Jiøí Karásek ze Lvovic: MIMO ŽIVOT

Jiøí Karásek ze Lvovic:

MIMO ŽIVOT

I. U okna stoje hledìl do ulice, otøásající se a dunivé pod rachotem kol projíždìjících tudy tìžkých povozù, zamyšlen nad hloubkou, z níž mìl jen smíšený dojem neurèitého hlomozícího prostoru, a stížen smutkem, tou sladce muèivou náladou vzbuzovanou pøi vzpomínce na blízké mrtvé, ty, jejichž èiny, pøíliš svìží ještì, aby byly již zapomenuty, mísí se v mysli s pøedstavou mrtvosti, s obrazem tìla ztuhlého, a které má zaèíti puchøeti a hníti. Pøepadávala jej tato melancholie, znechucení všeho, tíha ze života, ode dnù, co pohøbili malou Nellu, vždy èastìji a èastìji. Nemohl ani pomysliti na práci, veliký román, který rozdìlal pøed jejím onemocnìním, a který opustil, aby trávil dny u lože dítìte doufaje, že se uzdraví, a pøec se o její život vždy víc a více strachuje. A teï byla mrtva... dlouho mrtva... Venku køièeli vrabci, vyrážejíce ze sebe pronikavé kvily, a tìžcí, hmotní holubi rozrážejíce s plácavým tøepotem køídel studenost ranního vzduchu, kde poslední záchvìje mlhy se ještì vìsily na vlhkých pøedmìtech, usedaly na protìjší støechy. Veliká únava stoupala ze všeho toho lomození tam dole. Pøipadalo mu to všecko tak marné, bezúèelné a prázdné, ten horeèný zimnièný kvap, zmatený a potulný vír, v nìmž se ztrácely podrobnosti, v nìmž všecko mìlo nejistotu vzhledu, neurèitost rozprášené pavuèiny, kde všechno bylo jen mihání a splývání, vynikání a mizení, šíøení se a úžení, nadýmání a smršování, kupení a oddìlování, smìsování a slévání: špína vozkù s hnìdostí koní, šedost dláždìní s modrostí nì-

kolika uniforem, bìlost roztrhané mlhy s navlhèenou èerností železa, oranž nevkusného šátku s pronikavou, význaènou zelení modního klobouku, èerveò novì nalepených plakátù se žlutostí spìchající pošty, a tak jedno v druhé, spjato a spojeno, pochybné a neurèité samo o sobì, barevné v bezbarevném, jasné v tmavém, svìtla v stínech. Odcházel od okna a zase se k nìmu vracel, dívaje se roztržitì na vybarvenou modø nebes. A posléze, skøíživ ruce za zády, v zlomení postavy, vytrval dlouho státi u psacího stolku, co jím lehká zima tøásla, bez myšlenky, v duši šum bez barvy, zrak vboøen v malý obrázek, dar známého malíøe, jemný profil zpola utonulý v modravosti stínu... II. Studené a zcizující prázdno prochvìlo se mu a promítlo duší. Chtìlo se mu jako plakat, jako náhle zakvílet, uèinit prudký posunek, mávnouti rukou, všechno, jen aby protrhl ten zmrtvìlý a ztrouchnivìlý smutek, – ale nemìl k tomu jako odvahy, všechno jej svíralo a otupovalo v olovìnou a trapnou nehybnost... Padalo to v ztemnìlou duši, aniž tomu mohl brániti, byl to pøíliv odpoutaných bolestí vsakující se i do nejzazších záhybùv jeho bytosti jako teskné šero soumraku, kladoucí se v nejjemnìjších smutkových flórech v úžící se okruh krajiny a vtlaèující se vždy víc a více v èernou a vlhkou její hlubinu... Ale pak nìco tak lehkého, radostného, rùžovì živého na okamžik rozhoøelo se v jeho vzpomínce: zapomínaje smrti vidìl svou Nellu, køehkou a štíhlou, podobnou loutce z výkladní skøínì, tisknoucí se k nìmu v okamžicích únavy, hrající si jeho rukou, jež ji dráždila jsouc tak veliká, tak nemotornì veliká vùèi její drobnosti. A cítil, jak ji tiskne, v èilosti lehta-

jících dotykù, vlhkými konci svých prstíkù, jak ji zvlhèuje èasem rtíky, jež mìly na své kùži celou rùžovou rozkoš sotva rozvitých poupat, v kradmých a jako bázlivých polibcích... Žil zase celé kouzlo mladosti, které se k nìmu lísalo, radost a gracii pìti jar, jež z ní dýchala. Vidìl zase tu osùbku, hned èilou a pohyblivou jako vytrousená osamìlá kapka rtuti, se zavlhlým vzrušením oživených oèí, hned zase odmítavì pyšnou a tvrdošijnou a komickou titìrným napodobením vážnosti dospìlých let... A ponoøen v ty jemnì nadýchané, mladé, mìkké sladce rùžové barvy vzpomínky, cítil chvilkové štìstí zapomenutí na otevøenou dosud ránu z nedávné minulosti: nìco vonného, lehkého a zase tak nezkonejšenì, ale pøíjemnì tíživého skládalo se mu na prsou, plnilo celou jeho bytost. Myslil stále a úsilovnì na ty tøi ètyøi detaily zašlého štìstí, na tu laskanou ruku, tu vlhkou barvu oèí, ta rozevøená a chvìjící se malá ústa – a s oèima jako zalitýma vzníceným svìtlem rozvíøených a kmitajících se nesèetných paprskù vysnìného ráje – usmíval se v klidném blahu osamìní, než ho nenadálý náraz vrátil zase studenì šedivé skuteènosti... III. To bylo jednou, asi za mìsíc po jejím pohøbu, kdy našel neurèitý útržek šatu, nejspíše zbytek bledì modré stuhy, jež vroubila její sukni, cár utkvìvší nepozorovanì na høebu v koutì, kde si obyèejnì hrávala. I byl pøepaden hoøkým návalem takové tesknosti a tak silným vìdomím nicoty života, že celý ten den prosedìl v úplné apathii ku všemu, pøed jejím portretem, potlaèuje slzy. Pøipadalo mu vše tak malicherné, co chtìl konati, vùèi faktu, že jí už nebylo. A stále vidìl obraz její tváøe, ale teï v daleko

jiném osvìtlení než døíve; zcela dobøe si uvìdomoval malou èervenou skvrnu nad levým koutkem jejích úst a rýhu, jež se jí utváøela na èele, když se mraèila, a stále vidìl její pohyby, když se nepozorovanì chtìla pøikrásti k otevøené skøíni knih, a její houpavou chùzi, jakoby šla na nìèem jsouc zavìšena, a cítil horkost a vysílenost vyèerpaného jejího masa, když se k nìmu tiskla z potem páchnoucích podušek umírajíc. A teï myšlenka, že je v zemi, v èerném, lepkavém blátì, stisknuta velkými deskami pozlacené rakve a rozpadávajíc se zvolna, zvolna, zatím co on tu den co den sedal ke stolu a stále pomýšlel na zpøíjemòování svého života, vlévala v jeho ochablost rozechvìní bolestnì hlodavého zoufalství. Cítil krutost života, krutost spojitosti mezi jevy jeho, nemilosrdnou hru s kombinováním jich, a výèitka z toho, že žije, zatím co ona, kus jeho vlastní bytosti, setlívá, muèila jej a tlaèila. A lehké mrazení prochvívalo mu celým tìlem, nohy se mu chvìly, ruce se mu chvìly, a hlava jej tížila, a oèi zdìšeny tìmito vzpomínkami hledaly bod, kde by se ukonejšily, a utkvívaly, znepøátelené vším a chladné jako led, na blýštivosti okenních skel, za nimiž se smál oslnivým svitem celý svìt, ve vyjasnìní detailù ostrostí velikého, do bleda støíbrného a studeného ranního slunce... IV. Byl by vydržel toho dne ztráviti celé dopoledne pøed portretem Nelliným, teskný a jako šasten zase tím nepatrným kusem pomalovaného plátna, jež zanechalo jeho dítì po sobì z celého svého života, z celé té tiché, dojímavé a zamlklé své minulosti, kdyby ho nebyla vyrušila ze snìní návštìva jeho sestøence, který k nìmu docházel pøinášeje novinky, co se kde chystá, drobné klepy, drobnou sme pomluv sesbíranou

v týdnu po kavárnách nebo v literárním klubu, jehož byl èlenem. Pøišel dnes vesel, s úsmìvem ve tváøi, prudce se otáèeje kolem strýce, s èímsi bláznivým v pohybech, svìží a šastný, pøinášeje v zamlklost a melancholii mistrovy pracovny dovádivost svých dvaceti ètyø let. V. Byl to hezký hoch, pyšný nemálo na svou urostlou postavu, která dávala tušiti celou sílu svalstva dospívajícího muže. Širokoramenný a hranatý, tváøe drsnì osmahlé s ráznou køivkou profilu, koketoval nedbalým úèesem uhlových vlasù, šlehajících mu vysoké èelo zcela dle libovùle, a mohutností prsou, prsou spíše námoøníka než dandyho z promenády, kteroužto illusi ochotnì podporoval šatì se zpola po námoønicku a ukazuje rád snìdou nahotu svého širokého, opáleného krku. A pøi tom byl veliký, s dlouhýma nohama, jež rád sedì skøižoval, aby dal na odiv krásný tvar lýtka, nebo vìdom si své sliènosti mísil ve své mužství se zálibou koketnost ženy, samolibou a pyšnou, trávì hodinu pøed zrcadlem, než vyšel na ulici, napouštìje šat parfumy a neustále si kroutì sebevìdomì knír pod nosem. Vùèi ženám svého stavu pohrdavý a nevšímavý, miloval dobrodružství se šièkami, s damami buffetu, chansonetkami nebo baletkami, rád jsa, povedl-li se mu malý skandál, o nìmž se pak mluvilo. Literaturu provozoval jako malý sport, èrtaje skizzy po zpùsobu svého zamilovaného autora Guy de Maupassanta, ne zcela špatné, ale pøíliš povrchní, aby ukazovaly celý jeho talent. Jakoby v nìm ani nebylo chuti a touhy dokázati nìco v nejvyšším vypjetí sil pøi pøekonávání pøekážek, nedával si s nièím práce, rád vždy se všeho ihned zbavoval.

VI. Pøíjemné podráždìní zmocnilo se mistra pøi tìchto plných a pøímých výpadech cizího rozmaru. Jakoby mu byl nìkdo do žil nalil vlažnìjší, prudší a èilejší krve, co mìl kolem sebe toto bezstarostné mládí plné nadìjí. Vyplòoval rád prázdno svého žití odlesky cizího štìstí; zapomínal v tom prozáøení své samoty na vše, co vùkol toho jasu, v temnotách, skrèeno a plazivì k zemi pøituleno èíhalo, až bude zase sám... ten pøíšerný smutek, kdy se mu zdálo, že vychází ze svého já a nìkde v ústraní pozoruje jeho osamocenost ode všeho, jeho malomoc... Všechno hned bylo kolem nìho jiné, vzduch byl jiný, stíny se projasòovaly, nìco barevnìjšího a životnìjšího proplálo jeho samotou. Jakoby otevøel okenice starého, zaprášeného sálu a vpustil tam trochu denního svìtla. Po celé délce zapomenuté komnaty, v pavuèinách po mnoho a mnoho let, vrstva k vrstvì skládaných oživne to, jako vzdech z nitra toho, jenž vzpomnìl svého dìtství. VII. A bylo to jako jeho vlastní nalezené mládí, co mìl rád u Emanuela. A hned šel daleko, z této komnaty, z tìsného okolí stìn polepených japonskými, do bronzova hrajícími tapetami – s tìmi bizzarními ptáky, kvìtinami, prohnutými tìly spuštìných opic – z tìsného okolí trochu theatrální nádhery pracovny slavného muže, kde byly skupiny vìncù a stuh z premier èinící dojem skupin, které se upravují v rodinných hrobkách – šel až nìkam na venek, v širé plochy projasnìných a prozáøených krajin, kde žil dlouho, dlouho pøed tímto zmrtvìním, pøed tímto studeným živoøením den ze dne, – a úsmìv se vracel na jeho rty, a oko hledalo mladého muže, jenž mìl tolik jasu z jeho

vlastního mládí a jenž mu pøipomínal i dny jeho literárního débutu, ty bílé a slavné dny, kdy se mu stále snilo o velkých a vysokých cestách, jež v budoucnu nastoupí, až spadnou okovy nevyspìlosti a nezralosti, jež ho tehdy ještì tížily... VIII. A pøece zase cítil, jak veliký je rozdíl mezi jeho mládím a mládím muže, jenž pøišel dnes osvìtlit jeho samotu. Zdálo se mu to mládí pøítomných dnù pøíliš záhy ztravováno, – byl to oheò, krev, výkøik, výbuch, – ale pak hned nastávalo sklesnutí, – beznadìjnost a šedivé, špinavé, studené obzory ráno po noci v rozkoši a požitku ztrávené... Jakoby to mládí pøíliš záhy mu pravilo: Všechno již víme, nic nám není tajno, všechno jsme pronikli, všeho dobyli, všeho se zmocnili, – kde je potrava pro naši zvìdavost? Svìt jim pøíliš záhy sestaral, stal se jim divadelními dekoracemi, jejichž hrubé tvary prohlíželi ne již v klamivém svìtle veèerního osvìtlení, – ale v zsinalém, bledém svìtle denním, kde vidìti celou schátralost života... Od barev šli k nuancím, od hru- bého pøehledu k podrobnostem, šli až k nejspodnìjším tajùm vìcí, jen aby našli zmìnu unaveným duším, – ale pak bylo vše vyèerpáno do poslední kapky, nemohli dále, zde byla zeï, neprostupná hradba, a nezbývala než stagnace, ztrnutí a odumírání, v žaláøi neužiteèných, prázdných dnùv. Odsouzenci pøíliš rychlého prožití, pøíliš kvapného ztrávení materialu, jenž jim mìl na celý život staèiti a jenž jim staèil jen k velmi krátké dobì zažité v celé, plamennì èervené a prudké vášni, aby zbyl po celém tom rychle doplápolavším ohni jen popel, matnì, smuteènì a cínovì šedavý, stydnoucí popel, bloudili od dojmu k dojmu, od požitku k požitku, – ale vše jim posléze hoøklo, vše se jim zprotivovalo; jako kyvadlo hodin

vraceli se neustále a zoufale monotonnì z jedné polohy do druhé, z jednoho boku k druhému, od nudy k hnusu a od hnusu zase k nudì... Co èinit? Èeho se chopit? K èemu se obrátit? – Chopit se zase práce? A proè? A k vùli èemu? Najdete v ní lék, zotavení, osvìžení, ohlušíte a potlaèíte pochybovaèné hlasy svého nitra, zapomenete, praví jim staøí. Ale k èemu vùbec to všechno? K èemu lék, k èemu zotavení, k èemu osvìžení? K èemu zapomenout? Abychom se dali znova oklamati, ztrativše pøed tím draze zaplacenou zkušenost? Abychom zase klesli v pøedešlou vysílenost, v pøedešlé mdloby a v pøedešlé zhnusení všeho? To jest otázka, jež zaráží staré. Na ni vùbec nikdy nepomyslili, jí se nezamìstnávali; pracovali, jen aby pracovali, milovali práci k vùli práci. Ale tìmto mladým práce byla jen prostøedkem k nìjakému velikému a slavnostnímu cíli, a jakmile se pøesvìdèili o klamu toho, k èemu pracovali, o illusornosti tìch snìných palácù, jejichž svìtlo a zvýšený jas je s poèátku jakoby èinil slepými ku všemu realnímu a existujícímu, – odhazovali nástroje, jimiž pracovali, a zaèali nenávidìti prostøedek, zaèali nenávidìti práci, ponìvadž v tmy a bezedné srázy klesl jim døíve tak pøítažlivì a vábnì zneurèitìlý, v nejasné kontury rozplynulý a v barevné kouøe potopený fantom – cíle, k nìmuž tøeba pracovati, pro nìjž tøeba všechno obìtovati... – Ideály! namítají jim staøí. – Ideály? trpce se smìjí mladí. To je jim slovo ze slovníku neznámé, velmi dobrodružné, vzdálené a naprosto exotické øeèi. Smìjí se velmi hoøce, ponìvadž pøíliš pronikavì jsou si již vìdomi reality, kamenitých cest, neschùdných sestupù, pøík-

rých, krkolomných drah, propastí a srázù, na nichž tøeba se zakrváceti, všech sil poztráceti a v mdlobách klesnouti – – aby se sešlo posléze studené noci, temnot, èerných stínù, èerné prázdnoty, zmaru a všeho znièení... Hoøkost zklamání protravuje všechen jejich další život. K èemu to? – ptají se po každém pokuse, jejž èiní staøí, vzpøímiti je, podporovati jejich chùzi, èiniti je schopnìjšími a zpùsobilejšími dalšího boje, vésti je na nová a nová bojištì. K èemu to? – ptají se. Abychom poznali nové rány, nové bolesti? Máme dost tìch starých. Abychom poznali nová sklamání, nové klamy? Jsme již dosti oklamáni, abychom mohli vìøiti novým pøeludùm a novým lžím. A tak, obracejí se zády k osvìtleným a prozáøeným slavnostním vchodùm sálu, odkud ozývají se hlasy, výkøiky a hluèné radosti tìch, kteøí žijí; obracejí se zády k tìm, kteøí je zvou ke kvasùm života. Nestojí jim ani za to, aby vešli a zkusili, natož aby s porozumìním a citem sehráli protivné a odporné úlohy, v masce a kostýmu stálé pøe- tváøky. Vracejí se smutní vyhoštìnci, mdlé a unavené duše, v své temnoty, v nejdálnìjší, nejodlehlejší temnoty, kam nevniká ohlas radostí a plesù tìch, kteøí žijí, ponìvadž nemyslí na konec a sklon svých dráh a cest, – – na to pusté, šedivé a studené zítra šumného, svìtlého, barevného a teplého dnes. IX. Ta nálada, pozoroval, rozestøena byla v celé literární mládeži tìch dnù. Pøíliš rychle se žilo, pøíliš rychle se vyspívalo, – práce mladých pøekvapovaly již po nìkolika málo neobratných a jako ve tmách nejistých krocích pøímo virtuosní formou, vzácnou hotovostí a vyspìlostí, – èinily se umìlecké zázraky, bylo to hotové jongleurství, co provádìly..., ale hned potom

vše nápadnì klesalo, fond se vyèerpal, a po nìkolika žalostných pirouettách byl každý z tìchto mladých umìlcù – hotov a vypotøebován. Život jim nestál pak ani za takovou námahu, jakou je vìnovati nìèemu pozornost. Nastala smutná tma po záøivém a ostrém osvìtlení,... špína a hnus po barevné a nádherné féerii... A to jej vždy sklièovalo, když sáhl èasem po práci nìkterého z mladých. Mìl pocit, jakoby vidìl na provaze tanèiti taneèníka, jenž virtuositu svého umìní co nejdøíve zaplatí zlomeným vazem. A když jej èasem až zarážely výkony, jež dokazovali mladí, nìco tak cizího tomu, co on vypracoval, co bylo daleko jemnìjší a podrobnìjší než co dovedl on, – – s úžasem pomýšlel, v jaké konce pøivede umìní tato hazardní hra, nejsou-li již tyto krkolomné pokusy posledními výsledky vyèerpanosti a úpadku celé literatury, hýøení z posledních zásob, jež po bohatých a dlouho trvajících kvasech ještì zbyly. X. Pomýšlel na klidný, pomalý rozvoj svého talentu. Zaèal spíše jako øemeslník než umìlec, spíše jako žurnalista než literát, – psal bez ohledu na to, jak píše, jen když psal, psal vytrvale a vše, èeho vidìl že tøeba, – a tak koneènì po dnech pilné práce dopracoval se spíše jako náhodou než úmyslnì k svému tónu a o jeho zdokonalení pracoval zase další desítiletí. A teï byl na vrcholu svého umìní, ovládal pevnì a jistì vše, co obsahoval jeho talent, šlo nejvýše ještì o zjemnìní a dokonalejší propracování detailùv, – ale to vše dostavovalo se jedno po druhém, vyvíjelo se pøirozenì, bez umìlého urychlování, a když cítil, že je stoupáním unaven, stanul a oddechoval si na širokých schodech, nevzdávaje se tím nikterak

ještì úmyslu postupovati výše. Ale tato mládež odhazovala zbraò již v prvním ohni, do nìhož se dostala; bylo to vždy jen „buï teï nebo nikdy“. Buï dobudu prvním útokem všeho, èeho chci dobyti, nebo zahodím vše, i to, èím bych snad pøi druhém útoku pøece mohl cíle dosáhnouti. A tak místo celých, hotových, solidnì propracovaných a vykvasivších individualit básnických literatura nejmladší plna byla trosek a mrtvol; bylo to rozryté a zdupané bojištì, kde vše leželo v ssutinách, ozáøeno zarudlou a vždy mocnìji a mocnìji vystupující záplavou po obzoru rozlitých vzdálených požárù. Bylo tu více experimentù než práce, více kouzelnictví než umìní. A v sázku se dávalo ne již zpotøebování a zužitkování celé zásoby sil a krve, ale pøímo vyplýtvané zdraví, vyplýtvaný mozek, vyplýtvaný život, vše bez rozmyslu, nepamatovalo se ani na to, z èeho se bude živoøiti v pøípadì, že experiment selže... XI. Pozvedl hlavu a pøipomnìl si pøítomnost mladého muže ve své pracovnì. Tento stál pøed ním, opakuje po druhé svou otázku, již mistr byl prve pøeslechl, zabrán jsa do myšlenek. Nìco jako slabý, ironický úsmìv kmitlo se mu tváøí, a rty se mu zkøivily. Ah, kam až to v myšlenkách zabìhl! Ten mladík, jenž teï pøed ním stál, byl velmi vzdálen vùbec úmyslu o umìní pøemýšleti, natož aby o nìm smýšlel tak tragicky vážnì, jako on pøed chvílí... Tomu psáti a tvoøiti bylo stejné jako kouøiti cigaretty. – – Ano, ano, odpovídal mu, a koketný, pikantnì dráždivou voòavkou páchnoucí mladík zdál se mu teï tak komickou figurkou. – Jak že? Jubileum? Trochu jej to slovo upoutalo. Èí? Jeho jubileum? Pìtadvacet let literární práce?

A mladík vyprávìl svou novinku. Mistr se trochu hanbil, ale nemohl si pomoci, nechal Emanuela vyprávìti, dokud neukojil svou zvìdavost všemi detaily, jež sestøenec v literárních kruzích sesbíral. Vždy se jednalo o jeho jubileum, o oslavu jeho literární práce. – – – Ale byl už svrchovaný èas, aby se nemusil sám pøed sebou rdíti. Pøetrhl proud výmluvnosti Emanuelovy nìkolika frázemi a v rozpacích, nevìda, naè navázat další rozhovor, vedl sestøence k ženì, jda pøed ním, aby ohlásil jeho návštìvu, ložnicí, usnulou v dusné, výdechy vadnoucích rùží nasáklé, plíživì vleklé zhustlé a tíživé vùni a v pološeru, pùsobeném spuštìnými záclonami z modrého hedbáví na obou oknech, v nìmž se tøesavì, nervosnì blyštila ostrým støíbrem jen osamìlá hrana nábytku, po mìkkých kobercích, do salonu ztopeného v bìlost dne, vysokými okny sem celý svùj a jako zvýšený jas lijícího a dodávajícího místnosti ráz chladného, obøadného sálu, kde i domácí lidé cítí se býti hostmi, a kde skupiny nábytku a nejrozmanitìjších ozdob a titìrek èinily dojem zaranžovaného pøepychu, pøíliš pùsobily mrazivým smutkem vystavené nádhery, jíž lze se jen podivovati, aniž se jí používá, než aby illustrovaly a znázoròovaly útulnost a intimní teplo mladé domácnosti, kout štìstí manželského, z venèí prozaøovaného intensivním leskem mistrovy slávy. – XII. Jsa povahou naprosto samotáøský, nevyhledával mistr spoleènosti druhù. Udržoval s èetnými pøátelské vztahy v nejchladnìjších formách jen z navyklosti, skoro jen proto, že se jeho jméno setkávalo s jejich jmény v jednom a témž èasopise, v publikacích téhož nakladatele. Znaje dobøe žárlivost a nízké pleticháøství tìch kruhù, jimž mátla pozlátková sláva mozky, kde se pracovalo s velikou škodolibostí jako lokty v tlaèenici o odstrèení toho a onoho, nezvykl si dùvìrnìjšímu

tónu k jednotlivcùm, nesvìøoval se nikomu, nespojoval se s nikým. Ale pro všechny maje týž úsmìv mírného a shovívavého èlovìka, snažil se vycházeti se všemi, neappeluje na výhody jejich pøátelství, nepouštìje jich za práh komnaty, v dùvìrné kouty sdílnosti a intimity, pøijímaje je v chladné pøedsíni vybrané zdvoøilosti, ale bez závazku zabývati se s nimi v kteroukoliv ještì potom dobu, i tehdy, až se mu dokonale zprotiví a znechutí... Nejsa diletantem potøebujícím kamaraderie, aby byl vyzdvižen, kam by se nikdy sám nedostal, nejsa nucen pachtiti se po livreji, jež by oznaèovala jeho pøíslušnost k stavu, bez níž by byl literární nullou, pokoutním pisálkem, mohl zcela dobøe takto zpøíjemòovati a snesitelným èiniti svùj život, nerozmìòuje osobní hrdosti své za drobnou lacinou minci zdvoøilùstek, poklon a pøátelských služeb vzájemnì prokazovaných. Nebyl èlenem žádných koterií, žádných stran, žádných spolkù. Ztrácel tak mnoho sice na cechovní representaci, ale neztrácel na úctì, již všichni chovali k nìmu, odmìøenému, chladnému, vzdálenému, jenž zcela ponoøen v své dílo, nemísil se v spory a hádky ostatních, v malichernost a špínu jejich zbahnìlého literárního øemesla a prùmyslu. XIII. A pøece ho dnes tak rozrušila a rozechvìla zpráva Emanuelova, že se v literárních kruzích obmýšlí oslava jeho literární práce. Marnì se tváøil lhostejným, marnì se pøesvìdèoval, že je mu naprosto jedno, setkává-li se jeho práce s nìjakým výsledkem u veøejnosti èili nic. Snažil se upoutati mysl k pøedmìtu hovoru Emanuelova s jeho ženou, snažil se nìjakou frází pøipjati se k tomu, o èem

hovoøili. Ale všechno ztrácelo dnes pro nìj barvu, ze všeho prchala pro nìj nálada, všechno jej odráželo od sebe a vracelo sobì samému. Jak smìšné! napadalo mu chvílemi. Jsem ješitný jako ti druzí. Pøilepuji se na kousek pozlátka, jež mi z venèí nabízejí, hladovì, jako mladík, který vytiskl první verše. Mrzel se sám na sebe, na své poèínání. Tøeba si jinak vésti, pøesvìdèoval se. Dùstojnìji. Tìm oslavám musí nìjak uniknouti... Zabrániti jim? Ale jak?... Ano, rozhodnì: zabrániti jim... pøekaziti je... èinil bych se sám smìšným... pøed sebou i pøed veøejností... Ale pak mu zaèínala být návštìva Emanuelova trochu dlouhou. Byl by rád osamìl, aby se mohl vìnovati úplnì sobì samému. Cítil, že je nutno, aby se vyrovnal se svým nitrem. Harmonie jeho byla porušena, cizí živel tam vstoupil, a bylo mu tøeba jasna. Nacházel se dnes jiným, jako sobì samému zcizeným a neznámým; bylo tøeba záhadu prosvìtlit, bylo tøeba soulad nitru zase vrátiti. Nesmím být jako ti druzí, – øíkal si chvílemi, vzpomínaje na zpola útrpný, zpola ironický zpùsob, s jakým jindy pøijímal horeèky cizích slavomamù. A pøi tom ho lehce mrazilo a hned zase ohnìm pálilo celé tìlo, tajným, kradmým zahanbením, jaké èasto cítíme pøi vzpomínce na nìco, co nás uvádí v rozpaky, tøebas jsme vìdìli, že pro okamžik vìdomí o tom sdílíme jen my sami. XIV. Ano, ano, ten druh èaje jest nejlepší, pøisvìdèoval, a co se žena smála nìjaké poznámce Emanuelovì (– bylo mu divno, v jaké souvislosti jest její smích s tou poznámkou –), díval se na dlouhé, žensky jemnì, nervosnì èilé a voskovì bílé ruce Emanuelovy s peèlivì pìstìnými, dlouhými nehty, a napadl

mu jejich nepomìr k ostatnímu hømotnému a jako hrubému jeho tìlu. Dovolávali se jeho souhlasu, mluvíce o Wagnerovi, – jak se jen k nìmu dostali, byla pøece pøed tím øeè o èaji? – ale patrnì propásl celou øadu jiných hovorù, co pozoroval jemnost rukou Emanuelových, – a díval se chvíli upøenì na rty ženiny a uvìdomil si jejich živìjší zabarvení rudou krví, jejich jakoby laènost pohybu, chvìly se zimniènì, – celý oblièej Stanislavin byl dnes živìjší, jakoby záplavou neznámé mu radosti zalitý, požárem nových rozkoší hoøící. Dnes? Chytal slovo, držel je, ale nevìdìl již, o èem to pøemýšlel. Vìta z hovoru Emanuelova s jeho ženou zase rušivì støíkla v pásmo jeho myšlenek: to je hloupé drama, velmi hloupé drama! Mluvili o Ibsenovì Noøe. Hádali se o koneèné scenì. To nebylo vùbec žádné rozøešení. – Což mìla zùstati u muže, jenž se jí zhnusil, jehož již nemilovala? namítala jeho žena. Mìla dále lháti, dále se pøetvaøovati? – – Naè se hádají, usmál se jim, – zcela vážnì se hádají, jakoby se jednalo o muže a ženu, s nimiž vèera pili èaj, a o nichž zaslechli dnes nìkde pikantní klep. Nìco je za tím, napadlo mu po chvíli, – jemnì se jeho nitro zvlnilo náhlou tou myšlenkou, jako hladina vodní spící v dusnu poledním zèeøí se nenadálým dotknutím køídel ptáka, jenž nízko nad ní letí, – ale oni už zase hovoøili o nìèem zcela jiném. Ale teï mu thema pøipadalo velmi vážné. Byl by rád vyložil svùj názor o vìci, øekl cosi, ale oni se na nìj dívali zdivenì, vìc pro nì neexistovala, a neodpovídali mu, jen trochu se odmlèeli (trapný pocit se ho zmocnil) a pak zase rozpøádali hovor svùj dále nedbajíce, že je vyrušil.

XV. Veliká únava jej tísnila. Bylo mu dusno, a všechno zdálo se mu vléci, všechno bylo jako zatíženo nesmírnou tíhou. – Nemyslil, necítil; olovo kladlo se mu v údy. Jen kolébavý, monotonní, uspávací zvuk hodin si uvìdomil, – celou komnatou zdálo se jím rozlévati mrákotné, døímotné snìní, v nìmž všechno usínalo: barvy se mírnily a zlaïovaly, hrany a linie se rozplývaly v neurèitosti obrysù – váhavá mdloba provlékala se celým jeho tìlem a umrtvovala jeho nervy – – – XVI. V noci, když lehal na lože, vzpomnìl pojednou toho pocitu, a detaily tìch rozhovorù se vracely, jeden za druhým, ale v obráceném poøádku, než jak je byl pøed tím zachytil. Mìla zùstati u muže, jehož již nemilovala, jenž se jí naprosto zhnusil? Mìla dále lháti, dále se pøetvaøovati? Horko se rozlilo jeho tìlem. Nìco nevyjasnìného za vším tím tušil. Vzpomenul pøízvuku hlasu, jímž to pravila, pøibarvení jeho v nápadnou dùležitost – a vzpomnìl si zase na ty rudé rty tak laènì a v spilé nedoèkavosti se chvìjící, a vztyèil se v loži, naslouchaje klidnému, neustávajícímu dechu spící své ženy. Ne, to nebylo nic, øekl si posléze, – a myšlenky jeho ztrnuly v šedé prázdnotì, barvy vyhasly, a napjetí ochablo. Život se žije prostìji než myslím, zde je všechno v poøádku, jako to... bylo jindy v poøádku. Nitro jeho bylo klidno. Pøedstava toho života, tak, jak se ve skuteènosti žije, šla jeho myslí. Hodina za hodinou, den za dnem, od ranního šera v šero soumraku. Trochu denní práce, trochu hovoru, nìkdy trochu radosti, jindy trochu bolesti vrývající do vosku jeho mysli o nìco hlubší rýhu než jindy... to

vše. A pøi tom stále pocit, že se ten život nežije tak, jak by se mìl žít... že se žije v pøítomných dnech jen jaksi provisornì, k vùli nìèemu vìtšímu, lepšímu a krásnìjšímu, co teprve pøijde..., že to všechno jest jakoby pøedsíò, kde se návštìvníci pøipravují ke vstupu do slavnostnì osvìtlených sálù toho pravého života, jak o nìm sní, a pro nìjž je nutno aby snášeli i bolesti i tmy pøítomných chvil... Illuse, sladký klam, ale pocit ten šel vytrvale s ním, od dob mládí, teï už ovšem ne v tak prudkých a sytých barvách jako døíve, ale v lehkých pobledlých a splynulých tónech, pøíjemný a neškodný fantom, který zvolna se rozplýval, èím blíže mìl k stáøí a k jeho mrtvému zklidnìní, èím více podzim dob a jeho chlad a onìmlost pøibližovala se k zahradám jeho života. Jakoby již tušil blízkost tìch chvil... veèery byly náhlejší a smutnìjší, a jitra byla zsinalejší a beznadìjnìjší... až jednoho rána, vìdìl, se probudí v jitru zsinalém a beznadìjném, které mu ohlásí konec všeho, stíny, soumrak a tmu života, kde nezbude než pøipravovati se ponenáhlu k východu ze života,... jako návštìvníci cizích mìst tísní se k veèeru v èekárnách, aby sedli na vlak, jenž je odveze v jiné neznámé jim kraje pustou, èernou nocí, v tmách zapomnìní pohøbeny. XVII. Život?! Ah, tak málo z nìho opravdu prožil! Nevìdìl, neznal ani, co to je žíti. Vše šlo u nìho tak hladce, vše se samo ze sebe vyvíjelo, bez jeho spolupùsobení, nemìl nejmenšího vlivu naò, byl sám jím formován a hnìten v jiné a jiné tvary, bez své zásluhy. Byla to voda, která tekla klidnì ve vymìøeném øeèišti, která nikdy prudèeji nestøikla, nikdy prudèeji se nezpìnila,... byl svah, a vody stékaly po nìm, hned rychleji, hned pomaleji, jak byly plochy rovnìjší nebo sklonìnìjší...

ale stékaly jen proto, že byl svah, a pokud mìlké a úzké øeèištì dovolovalo. Veliký balvan, který by se byl se skal utrhl a v øeèištì svalil, byl by mohl lehce celý tok zastavit na dlouhý èas – a bylo by se pak živoøilo v stojatých, zbahnìlých vodách... ponìvadž by nebylo dosti energie zmoci pøekážku, pøekonati ji, nechati ji za sebou a pokraèovati dále, bez ohledu na ni. Žádné bouøe neutužily jeho sil, nervaly se s ním, aby jej uèinily schopným rváti se též – žil stranou, mimo život, ponechán sobì, marným a prázdným snùm, místo aby byl zmítán uprostøed víru života, otloukán a bit jeho hluèným zmatkem, jeho horeèným znepokojením. Žil jen pro sebe, pro své nitro, pro své umìní. A jen èasem, náhodou odkrývaly se mu záhadné kouty, jež byly dosud zakryty temnotami jeho nevšímavosti, odkrývaly se v úzkém pruhu neprùhledné clony, jež mu zastíraly výhled kolem sebe, – a on vidìl v barevném šumu svìt, svìt, jehož neznal, život, jehož se vzdaloval – a uvìdomoval si svùj pomìr k tomu všemu, svou oddìlenost ode všeho, co se rozevíralo pøed žasnoucím jeho zrakem, – a cítil, že žije na nesprávném podkladì, na kolísavé pùdì, a že je tøeba jíti doprostøed toho davu a opustiti svou studenou samotu a žíti s ostatními, cítiti s nimi, mysliti s nimi. Je lež vše, co žiju, – øíkal si. Mùj život není jako život tìch druhých. Je umìle skonstruovaný, násilnì vyhnaný, – nevyrostl z pùdy, neèerpá z ní šáv, stojí sám o sobì a pro sebe. A vše, èím se snažím s ním se smíøiti, nepøibližuje se k nìmu, je lež, pøetváøka, nièemná a marná snaha, jakobych se snažil vedle sebe položiti barvy, jež spolu neharmonují, a pøesvìdèoval se úsilovnì: harmonují. Ano, ano, tak je tomu, klamu sebe sama, – a znepokojení se ho zmocnilo, vlny smíseného, vzkypìvšího zmatku protrhly

nehybnost hladiny jeho umrtveného nitra; ale jak napraviti vše, co promeškal, jak sblížiti se s tím, èemu se odcizil, – nevìdìl. A všechno šlo zase starou cestou. Vymýšlel si nové fráze k svému uspokojení, a nechával dny míjeti, nevycházel ze své samoty, naslouchal jen vzdálenì bouøím, jež se rozpoutaly nad krajinou, ale bál se vydati se jim v šanc, zápasiti a bíti se s nimi, aby byl schopen boje, i kdyby jednou jemu nastal, kdyby se mu vyhnouti nemohl. XVIII. Nejsem schopen žíti, nenarodil jsem se pro život, jako se nenarodí slepec, aby vidìl – øíkal si. Marnì by se nutil slepec vidìti, – je odsouzen pro tmy, jako já jsem odsouzen státi mimo život a marnì se nutím vejíti do života, do jeho víru. A musím jíti mimo život, chci-li jej pozorovati; moje místo není na jevišti, ale v hledišti, je to snad kletba za to, že tak pøíliš miluji umìní, že se i vzdávám možnosti žíti, – ale je to obì, již rád pøináším, nebo není neužiteènou a marnou; v ní leží ospravedlnìní pro to, proè existuji... A bylo mu lehèeji, co domníval se chápati záhadu svého života, a radostné uspokojení tichou sprchou jako ranní rosa v rozkvìtlé zahrady padalo zkonejšivì v záhony jeho duše. Sám sebe postrašuji, zbyteènì vyvolávám pøízraky, je to všechno jiné, než jak si to pøedstavuji. Je to vše prostší, daleko prostší, než se sám domnívám. XIX. A pøedstava všeho, co právì promyslil, jala se mísiti a splývati znenáhla s pøedstavami novì vyvolávanými: tma, mrtvé mlèení, tikot hodin, oranžový odstín rozprášený chvìjivì a zmlženì v pootevøených dveøích ložnice, od svìtla sta-

žené lampy ve vedlejší komnatì hoøící... chvílemi jakoby se rozjasòoval v intensivní lesk, mìl dojem, že nìkdo vytáhl knot lampy v plný plamen... a pak domníval se slyšeti tichý šelest, jakoby nìkdo procházel komnatou vleka za sebou šustivou látku... a zase ticho,... a bylo ještì hlubší ticho... už se nic nehýbalo, jen jeho myslí jakoby se províjela lehká nìjaká vlna, zpíjivé šumìní, ale co nejslabìji, vzdálenì teï a nejasnì – a vzpomínky roz- hoøely se jedna za druhou v jeho snìní, jako když lampy roznìcují po øadì v ztemnìlém chrámì, pøed oltáøem hrobu Kristova, modré, bázlivì roztesknìné, chvìjící se v parách zamlženého, jemného svitu... Snil, že leží nìkde na pasece, v lese, na vøesovišti... široce rozložen... v horké vùni koøenné, jíž pikantního pøídechu dodává ostré aroma mateøídoušky... a zrak jeho že zalévá se a umdlévá tìmi všemi možnými odstíny zeleni, jež naò se všech stran útoèí. A snìní jeho rozlévalo se znenáhla vždy v neurèitìjší a neurèitìjší plochy, a pak už to nebyla urèitá paseka, urèitá vùnì, urèité odstíny zeleni, – byl to jen šum, šum toho všeho, barvy, tóny, vùnì, lesk, vše dohromady,... nìco rozlièného, rtuovì nepokojného, co se zmocòovalo jeho nervù, co uchvacovalo celou jeho bytost, co jím procházelo a prolévalo se... a z èeho cítil jen rozkoš, ale zase ne urèitou rozkoš, ale jen jako popud k jásavému výkøiku, kdy se hrdlo tísní a nemùže se rozkøiknouti, kdy se namáhá výsknouti a pøece nevypravuje ze sebe ani hlásky. A v narkotisující vùni ložnice umdlévalo posléze jeho snìní a mìnilo se v sladkou prázdnotu. Žena klidnì spala vedle nìho; cítil z její podušek, z tìch všech jemných a vybraných látek dýchati až k sobì lehkou vùni, jež se vsákla v celou tu záplavu krajek drobných a peèlivì skládaných, volených se zjemnìlým vkusem ženské rafinerie... Naslouchal jejímu

oddechu, jenž oživoval noc v bezprostøední jeho blízkosti..., a zvolna se vybavoval v jeho mysli obraz její tváøe, ale nìjak posmutnìlý, vyèítavý, v bolestné tahy zkøivený... a nevìdìl ani jak, a hrdlo se mu stisklo, a chvìní rozlilo se jeho tìlem, a pocit neskonalého smutku se ho zmocnil. Nìmá, nevyslovená pøedtucha budoucího žalu prošla tiše jeho nitrem, jako noèní vítr provane váhavì vìtvemi uschlých stromù... XX. Bylo pøíliš draze zaplaceno umìní, jemuž celý svùj život obìtoval. XXI. A den šel zase za dnem, prázdno jednoho pojilo se k prázdnu druhého, a byla jich celá øada, a on vlekl se jimi a procházel jimi usláble, tesknì, plíživì a marnì, jako stín prochází prostorem nenechávaje stopy, kudy se vlekl... XXII . Hoøkost poznání, tíha ze života, vìdomí neužiteènosti své existence, pochybenost všeho, co žil až po tu dobu: to vše pronásledovalo jej od dnù, co pohøbil dítì, vždy vytrvaleji a vytrvaleji. Pøed tím jakoby byl žil v potemnìlé nevìdomosti bezstarostného, prostého èlovìka: až teï, kdy život se pøihlásil u nìho, by vzal svou daò, – zarážel se a jal se vždy èastìji rozpomínati na vše, co prožil. Bylo mu, jakoby hledìl do krajiny v soumraku utonulé, kde všechno stíženo steskem hasnutí, ztrácí se a mizí ponenáhlu v neurèitosti celku, v závojích matného šediva, kladených lehce a sotva znatelnì na stydnoucí plochy luk a polí, ztichlé v napjatém èekání noci a opuštìnosti všeho. Barvy hasnou,

svìtlo hasne, pøedmìty se snižují a stlaèují, ale prostor roste, nebe jakoby se vyhlubovalo a výšilo, vždy závratnìji a závratnìji, nebe studené, prázdné, lhostejnì bílé, bez krásy hvìzd, bez mìsíce, nebe podzimní, pod nímž je duši tak zoufale tìžko, tak k smrti pusto, tak nemilosrdnì mrazivo. A vše už splývá v jedinou tùò sazového èerna; chodec osamìle zjevivší se mezi polemi stezkou, pøed chvílí už s tìží se probìlávající, teï úplnì zmizevší, dávno zašel a ztratil se v samotách, a on, který jej ještì domníval se sledovati, myslil teï na truchlivé kouzlo potulek nocí, na splynutí se stíny, odevzdání jim své duše, bloudìní uprostøed ticha, vždy dál a dál bez cíle a konce... A bylo mu, jakoby hledìl do mrtvého minulého svého života, a jakoby potkával dlouhý, smuteèní prùvod, liknavì se vlekoucí, fantomem pochmurné a soumraèné krajiny – dlouhou øadu, dlouhý melancholický zástup, z nìhož padal a bil na jeho duši, jako v zastøené a dutì znìjící bubny, pohøební pochod beznadìjný, pøíšerný, k zalknutí stísòující žal. Poznával prùvod, poznával chodce: – bylo mu, jakoby je mìl zavolati zpátky, jakoby se jim mìl omluviti za to, že je tak lhostejnì od sebe pouštìl, bez stisknutí ruky, bez pøátelského slova, nevrlý, nepøátelský, omrzelý, zhnusivší si všechno, i jejich vìrnost, i jejich oddanost, i jejich vytrvalost, s jakou se druh za druhem k nìmu dostavovali: – ale prùvod byl již daleko, velmi daleko od nìho, byl pouhá linie, køivì se vlnící v neurèitu, nepatrná skvrna, a pak nebylo již nic vidìti, zbýval jen obzor, kontura jeho, prázdnost plánì, ztrnulost a nehybnost všeho – mlèení a smrt. XXIII. To byly dny, jež zabralo jeho umìní, to byly okamžiky, o nìž jej oloupilo umìní. A výsledek?

