Jan Spinetti (de Angelo) a jeho dílo

UNIVERZITA KARLOVA Katolická teologická fakulta Ústav dějin křesťanského umění Dějiny křesťanského umění

Veronika Šmídová

Jan Spinetti (de Angelo) a jeho dílo Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Petra Oulíková, PhD. Praha 2013

1

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou bakalářskou práci napsala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného akademického titulu. 3. Souhlasím s tím, aby byla práce zveřejněna pro studijní a výzkumné účely.

Veronika Šmídová

V Praze dne 17.6. 2013

2

Bibliografická citace Jan Spinetti (de Angelo) a jeho dílo [rukopis]: bakalářská práce / Veronika Šmídová; vedoucí práce PhDr. Petra Oulíková, PhD. – Praha 2013—71 str.

Anotace: V bakalářské práci Jan Spinetti (de Angelo) a jeho dílo bych chtěla shrnout dosavadní poznatky o životě a díle nepříliš známého stavitele a architekta Jana Spinetti zvaného někdy de Angelo. Aktivně působil jen velmi krátce, jeho prvním známým dílem je kostel sv. Anny v Nových Dvorech postavený v letech 1695–6. Poté se Spinetti usazuje v blízké Kutné Hoře, kde pracuje na několika menších přestavbách jako například barokizace kostelů Všech svatých a sv. Bartoloměje. Po roce 1700 se s ním setkáváme jako s provádějícím stavitelem při budování děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Polné a ve stejné době staví i pro cisterciácký klášter ve Žďáru nad Sázavou kostelík sv. Markéty. Umírá již v roce 1703. Také bych se ráda pokusila odpovědět na otázku, zda byl Spinetti pouze stavitelem, či zda jednotlivé realizace navrhoval i jako architekt.

Klíčová slova: Jan Spinetti, arciděkanství Kutná Hora, kostel sv. Anny Nové Dvory, kostel Nanebevzetí Panny Marie Polná, cisterciácký klášter Žďár nad Sázavou, kostel sv. Markéty

Abstract: In Bachelor Thesis Jan Spinetti (de Angelo) and his work I would like to summarize existing information on the life and work of not very well known builder and architect Jan Spinetti called de Angelo. He had been active for very short time only, his first known work is the church of St. Ann in Nové Dvory, constructed in 1695–6. After that, Spinnetti settled in nearby Kutná Hora, where he worked upon several smaller baroque reconstructions as for example churches of All Saints or St. Bartholomew. After 1700 we can found him leading construction of deanery church of Assumption of Our Lady in Polná and in the same period he worked for Cistercian monastery in Žďár nad Sázavou upon church of St. Margaret. He died in 1703. I would like to try answer the question, whether he was only builder, or whether he was architect as well.

Keywords: Jan Spinetti, archdeanery Kutná Hora, church os St. Ann Nové Dvory, church of Assumption of Our Lady Polná, Cistercian monastery Žďár nad Sázavou, church of St. Margaret Počet znaků (včetně mezer): 102 742 3

Obsah Úvod……………………………………………………………………………..5 Přehled literatury a pramenů……………………………………………………..6 1. Jan Baptista Spinetti…………………………………………………………..8 2. Kutná Hora……………………………………………………………..……12 2.1. Dům č.p. 38……………………………………………………………..12 2.2. Kostel Všech svatých……………………………………………..……14 2.3. Věž kostela sv. Bartoloměje……………………………………..……..16 2.4. Dům č.p. 1 – Arciděkanství…………………………………….……...16 2.5. Oprava věže sv. Jakuba………………………………………….……..18 3. Nové Dvory…………………………………………………………….……..19 3.1. Nové Dvory a Věžníkové………………………………………….……..19 3.2. Kostel sv. Anny………………………………………………….……….21 3.3. Exteriér…………………………………………………………….……..23 3.4. Interiér……………………………………………………………………24 3.5. Shrnutí……………………………………………………………………25 4. Polná…………………………………………………………………………..26 4.1. Dějiny chrámu Nanebevzetí Panny Marie………………………….…….26 4.2. Barokní přestavba…………………………………………………….…..29 4.3. Exteriér……………………………………………………………….…..33 4.4. Interiér……………………………………………………….……….…..34 4.5. Shrnutí……………………………………………………………………35 5. Žďár nad Sázavou…………………………………………………………….36 5.1. Dějiny cisterciáckého kláštera ve Žďáru…………………………………36 5.2. Barokní přestavba za opata Wagnera a kostel sv. Markéty………………38 Závěr……………………………………………………………………………..42 Seznam použitých zkratek……………………………………………………….43 Seznam pramenů a literatury…………………………………………………….43 Seznam obrazových příloh………………………………………………………45 Přílohy…………………………………………………………………….……..47

4

Úvod V 2. polovině 17. století nastalo po strastech třicetileté války poměrně klidné a také plodné období. Zbídačelá země i vojsky opakovaně vypleněná města se pomalu, ale jistě vzpamatovávala, a přestože došlo k výraznému úbytku obyvatelstva a finanční možnosti mnohých stavitelů byly relativně omezené, obnova stavební činnosti na sebe nenechala dlouho čekat. Vydrancovaná města zdokonalovala svá opevnění, církev opravovala vypleněné kostely a kláštery, či rovnou přistoupila ke stavbě nových a představitelé pobělohorské šlechty začali uvažovat o budování popřípadě přestavování reprezentativních paláců. Počátky této konjunktury jsou spjaty pochopitelně s Prahou, kde se soustřeďovali nejvýznamnější tvůrčí osobnosti. Stejně jako v období tzv. protobaroka, i nyní se jednalo o převážně italské umělce, kteří do architektury přinášeli ze své domoviny nové dynamické pojetí a prvky. V místním prostředí, které tyto impulsy postupně přijalo, je pak přetvořili do nového výrazu a díky mimopražským, často jezuitským, zakázkám se tak nový sloh rozšířil i do dalších oblastí. V poslední čtvrtině 17. století se pak rané baroko postupně přelévá do baroka vrcholného a začíná vstupovat do českých měst v mnohem větší míře. Formuje tak do víceméně dnešní podoby nejen vzhled jejich, ale i tvář okolní krajiny. Stavební boom nezastaví ani velká morová epidemie v roce 1680. Právě naopak – řada staveb vzniká jako vyjádření díků za ochranu. Tehdy také na naší uměleckou scénu vstupuje celá řada více či méně významných architektů a stavitelů, kteří nabízejí své služby místní šlechtě, církevním představitelům i městským radám. Tito umělci zůstávali po dlouhou dobu ve stínu známějších mistrů a tím také stranou pozornosti většiny historiků umění. Poté, co se nejzásadnější představitelé našeho barokního umění dočkali svých monografií, či alespoň komplexních studií svých děl, je nutné zmapovat i činnost těch ostatních, méně známých umělců. To byl také důvod, proč jsem si jako téma své bakalářské práce vybrala osobnost stavitele Jana Baptisty Spinettiho. Vzhledem k tomu, že Spinetti dle dostupných informací působil na několika různých místech a pracoval na typově poměrně odlišných stavbách v relativně velmi krátkém časovém úseku, neexistuje žádný sumární přehled jeho tvorby. Ráda bych tedy ve své práci shrnula všechna dosud známá fakta, týkající se tohoto umělce, a pokusila se tak o něm vytvořit základní studii.

5

Přehled literatury a pramenů Jak již bylo naznačeno, Jan Spinetti rozhodně nepatří ke všeobecně známým tvůrcům a tak není divu, že se odborná literatura povětšinou omezuje pouze na dílčí poznámky o jeho osobě v souvislosti s konkrétními stavbami. Pochopitelně nejdetailnější informace o Spinettim přináší Pavel Vlček, který s kolektivem autorů vytvořil Encyklopedii architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách.1 Ta samozřejmě slouží jako velmi dobrý odrazový můstek při sestavování základního seznamu Spinettiových děl. Velmi stručně například zmiňuje Eva Matějková Spinettiho mezi italskými umělci působícími v Kutné Hoře ve své knize o dějinách města Kutná Hora.2 Pro více informací o jeho díle v Kutné Hoře je tedy třeba se obrátit na prameny, tedy Registra cechu zednického 1661-1835 a Pamětní knihu města Kutná hora 1697–1707. Obojí je uloženo ve Státním okresním archivu v Kutné Hoře, stejně jako několik málo dalších listin, týkající se Spinettiho a jeho rodiny, o nichž se budu podrobněji zmiňovat v následující kapitole. Co se týče Spinettiho činnosti v Nových Dvorech, zde jsou jak prameny, tak i literatura poněkud skoupé na informace. Pamětní kniha dominikánského kláštera popisuje dopodrobna hnutí mysli hraběnky Věžníkové, které ji vedlo k založení kostela sv. Anny s přilehlou rezidencí, ovšem o samotné výstavbě ani ke staviteli se příliš nevyjadřuje. Spinettiho nezmiňuje ani Josef Ledr ve svém díle o historii Nových Dvorů Děje panství a města Nových Dvorů.3 Jako o autorovi návrhu kostela sv. Anny o něm spekuluje Věra Naňková ve svém článku nazvaném lapidárně Na okraj dvou článků o barokní architektuře v Čechách.4 Stejně tak je Jan Spinetti zmiňován jako stavitel uvedeného kostela v Encyklopedii českých klášterů od Pavla Vlčka, Petra Sommera a Dušana Foltýna,5 či ve studii Vývoj krajiny Novodvorska a Žehušicka ve středních Čechách autorů Zdeňka Lipského, Markéty Šantrůčkové, Martina Webera a kol.6 O stavbě děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Polné máme mnohem více informací, byť většina dostupných údajů pochází z Pamětihodného záznamu o novém

1

Pavel VLČEK a kol.: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004 Eva MATĚJKOVÁ: Kutná Hora, Kutná Hora 1962 3 Josef LEDR: Děje panství a města Nových Dvorů, Kutná Hora 1884 4 Věra NAŇKOVÁ: Na okraj dvou článků o barokní architektuře v Čechách. In: Umění XXIII, 1976, 119–147 5 Pavel VLČEK/Petr SOMMER/Dušan FOLTÝN: Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997 6 Zdeněk LIPSKÝ/Markéta ŠANTRŮČKOVÁ/Martin WEBER a kol.: Vývoj krajiny Novodvorska a Žehušicka, Praha 2011 2

6

polenském kostele sepsaném v roce 1711 tehdejším děkanem p. Pavlem Antonínem Haberlandtem.7 Záznam byl nalezen v roce 1832 v makovici kostela a přepsán v rukopisné knize kaplana Karla Pražana Polná, výpisy a výňatky z děl, týkajících se dějin hradu, města a panství Polná. Karel Pražan vycházel jistě i z Pamětní knihy děkana Václava Vojtěcha Čapka, která ovšem také existuje pouze v rukopise. Stručný výpis z Pražanova díla byl později publikován v časopise Polensko.8 Stejný časopis o rok později otiskl i nezkrácenou verzi záznamu děkana Haberlandta, kterou z latiny přeložil K. Turecký. Tyto přepisy, originály byly bohužel zničeny při požáru v roce 1863, sloužily jako jeden z hlavních zdrojů informací pro další autory. Ať již pro Františka Poimona a jeho dílo Polná, popis dějepisný, místopisný a statistický,9 nebo pro Břetislava Rérycha, který městu Polná věnoval několik svých prací, z nichž jmenujme např. článek Stavba barokního hlavního chrámu v Polné 1699–170810 nebo útlou knížku Polná – průvodce po městě a okolí.11 I z těchto prací čerpali Filip Plašil, který sepsal Historii děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné,12 a Barbora Michálková při psaní své bakalářské práci o Děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Polné.13 Nejnovějšího uměleckohistorického průvodce po chrámu Nanebevzetí Panny Marie pak při příležitosti dokončení rekonstrukce sepsala Michaela Šeferisová Loudová spolu s Filipem Plašilem pod názvem Architektonická perla Ditrichštejnů v Polné.14 Spinettiho účast při stavbě kostela sv. Markéty při žďárském cisterciáckém klášteře zaznamenává stručně Antonín Bartůšek jak ve své disertační práci o Stavebním vývoji bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáře,15 tak i ve v druhém díle knihy Dějiny Žďáru nad Sázavou,16 sepsaném spolu s Metodějem Zemkem. Zmiňuje ho také Mojmír Horyna v práci věnované Janu Blažeji Santinimu.17 Horyna naznačuje Spinettiho potenciál i ve své

7

Pavel Antonín HABERLANDT: Pamětihodný záznam o novém polenském kostele. In: Polensko II, 1939, 7–9, 19–21, 37–39 8 Karel PRAŽAN: Výpis z památních listův, které při snímání báně neb makovice roku 1832 v makovici nalezeny byly. In: Polensko I, 1938, 35–40 9 František POIMON: Polná - popis dějepisný, místopisný a statistický, Polná 1991 10 Břetislav RÉRYCH: Stavba barokního hlavního chrámu v Polné 1699–1708. In: Polenský zpravodaj 1991/1,2,3 11 Břetislav RÉRYCH: Polná: průvodce po městě a okolí, Polná 1928 12 Filip PLAŠIL: Historie děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné, Polná 2007 13 Barbora MICHÁLKOVÁ: Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné (bakalářská práce na Filosofické fakultě Masarykovy University v Brně), Brno 2008 14 Michaela ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ/Filip PLAŠIL: Architektonická perla Ditrichštejnů v Polné, Polná 2012 15 Antonín BARTUŠEK: Stavební vývoj bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáře (disertační práce na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze), Praha 1950 16 Metoděj ZEMEK/Antonín BARTUŠEK: Dějiny Žďáru nad Sázavou, Brno-Žďár nad Sázavou 1970 17 Mojmír HORYNA: Jan Blažej Santini, Praha 1998

7

stati věnované Baroknímu rozkvětu žďárského kláštera.18 Zde také nastoluje zásadní otázku, na kterou se ovšem jen těžko bude hledat odpověď – byl Spinetti autorem návrhů kostela, nebo jen prováděl stavbu dle instrukcí architekta? Horyna stejně jako Alois Plichta ve své knize Sochař Řehoř Theny a Žďár nad Sázavou19 ve výčtu umělců, pracujících pro opata Václava Vejmluvu, používá u Spinettiho jména přídomek de Angelo. Tento přídomek se vyskytuje i v některých statích týkajících se Spinettiho díla v Kutné Hoře, byť k tomu archivní prameny nedávají žádný důvod. Od Aloise Plichty jej zřejmě převzala Eva Matějková a také kolektiv autorů Uměleckých památek Čech v odstavci o přestavbě kutnohorského kostela Všech Svatých.20 Z této práce pak zřejmě vycházel i Vladislav Dudák, neboť i on ve své knize Kutnohorský poutník21 v kapitole věnované kostelu Všech svatých za stavitelovo jméno připojuje přídomek de Angelo. V neposlední řadě o staviteli chrámu v Polné jako o Spinettim de Angelo píše i zmíněný František Poimon, byť ani zde dobové dokumenty mistrovo jméno v této podobě nezmiňují.

1. Jan Baptista Spinetti Od 1. poloviny 16. století přicházela do našich zemí celá řada italských umělců, jejichž domovinou byla povětšinou oblast kolem jezer Lago di Lugano a Lago di Como, dnes ležící na obou stranách švýcarsko-italských hranic. Toto území se necházelo sice poněkud stranou hlavních uměleckých center, nicméně bylo již od středověku téměř nevyčerpatelným zdrojem architektů, stavitelů, zedníků, kameníků či štukatérů. Řemeslo se zde dědilo po řadu generací z otce na syna, a i když se mnozí umělci natrvalo usadili v jiných částech Evropy, své svazky s rodným krajem nikdy zcela nezpřetrhali. Naopak, v zimních přestávkách, kdy místní klimatické podmínky nedovolovaly pokračovat v práci, se často vraceli do svých bývalých domovů a přiváželi odtamtud nejen nové impulsy, ale často i novou krev v podobě mladších příbuzných, které se zavázali vyučit řemeslu. Díky tomu se pak v kusých zprávách, které po sobě umělci zanechali v českých a moravských archivech, můžeme sledovat jednotlivé rodiny i po několik generací.22

18

Mojmír HORYNA: Barokní rozkvět žďárského kláštera. In: Sedm a půl století: stati o historii, kultuře a umění žďárského kláštera, Žďár nad Sázavou 2002 19 Alois PLICHTA: Sochař Řehoř Theny a Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod 1960 20 Emanuel POCHE ed.: Umělecké památky Čech, Praha 1978 21 Vladislav DUDÁK: Kutnohorský poutník aneb Kutnou Horou ze všech stran, Praha-Kutná Hora 2004 22 PREISS 1986, 8 sq.

