohližel..^4iiu  n o válce  vyjednával  s pomocným dílem V a h ~ i k ^ r n ] A  S NCWC War Relief Service, aby  opatř Łr~sinr? W  a ošacením  Avšak  jemu, muži modlitby  a meditace, který do svého  spartánského uspoř ádán í  dne vkládal místo  oddechu u kávy dlou­ hé modlitby př d e  svatostánkem,  šlo také o zduc.hovnení víry  je­ ho lidu«  Organizoval lidové misie, vyvolával liturgická hnutí,  aby př iblíži l svým vě ř ící m  byzantskou bohoslužbu. Uspoř áda l  Rok EucharistieMariánský  rok a konec­ně Mě sí c duchovní  obno­ vy, Není divu, že populární biskup  stál v cestě Sově tů. Již  m od roku  1947 naléhaly na  jeho  zatč ení «  Slovenské  úř ad y vě děy  l o jeho oblíbenostiva váhaly  ­ teprve když komunisté  puč m e př ­ e vzali moc v č ele m Č eskoslovensku , podař il o  se uskuteč ni t  tento  plán. Bezmocně prohlásil  jistý dobromyslný  funkcionář:  "My už  teď nemů žem e pomoci*  Jsme. nyní př ím o podř ízen i Moskvě " «  Od  10«  do 15c  ledna  1951  se stal př ípa d  Gojdič  jedním  z č etnýc h monstrenrocesůc  Když  jej př ede m  "př ipravili "  bitím,  sešroubováním palců a elektrickými  šoky, domnívali  se* soudci,  že s ním budou mít lehkou práci př d e veř ejností c  Bylo mu nabí­ zeno  také postavení pravoslavného patriarchy  pro  Č eskosloven ­ ské, pokud  by byl ochoten př ijmou t pravoslavnou víru. On však  na to nepř i  istoupil *  »  Ve stř ed u  10. ledna stál P. Gojdič  spolu se svým kolegou  biskupem Jánem Vojtaššakem  a Michalem  Buzalkou př d e  "lidovým  soudem". Soudu př edseda l Karel Bedrna,  jemuž  asistovali dva  soudci  z lidu a dva soudci  z povolání*  Státní prokuraturu  za­ stupoval dr. Ján Fejes, Svě dkov é  pro obhajobu  nebyli  nutní,po­ ně vad ž ­ jak se př edookládal o  ­ Gojdič všechno př izná . Když  proti všemu oč ekáván í vyslovil v soudní síni své  jasné  "nevi­ nen", vypnuli i mikrofony o  Vlastní dů vo d  této  soudní pomsty  byl zamlč en . Místo  toho  se ř íkal o v obžalobě:  "Obžalovaný Gojdič  jako  żapř isáhl ý ne­ př íte l socialismu a pokroku  prováděl na rozkaz Vatikánu špio­ náž proti SSSR  již za tzv, Slovenského  státu. Špionážní  zprávy  dostával  od kolaborantů  s nacisty, kteří prchali př d e  Rudou  armádou. Př edáva l  je internunciovi  Burziovi v Bratislavě *. . "  Zbytek  je možno  si odpustit,.  Na konci tohoto divadla byl P. Gojdič  odsouzen  "jako je­ den z nejodporně j^íc h  úč astník ů velezradného  spiknutí" k doži­ votnímu trestu odně í t  svobody* Mezitím putovali  kně í ž a ř ehol ­ níci do koncentrač níc h .táborů. Jejich domy byly  vyvlastně ny .  Nad kvetoucím náboženským  životem  se rozprostř l e železný  závoj  útlaku. Avšak uniatskou  cirkev nezlikvidovali.  V roce  1956 stálo  př d e  jiným soudem v Košicích 70 laiků.  Obžaloba  jim vytýkala ilegální rozšiř ován í  ř eckokatolickéh o  vyznání. Vzpomně i l  si i na  Gojdič , e který  byl mezitím  př ­ e vážen z vě zen í do vě zení   Pokoušeli  se mu nabídnout nové mož­ c nosti. Měl by se objevit př d e  soudem a svě dčt proti  i obžalova­ ným /!/ a tak získat propuště í n na svobodu*  Svým klidným  způ­ sobem odmítl tuto možnost«  Byl beztak  u konce  svých sil. Jeho  podlomenému  zdraví ­ trpěl rakovinou plic ­ nebylo  již pomoci« 

­ftf<)  fe^P^^P^:týnh  n^.­rnggni n }  17.  Sŕ ^L  mohlo  ,  být jeho jméno z a ř 2 0 .  století. Jelio  spoluvě zeň , farář Vrana, mu udě li l poslední  absoluci.  Byl pohř be n do prostého hrobu na hř bitov ě pově stnéh o  vě­ zení Leopoldov, kde naposledy  žil. Ani  jeho sjestra Helena ne­ smě a l vě dě, kde byl pochován, Jedině  t č ísl o 681 na prosté  dř e ­ vě é n  tabulce  signalizovalo místo  neho posledního  odpoč inku,Te ­ prve bě he m pražského  ^ara v r.  19&8 byly  jeho pozů statk y  exhu­ movány. Vrátil se ještě  jednou do své katedrály v Prešově. Pět  dní př echázel y nekoneč é n  zástupy  lidí kolem jeho katafalku.  3. listopaduvbyl uložen k odpoč ink u v kryptě domu. Spolu­ bratr a spoluvě ze ň Basil Kopko, další vyznavač, sloužil po­­ hř ebn í obř ady . Za A. Dubč ek a mohl^ být vytiště y n vzpomínky  na  P. Gojdič . e Jeden z jeho  spoluvě zň, F. Ondruška, podal zprávu  ů v Katolických novinách pod  titulem: Konec velkeho života ­ o  dnech biskupa ve vě zení . Byl i tam př íklade m klidu, dobroty  a  trpě livosti . Vypravovalo  se, jak nekuř k á Gojdič  př enecháva l  své denní př íděy  l cigaret  jiným. Ba chodil i sbírat nedopalky,  aby potě ši l druhé. Č ast o nechávali vě zň é úmyslně upadnout  ov \  nedopalky, aby udě lal i biskupovi  radost z nálezu.  Když po pražském  jaru následovala sibiř sk á  zima, uprchli  mnozí Č eš i do Rakouska. Mezi nimi i př íslušní k  tajné Státní  bezpeč nosti , který  byl př ítome n u Gojdič ov a výslechu. Vyprá­ vě , l  jak jednoho dne objevili defekt r^a "železná  botě . " Tak se  jmenovala železná deska v místnosti pro výslechy, na níž byli  stavě i n  tvrdošíjní vě zni , aby se pomocí elektrických Šoků sta­ li povolně jšími , ^ř s e zapnutý  proud nejevil biskup žádnou re­ akci. Byl naopak ponoř n e do modlitby. Když chtěl vyšetř ovate l  zkontrolovat  zař ízení ,  srazil ho proud  k zemi ­ ­ ­ ­ At již legenda nebo  skuteč nost , bývalý álen StB trval na  své výpově di . Vě ta , kterou F* Ondruáka napsal ve  svém č lánku ,  platí: Biskup Gojdič  se stal muč edníke m  své víry*  oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo  recenze  ­ recenze  ­ recenze  ­ recenze ­ recenze  ­ recenze  00oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo  iíIilIi^IIiSB^"*"  V tomto  sedmdesátistránkovém  dílku, jedné z  posledních  prací vě hlasnéh o  autora, máme hutné rozjímání o Marii, Matce  Páně a o jejím úkolu v dejinách  spásy. Již v  1. kapitole o Že­ ně na poušti ukazuje na základě Zj 12 Mariino hluboké  typolo­ gické  spojení s Církví. Maria  je Matka Církve a souč asn ě Matka  Církev," nebot podvkř íže m  se stala "spolu s miláč ke m Páně pra­ vzorem a první buň ko u Církve  a souč asn ě př ijal a apoštola a  s ním všechny  ostatní kř estan y  za své dě ti . Sama již prožívá  to, co v budoucnu bude údě le m  jejích dě tí . Autor př ipomín á  stíny,., které prošly  jejím životem^za Kristova dě tstv í i pozdě­ ji: pohoršení  a podezírání Nazaretanů na základě neobvyklých  ­ 

41 

jejího Syna, ne po ciaopeiií­­^^  se chtě o l  zmocAii. Ježíše  bah.am~~j­eho verejného pů sobení , ztráta  dvanáctiletého v J^í^alÄae. Deti Ženy  a deti draka vedou spo­ lu válku;vzbrení  dě í t Ženy však není nic  jiného než  "vytrva­ lost kř estanů , kteří zachovávají př ikázán í Boží a víru v Ježí­ še" żZj 14,12/. Dě i t Ženy bojují a jsou ně kd y  i př emoženy , ale  ona Žena /t.j. panensky  rodící Církev/, ač kol i  je pronásledo­ vána, nebojuje,  je po celou dobu dě ji n skryta na  "místě př ­ i praveném  od Boha", kde  ji Bůh živí.  Ve 2. kapitole  autor obrací pozornost k Mariiným  duchov­ ním porodním  bolestem. V tajemství  jejího panenského  tě hoten ­ ství se rodí nové povoláni v Církvi, které odevzdává př iroze ­ nou plodnost,  c.by získalo úč as t na nové plodnosti kř íž e a ľ   Zmrtvýchvstání, plodnost, která dokáže  zplodit to, co je sku­ teč ě n nesmrtelné * V tomto tajemství má pů vo d  "duchovní tě ho ­ tenství" apoštola °av7la /srov. Gal 4,19/ a jiných svě tců , ^du­ chovní plodnost  zasvě cenéh o  života a celibátu. Život kř estan a  od okamžiku kř u t je tě hotenstvím , které má  zrodit nebeskou  slávu. Maria však v Božím plánu byla­nádobou k př ijet í Vtě le ­ ní; proto také  její pů vod : v Božím plánu vede k tomu, že je  s duší i tě le m vzata tam, kde má poč átek *  Ve 3. kapitole  uvažuje  autor o Lk  1,29 a 2,19. Nazývá Ma­ rii  "námě i t Církve"«  Marii  jako první bylo při Zvě stován í  zje­ veno  tajemství Trojice  ač kol i  ještě nebyla schopna tajemství  Syna dokonale prohlédnout, nebyl její život tápáním v temno­ tách nýbrž rů ste m v poznání»  Byla uchráně a n dokonalého  poznání  Kristaovy  osoby, které by  ji drtilo. Bylo  jí odhaleno v den  Letnic. V tento den se Maria stala stř ede m Církve naplně é n Du­ chem  svatým. Jí Duch svatý nyní v plnosti odhaluje  ty skuteč ­ , nosti, které  uchovávala v pamě ti . Maria plně př ijal a Božího  Syna v sobě a vše, co zde  je z naši  strany nedokonalé, př ivád í  k dokonalosti. Její pobyt v domě miláč a k Páně  jistě  spoluin­ spiroval jeho poznání lásky  trojjediného  Boha, obsažené^v  jeho  evangeliu*  první mariánské  zjevení, které pr i j al svatý Ř eho ř   Divotvů rce , Origenův žák>  ukazuje  apoštola Jana, který na př ­ á ní Matky Páně vysvě tl í Ř ehoř i  ov tajemství Nejsvě tě í Trojice.  jš Protože Maria byla na zemi tak koniemplativrií, mů e ž být v nebi  tak aktivní a Církvi dávat úč as t na př emíř e  svého rozjímání.  Tím, že se nám ukazuje v rů znýc h soukromých zjeveních, nám ne­ ukazuje  sebe, ale uvádí nas do tajemství .Církve. Jestliže se  Maria při zjeveních ukazuje  s rů žence m v rukách a učí se ho  modlit, tak př edevší m proto?  aby nás nauč il a hledět na tajem­ ství Kristova života z její perspektivy,  z její pamě ti .  Ve 4, kapitole  se aiit o r zamýšlí nad Mariiným manželstvím  a panenstvím. Ve Starém  zákoně bylo manželství posvátné př ede ­ vším proto, že bylo chápáno v souvislosti  s př íchode m Mesiáše.  Také vztah Boha k vyvolenému národu  je chápán jako manželský  svazek. Proroci /Jeremiáš, Ezechiel, Ozgáš/ se plně podř izuj í  Bohu ve svém užívání či neužívání manželství  a stávají se tak  varováním oro lid.  Manželství Josefa a Marie  je př ekroč ení m Abrahámoyv  plod­ nosti, která  spoč íval a v  "oživení mrtvého" /Rím 4,17;  ­  2  j  ­

Žd  11,19/. Josef se z víry m  —cdoce^aS^iid^c..taiľ ian a panenské  plodnosti  své  snoubenky.  Na kř í^ l " i & ^ ^ u ^ u a t W w t ^ e  nové  společ enstv í Maria ­ Jan  a toto společ enstv í  je prvotní buň ko u Církve. Jan je č lene m a­ poštolského  stavu, jedním ze "sloupů Církve11, v poč átcíc h stá­ le vystupuje spolu s Petrem. Stává se tedy spojujícím  č lánke m  mezi principem nepoškvrnené  svatosti a hierarchické  organizace  Církve. To obojí je v Církvi nerozluč ně «­3edno . Snaha o rozde­ lení by mela smrtelné  dů sledk y a byla by popř ení m Kristova u­ stanovení Maria ­ Jan. ^roto  je centrálně dů ležité , aby se ot­ covská hlava Církve, papež, stále obracela k Matce Církve  s prosbou o pomoc pro svůj úř ad .  Po tě cht o úvahách následuje pohled  na kř estansk é manžel­ ství. Manželství jakožto  svátost je podle Pavla obrazem spoje­ ní Krista a Církve. Církev pochází eucharisticky  z Krista,,  Kristus fyzicky  z Marie. Kristus se vů i č Marii jistě choval  S uctivým ostychem. Maria se mu podř ídila , ač všemu nerozumě­ la; zů stal a  "služebnicí Páně , " i když se stala  "všemohoucí  př ímluvkyní" .  "Maria a chudí" je název 5. kapitoly. Po krátké úvaze nad  obsahem Magnificat se autor zabývá svatbou v Káni Galilejské a  tě žký m postavením Marie mezi př íbuzenstve m v Nazaretě.  Název poslední kapitoly  "Rána jako útoč iště " nás uvádí do  tajemství Mariiny  chudoby  a oloupenosti, která dosahuje vrcho­ lu na Ealvariio  V této souvislosti  autor uvádí myšlenku Paula  Claudelai  že ubožák nemá nikde př ítele , leč najde­li  ještě u­ božejšího. Tak nás autor vede k Marii, jejíž utrpení pod kř ­ í žem bylo spolu s utrpením  jejího Syna oslaveno a př ijat o do  slávy. Rána zů stal a stále otevř el a jako vě čé útoč n išt ě všech  ubohých a trpících.  Práce Hanse Urs von ­Balthasara Maria für heute  je cenným  rozjímáním. Č erp á př evážn ě  z textů Písma. Mů e ž př ispě t k hlub­ šímu pojetí mariánské  úcty v dnešní době.  Dr. Ulrich Horst±_O.P.: Unfehlbarkeit und Geschichte^ Wsilber­ Uvedená kniha profesora dě ji n teologie na univerzitě'  v Mnichově  a ř editel e Grabmannova filozofického  institutu nám  podává prů řz dě e jinam i dogmatu o papežské neomylnosti  od tri­ dentského koncilu. Tato  studie  je jistou odpově í d na diskuzi o  papežském primátu a neomylnosti, kterou vyvolal ně kolik a pub­ likacemi a vystoupeními prof. H. Kť lng . Kniha Dr. Horsta je dů­ ležitá pro teologa dneška, aby při studiu dě jinnéh o vývoje  dogmatu o paoe .ské neomylnosti bě he m vě ů k a teologických kon­ troverzí poznal nauku církve a­její opodstatně ní . Sedm kapitol  knihy nám př edstavuj e  jednotlivá období vývoje:  1. kapitola je vě nován a uč en í o papežské neomylnosti ve spise  Loci theologici Melchiora Cana. Salamanští uč enci ,  tvů rc i mezinárodního práva a charty lidských práv  /Francisco da Vittoria a další/ jsou také velkými  teoretiky uč en í o papežské  neomylnosti. 