XXIV. Šel v první dny, v samé poèátky své snahy, šel až v prvotní stísnìnost a zúženost své literární dráhy, kde se tloukl a trmácel po neschùdnosti stezek, v nejasném tušení toho, k èemu aspiruje, ochoten pracovati a chvílemi malomyslný z poznání vlastní nedostateènosti. Vidìl dvùr, pokrytý snìhem, plesnivý a neèistý, mrtvý a pustý, stlaèený uprostøed zdí vysokých, k závrati se vztyèivších (s dojmem, jakoby èlovìk stál na dnì hluboké studny a díval se k výøezu nebes nesmírnì zvýšenému), zdí kontrastujících od bìlosti pùdy oèazením a vrstvami usedlé, odpryskávající špíny. Byly to zadní stìny domù, s nepravidelnými, v bizarním vkusu proráženými otvory oken nejrùznìjších brlohù a dìr, komor a skladiš zamøižovaných nejfantastiètìjší spletí zohýbaných a zkroucených drátù a hákù pokrytých rezí. V jednom koutì dvora písmena tabulky dávno již pod pøívalem dešù setøevší pùvodní barvy oznaèovala tiskárnu, administraci a redakci listu, s do- jmem toho, kdo vstupoval, jakoby šel do nìjakého loupežného brlohu, kde se i za nejjasnìjšího poledne musilo svítiti, – vzpomínka mu velmi jasnì oživila ty øežavé, zlé, tmavou èervení krvácející, jako podušené, dlouhým svícením vyèerpané a neèisté plameny, pod nimiž se tísnilo nìkolik sazeèù, vìzòù toho brlohu, a kde nacházel, v posledním koutì rozsáhlé místnosti, i redaktora èasopisu, jemuž nosil pøíspìvky, a jenž byl polo-redaktorem a polo-korrektorem, a jehož øídkou vlastností byla èistota a støízlivost. To byl jeho poèátek pøed pìtadvaceti lety. Nepøipomnìl si dlouho již toho smutného a pøíšerného dvora, kde debutoval. A teï se mu zdálo, že zase zahýbá v liduprázdnou ulici zapadlé ètvrti, kde fiakr zjevivší se vjíždìti do úzkého otvoru ulice, budíval sensaci a vzrušoval línou, sto-

jatou neteènost malých kramáøù spících v plesnivých koutech svých klecovitých krámkù,... že zase vchází do studeného a èerného prùjezdu plného beden a sudù, by v tiskárnì vložil do omaštìných, oznobených rukou svého redaktora rukopis, plný radosti života, plamenné vášnì, stylistických ornamentù a mladistvé naivnosti. XXV. Ah, ty schùzky s druhými literáty-zaèáteèníky v špinavých kavárnách nejposlednìj- šího øádu na nábøeží, na odøených plyšových sedadlech zapomnìvších jistì, že mìla kdysi nejen plyš, ale také barvu! – kde pøedla jej poprvé zlatá mlha možné budoucí vítìzoslávy, a kde vemluvili kamarádi do jeho ostýchavosti víru ve veliký talent, jímž jej pøíroda obdaøila. Tam zažíval první své úspìchy a neúspìchy, – tenkráte pouhá zmínka o jeho práci v obskurním èasopise provincie byla mu významnou událostí, – tam èastokrát vìsil hlavu tìžkou beznadìjností a spleenem, ponechávaje hráti rozèileným dotykùm prstù na lepkavém mramoru stolové desky. Ah, on nemìl štìstí v životì... a pomýšlel zcela vážnì opíjeti se absinthem a skonèiti jako Poe nebo Musset... a sahal s nesmírnì truchlým pohledem váhavou rukou po šálku své èerné kávy. A pak pøišel první úspìch, zdar neèekaný, nabytý šastnou náhodou... a jím vtekla do šedavého, soumraèného pøítmí jeho života nálada veselých, živých, svìže trysklých barev... malomyslnost odcházela, a odvaha, družka úspìchu, vedla jej od první šastnì svedené bitvy na nová a nová bojištì... a pak už s ním šla vìrnì verva, bravúra, jistota, že vše, èeho se odváží, zmùže, že nebude již blouditi malomyslnì od jednìch zavøených dveøí ke druhým, ale že ke každým na-

jde klíè, a všechny se mu otevrou; vìøil své síle a svému talentu, stával se pánem a vládcem svého umìní. Pøestávala jej trýzniti trapná nejistota, zdaøilo-li se dílo; mìl jistotu pevnosti své práce, a dovedl bezpeènì, s nahým èelem vzdorovati zneuznání, posmìchu, dostavil-li se obèas. Dodávala mu síly jistota vìdomí, že pokraèuje, stále a stále vytváøí lepší a lepší, dokonalejší, že neklesá, ale stoupá. Pøestala ho posléze dusiti též sevøenost ovzduší; vybojoval si a zbudoval basi, na níž mohl státi, pevný a široký podklad. Pøestal ztráceti, pracuje do neurèita, na kolísavosti pùdy, marnosti pokusù a zkoušek, opakováním vždy novým a novým experimentù, jež se nedaly uskuteèniti. Umìní stávalo se mu ménì mukou jako prací, obtížnou sice a namáhavou, ale jejímuž zdaru se mohl tìšiti, vìnèe jako rámcem smavé zeleni jejími pøíjemnostmi jednotvárnost a prázdnotu své samoty... XXVI. Jako barevný oblak, barevná pára, barevné kouøe lehce províjela a protáèela se jeho myslí pamìt tìch dnù. Ne, nebylo marno, že žil, ujišoval se teï; vykonal své dílo, jež mu mùže nahraditi plnì vše to, co zanedbal žíti. Marnì se muèím, øekl si. Pracuji a tím žiju. Nemohu žíti tak, jak žijí ostatní lidé, ponìvadž konám zvláštní dílo, jež mne celého spotøebuje, jež mne celého zabírá. Myšlenky jeho mìnily se jako lesk hedvábí na slunci. Nestálé, zmatené a smísené, tøásly se a chvìly v odlescích nejrùznìjších, hned byly lichotné, lehké a splývavé jako rozložené závoje, hned zase prudce se rozstøikovaly jako pìna pod veslem. Rozmar jimi hrál, jako vítr vlající látkou praporu. Roztìkání jich sdílelo se s ochablostí jeho tìla, vlévalo do jeho údù malátnou rozkoš osamìlého snílka, sobì samému po-

nechaného, opøedeného duhovou hrou volnì hrajících pøedstav, volnì vybavovaných myšlenek. Bylo by smutné, abych teprve teï, na sklonku života poznával, že jsem živ špatnì, – a vše, co tato vìta v mysli jeho náhle vybavila, zdusilo a zhasilo prudce vyšlehlý pramen nedùvìry, jenž hrozil vše zachvátiti a spáliti, co jej poutalo k životu. Nastal klid v jeho duši, zapomínal co jej muèilo, – ale jen na chvíli, než se ho zmocnilo nové znepokojení. Ale odkud se bere tato nedùvìra, toto neuspokojení po dlouholeté práci? A zase se opakovalo vše, èeho domníval se na vždy býti sproštìn. Zase oživovaly v duši jeho všechny bolesti, jež marnì byl prve pøekonával, všechny pochybnosti, jež prve rozbodaly a rozkrvavily celé jeho nitro. A pøicházely nové bolesti, nové, nepoznané ještì pochybnosti, a bylo to vše, jako zpola odestøené tajemství, jehož zahalená polovice tím více nás muèí a trýzní, èím ménì domníváme se rozumìti tomu, co se nám odhalilo. Bylo to jako napovìdìná vìta, jež naši zvìdavost napjala, ale neukojila a nenasytila. Myslíme neustále a úsilovnì na to, co se nám øeklo, hledíme sblížiti si, ozøejmiti a objasniti to další, co zbývá, ale místo svìtla vidíme tmy, místo jistoty máme vždy další a další pochybnosti. Jak podivno! opakoval si; žil jsem tak dlouho bezpeènì a jistì, a mìl jsem vìdomí, že žiju dobøe. Proè tak není i na dále? Život mì zve k sobì, hlásí se u mne k svému právu. Což jsem celou øadu tìch let dosud prožitých mohl býti mimo nìj? – Cítil se teï tak blízko životu; pøestával mu býti divadlem, pøestával mu býti studijním materialem. Cítil se èástí jeho, a vše, co žil dosud, zdálo se mu ležeti mimo nìj, zdálo se mu mrtvým, od jeho bytosti odøíznutým, neživým. Byl jsem dosud na bøehu života, teï jsem v jeho proudu. Neutonu?

XXVII. Cítil, že tøeba proplouti velikými, zrádnými víry, tušil, že jde velikým bouøím vstøíc. A chtìl míti jasno. Ale život byl tmavý, pochybný, život byl záhada, a byl tím ménì jemu známý a pøístupný, èím více a usilovnìji o nìm pøemýšlel. Snad je to tím, øekl si, že tak upjatì, tak násilnì se k nìmu chci pøipoutati, že tak mnoho a èasto o nìm pøemýšlím. Druzí lidé žijí a nepøemýšlejí! Ráno vstávají s loží, oblékají se, jdou za svou prací, jedí a pijí, baví se a vyrážejí, rmoutí se a pláèí, hnìvají se a závidìjí, milují a potìšují, – a v noci jdou na lože, aby ráno druhého dne vše zaèalo zase v stejném nebo podobném poøádku, jak bylo dne minulého. Slovo proè pro nì neexistuje. Vìdí, že všechno to skonèí se jednoho dne hrobem, vrstvou hlíny naházené na mrtvé jejich tìlo; ale to je nutností, o níž netøeba dlouho pøemýšleti, a nejménì aby si èlovìk vzpomínkou na ni kazil to, co mùže pøíjemnìji prožíti. Jen on ptal se neustále proè, – aè vìdìl, že nedostane odpovìdi, že nemùže ji ani dostati. Jen on hledìl vniknouti v záhadu a tajemství života, aè v tmy a hlubiny jeho nemìl svìtla, aby mu je osvìtlilo. Tøeba více a mnoho vìøiti, a ménì zkoumati a rozebírati. Míti radost z toho, co lze vidìti, tøebas v nejmenším okruhu, a nepokoušeti se vidìti dále... v temnoty... Staèí vzíti na vìdomí, že existují, staèí vìdìti, že èlovìka dokola obklopují; ale je zbyteèno a marno chtíti vidìti i v nich. A všechna pochybnost, všechna nejistota v nìm shasla a stišila se; zdál se býti silným a pevným, co domníval se chápati záhadu svého života. Zbylo v nìm ještì mnoho dùvìøivosti, mnoho odvahy k životu, ale to byla dùvìøivost a odvaha dítìte hrajícího si na kraji propasti. Bouøe byly ještì pøíliš vzdálené, aby už nyní mohl mìøiti jejich sílu a mohutnost. Tìšily ho kapky deštì sprchávající osamìle na vypráhlou pùdu, bavil

se jejich hrou, ale neznamenal, že v dáli nebe se barví do zlovìstného olovìného tónu a že pøináší bouø, prùtrže a krupobití, jež spustoší celý kraj... XXVIII. A tak dále se bavil a tìšil svým umìním. Ustaviènì myslil na své dílo. Jda ulicí chytal v mysli jako jemnou, delikátnì vydýchanou pìnu shluk barevných obrazù a vybíral z nìho vždy nové a neužité. A èasto ziskem ze všeho bylo jen jediné slovo zhušující v sobì dojem, který èinila vìc jím urèovaná. A byl tak šasten, když je nalezl, šasten a hrd zcela nezištnì, k vùli sobì samému, k uspokojení svého nitra. Nebo vìdìl, že se nikdo nezastaví u toho, co jeho stálo tolik pøemýšlení, by to ocenil: byl jako starý rytec, která neustále své dílo nechává u sebe, jen pro rozkoš zdokonalování každé vlasové linie, aè ví, že zbìžný pohled, který mu bude pak vìnován, zachytí jedva nejvyniklejší, nejostøejší kontury celku. Nìkdy, svrašuje èelo a bubnuje nervosnì na plochu stolu, èinil dojem èlovìka nevrlého a jenž by rád prchl ze zhnuseného okolí. Tak si poèínal zhusta rozmlouvaje s nìkým, nedbaje, že se tento naò dívá utkvìlým, pokradmým a tázavým pohledem. V duši jeho, v šedivých, široce prostøených jejích mlhách, již již se nìco poèínalo rýsovati, jakoby postøehoval slabé kmitání rozhoøívajících se barevných plamenù pøedstav a myšlenek: utkvìle hledìl pøed sebe, jakoby èekal, že nenadále rozevøe se zraku jeho široký rozhled, že vytrysknou a rozšumí se skryté dosud prameny nových, neužitých krás, že obleje a prozáøí jej svìtlo a jasno poznání, – tušení neurèité rozkoše prostoupilo celé jeho tìlo, rozechvìlo a napjalo

všecky jeho nervy... a šastný nápad byl koneènì v sytých a ostrých rysech zachycen, a mistr vracel se rozmluvì, jíž se odcizil, hledì se rychle orientovati, než mu zase cosi „napadlo“. XXIX. To byly jeho vrtochy, jež Stanislava snášela trpìlivì, vìdouc o nich. A mnohdy chtíc mu nìco øíci a vidouc, že ho zase trápí nìjaké to slovíèko, jak to nazývala s pohrdáním ženy nevniknuvší v muka umìní, èekala klidnì, až je nalezne, aby mu pak pøedložila úèet modistky a žádala o zaplacení. A tu se jen usmíval a dával jí peníze, žertovnì hubuje na modu, která ho pøivádí na mizinu. A najednou nechav všeho usedal zase ke stolu a èrtal vìty, jež mu padaly do myslí. Chytal køeèovitì bleskový útìk myšlenek, nutil je, by se vrátily, a trhaným, komáøím, pro každého jiného neèitelným písmem kreslil jejich sledy na papír, vìznì je tam a pøipoutávaje na vždy èernými hieroglify. „Tak! bravo!“ vykøikoval, když byl hotov, mna si ruce a udivenì zíraje na nehybnost lhostejné ženy, v póse studené a neúèastnì èekající, až jí zase manžel vìnuje pozornost: a tu vždy cítíval chlad a oddìlenost a cizost té bytosti, jež sdílela s ním lože a vedla mu domácnost, a pocit prázdnoty a rozdvojenosti ho pøepadal. A blíže se k ní, schlazen, smuten a stísnìn, cítil hnus z pøetváøky, z lichotných, sametovì hebkých a líných dotekù, jimiž se mu blížila, z mìkkosti tìla k nìmu se tlaèícího, z olejné a lepkavé vùnì vlasù, v níž ho ponoøovala. Mìl nepøíjemný pocit, jakoby se do misky naplnìné rozetøenou barvou pøitøela k této jiná, zneèisující a kalící ji cizí barva; – styk jeho se ženou byl takovým mísením se a sléváním dvou odporných si živlù, dvou potírajících se látek v jediný neharmonující ce-

lek. Toužil míti ženu vzdálenu od sebe, a oblékaje se, v nervosním, zuøivém chvatu všeho zhnusení, prchával z domova, provázen jejím polo pohrdavým, polo nenávistným pohledem: „Eh, jaký to blázen!“ XXX. V tìch chvílích beztvarý, plouživý, bezútìšný, od samého dna zkalený smutek ze života naplòoval jeho nitro rmutnì vzpjatými, hoøce otrávenými vlnami. Byl mu tìžký i sám fakt, že si uvìdomuje svou existenci, uprostøed tak veliké bezcílnosti všeho, – a všechno vùkol nìho zdálo se mìniti v plašivé stíny a v bojácné, prchavé kontury rozplývající se v nic pod zkoumajícím jeho zrakem. K èemu to? K èemu to? A hledìl ke stìnám pokoje svírajícím jej v stísnìnost samotáøe, a hledìl ke zkalenému ocelovému nebi, jímž táhly tìžce a namáhavì mraky, jako neteèné pøedstavy ztupìlou, nehybnou myslí, – a byl to nátìr zdí, sklo tabulí, rámec okna, tašky protìjší støechy a špinavá šeï nebe, naè se díval, ale v duši jeho byla jen vrstva jediná, vrstva šedi, zaplavující všechno, bezlesklé, studené šedi – hustì nasypané, všechno dusící, všechno plnící, všechno obklopující a vším pronikající. Vždy mìl dojem, jakoby v nitru jeho byla jakási vzpruha rozpínající duši jeho k odchodu, k pohybu, k pravidelné a vytrvalé èinnosti. Ale v tìchto chvílích to, co nitro jeho rozpínalo, jakoby kleslo; nechápal, kam jde a proè vùbec jde, – a užaslý poznával, zastaviv kroky, že je v nìm odpor vùbec i k chùzi, jež by mohla jej k nìjakému cíli pøivésti... XXXI. Pøece však byly zase chvíle, kdy nemohl býti bez ženy. Nejèastìji, kdy odhazoval umdlen péro, kdy se vracel, jak øíkal,

do života, a pøestal se ztráceti a rozplývati v mlžinách snìní sobì samému postaèujícího, v hrách obraznosti. A tu teprve uvìdomoval si záhadnou snivost a smutek jejích oèí, a chápaje zponenáhlu melancholii její samoty, vida a uznávaje v ní obìt svého povolání, jež jej celého zabývalo a stravovalo, obviòoval umìní, do nìhož vkládal všechen svùj mozek, pøipadaje si jako hrobaø, který pohøbívá nejdražší mrtvoly a který v hrob díla pohøbil sobecky i mrtvé mládí své ženy. A boje se chvílemi zase roztržitosti, již u ní shledával, hledìl ji vyplésti z pøediva snù, ze vzdušných staveb nemožných chimér, jež zatím budovala, co on v pracovnì psal, hladíc leností dotykù hlavu psa nebo bubnujíc prsty o opìradlo divanu, nebo dìsil se a obával stále, že by jednoho dne v ní mohl vzniknouti úmysl skonèiti, tøebas násilným vzepøením, vnucenou jí nudu. XXXII. Pøišel èas, kdy hledìl se pøizpùsobovati pomìrùm. Chodíval s ní do obrazáren, do koncertù, do divadla sám úplnì bez zájmu; šel s ní i do cirku, když projevila pøání vidìti jezdce, o nichž se mluvilo. Provázel ji na dostihy, když chtìla ukázati toilettu. Provázel ji kam chtìla, rád, že se baví, jda vedle ní jako opozdìný stín, s nìèím barokním ve vzezøení, a stále jako duchem nepøítomen. Chvílemi jevíval naivní úžas a rozpaky, když si nezvyklá okolí uvìdomoval, a pocit odpuzujícího, nepøíjemného rozmrazení drobíval jeho tìlo. Byl by tak rád se vzdálil, ale pohled na ženu jej pøipoutával: byla to teï zcela jiná bytost, jež chodila po jeho boku, a nezbýval než úžas z jistoty, že ta polovice života jejího trávená doma, v nudì ètyr stìn je vynucená, jemu k vùli pøinášená obìt – a že teprve zde, v dotyku jsouc se svìtem, Stanislava oživuje, nahrazujíc si šedivo a prázdno proživoøených døíve chvil osvìžující ba-

revností svìta, tìmito dojmy prchavými a støídajícími se, padajícími a sprchávajícími v její duši jako vonný, teplý, tiše hovoøící v jarní noci d隝; že se dává unášeti hrou svìtel a stínù, v niž vcházela z trvalé jednotvárnosti polotmy svých komnat, v rythmech šumotu, jenž ji omamoval, v trhaných úryvcích hovoru množství, v smíchu davu, v jeho hrách, v jeho zábavách. Vidìl, že utápí v tom všem vzpomínku plnou neurèité hoøkosti ze všeho, co proživoøila, na vzdechy, jež tajila, když jí draly prsa v její samotì, vzpomínku na to, jak její mládí ubíhá a se maøí a ztrácí jako pramen vytrysklý v poušti a umoøovaný ponenáhlu suchostí a vyprahlostí nekoneèných pískù, až zaniká docela... Vidìl, že prchá z dusivého ovzduší, mísíc se s vírem, jenž ji obklopuje, se smíchem, jenž kolem ní zvoní, s šustotem šatù a øinèením šavlí, s výkøiky a s nesrozumitelným šepotem, noøíc rozkošnicky pùvab svého tìla v ospalých a umdlévajících prùtazích v celou tu vøavu velikého mìsta, rozlévající se hledišti divadel a koncertních sálù stejnì jako chodníky promenad, – šel sklíèen podle ní, schvácené tím ruchem druhých, tím neustávajícím vlnìním, bez oddechu na konec, nezøící už nièeho, necítící nièeho, neslyšící nièeho, a jež nesla v oèích pronikavé kouzlo a sytý odlesk využité svobody, ještì tehdy, když umdlena se svlékala v tmì ložnici po odpoledni nebo veèeru tak skvostnì, tak rozkošnì ztráveném... aby se ráno vrátila v staré vìzení nekoneèné své nudy... XXXIII. Sevøela ho teï a stísnila tato vzpomínka. Vzpomnìl na dítì, teï mrtvé, jehož zrození pøipoutalo Stanislavu k jeho domácnosti... Nacházel ji tak omladlou pýchou ženy, útlou, jemnou, ale již v rozvinutí celé krásy její dospìlos-

ti, šastnì bílou v oválu oblièeje, jenž mìl, se strany pozorován, ostrou linii vztýèeného profilu antické mince s živou pronikavostí oèí, s hrdým nosem øeckým a záplavou bujného vlasu, mìkkou a vzpurnou, barvy zlatého prachu. Bylo to kouzlo zmìny, kouzlo novoty, co ji poutalo k domovu. Zapomnìla na vše, v té lásce mladé matky, zuøivé a slepé oddanosti samice k mládìti, mazlíc se s dítìtem, piplajíc se se slabostí a choulostivostí jeho tìla, chráníc jeho nemoci pøed každým sebe menším a škodlivìjším vlivem... XXXIV. Ale teï... teï bylo dítì mrtvo. XXXV. A stará hra se opakovala. Ale ne již úplnì. Nuda se vrátila, ale nevrátila se touha, úèastniti se života, rozptylovati se venku, v šumných zábavách množství. Toho se lekal. Nacházel ji jako zmrtvìlou, otupìlou, neteènou ku všemu, kladoucí lenivost svého tìla v mìkké hedvábí divanu, setrvávající v bezvládné poloze a nechávající hodinu za hodinou bez úèasti uplývati. Nacházel ji pøítomnu jen jako tìlem; duše její bloudila v neurèité dáli. S hlavou podepøenou o loket snila s upøeným pohledem na stìnu, kdy myšlenky procházejíce její hlavou nenechávaly tam stopy, jako stín kouøe odrážející se o bílé stìny. To byla úplná resignace ženy samotáøovy, nehybnost stojatých, hnijících vod, mrtvých jezer, živoøení odalisky den ode dne tkající v jednotvárnosti haremu nádheru støíbrných a zlatých písmen a kvìtù v modrý lazur koberce, skrývající však stále na dnì srdce, pod pøetváøkou ženy oddané a milující ošklivost a odpor k muži tyranisujícímu její mládí.

Chápal, že z této setby vzklíèiti a vyrùsti mohly èerné a otrávené kvìty nenávisti. Rozkoše spoleèenských zábav, oddálené a nepøístupné, zvìtšovaly se v jejích oèích tím více, a èím ménì se jich úèastnila, tím vìtší mohla míti dùvod nenávidìti muže, s nímž ji konvencionelnost manželství nutila spojovati tìlo. Jakoby již vidìl pøíznaky tohoto duševního stavu: napadl ji dìs z délky života, umrtvìlost a zmoøenost dní, jež budou následovati v nepøetržité øadì, jeden za druhým jako v tìžkém snu únavy – – a tušil, že vrátí se její zoufalosti a beznadìjnosti, procházky salonem a ložnicí, k oknùm, kde se zraku jejímu ukazovala holá nesmírnost dalekého a široce rozlitého a rozbìhlého mìsta, rozechvìného jako kamenné moøe, – a tušil výèitky a skryté slzy, pøed nimiž se zachraòovala jen útìkem ve svou snivost, vejitím do své vlastní bytosti, pohroužením se do vidin neuskuteènitelných, v sestrojování plánù, jež se nemìly nikdy realisovati, v naprosté apathii ke skuteènému, hmotnému, jež ji obklopovalo, ztrácejíc upøenost zraku v chvìjivém vlnìní snù a èiníc i tehdy, když byla z nich vytržena, dojem osoby zpola snící... XXXVI. Šedivá setmìlost jeho života chmuøila se a houstla vždy víc a více. Málo barevného, jasného proplálo a prošlo jeho samotou. Nejèastìji vidìti ho bylo u pracovního stolu ztrnule sedícího, pohøbeného v myšlenky, èasem chápajícího se péra, by je po chvíli zase odhazoval. Byl jako zlomen, jako vyssát a otupen. Cítil úplnou neschopnost práce. Èetl vìty, jež napsal v posledním èase, a mìl dojem nìèeho ztuhlého, tvrdého, mrtvého, vynuceného, anatomického, –

a vždy èastìji a èastìji vyškrtával celé odstavce, a vždy èastìji a èastìji dostavovala se chu vùbec nechati všeho. Otevíral staré své knihy, èetl v nich a hledal svìžest svého umìní, jež ho druhdy tak tìšívala, ten jemnì modrý, snivý nádech zbarvující stránky jeho knih. Ale nacházel šeï a popel a nudu, a bylo mu jakoby barokní karikatury, pitvorné a zkøivené kresby jeho mrtvých snah potupnì se naò šklebily se stránek jeho knih. Úzkost se ho zmocòovala. To je výsledek celého jeho života? A hnus: na tom chci dále stavìti? Shledával stará èísla èasopisù, èetl kritiky svého umìní, – a hoøce se smál teï frásím, jež ho tehdy plnily pýchou. Mìl teï pocit èlovìka, jenž se domníval kráèeti bezpeènì, a jenž najednou pozná, že se pùda pod ním zakolísala. XXXVII. Mìl jsem vùbec kdy talent? znepokojovalo ho, a aè nechtìl zápornì k této otázce odpovìdìti, pøece raffinovanì se jí muèil a trýznil. Není ve mnì víry, ponìvadž není už síly, rozhodoval. Jsem hotov, úplnì hotov. Mladí mne pøedhonili, – marnì se snažím držeti s nimi krok. Kdo mne ještì sleduje, kdo èeká na to, co øeknu? A zase shledával noviny a èasopisy, a zase hledal kritiky svých prací. Je nutno èísti mezi øádky. Volil kritiky nejnovìjší doby. Chvála znìla všude podmineènì a reservovanì, – a to byly listy, jichž sám byl spolupracovníkem, listy vázané k nìmu ohledy šetrnosti a zdvoøilosti, – – a pøece èišel z každé øádky jeho umìlecký úpadek, zastíraný, omlouvaný, ale pøece jen zpola doznávaný. Ne, ty listy neøíkají celou pravdu, je to horší, daleko horší, a v zoufalém rozèilení pøehazoval kupu novin, hledaje listy opo-

sièní, listy stran a koterií mladších a nejmladších – rozevíral je a èetl v nich útoky a pamflety na své práce, zaškrtané modrou tužkou po okrajích. A oknem se mraèil do pracovny nevlídný den, zsinalý a prosáklý studenem, co se nad mìstem rozestírala svadlá šeï nahé oblohy, s deskou slunce bezlesklou, pohaslou, jako v neèistém popelu protaženou. To je vše, co z mého života zbývá, – a stoje u okna ztrnule hledìl teï ven s tichým bezdìèným stenem, jejž dala jeho rtùm tato myšlenka. Oko jeho roztìkalo se nad velikým prostranstvím mìsta, jež se zraku jeho jevilo. Bylo to zkamenìlé moøe støech, zèernalých prejzù, tašek a cihel rozeznávaných v nejbližším okolí, neurèitých dále, v jediný tón špinavé barvy splynulých nejzáze. Mrtvé vlny, moøe vzkypìlé, prudce a odvážnì se vzepjavší a jako rázem ztrnulé a umrtvené: hned se ukazovaly jako høebeny vln soubìžné pevné èáry v tom zdánlivém zmatku a neladu, rozbìhlém do všech smìrù obzoru; hned zase místa støech do sebe stlaèených, sevøených, utištìných a svalených, že zrak ztrácel linie v té roztøíštìnosti a rozkouskovanosti celku. Byla to jako zdìšená, úzkostlivá tlaèenice zmateného davu, panika bojácných zástupù pod pøíznakem náhle rozlité hrùzy: ale tlaèenice bez hybnosti a pøelévání, bez výkøikù a pohybù, bez kácení a vztyèování, kde si jednotlivci razí cestu a dovršují zmatek zoufalým úsilím vydrati se bezohlednì ven. Tlaèenice mrtvá, nìmá, nepohnutá, pevnì semknutá a spjatá, ztrnulá a zkamenìlá, z níž mìl èlovìk dojem nevolnosti, tísnì a bezvýrazného smutku. A to šlo vždy víc a víc vzhùru: jakoby se ty ohromné zástupy tlaèily na schodištì, v nesmírnu prostranství položené, slavnostní prùvod èi davy prolomivší tìsné øady špalíru v nedoèkavosti a touze po vzájemném spojení. Èím dále a èím výše, tím byla

smìsice hustší a semknutìjší, až tìsnì u èáry obzoru splývalo vše v jediný bøidlicový, šedavý pruh, nad nímž už visela kalná vzdálenost oblohy, protknutá vztýèeným hrotem vìže kathedrální, zchmuøená a špinavými kouøi zalitá a zneèištìná. Pocit odpuzující, mrazivé beznadìjnosti se ho zmocnil. A úzkost ze života obklopeného zmatkem velikého mìsta, sevøeného a stísnìného v zúženost ulic, vtlaèeného v prázdnost a holost ètyr stìn pøíbytku, štvaného uprostøed tlaèenice davu, se jím prochvìla. Zrak jeho zabloudil na rozložené listy èasopisù, a hoøkost vzepøela se v jeho nitru a stiskla mu hrdlo. Co hledá tam dole od tìch lhostejných lidí, upjatých po krk, za svými zájmy se pachtících? Lásku? obdiv? potlesk? èi jen porozumìní? Na tržišti svìta vystupuje na povýšené místo, vztyèuje hlavu a vidí, jak všechno jej míjí, jak všechno kolem nìho pospíchá, jak se stává smìšnou a zbyteènou figurou, ubohou sochou na zvìtralém piédestalu, obletovanou rozpustilostí a køiky rvoucích se vrabcù. Tak vysoko nejdou zraky lidí. A zabloudí-li tam nìèí pohled, jen lehký, útrpný úsmìv zbrázdí tváø nad schátralostí a zvìtralostí kamene, nad vztyèenou rukou s uraženým prstem, nad vztyèeným oblièejem s pochroumanou bradou. Chápal teï opovržení mládeže karikující zastaralost jeho díla bøitkým vtipem žurnálù ètených v kavárnách, v skizzách plných rozmaru a nevázanosti, stavících na odiv jeho staromodní manýry, návyky dlouhé práce, pøehánìjících je a v nejzazší smìšnost je zpitvoøujících a zkrucujících. A chápal i ty dìsné pošklebky kritických rozborù ètených v revuích – kde se jevilo a priori opovržení jeho dílem, zmrazující lhostejnost vùèi tomu, co pokládal za finessy svého umìní – zraòující jej a podražïující k prudkým, neukojitelným trýzním, k pochybnostem o svých schopnostech, kde mizelo všechno

jemnì a drobnì pracované jeho díla, kde všechno se zdálo mìniti v hrubé, nejapné, skreslené rysy lopotného diletanta... Jsem bøídil, který se pokládal za umìlce, který mìl tu drzost mysliti o sobì nìco více, než myslí normální lidé. A v tom klamu žil jsem celá desítiletí – teprve teï, pøíliš pozdì, vidím, že jsem žil v špínì, smìšnosti a zapomenutí, co jsem se domníval choditi mramorovými a pozlacenými sínìmi palácù... Co zbývá z tìch všech snù, z celé té práce marné a zbyteèné?... Ach, jak je to všechno špinavé, ucárané, nízké, protivné – louže, bláto a zase louže a bláto – – nic než louže a bláto, postøikující stejným kalem dìravé a záplatované šaty všedních chodcù, jako roucha tìch, kteøí èistì a sváteènì, po chodnících chtìli životem projíti... Otrávená a hoøká beznadìj vrhla jej v staré zoufalé a sklièující smutky, jako se vrací do temnot krb, kde dohoøel oheò. XXXVIII. Emanuel zastihl mistra v úplné apathii. Sedìl v køesle s hlavou podepøenou o ruku, v strnulém ztracení všeho vìdomí, upoután jediným bodem, v nìmž utkvìl jeho zrak. Tak konèíval každý jeho spleen. Sklièující nálada jakoby uvázla ve vzduchu. Na otázky Emanuelovy mistr odpovídal jednoslabiènì, bylo vidìti, že je mu obtížno s nìkým se sdíleti. Zatmìlá a nehybná stojatost vìsila se na každý pohyb a zatìžovala všechno, a do ticha pracovny hovoøil teï jen význaènì hlasitý tikot hodin. Bylo tu tak mrazivo a smutno pod kalným zšeøením dne, mezi stìnami zvážnìlými a pøísnými, kde se strnulé fysiognomie bílých poprsí básníkù, smìšovaly s legiemi knih v massivních skøíních srovnaných v dojem èehosi tvrdého, odpuzujícího a studeného. A kde japonské titìrky rozházené po psacím stole, bizzarní

zkrouceniny šklebících se figurek, rozvlnìných a stoèených hadù, nestvùrných zvíøat japonské mythologie, tušové misky, filigránské vázy køehkého, zdobnì propracovaného porcelánu, miniaturní vìjíøky a sluneèníky z živì strakatého papíru, celé to výsmìšné a groteskní umìní, raffinované a barbarské zároveò, èinilo dojem nìèeho cizího, omylem sem zbloudilého. XXXIX. Emanuel posléze vzdal se pokusu zaplašiti mistrùv spleen. Chodil mlèky pracovnou, zastavuje se chvílemi u jednotlivých skøíní, èekaje, až ho mistr sám osloví. Proè nekouøí? Emanuel dìkoval za vyzvání a zapálil papír své cigaretty. Mistr je dnes smutný, osmìlil se. Stalo se nìco? Ach, nic, zcela nic, to jsou jen jeho vrtochy, – to nic není. To se mu vykouøí hnedle z hlavy. A jakoby teï cítil potøebu rozpovídati se, svìøiti se nìkomu, odlehèoval si otevíraje celé své srdce sestøenci. Všechny své pochybnosti mu odhaloval, všechnu trýzeò své práce, všechnu její beznadìj a marnost, co jej Emanuel mlèky poslouchal, úžaslý, v tenkých retech svíraje uhaslou cigarettu, nechápaje a nerozumìje. Mistr pocítil posléze jakési zahanbení za svou dùvìrnost a odmlèel se. Emanuel vìdìl, že tøeba nìco podotknouti, aby nenastalo trapné ticho, ale nic mu nepøipadalo, a tak v rozpacích jen zahledìl se do tváøe mistrovy. Neznal nièeho z tìch muk a pochybností pracovníka staré školy, on, žurnalista-povídkáø skizzující své práce na okraji kavárního stolku, v jednom dechu, v nejpovrchnìjším zachycování dojmù, – aby za chvíli již o nièem nevìdìl, odfukuje v lenosti siesty modrý kouø cigaretty, pozoruje jeho kruhy, jak se zvolna rozplývají, a jak jejich jemné a vonné zbarvení pøechází ponenáhlu v nic.

Našel posléze nìkolik frází. Ale mistr snažil se již svésti hovor v jiné cesty, pln ještì lehkého zahanbení, že tak naivnì odhaloval své nitro pøed tímto neúèastným a lhostejným èlovìkem, nemajícím pochopení pro to, èím trpìl, èlovìkem jiného ovzduší, jiných názorù, jiného svìta. A unaven a umdlen vším, pøál si posléze jeho odchodu, pln odporu k všednímu hovoru, v nìjž zabøedl. XL. To však byla nálada jen jednoho dne. Druhého dne mistr již o nièem nevìdìl, byl zase zaujat svým dílem, rozkoší tvorby; v jeho mysli, v jeho pøedstavách zpestøilo se to a oživlo nenadále, jako když se rozvine po podlaze v celé šíøi prudká, hýøivá smìs barevné nádhery perského koberce. Neurèitá, nepojmenovatelná, široce rozpínavá touha drala se a šíøila z jeho srdce jako bìlavý kouø z kaditelnice. Cítil potøebu sdílnosti, a schýlen nad svùj rukopis èetl z nìho vìty Emanuelovi, spokojen s sebou samým, dovedností, již projevil, smìšný v tom svém zanícení, v županu, jenž na nìm strápenì visel, a po jehož okrajích chvilemi šlapal. Výbornì, viïte, opakoval – „vùz se zjevil v tøesení kol“ – to se dá øíci, není-li pravda? A smál se smíchem desítiletého hocha, mna si spokojenì ruce a rozveselen víøivým blahem, jež mu pùsobily šastné stránky jeho díla. Vèera že byl tak smuten, tak sklíèen? To jsou jeho vrtochy, vysílení po dlouhé práci, zhnusení a zmrzení všeho, když se nìèím pøíliš dlouho obírá, – soumrak a noc po slunném dni; ale s jitrem vstává zase svìží, hotov a pøipraven k nové práci, chápe se s chutí nástrojù, jež vèera s odporem odhodil, – a pracuje vytrvale dále, bez ohledu na zmrzelá, spleenová intermezza.

Všechna chu a šavnatost rozmaru se vrátily. V setmìlosti dní rozsvítily se tóny živìjší, svìtlejší, zajásalo to a zahýøilo v osvìžených barvách. V tìchto okamžicích cítil se nejšastnìjším. Ach, to všecko nebylo nic, ten všední hluk novin, denní šramot, bubnování, aby se na dílo upozornilo, úspìchy knih a divadel, celý ten závratný a strhující vír slávy – zde v pracovnì, v tichu jejím, sklonìn nad zdaøenou prací, zažíval nejvìtšího blaha, jehož neznali jeho druhové – pracující pro ty „tam venku“, jak znìl ironický jeho termin. Není-li pravda? A rozkládal znova archy svého díla a hledal vìty, na nìž byl pyšný, a bylo zase ticho mezi obìma muži, v nìmž hovoøil jen dráždivý a ostrý šustot pøekládaného papíru, zatím co Emanuel všecek roztìkán a nepozorný vpravoval se v umdlené snìní a potlaèoval lehké zívání. Ah, to je dobré! To se mi povedlo! Na to jsem pyšný! Poslyšte, pøeètu vám úryvek... A èetl s živým pohnutím, a radostná èerveò barvila mu tváøe. Není-li pravda, to je pìknì øeèeno, – co tomu øíkáte?! A pohledìl na mladého muže, jenž tu sedìl s pohledem vytrženým od nìho a pøipjatým nìkam ke stropu, – neteèný a duchem nepøítomný. Ah, on se nudil! Zajisté se nudil! A tak se budou nuditi též všichni, již budou jeho knihu èísti, pøi všem tom, co ho teï rozehøívá, do èeho vložil tolik svého mozku, tolik svého talentu. A smuten jistotou, že bude nepochopen (aè se vzpíral, rozmrzelost svou tak pøesnì, z pøirozené pýchy, aby se nepøistihl pøi malé nedùslednosti formulovati), skládal rukopis, by jej uzavøel v zásuvce.

XLI. – Proè je tak zamyšlen? Dráždilo jej mlèení druha, pósa roztržitého myslitele, jak tomu ironicky øíkal, ta pøedèasná umdlenost a skleslost ve vìku, kdy on mìl snad ménì úspìchù v literatuøe, ale jistì více lásky a chuti k životu, k probíjení se v nìm. A již byl u oblíbeného svého thematu. Rozpovídal se široce. Naè ten smutek mládeže, naè ta pobledlost a churavost? Umìlci ovšem neškodí, zjemòuje-li jej nemoc, – ale tím není øeèeno, aby umìlec byl nemoc sama, smrt sama, sotva se vlekoucí stíny a strašidla. Nechápe? Ah, u ïábla. Nám tøeba mnoho síly, abychom nìco svedli! Naè mysliti, že se jednou vyèerpáme, že klesneme vyprázdnìni, že se nám nervy strhají, že nám svaly vypovìdí službu? Mysleme si, že hra potrvá vìènì, a pak nás mùže tìšiti umìní, a pak stojí za to, abychom pracovali! A kázal velmi patheticky, zatím co Emanuel snažil se dodati si tváønost velmi živì poslouchajícího. XLII. Po dlouhé dobì dokonèil mistr první díl svého románu. Druhý díl byl rozdìlán, ale bylo tøeba znova jej propracovati, vše, co jen bìžnì bylo skizzováno, bylo nutno podrobnìji a peèlivìji vyvésti a dokonati. Sliboval si od svého díla velice mnoho. Nemìl již nedoèkavosti prvních let své práce, kdy byl pln obav, že dílo nedokonèí, že je pohøbí, v krátké radosti šastné myšlenky, jež se nerealisovala, pln kvapu, aby mohl produkt svùj již hoditi na literární trh.