8

Také Spinetové pocházeli z oblasti kolem Mendrisia v dnešním jižním Švýcarsku. První zprávy o umělcích tohoto jména jsou z období kolem roku 1630, kdy pro Valdštejna v Jičíně pracovali dva zedníci tohoto jména – Stefano a Ottavio. Ve stejné době se v Praze usadil Cristoforo Spineta se svým synem Giovannim Battistou. Jiný Giovanni Battista pracoval jako kameník od 60. let 17. století pro firmu Carla Luraga. A to v Praze nebyli zdaleka jediní. Ovšem Spinetové pracovali i v jiných částech království. V jižních Čechách na panství Eggenbergů pracoval od 40. let jistý Pietro Spineta se svým synem Giovannim Mariou a v Litoměřicích se objevuje hned několik umělců a řemeslníků tohoto jména.23 Jak již bylo v té době zvykem, či spíše zlozvykem, v téměř každém jednotlivém dokumentu se vyskytuje jméno Spineta v jiné formě. I samotní umělci se často podepisovali různými formami svého jména a tak nalezneme v archivech kromě jména Spineta verzi Spinetti, Spinetty s jedním či dvěma t, Spineda i Spinedi, Špineta a další. Přes tyto, tehdy poměrně běžné odchylky ve jménech, se dá předpokládat, že většina těchto umělců, původně pocházejících z tak relativně malé a poměrně uzavřené oblasti, byli více či méně spřízněni nějakou formou rodinných a příbuzenských vztahů.24 Ovšem co se týče původu či rodiny Jana Spinettiho, zde jsme odkázáni pouze do roviny spekulací. On sám se vynořuje v archivních zprávách až v 90. letech 17. století, jen několik málo let před svou předčasnou smrtí. Při oficiální komunikaci používá češtinu a sám se podepisuje jako Johannes, nikoli Giovanni. To by napovídalo, že byl příslušníkem druhé ne-li třetí generace Italů usazených v Čechách a přestože jeho příjmení bylo italské, on sám necítil potřebu svůj původ ještě zdůrazňovat použitím italské verze jména. Čistě hypoteticky je možné, že pocházel původně z Litoměřic. Tam zhruba od roku 1650 působili synové Giovanniho Pietra Spinety ze Somazza Giovanni Maria a Bernardo. Giovanni Maria, který používal poněmčenou verzi svého jména Johannes, měl několik dětí, mezi nimiž byli synové Jan Petr narozený roku 1666 a Jan Václav, narozený o rok později. Jistý Pietro Spineta roku 1688 zaplatil zápisné do cechu zedníků, kameníků a pokrývačů a kvartální poplatky platil až do roku 1702, respektive 1703.25 Někteří badatelé tohoto Spinetu ztotožňují s Pietrem Spinetou, který byl roku 1705 přijat jako mistr do kutnohorského cechu zedníků a kameníků, a který je považován za bratra Jana Spinettiho.26 Pak by se dalo uvažovat o tom, že jako mladší z obou bratrů se Jan rozhodl opustit rodné Litoměřice, kde bylo stavitelů a architektů 23

VLČEK 2004, 616 VLČEK 2004, 614 25 VLČEK 2004, 616 26 PLAŠIL 2007, 17 24

9

dostatek a hledat uplatnění jinde. Tato teorie je, jak jsem již uvedla, čistě spekulativní a bez dalších archivních zpráv, které bohužel nemáme, zcela neprokazatelná. Jan Spinetti, respektive Johannes Spinetti (Spinetty), což je asi nejčastěji používaná verze jeho jména, se poprvé v kutnohorských archivních dokumentech objevuje v červnu 1697. [1] Nejprve byla 5.6. na městské radě čtena jeho žádost o udělení městského práva a o povolení výstavby domu,27 poté bylo ke dni 17.6. zaznamenáno, že po předložení zachovacího listu bylo jeho žádosti vyhověno.28 Jen o několik dní později - 28.6. - byl Spinetti druhým kmotrem při křtu v Církvici, kam tehdy spadala matrika Nových Dvorů. Všechny tyto záznamy svědčí o tom, že Spinetti v té době již měl v Kutné Hoře určité zázemí a postavení. To je vcelku pochopitelné, jestliže od roku 1695 stavěl pro hraběte Bernarda Věžníka kostel sv. Anny v Nových Dvorech. V Knize trhových smluv byla zaznamenána koupě tří samostatných zbořenišť, kde si Spinetti hodlal postavit nový dům. [2] V této smlouvě je jmenována i jeho manželka Anna Lidmila, rozená Sremutowá z Otrovczicz (?).29 Členové městské rady si zřejmě mistra Spinettiho natolik vážili, že se na něj opakovaně obraceli a zadávali mu práci, přestože nebyl členem místního cechu. Na druhou stranu pravdou také je, že k podobným postupům se obec uchylovala již v minulosti. Již na začátku 60. let 16. století de facto zablokovala znovuvytvoření zednického a kamenického cechu a místo toho vytvářela zdravé konkurenční prostředí, když podporovala přespolní řemeslníky.30 14.4. 1698 bylo na městské radě rozhodnuto, aby Spinetti zkontroloval stav městského opevnění a také věže svatojakubského kostela.31 Jen o dva dny později byl pak zaznamenán výsledek této inspekce32 a také několik dalších zápisů se týká Spinettiho atestace. Zda to byl on, kdo navržené opravy provedl, však záznamy nezmiňují. V té době se již zřejmě obec domlouvala se Spinettim na přestavbě kostela Všech Svatých, neboť smlouva byla 27

„Spis Jana Spineti, zednického paumistra, čten a poněvadž chce tři pustý místa na Tarmarce užíti a vystaviti, ve 4 punktech totiž: městský právo aby mu bylo condonirováno, vápno a cihly aby sobě v obecní cihelně páliti mohl, grunty vystavené aby mohl /kdyby žádný to s městem trpící koupiti nechtěl/ vyššímu stavu prodati, jemu do stavení aby přespolní mistr neokračoval“ SoA Kutná Hora Liber Memorabilis 1697–1707 fol. 51v 28 „Pan Johannes Spineti, baumistr, žádal dle majícího dekretu na zbořené domy, přednesl list zachovací latinský, který čten. Jest mu městské právo coferirováno obyčejným způsobem. Jest s discretí odloženo a jemu juramentum fidelitatis conferirováno“ SoA Kutná Hora Liber Memorabilis 1697–1707 fol. 53r–53v 29 SoA Kutná Hora Kniha trhových smluv 1656–1707, 803–4 30 EBELOVÁ 2005, 48 31 „ Pan Doubrava deputírován, aby psal panu Spinetti, aby on zhlídl městské zdi a věž svatojakubskou“ SoA Kutná Hora Liber Memorabilis 1697–1707 fol. 132r 32 „Jeho Milosti Císařské pan rychtář relací učinil: že mluvil s paumistrem Spinetti, že těžký zvonění věž rozdvojuje a že ji zacwekovati leckdo může, co je roztrženo. Však k zpomoženi, že musí býti kleště dubový i železný v každý kondignaci na hamřích schválně udělaný“ SoA Kutná Hora Liber memorabilis 1697–1707 fol. 133

10

vytvořena k datu 21.6. 1698. [3] Jen o dva dny později byla projednávána na městské radě a dle dalšího záznamu byla podepsána 30.6.. Kromě barokizace kostela byla součástí dohody také oprava městského mlýna.33 Dohodnutá částka, která za vykonanou práci měla být Spinettimu zaplacena, činila 250 zlatých florénů(?).34 Fakt, že Spinetti získal od města tuto poměrně dost významnou zakázku, vedl cechovní mistry k podání stížnosti, kterou se městská rada zabývala 7.7. a 14.7..35 Z textu záznamu také pravděpodobně vyplývá, že zakázka na opravu městského mlýna byla zřejmě nejdříve přislíbena jakémusi Jakoubkovi a že Spinetti jí posléze převzal. V reakci na cechovní stížnost a usnesení městské rady rozhodl se Spinetti stát se členem místního cechu zedníků a kameníků. Ze záznamů Registru vyplývá, že tak učinil 3.8. 1698. [4] Podmínkou přijetí, kromě zaplacení vstupního poplatku, bylo jistě i předložení výučního listu. Celý zápis se mi bohužel nepodařilo rozluštit, ale vzhledem k tomu, že se i ostatní badatelé zmiňují je prostý fakt, že „zednickému řemeslu se náležitě vyučil, řemeslo by měl zde provozovati“36, detaily nebyly zřejmě zapsány. Dle účetních poznámek ve spodní části dokumentu platil Spinetti každoročně poplatky v pravidelných intervalech, poslední záznam je z 20.11. 1702. Vedle něho se nachází poznámka o mistrově skonu bez udání přesnějšího data.37 V Liber Memorabilis se nachází ještě několik záznamů, týkajících se Spinettiho, většinou se jedná o projednávání či zamítnutí jeho žádostí. Například 6.7. 1699 mu bylo dovoleno si v domě otevřít šenk.38 Zajímavý záznam pochází z 10.2. 1702, kde městská rada vyzývá, aby „Jan Spineta má při ouřadě napomenout býti, aby Marka vyživoval a týdně dal 30 kr.“.39 Z této poznámky by se dalo usuzovat, že Marek byl Spinettiho syn, ovšem žádné záznamy o křtu dětí Jana Spinettiho a jeho manželky Anny Lidmily se mi v matrice nepodařilo dohledat. Matriční záznam ovšem zmiňuje Spinettiho smrt a to k datu 1.4. 1703. Se jménem Spinetti je následně spojeno ještě několik záznamů v městské knize. Dne 8.2. 1706 adresoval pan František Ritter obci žádost, aby propustila z ochrany vdovu Spinettovou,

33

„Kontrakt přečten s Baumistrem Spinetti na stavení chrámu Páně Všech Svatých, jako i na stavení mlejna a snešeno, aby zpečetěny byly kolkem městským“ SoA Kutná Hora Liber Memorabilis 1697–1707 fol.149 34 SoA Kutná Hora, listina 13305/1 35 Dne 7.7. „spis starších na zedník čten: má panu Janu Baptistovi Spinetti propůjčen býti k odpovědi“ a následně 14.7. byla zaznamenána Spinettiho odpověď: „pan jan Spinetti – Hons a Matěj Semozan, starší nad zedníky obesláni. Vstoupil a složil odpověď na jich stížnost že se nepřipojuje k pořádku města. Sneseno a jemu samému oznámeno: že jest se povinnen k zdejšímu pořádku přivtěliti, kyž bude obeslán. Zastavovali se na tom, že ještě Jakoubek strany mlejna kontentirován není a on jemu dílo přejal. Snešeno: aby Jakoubkovi od obce zaplaceno bylo“ SoA Kutná Hora Liber Memorabilis 1697-1707 fol. 152 a 154 36 VLČEK 2004, 618 37 SoA Kutná Hora Registra cechu zednického 1661–1835 C4, fol. 14a 38 „ Spis Jana Spinetti žádostivý šenk práva člen má své žádosti užíti a pro pana Humpoleckého dekretirovat i certifikaci k pořádku šenkýřskému užíti“ SoA Kutná Hora Liber memorabilis 1697–1707 fol. 235 39 SoA Kutná Hora Liber memorabilis 1697–1707 fol. 441

11

což byla zřejmě pouhá formalita, neboť svatební smlouva byla sepsána již 5.2..40 Z let 1713 (28.11.) a 1715 (13.10.) pocházejí listiny, které se zabývají pozůstalostí Jana Spinettiho a porovnáním jeho dědiců. Je tedy možné, že manželé měli děti, které v této době dosáhli právní způsobilosti. Bohužel text listiny, který by toto potvrzoval či vylučoval, se mi nepodařilo přečíst. Anna Lidmila zemřela až v roce 1729, zprávy o Pietru Spinettim se omezují na záznam o jeho vstupu do cechu 2.6. 170541 a křtu syna 26.11. 1708.42 Z těchto archivních zpráv se dá sestavit jakýsi obraz života Jana Spinettiho v Kutné Hoře, který je ovšem třeba doplnit alespoň základními informacemi o jeho činnosti na ostatních místech. Podle dostupných informací přivedl zřejmě v roce 1695 Spinettiho na Kutnohorsko hrabě Bernard Věžník, který se svou manželku založil v Nových Dvorech kostelík sv. Anny. Stavba probíhala velmi rychle, dle datace nad portálem byla dokončena již roku 1696. Spinetti se poté pravděpodobně rozhodl zůstat v blízké Kutné Hoře. Hrabě Věžník také roku 1701 Spinettiho doporučil knížeti Ditrichštejnovi, jemuž patřilo panství Polná, jako stavitele místního děkanského chrámu.43 V té době také pracoval Spinetti také pro žďárské cisterciáky na opravách areálu kláštera, který byl částečně poničen požárem v roce 1689. Dle některých badatelů zaklenul tři zřícená klenební pole hlavní lodi a byl autorem úpravy západní fasády konventního kostela.44 Jeho práce pro cisterciáky poté pokračovaly ještě stavbou nového kostelíka sv. Markéty a hlavní brány kláštera. Ovšem jeho činnost jak v Polné, tak ve Žďáře byla předčasně ukončena, neboť jak jsem již zmínila výše, v dubnu roku 1703 Spinetti umírá.

2. Kutná Hora 2.1. Dům čp. 38 Přestože Spinettiho práce v Kutné Hoře nestojí na začátku pomyslné chronologické osy jeho děl a ani významově nevybočují, rozhodla jsem se v návaznosti na předchozí kapitolu pojednat nejprve o zdejších stavbách, neboť jejich přehled doplní obraz o Spinettiho životě nastíněný výše. Z pochopitelných důvodů vynechám již zmíněné opravy městských hradeb a mlýna, neboť mlýn dnes již neexistuje a Spinettiho zásahy na dosud stojících zbytcích hradeb je zcela nemožné identifikovat. Blíže se tedy zaměřím na dům samotného mistra čp. 38, 40

SoA Kutná Hora Listina 13728 SoA Kutná Hora Cechovní kniha 3, fol. 16v 42 SOA Praha, Matriky Kutná Hora 2, 174 43 PLAŠIL 2007, 16 44 HORYNA 1998, 245 41

12

barokizaci hřbitovního kostela Všech Svatých a kostela sv. Bartoloměje a také na stavbu štítů na průčelí domu čp. 1. Pro úplnost je třeba zmínit i opravu věže kostela sv. Jakuba. Jak bylo zmíněno výše, roku 1697 zakoupil Spinetti tři samostatná zbořeniště gotických domů,45 která se nacházela ve čtvrti zvané Tarmareční. Jedna ze čtyř čtvrtí vnitřního města se takto nazývala podle vetešnického trhu Tandlmarktu, jenž se ve středověku rozkládal na dnešním Komenského náměstí.46 Samotné náměstí spíše připomíná dlouhou a na různých místech rozdílně širokou ulici. Čp. 38 je na místní poměry docela rozsáhlá dvoukřídlá budova situovaná v místě, kde se k náměstí připojuje úzká ulička, dnes zvaná Barborská. Hlavní fasáda delšího křídla je pochopitelně obrácena do náměstí, ovšem dnešní podoba obou křídel je následkem pozdějších úprav. Nelze ani s určitostí říci, zda neměla budova původně ještě jedno křídlo, uzavírající dvůr. Průčelí obrácené do náměstí se do dnešních dní dochovalo o něco lépe než boční křídlo a díky fotografiím z 1. poloviny 20. století se dá snáze odhadnout jeho původní vzhled. [5] Jedná se o pětiosou, tříetážní stavbu s jednoduchým štítem, který je nad střední osou převýšený ve tvaru segmentového oblouku. Horní etáž je redukována. Členění stavby je minimalistické, pouze přízemí a první patro je odděleno římsou. V levé části přízemí pak sokl vyrovnává sklon terénu. Ve střední ose nachází hlavní průjezd. Kamenný portál je velmi jednoduchý, bez jakékoli ozdoby. Na pilíře, opět kvůli vyrovnání sklonu terénu stojícími na různě vysokých soklech, navazuje prostý oblouk. Ten je zaklenut na hlavní klenák, který částečně zasahuje do římsy. V bočních osách se zřejmě nacházela čtyři okna, orámovaná pravděpodobně štukovými šambránami bez ozdob. Okno zcela vlevo bylo dle starých fotografií jako první nahrazeno vstupem do komerčního prostoru. Kdy k této změně došlo, popřípadě zda se přeci jen nejednalo o původní podobu domu (Spinettiova manželka provozovala šenk) je otázka, na kterou se nedá dost dobře odpovědět. Okno hned vedle portálu vpravo bylo později zazděno a v 2. polovině 20. století byla nakonec všechna zbývající okna v přízemí nahrazena vstupy do obchodů a výkladními skříněmi, jak je patrné na fotografiích. [6] Okna v 1. patře mají také jednoduché štukové šambrány, ovšem prostor nad a pod okny je zdoben ornamentálními páskami. Jedná se o jedinou bohatší výzdobu fasády. Okna ve štítu jsou čtvercová se šambránou a samotný štít je zdoben jen čtyřmi piniovými šiškami, umístěnými mezi osami a blíže nespecifikovanou drobnou soškou

45 46

SoA Kutná Hora Liber Memorabilis 1697-1707 fol. 51v DUDÁK 2004, 105

13

na oblouku nad střední osou. Boční křídlo je koncipováno obdobně, v horních etážích se dochovalo členění na pět os, byť kromě šambrán a zbytku římsy ostatní zdobení dnes již chybí. Okna ve spodní etáži byla zřejmě částečně zazděna. Vzhledem k tomu, že se jedná o soukromý dům, který není přístupný, není mi bohužel známa jeho vnitřní dispozice. Je tedy poměrně těžké odhadnout původní podobu domu. Celková hmota dochované podoby stavby sice vyvolává svou velikostí relativně vznešený dojem, nicméně jedná se o jednoduchou a dosti konzervativní stavbu.

