Jmenujem se Chobotnièky, nejhodnìjší jsme dìtièky. Vidím Týnu, vidím Káèu a do lodi hned k nim skáèu

1

Koneènì je to tady, po roce zase stojíme na Opatovì a chystáme se odjet na tábor do Lukavce. Cesta nám ubíhala celkem rychle, sdìlovali jsme si záitky z celého roku co jsme se nevidìli a tak jsme se ani nenadáli a u jsme se ocitli u køíku a pomalu zamíøili do tábora. Našly jsme si svoje stany, vybalily a potom jsme se ùou Vojáèkovou a s instruktorkami šly hrát seznamovací hry, protoe mezi náma byly i holky co jsou na táboøe v Lukavci poprvé. Po návratu do tábora jsme zblajzly veèeøi od maminek a pomalu se zaèaly chystat na noèní hlídky, které jsme schytaly hned takhle zkraje. Veèerka byla v deset hodin, my jsme zaèaly

Sojky – Laura John

Dne 29. èervna vyplula naše loï Lví ohon z rodného pøístavu Praha a po klidné cestì bez nesnází s pøíznivým vìtrem v zádech dorazila na náš cílový ostrov, kde jsme se rozdìlili do oddílù a ubytovali ve stanech v Hronské zátoèinì u pirátské osady Lukavec. Protoe byla posádka nová, musela se mezi sebou seznámit, aby nedocházelo k výtrnostem, jak to mezi piráty bývá. Lvíèata si zahrála pirátské seznamovací hry, Mrazíka, Slepou bábu a prošla se ulièkou smíchu. Naše posádka sestává z tìchto malých stateèných pirátù: Matìj Køepelka, Boris Novák, Bára Polášková, Aneta Filáèková, Katka a Dan Benešovi, Ondra Koláø, Jaromír Øídký, Anièka Tesaøíková a Andulka, Honzík a Janièka Pickovi. Jejich oddílovými kapitánkami se stávají Kaèka zvaná Novotka, Monika Týfovka a Míša Vlkovka. Po veèeøi si lvíèata rozdìlila lodièky oznaèené vlajeèkami pro plavbu na plánu našeho ostrova, po kterém budeme putovat a pátrat po nemocném lvu, kterého musíme co nejrychleji najít a vyléèit, jinak království zvíøat pøijde o svého krále a nastane zmatek. A to pøece nemùeme dopustit

Lvíčata – Kačka Novotná, Míša Vlková

Je pátek, je bájeèný den, na tábor dnes pojedem. Kufry, bágly balíme, u se velmi tìšíme. Jede i mùj kamarád, na piráty budem hrát. U funíme po dálnici, kluci, holky, zkrátka všici. Já jsem trochu hladová, køièí Lucka Štefcová. Vidím Týnu, vidím Káèu a do lodi hned k nim skáèu. Jmenujem se Chobotnièky, nejhodnìjší jsme dìtièky. Tak jsme plachty napnuly a na moøe vypluly. Tak zaèaly šarvátky následující posádky: Kapitáni: Andy Koníèková, Týna Kubartová, Káèa Moravèíková, Martina Týfová Posádka: Dan a Vilda Dvoøákovi, Zdenda Felcman, Gigi Franková, Honza Pek, Dominik Štemberk, Lucka Štefcová, Kiki Švancarová, Dodo Wollmanová, Bety Zemanová

Chobotnice

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Po snídani jsme vyrazili skládat do Malíkárny origamy. Nauèili jsme se skládat lodièku i parník. Obojí jsme si krásnì vybarvili a jedno pouijeme do oddílového bodování. Pak u jsme skrz okno vidìli, e sluníèko na nás vykukuje, tak jsme se odebrali za stany hrát hry a probìhnout se. Pøi høe „Lovení pirátského šátku“ jsme byli tak zapálení, a se Bety Zemanová s Luc-

Chobotnice

Tak jsme se zas po roce sešli v 16:00 poblí Opatova k odjezdu na náš milovaný tábor v Lukavci. V pùl dorazily autobusy a u se øítíme smìrem k táboru. Medvìdù je letos deset, jsou to: Tomáš Hanzálek, Matìj Štìtkáø, Vašek Kubaèák, Filip Hrubant, Patrik Malík, Honza Kvapil, Ota Novotný, Manul John, Martin Sedláèek a David Stanovský (Krtek). Vedoucí od medvìdù jsou Mikuláš Burgr, Kuba Antoš a v sobotu by mìl dorazit i Standa Krejèí. Po vybalení vìci a zabydlení stanù jsme šli do lesa ke krmítku hrát seznamovací hry, trojnoku (Filip Hrubant si výjimeènì nic nezlomil) a frisbee. Pak jsme si šli odpoèinout do tábora a pøipravit se na veèerní softball. Pøipojil se k nám i JiPo (Jirka Pokorný) a nìkolik dalších vedoucích. Po pauze jsme vyzvali oddíl Bobrù na zápas ve frisbee, ale dostali jsme od nich poøádnì na…, take je pøíštì budeme muset vyzvat na nìco jiného. V deset hodin se zatroubila veèerka a my jsme se uloili k první táborové noci.

Medvědi – Mikuláš Burgr

Jen co jsme dorazili na Opatov, nasedli jsme do autobusù a jeli jsme. Cesta byla pozoruhodnì krátká! Kdy jsme si vybalily, eventuelnì se pøevlékly, hrály jsme nejdøív asi 3 seznamovací hry a potom spoustu jiných. Nás Lišek je spousta, abychom se nebály Vlka nic: Bára Antošová, Katka Koláøová, Verèa Koláøová, Eliška Kolomazníková, Terka Nejedlá, Lenka Nìmcová, Blanka Øíèková, Andy Stanovská, Šárka Špotová, Klára Valdhansová a podaøené vedoucí Bára Herzánová, Dáda Souèková a Terka Kujanová Po veèerce jsme šly spát v deset hodin a asi chvíli pøed pùl dvanáctou nás Bára Herzánová „šetrnì“ vzbudila a dovedla nás jednotlivì k Dádì Souèkové, je stála za stanama, a ta nás vedla pøes louku k ïolíku, kde nás pøedala Terce Kujanové a ta nás, jak jinak, ne zavedla do ïolíku, kde spal pirát, kterého jsme nesmìly vzbudit, ale mìly jsme mu vzít šátek. Jedna z nejtišších byla Terka Nejedlá. Všechny jsme to úspìšnì zvládly a koneènì šly nerušenì spinkat.

Lišky – Kačenka Kolářová

hlídat od pùlnoci, naštìstí jsme holky nebojácné a tak jsme ty první noèní hlídky zvládly levou zadní.

2

1920–2007

3

Dopoledne na nás èekal první úkol na ostrovì. Zvíøátka nám sice slíbila pomoc pøi pátrání po nemocném lvovi, ovšem museli jsme nejdøíve vyluštit hádanky. Nejlepšími luštiteli hádanek se stali: Anetka Filáèková, Káa Benešová, Matìj Køepelka, Honza Picka a Anièka Tesaøíková. Také jsme procvièovali uzlování, nebo správný pirát umí vdy sobì pøivázat loï v pøístavu ke kùlu èi k palmì na opuštìném ostrovì. Dále jsme trénovali lovení rybièek a ocáskù veverek, nakreslili si jmenovky na stan, abychom vìdìli, jakou kajutu obývá ten který pirát èi pirátka a vyvìsili jsme si naši pirátskou vlajku, kterou jsme spoleènými silami vytvoøili pro naši loï Lví ohon. Po obìdì nás èekal nadmíru sloitý úkol. Z našeho tábora bylo uneseno 7 pirátù. Byli jsme náhodnì rozdìleni spolu s velkými piráty a pirátkami mezi sedm oddílù a šli tìch 7 zajatcù zachránit. Kadý oddíl jednoho zajatce splnìním sedmi úkolù. Kadým splnìným úkolem pøišel stráce o jeden ivot. Ale museli jsme být dostateènì rychlí, nebo po sedmé hodinì veèerní mìli všichni nezachránìní zajatci padnout do rukou kata. První úkol vyadoval nesmírnou zruènost, pøemýšlení a spolupráci. Kadý z nás musel prolézt jedním okem pavuèiny tak, abychom se jí ani zlehýnka nedotkli, pøièem jsme museli vystøídat všechna oka. Fuška, ale zvládli jsme to! Naším úspìchem posíleni, pokroèili jsme k úkolu druhému – k výrobì 3 m dlouhého lana z pøírodních materiálù. Tøetí úkol byl urèen pro obzvláštì mrštného èlena posádky, který mìl ukrást oslepenému stráci nepozorovanì zbraò. Poté museli tøi silní plavèíci odnosit štafetou všechny dìlové koule z blízkosti stráce a následnì musel jeden z nás vyšplhat na strom pro klíè. Stráce pomalu umíral. Ji mu zbýval poslední ivot, tak se chtìl pøed svou smrtí oèividnì pobavit. Poslední úkol znìl: „Dvì pirátky a dva piráti pøevleèení za pirátky mì musí oblouznit tancem, jinak zajatec zemøe!“ S vypìtím posledních sil jsme splnili i tento úkol. Zajatec zajásal! Stráce pøemoen a spoután námi vyrobeným lanem. Unesený pirát poté bezpeènì doruèen do tábora. Na poèest úspìchu pøi zachraòování všech sedmi pirátù a pirátek se uskuteènila pirátská slavnost s tanci a soutìemi. Veèer, kdy byla zábava v nejlepším, se ovšem náhle objevil ze zátoky témìø neproniknutelný dým, øev, burácení a hluk. To jak lítaly vzduchem dìlové koule. Ani jsme se nenadáli a stali jsme se svìdky námoøní bitky. Nic jsme však nevidìli. Mlha, e by se dala krájet. Zato jsme slyšeli. Naše fantazie pracovala naplno. Musela to být dìsivá bitva, nebo pøes hluk a vý-

Lvíčata – Kačka Novotná, Míša Vlková

kou Štefcovou srazily. Udìlaly si pìknou bouli na èele, ale obì to braly velmi stateènì. Dále jsme se nauèili mnoho nových her. Kdy jsme se pìknì vyøádili, vrhli jsme se na tvorbu spoleèné obrovské chobotnice. Kadý pirát si vybarvil jedno chapadlo, ale dvì chapadla zùstala prázdná, protoe Vilda a Dan Dvoøákovi pøijedou a v nedìli. Po obìdì na nás èekal obrovský úkol. Zlí nepøátelé nám dají poklad, pokud jim pomùeme vysvobodit zajaté piráty. Nebylo to úplnì jednoduché, ve smíšených skupinkách jsme museli splnit nìkolik tìkých úkolù, ale zvládli jsme to a piráti jsou vysvobozeni. Mìli jsme velkou radost, a tak jsme se rozhodli to oslavit. Zpívali jsme, tanèili a pili … Ale naší oslavu pøerušil pøíjezd nepøátelské pirátské lodi s pokladem. Výmìna probìhla hladce, a na to, e jsme zjistili, e nám k pokladu chybí klíèe. Tak trochu naštvaní odcházíme do svých kajut.

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Ráno po budíèku jsme vytáhli vlajku. Vlajku vytáhli Vašek Kubaèák a Filip Hrubant z druiny Medvìdù, kteøí dostali poctu èistoty. Dopoledne jsme strávily s oddílem Medvìdù a Vlkù v lese, kde jsme hráli hry, jako je Vlajka a pøemísování hada pøes zakázané území. Pavel Jína se zranil ji pøi první høe. Pøi vlajce

Lišky – Blanka Říčková

Dnes nás otravný hlas trubky vzbudil v sedm hodin, šli jsme na rozèvièku a pak hned na snídani, co byl rohlík s marmeládou. Chvíli po snídani byl nástup, kde jsme vztyèovali vlajku Èeské republiky. Pøes den jsme hráli turnaj v twisteru (kdo nehrál, tak dìlal z modelíny svého spolubydlícího). Hned poté pøišlo na øadu vyrábìní šátkù s pirátskými motivy, protoe tento rok hrajeme na piráty, tak abychom byly pìkné pirátky potøebujeme pìkné pirátské šátky. K obìdu jsme mìli od naší Ireny pórkovou polívku a výborný guláš s tìstovinami. Odpolední klid byl jak jinak ne klidný. Po poledním klidu jsme hráli celý tábor první etapku v boji za zachránìním uloupeného pokladu. Úèel hry bylo osvobodit zajaté piráty, které jsme pak mìli vymìnit za aztécký poklad. Museli jsme vyrobit tøi metry dlouhý provaz z pøírodního materiálu s kterým jsme hlídaèe našeho piráta svázali, ale to a úplnì nakonec, ovšem nejdøív jsme museli sundat klíè ze stromu, všichni prolézt pavuèinou, obloudit hlídaèe tancem, dva kluci pøevleèené za holky a dvì holky. Nejlepší taneèník byl Dima Felcman, kterému to jako holce moc a moc slušelo. Po pøíchodu do tábora nás èekaly pirátské tance. Nikdo se k tancování moc nemìl, ale vedoucí to tam nakonec pìknì rozproudili. Z pirátských tancù nás pøerušil a hlas trubky, který nás svolával na veèeøi, byl chleba s pomazánkou. Po veèeøi jsme ovšem zase pokraèovali v tancování. Hráli jsme i rùzné hry, napø. namotávání bonbonu na provázku na jazyk, nebo kdo sní nejdøív mrkev na provázku, celý tábor se zapojil a do podlézání tyèe na hudbu, která se ovšem stále sniovala, jednou z nejlepších byla Lucka z Chobotnic, ale i ostatním to moc šlo. Dokonce jsme se i pøetahovali, malí proti malým, velké holky proti velkým a velcí kluci proti sobì. Asi po pùl hodinì nás pøivedli k molu a tam pøijeli piráti s pokladem. Kdy odpluli od bøehu, tak nám teprve laskavì uráèili øíct, e od truhly nemáme klíèe a e si je nejdøív budeme muset vybojovat. Potom u následovalo jenom zalehnutí do spacákù a tvrdý spánek. Dobrou noc!

Sojky – Julie Šertlerová

støely nebylo slyšet vlastního slova. Po chvilce hlomoz ustal a z mlhy se vynoøili dva stáøím a opilstvím sešlí piráti, vezoucí na své bárce jakousi truhlu. Na sto procent uloupenou. Mohli jsme se jen domýšlet, co se v ní asi tak skrývá za bohatství. Byla jistì plná zlata a drahého kamení, a proto jsme se jí rozhodli vymìnit za tìch 7 zajatcù, pøestoe záchrana byla tak nároèná. Ale co naplat, peníze jsou peníze, to ví pøece kadý pirát. Jaké bylo ale naše zklamání, kdy jsme zjistili, e truhla je uzamèena sedmi zámky. Ale to u byli ti dva pryè. Jak s našimi zajatci, tak i s klíèi. Prohnaní filutové.

4

49

Mikuláš – guvernér Jonáš – viceguvernér

Toto je oficiální materiál Centrální Lukavecké banky, jeho pravost je ověřena podpisem guvernéra a víceguvernéra.

Centrální banka také vyzvala všechny občany k maximální opatrnosti při provádění peněžních transakcí do doby než bude odhalen viník a všechny falzifikáty budou staženy z oběhu.

„Odhadujeme, že obíhá přibližně 20 až 30 kusů falešných bankovek, pracovníci banky se intenzivně snaží falzifikáty vypátrat a co nejrychleji stáhnout z oběhu,“ uvedl mluvčí Centrální Lukavecké banky Čeněk Kolomazník.

Pracovníci Centrální Lukavecké banky objevili v oběhu několik kusů falešných bankovek v nominální hodnotě 100 Ingotů. Vzhledem k nezodpovědnému přístupu jednoho z pracovníků banky se bohužel nepodařilo falzifikáty prozkoumat a byly nedopatřením vráceny zpět do oběhu.

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Falzifikát – jedno z polí na plachtě je začerněno

Ve světle nových událostí přestávají být z bezpečnostních důvodů při hře Pokeru akceptovány všechny bankovky v nominální hodnotě 50 Ingotů. Ostatní bankovky platí nadále stejně.

Pravá bankovka – všechny plachty jsou světlé.

Každý kdo bude přistižen při pokusu zaplatit pomocí falešné bankovky (a už úmyslně či nevědomky) zaplatí pracovníkovi Centrální banky či její pobočky pokutu ve výši 200 Ingotů. Při opakování tohoto činu hrozí pachateli pokuta ve výši 1000 až Ingotů. Vybrané pokuty budou použity k humanitárním účelům.

Pro přesnější rozlišení falzifikátu od originálu přikládáme vzor obou verzí bankovek.

Mluvčí Lukavecké centrální banky Čeněk Kolomazník popisuje rozdíl mezi pravou bankovkou a falzifikátem: „Jedná se o velmi nebezpečný padělek, téměř dokonale napodobující originální předlohu. Nejzřetelnější chybou padělku je zatmavení horního prostředního pole přední plachty lodě. Podle tohoto znaku lze při dostatečné pozornosti padělek snadno odhalit.“

Mluvčí Lukavecké národní banky Čeněk Kolomazník vystoupil brzy ráno se šokujícím prohlášením, týkajícím se objevení nebezpečných padělků padesátiingotových bankovek. Centrální banka vyzývá veřejnost, aby dbala maximální opatrnosti při všech hotovostních transakcích, při kterých je používáno padesátiingotových bankovek.

48

5

Uplynula první noc a my celý natìšení vstávali a tìšili se co nás bude dnes èekat. Po první snídani a následném nástupu, na kterém se nám všichni vedoucí pøedstavili , jsme se rozhodli jít s liškami do lesa za silnici hrát hry. Nejprve probìhlo seznamování mezi námi a liškami. Zahráli jsme si hru – Sedím, myslím, miluji a následovala hra rozvazování uzlù. Velmi úspìšným hlídaèem uzlù byla Eliška Kolomazníková, které neunikl ani jeden zlodìj uzlù. Za to Milánek Vìrteláø musel poèkat ne vìtšina lidí uzly rozváe a ukradne, protoe chudák svùj uzel, který mìl rozvázat mìl a úplnì ve spod a tak mu hrozilo chycení. Tak tam tak sedìl a èekal a kdy koneènì mohl jít ukrást svou uzlovaèku, byl chycen.

Vlci – kolektiv autorů

Ráno po vzbuzení jsme se nasnídali, umyli nádobí, jeliko jsme mìli slubu. Po malé chvíli jsme odešli do lesa hrát hry. Hráli jsme hlavnì vlajku. Po vlajce jsme odešli na obìd. Po obìdì následovala celotáborová akce Záchrana pirátù. Utvoøili jsme skupiny a šli jsme hledat zajaté vedoucí. Kadého vedoucího hlídal stráce, který ho propustil a poté, co jsme splnili všechny úkoly. Po návratu do tábora zaèala pirátská oslava zachráncù. Pak v noci pøijeli piráti, dali nám truhlu, vzali si osvobozené vìznì, ale øekli, e od truhly nejsou klíèe a to bude náš letošní hlavní úkol. Najít klíèe.

Medvědi – Tomáš Hanzálek, Matěj Štětkář

Vašek Kubaèák nastavil Pavlovi Jínovi nohu a ten spadl a málem si vyhodil koleno, naèe byl odveden do tábora. Kdy jsme dorazili do tábora, mìli jsme obìd. K obìdu byla pórková polévka a tìstoviny s omáèkou a vepøovým masem. Po obìdì byl koneènì polední klid. Kdy jsme byly všichni odpoèatý, tak jsme vyrazili vysvobozovat sedm zajatých pirátù. Kadý z nich byl hlídán vojákem jejího velièenstva. Zajatci mìli být v sedm hodin popraveni a tak jsme si museli pospíšit a vytvoøit skupinky. V kadé skupince musel být urèený poèet Lvíèat, Tygøat, Sojek, Lišek, Medvìdù, Vlkù a Bobrù. Pro jejich vysvobození jsme plnily rùzné úkoly. Mìli jsme prolézt pavouèí sítí a to tak, aby kadým okem pavuèiny prolezl alespoò jeden. Pak jsme mìli odnášet dìlové koule èlunkovým bìhem. Projít okolo stráce, který mìl zavázané oèi, ani by se nás dotkl. Také jsme hledali po lese klíè, který byl ukryt kdesi v korunì stromu, take jsme pro nìj museli dolézt. Poslední úkol spoèíval v omámení stráce tancem. Kadá skupinka si vybrala dvì dívky a dva chlapce, kteøí se pøevlékli za taneènice a omámili stráce. Èenda Kolomazník, kterého mámili Šárka a Eliška Špotovy a Milan Vìrteláø s Martinem Sedláèkem, se cítil omámen ještì dlouho poté. Nakonec se nám podaøilo osvobodit všechny zajatce i Jonáše a vrátili jsme se zpìt do tábora. Veèer se konaly pirátské tance na oslavu úspìšnì osvobozených pirátù. Po veèeøi jsme piráty vymìnili za truhlu s pokladem. Ne jsme ale zjistili, e nám podlí moøští bardové dali sice truhlu, ale bez klíèù, tak u byli fuè. Ach jo, nezbývá nám, ne se vypravit je získat.