,2^ k&piia^^jje^ vě nován a chápání p  domXnlké&s&ý­ch•  ­­^eo­logô 17. a 18. století.  j. kapitola si všímá teologického  zápasu Pietra Balleriniho  s galikánskou  eklesiologií.  4. kapitola hodnotí dílo Maura C&pellarihô  "11 trifono delia  Santa Sede e delia Ecclesia", které  sehrálo rozho­ dující úlohu v rozvoji dogmatu o papežské neomyl­ nosti, př edevší m u italského kléru.  5. kapitola se vě nuj e papežské neomylnosti v galikánsko­epis­ kopální literatuře  a ukazuje vliv demokratického  hnutí na teologické koncepce Pietra Tamburiniho.  6. kapitola seznamuje  s Ie Vatikánskym koncilem a vysvě tluj e  vystoupení dominikánského kardinála Guidiho, bo­ loň skéh o  arcibiskupa, který měl podporu dominikán­ ských teologů. Guidi kritizoval pracovní text zně­ ní dogmatu o papežské neomylnosti pro nedostateč é n  zpracování logických premis, které pů sobí , že zá­ vě rečé  n tvrzení nepř ináš í př esn ě vymezený  závěr o  papežské neomylnosti, která není trvalým a neome­ zeným charismatem papeže.  7. kapitola, závě reč , se vrací v historickém př ná ehled u do 1j.  století, aby ukázala genialitu sv* Tomáše Akvin­1/  ského v'nastíně í n otázky papežské  neomylnosti.  Č eskéh o  č tenář e potě ší , že v této knize  je zmíně a n i prá­ ce č eskéh o  teologa, Dr* J. Kubalíka, emeritního  profesora teo­ logické fakulty Karlovy univerzity, o Janu z Dubrovníka.  Od U. Horsta doporuč uj i další jeho práce, které vyšly  v  sérii walberbergských  studií /ve Walberbergu  je také sídlo  Akademie  sv. Alberta Velikého/: Papst­Konzil­Unfehlbarkeit  a  Die Trinitfit­ und  Gotteslehre.  ­ ^D 

zEZs^  ysííI i § 

historie Bible^g. _vy§áníxj}^  § š  _  _  Y i Sšííx ­1 m z 

Autor byl farář m e Č eskobratrsk é  církve evangelické, syn  evangelického faráře v Tř ebechovicíc h pod Orebem. Publikoval  č asopiseck y  a v r*  1969 obdržel č estn ý doktorát na Komenského  evangelické  bohoslovecké  fakultě.  Kniha př edstavuj e populární úvod  do Písma svatého, který  vyrů st á z pozic evangelické  církve, z pera žáka profesora Hro­ mádky, vzdorujícího náporu liberální biblické kritiky.  1. vy­ dání vyšlo v Kalichu v r,  1952  a vzhledem k době vzniku knihy  nemů žem e poč íta t s ekumenickým př ístupem . To se projevuje v  v pasážích, kdy po vlastním úvodu sleduje autor dě jin y bible  v kontextu církevních dě jin . Vlastně úvod. do Písma př ecház í  v dě jin y evangelické  církve u nás. Nakolik se autor ubránil  liberalismu v bíblistice, o to více př ijím á osvícensko­' 

­ 

44 

hageliónské pojetí děj Iru^Jida.  e o.  jeká  vativní a  jako pokrokové. Víme, že skuteč é n dě­ jiny biblištiky, kultury  i společ nost i nevyznívají  tak jedno­ znač ně . V  16. století mů žem e právě protestantismus v jistém  aspektu označ t i za konzervativní vzpouru proti kulturně ­spole ­ č enském u vývoji. Keni smyslem této minirecen2e  jednostranně   posrzovat  tu či onu stranu. Č apkov a publikace by mohla být I  ukázkou toho kolik a co by měl katolický vě ř í vě íc dě t i bibli.  • p  o Zenon Kosidôwsk'li  Čo rozprávali proroci. Obztr, Bratislava  7edx&g^eriskopT  Struč á n charakteristika  této knihy, která vyšla také č es ­ ky /pod názvem Př íběy  h od mrtvého moř e/ , by zně laóos i  takto:  racionalisticko­liberální  výklad dě ji n SZ bez jakýchkoliv  př edpoklad ů autora z religionistiky  či znalosti z dě ji n nábo­ ženství. Název mů e ž mýlit i v tom smyslu, že o klasických pro­ rocích není prakticky  ani zmínka. Biblista by měl požadovat u­ př esněí v názvu /dř n ívě í proroci/«  jš Strana 47 nám prozrazuje, že autor se z&barikádoval v*>19.  století* Nevím kdo ze starozákonních  biblistů by souhlasil  s tvrzením autora, že Elohista je starší /9. stol př. Kr./ a  Jahvista mladší /8. stol./*  Status quo je opač ný . Při výkladu  odchodu Izraelitů z Egypta se Kosiodowski nezminuje o bě žn ě   př ijíman é  teorii dvojího odchodu, t.j. o dvou tradicích,  z nichž  jedna př edpoklád á útěk a druhá vynucený  odchod.  Z biblisty a katolického kně e z A. Musila se stal pouhý  cestovatel /s.  194/. Otázka Božího jména Jahve  je př edkládán a  jako konglomerát nic neř íkajícíc h  informací.  Celou knihu bych nazval slepencem neodborníka, který až  př íli š jasně ví, kdo z odborníků má pravdu, nepohodlné  badate­ le vů be c nejmenuje nebo je nezná! Autor téměř vů be c nezná sou­ č asn ý stav starozákonní  biblistiky.  pp  Zenon^Ko^  Knihu je možno charakterizovat  jednou vě tou : David f'  Strauss redivivus. Kosiodowski  se opírá prakticky  o autory  19.  století, př edevší m  o D. Straússe a E, Renana.  Na straně  16, kde autor uvádí Neronovo  pronásledování,mů­ žeme  sledovat ukázku jeho metodiky, která je sofistickou mani­ pulací s textem. Odborný biblista G, Riciotti /s. 25/ je nazý­ ván pouze  spisovatelem. Otázka Janova "Logu" je ř ešen a bez  znalostí o nálezu aramejského péšeru ke Genezi  z 1. stol. př d e  Kristem, který  je pramenem pro Pilona Alexandrijského  i Janův  prolog. Otázka zatmě í n slunce /s. 31/ je ř ešiteln á podle as­ tronomických tabulek.  "Roku 1592 sa na pokyn pápeža Klementa VIII. urobil nový  preklad, ktorý sa preto volá Vulgáta Clementina." /s.38/ Kladu  si otázku: Kdo  je Zenon Kosiodowski? Má tento autor základní  ­  2  j  ­

íiŁa9po.klady k napsání této práce. Jak.jpaň že ­ autor, který neroz­ lisuje irevisi textu od př eklad u psát o starých rukopisech, je­ v jich vě rzích ­­€uj^  tento autor, bez základní­ ho odborného vzdě la l • dojmzat: "Neslo  tu iba o neúmyselné  chy­ by, stretáme  sa totiž aj s prípadmi, keá v zápale presadzova­ nia svojich doktrinálnych koncepcií bez akýchkoívek  škrupul  preinač oval i  celé odseky."? Autor neví nic o Bodmerových  pa w  pyrech ani o papyru Rylandove.  Otázka vzniku evangelií  je ř ešen a v duchu ektrémní metody  dě ji n forem /FgM/, které  je však odzvoně no . Tvrzení o tom, že  v Janově evangeliu nenalézáme  žádné realistické  č rt y  je ne^­ pravdivé. ^rávě koderní  archeologie ukázala znalost a pravdi­ vost popisů reálií a místopisu v tomto evangeliu. To je jeden  z dů vodů , který vede moderní badatele k př esvě dčí o pů en vod ­ nosti a pravdivosti  jakož i starobylosti Janova evangelia.  /SroVé  J.A.T.Robinson, Garmignac*  E.L.Mascall,  C.Tresmontant;/  Rovněž tak pogírání galilejského pů vod u Janova evangelia není  j rozumné, vždy t právě Jn užívá nejč astěi slov "Galilea", ^ga­ lilejský" /srov*  Schmoller:  Handkonkordanz/.  Tvrzení, že Pavel se  "ostentatívne  solidarizoval  s mocou  rímskeho státu a jeho zriadením  založeným na otroctve.,,."  /s.161/ je vě dom é  zkreslování, ^avlovo  stálé označ ován í Ježíše  za Pána /Kyrios/ vedlo  zcela zákonitě ke stř etnut í  s císař ský m  kultem  zbožštování panovník.  Ani Ř m í  13 není výzvou solidari­ zovat se s císař sko u mocí, ale je uznáním funkč í n  oprávně nost i  Magistrátu, který v té době byl spravován Senekou a tyto. ř ádk y  byly napsány  ještě př d e Nercnovým pronásledováním /srov. La­ grange: Komentář k Rím/,  Výrok, že Pavel trpel epilepsií /s.164/ není v souč asn é  době hájená domně nka , nýbrž  tvrzení extrémní liberální exegeze  minulého  století. 0 Pavlou* vyhnanství ve Španě lsk u biblistika  nic neví, a popírání "Pavlovy popravy  /s.184/ patří k typu li­ teratury  a la Dfiniken či Ivanov. Tvrzení o Turínském plátnu na  s. 184 je nutné konfrontovat  se zprávou z laboratoří NASA, kde  podrobili plátno i otisk ­odborné expertíze. Debatu o Ježíšo­ vých bratř íc h či sestrách by bylo možné vést s autorem za  př edpokladu , že zná biblické  jazyky a reálie.  Soucit nad. Matoušem, který se stal obě í t chybného př ekla ­ du Izaiáše  je dojemný, ale  svě dč í o opě tn é nekompetenci  auto­ ra a o jeho neznalosti dě ji n biblického  textu, jakož i př ekla ­ dů. Rovněž neví nic o významu Qumránských nálezů pro př ekla d  LXX /s,200/d  Domnívám  se, že polský autor by mel vě dě, co znamená Ne­ t poskvrně é n  poč etí *  Citace Hanse von Campenhausena pak ukazuje  K s i d owského k problému k problému /s. 201/. Př ipo ­ př ístu p Z• o míná mi ­to odpověd  adepta při při jímacích .zkouškách k dálkové:­*  mu studiu na filozofické  fakultě /uč itel e  obč ansk é nauky/,když  na otázku  "Kdo to byli jakobíni?" odpově dě:  l "Nepř átel é  č eské ­ ho národa, kteří pálili  a nič il i č esk é knihy."!  Śplně senzač í n zprávu př ináší.auto r o jednání  basilejské­ ho snemu. Je to př ím o detektivní objev, hodný však bulvárního  plátku /s. 2 02/® 