XLIII. Zcela volnì teï pracoval, v soumìrných èástech, pøerušuje se, když cítil nechu neb únavu, a postupuje od kapitoly ke kapitole. Dílo vzrùstalo, nebylo tøeba znaèných a podstatnìjších oprav, podrobnìjšího vypracování kapitol, jež jen nahodil, aby se již ocitl u èástí, jež mìl napøed v mysli sestrojeny, jimiž chtìl nìco nového, dosud nenapsaného, neudìlaného dokázati, a po jichž napsání mìl pocit jakési pøevahy díla nad talentem, pøevahy vykonaného a dokázaného nad mírou dovednosti, již si troufal. Kde vycházel z lhostejnosti herce znajícího, jak se umìní dìlá, a sám míval illuse diváka, pozorujícího hru v jase osvìtlení, v tom podvodném jase, který zastírá hrubost barev a zvìtšelost dekorací, a dává dojem oživlých reliefù a propùjèuje klamùm pozlátka odlesky a ostré tøpyty tìžkých zlat. XLIV. Ah, ta muka kvapných tvoreb, kdy myšlenka utkvìvší mu v hlavì, již chtìla býti tìlem, jakoby chtìla dokázati, že není uskuteènitelným výmyslem klamivé fantasie! Ty noci probdìlé nad rukopisem až do úsvitu, v psavé horeèce, kdy mu lampa vysílena dlouhým svícením zhasínala, kdy bled jak po dlouhých hýøeních vrhal vyprázdnìnou a tupou vyssátost tìla v podušky svého lože! A když dokonèil první zpracování díla, nejhrubší vyvedení, horký, skreslený koncept, bez propracování jen nahozený, ten údiv, kdy si uvìdomoval skuteènost, kdy se chápal zase novin a listù, aby se informoval a vpravil v chod udalostí! Zdálo se mu pøi té práci, že celý svìt zastavil svou èinnost, že stojí a èeká na nìj, a teï kdy si uvìdomoval zmìny dvou, tøí mìsícù, mìl pocit èlovìka, který do-

bìhl železnièní stanice právì v okamžiku, kdy na obzoru mizí poslední vùz vlaku, jímž mìl jeti. XLV. V dobì, kdy takto tvoøil, neexistovalo pro nìj nic. Byl otrokem svého díla, své ideje, nepostøehoval nièeho; tìlo jeho bylo nepøístupno dojmùm vìcí vnìjších, dojmùm prostøedí a okolí. Dìlal dojem námìsíèníka, stroje, v nìmž mechanismus jakoby pouhou setrvaèností stále pracuje, pohružoval se ve vlastní bytost, stápìl se v neurèitu, ztráceje posléze i dojem šumotu, jímž svìt na nìj pùsobil v jeho samotì, velikého, splývavého šumotu a hluku vzdáleného oceánu. XLVI. Ale i teï pøi sebe klidnìjší a pravidelnìji postupující tvorbì, práce mistrova zaujímala pro sebe celé jeho dny. Mimo nìkolik slov hovoru se Stanislavou pøi obìdì, mistr všechny ostatní chvíle vìnoval neukonèeným dosud kapitolám. Ani Emanuel nesmìl ho dlouho vyrušovati. Tázán na nìco, utkvíval pohledem v neurèitu, jakoby vzpomínal na nìho nepøítomného a vzdáleného. Byl netrpìlivý, nevrlý a nervosní. Vždycky jakoby mu takový nenadálý vnìjší vliv poboøil, co dosud pracnì a lo- potnì vystavìl. Bylo tøeba vraceti se, opakovati a znova stavìti. Ale netrvalo dlouho, a vpravoval se již v tvoøivou náladu. Nenadálé, rychle vzplanulé myšlenky mihaly se jeho myslí jako v noci po obloze pøebíhají rozsvícené a hned zase vyhasínající tiché blesky. Bylo tøeba je chytiti a naskizzovati døíve, než pozbyly tvaru jako rozplynulá pára. Jindy však vlekly se jeho myšlenky jako v bezvìtøí vzdálený kouø. Pracoval zvolna, vystihuje pomalá jich splývání, volný pøechod a nenáhlý pøíliv. Klid a jistota opanovaly jeho mysl.

XLVII. Tak pracoval, až do posledního vyèerpání svých sil. Vrstvy popsaného papíru hromadily se a rostly v jeho pracovnì, celá jich pomísená smìsice pokrývala psací stùl. A on køivil se nad nimi, zhublý, smìšnì ubohý stín, zlomen a sehnut vytrvalou prací, èetl, opravoval a doplòoval, a zase chápal se péra, by pokraèoval v tom, co rozepsal, a co domníval se již míti ukonèeno. A tak koneènì dokonal práci. Døíve, než sám doufal. Po periodì únavy a spleenu dostavila se tato tvoøivá horeèka, která zvýšeným kvapem nahradila a dohonila vše, co promeškal. Po nìkolika dnech odpoèinku však znova jal se pøehlížeti vše, co napsal. Byl spokojen tentokráte svou prací, jen tu a tam poopravil a zdokonalil detail nebo vyškrtl vìtu. Zmocnila se ho touha, po skonèené práci odpoèinout si, zotaviti se, zanechati na delší èas práce literární, vìnovati se prázdné a sladké zahálèivosti èlovìka vykonavšího svou povinnost, který nechce si zbyteènými starostmi kaziti siestu. A vracel se k ženì. XLVIII. Nacházel ji teï daleko smutnìjší, daleko stísnìnìjší než døíve. Jakoby tíha výèitky ležela mezi nimi. Je tøeba vrátiti ji svìtu, pomyslil si. Zapomene, odpustí, dodával, cítì se vinen. Nutil ji z èista jasna, aby šla s ním do divadla. Zdráhala se. Divadlo ji nezajímá, kus je fádní, otøelý, bude se nudit. Ale šla pøece. Vidìl, že mu pøináší obìt. S poèátku se domníval, že se pøetvaøuje, že ji divadlo tìší, ale že se k tomu nechce pøiznat, aby se nedomníval, že jí po vùli nìco èiní. Ale pak poznal, že skuteènì divadlo pøestalo jí býti požitkem, že je pro nì bez zájmu, bez úèasti.

Hledìla strnule na jevištì a zase bloudila zrakem roztržitì po setmìlém hledišti, kde všechno se mísilo a stékalo v zneurèitìlé a stlumené splývání vyhaslých barev a tmavých stínù, kde bylo rozeznati jen bledé skvrny oblièejùv a obnažených rukou. A utkvívala posléze, zabrána v myšlenky, na nìjakém bodì, bez úèasti k okolí, jakoby nevnímala ze všeho nic, než jen dojem neurèitého šumotu, dojem velikého, do posledního kouta oživeného prostoru, – zatím co on sám, mysle na její neteènost, nevìnoval høe pozornosti, udiven, když nìkdo na jevišti hlasitì se rozkøikl, nebo když opona nenadále se spustila. A byl pøepadán smutkem a úzkostí chvílemi nad beznadìjností toho všeho, k èemu se nutil, co nešlo svým ustálenì pravidelným chodem, a úzkostí, že je nemožno dlouho takto živoøiti, že musí nastati okamžik, kdy se ocitne v rozpacích, kam a jak vùbec jíti. Cítil, že pøijde chvíle, kdy nebude moci kompromissy se životem uzavírat, podnikat na oko nìco, co v základì svém bylo nesprávno a falešno, jen aby na nìkolik okamžikù svìdomí své uspokojil, aby sebe sama oklamal, že bude museti situaci svou v celém dosahu si uvìdomiti a dle ní také jednání své zaøíditi. A tu se stával høíèkou své fantasie. Každou chvíli napadá jej jiná domnìnka a dávala jeho myšlenkám smìr jako vítr kocábce zbavené vesel. XLIX. Hned toho, hned onoho se domýšlel. Ale konec vždy byl stejný: pìkná fráze, pìkné slovo pøikrylo trapnost a kolísavost jeho postavení, jako jemný závoj zahaluje ohyzdnou tváø. Využít pøítomnosti, nedbati toho, co je zítra, – to se mu posléze zdálo jedinì správným, jedinì možným, a úsilovnì hledìl se vpraviti

v život druhých, z nìhož se na okamžik vyprostil, snažil se sdíleti jejich zájem, jejich pozornost, jejich zábavu. Je to tak snadné, zdálo se mu. Pozoroval své sousedy. Všichni byli jako jedním smìrem napjati, smìrem k velikému, jasnì osvìtlenému obdélníku jevištì, po nìmž se mihali deklamující herci... Byla to vìta pronesená se zvýšeným pathosem, banální aforism, který zaznìl rušivì v jeho sluchu a který jakoby byl všemu, co bylo kolem nìho, dodal jiného rázu, jiného zbarvení. Je to smìšné, hloupé tu sedìti a dívati se na pøemrštìná gesta a poslouchati nepøirozenì skandované verše... Potlesk... Jakoby celé divadlo se provlnilo nenadálým nárazem. Zprvu to zaznìlo nepøirozenì studenì, nìkde nahoøe, a pak mžikem jakoby se to øítilo pøes všechna sedadla dolù do parterru, strhujíc a uchvacujíc s sebou všechno. Pohlédl na ženu. Sedìla ztrnule a neúèastnì, hrajíc si krajkou kapesníku, a jaksi zalekle obrátila se k nìmu z nenadání, pocítivši, že je pozorována. Nudí se? Ah, nikoliv! Jen se na nìco teï zamyslila. Ale hra je ponìkud rozvláèná. – – Chtìla by jít domù? – – Ne, poèkají do konce, když už jsou tu. L. Nenutil ji už jíti do divadla. Èekal, až sama projeví nìjaké pøání, aby jí co nejochotnìji vyhovìl. Ale ona, jakoby ho chtìla drážditi, schválnì neprojevovala touhy po nìèem, a pøicházela-li jindy aspoò obèas s pøáním tam nebo jinam jíti, to neb ono koupiti, tentokráte úplnì se uskrovòovala a nièeho od nìho nežádala. Tak procházely zase dny, nedìle, mìsíce, a život jejich se nezdál mìniti. Sklièující nehybnost jej dusila a tížila. Lekal se uvìdomiv si èasem prošlou již dobu, vzpomenuv její prázdnoty

a marnosti, kdy vzpomínka vracejíc se do prožitých chvil nemìla na èem utkvìti, kde se zachytiti. Byly to dny mrzuté šedi, špinavé nechuti, kalné apathie, s neustále se vracejícím pocitem, že vše, co èlovìk hodlá konati nebo, co již koná, je nesmyslno, bezúèelno, že ani nelze pochopiti, jak je možno se tím zabývat. Byly to dny, kdy nièeho nemohl dokonati, kdy nìkolikrát dennì zaèínal, by vìc již po malé chvíli úplnì zhnusenou zase odhazoval. Rozevíral knihy, by je hned zase odkládal; chápal se péra, by napsal sotva dvì, tøi vìty; zaèal se strojiti k nìjaké vycházce, by se zase odstrojoval. Brzy chodil po pracovnì, brzy vcházel do salonu, chvílemi jal se nìco úsilovnì hledati, by na konec úplnì zapomnìl, k èemu hledané vìci potøeboval. Zastihl ji nejednou snící v setmìlosti komnaty, zamyšlenou, v nehybné póse. Oslovil ji, odpovìdìla jednoslabiènì, bylo vidìt, že se jí hnusí jeho pozornost. Mlèel ponechávaje ji jejím snùm, její strnulosti podobné nahému smutku chrámové sochy, utkvìlou pohledem, v mìnlivém osvìtlení krbu rozlivšího prudce èervené, živé, mihající se skvrny rozhoøevšího se ohnì na podlahu; nechal ji tak oddanou høe obraznosti, vdechující rozptýlenou vùni svého kapesníku. Neuprosný, neodbytný smutek prodíral se v celou jeho domácnost, ze všeho zdála se vanouti truchlivost domu v první dny po pohøbu. Nikde nebylo touhy k nìjaké èinnosti, a bylali jaká, byla to jen jakoby èinnost natažených hodin, úplnì mechanická. Nebylo vidìti, že by se bylo co konalo s nìjakým potìšením, s nìjakou chutí. Snídalo se v pravidelnou hodinu, poklízelo se; byl-li èas k obìdu, obìdvalo se; veèer se veèeøelo a pak šlo spat. A to konalo se pøesnì a pravidelnì, ale nebylo zmìny v pøestávkách, která by byla

osvìžila, jako zaujme barevná iniciála starého kancionálu, zjevivší se znenadání pøi obrácení listu. Vše šlo svým ustáleným chodem. On mìl svou, jistou, vymìøenou èinnost, ona mìla ji také. Chodili mimo sebe, a pøece se nestýkali. Mluvili spolu, ale nesdíleli se. Jakoby byli lidé úplnì cizí, náhodou v hotelu nebo v èekárnì nádražní se setkavší, více nic. LI. Cítil, že je tøeba, aby odstranìno bylo, co je od sebe dìlilo. Pøedtuchy, nejasné tušení toho, co by bylo tøeba podniknouti, kreslilo se v jeho mysli neurèitì jako polo v mlze ztracené vìže vzdáleného mìsta na obzoru. Ale nemohl se ustáliti a rozhodnouti. Hned v ten, hned v onen smìr zanášely jej jeho myšlenky. Chtìlo se mu mysliti jasnì a otevøenì, ale hlava byla jako zatížena a zkalena neèistým ovzduším, v nìmž živoøil. Byl jako spitý omamnou, nezdravou smìsí neztrávených choutek, nedotoužených žádostí, kdy jedno bránilo druhému dozráti a vyspìti, a kdy jedno udušovalo druhé, aby pak churavìl celý organismus. Mrzel se sám na sebe, že nechává èas bez èinu uplývati, a konal-li nìco, mrzel se zase na to, co konal, že se to nevytváøelo pod jeho rukama tak, jak si napøed pøál. A tak utápìl se ve všednosti, nechával pøíležitost za pøíležitostí míjeti a lekal se posléze situací, v nichž se ocioval. Není možna již náprava, zameškal jsem a propásl vhodnou chvíli, lekal se a zmalátòoval, co jej zase jindy zžírala prudká netrpìlivost jako oheò tøísku vhozenou do krbu. Teï je vhodná doba k rozhodnému èinu – tak si øíkal, ale k èinùm pøece nedocházelo; vymyslil si posléze zase nìjaký kompromiss, jímž zlo pøikryl, ale jímž ho neodstranil.

Chtìl upøímnì se Stanislavou pohovoøit, aby nastalo mezi nimi jasno, a aby pak poznavše, co jejich život otravuje a kalí, snažili se lépe, pevnìji život svùj zaøíditi, zaopatøiti si èistší a zdravìjší vzduch, v nìmž by mohli dýchati. Ale kdykoli v tento smìr pokoušel se zavésti rozhovor, vždy setkával se u ní s odpuzujícím, posmìšnì soustrastným trhnutím v koutku úst, jakoby již pøedem pohrdala jakoukoliv jeho snahou. Je otrávena docela, nezbyla v ní již ani touha napravovati a zlepšovati, myslil si, a smutkem pøetékalo jeho srdce. Ne nad ní, nad jejím osudem, ale nad sebou samým truchlil, nad svou vlastní zubožeností, nad svým vlastním živoøením. LII. Konám vše, co mohu, utìšoval se. Vycházím jí vstøíc, vše bych jí po vùli uèinil, proè jen u ní vždy setkávám se s tak odpuzující lhostejností? Nechci, aby se utloukala na cestách, jimiž já chodím, bez úèelu a užitku, ale ona zase nesmí chtíti, abych já k vùli ní volil výhradnì jen pohodlné a vyšlapané cesty, a nesmí mi jen z toho dùvodu ztrpèovati okamžiky, kdy se k ní vracím, kdy chci jíti s ní, abych se zotavil z namahavé práce. Proè by nemohla život mùj zpøíjemòovati svým rozmarem, a proè by nemohla popustiti a obìtovati ze svého života malou èást – mému umìní, mým snahám? Vždy tហa tហmyšlenka vracela se do jeho vìdomí jako dotìrný, marnì odbývaný prosebník, jenž vždy znova a znova pøekroèuje práh. Domníval se, že v jeho nitru nezbývá nic nevyjasnìného, že je vše zcela prosté, že vše svìtle chápe, ale vždy zase za krátký èas vracely se jeho pochybnosti, zkalovaly jeho vìdomí, a v jeho mysli poèaly se objevovati trapné a sužující domnìnky, jako z èerného kouta vylézá neèistý hmyz.

Jeho zmatek se vracel. A s ním køeèovitá snaha vyprostiti hlavu z klièky, která mu stahovala hrdlo. Úzkostnost a nejistota vìšely se na všechny jeho pohyby. Bylo mu nesnesitelno mlèení ženy a zase s druhé strany bál se prvního jejího slova, kdy zdržovaným výèitkám uleví. V tìch chvílích pøipadala mu žena jako cizí, nepøátelský živel, s nímž bude tøeba se utkati. Záchvìj studena a chladu kladl se mezi nì, oddìloval je. Jejich myšlenky, jejich snahy byly jako dva tábory na bojišti, – byl dosud klid mezi nimi, ale èety se již øadily a èekaly na signál k bitvì, k rozhodné srážce, až bude dán. Mìl dojem èehosi neodvratného, øítícího se, co marnì zadržoval, co spìchalo k rozhodnému okamžiku, a z èeho si nevìdìl rady. Chvílemi se mu zdálo, že bude nejlépe nechati již všeho, neopírati se osudu, zavøíti oèi a èekati, až se mu všechno søítí na hlavu. LIII. Tak se muèil a trýznil, èasto i úmyslnì vyvolával tyto pøedstavy, jakoby mu èinilo potìšení uvìdomovati si prohnilost pùdy, po níž kráèel. Nejistota jeho postavení sice vždy mu pøipadala, i tehdy, kdy se zdálo, že úplný souhlas pojí ho se ženou, – ale døíve to byly jen osamìlé stíny, které ho nenadále pøepadaly, aby zatmívaly jeho spokojenost. Byly to dávné, staré bolesti, jen že pøed lety byly ještì ne zcela zøetelny a potlaèeny; – ale èas jim dal znenáhla intensity, pomìry daly jim zmohutnìti, a teï krvácely, jevily se zraku rozdrásány, žádajíce léku. A teprve teï, kdy hrozily státi se co nejpovážlivìjšími a ohroziti celé zdraví jeho života, – kdy nabyly urèitého a nebezpeèného tvaru, vidìl, že mnoho zameškal, a že je tøeba odhodlati se, a už k èemukoli, – jen odhodlati se a nenechávati, aby vìc zhoršila se do té míry, kdy už nebude možno na záchranu pomýšleti.

Èím dále budu otáleti, tím bude hùøe, øekl si. Musím opustiti tuto passivní roli, vyzvati svùj osud, ukázati, staèím-li svému úkolu, – a už budu v tom zápase ubit a potlaèen, všechno, jen ne dáti se pøekvapiti bez pøípravy, pøijmouti bez hlesu a protestu smrtící ránu, apathicky klesnouti pod nenadálým pøívalem... LIV. Našel ji jednou v letní odpoledne, pøipravenu k odchodu, v èas, kdy obyèejnì zavíral se ve své pracovnì nechtìje býti vyrušován, zabrán ve své myšlenky, nebo neèinný a jako strnulý. „Pùjdu k matce,“ pravila, dopínajíc knoflíky u švédských rukavic, trochu v nesnázích pøed údivem jeho oèí, které se zdály prozrazovati jeho nedùvìøivost. V takovém dusnu? Podezøívavá myšlenka znova proklouzla mu myslí, a jeho rty se pohnuly. Chtìl nìco pronésti, ale rozmyslil si to ihned. Zastydìl se jakoby sám pøed sebou, že se mu podobná myšlenka vùbec mohla namanouti. Ale tušil, že pøece není zde vše v poøádku, a že nìjaký vedlejší úmysl rozhodnì je spojen s neobvyklou vycházkou, jež mu patrnì mìla býti utajena. Neøekl však ani slova a vrátil se do své pracovny. LV. Ale nemìl již pokoje. Neurèitost domnìnky zaujala celou jeho bytost, jako dráždí žena zahalená závojem. Vzpomínka pøinášela mu teï fragmenty a útržky jeho dojmù z rùzných dob, jako povodeò pøináší trosky stavení, jež zboøila. Poznával tyto detaily, zachycoval je a sestavoval, stavìl z nich v pøíbližných konturách, co byl kdysi zavrhl, odmítl a zboøil jako nesprávnou a neodùvodnìnou stavbu. Jedna domnìnka podporovala druhou, – a najednou vybavila se mu pøed oèima ne již

smyšlenka, o níž se dalo pochybovati, ale skuteènost, v nové, nezjevené jemu dosud podobì... a všechny rány jeho se obnovily, a šílený nepokoj vstoupil do jeho duše, protøásaje bolestnì jejím zmrtvením. LVI. Spìšnì se oblékal a vyšel z domu. Nic lehèího, zdálo se mu, než pøesvìdèiti se. A šel velmi rychle, v dusné a horké ospalosti vyhøátých chodníkù, až koneènì octnuv se v druhé ètvrti mìsta, najednou zaèal váhati a rozmýšleti se. Což, je-li již pøipravena na to, co nyní podniká, dovede-li mu zabrániti, aby nièeho nevypátral,... není-li pak nerozumem dáti jí na jevo, že chová podezøení, že jí nevìøí, – a uèiniti ji co nejopatrnìjší, co nejlstivìjší a sebe oloupiti o poslední zbraò, kterou vùèi ní mohl míti?! Pokazím vše, dnes, a zítra se nedovím již nièeho, napadlo mu, a silná touha se v nìm ozvala nechati všeho a vrátiti se domù. Pojal ho bázlivý a zahanbující pocit, a nescházelo mnoho a byl by padl do rukou kterémus ne valnì jemu milému pøíteli. V nervosním chvatu uhnul do postranní ulice a zašel neurèitým smìrem. Bral se pak úplnì bez cíle. Zahloubal se do svých myšlenek a nezdál se ani znamenati, kudy bloudí. Jaká to hloupost... pravil koneènì sám sobì, zlostnì se pøi tom usmívaje, když byl by málem upadl naraziv o trám, položený u nìjaké rozestavené stavby. Takové bláhovosti uvìøím! Nezkoumám, nepøemýšlím, poddám se prvnímu dojmu... a již myslím, že ani jinak nemùže býti, než tak, jak jsem si nìco v pìti minutách zkonstruoval. To je dobré... jsem blázen, hotový blázen... štìstí ještì, že jsem unikl tomu mluvkovi... snad bych byl se dal s ním do dùvìrných øeèí a všechno mu na konec ještì povìdìl...

A zvláštní hnìv pocítil, hnìv na sebe sama, z nìhož mìl škodolibou radost, jako by se chtìl jím pøesvìdèiti, že má vskutku tu opovržlivou vlastnost, již si pøikládal: svìøovati se se vším prvnímu známému. Vedro jej otupovalo, byl jím jako zpit a zmámen. Hle, pomyslil si: jak by bylo pøíjemno teï býti nìkde na letním bytì, nìkde na venku, v zeleni luk a lesù, poblíž chladu osamìlých a skrytých vod. Ale jemu dosud ani nepøipadlo na mysl cosi podobného. Øíkali mu jednou, pøed lety, o jakési villegiatuøe, ale tehdy pomýšleje na nepøíjemnost zmìny celého dosavadního zpùsobu života, na odpuzující pocit vidìti najednou kolem sebe cizí tváøe a místo známých stìn nacházeti se uprostøed nezvyklého okolí, užívati cizího nábytku a cizích nádob, – odmítl, zvyklý i léto pøestáti v nepøíjemnostech pobytu v mìstì. Jak, vyjíti jednoho dne a nemíti kolem sebe známé ulice, – probouzeti se pod cizím stropem a nemoci ani pracovat, – líèiti obdiv pro pøírodu, která mu konec koncù byla strašnì lhostejná, a rozplývati se v sympathii pro primitivní kouzlo styku s hrubými sedláky a tìlnatými selkami, kteøí mu do jisté míry byli i protivni, – a pøi tom jako na hodinu vykoupení pomýšleti na okamžik, kdy bude zase „slušno“ vrátiti se do mìsta: – ne, všechno jiné, než toto, a odpor, který této myšlence kladl, byl tak silný, že potom na nìj už nikdy Stanislava nenaléhala. LVII. Dnes však chápal touhu ženinu, jak právì jí byla by vítána zmìna, jíž on se dìsil. Zde jí mohl pøinésti malou obìt, – a ona by se byla jistì zase pøizpùsobovala jeho rozmarùm, byla by jemu zase nìco ze svého života obìtovala. Zcela dobøe bylo by se tak vyhovìlo obìma stranám. Ale chtíti, aby pouze jedna strana èinila ústupky, aby sobeckému božství druhé strany položila na oltáø

všechny kvìtiny a všechna svìtla, aby obìtovala všechny vùnì a kadidla, – ne, to nemohlo vésti k nièemu jinému, než k tomuto roztržení, k tomuto bolestnému a krvavému rozporu. LVIII. Klopýtal úzkými ulicemi staré ètvrti, kde byl stín a chlad, ale také zápach a puch, èpavost jako sklepního vzduchu. Všude bylo pusto a prázdno, i krámky malých obchodníkù zdály se jako zapomenuty, ospalost a dusná vleklost plížila se v pomalých záchvìvech po všech pøedmìtech, procházela a pronikala všemi kouty. Upadl zase ve svou zapomnìtlivost celého okolí a šel dále, nevšímaje si už nièeho. Nìjaký výkøik vrátil ho skuteènosti. Trhl sebou, jakoby jej byl nìkdo volal. Špinavý výrostek pøedbìhl ho a zmizel v jednom z prùjezdù, špinavých jako nejpustší brloh. Zastavil se, pøeèetl bezmyšlenkovitì zrezavìlý plech tabulky s nerozeznatelnou odprýsklou malbou, mající teï podobu nìkolika karmínových a modrých skvrn, pak jakoby se rozmýšlel, nemá-li se dáti jiným smìrem, uèinil nìkolik nejistých krokù a posléze se pøistihl pøed vchodem do nìjaké zapadlé pivnice. Jak je to vše protivné!... V hlavì jakoby se mu bylo cosi semklo a stisklo... Pocit ošklivosti k sobì samému prosákl jeho nitro. Nemohl ani najíti výraz pro hnus, jenž se ho zmocnil. Jakoby nesmírné bøemeno svalilo se na jeho bedra. Jsem chorobný, rozvrácený èlovìk, – napadlo ho. Nepøirozený život, který vedu, otrávil mne. To už jsou nejkrajnìjší výstøelky nemocného mého duševního organismu. Je pozdì! Jak se mu všechno zprotivilo! Nejlépe, aby byl již všemu konec, zatoužil. Svìtlo jeho života dohasínalo, jen jeho trýzeò se dloužila, jako západem slunce stíny. Lekal se okamžiku, kdy uzná, že nemožno takto živoøiti...

LIX. Když se domù vrátil, nalezl Stanislavu v salonu, pøestrojenou v domácí šat, ve spoleènosti Emanuelovì. Emanuel pøinesl mistru kartáèový otisk nové své knihy. Proète nìkolik stránek a øekne, co o tom soudí? – – Pøemáhal se, aby potlaèil své rozechvìní. Zdálo se mu, že v tomto okamžiku skuteènì dìlá velice nemotorný a hloupý dojem, a neodvažoval se ani pøímo pohlédnouti Stanislavì do oèí. Stiskl ruku Emanuelovi a prohlížel zbìžnì stránky knihy, jež mu pøinesl. Hledal slova, jimiž by dal na jevo svùj zájem, ale nic mu nepøipadalo, a posléze øekl nìjakou obyèejnou frázi a odložil listy. Pohlédl za ženou, jež odcházela, by pøinesla obèerstvení. Zaèal najednou povídati o tom, kam se dnes až zatoulal. V takovém horku... bláznivý nápad, ale nemohl vydržeti pod støe- chou... Mìsto je dìsná mrtvola v létì... teprve dnes to vidìl... zápach, dusno, prach, mrtvo, a nejhùøe je tam, kde jsou rozestavìné domy, ty dìsné hromady cihel, ty trámy, ten puch po vápnì a barvách!... Jen kdyby zase nebylo té venkovské nudy!... Dávno již byl by se porouèel letním pùvabùm mìsta... Široce se rozpovídal. Hovoru úèastnila se i Stanislava. Netouží po venkovì. Ještì by se jí líbilo, kdyby tam byla celá spoleènost známých,... ale co po to všem... Mlèel teï, poslouchal ji s údivem a díval se po stranì do její tváøe. Neironisuje? – Ale zdála se mluviti zcela vážnì. Neodvažoval se ji vyrušiti z proudu rozhovoru a myslil si jen: pøetvaøuje-li se, pak se pøetvaøuje velmi mistrovsky...

LX. Smáli se velmi hlasitì. Vytrhl se z myšlenek, do nichž zapadl. Hovor se již zase otáèel okolo zcela jiných vìcí. Ale jej zaujal nevýslovnì tíživý smutek. – Z èista jasna, bez nejmenšího vnìjšího popudu ovanula jej pøedtucha smrti. Ale ani ne tak pøedtucha, jako zcela jasné uvìdomìní si nut- ného konce všeho. Pøedstavoval si Stanislavu usmívající se teï a žertující, – a pod tím usmívajícím se oblièejem, ozáøeném veselostí nitra, vidìl, jak podložen jest jiný oblièej, který jednou nutnì se zjeví, oblièej ztrnulý, shaslých zrakù, sešpièatìlých rysù, pošmurného voskového tónu... oblièej její mrtvoly, který pak zmizí navždy pod vrstvou hlíny, aby se již nikdy nezjevil... Emanuelova ruka položila se na stùl, a jeho prsty hrály si na ploše stolové desky v nervosním chvatu, ale – zase pøipínal k tomu svou pøedstavu: ta ruka jednou setlí, maso s ní spadne, a zjeví se z ní jen nìkolik kostí, až se bude rozkopávati jeho hrob, a ty pohodí se a roznesou, a z celého jeho života nezbude pak nic, ani snad pouhý zvuk jeho jména... A ti, kteøí dnes v pøátelské rozmluvì sedí, – nesejdou se pak už nikdy více, nebude nièeho mezi nimi, zmìní se v oddìlené tøi kupy kostí, které roznesou a rozhodí od sebe... A pod pøívalem této myšlenky vše, co nyní konal, zdálo se mu tak malicherným, tak neskonale nicotným a marným. K èemu to všechno? K èemu ten smích, ten hovor, ta snaha baviti se a pobaviti? Každé slovo jako by se teï rozpadalo v jeho sluchu: všechno zdálo se mu zníti tak nucenì, tak falešnì a nepøirozenì, – uvìdomoval si již ne obsah slov, jejich smysl, ale pouhé zvuky, pouhé slabiky. Jednotvárnì a mrtvì pùsobila naò celá ta rozprávka. Každou chvíli se mu zdálo, že rozprávìjící umlknou, že pohlédnou na sebe, a že se jich stejný

pocit zmocní jako jeho: že poznají prázdnost všeho, a že v jejich utkvìlém zraku zobrazí se hrùza tohoto poznání. LXI. Ale rozprávka šla dále. Byli velmi veseli, a pøerušovali se chvílemi výbuchy smíchu. Jen on sedìl tu smuten, k smrti smuten tìžkou tou myšlenkou, v niž duše jeho byla vtísnìna jako mnich v èerný hábit. Hlavu maje sklonìnu myslil na dnešní svou toulku ulicemi, na celé to vzrušení své bytosti, na ty pochybnosti a na ta hlodavá muka. Ale v jakém zbarvení se mu nyní vše jevilo! V jak malicherném a smìšném pomìru byly ty všechny jeho dnešní trýznì vùèi faktu, že jednou vùbec nièeho nebude! Život se mu teï jevil jako prázdná a zbyteèná hra štvaných a honìných stínù. Na kolísavém podkladì potácejí se vysílené postavy jako zmámené bezcílnou poutí – hlubiny se rozvírají, a již nevidìti nic jiného, než náhlé mihnutí a temný pád, na vždy, v zapomenutí. Na chvíli proøídnou øady, ale netrvá dlouho, zbylí se srazí tím tìsnìji, a po tom, který zmizel, nezbude ani takové stopy jako je prázdné místo... Vždy znova a znova potmìšilá pùda hledá své obìti, rozevírajíc pøed bázní jejich zraku bezedné hloubky, a vždy znova a znova totéž divadlo, totéž mihnutí a týž pád v neznámou tmu. Hrùza prochvìje studenou, pomalou vlnou údy všech ostatních. Ale není kdy na rozjímání a prodlení. Dále, jen dále! – zní v celé jejich bytosti, neurèitá touha velí jim postupovati, – kam? nevìdí sami, ale jdou pøece. Slabá nadìje se v nich rozhoøívá jako nepatrný a stále vyhasínající plamen v lampì, kde jen na dnì zbylo trochu oleje: všichni klesli a nedošli, myslí si každý, ale já neklesnu, já dojdu a musím dojít... Já jediný dojdu. A klesne posléze také: klopýtne, vzepøe slabost vyèerpaných sil, skloní

se, zavrávorá,... je to konec? Zmocní se ho hrùza, ne, ne, ne, to nemùže být, já nesmím klesnouti... A zrak jeho stydne pøed záhadným otvorem, jenž ho chce pohltit... Vzkøikne, brání se, zavzdoruje si, opozdìnì chce se zpátky zatlaèit, chytá se tìch, kteøí jdou dále, ale pak vidí, že zùstal sám, že místo nìho postupuje v øadách ostatních jen osudná mezera... i poddá se osudu a nebrání se konci a zkáze všeho. Sklonil hlavu, a pohled jeho ustrnul. Jakoby byla v jeho nitru všechna svìtla shasla, a v pustý sál jeho duše v mrazivém pøílivu se vedrala a vnikla studená noc. Hovoøící hlas jeho duše onìmìl a zmlkl, hluché a nìmé ticho prostøelo se vùkol nìho. V nìm slyšel jen, jak se do jeho duše vsakuje v èerných pomalých kapkách otrávené zoufalství. Èím dále, tím odvážnìji a smìleji,... a pak nezbývalo již suchého místa, nezbývalo plochy, která by jím dotknuta nebyla, všechno bylo jím zaplaveno, zalito a napito – jako houba, která nasákla vodou. A ztlaèovalo jej a tížilo toto poznání marnosti všeho, jakoby na jeho bedra vložena byla tíha nesnesitelná, pod níž zmíraly a hasly køeèovitì napjaté jeho síly. K èemu se snažím, k èemu krvácím, je-li výsledkem všeho neplodná, krutá smrt, drtivý skon a zmar?! A vzpomnìl zase nenadále svého dítìte, a veselý smích, jímž se v tu chvíli Stanislava ozvala, neladnì støikl a porouhal se jeho vzpomínce. V slabých, splynulých konturách a vzdálených barvách vyrýsovala se mu a vykreslila v pøedstavách podoba mrtvého dítìte, v chorobném, bílém zbarvení, a pak náhle, jakoby bylo všecko to osvìtlení shaslo, zùstala pøed jeho zrakem jen mrtvá tváø, zsinalá a zpopelavìlá, bolestných, sevøených tahù, a i ta odešla, a on si pøipomnìl náhle mrtvou a studenou skuteènost. A úžas se ho zmocnil nad tím odchodem ze života, nad prázdným místem, jež se u jejich stolu jevilo, kde sedávala na své dìt-

ské stolici, hrajíc si barevnými tretkami. Je pryè, na vždy pryè, – nevrátí se již nikdy, a neukojitelná lítost pronikla a spjala celou jeho bytost. Jakoby se byl domníval, že je dítì nìkde dole, že si hraje v zahradì, že se za chvíli vrátí, pøibìhne v dupotu svých drobných nohou a bude se shánìti po své veèeøi, – a jakoby teï si uvìdomoval, že je zahrada pustá, prázdná, že po schodišti nikdo nestoupá, že je tam mrtvo a nìmo, a že dole pøirazili s tøeskotem domovní vrata, nebo nejedná se již o návrat jeho dítìte, jež zùstalo tam nìkde venku, v tmách, v hlubinách noci, malá, nepatrná mrtvá hmota zakopaná v tvrdé, tížící hlínì dalekých polí... Ustrnul nad tím tajemstvím života, jež dalo dítìti jeho vyjíti nad povrch, aby prošlo a provleklo se jím jako neslyšný, bázlivý, slabì se provinující, opozdìný a postrašenì smutný stín, a pak odešlo, zmizelo za poslední hranice, poznavši a pochopivši dìtskou svou duší všechno, celou tu záhadu východu z temnot a zániku v nich, jež jemu dosud byla zakryla. Nìco jako touha, jíti za tím malým a tesklivým stínem, vzkøísilo se v jeho nitru. A s ní lítost, jakoby byl opominul vyptati se a vyzvìdìti všechno. Ty dìtské rty zdály se mu teï obtíženy touhou povìdìti mu své tajemství. Ale on se neptal a nevyzvídal, a dítì nepovìdìlo a s tím záhadným úsmìvem svých jemných rtù, s neprozrazeným tajemstvím pøichystalo se k východu a odešlo z domu, v neznámo cest... Tak prosté to bylo a tak blízké, napadlo mu – a já jsem opominul a nic nevyzvìdìl... Lítost nad sebou samým sprchla do jeho duše. A truchlé zbytky zhaslých nadìjí oživovaly teï v jeho mysli, jako ohlas mrtvého zvuku oživuje v samotì vzdálených skal... Naslouchal teï tìm hlasùm, hovoøícím opozdìnì z jeho nitra, a duše jeho našla posléze v jejich smutném ohlasu klid, jako nachází loï zmítaná bouøemi po dlouhé plavbì svùj pøístav.

LXII. Stanislava záhy po poledni odešla z domu. Osamìl uprostøed tíživé pustoty mrtvých komnat. Venku hoøel nejžhavìjší letní den, – zde byl stín a chlad, – a ze zdola znìlo sem nahoru nìkolik hlasù pomísených, jako by nìkolik lidí mluvilo zároveò. A pak i to stichlo, a vším rozvleklo se nìmé mlèení vymøelého domu. Mìl dojem opozdìného ve zdech mìsta, z nìhož všichni obyvatelé se vystìhovali. Nìco únavného, obtíženého padlo v jeho duši. Jakoby v polosnu naslouchal nápìvu jednotvárné písnì, neskonale chmurnému, opakovanému a zpívanému nìkde pod ním vždy v téže formì, vždy znova a znova zapoèínanému vytrvalou neomrzelostí zpìváka, – a on jakoby teï na jeho podkladì dával blouditi svým myšlenkám, na šedavém jeho plátnì kreslil kontury tìkavých pøedstav rozvinujících se hned volnìji, hned prudèeji, pozbývajících hned pevnosti tvaru, hned srážejících se v nìkolik bezpeènì tažených èar. LXIII. Jak je tu hned pusto, jsem-li tu sám, myslil si. Vím-li, že ve vedlejší komnatì nìkdo pøechází, plní mne to drážlivým, pøíjemným pocitem – a myslím na nìj a na jeho práci a konám pøi tom svou, a je hned kolem mne jakoby plno, živo, v nitru mém je všechno v lehkém proudìní... kdežto jsem-li sám,... sám... cítím hned, že jen já dýšu a žiji uprostøed mrtvosti všeho, – a to neživé, mrtvé okolí padá na mne celou svou olovìnou tíhou,... a hned se vrátí myšlenky o marnosti, prázdnotì všeho, co konám...

LXIV. Odešla (to už byl zase v jiných myšlenkách), snad je jí pøíjemno teï zrovna, v takovém dusnu, dìlat návštìvy... Ale co jí to teï zrovna napadlo, navštìvovat tak vytrvale matku? Rozmar? Sport?... Vèera jsem jí cosi øekl... k vùli tomu; neodpovìdìla mi ani, dìlala, jakoby pøeslechla... ale jistì nepøeslechla... Pak øekla tu vìtu: (vzpomínal)... že to nestojí za život, nevidìti za celý mìsíc nikoho, než tøi tváøe... vìdìti již napøed, èím se bude celý den zamìstnávati, co bude mluviti a co se jí bude odpovídati... (Zcela jasnì si pøipomnìl teï pøedmìt vèerejší rozmluvy). Mluvili o starém professoru pøírodopisu... Emanuel zaèal... mìl jej v prvních tøídách gymnasia,... professor dosud vykládal,... dvanáct let již od té doby uplynulo... týž pøedmìt s týmiž vtipy a s týmž zlobením, týrán a muèen týmiž rozpustilostmi nevázaných chlapcù... jak truchlivý život, jednotvárný a mrtvý... takovou øadu let... a v mysli netanula mu již pøedstava dusné tøídy, shrbený professor gestikulující pøed èernou tabulí s lehkým povlakem špatnì smyté køídy, nad vycpaným ètvernožcem – ale zjevil se pøed jeho zrakem stùl jeho pracovny, pokrytý papíry, nad nímž se sklánìl stejnou øadu let, pøi téže práci, pod tíhou jediné myšlenky: vypsati vše, co obsahoval jeho talent, uvìzniti na papíøe navždy všechny pøedstavy, které mu prolétaly jako stìhovaví ptáci hlavou dnes zde a zítra daleko jinde, nedosažitelní... A tolik jich prolétlo a bez úèinku, jen jen že zahrálo ve slunci mìnivé jejich peøí,... ale mžik... a všechno se ztratilo v dáli, v neproniknutelných, celý obzor zatopujících, hustých mlhách...