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

V nedìli po snídani jsme vyrazily s Medvìdama do nedalekého Jelenova k rybníku, kde byl minulý rok celodenní výlet. Mìli jsme se tam koupat, ale kdy jsme dorazili, zjistili jsme, e je rybník vypuštìný, tak jsme mìli bohuel smùlu smùlovatou. A abychom se zabavili, hráli jsme rùzné hry. Napøíklad evoluci. Také jsme museli postavit co nejdelší dráhu z šišek. Miku-

Sojky – Lucka Vavrušková

Se svými instruktorkami jsme šli probádat okolí tábora. Pøi této pøíleitosti jsme si zahráli nìkolik her, které provìøili naše smysly. Napøíklad jsme se mìli co nejtišeji pøiblíit k hlídaèi, který mìl zavázané oèi a støeil pirátský šátek a ten mu ukrást. Nejšikovnìjší byla Dodo Wollmanová a Dominik Štemberk. A pøi odhadu èasu mìli navrch zase Kiki Švancarová a Gigi Franková. Pøed obìdem ještì dorazili dva poslední piráti naší lodi Vilda s Danem (Dvoøákovi). Po obìdì probìhla první oèista v luxusní lukavecké koupelnì. Zdendovi Felcmanovi se moc tento nápad nezamlouval, ale pak se tam rachtal jako ryba ve vodì a nemohli jsme ho dostat ven. Protoe jsme byli èistí, tak jsme se zase museli hned ušpinit a pøi hrách na louce se nám to úspìšnì daøilo. Potom nám udìlal velkou radost Honza Mládek, který nám dal pøekrásné zpìvníèky a my se nemohli doèkat našeho prvního táboráku. Zaplál oheò i naše líce, zpívali jsme z plné plíce. Táborák se blíil ke konci, kdy si pro nás pøišla Týna Kubartová s Káèou Moravèíkovou, e mají pro nás nìjaké pøekvapení. Tmavým lesem plným strašidelných stínù jsme po dvojících museli jít a ke krásnému stromu, pod kterým na nás èekal pro kadého jeden dáreèek. Nejvíc se bál asi Vilda Dvoøák, který uronil i slzu, ale nakonec to zvládl výbornì, pro Honzíka Peka to nebyl ádný problém. Víte, co bylo v dáreèkách? No pøece krásná pirátská fialovì pruhovaná trièka s chobotnicí.

Chobotnice

Zanedlouho se k nám pøidali i medvìdi a hráli jsme Vlajku. Všichni pilnì hledali, ale protoe Vašek Kubaèák vlajku schoval dùkladnì, jeho drustvo celou hru vyhrálo. Po obìdì zaèala první pirátská hra. Za úkol bylo vysvobodit zajaté piráty a obalamutit hlídaèe. Kadá skupina mìla za úkol – prolézt pavuèinou, vytvoøit tøi metry dlouhý pøírodní provaz, sebrat hlídaèi jeho zbraò a najít klíè. Nìkteøí si s tím poradili hravì, nìkterým to trvalo docela dlouho. Jakmile byli všichni vysvobozeni utíkali jsme na pirátskou hostinu s pirátskými tanci. A tam se hodovalo, tancovalo a oslavovalo. Oslava trvala dlouho, a na samém veèeru pøišel velký výstøel a mlhou po rybníce pøijeli piráti, kteøí si pøijeli pro zajaté. Za odmìnu nám dali truhlu plnou pokladu. Ale nebyli by to piráti, kdyby vše šlo hladce. Nedali nám klíè. Pouze se škodolibì zasmáli a øekli: „ A ty klíèe, ty si u musíte najít sami. Cha cha cha.“ A úkol byl hnedle na svìtì.

6

Názory expertů na vzniklou situaci se značně liší. Zatímco jedni předpovídají další oslabování Ingotu

Již několik minut po události byla centrální Lukavecká banka nařčena ze záměrného znehodnocení měny, k čemuž se její mluvčí vyjádřil slovy: „Centrální banka odmítá veškerou zodpovědnost, a pokud do toho bude někdo strkat nos, bude pokutován pokutou ve výši 200 Ingotů.“

Více informací podal mluvčí Lukavecké centrální banky Čeněk Kolomazník: „Jde o největší měnovou katastrofu od začátku tábora. Nejvíce budou postiženi ti, kteří mají dnes mnoho Ingotů a jejich úspory se tedy nejvíce znehodnotily. Centrální banka nyní vyvíjí veškerou činnost směrem ke stabilizování situace, nicméně nevylučujeme, že měna devalvuje ještě dnes o dalších 100 až 200 procent.“

Veškeré hotovostní zásoby Ingotů ztrácí s okamžitou platností hodnotu přibližně na úroveň jedné pětiny jejich původní hodnoty. Cena všeho zboží a služeb vzrostla okamžitě přibližně na pětinásobek, zatímco reálné příjmy z her, úklidu a jiných soutěží tomuto růstu zatím nestačí.

V časných ranních hodinách dne 9. 7. 2007 došlo k nečekanému objemu obchodů s krátkodobými pokladničními poukázkami nominovanými v měně Ingotu, důsledkem čehož byla centrální táborová banka nucena výrazně devalvovat měnu a znatelně oslabit její koupěschopnost.

47

Vzhledem k devalvaci Ingotu začíná Centrální banka stahovat bankovky s nižší nominální hodnotou z oběhu. V první řadě půjde o bankovky v hodnotě půl Ingotu, jejichž platnost končí zítra v úterý 10. 7. 2007 v 15:00 hodin. Do této doby si může kdokoliv nechat vyměnit své bankovky v hodnotě půl Ingotu u kteréhokoliv pracovníka Centrální banky za bankovky vyšší nominální hodnoty. Podrobnosti o stahování dalších bankovek z oběhu budou upřesněny.

V reakci na devalvaci Ingotu mění Poker salůn pravidla pro vstup do hry. Zatímco ještě včera potřeboval každý hráč pro vstup do hry 20 Ingotů, nově potřebuje každý hráč minimálně 100 Ingotů, jinak nemůže vstoupit do hry. Základní vklad se dočasně zvyšuje na 1 Ingot, postupně bude zvýšen až na 5 Ingotů.

a jeho postupnou nulifikaci (zneplatnění měny), jiní věří, že další oslabování měny nehrozí. Nicméně již nyní se začalo obchodovat se službami jako mytí ešusů či úklid ve stanech v obavě z dalšího znehodnocování úspor.

Mikuláš Burgr, Jonáš Hecht Pondì lí 9. 7. 2007

Zpráva dne – krach na Lukaveckém peněžním trhu!

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

prkny všechny stìny a to velice preciznì a pøesnì seøíznutými prkny (ani nechci uvaovat, kolik èasu to zabralo). Následovalo nìkolik nátìrù, nasazení støechy, pøesun nad jámu a usazení na nosné trámy za pomoci oddílu velkých klukù. O víkendu odjel Honza do Prahy. Vojtu u práce pomalu pøestávala bavit, tudí jsem vìtšinu dalších prací obstarával osamocen, a to znamenalo další mírné zpodìní kolaudace. Dveøe se mi podaøilo vyrobit a slícovat a neuvìøitelnì pøesnì a bez mezer mezi prkny, na co jsem byl tehdy patøiènì hrdý, ale… (viz Hrùzné listopadové zjištìní). Dalších nespoèet hodin zabralo zakrytí zbytku jámy, aby do ní nikdo nespadl. Tímto bych chtìl opravdu upøímnì podìkovat Mikulášovi za tak velkou díru. Kdy jindy a kde jinak bych mohl naøezat tolik prken a zatlouci tolik høebíkù. A nakonec i nepøízeò poèasí zpùsobila, e izolace na støechu byla poloena a tìsnì pøed koncem tábora. Veškerá vynaloená námaha se však vyplatila a nové záchody jsou dle sdìlení uivatelù velice luxusní. Hrùzné listopadové zjištìní: Jen pár mìsícu po dokonèení došlo vlivem pohybù celé stavby a za pøispìní podzimního poèasí k tomu, e pùvodnì pøesnì lícující dveøe nelze ani po odstranìní instalovaných zámkù otevøít. Co lze u kadibudky povaovat za celkem váný nedostatek, který budu muset co nejdøíve (v rámci poskytnuté záruky) odstranit. A na závìr zpráva táborového ekoservisu: Pøi pøedtáborovém úklidu bylo v rámci likvidace starých ekologických zátìí okolí táboøištì odvezeno do šrotu asi 600 kg eleza. V prùbìhu tábora pak díky peèlivému tøídìní odpadu, které provádìli všichni táborníci (aè nìkteøí ménì peèlivì, zejména pak nìkteøí vedoucí) se podaøilo vyprodukovat jen asi 10 pytlù netøídìného odpadu a vytøídit 14 velkých pytlù plastù, 6 pytlù papíru a 3 pytle skla.

46

7

Dnešní ráno jsem zahájil „krásným raním pøekvapením pro Fífu Hrubanta“. Kluci ho chtìli odnést ze stanu zabaleného ve spacáku, ovšem marnì! Pár minut nato byla snídanì a hned poté nástup. Potom jsme se zabalili a pøekvapivì jsme šli na menší výlet se Sojkama, Filip Hrubant, Martin Sedláèek a Krtek Stanovský zùstali za trest v táboøe a drhli prkna na holèièích záchodech. Zbytek šel k rybníku hrát hry. Kdy jsme tam pøišli, byli jsme pøekvapeni, e je rybník vypuštìn, a tak jsme zaèali hrát hry. Nejdøíve jsme sbírali papírky po lese, na kterých byly body, za které jsme potom dostali Ingoty (peníze). Pak jsme se vrátili do tábora. Pøišel jsem jako první a uvidìl nìco opravdu vtipného. Pøed naším stanem leel Filip Hrubant a byl pøikryt dekou pøi venkovní teplotì asi 31 °C. Pak jsme si vìtšina lehla a èekala na obìd.

Medvědi – Vašek Kubačák, Filip Hrubant

Po ranním budíèku, který byl dnes v osm, protoe je nedìle, jsme si zacvièili a vydali na vydatnou snídani. Poté jsme šli do lesa hrát hry s Bobrama. Nakonec se pøidali i Vlci. Hráli jsme hry s papírovýma koulema. Nejprve jsme støíleli na cíl – strom. Pak jsme se rozdìlili na dvì drustva. Jedno drustvo stálo po stranách ulièky a kadý mìl jednu papírovou kouli, kterou mohl kdykoliv bìhem hry pouít. Druhé drustvo se snailo probìhnout ulièkou a to tak, aby se na druhou stranu dostalo co nejvíce nezasaených èlenù. Pak se role obrátily. Druhá hra spoèívala v tom, e jsme mìli dohodit co nejdále koule. Pak vyhrálo to drustvo, které nanosilo nejvíce koulí a postavilo z nich nejvyšší vì. Soutì o nejvìtší šišku vyhrála s pøehledem Lenka Nìmcová. Pak u jsme mìli dost šišek a koulí a pøesunuli jsme se ke Koníkovi, kde nás èekaly prolézaèky z lan a provazù. Na té jsme se vyblbli a šli zpìt do tábora na obìd. Po odpoèinku jsme se pøevlékly do plavek a šly se koupat do rybníka. Nejprve se nám tam moc nechtìlo, ale nakonec jsme se pøekonaly a skoèily tam všechny. Po chvíli koupání a leení u sauny jsme se šli projet na lodièkách, kde jsme trénovali na závody. Nakonec jsme se sehráli a docela nám to šlo. Po veèeøi jsme sedìli a zpívali u táboráku a pak šli spát.

Lišky – Bára Antošová

láš Burgr to s Kubou Antošem potom všechno zmìøili a výherci dostali ingoty, co jsou táborové peníze, ale jenom pro kluèièí oddíly. Velmi vtipná hra byla na brtníka, to se kadý musí chytnout stromu, vyskoèit na nìj a vydret na nìm co nejdéle, velmi dobøí brtníci byly Anèa Franková a Standa Krejèí. Po nároèných hrách nám vyhládlo a tak jsme se vrátili do tábora na obìd. Bohuel jsme mìly zrovna v ten den kuchyòskou slubu a tak jsme se místo povalování o poledòáku zabývaly kuchyòským nádobím. Zkrátka povinnosti jsou povinnosti. Ještì jsme se stihly chvíli opalovat v saunì a veèer nás èekal táborák.

ŽELIVÁČEK '07

Vtip pro dnešní den: Vykoukne krokodýl z vody na rybáøe a ptá se: „Berou, berou?“ „Kdepak, ani uk…“ „Tak se na nì vykašli a pojï se vykoupat.“

Ráno jsme si dobalili baohy a vyrazili na puák. Pøece musíme zachránit nemocného lva! Naši ètyødenní výpravu jsme zaèali v osadì Lukavec, a to konkrétnì v obchodì s potravinovým zboím a na dìtském høišti. Kdy jsme slupli obìd a nakoupené dobrùtky a dostateènì si vyhráli na prolézaèkách, houpaèkách, s lítacím talíøem a zanechali za sebou na asfaltových cestách úasné stopy pomocí barevných køíd, vydali jsme se za naším lvem. Po pøiplutí na místo stanování jsme si zaloili doèasnou stanovou osadu a hned vyrazili na prùzkum okolních lesù, vod a strání. Jeliko jsme vèera po vyluštìní hádanek zjistili, jaká zvíøátka nám pomohou pøi pátrání po lvovi, naším dalším úkolem bylo postavit jim na oplátku co nejluxusnìjší bydlení. Lvíèátka se rozdìlila do rùznì poèetných skupinek a zaèala stavìt domeèky pro rozlièná zvíøátka. Veèer se konal štafetový závod na rùzné zpùsoby: napøíklad bìh s šiškou na líci, bìh poslepu, bìh s trakaèem èi „bìh“ hada aj. Vydatný déš zahnal nìkteré do stanù, jiné do lesa, kde se hrála Škatulata batulata èi Sardele.

Lvíčata – Kačka Novotná, Míša Vlková

Chobotnice

Po nìkolika letech strávených na šikmé a poslední rok velmi šikmé ploše se vedoucí doèkali nových kadibudek. Moc si jich letos ovšem neuili, jeliko se jejich stavba protáhla prakticky na celý tábor. Ale hezky od zaèátku. Po likvidaci starých záchodù se Mikuláš Burgr a další neznámí hrdinové pustili v jarních mìsících tohoto roku do kopání jámy pro nové záchody. Mikuláš mi ještì pøed zapoèetím prací volal, aby se ujistil o rozmìrech jámy. A kopali a kopali a kopali, a vykopali past na mamuta, ne rozumnì velkou jámu pro dvojkadibudku. Zpracovat projekt stavby bylo po døívìjších zkušenostech s obdobnými stavby vìtších rozmìrù (chlapecké a dívèí záchody) velice jednoduché. Vlastní stavby se pak úèastnili jen Ti nejlepší z nejlepších – Vojta Kolomazník, Honza Mottl a já. Nosná konstrukce se stavìla mimo jámu a byla hotová celkem rychle, ale následné práce se postupnì protahovali a termín slavnostního otevøení se neustále oddaloval. Pøes puáky se Vojtovi s Honzou podaøilo pobít

Jindra Mládek

Ráno jsme si po snídani zaèali balit vìci a zahlazovat ohništì. Bylo velmi zamraèeno a stále se obloha tváøila, jako e zaène pršet. Kolem poledního jsme se vydali na cestu. Jak u to bývá, cest zpìt byla záhadnì kratší a rychlejší. I nìkteøí loudalové se ji zocelili. Moná to bylo kvùli vidinì otevøených krámkù v Lukavci, kde se zavírá ve ètyøi a všichni to chtìli stihnout. Tak nám nezavøeli. Kuba Antoš s Patrikem Malíkem se šli podívat, zda není otevøená cukrárna, a kdy pøišli s dortíky, tak jsme se dohodli na prodlouení rozchodu. To se ale stalo pro mì nìco nepøedstavitelného a toti to, e jsem byla jediná, kdo chtìl jít do cukrárny a tak jsem si zabìhla pro kremroli a ostatní dohnala za Lukavcem. V táboøe probìhlo rychlé vybalení a zaèali jsme se nakládat jeden po druhém do vanièek, abychom to stihli døíve, ne pøijdou z putování ostatní oddíly.

45

Dnes ráno jsme si dobalili vìci na puák a vyrazili na Trnávku. Cesta bude hroznì dlouhá, proto Týna vymyslela hru „O zlaté valouny“. Po cestì jsme dostávali rùzné hádanky a úkoly, hráli jsme hru „Pirát øekl“ a podle toho, jak byl kdo všímavý a dobrý, tak získával nebo ztrácel zlaté valounky. Nejdùleitìjší však bylo ztrácení valounku za øíkání zakázaných slov. Zakázaná slova byla: já, cesta, nohy. Kdo ho vyslovil, odevzdával valounek. Jako první ztratila valounek Kiki Švancarová, ale nebyla zdaleka jediná. Zdenda Felcman jich zase ztratil nejvíce. Celou hru vyhrála Gigi Franková. Došli jsme všichni celí a zdraví a tím jsme dokázali, e i malí piráti zvládnou ujít tak dlouhou cestu 16 km. Obzvláštì dobrými chodci byl Vilda Dvoøák s Danem Dvoøákem. Pak jsme se ji jen zabydleli ve stanech, hráli si s Lvíèaty a šli spát.

ŽELIVÁČEK '07

u hotový svým prstem, take se mu vytvoøil pìkný puchýø. Aby toho ale nebylo málo, tak si ho propíchnul svým zálesáckým noíkem. Bára Herzánová, která mu puchýø poté odbornì ošetøovala, nad tím jenom kroutila hlavou. Na druhou stranu ještì štìstí, e ho nezkoušel jazykem. V noci jsem se vzbudila za vydatného deštì. Nevím, jaký mistr architekt stavìl naší celtu, ale øeknu vám, e za deštì není moudré, kdy vám spodní okraj plachty (na kterém leíte) pøesahuje pøes horní okraj. Voda kapající na onu pøeèuhující èást má snahu se na ní hromadit a tak se vedle mì vytvoøilo pár centimetrù hluboké a asi pùl metru v prùmìru veliké jezírko. Naštìstí nikdo nepromoknul. Za chvíli pøišel Manuel John, e jim teèe do stanu, protoe nemùou zapnout zip. To naštìstí šikovní kluci mezitím spravili karimatkama, take jsem šla zase na kutì.

ŽELIVÁČEK '07

Odpoledne po poledním klidu jsme šli do lesa na døíví na táborák. Kdy u jsme mìli odnošeno dost, tak na nás Miki Burgr zaèal frajeøit s motorovkou a rozøezal silnìjší klacky. Kupodivu se mu nic nestalo. Pak Standa Krejèí, Fífa Hrubant, Manuel John a Kvápa (Honza Kvapil) stavìli táborák a Krtek Stanovský šel do lesa pro smùlu na louèi. Bobøi nanosili ještì chrastí, kterým jsem náš trochu køivý táborák napìchovali. Veèer zapálil Krtek Stanovský táborák a oehlo to pár lidí. Po táboráku jsme šli spát.

