Jiří FiDLER
na zrazeném nebi Encyklopedie československého vojenského letectva za branné pohotovosti státu na podzim 1938
nakLaDatELství LibRi pRaha 2015
© Jiří Fidler, 2015 © Libri, 2015 isbn 978-80-7277-532-3
přEDMLUva
pravděpodobně nenalezneme v novodobých českých vojenských dějinách frekventovanější téma než problematiku branné pohotovosti státu na podzim 1938 a kapitulaci československé politické reprezentace před velmocenským diktátem Francouzské republiky, italského království, spojeného království velké británie a severního irska a velkoněmecké říše. každoroční spory mezi zájemci o dané události, které lze zjednodušit na prostou otázku „Měli jsme se bránit?“, kulminují v letech, kdy na posledním místě letopočtu stojí osmička. O branné pohotovosti státu na podzim 1938 toho bylo historiky i žurnalisty napsáno mnoho, přičemž kvalita podávaných informací je sice proměnlivá, ale spíše nedostatečná. Odborných prací, jež by se dokázaly vypořádat s celým tématem, máme totiž jako šafránu, přičemž takové, jež byly napsány bez ideologické kurately, spočítáme na prstech jediné ruky.1 ač se to zdá být neuvěřitelné při tom množství potištěného papíru na dané téma, patří problematika branné pohotovosti státu na podzim 1938 zcela jistě mezi bílá místa našich vojenských dějin. Mezerovitost a neúplnost dosavadních informací ostatně poznáme při letmém nahlédnutí do této knihy. ta se sice zabývá pouze jedním tematickým výsekem dané problematiky, ale rozebírá jej v časovém úseku od září do prosince 1938. to je proti předchozím zpracováním výraznou změnou, jež násobí hodnotu publikace, neboť údaje v ní uvedené dosahují vysokého stupně komplexnosti. Lze tvrdit, že značná část zde uvedených informací byla zatím známa jen několika odborníkům, v takto ucelené podobě je však čtenář dostává do rukou poprvé. kniha je určena široké čtenářské obci a neklade si za cíl být klasickou vědeckou monografií, v níž se text ztrácí pod záplavou heuristických rozkladů
5
a odkazů na archivní materiály. takovou publikaci by měli napsat pracovníci našich vědeckých institucí, štědře zalévaní penězi daňových poplatníků. autor je soukromým badatelem a také nakladatelství náleží k soukromým. kniha nebyla dotována státními penězi a nevznikla ani jako výsledek dnes tak diskutovaných grantových projektů. badatelský nadstandard přinesla autorovi vstřícnost instituce, jež shromažďuje největší množství informací na dané téma. poděkování proto směřuje k vojenskému ústřednímu archivu v praze, k jeho řediteli Mgr. Josefu Žikešovi, k řediteli archivního odboru phDr. Júliu balážovi, Csc., a k dalším pracovníkům této instituce. Další poděkování náleží pamětníkům daných událostí, či spíše jejich blízkým, neboť většina pamětníků již není mezi námi. přes popularizační formu, danou zařazením velkého množství obrazových příloh, byla kniha vytvářena podle standardů kladených na vědecké monografie – podrobnou heuristikou, studiem archivních pramenů, rozhovory s pamětníky a studiem mnoha cenných materiálů, jež se nacházejí v soukromých rukou. ani v tomto případě nemohly být využity všechny dostupné (či zatím nedostupné) informační zdroje, nacházející se ve státních institucích i v soukromých rukou. autor proto považuje svoji práci za informační základ, na kterém bude možné dále stavět a objasňovat všechny dílčí aspekty dané problematiky, aby bylo nakonec dosaženo co nejrealističtějšího a nejpodrobnějšího obrazu jedné z nejvýznamnějších událostí našich novodobých vojenských dějin. nakladatelství Libri se této publikace ujalo, neboť má bohaté zkušenosti v přípravě encyklopedických