J ediné , c o je snad  nm  r  A  p  ^dn­1  . t j j š ^ ^ ^ f t k r i t i c e  evangelií, je uznaní his­ torické existence Ježíše Krista:  "Ježíš bol náboženský refor­ mátor..." /s. 209/«  Poslední snad otázkou jevhodnocení Z. Kosidowského na  zadní strane desek knihy:  "Polský autor, vedecky  erudovaný  biblista..." Vysvě dč í  en z ignorace patří nakladatelství Obzor,  jakož i redaktorům edice Periskop. Pozitivně bych hodnotil ú­ roveň př eklad u i práci jazykové redaktorky. Náboženské  termíny  jsou vě cn ě  správné, což je ojedině ý l  jev v souč asn é  literatuře  at domácí provenience  či u př ekladů .  ^  . Jan ^swel^II^^^M^ftož^z^g^i^ni  ­  Odkup i e ni e  ciaia^a^saEramentaínosc  miíženstwaj Ľ i^reria^SSitrlce^Vaíica ­ iilľ I2§ §  —  ­  ­  ­ ­  ­ — r  Jde o soubor monotématických a na sebe navazujících úvah  Svatého otce z veř ejnýc h audiencí v létech  1979 ­ 1984. Taková  souvislá dlouhodobá katecheze  je jedním z č etnýc h nových prvků   souč asnéh o pontifikátu. Snad  je odpově í d na jistou vě rouč u  no rozkolísanost, a př ito m odpově í d pozoruhodně pozitivní, která  nechce př edevlí a soudit, ale nabízí celistvé  evangelium.  Tématicky  zde navazuje Jan Pavel  II* na obor svých speci­ álních studií a dř ívě jšíc h publikací. Jde o morálně  teologické  otázky v co ne j širším i nejíilubším zakotvení ve filozofické,  biblické a spekulativně  teologické  antropologii. Metodu cha­ rakterizuje maximální koncentrace na téma, snaha z relativně   úzkého  tématu pohlavnosti; tě lesnost i  a manželství co nejvíce  vytě žit . Napadá nás při č ten í klasická  teze: qui clare distin­ guit, bene doč et *  Svým způ sobe m  je tato kniha pě tisetstrárí&evo u  exegezí  šesti veršů z Matoušova evangelia /19,3­8/, které  se pokládsjí  za ustanovení svátosti manželství. Ježíšova slova o poč átk u  odkazují ke stvoř en í č lověa jako muže a ženy, jako bytosti  k podstatně tě lesn é  a proto pohlavní. Č ten í prvotního  smyslu po~  hlavnosti př d e pádem je duchovním dobrodružstvím, které papež  podniká na desítkách stránek od zač átku . Pak až př icház í téma  hř ích u a porušení a mnoho velice nekonvenč níh o kolem toho. Již  názvy kapitol signalizují neobvyklý př ístup : ČI ověk vyhnaný  z prvotní lásky, Porušení  snoubeneckého  §myslu tě la . Uč itel é  podezírání, Etos je též vnitř í n silou erotu, Teologie  tě la .  Zmrtvýchvstání  odkrývá již v anticipací  smysl tě a l nově. Situ­ ace, kdy se lidé  již nebudou zenit a vdávat, vrhá svě tl o na  vztah muže a ženy v situaci, kdy tak č iní . Sváto­st manželství,  probíranou v jiné č ást i knihy, ukazuje pape^ž jako mystérium,  jakovsvátost vykoupení  tě la . Exegetická odboč a k k Písni písní  umožň uj e antropologickou  .u teologickou reflexi nad "ř eč í tě la "  v širokém kontextu, mimo  jiné  s liturgii.  Studium této  "katecheze" či spíš hluboké pozitivní i spe­ kulativní teologie  je krajně potř ebn é pro všechny, kdo mají^  teoreticky nebo prakticky  co dě la t s morální teologií. Otevř u o  se tu nové perspektivy  tě , m kdo okázale zdů razň í vlastní  uj ~  47 

­

p*H?yovémost, ale pokud  jde o oblast  sexu&ilty^ pswfvs»^  knihou zastydí ti, kdo míní. že vše­ se dá vyř ídi t  zopakováním  ně kolik a ově ř enýc h frází a myslí  si, že si mohou ušetř t i práci  s pozorným nasloucháním  Božímu slovu a s teologickou  spekulací«  Sexuálně ­etick ý  redukcionismus v záhadné  symbióze  s.puritánským  vztahem k tě lesnost i a pohlavnosti  je nebezpeč ný , ale obč s a  ještě ř ád í ve zpově dnicíc h a na kazetelnách. Kniha Svatého otce  by mohl^ posloužit  i ^ě , m kteří  se domnívají, že pro vě rn é  se­ trvání u  tradič níc h mravních postulátů /např. odmítání deviant­ ního sexuálního  chování,, dů ra z na př edmanželsko u  zdrženlivost a  manželskou vě rnos t a nerozluč itelnost /  již nejsou solidní psy­ chologické, filozofické  a teologické  argumenty. V recenzované  práci  je naleznou, a nikoli v autoritativní verzi. S papežovou  dialogickou nabídkou se zde mohou zcela svobodně konfrontovat.  Př ekla d  alespoň ně kterýc h č ást í by byl žádoucí. Kniha by snad  vnesla více  svě tl a i do nedávné  polemiky na stránkách tohoto  periodika. Papežova katecheze  by stoupence provinciální  povrch­ nosti a jednostrannostj  v argumentech pro i proti usmě rnil a ví  ce na hlubinuc  ­brod­ o o o  o o o o o o o o o o o o o o  o o o o o o o o o o o o o o o  Redakce žádá recenzenty, aby uvádě i l úplné  a př esn é  bibliogra­ fické údaje k hodnoceným  textům a aby  cizojazyč é n  názvy a {jména  př episoval i peč livě , bez nejasných př eklep ů  a zkratek. Č tenář i  mají nárok na solidní informace  a redakce nemá vždy možnost ú­ daje dohledávat, prově ř ova t  a doplň ovat .  o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o  i,? d y právo ha informaci o tom., co ma­ Lidská  společ nos t  ř e jí lidé vě dě t jakovjednotlivci nebo  jako  skupiny, př imě ­ ně podle svých pomě rů . Správné uplatně í n tohoto práva však  vyžaduje, aby  sdě lován í mě o l vždy  pravdivý obsah a aby,při  zachování  spravedlnosti  L lásky, bylo úplné.  ... Zvláštní­ mi povinnostmi  jsou vázáni všichni uživatelé, to jest č te ­ nář , i diváci a oo s lu c lis c i. > kteří používají tě cht o pro­ stř edk ů podle svého  svobodného výbě ru . Správný výběr totiž  vyžaduje, aby vše ožne př ál i tomu, co je mravně hodnotné,  vě deck é  a umě lecké «  Vyžaduje dále, aby se vyhýbali všemu,  co by jim bylo př íč ino u nebo př íležitost í k duchovní škodě   nebo co by mohlo dát špatný př íkla d  jiným a uvést  je do  nebezpeč í.. .  Z dekretu  II. vatikánského  koncilu Inter  mirifieia /O hromadných  sdě lovacíc h pro­ stř edcích / ze 4o prosince  1963, č. 5 a 9/ 

­  2  j  ­

ň QQOo n a o ^ anr.  i  rvon o o cvo o a  o n no o o<> o­o o o o o o­ on oo o O  o ooo ooooonuaoooo  text na pokrač ován í  ­  text na pokrač ován i  0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 

VŻVOJ Ř EHOLNÍH O ŽIVOTA /pokrač ování /  Benedikt  z Milane .však nebyl jediným reformátorem  bene­ diktinského ř ádu , Z dalších reformátorů  10. století  je možno  jmenovat sv. Gerarda z Brogne /+959/, který v Brogne v blíz­ kosti Namur reformoval benediktinský  klášter a uč ini l z nej  stř edisk o  celého reformního hnutí. Toto hnutí však dlouho  své­ ho zakladatele nepř ežil o o Dlouhodobě jšíh o významu dosáhla re­ forma Jana Vandieres /+976/, kterou uskuteč ni l v klášteře  v Gorze v Lotrinsku, nedaleko Metz. Jiným reformátorem  byl Ri­ chard  z opatství Saint­Vannes /+1 048/  Nejvě tšíh o významu v tomto období dosáhla reforma klášte­ ra v Č lun y v Burgundsku. Mů žem e ř íci , že všechny  reformátorské  tendence dosavadní nacházejí v clunyjské  reformě  svůj nejpl­ ně jš í výraze*Klášter  sv. Patra a Pavla v Č lun y byl vybudován  v roce 910 knížetem Vilémem  z Akvitánie. První mniši sem př ­ i šli pod vedením opata Bernona z Beaume, % kláštera, ve kterém  byla horlivě  zachovávána ř ehol e  sv. Benedikta  z Aniane. První  clunyjský konvent tedy bezprostř edn ě navázal na aniánskou tra­ dici. Shodně  s touto tradicí se vě noval i mniši vě tšino u litur­ gii, kterou konali s velkou slavnostností. Vzorová  observance  mnichů  z Č lun y budila obdiv po celé  10. a 11. století. Př s e  malý poč t e mnichů př išlých , do Č lun y  ­ bylo jich pouze dvanáct  ­ nebyl tento klášter bezvýznamný. Hned po jeho založení v ro­ ce 910 uznaly kláštery v Beaume  a v Gigny opata Bernona z Č lu ­ ny za svého př edstaveného . Základ  č lunyjském u reformnímu hnutí  položil př ím ý zástupce Bernonů , v sv. Odo, který vedl klášter  v letech 927 až 942. Jemu udě li l papež Jan XI. zvláštní privi­ legium, kterým byly podř ízen y Odonově pravomoci všechny kláš­ tery, které př ijmo u č lunyjsko u reformu* Toto privilegium pak  už zů stal o  svázáno  s úř ade m opata v Č luny . Clunyjský  opat se  tak stal hlavou skupiny klášterů, kterých stále př ibývalo . Do­ kazuje  to i volba c luny j s kého opata v roce 94­8, které  se ú~  č astnil i zástupci již  134 ř eholníc h domů. V době nejvě tšíh o  rozkvě u t clunyjské reformy, za opata Hugona, bylo  č lunyjském u  opatovi podř ízen o  1450 klášterů. Prvním, kdo získal ohromnou  autoritu ve velké  č ást i Evropy, byl opat Odo. Zavedl č lunyj ­ skou reformu v č etnýc h klášterech př edevší m v Burgundsku a I­ tálii, a tam zvláště v ř ímské m klášteře sv. Pavla za hradbami.  Tato koncepce federace klášterů vykrystalizovala v  11. století  za opatů Odilona /994­1049/ & Hugona  /1049­1109/ v koncepci  jednoho  centralizovaného  ř ádu , který  byl na sklonku  11. stole­ tí potvrzen papežem Urbana II.  Organizace č lunyjskéh o hnutí byla dokonalým obrazem hier­ archické  organizace feudálního rytíř stva . Kláštery  podléhaly  č lun y jskému opatovi trojím způ sobem : nejč etně í byly tzv.  jš př evoráty , kláštery, které byly spravovány pouze př evorem,př­í mo podř ízený m  č lunyjském u opatovi. Jiné kláštery vzhledem ke  své historii  a významu si ponechaly  titul opatství, ale jejich  • 

49 

­

—

č l u n y  jskému opatovi podobně  jakopr^^J^a^etxí'  př evorátů . A koneč ě n  skupinka  n e m ě l a    ke o kiáä­ charakter rovů obrávnýxi h   Çiuny • V tě cht t h o  opata uskuteč ň oval a př edevší m no­ minací nebo potvrzováním volby  jejich vlastních opatů. Každý  klášter měl vlastní noviciát, avšak ř eholn í sliby  skládali  mniši výhradně do rukou cļunyjského  opáta. Proto byl clunyjský  opat stále na cestách. Clunyjští opati byli tedy př edstaveným i  ohromného společ enství ^ které  č ítal o v době nejvě tšíh o  rozkvě­ tu asi 50 000 mnichů. Žádný  z tehdejších evropských panovníků   se nemohl rovnat č lunyjském u opatovi co do autority  i co do  reálné  síly, která stála za opatem. Dokazuje  to už vzpomenutá  událost  z 10*  století: Arabové obsadili Alpy  a znemožnili  spo­ jení mezi  Itálií a ostatními evropskými  země mi . Váleč é n výpra­ vy císaře a králů byly naprosto neúč inné . Teprve když upadl do  zajetí Arabů clunyjský  opat, byla zorganizovaná  tak velká vá­ leč á n výprava, že byl osvobozen nejen ooat, ale Arabové *byli  úplně vytlač en i  ze zabraného území. V době rozkladu francké  ř íš e a v době, kdy papežství  bylo znač ě n oslabeno, zde stojí  clunyjské hnutí  jako ohromná  síla.  Clunyjské hnutí mě o l velký vliv  i na další reformátorské  iniciativy  jak ve Francii, tak i v jiných zemích. Ve Francii  sám ooat Odo  ještě v  10. století zavedl č lunyjsko u reformu .  v koášteře Fleury nad Loirou. Toto opatství  si však uchovalo  nezávislost, ke clunyjské  formě př idal o  své vlastní  zvyky a  stalo se stř ediske m  samostatné  benediktinské  reformy, hlavně   v Lotrinsku a Anglii. V 2« polovině  11. století př ijal o  clu­ nyjsou reformu opatství v Hirsau ve Virtembersku,  adaptovalo  si ji pro vlastní potř eb y  a stalo  se centrem nové reformní  kongregace, která v době nejvě tšíh o  rozkvě u t č ítal a asi 100  klášterů. Podle  clunyjského  vzoru zorganizoval  i Ř eho ř VIIé  další kongregaci  s centrem v Cava blízko Salerna. Podobnou re­ formní kongregaci  za použití  clunyjského vzoru založil sv.Dun­ stan v ijàglii.  Př estož e hlavním  zamě stnání m  č lunyjskýď h mnichů byla li­ turgie, vytvoř il i tito mniši  ohromné  dílo i v kultuře a umě ní .  Vě tšino u to byla díla spogená  s liturgií, tedy církevní umě ní .  V klášterech byly velké  dílny opisovačů knih. Knihovna clunyj­ ­ ského opatství č ítal a v  11 * a 12. století 570 rukopisů  a ř adi la se tak k nejvě tší m knihovnám ve Francii. Clunyjští mniši  nevyvíjeli žádnou misijní č innos t a nevě noval i  se ani duchovní  správě. "°ř est o se nedá ř íci , že by nemě i l žádný styk s lidmi.  Kláštery  clunyjského hnutí byly místy, kam se uchylovali pout­ níci a cestující, kde  staří a nemocní nacházeli útoč išt ě a  prožili zde mnohdy  celé  své stář , í kde se organizovala pomoc  pro všechny  ubohé i pro  ty, které postihlo neště stí . Každoden­ ně desítky  a stovky chudých dostávalyvv' klášteře  jídlo i odě . v  Opaty však na druhé  straně nacházíme  také na dvorech císařů a  králů, kde mě i l velký vliv na tvoř íc í  se rytíř sko u kulturu."..4   Vliv clunyjských klášterů na své okolí byl tehdy nemalý.  Kromě  tě cht o jednolitých ř eholníc h společ enstv í  zač ín á se  v  11. století znovu rozvíjet velice  silně hnutí eremitské ­

