063-067_SVEJDA 1.9.2009 18:23 Stránka 63
Martin J. ·vejda
Vinohradsk˘ Král Rudolf – divadelní satisfakce Jifiího Karáska ze Lvovic Král Rudolf je posledním, pát˘m dramatem Jifiího Karáska ze Lvovic (1871-1951), stûÏejního pfiedstavitele dekadentní vûtve ãeského literárního symbolismu. Vstfiícné vefiejné pfiijetí této hry (respektive inscenace její druhé verze) pro autora (lze docela dobfie odhadnout) znamenalo jistou satisfakci za celou jeho dramatickou a divadelní práci, která byla jinak provázena neúspûchy. Hra souãasnû jako by v‰ak potvrzovala jeden znám˘ hofik˘ paradox: vyhranûn˘, nezamûniteln˘ tvÛrce dojde vefiejného uznání aÏ tehdy, kdyÏ sleví ze sv˘ch pÛvodních umûleck˘ch zásad a (alespoÀ do jisté míry) se pfiizpÛsobí obecnému vkusu. I. Jifií Karásek svou první (dochovanou) divadelní hru, Hofiící du‰e, vytvofiil (podle vlastních slov1) jiÏ v septimû na gymnáziu. Hofiící du‰e (napsány tedy zfiejmû 1887) jsou charakteristickou juvenilií – psychologicko-symbolistickou variací (ãi lépe fieãeno plagiátem) her Henrika Ibsena, Augusta Strindberga a Maurice Maeterlincka; variací, která se pfii svém premiérovém uvedení v roce 1899 Intimním voln˘m jevi‰tûm setkala s razantním kritick˘m odmítnutím. K dramatické tvorbû se Karásek vrátil aÏ v polovinû prvého desetiletí nového století, kdy v relativnû krátkém ãasovém úseku napsal Apollonia z Tyany (1905), Sen o fií‰i krásy (1907) a Cesare Borgia (1908). Jde o dobu, kdy Karásek prochází krizí básnické tvorby: své prvé, dekadentní období uzavfiel v˘borem Hovory se smrtí (1904) a s novou sbírkou Endymion pfiichází aÏ v roce 1909. Karásek jako by se v tomto období pfiimknul k dramatickému/divadelnímu umûní (kromû psaní samotn˘ch her od roku 1905 pravidelnû pfiispíval glosami a referáty o divadle do Moderní revue) a jeho dramatická tvorba tvofií urãit˘ pfieklenovací most v básnické tvorbû, je spojnicí mezi Karáskov˘m prvním – dekadentním a druh˘m – klasicistním básnick˘m obdobím. Apollonius z Tyany, Sen o fií‰i krásy a Cesare Borgia mají více spoleãn˘ch rysÛ; lze je vnímat de facto jako trojjedinou práci. Autor v nich nadále vychází z dekadentních pozic (ty vlastnû nikdy bûhem celé své tvorby úplnû neopustí), ale nûkteré názory mûní. Hlavním poznávacím ideov˘m rysem dramat je nietzscheovsk˘ charakter jejich hrdinÛ; postavy jsou obdafieny boÏsk˘mi schopnostmi, boÏskou vÛlí, jejich postoje se (provokativnû) vymykají tradiãním kfiesÈansk˘m mûfiítkÛm, jsou vedeny antick˘mi ideály krásy ãlovûka. Hrdiny her ov‰em (vût‰inou jiÏ na samém zaãátku dramat) zastihujeme, jak podléhají pochybnostem o sv˘ch schopnostech, respektive jak zpo-