8

ŽELIVÁČEK '07

Dnes nás probouzí hezké poèasí, a tak se vydávám za doprovodu Standy Krejèího a Mikiho Burgra ulovit nìco k snídani. Mìli jsme štìstí. Na louce kousek za cihelnou se páslo hejno èerstvých rohlíkù, take bylo jídla dost. Po snídani se koná papírová bitka a soutì o nejvyšší stavbu z klackù. Nìkteré stavby dosahují úctyhodných výšek. K obìdu jsme si vaøili tìstoviny. Aby nebyly jenom tak s keèupem a sýrem, tak jsme nakoupili cibulku, buøtíky a rajèátka, ale k mému údivu se ostatní skupinky (tedy kromì vedoucích) spokojí s klasickým keèupem a sýrem. Po poledním válení se vydáváme do lesa za potok dobývat pevnosti. Jedno drustvo je drustvo obráncù, kteøí brání vlajku a druhé se snaí v urèitém èasovém limitu vlajku ukoøistit. Pravidla jsou tvrdá, protoe dovolují u sebe mít jen tøi náboje a v pøípadì smrti (vybití) se musí dojít obì oivit na vzdálené místo. Boj to byl urputný a nìkteøí vyuívali pøírodní maskování. Pak jsme zahájili obsazování území. To znamená, e hráèi musí hájit svá území tím, e papír, oznaèující území ponese jejich jméno. Opìt se vyøazovalo pomocí papírových koulí. U kadého území byl jeden stráce, který zapisoval body kadých dvacet sekund tomu drustvu, jeho jméno bylo na lísteèku. To vše nás stálo spoustu energie a tak jsme jí šli potom doplnit do øeky. Voda byla studená a ne všem se do ní chtìlo. V tu chvíli pøijel Vojta Kolomazník. Vašek Kubaèák v tu chvíli dostal svùj první dobrý nápad a napatlal Vojtovi na auto sprchový gel. Jak známo jde špatnì dolù, take Vojta z toho nebyl pøíliš nadšený. Nakonec Vašek musel všechno mýdlo ze skla spláchnout a bylo zase dobøe. Pak ještì pøijela Blanka Øíèková, která byla v Praze u pana doktora s bolavou nohou. Veèer jsme zapálili ohýnek a opékali si k veèeøi špekáèky a topinky. Vašek Kubaèák si tentokrát vzpomnìl, e mu tuze chutná karamel a tak ho zaèal vyrábìt. Bohuel zkoušel, zda je

mùeme brát pitnou vodu. Pak ještì kousek a hurá – cihelna náš vysnìný cíl. Bára Herzánová u nám kulhá vstøíc. Holka šikulka si hodila pøi stavbì ohništì na nohu cihlu. V místì, které nazýváme Cihelnou, stojí zboøená stavba, ve které se opravdu vyrábìly cihly. Kopec, ve kterém táboøíme, je vlastnì jakýmsi kráterem, protoe se z nìj pravdìpodobnì brala hlína právì na výrobu cihel. Dnes jsou jeho okraje zarostlé, take tvoøí hezký úkryt pøed vìtrem. Kousek od cihelny je pøístup k øíèce. Vybalujeme si vìci a rozdìlujeme stany. Miki Burgr boøí Krtkovi stan, protoe si ho dovolil postavit blízko místa, kde máme napnutou celtu (místo stanu). Dìti se rozdìlily do skupinek a podle toho dostaly stany. S naší odbornou pomocí se motají do provázkù a tyèí. Nakonec se nám to všem podaøí. Teda a trochu na Standu Krejèího, který se nepøiznal, e typ stanu, který pomáhal stavìt on, není a tak jeho parketa, jak se ukazuje veèer pøi dešti. Jednoduše ho postavili obrácenì. Tyèe, které mají být ve vnìjší èásti, záhadnì provlékl skrz poutka vnitøní plachty a vnìjší jen pøes konstrukci pøehodili. No aspoò se kluci trochu otuili a pouèili. Pak ještì chystáme ohništì podle skupinek na vaøení a nosíme døíví. Kdy ho máme dostatek, tak se pustíme do kuchtìní véèi. Nacpaní jsme ještì chvíli posedìli u ohýnku a pak za krápání usínáme. Teda vlastnì a na kluky, z onoho osudného stanu, kteøí se pozdìji stìhují k ostatním. Ještì štìstí, e máme víc místa.

44

9

Ráno jsme si zabalili vìci na puák a kolem desáté hodiny jsme vyráeli do Mezilesí. Chvíli jsme šli po silnici, pak po lesních cestách, chvíli po poli. V lese jsme si také dávali odpoèinek a zahráli jsme si pár her, snìdli jsme si svaèiny a pokraèovali dál k našemu cíli. Na místo jsme dorazili asi ve ètyøi hodiny. Kdy jsme si všichni vybrali místa, kde budou stát naše stany, zaèali jsme stavìt. Poté jsme šli pøipravit ohništì, abychom mohli kde vaøit. Rozdìlili jsme se do ètyø skupin po osmi. Kolem šesté hodiny se koneènì všem podaøilo rozdìlat oheò a mìli jsme kde vaøit. Jako první jídlo jsme dìlali polívku v kotlíku. Pak jsme dostali pøidìlenou cibuli, maso a tak a dìlali jsme si špízy. Kdy jsme se do syta najedli, šli jsme spát, protoe zaèalo pršet.

Vlci – kolektiv autorů

Jako kadý den jsme se probudili zvukem trubky, sluníèko nepálilo, tak bylo pøíjemné poèasí na cestu. Po snídani, kolem pùl desáté jsme vyrazili s medvìdama z tábora. První zastávka byl Lukavec. Oba oddíly se nahrnuli do obchodu jako vdy. Po skoro vykoupeni místní samoobsluhy jsme vyrazili na cestu. Za Lukavcem jsme se napojili na polní cestu, po polní cestì následovala cesta lesem,tou jsem se dostali do další vesnice. Po cestì jsem mìli nìkolik pøestávka na svaèinu a odpoèinek. Cesta ubíhala pøíjemnì. Pár kilometrù pøed koncem cesty byl poslední obchod. Tam jsem nakoupili zásoby jak pro sebe tak pro oba oddíly, èekala nás ale radostná zpráva, polovina vìcí byla prošlá, nìkteré pár mìsícù, nìco i rok. Bavili jsem se celkem dobøe a nìco šlo i do koše. Od obchodu jsme šli asi 2 km z kopce. Cihelna je pod jednou vesnièkou, ve které je krásny, starý zámek. V cihelnì na nás èekali Bára Herzánová s Krtkem Stanovským, kteøí jeli autem. Po pøíchodu a rozkoukání se postavili stany a celty. Dìti rozdìlil Mikuláš Burgr do drustev na vaøení, pak èekalo jídlo, vybalovaní ve stanech a volno.

Lišky – Dáda Součková

Dnes byl na programu odchod na puák. Ráno jsme se probudili do trochu nejistého poèasí, které se však ukázalo jako ideální pro putování, ádné velké vedro, no prostì paráda. Po snídani jsme u pouze dobalovali krosny a upravovaly stany. První odešli z tábora Lišky a Medvìdi, protoe to mají mnohem dále ne my, letošní rok jdeme s Bobrama a s Vlkama do Mezilesí, co je velmi pìkné místo a nijak extrémnì daleko. Šli jsme pøes Lukavec, take jsme se nevyhnuly zastávce na doplnìní cukru v krvi, bylo pondìlí, take se nám šlo po silnici velmi špatnì, všude samý kamion se døevem atd. tak jsme radši zvolily cestu lesem, která byla sice delší, ale mnohem bezpeènìjší.

Sojky – Žůža Vojáčková

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Po snídani probìhla dostavba a kolaudace domeèkù pro zvíøátka. Následoval golfový turnaj poøádaný irafou a hrochem, kteøí nám na ostrovì pøi pátrání po lvovi zatarasili cestu, a tudí jediný zpùsob, jak pokraèovat v pátrání, bylo vítìzství nad nimi v tradièním skotském sportu. Jeliko lvíèátkùm nedìlalo problém porazit jejich vlastní vedoucí v nìkterých disciplínách, snadno vybojovali povolení pokraèovat dál na ostrovì. Celkovì nejlepší v této prastaré høe byl tým Janièky Picková, Dana Beneše a Ondry Koláøe. Po obìdì jsme se vydali k nedaleké skále, kterou hlídala zlá ještìrka. Naším úkolem tentokrát bylo tuto ještìrku zahnat. A to se dalo provést jediným zpùsobem. Slanit skálu dolù! Aby vše probíhalo pod odborným dohledem, pomáhal nám Petr Kulich Kujan, který nás jistil a Kristýnka Glossová (Hradeèanka), která nás vázala do sedákù. Všichni kromì Honzíka Picka, Jaromíra Øídkého a Anetky Filáèkové stateènì a ve zdraví zdolali skálu, a tak jsme mohli pokraèovat dál v našem putování a smoèit naše zpocená lví tìla aspoò na chvilièku v jezu. Bohuel teplota vody neodpovídala našim pøedstavám, a tak jsme si jenom umyli tlapky. K veèeøi jsme si upekli na ohníèku buøtíky a pøed spaním zazpívali pár oblíbených písnièek jako: Tøi citrónky, Tøi èuníci nebo Tøi køíe.

Lvíčata – Kačka Novotná, Míša Vlková

Na Chobotnièkách dlouhá cesta evidentnì nezanechala ádné následky, a tak ji brzo ráno øádí s Lvíèaty a dohromady øvou jak paviáni a doadují se snídanì pøed sedmou hodinou ráno, co je pro vedoucí naprosto nepøípustné. Ponìvad máme pøislíbeno, e udìlá Jindra Mládek výborné borùvkové knedlíky, vyráíme sbírat základní ingredienci. Borùvek bylo v lese poehnanì a tak za chvilku jsme mìli plný kotlík. Nejrychlejšími sbìraèi byly urèitì holky Bety Zemanová, Gigi Franková, Kiki Švancarová, Dodo a Lucka, za to Zdenda mìl v hrníèku pouze ètyøi borùvky, ale nejfialovìjší pusu. Zahráli jsme si hru „na schovávanou – rozdupku“. Schovávali jsme se nìkolikrát dokola, protoe nás to hroznì bavilo. Po výborném obìdì, který nám uvaøil Jindra, jsme odešli na jez smoèit svá tìla. Cachtáme se, rácháme se, sluníme se a poznáváme, e Dan Dvoøák je vodní tvor, protoe by se tam vydrel ráchat celý den. Pøijel Kulich Kujan a tak vykoupáni vyráíme vstøíc dalšímu dobrodruství – slaòování. Ze zdola to vypadá celkem jednoduše, ale nahoøe se kadému rozklepou kolena a chce to opravdu velkou odvahu spustit se dolù. Mezi odválivci, kteøí našli dost sil, patøí: Lucka Štefcová, Gigi Franková, Dan Dvoøák, Bety Zemanová, Kiki Švancarová a Dodo Wollmanová. Kdy jsme se vrátili, tak jsme si udìlali menší táborák, opekli špekáèky, Kaèka Novotná nám hrála na kytaru, my zpívali, ale zaèalo nám bohuel pršet, tak jsme celí unavení zalezli do spacákù.

Chobotnice

10

43

Náš puák ve znamení zmateného poèasí a zbrklých rozhodnutí Vaška Kubaèáka. Musím pøiznat, e letos se všichni, a na mì (jako obvykle) docela rychle zabalili a vydali smìr Lukavec, kde jsem je nakonec také dohnala. Báru Herzánovou jsme nechali jet s JiPem (který nám zachránil noièky, ruèièky a zádíèka), aby nám hlídala vìci a Krtka. Bylo polojasno, co je ideální stav pro putování. V Lukavci jsme podnikli útok na místní krámky a nakoupili mnohdy a nevídané mnoství sladkostí. Nutno podotknout, e ti, kterým to nejménì šlapalo, mìli nejvìtší láhve s colou Letos jsme mìli naplánovaný trochu vzdálenìjší cíl, a proto jsme se snaili udrovat stálé tempo. Zastavili jsme se na Straišti u studánky, kde jsme posvaèili a natrhali jsme si lesní jahùdky. A nìkdy pùjdete pøes Straištì, tak si dávejte pozor, kam si sedáte, zvláštì jste-li posilnìni jahùdkami, nebo se vám budou všichni smát jako mnì, a se zøítíte z lavièky. Lesní cesta od Straištì je pøíjemná a proto zanedlouho dorazíme do Chyšky. V Chyšce si dáme pauzu a navštívíme i místní koloniál. Bohuel zboí, které se zde prodává, není z nejlepších a tak radìji pokraèujeme v ještì docela dlouhé cestì. Z Chyšky vydatnì klesáme, abychom pak zase mohli stoupat na šibenièní vršek. Z nìj sebìhneme dolù k silnici a pokocháme se pohledem na rybníèek s lekníny. Prý je nesmírnì obtíné leknín utrhnout, protoe má velmi silné koøeny a tak to radìji ani nezkoušíme a pádíme dál. Ve vesnici Bøezina nás ohromí nádherný, i kdy zanedbaný, barokní zámeèek pøedìlaný na pilu. Procházíme vesnicí, kde nás u zdraví paní, která nám pøislíbila, e si u ní

Terka Kujanová

potøebujeme k tomu oheò. Tím chci øíct, e po dvou dnech a jedné noci jsme byli voòaví kouøem, trochu potem a bùhví èím vším ještì. Mì, Majdì, ùe a Bìtce to zaèínalo trošku vadit a také jsme si øekly, e do našeho domovského tábora nemùeme pøijít zmoený a špinavý. Zrovna nám poèasí nepøálo, bylo pod mrakem a trošku chladno. Jediný zpùsob oèisty byl nedaleký potùèek, který však mìl teplotu ještì tak o 10 °C niší ne mìl vzduch. Co bychom pro dobrý pocit a lepší vùni neudìlali. Vybaveny ruèníky, mýdly a toho zbytku èistého prádla jsme našli vhodné místo pro koupel. Radši jsme se dlouho nerozmýšleli, jestli vlézt nebo ne a s rychlostí blesku jsme se v ledové vodì ošplíchli a vylezli jako znovuzrozeni. S tak krásným pocitem jsme kráèeli zpìt mezi ostatní. Pøíští den ráno se všechno zabalilo do batohù, zaklidili stopy a odcházelo se zpìt do tábora. My ètyøi s pøetrvávajícím pocitem èistoty jsme také vyrazily s tìkými batohy na zádech. Jak nám tak ubíhaly kilometry, zaèínal se navracet pocit špinavosti, pach potu a tìkosti. Pocit lehkosti a svìesti ji nepøetrvával. Škoda. Nicménì do tábora jsme dorazili jako všichni zmoeni a zpoceni, take vèerejší obì a dobrý nápad byl k nièemu. Ale stejnì to byl velmi srandovní záitek a opravdu velmi ráda bych nás vidìla, jak lezeme a myjeme se v té ledové vodì.

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Loòský tábor byl jako kadý jiný velmi specifický. U jen kvùli poèasí, (e se celkem vydaøilo), celotáborové høe, výbornému jídlu (na marmelády nezapomenu celý rok) a hlavnì té pohody a srandy co se tam zailo (a pokadé zaívá). Na oèekávaný puák jsme vyrazili do Mezilesí, tam kam jsme se podívali u párkrát. Na puácích samozøejmì hrajeme spousty her, pøi kterých se i zapotíme, a vaøíme si jídlo, tudí

Monika Matějková

Aèkoliv u nìkolik dní vládlo úplné bezvìtøí, moøe kolem nás bylo pomìrnì neklidné. Sluníèko pálilo jako o ivot a naše bárka se šinula jiním moøem díky proudùm, které se v tìchto konèinách vyskytují jen jednou v roce na poèátku èervence. V té chvíli jsme na kapitánském mùstku byli jen dva – já a pirát Johnáš. Opravdu jsme byli piráti a nestydìli jsme se za to, protoe vše co jsme dìlali, jsme dìlali rádi. Ostatní posádka ještì vyspávala po bujarém veèírku a zrovna na nás dva vyšla toho dne hlídka. Èas ubíhá jen pomalu a nudou u nevíme co kousat, obracím se na Johnáše a opakuji mu kapitánova slova o tom, e kadý správný pirát musí stále zdokonalovat své schopnosti. Staèilo øíci tìchto pár slov a moøe kolem se rychle uklidòuje. Zaèínáme trénovat vázání uzlù, ale více svazujeme sami sebe a i létající ryby se nám smìjí. Johnáš pak vytahuje nejen svoje kalhoty výše, ale z truhly i dva rezaté kordy a nás u napadá jak nejlépe naplnit kapitánùv pokyn. Budeme cvièit šerm. Kordy umíme oba velmi pìknì uchopit a i postoj je takøka uèebnicový, pouštíme se tedy do cvièného boje. Cink, prásk, bum a já málem padám do moøe, pak se situace obrací a pøed mým výpadem Johnáš témìø utíká. Kdyby se kapitán probudil a uvidìl nás, asi by z našeho neumìtelství nemìl radost. A pak se stalo to co nikdo neèekal, Johnáš mì skvìlým atakem trefuje do lýtka a já pro jistotu simuluju bolest a skáèu po jedné noze. Hned víme, e musíme zmìnit zpùsob tréninku s kordy. Zaèínáme tedy soutìit, kdo déle vydrí balancovat s kordem na otevøené a napnuté dlani. Udrovat rovnováhu je dùleité nejen na lodi. V tom se probouzí témìø celá posádka a jak nás vidí chtìjí si s námi také zasoutìit. Ani jim nevadí, e dále se bude soutìit jen s latìmi a pilnì trénují. Soutìilo se na nìkolik kol, ale hned v tom prvním nás ohromil výkon piráta Milánka takzvaného Elvise, který dokázal balancovat nejdéle a ještì k tomu tanèit kolem stìnì. Pokud si dobøe vzpomínám, díky tomuto výkonu pak celkovì v soutìi vyhráli Vlci. Ještì dlouho po skonèení soutìe mohl ten kdo procházel po první palubì potkávat piráty, kteøí balancují vším co bylo po ruce, nejvìtší zájem ale byl o dva opravdové rezaté kordy. Tohle mne prostì baví. Pirát Honza.

Pirát Honza Mládek

42

11

Ráno jsme se probudily ve stanech, ale ne na táboøe, ale v cihelnì, kde jsme na puáku. Vzbudily jsme se tak kolem deváté hodiny. Po chvíli si pøišli stìovat Ota Novotný, Fífa Hrubant a Manuel John, kterým teklo do stanu. Po bliším ohledání jsme zjistili, e jim do stanu muselo zákonitì téct, protoe onen stan byl postaven, aè pod vedením Standy Krejèího, špatnì. Tyèky, které patøí do vnìjší plachty, byly umì zasunuté do plachty vnitøní a vnìjší plachta byla jen pøehozená, pøièem se dotýkala vnitøku. To zpùsobilo spolu s deštìm pøísun èerstvé dešové vody do stanu. Tak si kluci stan pøestavìli a vìci si dali sušit na sluníèko. Kdy jsme se probrali, odebrali jsme se ve skupinkách na vaøení k ohništi a rozdìlali oheò. Byly tøi skupinky (Krtka Stavovského, Martina Sedláèka a skupinka Kaèky Koláøové). Ohnì byly rozdìlány a my jsme koneènì dali vodu na èaj. Èaj byl hotový a dali jsme si dobrou snídani (rohlík s marmeládou). Svítilo sluníèko, take jsme museli mít na hlavì pokrývku a šli jsme na louku hrát hry. Hráli jsme s papírovými koulemi. To se hrálo tak, e byly dvì drustva („Standovo drustvo“ a „Lamy“). Jedno drustvo si stouplo do dvou øad naproti sobì a druhý drustvo probíhalo a to první støílelo po tìch, co probíhali a naopak. Druhá hra byla taky na louce, ale støíleli jsme kadý, na koho chceme. Potom, protoe jsme byli splavený, tak jsem se šli umýt do potoka. Koneènì jsme byli zchlazený a tak jsme udìlali obìd. K obìdu byly tìstoviny s keèupem a zeleninou. Po obìdì byla odpolední pauza, kadej odpoèíval. Polední pauza skonèila a my jsme šli hrát do lesa na obránce a útoèníky. A ještì, e byly tøi stanovištì a sbírali body. Vrátili jsme se a Terezka nám vypískala v morseovce, co máme udìlat. Mìli jsme postavit vì ze døeva, co nejvyšší. Veèer se na nás pøijel podívat Vojta Kolomazník a zaparkoval si auto kousek od místa, kde jsme se koupali. Vašek Kubaèák mìl skvìlý nápad, který patrnì vzešel z velkého vedra. Vzal mýdlo a postøíkal jím Vojtovi èelní sklo u auta. Vojta byl velmi rád a tak ho nechal celé auto. Pozdìji zkoušel Vašek ještì vyrábìt karamel. Bohuel zkoušel, zda u je hotový tak, e

Lišky – Lenka Němcová (Sputnik)

Máme pøed sebou celý puákový den. Probudila nás banda raních ptáèat, co se nevydrela déle válet ve svých krásnì vyhøátých spacácích. Na louce u vìtšinu z nás èekal teplý èajík a sluníèko. Snídanì byla ohromná, nìkteøí kluci si poruèili a pìt housek a rohlíkù, vìtšina nechápala objem jejich aludkù. Aby nám slehlo, vydali jsme se do lesa kousek za táboøištì hrát na pašeráky a celníky. Tato hra spoèívá v tom, e se oznaèí nìjaké místo fáborky a do toho místa musejí pašeráci proniknout pøes celníky a zanést tam lup v podobì klacíkù napøíklad. Potom jsme si dali obídek výborné torteliny s omáèkou, mòam , mòam a poté jsem a do veèera vykládala karty zvìdavcùm. Jak se èas chýlil k veèer, my byly kupodivu stále více unavení a unavení, a jsme zapadli pìknì do stanù a spali a do rána. Další den nás toti èekal odchod do tábora a my jsme na nìj museli nasbírat co nejvíce sil.