­  2  j  ­

TSoust^vnioké­^^J^lo  to z jip^tiaj^JaXfcvaš v Itálii a v polovině   11. století i ve Fr^afôi. Rada techto­pousi^Aiků­ byla spojená  s ně kterým i kláštery, V mnoha  př ípadec h však poustevnické  hnu­ tí vystupovalo  spíše  jako protest proti uniformitě klášterů a  ř eholník ů  žijících podle  jednoho vzoru. Noví poustevníci  se  zač ínaj í usazovat daleko  od  osad, v lesích nebo na horách.  Praktikují chudobu tím, že žijí z práce vlastních rukou nebo  z  almužny. Tímto  znů sobe m  života se ostře odlišují od mnichů   pokarolinských klášterů, kteří žili př evážn ě  z práce poddat.'  ných. Mohlo by se zdát, že poustevníci  svým způ sobe m  života se  vyluč uj í  z vlivu na život  souč asn é  společ nosti . Bylo  to však  spíše naopak. Eremité mě i l ohromnou  autoritu. Lidé k,nim př ­ i cházeli  se svými problémy  a č ast o se kolem eremity  vytvoř il a  skupina  žáků, usilujících  o podobný  způ so b života. Vzdálení od  svě a t neznamenalo  pro eremity  izolovat  se od lidí. Naopak, by­ li mnohdy  schopni lépe porozumět problémům  a potř ebá m  souč asn é  společ nost i  a byli tak i schopni lépe posloužit  svým  souč asní ­ kům než oficiální klérus. V  11. století  se navíc  objevuje i  zvláštní kategorie putujících eremitů, kteří se po vzoru Kris­ tových apoštolů vě noval i kázání. Za tě mit o kazateli^ Šly masy  lidí. Takovým kazatelem  eremitou byl Petr Eremita, který na  sklonku  11. století zorganizoval první kř ížovo u výpravu. Ne  vždycky však pů soben í  tě cht o kazatelů př inesl o  církvi pro­ spě ch .  Díky  ohromnému vlivu, který mě i l  eremité na  souč asno u  společ nost , docházelo  č ast o k tomu, že iniciativy  jednotlivých  poustevníku vedly k vytvoř en í nových ř eholníc h  společ ností,je ­ jichž programem  byla právě  odlouč enos t  od svě a t a od lidí.  Z ř ad y  eremitsko­monastických  společ nost í vzniklých v Itálii  v  11. století, jich zů stal o  jen ně kolik . Jednou z nich  je kon­ gregace  eremitů, která se vytvoř il a kolem  svatého Romualda  /952­1G27/. Romualdův život  známe pouze úryvkovitě  ze životo­ pisu, který napsal  jeho žák, sv. Petr Damián. Romuald  pocházel  z ravenské knížecí rodiny c Vstoupil do kláštera sv. Apollináře  pod  Ravenou. Nespokojený  s pomě y r v tomto klášteře  jej brzy o­ pustil a vě nova l  se poust etnickému způ sob u života. Č ast o mě ni l  místo  pobytu. Kolem  jeho poustevny  se vždycky  shromáždila  sku­ pina Žáků, kterým po urč it é  době Romuald  ustanovil  př edstave ­ ného  a sám odešel vyhledat novou poustevnu, kde se pak histo­ rie  opakovala. Býval pově ř ová n i reformováním  ně kterýc h kláš­ terů. Na tuto př ísno u eremitskou tradici  sv. Romualda navázaly  zvláště dvě eremitské  společ nosti , l^teré se rozvinuly  kolem  dvou Romualdových pousteven  ­ Fonte Avellano  v diecézi Gubbio  a Camaldoli v Toskánii. Poustevníkům  ve Fonte Avellano  nemálo  př ispěa osobnost  l sv. Petra Damiántu  Listy  svatého Petra nám •   umožň uj í nahlédnout  do způ sob u života tě cht o poustevníků, do  jejich př ísn é  chudoby, pokání, modlitby  i práce. Poustevna  v Camaldoli  a při ní seskupená kongregace  získala vlastní kon­ stituce  teprve na sklonku  11. století, apoštolský  stolec po­ tvrdil ř d á kamaldulů  teprve na poč átk u  12. století. Jako Fonte  Avellano,  tak i Camaldoli  se považují  za vě rn é  následovníky  sv. Romualda. Mezi  sebou se liší pouze ně kterým i  zvláštnostmi  v  observanci.  ­ 

51 

V kontrastu  s touto eremitskou tradicí._s  stojí nová společ nost , vzniklá ve  Vallomtrrosa v Toskánsku. Zde  nacJaá^im^no^pu formu společ néh o  způ sob u života.  Zakladatelem  je sv. Jan Gużľ T&err^ ^  cházel z florentské  aristo­ kratické rodiny, po roce  101 j vstoupil do florentského  opat­ ství San Miniato*  To vsak brzy opustil, když  se př esvě dč l o  i simonii při volbě opata. Ně jako u dobu žil v Cam&ldoli, ale  tento způ so b života neodpovídal  jeho př edstavám . Kolem roku ;  1035 se usadil  s malou skupinou mužů ve Vallombrosa, kde se  vě nova l společ ném u životu v nejpř ísně í  js chudobě*  Základem  je­ jich společ néh o života byla ř ehol e  sv. Benedikta. Jan Gualbert  vsak  kladl hlavní dů ra z na kontemplaci. Mniši mě i l žít v na­ prostém mlč ení , v nejpř ísnejš í klauzuř , e odlouč en i od svě ta .  Kontakt  se svě te m  jim mě i l  zajistit bratři laici, tzv. konvr­ šové. Observance  z Vallombrosy  se brzy ujala v ř ad ě klášterů a  uz v roce  1055  ískala papežské  schválení*  Italské kongregace  se sice nerozšíř il y mimo Apeninský  po­ loostrov, ale mě y l ohromný vliv na formující se ř eholn í skupi­ ny ve Francii a Burgundsku na př elom u  11. a 12«  století. Svatý  Ště pá n z Mureta /+1125/ př ím o zosobň uj e mezi reformátory  11.  století ohromné úsilí o zichování  chudoby. Narodil se kolem r.  1050 v Overnii* Se svým bohatým otcem  se úč astni l pouti k hro­ bu sv. Mikuláše, v Bari:. Zde tě žc e onemocněl a byl nucen* zdržet  se delší dobu v Itálii. Nadšen ideálem eremitského  života,kte­ rý zde poznal, usadil  se po návratu do vlasti kolem roku 1075  v Muretu u Limoges v Akvitánii. a zač l a žít př ísný m  eremitským  životem. I kolem ně o h  se brzy  shromáždili č etn í žáci, které  neodradil ani nároč ý n uč ite l ani; př ísn ý  způ so b života«  Každý  z tě cht o ř eholník ů žil ve vlastní poustevně0  Ště pá n ve svých  př edpisec h zdů razň ova l př ísn ý požadavek  chudoby, a to jak in­ dividuální,  tak i společ né . Sel tak daleko, že se vzdal všech  klášterních dů chod ů a celému klášternímu  společ enstv í ponechal  jediný les, kde stála poustevnická kolonie. Stanovy urč oval y  pro př ípad , že by už bratři nemě i l  z č eh o žít, uvě domi t o tom  místního biskupa. Kdyby  do dvou dní nepř išl y pomoc od biskupa,  mě i l se dva bratři vydat na žebrotu, a po získání živobytí na  jeden den pro celý konvent  se mě i l vrátit. Po smrti sv. Ště pá ­ na př enesl i mniši  jeho tě o l do Grandmontu, který  se stal i  u ­ Grandmontanů. Na  centrem nové>odnože behe d 3 k t inského ř ád sklonku  13«  století mě a l kongregace  144 komunity  asi s tisícem  mnichů.  V životě Roberta z Arbrissel /+1117/ se eremitské  ideály  spojují s putujícím kazatelstvínu  Robert  sám dlouhá léta pro­ cházel západní Francií a slovem i př íklade m kázal pokání a  chudobu. V roce  1096 získal od Urbaria II. formální dovolení  k  tomuto  způ sob u života<  Spolu se svými žáky  zakládal pak  kláštery,  z nichž nejvě tš í  je Fontevrault v blízkosti Poitieia  Pro tuto kongregaci  je typické, že tomuto  způ sob u života se  vě noval y  i ženyt  Zakládali podvojné kláštery, kde pod vládou  abatyše v př ísn é disciplině  žila komunita mužská i ženská.  Velký význam mel a má ř d á kartuziánů, který plně realizo­ val eremitské  tendence  s př ísný m odlouč ení m  od  svě ta,modlitbo u 

~  52 

­

a pokáním. Kartuziáni  jsou. v mnohé* .boQ«nJi bli^^i k m a M u n i  s;  ­ *rtn t.r.i ř eholn í společ nost i v podstat j  ż»^a«!*^t^ufíu  př ijal y  benediktinskou ř eholi , kterou si upravily v duchu ere­ mitských  tradic. Enich­eremita má žít o samotě, ve své poustev­ ně, jednotlivé poustevny  jsou vsak organizovány v jeden kláš­ ter pod vedením  jednoho př edstaveného ­  Poč átk y kartuziánu  jsou  spojeny  s osobou sv. Brunona /asi  10J2­1101A  Narodil se v Ko­ líně, studoval v Reims, kde se stal scholatikem, tedy př edsta ­ veným  tamě jš í slavné katedrální  školy. Ve vě y k  asi padesáti  let opustil uč itelsko u kariéru i perspektivu pozdě jšíh o možné­ ho př evzet í arcibiskupského  stolce v Reims. Se dvě a m př átel i  se usadil v blízkosti opatství Molesmes, kde se pod vedením  slavného  tamě jšíh o opata sv. Roberta uč il i eremitskému  způ sob u  života. Po ně kolikaleté m pobytu u Molesmes se Bruno s poně ku d  poč etně í  jš skupinou usadil v blízkosti Grenoblů /1084/. To by­ la kolébka nového ř ádu , Grande Chartreuse, kde dosud  existuje  hlavní dům stále živé odnože eremitského mnišského ř ádu , kar­ tuziánů. Bruno zde př ebýva l až do roku  1090, kdy musel odejít  do Ř ím a j&ko poradce svého bývalého žáka, papeže Urbana II.  S,papežským dovolením  založil druhou eremitskou kolonii v Ka­ lábrii. Tam v roce  1101  zemř el . Skupina eremitů v Chartreuse  se ř ídil a stále  ještě živou tradicí a pokyny  sv. Brunona.  Z  tě cht o pramenů pak kolem roku  1122 př evo r Guigo sepsal oby­ č ej e platící v Grande Chartreuse. Ty se staly první a dodnes  platící základní konstitucí kartuziánského  života. Velký př ­ í liv dorostu a velké rozšíř en í kartuziánských klášterů vedlo  k vytvoř en í nového mnišského ř ádu , který schválil papež v roce  1164. Kolem roku  1200 mě i l už kartuziáni J9 klášterů.  Kontemplace, intenzivní život s Bohem v tichu, v napros­ tém odlouč en í od  svě a t ve vlastní poustevně, to je od poč átk u  hlavní úkol kartuziána. Kromě každodenní  společ é n konventní  mše svaté a č ást i liturgické modlitby  církve, kterou se modlí  sooleč ně , žijí$  modlí se a pracují individuálně. Pouze  jednou :  za týden se shromáždují ke společ ném u  jídlu a společ ném u zota­ vení. Podobně  jako v kongregaci  sv. Jana Gualberta, i u kartu­ ziánů  je možný  tento způ so b života díky  skupině bratří konvr­ šů, kteří se starají o hospodář sk é  záležitosti komunity  a udr­ žují nejnutně jš í kontakty  se svě tem . Kartuziánskou chudobu má  vyjadř ova t př edevší m př ísn ý  způ so b života mnichů. Mbjetek kon­ ventu má být jen tak velký5  aby ż^jistil mnichům podmínky ke  kontemplativnímu životu. Způ so b kartuziánského  života budil od  poč átk u nejvyšší uznání u kř estan ů všech kategorií.  •  

o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o  Pravdu není tř eb a bránit, ona sama brání. Ona nepotř ebuj e  te­ be, nýbrž  ty ji.  kartuzián Guigo  o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o  ­  2  j  ­

O Q ­ O O O O O O O O O O O Ô O O O Q O O O Q Ó O O O O O 

Qni RTTII rs  ­­Qfaimpjj.soniS ­ 

imft p t šmi  3 s 

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 

J. Bradáč   LITURGICKÉ DÍLO SVATÍCH Cľ ŕ RIL A A METODĚ E J  Ve  spletité  a mnoho  diskutované  otázce liturgického  díla  slovanských apoštolů lze najít ně koli k  bodů, na­kterých se vý­ znamní badatelé,  slavisté  a byzantologové,  shodují.  P r o ­ b l é m ,  j a k ý m  o b ř a d em  s v a t í  b r a t ř i  s l a v i l i  l i t u r g i i  a jakého rázu byla jejich bo­ hoslužba,  n e b u d e  v y ř e š en  s  k o n e č n ou  p l a t n o s t í ,  d o k u d  s e ,  s n a d  s t a s  t n o u  n á h o d o u ,  n e n a j d o u  n o v é  p í s e m n é  do­ k l a d y  o  l i t u r g i c k é  č i n n o s ti  n a s i ch  v  e r o z v ě s t ůo  Až do  té doby  jsme od&ázéip.* ^íce mé­ně ^n a domně nky .  1 •  V ý s l e d k y  d o s a v a d n í h o  b á d á n í  Pokusme  se struč ě n  snést výsledky  dnešního  bádání týkají*­ č íh o  se dvou otázek:  a/ jakým obř ade m  slavili Konstantin­Cyril  a Metoděj a jejich  žáci liturgii po svém př íchodu ;  b/ jakého rázu^yla  jejich bohoslužba, t. j. byla to liturgie  pouze př ejat á nebo př izpů soben á  a dotvoř en á pro pomě y r na  Moravě? _  Nejnově i j  se u nás zabýval pomě re m byzantského  a ř ímskéh o  obř ad u ve slovanské  bohoslužbe v době  cyrilometodě jsk é  V o j ­ t ě ch  T k a d lv/č í k, který se pokusil dát souhrnnou a vy­ č erpávajíc í  odpověd na naši první otázku po Ginzelovi, Vašico­ vi a Dvorníkovi  /1/  D o c h á z í  k  v ý s l e d k u ,  ž e  s v a t í  b r a t ř í,  p o p ř í p a dě  u ž  j e n  M e ­ t o  d ě j  a  j e h o  ž ä c i,  s l o u ž i l i  e u c h a ­ r i s t i i  p ř e  d e v 3 í m  b y z a n t s k o u  li­ t u r g i í  s v.  J a n a  C h r y  s o s t'.o m a  a  s v.B a­ s  i 1 a  V e l k é h o  n e b o  s v. P e t r a,  k t e r o u  a u t o r  z a ř a z u j e  d o  t y p u  b y z a n t s k ý  ch  1  i t u r g i íc K rímske liturgii ve vlastním  slova smyslu  př ešl i př eložení m ř ímskýc h formulářů  o sv. Klimentu  a dalších,  jak je známe  z Kyjevských  a Vídeň skýc h listů. V rituále, offi­ ciu /liturgii hodin/ zů stal i  slovanští  apoštolově vě rn i v pod­ statě byzantskému obř adu , i když do rituálu  a kalendáře  př ija ­ li  také západní prvky.  Na jiném místě  autor uvádí, kdy kterou liturgii  sv. Cyril  a Metoděj používali<>  Až do konce  svého života sv. Metoděj sla­ vil byzantským' obř ade m  svátky^významných ^východních svě tc ů .a  snad  i nedě e l  a svátky  liturgického  roku /temporál/. Liturgie  sv. *°etra užíval na  svátek  sv. p etra  a Pavla a snadni na svá ­ t$k sv. ^etra, patrona Velkomoravské  ř íše . Podle Kyjevských a  Vídeň skýc h listů  sloužil  vlastní ř ímsko u liturgii o svátcích  ­  2  j  ­