chybÀují samotn˘ smysl tûchto sv˘ch schopností. V dûji dochází k dramatickému obratu a hry neodvratnû spûjí ke katastrofû. Právû v “bodu obratu” lze vysledovat promûnu Karáskov˘ch umûleck˘ch postojÛ. Kde dfiív (v prvém básnickém období) Karásek setrvával v citov˘ch stavech zmaru, v umdlen˘ch náladách a doslova a do písmene se jim (dekadentnû) oddával, tam nyní, ústy hlavních postav, fiíká: “Já neÏil jsem. Já nebyl ãlovûkem, / JímÏ jsem. B˘t chtûl jsem bohem, kter˘m nejsem. / Ah, Ïivot... Píti zlatou slunce záfi’, / V ní koupat smysly, toho neznal jsem.”2 ãi: “Co bych v‰ak chtûl, jest jen jediné [...] Chtûl bych milovati. NeboÈ já jsem dosud byl jen milován: sám v‰ak nepoznal jsem lásky.”3 “Bod obratu” se tedy pro autora – a jeho hrdiny – stává jak˘msi obratem smûrem k Ïivotu; k pozitivním lidsk˘m hodnotám. Básník jejich konkrétní v˘raz nachází v lásce a pfiátelství muÏÛ – tedy v homoerotickém lidském vztahu, kter˘ (umûlecky) zfietelnû preferuje. II. Drama Král Rudolf zaãínal Karásek psát (podle svûdectví jeho dopisu Milo‰i Martenovi4) v roce 1911. Hra byla poprvé uvefiejnûna v roce 1915 v Moderní revue5; Král Rudolf tedy jiÏ spadá do let autorova druhého básnického období vymezeného sbírkami Endymion (1909) a Ostrov vyhnancÛ (1912). Hra dosvûdãuje dal‰í posun v Karáskovû tvorbû. Za jakousi explikaci hry a zvlá‰tû hlavní postavy, habsburského panovníka Rudolfa II., mÛÏeme vzít Karáskovu staÈ Král Rudolf v historii a v básnické fikci, která vznikla v roce 1918 (tedy aÏ po inscenaãním uvedení Krále Rudolfa) jako reakce na dva novinové ãlánky kritizující toto drama6. Autor ve své stati popisuje krále Rudolfa takto: “[...] jest umûlec a není vladafi, je básník a není politik [...] Rudolf byl fantast, dekadent, pseudoaesthet”.7 Karásek vidí svého hrdinu v témûfi stejn˘ch intencích jako nûmeckého krále Ludvíka II. Bavorského, jemuÏ v té samé dobû ve sbírce Ostrov vyhnancÛ vûnoval báseÀ U hrobu Ludvíka Bavorského: jako podivína, snílka a poetu, Ïijícího jak˘msi estetizovan˘m zpÛsobem Ïivota; panovníka, kter˘ byl stejnû jako Rudolf II. sesazen z trÛnu. Principiálnû jde tedy opût o postavu dekadenta, spoleãenského solitéra, kter˘ se (v této hfie) oddává umûní a okultním vûdám. Pfii porovnání s pfiedchozími Karáskov˘mi hrdiny je v‰ak postava Rudolfa zbavena aktivizujících nietzscheovsk˘ch rysÛ; Rudolf je (toliko) jak˘msi pasivním melancholikem vláãen˘m bûhem událostí. âinn˘ prvek ve hfie reprezentuje postava Gelchossy, dcery, respektive sestry alchymistÛ Johna a Arthura Deeov˘ch. Gelchossa je osobou, která Rudolfovi odhalí fale‰ alchymistick˘ch vûd, vyzradí mu intrikánské úmysly svého otce a bratra, a byÈ je její jednání motivováno touhou po pomstû (Rudolf nechal popravit Gelchossina milence), obrací jej (pozitivnû) k Ïivotu. Rudolfovo závûreãné: “Mé království je Ïivot, není hrob, / Jak dosud bylo”,8 jeho (s pomocí 63
063-067_SVEJDA 1.9.2009 18:23 Stránka 64