2.2. Kostel Všech Svatých Ani barokní podoba hřbitovního kostela Všech Svatých se do dnešních dnů nedochovala ve zcela původní podobě. Roku 1909 byly provedeny blíže nespecifikované úpravy dle plánů Čeňka Dajbycha.47 Tyto úpravy se – dle dobových fotografií – týkaly minimálně tvaru západního štítu, přiléhajícímu k oběma stranám věže, a střechy věže. [7] V písemných dokumentech je nevelký kostel Všech Svatých poprvé zmiňován roku 1292. V těchto místech se nacházela nejstarší hornická osada. tzv. Stará Kutna. Při stavbě hradeb rodícího se města však zůstala stát stranou a postupně zanikla. Později byl u „přeživšího“ kostela založen hřbitov a tak se kostel Všech Svatých stal kostelem hřbitovním. Původní kostelík byl postaven v raně gotickém slohu, později byl zřejmě částečně pozdně goticky přestavěn.48 Roku 1698 se rozhodla městská rada kostelík přestavět a uzavřela výše zmíněnou smlouvu s mistrem Spinettim.49 Ten se pravděpodobně v rámci úspor rozhodl zachovat maximum stávajícího zdiva, neboť jak ukazuje veduta Kutné Hory z roku 1674, celkový vzhled stavby se nijak zásadně nezměnil. [8] Barokizovaný kostel je, stejně jako byl původní gotický, obdélný s polygonálně uzavřeným presbytářem a s hranolovou věží vestavěnou v ose do západního průčelí. Spinetti nově upravil fasádu jednolodí, kterou rozčlenil štukovými lizénami do třech os a to jak na západním průčelí, tak i na bočních zdech. Střední osu západního průčelí tvoří zmíněná hranolová věž, jejíž nároží jsou v horní části, vystupující z hmoty kostela, také zvýrazněny lizénami. V horní části věže se nacházejí dvě čtvercová okna a to na západní a východní straně. Okno na jižní straně bylo zazděno a byl do něho osazen pozdně gotický reliéf kamenného poprsí anděla s městským znakem se zkříženými

47

www.zmizelakutnahora.cz/cs/archiv/12-Kostel-Vsech-Svatych/ vyhledáno 27.3. 2013 DUDÁK 2004, 311-312 49 SoA Kutná Hora, listina 13305/1 48

14

hornickými kladívky.50 Věž je zakončena cibulovou střechou s lucernou. Jehla byla zřejmě doplněna při zmíněné rekonstrukci v roce 1909, neboť na starších fotografiích se nevyskytuje. Ve spodní části se dochoval raně gotický portál. Po stranách nad portálem jsou niky, částečně zasahující do hmoty lizén, kde se nacházejí menší raně barokní sochy oblíbených morových patronů sv. Rocha a sv. Šebestiána. Nad fabionovou římsou v bočních osách přiléhají k hmotě věže po stranách vykrojené pološtíty, jejichž původní podoba není ze starých fotek zcela identifikovatelná. Gotická okna lodi kostela nahradil Spinetti dvěma termálními okny s kamenným ostěním. Na jižní straně lodi jsou také dva další vstupy. Portál ve střední ose je obdobou portálu Spinettiho domu. Jen zde mají hlavice sloupů, na kterých je nasazen oblouk, i abakus. Hrany pětibokého závěru jsou, stejně jako nároží věže, zdůrazněny lizénami. V jižní boční zdi a na ose, tedy ve zdi východní, jsou obdobná termální okna jako v lodi, jen zde poněkud menší. Na střeše je sanktusník a cibulovitou věžičkou a k severní straně presbytáře přiléhá zhruba čtvercová sakristie s jedním lunetovým oknem. [9] Loď kostela Spinetti nově zaklenul valenou klenbou s lunetami. Přízední svazkové polopilíře v lodi mají vyprofilovaný sokl s patkou i hlavici a vynášejí oblouky klenby. Obdobně jsou řešeny jednoduché polopilíře s presbytáři. Na západní straně lodi se nachází zděná varhanní kruchta s dřevěnou poprsnicí, na níž je umístěno sedm barokních obrazů českých patronů. Kostel je poměrně jednoduše vybaven. Dominantou interiéru je rámový hlavní oltář nesený anděly, který zdobí sochy Archanděla Michaela a Archanděla Rafaela z roku 1702. Obraz Shromáždění Všech Svatých je zřejmě poněkud mladší, v otázce autorství se badatelé rozcházejí.51 Lavice a zpovědnice pocházejí asi z doby kolem počátku 18. století. Nejstarší součástí vnitřní výzdoby je votivní tabule, zobrazující klečícího mnicha Antona, který podle pověsti objevil tři stříbrné pruty, což vedlo k založení města. Obraz je datován k roku 1662. [10] Celkově stavba architektonicky působí poměrně stroze, stavitel se i zde uchýlil k převážně konzervativním řešením, i když v tomto případě mohla být hlavním důvodem zřejmě omezená finanční částka na přestavbu.

50

DUDÁK 2004, 312 V soupisu Uměleckých památek Čech je za autora obrazu označen M. Šunken, Vladislav Dudák připisuje autorství Janu Karlu Kovářovi. 51

15

2.3. Věž kostela sv. Bartoloměje Dle některých autorů provedl Spinetti i barokní úpravy kostela sv. Bartoloměje, u kterého vystavěl novou hranolovou věž.52 V archivu města jsem ovšem o těchto úpravách žádnou zmínku nenašla. Kostel vznikl pravděpodobně po polovině 14. století, v papežském listě z roku 1369 je zván Capella bohemicalis. Sloužil jako modlitebna pro české obyvatele stejnojmenné blízké ulice.53 Na počátku 15. století byl asi přestavěn na dvoulodí, neboť v roce 1415 je nazýván kostelem, ovšem o jeho skutečné podobě ani výzdobě nemáme bližší informace. Na sklonku 17. století započala barokizace kostela, bohužel i zde chybí podrobnější informace o průběhu prací. Relativně vysoká hranolová věž byla ke kostelu přistavěna až na počátku 18. století a bývá připisována právě Spinettimu. Věž je třípatrová, jednotlivá patra jsou oddělena římsami. Výzdoba spodního patra je velmi střídmá, tvoří jí pouze štuková lizéna. Prostřední patro je mnohem zdobnější, štuky zde zvýrazňují nároží a vytvářejí rámec a kartuše, v nichž se po stranách věže nacházejí menší oválná okna. Nejbohatší výzdobu má horní zvonové patro. Nároží věže jsou zdůrazněna sdruženými štukovými pilastry, nesoucími římsu, kterou prolamují na každé straně ciferníky hodin. Taktéž ze všech stran jsou v tomto patře umístěna vysoká sdružená okna se štukovými šambránami. Prostor nad i pod okny je zdoben ornamentálními páskami. Věž je zakončena barokní cibulovou střechou s lucernou. O barokní podobě kostela téměř nic nevíme, neboť byl roku 1797 zrušen a poté v roce 1838 zbořen.54 Na jeho místě byl v následujících letech postaven městský špitál a do dnešní doby se dochovala jen popisovaná věž a nepatrné zbytky zdiva. Ovšem stejně jako u ostatních Spinettiho prací nelze s určitostí říci, zda toto bezesporu zajímavé řešení výzdoby nejen provedl, ale i sám navrhl. [11,12]

2.4. Dům čp. 1 - Arciděkanství Na nevelkém prostranství u kostela sv. Jakuba stávala budova školy již od středověku. Jak píše jezuita Jan Kořínek ve svém díle sepsaném v roce 1675 a nazvaném Staré paměti kutnohorské a „Škola Sv. Jakuba, po vypálení Hory na spěch ze dřeva stavěná, že pomalu zcházeti počala, okolo l. 1590 jest zbořena a na tom zase místě, z gruntu nová kamenná 52

Tuto barokizaci zmiňují Eva Matějková, Vladislav Dudák i Pavel Vlček, ovšem bez bližší specifikace původu této informace. 53 DUDÁK 2004, 213 54 V soupisu Uměleckých památek Čech je velmi stručně zmíněna řezbářská výzdoba z let 1741-43 od J.A. Eberla a V. Dudák připomíná, že hlavní oltář zdobil obraz Petra Brandla Umučení sv. Bartoloměje, který byl po zrušení kostela za 50 zlatých prodán do chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně.

16

s pěknými štíty vystavěna“.55 Renesanční budovu školy, nazvané podle vysoké věže sv. Jakuba Vysokostelská, postavili přímo nad srázem do údolí Vrchlice v letech 1594–5 mistři Antonín Vlach a Jan Vařil. Společně vytvořili poměrně reprezentativní obdélnou dvoukřídlou budovu, jejíž podélné křídlo bylo výrazně širší. Ačkoli budova sama svou velikostí působila až monumentálně, zvláště při pohledu od řeky, což je dobře patrné na zmíněné historické vedutě z roku 1674, její exteriér byl strohý, bez zbytečných ozdob. Rozhodně nejzajímavějším prvkem stavby je bohatě zdobený portál z červeného mramoru, obrácený do malého náměstí ke kostelu sv. Jakuba, který vytesal mistr Pavel z Prahy.56 Ten se jako jediný z původní podoby školy dochoval dodnes. V roce 1676 byla škola přeměněna v Arciděkanství a ke konci 17. století bylo přikročeno k barokním úpravám budovy. Ve většině prací je jako autor tří raně barokních průčelních štítů, které nahradily původní renesanční atiky, zmiňován Jan Spinetti. Práce započaly roku 1698 a patrně netrvaly nijak dlouho. Proč by ale úpravy následně nepokračovaly barokizací strohé fasády, která by jistě nebyla nijak finančně náročná? Datace úprav fasády se poněkud rozcházejí, někde je zmiňována 1. polovina 18. století, někde dokonce až jeho 3. čtvrtina.57 Řešení fasády arciděkanství však nápadně připomíná fasádu Spinettiho domu, takže se přikláním k verzi, že po výstavbě štítů mohl mistr pokračovat v práci a následně upravit i fasádu budovy. Tím pádem by se datace posunula do samého počátku 18. století. Ovšem ani pro tuto teorii neexistují žádné podklady, takže zůstává v rovině domněnek. Jak již bylo řečeno budova Arciděkanství je dvoukřídlá a z pohledu od kostela sv. Jakuba dvouetážová. Příčné severojižní křídlo je kratší a pouze jednotraktové. Na štítové straně je členěno do dvou, na vedlejší pak do třech os. Podélné západovýchodní křídlo je delší, dvoutraktové a díky současné podobě dvojice štítů působí jako zdvojené. Osové členění tohoto křídla je nepravidelné. Zatímco přízemí strany obrácené ke kostelu má čtyři osy, tak o prvním patře by se dalo říci, že je tříosé. Tuto nepravidelnost zapříčinilo posunutí umístění oken. Na obou úrovních jsou sice de facto čtyři okenní otvory, ale v prvním patře ve střední ose nad portálem je okno sdružené. Štítová strana je tříosá, což opět vyvolává určité napětí, neboť jak bylo řečeno, toto průčelí má štíty dva. Pouze zmíněné fasády jsou architektonicky členěny a mají jednoduchou výzdobu. Stejně jako u Spinettiho domu se členění omezuje 55

KOŘÍNEK 1831, 171 POCHE a kol. 1978, 186 57 V soupisu Uměleckých památek Čech jsou nadokenní štukatury datované bez bližšího upřesnění do 1. poloviny 18. století, Vladislav Dudák naopak posouvá dataci fasády až do 3. čtvrtiny 18. století. Ostatní zdroje včetně webových stránek farnosti zmiňují všeobecně 18. století. 56

17

pouze na sokl a římsu oddělující přízemí a první patro. To je ukončeno římsou fabionovou. Nároží jsou zvýrazněna štukovou bosáží. Střecha je sedlová. Přízemní okna jsou drobná, čtvercová s prostou širší štukovou šambránou. Prostor nad a pod jednoduchými i sdruženými okny se štukovou šambránou v prvním patře je opět zdoben ornamentálními páskami. Fasáda obrácená do údolí je zcela prostá. Všechny tři štíty jsou již typicky barokní. Štít je orámován pilastry, které vynášejí trojúhelníkový tympanon, v jehož středu je malé okno typu volské oko se šambránou. Tympanon je zdoben dvěma koulemi a piniovou šiškou ve vrcholku. Ve středu štítu je sdružené obdélníkové okno se štukovou šambránou, parapetem, zdobnou festonovou suprafenestrou a nadokenní římsou. Boční křídla jsou zdobena stlačenou volutovou závitnicí. Všechny tři štíty jsou stejné, jen u dvojice na západní straně došlo k druhotnému zmenšení sdružených oken, což je patrné ze starších fotografií. V minulých měsících proběhla rekonstrukce všech štítů, při které jim byla navrácena původní podoba. [13,14,15] Ze všech prací Jana Spinettiho v Kutné Hoře jsou dle mého názoru tyto tři štíty spolu s věží kostela sv. Bartoloměje nejpokročilejší a architektonicky nejzajímavější. Otázkou však opět zůstává, kdo je autorem jejich návrhu. Byl Spinetti jen provádějícím stavitelem nebo přišel s touto koncepcí sám?

2.5. Oprava věže sv. Jakuba Gotický kostel sv. Jakuba se nachází v bezprostřední blízkosti Vlašského dvora, což v době vzniku, tedy zhruba ve 30. letech 14. století, mělo jistě symbolický význam, který převyšoval nevýhodnost stavební parcely. Kostel, původně zasvěcený Panně Marii, byl totiž stavěn na svahu s mírným severojižním sklonem, těsně nad údolím říčky Vrchlice. Stavba probíhala zřejmě poměrně rychle, již roku 1403 se objevuje v písemných pramenech pojmenování „Vysoký“, což naznačuje, že kostel byl dostavěn ve hmotové dispozici, která tento termín opravňovala.58 Dle stavebně-historického průzkumu bylo od počátku počítáno s dvouvěžovým řešením západního průčelí, jižní věž byla dokonce stavěna jako první. A vystavěna byla až do výše třetího patra, pak se zřejmě objevily první statické problémy a tak zůstala nedokončena. Stavba hranolové severní věže začala o něco později, její vzhled byl již přizpůsoben faktu, že jedině zde mohly být pověšeny zvony. Nakonec byla vystavěna do výše čtyř pater, to páté bylo asi dostavěno při opravách po husitských válkách.59 V roce 1478 byl ulit nový velký zvon, který ovšem kvůli své váze (přes 1,5 tuny) způsoboval ještě větší 58 59

BERÁNEK 2009, 14 BERÁNEK 2009, 35

18

statické poruchy, takže věž musela být opakovaně opravována. Jak již bylo zmíněno výše, právě z tohoto důvodu požádali radní mistra Spinettiho, aby v dubnu 1698 zkontroloval stav věže a doporučil postup oprav. K tomuto kroku vedlo radní i to, že se rozhodli nechat vyměnit střechu věže. Za tímto účelem byl již na sklonku roku 1697 pozván z Prahy tesařský mistr Filip Knop, který navrhl typickou barokní báň s lucernou.60 Než ovšem začal s úpravami, musela být hmota věže stabilizována, k čemuž Spinetti doporučil železné a dubové kleště.61 Podobné stabilizační zásahy jsou na věži kostela patrné dodnes. Je ovšem velmi těžké říci, zda tyto úpravy pocházejí ještě z doby barokní, nebo až z pozdějších oprav v 90. letech 19. století či v 30. letech 20. století. Každopádně jedná se zásah čistě technický a v přehledu Spinettiho díla tedy poměrně nevýznamný.