děl, a v dobré víře, že kniha nezůstane ve zkoumání dané problematiky ojedinělou. bere ji jako svého druhu výzvu – odborné veřejnosti i čtenářské obci. O potřebě realistického zobrazení našich národních dějin, zvláště pak některých úseků a témat, padlo v posledních letech mnoho slov. nakladatelství se však raději zabývá konkrétními činy než mnohoslovnými projekty, ve kterých závěr – tedy ucelená prezentace nových informací – chybí. proto také jeden z výsledků dlouhodobé vědecké práce touto formou představuje. Je zapotřebí, abychom si uvědomili, že českoslovenští občané roku 1938 byli našimi předky a tehdejší Republika československá byla předchůdkyní našeho současného státu. vše, co se tehdy odehrávalo, v kladném i záporném slova smyslu, patří k našim dějinám. příslušníci československého vojenského
6
letectva prošli za pouhých dvacet let, jež jim historie dosti sobecky vymezila, dlouhou cestu a v onom klíčovém okamžiku udělali vše možné (a zčásti i nemožné), aby v očekávaném vojenském konfliktu, při obraně vlasti, obstáli se ctí. Minimálně si tedy zaslouží, abychom o jejich činech věděli. i když nás od těchto událostí dělí téměř osmdesát let, jimi projevené úsilí patří k dědictví našeho národa, našeho státu a našeho vojenství. vojenské letectvo z podzimu 1938 bylo součástí našeho vojska a jeho příslušníci byli jedněmi z těch, kteří již více než dvanáct století střeží a brání naši vlast.
autor encyklopedie se v roce 1988 podílel na rozsáhlém projektu časopisu Letectví a kosmonautika s názvem „vojenská letectva v době mnichovské krize“, kde byla poprvé představena podrobnější organizace, velitelský sbor a výzbroj československého vojenského letectva. nejucelenější informace na dané téma přinesla práce pavla Minaříka a pavla Šrámka, publikovaná časopisecky v roce 2008. Jednalo se však pouze o podrobnou sondu ke konci září 1938, nikoli o rozbor problematiky v celém časovém úseku branné pohotovosti státu na podzim 1938.
1
7
ÚvODní pOZnÁMka
Encyklopedie je tvořena několika druhy hesel, vytvářených se snahou o jednotné množství informací, aby měl čtenář možnost vzájemného srovnání. hesla jsou vzájemně provázána odkazy, přičemž u vojenských jednotek jsou graficky rozlišeny jednotky mírové branné moci a mobilisované jednotky válečné armády. při sestavení encyklopedie autor využil zkušeností, které získal během vytváření Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938, jejímž byl spoluautorem. Biografická hesla uvádějí příjmení, jméno, případný akademický titul, věk dotyčného v roce 1938 a jeho tehdejší vojenskou hodnost. heslo má chronologickou strukturu, uvádí absolvované vysokoškolské studium a vojenské studium s výjimkou krátkodobých kursů, dále válečnou velitelskou zkušenost a mírovou praxi ve vojenském letectvu. podrobně je představena zastávaná funkce v mírové branné moci roku 1938 a funkční zařazení za branné pohotovosti státu na podzim 1938. Místní hesla zahrnují jednotlivé posádky branné moci, ve kterých se nacházely jednotky vojenského letectva a letecké služby, a to jak stálé, tak přechodné z doby branné pohotovosti státu. posádka má přesnou lokaci pomocí tehdejších politických a soudních okresů, je v ní uvedena doba dislokace vojenských jednotek obecně a leteckých jednotek, přítomnost stálého, pomocného či polního letiště s přesnou lokalizací, vybavením a dobou existence. přesně jsou uvedeny dislokované jednotky letectva a letecké služby, a to jak mírové branné moci, tak válečné armády za branné pohotovosti státu. Hesla vojenských jednotek jsou vztažena jak k mírové branné moci a její mobilizaci, tak k válečné armádě za branné pohotovosti státu, přičemž