Gelchossy dosaÏené) uvûdomûní si (nietzscheovského) “království v sobû” je tedy – byÈ je hrdina donucen k politické abdikaci – de facto ‰Èastn˘m vyústûním dramatu. Karásek v Králi Rudolfovi (jak z pfiede‰l˘ch fiádek jiÏ patrno) jinak neÏ v pfiedchozích hrách vytvofiil ústfiední interpersonální vztah: nejde uÏ o vztah homoerotick˘, ale (tradiãní, “konvenãní”) heteroerotick˘ (heteroerotick˘, nikoli heterosexuální proto, Ïe je zaloÏen pouze na pfiátelství, ne na lásce postav – Gelchossa fiíká: “Tiché pfiátelství, / Ne lásku, králi... NeboÈ lásku svou, / Ví‰, Ïe jsem dávno v hrobce pohfibila, / Kde zetlel mládí uprchlého sen.”9). Zfiejmû v souvislosti s touto zmûnou Karásek opustil i své provokativní mizogynské postoje (nejprosluleji asi vyjádfiené v básni Nenávist Ïeny, respektive Hnus Ïeny), které se je‰tû velmi otevfienû oz˘valy v Cesare Borgia, v postavû nízké, pomstychtivé Isabelly. Král Rudolf, aã ãlenûn nezvykle do tfií dûjství, kompoziãnû navazuje na trend zapoãat˘ v Cesare Borgia: opou‰tí statick˘ ráz Apollonia z Tyany ãi Snu o fií‰i krásy, respektuje bûÏné dramatické/divadelní poÏadavky; to, aby hra nepÛsobila jen jako (pouhé) kniÏní drama. Král Rudolf se po svém oti‰tûní doãkal nûkolika recenzních ohlasÛ. Autofii si v nich zejména v‰ímali nezvyklého pojetí hlavní postavy (krále jako snílka a váhavce) a básníkova obratu od “mystiky noci k ‘mystice Ïivota a du‰e’”,10 kter˘ v‰ak, promítnut˘ do postavy Rudolfa, pociÈovaly jen jako mechanick˘, nedostateãnû textovû vyargumentovan˘. III. Jifií Karásek vÏdy touÏil po inscenaãním uvedení sv˘ch dramat. V‰echny své hry, které pfied Králem Rudolfem napsal (Hofiící du‰e, Apollonia z Tyany, Sen o fií‰i krásy i Cesare Borgia) nabídl Národnímu divadlu; vÏdy v‰ak byl odmítnut11. Jistou náhradou za tyto nezdary se mu stala “alternativní” nastudování jeho her: Hofiících du‰í v roce 1899 Intimním voln˘m jevi‰tûm, Apollonia z Tyany v roce 1910 dramatick˘m odborem spolku AkademikÛ vinohradsk˘ch a Snu o fií‰i krásy v roce 1911 Lyrick˘m divadlem; inscenace v‰ak mûly namnoze amatérsk˘ ráz a setkaly se pfieváÏnû s nepfiízniv˘m hodnocením. Nová nadûje na uvedení nûkterého z dramat v “regulérním” divadle Karáskovi svitla v roce 1910, kdy do Mûstského divadla Královsk˘ch Vinohrad (scény, jejíÏ otevfiení v roce 1907 básník v roli divadelního recenzenta velmi uvítal) nastoupil jako lektor Karel Hugo Hilar, tvÛrce spfiíznûn˘ s okruhem autorÛ ãasopisu Moderní revue a tedy i s Jifiím Karáskem. Hilar napsal pochvalné recenze na Karáskovy hry Apollonius z Tyany12 a Cesare Borgia13 a Karásek byl za to Hilarovi vdûãn˘;14 je tedy logické, Ïe Karáskova cesta vedla po odmítnutí jeho her v Národním divadle právû do vinohradského divadla, za Karlem Hugo Hilarem. Hilarovi (v letech 1910 – 13 lektorovi, od roku 1913 64