3. Nové Dvory 3.1. Nové Dvory a Věžníkové Chronologicky nejstarší známou prací Jana Spinettiho a také bezesporu nejzajímavější je drobný kostelík sv. Anny, který v Nových Dvorech na Kutnohorsku postavil pro hraběte Bernarda Věžníka. Historie Nových Dvorů sahá až do konce 13. století, kdy byl na místě dnešního městečka založen nedalekým cisterciáckým klášterem v Sedlci hospodářský dvůr. Cisterciáci Nové Dvory vlastnili až do husitských válek, byť je zřejmě kvůli finančním problémům opakovaně dávali do zástavy. Někdy v polovině 14. století byla totiž v Nových Dvorech postavena tvrz, což jistě nebylo dílo mnichů.62 Na počátku husitských bouří byl klášter vypálen a majetek rozchvácen. Nové Dvory se dostaly do vlastnictví české královské komory a v následujících letech byly opětovně zastavovány. Do majetku obnoveného kláštera se vrátily rozhodnutím krále Vladislava Jagellonského až roku 1501. Ovšem již roku 1552 byly Nové Dvory nejdříve zastaveny a poté, kvůli nedostatku finančních prostředků na vyplacení zástavy, nakonec téhož roku prodány Hynku Martinickému z Chřenovic. Po něm se vlastníky panství stali Žerotínové a byl to Kašpar Melichar ze Žerotína, kdo někdy kolem roku 1588 nechal na místě staré tvrze postavit renesanční zámek. Kašpar Melichar také spojil původní hospodářský dvůr s přináležejícími pozemky s řadou okolních vesnic a položil tak základy budoucího 60

BERÁNEK 2009, 39 SoA Kutná Hora Liber memorabilis 1697–1707 fol. 133 62 www.novedvory.cz/historie, vyhledáno 31.3. 2013 61

19

novodvorského panství. Díky tomu také došlo k drobné změně jména, od roku 1593 se již v listinách nezmiňuje Nový Dvůr, nýbrž Nové Dvory.63 Žerotínové vlastnili panství do roku 1640, následně se majitelé zpustošeného panství poměrně rychle střídali a to až do roku 1679, kdy Nové Dvory s přilehlými vesnicemi a usedlostmi koupil, tehdy ještě baron, Bernard Věžník z Věžníka za 125 000 zlatých.64 Baron Věžník, který byl později povýšen na hraběte a stal se také hejtmanem Čáslavského kraje, byl moudrý muž a dobrý hospodář. Ihned začal s rekultivací půdy a obnovou opuštěných hospodářských usedlostí. Založil několik nových vesnic, a protože byl velice nábožný, nechal také opravit řadu místních kostelů, z nichž některé byly skutečně starobylé.65 Nejen panství, ale i samotné Nové Dvory za třicetileté války utrpěly značné škody. Místní zámek byl v troskách, řada domů byla pustá a poničená. Hrabě Věžník přistoupil nejen k obnově svého budoucího sídla, ale k celé urbanistické přestavbě vesnice, která se záhy rozrostla na městečko. Práce na zámku pokračovaly také rychle a stavba byla dokončena již roku 1686. Jeho původní podoba s dvěma arkádovými dvory a galeriemi, spojujícími jednotlivá křídla s kostelem sv. Martina, se bohužel dochovala jen částečně. I tak lze poznat, že se jednalo o stavbu na místní poměry mimořádně zajímavou a byť zde ještě přežívala starší koncepce čtyřkřídlá, řada architektonických prvků naznačuje velmi progresivně nástup barokního uvažování. Jako typický příklad lze jmenovat třeba elipsovitá schodiště, spojující zámek se zahradami. Bernard Věžník totiž jako typicky barokní, zjevně poučený, aristokrat přikročil i k rozsáhlé kultivaci okolí, a to nejen zámeckých zahrad, ale i přilehlé krajiny. Baroko si přímo libovalo v komponování celkového krajinného rámce, který zahrnoval aristokratická sídla, kláštery či kaple, zahrady se skleníky a kašnami, letohrádky, aleje s průhledy i obory a bažantnice. Tak byl i v Nových Dvorech vytvořen na sklonku 17. století jedinečný komplex, který byl o několik desítek let později zachycen na přiloženém vyobrazení. [15] Popis zámeckého areálu i okolní krajiny zaznamenal Josef Ledr.66 Vzhledem k tomu, že součástí malby je nejen kostelík sv. Anny, ale i dominikánská rezidence, vznikla 63

LEDR 1884, 26 LEDR 1884, 67 65 LEDR 1884, 109 66 „ Z Nových Dvorů vedlo kaštanové stromořadí až k Malínskému mostu. Dvojitými širokými schody, soškami a jinakými příznaky ozdobenými, vcházelo se na straně severovýchodní do zahrady, která již před r. 1588 zde se nacházela; zahradu tu řádně dal Věžník upraviti, ozdobil ji mnohými skleníky, v nichž jihozemské ovoce pěstováno; tamtéž postavil pavillon po myslivecku zřízený „Saleta“ nazvaný. Uprostřed zahrady, kdež říká se nyní „u kola“ stál krásný vodotrysk; poblíž stál vodojem a kašna, kamž voda hnána vodárnou stojící u rybníka. Zahrady takové dle úsudku tehdejších znalců nebylo široko daleko. Vedle zahrady této byla zahrada ovocní. Na rybníku, prostírajícím se od zahrady ke straně severní (později svatoanenském nazvaném) udělati dal Věžník nákladný letohrádek a zřídil k pohodlnému vjezdu k letohrádku zvláštní kanál.“ 64

20

nejdříve ve 3. desetiletí 18. století, ale spíše později. Nicméně autor ani přesná datace není znám.67 Není znám ani autor krajinné koncepce, byť za něj někteří badatelé odvážně považovali Jeana Baptistu Matheye.68 Každopádně v rámci svých zakladatelských aktivit, inspirován druhou manželkou Barborou Švihovskou z Riesenberka, rozhodl se hrabě Věžník založit po vzoru jiných zbožných aristokratů na druhém konci zámecké zahrady nový kostel a klášter.

3.2. Kostel sv. Anny Jak již bylo zmíněno výše, byla to zbožná hraběnka Věžníková, kdo inicioval stavbu nového kostela. S Barborou Švihovskou z Riesenberka se hrabě oženil roku 1694, takže k následující historce, kterou zapsali později dominikáni do své pamětní knihy a jež byla také zaznamenána v gruntovní knize z roku 1703, došlo zřejmě poměrně velmi záhy: „Procházeje se pak (hrabě Věžník) se svou nejmilejší paní vysoce urozenou svaté říše římské hraběnkou paní paní Barborou Alžbětou Věžníkovou, rozenou Švihovskou, po zahradě, ačkoliv dosti již krásně ozdobené jak malováním, statuemi a rozličnými stromy, s prozpěvováním ptactva vidíce a slyšíce (sic) ještě srdce veselé dosti býti nemohlo, a proč? I proto, že tu česť a chvála P. Boha nebyla. Zase tedy oba společně s chvátáním a největší horlivostí kaplu sv. Anny nákladně a ozdobně s ambity, domkem duchovních, dvěma věžema a zvony na nich postavili, ozdobami nákladnými a religiemi svatými ano i také rozličnými instrumenty a muzikanty pro každodenní mše sv. a po poledních litanií držání opatřili, pobožnosť bratrstva sv. růžence a svaté Anny od svatosti papežské potvrzení obdrželi. I aby česť a chvála boží tím zvučněji byla konána a jak chrám boží, tak ta residenci panská na poušti od lidí vzdálené nestály, jakožto pána Boha a lidi milující, (hr. Věžník) ustanovil při tom místě ze vsi městečko, Nové Dvory se jmenující, postaviti…“.69 Poslední část zápisu se týká žádosti hraběte Věžníka, adresované císaři Leopoldovi, o povýšení Nových Dvorů na město, které bylo roku 1701 vyhověno. Hrabě Věžník byl zjevně muž činu, jakmile se rozhodl kostel s klášterem postavit, ihned požádal dva nejmenované císařské architekty o prohlídku budoucího místa stavby.70 [17] Stalo se tak roku 1695, patrně dle dobových zvyklostí hned na začátku stavební sezony, neboť 67

LIPSKÝ/ŠANTRŮČKOVÁ/WEBER a kol. 2011, 42–45 JIRKA 1972, 132 sq. 69 LEDR 1884, 112 pozn. 70 SoA Kutná Hora, Pamětní kniha dominikánská v Kapitole III. De origine ad principio Residentiae cum sua Capella: „… circa annum 1695… hi due Divinae Majestatis Architecti… pro aedificanda Ecclesia cum residentia commodum loch adinveniant.“ 68

21

výstavba probíhala velmi rychle a dle chronogramu nad hlavním vchodem byla dokončena již roku 1696.71 Už 7. října téhož roku se v kostele konala první slavnost nově založeného novodvorského růžencového bratrstva.72 Do jaké míry byla k tomuto datu dokončena vnitřní úprava kostela a co bylo součástí jeho vybavení, lze těžko říci, neboť prameny k tomu mlčí. Stejně tak mlčí k průběhu samotných stavebních prací. Výstavby se de facto týkají jen zmínky o dvou císařských architektech a fakt, že stavitelem byl Jan Spinetti. Byl však Spinetti i navrhovatelem? A jak získal kontrakt u hraběte Věžníka? Na druhou z položených otázek je, myslím si, odpověď mnohem snazší, byť i v tomto případě se kvůli absenci historických záznamů jedná o spekulaci. Od roku 1679, kdy Bernard Věžník koupil Nové Dvory, probíhalo na celém panství množství stavebních aktivit. Mladý stavitel hledající obživu by si jistě takovou možnost nenechal ujít. Možná jeho činnost pro hraběte započala na opravách některého z mnoha vesnických kostelů v okolí nebo při stavbě letohrádku či jiné zahradní architektury, o kterých prameny nepovažují za nutné se zmiňovat. Pokud byl hrabě s jeho prací spokojen, mohl mu záhy přidělit důležitější úkoly a v okamžiku, kdy se rozhodl postavit kostel sv. Anny, měl „svého“ stavitele tak říkajíc při ruce. Vezmeme-li v úvahu hypotézu o ztotožnění Jana Spinettiho s Janem Václavem Spinettou, narozeným v Litoměřicích roku 1667, pak by se tento mohl po vyučení a pravděpodobně po návratu z tovaryšské vandrovní cesty ucházet o práci někdy v 2. polovině 80. let 17. století. To už byl zámek i přiléhající kostel sv. Martina hotov a většina probíhajících prací se týkala úprav okolí, takže Spinettiho jméno se mohlo vyskytovat v nedochovaných účtech, ale ne nutně v jiných dokumentech. Antonín Jirka v 70. letech ve dvou svých článcích73 vyslovil hypotézu, že autorem návrhu kostela sv. Anny byl již zmíněný Jean Baptiste Mathey. Jedním z hlavních důvodů, vcelku pochopitelným, byla jistě zmínka o dvorských architektech vyměřujících místo stavby. V nich spatřuje Matheye a jeho žáka Jan Blažeje Santiniho, kteří údajně pro hraběte Věžníka společně pracovali.74 Jeho datace jsou však nepřesné a hypotézy často bez odkazů na zdroj. To vedlo Věru Naňkovou k sepsání článku nazvaného lapidárně „Na okraj dvou článků o barokní architektuře v Čechách“, publikovaného v časopise Umění v roce 1974, ve kterém

71

BERNARDVS WIESCHNIK AC CONSORS BARBARA STRVXIT VT SANCTA IN COELIS AVDIAT ANNA PRECES tedy: Bernard Věžník a choť Barbara vystavěli, aby sv. Anna v nebi slyšela prosby. 1696 72 LEDR 1884, 113 73 J.B. Mathey und einige Fragen der Böhmischen Architektur um 1700, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské univerzity, Řada uměnovědná, 1972 a Jan Santini a Jean Baptiste Mathey – kapitola ze společné problematiky, Umění XXII, 1974 74 JIRKA 1974, 262

22

mnohé z Jirkových hypotéz vyvrací.75 Ani ona se však k autorství kostela nevyslovuje, byť zdůrazňuje římskou orientaci prostorové dispozice. Samotnou stavbu považuje však za natolik zajímavou, že jí zahrnula, byť jen v krátkém odstavci, i do své stati pojednávající o architektuře vrcholného baroka v přehledu Dějin českého výtvarného umění.76

3.3. Exteriér kostela Architektura kostelíka sv. Anny je bezesporu velmi zajímavá. Poměrně strohý exteriér je přímým protikladem zdobného interiéru. Kostelík je postaven na kruhovém půdorysu a má zvonovou střechu s lucernou. [18,19] Vnější členění fasády vytváří dojem dvouetážové budovy se spodní etáží vyšší, zabírající zhruba dvě třetiny výšky, a horní etáží nižší. Etáže odděluje římsa. Pilastry pak člení fasádu do jednotlivých polí. V užších polích spodní etáže jsou nad sebou dvě mělké niky. V širších polích, odpovídajících ve vnitřní dispozici bočním apsidám, se nacházejí štukové rámy. [20] Pravoúhlý vstupní portál je mramorový. Stavitel použil kombinaci bílošedého a růžového mramoru. Růžové polosloupy s bílošedými jónskými hlavicemi stojí na soklu, ze kterého vychází i bílošedé ostění s uchy. Na ně navazuje obdélný nástavec s výše zmíněných chronogramem. Vše uzavírá segmentově zaklenutý tympanon s aliančním znakem hraběte Věžníka a jeho manželky. Na tympanonu leží dva andělé a nad ním je segmentové okno se štukovou šambránou. [20] V horní etáži se v širších polích nacházejí okna typu volské oko, v užších polích pak prosté obdélné pole. Vzhledem k tomu, že kostel byl mnohokráte opravován,77 nedochovala se zřejmě plná výzdoba fasády. Niky jsou příliš mělké na to, aby do nich mohly být umístěny běžné sochy světců. Je ovšem možné, že zde byly umístěny sochy štukové, stejně jako v případě vnitřní výzdoby. Na otázku, jak byla fasáda barevně řešená, může teoreticky odpovědět důkladný stavebně-historický průzkum, který se chystá, neboť i z přiložených fotografií je patrné, že komplexní oprava kostela je více než urgentní. Celkově je plastické členění velmi mělké a výzdoba fasády poměrně střídmá, takže je možné, že celkový dojem ze stavby původně umocňovala kontrastní barevnost členících prvků. Na dobovém vyobrazení se kostelík víceméně schován za budovou rezidence, takže ani zde odpovědi na tyto otázky nenalezneme. Za zmínku stojí i na baroko

75

NAŇKOVÁ 1976, 125–126 NAŇKOVÁ 1989, 394–395 77 Opakované opravy v letech 1828, 1833, 1835, 1846 a 1849 zmiňuje ve svém díle Josef Ledr, ovšem většinou bez bližší specifikace, čeho se týkaly. Pouze k roku 1846 zaznamenává, že z věže rezidence spadl kříž, který prorazil kupoli. 76

23

nezvyklá síla zdiva, zajišťující stabilitu stavby. K tomuto opatření zřejmě vedlo stavitele podmáčené podloží, neboť značná část krajiny musela být odvodněna.78

3.4. Interiér Jak jsem již zmínila výše, interiér kostela je v mnohém kontrastní. Oproti vnějšímu kruhovému půdorysu je vnitřní prostor zhruba o půdorysu řeckého kříže vybudován nad okoseným čtvercem, jehož stěny prolamuje trojice apsid. Celý prostor je pak zaklenut kupolí na pendetivech. Nevelký presbytář se nachází na hlavní ose a je zaklenut valeně.79 Odlišnost vnitřní dispozice od vnějšího pláště vedla A. Jirku k připsání stavby J. B. Matheymu, s tím ovšem nesouhlasí Věra Naňková, neboť Jirkova argumentace jí přijde povrchní a důkazy nepřesné. Sama však potvrzuje, že prostorová dispozice stavby ukazuje k římské architektuře a vzdáleně připomíná jeden z návrhů Carla Rainaldiho na kostel Santa Maria dei Miracoli. Ovšem na Matheyho jí ale přijde tato stavba přeci jen pokročilá a na Santiniho, kterému Jirka připisoval dokončení stavby, zas časově příliš časná.80 Výzdoba interiéru je skutečně bohatá a rozmanitá. Jednotlivá pole od sebe oddělují sdružené pilastry z umělého mramoru s kompozitními hlavicemi, které nesou štukem zdobené kladí s mohutnou římsou. Na pilastry dosedají pendetivy kupole, která je také hojně vyzdobena štukovými reliéfy různých rozvilin, festonů, či girland nesených andílky. [22] Štuková výzdoba tvoří i rámec několika drobnějších nástěnných maleb. V kupoli jsou zobrazeny alegorie živlů, v pendetivech pak čtyři evangelisté. Jiné kartuše zůstaly prázdné. Část štuků je zlacená. Obdobná výzdoba je i v klenutí apsid. Mezi sdruženými pilastry se nacházejí poměrně mělké niky se sochami světců, taktéž provedené ve štuku. [23] Jedná se o sv. Josefa, sv. Dominika, sv. Jáchyma a sv. Floriána. V hlavní ose nad vchodem je do apsidy vložena polokruhová zděná kruchta stojící na dvou sloupech. [24] I podkruchtí je zdobeno štukem, ovšem mnohem střídmějším a méně plastickým. V jedné kartuši se opět nachází alianční znak zakladatele a jeho manželky. Prodloužený odsazený presbytář na protilehlé straně obíhá dřevěná zasklená oratoř, zdobená řezanými zlacenými rozvilinami. Na hlavním oltáři ve tvaru patrového altánu stojí dvanáct sošek apoštolů. Nad oltářem nesou dva vyřezávaní andělé obraz Svaté rodiny. [25] Boční oltáře jsou sloupové, na tympanonu se nacházejí sochy Panny