8
jsou uvedeny všechny jednotky až do úrovně vojskové setniny včetně. Jednotka mírové branné moci má uvedenu dobu vzniku, další údaje – dislokace, podřízenost, struktura, velitelský sbor, případně výzbroj – jsou vztaženy k září 1938. Závěr hesla tvoří způsob začlenění jednotky do mobilizačního plánu. Jednotka válečné armády má uvedeno datum vzniku a přesnou identifikaci podle mobilizačního plánu. Další údaje jsou obdobné jako u mírových jednotek, dislokace a působení velitelského sboru jsou upřesněny na dny. Rozhraní mezi hesly mírové a válečné armády tvoří hesla mobilizačních těles, přesně ukazující způsob proměny jednotek letectva a letecké služby z mírových na válečné. vzhledem k nedochování přímých archivních dokumentů byl autor nucen tyto údaje rekonstruovat na základě existujících zlomků informací a systémových zásad. Hesla výzbroje se v tomto případě omezují na letadla, která se nacházela ve výzbroji vojenského letectva či byla do něho za branné pohotovosti státu zařazena. hesla mají standardizovanou podobu, doplněnou o základní takticko-technická data. každý letoun je představen konstruktérem a výrobcem, základními časovými údaji o vzniku a výrobě a co nejpřesnějším určením jednotek mírové i válečné armády, v nichž byl zařazen. Encyklopedie se snaží o poskytnutí podrobných informací na srovnatelném základě u všech typů hesel. biografická hesla zahrnují všechny vyšší velitele, velitele a zástupce velitelů vojskových těles a prakticky všechny velitele vojskových oddílů. velitelský sbor vojskových setnin nebyl zařazen bez ohledu na některá známá jména, neboť není doposud k dispozici kompletní přehled za celé období branné pohotovosti státu od září do prosince 1938. Místní hesla byla v případě polních letišť omezena na reálnou dislokaci všech jednotek (základní letiště), nejsou tedy zahrnuty případné záměnné a pracovní plochy polních letišť. Dobové dokumenty obsahují občas různé druhy psaní jednotek. autor toto psaní sjednotil podle tehdy platných mobilizačních předpisů, zvláště podle předpisu „přehled branné moci v mobilisaci“ (při popisu dobových reálií autor užívá dobový pravopis), platného od 15. února 1938. ani tento dokument ovšem nezahrnuje všechny jednotky, jež byly za branné pohotovosti státu postaveny. tato skutečnost je u hesel konkrétních jednotek zmíněna. v případě jednotek letecké služby, konkrétně u polních leteckých dílen, došlo na počátku října 1938 k určitým změnám v číslování, které se autorovi nepo-
9
dařilo v úplnosti rozkrýt. proto jednotkám ponechal původní čísla, daná mobilizačním plánem, s vědomím určité odlišnosti reálného stavu. Ministerstvo národní obrany, pod které československé letectvo spadalo, je v textu uváděno ve zkráceném tvaru jen jako „ministerstvo“. podobně vojenský technický a letecký ústav je uváděn jen jako „technický ústav“. přes veškerou snahu se autorovi v archivních i soukromých dokumentech nepodařilo dohledat všechna potřebná data v úplnosti. Chybí značná část krycích jmen jednotek, přesné a úplné rozdělení letecké výzbroje v jednotkách, část velitelského sboru. nelze vyloučit ani nepřesnost některých dat v řádu dnů, neboť archivní dokumentace není úplná a zvláště u dat demobilizace muselo být v několika případech užito analogie. všechny tyto jevy představují výzvu k dalšímu podrobnému zkoumání dané problematiky, a to s využitím regionálních archivních zdrojů a vzpomínek pamětníků, nacházejících se tehdy mimo vojenské struktury. Lze doufat, že předkládaná publikace poskytuje k takovému zkoumání solidní základ.