"" ^rwt^h­^evátců /s ank t • ů n j ­ r ^ T ^ Q i i Q x  i o­bia&esli by­ ­ la jazykeia^írbtr^slirvě nština .  K tomu ně koli k vysvetlení a doplň ků . Př edevší m  je tř eb a  př iplout , že s*, v t t í  b r a t ř í  b y l i  b y z a n t ­­ s k é h o  o b ř a du  a  ž e  z ů s t a li  t o m u  o b ­ ř a du  v ě r ni  a ž  d o  s m r t i . I  když sv. Metoděj  obdržel kně žsk é  a biskupské  svě cen í z rukou papeže, b\1 jeho  legátem a arcibiskupem moravsko­panonským  /sršmským/, nezname­ nalo to, že př ija l západní obř ad . Stejně,  k d y ž  p ř e l o­ ž i l i  a  t a  k v é  " s l a v i l i  m š i  ř í m s k ým  o b­ ř a_d e m, alespoň co do propria /Kyjevské listy/ a kalendář , e  n e n í '  t í m  ř e č e n ,  o ž e  o n i  a  j e j i c h  ž á ­ c i  z m ě n i li  o b ř a d ní  p ř í s l u š n o s t,  jak  by mohl ně kd o vyč ís t z tvrzení J. Vašici, že Cyril a Metodě , j  když poznali pomě y r na Moravě a,v Panonií, "rozhodli se, jelt i  př d e cestou do Ř íma , nro obř d a západní" /2/, nebo z poznámky  Dvorníkovy, že po porážce Rastislava /864/ se "Konstantin roz­ hodl vzdát se byzantské liturgie a zavést ř ímsk ý meání ř d á  /J/, nebot Vaaica sám jinde poznamenává /4/, že na Moravě ne­ byla zanedbávána ani vlastni liturgie byzantská s Metoděj na  konci života zanechal v C&ř ihrad ě sl­ovanského kně e z a jáhna se  slovanskými knihami byzantského obř adu . Tím bylo s povolením  císaře zř ízen o  zvláštní stř edisk o slovanské bohoslužby v by­ zantské ř íši , samozř ejm ě byzantského obř adu, !  Př íč ino u mnohých nejasností se stala tzv. liturgie svaté­ ho Petra /dále LP/. Jde o ř eck ý př ekla d ř ímskéh o kánonu, ale \  vč leněý do byzantského mešního ř n ádu . Vznikl na Sicílii a Ka­ lábrii za výbojů Lva III. Izuurského /717­741/ a tvoří typ  smíšeného ř ecko­ř ímskéh o  obř adu , ^ronikl také do ř eck é č ást i  Illyrika, kterou spravoval jako papežský vikář soluň sk ý metro­ polita. Je možné, že LP byla také slavena v Soluni a že svatí  Cyril a Metoděj ji znali a její opis př inesl i na Moravu, kde  ji př eložil i do starosloyě nštiny . Tento smíšený  tyo podle do:" .  mně nk y Vašicovy byl v Ř ím ě schválen jak Hadriánem  II. /868/,  tak Janem VIII. /880/ /5/,  • °odl e Vašici právě L'n byla základem západní slovanské li­ turgie a svedčí o originalitě  sv. Cyrila, že volil tuto př ­ e chodnou formu na území Velké Moravy, kde už byl zaveden ř ímsk ý  obř ad .  LP nepodává č ist ý typ ř ímskéh o obř adu , jak uznávají od­ borníci, když ji nazývají liturgií ř ímsko­byzantsko u /6/ a na­ lézají v ní "ř eck é prvky", a to i v nejstarších př ekladec h té­ to liturgie./?/. Na druhé  straně nelze LP považovat za nový  typ mše byzantského obř adu" , i když z byzahtinizovaným ř ímský m  kánonem, jak Č in í TkadlČ ík'/8/ . Neznáme žádnou východní anafo­ ru sv* Petra, leda v maronitském obř adě , ale ta je naprosto  odlišná odlišná od ř ímskéh o kánonu.  Také pravoslavný  odborník, Pavel Aleš považuje LP za smí­ šený typ a její ojedině é l  užívání sv. bratry  "by neodporovalo  ř ecko­pravoslavn é  liturgické  tradici a jejímu svobodomyslnému  duchu" /9/. 

­  2  j  ­

v oČ ícJr^Ríá a a franských hierarchů,  jí mohl zajistit nejen  ř ímsk ý kánon, nýbrž i spojení s Kyjevskými  a Vídeň ským i listy,  které fungovaly  jako proprium, jak prvně dovodil Vašica /10/«  Tkadlč k í dále upozornil, že dů vodem , proč so paoež Had­ rián II. rozhodl př estoupi t ř ímsk ý  zvyk a nohř bí t sv. Cyrila  v papežském hrobě, byla svě tcov a  "láska k ř ímském u obyč eji" ,  t.j. ritu, kterou Konstantin projevil tím, Že př eloži l v Ky­ jevských listech z latiny promě nliv é  č ást i mešního formulář , e  hlavně na všední dny. /11/ Toto spojení byzantského mešního  ř ád u s ř ímský m kánonem a promě nlivým i  č ástm i ř ímskéh o mešního  ř ád u mohlo vyhovovat  jak Bvzantinců , m  tak Moravanů , m kteří  př ijal i kř es t v ř ímské m obř adu .  Avšak tyto výsledky  bádání dostávají výzkumem  Mareše  povážlivé  trhliny.. Ten totiž dokázal,  ž e  s l o v a n s k ý  p ř e k 1 a d  L P  v  k y j e v s k é m  a  c h i l a n ­ d a r s k é m  t e x t u  p o c h á z í  z  k o n c e  1 4 .  n e b o  z  1 5 .  s t o l *  a  v z n i k l  n a  h o ř e  A t h o s ů ,  t a k ž e  n e m á  n i c  s p o l e č n é ho  s  c y r i l o m e t o d e j s k o u  d o b o u  a také nemá  vztah k cho rvá t s kbhl aho 1 s.kému př eklad u ř ímskéh o kánonu. Tak se  potvrdily námitky ně kterýc h slavistů proti existenci IP na Mo­ ravě. /12/ Bude vě í c slavistů vysvě tli t ony známé  stopy LP  v chorvátskohlaholském mešním kánonu.  I kdyby pro IP ^nesvě dč   il žádný  staroslově nsk ý  text, uka­ zuje jedno místo v Živote Metodě jově ,  totiž  "blížila se mše  svatého Petra č il i služba", podle výkladu Tkadlč íkov a na tento  typ liturgie, jež se v daném př ípad ě  sloužila o svátku sv.Pet­r  ra. /13/  M ů ž e me  t e d y  t u t o  o t á z k u  u z a v ř ít  z j i š t ě n í m,  ž e  s v . C y r i l  a  M e t o d ě j  a  j e j i c h  ž á c i  s l o u ž i l i  e u c h a r i s t i i  n a  V e l k é  M o r a v ě   a/ s l o v a n s k y  o b ř a d em  b y z a n t s k ý m ,  b/ s l o v a n s k y  o b ř a d em  ř í m s k ým  /Kyjevské a  o kánonu po­ Vídeň sk é listy  jako li bellus missae bez ř ímskéh strádají smysl/,  c / s n a d  n ě k o l i k r át  d o  r o k a  s l o v a n ­ s k y  l i t u r g i i  s v.  P e t r a .  Tím jsme se dostali k druhé otázce,  j a k é h o  c h a ­ r a k t e r u  b y l a  c y r i l o m e t o d ě j s ká  li­ t u r g i e .  P ř e d e v š ím  t o  b y l a  d v o j í  l i ­ t u r g i e ,  d v o j o b f  a d n í,  b y z a n t s k é h o  a  ř í m s k é ho  t y p u *  A v š a k  n e b y l a  t o  l i ­ t u r g i e  p o u z e  p r e v z a t á ,  n ý b r ž  a d a p ­ t o v a n á ,  d o t v o ř e ná  p r o  p o t ř e bu  v ě ­ ř í c í ch  V e l k é  M o r,a v y .  Všem badatelům  je na sta­ roslovanských liturgických památkách nápadná  snaha po koexis­ tenci východních a západních prvků, které nestojí volně vedle  sebe, ale smě ř í k vytvoř uj en í nóvého  celku, takže hovoří o  "kombinované"  bohoslužbě /14/, "rozrušeníustálených  forem a  ­  2  j  ­

g ^ t z ejqi­^^­á*­h o Jzlvlji I X ^ ^ ^ í é h Q "  /15/. CyrAio­ metoflě jsk á bohoslužba  se proto  ;jevi Jako év^rá«^  jao^ý  P  liturgie, který lze postavit na roven liturgii galikánské  či  ambroziánské, a jíž po právu náleží název ''liturgie Cyrilome­ todě jské " /16/.  Tři znaky  charakterizují tuto  cyrilometodě jsko u  liturgii:  a/ S r o z u m i t e l n ý  j a z y k  Zavedením  soluň skomakedonskéh o  dialektu  starobulharského  jazyka, který  se jen nepatrně  lišil od ř eč i Moravanů, do li­ turgie utvoř il i  sv, Cyril  a Metoděj první př edpokla d  živě  sla­ vené  liturgie, poskytli  totiž první komunikač n í prvek, kterým  se vytváří bohoslužebné  shromáždě ní »  Byli v tom poslušni  sta­ rokř esbanskéh o misijního  principu kázat v lidové reci ci př elo ­ žit do ně o h Písmo  a bohoslužebné  texty*  b/ P l u r a l i t a 

l i t u r g i c k ý c h 

ř

á dů  

Cyril  a  Metoděj byli Východnané,  ale neuzavírali  se zá­ padnímu duchu ­a západním  bohoslužebným formám. Byli hluboce  vzdě lan í lidé, a proto bez úzkoprsosti malých duchů. Byli pas­ týř , i plni  lásky a velkorysosti; Proto Cyril  př epracóváv á  v  západním duchu proskomidii Chryšostomovy  liturgie  /Sinajské  zlomky/ a ve východním  duchu parafrázuje  ř ímsk é modlitby  /Ky­ jevské listy/. Je zde patrný  irenismus*  snaha př eklenou t bř h e  Západu a Východu.  q/  A d a p t a c e  S" vin t í  b r a t ř í  p ř i c h á z e jí  n e  M o r a ­ v a n y  o b r a c e t  n a  k ř e s t a n s v t v í,  k t e r é  t a m  u ž  d e s í t k y  l e t  b y l o ,  ale vyuč ova t  je,  př edevší m  budoucí kně ze . Ně o c žáků př iváděí  j s gebou, ale víc  berou z moravských rodů. Př icházej í na území  západního  patri­ archátu, do  země, která nemá  ještě vlastní  církevní  organiza­ ci. To vše žádá porozumět  povaze lidu a novému prostř edí , ale  také př izpů sobi t kérygmatické  a liturgické  pů soben í požadavkům  doby  a okolnostem prostř edí , ?roto  slovanský  jazyk, aby lid  hloubě j i vnikl do kř estanství , protó  slovanské písmo  a př ekla ­ dy, aby  se dalo vyuč ova t  a klást základy kultury, proto př ­ e klad  bible, nejen z dů vod ů bohoslužebných,  ale  i evangelizač­ ních, proto  i ř ímsk ý  obř ad. , aby se ulomily hroty  odpů rc ů  slo­ venského  bohoslužebného  jazyka.  Liturgické  dílo našich vě rozvě ů nemě st o l u nás možnost  zapustit koř en y  a rozvinout  se, avšak  jeho nosné myšlenky  za­ kotvily  jinde, v západní  církvi naposled  na druhém  Vatikánském  sně mu ,  2.  C y r i l o m e t o d ě j s ká  l i t u r g i e  a  o b ­ n o v a  l i t u r g i e  Liturgické hnutí usilovalo, aby  se "liturgie "vrátila opět  do rukou lidu" /Pius Parsch/. Př edpoklade m  k tomu byla  srozu­ mitelnost  obř ad ů a jazyka. Na poč átk u koncilu se zdálo, že la­ tina zů stan e  i nadále výhradním  bohoslužebným  jazykem 