78

LIPSKÝ/ŠANTRŮČKOVÁ/WEBER a kol. 2011, 40–41 VLČEK/SOMMER/FOLTÝN 1997, 391 80 NAŇKOVÁ 1976, 126 79

24

Marie, Ježíše Krista a dalších světců.81 Kazatelna stejně jako vyřezávané lavice také patří k původnímu vybavení z počátku 18. století. Ostatní výzdoba je mladší, byla zřejmě doplňována postupně, neboť Josef Ledr zmiňuje, že byl kostel v 19. století několikrát vykraden.82

3.5. Shrnutí Není jasné, do jaké míry se Spinetti podílel na úpravách interiéru kostela. Hrubá stavba byla, jak jsem již zmínila, dokončena roku 1696. Je pravděpodobné, že i po první slavnosti bratrstva sv. Růžence v říjnu 1696 probíhaly drobné úpravy. Každopádně již následující rok se Spinetti trvale usazuje v Kutné Hoře, kde si staví dům a posléze se uchází i o městské zakázky. Dá se tedy předpokládat, že byl skutečně zodpovědný jen za provedení základní stavby kostela a do provedení interiérů už příliš nezasahoval. Výzdoba kostela totiž trvala ještě řadu let, stejně tak jako stavba rezidence, se kterou je kostel spojen chodbou za presbytářem.83 Společně tedy tvoří komplex o nezvyklém půdorysu písmene E. Stavba rezidence, která byla nakonec dána k dispozici dominikánům z kláštera sv. Máří Magdaleny na Malé Straně, měla začít zřejmě již roku 1698. Už 20. května tohoto roku se totiž v Nových Dvorech objevil první řeholník. Ovšem stavební práce byly asi několikrát odloženy, neboť hrabě Věžník a po jeho smrti i jeho manželka nadále usilovali o založení regulérního konventu. Jejich opakované snahy nebyly úspěšné, zůstalo pouze u rezidence, která byla nakonec vystavěna v letech 1720–1727.84 Na přiložené vedutě z roku 1703 jsou tak kromě Malína a Kutné Hory zachyceny Nové Dvory s dokončeným kostelem sv. Anny v popředí, ovšem ještě bez budovy rezidence, byť se na schematické kresbě zdá, že alespoň střední část budovy se dvěma věžicemi již možná stála. [26] Můžeme se domnívat, že jak ze strany stavitele, tak ze strany fundátora existoval zájem o další spolupráci. Avšak průtahy spojené se snahou založit celý nový konvent ovšem způsobily, že se Spinetti musel ucházet o jiné zakázky, aby uživil sebe i svou rodinu. Kontakt s hrabětem Věžníkem ale nepřerušil. Je tedy možné, že se Spinetti rozhodl usadit v blízké Kutné Hoře právě s výhledem na další stavební činnost v Nových Dvorech. Počátek prací na konventu byl stále odkládán a ani v Kutné Hoře 81

POCHE a kol. 1978, 488 LEDR 1884, 203 83 Kostel sv. Anny byl sice plně využíván, roku 1714 zde byl např. pohřben jeho zakladatel hrabě Věžník, ovšem k definitivnímu vysvěcení kostela a jeho tří oltářů došlo až 25. července 1722. 7. září téhož roku byl posvěcen kříž na jedné z věží rezidence, do jehož koule byla vložena listina toto vysvěcení zaznamenávající. O několik dní později prodala hraběnka Věžníková panství Františku Antonínovi Pachtovi z Rájova, ovšem kostel sv. Anny a ještě nedokončená rezidence byly z tohoto prodeje vyňaty. 84 VLČEK/SOMMER/FOLTÝN 1998, 390 82

25

zřejmě nebyl až takový dostatek zakázek, takže se Spinetti musel poohlédnout po obživě i jinde. O jeho dobrých vztazích s hrabětem Věžníkem svědčí i to, že když hrabě nemohl zajistit „svému“ staviteli slíbenou práci, pomohl mu sehnat zaměstnání jinde. Byl to totiž právě Bernard Věžník, kdo kardinálu Ditrichštejnovi roku 1701 zaslal doporučující dopis, ve kterém potvrdil Spinettiho kvality a nabídl jeho služby při dokončení přestavby děkanského kostela v Polné.85 Otázka autorství stavby kostela sv. Anny v Nových Dvorech zůstane však i nadále nezodpovězena. Osobně se přikláním k verzi, že Spinetti byl pouhým stavitelem a že autorem návrhu byl někdo jiný. Věra Naňková ve své stati upozorňuje na některé poměrně neobvyklé motivy vnitřního řešení, jako například stlačený valený pas před závěrem presbytáře vybíhající z římsy podložené v místech vlysu a architrávu masivní konzolou či příčně oválná okna nad obíhajícím kladím.86 Snad právě tyto detaily, případně podrobnější stavebněhistorický průzkum, který by měl proběhnout vzhledem k plánované rekonstrukci, pomohou erudovanějšímu badateli odhalit architekta, který stojí za nekonvenčním a bezesporu zajímavým řešením této stavby.

4. Polná 4.1. Dějiny chrámu Nanebevzetí Panny Marie Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné patří co do velikosti k nejrozsáhlejším Spinettiho pracím, byť zde je téměř jisté, že stavbu pouze dokončoval dle plánů jiného architekta. První písemné zmínky o původním kostele Matky Boží v Polné pocházejí z listiny krále Václava I. vydané 7. července roku 1242, v níž král potvrzuje dar Jana z Polné Řádu německých rytířů. Píše se tam: „Když tedy šlechetný muž Jan, syn Zbislavův, jisté statky nábožným mužům a bratřím Jeruzalémského německého špitálu Panny Marie pro zásluhu v nebi s naším povolením daroval, totiž Drobovice (Dobrovice?), Přibislavice, též Zamplž (?) i Vrože (?) pak půl vsi Vinař se vším příslušenstvím a jim též les dal, nazvaný Zlubický, který leží mezi řekami Kamenicí a Doubravicí, a od temenišť těchto řek dolů až k statkům dcery jeho Anny, pak až k vesnicím Branišovu, Markvarticům a Přehodu se vztahuje, potom jim podací právo kostela Polenského Panny Marie a dvěma vsemi a příslušenstvím postoupil, které obě Jankov se nazývají; k tomu pak pro větší oslavu Boží též ustanovil, aby po smrti 85 86

PLAŠIL 2007, 16–17 NAŇKOVÁ 1989, 395

26

manželky jeho aneb kdyby co vdova podruhé se provdala, jim (německým rytířům) ještě Potěchy a Tupadly a druhá polovice vsi Vinař se vším příslušenstvím připadly – my všecky výše řečené vsi a les s celým okresem a ochozem výše spomenutému špitálu a bratřím jeho na věky mocí královskou potvrzujeme.“87 Kostel byl postaven někdy v 1. polovině 13. století jako farní a byl podle všeho obklopen hřbitovem. Ovšem jeho přibližnou podobu známe jen ze starých rytin a popisů. [27,28] Podle některých záznamů byl již postaven ve slohu gotickém, byl ovšem poměrně malý a nízký.88 Byl trojlodní se zvenku přistavovanými kaplemi a nad presbyteriem měl vížku pro dva zvonky. V průčelí, obráceném k dnešnímu Sezimovu náměstí byly velké dveře a dvě okna, což odpovídalo trojlodní dispozici. Lodě byly sklenuty na tři pilíře a nacházely se zde podle popisu čtyři okna s malovanými vitrážemi, což dokazují nedávno nalezené fragmenty. Na západní straně, několik metrů od budovy kostela, stála mohutná vysoká věž, zvaná Tábor, kde byly umístěny velké zvony.89 Barbora Michálková ve své práci zmiňuje ještě úpravy kostela někdy na přelomu 14. a 15. století, ovšem bez bližšího udání zdrojů.90 Tyto úpravy jsou hypoteticky zmíněny i v soupisu Uměleckých památek Čech, ovšem v jiné literatuře, pojednávající o chrámu Nanebevzetí Panny Marie není tato přestavba, při níž mělo dojít k zvětšení původního trojlodí, vůbec zmiňována. Patronátní právo si drželi němečtí rytíři až zhruba do poloviny 15. století, ovšem po roce 1410, kdy řád utrpěl drtivou porážku u Grunwaldu, se místní komenda dostávala opakovaně do potíží. Nestabilita se projevovala hlavně rychlou výměnou kněží. Na počátku husitských bouří pak místní farnost přešla do rukou kněží husitských. Ze zachovaných listin vyplývá, že v průběhu 2. poloviny 15. století a téměř celé 16. století docházelo ke střídání katolických a protestantských správců. Roku 1563 je kostel připomínán jako děkanský, zároveň však arcibiskupská konzistoř žádala krále Ferdinanda I. o podporu proti polenské vrchnosti, která dosazovala na faru „nevhodné kněží, kteří ani katolíky nejsou“.91 Snaha se však nesetkala s úspěchem, v letech 1597-1623 byla duchovní správa v Polné plně v rukou protestantských kněží, což konzistoř nesla s nelibostí nejen z důvodů náboženských, ale i ekonomických, neboť polenská fara patřila v 2. polovině 16. století k nejvýnosnějším v Čechách.92 Roku 1623 byli ze země vypovězeni všichni predikanti a s nimi odešla i část věřících, v Čechách byl 87

POIMON 1991, 14-15 POIMON 1991, 89 89 PLAŠIL 2007, 7 90 MICHÁLKOVÁ 2008, 14 91 PLAŠIL 2007, 9 92 POIMON 1991, 110 88

27

všeobecný nedostatek katolických kněží a tak správu farnosti v rámci rekatolizačních snah převzali jezuité z Jihlavy. Nový majitel panství František kardinál Ditrichštějn dokonce přikázal, aby „všichni obyvatelé i s manželkami a dorostlými dětmi svými nejméně jednou za rok podle nařízení církve svaté budou povinni velebnou svátost od kněze svého podjednou způsobou přijímati…“.93 Při švédském vpádu roku 1647 kostel naštěstí neutrpěl výraznější škody a po skončení třicetileté války, přes zmíněný nedostatek kněží, pokračovala dále rekatolizace. Roku 1652 daroval Ferdinand kníže z Ditrichštejna městu ostatky sv. Liguriáše a podpořil jezuitský plán na konání výroční poutě. Dle zpovědních lístků, které sloužily úřadům ke kontrole náboženského smýšlení lidu, a dle prohlášení hejtmana nebylo na polenském panství v roce 1666 jediného nekatolíka.94 Roku 1673 se stal v pouhých 28 letech polenským děkanem Václav Vojtěch Čapek, který přistoupil nejdříve k drobným opravám stávajícího kostela. Nechal opravit sanktusník, roku 1684 byla postavena nová větší kostnice a o rok později byl kostel vydlážděn novými cihlami. Nakonec se rozhodl kostel rozšířit. Dle svého nástupce Pavla Antonína Haberlandta, který v té době působil v Polné jako kaplan, uzavřel děkan Čapek předběžnou smlouvu s nejmenovaným italským architektem, který měl během dvou let za plného provozu kostel po stranách rozšířit. Již 16. října 1691 pražské arcibiskupství přestavbu kostela, podpořenou i knížetem Ditrichštejnem, schválilo, nicméně tento projekt nakonec nebyl realizován, neboť se přistoupilo k výstavbě zcela nového kostela.95

93

PLAŠIL 2007, 11 PLAŠIL 2007, 13 95 K tomuto děkan Haberlandt zaznamenal: „Když kolem roku 1692 nebo 3 velebný pán Václav Vojtěch Čapek, apoštolský protonotář, kanovník staroboleslavský, bakalář svaté theologie, v ten čas děkan polenský po mnoho let shledával, že děkanský kostel polenský Nanebevzetí Panny Marie nemůže nemůže zvláště o větší svátky pojmout shromáždivší se lid, veden jsa snahou po rozšíření chrámu Páně, uzavřel jakousi smlouvu s italským stavitelem, který byl ochoten rozšíříti jej o několik sáhů do šíře na obou stranách, na obou koncích postaviti vznosné chory a nad ním sklenouti klenutí, za kteroužto práci svou i pomocníků mimo materiál žádal 2000 zl., snad něco méně, kdyby byla smlouva pevně uzavřena. (Při čemž jsem sám byl, co toto píši.) Tento stavitel měl v úmyslu dokončiti toto své dílo ve dvou létech, v každém létě vždy jednu stranu, aby mohly býti v uvedeném kostele konány bohoslužby boží a jak jsem na návrhu viděl, byl by takto obnovený a uvnitř i zevně ozdobený kostel mnohými lidmi považován za nový.“ 94

28

4.2. Barokní přestavba Plány na rozšíření gotického kostela se setkaly s nečekaně velkým odporem, takže děkan Čapek na čas upustil od svého úmyslu.96 Když roku 1698 zemřel Ferdinand Josef kníže z Ditrichštejna a panství zdědil jeho starší syn Leopold Ignác, využil děkan jeho návštěvy v Polné (20. září 1699) a požádal o povolení postavit kostel nový. Kníže Leopold prosbám vyhověl a ještě na podzim téhož roku začaly přípravy na stavbu. Začalo se s ubouráváním starého kostela, byl zrušen přilehlý hřbitov a odstraněno bylo pět měšťanských domů stojících v blízkosti kostela.97 Za autora plánů považuje polenský kaplan Karel Pražák italského mistra Domenica d´Angeliho. Není však zcela jasné, z čeho tuto informaci pro své dílo o dějinách hradu, města a panství Polná čerpal, neboť děkan Haberlandt jakožto očitý svědek výstavby ve svém pamětihodném záznamu jmenuje pouze provádějící stavitele, nikoli architekta. Je samozřejmě možné, že bylo jméno architekta zmíněno v jiném dokumentu, uloženém v makovici kostela, či se nacházelo v ostatních písemnostech děkanství. Většina dokumentů byla bohužel zničena při velkém požáru v létě roku 1863, který kromě děkanství a věže kostela zničil i dalších 189 domů.98 Jak uvádí Barbora Michálková, poprvé se jméno architekta vyskytuje v pamětní knize, kterou sepsal J. A. Sadil a roku 1844 opsal P. F. Pokorný. Zde se píše: „Stavitel tohoto kostela byl vlašský mistr z Benátek jménem Dominico de Angelli.“.99 Tuto informaci pak zřejmě převzal i Břetislav Rérych.100 Ten ovšem v jiném článku o stavbě kostela zmiňuje i další možnost: „Plán, respektive náčrt plánu jak praví někteří pochází od římského stavitele Dominika de Angeli či Martineli.“101 Šlo o pouhé nedorozumění, nebo chtěl Rérych naznačit další variantu? Je všeobecně známo, že v soudobých dokumentech se jména umělců často psala různým způsobem a občas byla i ne zcela čitelná, mohlo tedy dojít k záměně příjmení architekta? Těžko říci. Nicméně hypotézu, že by autorem plánů kostela byl Domenico Martinelli, který v té době pracoval pro řadu českých a moravských šlechtických rodů, nelze úplně vyloučit. Jestliže totiž definitivní rozhodnutí o výstavbě kostela padlo na podzim roku 1699 a stavba začala již na počátku roku následujícího, musely být plány kostela vytvořeny velmi rychle a to vyžadovalo samozřejmě zkušeného mistra s patřičnou praxí a kvalifikací a tím Domenico d´Angeli v té době ještě zřejmě nebyl. Kníže Ditrichštejn měl jistě dostatek finančních prostředků, aby se mohl obrátit 96