Sojky – Karolína Vlasatá

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Ráno jsme po snídani odešli do lesa hrát hru na pašeráky a celníky. Hra spoèívala v tom, e pašeráci se snaili propašovat cenné vìci a pøitom museli projít pøes celníky. To byli vedoucí, a tudí to bylo hodnì tìké. Ale celníci to také mìli tìké, protoe pøi chycení pašeráka mìli pouze jeden pokus, na to urèit kde pašerák své zboí pašuje a kdy se trefil zboí dostal a kdy ne musel pašeráka pustit dál. Nìkomu to šlo hodnì dobøe, nìkomu hùøe. Ale taková Aneka Herzánová na to šla rozumì a všechno zboí vdy pronesla. Za to takový Stefan Zvolenský byl vdycky odhalen, protoe vdycky kdy celníci pøemýšleli kde zboí má, neumìl ho zakrýt a zaèal se pak smát a vdy se prozradil. Hned poté jsme hráli hru, kdy se Jonáš schoval do lesa a pískal a všichni ho hledali. Bohuel se schoval tak dobøe, e ho našlo pouze asi pìt z nás, ostatní hledali na úplnì druhé stranì lesa. K obìdu jsme si dìlali tìstoviny s omáèkou, kterou pøipravil Honza Mládek, a my si pak dodìlali tìstoviny. Ne kadému se povedli do mìkka, hlavní ale bylo, e všechny se dali jíst. K veèeru jsme pekli buøty, a kdo chtìl tak ještì takové chlebové tìsto. Veèer nám zaèalo pìknì pršet a tak jsme se všichni poskovávali do stanù a hráli karty a tak. Nìkdo se ráno ovšem probudil ve vodì a nìkdo suchý. Ale kadý mìl alespoò jednu vìc mokrou.

Vlci – kolektiv autorů (vlčí smečka)

Minulou noc pršelo a pøi stavbì na nás dohlíel Standa Krejèí a ten stan se trochu nevyved, take jsem spal u Matìje Štìtkáøe a Tomáše Hanzálka.Tam probìhla noc v klidu a ráno jsme zbourali ten stan a postavili znova. Pak si naše skupinka na vaøení, kde jsem byl já, Fífa Hrubant, Ota Novotný, Bára Antošová, Katka Koláøová a Mravenec Koláøová, šla uvaøit èaj. K snídani jsme mìli rohlíky (èerstvé, jeliko Miki Burgr, Terka Kujanová a Standa Krejèí došli na nákup), máslo a marmeládu. A pak jsme šli dìlat koule z novin a lepenky kvùli høe. Kadý si vzal tøi koule a šli jsme na blízkou louku nebo pole fakt nevím. Rozdìlili jsme se na dva týmy a jeden tým udìlal ulièku a druhý probíhal. Kadý mìl jednu kouli kromì probíhajícího týmu. My jsme mìli takovou taktiku, e jsme si dali èísla a rùznì jsme se rozmístili a kadý byl napøáhnutý a kolikátý bìel, tak kdo mìl takové èíslo, tak ten vystøelil. No a takhle to bylo tøikrát. Pak jsme myslím e dali dvakrát deathmatch (všichni proti všem) a já dal nìkomu headku a taky jsem sejmul Standu Krejèího. Potom jsme si dali obìd a šli jsme hrát do lesa Assault the base (jedni brání pevnost a druzí jí dobíjejí). My jsme jí nedobili a pak jsme bránili a oni jí dobyli za 24 minut. Veèer byla normálnì veèeøe a pak nìkdo šel k ohni vedoucích, jeliko byly pøeháòky, tak jsme èasto bìhali pod celtu, ale potom zaèalo pršet docela fest a já chtìl vbìhnout do stanu jenome náš stan mìl rozbitej zip a pak nešel zapnout. Take Fífa Hrubant a Otta Novotný tam dali karimatky, aby tam moc neteklo, take noc jsme pøeèkali a pak byl tøetí den.

Medvědi – Honza Kvapil (Kvápa)

si do nìj strèil prst. Puchýø, který mu popálením od horkého karamelu vznikl, si ještì propíchal noem. Pak u nás po veèeøi zahnal déš do stanù a my jsme usnuli. Dobrou noc a nerušit!

12

41

Ráno, kdy sem jako vdy velmi ospalý vstával, mì pøeci jen nìco táhlo ze stanu. Byla to ta myšlenka, e dnes se bude odehrávat poøádná etapa takzvaná konstrukèní a ty já mám prostì nejradši asi to máme v genech. Po obligátních ranních procedurách jako je napøíklad mytí zubù, snídanì a nástup asi nemá cenu to ani psát probíhalo to v poklidu i kdy v hlavách u se nám rodili malé plány jak to asi bude vypadat. Pùvodní plán byl e se s Èendou pøidáme ke skupince Vlkù to se pùvodnì i stalo navrhli jsme s vlky jednoduchou úèelovou konstrukci, která byla naprojektována a dokonce i spoèítána pøesnì na Lukavecké poèasí tento maják z nepochopitelných dùvodù nezískal podporu našich rozhodèích. Kdy bylo tìlo majáku hotovo stále mì na nìm nìco netìšilo, proto jsem se po dlouhé úvaze rozhodl zkonstruovat maják vlastní. Tento maják mìl reprezentovat skupinu vedoucích, ani sem se nenadál a pøidal se ke mì Èenda, èím jsme zaloili pevné jádro naší skupinky. Plán byl jasný. Zkonstruovat vlastní funkèní maják které se bude v závislosti na síle vìtru samostatnì otáèet. Nápad dobrý ale realizace no nic moc. Základem byl velký kùl – dobøe poslouilo staré zábradlí z mùstku za kuchyní. Na nìj se umístil první døevìný koláè, to se neobešlo bez úrazu. Do koláèe èíslo 2, byla vyvrtána díra tou byl prostrèen høebík, tuším délka 150 moná 200 mm. Ten byl z druhého koláèe pøes 2 matky, které slouili jako loiska upevnìn do koláèe èíslo 1 a souèasnì i do kùlu tím vznikl otáèející se mechanismus. Pùvodním plánem bylo, e maják bude otáèen manuálnì. To se zdálo praktické a do té doby ne jsme se rozhodli maják umístit doprostøed rybníka a tam by byla manuální manipulace krajnì nepraktická. Z tohoto dùvodu byly na maják umístìny 2 plechy. Kadý na 1 stranu èím bylo docíleno otáèení majáku za pomoci vìtru. Po nezbytném doladìní a nìkolika zkouškách na táborovém námìstí byl maják uznán za funkèní. Do finální homologace zbývalo u jen najít vhodný zdroj svìtla, tím se stala má lampa na propan butan. Po obìdì a drobném odpoèinku nastala ta ménì zajímavá èinnost, to znamenalo instalovat maják do rybníka. Vyrazili jsme jako flotila dvou pramic. Na jedné byl naloen maják a na druhé montání èeta. Vybrali jsme vhodné místo asi 30 metrù od bøehu. První skupina maják trochu zapíchla do dna a na druhé bylo maják zatlouct do dna, jeliko jsme ke stavbì vybrali místo, kde byl i pøes stojaté vody našeho rybníka proud stala se instalace velmi nepraktická padalo spousty nepublikovatelných slov. Napøíklad, kdy zaèala Èendovy padat z násady palice nenapadlo ho nic lepšího ne si jí nasazovat mlácením o sousední loï se slovy e pøece nebude potápìt vlastní. No instalace byla opravdu veselá a pobavila dost poèetnou skupinu dìtí z tábora. Ono prostì zatloukat kùl do prostøed rybníka v proudu a z loïky není nic snadného, no prostì kdo nezkusil nepochopí. Podotýkám, e jsme se vrátili relativnì suší. Pak staèilo jen instalovat svìtlo pøipomenu jen e tam byla má lampièka Coleman ta byla docela drahá a tak sem mìl velmi smíšené pocity, kdy sem jí nechával uprostøed rybníka tomu majáku sem v tenhle moment moc nedùvìøoval i kdy byl bezpeèný. Kdy pak padla tma a majáky byly zapáleny, byl sem na naší práci hrdý dìlal takovou ozdobu našemu malému rybníku.

Vojta Kolomazník

ŽELIVÁČEK '07

Úkol znìl jasnì postavit viditelné majáky na bøehu rybníka. Náš oddíl si vybral roh lesa. Zaèaly jsme návrhy, rozdìlením práce, pøinesením materiálu, výkresem a nakonec stavbou. Stavba byla velmi poctivá a snaivá. Kdy byl maják postaven, rozsvícen, mìly jsem èekat, a pøijede loï. Náš plán znìl jistì, pøepadnou loï. Na pøepadnutí jsme dostaly plastový meè a zbraò. Kdy se loï blíila, lišky zaujaly místa za Bárou a za mnou. Loï se blíila víc, my s Bárou stály bosy a pøipraveny na pøepadnutí a moná i následné vykoupání v Hronském rybníku. Kdy se loï pøiblíila (na lodi byl Jipo a Michal) dostateènì blízko k nám, obì jsme se vrhly na loï, staèil jen rychlý dopad a zaèala se kymácet, Bará to ustála a stateènì se snaila pøepadnout loï, já jsem po dopadu ztratila rovnováhu a beznadìjnì jsem letìla po zádech do vody. Bára mìla jen mokré kalhoty po kolena. Mezitím co jsem se snaila dostat z vody zpátky na loï, Bára byla pøemoena a posazena na pøíï lodì. Já poté dopadla stejnì. Pøepadnutí lodì se nevydaøilo podle plánu, dopadlo trochu jinak. Byly jsem s Bárou pøevezeny pøes rybník, a vysazeny u majáku Bobrù. Tím skonèil náš plán jak pøepadnout loï, do tábora jsme se vracely.

Dáda Součková

Dnes si lvíèata procvièila maskování v terénu. Jejich úkolem bylo schovat provázek, co nejlépe tak, aby ho druhé drustvo hledalo co nejdéle. Síly byly velice vyrovnané a lvíèata se prokázala i svou mazaností a lstivostí pøi pøípravì rùzných pastí na druhé drustvo. I kdy byly provázky schovány pod spadlými vìtvemi èi v borùvèí, jejich objevení probìhlo vcelku rychle. Nejrychlejší byl ovšem Dan Beneš, a tak jeho drustvo vyhrálo. Následoval trénink pamìti ve stejném soutìním sloení. Tentokrát mìla lvíèata za úkol poskládat podle pøedlohy obrázek z kartièek, které byly roztroušeny po lese. Pøedloha byla ovšem pomìrnì daleko. Tak dostateènì, aby si lvíèátka procvièila nejenom pamì, ale i nohy. K obìdu nás èekaly všemi oblíbené Jindrovy borùvkové knedlíky. Po siestì malovala lvíèátka na kameny a nìkteøí pak vytváøeli i mnohobarevné náhrdelníky a náramky z kolínek, aby byli øádnì vyfintìni – jako správní piráti. Veèer nás èekala další pamatovací hra. Tentokrát se musela ubìhnout trasa, podél které visely na stromech rùzné obrázky. Po dobìhnutí do cíle lvíèátka zapsala všechno, co si stihla pøi tom rychlém bìhu zapamatovat. Na tøetím místì se umístily spoleènì Anetka Filáèková s Andulkou Pickovou, na druhém Anièka Tesaøíková a na prvním Honzík Picka s Janièkou Pickovou. Zbytek veèera pak plynul poklidnì. Do té doby, ne jsme bìhem táboráku zaslechli mohutný øev. Zamíøili jsme oním smìrem, a jsme došli do hlubokého lesa. Vedl tam jakýsi provázek. Vydali jsme se postupnì kadý sám podél tohoto provázku kamsi do èernoèerné tmy. Nevìdìli jsme, co na nás kde mùe vybafnout, ale vìdomí, e kdesi na konci té cesty mùe leet náš nemocný lev, který naléhavì prosí o naši pomoc, nakonec pøeváilo nad strachem, by byl sebevìtší. Vydali jsme se tam všichni. I ti, co se velmi báli. K našemu pøekvapení jsme nenašli lva, ale jakési stvoøení, které pod mihotavým svìtlem svíèky pøipomínalo

Lvíčata – Kačka Novotná, Míša Vlková

Pøestoe dnešní den nebyl pøíliš prozáøen sluncem, vùbec nám to nevadilo a hned jsme šli hrát zapamatovávací hru, kterou pro nás pøipravila Kaèka Moravèíková a Michal Weigel. Mìli jsme probìhnout v co nejkratším èase ofáborkovanou trasu a po cestì se snait zapamatovat co nejvíce obrázkù. Zjistili jsme, e všichni máme výbornou pamì, co je pro dobré piráty velmi dùleité. Nejlepší z nás byla Gigi Franková. U jsme si sbalili témìø všechny vìci, protoe po výborném obìdì odcházíme do tábora. Víte, co znamená výborný obìd pro Chobotnice? No pøece úasné Jindrovy borùvkové knedlíky. Tak s plným bøíškem vycházíme smìr Hoøepník. Po cestì zaèalo nepøíjemnì pršet, ale naštìstí do Hoøepníka pøijela záchranná èeta Michal Weigla a JiPo, která si nás bahòáèky naloila do aut a odvezla do tábora. Byli ještì tak hodní, e nám pøipravili horkou lázeò a pomohli nám rozvìsit mokré vìci. Pak pøišlo to nejhorší, tedy uklidit si stany. Byla to práce dlouhá, pøedlouhá a tak u nám zbyl èas jen na to zahrát si pár her na louce s míèem.

13

Jednoho bezvìtrného veèera slunce pomalu zapadalo za bahnitý rybník zabaleno do oranového závoje. Rybky vystrkovaly ploutvièky nad jinak nehybnou hladinu, aby naposledy nachytaly teplo pod své šupinky, áby si chystaly fraky na svùj kadonoèní koncert a krásný Jonáš s chytrým Vojtou se procházeli po táborovém námìstí. Šli pomalou chùzí od svých stanù pokraèujíc okolo vlajkoklády se zamyšlenými èely. Mluvili šeptem, aby dìti a paparazziové nìco nezaslechli, tudí o obsahu jejich rozpravy mùeme jen diskutovat. Pravdìpodobnì øešili dùleité vìci týkající se programu dalšího dne. Chytrý Vojta rozhodl, e vyuijí strašidelného mlýna ke svým tajným diskusím. Cesta k místu, kam se dìti díky strašidlùm neodváily, vedla ovšem okolo stanù jejich vášnivých obdivovatelek, mladých a slièných lvic. Jakmile je holky zmerèily, hned vyuily šance, popadli do tlap svoje zápisníèky a tuky a vybìhly ze stanù s úmyslem zkøíit jim cestu a poprosit o autogram, pøípadnì i telefonní èíslo. Krásný Jonáš nezaváhal a se svým typicky váným výrazem ve tváøi se zaèal podepisovat. Rozdával úsmìvy a šarm na všechny strany, a jeho fanynky padaly do mdlob. Vojta ovšem pøíliš netouil po slávì a tak se dal na relativnì rychlý úprk. Jene to netušil, e si lvice zavolaly na pomoc své kamarády lvy a medvìdy a ti jim Vojtu v pantoflích po krátkém boji pøivedli zpìt. Kdyby mìl Vojta kvalitní obuv, bùhví jak by vše dopadlo! A tak nadšené lvice obdrely zaslouené podpisy od nejkrásnìjšího vedoucího a od nejchytøejšího vedoucího našeho Lukaveckého tábora. Bohuel se dalšího rána ádný táborový program ze záhadných a nám dosud neznámých dùvodù nekonal a místo toho se šlo na døíví a na lodièky.

ŽELIVÁČEK '07

Chobotnice

ŽELIVÁČEK '07

Kačka Novotná

40

ŽELIVÁČEK '07

Celou noc pršelo, take balení v mokru nebylo zrovna nejpøíjemnìjší. Po mnoha minutách zmatku (øešilo se, kdo pøijede pro stany, celty…) jsme u nosili vìci do Vojtova auta. Samotná cesta podle mì ubíhala velice rychle, protoe bylo o èem si povídat. Jedno z hlavních té-

Medvědi – Martin Sedláček

Dnes ráno se nám nevstávalo dobøe. Vìtšina z nás mìla mokré vìci po noèním lijáku, a také nás èekala dlouhá cesta zpìt do tábora. Po tom, co se nám podaøilo zabalit všechny naše vìci do batohù, sloit stany a zrušit ohništì, pøijel si pro èást vìcí Vojta Kolomazník. Ještì chvíli jsme se høáli u ohnì a pak u byl èas vyrazit. Na první zastávku pøed velkou Chyškou jsme dorazili v rekordním èase. Všichni jsme šli co nejrychleji, abychom se ještì mohli zastavit v samoobsluze v Lukavci, kde zavírali v pìt hodin. Nakonec jsme to pøeci jenom stihli a tak jsme si nakupili zásoby sladkostí na zbytek tábora. Z Lukavce jsme pospíchali, abychom byli brzy v táboøe a navíc se schylovalo k dešti. V táboøe jsme si všichni vybalili a hnali se do vanièek, abychom ze sebe smyli všechnu tu špínu a pot. Veèer pøi nástupu jsme se ještì dozvìdìli, e my Lišky dnes místo toho, abychom dávali dobrou noc, máme noèní hlídky, z èeho jsme nebyli moc šastné, ale co nám zbývalo. Dobrou noc.

Lišky – Klára Valdhansová

Ráno jsme se probudili do docela pìkného dne. Oblékli jsme se a kolem jedenácté jsme zaèali dìlat oheò na èaj. Ke snídani byly housky, které byly za chvíli pryè. Potom jsme hráli hry, jednou z her bylo co nejrychleji uvaøit polévku. Kdo chtìl, tak si mohl upéct buøta. Ještì jsme ho všichni nedojedli a u zaèalo pršet. Schovali jsme se i s báglama pod jednu velkou plachtu a èekali, a to pøejde. Za chvíli u bylo po dešti a my jsme zahladili ohništì, hodili bágly na záda a vyrazili pomalouèku smìr k táboru. Cesta probìhla docela v pohodì. Do tábora jsme dorazili asi tak v šest, protoe jsme samozøejmì cestou pøes Lukavec museli vykoupit cukrárnu. V táboøe jsme k veèeøi dostali tìstoviny a potom ještì lívance, Irena se zase pøekonala a byly opravdu moc moc dobré. Po nástupu jsme udìlali velkou oèistu ve vanièkách, krásnì èisounký, jsme zalezli do spacáku a spali jako døeva a do rána.

Sojky – Kateřina Veselá

svým vzezøením spíše hejkala. Hezky jsme ho pozdravili a za odmìnu dostali kadý bloèek s rùznými zvíøátky a tuku na provázku.

14

39

Plno skvìlých záitkù z letošního tábora je spousta, ale pøesto jeden mi v hlavì utkvìl doteïka a vdycky kdy si na nìj vzpomenu, tak se smìju. Bylo to o závìreèné etapì, kde jsme hledali klíèe od ztracené pirátské truhly s pokladem. Byly jsme, zrovna se Sojkami u kravína, kde jsme s kádì lovili loïku s plachtou na které byl název našeho oddílu. To se nám všechno podaøilo celkem bez problémù a i další šifru jsme mìli vyluštìnou celkem rychle, jene pak jsme se nemohli vùbec dohodnout, jak jdeme na kótu kde nás èekala další šifra. Rozhodli jsme se tedy, e se zeptáme místních chlapù, kteøí nás u dlouho nedaleko pozorovali, jak lovíme ji zmínìnou loïku. Jene oni vùbec nevìdìli, e tam nedaleko nìjaká kóta vùbec je, zkoumali to tam, radili se, take jsme si stejnì nakonec, museli pomoc sami. Nabídli nám, e nás ale kousek svezou na traktoru a e bychom s nimi veèer mohli zajít na diskotéku do sousední vesnice. To mi jsme s díky odmítli a rychle jsme se vydali nejbliší cestou pryè od kravína a ještì jsme zdálky vidìli, jak na nás mávaj a pokøikujou e nás aspoò kousek doprovodí. To byl jeden z mnoha vtipných záitkù, který jsme s mým oddílem zaila.

Žůža Vojáčková

Plavil se Anglický Kapitán Hippy Riffy po moøi a rozhlíel se. Náhle uvidìl nìjaký èerný puntík nedaleko od lodi. Byl to kotlík. Kotlík vytáhli nahoru na loï a v tom kotlíku byla malá mapa. Posádka zkoumala mapu celý den, a kapitán vykøikl: „U vím. Ta mapa je plán Amerického tábora, a hádejte, co tam mají? Vlajkokládu!“ Celá posádka si myslela, e kapitán luštil tak dlouho, a se z toho zbláznil. „Chápete, e pod tou vlajkou je poklad!“ øekl kapitán. Celá posádka si øekla: „Ahá!“ Zmìnili smìr a jeli smìrem k jejich táboru. Tam naplnili støelivo, rum a jiné vìci. Za týden byli u Amerického tábora. Na mapì byly i tajné chodby do všech domù a obchodù. Tak všechno za jednu noc vykradli a zapálili. Donutili zbývající obyvatele, aby šli s nimi jako otroci, nebo je zabijou. Pak posekali vlajkokládu. Kopali celý den, ale nic nenašli. Kapitán se naštval a podíval se rozzuøenì na mapu. Otoèil mapu a podíval se na druhou stranu, kde bylo pár písmenek. Tohle všechno byl jenom vtip. „Tábor je úplnì jinde i kdy… ale poklad stejnì nemáme.“ Tábor byl jen o ostrov dál, ale myslím, e Hippy Piffy a posádka našli Amerièany a poøádnì jim to oplatili.