­  '  57 

­

v ř ímské m obř adu «  Obrat nastal vy s t  k zxAlxiálské­ ho sboru a  Eugena Tisseranta. Ten  poukázal na sv. Cyrila a Metodě e j  a jejich slovanskou litur­ gii,' schválenou papeži. Ta mu byla dů kazem , že  "není možrio nic  namítat proti př eklad u knih ř ímskéh o  obř ad u do lidového  jazy­ ka" /17/. Od té chvíle stále více Otců se rozhodovalo pro ma­ teř sk ý jazyk v liturgii.  Rovněž v otázce adaptace ožila myšlenka sv. Cyrila. Kon­ cilní Otcové  pochopili, že srozumitelnost liturgie není dána  pouhým př eklade m  liturgických  textů do mateř štiny , nýbrž př ­ i způ sobení m  textu a obř ad u mentalitě  a kultuře  jednotlivých ná­ rodů. Č láne k 37 Konstituce  o liturgii oceň uj e rů zn é projevy  i a bludy, př ipoušt í  kulturj', a pokud, ne jsou spojeny  s póvě ram je do^liturgie.  Č láne k 38 téže konstituce  skoncovává  se Strohou uniformi­ tou ř ímskéh o obř ad u a př ipoušt í rů zn é  úpravy pro rů zn é oblasti  a národů. Tím  je umožně é n  jistá pluralita v rámci ř ímskéh o ob­ ř ad u a jednou pro vždy  je opuště o n rovnítko mezi ř ímský m  obř ­ a dem a evropskou kulturou c Dnes i v budoucnu budeme mít litur;4­ gii ř ímskou , ale v africké, asijské,  jihoamerické  podobě. Ne­ byla už př d e  11 ck) lety cyrilometodě jsk á  slovanská liturgie ta­ kovým  zjevem? Když sv. Cyril dával Moravanům do rukou př ekla d  Písma svatého, vě dě, že^jiiii dává prostř l ede k ke spáse, v ně ž m  najdou pokrm duší a zbraň proti duchovním nepř átelů m /18/í Byl  to zř ete l kérygmatický,  a nikoliv pouze kulturní, který vedl  svaté bratry k slovanskému př eklad u Písma a k jejich užití  v liturgii. Podobně i koncil vysoko vyzvedává  cenu Písma pro  život kř estan a a jeho dů ležitos t v liturgii. Proto se rozhodl  nabídnout v ní hojně jší , rozmanitě jš í př edč ítán í Písma a jeho  výklad v homilii a zanítit v lidu onu "vroucí lásku k Písmu  svatému, jak o ní svě dč í úctyhodná  tradice obř adi i východních i  západních" /.SC 24*  srov. též 35,51/. Byla to právě ona východ­ ní úcta a láska k Písmu svatému, která vedla Konstantina­Cyri­ la ke slovanskému př ekladu , aby jej nesli nL Moravu jako "dar  od Boha daný" /Př edzpě v  10/.  3*  C o  d l u ž í m e  o d k a z u  c y r i l o m e t o ­ d ě j s ké  l i t u r g i e  a/ Biblická obnova  Obnova liturgie př edpoklád á obnovu biblickou. Bez Písma ne­ ní liturgie. Je proto  tř eb a př iblíži t  svět bible vě ř ícím , aby  její texty, které  slyší^  chápali a zamilovali  si je. Je tř eb a  konat samostatnou  bohoslužbu  slova, kázat biblicky, uč t i ve  škole biblicky, umožnit  e podpoř t i č etb u Písma v rodinách.Cír­ kev je společ enstv í  tě ph  kteří Boží slovo slyší /VD 1/.  ) b/ Jazyk  Velký dar mateř skéh o  jazyka v liturgii  zavazuje k úctě a ke  kultuře př ednes u  "Jak se to projevuje v.našich  Bohoslužbách?  Vyžaduje  to trpě liv é  š ke lení celebrantů , ­ lektorů a komentátorů   ve správném  a kultivovaném př ednes u rodného a zároveň bohoslu­ žebného  jazyka. Ale sebedokonalejší recitač í n výkon nestač , í  ­  2  j  ­

•  ­mateř sk ý jazyk splniJL­£tf^  jazyka. Je  tř eb a  s^"^Sfcieto  ^by  "slovo^odpotríd^lo mysli",  jak už äaäál: SV. Benedikt,. Proto  je tř eb a studovat komentáře  k  biblickým  a liturgickým  textům a vykládat  je vě ř ícím . Jest=  liže nebude  znám  teologický  obsah nebo historický  vývoj textů,  gest  r  postojů a znamení, pouhé  př eložen í do lidového  jazyka  nám nepomů že . Dnešní fáze liturgického  hnutí  je zamě ř a na  en vzdě lán í kně í ž a laiků v liturgii,  abychom liturgii  jenom ne­ odř íkávali , ale slavili v duchu a v pravdě.  c/ Adaptace,  pluralita  Poř d á  platí  slovo kardinála H. Volka, pronesená na konci­ lu, že  "víc smíme než mů žeme" ,  t.j. zdaleka nevyužíváme mož­ ností př izpů sobení ,  spontaneity  a kreativity, které nám posky­ tuje obnovená liturgie. Svatí bratří  se namáhali,  aby  jejich  liturgie  byla živá, srozumitelná  a oslovila právě  ty lidi,kte­ ré mě l i př d e  sebou. Koncil otevř l e cestu k mnohotvárnému hlá­ sání Krista v liturgii. Proto  je tř eb a liturgii  př izpů sobi t  konkrétním místním  a č asový m pomě rů, a to nejen v homilii,.ale  m také v uspoř ádán í  celého  liturgického  dě e j v rámci  platných  rubrik. S velkým  taktem  a kázní uvádě jm e do liturgie, do č te ­ ní, konejme  admonice,  společ é n díl ů vzdán í po př ijímání , pro­ e  odvuhu stř ída t ordinária, písně, zpě y v  pouště jm e  lid o Mě jm žalmů ,   aklamace  lidu, využijme  obě tníh o prů vodu ,  služeb /.anto­ ra, schóly, komentátora,  lektora,  aby  se každý  zapojil do bo­ hoslužby. Stále nacházíme  bezduchý  stereotyp, např. ve vstup­ ních obř adec h a minimalismus, kdy  se vša  jen recituje, i č ást i  urč en é  ke zpě vu , bere  se co nejkratší varianta, aby vše bylo  co nejrychleji  a bez námahy  odbyto, a pokud  se zpívá, pak jen  jedno ordinárium  a ně kd e  jen lidové  písně bez vztahu k formu­ lář , i bez výbě ru , č ast o  i bě he m eucharistické modlitby. Naše  bohoslužby  by mě y l  být více. místem  bratrského  společ enství,ví ­ ce místem radosti, mě l y by vykazovat více  tvů rč í fantazie  a a­ lespoň č ás t  té svaté  odhodlanosti,  jakou uká&ali  sv. Cyril a  Metodě j , 'když uvedli do liturgie  slovanský  jazyk,  př izpů sobil i  ji novému prostř ed í  a pě stoval i  obř adn í  pluralismus.  P o  z n á m k y  1/ Vojtě h c Tkadlč ík , Byzantský  a ř ímsk ý ritus ve slovanské  bo­ hoslužbě, Duchovní pastýř  1978, č. s. 4­10  2/ J.Vašica, Literární památky  epochy velkomoravské, Praha  1966, s. 37  3/ F.Dvorník, Byzantské misie u Slovanů, Praha  1970, s.  130  4/ O.c. 251  5/ o.c. 41  6/ J.M.Hanssens, La liturgie romano­byzantine  de $aint Pierre,  Orientalia  Christiana  periodica 4, 5 Rím  1938­J9  7/ Vašica oac«  47; na  s.  251 nazývá LP  "kompromisní,  spojující  v  sobě  záoadní i západní prvky".  8/ V.Tkadlč ík , Slovtjiská liturgie  sv. Petra, Duchovní pastýř   1977, č 2 . < s.24  9/ Pavel Aleš, Byzantská misijní pojetí a otázka slovanské  59 

­

VO/ o«c>  47  11/ Byzantský  a ř ímsk ý  ritus­. .., s.6  12/ F.V.Mareš, Slovenská  liturgie  sv. Petra, Vi Nauč í n  skupo­ vi, knjiga X, od  jezika i književnosti, knjiga 2, Srpska  akademika nauka i umetnosti,  Beograd  1981, s.  195­215;  týž: Das Verhaltnis  des slawischen Textes der Petrusli­ turgie  zum griechischen Originál  im Lichte der Rubriken.  In: Cyrilo ome tho d i anum  5, Thessaloniki  1981,  120­129  13/ Slovanská  liturgie  sv. Petra  s. 2jn  14/ Dvorník  o.c. 131  15/ VaŠica o. c. 46  16/ L.Pokorný, Liturgie  pě e j  slovansky, Sborník  Solunätí  bratř , i Praha  1962, s,  185 n  17/ Jaroslav V. Pole, Posvátná liturgie, Ř m í  1981, s.233,p.  146 

18/ Př edzpě v k  slovanskému př eklad u č tyř evangelia , Vašica o.  c. s.103­106:  "Jako hyne  tě o l bez pokrmu,  tak každá duše  upadá a živoř , í nemajíc v sobě života Božího, když  slova  Božího neslyší /v.62­64/.  "Nahé  jsou všechny národy.. *11  /téj. bezbranné; v.80/  "Nuže*  národové,  ... otevř e t  doko­ ř á n dveře rozumu, když  jste př ijal i nyní zbraň  tvrdou,  kterou kovají knihy Páně, hlavu dáblovu mocně  potírající"  /v.84­89/  000000000000000000000000 0 000000000000000000000000000000000000  aktuality  ­ aktuality  ­ aktuality  ­ aktuality  ­ aktuality  000000000000000000000000000O00000000000000000000000000000000c  CÍRKEV Č EL Í VÍZVE SOUČ ASNÍC H  IDEOLOGIÍ Á MENTALIT  /Tisková konference  kardinála Paula Pouparda/  : Při př íležitost i  plenárního  zasedání  sekretariátu oro ne­ :  :  kř esť any , konaného v Ř ím ě  od 2. do 5# bř ezn a  1988 se kar­ :  : dinál Paul Pou^ard, př edsed a  tohoto útvaru, setkal 4i3#  :  s novináři v  tiskovém  sále Svatého  stolce* Př edloži l jim  : Práce  sekretariátu v  této  promluvě.  I.  P ř í p r a va  p l e n á r n í h o  z a s e d á n í  Sekretariát  pro nekř estany , vě rn ý  svému poslání  studovat  složitou skuteč nos t .ateismu, nevě y r  a náboženské  lhostejnosti  v dnešním  svě tě , uspoř áda l v letech  1985­1988 anketu o ideo­ logiích, mentalitách  a kř estansk é  víř * e Je totiž  př esvě dč,  en že myšlenkové  proudy, které  jsou jakoby  duchovní  "podezdív­ kou"  soudobé kultury, mají hluboký vliv na mentalitu a chová­ ní dnešního  č lověa  k a č ast o  jsou př íč ino u  jeho negativního  nebo  lhostejného postoje k Bohu a k náboženským  otázkám všeo­ becně   Proto  byl v ř íjn u  1/985  zaslán dotazník  č lenů m  a poradfcům  sekretariátu pro nekř estany ,  biskupským konferencím  a kato­ lickým univerzitám  se zř etele m na plenární  zasedání v  bř ezn u 

­  2  j  ­

1988* "Uvádíme jeho  text:  V. Jaké  ideologie  a mentality­  př evládaj í ve vaši zemi? Jaký je  jejich  č lově ka ?  2. Jaký vliv mají na myšlení  a život kř esť anů ?  j. Jaké  tě žkost i př edstavuj í oro víru a angažovanost kř estan ů   politické  ideologie?"Př ispívaj í k oč ist ě a k rozlišování  vzhledem k víře a ke kř estansk é  praxi?  4. Jakým rizikem a jakou výhodou jsou technologické  mentality  pro život víry?  5. Pastorač í n návrhy oro př edkládán í víry  a pro usmernování  kř estanskéh d  života ve svě tě , poznemextajiéiír^  soudobý­ mi ideologiemi  a mentalitami.  Došlo  170 odpově í d z pě i t kontinentů*  Nejč etně í  já odpově­ di pocházely  jako v dř ívě jšíc h anketách z katolických univer­'  zit/81/.  Tato bohatá a pestré dokumentace posloužila za základ  k uvažování č tyř icet i  č lenů m a poradcům sekretariátu pro ne­ a  kř estan y  ze 2 j zemí, kteří  se shromáždili  od 2. do 5. bř ezn 1988 u sv. Kališta v Ř ím ě na plenárním  zasedání.  I I .  O b r a z  i d e o  X o g i í  a  m e n t a l i t  .  v  c e l é m  s v ě tě   Jaká je duchovní  situace naší doby, tak jak vysvítá  z té­ to rozdáhlé konzultace  sekretariátu  pro nekř estany ?  1. V zemích s  r e á l n ý m  s o c i a l i s m e m  se zdá,že  ideologie  založená na dlaléktickém  a historickém materia­ lismu, spě e j nezadržitelně k úpadku. Ovšem, udržuje  se v dů le ­ žitých č ástec h planety, dik nátlaku skupiny, která se, Bůh ví  proč, prohlašuje  za př edvo j společ nost i  a osobuje  si vedoucí  úlohu ve státě«  Ale  tato nů sobiv á fasáda a tento slovní trium­ falismus nemohou zakrýt  jednu skuteč nos t  s nevypoč ítatelným i  následky:  ideologická, stavba je prázdná,  ro zum a srdce  ji o­ pustily, fakta  ji vyvracejí, ^ř edvo j je nerozhodný, rozpač itý :  dav se stal apatickým  a nejde  za ním,  u ž  nejde. Fiasko  ide­ ologie  je nabíledni. A č lově ktat o  s t u d n i c e  n e  ­ k l i d u  /Charles Péguy/, 'se ocitá  tváří v tvář  samotě, nudě   a úzkosti. Co mů e ž  tato ideologie nabídnout výmě no u za Krista  a  jeho evangelium? Tě sn é vě zen í bez vyhlídek, do kterého  uza­ vř l e č lověa imanentismus  k a zbavil ho prostoru svobody, jaký  potř ebuje , aby se cítil odpově dn ý  a respektovaný ve své dů­ stojnosti a ve svém právu na iniciativu v soukromém životě i  ve veř ejn é  č innosti .  2. Ideologická  "deiíiobilizace" není skuteč nost í  jen ve  společ­ nostech marxistických«  Snad  ještě zjevně jš í  je^v  p r^ů ­ m y s 1 o v é m  a  t e c h n i c k é m  s v ě tě  na Západě.  Urputné  ideové boje př edešlýc h desítiletí  tam ustoupily  spo­ tř ebn í mentalitě, která  se vyznač uj e hedonlsmem,  ztrátou smys­ lu pro posvátnost života, prospě chář ský m pragmatismem  a honbou  61 