LXV. „Oè je lepší nᚠživot,“ øekla pojednou Stanislava. „Dvì tøi tváøe celé mìsíce vidíme... to je vše...“ Lekl se, když tak nahlas pronesla jeho myšlenku (A oèi její tak truchlivì zasvítily, visely jako unavené noèní svítilny do bledosti ranního svitu). – „Všechno èlovìk ví již napøed, co bude celý den dìlat, a než se ještì otáže, již ví, jak se mu odpoví...“ Ta slova, tak hoøce pronesená, s výèitkou, vrátila mu muka minulých dnù, jako zachøestìní pout snícímu vìzni vrátí vìzení. On mìl pøece jen, v posléz, útìchu v práci, jež ho zkonejšila, jež ho uklidnila; ale kde byla její útìcha, její nadìje, jež by držela celé její žití jako pilíø drží klenbu?... A teï se mu zdál její život daleko pustší, bezútìšnìjší, beznadìjnìjší... Pod úsmìvem, s nímž snaží se projít životem, tají se zoufalé nitro... on vidìl jen úsmìvy, jako dítì vidí kvìtiny a nechápe, že pod nimi jsou hroby, hniloba a rozklad... (Bylo ticho v pracovnì, lehké barvy, prchavá vùnì opøádající všechno v unavené snìní, z kvìtin, jež plnily konsoly, – zvolné a pomalé rytmy zdvihajících se a klesajících vln v usnulém zálivu, – a venku, tam byl požár a výheò, všechno tam hoøelo a plápolalo v èervených výkøicích barev, žehlo a smálo se v prudce vytrysklých, ohnivých tónech vzníceného jasu. Jen poslední støechy mìsta na obzoru, to byl roztavený, bílý kov v širokém pruhu rozlitý, pod záøícím nebem, na nìmž umdléval zrak jednotvárnou, hluboce fialovou modøí, v níž tavily se snìhy nìkolika posledních, zbylých, tenkých vrstev oblaèných)... Ty pøedstavy se stále vracejí... Je zvyklý na týž impuls vázati také tytéž reflexe. A pøichází vždy k tìmže závìrùm. To je pøirozené. A ponìvadž vždy v tytéž konce celou vìc promyslí, domnívá se, že ani jiný závìr není možný, než právì ten... Jeho mysl je sformována již a schýlena v ten zvyklý smìr,

jako k jedné stranì sklánìjí se staré vrby pod dlouholetými nárazy vìtrù... Nebylo nikdy myšlenky, která by jej zachraòovala a pøevádìla pøes nebezpeèné úzkosti znepokojené duše, jako most pøevádí pøes rozpìnìné proudy; která by mu øekla: Zde stoupni a uvidíš jasné a ozáøené cesty, – uvidíš, že je cíl, že je hodno žíti, aby se ho dosáhlo. Temnoty jsou jen za tebou, tam se neohlížej, co tam, je ztraceno, ale zde jsou nové plánì, nové stezky, nové slunce, nové kvìtiny, nový rozkvìt a nový život. LXVI. – – – Mùj Bože, naè to zase myslím! A to je všechno proto, že jsem sám... K èemu to všechno?... Potøebuji život kolem sebe, pohybovati se uprostøed nìho, býti v jeho šumu a varu... (Pøedstava kaleidoskopické pestrosti vzkøísila se v jeho myšlenkách)... Být mezi lidmi, cítiti s nimi, pracovati s nimi ve svorném dotyku tìl, sdíleti se s nimi... ach, to by byl jiný život... než teï, dny šíleného smutku, spleenu, nebo dny znepokojení, nervosnosti, vzteku a žluèi... LXVII. (Jiné myšlenky prosákly a zbarvily jeho snìní.) Stále ty úvahy, to marné konstruování toho, èeho nikdy neuèiním... Pùjdu s nimi na lože, – a ráno, až se vzbudím, nebudu o nich už zase nic vìdìti. To jest obvyklý výsledek všeho... (Hle, zase se dráždí, zase impuls k dlouhému rozjímání o vlastní nicotì! Díval se velmi posmìšnì na práci vlastního nitra. Oddìlil se od své vlastní bytosti na okamžik, a nitro jeho, po tìch neustálených analysách, zjevilo se mu rozpitvaným a zkrváceným. Tak to tedy je, napadlo mu!) A zase spojily se tyto dvì na okamžik odstoupivší a rozdìlené èásti: v choré

hlavì zapotácely se nezøetelné, zmatené myšlenky jako po baøinách kmitají se bludná svìtla. Ale záhy pohasla, – a všechno se zmrtvilo a kleslo v tupou ztrnulost... Jen tu a tam ještì bolestné vzrušení se ho zmocòovalo, ale jen na okamžik, netrvale, v duši jeho vtøásaly se chvílemi muèivé pocity jako vítr po bouøi støásá s vìtví osamìlé dešové kapky... LXVIII. Vytrval tak dlouho sedìti, bez citu, bez myšlenky. Ani to ticho, stoupající a zvedající se z prázdnoty opuštìných a odlehlých míst, z celého zadumání pracovny osamocené horkým letním odpolednem, nevstupovalo již tíživì do jeho vìdomí. Ani zvuku hodin si neuvìdomoval, toho odmìøeného a vytrvalého hluku stroje svìdomitì konajícího svou povinnost i tehdy, kdy se mu nevìnovala pozornost. Vstal posléze, pøešel nìkolikráte pracovnu a stanul u okna. Venku tøásl se vzduch plamenem, a slabý vítr, vnikaje otevøeným oknem chvílemi až do pracovny a pøinášeje s sebou smíšený jako dehtový zápach rozpálených desek støech s opojnou, koøennou vùní prohøátých zahrad (byly tu v blízku, velmi rozlehlé), hýbal s tichým, tlaskajícím šelestem, jako plátnem lodní plachty, polospuštìnou záclonou a tloukl jí èasem o døevo rámu okenního, ale sotva slyšitelnì, jako v sladkém umdlévání a ochabování. (Mìl z nìho èasem dojem lodi usnulé na vodách v poledním žáru, kolébané monotonií nárazu vleklých vln a nepatrnì se vzdouvajícího vìtru.) I slabý, sotva znatelný zápach døeva horkem rozehøátého tu byl, a zapomenuté vùnì oživovaly kolem v komnatì, lehké a rozplývavé, jako vzpomínky, pršely v jemném dešti s konsol a stoupaly s províjivou prchavostí z hrdel váz, kde kvìtiny usýchaly a møely, vùnì mrtvých rùží, jež tolik miloval, a jíž nasáklo všech-

no v jeho pracovnì, jež zavála chvílemi z náhle rozevøené skøínì, vydýchla z vytažené zásuvky, vlekla se spile po plochách nábytku, chytala se v drobných záhybech bibelotù, spala tìžce na dnì nádob, prchala z pohnutých øas jemných záclon. Z dáli se sem nesl jen smíšený hlomoz, z neurèitých vøav složené hømocení, jako øada urputnì dopadajících kladiv, nepokoj a hluk, který mìl ospalost a lehtivost pøíjemnost vytrvalého otøásání vozu, kde sníme, polo døímajíce, polo bdíce. A do všeho toho kanulo šero, modravé šero polospuštìné záclony sycené jakoby zlatým smíchem odráženého zrcadla, tancem zvíøeného prachu u okna, nad výøezem záøivého kovu rozlitého tam, pokud jej záclona pouštìla, a dále hrajícího jen už svými reflexy. A nejzáze v pracovnì, tam bylo jen usnutí splynulých barev, bez vyslovených akcentù a vytknutých rozlišení, tam bylo jen nejasné tušení a uhadování, odbarvení a zladìní všeho v jediný odstín, jenž vpil do sebe všechny barvy, ve zmnožení a vystoupení stínù, rozlitých v koutech a záhybech s tvrdými tóny do modra rozetøených tuší. A všechno v tom polosvitu, v té polotmì, v tom zastínìní ploch a oživení hran, kde døevo nábytku sesmutnìlo, zvážnìlo, zatím co hrany sem tam zasvitly ostrým, øezavým vzleskem støíbra, mìlo chlad a studenost pøísného studijního sálu, jímž pojednou všecko se zdálo smáèeno, prosáklo a napuštìno, že mistr bezdìky se zachvìl, uvìdomiv si, vytržen ze svého snìní, okolí, v nìmž se nalézal. LXIX. Šel se podívat, vrátila-li se už žena; ale Stanislava dosud byla venku. V odpovìdi služèinì zdál se cítiti posmìšek, nepøíjemný pocit se ho dotkl, ale odvrátiv se neøekl nic a vrátil se do pracovny. Rozevøel noviny a zase je odhodil; dìsná

nuda ovála jej z toho potištìného papíru, jednotvárnost všeho jej sevøela. A pak vzal kartáèový otisk nové práce Emanuelovy, nìkolik dalších archù, a jal se èísti. Èítával teï málo cizí práce, bylo mu obtížno sledovati cizí ideje, a pak také v pracích svých druhù nacházel málo tak dìlaného, jako byly jeho vìci, málo lásky k formì, která ho jedinì poutala. V mladších letech byl vážnìjším ètenáøem, tehdy ho zajímalo i neznámé jméno tištìné pod desítiøádkovou básní v èasopise. Ale znenáhla ztrácela se tato touha informovati se o všem; z nových knih èetl jen sem tam nìkolik úryvkù, aby mìl aspoò pøíbližný dojem, a mnohé literární novince nevìnoval ani na tak málo redukovaného zájmu. LXX. Ale teï èetl se zájmem. Práce nebyla tak špatná, jak dle pøeètených úvodních scen a skizz èekal. Hoch si dal tentokráte záležet, z šedivosti a jednotvárnosti tónu referujícího pøešel záhy v barevnost a sytost umìlecké prósy, – bylo to ne již vrátké experimentování, ale hotové bezpeèné kroky umìlce, vypjatá malba pocitù, kde každý i nejjemnìjší záchvìv, nejnepatrnìjší otøes zachycován byl plnì a šastnì. Celá práce zmìnila se ve vlnivý tok her duševního svìta, v dojmový a náladový skizzáø všeho, co se hýbalo a zvedalo uvnitø, na dnì a v propasti psychy, byl to popis dobrodružství duše, její vyjádøení pod pøílivy vzduchu, tepla, barev ných odstínù, vùní, záchvìvù zvukových, všeho, èím fysický svìt na ni útoèil. S poèátku analysoval autor moderního umìlce, nitro umdleného, raffinovaného a nervosního mladého muže, který hledá rozkoš vzrušení, aby osvìžil nervy. „Opíti se životem, využíti všeho do posledních šav, ah, jaký to sen, jenž vlál stále kolem jeho hlavy jako neodstranitelný závoj, jenž nutil jej vrhati

se do proudu rozkoší a zábav, aby vždy na konec poznal, že to pøece ještì není ten pravý zpùsob, jakým tøeba života užíti...“ Napadlo mistru: líèí sebe. Bylo dále do konce nìkolik podrobností, které vzal autor pøímo ze svých zkušeností, aféry, jež i mistr znal. Bavilo jej teï slyšeti zpovìï sestøencovu, tak naivní, horlivou a otevøenou, nešetøící nejdùvìrnìjších koutù, otvírající do koøán i nejposlednìjší, nejskrytìjší komnaty duše. „Chtìl obmeziti tu širokou touhu“, èetl, „když jej bylo vše již zklamalo, unavilo a vyèerpalo, posléze na zcela malý a nepatrný úryvek celé písnì svého života. Chtìl jen nìkolik barev, tónù, vùní, aby se dal jimi zaujati a podmaniti, když byl prohýøil nejvìtší díl, skoro celou zásobu schopností a sil, jež mu dalo jeho mládí... Evu, jen Evu mìl teï na mysli, po ní toužil a šílil, jen její obraz vyplòoval jeho duši jako pøíliš pronikavé parfumy naplòují komnaty.“ Autor popisoval pak návštìvy u své milenky, smutné a melancholické na pohled rozhovory pøi shasínajících svitech letních západù, kdy støeženi žárlivým chotìm Eviným, mohli jen o lhostejných vìcech mluviti, dorozumujíce se potají, kdy pozornost strážcova ochabla a mìnila se v apathii. Ale za to vycházky, kdy Eva pod rùznými záminkami z domu unikala, kdy po nìkolik hodin byli sami sobì ponecháni a mohli bez ostychu druh druhu se svìøovati! Nejèastìji volili k svým vycházkám starý mìstský høbitov, kde byli skryti, høbitov, kde již se nepohøbívalo, a jenž mìl teï vzezøení sadu mizejícího v záplavì kvìtù, jasu, vùnì, zpìvu, kde všechna hrùza nahého hrobu mizela pod tím kypícím a bujným životem pøírody, kde i zvìtralé kameny náhrobní se starobylými erby zdály se jako pouhé pøíkrasy v zeleni keøù jim vlídnì kynouti. Usedali na kamenné lavice, šastni jako dva snoubenci, a èasto celá hodina pro-

šla, co nepromluvili ani slova, spokojeni jen tím, že jsou sblíženi, že jsou k sobì pøitisknuti. „Schýlen k ní, chvìl se rozkoší cítiti plamenný dech jejích òader sevøených v tìsném poutu vonného, rùžového šatu. Chvìl se jsa tak blízek rozèilující její kráse, boje se ještì vìtší intimnosti, zdržuje se, aby ji nepolíbil, dopøávaje si zatím jen raffinovaného požitku muèivé té zdrženlivosti. Ta vùnì, která z ní celé dýchala, která øinula z jejího vlasu, z jejích ramen, z její šíje, jak jej lehtala, dráždila, vznìcovala! Koupal se v té žhavé lázni, která proudila v jeho klín, když se obraceli k sobì, kdy usedali tváøí v tváø, kdy snažil se spojovati tìlo své s jejím lehkým dotykem kolenou, v nárazích prudké smyslnosti, co ona, vìdouc o všem a tváøíc se, jakoby toho nepozorovala, mhouøila oèi v zlenivìlé a uspávající sladkosti, v umdlené rozkoši spojující její tìlo s tìlem muže, jehož sílu a útoènost milovala.“ A pak vypukl autor v prudký posmìch druhému muži, jenž se dal tak klamati. Sláva, jenž se pojila k jeho jménu, zaslepovala jeho zraky, že nevidìl, co se odehrávalo v samé jeho blízkosti. Otrok svého atelieru, díval se na nahotu žen, jež jeho štìtec na plátno pøenesl, muèe se a trápì myšlenkami, že pøece jen nevystihl pravého živého tónu lidského masa, – den ze dne, zoufalá obìt, jíž uèarovaly mrtvé barvy mrtvých pláten... snílek a blázen, jenž si dal všechny pøíjemnosti svého života jednu po druhé cizími, drzými rty smlsávati! Ah, jaká to pošetilost trýzniti se a umrtvovati pro neuskuteènitelné chiméry! A vzdalovati se proto života, jeho požitkù! Nechávati jiným jeho rozkoše! LXXI. Mistr doèetl. Èetl-li prve se zájmem, poslední kapitoly èetl v zimnièném rozechvìní z rukopisu, jejž autor pøiložil, kdyby

se mistr chtìl podívati i na èást dosud nevysázenou. Odloživ knihu byl jako pomaten, horko a mráz støídaly se v jeho tìle, nìco jej dusilo, vyskoèil z køesla a do neurèita se rozbìhl. Rozesmál se trpce, zlostnì, vztekle, pak zase rozevøel rukopis a obracel a pøemítal jeho listy, jakoby nìco v nich hledal, a pak všechno odstrèil a ztrnulý a jako neživý stanul u okna. Ale v celé jeho bytosti to vøelo a bouøilo. A najednou mu pøipadlo: musíš se rozhodnout. A sice teï hned. Popadl klobouk, prošel prudce ložnicí a salonem, ale ocitnuv se v komnatì, kde se pøijímaly návštìvy, zarazil se pøed dveømi do kuchynì vedoucími, vzpomenuv si pojednou na úsmìšek služky, když se jí prve ptal, vrátila-li se milostpaní. I ona už ví, øekl si, a bolestnì se usmál. Vracel se do pracovny, ale došed do salonu klesl jako schvácen dlouhou chùzí v jednu z pohovek. V hlavì jeho bylo pusto a nìmo jako v životì, z nìhož vyšly nadìje... LXXII. Vše je ztraceno, zaèalo mu zníti v myšlenkách. Nièemu nezabráním, nièeho nezamezím; ukonejším-li zase svá muka, nebude to jich odstranìní, ale pouhý s nimi kompromiss, pouhé pøímìøí. A další mùj život bude: pøetvaøovati se a lháti... a to jen proto, abych mohl zase pøetváøku a lež vedle sebe trpìti. Za tu cenu budu muset býti i já pokrytcem, neèinnì pøihlížeti ku všemu, co mnì na úkor bují, co mì o vše olupuje. To je výsledek všech lží, všech nepøirozeností, jež jsem si na úèet života dovolil. Tak to je, – a škodolibost vyvstala a vyvøela z jeho nitra, škodolibost nad svým vlastním osudem. Ne, ne, ne, to nemùže být, to není pravda, namítalo zase po chvíli nìco v jeho nitru. Všechno se vzepøelo této domnìnce. Není ani možná, aby to bylo pravda. Aby mne tak podle klamala! Aby za mými zády sehrála takovou bídnou frašku,

k po- smìchu celého okolí, ten posmìch i mnì samému vnucujíc... ne, v tom musí býti rozhodnì omyl... ostatnì byl bych nìco pozoroval již døíve, neshrnulo by se mi to na hlavu tak najednou, tak neèekanì... byl bych mìl tušení, podezøení... ani Emanuel by nebyl tak neprozøetelný, aby mnì všechno tak hloupým zpùsobem povìdìl, aby mnì sám donesl práci, v níž se ze všeho zpovídá... to je jisté... a kdyby byl o tom i psal, byl by to jistì co nejvíce zastøel, aby toho nikdo nepoznal... Svìtlejší myšlenky poèaly se províjeti soumrakem jeho vìdomí jako bìlavé stezky houštinami lesù. – – – Ne, ne, ne, vykøiklo to však za chvíli v jeho duši. Pìknì si to zase konstruuji, pìknou nalézám výmluvu, abych se nemusil hýbati ze své shnilé lenosti; proè pak si neøeknu pøímo: je to velmi mrzuté, ale nehýbejme tím! Vždy jsem to tušil už dávno, vždy jsem už jednou Stanislavu špehoval... Hle, jak se pokrytectví do mne už vsáklo, i sebe sama bych rád – ošidil. (Vím teï, že je vše pravda. Vím teï, že mi nebylo tajno, proè Emanuel mne tak èasto navštìvuje; vím teï, proè i žena tak èasto vycházela. Pamatuji se i na onen pocit studu, který se mne zmocnil, když jsem vrátiv se z vycházky – tehdy, kdy jsem ji špehoval – a vešel do salonu, našel ji ve spoleènosti Emanuelovì, a to jsem pøece vìdìl, že se tehdហrozbìhla nìkam ven jen proto, aby se s ním sešla) – – – Tak vida, všechno jsem vìdìl, ironisoval, a teprve dnes jsem tak hloupì zdrcen. Jaké to nesmysly! Já jsem byl tak chytrý a moudrý vždycky, a teprve dnes neprozøetelnì vstrèím hlavu pod palici, aby mnì na hlavu spadla! Vida, to jsem nevìdìl! To je znamenité! Nezbývá vskutku, než vzíti na vìdomí, že jsem všechno sice vìdìl, ale teprve dnes, že jsem si to uvìdomil. (Hle, i bonmoty ještì vymýšlím!)

LXXIII. ... Proto ani nechtìla letos na venek, že s ní by tam nemohl Emanuel, aby mi to nebylo nápadno. To je výborné slovo! Jen aby to nebylo nápadno, aby to nevzbudilo pohoršení, – oè více by se ještì starala! Jen abych já na nic nepøišel, a se tøeba celý svìt smìje a chechtá. Jaká péèe, jaká starostlivost! (Tu logiku by bylo velmi komické skonstruovat, najít pro to nìjakou formuli.) Byl by to požitek teï všechno znova prožít, ale vìdìt o tom a dívat se na ty hlouposti a pitomosti, jež jsem tro- pil – – na pøíklad tehdá, když mluvili o Ibsenovì Noøe, a kdy jsem uèinil tu poznámku, docela vážnì, a kdy se na mne tak cize podívali; – co si myslili, o mnì, o manželu ještì hloupìjším, ještì smìšnìjším, než – – než – – (... zdá se mi, že bych teï slušnì mohl zahrát úlohu Othella; žluèi mám k tomu dost, bylo by to velmi komické sehrát roli uraženého samce, až by se vrátila nepøipravená na mùj výbuch, polekaná, k nìmosti zdrcená) – – rád bych vìdìl, co by si poèala, uèinila-li by pokus lháti dále, èi nechala-li by cynicky pøetváøku padnouti... Tak dlouho mne dovedla klamati! Byl jsem vždy k ní tak upøímný, smýšlel jsem upøímnì i o jejím osudu, uznával jsem tíhu jejího postavení... proè mi také neøekla upøímnì: nenávidím tì, rozejdìme se! To jsou dvì vìty, ale ona je neøekla, a aby je nemusila øíci, nalhala jich celé tisíce, jedny podvodnìjší než druhé. Nebylo slova, aby byla øekla, co se dìje v jejím nitru. Všechno mluvilo a lhalo o nìèem, èeho tam nebylo, co vùbec neexistovalo, co si pracnì vymýšlela a konstruovala. Nìkdy snad se pøeøekla, – i to se stává sebe zkušenìjším hereèkám, – ale hned to asi zamluvila, abych nic nepoznal, abych nic nezatušil... Hrála mistrnì svou úlohu... anebo snad jsem já tak naivním divákem, že mne v illusi uvedla i mizerná, nejapná a nemotorná zaèáteènice...!?

LXXIV. To by bylo možné – sledoval tu pøedstavu, – to by bylo zcela možné, a pak je vina na mé stranì... nu, ovšem, ironisoval, jsem takovým dobrým znatelem a pozorovatelem lidí, že uhádnu nìco, co ví celý svìt, teprve za nìkolik mìsícù, když už mi hoøí nad hlavou... Ah – – a skøípal vztekle zuby. (Ještì tohle, takové banální hnìvy!) Vždy jsem to vìdìl, že tohle jednou pøijde! Co pak se tak rozèiluju? Na prstech jsem si to mohl vypoèítati, – je to div, že to pøišlo, teprve teï?! Neschází, než abych ještì dal na jevo, že jsem byl tak hloupý a myslil, že se nìco takového u mne ani státi nemùže... ... Ano, takové to je, doèista takové! Jako u... (vzpomnìl jména jednoho slaveného básníka, jehož skandální aféra pøed èasem prolétla mìstem). S hercem ji zastihl, který hrál v jeho kusech hlavní úlohy, a jemuž vìnoval pøed èasem z vdìènosti knihu. A ji opìval pøed tím pln nadšení, její božské tìlo, vlasy, òadra, postavu, – kdo to èetl, smál se, ponìvadž celé mìsto vìdìlo, že se mu zpronevìøuje. A když se vše dovìdìl, bìhal jako zbìsilý, báli se, že si sáhne na život, pak se øíkalo, že herce vyzval na souboj, že mu manželka uprchla, a naposled je vidìli smíøeny, zase psal na její vnady básnì, i kusy hráli, i týž herec v nich hrál, jen knih mu již oklamaný básník nepøipisoval... (Hoøkost a hnìv prosákl mu duší, nervosní zlostnost zalomcovala jím.) Zrovna jako u mne, jako u mne. Celé mìsto to ví, bude se chechtat, bude to zase pikantní klep, až dojde látka rozhovoru, až se srazí hlavy dùvìrnì k sobì... A já, já budu hráti Othella, aby byla komedie úplná, aby obecenstvo nepøišlo o zábavu... a pak se bude slavit smíøení, a budu Stanislavu vodit po promenádách a do divadel, abych ukázal své rodinné štìstí... Hle, to jest on, a to jest ona, a zase

jsou pohromadì; nevidíte, tamhle je ten druhý, jest-li pak je pozdraví... podívejte se, zdraví je, ona se na nìj usmívá, on mu kyne rukou... hm, tohle je povedená komedie; že se nestydí, jakoby o tom nevìdìl celý svìt, dìlají jakoby nic, a zatím – –“ LXXV. Nestyda bych byl, kdybych to mohl takhle hráti!... Mezi námi je konec, na vždy konec... rozejdeme se, nepatøili jsme k sobì, a si jde, kam chce... je mi lhostejna... Ale mohla sama udìlat konec všemu døíve, nebylo tøeba, aby mne takhle na pranýø postavila, mne takhle skandalisovala!... Nemùžeme se snésti, nenávidíme se, dobrá, co na tom, nemusíme býti spolu, cesty se rozcházejí ve dva smìry, koleje se rozbíhají, rozejdeme se, a vìc je ukonèena!... Ano, tak to mohlo býti nejlépe, ne však to, co mi nyní provedla. Tohle jsem si zasloužil?! Pøetváøku, podvod a lež? A hanbu?... Co vás ke mnì vázalo, øeknìte?! A proè jste si vùbec èinila vìc tak nepohodlnou? Snad jste si myslila, že jsem tak hloupý, že nic nepoznám, a že budu vìènì pøísahat na vaši ctnost? Ah, ubohá, vy jste mne litovala? Vám se mne zželelo? Chtìla jste mi zachovati illusi? Nebo vám to zrovna bylo požitkem, že to mùžete provádìti tak potají, za mými zády, v stálém strachu, že na to pøijdu, že vás zastihnu v objetí vašeho milence? Rozumím, je to tak vábné, ten pocit, že èíhá na vᚠkaždý pohyb žárlivý muž, a že se vám pøece až dosud vždycky podaøilo jej oklamat!... Tak èasto jste se usmívala, tak èasto záøilo vaše èisté èelo, – a já jsem nikdy nevìdìl, proè se usmí- váte, a proè vaše èelo záøí! A vy jste pøicházela z objetí milence, a vaše rty byly ještì vlhké jeho polibky, a z vašich šatù vála ještì vùnì cigarett, jejichž kouø vás ovíval... A byla jste tak šastna, že

máte mladého a silného muže za milence, vy, kterou upoutal osud k starému manželu, polobláznu, dítìti, které se honí za pozlátkem slávy, které se honí za všemi tìmi vìcmi, jimiž z hloubi duše pohrdáte. A on byl tak šasten vida vás šastnou, vida vᚠúsmìv, nebo cítil-li se vázán k svému umìní, cítil se vázán též k vám, cítil se vázán vás milovati, a jeho touha vždy šla posléze za vámi, jako v noci jde za usnulou lodí odlesk pochodnì, již na palubì rozžali. LXXVI. Teï se však vše zmìnilo, dobrá, rozejdeme se. Jdìte si, kam chcete... chcete mi dìlat výèitky?... ne, pouštím vás docela gentlemansky, nemáme si co vyèítat... Jest-li jste mi po tolik let, co jsme spolu byli, nìjakou obìt pøinášela (aè já o ni nikterak nestál), dìkuji vám za ni, ale dalších obìtí nežádám, ano, já si je i zakazuji... LXXVII. Jaké to nesmysly kombinuji, – vyrušil se. Sentimentální žvasty jako vždycky, nì- jakou vzrušenou scénu do rozepsaného románu... (Bolestí zaúpìl.) Oh, v hlavì mu buší, jakoby se mu chtìla každou chvíli v nìkolik kusù rozskoèit! Jen klid, jen klid! Jen se nepøenáhlit! Jen jednati s rozvahou, aby zachránil, co se dá ještì zachránit... Kdo ví, jest-li se na konec neukvapil a nesoudil prchle a neskombinoval nìco, co vùbec ani neexistuje. Pøišlo to tak náhle, jako když se z èista jasna nebe zatmí a na zemi sesype krupobití. Je všecek z toho popleten a pomaten, není ani schopen, uèiniti si o vìci náležitý soud. Musím si to rozmyslit! vykøikl a sám se lekl vzkøeku, jenž se mu vydral z hrdla. Soudit klidnì, s rozvahou, a pak jednat... a hlavnì jednat a ne zase složit ruce v klín.

LXXVIII. Pøišlo mu mnoho vìcí na mysl, pøehnalo se mu a prošlo hlavou beze stopy, jako cizí chodci procházejí prùjezdným domem. Chvílemi i zapomínal, a mìl ze všeho jen tíživý dojem nejasné a vzdálené sklíèenosti, zbylé z velikého úrazu jej kdysi potkavšího. Ale hned zase vzòaly se jeho muèivé vzpomínky tknuty nenadálým nárazem, jako jiskry se vznítí v prohrabávaném po- pelišti, a nebylo posléze myšlenky, v níž by se ztišila jeho bolest, jako vítr uklidòuje se v pøístavì. Vše se mu najednou zjevilo jako na jediné ploše pevnì nakreslené, v zcela urèité a snadno znatelné podobì: nebylo to cizí jeho mysli, tak èasto již se byl tou myšlenkou obíral, – ale vèera bylo to ještì jen hrou, hrou jeho fantasie,... ale teï, teï to bylo již skuteèností, to, co vèera bylo ještì budovou z modrého pøediva lehkého snu, dnes bylo tvrdý kámen, pevná cihla, linie, hrany, plochy... zcela blízké, dotknutelné, neodstranitelné... to byly zdi, na nichž si mohl nejvýše hlavu zoufale rozbíjet... ale jež nemohl již odstranit, jež nemohl již zrušit. LXXIX. Ve vedlejší komnatì ozvaly se kroky. Krev se mu vhrnula do tváøí, celé tìlo zaèalo se mu chvíti, tušil, že to jest Stanislava; ale teï si pøál, aby to ještì nebyla ona, aby ještì nìkolik okamžikù jej ponechala jeho myšlenkám, aby se mohl uklidnit a rozhodnout, co vlastnì chce poèít. LXXX. „Ah, ty jsi zde?“ zasmála se vešedši lehkým, vznášivým krokem, záøící a šastná, odkládajíc rukavice a sluneèník, a ve vlase jejím, v tom vonném a prohøátém vìzení, zdál se ještì kmitati odlesk tøpytného zlata nachytaného na nì z paprskù

sluneèních. Šustíc dùvìrnì volným šatem, sklonila se k nìmu s laskajícím, lehtavým dotykem, v prostotì dítìte, v tom dvojím smìsujícím se dojmu únavy i osvìžení, v oduševnìní a zjemnìní své krásy dopøátou rozkoší procházky. Celý zjev její dýchal svìžestí a mládím jako zahrada vùní. Mistr ztrácel s poèátku rozvahu uprostøed tìch pùvabù, jež se mu zase nabízely, vlévajících do jeho tìla ospalost snìní, v temnu, pod šelestem listí vysokých stromù rozehraných slabým vìtrem. Byl jako omámen a spit teplem ženskosti, svùdnou okrouhlostí bokù, roztìkanou vùní rozhozených látek, odleskem mìkkých, jemných vlasù, vlnivostí tìla, rtuovou pohyblivostí oèí, celým tím raffinovaným a složitým kouzlem ženy, jež se chtìla líbiti, jež chtìla býti co nejpùvabnìjší. Uvìdomil si všechny tyto detaily, aè v duši jeho tolik hoøkosti, tolik trpkosti, tolik nashromáždìného hnìvu bouøilo a vøelo. Cítil dokonce jakési potìšení nad tím, že aè je tak krásná a svùdná, pøece nemá tolik moci, aby odvrátila od sebe jeho hnìv, vý- buch jeho zlosti, – že zùstává chladný a nesmíøitelný i vùèi nejvìtší útoènosti celého kouzla jejího zjevu. A mimo to, vida v ní budoucí obìt své soudcovské pøísnosti, cítil již napøed èást raffinované rozkoše muèitele, neúprosného vykonavatele rozsudku, dráždící a vyzývavou odvahu provésti vìc až k posledním dùsledkùm, k posledním a nejzazším hranicím. (Jsem zvìdav, co si poène, až najednou zaènu, proklouzlo mu myslí, ale hned na to pocítil zase silný záchvìv báznì, týž, jenž se ho zmocnil prve, když slyšel ve vedlejší komnatì její kroky). – Musí to býti, øekl si, ale vìdìl již, že je situace teï pøece jen ponìkud jiná, než jak pøed chvílí si ji konstruoval, a trapnost okamžiku jej stísòovala, i nenadálá slabost jakoby pøelamovala jeho všechny pohyby jako suché, tenké proutky. Jen vešla, a zmìnil jsem se, spìš-

nì si pøipomenul, a hned se v jeho nitru cosi vzepøelo; jsem špatný herec, sám pro sebe úlohu vymyslím, ale pak ji bídnì pøed jiným sehraju. A byl podráždìn a pøedpojat teï proti sobì samému pro ten pocit uvìdomìné zmìny, jež se s ním stala, a pro niž, vìdìl, že všechno pokazí. Nepøíjemnost tohoto pocitu byla tím silnìjší, ponìvadž zároveò vìdìl, že následující okamžik má roz- hodnouti, že dle toho okamžiku vypadnou pak také další okamžiky, další situace – a že vyhne-li se rozhodnému slovu teï (a on tušil, že se vyhne, ponìvadž již necítil a nesmýšlel tak, jako pøed hodinou), že nikdy už nenaskytne se mu pøíležitost, aby rozhodl a projednal celou vìc v definitivný, ustálený tvar. Ptal se jí co možná lhostejným hlasem, kde byla. Jen trochu se prošla, odpovídala, šla k matce, neví bez toho ani, kam by šla. Mlèel, neøíkal nic, jen se zlobil, že mu nic nenapadá, co by bylo vhodným úvodem, aby mohl zaèíti o tom, co mu leželo na srdci. Stanislava nevšimajíc si ho, polo již odstrojena, odstoupila od rozevøené skøínì, kam odkládala náramky, a usedla na židli. Její lhostejnost ho dráždila. Zaèal najednou, že nechápe, jaká je v tom rozkoš vycházeti v takovém dusnu a horku, a že se jí diví, že ji to tìší teï, kdežto jindy, když on chce s ní nìkam jíti, odmítá a radìji zùstává doma. Hlas se mu chvìl, když tato slova pronášel; ale ona nezdála se pozorovati, kam bije, zasmála se jen, a øekla, že jest to její kaprice, která koneènì nestojí ani mnoho penìz. Pohlédl pátravì do její tváøe. Opravdu myslí, že žertuju, pomyslil si. Ptala se ho pojednou, kam založil ranní noviny. Našla si je a zasmála se. Pøece je to pravda! Luisa se vdává,... její ná-

padník je prý zcela slušný, mladý èlovìk, který si chce pomoci jejími penìzi z dluhù... podívejme se, nic si z toho nedìlá, že je tak šeredná a že na jednu nohu napadává... a zase se zasmála. Byla mu protivna s tím svým smíchem. Hle, jak hned všechno dovede rozsoudit, napadlo mu. Uhodne hned i nejšpinavìjší motivy. Nešetøí povrchu, neexistuje pro ni illuse, prohlédne a poví všechno. Mluví i s ním o mnì v takovém tónu? – kmitlo se mu myslí, a lehký stud jej promrazil. Odešla do kuchynì, a bylo slyšet až do salonu pøivøenými dveømi, jak hovoøí se služkou a jak se obì pak zasmály. Podivná dùvìrnost, napadlo mu, a zároveò pocítil, že ji vlastnì až teprve dnes pozoruje. Jinak se teï na všechny vìci dívám, pomyslil si, a jinakými se mi zjevují a jinakými se mi budou ještì zjevovat... Byl jsem dosud jako slepý – teï jsem prohlédl a poznávám a uvìdomuji si všechno. Bylo tøeba jen nepatrného nárazu, abych byl upozornìn. A všechno jest jiné. Hle, i duši její poznávám ji- nou. Nikdy mne nezarážel ten její praktický smysl života jako dnes. I ten vtip, který udìlala a kterému byl bych se jindy smál, – dnes jsem si správnì vyložil jako hrubost a cynismus, jako... jako všechno možné, jen ne nìco, co by se krylo s pøedstavou ženské delikátnosti... kterou jsem ji vždy vidìl ve své naivnosti obestøenu... Procházela spìšnì salonem a pak v ložnici cosi pøevracela. Kam pak to zastrèila? A bylo slyšet, jak bouchla nìjakým víkem. Ah, to je dobré, je dnes celá nìjak popletená, do opravdy ztrácí pamìt, a navracela se do kuchynì, volajíc na služku, aby nehledala, že už to našla. Jak se zná bavit, napadlo ho znova, a cítil, jak je pøi tom všem on vlastnì naprosto vedlejší a bezvýznamný. V trapné nerozhodnosti vstal a pøešel nìkolikrát po koberci. Jsem zvì-

dav, odhodlám-li se k tomu, øeknu-li jí to pøece, – a díval se upøenì do opony exotické práce, visící pøed vchodem do ložnice, splývající k zemi v tìžkých øasách. Byla protkávána a poseta na mdle modré pùdì vyšitými zlatými ptáky s rozpjatými široce køídly. Letìli šikmo, a jejich let, zdola poèínající, zdál se v nekoneèno prodlužovati. Pohnulo-li se záclonou, tu v rych- lém, tøesavém odlesku zlatého vyšívání se zdálo, jakoby se ti ptáci nenadále oživili a rozhupovali k prudkému povzletu. Vyjde-li teï, øeknu jí to, umiòoval si, a stanul na chvíli, slyše její kroky ve vedlejší komnatì. Blížila se k dveøím salonu, ale pojednou kroky utichly, a pak bylo zase slyšeti, jak se vzdaluje. Jakoby nìco tušila! usmíval se bázlivì a zase chvíli pøecházel. Nejhorší je, že je mùže poslouchat služka, kdyby zaèali, a hlasitìji v rozhorlení najednou si nìco povídali. Bez toho zdá se na nìco èekati (pamatoval stále její úsmìv), – dìlalo by jí to radost, kdyby tak je vyslechla, kdyby se i do sebe dali a prudce si vyèítali, co druh na druha ví. Hlavní vìcí je, aby si to vyøídili v míru, bez prudkých hádek, bez ostrých slov... beze svìdkù... LXXXI. Pro dnes to odložím, øekl si. Jsem pøíliš rozèilen, nemohu nic projednávati s rozvahou, pokazil bych vše prvním slovem... Snad zítra budu míti chladnou krev a klidem svým ji odzbrojím... ano, tak bude nejlépe... A zase se vyrušil a stanul. Ale co vùbec chci poèít?! Vím to?! Øeknu jí: vím vše. To je hlavní... aby vìdìla, že pro mne již neexistuje její maska vìrné, oddané ženy... že jsem jí prohlédl... že vím, že mne podvádí... Ale co dále?

– – – Ano, co dále?! tím pomyšlením mizely urèité rysy jeho myšlenky jako barvy transparentu, za nímž shaslo svìtlo. Øeknu-li jí: zakazuji ti další styky s tím èlovìkem... mám k tomu právo?!... To je ponìkud spletité... a bylo by to s mé strany i smìšné... vždy pøece tím nemohu zase vynutiti její oddanost ke své osobì... A ztratila-li ji vùbec... co mi bude platný vìzeò, by sebe lépe støežený a hlídaný?! Ah, zde je celá trapnost mého postavení... tohle je ztracená situace, prohraná bitva, zde je marno chtíti nìco napravovat... nìco léèit... Všechny nadìje odvála tato myšlenka jako vítr uschlé listy. A bylo prázdno a mrazivo v jeho duši. Jakoby tam rozepjal a rozvìsil smuteèní flory, všechny komnaty vyplnil pohøebními hostmi: a bylo ticho a teskno, jakoby do vzduchu rozlil dávno zadržované tiché slzy a tlumené štkání, a duše zdála se naslouchati pomalému, táhlému odøíkávání modliteb za zemøelého... Tou barvou proniklého, svírajícího žalu, bolestnì nasytily se teï jeho myšlénky. Hledal samotu, možnost býti vzdálen ode všeho toho, co jej teï k sobì poutalo, od špíny, jež se lepila na jeho šat, jež tøísnila a zkalovala jej. Nadìje jeho rozprchly se ke vzdáleným koutùm a stiskly se tam k sobì jako podušená kuøata. Jen ten mrtvý žal zùstal, neodbytný, vtíravý, úlisný, mrtvý žal vsakující se do celé jeho bytosti, pokrývající všechny její plochy jako prach, jenž vniká v nejskrytìjší komnaty opuštìného zámku. A posléze pøišla i vzpomínka smrti. Ale ne již dìsivá pøedstava rozkladu a konce všeho, ale pøedstava nezmìrného klidu, hlubokého ticha, neustálého šera a mrtvosti dní trávených nìkde na vìèných ledech, mlèení nedostoupených vrcholkù horstev... samota na pobøeží oceanu, kam nezabloudí žádná loï,... mìsto, z nìhož se obyvatelé vystìhovali pøed blížícím se nepøítelem,... a kdo ví, co ještì: ale vše, co jej k sobì táhlo

a vábilo, èeho si pøál, po èem toužil, umdlen životem,... a èeho práh byl by hned a bez rozmyslu, pod silným nárazem té pøedstavy, pøestoupil. LXXXII. A opìt zaznìl smích, a jej jakoby bodlo do hlavy. A tak se mu zhnusilo pojednou všechno bytí a všechna nutnost života, že prudce sebou trhl, pøedráždìn k zlostnému výkøiku nevole, že byl v nìm teï popud rozbìhnouti se tam k ní, hrubì se na ni oboøiti, bíti a rváti se s ní, smýkati a vláèeti ji po zemi, tlouci její hlavou o podlahu, a pak se koneènì chechtati jako náhlý šílenec do tváøí lidí, kteøí by se k tomuto skandálu sbìhli... Ale muž, v nìmž se probudilo na okamžik zvíøe, v nejbližším okamžiku na to odcházel do své pracovny, a pak bylo slyšeti, že za sebou zamyká na dvojí západ, a bylo slyšeti, jak postrkuje køeslo a jak bezvládnì a tìžce na nì dopadá... LXXXIII. Den šel zase za dnem, bez nejmenší na pohled zmìny jejich situace, jen že nevyslovené, ale pøece jen tušené a pozorovatelné napjetí zavládlo mezi obìma manžely. Ani slovem mistr neprojevil sice ženì, že ji podezøívá; ale stupòovaná jeho nervosnost dávala Stanislavì tušiti, že pøece jen nemá celé jeho víry. Nevycházela již, zdržovala se doma. Ani Emanuel, jakoby také nìco tušil, nepøicházel. Byly dny, kdy nepromluvil na ni jediného slova. A Stanislava, jakoby shledávala jeho mlèení zcela pøirozeným, neprojevovala ani nejmenšího odlesku snahy zapøádati s ním delší øeèi. Tak žili spolu v týchže komnatách, jako by ani nebylo dùvodu stýkati se, jako by bylo všechno zmrtvìlo a zhynulo, co je spojovalo a k sobì poutalo.

LXXXIV. Èím dále, tím trapnìjším mu bylo snášeti tento stav líèené lhostejnosti a zostøeného napjetí. Uznával již, že takto nelze dlouho živoøiti, že by tím vyèerpal všechny své síly; ale klamal sama sebe, vymýšleje vždy jiné a jiné zpùsoby, jak by dal ženì pocítiti svou naprostou nevšímavost vùèi její osobì, aby se jen zdálo, že je možno i nutno v boji tom pokraèovati a vytrvati. Ale pøi tom èasto kolísal a zápasil mezi dvojím citem: pokušením odpustiti jí, zapomenouti na vše a vìdomím, že si tím zadá, že se tím sníží a pokoøí, že tím projeví svrchovanou zbabìlost. LXXXV. Jako prùvody pohøební do bran høbitovních vcházely truchlivé a jako smuteèní ženy zastøené myšlenky v jeho duši. Až k touze po smrti zatemòovalo se jeho nitro. Vše, co jej jindy rozrušovalo k èinnosti, co jej vznìcovalo a z apathie køísilo, choulilo se teï a tísnilo na nejposlednìjším dnì jeho duše jako skleslý, zmrskaný pes. Pøecházel z komnaty do komnaty, marnì a planì, bez touhy po zamìstnání; se znavenou vleklostí vyèerpaného tìla a ochablých sil, sklánìje šíji k bolestné zlomenosti ploužícího se stínu. Èasto jako bezdìky a v myšlenkách se zastavil, polo obrácen k ženì, rty se pohnuly, jakoby chtìl nìco øíci; ale pak se zase odvracel a pøecházel mlèky dále. LXXXVI. Tak je zastihl po èase zase Emanuel. Omlouval se, že tak dlouho je zanedbal navštìvovat; podnikl malou cestu na venek, ale teï si chce všechno vynahradit. Prohlédl již mistr jeho novellu? Co øíká jeho práci?

Mistr se zahledìl na Stanislavu, pøísnì a zkoumavì, a ta tonula v rozpacích. Nastalo trapné mlèení. I Emanuel se teï zarazil. Snažil se ještì nìkolikráte obnoviti starou dùvìrnost, ale nedaøilo se mu. Odešel, když vidìl, že není rád vidìn, že pøekáží. LXXXVII. Po jeho odchodu nezdržel se mistr a odlevil si prudkou poznámkou. Takových vtipù, aby ho pro budoucnost Stanislava ušetøila. Ta stavíc se, jakoby nerozumìla, žádala vysvìtlení jeho více než neslušných slov; ale nedostalo se jí odpovìdi mimo nucený a urážlivý posmìch. Odešla z pracovny pøirazivší dvéøe; slyšel hluèné její kroky ve vedlejší komnatì, a pak bylo ticho. Naslouchal chvíli a pak usedl na židli, všecek vysílen a otupen námahou, s jakou úlohu svoji sehrál. LXXXVIII. Bylo odporno a špinavo v jeho duši po tìch scenách. Zrak jeho utkvìl na rýze parkety, pak se zlostnì a jako bolestnì odtrhl, a pocit hnusu pøeal šedivé tkanivo vlekle a pomale se vypøádajících myšlenek. Násilná pøedstava vyskoèit z té ztrnulosti, vykøiknout, prudkými údery rukou rozbíti tu zeï mrtvé nehybnosti, tu sklièující a dusící hradbu, jež vyrostla najednou se všech stran kolem celé jeho bytosti, se v nìm pøihlásila. Ale co v nìm všechno vøelo, sedìl zcela jako bez života na židli, jen vrásky stahovaly se na jeho širokém èele, prudce a kvapnì, jediná známka bouøí, které se prostøely v jeho nitru. Hodina za hodinou míjela, co tak sedìl. Tak pøišel veèer a noc. V komnatì bylo úplnì èerno, venku, s bledého a prázdného nebe, zdál se kanouti a øinouti jako

drobný, do všech záhybù se vsakující d隝, studený, odpuzující, zmrazující smutek. A pojednou se mu zdálo, že teï chápe celou tíhu života. Jako by v tomto okamžiku prostì a naze se jeho zraku zjevila celá nemilosrdnost toho, že je nutno existovat, hráti odporné úlohy a muèiti a trýzniti sebe sama... pro studený vtip pouhého bytí... Konec, všemu konec, by bylo nejlépe, a tak mu bylo, jako by zatoužil po vzdáleném domovì. I slzy zakalily mu oèi, a roztesknil se, ponechán sobì samému, prostì, skoro jako dítì... LXXXIX. Navykl si teï vycházeti z domova. Nechtìl, aby se, mimo nejnutnìjší pøípady, musil stýkati se ženou. Chodil ulicemi odlehlých ètvrtí, do kostelù vcházel, na høbitovy, s nervosní bázní vyhýbaje se lidem, sám sobì se vìnuje, myšlenkám, v nichž chvìl se a krvácel celý jeho pøítomný život. Zastavil ho jednou kdosi na ulici. Byla to dáma spisovatelka, s níž náhodou kdesi nìkolik slov promluvil, a jež od té doby pokládala se za jeho pøítelkyni a všemožnì jej obtìžovala. „Ah, mistøe, kde se tu berete?“ – a již se zjevil pøed ním hrubý, skoro mužský oblièej, ještì více zohyzdìný èerným skøipcem, s protivným úsmìvem na tlustých smyslných rtech. Pocítil silný odpor k dámì s krátkými vlasy, která páchla tabákem, a o svých pracích mluvila asi s takovou peèlivostí, jako kramáø o svém krámku. „Považte si, mistøe, ani tak málo mi nedali za moji povídku, je to hanba, já už musím dìlati arch za tak nízkou cenu, jako kterákoliv zaèáteènice. Ještì nejlépe èlovìk pochodí v èasopisech, tam se dost slušnì platí...“ A spisovatelka vykládala, mnoho-li kde dostává. Což nemohl by mistr doporuèiti její práce firmì, kde on tiskne? Byla

už nìkolikrát u šéfa, pøijal ji velmi galantnì, ale dívá se pøes to na ni s jakousi nedùvìrou. Poslouchal ji ztrnule a neúèastnì a neodpovídal. A pak se od ní odvrátil, zasmál se krátce a pohrdlivì a velmi spìšnì od ní odcházel. A takovou radost mìl, že ji mohl urazit, a takovou radost mìl ze špíny a hnusu, jenž se k nìmu, a se kamkoliv obrátil, pøilepoval, že byl by se s nejvìtší rozkoší teï všem lidem, jež potkával, do oèí smál. A všechno, co v posledních dnech prožil a procítil, slilo se teï a spojilo v jediný proud nevyjasnìného, ale prudce tryskajícího vzdoru, podráždìného a napjatého, jenž ho nutil, aby na vše, co se mu v cestu stavilo, vyplil slinu svého svrchovaného odporu a opovržení, jedovatého vzteku, jenž se v nìm z poslední doby nashromáždil. XC. I Stanislava se v poslední dobì promìnila. Vždy èastìji a èastìji zaslechl teï, jak se vadí se služkou; zhrubla, odlevovala si výrazy, jež svìdèily o zvýšené její nervosnosti. Jednoho dne zastihl v kuchyni novou služku. A ještì téhož dne na veèer dostal anonymní dopis psaný tìžkou neumìlou rukou, plný pravopisných chyb, kde mu odhalován pomìr Stanislavin k Emanuelovi. Bylo až pøíliš patrno, že je to pomsta propuštìné služky. Dal dopis Stanislavì. Zaèala jej èísti, náhle jej smaèkala a hodila do ohnì. „Jaká to nestydatost!“ øekla. Odvrátila se od nìho, neøekla již ani slova a odešla do vedlejší komnaty. Slyšel, jak prudce rozevøela skøíò, pak zavolala na novou služku a oblékala se.