dramaturgovi a od roku 1914 téÏ ‰éfovi ãinohry Mûstského divadla Královsk˘ch Vinohrad) se podafiilo do programu vinohradského divadla v roce 1913 prosadit Cesare Borgia (prem. 14. 3. 1913, reÏie Antonín Dobrovoln˘) a tak svou dal‰í hru, Krále Rudolfa, Karásek smûroval uÏ pouze sem. V jednom z dopisÛ z té doby15 Karásek Hilarovi pí‰e: “Mil˘ pfiíteli, v nejbliωích dnech dovolím si zadati drama ‘Král Rudolf’ mûstskému divadlu. Ale neÏ se tak stane officielnû, takt srdce mi velí, abych vás o tom uvûdomil s prosbou, byste se ujal tohoto druhého dramatu s touÏ horlivostí, s jakou jste prosadil svého ãasu ‘Cesare Borgii’. [...] Vás pak znova, drah˘ pfiíteli, prosím za úãinnou podporu sv˘ch umûleck˘ch snah, jak jste ãinil uÏ pfii ‘Cesare Borgii’, tentokráte hlavnû pfievzetím reÏie (podtrÏeno samotn˘m Jifiím Karáskem – pozn. mj‰), bude-li ‘Rudolf’ pfiijat.” IV. Geneze uvedení Krále Rudolfa ve vinohradském divadle se ubírala vícero zákrutami.16 Pfiedev‰ím: Karásek pro potfieby vinohradského divadla, velmi pravdûpodobnû za spolupráce Karla Hugo Hilara, Krále Rudolfa roz‰ífiil ze tfií dûjství na pût. Pfied pÛvodní verzi hry pfiedsadil dûjství, ve kterém se (zejména) odehrává to, co bylo v dfiívûj‰í verzi (v prvém dûjství) pouze pfievyprávûno, a za tfietí dûjství pÛvodního dramatu pfiikomponoval jak˘si epilog v podobû pátého dûjství, odehrávající se v letohrádku Hvûzda, kam se KaráskÛv Rudolf uch˘lil po sesazení z trÛnu. Autor ov‰em, vedle této nejviditelnûj‰í zmûny, promûnil i celkov˘ charakter hry. Jeho text jako by více usiloval o divadelní pÛsobivost (snaÏil se aÏ o jistou efektnost), dialogy se odvíjejí dramatiãtûji, “heroiãtûji”. Zmûn doznaly i charaktery nûkter˘ch postav. Úvodní dûjství, vûnující se pfiedev‰ím milostnému vztahu Gelchossy a Rusworma, traktuje postavu Gelchossy jako pfiím˘ protiklad “dekadentního” Rudolfa (“Je cizí mnû jak stín, jenÏ v cestu padá tmav˘. / Jest jin˘, neÏ já jsem. V snách Ïije, mátohách, / já Ïiji v skuteãnu.”17), zatímco osoba Rusworma (v této verzi dramatu zpfiítomnûná) je pojata jako figura zcela (aÏ intimnû) vûrného králova poddaného (“Vûfi, Ïiji pro nûj cel˘ / a vûdût, úkladník Ïe nûjak˘ by smûl˘ / chtûl jeho Ïivotu ublíÏit, -- aby Ïil, / já pro nûj zemfiel bych, bych úklad odvrátil!”18), navazujíc tak na obdobnû ztvárnûné postavy v Karáskov˘ch pfiedchozích hrách, Damida v Apolloniovi z Tyany, Kung-‰e ve Snu o fií‰i krásy a Angela v Cesare Borgia, jeÏ s hlavními postavami tûchto dramat vytváfiejí aÏ nezvykle (homoeroticky) tûsné vazby. Promûnou pro‰la i postava krále Rudolfa. Autor utlumil melancholii a pasivitu jejího charakteru a pfiidal jí naopak na aktivitû a ráznosti (aÏ pfiíkrosti). Zmûna souvisí s asi nejzásadnûj‰ím ideov˘m posunem v nové verzi hry oproti její pÛvodní podobû: v posílení motivu vlastenectví. Karásek tento krok uãinil prostfiednictvím toposu Prahy. Praha jiÏ v nové verzi Krále Rudolfa není pouh˘m pozadím dûje, “sarkofágem ponofien˘m v pfiítmí”,19 ale je autorem akcentová-
063-067_SVEJDA 1.9.2009 18:23 Stránka 65