HABERLANDT 1939, 7 PLAŠIL 2007, 15 98 PLAŠIL 2007, 34 99 MICHÁLKOVÁ 2008, 35 100 RÉRYCH 1928, 26 101 RÉRYCH 1991, 3 97

29

na kohokoli, kdo mu mohl být doporučen. Děkan Haberlandt zapsal ještě jeden zajímavý detail, týkající se počátků stavby: „Když se pak (kníže Ditrichštejn) znovu vrátil do Polné, povolal k sobě stavitele jakéhosi jménem Víta z Nového Veselí, se kterým sám určil rozměry pro nový kostel.“.102 Stavební parcelu tedy vyměřoval budoucí provádějící stavitel a nikoli architekt, což by nasvědčovalo hypotetické možnosti, že se jednalo o korespondenční návrh. Kníže vybranému architektovi zaslal podklady a ten vytvořil plány pro stavbu, aniž by do Polné osobně přijel. Tím by se také mohl vysvětlit fakt, že jeho jméno nebylo zaznamenáno spolu se jmény stavitelů. Ale zda tím architektem byl Domenico d´Angeli, Domenico Martinelli, či někdo úplně jiný, na to momentálně nelze odpovědět. Jisté je, že v tomto případě byl Spinetti skutečně jen provádějícím stavitelem, respektive jedním z provádějících stavitelů. Jak píše děkan Haberlandt, který do úřadu nastoupil po zesnulém děkanu Čapkovi v roce 1701, práce začaly s největší horlivostí: „…během léta po položení základů vyzdvihli kostel až po okna kaplí, ve kterých byly postaveny malé oltáře. Současně postaveny byly sloupy, na nichž měla spočívati celá tíha klenby. Bylo zjištěno, že tyto nebyly dosti zabezpečeny před zimní nepohodou, poněvadž na jaře příštího roku byl stavitel nucen je z největší části sbořiti a znovu vystavěti, aby byly dostatečně pevné.“103 Tyto práce prováděl ještě výše zmíněný stavitel Vít z Nového Veselí, který kostel také vyměřoval. Ovšem právě konstrukční problémy vedly k výměně provádějícího stavitele. Není zcela jasné, zda Bernard Věžník doporučil svého chráněnce knížeti Ditrichštejnovi hned, jak se doslechl o chystané stavbě kostela, nebo až ve chvíli, kdy už práce probíhaly, jak naznačuje Haberlandt. Každopádně byl Jan Spinetti v roce 1701 jmenován stavitelem chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Děkan Haberlandt k tomu zaznamenal: „Již dříve jsem zmínil, že k této práci byl z počátku přibrán jakýsi Vít z Nového Veselí, který vyměřil jak délku, tak šířku a když základy byly kladeny, doslechl se o tom jakýsi jiný stavitel Jan Spinetti, Ital, v té době občan kutnohorský, který obdržev doporučení od nejjasnějšího pána pana Bernarda, J. K. J. knížete z Věžníku (kterému dříve na jeho novodvorském panství postavil elegantní kostel či veřejnou kapli sv. Anny) vlichotil se do přízně nejjasnějšího J. K. M. knížete, zakladatele nového polenského kostela, Leopolda z Diettrichsteina, ne že by chtěl býti stavitelem nového polenského kostela, nýbrž dle přání Jeho Jasnosti inspektorem, tím spíše, že jmenovaný stavitel z Nového Veselí skutečně dosud mimo jakési kaple nestavěl větší kostel; aby se nestal nějaký omyl, hodlal 102 103

HABERLANDT 1939, 8 HABERLANDT 1939, 9

30

dvanáctkrát během léta dohlédnouti na stavbu a kdyby se nějaká chyba našla, ji radou svou odstraniti. Za tuto svou práci nežádal ničeho, než aby mu byla dávána strava v jednotlivých případech v době jeho prohlídek, potrava pro koně a 50 říšských tolarů za celou dobu jeho prohlídek. Snažil se o to za tím účelem, aby si udělal známost u nejjasnějšího knížete a jeho prostřednictvím i u jiných magnátů. Když se to nepochybně dověděl již velmi často zmíněný stavitel Vít, zdvořile se vzdal stavby kostela, poněvadž nechtěl míti nad svou stavbou inspektora. Když tak učinil, byl přijat za stavitele chrámu zmíněný již Jan Spinetti.“.104 Obdobnou zprávu, také zřejmě čerpající ze záznamu děkana Haberlandta, přináší Břetislav Rérych ve svém článku o Stavbě barokního chrámu v Polné 1699-1708.105 Je zajímavé, že pouze František Poimon ve svém pojednání o stavbě nového kostela používá u Spinettiho jména přídomek de Angelo, přestože se ani v pamětích děkana Čapka, ani v pamětní listině děkana Haberlandta, ze kterých většina badatelů čerpala informace o průběhu stavby, tento přídomek nevyskytuje.106 Stejně tak Karel Pražen ve svém rukopisu zmiňuje stavitele jen jako Joanese Spinettiho. Zda došlo k mylnému spojení dvou jmen, zmiňovaných v souvislosti s výstavbou nového chrámu, tedy možného autora plánů Domenica d´Angeliho (jehož jméno bylo v některých dokumentech psáno de Angelo) a druhého stavitele Jana Spinettiho, nebo zda měl Poimon ještě nějaký jiný pramen, toho se dnes již zřejmě nedopátráme. O Františku Poimonovi se ví, že se od mládí zajímal o dějiny svého rodného města a pečlivě studoval dostupné archiválie (mnohé byly posléze zničeny při zmíněném požáru roku 1863). Když se jako penzionovaný kněz do Polné na sklonku života vrátil, splnil si svůj sen a sepsal své životní dílo, nazvané prostě Polná – popis dějepisný, místopisný a statistický. Kniha vyšla poprvé v roce 1897, takže se zřejmě jedná o nejstarší použití spojení jmen Spinetti de Angelo, ze kterého mohli teoreticky posléze vycházet i jiní badatelé. Co se týče stavby kostela, ta zpočátku probíhala velmi rychle, zvláště díky velkorysému rozpočtu. Karel Pražan odhadl celkové náklady na 100 000 zlatých.107 V roce 1701 byly opraveny nestabilní sloupy. V následujícím roce, kdy na stavbě pracovalo 50 zedníků, byly tyto sloupy osazovány ozdobnými hlavicemi, které zpracovali se svými řemeslníky sochařský mistr Ondřej Eigl a František Gatterbauer, oba z Kutné Hory. V říjnu téhož roku tesařský mistr Ondřej Sad z Kutné Hory chrám zastřešil. Z toho by se dalo usuzovat, že Spinetti si s sebou do Polné přivedl i své možné spolupracovníky. V roce 1703 se pak pracovalo 104

HABERLANDT 1939, 9 RÉRYCH 1991, 4 106 POIMON 1991, 91 107 PRAŽAN 1938, 35 105

31

převážně na klenbě kostela.108 Ovšem jak bylo zmíněno v kapitole o životě Jana Spinettiho, v dubnu tohoto roku mistr náhle umírá. Tento fakt není zaznamenán v žádné z pamětních knih a nikde není ani zmíněno, kdo převzal vedení stavby. Práce ovšem plynule pokračovaly dál, ještě v roce 1703 do Polné také dorazili bratři Carloni s úkolem zhotovit římsy. Klenutí bylo dokončeno v následujícím roce a celá stavba byla prozatímně pokryta šindelem. Zedníci již měli stavbu zhruba hotovou, takže přišla řada na štukatéry. Už v březnu se dostavil mistr Giacomo Antonio Corbellini z Mikulova, který se ujal práce na vnitřní výzdobě chrámu. Ovšem již o rok později musela být činnost štukatérů přerušena, neboť stará věž, která byla napojována na novou stavbu, a také některé nosné sloupy hrozily zřícením kvůli neúměrnému zatížení. Děkan Haberlandt k tomu zaznamenal: „ Věž bylo třeba opraviti od základů a celou sepnouti železy s velikou námahou a nákladem. Zprvu bylo nutno podepřít sloupy nejsilnějšími dřevy, aby se klenba nesesedala, pak vybrati a konečně vystaviti vložením velkých kamenů a množstvím železa. Poněvadž byly obavy ze zřícení klenby, udržována byla práce nejen ve dnech pracovních, nýbrž i v noci se světly.“.109 Až teprve poté se mohlo pokračovat ve výzdobě interiéru. Dle Filipa Plašila byl řízením prací na vnitřní výzdobě pověřen Pietro Spinetti, bratr stavitele chrámu Jana. Bohužel však neudává ani bližší podrobnosti, ani pramen, ze kterého tuto informaci čerpal.110 21. listopadu roku 1705 sloužil děkan Pavel Antonín Haberlandt v ještě nedostavěném chrámu první bohoslužbu, ovšem kvůli onemocnění knížete Ditrichštejna další práce na dokončení pokračovaly jen velmi pomalu.111 V roce 1706 byla zasklena okna, k čemuž se údajně použilo téměř 11 tisíc kulatých sklíček. Také se začalo se stavbou monumentálního hlavního oltáře. Když se kníže konečně roku 1707 uzdravil, sám dohlížel na tempo prací. Pozlacovač Augustini Grandi (Grendi) zlatil okraje záclon, štukatér Giacomo Antonio Corbellini začal pracovat na kazatelně a na další výzdobě se podílel i slavný italský malíř Luca Antonio Colomba. Místní řezbář zhotovil kostelní lavice a dvacet chrámových dveří. Tento pokrok a také naléhání lidu vedlo k tomu, že byl konečně chrám Nanebevzetí Panny Marie 8. září 1707 slavnostně vysvěcen. Ovšem i po několika-denních slavnostech se pokračovalo v práci, bylo nutné osadit postranní brány, vydláždit chrámové předsíně a sakristii, střecha nebyla ještě pokryta břidlicí a ještě mnoho dalších věcí čekalo na dokončení.112 Práce přerušila smrt zakladatele Leopolda

108

PLAŠIL 2007, 16 HABERLANDT 1939, 20 110 PLAŠIL 2007, 17 111 POIMON 1991, 92 112 HABERLANDT 1939, 38 109

32

Ignáce knížete z Ditrichštejna v roce 1708, kostel byl tak víceméně dokončen až díky podpoře nového knížete, Waltera Xaveria, v letech 1713-15. Ovšem k zamýšlené výzdobě exteriéru kostela již nedošlo.

4.3. Exteriér Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie je skutečně nepřehlédnutelnou dominantou Polné a nachází se na dávné křižovatce cest, mezi dnešním Husovým a Sezimovým náměstím. Na délku měří kostel 63,53 m, na šířku 26,54 m a na výšku 22,12 m, má půdorys pravidelného obdélníku.113 Hlavní průčelí trojlodí směřuje severozápadním směrem do svažujícího se Sezimova náměstí a zabírá celou šířku kostela. Je koncipováno jako dvouetážní, s horní etáží redukovanou na zhruba jednu třetinu výšky a oddělenou od etáže spodní výrazně profilovanou kordonovou římsou. Hmota průčelí je členěna pilastry s kamennými kompozitními hlavicemi do pěti os. Na nároží a u střední osy se jedná o jednoduché pilastry, boční osy pak od sebe dělí pilastry sdružené. Jednotlivá pole spodní etáže jsou ohraničena lizénovými rámci, v etáži horní je člení zaoblené vpadlé výplně. Ve střední ose spodní etáže se nachází půlkruhově zaklenutý hlavní portál s rovnou římsou supraporty. Nad ním je v nice umístěna soška Panny Marie Nanebevzaté. V bočních osách jsou pak umístěny dva menší portály s rozeklaným frontonem.114 Nad střední osou se tyčí hranolová věž s bosovanými nárožími, ochozem a vysokou cibulovou střechou s dvěma lucernami, která dosahuje výšky téměř 64 m. Jedná se však o novostavbu, původní barokní věž zničil zmíněný požár v roce 1863. Ke stavbě plánovaných postranních věží nikdy nedošlo. [29] Stěny bočních lodí chrámu jsou členěny obdobně. Jednotlivá pole zdobená prostými lizénovými rámci jsou oddělena pilastry stojícími na vysokém soklu a završenými tesanými kompozitními hlavicemi. Každé ze sedmi polí je prolomeno dvojicí nad sebou umístěných segmentově zaklenutých oken. Pouze v nejvýchodnějším poli jsou na jižní straně okna tři, zatímco na severní straně se v tomto poli nachází ještě boční vchod s menším oknem. Boční lodě mají pultové střechy, z nichž vystupují vykrojené opěrné zdi klenby hlavní lodi.115 Tyto zdi jsou ukončeny nad římsou bočních lodí masívními soklíky. Hlavní loď je opět členěna stejným způsobem, v každém poli se nachází jedno segmentově zaklenuté okno. Střecha lodi je nízká valbová. [30] Východní průčelí, tedy závěr chrámu tvoří užší zvenku obdélně 113

PLAŠIL 2007, 88 ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ/PLAŠIL 2012, 31 115 MICHALÍKOVÁ 2008, 27 114

33

působící presbytář, na který navazují též obdélné prostory předsíně, komory a sakristie. Toto průčelí je trojosé se širším středním polem. Pole jsou opět oddělena pilastry a v každém se také nachází trojice segmentově zaklenutých oken, umístěných nad sebou.116 Asi nejzajímavějším prvkem výzdoby exteriéru jsou tesané hlavice pilastrů, jejichž autorem byl kutnohorský mistr Ondřej Eigl. Krom toho, že se jedná o bezesporu kvalitní práci, jsou hlavice zajímavé i výtvarně. Kromě různě provedených akantů se zde vyskytují hlavičky andílků, mušle, různé masky a také erb zakladatele, Leopolda Ignáce knížete Ditrichštejna, který tvoří dva vinařské nože v kartuši, završené knížecí korunkou a lemované Řádem zlatého rouna. [31,32] Při rekonstrukci, která skončila v loňském roce, byla obnovena původní barevnost fasády, kdy jsou členící prvky zvýrazněny červenou barvou, zatímco zbytek fasády je bílý. [33]

4.4. Interiér Stejně jako u kostela sv. Anny v Nových Dvorech, i zde interiér zdobností výrazně převyšuje exteriér kostela. Všeobecně je chrám Nanebevzetí Panny Marie řazen mezi nejnádherněji vyzdobené církevní stavby v České Republice. Vysoká střední loď má po stranách dvě nižší poměrné úzké boční lodi, v nichž se nachází osm kaplí (na každé straně čtyři), které jsou v horní části osvětleny okny. [34] Stejně jako kaple jsou utvářeny předsíně dvou bočních vchodů na západě. Nad bočními loděmi probíhají v patře po celé délce empory s kuželovou balustrádou. [35] Hlavní loď je zaklenuta, stejně jako půlkruhově zakončený presbytář, oddělený triumfálním obloukem, valenou klenbou s lunetovými výsečemi a je od bočních lodí oddělena arkádami. [36] Její stěny jsou členěny kanelovanými sdruženými pilastry, stojícími na vysokém soklu a zakončenými korintskými hlavicemi. Pilastry vynášejí průběžné kladí ukončené mohutnou římsou. [37] Jednotlivé kaple v bočních lodích jsou zaklenuté plackovými klenbami, oddělenými klenebními pasy. Empory jsou pak zaklenuty hřebínkovou klenbou. Na západní straně je připojena kruchta, kde se nacházejí varhany.117 [38] Ústřední dominantou interiéru je architektura hlavního oltáře a jeho sochařská a malířská výzdoba. Sloupové retabulum z umělého mramoru, na které navazuje bohatá štuková výzdoba zakončená knížecí korunou s nápisem „et verbum caro factum es et habitavit in nobis“,118

116

ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ/PLAŠIL 2012, 31 ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ/PLAŠIL 2012, 4 118 „A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“. 117

34

zdobí oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie, nově připsaný Martinu Altomontemu. Součástí výzdoby jsou i sochy sv. Josefa a sv. Jáchyma. Tabernakulum je z dubového dřeva a má tvar kruhového chrámku. Je zlacené a zdobené sousoším Zvěstování Panny Marie. Po stranách se nachází dřevěná architektura s dvěma brankami. [39] Na severní straně vedle hlavního oltáře najdeme kredenční oltář sv. Liguriáše z roku 1806. Triumfální oblouk, stejně jako jednotlivé vstupy do bočních kaplí, jsou zdobeny červenou štukovou drapérií nesenou anděly. Ve středu drapérií se vždy nachází kartuše nebo znak. V případě triumfálního oblouku se jde o alianční znak zakladatele Leopolda Ignáce knížete Ditrichštejna a jeho manželky Marie Godofredy Dorothey ze Salmu. 119 [40] Jak klenba hlavní lodi, tak i zaklenutí lodí bočních je bohatě zdobeno jemnými štuky. Autorem kompletního programu štukové výzdoby je Ital Giacomo Antonio Corbellini, který vytvořil i velmi působivou kazatelnu nesenou čtyřmi letícími andílky. [41] Štuková výzdoba je opravdu bohatá a kromě zmíněných draperií, které vynikají i díky neutrální barevnosti ostatních částí chrámové výzdoby, zahrnuje celou škálu motivů. Modravá klenba i bílé lunety jsou pokryty jemným rostlinným ornamentem, vrcholy lunet zdobí mušle a u paty kleneb se mezi lunetami na bílých oblacích vznášejí malí andílci a okřídlené andělské hlavičky.120 V podobném stylu se nese i výzdoba bočních kaplí. I zde nalezneme řadu různých rostlinných i figurálních námětů, zasazených do zrcadel a kartuší, provedených v bílé i okrové barvě, lemovaných páskami a květinovými girlandami. [42] Podrobnému popisu výzdoby jednotlivých kaplí včetně oltářů se věnovala jak Barbora Michalíková ve své bakalářské práci,121 tak i Michaela Šeferisová Loudová a Filip Plašil v uměleckohistorickém průvodci chrámem.122 Vzhledem k této situaci a k faktu, že na vnitřní výzdobu měl Jan Spinetti jen minimální vliv, dovolím si popis detailů vynechat a odkázat na zmíněná díla.