Manuel John, Ota Novotný – literární styl: povídka

Poklad Amerického tábora

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Vypravìè: „Byl jednou jeden døevorubec a ten mìl hroznì velkou smùlu. Jednou, kdy mìl posekat sto tøicetimetrových stromù, tak se mu zlomilo topùrko.“ Døevorubec: „Do prkenný vohrady, tohle se mùe stát jen smolaøi. Je ráno a mì se zlomí topùrko, to není moný.“ Vypravìè:“Rozhlédne se a vidí pøiplouvat loï. Zatím neví, co je to za loï, ale po chvilce zjistí, e je to pirátská loï.“ Døevorubec: „To je smùla, pøijdou piráti a já se nemám èím bránit.“ Vypravìè: „Pirát pøichází.“ Pirát: „Co to vidím? Døevorubce bez sekyry? Hmmm… to je divné a já myslel, e døevorubcùm se sekyra nikdy nezlomí, ale naštìstí v Anglii jsme oloupil bohatou rodinu døevorubcù. Všechno patøí mì a mùu si s tím dìlat, co chci.“ Døevorubec: „Jak to? Já myslel, e máte posádku?“ Pirát: „To jo, ale já to navrhnul, našel a vedl tu loupe.“ Vypravìè: „Pirát dal døevorubci všechno, co ukradli u døevorubce v Anglii. Døevorubec byl potom šastný, bohatý a slavný.“ Vypravìè: „A to je konec.“

Pavel Jína, David Štefec – literární styl: drama hrají: døevorubec, pirát, vypravìè

Jak pirát pomohl dřevorubci ke štěstí

Radìji jsme si popovídali po telefonu s jeho zástupcem Mikulášem ham Burgrem, který byl zrovna na dovolené v Karibském moøi, ale byl to úkaz naprosté neschopnosti. Opakoval toti jako papoušek po svém vedoucím. U jsme ani nedoufali, dokud se neobjevil místní hlídaè Vojta Kolomazník, který nám za menší obnos prozradil, e chyba se stala v tiskárnì, ve které se ingoty tisknou. Po rozhovoru s øeditelem tiskárny jsme se dozvìdìli jen to, e padìlatel byl místní uklízeè, který ingoty ukradl, dokud ještì nebyly oznaèené, a nejspíš si je doma nakopíroval na tiskárnì. Ale co se nestalo, øeditel øekl, e více nám neøekne a odkázal nás na neschopného vedoucího ingotové bandy Èenicha. Toto nám pøipadalo jako hra na koèku a na myš. Jak se dalo oèekávat, nic víc jsem se nedozvìdìli, pouze to, e u za ním nemám lézt. Zaèalo nás zajímat, zdali se o pøípad vùbec nìkdo zajímá. Informovali jsme místní mìstskou policii, která nám øekla, e se pokusí nìco vyøešit. Je to a skoro neuvìøitelné, ale policie se zaèala o pøípad zajímat a øekla nám, e podezøelí v tomto pøípadu jsou Venceslav von Kuba, Jarda Mulos a Jonáš der Hoyz. Zajímavé je, e policie, místo toho, aby hledala lupièe aut, ozbrojené útoèníky a podobné hrozby obyvatelstva, tak se zabývá obyèejnými lidi, kteøí si nakopírovali táborovou mìnu. Naprosto banální pøípad, a naše policie se o nìj zajímá víc, ne o opravdové zloèiny. Prostì celé je to ironie, dokonce i v tom, e nakopírované peníze jsou v malém poètu pouhých 40 ingotù. Banalita nade vše.

38

15

Dnes byla bouøka, velké vlny a pršelo. Akorát tak správný èas na to zalézt do kajuty a nìco dùleitého se dozvìdìt a nauèit. A tak jsme procvièovali morseovku, pirátské šifry, uzle, mapové znaèky, rostliny a stromy a hlavnì jsme se uèili rozpoznávat nepøátelské lodì. Uzle dìlaly velké trápení Dominikovi Štemberkovi, za to Zdendovi Felcmanovi šly výbornì. S šiframi nemìly ádný problém všechny dìti od naší nejlepší kuchaøky a zároveò paní uèitelky Irenky

Chobotnice

Ráno byl velký úkol rozdìlat oheò, protoe vše bylo hodnì mokré, tak jsme se museli snait. Mikuldovi Zelinkovi to šlo nelépe a tak mìla jeho skupinka èaj jako první. Dopoledne jsme hráli hru s básnièkami. Dùleité bylo zapamatovat si vdy kousek básnièky a øíct ho dalšímu a tak to pokraèovalo. Sojky zde ukázali, e mají dobrou pamìt, ale za to Vlci celou básnièku popletli a na konci vznikl hrozný patvar. Hned potom jsem se setoupili do kruhu chytli se za ruce a zaèali se rozmotávat. Rùznì jsme se museli pøelézat a podlézat, otáèet a jsme se nakonec rozmotali. Veèer se kadá skupinka na vaøení utkala ve høe, kdo nejrychleji uvaøí polévku. V jednom okamiku najednou pøibìhl Èenda a sdìlil nám, e došla voda a musí se pro ní. Utvoøili jsme dvì drustva a kadé dostalo kanystr. Úkol byl jednoduchý. Naplnit co nejrychleji kanystr. Úkol ale tak jednoduchý nebyl. Studánka byla asi 600 m daleko a kanystry museli zùstat na startu. A tak všichni zaèali vymýšlet, v èem se bude voda nosit. Kadého napadalo nìco jiného. Nejoriginálnìjší však byl Mikulda Zelinka s Mrskošem. Ti si vzali igelitový pytel a vodu pøinesli v nìm. Sice jim cestou zaèala voda hodnì téct a pytel se jim trhal, ale i tak pøinesli nejvíce vody. Byli teda dost mokrý, ale za to to stálo. Za nedlouho po této høe jsme se zaèali balit. Skládat stany a balit vìci do batohù. Uklízet ohništì, uklízet les a pak jsme vyrazili zpìt do tábora. Kdy jsme dorazili do Lukavce, dali jsme si menší odpoèinek a hned poté jsme se dali znovu na cestu. V táboøe hned zaèali všichni vybalovat a hlavnì odpoèívat a následnì se koupat do vanièek.

Vlci – kolektiv autorů

pozn. pro Mikiho: Hele Mikuláši, tenhle den se fakt nic nedìlo, take tohle je totálnì vyèerpávající eliváèek. Sedlos

mat bylo prošlé zboí v obchodì ve Velké Chyšce. Po pøíchodu do tábora se Malíkárna zaplnila mokrými vìcmi. Museli jsme se jenom smát tìm, kteøí se do vanièek nedostali. Voòaví a vykoupaní jsme si zalezli do stanù, protoe poøád pršelo. To je tak nìjak vše, co se dìlo. Jediná další vìc, co stojí za zmínku j, e po veèeøi byly lívaneèky. Po dlouhém deštivém a vìtrném dni byla vlajka totálnì zamotaná, take se ani nestahovala. Moc lidí se asi nevyspala, protoe pršelo dlouho do noci.

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Kdy jsme se ráno probudili, poèasí nás vùbec nepotìšilo, bylo velmi ošklivo a foukal velký vítr. Po snídani, jsme se šli schovat, do úschovny a hráli hry s Mìdvìdy, zahráli jsme si pantomimu, kadý si vylosuje lísteèek a na tom má urèitì povolání a to musí pøedvést bez toho, aby promluvil, jeden z nejlepších pøedvádìèù byl Patrik Malík, ten by opravdu pøedvedl snad všechno, zahráli jsme si taky mìsteèko Palermo, Co mám pod noèní košilkou a spoustu dalších her.

Sojky – Anežka Herzánová

Neznáte odpovìdi? Stali jste se plešatými chobotnicemi! Ale moná kdy budete èíst pozornì dál, tøeba na øešení narazíte.

Pokud se chcete dozvìdìt, jak pokraèuje naše vyprávìní, musíte nejdøíve vyøešit tuto sloitou zvíøecí hádanku: 1) Jak dostanete do lednice slona ve 3 krocích? 2) Jak dostanete do lednice zebru ve 4 krocích? 3) Král dungle, lev, se ení. Na oslavu se dostaví všechna zvíøata, vyjma jednoho. Kterého a proè nepøišlo? 4) Mu se potøebuje dostat na druhou stranu divoké øeky v dungli. Øeka je známá mnostvím aligátorù, kteøí v ní ijí. Jak se mu dostane na druhou stranu?

Ráno nás tradiènì zastihlo ponìkud aprílové poèasí. Pøes noc jsme sice stihli usušit všechny vìci, ale hned zrána jsme opìt zmokli a mìli skrz naskrz promoèené koíšky. A tak místo plánovaného pìšího návratu jsme do naší táborové základny dopluli na motorových èlunech. Po vybalení jsme se vykoupali ve vanièkách a šli na obìd. Následovala šifrovací hra pro všechny piráty, ve které lví oddíl zvítìzil pod vedením pirátky Míšy Vlkové. Následnì se všechna lvíèata odebrala do lodní štípárny, kde se spoleènì s Jindrou Mládkem uèila zacházet s náøadím a vytváøela nejrùznìjší vìci ze døeva: napøíklad totemy, lodì a tak podobnì. Veèer pak dostala vzkaz od nemocného lva, který jim poslal oranovì proukovaná pirátská lví trièka. Na závìr dne si lvíèata z plných plic zazpívala pirátské i nepirátské písnì u táboráku.

Lvíčata – Kačka Novotná, Míša Vlková

Poètové ze tøídy, jmenovitì Gigi Franková, Bety Zemanová, Honza Pek, Kiki Švancarová, Lucka Štefcová a Dodo Wollmanová. Znalost šifer záhy provìøila Mikiho šifrovaná hra po táboøe. Byli jsme sice dobøí, ale pøedstihla nás Lvíèata, tak jsme se rozhodli je porazit v další bìhací a zároveò zapamatovací høe tzv. „møíkované“. Tato hra spoèívala v tom, e po lese a okolí byla rozmístìna spousta kartièek, na kterých bylo napsané písmeno a zároveò souøadnice, kam ho do pøipravené møíky umístit. Naším úkolem bylo si je zapamatovat, a tím postupnì odtajòovat tajenku v møíce. Hru nám opìt nìkolikrát pøerušil déš, nicménì se nám pøedsevzetí vyplnilo a lvíèata jsme porazili. Protoe stále pršelo, tak jsme se po veèeøi schovali do Úschovny, kde nám piráti najmutí pro zábavu hráli na kytary a bavili nás.

16

37

Skandál! Po nedávném krachu ingotù, táborové mìny v Lukavci, se stala neèekaná pøíhoda. Stalo se, e byly nalezeny falešné ingoty. Provedli jsme soukromý rozhovor s vedoucím bandy Èenichem v jeho stanu. Po zdlouhavém rozhovoru jsme se dozvìdìli, e vedoucí bandy je naprosto neschopný èlovìk, myslící naprosto nemonì, a o krachu a falsifikátech jsme se nic nedozvìdìli.

Tomáš Hanzálek, Matìj Štìtkáø – literární styl: fejeton

Ingoty opět klesají!

U Janova na pobøeí slavný Kryštof Kabanos jako dítì il. U bídného tkalce jménem Antonius Aderhal. Antonius dal mu v ruku pádlo. Jdi, nachytej ryb plnou loï, a hladem netrpíme a vody naber plný dber. Však Kabanos s loïkou plul pryè. Na šalupu námoøníka u brutaru dìlat jen. Brutar ho doprovázel všude i krále i královnu španìlské poznal té. V Americe vaøil mu èaj i grog, tak Kabanos do nìj rum vaøiti dal. Kabanos vzpomínal na svou vlast i dívku svého srdce Isabelu Kastilskou, královnu španìlskou. Isabela poslala mu dopis milostný, který byl slzami posetý. Kdy dostal se mu dopis do ruky, byl jako smyslù zbavený. Svou šalupu otoèil a plul za dívkou svého srdce. Kdy Isabela ho spatøila, z nenadání vykøikla „ to je on, mého srdce šampión.“ Odnesl ji na loï svou, kde do brutaru ji pøed králem uschoval. Král celou loï prohledal, však do brutaru se nedíval. V kajutì proplál milostný vztah a Kabanos øekl: „Ty jsi má múza nejnìnìjší budu tì polibky uctívati a do soudného dne.“ a odpluli spolu do Ameriky, kde láska jejich nikdy neskonèila.

Jakub Hedl, Petr Jína – literární styl: poezie

Kryštof Kabanos

Jack: „A co tady dìláte v létì, kdy mùete mít prázdniny? V takovém zapadákovì, co kdybyste vodjeli semnou na Bahamy?!“ Will: „Hmmmm, dobøe, ale co z toho budu mít?“ Jack: „To teprv uvidíš.“ Will odjídí s Jackem v sudu na Bahamy a cestou je napadne Piraòos a Jack vytáhne prak a dá do toho kámen a øekne: „Hej ty, pidi rybièko, která mìøí jenom sedm a pùl metru, zapluj nazpátek, nebo vystøelím!“ Natáhne prak a vystøelí, jene omylem trefí Willa, který omdlí a spadne na podlahu, a tak vystøelí ještì jednou a teï trefí obludu, která na chvíli zapluje zpátky do vody a pak zase vyjede. Jack: „nedìlej problémy, nebo zase vystøelím“ a zasmìje se – Piraòos se rozbreèí a rozletí se na nekoneènì mnoho kouskù. Koneènì se Jack mùe postarat o Willa. Kopne do nìj a Will vstane a podívá se kolem sebe a vykøikne: „Uááááááu. Hej èum ty slepýši, tamto u jsou Bahamy, ne? A i kdy to nebudou ony, tak je to jedno. Hlavnì, e budem u moøe a na plái.“ Jack: „To je fakt, ale musej tam bejt hezký koèky.“

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Kapitán Jack Trapák pøijídí v sudu k táboru Lukavec u Nového Yorku. Zaparkuje „loï“ a vystoupí. Jack Trapák na Willa Tupce: „Hej ty, kde sem tu pøistál s mojí galeonou?“ Will Tupec: „V jednom táboøe u Nového Yorku.“

Nicholas John, Stefan Zvolenský – literární styl: drama

Piráti z Atlantiku

V pátek nás neèekalo nic dobrého. Sluníèko sice svítilo, ale my u museli bourat stany a definitivnì se chystat k odjezdu zpìt do svých domovù. Pak nás naše autobusy odvezly do Prahy, kde jsme se rozjeli do všech svìtových stran a nezbývá nám, ne se tìšit, e se za rok zase sejdeme. Ahóóój

Terka Kujanová

A ještì jeden vtip pro ty, co doèetli a sem: Jdou dva medvìdi po poušti a jeden povídá: „Tý brïo, tady to ale muselo klouzat.“ „Proè myslíš?“ „No, e to tak posypali!“

Hned od rána byl v táboøe neskuteèný spìch a spousta práce s bouráním a balením k odjezdu. Lvíèata si ještì na chvilku zalezla do lodní jídelny a rozdávaly se dárky, které vèera získali od lvice. Kadý dostal diplom s namalovaným lvem nebo lvicí, velký bublifuk, rùzné samolepky a taky pytlík sladkostí. Na prvním místì našeho lvího bodování se umístila Janièka Picková, na druhém Anetka Filáèková a na tøetím místì Honzík Picka, kteøí dostali samozøejmì nejvíc sladkostí za svojí táborovou píli. Louèení bylo smutné. Vymìòovala se telefonní èísla a adresy, aby se piráti i pøes školní rok mohli navzájem vradit a okrádat. Všichni se objímali a nìkteré pirátky dokonce musely utírat slzy do rukávù, nebo kapesník je sprosté slovo. Asi okolo poledne se dìti naskládaly do lodí a bezpeènì dopluli do Prahy. V pøístavu èekaly ji rodièe malých pirátù, kteøí se jim hned chlubili svými uloupenými poklady.

Lvíčata – Kačka Blátotlačka Novotná, Míša Vlková

race, polièky. Rozmontovávali jsme podsady, skládali plachty, vše uklízeli a tak nám lépe uplynul èas do odjezdu. Kdy pøijely autobusy, byli jsme u velmi nedoèkaví. Nìkdo se nechal ještì od Týny namalovat, aby vypadal jak opravdoví pirát. Pak u jsme nasedli do autobusù, uronili nìjakou tu slzièku a zbytek u víte samy. Ahooooooooj!

36

17

Dnešní den nezaèal úplnì vesele. Hned na ranním nástupu jsme dostali strašnì vynadáno od rozzlobeného vrchního piráta Michala Weigela, protoe se nám u dlouho nepodaøilo okrást

Chobotnice

Dneska ráno jsme vstávali v osm hodin. Had a JiPo zkoušeli vymotat vlajku, protoe se, zatímco jsme byli na puáku, zamotala. K snídani byly rohlíky s meruòkovou marmeládou. Po snídani jsme mìli jít do Úschovny, ale byl poplach. Museli jsme tahat tunový (to zas ne…) balíky slámy. Potom jsme šli zas do úschovny a hráli hry jako napøíklad Mìsteko Palermo. Potom jsme šli škrábat brambory. A jsme doškrábali, tak jsme si mìli vzít obleèení z Malíkárny. A k obìdu skoro celou dobu pršelo. K obìdu jsme mìli smaený sýr a brambory. Pak jsme mìli polední klid. Potom jsme bìhali nìco podobnýho, jako memoriál, jenome tam byly šifry. Ty šifry jsme museli vyluštit a pak jsme se dozvìdìli, kde je další šifra a tak dále. Po (memoriálu) jsme si dìlali, co chceme. Potom byl nástup a øekli nám, e máme postavit falešný majáky, který budou pøitahovat lodì a my je budeme vykrádat. Jeliko nemáme ádný materiál, tak je musíme postavit z pøírodního materiálu. Pak jsme mìli svaèinu. Do veèera mìli být plány majákù, take jsme je do veèeøe tvoøili a Miki Burgr s Martinem Sedláèkem došli pro jíl z ještì nepouívané umpy. Pak zase pršelo a byla veèeøe. Po veèeøi jsme pokraèovali v plánech majákù. Veèer pršelo a kvùli tomu jsme zpívali v Úschovnì a do veèerky. To u jsme byli velmi unaveni a kvùli tomu jsme šli všichni spát. Hlídku mìli vlci.

Medvědi – Manuel John

Dnes ráno, hned po snídani, jsme museli všichni škrábat brambory, abychom mìli co jíst. Poté jsme my Lištièky šly do Malíkárny probírat nepøíjemné záleitosti, které se u nás bohuel vyskytly. Po obìdì jsme šly kreslit plány majáku, na který jsme další den mìli nalákat obchodní lodì, které jsme chtìli pøepadnout. Kdy jsme stáhli vlajku a vyèistily si tesáèky, vzali jsme si zpìvníky a a do veèerky jsme zpívali. Dobrou noc!

Lišky – Andy Stanovská

Po obìdì jsme si šli zahrát Mikulášovu etapku, kde jsme luštili spoustu šifer, vítìzové byly Mikuláš Zelinka a Pája Langmanová. Po této etapce jsme šli s oddílem ke krmítku hrát další hry. K veèeøi jsme mìli chleba s pomazánkou. Pøi nástupu nám øekla Míša Vlková, e máme udìlat návrhy majákù pro obchodní lodì. Potom u následoval jenom spánek.

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Dnes jsme se probudili do nepøíliš pøíznivého poèasí. I pøes nepøízeò poèasí jsme zvládli snídani a ranní hygienu. Poté se pustil celý tábor do stavìní majákù z pøírodnin. Majáky jsme stavìli podle ji vèera udìlaných plánù. Pro náš maják jsme našli velmi pìkné místo u bývalého mola u rybníka. Odpoledne jsme brázdili na lodièkách vody Hronského rybníka. Po výborné veèeøi jsme se ještì chvíli tak potloukali a pak následoval hluboký spánek.

Sojky – Eliška Špotová

Ráno dali piráti ve všech oddílech hlavy dohromady, nebo náš úkol nebyl snadný. Mìli jsme navrhnout, nakreslit a následnì postavit falešný maják u Hronské zátoèiny, na který bychom pak mohli lákat obchodní lodì a neèekanì je okrádat. Úsloví: „Èím víc hlav, tím víc rozumu“ zde platilo na sto procent, nebo se nám podaøilo vyprojektovat prvotøídní kus. Lvíèata kreslila nejdøív jednotlivé plány a pak všichni dohromady jeden veliký. Poté zaujal kadý oddíl nìjaké strategické místo a zaèal se stavìt maják dle pøedem pøipravených plánù. My jsme šli stavìt na molo. Samotná stavba probíhala poklidnì, a na jedno neplánované vykoupání Andulky Pickové ve svetøíku a baèkùrkách… Veèer byla prezentace a zapálení všech majákù. Kvùli nepøízni poèasí a silnému vìtru nám bohuel maják opakovanì, i pøes veškeré snaení, zhasínal. I tak se nám však podaøilo napálit jednu loï s dvìma piráty. Byli to ale budiknièemové, nebo pøi sobì ádný lup nemìli. A tak je lvíèata propustila ze svých drápù s nepoøízenou.

