etSLO
4.
ROCNfK I
•
• . 7 . BA.EZNA
1946
•
3 KO S
>
Čtrnáctideník
pro
ne-jOleD l í
č i e.
ft
á
f:=!]
JIRKA SI HRAJE Ivan Snížek
,
Y l ak
>
•
, •
Kuželky
Rychlík houká, hučí, hvízdá,
T áto, já se koule nelek,
to je, pane, jiná jízda,
hodil jsem jí do kuželek,
ale ten můj vlak
ale kuželky se lekly,
leze jako rak.
hned se všechny ro.utekly.
ZV!ŘATKA
A VOJAC I
Podle ná7'odní pohádky
Když Němci utíkali z Čech, hnal je taky Jenda Jircův. A už je hnal třetí den, na chalupu zapomněl, i na zvířátka v ní. Zvířátka měla hlad i pustila se do světa, aby si živobytÍ hledala. Jde pejsek s kočičkou, kozel • beránkem a husa s kohoutkem. Sli a šli a večer se octli v černém lese, z něhož-nevěděli kudy kam. A k tomu se ještě. spustil liják - a lilo a hlo. Na štěstí uviděli nedaleko chaloupku a schovali se v ní. Kozel pravíl: "Já rád ohryzávám klásky," a uhostil se do stodoly. Beránek řekl: "Já miluji chlá' dek," a zůstal v síni. Kočička povídala: "Já ráda mL<ám," a sedla si v ku, chyni na ohniště, pejsek zas, ž-e rád kostí okusuje, lehl si ve světnici pod stůl. Kohoutek byl zvyklý sedět vysoko, sedl si na bidlo u kamen, a husa, která si ráda vybírala smetí. zůstala na dvoře. Tak bylo zvířátkům dobře a zdálo se, ž.e už už budou spát. Ale lesem táhlo deset Němců . Pliž.ili se jako stíny, měli strach z Rusů. Zahazovali pušky a rance a ťapali pod stromy jako zmoklé slepice. Když přišli k chaloupce, kde byla na nocleh naše zvířátka, báli se do ní vejít. I poslali jednoho vojáka na zvědy, co se v chaloupce děje.
\
•
• f
50
,-
•
;
•
Voják se osmělil a vešel do ní. Kd yž vstoupil do síně, beránek jej ?;lčal hlavou v boky tlouci. Němec se lekl a pospíchal do světnice, ale tu kohou· tek ..kokrhal: "Kohrhuhú!" a pes pod stolem štěkal : "Haf, haf, haf!" Voják se obrátil a běžel do kuchyně, ale tu na něho skočila kočka a ruce mu do krve poškrábala. Když se dostal ustrakný voják na dvůr, hnala se ?;l ním husa a štípala jej do nohou. Němec nevěda, .kam se podit, bě· žel ke stodole, ale tam ho nabral na rohy kozel a mrštil jím o zem, až mu kosti praštěly, Když se Němec trochu vzpamatoval, v?;ll nohy na ramena, přiběhl k ostatním a vypravoval jim: "Kamarádi," volal, "do nejdelší smrti mě tam nedostanete! Chalupa je plná R usů. Když jsem přišel do síně, tloukl mne jeden Rus palicí. Druhý křičel ve světnici na ostatní: "Bij, soudruhu, bij, soudruhu!" A jiný přiclivaloval : "Da, da, da!" Utíkám do kuchyně a tam mi jiný ruce bodlem do krve rozedřel. A ten na dvoře, co opravoval VŮZ, mě kleštěmi v nohy štípal, a ve stodole jeden zrovna koníkovi se. no předhazoval, a jak mě viděl, po padl mne na vidle a mrštil mnou o zem, až mne omráčil. Sotva jsem se vzpa matoval, běžel jsem k vám, abych vám tu zlou novinu oznámil. - Němci se ulekli. Zanechali chaloupku chaloupku a utíkali v dešti z lesa, utíkali, utíkali, a ul. se víckrát v če· chách neobjeví.
, •
,
KovAŘ
ŘIKADLO
Ant. Jarol
Národní
Kovář
ková koníčky, kovy, kovy, kovy, že prý nol,ky oková taky Horu.íčkovi . Jednu nol,ku okoval, druhou bude kovat, protože by nastydla, musíme ji schovat -
kovy, kovy, kovičky, pod peřinku schovat.