4.5. Shrnutí Architektura děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné je skutečně monumentální a působivá. Ač se exteriér zdá poměrně strohý a blokovitý, jakoby se teprve odpoutával od starších tradic, není vůbec pochyb, že v interiéru se již plně rozvíjí barokní ideje. I celkové pojetí kostela jako trojlodí již dle mého názoru není zdaleka tak jednoznačné. 119

ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ/PLAŠIL 2012, 6 ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ/PLAŠIL 2012, 5 121 MICHALÍKOVÁ 2008, 31-33 122 ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ/PLAŠIL 2012, 4-29 120

35

Střední loď výrazně dominuje celému interiéru a poměrně úzké boční lodě jsou již v podstatě tvořeny spojenými jednotlivými kaplemi. [43] Odtud je již jen krůček k typicky raně barokní koncepci jednolodí s průchozími postranními kaplemi, jako je to například u katedrály sv. Štěpána v Litoměřicích nebo u jezuitského kostela sv. Ignáce na Novém Městě v Praze, vrcholné ukázky podobného interiéru. Ovšem, jak jsem již zmiňovala výše, v případě děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie je zcela zřejmé, že Jan Spinetti byl pouze provádějícím stavitelem. Dobové dokumenty se v tomto směru vyjadřují jasně. Pouze v rovině hypotéz můžeme spekulovat o tom, zda mohl či nemohl změnit původní plány kostela, když se ujal stavby a musel řešit konstrukční problémy způsobené nezkušeností předchozího stavitele Víta z Nového Veselí. Vzhledem k tomu, že se téměř dokončený chrám posléze znovu potýkal s problémem stability a nosnosti nedostatečně založených základů, přikláněla bych se k verzi, že pokračoval beze změny dle původních plánů.

5. Žďár nad Sázavou 5.1. Dějiny cisterciáckého kláštera ve Žďáru Poslední známou stavbou Jana Spinettiho, které se ve své práci budu věnovat, byl drobný kostelík sv. Markéty, který stával nedaleko brány cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou. Stejně jako u jeho předchozích děl, ani v tomto případě není jasné, zda zde Spinetti působil pouze jako provádějící stavitel, či architekturu kostela i navrhl. Po nezdařené fundaci Jana z Polné v Nížkově se záměru založit cisterciácký klášter v řídce osídleném česko-moravském pomezí ujal Přibyslav z Křižanova, který získal od zmiňovaného Jana z Polné les, shromáždil prostředky a před smrtí pověřil realizací svého zetě Bočka z Peneggu (z Obřan). Ten již roku 1251 pozval do Žďáru novou kolonii mnichů z Nepomuku, kteří dorazili 5. února roku následujícího a ihned přistoupili k výstavbě klášterních budov. Zpočátku se jednalo o stavby dřevěné, postupně však byly, také díky velmi štědrým donacím a podpoře manželky Bočka z Obřan a vdovy po Přibyslavu z Křižanova, nahrazovány budovami kamennými. Areál kláštera měl dvě oddělené části, jak bylo u cisterciáků zvykem.123 Se stavbou monumentálního konventního kostela se započalo již v roce 1252, základy kostela byly slavnostně vysvěceny 25. května 1253. Dle zpráv místního kronikáře Jindřicha Heimburského, který byl synem jednoho z kameníků, práce na nezvykle protáhlé trojlodní bazilice s příčnou lodí probíhaly celkem rychle a v roce 1263 byla pravděpodobně 123

FOLTÝN a kol. 2005, 805

36

stavba kostela z podstatné části hotova. V následujících letech probíhaly drobné úpravy, poslední detaily na západním průčelí byly dokončeny kolem roku 1300. Dispozice kostela byla skutečně velkorysá a ve své době u nás neměla obdoby. Hlavní loď byla sklenuta na devět polí a navazoval na ní pětiboce uzavřený presbytář. Celkově byl kostel dlouhý zhruba 78 metrů. Výrazně podélnou dispozici vyrovnával 32 metrů dlouhý transept, na jehož východní straně byla dvojice taktéž pětiboce uzavřených kaplí. 124 Poté, všem již o poznání pomaleji, pokračovala výstavba ostatních klášterních budov. Na jižní straně kostela přiléhal konvent a východně od kapitulního křídla konventu stál zřejmě původní opatský dům. V severovýchodní části areálu pak s největší pravděpodobností stál první dům zakladatelské rodiny. Vstupní část kláštera pro laiky byla původně na severozápadě a pro hospodářskou část bylo určeno jihozápadní území klášterního areálu.125 Přestože byla klášteru ve 14. století potvrzena řada privilegií, potýkal se opakovaně s finančními problémy. Na počátku husitských válek byl klášter vypleněn a bratři se uchýlili do Brna, odkud se navrátili až kolem roku 1439. Tehdy také získal správu nad klášterem Jiří z Poděbrad. V 2. polovině 15. století probíhaly opravy zničeného areálu, včetně klenutí kostela.126 Byly posvěceny nové oltáře a boční kaple byly vyzdobeny nástěnnými malbami. Roku 1588 se Žďár stal manským statkem olomouckých biskupů, kteří začali velmi záhy uplatňovat svá práva. Spory se vyhrotily, když na biskupský stolec dosedl František kardinál Ditrichštejn, který v roce 1614 přivedl do tehdy již opuštěného kláštera františkány a posléze roku 1616 výměnou za chropyňské panství přičlenil Žďár se všemi majetky k rodovým statkům a řadu klášterních budov nechal přestavět na železné hamry. Ze všech středověkých konventních budov tak přežila jen Studniční kaple.127 O obnovu konventu se zasloužil opat zbraslavský, velehradský a osecký Jan Greinfels z Greinfelsu, který v roce 1638 za cenu značného zadlužení panství od Maxmiliána z Ditrichštejna odkoupil a v lednu následujícího roku přivedl zpět cisterciáky. Klášterní statky byly zpustošené a obnova klášterního života i areálu, i vzhledem k probíhající třicetileté válce, pokračovala jen velmi pomalu. Mniši se v první řadě soustředili na obnovu budov hospodářských, které přinášely zisk a teprve poté přistoupili k opravám konventního kostela a dalších budov.128 Krátce po ukončení oprav, v roce 1665, byl klášter poškozen úmyslně založeným požárem. Opat Benedikt Zaunmüller (1676–91) pak nechal v rámci oprav výrazně přestavět budovy konventu. Podobu klášterního areálu po těchto úpravách zachytil klášterní 124

BARTUŠEK 1950, 29 FOLTÝN a kol. 2005, 809-810 126 BARTUŠEK 1950, 41 127 BARTUŠEK 1950, 46 128 HORYNA 2002, 116 125

37

archivář a milovník historie Karel Zeman na přiložené rytině. [44] Další požár zachvátil areál v roce 1689 a dle některých pramenů se opět jednalo o úmyslné žhářství.129 Opravy započaly ihned po požáru a tak se mohl nový opat Edmund Bagner (Wagner), který do funkce nastoupil v roce 1691, soustředit převážně na úpravy konventního kostela a u brány stojícího kostelíka sv. Markéty. Skutečný barokní rozkvět však nastal až za jeho následovníka, opata Václava Vejmluvy.

5.2. Barokní přestavba kláštera za opata Wagnera a kostel sv. Markéty Jak jsem již zmínila, s celkovou obnovou kláštera se začalo bezprostředně po zničujícím požáru v roce 1689 ještě za opata Zaunmüllera. Ovšem byl to jeho nástupce, Edmund Wagner, který byl zvolen opatem 31. října 1691, kdo s největší pravděpodobností pozval Jana Spinettiho do Žďáru. Hlavním úkolem nového opata bylo hlavně dokončení oprav. Wagner byl schopný hospodář, komunita se mohla již zanedlouho vrátit, ovšem na provedení staveb klášterních budov neměl zpočátku žádné velké umělecké nároky. Nejdůležitější ovšem bylo opravit konventní kostel, neboť při požáru došlo ke zřícení tří polí klenby v západní části hlavní lodi. Po zaklenutí lodi bylo vytvořeno i nové hlavní průčelí. To bylo vymezeno masivními nárožními pilíři, skrývajícími gotické opěráky, a bylo korunováno tabulovým štítem s trojúhelným frontonem a volutovými křídly. Tato koncepce byla ještě nápadně konzervativního a lehce rustikálního barokního charakteru. Mojmír Horyna ve své stati o barokním rozkvětu kláštera se sborníku Sedm a půl století datuje tyto opravy do samého začátku 90. let 17. století,130 což by vylučovalo účast Jana Spinettiho, o které spekuloval v jiném svém díle, týkajícím se žďárského kláštera.131 Je totiž mnohem pravděpodobnější, že se opat Wagner se Spinettiho pracemi setkal až v okamžiku, kdy mistr v nedaleké Polné převzal stavbu děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Tomu ostatně nasvědčují i prameny hovořící o účasti Jana Spienttiho na stavbě drobného kostela sv. Markéty, které se vesměs týkají roku 1701. Například podle zprávy v Mitrovského sbírce uložené v Městském archivu v Brně obdržel Spinetti na mzdě v době od 2. května do 15. října 1701 týdně 1 zlatý a 30 krejcarů, úhrnem pak 72 zlatých. Ve stejné správě se píše, že zedníkům vyplatil klášterní hospodář Václav Vejmluva 387 zlatých a 53

129

BARTUŠEK 1950 HORYNA 2002, 119 131 HORYNA 1998, 245 130

38

krejcarů.132 Jan Petr Cerroni, sekretář zemského gubernia, k tomu ve svých Skizze einer Geschichte der bildenden Künste in Mähren und dem österreichischen Schlesien sepsaných v roce 1807 poznamenává: „1701 wurde diese Kirche durch den Abten Edmund Bagner durch den Guttenbergen Baumeister Spinetti erbaut in der Form von 8 Ecken neu…“.133 Jeho zprávy o žďárském klášteře jsou velmi přesné, neboť vycházel z poznámek Bonifáce Procházky, opatského sekretáře, sepsaných v roce 1737.134 Spinetti se kromě stavby zmíněného kostelíka podílel následně také na stavbě nové hlavní brány, která byla dokončena do roku 1703. Dřívější tradice spojovala kostelík sv. Markéty s původní dřevěnou kaplí postavenou záhy po založení kláštera, ovšem dle kronikářského zápisu Jindřicha Heimburského byla tato kaple záhy zrušena a na jejím místě vznik již na sklonku 13. století klášterní rybník. První písemná zmínka o kostelíku sv. Markéty, stojícímu u brány do areálu kláštera, neboť byl vyhrazen pro světské osoby, které neměly do areálu přístup, pochází z roku 1352. V listině, kterou lanzenský biskup návštěvníkům klášterních kostelů ve Žďáře udělil odpustky je zmíněna jako „capella ibidem in porta“.135 Od roku 1368 kostelík sloužil jako farní a to až do svého zrušení v roce 1786. Zmíněná kresba Karla Zemana z roku 1678 je sice poměrně schematická, ale i tak z ní lze alespoň odhadnout podoba původního kostela nedlouho před jeho zbořením. Jednalo se o podélnou stavbu s obdélníkovým, pravoúhle uzavřeným kněžištěm, se sedlovou střechou a sanktusníkovou vížkou nad lodí. Kostel byl orientován stejně jako hlavní konventní chrám a dle kresby se do něj vcházelo bočním vchodem na jižní straně, kde se nacházela také dvě okna. Další dvě okna jsou zobrazena na západním průčelí. Pokud by vnější hmota odpovídala vnitřnímu uspořádání, pak by byl kostel dvoulodní, sklenutý na dvě pole. Ovšem jak jsem již zmínila, zobrazení je zřejmě dosti zjednodušené. Do jaké míry je toto původní podoba kostela, nelze říci, neboť byla jeho stavba v roce 1665 částečně poničena požárem. Nicméně jako píše A. Bartušek, i na kresbě je patrné, že „v něm ještě vyznívaly gotické formy, v nichž byl založen“.136 Naopak požár v roce 1689 se poměrně odlehlého kostela sv. Markéty příliš nedotkl, takže po nutných opravách se v něm až do ukončení prací na hlavním konventním chrámu odbývaly všechny bohoslužby. Po dokončení oprav ostatních klášterních budov i konventního chrámu 132

ZEMEK/BARTUŠEK1970, 112 pozn. „Roku 1701 byl tento kostel opatem Edmundem Bagnerem a kutnohorským stavitelem Spinettim nově postaven v osmiboké formě…“. Čerpáno z knihy Metoděje Zemka a Antonína Bartuška dějiny Žďáru na Sázavou, 2. část 134 ZEMEK/BARTUŠEK 1970, 22 a 46 135 ZEMEK/BARTUŠEK 1970, 56 a 112 pozn. 136 BARTUŠEK 1950, 92 133

39

přistoupil tedy opat Edmund Wagner i k přebudování kostelíka sv. Markéty. Roku 1701 byla tedy stará podélná budova kostela zbourána a dle zmíněných pramenů téhož roku začal Jan Spinetti se stavbou svatyně nové. O tom, jak rychle práce pokračovaly, nemáme bohužel podrobnější zprávy. Již roku 1701 prý malíř Simon Gionima vymaloval obraz sv. Markéty pro hlavní oltář,137 ale nade vší pochybnost to bylo v době, kdy výstavba stále probíhala. Ovšem na druhou stranu stavba to rozsahem nebyla velká, takže je pravděpodobné, že byla z větší části hotova již roku následujícího. A zatímco probíhaly dokončovací práce, mohl se Spinetti věnovat i stavbě hlavní brány kláštera v těsném sousedství nové svatyně.138 Tuto verzi podporuje i jiný zápis z Mitrovského sbírky, který zaznamenal Alois Plichta: Podavači jako zedníci ty 2 léta dělali na tom kostelu, pak šli na novou bránu dělati.“139 Brána je datována rokem 1703, což je také rok, kdy Spinetti umírá. Dokončování vnitřní výzdoby již tedy probíhalo bez jeho účasti. Roku 1705 Tomáš Šabart ze Žďáru vytvořil oltářní obraz sv. Kříže, pozlatil tabernákl a vymaloval na něj kromě sv. Mikuláše a sv. Bernarda ještě postavy dvanácti apoštolů. V roce 1708 byla výzdoba doplněna sochami od nejmenovaného místního sochaře a kostel byl vybaven varhanami, z čehož lze usoudit, že byl již zcela dokončen.140 Bohužel i novou podobu tohoto kostelíka známe víceméně jen z dobových kreseb a rytin. Kostelík sloužil jako farní do zrušení kláštera roku 1786, kdy byl odsvěcen. Nakonec byl roku 1802 prodán za 401 zlatých Antonínu Stobovi, který z něj učinil rodinný dům.141 Kaple byla rozdělena na dvě podlaží, v přízemí vystavěny četné příčky. Došlo k výměně oken, probourání výkladů a radikální změně střešní konstrukce. Z původního kostela existuje elipsovitá střední loď, s částí obvodové lodi na západní straně. [45,46] V současné době jsou již zbytky původní budovy kostelíka zrekonstruovány a slouží jako penzion. Hlavní příchod do kaple byl obnoven z čelní jihozápadní strany. Všechny stávající historické prvky, jako například okenní klenby, fasádní štuková výzdoba, které byly doposud dochovány, byly částečně navráceny a renovovány.142 [47] Připojená perokresba ukazuje stav žďárského kláštera v 2. polovině 18. století, jedná se jedno z mnoha zobrazení areálu, vytvořených v té době, které nám může napovědět, jak barokní kostelík sv. Markéty vypadal. [48] Je patné, že se jednalo o stavbu centrální, jejíž půdorys tvořil pravidelný osmiúhelník se širokým, rovněž 137

ZEMEK/BARTUŠEK 1970, 57 HORYNA 2002, 120 139 PLICHTA 1960, 49 pozn. 35 140 ZEMEK/BARTUŠEK 1970, 57 141 PLICHTA 1995, 112 142 http://www.kaple.cz/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&id=13&Itemid=36, zobrazeno 15.5. 2013 138

40

osmibokým tamburem, prolomeným osmi okny a zakončeným poměrně širokou bání. Hlavnímu vchodu na západní straně bylo předsazeno dvouramenné schodiště. Na stěnách osmistěnu lze spatřit trojdílně členěné, segmentově uzavřené okno a na ostatních stěnách se vyskytují okna půlkruhová, jež se opakují v menším měřítku i na osmistěnu tamburu.143 Tuto podobu se pokusil zachytit i Zdeněk Chudárek z Národního památkového ústavu na přiložené rekonstrukci. [49] Stejně jako v případě Polné, i zde mnozí někteří badatelé (například Alois Plichta nebo Mojmír Horyna) používají u Spinettiho jména přídomek de Angelo bez jakéhokoli bližšího vysvětlení a to přesto, že v dostupných pramenech je zmiňován prostě jako kutnohorský stavitel Spinetti. A obdobně jako u ostatních Spinettiho prací, je i zde otázka autorství bezesporu působivého a poměrně náročného řešení kostelíka sv. Markéty nejasná. V dřívějších dobách badatelé uvažovali i o Janu Blažeji Santinim,144 ovšem novější práce Mojmíra Horyny, podložené důkladným studiem pramenů tuto možnost vylučují.145 Jiné jméno není nikde zmíněno, takže si opět klademe otázku – mohl Jan Spinetti být i architektem barokní přestavby nebo jí jen dozoroval, jak například píše Alois Plichta?146 Záznamy o tom, že za svou práci bral týdně 1 zlatý a 30 krejcarů, by spíše nasvědčovaly pouhému dohledu nad stavbou, ovšem je samozřejmě možné, že existovala samostatná smlouva o provedení návrhu a ceně, jaká za něj bude vyplacena, která se nedochovala. A vzhledem k tomu, že se v podstatě nedochoval ani dotyčný kostelík, není jiná možnost, než i tuto otázku nechat nezodpovězenou.