Lvíčata – Kačka Novotná, Míša Vlková

ádnou nepøátelskou loï. To byla pravda. Pøišel, ale s nápadem, jak tuto situaci zmìnit. Pokud postavíme falešné majáky, urèitì se nám podaøí nìjakou loï nalákat a oloupit ji. Proto jsme zaèali okamitì kreslit návrhy, jak danou stavbu zrealizovat. Na základì našich plánù a pøedstav, které pilnì tvoøili všechny Chobotnice, se nám pak dohromady s Michalem Weiglem podaøilo vybrat ten nejlepší. Dostali jsme urèené místo pro stavbu a zaèali stavìt. Postavili jsme pøekrásný maják. Jako stavební materiál jsme pouili døevo, kameny, šišky, mech a nakonec ho dozdobili barvami. Dan Dvoøák s Dominikem Štemberkem, Vildou Dvoøákem, Honzou Pekem a Zdendou Felcmanem lovili kameny z potoka, zatímco Dodo Wollmanová s Luckou Štefcovou stavìli pyramidu, Kiki Švancarová s Gigi Franková a Bety Zemanová navazovali šišky. Zdenda Felcman byl tak do výlovu kamenù zapálený, a se mu podaøilo se v potoce vykoupat. Ostatní kluci také pochopili, e se v teniskách kameny špatnì loví a tak se šli všichni pøezout do holinek, aby byli výkonnìjší. Byla to sice velká legrace, ale postupnì nás to vyèerpávalo, protoe stavba byla dlouhá a nároèná. Maják musel být tak dokonalý, aby byl z moøe poøádnì vidìt, co znamenalo, e musel být vysoký a øádnì svítit. Pomalu se stmívalo a nadešel okamik maják zapálit. I pøes velký a silný vítr náš maják dokázal pøilákat nepøátelskou loï. Vrhli jsme se na ni a celou posádku oloupili. Vyèerpaní, ale šastní jsme se odebrali do svých kajut.

18

35

Poslední budíèek, poslední snídanì, poslední nástup, poslední HURÁÁÁ! Ale zdaleka ne poslední práce – pomáhali jsme bourat tábor. Práce bylo spousta. Nosili jsme prkýnka, mad-

Chobotnice

Na tento den jsme se tìšil, ale pak jsem zjistil, e je pátek 13. Dnes jsme mìli kuchyò a vedoucí dne ke všemu byla ùa Vojáèková. Dopoledne se tahali z Malíkárny stoly okny i dveømi. Loupali jsme brambory. K obìdu bylo kuøe s brambory. Na oslavì se pøedvádìly scénky a byly i dortíky a dìtský šampus. Veèer jsme myli nádobí a mazali chleby. Celý den jsme si dobalovali a nosili prkna s polièkama do Úschovny.

Medvědi – Ota Novotný

Dnes hned po ranním nástupu jsme šli všichni škrábat brambory. Jen co se doškrábali, tak si vìtšina oddílù šla nacvièovat scénky na odpolední Benovy narozeniny. Nìkdo si zabaloval u dopoledne, nìkdo po obìdì (bylo kuøe s bramborovou kaší) a nìkdo veèer. Odpoledne jsme oslavovali Benovy narozeniny. Pøedvádìli se scénky, zpívaly písnièky, pilo šampáòo a jedly zákusky. Po veèeøi byl rozluèkový táborák.

Lišky – Šárka Špotová

hodl:“Musí zhubnout!“. A tak pirátka Anetka Filáèková musela dret dietu. Hodná pirátka Jana Picková ji pøinesla kníku o zvíøátkách, kde se doèetla spoustu zajímavých vìcí: napøíklad: které zvíøe je výborné na houbách a e velryby jsou nejlepší s rumem. Nadešla noc a piráti šli spát. Hodný pirát Matìj Køepelka chtìl dát Anetce Filáèkové tajnì jídlo, protoe mu jí bylo líto. Bohuel ostatní piráti zaslechli, jak Anetku Filáèkovou budí a všichni se na nìj vrhli a všechny sladkosti mu sebrali. Pro jistotu napsal kapitán ceduli: Nekrmit piráta! Za tøi dny šla Janièka Picková kolem Anetky Filáèkové, a kdy si zavazovala tkanièky na svých lodièkách, opøela se o zadek, který vyèuhoval z okna, a Anetka se hnula! Rychle zavolala na všechny a ti jí spoleènì vytáhli z díry ven. Anetka radostí vyskoèila na stùl a zvolala: „Mám hlad, pojedeme na velryby!“ Kdy dopluli do Grónska, èekalo je pøekvapení: „Jééé to nejsou velryby, ale mroi!“ zvolal pirát Ondra Koláø v støáním koši. A opravdu! Po zemi se plazila spousta mroù s dlouhými kly. A tak kapitán rozhodl: „ Víte co? Pojedeme na lachtany!“ Všem se nápad zalíbil a spoleènì zaèali zpívat: „Lach lach jé jé, lach lach jé jé.“ Pirátské znìní pro MMpirátos pøipravili: Pirátodukce – Monika Týfová, pirácénáø – Lvíèata, piráteije – Kaèka Novotná, pirátostýmy – Míša Vlková, Hráli: Piráti a Pirátice

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Piráti na lodi Lví ohon pluli po moøi a hledali obchodní lodì, které by mohli pøepadnout. Vdy, kdy objevil pirát Ondra Koláø svým dalekohledem loï, se všichni velice radovali a zpívali: „Pøed lodí, za lodí, tam si na tì poèíháme, pøed lodí, za lodí, tam tì oškubem!“ a vrhli se zuøivì na obchodníky. Po uloupení pokladu si sedli okolo stolu a hodovali. Pirátka Anetka Filáèková byla ovšem velmi nenasytná a pøejedla se. Bylo jí pak velice zle a skuhrala „au au au, to sem se ale pøecpala“ a hladila si své bolavé pøecpané bøicho. Kdy v tom se ozvalo z horní paluby: „Loï na pravoboku!“ Chamtiví piráti se snaili co nejrychleji pøepadnout obchodníky, a proto vylézali lodním oknem. Nenasytná pirátka ovšem díky svému bøichu uvízla v oknì. Nemohla ani tam, ani zpìt. Co teï? Kapitán roz-

Lví scénka

Od rána jsme si balili a pøipravovali scénku na oslavu narozenin zakladatele tábora, Bena. Lvíèata však èekala záchranná akce. Èas se krátil, a na ostrovì jsme se u blíeji nemohli pøiblíit lví jeskyni. Bylo potøeba naplnit vyrobené krabièky usušenými léèivými bylinkami. Na oslavì hrály jednotlivé oddíly své scénky, které byly prokládány písnièkami. Na závìr si všichni naplnili bøíška dortíèky a zapili je rumovými rychlými špunty. Po veèerním táboráku, kdy u byla hluboká tma, nastala dlouho oèekávaná chvíle. Léky musely být pøedány! Za doprovodu vedoucích se vydalo osm nejstateènìjších lvíèat s naplnìnými krabièkami do lesa za lvicí. Její manel lev byl ji tak nemocen, e nemohl ani chodit. Všichni jsme se báli… ale lvice byla velice hodná. Podìkovala nám moc za naši nároènou a nebezpeènou záchranou akci a pak nás odmìnila pøímo královsky – krabicí plnou drobných dárkù a dobrot. Mòam!

Lvíčata – Kačka Novotná, Míša Vlková

schovávali, kdy Týna Kubartová zakøièela „pirátská loï na obzoru“. To byla jejich nejzamilovanìjší. Po setmìní zaèal náš poslední táborák. Pøijel nám na nìj zahrát jeden veselý a velmi šikovný kytarista, který se jmenoval Buchar. Nejradìji bychom zpívali a do rána, ale i dnes nadešla bez výjimky veèerka. Sice o dost pozdìji ne obvykle, ale nadešla. U jsme si mysleli, e budeme muset jít spát, ale Kaèka Moravèíková s Týnou Kubartovou nám øekli, e mají pro nás ještì jedno pøekvapení. Vydali jsme se tedy za svitu louèe kamsi do neznáma. Najednou se pøed námi objevila roklinka plná svíèek a dáreèkù. Bylo to moc krásné. Všude po zemi byly rozmístìné rùzné pøedmìty (obraz pirátské lodi, naše velká chobotnice, kterou jsme spoleènì vyrábìli na zaèátku tábora, mapa – podle které jsme šli závìreènou etapu, døevìná lodièka – kterou jsme mìli za úkol vylovit pøi závìreèné etapì, plány majákù a spousty dalších upomínkových pøedmìtù. Dále pak hraèky, barevné pytlíèky, a spousta sladkostí). Kdy jsme si smìli vzít z roklinky jen jednu jedinou vìc, nastalo nekoneèné trápení. Chodili jsme tam po jednom ve stejném poøadí, jako jsme se umístily v oddílovém bodování. První šla Gigi Franková a vybrala si obraz pirátské lodi, kterou namalovala Týna Kubartová pro oddílové bodování. To Týnu velmi potìšilo. Nakonec nám dovolili si vybrat ještì nìkolik vìcí a tak naprosto šastní odcházíme oddechovat do svých kajut.

34

19

Den nezaèal zrovna pøíjemnì, bylo zataeno a foukal silný a studený vítr. Po snídani byl nástup, po kterém jsme se vydali hledat vhodné místo pro náš maják. Po dlouhém a usilovném hledání jsme toto místo našli. Poté, co jsme objevili místo stavby, zaèala bouølivá debata o tom jak maják bude vypadat a z èeho bude postaven. Nakonec jsme se shodli, e bude døevìná kostra vyplnìná kameny a šiškami, které jsme posbírali v lese èi rybníku. A tak zaèala stavba. Zabodli se kùly do zemì a zaèaly se vyplòovat kameny a šiškami, ale stavbu pøerušil blíící se obìd, tak jsme se vrátili do tábora a dali si obìd. Po obìdì byl odpolední klid, pøi kterém kadý pøemýšlel, jak by se náš maják dal vylepšit. Bylo spoustu nápadù, ale nakonec se to nezmìnilo. Kuba Hedl navrhoval spoustu vymoeností, které byli vtipné, ale ovšem velmi pracné. Odpolední klid nám pøipadal, jakoby trval vìènost, ale kdy skonèil, tak se všichni s radostí vrátili ke stavbì majákù. Nìkdo /Stefan Zvolenský/s takovou radostí, a pøi bìhu po hrázi, za kterou stál maják, zakopl a spadl do loue. Kdy jsme pøišli, èekalo nás nemilé pøekvapení, spousta kamenù a šišek bylo vypadaných. Nedalo se nic dìlat, museli jsme zaèít znovu. S plnou vervou se do toho pustil Nicholas se Stefanem, kterým to šlo daleko lépe ne pøi první stavbì. Všichni jsme si pak pøi stavbì dávali více záleet, protoe jsme nechtìli, aby nám to znovu spadlo. Kámen po kamínku, šisku po šišce jsme peèlivì skládali a vyplòovali maják. Dílo bylo skoro hotové, jen jsme pøemýšleli, kde nám maják bude vlastnì hoøet.

Vlci – Pavel Řehák

Tento den zaèal velmi divoce, hned na ranním nástupu bylo muèení Štefana Zvolnského a Nicholase Johna za opuštìní hlídky. Trest probíhal tak, e si oba èleni sundali trièka a byl na nì vylit ešus plný studené vody. Take den zaèal velice vtipnì, ale jen pro nìkteré. Celý den se stavìly majáky a bylo hned všem jasné, e to budou mít nejlepší Medvìdové. K veèeøi byla uspoøádaná presentace všech projektù. Všechny majáky byly moc hezké a všichni do toho vloili vše. Tento den byl velice pìkný a stavìní majákù dalo všem zabrat. P.S.: náš byl stejnì nejlepší

Medvědi – Patrik Malík

V pátek hned ráno jsme dodìlávali plány našeho majáku. Po nástupu jsme šly za Michalem, aby nám je schválil. Hned po tom, co nám je schválil, jsme se vydali je uskuteènit a postavit maják. Pilnì jsme nosily vìtve a øezali jsme je do vhodných délek. Nejakènìjší byla Katka Koláøová, která nosila málem celé stromy, dokud jí to Bára Herzánová nezatrhla. Také jsme nosily kameny z potoka, kterými jsme vyplòovaly místa mezi klacky. Kdy byl celý maják hotový, zbývalo nám umístit nahoru hrníèek se smùlou, aby maják svítil a celý ho ozdobit bezinkami a trávami. Celá stavba nám trvala celé dopoledne a ještì kus odpoledne, ale vyplatilo se to. Vyhráli jsme. Po veèeøi jsme toti všichni zapálili své ohnì na majácích, které pøilákali obchodní lodì, které jsme pøepadli. Náš maják byl nejoriginálnìjší a nejhezèí, co ocenila i odborná pirátská porota.

Lišky – Verča Kolářová

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

I kdy jsme byli šastní z vèerejšího úlovku, èekala nás dnes další nároèná zkouška fyzické zdatnosti „Hanèin bìh“. Pomineme vítìzství velkých zdatných pirátù, ale naopak vyzdvihneme výkon naší malé pirátky Lucky Štefcové, která byla nejlepší z Chobotnic. Ostatní piráti z naší posádky se však také snaili a dobìhli zdárnì do cíle. Naše instruktorky si s námi šli zahrát pár her, zatímco Kaèka Moravèíková s Týnou Kubartovou nám pøipravovali umìleckou, výtvarnou hru. Kdy bylo vše pøipravené, vrhli jsme se do díla. Pøed námi visely obrázky od malíøe Maneta a my mìli za úkol je co nejlépe napodobit. Nebylo to však tak jednoduché, ponìvad kadou chvíli jsme smìli malovat pouze urèitou èástí tìla. A obrázky byly od místa s barvami vzdálené skoro 20 metrù. Z poèátku jsme mohli malovat alespoò rukama, jene potom pøišli na øadu nosy, lokty, kolena, prsty u nohou atd. Vilda Dvoøák s Honzou Pekem se projevili, jako skuteèní „modelové“, protoe se nechtìli ušpinit, a tak se snaili malování co to šlo vyhnout. Malování dopadlo tak, e Manet by se mohl stydìt. Naše díla byla nejménì stokrát lepší. Ovšem zdaleka nejkrásnìjší pohled byl na naše barevné oblièeje a celá tìla. Nezbylo nám tak nic jiného, ne se odebrat do koupelny a poøádnì se vydrbat. Veèer jsme si hezky svìdomitì udìlali procházku po trase plánovaného zítøejšího memoriálu a naposledy si zopakovali vše dùleité pro ten zítøejší závod. Za odmìnu nám velký kluci pøipravili táborák a my si tak pìknì zazpívali a koukli na vtipné scénky a šli spát.

Chobotnice

Po usilovném pøemýšlení pøišel Milánek s nápadem udìlat jílovou mystièku a do té oheò umístit. My se hned s chutí pustili do práce. Mystièku jsme nakonec obloili kameny a dostateènì ji vypálili, aby se nerozpadla nebo nepopraskala. Kdy jsme maják dostavìli, tak jsme šli vaøit smùlu. Smùla se vaøila rychle a my jí nechávali poøádnì roztéct. I kdy nebýt Vojty Kolomazníka, našeho druhého vedoucího, byla by rozehøátá rychleji, protoe Vojta øíkal, e tomu rozumí. Ale kdy nám s rozehøáváním pomáhal, nemalou èást smùly nám vylil a tak jsme ho pak poádali, aby nás nechal, e to zvládneme. Nakonec i nám se stal malý problém. Hoøící smùla nešla uhasit. Foukali jsme jako o ivot, ale nešlo to. Nakonec jsme nádobu pøikryli a oheò uhasili. Kdy se smùla dovaøila, mìli jsme a do veèeøe klid. Po veèeøi následoval nástup, po kterém se šlo na prezentace všech majákù. Kadá druina odprezentovala, pøedstavila svùj maják a øekla napøíklad nìco o jeho historii nebo zábavnou historku ze stavby. Po prezentaci jsme se rozešli do tábora, ale v tom nìkdo zaèal køièet: „Na obzoru jsou obchodní lodì, rychle zapalte svìtlo v majácích.“ Všichni jsem se rozebìhli ke svým majákùm a pokoušeli se je co nejdøíve rozsvítit. Chvíli nám to nešlo, ale nakonec se vše podaøilo a oheò vzplanul. Po chvilce se k nám dostavila obchodní loï, která nás pochválila, sdìlila nám, e jsme úkol splnili a a jdeme zpátky do tábora a spát. A tak nám skonèil pìkný a pìknì perný den.

20

33

Po krásné oslavì nás ale èekala nemilá záleitost a to balení. Zítra u nám konèí tábor a my pojedeme domù. Sice se moc tìšíme na rodièe, ale jen pøeci bychom tady ještì chtìli se svými kamarády zùstat. Trvalo nám to docela dlouho, tedy kromì Honzy, ten byl snad rychlejší ne vítr. Zdenda Felcman byl zase tak dùsledný, e si zabalil úplnì všechno i kartáèek na zuby a pyamo. Kdy bylo vše hotovo, šli jsme ještì na poslední procházku po okolí tábora a hráli naše nejoblíbenìjší hry. Dominik Štemberk s Vildou Dvoøákem a Danem Dvoøákem se nejradìji

Kdy jsem byl pirát to sedmé léto, stal jsem se CHOBOTNICÍ za to, a tak je to!

Kdy jsem byl pirát to šesté léto, uloupili jsme lvíèatùm zlato. A ten lev samá krev, a ten vlk nemá krk, a ty sojky všivé holky a ta liška bum do bøíška, a ten méïa chudej béïa, a to zlato krákoøe, u je v táboøe, utíkali všichni, ruce nahoøe.

Kdy jsem byl pirát to páté léto, uloupili jsme vlèatùm zlato. A ten vlk nemá krk, a ty sojky všivé holky a ta liška bum do bøíška, a ten méïa chudej béïa, a to zlato krákoøe, u je v táboøe, utíkali všichni, ruce nahoøe.

Kdy jsem byl pirát to ètvrté léto, uloupili jsme sojèièkám zlato. A ty sojky všivé holky a ta liška bum do bøíška, a ten méïa chudej béïa, a to zlato krákoøe, u je v táboøe, utíkali všichni, ruce nahoøe.

Kdy jsem byl pirát to tøetí léto, uloupili jsme lištièkám zlato. A ta liška bum do bøíška, a ten méïa chudej béïa, a to zlato krákoøe, u je v táboøe, utíkali všichni, ruce nahoøe.

Kdy jsem byl pirát to druhé léto, uloupili jsme medvìdùm zlato. A ten méïa chudej béïa, a to zlato krákoøe, u je v táboøe, utíkali všichni, ruce nahoøe.

Kdy jsem byl pirát to první léto, uloupili jsme všem jejich zlato. A to zlato krákoøe, u je v táboøe, utíkali všichni, ruce nahoøe.

nì vítìzily). Probìhli jsme se pøi rùzných honièkách a zatanèili pøi písnièce „My dáme ruku sem“. Vedoucí a velký kluci zatím na námìstí pøipravili stoly na slavnostní obìd. Sotva jsme se usadili, u nám nosili samé dobrùtky. Byl i dortík a samozøejmì spousta šampaòského pro všechny malé i velké piráty. Vedoucí hráli na kytaru a my zpívali. Vdy po dvou písnièkách šel jeden z oddílù pøedvést svou scénku. Hodnì jsme se nasmáli, a kdy pøišla øada na nás, z plna hrdla jsme zazpívali a pøedvedli tu naší pirátskou.

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Dnes se nikomu moc z vyhøátých spacáèkù nechtìlo, byli jsme trochu unavení z vèerejší nároèné závìreèné etapy a také jsme šli dost pozdì spát a ještì ke všemu byl pátek 13. Nic ménì èekaly nás Benovy narozeniny a my jsme scénku na jeho poèest ještì nemìli zcela nacvièenou. Take „ Chobotnièky vstávat a cvièit“, abychom si neuøízli pirátskou ostudu. A tak jsme si sehnali potøebné pomùcky a zaèali. Šlo nám to jak po másle a tak nám zbyl èas si ještì zahrát pár veselých her. Hráli jsme „Evoluci“, „Luskanou“,“Pirát øekl“- (pøi této høe mìly jednoznaènì navrch naše Lucinka s Bety, které se nenechaly zmást tím co pirát neøekl a jednoznaè-

Chobotnice

Dnes ráno jsme vstávali v 7:30. K snídani byl jako obvykle chleba. Po snídani jsme se pøipravovali na závìreèku. Závìreèku šle kadý oddíl sám. Pøi závìreèce se muselo na 7 rùzných míst. Na kadém místì byly otázky, nebo šifry (zlomky, abeceda pozadu, posunutá abeceda) a ty byly schovaný pod mostama, v paøezech, na vìtvích atd. A jsme dorazili, tak jsme si mohli dìlat, co chceme. Veèer jsme hráli hru s trpaslíkama Snìhurkou. Museli jsme dostat sedm podpisù od trpaslíkù a pak je donést ke Snìhurce a pak ještì k babièce, která byla ena piráta. Medvìdi vyhráli. Pak jsme šli spát.