Páv sedí pod dubem s pěkným bílým holubem: holubičko,
snes vajíčko! až já půjdu na kopeček, koupím ti tam cúnrnileček: na cimhálek: tydli, týdli! na housličky: fidli, fidli! a na basu: rum - dZ\ltn! a na bubny: dum - bum! 51
KRESLENl František Listopad Barvičky
mám v barvách duhy.
Dřív polámu všecky tuhy,
nežli
vůbec
namaluji jak si jaro představuji.
I
.. Pampeli.šku jako house.
V žluté
JAK SI HRAJI VALAŠSK
~ D~TI
barvě
nepletu se.
NA VLKA
Josef Strnade!
Na mezi u Pavliskoyy chalupy poskakují tři děvčata. k nám, děvčata," volají na ně chlapci. A Juhanka Tomíčková, Verunka Pav1isková a ŽOfína Z Jalovčí při-
, ,Pojďte hěhly.
"Budem si hrát na vlka a na ovce, anor' ..Ano," souhlasí všichni. Jan Katlů, největší Z chlapců-ogarů, je vlkem, ostatru Jsou ovcemI. Vlk· Jan se postaví na jednu stranu a ovce stojí pohromadě opodál proti němu . Vlk volá: "Ovečky, ovečky, pojďte domů."
•
,
"NepfIjdem. " "Pro koho?" ptá se vlk. ,,Pro vlka." · lk 7" " KdeJev. "V lese. černé ovečky nese:· 1\ sotva ovečky takto vlkovi odpoví, rozběhne se proti nim s rozpřaženýma rukama a snaií se některou Z Oyeček, které také utíkají proti němu a hledí mu při tom uklouznout, chytit. Jan chytil najednou dvě ovečky. Juhanku Tomíčkovou a Janka VašutfI. Museli s ním na jeho stranu a od této chvíle byli též vlky. Volali společně "Ovečky, ovečky, pojďte domfI," a po poslední odpovědi oveček běželi s Janem zbyléovečky chytat. Tak zajatých ovcí přibý valQ, z ovcí se stávali vlci a hra se opakovala tak dlouho, až zbyla na druhé straně jediná ovce, Verunka Pavlisková. 1\ ta teď podle pravidel hry byla vlkem a hra se začala znovu. Prve se sice uměla vlku vždy mrštně vyhnout, ale teď, chuděrka, nemohla dlouho sama žádnou ovci polapit. Třikrát lákala ovečky "pojďte domfI," ale vždycky nakonec Zll.
•
•
53
JABLKO Jifí Hejny
Babička přivezla červeňoučké jako
Jarmilce jablka. Tatínek vzal to nejhezčí, takové vaše tváře, děti, když se vrátíte s klouzačky •
a rozkrojil je . .. "Aach, to voní!" vzdychla si Jarmilka. "A jestlipak víš, co v n'ěm tak voní 7 " ptá se tatínek.
"Nevím,"
\
"Voní v něm celá zahrada." "Zahrada ?" "Zahrada, Jarmilko. T o je tak: nejdříve je jablko růŽOvým poupát. kem. Poupě se rozvije a vdechuje do sebe všechny ty vůně, co kolem něho roznáší vánek. Vůně trávy a bílých jeteličků, vůně včel, vůně slunce a deštíků. A když už se nadýchá té vůně tolik, že ji nemůže v plátkách ani unést, shodí je, a zbude z něho malá kulička. Ta roste, roste, až vy' roste v jablíčko. Zahrada už dávno nevoní. T ráva i s jeteličky je požata, včelky se drží jen kolem úlů . Přijde sadař a jablko utrhne. Schová je do sena, aby se uleželo a pěkně změklo. A v tom jablíčku pro nás schovala zahrada ty nejkrásnější vůně, aby nám chutnalo. Vidíš, k tomu bylo tře· ba slunce a deště, trávy a včeliček. A sadaře a babičky. A také tóho vlaku. který nám babičku přivezl.
o
JAK SE JEDl JABLKA
v;aše Jiřina je hloupá, jablka a hrušky loupá,
jen se zeptej naší mámy. a když máme prázdnou misku,
my je jíme se slupkami,
pustíme se do
ohryzků.
H.
Ř1KADLA Jiň
•
Ježek'
Řekni, řekni, řekl táta, řeka plyne, řeka chvátá, Řekni, řekni řeřicha, řeka plyne do ticha. Řekni, řekni, Řehoři : řekou plují úhoři .