143

PLICHTA 1960, 17 O této možnosti uvažovali jak Alois Plichta, tak Antonín Bartušek, z jejichž prací vycházel Jan Sedlák ve svém článku Santiniho stavby na Žďársku a památková péče otištěném v časopise Umění, roč. XXII 1974, kde doslova píše.“ Jak prokázali v nedávné době někteří autoři (A. Plichta, A. Bartušek), datuje se Santiniho činnost pro cisterciácký klášter ve Žďáře už rokem 1700. V tomto roce, kdy byl Vejmluva ještě klášterním hospodářem za vedení opata Wagnera, nakreslil Santini pravděpodobně projekt kostelíka sv. Markéty po levé straně vstupu do areálu, jehož stavba byla zahájena o rok později…“ 145 HORYNA 1998, 246 146 PLICHTA 1960, 17 144

41

Závěr Předcházející stránky sice poskytly poměrně podrobný soupis prací Jana Spinettiho včetně okolností jejich vzniku, ovšem na otázku, zda byl Spinetti provádějícím stavitelem, nebo i architektem, který své stavby navrhoval, bohužel spolehlivě nejsem schopna odpovědět. Dle mého názoru, leží pravda někde mezi. U děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie je odpověď poměrně jasná, díky dobovým záznamům přesně víme, že Spinetti pouze opravoval a dokončoval stavbu, kterou navrhl někdo jiný. V případě kutnohorských realizací bych se přikláněla k verzi, že si většinu úprav, ať již se jednalo o barokizaci kostela Všech Svatých či kostela sv. Bartoloměje, o stavbu vlastního domu nebo přestavbu štítů arciděkanství, navrhoval sám. Byl však natolik erudovaný, aby dokázal navrhnout zajímavě řešenou centrálu kostelíka sv. Markéty nebo i tak dispozičně poměrně náročné řešení, jako má kostel sv. Anny v Nových Dvorech? Na to se mi bohužel odpověď najít nepodařilo.

42

Seznam použitých zkratek SoA Kutná Hora — Státní okresní archiv Kutná Hora SOA Praha — Státní oblastní archiv Praha

Seznam pramenů a literatury Prameny Registra cechu zednického 1661–1853, SoA Kutná Hora Liber Memorabilis 1697–1707, SoA Kutná Hora Kniha trhových smluv 1656–1707, SoA Kutná Hora Listina 13305/1, SoA Kutná Hora Listina 13728, SoA Kutná Hora Matriky Kutná Hora 2, SOA Praha Pamětní kniha dominikánská, SoA Kutná Hora

Literatura

BARTUŠEK 1950 — Antonín BARTUŠEK: Stavební vývoj bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáře (disertační práce na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze), Praha 1950 DUDÁK 2004 — Vladislav DUDÁK: Kutnohorský poutník aneb Kutnou Horou ze všech stran, Praha-Kutná Hora 2004 BERÁNEK 2009 — JAN BERÁNEK: Stavební proměny arciděkanského kostela sv. Jakuba v Kutné Hoře. In: Průzkumy památek XVI – 2/2009, 3–49 EBELOVÁ 2005 — IVANA EBELOVÁ: Několik poznámek ke kutnohorskému cechu stavebních řemesel. In: Kutná Hora v době baroka, Praha 2005, 47–51 FOLTÝN A KOL. 2005 — Dušan FOLTÝN a kolektiv: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Praha 2005 HABERLANDT 1939 — PAVEL Antonín HABERLANDT: Pamětihodný záznam v novém polenském kostele. In: Polensko II, Polná 1939, 7–9, 19–21, 37–39 HORYNA 1998 — Mojmír HORYNA: Santini, Praha 1998 HORYNA 2002 — Mojmír HORYNA: Barokní rozkvět žďárského kláštera. In: Sedm a půl století: stati o historii, kultuře a umění žďárského kláštera, Žďár nad Sázavou 2002, 115–152 JIRKA 1974 — Antonín JIRKA: Jan Santini a Jean Baptiste Mathey – kapitola ze společné problematiky. In: Umění XX 1974, 261–273 KOŘÍNEK 1831 — Jan KOŘÍNEK: Staré paměti kutnohorské, Praha 1831 LEDR 1884 — Josef LEDR: Děje panství a města Nových Dvorů, Kutná Hora 1884 LIPSKÝ/ŠATRŮČKOVÁ/WEBER 2011 — Zdeněk LIPSKÝ/Markéta ŠANTRŮČKOVÁ/ Martin WEBER a kol.: Vývoj krajiny Novodvorska s Žehušicka, Praha 2011 43

MATĚJKOVÁ 1965 — Eva MATĚJKOVÁ: Kutná Hora, Kutná Hora 1965 MICHÁLKOVÁ 2008 — Barbora MICHÁLKOVÁ: Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné (bakalářská práce na Filosofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně), Brno 2008 NAŇKOVÁ 1976 — Věra NAŇKOVÁ: Na okraj dvou článků o barokní architektuře v Čechách. In: Umění XXIV 1976, 119–147 NAŇKOVÁ 1989 — Věra NAŇKOVÁ: Architektura vrcholného baroka v Čechách. In: Dějiny českého výtvarného umění II/2, Praha 1989, 391–454 PLAŠIL 2007 — Filip PLAŠIL: Historie děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné, Polná 2007 PLICHTA 1960 — Alois PLICHTA: Sochař Řehoř Thény a Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod 1960 PLICHTA 1995 — Alois PLICHTA: Klášter na hranicích, Kostelní Vydří 1995 POCHE 1978 — Emanuel POCHE a kol.: Umělecké památky Čech sv. 2, Praha 1978 POIMON 1991 — František POIMON: Polná - popis dějepisný, místopisný a statistický, Polná 1991 PRAŽAN 1938 — Karel PRAŽAN: Výpis z památných listův, které při snímání báně neb makovice roku 1832 v makovici nalezeny byly. In: Polensko I, Polná 1938, 35–40 PREISS 1986 — Pavel PREISS: Italští umělci v Praze, Praha 1986 RÉRYCH 1928 — Břetislav RÉRYCH: Polná: průvodce po městě a okolí, Polná 1928 RÉRYCH 1991 — Břetislav RÉRYCH: Stavba barokního chrámu v Polné 1699 – 1708. In: Polenský zpravodaj, 3–6 SEDLÁK 1974 — Jan SEDLÁK: Santiniho stavby na Žďársku a památková péče. In: Umění XXII 1974, 281–286 ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ/PLAŠIL 2012 — Michaela ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ/ Filip PLAŠIL: Architektonická perla Ditrichštejnů v Polné, Polná 2012 VLČEK/SOMMER/FOLTÝN 1997 — Pavel VLČEK/Petr SOMMER/Dušan FOLTÝN: Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997 VLČEK 2004 — Pavel VLČEK a kol.: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004 ZEMEK/BARTUŠEK 1970 — Metoděj ZEMEK/Antonín BARTUŠEK: Dějiny Žďáru nad Sázavou 1618-1748, Brno-Žďár nad Sázavou 1970

44

Seznam obrazových příloh 1. Podpis a pečeť Jana Spinettiho 1698, listina 13305/1 SoA Kutná Hora. Foto: autor 2. Smlouva na koupi zbořeniště 1697, Kniha trhových smluv SoA Kutná Hora. Foto: autor 3. Smlouva na přestavbu kostela Všech svatých 1698, listina 13305/1 SoA Kutná Hora. Foto: autor 4. Zápis v cechovním registru 1698, Registra cechu zednického, SoA Kutná Hora. Foto: autor 5. Dům č.p. 38 v Kutné Hoře, exteriér v roce 1930. Foto: www.zmizelakutnahora.cz 6. Dům č.p. 38 v Kutné Hoře, exteriér v současnosti. Foto: autor 7. Veduta Kutné Hory, 1674. Reprodukce z knihy Historický atlas měst České republiky – Kutná Hora 8. Kostel Všech svatých v Kutné Hoře, exteriér v roce 1890. Foto: www.zmizelakutnahora.cz 9. Kostel Všech svatých v Kutné Hoře, exteriér v současnosti. Foto: autor 10. Kostel Všech svatých v Kutné Hoře, interiér. Foto: autor 11. Věž zaniklého kostela sv. Bartoloměje, exteriér v roce 1920. Foto: www.zmizelakutnahora.cz 12. Věž zaniklého kostela sv. Bartoloměje, exteriér v současnosti. Foto: autor 13. Budova č.p. 1 – Arciděkanství, exteriér od západu v roce 1920. Foto: www.zmizelakutnahora.cz 14. Budova č.p. 1 – Arciděkanství, exteriér od západu v současnosti. Foto: autor 15. Budova č.p. 1 – Arciděkanství, exteriér od severu v současnosti. Foto: autor 16. Veduta Nových Dvorů, 3. desetiletí 18. století (?) Reprodukce z knihy Vývoj krajiny Novodvorska a Žehušicka 17. Pamětní kniha dominikánská, SoA Kutná Hora. Foto: autor 18. Kostel sv. Anny v Nových Dvorech, půdorys. Reprodukce z článku Na okraj dvou článků o barokní architektuře v Čechách. In: Umění XXII 1976 19. Kostel sv. Anny a bývalá dominikánská rezidence Nové Dvory, celkový pohled. Foto: autor 20. Kostel sv. Anny Nové Dvory, exteriér. Foto: autor 21. Kostel sv. Anny Nové Dvory, portál. Foto: autor 22. Kostel sv. Anny Nové Dvory, klenba kupole. Foto: autor 23. Kostel sv. Anny Nové Dvory, výzdoba. Foto: autor 24. Kostel sv. Anny Nové Dvory, kruchta. Foto: autor 25. Kostel sv. Anny Nové Dvory, presbytář. Foto: autor 26. Pohled na Malín, Nové Dvory a Kutnu Horu, 1703. Reprodukce z knihy Historický atlas měst České republiky – Kutná Hora 27. Původní kostel Matky Boží v Polné v představě kaplana Seidla. Převzato z bakalářské práce Barbory Michálkové Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné 28. Pohled na Polnou v roce 1678. Foto: www.antikvariatbretschneider.cz 29. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, exteriér – západní průčelí. Foto: autor 45

30. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, exteriér – pohled od severu. Foto: autor 31. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, exteriér – detaily zdobení hlavic. Foto: autor 32. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, exteriér – detaily zdobení hlavic. Foto: autor 33. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, exteriér – pohled od východu. Foto: www.infocentrumpolna.cz 34. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – celkový pohled. Foto: autor 35. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – boční loď s emporami. Foto: autor 36. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – klenba hlavní lodi. Foto: autor 37. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – pilastry a kladí. Foto: autor 38. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – varhanní kruchta. Foto: autor 39. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – presbytář. Foto: autor 40. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – výzdoba triumfálního oblouku. Foto: autor 41. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – kazatelna. Foto: autor 42. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – štuková výzdoba bočních lodí. Foto: autor 43. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – pohled do boční lodě. Foto: autor 44. Pohled na areál kláštera ve Žďáru v roce 1678. Foto: www.spszr.cz/zdar/historie.html 45. Bývalý kostel sv. Markéty, exteriér před rekonstrukcí. Foto: www.kaple.cz 46. Bývalý kostel sv. Markéty, interiér před rekonstrukcí. Foto: www.kaple.cz 47. Bývalý kostel sv. Markéty, exteriér po rekonstrukci. Foto: autor 48. Pohled na areál kláštera ve Žďáru v 2. polovině 18. století. Foto: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Zdar_nad_sazavou05.jpg 49. Rekonstrukce vzhledu kostela sv. Markéty ve Žďáru. Reprodukce z knihy Encyklopedie moravských a slezských klášterů

46

Přílohy

Obr. 1: Podpis a pečeť Jana Spinettiho, 1698. SoA Kutná Hora

Obr. 2: Smlouva na koupi zbořeniště, 1697. SoA Kutná Hora

47

Obr. 3: Smlouva na přestavbu kostela Všech svatých, 1698. SoA Kutná Hora

48

Obr. 4: Zápis v cechovním registru, 1698. SoA Kutná Hora

49

Obr. 5: Dům č.p. 38 v Kutné Hoře, exteriér v roce 1930

Obr. 6: Dům č.p. 38 v Kutné Hoře, exteriér v současnosti

50

Obr. 7: Veduta Kutné Hory, 1674

Obr. 8: Kostel Všech svatých v Kutné Hoře, exteriér v roce 1890

51

Obr. 9: Kostel Všech svatých v Kutné Hoře, exteriér v současnosti

Obr. 10: Kostel Všech svatých v Kutné Hoře, interiér

52

Obr. 11: Věž zaniklého kostela sv. Bartoloměje, exteriér v roce 1920

Obr. 12: Věž zaniklého kostela sv. Bartoloměje, exteriér v současnosti

53

Obr. 13: Budova č.p. 1 – Arciděkanství, exteriér od západu v roce 1920

Obr. 14: Budova č.p. 1 – Arciděkanství, exteriér od západu v současnosti

54

Obr. 15: Budova č.p. 1 – Arciděkanství, exteriér od severu v současnosti

Obr. 16: Veduta Nových Dvorů, 3. desetiletí 18. století (?)

55

Obr. 17: Pamětní kniha dominikánská, SoA Kutná Hora

56

Obr. 18: Kostel sv. Anny v Nových Dvorech, půdorys

Obr. 19: Kostel sv. Anny a bývalá dominikánská rezidence Nové Dvory, celkový pohled

57

Obr. 20: Kostel sv. Anny Nové Dvory, exteriér

Obr. 21: Kostel sv. Anny Nové Dvory, portál

58

Obr. 22: Kostel sv. Anny Nové Dvory, interiér – klenba kupole

Obr 23: Kostel sv. Anny Nové Dvory, interiér – výzdoba

59

Obr 24: Kostel sv. Anny Nové Dvory, interiér – kruchta

Obr. 25: Kostel sv. Anny Nové Dvory, interiér – presbytář

60

Obr. 26: Pohled na Malín, Nové Dvory a Kutnou Horu v roce 1703

Obr. 27: Původní kostel Matky Boží v Polné v představě kaplana Seidla

61

Obr. 28: Pohled na Polnou v roce 1678

Obr. 29: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, exteriér – západní průčelí

62

Obr. 30: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, exteriér – pohled od severu

Obr. 31 a 32: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, exteriér – detaily zdobení hlavic

63

Obr. 33: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, exteriér – pohled od východu

64

Obr. 34: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – celkový pohled

Obr. 35: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – boční loď s emporami

65

Obr. 36: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – klenba hlavní lodi

Obr. 37: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – pilastry a kladí

66

Obr. 38: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – varhanní kruchta

Obr. 39: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – presbytář

67

Obr. 40: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – výzdoba triumfálního oblouku

Obr. 41: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – kazatelna

68

Obr. 42: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – štuková výzdoba bočních lodí

Obr. 43: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Polné, interiér – pohled do boční lodě

69

Obr. 44: Pohled na areál kláštera ve Žďáru v roce 1678

Obr. 45 a 46: Bývalý kostel sv. Markéty – exteriér a interiér před rekonstrukcí

Obr. 47: Bývalý kostel sv. Markéty – exteriér po rekonstrukci

70

Obr. 48: Pohled na areál kláštera ve Žďáru v 2. polovině 18. století

Obr. 49: Rekonstrukce vzhledu kostela sv. Markéty ve Žďáru

71