na, “aktivizuje” se v souvislosti s Rudolfovou postavou: Karásek ukazuje tûsné sepûtí krále Rudolfa s Prahou – Praha je pro hlavního hrdinu “milenkou”20, mûstem, na kterém Rudolfovi velmi záleÏí, o nûÏ se bojí... A prostfiednictvím tûchto pasáÏí hry pak autor také hovofií o samotném ãeském národu, o jeho vlastnostech a osudu. Na konci ãtvrtého dûjství, v okamÏiku Rudolfovy abdikace, tak hlavní hrdina nemluví jen o tom, Ïe má “království v sobû”, ale totéÏ fiíká i o Praze (“Mnû fií‰e netfieba, bych králem byl, / jsem vladafi království, jeÏ nemÛÏe / mi b˘ti vyrváno: je v nitru mém. / Kdo mi je vezme? A kdo Prahu mou / chce vyrvat mi, kdyÏ vûãnû zÛstane, / aÈ vládne, kdo chce, – mûstem Rudolfov˘m?”21). Závûreãné dûjství hry, elegick˘ dovûtek (ne nepodobn˘ charakteru posledního dûjství Rostandova Cyrana z Bergeracu), v nûmÏ se zestárl˘ král je‰tû naposledy setkává s Gelchossou, odcházející do vyhnanství, pak vrcholí skuteãnou apoteózou Prahy, citací ver‰Û rudolfínského básníka Petra Capelly z Elbinku, ve kter˘ch tento autor dává Rudolfovû Praze proslul˘ pfiívlastek “zlatá”. V. Jifií Karásek (s Karlem Hugo Hilarem) – shrÀme – udûlal ve druhé, inscenaãní verzi z Krále Rudolfa jiÏ vpravdû standardní divadelní drama. Hru, která získala rysy (pfiedpokládanû) efektní historické podívané, akcentující v letech prvé svûtové války, v dobû vrcholícího národního sebeuvûdomûní aktuální národní otázky. Úprava pÛvodního Krále Rudolfa si sice uchovala nûkteré Karáskovy dekadentní postoje, poetice a svébytnému tvaru Apollonia z Tyany a Snu o fií‰i krásy se jiÏ ale znaãnû vzdálila. Struãnû: vznikla hra, která vy‰la vstfiíc divákÛm. VI. Král Rudolf (jeho druhá verze) byl v Mûstském divadle Královsk˘ch Vinohrad pfiipraven k nastudování velice pravdûpodobnû jiÏ v roce 1917. Av‰ak v ãervnu tohoto roku byl c. k. rakouskou policejní cenzurou vydán zákaz k jeho provozování. Jifií Karásek na tento zákrok zareagoval novinov˘m ãlánkem Cenzura p. polic. rady Demart˘na (Venkov 13. 7. 1917), ve kterém svou hru obhajoval a obvinil policejní cenzuru a radu Demart˘na z malosti. Král Rudolf byl pak policejním fieditelstvím povolen k provozování aÏ 18. fiíjna 1917; a to s cenzurními zásahy, které jednak mírnily expresivitu nûkter˘ch slov, charakterizujících jednání Rudolfovy postavy, a jednak vy‰krtávaly nûkteré vypjatû nacionální naráÏky. Dal‰í policejní schválení, jeÏ se t˘kalo tfietího a ãtvrtého dûjství hry, neslo datum 26. bfiezna 1918; poslední policejní souhlas, vztahující se k závûru pátého dûjství, pocházel z 10. dubna 1918. Je tfieba dodat, Ïe bûhem celého tohoto období Karásek svoji hru dál upravoval. Pfiedev‰ím je‰tû posílil postavení Prahy jako jakési Rudolfovy milenky (Praha a Gelchossa jsou pro krále de facto