Snečku, šnečku ,išatý,
širák máš až na paty. Souráš se tu mezi ploty, švec ti ušil špatné boty. Selma švícko Ul t0 může, šil je asi z líné kůže .
•
NA HŘISTI
•
Mane Vašáková-
Na sokolském sletišti v Kladně je stále mnoho děti. Chodí tam Miruška, Janička a Věruška se svými maminkami. Hrají si v písku, válejí se po trávníku a jezdí na koloběžce. Některé vo'; své panenky v kočárku, jiné opatrují své medvídky, které dostaly loni o Stoorém večeru.
Na druhé straně je jízdárna . T am se učí chlapci i děvčata jezdit na koni. Věra i Janička jezdí také. Vysoký, koně. Přiváže je Ul nohy k sedlu, vezme opratě
Miruška,
'
silný muž je posadí a koně klušou s nimi
na kolem dokola. Děti se nemohou té jízdy nasytit. Jezdily by třeba do samého ve· čera. Za čtvrt hodiny musí však dolů. Jiné děti nasedají a jezdí zase ony. Na trávníku je také veselo. Děti tu válejí s kopečka sudy, dělají stojky a hrají "kolo mlýnské". Smích a výskot doprovází všechny jejich hry.
•
55
PALEČEK
A JEHO KAMARADI F-rantišek ~Hrubín
Mámo, usmai kobliž.ky.
- Až mi dojdeš na šišky, nemám už čím topit, synkú, dělej něco
pro maminku.
V lese - bum, bum, bum,
šiška jako dům, za ní drubá, P9tom ,
třetí
í
s vysokého smrku letí.
!
/
Paleček
je dávno v lese,
sám však šišku neunese.
Jde okolo školáček, jménem
Ukazováček.
Okoukne ji, pak se sehne, ale šiškou ani nehne. •
Zavoláme Prostředníčka: Prostředníčku, Chlapečkovi
pomoz nám!
zrudla
lička:
Nadarmo se namáhám. Zavoláme 58
•
Prsteníčka:
Prsteníčku,
tak co ty?
ChlapečkoVl
zrudla
učka :
šiška dělá drahoty. Zavoláme na
Maučka :
•
Pojď, Maučku,
•
Mauček
pomoz nám!
je chytrá hlava,
kamarádům
rady dává:
T y jdi sem a ty jdi tam, čekejte,
až zavolárn.
T ak ted'l Hej rupl Už ji nesem . •
I
Vracejí se domů lesem -
I
máma jim dá za šišku
,
•
.,
•
·.
plnou mísu
kobližků.
o ZLAT ÝC H ' jABLI O KACH (FTancouzská lidová pohádka)
,
Byl Jeden král a ten měl jabloňku, která dávala zlata jablíčka, ale vždycky v noci se ta zlatá jablíčka králi ztratila a nikdo nemohl zloděje chytit. I poručil král, aby po všech vesnicích jeho jménem rozhlásili: "Ten kdo chytí zloděje, dostane pytel pene.." V jedné vesnicí v kov~rně bydleli tři bratři. Jak tu zprávu uslyšeli, povídá nejstarší: "Já toho zloděje chytím, dostanu pytel peněz a budeme se mít do smrti dobře." Sebral se a šel ke králi. Na cestě potkala ho babička. "Kampak jdeš, synáčku?" ptala se ho. "Někam ," odsekl jí .ynek: "a pročpak se ptáte?" ,.1 chtěla jsem ti něco poradit," pravila babička. \ "Však já si poradím sám," odpověděl kovářský chasník a šel dále. Když přišel ke králi, poručil si. aby mu dali jíst a pít. A když se dobře najedl a napil a večer se již přiblížil, šel hlídat na zahradu. Chodí, chodí, a nikde nevidí živé dušič ky K r.\.nu už ho nohy tak bolely, že si sedl pod jabloň . Ale sotva si sedl, už usnul a spal až do rána. Ráno ktál přišel, kouká, kouká, zlaté jablíčko chybělo. I poslal milého syn-
ka
domů .