za výkonností. To  plodjLvjelí^­^  boženskou lhoste^jao&t. Zesvě tštěý  l č lově, uzavř k en ý v imanen­ tistJj^k^®­^^  na život, zdá se neschopný dostat se k pra­ menům opravdové náboženské  zkušenosti. Soustř eď e  uj se na své  bezprostř edn í potě šení , na hospodář sk ý úspě h c a na společ en ­ skou prestiž. Dů sledke m  je zde i jinde pocit osamocenosti fru­ strace a úzkosti, známka neuhasitelné  duchovní žízň ě,  . Stačí  £by byla probuzena a ř ízena !  Když mluvíme o západních společ nostech , musíme ř íci , že  technika je jeden z č initelů , které nejsilně i j utvář ej í men­ talitu lidí. Scientismus  jako takový  je už jen jeden z mnoha  postojů uč enců . Ke zlehč ován í víry  zatím vede  zachvácení rozu­ mu  takzvanou  "vě deckou " metodou, a hlavne uvě zněí života do  n hmotného rozmě ru, , což je ještě neobyč ejn ě usnadně o n  technickým  ookrokem. Ale č m í dál tím víc se poznává, že pokrok má dvojí  tvář, že je nositelem  života, ale také  smrtelných hrozeb, jde  li o pokrok  jaderný nebo biologický. Č lově k• e pak znovu stává  s ochotným debatovat o velkých etických a antropologických otáz­ kách, o smyslu života t smrti.  j. L a t i n s k á  A m e r i k a  je kontinent  tě žkýc h napě­ tí, protože jsou tu obrovské rozdíly mezi bohatými a chudý­ mi. Na její oů ě d  se stř etávaj í dvě nepř átelsk é  ideologie: hos­ podář sk ý  individualistický  a pragmetický  l i b e r a l i s ­ m u s  a  marxistický  k o l e k t i v i s m u s  s jeho mýtem  revoluce a s jeho mystikou  tř ídníh o boje. Ani  jeden ani druhý  nerespektují lidskou osobu a její práva na spravedlnost  a svo­ bodu. Církev na tomto velkém kontinentě  s velkou vě tšino u ka­ , tolíků nabízí  jasně a s velkodušnou př esvě dč ivost í pravý kř es ­ tanský humanismus  a postupné uplatň ován í církevního  sociálního  uč ení , při respektování  specifických kulturních  totožností.Tím  otvírá nadpř irozen ý  obzor každodennímu životu,  zaplacenému  palč ivým i problémy.  4. V  A f r i c e  ideologie, které hlásaly návrat k tradič ní m  hodnotám,  jako  je úč ast , spravedlnost, společ ensk á a rodin­ ná solidarita, byly č ast o  obě í t bezč asavéh o  idealismu. Byly  manipulovány  politickými mocnostmi a mnohdy  se zvrhly v tota ­ litarismus. Církev tu vpravdě vyvstala jako ruč itelk a úcty  k  osobám a ke společ ensk é  svobodě.  Pokud  jse o marxismus­leninismus,  př ítomn ý v mnoha zemích,  vyskytuje  se u vedoucí  tř íd y a u ně kolik a vysokoškolských pro­ fesorů. Prakticky  se neujíma v lidu, leda jen vlivem ovzduší  nejistoty  a podezř ívání ,  jaké vyvolal svým uč ení m o tř ídní m  boji. Ničí př ito m  tradič í n hodnoty  společ enstv í  a solidarity  africké  společ nost i  a podporuje nezodpově dnost , poraženectví a  resignaci. Církev v tomto obtížném rámci neúnavně nabízí své  poselství lásky  a míru  Kř e,stan é  jsou při stř etnut í s tě mit o ideologiemi  burcová­ ni k ryzímu evangelijnírnu životu. Církevní  společ enstv í mají  být živým př íklade m vř eléh o  bratrského života, v souladu  s nejautentič tě jším i  tužbami afrického  č lově .  ka

­  2  j  ­

5. Rozsáhlý  a s i j s k ý  k o n t i n e n t ,  kolébka  tisíci­ letých náboženství  a skol moudrosti, je stále pod  př evláda ­ jícím vlivem  svých  tradice  Ty  jsou však nahlodávány  marxismem,  která má v Asii znač ý n vliv, př estož e vede společ nosti , je­ jichž ˇje oficiální ideologií, do hospodář sk é  cíucJaftyni­ al^flá  ulič ky . Dynamič tě í .hospodář jš sk ý liberalismus prů myslovýc h  ze­ mí hrozí, že př iprav í národy o.­j^ich kulturní  totožnost a o  etiku jejich základů, zdě dě nýc h od př edků . Proto v tě cht o  spo­ leč nostech , ohrožených odosobně ním , v nichž se projevuje pocit  duchovní prázdnoty, hlásá církev své poselství nadě je , v dxa  logu se starobylými náboženskými  a kulturními  tradicemi Asie.  I I I .  P a s t o r a č ní  z á v ě ry  1. Co církev hlavně potř ebuj e v tě cht o 80. letech, je dar  r o z l i š o v á n í .  Vskutku,  jestliže krajina v 60. a  70. letech zů stával a oč ividn ě  stejná /vě & d a technika, materi­ alismus, konzumismus, hedonismus/,  zdá se, že jsme vstoupili  do období  p o  s t m o d  e r n í h o .  Vyznač uj e  se jistými no­ vými dů razy , novými mikroklimaty. Znamení č as ů už nejsou úplně   táž­.  ^ro  tuto postmodernu  je př íznačé  n "splasknutí"  ideologií,  návrat k náboženství, opě tn é  zposvátně ní , fenomén  sekt a nové  gnóze, př echo d  od usmě vavéh o nebo bojovného ateismu k ateismu  ustrašenému. Všudypř ítomn á  je otázka po smyslu, zvláště po  smyslu smrti. Vnucuje  se nová č etb a  "radostí a nadě jí , smutků   a úzkostí" /Gaudium et spes,  1/  2. Jasně i j než dř ív e se ukazuje, že  B ů h  a  č l o v ěk  j s o u  v e  s h o d ě :  nejsou konkurenty  /Feuerbach a a­ teistický humanismus/. Osud  č lověa je spjat s.poznáním  k Boha.  Smrt Boha s sebou nese  smrt č lově . Z téhož zorného úhlu hu­ ka manistické  hodnoty, odř íznut é  od svého zdroje^  to jest od  transcendentna  , jejich schvalování  a uskuteč ň ován í  se stávají  bláznovstvím /Chesterton/., Pe^sonalismus  se mě í n ve vládu "jjaj1  rovnost v rovnostář ství , které staví všechny ne jednu úroveň,  snaha o mír v únikový pacifismus atd. Církev musí hlásat, že  jedině Bůh mů e ž  zaruč t i opravdový humanismus. Nebot hledání  Boha náleží př ím o k definici  č lově .  ka i. Evangelizace  se nemů e ž  obejít bez vážného úsilí o zamyšlení  a o intelektuální  p ř í s n o st  v dialogu  se svě tem.Me ­ tafyzika /=vě a d o ne­empirickém, o tom, co není př edmě m  te zku­ šenosti/, jé nezbytná. Musí se podporovat  intelektuální forma­ ce kně í ž a ř eholníků . /Dosud/ se totiž ve velké míře dává  n úč innost i na úkor vážné  inte­ př ednos t 1 rátkodobé pastorač í lektuální formace c  4. Evangelizace  se má zapojit do  v š e o b e c n é h o  h l e d á n í  š t ě s t í.  Proto je také nutný rozbor to­ hoto ště stí .  I když se musí brát v úvahu opravdové  potř eb y  č lově , nesmí být Bůh zredukován na náhražku za bezprostř ka edn í  potř eby . Tř ebaž e  je víra prožívána v  tě le , př ec e lidské potř ­ e by př ea&huje .  Spása ­č lově a prochází  k Xč é &  vírou*  Evangelizace  j  *  •  .  *  » 

­  6j  ­

^Ml&ffmí ­ n c h  yJrir^GJĽ LsLs  m t jistým n ar­c i^jjsmewTux&tE^^  veka.   5. E^v a n g e 1  i z a c e  k u l t u r y  je naléhavé nutná.  Už Pavel VI. ř ekl , že roztržka mezi evangeliem  a kulturou  je drama 20. století, K  této evangelizaci kultury dochází př ­ i jetím a oč iště m všech lidských kultur. Církev naslouchá svě­ ní tu. Ale není méně pravda, že úkon víry,vúplné  a prožívané,  v tě le , plodí kř estansko u kulturu, kř estansk ý  humanismus a že  n a s l o u c h á  toto vše je jejím  "výronem"ô  S v ě t  c í r k v i .  Víra si jen nevypů jč e  uj z lidské kultury.  O b o ­ h a c u j e  j i .  6. Evangelizace v postmodě rn í době musí být  j a s n á ,    s t r u č n á,  p r o s t á ,  p ř í m á.  Nemě í n se podle  # módních choutek. Musí být radikální  a kritická k okolí. Hlavně   mládež žádá prů hledné , málo  sofistické podávání víry, které by  bylo radikální alternativou  jejího obvyklého způ sob u myšlení ^  odpově dí , č ast o neč ekanou ^  na její peč liv ě  skrývanouvstarost,  Kromě pronikání struktur evangelijním duchem kř estanskýc h  komunit  je č m í dál tím dů ležitě í individuální svě jš dectv í č lo ­ vě a k č lově .  ku 7. Jsme  svě dky  př ílišnéh o hodnocení  n á b o ž e n s k é  z k u š e n o s t i .  To je v podstatě dů vo d rozbujení sekt  a úspě ch u nových gnózí. Víre zahrnuje  existenciálne  zkusnost,  ale tato náboženská  zkušenost není sama sebou kř estanská . Mů e ž  být ve skuteč nost i n­tou formou osobního rozvoje, jinou formou  narcisismu. Pravá kř estansk á náboženská  zkušenost  je pokorné a  ochotné př ijet í milosti,  zdarma dané Bohem. Tento  "kairos",Bo­ ží č s a vracející  se náboženské  zkušenosti  a posvátnosti, není  jednoznač ný . Mů e ž to být léč ka *  8. Při úpadku velkých ideologií bude velmi užiteč é n  prohloubit  s o c i á l n í  u č e ní  c í r k v e ,  aby se př ekonal a  alternativa  "marxi smu s ­1 e ni n i smus nebo kapitalismus"  a aby se  naplánovala  a uskuteč nil a  spravedlivě jš í  a bratrště jš í  společ­ nost.  .9* Koneč ně , nenahraditelná př ítomnos t  m o d l í c í  s e  c í r k v e  v • srdc i svě ta , církve, která svě dč í o radostné  zvě st i prostř ednictví m  kř esť ů prožívajících evangelium, u­ an možnuje  i never i cím<  aby udě lal i  zkušenost Bohaé  /Documentation catholio^ue, duben  1988,č .7 /  OOOOOOOOOOO000000oOOO0000ooOOO00000OOOOOOOOOO00000000000000000  diskuse  ­ diskuse  ­ diskuse  ­ diskuse ­ diskuse  ­ diskuse  0 000000000000 00000 000 00000 000000000000000000000000000000000000  NA OKRAJ DIALOGU  Sursum 6 uveř ejnil o v diskusi ,/s. 66­68/ "Poznámky ke  č lánk u  Sociologie narušené  rodiny" v Sursum 4". Kritik /zn.  ­JS­/ v "Poznámkách" odmítá ně kter á  tvrzení autora výchozího  textu a dotýká se př ito m zajímavých otázek, které  situuje do  ­ 

64 

rámce ka ttfli^lsáJ^^  t x w & A o ^  í  ori^twané  teology. Kritik ovšem upXeirř íuj e př ístup y c vyslo­ vuje názory, které zase vyvolávají náš nesouhlas. Pokusíme se  tedy o jejich zhodnocení. Pro př ehlednos t nazývejme prvého  disnutanta  11 autor", druhého  "kritik11.  Kritik  zač ín á razantně , . kdy? označ uj e dvě autorovy po  sobe jdoucí vety  za naprostý nesmysl; trochu mu ale př ito m  kulhá logika. V první vě ě t autor př iznáv á Lutherovi prvenství  vzhledem k sekularizaci manželství; v druhé vě ě t pak dodává,že  tato Lutherova nauka protestantismu  zů stal a navždy. Kritik tu­ to vě u t podtrhuje  a cituje názor protestanta T. Boveta, který  je Lutherovu pojetí manželství v podstatě protikladný. /"Bůh  má úč as t na manželském  svazku..."/ Z toho kritikovi vyplývá  nesmyslnost  inkriminovaných vět natolik př esvě dč , že to prý  ivě pojĚ oirebuj e komentář . e Opravdu vyplývá?.  Na první pohled  je zř ejmé , že se uvedení Bovetova citátu  vů be c netýká smyslu prvé vě ty ; a poně vad ž  je citování  jediným  prostř edkem , který kritik k vyvracení použil, zů stáv á naprosto  nejasné, proč by mě a l být prvá vě a t absurdní. Vyjdeme­li ovsem  kritikovi vstř íc , vidíme, že vlastně polemizuje  jen s druhou  vě to u ­ také  ji akcentuje* Pak ale neměl souhrnně  prohlašovat  ob$ vě y t  za nesmyslné. Snad máme  také právo žádat trochu lo*'  gické př esnosti , zvláště když kritik  autorovi níže vytýká ne­ vě deckost , protože necituje; logič nos t není méně atributem vě­ deckosti než př esn é  citování, byt dnes jakkoby př evládal o o­ pač é n míně ní .  Ale ani druhá vě a t s.e nezdá být kritikem  znesmyslně na.Ci ­ tování Bovetova názoru totiž vů be c nevyluč uj e př etrváván í Lu­ therova pojetí manželství v protestantismu, nebot zde chybí  jednota. Kritik sice chápe citované místo  jako shrnutí evange­ lického uč ení , ale z Bovetova textu /Manželstvo,  126/ nelze  vyč íst , že by reprezentoval všechny protestanty  ­ což právě   bylo tř eb a k vyvrácení druhé vě ty * Na př edchoz í stránce Sovět  naopak ukazuje, že mezi­evangelíky  není jednota ani v tom, zda  označ ova t manželství  jako svátost, protože evangelické církev  není ještě sjednocena v cnepáni pojmu svátost, ^roto se na  rozdíl od kritika domníváme, že jeho dokazování potř ebuj e ne­ jen komentář, ale př edevší m  jiné premisy. Síla výrazu tu není  myšlenkově  podložena.  V následujícím  odstavci kritik vtipně odhaduje, že se au­ tor patrně narodil kolem roku  1880 a v závě reč m hodnocení  né klasifikuje  jeho postoj jako ultrakonzervativní.  To je osvě ­ d č en ý recept: nikdo př ec e nebude akceptovat,zastaralé, př ekona ­ né názory.  0  zastaralých názorech mů žem e  smysluplně mluvit, když je  nové př esně í poznání odsune do dě jš ji n hypotéz /např. př írodo ­ vě deckých / nebo když se týkají civilizač ně ­kulturníc h  témat,  jimž vládně dobová podmíně nost . Kde lze konstatovat postupný  vývoj, tam je také úsilí o dobovou konformitu na místě* Na ú­ rovni me t afy z i cko­1e olog i ckého poznání však už toto úsilí vždy  legitimní není. Jednak sc zde poznání tak plynule nevyvíjí a  pravda se tu tak snadno neprosazuje,  takže staré  téze či  r  65 