Zmocnila se ho lítost, jako by byl ženì ublížil. Zakolísala se nerozhodnost v jeho duši, prudce se vzepjaly vlny v bøezích náhle zúžených, a zatoužil øíci ženì slovo laskavé. Ale ani k ní nevešel, ani jí nezavolal. Bylo by vše marno, zdržoval se, a náhle rozhodnut odešel do své pracovny a zavøel za sebou dvéøe. A tak mu teï bylo, jakoby byl všechno od sebe odhodil, co jej ke Stanislavì poutalo, jako by na vždy bylo mezi nimi dojednáno. Je tak nejlépe, øekl si, ale hrdlo se mu stisklo a dech zatajil svíravou úzkostí. Poslouchal, ozvou-li se její kroky vedle; ale v celém bytì bylo ticho a mrtvo. XCI. Nevìdìl, co má poèíti. Zaèal se též strojiti, ale po chvíli se mu vše zhnusilo, odstrojil se a poèal pøecházeti po pracovnì. Šlápl na nìjaký papír, zvedl jej, bylo to obálka s anonymního dopisu, již odhodil na podlahu. Roztrhal ji a hodil do koše. XCII. Stanislava pøišla až pozdì veèer. Pøišla zdánlivì klidná, ale bylo na ní vidìti, že dosud nepøemohla svého rozèilení. Tváø její byla bledá, a oèi se leskly zvlhle a rozplývavì, jako pod zadržovanými slzami. Pøi veèeøi nepromluvili spolu ani slova. Rozevøela noviny a tváøila se, jako by èetla, ale zrak její byl ztrnule upoután stále na jediné místo a neodtrhoval se od nìho. Pojednou vstala ani nehlesnuvši a odešla spat do prvního pokoje. Chvíli sedìl, pak vstal a odešel také spat. Ale dlouho neusnul. Dva proudy vykypìly a srážely se teï navzájem v jeho duši. Byl zase pln nepokoje a zmatku. Hned v ten, hned v onen smìr zanášely jej mìnivé myšlenky. Svìtlo a jasno mísilo

se s poèátku s tmou a kalnými skvrnami. Hned se mu zjevila její tváø usmívající se a šastná, z tìch dávno zmizelých dnù, kdy se domníval, že mu celá náleží, a hned zase rozvála tu bílou pøedstavu jako vítr listy odkvetlých rùží vzpomínka na pøítomnost, na hnus a špínu, jíž ho obklopila. Jeden hlas hovoøil v jeho duši, pøemlouvající jej, aby hledìl sblížiti se zase se ženou, nezhoršuje marnì svou svéhlavostí to, co by bylo lze ještì zachrániti ze stroskotaného štìstí, aby spokojil se aspoò èástí, nemùže-li zachovati celku. Druhý hlas dokazoval mu pravý opak. Dìsil ho pøed- stavami a obrazy budoucího jeho života. Vše je zmaøeno, vše je ztraceno, nelze už ani pomýšleti na to, aby se uèinil pokus znova oživiti styky mezi nimi, zapuditi chlad, jenž je oddìloval. A pøedstava, že mu teï bude žíti se ženou znepøátelenou, zcizenou, tím studeným, soumraènì tmavým životem dvou lidí spojených jen ohledy, aby jejich rozchod nezpùsobil skandálu, tak zøejmì a blízce vystoupila pøed jeho zrakem, že se bezdìènì zachvìl. Zbyla-li v nìm ještì nìjaká nadìje na možnou budoucí shodu, teï zašla a zhasla jako odlesk osvìtleného okna vozu, jenž rychle pøejel ve tmách. Vše bylo teï jiné a zmìnìné. Z té pøedstavy vzrostl v jeho mysli obrys budoucnosti dosud nezatušené a nepoznané, tak rozdílný ode všeho, co si dosud byl konstruoval: a marnì hledìl se vrátiti a vetkati v pásmo myšlenek starou pøedstavu, pøevracel listy v knize hledaje zapomenutý odstavec; obraz, jehož se tak lekal, vedral se pevnì v jeho mysl, pøissál se tam, zapustil tam nesmazatelné linie a neustupoval, vtíravý a pronikavì zøejmý a rozjasnìný ve všech svých skvrnách a v celé špínì, v celé schátralosti. Nebylo jediné myšlenky, jež by jej byla zachránila, všechny jeho pøedstavy zase upou- távajíc jako kapka rozlitého medu sletující se mouchy. Nedostavovala se již ta druhá polovice

jeho bytosti, konejšící jej sladkými, neurèitými vidinami, opøádající mu i nejostøeji zraòující hroty a hrany drsné skuteènosti lehkou splývavostí rùžových, jako dýchnutých závojù, prochvívající touhou i nejskleslejší beznadìjnosti jeho duše, jako slunce prozaøuje i žaláøe. Zmizela, propadla v nenávratnost, zatlaèena tím novým živlem jeho bytosti, jenž vystoupil neèekanì z hlubin jeho nitra, a jehož dosud neznal, jenž ho dìsil a odpuzoval, jehož studenému pøíchodu dosud nezvykl. Mysl jeho, jež byla zvykla po každé tísni zase se vzchopiti a vzepjati, zùstala teï skleslá jako na vždy zlomené stvoly zašlápnutých trav. A bylo mu, když teï se odvolával na své minulé city, uplynulé nadìje, jako tomu, kdo po letech vejde v chodby rodinného domu a kde èekal, že najde kouzlo svého mládí, vidí jen prázdné, zaprášené komnaty, a zamyšlen a smuten vychází pak zase ze stìn, kde ho èekalo jen sklamání a odpuzující chlad... XCIII. Vše, co ho jindy i v hodinách setmìlého žalu tìšívalo a zkonejšovalo, ztratilo se teï a prchlo. Všechny svìtlé a blaživé myšlenky vyšly teï z jeho života, jako vybíhají lidé z domu zachváceného požárem. Bylo v duši jeho jako pod hoøícími krovy, k smrti pusto a úzkostnì k zoufalému výkøiku napjato. Ale nebylo stejnì jako døíve vùle a snahy rozhodnouti se, jednati. Vždy ještì poutala ho a zmalátòovala myšlenka: vyèkati, ponechati vìcem volný vývoj, jak se samy utváøí. A pøece tak mu líto bylo každého okamžiku, který byl zmaròován, že se ho v nìkterých chvílích až horeèný nepokoj zmocòoval. K èemu to všechno, pøipadalo mu, kdy zase stíny veèera hlásily mu umírající den, proè tak volím hníti uprostøed nashromáždìného hnusu, proè neotevru dvéøe a nevyjdu jinam,

do èistého vzduchu, do slunce, do rosy a vùnì nového, jinde a jinak poèatého života? A všechen odpor dosavadního života vstoupal teï a zaplavoval jeho duši; to živoøení vedle ženy, která ho zklamala, rozèilování se k vùli jejím intrikám, rozechvìní vùèi její pohrdavé apathii, – hned zuøivý vztek bíti do všeho, hned sentimentální a hloupá choutka kompromissu, – a ty procházky od okna ke dveøím a od dveøí k oknu, všechen pohyb, jehož si nìkterý den popøál, celá jeho èinnost, – jak to všechno bylo staøecké, zbabìlé, vyšeptalé, a jak se to všechno mohlo zmìniti v šum, v pìnu, v blýskavý tøpyt života vzdáleného, nepožívaného dosud, na nové pùdì, novém podkladì, kde by mu ten nynìjší nebyl než neurèitou, tíživou vzpomínkou odvátého, nepøíjemného snu. Ano, tøeba již zaèíti, – øekl si, jako by náhle si uvìdomil nepoznanou dosud pravdu. Tøeba vyjíti, nesetrvávati zde, – a pak bude vše jiné, bude vše svìtlo, a tmy zapadnou za mnou. A pøed ním jako by se teï rozevíral již nový život: byly v nìm jiné barvy, tóny, šumy, jeho touha rozechvìla se jako napjatá struna prudkým úderem tknutá pøed mìstem, jež mu nabízelo neznámé, neprošlé ulice, nové, neokusené rozkoše za svými branami. A jeho malátnost na okamžik klesala, jako poutník pøed vstupem do bran mìsta odkládá bøímì, aby se zotavil a svìžejší vešel. Tíseò zmizela, zbyla jen radost z nalezeného rozøešení. Pochybnost spadla, lehce jako zázrakem, a mlhy se rozestoupily. Bylo kam vejíti i bylo proè tam jíti. A slavný mír šel v duši, jako jde v noc vysoký rhytmus vzdáleného, neusínajícího proudu... XCIV. A pøece nebyl nikdy vrtkavìjší, nikdy nestálejší a nerozhodnìjší, než v okamžicích bezprostøednì následujících

po chvílích, kdy se domníval, že o svém životì rozhodl. Jakmile tkanivo, držící na okamžik jeho myšlenky pohromadì, popustilo, všechno se smísilo a pomátlo jako listy knihy, jejíž vazba se rozvolnila. Chvílemi zaèal zase pochybovati, je-li opravdu všechno pravdou, èím trpí, nezhoršil-li si sám v domnìnkách a podezøeních v tak bezútìšnou podobu toho, co ve skuteènosti není ani z poloviny jí blízko. Jedno bylo naprosto i v dobách novì oživených jisto: že ztratil svou ženu. A že ji ztratil vlastní vinou... Ze zlostného odporu, který v ní budila neteènost muže, z touhy pomstiti se mu za jeho slepou lásku k umìní, pro nìž ji zanedbával, hrála si s mladíkem, našedši ve stycích s ním zábavu a osvìžení v nudì. Mohl jí kdo zazlívati? A kdo mohl zazlívati Emanuelovi, že pøijal, co se mu tak snadno nabízelo? Že neodmítal šastné náhody, která mu pøivedla do náruèe ženu, užívaje jí s touž rozkoší, s jakou vdechoval jindy rozptýlený, lichotný, modrý kouø svých cigarett? XCV. Jak jinak se teï na vše díval! Bylo to tak pøirozené, tak prosté; nechápal, proè tak se nad tím døíve pozastavoval, jakoby to bylo nìèím naprosto nepochopitelným, nevysvìtlitelným. Ale vìdìl teï, proè se døíve zdráhal pøijati tento výklad, proè odhánìl tak úsilovnì a prudce supy podezøení sletující se tvrdošíjnì k tomu bodu: zde ležela zdechlina, zde hnilo zkažené maso. A to uráželo tak jeho hrdost. Byl by musil nastaviti nahá prsa všem hrotùm, jimiž ho škádlili, jisti, že neucítí proniklé bolesti, zabrán do svých period, do vymýšlení obrazù, do seškrabování barev na zaschlých miskách. Byl by musil si uvìdomiti krutou porážku vùèi celému raffinementu podvodu a šalby, kterým ho opøádali po tak dlouhý èas,

o èemž nièeho nevìdìl a jehož by byl ani teï neznamenal, kdyby nebylo novelly, která mu vše prozradila... Ah, ty šprýmy jejich, ty smluvené posmìchy, zatím co se on mazlil se slovy, s dìtinskou hrou umìlùstek a ozdùbek, nechávaje ubíhati a odplývati barevný a sytý život! Ty jejich pochablé nìžnosti, jejich vzpínavé touhy, jejich zbožnìní parodující jeho tupost a nevšímavost manžela z burleskní hry vlekoucího klapot trepek po jevišti, v bouølivý posmìch poslední galerie! Krutá lež milostné romance ze salonu zdála se mu illustrovati dìtinskou illusi jeho nadšení v pracovnì. Zatím, co èrtal a nastiòoval do vzduchu modré, pøeletné klamy snìných tragedií, za dveømi jeho pracovny realisoval se jeden z tìch snìných výjevù, ale jako v roztøíštìném svìtle, bez modrého poetického nádechu, karikatura, na niž se metá rùznobarevné svìtlo, výsmìch, pošklebek, prostá grimassa clowna. XCVI. Nevzpíral se již svému osudu, neprotestoval, poddal se mu úplnì. Ostrý, studený, rozkladný jed vsákl se do celého jeho tìla, do všech cév, do všech žil, do všech nervù, prosytil a umrtvil jej, položil chabou a shaslou bezmocnost na každou jeho snahu, na každou jeho touhu vzpružiti se, vzpøímiti. Cítil a uznával svoji porážku a jen se muèil, týral a dráždil, vymýšleje si podrobnosti Emanuelova svùdnictví, pomísenou, prchavou radost a nìhu jejich stykù, sblížení hlav, stisk ruky v tom krátkém chvilkovém a kradmém spojování tìl, té celé rozkoše jen jako mimochodného záletnictví. Ranìn a podráždìn, rozdíral ještì hloubìji utrpìné rány, roztrhával krvácející maso, šlapal svou kleslou hrdost. Pøedstavoval si pružnou a ohebnou vlnu jejích òader rozlitou na široká, mužná prsa Emanuelova, na nìž byl tento tak hrd. Vidìl její pohledy utkvìlé žádostivì

na štíhlé a ellegantní linii jeho tìla, lámající se a rozbíjející s takovou gracií, když se pohyboval a uklánìl, a tušil, jak èasto srovnávala vnadu sestøencovu s bujnou, pyšnou, jako povýšenou zpupností jeho držení tìla, jeho chùze, s tuhou a tvrdou èárou neobratných pohybù mužových, jenž nemohl nikdy ani pod nejelegantnìjším kabátem zapøíti nízký, špinavý pùvod m욝áckého parvenu, zdìdìnou hranatost pøedkù plahoèících se v úpalu sluneèním na poli nebo kdesi ve dvoøe. Rozèilen a nervosní všemi tìmito svévolnì vyvolanými myšlenkami, pronásledován ještì posmìchem, jejž sám zaviòoval, posmìchem tvrdošijným a neustupným, marnì snažil se vrátiti si chladné vzezøení, ustydlý, upøený pohled èlovìka neteèného a lhostejného vùèi celé té nahromadìné špínì. XCVII. Hlasitý hovor probudil jej ze snìní, v nìž se zabral. Byla to tchynì, která je pøišla navštívit. Pøemohl se a nastrojil pøívìtivou, radostnou tváø. I Stanislava se snažila hráti šastnou a spokojenou cho, aby matka nièeho nezatušila. Byla jim obìma neskonale trapnou tato nenadále jim vnucená situace. Tchynì žertovala, svádìla je dohromady, vyptávala se hned na to, hned na ono. I na Stanislavu, jakoby vážnì, s líèeným pohoršením, si stìžovala, že ji teï docela zanedbává, že u ní již tak dlouho nebyla návštìvou. Když Stanislava nìco chtìla namítnouti, pøedešla ji a vzpomnìla si na datum poslední její návštìvy. Tehdy jak u ní byla s manželem, nepamatuje se již? O její narozeninách; od té doby u ní nebyla, pøed tím také mnoho mìsícù ji naprosto zanedbávala, ah, ovšem, chápe, co by ji také u ní vábilo, – je to u ní teï smutné, ale èasem zase pøijde? I pan ze ji navštíví? – Ani by snad nevìøil, jak ji bavila poslední jeho kniha, kterou

jí poslal. V jednom dechu ji pøeèetla, i teï po ní èasto sáhne, aby se osvìžila úryvky. Jen ten sloh, ten hrozný sloh! Je to pøíliš uèené, pøíliš umìlé! A tchynì jala se velmi zábavnì žvatlati. Neposlouchal jí už. Ptala se ho na cosi, musila otázku opakovati, a pak ještì nerozumìl, ztrativ rozvleklou souvislost hovoru. Nìco jako náhlý, pøeletný stud pocítil vùèi té staré ženì zachovavší si celou svìžest rozmaru. Býti na konci života, èekati na východ z nìho každou chvíli a umìti užívati i tìch posledních okamžikù a nezakalovati si jich... To bylo nìco tak cizího jeho duševnímu svìtu, odlehlé jeho bytosti, nezažité jím a vzdálené! Hle, i ona byla mladou, šastnou a krásnou, pomyslil si, vznášejíc vysoko své svìtlé nadìje. Ale i jí zežehl a znièil život vše, na èem stavìla svou vysnìnou barevnou budoucnost. Ale ona to pøijala klidná a oddaná, ona ani nehlesla a prožívá teï nestìžujíc si a nevzpírajíc, co jí svìt dal, po èem snad ani nezatoužila. Jako ten kámen jest její život, který se odtrhne od skály, søítí se dolù, odskoèí nìkolikrát, pak se ještì pøevalí a leží dole v zapomnìní, nikým už nespatøen, na hlubokém dnì, nehybný a mrtvý. Proè jen on neumí tak pøizpùsobiti se životu? Naè ten stesk nenávratného, hnus pøítomného a dìs z toho, co mu bude ještì prožíti? Proè neprolomí násilnì té sklíèené, plouživé mlhy znechucení, proè neprolomí jí do víøivého, mladého slunce, do vytrysklé krve, do výkøiku vášnì, slz, radosti, jen stále živoøe studenì a vyprázdnìnì pod šedou, mrákotnou, ustydlou korou?! Uvìdomil si jasnì celý svùj život, uvìdomil si i jeho podklad. Uvìdomil si celou tu hru dvojího pøíkøe si odporujícího proudu, jednoho, jenž nesl ho k umìní, druhého, jenž jej vedl zpìt k životu, a zcela zøetelnì pocítil teï nemožnost vìnovati se výhradnì jedinému. Ten jeden šel pøíliš vysoko, v studeno

a tmu; ten druhý padal a ztrácel se v usedlém kalu, v mrtvé a tìžké špínì sevšednìní. A nezbývalo, než zase potáceti se mezi obìma, s tím steskem, že nelze jinak žíti, s pocitem nenadálého uvìdomìní si prázdnoty celé té hry, s vìdomím nutnosti dále pøemáhati nahromadìný odpor a hnus... Když tchynì odešla, padly masky, padly herecké pøetváøky. Rozešli se po tomto intermezzu, chladní a nepøátelští, jako døíve. Vìdìl teï po pøeøeknutí tchynì, že Stanislava lhala, pøedstírajíc pøi svých vycházkách návštìvu matky. Ale to ostatnì tušil, jen že co bylo døíve jako pohaslé, rozplynulé, zpola vybavené, to vytváøelo se teï v pevné obrysy. Ale nepodnikal i nyní nièeho. Kolísal v mlhách a v mdlobì neustále. Zachovával toto zmrtvìlé pøímìøí, kdy všechno kolem nìho shrnovalo se k prudkému, dusnì horkému boji, a plnilo se vzrušeným napjetím k výbuchu. Vracel se sobì, ptal se svého ztichlého nitra, a aè to bylo velmi absurdní, pøece pod celým tím drtivým pøívalem i teï ještì chvílemi vìøil, že najde pod ssutinami pøítomného klid a smíøení pro pøíští dny... XCVIII. Stanislava vyšedši jednoho odpoledne na procházku, nevrátila se na veèer, nepøišla ani druhého dne. Znepokojil se a vyptával se služky. Byla zmatena jeho otázkou. Smìlost jejích pohybù pøešla v rozpaèitost a v skleslou zlomenost. Odvrátila se posléze od nìho bruèíc cosi o okamžité výpovìdi. Nenaléhal již na ni, vrátil se do pracovny. Vše, co v posledním èase úsilnì a pracnì skonstruoval, aby usnadnil smír se ženou, teï kleslo a žalostnì zase shaslo jako nezdaøený ohòostroj. Zase pocítil v nejstudenìjším náraze oddále-

nost ženinu od své bytosti, oddálenost její, jež se mu zdála chvílemi zase již zcela blízkou, tak dùvìrnì blízkou, kráèející s ním v svorném sdružení, v doteku splývajících vlasù, jako na slavnostních mincích tváøe královských manželù v tvrdosti kovu. Teï vidìl, že se opìtnì klamal. Že nebylo v nìm již moci, aby ji k sobì pøipoutal, že byl jen malátnou vìtví schýlenou nad proudem jejího života, vrhající do jeho èinného a tìkavého pospìchu, urèitým, rázným smìrem se beroucího, nehybný stín, kterým probíhaly bez obtíže vlny dál a dále, kdy se domníval, že je možno zdržovati je, shromažïovati pro sebe, pro sklon svých dnù. Teï mohl mìøiti nejvýše trapnost sklamaných illusí a výši své pøepjaté lehkovìrnosti a k prudkému pádu vzneslé dùvìøivosti... Vyšel z domu, nemoha zùstati pod støechou... V ulicích bylo hluèno, živo; svìžest ranního vzduchu zdála se vše spíjeti, pohaslé a splynulé jindy linie a hrany ostøeji a výraznìji na všem vynikaly. Nebe se modralo v nejjemnìjších odstínech, a jako odložené, povzletné závoje, bílé mušelínové šátky, vláèely se po nìm nehmotné, prchavé, lehce zdvižené a mlhavé oblaky nejbìlejších odstínù. Zapomínal na okamžik v tom kvapivém ruchu, kam vyšel a proè tam vyšel. Zpestøilo se v jeho nitru, zahrálo a problysklo tam obnovenými, prosvìtlenými barvami. Zvlhlá, mokøivá sprcha úsmìvného, mladì vytrysklého svìtla skanula i v jeho duši. Byl jako zašlápnutý, slepý støep, který pojednou se rozzáøí jako barevný, k oslep- nosti vyšlehlý plamen dotknut paprskem sluneèním. A šel tak dál a dále, jakoby jen na procházku, a oko jeho tìkalo a bloudilo hned v ten, hned v onen smìr. A vešel v nejhluènìjší, promenádní ulice a dal se obklopiti šumivou, pøekotnou, zmatenì smíchanou a víøivou vøavou. Všechno zdálo se teï v nejistotì tvarù tøásti, smìle tažené linie se køivily, obrysy prohýbaly,

chodníky se výšily, sklo výkladních skøíní vystupovalo z rámù. Všechno zdálo se odpoutáno a vyšinuto v tom tøesoucím se, prudkém a plachém svitu ranního slunce, jež na vše divoce najednou udeøilo a tøesklo a pak odskakovalo a plaše prchalo, by znova a znova blýskalo, tøískalo a hýøilo na poddávajících se mu plochách a rozlohách. Nebylo již barev, stínù, hran, obrysù, pøedmìtù, chodcù, pestrých výkladù, rozlehlých chodníkù, byla jen tekutá, rozlitá závra z toho všeho, vír, napjaté, nervosní, tøesavì probíhající a rozlamující chvìní, útok a ústup svìtla, vyvolávání a shášení barev, èervené v žluté, modré v zelené, a pak byly jen skvrny, skvrny, skvrny, hnìdé, èerné a šedivé skvrny, divoký, k pitvornosti pohnutý, vášnivý tanec, šílený var a spìch, ne již v ulici, pøed oslnìným zrakem, ale v duši, v nitru, kam se vše promítlo, kde se vše slilo a spojilo, v jediném, blýskavém horkém a bezmezném reji nejprudších dojmùv a otøesù. Nevìdìl už ani, kde je a kam jde. Taková závratná, dusná a spilá mdloba se ho zmocnila. Nìkdo mu vykøikl tìsnì u ucha, jiný pøebìhl pøed samou jeho tváøí, do zraku mu blyskla dráždivá, krvavá èerveò, uslyšel za sebou prudký nenadálý rachot, to tìsnì vedle nìho projel koèár, kdosi jakoby ho byl zadržel, narazil o nìjakou hranu, horký dech zavlál mu do tváøe jako z rozpálené výhnì, závoj zavlál mu u oblièeje, prudká vùnì pižma jej ovála, slyšel své jméno, ohlédl se a zapotácel... všechno splynulo v novou smìsici, v nový víøící, široce rozestøený a rozlitý pohnutý chvat... a zase mizely obrysy a barvy pronikaly, všechno se znova pøevracelo a míchalo jako skla v kaleidoskopu, a zase byl rej, tanec, zmatek, vír, úprk a závra. Modrá èapka prchala s hlavy, a kùò se vzepjal a zafrkl. Èervené sklo lucerny blysklo do hoøící krve granátem a cosi nenadále povzlétlo vyøíznuvši ve vzduchu ostrou, bílou èáru. Zavlál barevný, duhovì rozechvìlý rukáv

a rozhoøel se tence prsten na zdvižené ruce. Èistý, hustý kouø vyvinul se lichotnì a mìkce z rozdýmané cigaretty, a nenadále zjevivší se tváø, hnìdá, jako popelem poprášená, pod slamìným kloboukem rozšklebila se v prudkém úsmìšku. A pak se dojmy na sebe položily, klesly, a prázdnota zaujala opìt mysl v šedé ztrnulosti. XCIX. Odvrátil se, a náhle se mu vrátilo vìdomí skuteènosti. Jinak se to ani nemohlo skonèiti, øekl si, vázaje pøechod k pøetrženým myšlenkám. Ten boj, který po tak dlouhý èas spolu tiše, ale úsilovnì vedli, musil nutnì skonèiti touto roztržkou. Napøed se jen vzájemnì dráždili, dokud nejistota a nevyjasnìnost mezi nimi se vlekla. Každý pohled jejich zdál se ptáti: Ví-li již? Tuší-li již? Hlas se jim zachvíval; bylo zøejmo, že se pøemáhají, aby neprozradili, že v nitru svém bojují a zápasí. A pøi tom dìlali, jakoby jich nic nezajímalo, než všední jejich zamìstnání; on chápal se knih, jakoby chtìl studovati, aè ani jediného slova, jediné pøedstavy nebyl schopen si uvìdomiti; ona vytrvale zamìstnávala se svým vyšíváním, aè ani stehu na napjatém tkanivu nepøibývalo. A den co den se tato hra opakovala. Žena byla stejnì upjata a nepøístupna, on stejnì neteèný a nevšímavý vùèi ní. Tak poèalo mezi nimi tiché, neopovìdìné, ale za to tím vytrvalejší a dùslednìjší nepøátelství. Boj provázený zamlklostí a vážností vzhledu, chladností slov, jež musili mezi sebou vymìòovati, vzájemným se oddalováním, kradmými pohledy, celou hrou nenávisti a záští, jež se více tušila, než projevovala. A èím dále, tím více stupòovali toto napjetí. A bylo tím nesnesitelnìjší, èím více odporu se v nich hromadilo a èím ménì si mohli odlehèiti. Jistì byla by prudká hádka, ostrá výmìna slov jim obìma ulevila. Ale toho

se neodvažovali. A tak spokojovali se mluvou osob navzájem sobì úplnì cizích, mluvou vybranì zdvoøilou, která èišela pøi všech laskavostech ostrým mrazem ledové nedùvìry, pøi vší hladkosti dávala tušiti pokrytecké zakrývání a tajení drsných myšlenek mluvícího, pøi vší zdvoøilosti skrývala záští, nenávist, nevraživost, odpor, nepøátelství. Bylo to korrektní vykonávání povinnosti, ale nic více, než co jim ukládalo spolužití, v tom rozdvojování vždy hlubším a hlubším dvou tìl dosud spolu spjatých, dvou životù dosud spolu sdílených, v mlèenlivém uvìdomování porušeného souladu. Neèinili pokusù, aby se zase sblížili, aby obnovili to skryté a tajné spojení svých tìl, svých údù. Šíøili vždy vìtší a vìtší chladnost mezi sebou. Rozcházeli se vždy víc a více, roztrhávali vždy urputnìji ona pouta, která mezi nimi utvoøil zvyk, manželství, bývalý svazek poutající je k dítìti, jemuž dali život. A tak nezbylo než to, co teï se poèalo uskuteèòovati: rozchod, úplná rozluka, koleje, které se rozbíhají ve dva rùzné smìry, aby se již nikdy nesešly... C. Byl v silném pokušení dojíti teï k Emanueli a celou vìc s ním vypoøádati. A již si pøedstavoval svou návštìvu, komponoval ji jako scénu z románu. Byl pøed èasem u Emanuela, a teï všechny detaily oživovaly. Vidìl jeho ložnici v nejvìtším neladu. Silná, obtížená vùnì cigarett jí vála, zápach potu a mužskosti vystupoval z odhozených peøin, dech resedové vodièky z odložených šatù. Na podlaze byla naházena smìsice knih, pøes nì položena dlouhá turecká dýmka. Psací stùl pokryt byl papíry a drobnými pøedmìty mužské toiletty. Na zdi viselo nìkolik fotografií nahých a polonahých žen. Mistr usedl na nabídnutou

židli a zahledìl se na Emanuela. Ten zapínal ještì knoflíky županu. „Je tu dusno?“ ptal se mistra, odskoèil k oknu, vytáhl záclonu a otevøel okno. Sluneèní svìtlo zprvu tlumenì prosáklo a rozlilo se svìtnicí. Temný a k mdlobì horký a obtížný prostor proèistil se a rozvíøil mìkce zlatým odrazem zvíøeného poprašku. Vše se náhle zjasòovalo, a pojednou komnata jako zdvižena zahoøela nejintensivnìjším odleskem, kovovým žárem slunce, v nìmž všechno se vznítilo a prudce vytrysklo. Linie se staly oslnivìjšími, hrany vynikly a vyøízly se urèitìji. A barvy rozzáøily se jako vlastním svitem, vlastním ohnìm: kus koberce, hozeného pod psací stùl, proplál rozlitým jako v krvi vína purpurem starého ornátu, zelený, široký lupen rostliny na oknì jasným, ostrým, prosvìtleným smaragdem, sklo obrazu roztaveným, pohyblivým støíbrem, stìna svítivou, šastnou modøí svých tapet. A nebylo tu již mrtvé polosvìtlo a polotma houpající se línì v úzkých stìnách, v dušeném prostoru, ale živé, urèité rozlití jasu, pøesné odlišení a vystoupení všeho, pohnuté tøesení procitlých záchvìvù, pomísená a víøící rozkoš vzduchu nasyceného ohnìm a zlatem... Pøedstavoval si Stanislavu... u nìho, v jeho objetí... Zdálo se mu, že se dívá zase na pikantní fotografie nad psacím stolem... a domníval se rozeznávati mezi nimi podobiznu Stanislavinu, již mu darovala, a již zavìsil mezi ty všechny, jež ji pøedcházely... Jak byla šastná, Stanislava, že se mu mohla tak mstíti, za neteènost muže. – A jak byl šasten Emanuel, jenž našel zmìnu za znudìná dobrodružství s baletkami a šièkami, pro nìž ztratil již zájem. A znova mu tanuly na mysli frivolní fotografie, toiletní titìrky psacího stolu, rozválená, teplá postel páchnoucí potem, a pak ten zápach nevìtrané místnosti, prosáklý cigarettovou a re-

sedovou vùní – – a vidìl Emanuela v županu, vidìl jeho široký krk odhalený teï bez koketního okolí námoønického límce a obnažené nohy na rychlo vsunuté do sešlapaných støevícù, a zdálo se mu, že vidí i jeho silné, hustì vlasy zarostlé paže v odhrnutém rukávì, že vidí i jeho ostatní otužilé, osmáhlé tìlo, tlustá, masitá stehna, celé to mužství skryté jindy pod modním, elegantním šatem, jež tolik jeho ženu lákalo a vábilo, – a zasmál se trpce a zlostnì. Maso, mužské maso, a on mìl ho tak málo, a velmi záhy se na nìm jeho žena nasytila. A zde ho byl celý hod, bylo k nevyèerpání, nabízelo se a podávalo vždy znova tuèné, svìží – lákalo a pøitahovalo v celé útoèné, prudké síle vyspìlého, všemi šavami nasyceného a kypícího samce. Nic sentimentálního, nemocného, zbabìlého a mìkkého nebylo v jich pomìru: nebyly povadlé, smutné hovory, mlèenlivé polibky, kradmá tisknutí rukou, splývání duší, jež on miloval. Vše šlo zdravì a pøímo. V køeèovitých polibcích, v chvatném pøissátí dvou silných, pyšných a prudkých tìl, jež hledala úkoje a rozkoše ve svém spojení. Nezbožòovaly se kvìtiny, parfumy, knihy poesií. Nehovoøilo se o umìní a kráse, o subtilních pocitech nitra. Líbila se okrášlená tìla, tón masa, èerveò rtù, forma prsou, okrouhlost bokù, lýtko v napjaté nohavici a nahá ruka prosvitající pavuèinovitou látkou rukávu, rozpoutané vonné vlasy a tvrdý, napomádovaný knír. A hovoøilo se a vtipkovalo o požitcích, umlouvaly se lsti a kradmá dostaveníèka. Co vlastnì on chtìl mezi tìmito dvìma lidmi, kteøí si tak záhy porozumìli, nenásilnì, z pouhé živelní nutnosti se slouèili – on se svou nemocnou, zvrácenou choutkou egoisticky vymáhající k sobì ohled, šetøení, obìt? Slabé a chorobné dítì, vùèi tìmto vyspìlým silným milencùm, kteøí našli jim obìma úplnì vyhovující, je oba uspokojující rozkoš?! Proè se jim neustále vtírá, neustále je vytrhuje, chce

roz- trhnouti ta v køeèi a podráždìní smyslù srostlá a spojená, vzpurná a tìžká tìla?! CI. Vzrušení jeho kleslo, odvaha jednati zhasla; šel tupì a neúèastnì ulicí za ulicí a jeho myšlenky svítily v mlhách bezvìdomí mdle a vzdálenì jako zastøené, bílé, neprùsvitné lampy. Nebylo v nìm už zájmu k pøítomným bolestem. Jen neurèitá lítost prostupovala vlažnì a chabì celou jeho bytost. Cosi neutišeného, jen kleslého pro bìžný okamžik a odloženého prokmitalo tím celým zdánlivým klidem, jenž jej teï zaujímal, jako prokmitá chvìjivá sple vodních rostlin zrcadlem ztišené hladiny... A jako zástup na útìku se pak stísnily a stlaèily bázlivé jeho pøedstavy, a on pocítil pojednou znova a teï nejsilnìji touhu rozlomiti tento tvar bytí, pøejíti v nic, odložiti vše a necítiti, nemysliti, netrpìti, nebýti... CII. Když se vrátil domù, nalezl na psacím stole lístek. Obsahoval pouze dvì vìty: »Nemohu snášeti déle tvou pøetváøku a hráti vlastní. Prosím, bys teï ponechal osud mùj úplnì mému vlastnímu urèení.« Sedìl dlouho ztrnulý a bez myšlenky nad lístkem popsaným známým mu drobným a kulatým písmem. A najednou se mu nad ním vynoøil její profil. Tak urèitì a blízce, že mìl dojem chvilkový, ale zcela jasný, skuteènosti. Pod rùžovým tónem klobouku vyrýsovala se a vyplynula tváø kontrastující umdlenou a bolestnou bìlí pleti, ale v ostrosti a jistotì rysù, pravidelný výkroj oválu ovìnèeného sotva viditelným zachvíváním nitkovì hebkých zlatavých vlasù. Vìdomí ztráty bylo první, co jej teï bolestnì proniklo a prostoupilo: odešla, nevrátí se – opakoval mrtvì

a sklesle, a nitro jeho plnilo se tíživou tesknotou jako noc tichým pláèem podzimního deštì. Domníval se slyšeti hovor lidského hlasu pøede dveømi, vzrušil se a povstal, ale byl to klam. Jen mouchy žalostnì bzuèely na oknech, a v jejich jednotvárném, proniklém, tvrdém, podráždìném tónu vyvstala pøedstava opuštìnosti nejsilnìji a nepøekonatelnì. V šeru vìdomí nahromadil se a vzrostl studený, široce prostøený stín, který najednou lehl na jeho duši, obalil ji v chladný, tìžký svùj pl᚝ a sklíèil a rozmrazil jej. Samota, stále samota – povstal, uèinil nìkolik krokù a zase usedl. Bylo stále stejnì v komnatì, tytéž obrysy stínù vržené v stemnìlý, v šero potopený pokoj, v odstínech nejtmavìjšího fialova pohasínající... a to mrtvo, to mrtvo nepadalo již, ale viselo, uvázlé, ztrnulé, v zdušené, stísnìné prostoøe. Sám?... Naslouchal ztišiv dech, ale nic se neozývalo. Kolem nìho všechno jakoby vymøelo... Jen hodiny tikaly, urèitì a pøesnì, úseèným a spìšným tónem... Ale tam dále? Je tam živo, hluèno? Kypí tam a šumí život, zmítá se a pìní v prudkém neztichlém varu?... Je možno ještì nìèím se zamìstnávati, nìèím se dáti pøipoutat, nad nìèím se tìšit, nad nìèím krvácet?... V nìm byl jen klid zlomených sil, zašlápnutého zdupaného cítìní... Ani k protestu, ani k pláèi se nitro jeho nevzmužovalo. Nic v nìm již nebylo, co by se rozechvìlo; zbyly tam již jen bezhlasné, nìmé, mrtvé, ztržené, puklé struny... Ani zbabìlou karikaturou potácejícího se, k plachým pokusùm jednati chvílemi se vzchopivšího muže již nebyl. Šel-li døíve mrákotnì a kolísavì za klamavì rozsvíceným, v tmy neseným svìtlem, teï kdy shaslo, zùstal státi v temnotách a neodvažoval se již ani o krok dále. Jako obraz s plochy zrcadla zmizel teï z jeho života ten klamný dech zdánlivé vùle žíti, probíjeti se životem, pøijmouti a konati svou úlohu v hemživém, shonlivém celku... zùstalo

jen prázdno k nevyplnìní, strnulost, odumøení, nic... život ztracený v tmách jako dùm neosvìtlený, zapadlý, neoživený... Nezbývalo z minulosti nic, oè by se opøel; pøítomnost byla nelaskavá, mrazící, neplodná, pustá – a budoucnost? Veliká, mlèenlivá, neprostupná zeï, postavivší se tìsnì pøed ním, aby již ani o krok nemohl postoupiti dále... Nezbývalo než poddati se, zavìsiti mrtvé své sny, mrtvé city jako odložený, zapomenutý nástroj hudební na tu mrtvou, mlèenlivou zeï... Nezbývalo než èekati, až zapomnìní a smrt padne na ty zmlklé a ztišené jeho touhy jako prostìradlo umrlèí na mrtvou tváø... CIII. Neumìl pøijmouti, co mu podával život. Odmítal, po èem jiní chtivì a spìšnì sahali, a chtìl-li nyní, jako znavené a z rozmarù vyèerpané dítì, to, èím døíve pohrdl, vzíti, ruka osudu byla proò již prázdna... Pokládal se vždy za vyvoleného, za zvláštního, odlišeného a jediného, – a teï vidìl, jak je vlastnì potlaèeným, povrženým, bídným, posledním. Rozkoš, která jej vedla k bohatému duševnímu hnutí, jej prostoupila a zjemòovala, z jeho bytosti uèinila nejcitlivìjší, chvìjivý hudební nástroj, pod nejlehèím dotykem ozvuèný, a jindy mu nahrazovala vše, co mu odpíral svìt, – teï zmizela jako klamná, barevná, mýdlová bublina. Zbylo jen svíravé, tìsné prázdno, bezútìšné, vyplýtvané živoøení, – skleslé stíny, marné potácení a vrávorání uprostøed bezcílnosti všeho. Tam, kde jindy domníval se nacházeti náhradu za to, co mu bylo odepøeno, lék a úlevu za drsnosti a nepøátelství všedního života, teï setkával se s chladem, s krutou, ledovì mrazící bezcitností, s brutálním odmrštìním a odpuzením. Umìní, které mu jindy poskytovalo rozkoší, radostí vybrané jemnosti,

pro nìž nezávidìl druhým jejich hrubých, hmotných a lopotných požitkù, teï se od nìho odvracelo, a on vidìl, že se jen domníval u nìho nalézti, èeho jiní lidé nenalézají; ale v pravdì, že také nenalézal, mimo duhové, prchavé, rozplývané, vrátké illuse. A zatím co se jejich hrou zbyteènì a neplodnì zabavoval, den za dnem se svými dary odcházel... a teï, kdy je pozdì, pøichází k životu po skonèeném kvase, vidí vyprázdnìné nádoby a zvrácené poháry a žádá svùj díl, ale odchází zahanben, odbyt, nebo nezbylo než to, po èem nikdo nesahal... CIV. A teï vidí jasnìji než døíve, jen jedno: že je zbyteèno žíti tak, jak on žil, že je zbyteèno žíti a nikomu, ani sobì neprospívati, zašlapati i to málo v prachu, co ze života za prožití stojí. A tøebas se žilo nedokonale, tøebas se hrála úloha bez porozumìní a šlo se køivì a nepohodlnými, kamenitými cestami, jen když se nìco prožije, nìco se hraje, nìkam ujde. Jen když se v posléz pozná, že pøece jen nìco zbývá, proè se žilo, trpìlo, zápasilo, pracovalo, usilovalo, že se nemusí odcházeti s jevištì s prázdnem, bez úèasti a vzpomínky jediného diváka v hledišti. CV. Jaký odpor se v nìm teï zdvihal ku všemu, co leželo za ním, k celé té minulosti, jež hnila za jeho patou, šeredná, pøíšerná, rozkládající se mrtvola! Jakým odporem plnila jej ta øada dnù tak marnì prošlých, neužiteènì, s nevrlostí obtìžovaného odbytých a propuštìných! Jako vìzeò pochmurné bastilly vzpomíná na zašlá léta, kdy v nìm bylo plno vzruchu k èinnosti, a kdy jen ohlas chøestících okovù v nìmé síni daleký ohlas vyvolával, tak vzpomínal na svou minulost a vidìl, jak z ní èiší

chlad sklepního vìzení, a jak z ní se valí v hustém, nezadržitelném proudu vlhká, sazová tma... ani jediného svìtla v ní nezažehl, ani jediný, s temnotou zápasící kahan mu z ní nezasvitl, vše bylo pohaslé, bezútìšné, zívalo teï do èerna a noci zoufale a beznadìjnì... Ah, vìdìl teï dobøe, že nebylo jeho nitro tak docela pro svìt vždy umrtveno, jak si namlouval, když si jeho požitkù odpíral. Na dnì jeho duše se zdvihl èasem odpor proti samotì, a zatoužil nejednou žíti, zatoužil nejednou bráti, èeho mu život poskytuje. A vìdìl, že to vždy bylo po tìžké, náhle ho pøepadnuvší, soumraènì zkalené melancholii, v dobách, kdy churavìl nièivým spleenem. Umìní mu nestaèilo, nevyplòovalo náhle nastalé prázdnoty, a tu se pøipojoval k druhým, snažil se držeti s nimi krok, zachytiti i nejnepatrnìjší odlesk jejich požitkù, vyplniti svou duši chvatnì sebranými, barevnì svítícími dojmy, – a umdlen tou náhle procitlou choutkou, k jejíž splnìní nestaèily mu síly, pøál si, aby radìji vše kleslo a padlo v nebytí a noc... Muèivé a trapné myšlenky v dusném tom ovzduší stoupaly teï ze žluté, seschlé louky jeho života, jako pøed bouøí vystupuje z vyprahlé pùdy trpká, suchá vùnì ve vzdechu mdlých, povadlých nezkosených trav. Lítost za nenávratným nesla se teï a šíøila a prostírala, a zatìžovala a zkalovala pøítomné myšlenky. Netruchlil pro pomíjejicnost všeho, ale pro to, že on neužil, on nevypotøeboval, co zašlo bez nìho, mimo jeho vùli. Truchlil nad sebou samým nad formou, v níž se jeho život vmìstnal, a jež teï narážela na všech stranách, rozbíjela se o formy druhých, kolísala a potácela se mezi nimi a teï na èisto v hluèivém jich zmatku uvízla. Truchlil nad minulostí pro budoucnost, nebo vìdìl, že tøebas teï poznával, že nebyl