Mladší bratr povídá: "Teď půjdu já hlídat králova jablíčka. Budu chytřejší, zloděje chytím, dostanu pytel zlata a budeme se pak mít dobře až do smrti." Hned se vydal na cestu. Potkal také chudou habičku jako jeho bratr před ním a také ji odbyl. Přišel ke králi, dobře se najedl a napil, a večer hlídal na zahradě. Hlídá, hlídá. všude ticho, ani lístek se na stromě nepohnul. K ránu už ho od samého chození bolely nohy, sedl si pod strom, aby si odpočinul, ale hned usnul a spal až do bílého dne. Ráno král přišel, kouká se, kouká, zlaté jablíčko bylo pryč. Král se rozzlobil a hlídače vyhnal. Nejmladší bratr řekl: "Počkejte, uvidíte, že já zloděje dostanu!" A hned se vydal na cestu ke králi do města. Potká babičku a pozdraví ji, jak se sluší a patří. . ,.Dobrý den, babičko," povídá . .,1 dejž to Pán Bůh, synáčku," odpověděla babička a hned se ptá: "K ampak J'des7. ' 58
•
•
•
-'
Chlapec jí všecko pověděl , a babička mu poradila, co a jak má udělat, aby .Iodějé královských jablíček chytil. Kdy! přišel ke králi, nejedl, nepil, ale poručil si, aby mu přive41i žebřiňák trní a bodláčí. A když mu to přivezli, obloí.il jabloňku trním až do vršku, večer si sedl na silnou větev a v4a1 do ruky hrnec studené vody. Sedí, sedí, dlouho níc. Už se mu oči 4avíraly, honem se umyl studenou vodou a byl 4a5e svěží. K ránu slyší najednou: Frrrr, frrrr! Podívá se a vidí, jak kolem jabloňky poletuje ptáček ohníváček. Ale pro tnú nemohl k í.ádnému jablíčku. Synek jedné straně tnú trochu odhrnul a dělal, jako by spal. Ptáček chtěl dérou k jablíčku, ale milý synek lap ho! a už. ho držel. "Už tě - mám, ry .lodějíČku'" povídá mu. "Vidíš, mohl bych tě 4amáčknout, ale že jsi tak maličký, pustím tě Záse na svobodu. Ale to ti povídám: ar tě tady ul. neuvidím!" Otevřel ruku, ptáček odletěl, jen dvě datá pírka nechal mu na dlani. Ráno je synek ukhal králi. Potom se už zlatá jablíčka ne.trácela. Synek dostal od krále slíbený pytel peně., vesele se vrátil domů, rozdělil se s bratry o své bohatství a od té doby žijí bratři šrastnia spokojeniaí.dodneška, jestli ovšem
na
n~emřeli.
Přeložil Rudolf Lužik
59
~
.
C O Ř l KALA ZvlŘÁ TK A N A N ASEM DVOŘE (Lidové
vypráv ěnky)
I. Slepička snesla vajíčko a hned se chlubili celému dvoru: "Kokokovdák, kokokovdák. snesla jsem vajíčko za paták, hospodyni na koření, hospodáři
na tabák." II.
Housata se batohla po trávníku a štěbetala: ,,My jsme malé pa· nenky, my jsme malé panenky'" Staré husy povídaly: "My jsme taky byly, my jsme taky byly'" Kačer uštěpačně po:z;namenal: .,Ale dávno! A le dávno!" ,
III.
Kohout se rozhlížel po dvoře a viděl, jak řady drůbeže řídnou. Zdálo 8e mu to posvícení trochu dlouhé a proto povídá: "Jakpak ty hody budou dlouho trvat?" Kachna hned věděla: "T ýden! T ýden!" A kačer hned přisvědčoval : "Však tak. však tak'"
P RS l Prší, prší na silnice, deštík leští okenice, šumí po skle lehýnce, myje okna marnmce.
Josef Spilka
Prší na pole i louky, prší pánům na klobouky, klukům z.moknou čepice, selkám zmoknou slepice.
t:a
•
Prší, prší na chalupy, psům na návsi změknou chlupy, kočkám moknou kožíšky, lískám moknou oříšky. Moknou hřiby, moknou lišky. mokne jehličí a šišky, mokne vrbovka i vřes,
napije se celý les. Na celý svět prší zkrátka' Neprší jen na kuřátka, protože se, rozmilá, kvočně v peří ukryla.