dvojjedinou postavou), zdÛraznil bipolaritu Rudolf & Gelchossa vs. ostatní, králi nepfiející osoby; a také – v samém závûru hry – dal prÛchod svému vpravdû rudimentárnímu dekadentnímu sm˘‰lení: stejnû jako ve Snu o fií‰i krásy, i zde hovofií o svém ideálu svûta v podobû fií‰e krásy, umûní – jenÏ svÛj konkrétní otisk nachází ve mûstû Praze (Gelchossa fiíká Rudolfovi: “Zhynout nemÛÏe..., co krásu v sobû hostí... / a co je stavûno ze zlata do vûãnosti... [...] ¤í‰ tvoje nezhyne, fií‰ tvá je navûky!”22). Premiéra inscenace Krále Rudolfa se v Mûstském divadle Královsk˘ch Vinohrad konala 12. dubna 1918 a setkala se s velk˘m diváck˘m ohlasem. “Potlesku bylo mnoho a mnoho”,23 “obecenstvo boufilivû vyvolalo autora, jemuÏ na scénû podán byl vûnec s národními stuhami”.24 Kritické pfiijetí jiÏ bylo rozporuplnûj‰í. Vedle rozdûlení recenzentÛ na skupinu Karáskov˘ch tradiãních pfiíznivcÛ (Jarmil Krecar v Moderní revue, Jaroslav Hilbert ve Venkovû, znaãka -‰v ãasopisu T˘n, do kterého Karásek v té dobû sám pfiispíval) a odpÛrcÛ (Ferdinand Pujman ve Kmeni, kter˘ fiídil KaráskÛv úhlavní literární nepfiítel F. X. ·alda), se autofii vÛãi inscenaci, respektive jejímu textu vymezovali pfiedev‰ím s ohledem na jeho vlasteneckou rétoriku a ahistoriãnost postavy Rudolfa: jedni jej za nacionální akcent chválili (“hra pro svou vlasteneckou povahu jest vítána na ãeské scénû a pfii‰la právû vhod”25), druzí (operujíce spí‰ mimoumûleck˘mi neÏ umûleck˘mi argumenty) odsoudili (“Je prostû trapno, chce-li záhadná cizinka /postava Gelchossy – pozn. mj‰/ [...] symbolizovati Ïivelnou i umûleckou krásu Prahy a kázati lásku k ní; je nav˘sost trapno, je-li senilní estét, polo Habsburk, polo ·panûl, vydáván za obdobu ãe‰ství a jeho oslavitele v koneãné fiadû za Libu‰í, Pfiemyslovci a Karlem IV., aã skuteãnost jest v pravém opaku.”26). Stfiízlivé, vûcné hlasy (napfi. Otokar Fischer v Národních listech a v âeské revue, Jindfiich Vodák v Lidov˘ch novinách a Hanu‰ Jelínek v Lumíru) pfiiznávaly autorovi právo umûlecké licence (vlastního zpodobnûní krále Rudolfa), nicménû kritizovaly jej za vlastenecké nadbíhání obecenstvu a obecnû poukazovaly na niωí úroveÀ roz‰ífiené verze dramatu oproti jeho pÛvodní podobû (na pfiedsazené prvé dûjství hry, jeÏ je ve stylu “star˘ch rytífisk˘ch her”,27 a dovûtek – páté dûjství, které je “pouh˘m melancholick˘m doznûním, jeÏ dramaticky niãeho nepfiiná‰í a poskytuje jen pfiíleÏitost, aby na plátnû objevila se vidina budoucí slávy Prahy”28). Pokud jde o samotnou inscenaci, vûnovali-li jí recenzenti svou pozornost, zmínili pfiedev‰ím herecké v˘kony Václava Vydry jako Rudolfa (sklidil vût‰inou chválu) a Anny Iblové (Gelchossa), pozastavili se nad nedoladûností nûkter˘ch scénick˘ch efektÛ a vyjádfiili pochybnost nad scénografick˘m fie‰ením inscenace, jemuÏ (ahistoricky) vévodily tfii vysoké gotické oblouky29. VII. Inscenace Krále Rudolfa se doãkala v Mûstském divadle Královsk˘ch Vinohrad devíti uvedení. Poãet repríz byl tedy spí‰ pod65
063-067_SVEJDA 1.9.2009 18:23 Stránka 66