správným zpùsob, jakým dosud žil, pøece jen pøes to vše ani pro budoucí nenajde zpùsob, jakým žíti. Trápil se nad tím, nebo vìdìl, že chyba je v nitru, že je nedostatek a vada uvnitø, a že není v jeho moci pouhým poznáním a pøáním ji odstraniti. CVI. Dlouho tak sedìl a pøemýšlel, až našel posléze zmrtvìlý klid. Rozechvìlost posledních hodin ponenáhlu ustupovala, a duše se stišila a vsnila v jemnost nerušeného míru, jako vìtev, jíž nehýbe už vítr, usíná nad zamlklým proudem. Pochybnosti se uklidòovaly a klesaly jako pod perumi široce rozestøených køídel, jež se pøestaly zachvívati, pamì minulého ochabovala a slábla, jako zásvit vzdáleného dne zachází a møe mezi pošmurnem tíživých sloupù. Bylo marno a pošetilo, øekl si, pro minulé tak se trápiti. Lépe rozevøíti svou duši dokoøán, pøipraviti se pro budoucí. A život a svìt, tøebas nebyl pro nìj lákavým zápasištìm, tøebas pro nìj nemìl již kouzla úèastniti se ho, užívati ho v plné pýše, v plné radosti stykù s druhými – musí míti pro nìj aspoò místo, kde by se opøel a dohrál svou úlohu. A tak vejde do života, do jeho rvavého a podráždìného zmatku. Dá se ještì jednou uchvátiti, ještì jednou buï vysoko povznésti, nebo nízce podupati. Vrhne se do prudkého víru, a už v nìm utone, nebo pracnì s druhými na povrchu se udrží. A tøebas už to bylo tak vzdáleno jasných, svìtlých nadìjí, s nimiž jednou vstupoval do života: byl to aspoò pokus vyváznouti z mrtvého živoøení, jíti tam, kde by byl jinak na vždy, v sklíèené, nehybné neèinnosti utkvìl a prohnil. Vítìzný cíl, který mu jindy na mysli tanul? Zlaté vìnce slávy? Triumfální vjezd, jásot, pýcha býti pøedmìtem pozornosti davu? Ah, jaké to byly tretky, jak malichernými se mu jevily teï, kdy se otevøely

všechny rány života a v palèivé bolesti krvácely vždy víc a více! Jak prázdnými a nicotnými byly vùèi pøání, aby našel jen klid, úlevu, lék svým bolestem! Žít – to už nebylo užívati rozkoší, laènì smlsávati sladkou a rùžovou, prchavou pìnu povrchu: to bylo rváti se, bíti, zápasiti, snášeti ústrky a pohoršení, dobývati a hledati, ne již pøijímati a z hotového bráti. CVII. Tak se mìl vždy k životu stavìti, øekl si. Jíti pøímo, ne oklikami. Nemìl tak mnoho poddávati se svému nitru, hledati jen tam rozøešení, kde jej tak mnohé klamalo, mìl si všímati též vnìjšku, žíti více mezi lidmi, snažit se o styk s nimi, odkládati vše, co pøekáželo tìmto vztahùm, a pøijímati vše, co je podporovalo. A zatím žil jen sobì, svým klamùm a illusím. A odtud vyšel pochybný, zvrácený smìr celého jeho života. Nitro mu teï nepostaèilo. Dotkl se tam bolestných míst. Otevøel rány, jichž se nemìl dotýkati. A teï, kdy se jich dotkl, rozkrvácely se, a on nemá už síly ukonejšiti je, ani ulehèiti jejich palèivosti. A nezbývá mu, než shromážditi všechnu neprchlou dosud odvahu, vzkøísiti umdlelé a skleslé, pohaslé síly, – a znova poèíti, zkoušeti a hledati po utrpìných porážkách... Tak byl jist, že teï nalezl a pochopil smysl svého života, že žádná už pochybnost nebyla s to, aby poboøila, co v tìchto vteøinách prchavého snìní byl vystavìl. Díval-li se døíve na rub života, na spletitou, nerozeznatelnou ozdobu peníze, teï vidìl jeho líc, výraznou, jistou, urèitou hlavu a vidìl ostøe vbitý nápis a odlišený jasnì vystouplý ráz a hodnotu. Nebylo již pro nìj omylu, vìdìl, co na tržišti svìta platí, a jak a kde vystoupiti a jednati! Jako z uzavøených zahrad vùnì, tak z jeho skleslého, stišelého a ve tmách slehlého života vyvanula a prodrala se teï široká pronikavá touha... A on chtìl již zítra za ní jíti, jí

se opíti a zkonejšiti, aby zapomnìl na vše, co jej až dosud svíralo a jako mùra tlaèilo. V myšlenkách prostírala se pøed ním již bìlavá, nedohledná, v obzoru se ztrácející stezka. Chystal se na dalekou cestu, a jeho dùvìøivost mu pravila, že se nesklame, že neklesne již, že dojde... A on chtìl jen jíti, tøebas vìdìl, že ani nedojde... CVIII. Když se probudil, pøed úsvitem, v dusné, tmavé ložnici, podivil se nejprve sám sobì, jak mohl usnouti. Nevìdìl ani, jak se na lože dostal: pamìt toho všeho byla v jeho mysli úplnì smazána jako køídou napsaný úkol na školní tabuli. Odhodil svrchnici, rozvratná zima jej rozdrobila. Nevstával, zùstal tak ležeti. Nìco jako pøání, aby vùbec nemusil vstávati, aby se nerozednilo, ozvalo se v jeho duši, pomíchanì a stísnìnì. Byl všecek jako tìžkou rukou zpracován a rozlámán. Tíha nesnesitelná a pøi tom neodvalitelná, vždy hloub a hloub se na nìm proboøující, ležela na všech jeho údech. Ležel tak chvíli, pak pojednou spìšnì vstal, jakoby byl nìco zameškal, a jal se strojiti. Nebylo rozèilení v jeho duši. Nepøemýšlel ani o tom, co si poène v nejbližších okamžicích. Nerozhodl se dosud. Ale že nìco tøeba podniknouti, a už cokoliv, to vìdìl. CIX. Vyšel na ulici. Šel klidnì a zvolna, v nestejném váhavém tempu, jako v neurèitou procházku. Šedivé, vymøelé prázdno plnilo jeho mysl. Jen èasem nìco jím prochvìlo a trhlo, v záchvìvu jako jemnì roz- litého bolestného uvìdomìní, myšlenky se probarvily v urèitìjší pøedstavy, a v takových okamžicích vždy se ohlížel ulicí, by se orientoval, maje v zracích

nevyjasnìnou cizost z všeho, co jej obklopovalo, než si vzpomnìl, kam jde a proè tam jde. A tu vždy bolestná, v rozplynulosti obrysù ztopená pøedtucha padla v stíny jeho duše jako probleskne mlhami zkalený kruh mìsíce... Jak to provedu? napadlo ho v takových chvílích, a lehké, drobné, probíhavé mrazení drtilo zase jeho tìlo, a všechny nervy se tence a bolestnì napjaly. Nìjak bude, pomyslil si, ale nièeho urèitì neformoval, ani úvodu si nepøipravoval, až pøijde k tchyni, by si zpìt pøivedl ženu. Øekla jí nìco? Øekla jí všechno? Øekla pravdu? Nezalhala? Neuèinila pokus sebe oèistiti a celou vinu na nìj svaliti? To na chvíli vystupovalo v jeho mysli zamlženì a nejasnì, ale zase to zacházelo, jako jemný kouø rozplývající se a mizející ve vzduchu, aniž pøibral na sebe nìjaký urèitý tvar. Koneènì zašel do ètvrti, kde tchynì bydlila. Byla to èást mìsta úplnì mrtvá, jakoby od ostatního živého jeho organismu odtržená, s nahými, osleplými, kalnými prùèelími domù v posách rozkládajících se mrtvol, høbitov mìsta, kde se úplnì spustlá prostranství s mlèením ssutin støídala s rozsáhlými budovami jako tìžkými a nemotornými v celé té prostrannosti a z nichž vála tíživá zádumèivost nemocnic, kde leží beznadìjnì umírající. Ulice se køivily v stavitelské bizarrnosti minulých století a èasem zmocòoval se bloudícího chodce v nich pocit osamìní, oddálení od zdiva náležejícího lidem mrtvého století, nìco z toho, co by cítil èlovìk našich dnù, kdyby se octl v minulém nìkterém vìku v ulicích mìsta vymøelého morem a procházel se jimi, jejich plachým, mrákotným, ponurým, vleklým stínem, ploužícím se po všem tom dávno zhynulém. Tchynì bydlila v ulici utvoøené zpola vysokými zdmi šlechtických zahrad, z nichž vanula nìmá ztrnulost starých zapadlých høbitovù, a zpola nìkolika sešlými, zèernalými, vráskovi-

tými domy, èinícími dojem zrušených klášterù. Šel po vrzajících prohnutých a zkøivených pod dlouholetými šlépìji døevìných schodech se zábradlím rozpuklým, odøeným, prosáklým vlhkostí a ztuchlým zápachem starého døeva, prošel nìkolik mrtvých chodeb rozbitých a zaprášených, plných práchniviny, kde nebylo vidìti živé duše, a kde jeho pohybující se a lámající stín tvoøil na otøeném, popraskaném a šedavém nátìru dìsivou silhouettu kradmého a zlomyslného vetøelce. Šel mimo vysoká okna, jimiž se šeøil ze dvora do vnitø zsinalý, váhavý, zazelenalý svit, zavìšuje se umdlenì a nehnutì na zdech chodeb, na hrobné a dlouhé ztrnulosti všech pøedmìtù, a zaklepal na samém konci poslední chodby prvního patra. Za chvíli mu pøišla neumytá a neuèesaná dosud služka otevøít, uvedla jej do salonu a pak šla ohlásit jeho návštìvu. CX. Usedl a èekal. Byl tu týž kalný a zsinalý svit jako na chodbách, jen že zde pùsobil na nìj ještì svíravìji, než venku, kde se zdál ploužiti podle holých prázdných stìn. Rozhlédl se v okruhu zdí ovìšených nìkolika italskými krajinkami svítivého, tradicionelního koloritu a zèernalými rodinnými daguerotypy. Stìny byly vyèalounìny sešlými již tapetami, s nerozeznatelnými skoro ozdobami kvìtin a ptákù rùžového a modrého tónu. Trochu baroknosti vìzelo v úpravì komnaty, a mnoho staroby a odbyté modnosti hledìlo z uchovaného, tìžkého, zdobnì a spletitì vyøezávaného nábytku. A všechno pokryto bylo umìlými, pracnými výšivkami dle nìmeckého vzoru, ani malý spinet a výjev z Goethova Werthera nescházel. A ticho zde bylo ještì mrtvìjší, ještì zaleklejší než venku, jež rušil jen pronikavì kvílivý zvuk ze dvora od studny, z níž nìkdo vážil vodu.

CXI. Koneènì pøišla tchynì. Jindy k úsmìvu zladìná její tváø dnes byla svraštìlá. Pøijala zetì velmi odmìøenì a vážnì. Nedùvìra èišela jí ze zostøených, šedivých oèí, jež mìly ocelový svit a zdály se všude pronikati a do všeho se zabodávati, neztrácejíce pøi tom studeného, odpudivého vzlesku. Ví všechno, napadlo ho. Stanislava již už pøipravila a pro sebe získala. A zaèal pøímo, udiven s poèátku lhostejností, s níž ho poslouchala, jakoby myslila na nìjakou vzdálenou vìc, v póse antické sochy umístìné v koutì nìjakého starožitnického musea. Nevyrušovala ho, èekala, až domluví. Když se tak stalo, zaèala úseènì, ale klidnì sama. Že vìdìla dobøe, proè pøišel. A že je tomu jen povdìèna, že mùže s ním o vìci dùvìrnì pohovoøit. Nerada se sice plete do cizích záležitostí, ale když se k ní už dcera a teï i on obrací, že nemá nic proti tomu, aby též ona o vìci nepronesla svého úsudku. A hodlá nejen úsudek pronésti, ale též zakroèiti, nebo zde se jedná o spokojenost její dcery, a ta jest jí nade všechno. Jedno mu však praví již pøedem: že dcery své jím nedá za žádnou cenu již trýznit. Že jí nedala do kláštera, aby prožila svou mladost mezi ètyrmi stìnami, ale že ji provdala, aby užila svìta lépe, než by mohla s ustárlou matkou. Na to, co on v manželství poskytuje ženì, že jest dosti èasu, až ji život unaví a vyèerpá. Ale teï, dokud je krásna a svìží, patøí svìtu, a ten jí nesmí býti zavírán, i kdyby byl sebe žárlivìjší na to, pohledne-li na ni žádostivìji a smìleji nìkterý mladý muž. Zaè by pak stálo provdati se? Nesmí si mysliti, že ženì postaèí, stane-li se otrokyní muže, jehož si zamilovala a vzala za manžela. Vdát se znamená ženì pøijíti teprve k pravé a plné platnosti. To jsou pøece samozøejmé vìci, což nechápe?! Takovou znalost života jeví ve svých spisech, tak trefnì a správnì umí tam

øešiti nejspletitìjší a nejnejasnìjší životní situace – a teï, kdy má rozhodovat o vlastní situaci, jeví tolik diletantské nemotornosti, tolik nezkušenosti a nejapnosti, že je to až na podiv. Nejen psát o životì, také žít jej – to aby si vzal k srdci. Domluvila, povstala a pøešla komnatu nìkolikráte, násilnì pøemáhajíc nenadále se jí zmocnivší rozechvìní, šustíc ostøe rozlitými vlnami svých dlouhých šatù po podlaze. Chvíli mlèeli oba, mistr oddychoval tìžce v neprovìtraném pokoji, a bylo mu k zalknutí, jakoby vdechoval vzduch prosycený zápachem oleje èadících lamp. CXII. Mdle a svadle jal se hájiti. Neodvážil se ani zmíniti o Emanuelovi, tak se teï pøed tchyní hanbil za celou aféru; mluvil o celé vìci jakoby se jednalo o nedorozumìní menšího, nepatrnìjšího rázu, skleslým chabým hlasem, jakoby on jen byl vším vinen. Tchynì uspokojena a polo smíøena jeho sklíèeností, jala se mu teï znova, ale již mírnì, vytýkati zpùsob jeho života. Že by jí jinak bylo lhostejno, jak žije, kdyby se to týkalo jen jeho, – nachází-li v takovém životì rozkoš a uspokojení, dobrá, nikomu do toho nic není, co druhého blaží; ale musí si vzpomenouti, že zpùsobem, jak žije, trpí v první míøe a skoro výhradnì jeho žena. Umìní jest hezká vìc a stojí snad za takové oddalování svìta, jaké on provozuje, ale co je Stanislavì do jeho umìní? Snad ji to také tìší, ètou-li se jeho romány, chválí-li je èasopisy, pøekládají-li se do cizích øeèí: – ale aby pro nì obìtovala své mládí, svou rozkoš ze života, mùže toho, rozváží-li si celou vìc klidnì a rozumnì, od ní žádati? A v tom že je celé nedorozumìní: to právì že on od ní žádá. Že chce, aby nežila než jako plachý stín vedle záøivých jeho umìleckých snah, spokojujíc se jako almužnou nìkolika

výjimeènými, øídkými okamžiky, kdy si vzpomene, že má také ženu. On však že náleží v první øadì ženì a svìtu a teprve potom aby si hledìl umìní. A pak taková hloupost (a velmi posmìšnì se zasmála) vytýkati ženì milence! (Hle, pøece se jí i o tom zmínila, pomyslil si.) To je už vrcholem vší absurdnosti. Kdyby mìl jen trochu ostrovtipu, poznal by, jak se èiní takovým obviòováním smìšným. Nehledì ani k tomu, že by vlastnì zasluhoval za to, že si ženy nehledí, aby si našla náhradu jinde, – má nìjaký dùkaz pro svoje velmi smìlé podezøení? Zachytil nìjaký dopis? Èi je snad oba nìkde dopadl? Nemá nic, zhola nic. Chtìl se znova hájit, chtìl se zmínit o novelle, jež mu prozradila pomìr Stanislavin, o dopise propuštìné služky, o bezúèelných toulkách ženiných; ale tchynì ho nepøipustila ke slovu. Domlouvala mu stále a horlivì, i vzdal se posléze pokusu, ji pøesvìdèiti. Ani jí už neposlouchal, sedìl ztrnule a neúèastnì, s oèima upøenýma na pestré kvìty èínského vìjíøe pohozeného na drobném, èerném, lakovaném stolku. Nevìdìl, o èem mluví. Jediná myšlenka hrála mu mozkem: je to marno, že jsem šel sem – a vzpomnìl si na to, co mu pøed chvílí øekla tchynì: že má nejen psát o životì, ale také jej žíti. Ano, v tom bylo vše, pomyslil si, žít. Ale což jsem i já nežil? Což jsem ustrnul nìkde mimo život a jen tak do prázdna lelky chytal? Já pracoval, a to je totéž jako žít? Èi se mýlím? – – Ano, mýlím se, ponìvadž teï jsem na bezcestí, teï jsem v nesnázích – – A nevím si rady, nevím, jak a kudy dále. Je to zcela jasné, že jsem tedy pøece jen nežil. Vìnoval jsem vše svému umìní, vedle nìhož vše ostatní pobledlo, uschlo, pomøelo. Zbavil jsem se rozkoše ze života, býti úèastným toho, co hýbe ostatními, hrál jsem si lesklými tretkami, a život – podstata jeho – unikl mi pod slabými prsty a ani jsem toho

neznamenal. Není všechno jen v tom umìti se odøeknouti, pohrdnouti rozkoší, pošklebovati se hrubému požitku, býti povznešen nad takové absurdnosti, – pravý smysl života znamená pøijmouti život, jak je, hledìti se mu pøizpùsobiti. V odøeknutí je mnoho pohodlnosti, mnoho lenosti; hùøe a lopotnìji je zpracovati a zformovati to, co èlovìka obklopuje, co si jej podmaòuje, co jej pøekonává a udolává. CXIII. Pøipadal si teï tak bezmocným, zbìdaèelým pod tíží tohoto náhlého poznání. A pojednou uslyšev ve vedlejší komnatì tiché, opatrné pøecházení, všecek se vzrušil. Cit neskonalé, nesnesné, pøekypující, rozlivné lítosti pronikl celou jeho bytost. V prsou se mu stisklo, v hrdle stajil dech, bylo mu, jako by jej obklopil pojednou vzduch, v nìmž nemožno než v nejbližším okamžiku se zalknouti. Naslouchal napjatì znova a neslyšel již nièeho. Zadíval se ztrnule na podlahu. Venku pojednou vysvitlo slunce. A jemu se zdálo, jakoby pestré kvìty koberce najednou oživly, vyskoèily a pomíchaly se a teï divoce kolem do kola køepèily. A pak jakoby je všechny nìkdo najednou ještì pronikleji prosvìtlil a mezi nì naházel krvavì rudých hoøících skvrn. Jak se všechno najednou zachvìlo, zatøáslo, neèekanì zdvihlo! To nenadále a znova v nejprudší útok se rozsvítivší slunce udeøilo sem plnou záøí oknem. A bìl pronikla a tryskla v nejèistším svìtle, a podráždìná èerveò zahoøela jako výkøik nejprudšího hnìvu, a modø se k ní lichotila lehce, pøeletnì, v diskretním úsmìvu barvy, – – a pak už byl zmatek, zase byl vír, z nìhož se toèilo ve vyprázdnìné, vytupìlé jeho hlavì. Necítil a nevnímal nièeho teï než to smísení a slití oživených barev v pøekotnou smìsici, tøesení a tanèení hoøících skvrn a kapek; zdálo se mu, jakoby z celé øady štìt-

cù to teï støíkalo a odletovalo na ohnivý, èervený podklad, na nìmž se vše vpíjelo do sebe, spojovalo, bobtnalo a zase odtrhovalo, odskakovalo, vyletovalo, bezmocnì potácelo, klesalo, padalo, trnulo a møelo dole, kde nebylo než neurèité, bezbarvé hemžení, jakoby nìèí ruka nervosnì tøásla pohyblivou, kalnou, usedlou tekutinou. Povznesl umdlené zraky, snažil se prohlédnouti, ale v oèích stále se mu nìco tøáslo z krvavého mžikání èerveni, z prudké, ostré skvìlosti bìli, z klidného, lichotivého úsmìvu prozáøené modøi. CXIV. Hodiny odbily jedenáct. Vrátil se pøítomnosti. Zdálo se mu nemožným, že tak dlouho zde prosedìl. Pohledìl udiven na tchyni, která mlèíc opírala se o lenoch køesla proti nìmu, vidìl její povadlou, neèistou ple pod nánosem pudru jako smrtelnì zbledlou. Všechno vyvstalo teï s pøízvukem stupòovaného odporu v jeho mysli. Povstal, øekl „s Bohem“ a šel. CXV. Šel ztrnule ulicemi, s èímsi automatickým a nehybným v pohybech, s upøeností pohledu, ale bez uvìdomování si místa kudy kráèel, jako se chodívá za rakví pøi pohøbu, uprostøed hluèení davu, osamìle se svým smutkem. A když zbouøená krev, která se mu vehrnula do hlavy, ustoupila, oddal se na jasném vzduchu, prozáøeném teï veselým úsmìvem slunce, klidnìjší úvaze. Tìkavá myšlenka snesla se v jeho mysl, jako na vzdálené hory zbloudilý pták. Vzpomnìl znova na vzrušení, jež se ho zmocnilo, když zaslechl ve vedlejší komnatì její kroky, a jeho touha šla teï za jejím jménem, jako jde vzpomínka po jemné stopì prchavé vùnì. Vzpomnìl na doby, kdy se poprvé s ní seznámil, kdy zdál se nacházeti též u ní

sympathii a obdiv. Ah, jak tehdy šastným se cítil, jak jej tehdy blažilo vìdomí, že jest cele proniknuta kouzlem jeho osoby, jeho literárních úspìchù! Nikdy si nepomyslil, na jak nízké niveau by mohl jednou život zredukovati tehdejší jeho smìlé a vysoké nadìje, pyšnì vzneslé do rozjásaného, hoøícím sluncem prosvìtleného, vonného vzduchu! Ale i teï ještì zùstávalo pøi nìm stále nìco z toho svùdného, mdlého opojení, jako na ruce, jež se dotýkala voòavek, zbývá dlouho ještì neurèitý záchvìv rozptýlené, jemné vùnì. CXVI. Vzpomínka vrátila mu podrobnosti z dob prvního jejich styku, kdy navštìvoval její matku, jako spit neustupujícím, zmamujícím kouzlem zjevu Stanislavina. Vidìl ji polo sedící, polo ležící na divanu, v pøítmí jako syceném zlaceným prachem, v odrazu jím zalitých skel okenních, z venèí. Zdála se mu mizeti v krajkách a širokém prostøení drahých látek, dýchajících tìžkou vùni pižmovou, v záplavì ozdob drobných a peèlivì skládaných, vybraných se zjemnìlým vkusem ženy raffinované. Vypadala celá jako klubko, oživené dechem tvùrèího rozmaru, èistá a vonná pìna, odsouzená k nucené neèinnosti odalisky a sahající chvílemi, v zlomení náhlého pohybu, po vìjíøi, jenž ležel na polštáøi, nebo po kvìtu, jenž spadl na koberec. V podlouhlém oblièeji rozjasòovala se chvílemi teskná bìlost úsmìvu, a zase bloudila zrakem k záclonám okna pohledem tìžkým a jako prohýbajícím se beznadìjí. Nejèastìji však vìsila nehnutý, umrtvìlý zrak na rohu nábytku, na hranì, kde svítil odraz svìtla, dissonanèní rýha svìtelná vetknutá v šero pokoje ostøe a rušivì, v zladìné, jako smluvené, ponuré tóny celku.

CXVII. Mlèeli dlouze, hledíce na sebe. Nepøibližovali se, opojovalo je oddálení. Podpíral se o hranu psacího stolu a snil, zatím co tuberosy dýchaly zmrtvující, tìžkou a ostrou svou vùni. Smutné a nemocné tuberosy, bílé a snìhové plátky, zdající se žíti jen proto, by trýznily a umrtvovaly. Èisté jako òadra panen, netknuté a aristokratické, mísily se v hod zraku, v nejdelikátnìjších odstínech bìlavých a snìžných. Mìly bledost èel, jež rosí pot umírajících, a èistotu rouch, jež kryjí oltáøe Panny. Jedny tvrdì a hrdì týèily se ve výbojném sebevìdomí, jiné umdlévaly v mìkkosti, jakoby pøemoženy vlastním dechem. A všecky byly smutny, jako smrtí posvìceny, bez úsmìvu, i ty, jež se dívaly již v rozvinutí celého kvìtu, i ty, jež se zpola ještì zavíraly v poèínající kráse své bìlosti. A ze všech jich, jako z otevøených retù krásných žen, dýchala tហostrá, útoèná, prudká a sytá vùnì, prýštila se a mísila s tìžkostí vzduchu, napojovala jej, pronikala, nasycovala jím celý prostor, vše se v ní koupalo a vše ji zase vydechovalo: snilo se v té vùni o smrti koketní, sladké a bezbolestné, která je vykoupením a pøichází nezvuèným a vlídným, šetrným krokem, komnatami, kde prostøené koberce tlumí, chytají a dusí její pøíchod. O smrti, jakou umírají vyprázdnìní a vysílení, otupení a skleslí, v agonii, jež si už nièeho neuvìdomuje. Snilo se v ní o lásce, jakou lnou k sobì nemocní, bez nadìje v uzdravení, posvìcení smrti již neodvratnì blízké. V tak chorobném, vápennì bledém zbarvení poèala jeho láska. I teï vanul z té vzpomínky dech naladìní ztajenì mdlého jako z úsmìvu zjevivšího se v myšlenkách. A vždy, kdykoli vzpomnìl tìch dob, pojila se k nim jako neodluèitelná souèást též ostrá, bolestná vùnì tuberos, zamilované její kvìtiny,

jež jej ovála, kdykoliv vstupoval do její komnaty. Všechny ty nervy se pøi ní podráždily a vzpjaly, celé jeho tìlo se prochvìlo v muèivé, neodolatelné rozkoši. CXVIII. Miloval vùnì ostré a chorobné, essence prudké, jež ho trýznily, pronásledovaly a bodaly. Jakoby se byl vždy do nich vsál. Vyplòovaly celou jeho bytost, každý její záhyb, každý její kout. Byl v tom celý raffinement, s jakým vyhledával tyto pikantní, strojené zápachy. Labužnictví odeurù. Ovzduší lékáren jej omamovalo. Jda chodníkem blížíval se k nim, nemoha odolati, pøitahován, váben a strhován stopou silných vùní, jimiž páchly. Celé hodiny vysedìl nad kyticemi rozkvetlých kvìtù, jejichž kalichy tìžky byly pod stlaèující, vleklou, váhavì se ronící vùní. Ovíval se jí, spíjel se jí, ztráceje vìdomí a omdlévaje z šílené té choutky, do posledních dùsledkù provádìné manie. Vše se zatlaèovalo pøed tou vítìzící silou, jen vùnì stoupala, vítìzná, hýøivá, pronikala, prodírala se, vyrážela, houstla, stlaèovala se, tísnila a pak klesala, padala, dusila, rozvlékala se, zachycovala, nasycovala, pronikala, dráždila a rozptylovala se. A byly to posléze celé barevné plochy, tíživé a omamné, jež utkvívaly v jeho mysli, rùžové z rùží, slabì fialové z hyacinthù a bìlostné z tuberos a jasmínu, – a pak všechny dohromady, v jednom víru, v jedné závrati, v jediném šumu... v nìmž vše ustupovalo, mizelo a ztrácelo se, – – a kde nezbývalo než pøání na vše zapomenouti, nièím se již nezamìstnávati, nièím se nezabývati – – V té nemoci zachvátivší smysly, v tom hýøení ztupujícím jeho bytost, kde se ho zmocòovala èasem bázeò pøed dobou, až nebudou naò již vùnì úèinkovat, až udeøí na jeho mozek nenadálá noc, nenadálé setmìní, šílenství...

CXIX. Šílenství?!... Zachytil to slovo z celého chaosu pøedstav a uvìdomil si okolí. Stál na nábøeží, u zábradlí, dívaje se na loï s osmáhlými, polonahými plavci. Šílenství? Tím by mìl skonèiti jednou jeho život, v tom by mìla jednou utonouti a ztroskotati se pyšná loï jeho myšlenek? Zachvìl se a pak se trpce zasmál. Byl by to dùstojný konec jeho života, jehož všechny radosti, žaly, pocity, vše, co se u jiných zve žití, byly jen suché, pomalované, papírové oltáøní lilie a rùže tam, kde u jiných je svìžest, pel, rosa a vùnì živých, opojených, tøesoucích se a spilých kvìtin! Šel teï høbitovem svého života, polem, v nìmž pohøbil vše, co mu bylo kdy nejdražšího, a kde nacházel jen smutné zbytky toho všeho, jako z rozpadkù starých rakví vypadávají pod motykou hrobníkovou vybìlené kosti setlelých tìl. CXX. A zašel nejdále a zapomenul zase všeho, co ho tak nenadále vzrušilo, a z mysli se mu vybavily dávno zapadlé výjevy z jeho mládí. Byl v rodném kraji, vracel se z bezcílných, samotáøských toulek. A byla vùkol nìho tma, tma nesmírná, bez hrází, zalévající neproniknutelnou èerností rozsáhlé plánì, v nichž spalo slehlé, vlhké, bezhlasné ticho. Tak dávno již nešel uprostøed noci, v pøírodì, sám sobì ponechán, odevzdávaje celou svou bytost tajemným a mrtvým tmám... Roztoužil se. Ah, ty toulky, ty toulky nekoneènì rozestøenými a rozlehlými plánìmi, v nichž zapadá slunce! A vidìl pusté, truchlé a umrtvìlé plánì svého rodného kraje, bez stromù, bez keøù, bez vegetace, pokryté mourem uhelným, rozryté jamami dolù, které byly již vybrány, neužiteèny... Vidìl nìmé, rozpadávající se a sklíèené zøíceniny domkù, jež musili pøed

lety obyvatelé jejich opustiti, by jim nespadly na hlavu, potok krvácející karmínem, línì hnutý, skoro stojatý, páchnoucí, otravný, vleklý... Jaká to byla sce- nerie k velikým tragickým skonùm slunce zapadávajícího v obtížených, zhustlých proudech rozlitých èervánkù! Byla to krev, veliké plameny krve, podráždìná a rozpálená èerveò purpuru, požáry obrovských výhní, jež zalily celý západ... Všechno ustupovalo, nížilo se a stlaèovalo pod vzrušujícím vlivem té záplavy, k níž zrak se stále vracel, jíž se stále zpíjel. Na vzdáleném návrší opuštìná, rozbitá zøícenina cihelny ztápìla se v té žhavé koupeli západu, a prázdné, nahé otvory jejích oken, zalité èervení vzplanuvší a hoøící oblohy, pøetvoøovaly ji v podobu èerných trosek zachvácených a ztravovaných nièivým požárem. A pak pozvolna celá šlehající a hýøící sláva západu klesala a bledla. Kotouèe èerveného dýmu roztékaly se a rozptylovaly z ní po vzdáleném obzoru, kde zachytily a vznítily nenadále tøíšt malých mráèkù do hlubiny vyvstávající noci se noøících. Pak už bylo rozeznávati tmavší a nejtmavší nuance v tìch spoustách rozlité èerveni. Ještì sem tam v intensivnìjším tónu tryskla ostøejší záøe, ostøejší zbarvení purpuru, ale celek pohasínal, stydl, odbarvoval se, a noc, pøíliv tmy a èerna vystupoval vždy vítìznìji a vítìznìji. A bylo ticho všude, dusné a tíživé ticho kraje odsouzeného k smrti a znièení; jen pøeskakující, význaènì zvuèný, úseèný, pøerývaný kunkot žab z blízkého èerného moèálu se ozýval v odmìøených pøestávkách. Zdáli, kde se týèily do výše jako vìže barbarských chrámù mohutné komíny, ozýval se neurèitý, temnì a podzemnì dunivý, rozvlnìný a neztichající zvuk pracujících strojù. Tma rostla, záplava se nížila a pøelévala za obzorem, nechávajíc po sobì ještì jen nìkolik osamìlých rudých a rùžových skvrn. Stíny se dloužily, koleje vyryté v blátì

silnice, lesknoucí se jako rudé pruhy, shasly. Úzkost rostla, úzkost z toho mizejícího jasu a prolamující se a do všeho se ztápìjící temnoty. Ticho víc a více sklièovalo, kunkot žab byl pustìjší a pustìjší a vzdálené dunìní pracujících strojù temnìjší a temnìjší a tak zádumèivì, neskonale jednotvárné... CXXI. A pak šel nocí... Nevìdìl, jak pojednou zavládla, ale vidìl èerný západ a èernou zemi, a tma vlévala se v celou jeho bytost všemi póry, všemi èivami, až po kosti, jež jakoby ho byly náhle zastudily... Zrychloval krok a po úzkých kolejích, jimiž za dne vozívali káry s uhlím, pospíchal k do- movu. Zbývalo pøejíti louku, – vlastnì bývalou louku, teï veliký obdélník zasypaný mourem... pak podejíti pod železnièním mostem... a pak... pak bylo tušiti v tmì èernou nehybnou skvrnu vesnice, z níž se ozýval žalostný, skuèivý, prodlužovaný štìkot psù... Všechno se mu teï v mysli vybavilo, i starý rezavý, jako pokrvácený køíž na místì, kde pøed léty spáchána byla vražda, i rozbitá zeï høbitova, i neforemná hranatá podoba kostnice, i úzká jako stlaèená, nezvykle štíhlá a bílá vìž kostela. CXXII. A to všechno je teï pro nìj mrtvé, pohaslé, odbyté, odstranìné. Je to minulostí, a pøítomnost, jež teï obklopuje a prochází ta místa, není již jeho pøítomností, patøí jiným lidem, dívá se na jiné radosti a útrapy, na jiné nadìje a jiná zoufalství. Jiní lidé chodí tìmi místy, a jiné svazky a jiné vztahy je pojí. Kdo z nich ví o životì lidí, kteøí na týchže místech, pøed tváøí téže lhostejné a nehybné hmoty, lhostejných a nehybných pøedmìtù, doufali a krváceli?! Vyvanuly vzdechy ze stísnìných prsou, vyschly slzy v pohaslých zracích, cizí šlépìje roznesly

stopy prolité krve, udupaly nesnesná napjetí prožitých bolestí. A na témže podkladì, prosyceném a napitém vyplýtvanými životy, žije se teï a rozvíjí nový život nových lidí. – Co byla jeho prchavá muka vùèi celé této záhadì nekoneèného postupu, rozvoje, øady, – kde zadní èlánky klesaly, aby se pøední mohly vztýèiti, kde dìdové a otcové zmírali, aby synové a vnukové mohli žíti?! Jak nepatrným, sotva slyšitelným, marným a v nic rozplynulým výkøikem protestu byl celý jeho život na té bezmìrné, nedohledné cestì, na postupu neumdlévajícím, vytrvalém, z temnot do temnot... Co záleželo na tom potácí-li se a vrávorá-li nejistì a vysílenì, èi jde-li v øadách vztyèen, odhodlán, pevným a vymìøeným krokem? Jak bezvýznamno bylo, žije-li s prospìchem druhým, obìtuje-li se a poddá celku nebo jednotlivci, èi hoøí-li neužiteènì a marnì jako rozsvícená svíce v opuštìné, zapomenuté komnatì?! Nebylo proè a k èemu smìøovati, nebylo proè a k èemu zápasiti a se bíti. Nestálo za to rozžíti svìtlo; bylo jedno, žilo-li se v teple lásky nebo v studené, bezútìšné samotì... K nièemu nepøilnulý, k nièemu nevázaný, s nièím nespojený, s nièím nesplynulý, – nebyl-li takový život nejlehèím bøemenem, jež se pak odhodilo bez obtíží, radostnì, bez lítosti, nebo nic v nìm nekrvácelo, nic v nìm se nechvìlo touhou, nic v nìm nevolalo po dalším trvání, po dalším spojení... CXXIII. A tak svìtle a do dna zdál se teï všechno chápati. Ke kvasu života pozvaný, úèastný slavnostního jeho vzrušení, mohl do poslední kapky všeho užiti a neokusiti vùbec. Co bylo ostatním úèastníkùm slavnosti po nìm, po jeho rozkoši, mìl-li každý svou, nabytou, s chutí požívanou!? Rozejdou se, až svìtla shasnou, a nikdy už zde nebudou hodovati. To bylo vše... Za-

jdou ti, co okusili, i ti, co neokusili, a stejné prázdno po nich všech pak zùstane... A pøijdou jiní hodovníci, jak je náhoda sezvala, a hra se bude opakovati, a nikdo nevzpomene již tìch, kteøí pøed tím se tu ke kvasu sešli... Zhasli ti, jichž život hoøel prostì, pøímo, vyplýtvaný beze stopy do temnot, i ti, kteøí se domnívali nechávati po sobì trvalou stopu, ponìvadž potmìšilá hladina vodní zdála se zmnohonásobòovati odlesky jejich rozsvícených svìtel ve svých hlubinách. Ale shasla svìtla, shasly i stopy, a bylo pak všude stejnì pusto a neplodnì tmavo... CXXIV. Roztesknil se pod tíhou tìchto pøedstav. Šel mechanicky, strojovì dál a dále, otupuje se a vyèerpávaje nekoneènými, bezcílnými chùzemi. Hledal klid. Ale vzrušená a znepokojená jeho mysl dlouho se nemohla ztišiti, jako vyplašený pták v podìšeném zmatku poletuje a nenachází místa, kde by se snesl. A vždy znova a znova se neúkojnì trýznil. Až posléze shasla tíživá pøedstava jako lampa dohoøevší v pitevnì. Byla tma, a dìsivá a sešpièatìlá, vosková, pøísná tváø mrtvoly zmizela. Byl zase klid a schopnost míti zájem pro pøítomné a obávat se budoucího... CXXV. Za nìkolik dní vrátila se Stanislava. Vše, co se v posledních tìchto dnech sbìhlo, výbuch jeho žárlivosti, uchýlení se ženy k matce, jeho pokus pøivésti ji zase zpìt, – jakoby ani nebylo. Pomìr jejich se obnovil, ba zdálo se, že ani k úplnému smíru není daleko, napjetí umdlelo, a rùzné známky sbližování se jevily. Nìkolikráte ji oslovil, ona velmi ochotnì a na pohled i úèastnì odpovídala, i zdálo se, že oba èekají na okamžik,

až padne nahromadìný chlad nedùvìry, a až bude možno pøiblížiti se, aniž by se cítil již odpor a hnus z toho, co se mezi nimi sbìhlo. Byl skoro odhodlán uèiniti první krok ke smíru, jednou z veèera, kdy v salonì bylo vše zpochmurnìno a stíženo blízkostí noci, v té skleslé melancholii shasínajícího svìtla, kdy ztrácelo vše kontury a linie, a kdy i vzpomínka na prožité nezdála se nacházeti v kraji duše než jen pohaslé, rozplynulé, beztvaré stíny toho, co bylo odloženo, polozapomenuto, co již ani netísnilo, ani nebolelo, nad èím se již ani netesknilo ani nekrvácelo. Pøecházel komnatou, zatím co Stanislava, odloživši vyšívání se zrakem upøeným v neurèito, nìkam ven, v zbledlé, støíbrné nebe, sedìla neživì, sama sobì vrácena, mrtva a vzdálena pro vše, co ji obklopovalo. A temnoty rostly a rozlévaly se po stìnách a koutech jako husté, odpoutané, vlavé, èerné závoje, a den hasl a møel, a posléze nebylo ze života vìcí a barev nic než temná tušení tìžkých hmot nábytku, bílá skvrna lampy spuštìné se stropu a nehybný, studený vzlesk hladiny zrcadlové uprostøed temnot. Pohlédl na Stanislavu, i ona nebyla než èerným, zasmušilým stínem, sklíèeným a schouleným teï u okna, bázlivým a mlèenlivým vùèi provinìní, jež položila mezi sebe a muže. Stanul, jakoby se rozmýšlel, ruka sebou hnula, pak klesla, uèinil ještì nìkolik nestejných kroèejù, ale pak, ani nehlesnuv, odvrátil se aè pøecházel dále, odhodiv míjivý pocit náhle proniklé sdílnosti jako neužiteènou, zbyteènou pøítìž... Dráždivý, slavnostní, rozèilující ruch za oponou jeho duše, tak mocnì pro okamžik jej vzrušivší, ztichl a zmizel døíve, než se jevištì otevøelo. A když opona se posléze zvedla, nebylo za ní zase nic jiného, než tma a mrtvo a nehybné kulisy...