/
fU
\
MYŠKA
\
Loparská pohadka
Kdysi žila myška. Na břehu, kde myška í.ila, lovili mužici ryby. Mužici obědvali a nechali tam kůrku chleba. Myška přiběhla, chytila kůrku a strčila Ji do vody. Sama si sedla na tu kůrku jako na loď a plula po Jezeře. Po břehu běží · zajíc. ,,Myško, myško, krátká nožko, vezmi mne s sebou!" A myška ho vzala. A tak v člunu pluli dva. Tu běží liška a křičí : ,,Myško, myško, krátká nožko, vezmi mne s sebou'" Myška vzala i lišku, a dál už pluli tři. Plují, plUjí - a tu kráčí po břehu medvěd. Jak uviděl myšku, sedl si na zadní tlapy. Čí člun to pluje po moři? Medvěd vidí. že je to člun myščin . Rozkřikl se: "Myško, myško, krátká nožko, vezmi s sebou i mne'"
•
"Nu, dobrá, vezmu tě." A vzala. Zase pluli dál. Plují po jezeře a po břehu kráčí vlk. Čí je to lodička. co pluje po moři? A ke komu to pIll je? Vlk vidí, že je to lOĎ myščina .
"Myško, myško, krátká nožko, vezmi s sebou i mne." Poněvadž myška vzala s sebou jiné, vzala i vlka. A pluli dál. Plují, plují, a najednou liška promluvila: "Sedíme, sedíme, a toho nejhoršího společně sníme'" Popadli medvěda a snědli ho. Potom pluli dál. Plují, plUjí a liška tase říká: "Sedíme, sedíme a toho nejhoršího společně sníme'" Vlk se zaradoval: "Do koho se teď pustíme?" A lls"ka odpovídá: , "Do vlka s dlouhým ocasem'" Snědli vlka a pluli dál. Pluli, pluli a liška povídá: "Sedíme, sedíme a toho nejhoršího společně sníme." Popadli zajíce a snědli ho. Nakonec zůstaly UŽ jen myška a liška. Liška povídá: "A kdo je teď na řadě?" Myška přistala u břehu. Myška i liška vystoupily na břeh. Liška běžela po svých a myška zůstala u své loďky. Seděla u loďky tak dlouho, dokud z ní byla aspoň odrobinka. A když se loďka rozpadla, zalezla myška do své díry. A je konec pohádky. PfelotH pm Denk
• I
.'
PISEŇ
NEZNAMtlHO PTACKA Jan
Hostdň
Svítili broučkové, svítili, svítili, tiplíka chytili •
o y, "
~
o v"
na rllZ.1, na
1UZ,1 .
Měl tečku
s dvojtečkou
a
tečku
na
s
Tiplíky. tiplíky, tiplíky, tiplíky broučkové chytili, svatojánský! A byl tam keříček
dvojtečkou
a v tom mám z
UZl. kůži • na k''''
peříček
hnízdo panský'
Vy to víte, pane Víte? Nevíte? Nevíte? že jsem ptáček šibraváček? Koupím máček za sto kaček, slevíte, slevíte? Neslevíte? Slevíte?
,
HADANKY
,
Jede sedlák do lesa, voj má z lesa; a když jede z lesa, va; má do lesa.
Korunu na hlavě, andělský šat, zlodějský krok, ďábelský křik.
(jJlaJ D'f.DJ.1.SJ Je soudeček bez obrouček , je v něm dvojí víno ,
a plece se nesmíchá. ("j~a t\ )
Toto
•
•
či.lo
Ilu str oval Josef Novik
Vydávají nakladalelstvi Práce a Svu teské mládcie (nakladatelství Mladá fronla ). Nakla· dal el: Práce. Vychá2i ttmáctidennl!, přa:l.platn~ na 10 čísel Kčs 30'- vtctně pmtovného. účet Poll. spořit elny 620 x6.ltldl: Franlikk Hrubln . Dr. Milol Holas, Dr. Bře tislav Mencák. Odpovědný redaktor: Frantik k Hrubín. R e dak ce a Administrac e: Praha II., Václav_ ské mim. 15, tel. 393-51-59. O povoleni novinOvých :mámek zatádáno. Dohlédacf po!t. ó.~aél Praha 25. Tiskne Melaptrich a. 5. v Prue.
J
KOUSKY MLÁDENCE FERDY MRAVENCE OndŤej
Sekora
I-~~M-~ ,-------,==--....,----,
Tyčinky
si muška malá na ospalce Ferdu vzala.
Ferda však má dobré oči, hlavu jen tak trochu stočí,
Vousáč Z něho
stal se rázem, muška všechno pouští na zem . •
Trbá je a
dolů
háže,
Ferdovi se neukáže.
A
teď
velkou pomstu chystá, dostaneš to. buď si jistá!
A
teď pláče,
bé, bé, bé, strašidlo mě sežere!