prÛmûrn˘. Hlub‰í v˘znam uvedení Karáskova Krále Rudolfa ve vinohradském divadle lze v‰ak shledat v tomto (a zmínil to jiÏ Lumír Kuchafi ve své stati Glosa k dramatÛm Jifiího Karáska ze Lvovic Apollonius z Tyany a Král Rudolf): teprve aÏ ve vinohradském divadle, v nastudování Krále Rudolfa a v uvedeních dal‰ích her autorÛ z okruhu ãasopisu Moderní revue (Viktora Dyka, Jaroslava Marii a Jaroslava Hilberta) na této scénû v letech 1915-1920, která realizoval Karel Hugo Hilar, jako by totiÏ koneãnû do‰la svého uplatnûní prÛkopnická snaha spolku Intimní volné jevi‰tû z konce devatenáctého století o modernizaci ãeského divadla. Král Rudolf tedy mohl vlastnû nakonec pro Jifiího Karáska ze Lvovic pfiedstavovat jakousi aÏ dvojí satisfakci... VIII. Divadelní revue v tomto ãísle uvefiejÀuje druhou, inscenaãní verzi hry Jifiího Karáska ze Lvovic Král Rudolf, která tiskem dosud nevy‰la. V pozÛstalosti Karla Hugo Hilara, uloÏené v divadelním oddûlení Národního muzea, se nacházejí ãtyfii knihy strojopisu této verze: Rudolf II. ReÏie – velice pravdûpodobnû inscenaãní prototext;
Rudolf II. Cenzura – reÏijní kniha opatfiená poznámkami a kresbami (scénick˘mi návrhy) Karla Hugo Hilara a razítky c. k. policejního fieditelství, schvalujícími hru k provozování; Rudolf II. Inspice a Rudolf II. Nápovûda, které jsou si velmi podobné, pfiiãemÏ druhou z nich (jeÏ zaznamenává zmûny v textu, které se v pfiedchozích knihách nevyskytují) lze povaÏovat za definitivní inscenaãní znûní Karáskova textu. âasopis otiskuje text hry ve znûní knihy Rudolf II. ReÏie – tedy v podobû, která (velice pravdûpodobnû) byla Jifiím Karáskem (za spolupráce Karla Hugo Hilara) pfiipravena k inscenaãnímu nastudování jiÏ v roce 1917 (pfied policejním zákazem) a pfiedcházela tedy pochopitelnû i samotnému procesu vzniku inscenace, v nûmÏ se text je‰tû ponûkud promûnil. Kromû drobn˘ch úprav (opravujících napfiíklad zjevné chyby/pfieklepy v textu) necháváme text hry v takové podobû, v jaké je uveden v knize Rudolf II. ReÏie. Grafická úprava textu pak napodobuje kniÏní vydání prvé verze Krále Rudolfa, které v roce 1916 pfiipravil Jifií Karásek pro vlastní nakladatelství Thyrsus, jehoÏ jedin˘m realizovan˘m titulem se nakonec Král Rudolf stal.
Poznámky 1) Karásek ze Lvovic, J.: Za Arno‰tem Procházkou, Îensk˘ svût 29, 1925, ã. 3/4, s. 34. 2) Karásek ze Lvovic, J.: Apollonius z Tyany, Moderní revue 11, 1905, s. 168. 3) Karásek ze Lvovic, J.: Sen o fií‰i krásy, Moderní revue 13, 1907, s. 130. 4) Kuchafi, L.: Glosa k dramatÛm Jifiího Karáska ze Lvovic Apollonius z Tyany a Král Rudolf, in sb. Na kfiiÏovatce umûní, Brno 1973, s. 247. 5) Karásek ze Lvovic, J.: Král Rudolf, Moderní revue 21, 1915, s. 53-62, s. 101-121, 151-160, 199-217. 6) staropraÏan: Zlatá Praha Rudolfova, Národ 2, 1918, s. 194n.; Berná‰ek, A.: KaráskÛv “Král Rudolf” na Vinohradském divadle, Národ 2, 1918, s. 195. 