CXXVI. Když druhého dne vzpomnìl, jak blízek byl úmyslu odpustiti a zapomenouti, sám pøed sebou se zastydìl. Horšil se na mìkkou, poddajnou, sentimentální svou povahu dávající se tak lehce svésti procitlou náladou. Oddìlil se od svého nitra, pozoroval je jako oèima a myšlenkami nìkoho jiného. Bytost jeho se rozdvojila, a jedna èást dívala se na druhou. A ta nová, vybavivší se teï, posmìšnì odsoudila tu první, jež by byla málem vèera podlehla. CXXVII. Chladnì a lhostejnì svítil den do komnaty, bílé, volné, neukvapující se svìtlo, stejnomìrnì se rozlévající po pøedmìtech, dávající vynikati ostrosti hran a rozlehlosti ploch. Vše se v nìm lesklo a tøpytilo, ale jako neúèastnì, bez vnitøní radosti, smíchem povrchu, za nímž byl již chlad a stísnìná tma. A vše, co bylo ve stínu, neoživovalo ztajeným, sotva viditelným vzruchem nejjemnìjších záchvìvù jako jindy, bylo ztrnulé, bezživotné, mrtvé, tìžké, nehybné, a zdálo se toužiti po návratu v èerno noci, v splynulé, stìsnané a slité temnoty... Zda-li pak bych dnes odpustil? ptal se sebe sama a uvìdomil si své okolí. Nebylo vzrùstajících temnot, melancholie hasnutí, temného tušení tvarù uprostøed zmírajícího dne, bílé skvrny lampy, vzlesku zrcadla a schouleného stínu jejího u okna zaujatého posledními rozplývajícími se topasovými skvrnami dohoøevšího západu... Dnes tu byl chlad, lhostejnost bílého slunce, ostré hrany, vyniklé linie, studené plochy, mrtvá nehnutost pøedmìtù – a místo mìkkého, sentimentálního snílka vèerejšího pohyboval se tu mrazivì upjatý, neodpouštìjící, od sebe odpuzující muž, jenž pro mìlce a jemnì rozvlnìnou a pak ztišenou náladu veèera nemìl než opovržli-

vý pošklebek... Tak pøijímal barvu a odstín okolí, v nìmž se právì nalézal. Jaký pak bych byl, pomyslil si, kdyby teï zde bylo jinak. A konstruoval hned pøípad. Bouø- livá noc, prudké údery deštì na skla oken, úpìní vìtru v ulicích, nával do vrat, do dveøí, zuøivì vzepjatý a malomocnì zase kleslý. A v komnatì by nebylo nic než tma a jasnì se rozhoøevší plamen krbu. Díval bych se do nìho, pozoroval bych plameny, jak vyšlehávají, jak víøí, jak vyskakují, jak praskají, jak zdají se zachvacovat celý krb v prudkém dešti vznícených jisker... A pak ztišení, a plamen labužnicky by stravoval a hltal mìkké døíví, šepotaje a lichotì se k nìmu, hovoøe dùvìrnì a lehtaje a podražïuje k sdílnému úsmìvu. A v komnatì by bylo živo, vše by bylo jako rozzpíváno a rozechvìno, jako by se nìkdo tknul skrytých strun, jež se teï rozzvuèely v tlumených ohlasech, a u krbu by byla èervená rozkoš svìtelného reflexu a mihavé chvìní a opojení vonným teplem rozproudivším se u krbu... Jakoby nìkdo shrnoval a zase rozestíral po parketách rudé a krvavé odstíny, a jako by nìkdo oživoval, hned stahoval, hned pouštìl hluboké, dále v komnatì rozlité stíny, vyvstávající a krèící se za každou hmotou, za skøínìmi, židlemi, za pohovkou, až posléze, tam, kde nevládlo by již oživení krbu, visely by nehnuté, nepøátelské, neprostupné tmy jako tìžké, èerné, mrtvé opony. A dále by trvala hra ohnì s temnotou. Chvílemi by jas tryskl až ke stropu, nechal by tam na okamžik èervené skvrny, pak by klesl a spadl na hranu skøínì, smekl by se a sklouzl po hladké ploše, rozestíraje po ní tmavý, rudý odstín, osvìtlil by kus koberce a rozžehl jeho barvy, pohrál by se stíny, zahnal je a pak by couvl a zase proti nim vybìhl a zase jim ustoupil... Jaká nálada by se mne v tom okamžiku zmocòovala? Zasmál se trpce. Bylo by lze snadno to vypoèítati. Vzíti papír, napsati rovnici, v níž by se vzal zøetel

k noci, k vìtru, k bouøi, k pøíjemnosti sedìti u ohnì, kde by se vzpomnìlo lehtivé hry rudých odleskù se stíny, náhlého osvìtlování a zase ztemòování – a pak by se už jen poèítalo. A vyšel by muž mìkký, sdílný, který by náhle stiskl ruku své ženy a prosil ji za odpuštìní a žebronil by o její lásku, jako neukojené, slzící dítì... CXXVIII. Myslící, dle pevných a nezvratných plánù jednající, urèitì se pohybující muž?! Jak dalek byl toho, on, kterého deš èinil mìkkým a ranní slunce necitným, kterého teplo èinilo sdílným a chlad nepøístupným. Tak žil den ze dne, život jeho barvil se dle od- stínù okolí, v nìmž se nalézal, a když došly barvy okolí, vyhasly i barvy jeho života, a on živoøil vyprázdnìnì, zašle a sklesle, èekaje, až se zase barvy rozhoøí a rozsvítí... Bylo mimo nìj rozhodovati o jeho životì. Byl pouze náhodou, jejíž obsah urèovala cizí libovùle. Chce nìkam jíti, nìco uèiniti? Chce se nìèím potìšit, nìèím rozteskniti? Nemùže. Až se dotkne cizí ruka struny, pak zazvuèí. Sama o sobì je mrtva. Je tøeba pokynu, aby se vzchopil, jako je tøeba noci a deštì a ohnì v krbu, aby byl sdílným, aby odpouštìl. Jest jako herec, který mùže na jevišti odøíkávati pouze to, co mu básník pøedepsal, a nesmí improvisovati. Je tøeba dlouho státi za kulisami, aby mohl koneènì vystoupiti a øíci, že „pan X. žádá, aby byl pøijat“. Snad nemá ani více v úloze pøedepsáno, snad toto „pan X. žádá, aby byl pøijat,“ jest vše, naè jej režisér zjednal. Ale ani tu vìtu nesmí a nemùže øíci jinak, aby pøevrátil poøádek slov, aby nìkteré slovo jiným nahradil. Ústa sama se otevrou, a slova sama se dostaví tak, jak jest urèeno. A stroj? Jak smìšno by bylo mysliti, že mùže otáèeti kola opaèným smìrem, než jak na nìj pùsobí hybná síla!

CXXIX. A život se mu teï jevil jako povržený, nechutný, zbabìlý a hnusný paskvil. CXXX. Sedìl dlouho tak, sklíèen, stìsnán, a všechno kolem nìho zdálo se, že pohaslo. V mysli se mu vynoøily nejasné vzpomínky ve vzdáleném šumìní, jako slabì rozzpívané splavy, a pak již plula jeho duše v uchvátivším jej proudu. A celá jeho bytost jako by teï sama nebyla než splývání, zlaïování a ztišování melodií hovoøících, šeptajících vln. A vše, co prožil, nebylo než vzdáleným krajem, mimo nìjž se plulo, z nìhož v duši nezùstalo než nìkolik nesouvislých úryvkù, skvrna stromu na shasínajícím nebi se odrážející, schýlený chodec, kvìt utržený na bøehu, pøevrácená loï, kvílící pes... Kapitola z románu, jejž psal, se mu vybavila, na okamžik vzpomínal vìty, jíž ji ukonèil, obrazu, jehož užil... a pak jakoby cítil, jak se známá ruka klade na jeho rameno, a Stanislava se ho na nìco táže. A chýlil se nad lože dítìte, jež zemøelo, a lekal se vida èervené, vlhké rty, z nichž vystupoval chorobný zápach. A pak již nebyl zde, ale daleko, v jizbì zaplavené temnotami, jež províval tìžký zápach provlhlého ovoce. Díval se do hoøícího krbu, až jej oèi bolely, a pak odstupoval od ohnì a odcházel a zase se vracel. Kde to byl? Sáhl na drsnou, hrubou, rozrytou plochu stolu a uvìdomil si, že je v otcovském domì. I tìžký, klesavý dech jdoucí nocí zdál se poznávati. To oddychuje jeho nemocná matka. Umírá? Hledí v temnoty, a slzy tekou mu po tváøi. A cítí, jak se k nìmu tiskne mladší bratr, a jak mrazivì se tìlo obou zachvívá. Krvavý odlesk hoøících polen na podlaze se na okamžik zatmívá, pøíval tmy zaplavuje celou jizbu, svìtelné pruhy hrající na stropu padají

v noc – – a je všude èerno a prázdno. Proè se tak chvìje? Uvìdomuje si pøíèinu. Je to okamžik skonu. Dìs pøíšernì tísnivý, dusící prochází prostorou. A vše jako by se stlaèovalo, strop klesal dolù, stìny sestupovaly. Je tušiti, jak nìco nového, neodbytného, nepøátelského vstupuje do jizby a pak násilnì rozšiøuje její rozmìry. A vše teï zase roste a promìòuje se. Mrtvá, neúèastná hmota se hýbe a vlní. A ta, jež umírá, v dìsu tohoto Pøíchodu, jenž jí pøináší znièení, pojednou zaúpí chraptivì a plna hrùzy a pak znovu a znovu chroptí a chrèí, jakoby odhánìla to, co se blíží a èeho nikdo nevidí, než ona. Zdìšen vzkøeky tohoto zápasu vztyèuje se a na okamžik strne hledì v kout, odkud zavznívají. Má podušený, bezdechý pocit, jakoby byl pøítomen vraždì, jíž nemùže za- brániti. Chce sebou hnouti, ale nemùže. A pak slyší nový výkøik, teï nejsilnìji, jako úžas, co se to dìje, – a ledová hrùza bìží drtivì celým jeho tìlem. A co se mìlo státi, stalo se v temnotách, a teï je všemu konec. Vše se slehá, napjetí a oživení celku míjí, odešlo to, co vykonalo své urèení... Oheò zapraskal a prolévá se temnotou, dychtivý a skoèný, na strop vybìhly svìtelné pruhy, žlutavý poprach prosýpá se a víøí jizbou, a je zøetelnì vidìt hranu skøínì zalesknuvší se v náhlém osvìtlení... Zdá se mu, že vidí mrtvolu matky. V plavém, zmlženém pláèi mdlých, tenkých voskovic, s nichž stéká horký vosk. Vidí ji jako ve sklenìné rakvi a pozoruje zvìdavì její nehybnou, ztuhlou ruku. Pohne se? Rád by byl pocítil nìco z hrùzy diváka pøítomného oživení mrtvol. Pamatuje se, že to byl jediný pocit, který se ho zmocòoval pøi pohledu na mrtvé tìlo matèino... I dítì, jež tolik miloval, v rakvi pokryto kvìtinami nevzbuzovalo v nìm než zvìdavost, co by cítil, kdyby se plátna oživila, kvìtiny støásly, a malá mrtvola se vztýèila... Nic víc tehdy

necítil, on, který pak nemohl se zklidniti, když dítì bylo pohøbeno, který nad každou tretkou, již po ní nalezl, prosedìl celé hodiny v zoufalé melancholii... CXXXI. Vstal a stanul u okna. To bylo žít – cítil. Stonati zvìdavostí, jak se co dotkne nitra, a býti pøekvapen poznáním, že je vše tak prosté, nesložité, že nad tím, kde by èlovìk myslil, že musí puknouti srdce, možno ještì pøemýšleti, jaké leknutí prochvìlo by údy, kdyby se otevøely shaslé oèi, a nìmá ústa vzkøikla, a mrtvé tìlo sebou pohnulo... A všechno teï smísilo se a splynulo. Bylo to tak vzdáleno, i smrt matky, i smrt dítìte, i rozrušená pøítomnost. Úsmìv minula i nenávist prožívaného odstupovaly do nedohledna. Kynutí rukou dìtskou, laskavý pohled matky, – – poslední slova dùvìrné rozmluvy, – – vzdálené znìní zvonù, tlumený pláè, údery hrud na rakve – – a pak živoøení v šedých dnech, chvilkové pøelety míjivých vzrušení – – vše odplývalo, vzdalovalo se, mizelo, – a on sedìl a naslouchal, a pak byl sám, tak smutnì sám, – opuštìn v temnotách. Jakoby celý svìt opøeden byl drobnou, hustou sítí, neviditelnou a skrytou, jíž vtéká do nìho život, a odtud rozlévá se k tìm, kteøí jsou s ním jemným tkanivem spjati, a jakoby teï ta vlasová nit, vedoucí od jeho bytosti k rozpjaté síti, se pøetrhla, a on nemìl už síly nikdy ji navázati, nikdy se už spojiti s tìmi, od nichž se oddìlil... Odlouèen? Na vždy? Mizelo a zpropadávalo se všechno, necítil už obìhu mízy v sobì... Chtìl by se vzchopiti, vrátiti sobì dech, rozprouditi krev, oživiti tuhnoucí údy? Marnì... nebylo lze vrátiti se a opakovati, co již bylo prožito a odbyto... A pøedstavy jeho se stiskly v úzkostech jako brav tlaèený násilnì do vrat jatek. Pøál si, by v duši jeho padl klid, jako vchází mrtvo na vrchole

nejvyšších hor. Ale ztišení vzepjatých a rozèilených vln duše se nedostavovalo. Jen chvílemi nepokoj a bolestné vzrušení shasínalo v úzkostech jeho duše jako pohasínají ohnì v nepøátelském táboøe v noci. Èerná, vlhká, tìžce splynulá, neprùhledná, vraždou dýchající opona kryla mu pøíští jeho život. Ale on vìdìl, že za ní leží jen další øada útrap a pak konec všeho, bezcitná, studená smrt... CXXXII. A co neurèitì tušil, i když byl již hotov opìt se sblížiti se Stanislavou, vyplnilo se. Stanislava od nìho opìt odešla. Bez jediného hnìvivého slova, bez nejslabšího zdání, že by se pomìr jejich vzájemný nìjak pohoršil k nesnesení. Snad èekala, pomyslil si, až k urèité dobì, k urèitému bodu, kde dou- fala, že se zase sblíží. A když oba pøekroèili vymezenou dobu a nesbližovali se, pochopila marnost všeho a ustoupila. Odešla dokázavši, že není možná obnoviti bývalý pomìr. A vina... vina, ta teï celou svou tíhou ležela výhradnì na nìm. CXXXIII. Cítil teï tolik nevysloveného v duši. Prudká bolest tísnila jej, jakoby nevyjádøená myšlenka, nepronesené slovo uvìznìné v duši násilnì se ven prolamovalo. Neøíkal si už: jsem slabý, malomocný èlovìk, høíèka osudu, který se mnou nemilosrdnì hraje jako dítì s umoøeným kotìtem. Jsem odporný, hnusný, protivný èlovìk, pøesvìdèoval se. Chci, aby se mi jiní pøizpùsobovali, ale sám se jim nepøizpùsobuji. Ve svìtì vidím jen své zájmy, své radosti, své bolesti, ale nevidím a neuznávám tam cizích zájmù, cizích radostí, cizích bolestí. Tìch pro mne není. Skøíží-li se s mými zájmy, pøetnou-li mé

radosti, mé bolesti, myslím, že se mi dìje bezpráví, aèkoliv sám krok za krokem pøetínám a trhám cizí zájmy, cizí radosti, cizí bolesti. Šlapu po jiných, ale na sebe šlapati nedám. Pro sebe žádám pravidelný, pøíjemný chod, ale jiným znesnadòuji a znepøíjemòuji život. Zde byla chyba, zde byl bolestný nerv. Zde jsem mìl léèiti, dokud bylo kdy, dokud byla vhodná pøíležitost. Ale teï jest již pozdì, teï i poznání chyby a vùle ji napraviti neznamená již ani o vlas více než nepoznati chyby, vìzeti v ní, hovìti jí... A nemožnost vkroèiti na cestu, která byla již nenalezitelna, vzpomnìní na to vše zburcovalo jeho bolesti jako polnice usnulý tábor. Úzkost vedrala se v duši, vetlaèila se tam vítìzná, neodolatelná, a všechny urèité pøedstavy splynuly v jediný vír, v nìmž všechno utonulo. Už ani neuvìdomoval si pùvodní své myšlenky. CXXXIV. Pojala ho závra. K èemu to všechno, napadalo jej. Proè já trpím, co jiní se tìší ze života, co jiní ho užívají. Jinou barvou nasáklo jeho myšlení. I vzdor jej pojal. Co mi do svìta, do jeho banálností. Sám chci býti. A mi dá svìt pokoj. Nechci, nežádám nic od nìho. A jde, kam chce, já si jdu také, kam chci. Odmítám kompromiss, shnilý smír. Provedu svou. Vysoko vztýèím hlavu, projdu tìmi, jimiž pohrdám, chladný, necitný, nedbaje jejich pošklebku. A sevøel pìst a zahrozil jí v neurèito. Ale se stìny, kde visela malba, jež z dáli vy- padala jako neurèitá kopie Tizianova Karla pátého, zamrazil jej tichý, ironický, úsmìv. To smál se bledý oblièej, lemovaný èerným plnovousem, pod nízkou, stlaèenou èapkou, s velikýma oèima, jeho titìrnému hnìvu. Pohlédl do smìjící se tváøe, užaslý, nechápaje, co ten smích

znamená, a pak couvl o nìkolik krokù se zrakem pøipoutaným k malbì, stále maje dojem, jakoby se skuteènì nìkdo posmíval jeho bolestem. A obraz pronásledoval jej teï svými vypjatými, pøísnými zkoumavými zraky. Odvrátil se a stanul zamyšlen u okna. Dlouho tak prosnil. Pøišel soumrak. A byl veèer. Nebe zvolna dohasínalo, v posledních rozlitých a splynulých barvách západu, a pak již jen chladné, zklidnìné fialovo se slilo na obzoru, kalíc se vždy temnìji a temnìji, vsakujíc se zvolna za obrysy nejzažších støech. A obloha jako vystydlá teï od požáru barev, jež se po ní pøed tím byly rozhoøely, prázdná, pøísná, do bìla èistá, vzepjala se jako náhlým pokynem prohloubena a zvýšena nad ztemnìnou zemí, kam se již vkrádaly první flóry soumraku, ještì sotva znatelné, zneurèiující ostrost kontur a rysù, znepochybòující je a znejasòující: jakoby nejistota ulehala na všem, jakoby se všude vìsil prach pavuèin, záchvìje nezøetelné úzkosti, v tom poèínajícím dohasínání svìtla, v blednutí dohoøívajícího jasu, v umdlévání napjatého a prozáøeného celku... Kde byla teï ta hoøící sláva západu? Kdy prostor zdál se výšiti v rozlití a v rozvlnìní svìtelného, roztaveným kovem blyštícího poprachu, kdy vzduch se blyskotal a tøásl, jakoby vsál do sebe všechny odstíny oranžového požáru nebes... Jen fialový odstín, pohasínající a skleslý v úzký pruh, se vlekl ještì po obrysech støech, zmíraje ve stínech stromù, jimiž provanoval tichý šelest... a koneènì i ten dohoøel, a tma rostla a zaplavovala prostor, kde se všechno slehalo, nížilo a splývalo do mlh a par a šera, v jedinou stlaèenou a stísnìnou massu, vyøezávající prohnutou, klikatou a ostrou èáru na jemnì zjasnìném nebi.

CXXXV. Odevzdal své myšlenky zavládnuvší noci. Stál dlouho u okna upíraje zraky do bezvýrazného èerna, naplnìného noèními parami, mokrou a studenou vlhkostí èišící ze všech pøedmìtù, do tmy beztvárné, bez kontur a linií, jež teï pøedstavovala usnuvší, vystydlé mìsto, mrtvé, nìmé ulice, pustá, prázdná námìstí, zavøená vrata a zastøená okna na mlèících, smutných prùèelích... A klid a úleva vcházela do jeho duše zmítané pod dojmy dne jako napjatý drát pod nohou tanèícího kejklíøe. Stichla horeèka tøesoucí jeho bytostí, ten druh šílené zbìsilosti protrhávající rovnováhu jeho duše, naplòující jeho mysl dìsivými, muèícími myšlenkami a pøedtuchami, nutící jej odlehèovati jejich napjaté prudkosti zuøivými gesty, vytrvalým spìšným pøecházením, jakoby byl štván s místa na místo. Byl teï stichlý, zklidnìný, smíøený. Z celé bouøe, z celého útoku dojmù, jež jím pøed tím tøásly, zbylo teï jen sotva znatelné, nepatrné chvìní, jako na zakotvené lodi pohnou se chvílemi ještì neslyšnì probuzené, neklidné plachty... CXXXVI. A den šel zase za dnem, jednotvárnìjší a nejjednotvárnìjší pod nebem smutným a jako oèazeným kouøi spáleniš. Prchal z domova a zase se v nìj vracel nevìda, co poèíti. Dnes zabloudil až na konec pøedmìstí, mezi domy zèernalé kouøem, v nezastavìná prostranství plná neèistot a odpadkù, kde ospalost dusila každý pohyb, kde zevšad cítil bušení kladiv a vidìl jen vysoké, tìžce dýmající komíny a kde vdechoval s obtíží zápachy olejù... A zítra zase nudil se na širokosti chodníkù elegantní ètvrti, lesknoucích se bíle v odrazu denního svìtla, nebo na lávce parku, mezi boskety a záhony umìle sestavenými, vdechuje vonný vzduch vanoucí pøes rozkvìt-

lé rùže a vesnívaje se v prach vody duhovì v slunci zbarvený nìkterého vodotrysku nebo mezi napodobenou divokostí improvisovaného lesa, groteskní pøi své titìrnosti a støízlivosti arranžovaného neladu. Dnes se opíral o zábradlí nábøeží, vìše umdlení zraku na línou tekutost øeky. Zítra zacházel do kostela, utíkal v chlad svatynì, kde sedával v tichu hledì na zèernalé obrazy svatých a jako omženì zlatý lesk svícnù a studenì mlékovou bìlost objemných voskovic a cítì se tak pokojný, obklopen slabým ohlasem dusivého hlomozu øinèících venku vozù, celé té všední vøavy velkomìstských ulic, jež sem sotva pronikala, jako zmìnìna v sen, v modlitbu, v prostoøe uspané vážnou tíhou mlèenlivé øady mramorových sloupù. Jednou bylo ho vidìti hovoøícího jakoby s vlastním smutkem uprostøed ulice, v jízdní dráze, uhýbajícího se bezmyšlenkovitì pískající tramwayi. Jindy pøed výkladem knih- kupce, strnule hledícího na své spisy nebo vyloženou podobiznu. Dovedl pùl hodiny prosníti pøed plakátem divadla, dívaje se na èerstvost liter, ale neuvìdomuje si obsahu slov. A tak žil životem snílka, v zmalátnìlé, voskové mìkkosti jeho, ale bez koneèné spokojenosti, bez koneèného zladìní a smíøení, jež život takový pøináší. Nesmìsoval se trvale s životem vìcí, v labužnictví pozorovaných a chytaných barev a tónù, s radostí sobce vyssávajícího všechno do poslední kapky: milujícího balsamické vùnì stejnì jako rybinou páchnoucí prùplavy, bavícího se starožitným rázem palácové façady hovoøící o zašlosti vìku, jako novostí právì dostavìného nemotorného èinžáku, zevlujícího na vzdálená oblaka rozplývající se ve svítivé modøi nebes stejnì jako na pád ztýraného a zmoøeného, vychrtlého konì v ulici ohøáté poledním sluncem, shledávajícího zajímavým ostrý lesk skel výkladních skøíní stejnì jako cáry žebráka, hledícího skrýti svou kradmou živ-

nost. Probouzel se chvílemi, aby si pøipomnìl špínu skuteènosti a aby sklíèený a stísnìný a jako otupen a omráèen zmatenými hluky ulic, zalétal do svého bytu, by snáze se ukryl pøed výsmìškem, jejž domníval se èísti na všem, naè se podíval. CXXXVII. Opuštìnost bytu sklièovala jej teï a tísnila. Nikdy mu nepøipadal jeho pøíbytek tak rozsáhlý, tak studený a tak mrtvý jako teï, kdy z nìho s voòavkou a teplem ženské bytosti prchla zároveò ta milá péèe, umìlùstky a koketní nicoty ženských rukou pøetvoøující ráz celé domácnosti v útulná, vyhøátá hnízda blahobytu a luxu. Chodíval z pracovny do ložnice, z ložnice do salonu, a všude bylo tak mrtvo, tak mrtvo! V oválu salonního zrcadla zahlédl svou tváø, zsinalou zeleò a uvadající žlutost nemocné pleti, již jen horká živost stále planoucího oka ponìkud osvìžovala. A byl tak shrbený, jakoby pod bøemenem sehnutý, že si pøipadal jak o deset let starší, o deset let ušlejší a schátralejší. CXXXVIII. Zpozoroval nedbalý úèes a mechanicky pøihlazoval vlasy, a jeho prsty, cítíce pod sebou jemnost jako hedvábí, vybranou, klouzající a provlhlou, nervosnì se zachvívaly. Ah, marno bylo vše, marnì se klamal: nebyl klidný, rozèiloval se stále pro ni, hryzl se a trápil. Stín, který se oddanì plížil za ním, pøipomínal mu její rozpustilé nápady z prvních dnù jejich manželství, kdy se náhle za ním zjevovala, by ho podìsila, a dával se klamati ohlasem vlastních krokù mysle, pro okamžik bláhového vzrušení, že jsou to její kroèeje. Hned jakoby jej lehtal v mìkkém dotyku vonný vlas, zachvívající se, jako mokrý zlatem. Hned zase mìl dojem, že se dívá na hru jejích rukou;

s rozkoší umìlce je pozoroval, dlouhé, jako vysílené ruce, s bledými prsty, èistými jako novì padlý sníh a smutnými jako truchlícími kameliemi. Vidìl je složeny v klín, pohybující se nervosnì, hned zase odpoèívající, usnulé, mrtvé. Dráždila ho jejich nahota, pøehnanì bílá èistota, lehký záchvìv smyslnosti, jenž je chvílemi oživoval a hned zase se ztrácel. Byly tak sametovì mìkké pod odhrnutým rukávem, a ani ve stínu neztrácely svého prochvìlého jako hedvábného odlesku... Hned zase jakoby zaslechl ozvìnu jejího hlasu, zbarveného smutkem, majícího dojem ponoøení v odlehlé, vzdálené, nepøítomné myšlenky. Vzpomínky se zachvìly v duši jako pavuèiny v šeru komnaty. Cítil pøiblížení jejího tìla ve vùni šatu, pod nímž se vlnila plná òadra, pøiklonila se tak blízko k nìmu, že dech jejích úst smìšoval se s dechem jeho úst, že v tom opojení sklánìjících se a dotýkajících ramen, šíje, vlasù ztrácel upøenost myšlenky. A nevidìl než rty, chvìjící se, rudé, vlhké rty nabízející se mu, rty mající rozkoš a vùni silných, s keøe právì utržených rùží, a necítil než dotyky teplého masa, dotyky bokù, dotyky kolenou, jimiž proudilo umdlení a únava v celé jeho tìlo, vždy mocnìji a mocnìji, až byl na konec jako vyssát, jako otupen žhavou tou vášní... V závrati, jež rozlamovala jeho síly, nemìl než touhu spojiti se s jejím tìlem, splynouti s ním, smísiti žár svých údù s žárem jejích údù a zapomenouti na vše, se zavøenými oèima vrhnouti se ve víøící, šílený ten proud a utonouti v nìm... CXXXIX. Jako v smuteèní buben pøíval zoufalství tøeskl v jeho duši v temném, dlouhém, zastøeném úderu... Vše je zmaøeno, opakoval monotonnì a dutì. ڞas nade vším, co ho zastihlo, kmitl se jeho duší, jako prolétne splašený kùò vichrem stepi... Vi-

dìl Emanuela, vkroèivšího mezi nì, nenadále a tajnì se pøiblíživšího, aby pøerušil a pøerval jejich štìstí. Nebylo jinak možno, než že podlehl. Ten bezvadný švihák, tak pùvabný v nedbalém hovoru i v nucené duchaplnosti, tak nenapodobitelný v mladistvé svìžesti i v líných pohybech, kdy povstal se køesla, by se protáhl a odhodil do popelnice zbytek cigaretty, byl zvyklý vítìziti. Pøišel, aby ta, jež se dosud spokojovala jím, nalezla v nìm vìtší vnadu, vìtší rozkoš, aby se jím spila, zaujala, upoutala. Pamatoval se teï, jak se Stanislava vždy oživila, když Emanuel pøišel, jak se s ním bavila, jak èile s ním hovoøila, jak stále žertovala, kdežto byla-li s manželem sama, hovor byl mdlý, povadlý, jen slabì planoucí, shasínající chvílemi, by se po chvíli zase umdlenì rozhoøel. Dívala se dychtivì a žádostivì na Emanuelovo tìlo. Hnìdý, kostkovaný oblek jeho mìl jemný, prašný odlesk, a pøi každého jeho pohybu zdál se tón látky mìniti v jiný a jiný odstín: byla to stálá hra hned temnìjších, hned jasnìjších hnìdých barev na tìle bezvadného hocha, jenž k mužství svého pohlaví pojil ženskost pùvabu a krásy. A když se zdáli nepozorováni, tiskl své tìlo k jejímu, blízek vonného dechu úst, naléhaje k ní, hledaje chtivì a tajnì dotek rukou ve vleklou zmalátnìlost jej vrhající – a pále papír své cigaretty, ovíval jeho kouøem její tváø, shledávaje pøíjemným její úsmìv, jímž mu za jeho dùvìrnost se zdála dìkovati. CXL. Vrátil se z pøedstav, jimiž se teï muèil, zase skuteènosti. Kousaje zbytek vyhaslé cigaretty mezi rty, procházel se z komnaty do komnaty zamyšlen, v trvalém prùvodu dlouhého, parodujícího stínu, prolétajícího jemnými tkaninami záclon a vlévajícího se v modrou a rùžovou hebkost kobercù, kde

se utlumovala zaleklá váhavost roztroušených, pøerušovaných krokù. A zrcadlo stále mu ukazovalo znudìnost chorobné tváøe, a hodiny tikaly stejnì jednotvárnì v studeném tichu, a na japonském stolku stejnì se povalovaly nedopálené cigaretty, jak je tam pøed týdnem èi pøed ètrnácti dny hodil, a na psacím stolku stále se èernal jediný øádek na èisté stranì rukopisu zaèínající novou kapitolu románu. Oh, jaký to život! Jaká muka! Život tekl mu starým øeèištìm, zbahnìnou øekou, v páchnoucích kalužích; nemìl síly, aby jej pøevedl v nové øeèištì, v zúžené tøebas bøehy, ale v bystøejší, rychlejší a živìjší tempo toku. Toužil chvílemi po novém èemsi, chtìl zaèíti nìco jiného, než co dosud dìlal, aby jen zapomnìl; ale nemìl síly se vzpružiti, pøervati úplnì všechny žilky, cévy a nitky poutající jej dosud k hnijícímu a zkaženému masu minulosti. Hnil s ním zároveò. Všechno pro nìj ztrácelo barvu, tóny, náladu. Všechno jej mrazilo, zaráželo a odpuzovalo. V jeho obraznosti tvoøila se stále pøedstava, že je všemi zavržen, všemi nenávidìn, všemi pronásledován. Považoval se za nìco zcela malého, zcela nepatrného, za nìco takového, co se hodí každou chvíli do kouta, a na co se mùže bezohlednì šlápnout. A tu se ho zmocòovala tajná, hluboká pokora, poníženost, skleslost, sklíèený, nejistý, pomatený chvìl se a vlekl den ze dne. Nesmírnì jsem se provinil, øíkal si a stále se usilovnì pøesvìdèoval o jakési skryté, neodèinitelné, tìžké vinì, jíž obtížil své svìdomí. Uvnitø, uvnitø, tam stále cosi kolísalo, vzpíralo se a potácelo, co ho plnilo neuspokojením, rozmrzelostí, nepøíjemnými pocity porušené rovnováhy, porušeného souladu. Ale úleva se nedostavovala. Nebyla to vlastnì opravdová bolest, nebylo to skuteèné, uvìdomované zoufalství; pouze mlhavé stínové tušení toho všeho, pocit nevyplnìné prázdno-

ty..., vìdomí nevykonané povinnosti, pominuté pøíležitosti, zmaøených, nepoužitých okamžikù. Mezi nìj a svìt jakoby postavila se nesmíøená vina, která je od sebe oddìlovala. Nemohl pøikroèiti, dokud ten stín ležel mezi nimi, a vzdáliti se zase váhal. Stonal touhou po svìtì i vemlouval se v jeho zhnusení. Resignoval na jeho požitky, ale pøicházely zase chvíle, kdy je volal, kdy jich chtìl okusiti, jako zhýèkané dítì... A na dnì jeho duše, tam, kde visely nejèernìjší, nejzáhadnìjší tmy, tam v troskách jeho psychického stroje vlnila se a oživovala èasem zatmìlá úzkost, svíravá, dìsivá úzkost, která ho èinila bázlivým a slabým, která ho štvala z nepokoje v nepokoj, která mu nepopøávala oddechu. Ah, a už jakkoli se rozøeší jeho osud, a ho stihne cokolivìk, jen ne tato nejistota, jen ne toto èekání, jen ne tyto trapné pochybnosti, kdy a odkud pøijde smrtící rána! Mìl záchvaty nenadále probuzené dìtské nìžnosti, plakal skrývaje v polštáø svou tváø, toužil býti laskán a hlazen, a vstával zase, po hodinách úplné passivnosti, úplné apathie, stydì se sám za sebe za ty projevy nemužné slabosti, vzlykavého sentimentalismu. Bál se posléze i vlastního hlasu, vlastního zakašlání. Každý zvuk èinil ho plachým. V neochabující nervositì svého duševního stavu pøetvoøil se posléze v muèený pøedmìt celého okolí. Všechno se v nìj vbodávalo, všechno jej rvalo v rozèilených vzryvech bo- lesti. Pøistihoval se pøi gestech plných køeèovitého hnìvu, s úžasem naslouchal ozvìnì zachycené tichem prázdných komnat, kterou zpùsobil nenadálý jeho zlostný výkøik. A jednou, kdy rozbil v nervosní nevrlosti, hledaje cosi, drahocennou japonskou vázu (tak køehkou, lehkou a tak graciésní jako rozvíøené šaty taneènice, bílou jako starý vosk a s koketnì rùžovou malbou kostkovou, prorývanou od okrajù hrdla a dna fantastickými výkroji tìžkého a nádherného shlu-

ku nanesených barev a poutaných a chycených jen širokou a tlumenì lesklou zahnìdlostí vzácného zlata), podìsil se tak tímto hnìvem, jenž ho zachvacoval proto, že byl o samotì, že poèal se oblékati, by došel k lékaøi a poradil se s ním, nejsouli to již symptomy hrozícího mu a blížícího se šílenství, jehož se tolik strachoval. Ale, zpola obleèen, znaven pracným shledáváním odìvu, usedl zase na divan a nešel nikam, zaboøen v zapomnìní pro všechno, co bylo vùkol nìho, v nehybnosti spáèe, v stavu nejasné a rozplynulé nálady, v neteènosti, v odumøení všech myšlenek v hlavì, kde mìl dojem jen houpajících se a odrážených vln, padajících a zase se zdvihajících, a kdy se mu zdálo, že splývá s je- jich hudbou v jediný rhytmus, v jediný proud, v jediný kyv. A v tomto prchavém, hbitém a omamujícím šumu, jehož obìtí se stával, schyluje hlavu jako tìžkou trýzní dojmù, tkvìl bez pohnutí, zkøivuje rysy oblièeje... ve výraz, jenž mu dodával tváønost spokojeného, dìtskou cetkou uchlácholeného šílence... CXLI. Po dlouhém odmlèení zmocnila se ho pojednou exotická myšlenka: chtìl se vrátit k svému umìní. Zaèal pracovati dále o románu, který zapoèal. Snažil se zklidniti mysl, a pak hledal myšlenku, zapomnìnou od dob, co odhodil péro. Mìl s poèátku illusi, že našel rozøešení, lék svým útrapám. Zdálo se mu, že zachycuje již slabý šum rozzpívaného pøívalu, vchází ve svìt vnitøní, ztráceje smysl pro svìt vnìjší. Zdálo se mu, že zase splývá s roztøíštìnými rhytmy barev, odstínù, leskù, tónù..., myšlenka byla nalezena, pevný bod v kolísavosti a splývavosti všeho zachycen..., ne, byl to klam: vìty, jež formoval po té na papíøe, byly tvrdé, suché, bezlesklé, šedivé,

vleklé, a v nejbližším okamžiku nièil jejich život silný, energický škrt... Povstal s køesla, pøecházel pracovnou, znova øadil své pøedstavy a zase se vracel k rozepsané práci. Ne..., bylo to pøíliš malicherné... pøíliš smìšné... a odhazoval péro a znova pøecházel, rozèilen a nervosní. Hle, naè to myslí, teï, uprostøed ssutin..., na hru... dìtinskou hru slov... na kombinace barev... najíti útìchu v práci... jak smìšné... A smál se jízlivì, posmíval se vlastní své myšlence... Co vlastnì chci? Pøekvapiti svìt svìžestí svého talentu, i teï kdy všichni myslí, že jsem zdrcen, že jsem schlíplý, v kout zalezlý jako zmrskaný, odkopnutý pes?!... CXLII. Fikce umìní zjevila se mu náhle v celé své nahotì. Literatura... hesla... úspìchy... porážky... intriky... pomluvy – vše se mu najednou vynoøilo v støízlivé, parou poetiènosti neodychlé prosaiènosti. Vzpomínal na boje, jež pro umìní podstoupil, než mu popøáli slova, na urážky, jichž se mu dostalo na pøímém postupu, jímž se bezohlednì bral. Na potøísnìní svého jména slinou jedu, na rozrušení svého klidu podlou zlomyslností. Vzpomínal, jak èasto vìsil beznadìjnì hlavu, když mu upøeli talent, velmi jasnì, pøesvìdèivì a logicky, že byl skoro ochoten sám tomu uvìøiti, a kdy pøecházeli pøes nejlepší stránky jeho díla lhostejnì nebo s pohrdlivì zdviženým retem. A on se hryzl, bera vše vážnì, místo aby se smál, a dokonce i závidìl, když doslechl vykøikovaèe s bubnem øinèivých frází pøed poetickou panorámou sousedovou. Ah... a dnes vidìl, že ti všichni lidé nebyli hodni ani jeho opovržení... Vidìl, že na tom velikém jarmarku umìní, kde se zcela prosaicky kupèilo, jeho noha nemìla ani poblátiti své obuvi...

Ne... dnes nechtìl od umìní, èeho tenkráte od nìho žádal: slavné jméno, úspìch, vítìzství. Dnes v nìm hledal jen jediné: zapomenout. Najít úlevy, vyzpovídat se sobì samému, otupiti svùj žal. Ale nenacházel, po èem tak toužil. Nezapomínal, nenacházel úlevy, neotupoval svého žalu. Umìní nebylo mu druhem, jemuž by se mohl cele svìøiti, cele oddati. Byl to studený, odmìøený spoleèník firmy, který mu jednou velice platné služby prokazoval v jeho literárních plánech, ale teï o jeho privátních bolestech nechtìl nic vìdìti. CXLIII. Ještì nìkolikráte uèinil pokus pokraèovati v románì, jejž mìl rozepsaný. Ale marnì. Realita, jež ho obklopovala, byla pøíliš živá a krvácející, aby mohl zapomenouti. Bylo mu trapno vymýšleti detaily cizích katastrof, co mu vlastní rvala srdce. Zachvíval se píše slovo „žena“ nebo „láska“. Šklebila se mu za každou øádkou jízlivá, ironická tváø, pøivírající oèi augursky a zdržující výbuchy posmìchu v koutcích úst. Hledal jiné thema. Ale nic mu nepøipadalo na mysl, v èem byl by našel úlevy. Všechno, naè pøipadal, jej zastrašovalo a dìsilo. Ze všeho mìl jen úzkostlivé rozèilení, zimnièní mrazení, úžasný dìs. Z pod bezbarvosti a šedi jevù života, ze smutkù jich, z jejich tísnì a bolù, jež chtìl kresliti, rýsovala se mu vždy krvácející a zohyzdìná tváø vlastního neštìstí. Péro se mu tøísnilo krví vlastního srdce. V troskách, jež rozbouøený proud obraznosti pøinášel, poznával trosky ne cizího vraku, ale pyšné jachty vlastního štìstí, již poslal na rozpìnìné víry života. Vidìl, že nemùže tvoøiti, co nebyl již divákem v tragedii života, ale jejím hercem. Nevycházel již v život jako lovec tragických detailù, drobných pozorování, drobných poznámek, by je pak pøedkládal jako ulovenou

koøist ve svém díle umìleckém; byl sám uštvanou, uhonìnou, umoøenou a postrašenou obìtí, v jejíž umdlévající bìh pršela a lila se se všech stran nemilosrdnost smrtících kulí. – V jeho obraznosti tvoøily se nejdìsnìjší obrazy. Všechny ošklivosti a neduživosti života slévaly tam svùj hnus. Hned rozèilen a zdiven zároveò, hned zaskoèen pøepadením bolestného strachu a úzkosti z nìèeho, co ho najednou, neèekanì zdrtí, vstával za noci, s ještì svìžím pocitem pøízraku, že leží jako neznámý utopenec na stole pitevny, a pod zlámaností celého tìla dìsným pocitem hrùzy, jež ho prostoupila a všechny jeho kosti jako nalomila, plížil se, aby zažehl shaslou lampu, podoben pitvornému zjevu noèního zlodìje, v té zmítavosti posuòkù zarážených a bázlivì se pøissávajících k pøedmìtùm v neznámé tmì, marnì hledajícího východ z místností, v nichž se nevyzná a kde zanechal svùj zloèin, a ve strachu, by se neprozradil podezøelým svícením, shasnuvšího lampu. A když rozsvítil, v bílém mìsícovém svitu noèní lampy, dìsil jej stín, jenž se lámal a rozbíjel na bledosti stìn, s nichž schvívalo nìco høbitovního a mrtvolného, jako z prostìradel, na nichž spoèíval mrtvý, rostoucí a smršující se stín, protahující se a zkracující, rozlévající se a slévající, groteskní a støeštìnì bizarrní, jakoby to byla chapadla nìjaké noèní pøíšery provozující opozdìný umrlèí šprým... A maje strach teï ze sebe sama, aby nesešílel, probdíval noc až do rána, kdy s bledostí dohoøívající lampy smìsovaly se první zásvity jitra, jež ho uklidòovaly a upokojovaly. CXLIV. Ale ne na dlouho. Dostavila se trýzeò jiného druhu, ale stejnì vytrvalá, stejnì pronásledující jako pøedešlá. Den v celé prázdnotì své existence šklebil se teï v jeho malátnost, v jeho

neschopnost zaèíti nìco, nìèím se zamìstnati, èiniti více než sledovati se zoufalým zrakem chod ruèièek na hodinách. A zase nutil se do nìjaké práce, zase hledal, jak by strávil den zapomínaje jeho délky. A zase nebylo výsledkem jeho snahy, než že klesal posléze v apathii v podušky divanu, vysílen, vyssát a otupen, se zrakem upøeným nehybnì na nìjaký bod na stropì. Posléze se mu zhnusily i ty snahy, i ty touhy po práci... Pocit podléhati jejich prudké útoènosti a nemoci s druhé strany je uspokojiti podrážïoval jej k zlostnému odporu. Co vlastnì chce dìlati? Komu prospívati? A posmíval se sobì samému. Tak toužil se obìtovati! Èemu?... Sám nevìdìl. Nìco však musilo býti, co by plnilo ovzduší kolem nìho svým kouzlem, co by na nìj pùsobilo, co by jej upoutávalo, podrobovalo, zotroèovalo..., jinak vìdìl, že by z té ztrnulé prázdnoty, z nìmé mlèenlivosti a tísnì, jež jej teï obklopovala, nemohl než sešíleti. Ale co to bylo, co mu scházelo? Jak vyplniti tu prázdnotu, jíž se tolik dìsil? Nevìdìl. Jeho snahy marnì se køísily, marnì se povznášely, jako ochromení ptáci marnì ošlehávají k povzletu otluèená køídla. CXLV. Zmìna terrainu, napadalo ho jindy, ta by mne uzdravila. A hned zdál se nacházeti pøirozené vysvìtlení svého rozrušení, svého neklidu, svého šíleného nepokoje, jenž ho štval s místa na místo, nedopøávaje mu oddechu. Tak to je, øíkal si; uvìznil jsem se v okolí, jež mi stále pøipomíná bolestnou minulost. A kdybych i zapomnìl, chvílemi, pojednou nìjaká nepatrná treta, závoj, jejž najdu zapadlý ve skøíni, nedoètená kniha, kam vložila znamení, køeslo, na nìmž k veèeru u okna

sedávala, pøipomene mi její odchod, a lítostné pohnutí, jemuž se marnì bráním, marnì vzpírám, provlní mocnì ustálý klid mé duše jako veslo ztišenou hladinu vodní. Vidím její tváø, slyším její hlas, zdá se mi, že komnatou ozývá se její pøecházení, – a vše to nenávratné, minuvší, jež tak dìsivé stíny dovede ještì vrhati v pøítomné mé myšlenky, zakotvuje v pøístavì mé duše jako èerný koráb brigantù. Ona mìla pravdu, ona mìla pravdu, postrašuji sebe a marnì hledím shoditi dìsivou tu pøedstavu chlácholením a konejšením zdìtinštìlé své duše. Až koneènì podléhám a docela se oddávám trýzni spleenu, trýzni všeho zhnusení: a noc mne nachází malátného, vyssátého, vyprázdnìného, na dnì ztupìlé duše s jedinou vítìzící myšlenkou: – myšlenkou samovraždy. CXLVI. Ale kdybych byl jinde, v cizím, lhostejném mi dosud místì, pokraèoval v myšlenkách, všechno by se hned zmìnilo. Nebylo by okolí, jež se stalo èástí mého já, jež pøijalo na sebe barvu mé minulosti, jež se nasytilo a prosáklo mými bolestmi, mým smutkem; jiné pøedmìty mluvily by ke mnì jiným životem, budily by ve mnì jiné pøedstavy. Nepøipomínaly by mi: zde stála, zde chodila, zde se mnou mluvila. Zrcadlo visící na zdi nedráždilo by mne myšlenkou: najdu v nìm obrys její tváøe, nebo v tom, které by se jinde se stìny na mne dívalo, se ona nikdy nezhlížela. Zde je marno chtíti pøimìti celé okolí, aby zmìnilo svou tváønost, svou duši, aby mluvilo jinak, než dosud mluví. Ale tam, v cizinì, uprostøed studenosti, neúèastnosti všeho k tomu, co jsem dosud prožil, obklopen jiným shonem zájmùv a snah, odložil bych i já vše, co mne dosud tísnilo. Nebo konec koncù – jsem jen malomocná, obmeze-