Medvědi – Manuel John

Po ranním nástupu jsme škrábali brambory. Potom jsme skládaly kousky mapy, které jsme sbíraly bìhem tábora a pak jsme zbylé dostávaly po ¼ hodinì. Poté nám dal JiPo šifru, kterou jsme mìly vyluštit. Celkem nám to zabralo pøes dvì hodiny. Kdy jsme vyluštily šifru, tak jsme vyrazili a pøidal se k nám Pavel Kujan. Cestou jsme hledaly zprávy, které byly zašifrované a vdy se v nich skrýval nìjaký úkol – otázka. Pak nás azimut dovedl k posedu nad Koníka, kde jsme nahlásily výsledky šifer a pak jsme hledali klíèe, v èem nám bránili stráci. K veèeru, teda po véèe nám odjela Klára Valdhansová. Na nástupu jsme zkoušeli klíèe a spoleènì jsme otevøely truhlu s pokladem, který jsme si rozdìlili. Pak spánek

Lišky – Kačenka Kolářová

území posbírat co nejvíce klíèù. To se nám povedlo a nasbírali jsme jich hodnì. Veèer po nástupu si kadý oddíl vzal všechny klíèe, které mìli a zkusili otevøít jeden zámek ze sedmi. Povedlo se otevøít všech sedm zámkù na truhle, take jsme se dostali k pokladu. Kadý dostal z truhly jeden penízek jako pøívìšek na krk. No a nakonec na náš oddíl vyšly poslední noèní hlídky.

32

21

Dnes ráno jsme po snídani šly škrábat brambory na obìd. Po škrábání jsme vyzkoušeli své síly, nebo nohy v Hanèinì bìhu. Bìelo se od tábora kolem lesa, pøes pole, kolem lesíka „Elka“, pak jeho spodní èástí ke krmelci a zpìt po louce na námìstí. První dobìhl Standa. Potom jsme trénovali uzle, morseovku, kytky a stavbu stanu na zítøejší Memoriál. Pak jsme hráli rùzné hry na louce.

Lišky – Eliška Kolomazníková

Po dlouhé dobì jsme se probudili do trochu pøívìtivìjšího poèasí. Zahájením dne byla rozcvièka, sice se nám na ní vùbec nechtìlo, bohuel co se dá dìlat. Nezašili jsme se ani pøed škrábáním brambor na obìd, ale aspoò u jsme se mohli tìšit na Hanèin bìh, který se bìhá kadý rok. Všichni vystøelili jako rakety, ale po chvíly nás únava pøeci jenom dostihla. Kdy jsme dobíhali do cíle, zapisovala se naše poøadová èísla. Dneska jsme mìli také naplanované vanièky a tak se taky stalo. Na nástupu se vyhlašovaly výsledky z Hanèina bìhu. Kdy se setmìlo, všichni se pøesunuli k táboráku, náš oddíl si pøipravil zábavnou scénku, pak u se jen zpívalo a veselilo.

Sojky – Jíťa Drbohlavová

Pro vìrné ètenáøe následuje vtip: Tygøice napomíná malého tygøíka, který honí vydìšeného lovce po pralese: „Kolikrát ti mám øíkat, e s jídlem se nehraje?!“

Hned po probuzení jsme se vydali k majáku podívat se, zda jsme opìt nìco neulovili. A taky e jo! Malou døevìnou loïku s kousky jakési mapy. Zatím se ještì z kouskù nedá nic poznat, take musíme sbírat dál, ale vsadím se, e nás nakonec zavede ke klíèùm od velké truhly plné pokladu. Dopoledne bìeli všichni plavèíci, piráti a pirátky tradièní Hanèin bìh. Jeliko do obìda zbývalo spoustu èasu, uèila se lvíèata ještì uzly, mapové znaèky a v lese hrála rùzné hry. Odpoledne probíhala pašovací hra. Piráti obchodující s rumem, mìli tuto lahodou tekutinu ivota vymìnit za støelný prach. Lvíèata se s poètem 44 nábojù se støelným prachem umístila na prvním místì z celého tábora! Hurá! Jupííí! Hra spoèívala v tom, e kadý oddíl mìl svùj sklad rumu, odtud vdy s jedním soudkem mìli co nejrychleji plout do centrálního skladu, kde jim byl rum vymìnìn za støelný prach, se kterým pak pluli zpìt do lvího skladu. Cestou se ovšem museli bránit nejen pøed vojáky královského velièenstva, ale i pøed ostatními chamtivými piráty nepøátelských oddílù, které je okrádaly jak o rum, tak o prach, ba co víc – mohly je pøipravit o holý ivot. Naštìstí ztrátou ivota hra pro piráty nekonèila. V bezpeèí skladu v pøístavišti poskytovala svým pirátùm první pomoc pirátka Míša Vlková. Dostat se ale k ní stálo piráty drahocenný èas a tak bylo lepší o ivoty radìji nepøicházet. Pøed veèeøí se lvíèata ještì pilnì uèila na zítøejší memoriál. Jmenovitì: kytièky, azimut, lodì, mapové znaèky a uzle. Po veèeøi byl spoleèný táborák pro všechny piráty.

Lvíčata – Kačka Novotná, Míša Vlková

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Dnes nás èekal velký závod, který mìl provìøit jak naše znalosti, tak i naši fyzickou kondici. Jmenoval se Memoriál. Z Chobotnic vzniklo pìt skupinek: Dominik Štemberk a Dan Dvoøák, Vilda Dvoøák a Honza Pek, Zdenda Felcman a Týna Kubartová, Dodo Wollmanová a Lucka Štefcová, Gigi Franková, Kiki Švancarová a Bety Zemanová. Vše u jsme mìli nacvièené z pøedchozích dnù, take to pro nás byla skoro hraèka. Vìtšina z nás memriál probìhla bez trestných bodù. Celkovým vítìzem z malých dìtí se staly Dodo Wollmanová a Lucka Štefcová. Po provìrce na souši následovala provìrka na moøi. Sestavili jsme dvì pirátské posádky, jednu pod vedením Kaèky Moravèíkové a druhou pod vedením Andy Koníèkové. V tìchto posádkách jsme se utkali s posádkami Lvíèat. Lvíèata jsme porazili na celé èáøe. Soutìili jsme ve sprintu na èlunech a ve støelbì dìlovými koulemi na nepøátelskou loï. Dìlové koule pøedstavoval namoèený toaletní papír a místo soudku se støelným prachem jsme mìli kbelík s vodou. Jako nejlepší veslaø se ukázala Gigi Franková. Po takové fyzické a psychické zátìi jsme si veèer sotva stihli vyèistit zuby a usnuli jsme, jako kdy nás do vody hodí.

Chobotnice

Ještì vèera se rozdìlily hlídky a v deset hodin se zaèalo hlídat. Ráno nás Mikiho trouba probudila do celkem teplého a co je dùleitìjší nedeštivého dne. Pøi ranním nástupu se vytáhla vlajka, jako kadé ráno a bylo nám oznámeno, e pøi naší vèerejší hlídce byla ukradena truhla s pokladem. Nebudu konkrétní, ale stalo se to pøi hlídce nejmenovaného Patrika Malíka. Další, co by mohlo stát za zmínku, byly lodì s kusem mapy, které pøes noc uvízly na útesu v blízkosti našich majákù. Na obìd jsme museli naloupat brambory. Dopoledne jsme pak naštípali nìkolik vrchovatých bednièek døeva a znièili jednu sekyru. K obìdu bylo jako vdy dobré jídlo, ryba s kaší. Otevøen byl znovu Poker saloon. Polední klid utekl jako voda a po nìm následovalo obchodování s rumem a støelným prachem. My jsme byly lodì a pendlovali jsme mezi dvìma pøístavy. Domácím pøístavem a pøístavem obchodníka, který nám smìnil rum za støelný prach. Po høe bylo volno a Medvìdi, Bobøi a Vlci hráli soft, který skonèil patem. Na konci dne byl táborák a po nìm spánek.

Medvědi – Krtek Stanovský

Po obìdì jsme vymìòovali rum za støelný prach do dìl, pøièem nás hlídali vojáci jejího velièenstva. Pak jsme kreslily podle pøedlohy obrazy pomocí prstù, nosù, a prstù na noze. Po veèeøi byl táborák. Pak u jsme šly všichni do hajan.

22

31

Ráno po snídani nás èekala závìreèná etapka. Šifry byly docela v poho, teda a na tu první ta nám moc nešla. Taky kvùli tomu jsme vyrazili a tøetí. Bobøi a medvìdi vyrazili pøed náma s velkým náskokem a lišky a vlci nevypadali na to, e by se chystali odejít, protoe kdy jsme odcházeli, tak nìkteøí tanèili na palubì. U jednoho stanovištì jsme mìli jako úkol vyzvednout si lodièku, netušili jsme, e budeme muset odolávat pokušení, které nám nabídli místní zemìdìlci a to svézt se na traktoru na další stanovištì. Nakonec jsme odmítli, museli jsme pokraèovat po svých. Ale nabídka to byla lákavá! Pokraèovali jsme na další stanovištì. Cestu jsme si krátili a najednou nás naše zkratka dovedla mezi stádo krav. Do cíle jsme dorazili jako 4. V cíli jsme museli Jipovi øíct všechny odpovìdi z pøedchozích stanoviš. Pøed námi jako 3 odpovídali medvìdi, ale protoe nevìdìli všechny odpovìdi, posunuli jsme se nakonec na 3 místo. Hurá! Další úkol, ale u poslední byl v lese, kde jsme museli v oznaèeném

Sojky – Lucka Vavrušková

Tuuututatatuu – ráno troubí lodní budiè na trubku. Všichni se pomalu dostávají ze svých spacích sítí a oblékají se. Èeká je sloitý den. Nejprve sloit mapu z dílkù, které jsme celý tábor získávali, za nejrùznìjší hry a úkoly. Pak luštìní ètyø šifer. Janièka Picková, Anetka Filáèková, Katka Benešová a Honzík Picka si vìdìli se sloitým Hadem rady a lvíèata mohla pádlovat na první ostrov podle sloené mapy. Tam nás èekal první úkol: zjistit datum a místo úmrtí jednoho bojovníka z 1. sv. války. Na druhém ostrovì byl zašifrovaný druhý úkol. Zjistit, co znamená INRI. Na tøetím pak, jaká písnièka se zpívá jako první u táboráku. A na posledním ostrovì, jaká vlajka visí nad vstupem do lihovaru. Kde lvíèata zazpívala roztomilým rùovým èuníkùm o tøech èunících, co jdou v øadì za sebou. Na ostrovech byli napsané rùzné souøadnice. Ty se zakreslovaly do mapy a jejím protnutím vznikl køí. Ten oznaèoval náš cílový ostrov, kde na nás èekal hlavní pirát Jipo. Po kontrole odpovìdí na zadané otázky se plnil další úkol: výlov z obrovské propasti naší lví lodièky a to bez dotyku rukou. S tím si lvíèata ovšem vìdìla rady a pouila dlouhatánské klacky. Loï sice cestou udìlala pár kotrmelcù, ale nezanechalo to na nás ádné šrámy. Pak jsme sbírali v ohranièeném území klíèe, které hlídali stráci Míša Vlk a Andy Koníèková od Chobotnic. Ty nás mohly poslat do vìzení, z kterého nás mohli dostat pouze dva dosud volní jedinci a to tak, e jím probìhli. Lvíèata sesbírala neuvìøitelných 34 klíèù! Ale který bude ten správný? Veèer jsme dali hlavy dohromady a zvolili klíèe, které vypadaly, e by se hodily do zámku na truhlici. A skuteènì! Jeden z klíèù pasoval, a tak Janièka Picková otevøela jeden ze sedmi zámkù. Další oddíly pirátù se postaraly o zbylých šest. A truhla byla otevøena! Hlavní pirát Jipo nám pak všem rozdìlil koøist a my mohli v klidu usínat s uspokojeným srdcem pirátským.

Lvíčata – Kačka Novotná, Míša Vlková

podaøilo poklad odemknout a otevøít. Bylo v nìm mnoho zlata a také pirátské medailonky, který kadý z nás postupnì dostal na památku. Byli jsme hroznì moc šastní z toho, e jsme dokázali otevøít truhlici s pokladem a èást získat, e jsme mohli spokojenì usnout.

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Hned po zatroubení budíèku, jsme všichni rychle vyskoèili ze spacákù, protoe jsme se tìšili na to, e dnes získáme klíèe od truhly s pokladem. Dokonce i Dominik Štemberk se Zdendou Felcmanem dnes rychle vstali a oblékli se a to i pøes to, e jinak ráno hledají tepláky, ponoky všude monì. Po snídani u bylo jen nutné zabalit vše potøebné a mohli jsme vyrazit. Mìlo to ovšem ještì jeden malý háèek, mìli jsme sice všechny kousky mapy, ale zbývalo nám mapu sestavit. Po velkém namáhání hlavièek jsme to však zvládli. Hlavními navigátory cesty se stala Gigi Franková a Lucka Štefcová. Na mapì byli nakreslená rùzná místa, kam máme dojít. Na tìchto místech jsme získávali azimut a plnily rùzné úkoly. Po cestì jsme se neustále pøedhánìli s Lvíèaty, Dominik Štemberk, Zdenda Felcman a Vilda Dvoøák hledali zprávy, Bety Zemanová, Honza Pek a Dodo Wollmanová rychle luštili, Lucka Štefcová a Dan Dvoøák jim pomáhali a Kiki Švancarová s Gigi Franková zakreslovali azimut a všichni spoleènì se snaili plnit úkoly. Kdy jsme obešli všechny ètyøi vyznaèené stanovištì a odpovìdìli a splnili všechny úkoly, mohli jsme vyrazit na místo, které nás vyšlo po zakreslení všech azimutù. Cílové místo bylo u posedu v zadním lese. Bohuel nás cestou pøedbìhla Lvíèata, take jsme tam museli rychle vydat. Po pøíchodu jsme museli ulovit ztroskotanou lodièku a JiPovi øíci výsledky našich úkolù. Jeliko jsme je mìli všechny správnì a Lvíèata jeden nevìdìla, náš èas se vyrovnal. Spoleènì jsme se tedy mohli vrhnout do území s klíèi, které støeili stráci. Po urputném boji jsme získali pøiblinì tøicet klíèù a doufali, e jsou mezi nimi ty správné do truhly. Ještì ne budeme moci otevøít poklad, musíme se jít umýt do vanièek, protoe se blíí konec tábora a rodièe nás musí doma poznat. Po veèeøi nastal èas spoleènì otevøít truhlu s pokladem. Všichni jsme stáli nastoupeni okolo truhly a postupnì kadá posádka chodila zkoušet své klíèe. Kadý pirát z Chobotnic dostal pøídìl klíèù a šel je zkusit do všech zámkù truhly. Nakonec Dominik Štemberk mìl jeden správný a tím se mu podaøilo otevøít první zámek. Postupnì se spoleènì všem posádkám

Chobotnice

najít rùzné bylinky a léèivé stromy. Po obìdì jsme ještì vyrábìli krabièky na naši léèivou medicínu, do které pak usušené bylinky dáme. Odpoledne bylo ve znamení lovu symbolù, hledání tenisáku, hádání názvù stromù a trefování se do stromu. Veèer jsme lovili podpisy od jeibaby Vojtìchy, nebo našeho kapitána zaklel zlý èernoknìník a ten slíbil, e ho znovu odèaruje, pokud získáme co nejvíc podpisù od jeho milenky jeibaby. Ta je ovšem nedávala jen tak pro nic za nic, ale za podpis od slièné Snìhurky Ondøejky, ta zase trvala na podpisech od všech sedmi trpaslíkù, kteøí je však také nedávali zadarmo. Museli jste splnit mnohdy nadlidské úkoly: napøíklad hezky poprosit, zazpívat ukolébavku, pantomimicky pøedvést velrybu, udìlat pìt døepù èi vypoèítat nároèný matematický pøíklad apod.

30

23

Dneska ráno se nám posunul budíèek a na osmou hodinu, protoe je nedìle. Dopoledne se bìel Memoriál. Byly stanovištì jako skládání a stavìní stanu na èas, poznávání lodí, uzle, mapové znaèky, buzola, poznávání rostlin a stromù, vysílání a chytání morseovky, zdravovìda, kimovka, a pøecházení potoka po kládì. Nejdøíve bìely dìti a potom i vedoucí a instruktoøi.

Lišky – Šárka Špotová

Ráno bylo úplnì úasné. Snad poprvé svítilo sluníèko a obloha byla jak vymetená. Po snídani a ranním bodování jsme se pøipravovali na kadoroèní táborovou tradici, co je memoriál, kde si vdycky ozkoušíme naše táborové dovednosti, jako je morseovka, uzle, mapové znaèky atd. Mezitím, co se dìti pøipravovali a utuovaly znalosti, vedoucí se rozutekli na svá stanovištì, jako napø. poznávání lodí, zdravovìda, práce s buzolou atd. Celá akce nás témìø do jednoho velmi vyèerpala a tak u jsme se tìšili na obídek a následnì na polední klid. O poledòáku se všichni rozvalovali na sluníèku, opalovali, hráli hry nebo dìlali lumpárny a hezké poèasí nám vydrelo i na zbytek odpoledne kdy jsme závodili na lodièkách. Veèer probíhalo vyhlašování z memoriálu i závodu lodièek, potom u jenom veèeøe a spánek.

Sojky – Pája Lochmanová

Dnes byl velice nároèný den pro všechny piráty a pirátky. Dopoledne se bìel tradièní memoriál. Kromì ji známých stanoviš, jako uzle, azimut, kytky, zdravovìda, morseovka, mapové znaèky atd., se letos objevila i disciplína „poznávání lodí“. Správný pirát musí pøece ji na dálku poznat, které lodi jsou obchodní, a tudí skrývají lákavý lup v podobì drahého indického èi amerického zboí. A naopak, pøed kterými má vzít radìji plachty do zajeèích, nebo jsou to lodì váleèné. Po odbìhnutí dìtí bìeli také ve dvojicích i vedoucí. Lvíèata fandila nejvíce nadìjné sportovkyni Míše Vlkové, která bìela s Honzou Mládkem. Naše favoritka nás nezklamala svojí rychlostí ani znalostmi, a tak jí lvíèata u u vidìla na prvním místì. Ovšem co se nestalo. Na posledním stanovišti se všechny naše nadìje rozplynuly poté, co Míša Vlková nezdolala pirátské prkno smrti a zahuèela do vody! To nás velice zklamalo, ale i tak to byly skvìlé závody a všichni nároèný memoriál zvládli. Za odmìnu pak dostali pøídìl peèených létacích ryb a rumu k obìdu. Odpoledne mohli vesnièané ostrova sledovat z pobøeí na klidném moøi pirátìní. Oddíly pirátù nejdøíve závodily v rychlostní jízdì na èlunech a poté ve støelbì z ruèních kanónù. Vítìzství záviselo nejen na zruèném oku støelcù, ale také na dùmyslností kormidelníkù a celkové strategií. No zkrátka vyhrála ta loï, které se podaøilo dostat za záï druhé a naházet jim tak co nejvíc papírových koulí na palubu. I po nadìjném boji se lvíèata setkala s porákou, nejenom díky zaujatosti uplaceného rozhodèího, nýbr také díky tomu, e piráti moc nechodí do školy, a tak neumí správnì spoèítat zásahy.