koncepce­­mohou svou  př evyšova t  ty... momentálně   úspešné  a př evJJudaj£cí £  na­to se metafyzické pc^n­atky týkají  nutných, a proto obecných principů  skute­cnos­ti, takže vykazují  naddě jinno u platnosto  Metafyzické  pravdy  tedy nestárnou* Jestliže  se u nich se­ trvává, nikoli proto, že jsou staré, nýbrž protože byly pocho­ peny, pak jde o adekvátní postoj, který nelze nálepkovat  jako  konzervativníA  právě  této konfuze  se kritik dopouští o Nebot  mnohé  z následujících  sporných bodů /problémy  "nejednota part­ nerů ve víř e" ,  "definování př irozeného" ,  "kritéria hlubokého  zamyšlení" a pomě y r etika  umě ní , pravda ­ dialog/ jsou ř eši ­ telné  jen na základe metafyzického  poznání povahy  dotyč nýc h  př edměů s nadč t asovo u platností,, Kritik však żni v jednom  z'tě cht o bodů nedokazuje  př ednos t  soudobých metafyzik  a př ito m  i v tě cht o bodech označ uj e  autorovy pozice za ultrakonzerva­ tivní. Proto  je jeho historizující odsudek autora nepatř ič ,  ný zjednoduš u j i c í b. m a toucíj také zde výraz př edběl myšlenkové  h zvládnutí *  V pozadí podobných nedorozumě í n  bývá dynamická ontologie,  která se v moderním  šlen < pro s ad ila hlavně vlivem Hegela,  Bergsona a Heideggera*  Nebot rozlišení dě jinnéh o  a naddě jinné ­ ho je samo metafyzickým výkonem, v ně ž m je také nárok na nad­ č asovo u platnosti  Dynamická ontologie  tíhne ke zrušení dě líc í  č ár y nemě nnéh o  a mě nlivéh o  ve prospě h c menlivého  ­  o v ^ r ^  s nemě nno u platnostíTím,  že dosazuje  za dominanty  reali v  promě nn é velič in y  tématizované  př írodově u a reflexemi  do civi­ ližač ně ­kulturníh o  vývoje,  rozšiř uj e neúmě rn ě  zonu dě jinn ě ur­ č enéh o ­ ad absurdum /viz potíže  s konstantní pravdou vlastní­ ho pojetí/*  V kř estansk é  diskusi  stačí poukaz na kolizi dyna­ mické  ontologie  s všepj atnými kře š tanskými hodnotami, jež  jsou zakotveny v strukturních konstantách  skuteč nosti . Na pů ě d   dynamické ontologie  také nutně vzniká  sklon nahrazovat hledis­ ko pravdy hlediskem č asového í  aktuálního, či požadavkem  "být  na úrovni doby": z toho pak má diskvalifikující  označ en í  "kon­ zervativní" svou váhu. Zdá so, že i kritik podléhá  této ten­ denci, když v uvedených tématech nasazuje mě ř ítk a dě jinnosti *  V otázce  smíšeného man**]ství uvádí autor znané katolické  námitky  e kritik protestuje: prý se neopilají o souč asn é uč en í  církve, Dokládá to citátem s konstituce Lumen gentium, kde se  obecně charakterizují nekatolíci, pokud  jsou kře s taný.. Vů be c  se tu ale nemluví o problémech smíšeného manželství! íanto  problém vzniká t je specifikován právě nesouladem partnerů ve  víř , e E. proto NENÍ zrušen konstatováním kř esť anskéh o  charakte­ ru nekatolíků o Kritik  tedy nedokázal., že je autor mimo souč as ­ ..né uč en í církve*  Ani kritikův poukaz n­L./itastná smíšená manželství neosla­ buje autorovy námitky, nebot  jejich platnost  je potvrzena jin  nými př ípady , kdy nejednota ve víře pů sobil a čí bude pů sobi t  problémy  e kríže. Také  je zř ejmé , že cíp vážně i j  se víra bere,  tím palč ivěi  j je tento názorový riesoulad prožíván,, Proto nelze  popř ít , že nesoulad  ve víře vždy v urč it é míře  smíšené manžel­ ství z katolického hlediska  oroblematizuje0  v a'   /  L.  *  •  '  ' ^  •­ •»• « 

''žj*i pctrvdl.  J^tolJľ k^­^ . nfíkf..t olík a katolík ­ nekř estan ; nejednota  je u obou a potud  ji lze uvažovat  společ ně . A mů e ž dokonce  být, že evangelík klade n a oř. ve výchově dě í t vě tš í př ekážk y  než  tolerantní nekř estan .  Dále kritik autorovi vytýká nedialogický  postoj, ale  z  jeho vzrušených př ipomíne k není př íli š zř ejm é proč. Ekume­ nicky  citlivě jš í kř estan é  jsou bohužel ně kd y  až alergič í t  na  samo konstatování  či vymezování vě rouč nýc h rozdílů, které je  ovšem nezbytným př edpokladem , smysluplného  dialogu. V tě cht o  kruzích se zapomíná, že dialog není žádným absolutním mě ř ­ ít kem;  je pouze  jedním z prost ř edk ů ve službách pravdy a jako  takový  je jí podř azen . Proto není př íli š vhodné, když se  mnohdy  "nepř ijemn é pravdy : diplomaticky  zamlč uj í či obcházejí.  Pokud  se tyto praktiky motivují láskou, musíme př ipomenout , že  také láska je nedě litelná ; láska k bratř m í by nemě a l vyluč ova t  lásku k pravdě, Uplatně no u např. ve formě pravdivé  diagnózy.  V otázce etického'hodnocení umě leckýc h děl kritik  tvrdí,  že autor nechápe, autonomii umě í n a oceň uj e v této  souvislosti  Bergmanovu Sedmou peč t e jako opravdu hluboké  zamyšlení. Nechrne  stranou nesporné hodnoty Bergmanová umě ní r  patrné  i v Sedmé  peč et i a posuď me , zda zde mů žem e  z filozofického  Či teologic­ kého hlediska mluvit  o myšlenkové hloubce. Př ito m  ji nehledej­ me v pouhém zpř ítomň ován í  uzlových problémů životního  smyslu,  jak k tomu ně kd y  svádí kontrast  s produkč ní m př ívale m plytkos­ ti a banality.  Kritik  sám stanovil kritérium: vyjádř t i pravdivě co se  svě te m je, zachytit otř es y pů y d v samých př íč inác h a varovat;  to prý  je zř ejm é  i v Sedmé peč eti . Obáváme  se, že osa díla le­ ží stranou této jednoznač ě n pozitivní  intence  a perspektivy.  Když už kritik naléhá na kř estansko u  interpretaci, pak je  zř ejmé , že tu Bergman neveruje př d e krizí víry, ani nepostihu­ je její př íč iny *  Vů be c  se nezdá, že by vystupoval v roli  "ma­ pujícího vě dce %  ale staví krizi víry spíše  proklamativně .Cel ­ kový kontext Bergmanová myšlenkového  vývoje  také nasvě dč uje,ž e  tvů rc e  tu spíše vteluje  svůj životní poc.t a zápas. Ale o myš­ lenkové úrovni zmíně néh o díla lze ně o c ř íc i i bez ohledu na  kritikovo kritérium  a speciální interpretač í n  problémy*  Př edevší m  tu nápadně př etrvávaj í  osvícenské  stereotypy,  nesené ^povrchní filozofií pseudoracionalismu  a urč ovan é  anti­ religiózním  afektem*  To  je patrné  jak v deistickém motivu  "ml­ č ícíh o Boha" /zesíleném nrositkem  zla/ a v dů raz u na snahu po­ znat jaksi navzdory víře /souč asn ě  bez snahy o vážně jš í kon­ taktv se skuteč ný m ř áde m poznaní/,  tak v potemně lé m pohledu na  kř estansk ý  život /viz peč liv ý výč t e úpadkových  jevů, kumulova­ ných v letmém nahození a na úzké plose/.  Už jsme si zvykli, že v podobných dílech není místo pro  postavy profilované  psychologicko­mravním  sjednocením př iroze ­ ného s nadpř irozeným ;  jakoby  je ovládal fantom nepř ekonatelné ­ ho protikladu lidskosti  a zbožnosti, Ale zde se ani myšlení  nedostává ke svým rozmě rů. Nejen, že je odř m íznut o  od metafy­ zických a teologických  zdrojů, ale v  existencialistickém  ­  2  j  ­

s­f*­ ^^ů že  d, 1 a_v  3 ? ^.tn,fch jzákonů, nebaí  se ocitá v tvrdém područí prožitku. Ž'kušenost se zlem strháva  k  závě rů, které v tě m cht o polohách vyžadují  trpě livě í zkou­ jš mání, širší tématický rozhled, a př ístu p va také kritickou ocho­ tu problematizovat vize a hypotézy vzešlé  z pouhých dojmů. To  je patrně obecné  riziko umě lcov a myšlení, na  jehož úskalí na­ ráží i Bergman. Je jistě vě í c tvů rc e  trvat na urč ité m problému  a vést ho cestami, které  sám. urč . í Ale způ so b myšlenkového  zpracování krize víry v Sedm©  peč et i vykazuje  simplifikující  jednosmě rnost : zážitek ­ skepse. Př ilehl é  otázky, které sou­ stř edě něí reflexe  jš ihned nabízí a které  by Bergmanův  záběr  v potř ebné m obohacení vyvážily, jsou naopak dů sledn ě umlč en y  ­ ve skepticko­stoickém  vyzně í n by neladily.  Také pro  tyto, pravdě podobn ě  zámě rné , vynechávky  se nám  nezdá Sedmá peč t e myšlenkově hlubokým dílem, pokud  uvažujeme  myšlenkovou hloubku č ist ě filozoficky.  V problémech kolem antikoncepce kritik upozorň uj e na ob­ tíže s definováním  "př irozeného" . Totéž č in í i jím doporuč ova ­ ný Bovet /Manželstvo,  74/, což tolik nepř ekvapuje , nebot pro­ testantské myšlení  je stále zatíženo Kantovými omyly  o metafy­ zice. Klasická metafyzika  tu poskytuje pojem, který odpovídá i  př edvě deckénr ; chápání: př irozenos t v aspektu plození obsahuje  př ede m daný fond  aktivně ­pasivníc h potencí, které urč uj í záko­ nité prů běy  h spojené  s plozením. Př irozenost i  tedy v tomto bo­ dě odpovídá respektování  tohoto, na lidské  technice nezávislé­ ho stavu možncstí, a proto lze  takové  chování označ t i jako  př irozené . Protě jške m  je tu vě dom ý lidský zásah, který vytváří  umě é l pomě y r  tě cht o možností.  K pravdivému posouzení  tohoto pojetí by vsak asi byla po­ tř ebn á mnohem menší závislost na soudobých autoritách, než ja­ kou se vyznač uj e kritikovo myšlení.  ÁéFo 

­ 

68 

O  B  S  Ä  H  J  a rr  P a v e l 

I I . 

a  j e h o 

d o b a 

.  .  1  Duchu  svatý.. *  /Jan  Pavel  II./  Pontifikát  nové  o^a^gelizace  /J.  Turowicz/  2  List  Jana  Pavla  II. fc^saieceným osobám  ..........  6  Jan  Pavel  II.  o ř eholní m  Sirotě  /­brod­/  .......  14  Komentář  k  encyklice  SollicituCo  jei  aocialis  /kardinál  Et­ chegerey/  16  Má  ř e č  a mé  kázání  ...  se  prokazovaly  Duchem  t&cí  /Josef  Zvě ř ina /  ........  #  % f  21  Co  po  mne  chce  Církev  /Hans  Urs  von  Balthasar/  * 2J  K r o z j í m á n í  Jan  Pavel  II.  se modlí  s mládeží 

33 

L i t e r a t u r a  Dvanáct  rozhně vanýc h  apoštolů  /Př emys l  Rut/  P o r t r é 

35 

t y 

Pius  XII  /zprac. :~brod~/ 

36 

^avel  Gojdič 

38 

R e c e n z e  H.Urs  von  Balthasar:  Maria "fůr  heute  41  Ulrich  Horst,  O.P.:  Unfehlbarkeit  und  Geschichte  /PD/  .....  43  V.Č apek :  Historie  Bible  /PD/  44  Z.Kosidowski:  Čo  rozprávali  proroci  /PD/  .  45  4 5  Z.Kosidowski:  Čo  rozprávali  evanjelisti  /PD/  żg*  Jan  Pawel  II.:M$žczyzn^  i newiast^  stworzyl  ion  A b r o d ~ /  ..  47  T e x t 

n a 

p o k r a č

o v á ní 

Vývoj  ř eholníh o  života  /jap/  .......... f 

49 

E k u m e n i s m u s  Liturgické  dílo  svatých  Cyrila  a Metodě j e  /J t Bradáč/ 

54 

A k t u a l i t y  Církev  č el í  výzvě  s o u č a s n ý^  ideologií  a mentalit  /kardinál  ^aul  Poupard/.  60 

D i s k u s e  Na  okraj  dialogu  /A.F./ 

64 

­  2  j  ­