ná høíèka svého okolí. Je-li deštivo, dovedu býti celý den, i bez pøíèiny, nevrlým. A vstoupím-li na høbitov, i kdybych sebe víc se pøemáhal, mimodìk se rozsmutním. Naè tedy bych setrvával zbyteènì i dále ještì na høbitovì odbytého, odloženého života? Ven vyjdu, do širých, nepoznaných ještì prérií života, dál a dále pùjdu, jako toulavý cikán, odevzdám se zcela úsmìvu svìtla a modré dálky... A na høbitovì, jejž opustím, nechám dohoøeti ta zbyteèná, neužiteèná svìtla lítosti a výèitek, jež jsem rozžehl na hrobech minulého, zašlého, nenávratného... abych marnì u nich tesknil a nyl za tím, èeho nelze odèiniti. CXLVII. Ta myšlenka velmi se mu zalíbila. Zdála se mu teï jedinì správným rozøešením celé hádanky jeho života. Tušil, že bude tøeba k tomu, aby se odhodlal ji realisovati, ještì mnoho odvahy, nebo vìdìl, že bude nutno ubíti døíve v sobì tu nejasnou bázeò pøede vším novým, nezkuseným, jež ho dosud poutala, jež ho plnila na pø. odporem k lidem, s nimiž dosud nikdy nemluvil, k místnostem, do nichž nikdy nevstoupil. Nebo on, èlovìk minulosti, pøíliš lnul k tomu, co s ním srostlo, co se ovinulo truchlým, tajemným svým kouzlem okolo celé jeho bytosti. Mìlli je opustiti, bylo mu, jakoby v sobì potlaèoval a ubíjel to nejlepší, nejdražší, co tvoøilo cenu jeho života. Jakoby z živné, úrodné pùdy vytrhával koøeny, by je zapustil pak do pùdy, jíž se strachoval, že se stane vražedkyní jeho života, a odepøe mu šáv a míz a nechá jej uschnouti, zahynouti. Ale teï... teï pronásledovala jej pøedstava, že odchodem z minulosti ulehèí trýzním pøítomnosti, tak silnì, že ho již nenaplòovalo hrùzou nutnost navázati styky s novým, cizím okolím; naopak shledával i možnost úlevy, stišení všeho, co ho teï tísnilo, v útìku do cizího

kraje, vstoupením do nepoznaných dosud, neprozkoumaných konèin jinde pokraèovaného života... CXLVIII. Zaèal se zcela opravdovì chystati k odjezdu. Ale již druhý den dostavily se pochybnosti, a tøetí den srovnával melancholicky své vìci, jen aby sebe sama oklamal, že odjede, aèkoliv vìdìl již a byl pøesvìdèen, že neodjede. CXLIX. Zmocòovala se ho nevrlost pro tu kolísavou, mìnlivou náladu jeho mysli. Dnes tak... zítra jinak... a tak bylo neustále v jeho životì. Velmi mnoho pøemýšlel vždy o tom, jak tøeba žíti, a když mìlo dojíti k èinu, staèil nejmenší náraz a již stavìl se tam, kam se vùbec ani postaviti nechtìl. A ani tam netrvával. Staèil zase nejbližší náraz s jiné strany... a on potácel se a kolísal vždy v jiné a jiné smìry... Volnost! Svìtlo! Vzduch! – Jistì a smìle kráèeti k sobì vytèenému cíli! – Ah! mnoho, pøíliš mnoho si troufal, zatím co nemùže se ani odhodlati pøetrhnouti styky s tím, co jej poraòovalo, co jej dráždilo k neukojitelným, prudkým trýzním. CL. Jako silhouetta èínského stínového obrázku, na bílé osvìtlené plátno vržená a hned zase zmizevší, pøelétla jeho myslí plachá myšlenka: pøijde, vrátí se ještì jednou, vyèkej! A on uvìøil jí a èekal. Èekal, že pøijde jednoho dne, skleslá a zlomená, všecka vzrušena útrapami, jež musela prožíti, a že jej bude prosit, aby zapomenul a odpustil. Vzpomínka na ni se silnì oživovala, co procházel komnatami. Jakoby vùnì její ženskosti opìt provívala jejich prosto-

ry. Byla to jakoby fialková vùnì toillet, která se rozlila salonem, dráždivá, s pøíchutí hoøka, a která se mísila v ticho a šero ložnice, kde vadnoucí dech lilijí èinil ovzduší k mdlobì tìžkým, plouživì vleklým, tak, jak je ona milovala, opojujíc se jím, vyhledávajíc jej s raffinovanou rozkoší. A poznával ještì všude tu neurèitou, smíšenou vùni, ne již kvìtin, ale vìcí, drobnùstek, jimiž se obklopují ženy, parfumovaných rukavic, kapesníkù, vìjíøù, vùni bonbonier, lahví z rùžového skla tvarù tak drobných, jemných, vùni skøínek s klenoty, s voòavými papíry, s nahromadìnými dopisy, vùni, která je zrovna tak neodluèným pojmem míst obývaných ženami, jako vùnì cigarett pokojù, kde bydlí mladý muž: vùni zmrtvující a zase dráždící, pronásledující a dotìrnou, hned zhustlou, hned v nejslabší dech zøedìnou, klamoucí brzy dojmem rozlitého rùžového oleje, brzy prudkým návalem parného horkého dechu ohøátých resed v žáru poledne, zdající se hned pocházeti ze sklonìných kvìtù sladkých hyacintù, hned z nemocných rtù rozevøených, rozvitých tuberos... vùni, jež jako opozdìná vzpomínka vystupovala ze všech ploch nábytku, ze všech pootevøených zásuvek, z hedbáví lenošek, z mìkkého prostøení kobercù... Bránil se kouzlu, jež ho opøádalo ve své pozlátkové klamy, øekl si: Odjedu! – – pøesvìdèoval se, že je nutno, aby co nejdøíve uskuteènil svùj plán, než se zase zakolísá, než se zase stane høíèkou jiného rozmaru; ale již následujícího dne vidìl, že výsledkem všeho nebude zase – než nová nerozhodnost. CLI. Odložil úplnì tu choutku. Byl to nesmysl, dobrodružný plán, jejž nebylo lze uskuteèniti. Když si vše dùkladnì promyslil, vidìl, že by to nebylo znamenalo nic více, než k starým chybám pøidìlati novou, nejo-

sudnìjší. Bylo teï klidno v jeho mysli, ale prázdno, zoufale prázdno. Nemìl se tak zabírati do šíleného nápadu. Nemìl mu hovìti celé tøi dny, nemìl se pøesvìdèovati, že z toho plánu nìco vùbec mùže býti, když... už na první pohled bylo patrno, že je to smìšná tretka, nicota nehodná vážného povšimnutí. Ale byl jist, že se komedie nebude zítra nebo za týden opakovati? Že zase ho neposedne šílená choutka: pryè, jen pryè, a kamkolivìk, jen pryè!... Zošklivilo se mu vše. Všechno, naè se díval, naè myslil, celý jeho život, pøetvoøovalo se v nìco tak hnusného, tak ohyzdného, že byl tím všecek otráven. Jakoby to hledìl na rozkládající se, šerednou mrtvolu. Ale co teï? Èím nahradí odložený úmysl, èím vyplní zívající prázdnotu po dnech, kdy se ho zmocnil tak pospìšný vzruch, tøeba netrvale, ale pøece jen vzruch, pohnuvší a rozvlnivší mocnì mrtvost jeho života? CLII. – – – Chce se dát zase nìèím oklamat? Stýská se mu po novém zklamání?... Pochyboval sám nad sebou a smál se ve svém nitru. Nìco dobrodružného? Nìco hodnì pøepjatého, fantastického, bizarního? Aby to vyvrhlo jeho nitro s šíleným posmìškem ze svých temnot, jako pøíboj z rozbouøených hlubin vyvrhuje mrtvolu utopence? Byl tak sklíèený, zmrskaný, skleslý ve svém nitru. Nebyl schopen nièeho. Vykroèil-li nìkam, nedošel; chopil-li se nìjakého zamìstnání, nedokonal ho. Vše bylo tak odporné, otrávené. Co mu ještì zbývalo? Samovražda? Zachvíval se zbabìle. K tomu bylo by tøeba veliké odvahy, jíž on nemìl. Ale myšlenka na takové skonèení

všeho, co jej trýznilo, se všech stran ho stále tak ohrožovala, jako šklebivé dásnì žraloka ohrožují v bouøi opozdilý èlun. CLIII. Samovražda! Nová myšlenka, která ho zcela zaujala. Nebylo to tak zcela nemožné! Zbabìlost? Proè by nenaèerpal ještì ze sebe tolik sil, aby pøece jen mohl myšlenku tu provésti? Pamatoval se na dámu, která byla tak bázlivá, že se i kotìte bála, – a která mìla po nešastném manželství tolik odvahy, že se vrhla do øeky, aby utonula. CLIV. Chodil teï jako ohromený myšlenkou: musím to provésti. Byl zcela otupìlý pro všechny dojmy jiné, které nesouvisely s jeho plánem. Ale jak? a kde? Zcela dùkladnì teï o všem uvažoval. Dostavil se i klid, zcela studený, nehybný, v nìmž nitro jeho pracovalo odmìøenì, mathematicky odmìøenì jako pøesný stroj. Vzpomínal na samovraždy lidí, jež znal. A smìs pocitù se ho teï zmocòovala: smutek zatìžoval jeho mysl, a pøi tom cítil nìco jako stud vùèi odvaze druhých: odvrhnouti život jako bezcennou sme, když se stával nesnesitelným bøemenem... Dovede on tak se vzmužiti? A opovržení sebou samým, vlastní zbabìlostí rozlilo se jeho myšlenkami. Horeèka zlehèiti sebe sama co možná nejvíce jím lomcovala. Nevycházel již. Stydìl se sám za sebe. Bál se, aby nìkdo z jeho rozpakù nevyèetl, èím se zanášel. Bylo to všechno pøíliš smìšné a pøíliš trapné zároveò... Byl tak blízek již nìèemu, k èemu vlastnì nemá ani trochu odvahy,... hrál si, koketoval na kraji propasti, a když se sypká pùda pod jeho nohama zaèala hýbati, prchl zbabìle v bezpeèí...

– Zachránil jsem drahocenný život jako nejvzácnìjší koøist, posmíval se. Byl by býval již zmaøen. Nu tak... nejsem spokojen? Chtìl jsem jej dáti v šanc, ale rozmyslil jsem si to ještì v èas. Nuže, mùj drahý, nechcete si znova hráti na samovraha? CLV. Proè se tak trýzní? Proè si zhnusuje každou myšlenku, sotva padne v jeho mysl? Proè by i to nebylo možno? Zcela klidnì teï pøemýšlel: Je to možno. Není to nutno snad, – ale také není vylouèeno, že by nebylo mnohem lépe skonèiti hned, než dlouhý èas ještì tak dále živoøiti... Netøeba se chvíti... Zbývá ještì nìco jiného, než zalknouti se v špínì a trýzních... dobrá, nechá si to v reservì, pro pøípad, že nebude možno jinak jednati, než sáhnouti po jedu nebo revolveru... Ale hlavnì klid, klid... a pak stranou ty ošklivé pošklebky, ten odporný požitek posmívati se sobì samému, plivati s hnusem do vlastního vnitra... CLVI. Lehal teï každého veèera s myšlenkou: zítra – zítra udìlám všemu konec. A ráno, když se vzbouzel, mimodìk se ptal sebe sama: Bude to poslední probuzení?! Kdykoliv vycházel, opatrnì, aby nevzbudil pozornost, jako zlodìj, pln nepochopitelné bázlivosti, aby si nìkdo nevšiml jeho nepokoje a neuhodl myšlenek, jimiž se obíral, øíkal si: Odcházím na vždy, nepøijdu již. A truchlivì se louèil dlouhým pohledem se vším, naè se díval. Ale k veèeru se zase vracel, malátný, uondaný toulkou po bøehu øeky, kde hledal „nejvhodnìjší místo“, nebo zacházkou ve vzdálený lesík, jenž mìl po-

vìst nejpohostinnìjšího útulku samovrahù. „Nebylo souzeno“, odbýval skrytì výèitku, jež se hlásila. „Až jindy, ve vhodnìjší, ménì nápadnìjší èas.“ Ale pøi tom mìl vìdomí, že se jen chlácholí. Jsem zbabìlec, zbabìlec, ozýval se vytrvalý hlas v jeho nitru. Zbabìlec, zbabìlec, opakovaly mimodìk polohlasnì jeho rty. CLVII. Na svých toulkách zabloudil i na høbitov, ke hrobu, kde hnila Nella. Býval vždy vyzdoben èerstvými kvìtinami, ale tentokráte viselo s nìho smutnì nìkolik docela uschlých, zhnìdlých proutkù. Lampa byla zanešena prachem, a olej dávno dohoøel. Zapomnìla, pomyslil si. Odstranil suché kvìtiny, oèistil a urovnal hrob. Jakoby teï byl bližším dítìti, co vìdìl, že se matka o nì již nestará. Vyhledal hrobníka, dal znova osázeti hrob, i svìtlo v lampì rozsvítil. Až sem Stanislava jednou náhodou zabloudí, – možná, že se sem nìkdy se svým milencem zatoulá, – snad ji zabolí, že dovedla tak docela zapomenout. Prosedìl nìkolik hodin nad hrobem zadumán, osamìlý, ponoøen v melancholické myšlenky. Zklidnìný, smíøený vracel se domù. Odpouštìl všechno, èím se Stanislava na nìm provinila, a byl teï v náladì vyhledati ženu a øíci jí: Odpus i ty mnì... CLVIII. Nadešel soumrak jeho života. To vìdìl. Takový mokrý, ovlhlý, studený veèer v pozdní jeseni. Všechny radosti jeho života sprchávaly jako lupeny se stromu, by shnily, žlutavé, èervenavé a zhnìdlé, v zemi rozmoèené neustávajícími, vytrvalými dešti. Bylo mu, jakoby kráèel takovým sadem, jakoby šlapal a boøil váhavost krokù v mìkkost vysoce nastlaného listí, roz-

hlížeje se tesklivì kolem sebe, kde vidìl zøídlými korunami stromù v dáli èervenati se již holé hroty møíží svírajících tìsnì obzor, zatím co ještì jeden osamìlý list zvolna se snášel v zbahnìnou fontánu, kde necrèela zádumèivì osamìlá voda, a nad níž marnì pøevracela širokou mušli naze vztyèená, štíhlá nymfa. Pøipadal mu tak život, jako ta nádržka, jíž neproudila zdravá, osvìžující voda, ale kde kysalo po- zvolna i bahno, jež se na dnì usadilo: nìco v nìm, v jeho nitru prohnívalo, a on cítil prázdnotu, kde bylo døíve plno. Na venek žil opìt klidnì jako døíve, snad ještì klidnìji, ustálenìji, nièím se nedávaje vzrušiti; ale bylo to jako u nádoby, která nenadále pukla, a z níž nepozorovanì se vytratil všechen obsah: pøijdeš a zdvihneš nádobu a vidíš, že je lehká, a že se zatím, co jsi se nìèím jiným zamìstnával, vyprázdnila... Život pozbyl pro nìj ceny jako ta puklá nádoba. To jediné uvìdomoval si bez námitek, bez pokusu, pøesvìdèiti se o opaku, jako døíve èinil. Žil-li dále, bylo to jen proto, že nebylo síly v nìm, by mohl živoøení své ukonèiti. Myšlenka na samovraždu, jež ho døíve trýznila, nedostavovala se již; byl to pouhý míjivý nápad mihnuvší se jeho myslí jako noèní pták prolétne neslyšnì mrtvým, tìžkým vzduchem a na vždy zmizí. Byl teï jako stroj, který jde na prázdno, který opominuli zastaviti. Koleèka se otáèejí, ale pak ochabují, ochabují,... až nìco v stroji náhle hrkne, a stroj vysílen marným otáèením, zastaví se sám... CLIX. Tak žil. Nemìlo interessu pro nìj, co žil. Jakoby bylo již o nìm rozhodnuto: to a to prožiješ. A dosti. Odbyl svùj úkol, sestoupil s jevištì a potácí se teï v temnotách kulis. Režisér ho již nepotøebuje, je pøebyteèný, pøechází semo tamo, dívaje

se na cizí hru, i pøekážeje. Snad by i chvílemi zatoužil vrátiti se na jevištì, aby napravil, hrál-li špatnì, aby ukázal svou dovednost, ale nemùže... hrají jiní, a obecenstvo zapomnìlo jména, které èetlo roztržitì v programu, a jež mu neutkvìlo v pamìti, ponìvadž herec, jenž je nosil, nevynikl... Nezbývalo než živoøení, pod tím sklièujícím dojmem pøebyteènosti, jenž padal na všechny jeho chvíle jako vytrvalý, vždy a vždy se vracející soumrak a pohaslost dnù v jeseni... Jednoho dne, manì, rozevøev noviny, jež ho docházely a jež neèteny se kupily na stole, zahlédl tam své jméno. A najednou si uvìdomil obsah zprávy, jejíž úvod byl zbìžnì pøelétl, nemysle ani, oè se jedná. A všecek se teï vzrušil. Bylo to zpráva o pøípravách k chystané oslavì jeho literárního jubilea. Povstal, neklidnì pøešel pracovnou, rozevøel zase noviny, èetl èást referátu a zase odložil list všecek jako pomaten. A pak se zasmál. Hlasitì se zasmál. CLX. Stará služka zamìstnaná ve vedlejším pokoji, obstarávající teï celou jeho domácnost, otevøela dvéøe ptajíc se, chce-li nìco. – Nic, nic, odbýval ji. A to je komedie, øekl pojednou na hlas a smál se zase, kyna služce aby odešla. Oni chtí jeho jubileum oslavovat! Jeho pøátelé! A suchý jeho smích znìl opìt pracovnou. Jeho umìní chtí oslavovat! Jeho umìní!? To je komické. Budou oslavovat mrtvolu, sejdou se k jejímu pohøbu a pak vystrojí šumný, hluèný kvas, budou køepèiti a výskati nad hrobem. A aby byl šprým úplný, budou mluviti o nesmrtelnosti, o vìèném životì jeho umìní – které je dnes odbyto, pøekonáno, pøes nìž možno pøejíti s klidnou myslí, ponìvadž pro pøítomnost nemá ani nejmenšího významu. Jeho ctitelé! Jeho

pøátelé! Ti, kteøí po nìm plivali, jej ignorovali, snažili se znechutiti mu jeho práci, znesnadniti mu její obtíže, dokud mìlo pro nìj cenu pracovati, dokud vìøil, že má nìjaký smysl, vùbec Umìní, na nìmž celým svých dechem visel; – teï, kdy je všechno mrtvo, a kdy vidí illusornost, zbyteènost, bezúèelnost let, jež vìnoval práci, sejdou se, aby – oslavovali, veè nevìøí, èím pohrdá, co od sebe odkopává jako marnou, zhnusenou tretku. A on má poslouchati jejich poklony, má se nechati vléci na bankety, blahosklonnì pøi- jímati dary, jimiž ho zasypou, øeènit se slzami v oèích, poslouchat nekoneèné, bombastické øeèi, s vyssátým, ztupìlým mozkem tisknouti ruce gratulujícím mu lidem, usmívati se na nì, øíkati jim lichometnictví, líèiti štìstí a blaženost za to, èím ho obklopují, aby si nikoho nepohoršil, nikoho nepohnìval, nikoho nerozmrzel!... CLXI. Klesl vysílen do lenošky. Pøepadl ho škrtivý, z dna zdvižený, hustý, kalný hnus. A pak vlny pøekypìlých bolestí zalily jeho duši. Vidìl a cítil teï znova falešný podklad svého živoøení, poznával teï vlastní svou zbabìlost, která mu nedovolovala, aby dùstojnì odešel, která jej nutila hráti ponižující a neèestnou úlohu v této burlesce. A zase se vidìl na banketì, v salonní èerni, jak nucenì se usmívá a uklání tìm, kteøí jej oslavovali, a kteøí pøece musili vìdìti, že radost jeho, že štìstí jeho je líèené a vylhané, a že to všechno jest jen tenký, lehký závoj hozený na rozdrásané, hnijící vøedy jeho života. Cítil, že je nemožno, aby tuto úlohu hrál, aby to poslední, co zachránil ze života, purpur své pýchy, provlékl za jásotu luzy blátem a špínou tržiš a ulic. Dìsil se myšlenky, že by se mìl zase ocitnouti uprostøed tìch lidí se spokojenými sebou samými,

širokými, rùžovými tváøemi, že by mìl tísniti svou sklíèenost, svùj smutek v zmateném hemživém nahromadìní tlaèících se k nìmu tìl, obklopujících jej, jako loveètí psi uštvanou a uhonìnou, k zemi kleslou zvìø. A posléze ještì ty studené poklony, ty shovívavé fráze podmínìného, reservovaného „uznání“, jež „vzdor všem námitkám“ nenalezá pøíèiny, proè by „aspoò jistým stránkám“ umìleckého díla nevyslovilo svùj souhlas – ty plazovì studené, odpudivé, opatrné fráze, mající chlad slabých potleskù, které se dávají jako milostná almužna clownùm v cirku, jichž výkony neuspokojily... Ne... komedie se nesmí odehráti..., je nutno, aby co nejdøíve hlavní herec odøekl úlohu... aby pøedstavení bylo zmaøeno... tak si umiòoval... CLXII. Teï jej celého zaujala myšlenka: Co dìlat, aby pøekazil zamýšlené oslavy. Pomýšlel na prohlášení, že si žádných ovací nepøeje. Ale... tím by byl padl jistý lehký stín smìšnosti na jeho osobu. Jak? øekli by nìkteøí. On si nepøeje ovací? Vždy se na žádné ovace ani nepomýšlí. A jiní by soudili: prohlašuje, že nechce žádných ovací, by se zableskl svou skromností, ale v pravdì chce na své jubileum jen upozorniti... Zamýšlel tedy aféru vyøíditi cestou soukromou. Nìkolikráte vyšel, aby vyhledal rozhodující osoby, ale výsledek jeho vycházek byl vždy – nijaký. Buï vùbec nikam nešel, aneb navštívil-li koho, ostýchal se hovor v ten smìr uvést a po chvíli se porouèel, hovoøiv o lhostejných, bezvýznamných vìcech a o vlastní vìci se ani nezmíniv. Koneènì zanechal tìchto pokusù. Zjasnilo se mu náhle. Bylo to takové náhlé vnuknutí, ozøejmivší mu celou situaci, jako tichý blesk za hluboké noci osvìtlí náhle krajinu. Ano, øekl si.

Nesmím zde zùstat. Odejdu. Musím odtud. A kamkoliv, jen když budu pryè. A ustanovil se pevnì. CLXIII. Zmizela nejistota, rozchvìná a tìkavá nestálost, jež se dosud prolévala jeho myslí, pøinášejíc v kalných svých brodech nejasná rozhodnutí, ale nedostihnuvši s nimi bøehu odrážela je v pøíliv a stápìla beze stopy v hlubinách... Teï bylo jasno, kde bylo pøed tím klamivé pøítmí. Široká, rozlehlá a neurèitá dráha jeho budoucího života stìsnala se teï v pøímou, zúženou stezku vymezeného, ne již náhodou, libovolnì urèovaného života. A èím více pøed tím váhal a se rozmýšlel, tím rychleji teï jednal. Poøádal své vìci, èinil pøípravy k odjezdu. Kam, ještì se nerozhodl. Ale že nesmí zùstati zde, o tom již rozhodl. Cítil, že je zde pro nìj všechno již skonèeno, jeho úloha že je dohrána, prodlužovati ji, že by vedlo k nechutnostem, že by vedlo nejvýše k zošklivení ještì i toho, co v nìm èistého zbývalo. A duše jeho, tak zdupaná, tak ponížená, tak skleslá po trýzni posledních dnù, vzepjala se pojednou, vznesla a zvýšila. Špína a hnus toho, co jej obklopovalo, pøece jen nemìly tolik moci, aby jej zdusily a podrobily. To vìdomí jej sílilo a blažilo. Objevil v duši své èistý, svìtlý kout, pro nìjž chtìl podstoupiti tøebas i nová muka, nové bolesti, nové boje... A ne již kout – on nesl ve své duši celé plánì, široké a klidné plánì jasných tráv, oslunìné a šastné kraje, pro nìž mìlo cenu ještì žíti. Stálo za to, aby jeho život rozhoøel se znova v svìží, praskavé ohnì posíleného, obnoveného požáru. Zbývalo v nìm ještì dosti látky, aby byla strávena. Tolik nepovìdìného cítila jeho duše, co mohl øíci, tolik tepla a lásky, o níž se mohla sdìliti. Nevyhasly všechny barvy, nedohoøela všechna svìtla, nevyvanuly všechny vùnì,

nebyla setøena všechna rosa. Vypadla z jeho mysli mnohá vzpomínka jako ze staré knihy vypadávají vytržené listy. Text jevil mezery, – ale jeho duše chtìla se znova zamysliti nad nesouvislými øádkami, nad nimi pøemýšleti, hledati souvislost a spojitost vìt. A touha, pomísená, nejasná, ale vždy víc a více se rozpøádající a všechno zatopující, rozprostøela se teï nad ubíhajícím tokem jeho dnù jako nad øekou z rána stoupá a kouøí se bílá, vlhká, neproniklá, hustá pára... CLXIV. Ale v den odjezdu byl pøes to vše zase sklíèený a smutný. Nespal celou noc. Prochodil ji, sláb a k smrti skleslý, dívaje se chvílemi na profil mrtvého dítìte nad psacím stolkem, a veliké slzy, z nenadání se dostavivší, smáèely jeho oblièej. Byl sám, a dal volný prùchod své rozcitlivìlosti. Byl mìkký a chvìl se teï pod každým nárazem jako nemocné, zchoulostivìlé, vyhýèkané dítì. Všechno to, co se v posledních dnech sbìhlo, pøipadalo mu teï tak nepochopitelné, cizí, vzdálené, že nechápal, jak se to mohlo pøihoditi, a jak se to vùbec jemu mohlo pøihoditi. Rozhlédl se kolem sebe a utkvìl pro okamžik, jakoby èekal, že za jeho zády zazní najednou veselý hlas Stanislavin, a že jeho kolena obejmou útlé, nìžné, pavuèinové ruce Nelliny... a že pozná, že procitl z ošklivého, odporného snu, svìží a šasten, že všechno to, co jej svíralo, bylo jen pouhým nepøíjemným snem... Ale kolem nìho bylo mrtvo. Zalehlé, široce prostøené mrtvo. Vìdomí skuteènosti se vrátilo. Ulekl se pojednou, trhl sebou prudce, a dohoøívající umdlená lampa zaplápolala, by zapadla zase v popelavou zèeøelost shasínajícího svitu. Nezbýval než rozchod... dvì duše, jež se potkaly v tmách a domnívaly se, že najdou u sebe spøíznìnost, odvracují se teï

poznavše svùj klam a jdou od sebe na vždy... To vše... odcházejí, a ještì jen houpavé, pøelévající se, nejasnì zmlžené svity svìtel, jež ukázaly jejich klamy, lijí se v jejich cesty, jež mizejí v temnotách, a v odcizených duších se chvìje ještì jako beztvará, bezpøíèinná, neurèitì z bøehu ticha vystouplá, jemná, prachová, k nepovìdìní bolestná lítost rozchodu... Zdálo se mu teï ještì, že objímá pøelud, co se chystá odtud vyjíti, z tìch míst, kde zbylo nìco z jejího dechu, z vùnì jejího mládí, jemné, sotva znatelné stopy po celém tom bývalém životì jako setøené, smyté skvrny po zašlých barevných figurkách na starých saských porcelánech. Ale pak, až vyjde, že nezbude ze všeho, co prožil, než studená tma a bezútìšná prázdnota... CLXV. Bdìl až k jitru. Èekal úsvitu, strnulý, nehybný, bez myšlenky ve vyprázdnìné hlavì, tiskna pobledlou tváø k studenému sklu okna. Mraky se pøevalovaly po nebi, a z jich tísnì, jako z nenadálého rozestoupnutí, vyøinul se zazelenalý, nepatrný paprsek svìtla, a pak již to byl celý svìtelný pramen, jenž prosakoval se váhavì studeným vzduchem, zhuštìnými jeho vrstvami, by rozemíral v rozpjetí temnot, malomocný v pøevládající dosud záplavì èerna. Po chvíli zaèalo se však jasnit i dole, pøi zemi. Jako ze sna rozsvìcovala se volnì bledost pøedmìtù, ale jako bez obrysù, pohasle, podobné velikým bílým lampám, v nichž plamen k zhasnutí stažen zdá se sotva hoøeti. Po všem rozléval se prázdný, zasmušilý odstín, jakoby to bloudil po náhle vystoupivších plochách vzlesk mrtvì odráženého zrcadla, by møel na nehybné mlèenlivosti celku... Zprvu ta prázdnota všeho, která nemìla odstínù a barvy, to stálé

rozsvìcování a zase pohasínání nìèeho, co nemìlo dosud ani jména ani tvaru, plnilo bezútìšnou teskností. Hledì v ta první vnikání poèínajícího dne v dovršenou noc, cítil, jak jej zalévá úzkost, ne již pøed tím, co mu bude zažíti v novì zapoèínaném životì, – ale vùbec z toho, že existuje, a v tuto chvíli si uvìdomuje své bytí, uprostøed tak velikého smutku všeho jsa èástí toho ticha, zmrtvení, unaveného probouzení dne... A mnohem blíže než kdy jindy cítil se teï studené, mrazící záhadì života, jakoby to byl z nenadání pøikroèil ke vchodu, odkud se odhrnula tìžká, neproniknutelná opona, by z hloubi svých temnot ovanula jej sklièujícím, dusivým dechem svých zalehlých, v plísni propadlých, mrtvých, neoživených prostor. Èastokráte vidìl již tento nejrannìjší úsvit. Ale nikdy nehledìly v nìj tak beznadìjnì jeho zraky jako dnes. Mnohdy probloudil noc, noc pod nebem èerným, bezhvìzdnatým, jako pouš nekoneèných, hlubokých temnot, šlehaných chvílemi útìkem ostrého, mrazivého vìtru. Noc velikého mìsta, usnulého v klínì èerných záplav, dìsící svou prázdnotou, bez chodcù osamìle tu a tam se vyno- øivších, bez svìtel, odrážejících se mdle a malomocnì od mokrých chodníkù s dojmem svìtel odrážených vodními hladinami, – aby na konci svých toulek pojednou stanul a pozoroval první známky pøiblíživšího se svítání. Ale nikdy netísnilo vše a nezmrazovalo jeho nitro jako teï. A ponurost a bezhlasná ztrnulost neopouštìla jej ani pak, když již celé oblaèno plulo v záplavì mìkkého, prùzraèného, lilijového svitu, kdy pojednou vše se zjasnilo pøed jeho zraky, že bylo lze rozeznati i ozdoby øíms, i spletité formy lomenic, i výøezy štítù domovních, že bylo možno ostøe odlišiti i tvary kostek, jimiž byla dole ulice vydláždìna.

CLXVI. Tedy konec všemu zde, šeptaly jeho rty. A jinde? Jak jinde bude? Po letech, až vzpomenu na tuto bytost, která se dívá dnes na první úsvity dne, jenž má znamenati pro ni nový oddíl v tom, co dosud prožila,... na tuto zlomenou, sklíèenou, zbabìlou bytost, jež se tu tiskne ke sklùm okna podobna zpozdìnému, malomocnému, plouživému noènímu stínu, – zda budu moci øíci, že je mrtva, že je pohøbena,... a budu na ni mysliti jako se myslí na toho, kdo dávno zemøel, kdo se již nevrátí...?! Èi pøiblížím se jednou bázlivì k zrcadlu kradmo jakobych se bál, že probudí ohlas mých krokù uspané výèitky, nesmíøené, neodkáté, neuspokojené stíny viny... A budu hledìti v hladinu zrcadla a pozorovati v nìm touž tváø, jejíž bolest teï dìsí mou duši... a s úžasem, nìmým úžasem potlaèuje výkøik dìsu, poznám, že tហzoufalost v duši zvolila úkryt, tហbeznadìjnost že se tam plíží den co den, pøesvìdèujíc mrazivì duši, že je zbyteèno že znova vrhla se proti proudu, že znova bojovala a krvácela... aby došla k témuž výsledku, k jakému jsem došel dnes: že je marno žíti duši, jež se nezrodila životu, jíž odòata byla chu života døíve, než ho ještì mohla okusiti. Kterak bloudí a tìká bezúèelnì hledajíc a nenalézajíc, uprostøed radostí a rozkoší, jež jí nebyly urèeny, hned blížíc se, hned odpuzujíc, nestálá, zmatená, stísnìná, všude, kam se dosud obrátila... CLXVII. Jak mi tehdy bude? Co tehdy pocítím? Øeknu si: Snažil jsem se vykonati svùj úkol, – co mi po tom, že se nezdaøil?! Plahoèil jsem se, vlekl prachem cest, v úpalu a žáru slunce nesl jsem bøemeno své, v nadìji, že snad pøece jen nìkam dojdu, nìco vykonám tím, že trpím, – je to mojí vinou, že jsem nikam

nedošel a nièeho nevykonal?... Èi zatemní mou duši zoufalost, jako zatemòuje mrak pustou krajinu: tolik chodcù šlo mimo tebe a ty jsi nikomu nepodal ruky, tolik chodcù blížilo se k tobì a ty jsi nikoho nezavolal, každému jsi se vyhnul, nedùvìøivý, podezøívavý, bázliv pøed jakýmkoliv sblížením. Zalézal jsi v samotu, kde se ti vše zhnusovalo, kdy i vlastní myšlenky v tvé mysli rozvíjely se neteènì a línì jako odporní plazové v stuchlé jeskyni, kdy se ti stala protivnou i vlastní tváø zahlédnutá z nenadání v ploše zrcadla, – jako bys to vidìl tváø nìkoho cizího, jenž tì pronásleduje a vytrvale sleduje až v nejposlednìjší kouty, kam se skrèuješ, zatajuje dech svých úst... ubohé, spráskané, odkopnuté, povržené, prašivé zvíøe... pøed zvìdavostí zrakù. K nièemu nebylo to všechno, – øekneš si, ty, jenž jsi prošel celou tou vírnou smìsí nejbodavìjších pøílivù muèivých pocitù, jenž jsi se vydal v šanc všeho toho, co ti vmetal svìt s lhostejností nebo pohrdou v tvou samotu: marnì jsi doufal, marnì jsi miloval a marnì nenávidìl, nic jsi nebyl v tom všem, ani v lásce, ani v záští, nikomu jsi neprospìl a nikomu jsi neublížil, prošel jsi prázdnì a bezúèelnì prostorem jako stín kouøe, jenž prochází po bílé stìnì; poznᚠjen, že jedno ti život dal, to vìdomí zbyteènosti, tu výèitku, jež se usídlila v duši, jež vystupuje neodpuditelná i tehdy, kdy skoro již zapomínáš, zatím co se v tobì nìco rozhoøívá jako slabý, vzdálený odlesk nadìje, jež by tì mohla nìkdy i oblažit... Stavìl jsi a nemìl jsi pevné pùdy pod nohama... Søítilo se vše, než jsi se nadál, mᚠchu pustiti se znova do práce, znova stavìti, podoben mravenci, který nesèetnìkráte se søítil s ohnutého stébla, by znova a znova na nì vylézal a znova a znova dolù padal!?... A pøece vzdor tomu všemu cítíš, že jest v tobì nìco jako schopnost života, že jsi schopen vyko-

nati nìjaký úkol, nìjaké dílo!... Ale nevíš, kde a které, kam se mᚠpostaviti, kde zaèíti, èeho se nejprve chopiti, aby se jako zázrakem rozvily a uplatnily umlèované, pohøbené dosud síly... Cítíš, že nejsi nejhorší, nejposlednìjší, ale zdá se ti, že jsi jako nedotvoøen, nehotov sám se sebou, že schází v tobì nìjaká èást, za kterou kdybys našel náhradu, že by se pojednou všechno vzkøísilo, vzpružilo, oživilo. Èekáš, až se dostaví tvá chvíle, ale ta se nedosta- vuje, a ty marnì trávíš svùj život. Nejasnì poznáváš, že žiješ v klamu, že tì zaslepuje a omamuje lhavá, podvodná nadìje, která se nemá nikdy splniti... ale nemᚠsíly, co tušíš, øíci si na hlas, uvìdomiti si marnost tohoto èekání, smíøiti se s tím, co ti možno ze života dostati... Více pøemýšlíš o životì než jej žiješ, více o nìm sníš, než se mu blížíš. Ptᚠse stále proè, nespokojuješ se povrchem, neuspokojuje tì vnìjší barva, chceš proniknouti do vnitø, vypátrati spodní ztajené proudy, vìdìti podstatu tam, kde jiným staèí pouhá existence... Jen sny byly! Jen hry! – ale nebyl život... boj... zápas...! Zápas?!... Tedy pouhou hrou bylo vše, co jsem za ta celá léta prožil... Ty dny vysilující únavné práce, jež jsem zmaøil nad svými rukopisy? Mé zoufalství, má muka, mé bolesti? Pouhou hrou bylo, že jsem tak èasto krvácel, kdy jsem se díval na zøíceniny toho, co jsem stavìl v propast, jež mi shltila vše, co mìlo ze života pro mne cenu?! Všechno-li bylo snem, toto nebylo snem... Ale je èas, aby se ztišila, duše. Aby shaslo, co v tobì nepokojnì hoøelo... Nech teï ostatní, a si zápasí... Dívej se klidnì na jejich práci, jež je ti lhostejná, na jejich cíle, jež jsou ti cizí. Dívej se na nì i s úèastí, chceš-li, zvìdava nejvýše jen na to, kdy se dostaví u jiných, co se tak dávno dostavilo u tebe: ten okamžik, kdy se v duši pocítí prázdnota, vzdor všemu tomu

ruchu, jenž se tam ještì nedávno vlnil, kdy èlovìk najednou se probudí v jitru, jež mu pøipadá nezvykle zsinalým a prožívá první den, kdy je nemluvný, zasmušilý o samotì a nervosní, prchlivý v jakémkoliv styku svém se svìtem... Kdy sahá po obvyklé práci a neví, proè po ní sahá, kdy chce vyjíti v hemžení ulic a neví, proè chce vyjíti a kam chce vyjíti... CLXVIII. Naè otáleti, naè váhati? Odbila tvá hodina, ó duše, pøiprav se k východu. Nelituj toho, co jsi prožila. Nenes žádné báznì vstøíc tomu, co ti bude ještì pøekonati. Dej, a se pýcha vrátí v tvou zlomenou odvahu, po tolika zoufalstvích, jimž jsi podléhala. Nemysli již na minulé. To je mrtvo. Nedbej pøítomného. To je lhostejno. Nedívej se v budoucí. To je ještì vzdáleno. Ani neodpouštìj, ale ani se také nehnìvej, ani nenáviï! Vra se sobì samé. Co ti potom, kdo tì obklopuje a vstøíc ti nese posmìch nebo záští! Zpytuj sebe samu, ó duše, se sebou samou úètuj. A poznášli opìtnì marnost všeho, shasni pak svítilnu, kterou jsi povìsila do noci a jejíž plamen jsi vydala v šanc tolika vìtrùm, tolika nejprudším návalùm vyvstávajícím z lùna èerných temnot. Shasni ji sama až poznáš, že hoøela neužiteènì, že ani jediný pozdní chodec nešel za jejím svitem, aby vešel pod tvou pohostinnou støechu... A pak teprve budeš moci øíci klidnì: Je dožito. Odbila hodina. Lampa dohoøela. Je možno vykroèiti a odejíti navždy... CLXIX. Když veèer toho dne sedìl ve vlaku, jenž ho mìl odvézti daleko odtud, zatím co naslouchal ztrnule poslednímu ruchu perronu pøed samým odjezdem, rychlým chùzím zøízencù

a opozdìných cestujících, jejich úseèným hovorùm a pokøikùm, a co v záblescích svìtel mihaly se venku bledé skvrny oblièejù a temné stíny cestovních pl᚝ù a pøenášených tlumokù, objevil v sobì pojednou stopu citu dávno zmizelého, vzpomínku na dny, kdy drobný, naivní, mladý èlovìk, sedal na venkovském nádraží poprvé do vlaku, aby se vydal v neznámou dáli, v hlavní mìsto, jež ho lákalo a vábilo svým hlukem, jež jej nezkušeného, života neznalého hocha oslòovalo z dáli svým pozlátkovým leskem a svou pøepychovou, omamnou svùdností. A tu se mu z nenadání vrátil ještì jeden velice podøízený jinak a nepatrný detail: vzpomínka, jak poprvé., když vešel v ulice mìsta, padl mu do oèí v èerné noci krví osvìtlených písmen hoøící nápis: Chantant. A jak tehdy, ani nevìda, proè, vešel do vnitø, v zakouøenou, špinavou místnost, kde na schátralém jevišti k rozladìnému drnèícímu pianu sešlý zpìvák pøedmìstskému publiku chraptivým hlasem zpíval jednu z tìch velkomìstských banálních, ale neskonale truchlivých, zádumèivých a melancholických písní s refrainem o marnivosti všeho na svìtì. A jak celé to množství, jež se tu v dusnu a kouøi tísnilo, drobní øemeslníci a tovární dìlníci s ženami nebo milenkami, najednou se stišilo, jak se pojednou v celé místnosti rozhostilo trapné a tíživé zklidnìní a zmrtvení – a pak jak znenadání, jakoby si chtìli odlehèit, všichni zazpívali refrain, a co zpìvák již umlkl, opakovali sami poslední sloku truchlivými, necvièenými, hrubými hlasy; nálada té chvíle, nezvykle èerná, pustá, škrtivá, lehla teï na jeho duši a tlaèila a dusila jej jako spícího v noci neodbytná, tajnì se pøiblíživší mura, a jeho rty opakovaly nevìdomky sloku, a opakovaly nevìdomky refrain dávno již zapomenuté písnì a zpívaly banální slova o tom, jak je život marný a prázdný a rozkoš zcela krátká a bolest nekoneèná...

Vlak již dávno sebou hnul. Ale on stále ještì vzpomínal na tehdejší scénu, zahájivší tak nezvykle jeho pobyt v mìstì, z nìhož nyní prchal... Až pøišel posléze i jemu klid. Mrtvý klid. Nic se v nìm již neozývalo. Vzbouøené a vyvøené vlny se uklidnily, bolesti a úzkosti se slehly, tma a mraky pokryly vše k zadušení nízko, uspaly a uklidnily všechny kouty a záhyby jeho bytosti. Smutek se vsákl v prùliny, jimiž byl pøed tím vynikl, by zaplavil celou jeho duši. Teï již netrpìl nièím. Pøestalo drobné stékání a splývání úzkých pramenù bolestí, pøestalo již stahování se, kupení a spojování v jediný proud hlodavých muk... Bylo ticho a mrtvo v duši oddané svému osudu... poznavší teï klam a marnost všeho, k vùli èemu dosud krvácela... Vlak drnèel svou jednotvárnou píseò dále, a ve voze slabì se rozléval kalnì žlutavý, tøesoucí se svit mdle hoøících lamp. A zrak když zabloudil k oknùm, nevidìl.