7) Karásek ze Lvovic, J.: Král Rudolf v historii a v básnické fikci, Moderní revue 24, 1918, s. 137n. 8) Karásek ze Lvovic, J.: Král Rudolf, Moderní revue 21, 1915, s. 216. 9) TamtéÏ, s. 208. 10) Ot. F. [O. Fischer]: Divadlo a hudba. Divadelní poznámky, Národní listy 24. 11. 1915, s. 5. 11) Podrobnûji viz Rutte, M.: Nûkolik poznámek o správû Národního divadla, Moderní revue 17, 1911, s. 518-520. 12) Hilar, K. H.: Jifiího Karáska “Apollonius z Tyany”, âesk˘ svût 2, 1906, ã. 5, [s. 2n.]. 13) Hilar, K. H.: Nová ãeská dramata, Rozhledy 18, 1908, s. 205-207; t˘Ï: Analogie literární, Pokroková revue 4, 1908, s. 539-541. 14) Karásek v jednom z dopisÛ Hilarovi pí‰e: “VáÏen˘ pane, teprve dnes,
66
15) 16)
17) 18) 19) 20) 21) 22)
náhodou, se mi dostaly do rukou ‘Rozhledy’, v nichÏ pí‰ete o Cesaru Borgiovi. Jsem vám vdûãen za ta krásná slova kritické interpretace o mé zapadlé renesanãní dramatické básni.” (PozÛstalost K. H. Hilara, divadelní oddûlení Národního muzea /sign. 7443 I/120/, b.d.). PozÛstalost K. H. Hilara, divadelní oddûlení Národního muzea (sign. 7443 I/118), b.d. Podrobnûj‰í informace by nám zfiejmû mohla poskytnout pozÛstalost brnûnského novináfie a badatele Lumíra Kuchafie (1920-1989), kter˘ byl nablízku Jifiímu Karáskovi v posledních letech jeho Ïivota a jenÏ vlastnil vût‰í mnoÏství materiálÛ t˘kajících se básníkovy osoby. Kuchafi z tûchto materiálÛ ãerpal i pfii psaní své studie Glosa k dramatÛm Jifiího Karáska ze Lvovic Apollonius z Tyany a Král Rudolf, která poprvé vy‰la v roce 1973 v Brnû a z níÏ také v této práci (v pfiípadû jinak neovûfiiteln˘ch informací) ãerpám já. Kuchafiova pozÛstalost je v souãasné dobû vefiejnû nepfiístupná a ãeká podle slov dûdice pozÛstalosti Marka Nekuly na pfievod do sbírek Moravského zemského muzea. Karásek ze Lvovic, J.: Král Rudolf II. ReÏie, pozÛstalost K. H. Hilara, divadelní oddûlení Národního muzea, sign. 5563, s. 7. TamtéÏ, s. 8. jv. [J. Vodák]: KaráskÛv Rudolf první a druh˘, Lidové noviny 16. 4. 1918, s. 1 Karásek ze Lvovic, J.: Král Rudolf II. ReÏie, c.d., s. 27. TamtéÏ, s. 73. Karásek ze Lvovic, J.: Král Rudolf II. Censura, pozÛstalost K. H. Hilara, divadelní oddûlení Národního muzea, sign. 5566, s. 84.
063-067_SVEJDA 1.9.2009 18:23 Stránka 67
23) jv. [J. Vodák]: KaráskÛv Rudolf první a druh˘, Lidové noviny 16. 4. 1918, s. 2. 24) âvanãara, K.: Fantazie o králi Rudolfu II., Vzlet 2, 1918, s. 190. 25) Jakoubek, O.: Z Mûstského divadla Král. Vinohrad, Vlast 34, 1918, s. 395. 26) Berná‰ek, A.: KaráskÛv “Král Rudolf” na Vinohradském divadle, Národ 2, 1918, s. 195.
27) Jelínek, H.: Divadlo. Král Rudolf, Lumír 46, 1918, s. 286. 28) TamtéÏ, s. 286. 29) Zde uveìme na vysvûtlenou, Ïe Karel Hugo Hilar dal zfiejmû pfied historickou vûrohodností pojetí scény pfiednost souznûní s Karáskovou známou náklonností k milieu gotické Prahy – viz jeho proslul˘ román Gotická du‰e.
67