Lvíčata – Kačka Novotná, Míša Vlková

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Den zaèal nádhernì. Sluníèko svítilo, vál lehký svìí vánek a bylo pøíjemné teplíèko. Trubka nám oznámila, e je èas vstávat a my s nabuzením do pøipraveného memoriálu vyskakovali z postelí. Ráno jsme si dali pøíjemnou a lehkou snídani, jeliko se nikdo nechtìl pøejídat, aby nám na memoriálu nebylo špatnì. Rozdìlili jsme se do dvojic a pak zaèal dlouho oèekávaný memoriál. 1. disciplína byla za závorou a bylo to stavìním stanu. Èenda s Vojtou hlídali, jestli nìkdo nepodvádí. I kdy nevim, jak by se dalo u stavìní stanu podvádìt. Prostì ho buï èlovìk postaví, nebo ne. 2. disciplína byla v ïolíèku, kde Bára ukazovala lodì a mi mìli øíct o které plavidlo se jedná. 3. disciplínu mìla Dáda. U té si kadý vybral 3 uzle a mìl je pøed ní vyhotovit a uvázat. Na 4. disciplínì byl Jonáš, který mìl mapové znaèky. Vdy jsme si vytáhli tøi a øekli, o jakou se jedná. Bohuel Jonáš byl záludný, a tudí na nás èekali znaèky, se kterými si mnozí nevìdìli rady. Napøíklad Aneka byla hodnì zamotaná z lomù a jeskyní. Za to takový malý Matìj Køepelka mìl se všemi mapovými znaèkami jasno. Kam se na nìj hrabali velcí kluci. Následovala 5. disciplína u Mikuláše, kde na nás èekaly buzoly. Tato disciplína potrápila a pozdrela spoustu dìtí. U krmítka byla další disciplína, kterou hlídal Jindra. A co jiného na nás mohlo u Jindry èekat ne kytky a stromy. Na 7. disciplínì na náš èekala Terezka s morseovkou, kdy jsme si u ní nevìdìli rady, tak jsme museli odbìhnout k rybníku, kde byla povìšená nápovìda. Na molu na nás èekala Milada se zdravovìdou. Byli tøi otázky pro dvojici, které byli záludné a leckoho potrápili. Kdy jsme dobìhli po hrázi k potoku, èekala tam ùa, kde u na nás byla pøipravena kimovka. Zapamatovat 10 vìcí a poté je øíci. Poslední úkol byl pøechod po Robinovì kládì, kde èekali Ropo s Magdou. Kládu jsme mìli pøelézt tam a zpátky ani bychom se namoèili. Poté se u bìelo jen co nejrychleji do tábora, kde na nás èekali vedoucí a stopovali nám èas. Kdy všichni dobìhli, byla krátká pauzièka, po které ihned vyráeli vedoucí. Nìkteøí z nás zastoupili jiné vedoucí na stanovištích, aby také mohli bìet. I mezi vedoucími byla velká rivalita. Moná ještì vìtší ne mezi námi dìtmi. Obìd byl výteèný a také zaslouený. A pak následoval polední klid kdy všichni nabírali síly, jak jen umìli. Nìkdo na dece pøed stanem, nìkdo èetbou ve stanu, nìkdo hraním kartami, nìkdo spánkem a nìkdo hraním fotbalu za stanama. Po úasném poledním klidu nás èekal souboj na lodièkách. Bylo to rozdìlené podle oddílù. 1 disciplína byl sprint, který byl chvilkami opravdu dynamický. Ještì kdy se Vojta, jako správný rozhodèí nalodil s Jonášem do jejich malého nafukovacího èlunu a celou soutì korigovali z vody. Nìkdo nemohl ani pádlovat jak se smál, kdy vidìl, jak ti dva vedoucí plují na èlunu metr padesát na padesát centimetrù, ani to ne. 2. úkol více zábavnìjší Kulièky z namoèeného toaletního papíru se házeli soupeøi do lodi, èím dál, kdo více zásahù tím lépe.

Vlci – Pavel Řehák, Milan Věrtelář

Po poledním klidu se konaly závody na lodièkách. Byly dvì disciplíny: závod na rychlost a na støelbu. Nakonec jeli vedoucí s instruktorama: holky proti klukùm (na rychlost), pøièem posádka klukù dojela jako první do cíle a ještì stihli pøevrhnout posádku holek. A do veèerky jsme mìli volno a po veèerce jsme šli všichni spát. Dobrou noc.

24

29

Hned po snídani se vydala Lvíèata s Liškami do lesa, kde hledali lék pro nemocného lva. S ohledem na úspìšný dendrologický prùzkum pøedchozí dne, jim nedìlalo ádné problémy

Lvíčata – Kačka Novotná, Míša Vlková

Rozhodli jsme se, e i dnešní den zahájíme výletem. Tentokrát jsme se vydali do nedalekého lesa u Kopanin. Tam jsme si zahráli nìkolik her na schovávanou, ale také jednu velmi zajímavou hru s básnièkami. V lese byly rozmístìny kartièky s rùznými pirátskými verši, které jsme se mìli nauèit a co nejrychleji dobìhnout k Týnì Kubartové a básnièky ji øíci. Všichni jsme se moc snaili, ale asi nejlepší pamì prokázaly Dodo Wollmanová a Bety Zemanová. Pozdìji jsme pochopili, co dané verše mìli znamenat. Dohromady to toti byla písnièka naší scénky na Benovy narozeniny. Na zpáteèní cestì do tábora nás èekalo pøekvapení. Kaèka Moravèíková nám pøipravila matematickou hru. To abychom o prázdninách nezaháleli. Naším úkolem bylo sèítat, odèítat, násobit èi dìlit èísla, které jsme po cestì nacházeli a nakonec Kaèce Moravèíkové øíct správný výsledek. I kdy nás hra bavila, bìhali jsme od èísla k èíslu, tak ale ty výsledky! No nic se tentokrát nedìje, jsou pøeci prázdniny. Po obìdì nás èekalo „Bramborové pole“ ne Kaèka Moravèíková s Týnou Kubartovou pro nás pøipraví další zábavnou hru. Kdy si pro nás pøišli a øekli nám, e se máme obléknout na loï, vyfasovat pádlo a zároveò si zavázat oèi, vydìsily jsme se. Se zavázanýma oèima nás naloili na loï a vypluli jsme. Na rybníce jsme se všelijak toèili a my jsme se zaèali bát, kam nás to vezou. Pøistáli jsme nìkde u bøehu, opatrnì vystoupili z lodi a pak u nás èekalo dobrodruství, které provìøilo náš hmat. Kadý šel tak, e se pøidroval lana, v pøípadì, e narazil na kolíèek s ponokou, tak do ni sáhl, aby zjistil, co ponoka ukrývá. Byly to rùzné pøedmìty. Kdy jsme došli nakonec, tak jsme mìli napsat nebo øíci Kaèce Moravèíkové a Týnì Kubartové, jaké pøedmìty v ponokách byly. Všichni jsme se potili, abychom si vybavili, co nejvíce pøedmìtù, ale Gigi Franková a Lucka Štefcová si zapamatovali úplnì všechny. Naplnili jsme si bøíška na veèeøi, abychom mohli vyrazit do lesa hledat trpaslíky a Snìhurku a shánìt jejich podpisy. U se šeøilo a my pobíhali po lese a plnili rùzné úkoly za podpis jednotlivých trpaslíkù. Kdy jsme jich nasbírali sedm, od kadého trpaslíka jeden, mohli jsme vyrazit za Snìhurkou, od které jsme potøebovali podpis, abychom mohli za jeibabou. Bylo to zábavné, a na to, e obèas jsme nìkteré trpaslíky nemohli najít, nebo nám usnuli pøímo pøed oèima. Setmìlo se a my museli opustit trpaslíky a rychlé zalézt do spacákù, abychom nabrali dostatek sil na zítøejší závìreèné hledání klíèù k pokladu.

Chobotnice

oèích šátky, abychom nevidìli, ètvrtá etapa byla balancování se šavlí na ruce. Šavle nebyla samozøejmì opravdická, ale byl to jen klacek, ale stejnì to bylo dost nároèné, jeden z nejlepších byl Milánek Vìrteláø.

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Dopoledne jsme trávili hrami mimo tábor, protoe nás pøijela navštívit hygienièka, tak aby si mohla v klidu prohlídnout náš tábor. Odpoledne byla etapa, první úkol byl odhadování váhy kamenù, délky klackù a mnoství vody. Druhá etapa byla pøenášení vìcí z mola do lodi, co bylo provizornì udìlané na námìstí, protoe nebylo zrovna pøívìtivé poèasí, a na hrátky z vodou to vùbec nebylo. Tøetí etapa bylo pøecházení lávky do lodì za velké mlhy, s pomocí navigátora, všichni jsme mìli na

Sojky – Anna Laura John

Øešení hádanek ze 4. èervence: 1. Otevøete lednièku; dejte dovnitø slona; zavøete lednièku 2. Otevøete lednièku; vyndejte slona; dejte dovnitø zebru; zavøete lednièku 3. Nepøijde zebra. Je v lednièce. 4. Normálnì pøeplave. Všichni aligátoøi jsou pøece na lví svatbì.

Dopoledne jsme provádìli prùzkum dendrologického stavu rostlinstva v okolí, trénovali plíení, abychom nevyplašili lva a ještì si stihli zahrát Škatulata Batulata. Odpoledne nás piráty èekala zkouška v mìøení a váení. Ale ovšem bez metru a váhy. Museli jsme odhadnout, kolik váí 1 litr vody, pùl kila kamene, 3 m klacku a to všechno pøinést za 30 minut k odborné analýze. Z Honzíka Picky se vyklubal výborný fyzik, jistì v budoucnu vynalezne nìjaký pøístroj, který usnadní pirátùm loupení. Poté jsme trénovali pøenášení nákladu z lodì na loï, kde lvíèata s pøehledem porazila chobotnice levou zadní tlapou. Mnohem tìší byl ovšem pøechod po prknì v mlze, a tak vìtšina lvíèat byla serána krokodýly, poté co popadala pøes palubu do moøe. Po veèeøi jsme si kvùli ošklivému poèasí hráli na malíøe a vytváøeli mistrovská díla v zadní místnosti s Liškami.

Lvíčata – Kačka Novotná, Míša Vlková

nástupu jsme dostali opìt pár kouskù mapy, které sbíráme ji od zaèátku tábora, abychom vìdìli, kde máme hledat klíèe od ji zmiòovaného pokladu. U jich máme hodnì. Potom jsme si zabalili batùky a vydali se na výlet do Lukavce. Zastavili jsme se na poštì, v obchodì a nakonec prošli parkem a na prolejzaèky. Byli jsme jak v ráji a vùbec nám nevadilo, e je vše vlhké a špinavé. Naše instruktorky byly také velmi spokojené, koupili si dortíky a spokojenì je papkali. Hru o nejšpinavìjší zadek vyhrála Lùca Štefcová, na druhém místì skonèila Kiki Švancarová a pak Dodo Wollmanová s Dominikem Œtemberk. Odpoledne na palubì lodi probíhali rùzné soutìe a utkání pirátù. Tak jsme nakládali loï, balancovali s meèem, co nám moc hezky pøedvedli Jonáš Hecht s Honzou Mládkem. Pak jsme taky chodili poslepu po lodní lávce. Protoe jsme toho mìli my Chobotnice ještì málo, tak jsme si šli zahrát ještì jednu zajímavou hru – Štafetu se slovy, která spoèívala v tom, e Týna Kubartová prvnímu ze štafety vyslala nìjakou vtipnou básnièku, kterou se musel nauèit a poté ji nauèit dalšího a ten zase dalšího a a poslední dobìhl zpìt k Týnì Kubartové a tam se snail ji co nejpøesnìji pøednést. Plni básnièek a záitkù jsme usnuli utahaní jako … no prostì jako Chobotnièky.

28

25

Ráno po probuzení byl v táboøe neobvyklý zmatek a ruch. Copak se to dìje? Za chvíli se dozvídáme o pokladu draka Šmaka, který je blízko našeho tábora ukryt. Lvíèata a Chobotnice

Lvíčata – Kačka Novotná, Míša Vlková

Hned jak jsme ráno vyskoèili z postelí, tak se kadý bìel, rychle podívat do jaké skupinky hledaèù pokladù byl zaøazen – tedy kromì nás Chobotnic a Lvíèat. My jsme zùstali rozdìleni tak, jako po celý tábor na Chobotnièky a Lvíèata. Šli jsme hledat poklad draka Šmaka. Letos poprvé jsme si ho my menší hledali bez toho, aby nám dìti z vìtších oddílù radily kudy kam máme jít. Hledali jsme si ho sami. Bylo to mnohem lepší, sami jsme si luštili šifry a nikdo nám do toho nemohl mluvit. Brzo ráno jsme obdreli šifrovanou zprávu od draka Šmaka, e objevil poklad, a protoe jsme mu sympatiètí, tak nám pomùe ho najít. Drak, ale stále neletìl, tak jsme se ho snaili pøilákat. Postavili jsme s Lvíèaty ze šišek jeho obrovskou podobiznu a èekali. Draka to zøejmì pøilákalo a tak nám u našich majákù zanechal první stopu. Tìsnì pøed obìdem jsme se tedy vydali na cestu. Trošku nám po cestì pršelo, ale urèitì to stálo za to, protoe drak Šmak se nám odmìnil slaïouèkým a èokoládovým pokladem, který samozøejmì všem chutnal, ale hlavnì pøekrásnými keramickými medailonky s jeho portrétem. My Chobotnice jsme byly v luštìní šifer lepší ne Lvíèata hlavnì zásluhou Lucky Štefcové, Bety Zemanové, Gigi Franková, Dodo Wollmanové a Kiki Švancarová a rychlejší v hledání stop díky bystrému zraku Honzi Peka, Zdendy Felcmana, Vildy Dvoøáka, Dana Dvoøáka a Dominika Štemberka. Kdy jsme se úplnì mokrý a utahaný dostali do tábora. Èekala u na nás veèeøe, kterou jsme všichni okamitì zhltli a pak ještì následovala sladká teèka v podobì lívaneèkù s cukrem a skoøicí, po kterých se všichni jenom oblizovali. Potom jsme se kvùli dešti museli schovat do úschovny, kde Mikuláš Burgr a Petr Èepice Kulich hráli na kytary a my jsme zpívali a tancovali. Nejlepším taneèníkem veèera se jednoznaènì stal Dominik. Kdy u bylo po všem, tak jsme si šli vyèistit zoubky a zalezli si do spacákù a po nároèném dni všichni usnuli.

Chobotnice

Kdy se toto dokonèilo, dala se muská èást vychovatelù, závod proti enské èásti. Zaèátek byl napínavý a síly vyrovnané. V pùli trati došlo ke sráce, kdy pánové celou sráku kormidlovali a v klidu dojeli do cíle. Dámská polovina vedoucích mìla práce pak u i s pádlováním. Mezi tím ještì ale padali vysoké sázky, kdo vyhraje, nebo závod byl ze zaèátku hodnì vyrovnaný. Kdy se zbytek blíil k cíli, strhla se velká vodní bitva, pøi které nezùstal nikdo suchý.

ŽELIVÁČEK '07

ŽELIVÁČEK '07

Dnes ráno jsme se probudili všichni zimou. Po probuzení jsme všichni vykonali svoji kadodenní hygienu. Dopoledne jsme hrály s Medvìdama, Vlkama a my samozøejmì hry. Nejdøíve jsme hrály vlajku a Maršála a Špióna. Potom jsme zkoušeli, jaké by z nás byly molekuly. Následnì jsme se zamotali jako štrúdl a jak známo, to nejlepší ze štrúdlu je ve støedu a jí se jako první. A tak jsme lidièky ze støedu vyndávali ven horem pøes naše hlavy. Pak jsme utvoøili pás a pøesouvali jsem se z jednoho konce na druhý po rukách, pøièem onen pøesouvaný leel na našich rukách. Pak silnìjší holky a kluci vytvoøili dvojstup a z vyššího místa jsme jim padali do náruèe, nìkteøí i létali.

Lišky – Lenka Němcová (Sputnik)

Dnes byl na programu poklad Draka Šmaka, já jsem byla ve skupince s Honzou Mládkem a ještì jednou sojkou Luckou Vavruškovou. Poklad se nebìhá po oddílech, ale jsou tam smíšené skupinky, malý tentokrát mìli svùj vlastní poklad. Dohromady bylo sedm drustev, kadoroènì vdy na zaèátku chytáme morseovku, která nás pošle k první šiføe, bohuel ta morseovka nám vyluštit vùbec nešla. Z tábora se vycházelo v poøadí, Vojtova skupinka, Jonášova skupinka, Monièina skupinka, Míšina a Terèina skupinka. Poklad byl nároèný, ale i pøesto nás moc bavil, prohlídli jsme si okolí tábora, které jsme ještì moc neznali. Na konci u lanovky u Køešína nás èekal Ondøej s azimutem, díky kterému jsme se dostali a k vytouenému pokladu, nìjakým sladkostem a pøívìšku s Drakem Šmakem. Bohuel zaèlo lít ke konci jak z konve tak jsme rychle, rychle pospíchali do tábora, tam jsme dostali výbornou èínu, zalehli do spacáku a usnuli v tu ráno, jako kdy nás do vody hodí. Dobrou noc….

Sojky – Anna Franková

museli ovšem draka nejdøíve pøivolat. A tak z šišek sloili na louce jeho znak, aby ho z výšky snadno uvidìl a pøistál. Zabralo to. Sotva jsme se stihli nasvaèit a u bìíme k pobøeí, kde nám drak zanechal první zašifrovaný vzkaz. Máme pokraèovat po cestì a do nedaleké osady Kopaniny. Postupnì po zašifrovaných stopách se blííme k pokladu. Tìsnì pøed cílem se ovšem strhla bouøe a prudký liják. Ovšem poklad byl u cítit a pirátské srdce nás táhlo dál i pøes riziko zmoklých koíškù. Poklad jsme si spravedlivì rozdìlili a vyrazili nazpátek do tábora údajnì kratší cestou. V polovinì cesty jsme ovšem zùstali stát a nevìøícnì koukat. Rozvodnìný potok a v dohledu ádný most. Lvíèata hned navrhovala, e se podkopeme. Nakonec jsme zvolili cestu vzduchem, a tak se kadý snail øeku pøeskoèit. Všichni se snaili o svùj nejvìtší skok v historii pirátstva. Bohuel pár lvíèkù si smáèelo své tlapièky a nìkteøí i celý koich. Naštìstí pro nás pøijeli motorovým èlunem a my se za chvilku mohli usušit a pøevléknout do suchého. Zatímco se naše mokré chlupy sušily, zazpívali jsme si na dobrou noc pár oblíbených písnièek jako Utopený pirát, Mokrá pøíšera èi Pøeskoète tu strouhu.

26

27

Dnes byl budíèek a v 8 hodin. Po vèerejším pokladu draka Šmaka, byli všichni ještì trochu unavení a ošklivé poèasí nám na dobré náladì také nepøidalo. Vše se, ale zmìnilo troubnutím snídanì. Byl toti rohlík s nutelou a všichni okamitì propadli èokoládovému šílenství. U nás malých dìtí to je zcela normální, ale vidìt Ivánka Hermelù, jak obíhá všechny stoly, zda ještì nemají trochu èokolády, bylo ponìkud zvláštní. Na

Chobotnice

Dnes jsme mìli hledat poklad draka Šmaka. Po snídani, ke které bylo peèivo s máslem a marmeládou, si všichni sbalili vìci a rozdìlili se do skupinek, které vedli: Jonáš, Vojta, Mikuláš, Honza Mládek, Terka, Monèa Týf. a Jindra. První šifra byla pískána morseovkou, kterou první vyluštila Vojtova skupinka. Jako poslední sice morseovku vyluštila Honzova skupinka, ale probojovala se postupem a na 5. místo. Vota mìl velmi kvalitní skupinu. Tak jako jeho první skupinka vyrazila, tak také našla poklad. Vojtovì a Jonášovì skupince se také podaøilo dojít do tábora pøed pøíchodem velikého deštì. Ostatních 6 skupin se pomalu setkalo na konci u pokladu a postupnì se vydali do tábora. Na neštìstí však pøed zadním lesem chytil zbývající skupiny poøádný slejvák a témìø všichni byli úplnì mokøí. Mokré vìci jsme si dali usušit do mlíkárny a vybalili si vše mokré. Vìtšina z nás po namáhavém, ale zato napínavém pokladu usnula, kromì tìch kteøí byli na namáhavé pochody zvyklí. K veèeøi se všichni sešli v úschovnì, kde jsem si snìdli veèeøi a a do veèerky zpívali. Po veèeøi jako kadý den, jak to tak bývá a všichni u to znají, se šla vykonat hygienu a nic jiného ne spát.

Vlci – David Štefec

Koneènì jsme šli na obìd, ale u krmelce jsme se museli zastavit. Koneènì jsme vyrazili. K obìdu byla kaše s kapustovýma karbanátkama. Nìkomu to chutnalo, jiní si stìovali, pøeít se to dalo. A po obìdì bylo co? No pøece náš oblíbený polední klid, kde si všichni koneènì odpoèinuli. Po klidu jsme museli odhadovat pùl hodiny, pùl litru vody a pùl kilogramu kamenù a ještì 3 metrový klacek. Po tom všem jsme pøesouvali z jednoho mola na druhý molo vìci. Další hra byla se zavázanýma oèima. Kaèka Koláøová nás navádìla na palubu. To bychom nebyly my, abychom nevyhrály. Na nástupu jsme mìli menší divadlo. Soutìili jsme v balancování s klackem. Stáhli jsme vlajku, udìlali hygienu. A dobrou noc, sladké sny a nerušte prosím.

ŽELIVÁČEK '07