10
abECEDní sEZnaM hEsEL
a a, označení příslušnosti letounu k vojskové setnině letectva Označení příslušnosti bylo v československém vojenském letectvu zavedeno nově v říjnu 1929. bylo užíváno spolu s plukovním znakem a pořadovým číslem stroje na všech letadlech početního stavu dané vojskové setniny. Malovalo se na oba boky trupu letadla, přičemž na podkladu v barvě khaki nebo hnědé bylo písmeno bílé, zatímco na podkladu šedém nebo stříbrném bylo písmeno
Označení letecké setniny, v tomto případě Letky 40 ze stavu Leteckého pluku 4 (VÚA Praha)
11
Zvědný letoun Aero A 100 ze stavu Letky 71 (VÚA Praha)
modré. na konci srpna 1938 bylo písmeno využíváno letouny Letky 1 (spolu se znakem Leteckého pluku 1), Letky 5 (spolu se znakem Leteckého pluku 2), Letky 9 (spolu se znakem Leteckého pluku 3) a Letky 40 (spolu se znakem Leteckého plu ku 4, k tomu jako doplněk vrtulový kužel v barvě žluté). počátkem září 1938 měly být všechny vnější identifikační prvky na letounech již smazány, příkaz však byl proveden jen u plukovních znaků, zatímco písmena a čísla zůstala u většiny letounů za branné pohotovosti státu na podzim 1938 zachována. Dané písmeno tehdy užívaly letouny Polní letky 1, Polní letky 5, Polní letky 9 a Polní letky 40. Adam 10, krycí jméno krycí jméno bylo ve dnech 24. září až 2. října 1938 přiděleno Letecké skupině štábu XV. hraničního pásma. Aero A 100, zvědný letoun Letoun konstrukce ing. antonína husníka, vyráběný firmou aero, továrna letadel, dr. kabeš, praha-vysočany. Dvoumístný a jednomotorový vzpěrový dvouplošník smíšené konstrukce s pevným podvozkem záďového typu. kovová kostra trupu byla potažena plátnem, pouze v motorovém prostoru kryta elektronovými plechy, dřevěná kostra křídel byla potažena plátnem. prototyp
12
letounu vznikl na podzim 1932 a byl zalétán v březnu 1933. po úspěšných vojskových zkouškách bylo v letech 1933–1935 ve dvou sériích vyrobeno celkem 44 strojů, přičemž na podzim 1936 byly všechny letouny změněny na zvědnou verzi s fotografickým vybavením. v září 1938 se ve službě nacházelo 38 letounů ve výzbroji většiny zvědných letek. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byly letouny zařazeny do výzbroje Polní letky 61, Polní letky 63, Polní letky 64, Polní letky 66 a Bojového střediska pozorovatelů, zařazení do jednotek cvičných perutí nelze v současné době specifikovat. takticko-technická data: délka – 12,75 m, rozpětí – 14,70 m, výška – 3,60 m, nosná plocha – 44,30 m², hmotnost prázdná – 2 040 kg, hmotnost vzletová – 3 192 kg, motor – 1x avia vr-36, dvojřadý a kapalinou chlazený dvanáctiválec o objemu 36 050 cm³ a výkonu 544 kW (740 k) při 2 000 otáčkách za minutu, maximální rychlost – 260 km/hod, dostup – 6 500 m, dolet – 880 km, výzbroj – 4x letecký kulomet vz. 30 ráže 7,92 mm (1 160 nábojů), 600 kg bomb nebo fotokomora a-ii-30 či a-iii-30 Aero A 211, cvičný letoun Letoun konstrukce ing. antonína husníka, modifikace původního cvičného letounu aero a 11, vyráběná firmou aero, továrna letadel, dr. kabeš, praha-vysočany. Dvoumístný a jednomotorový vzpěrový dvouplošník smíšené konstrukce s pevným podvozkem záďového typu. kovová kostra trupu a dřevěná kostra křídel byly potaženy plátnem. prototyp letounu vznikl na jaře 1928, k jeho zalétání došlo v březnu 1930 a po úspěšných vojskových zkouškách byla v letech 1930–1933 vyrobena série 25 strojů. v září 1938 se ve službě nacházelo více jak 10 letounů ve výzbroji Cvičné letky leteckého pluku 1, Cvičné letky leteckého pluku 2 a Cvičné letky leteckého pluku 3. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byly letouny zařazeny do výzbroje jednotek některých cvičných perutí. takticko-technická data: délka – 8,60 m, rozpětí – 12,80 m, výška – 3,90 m, nosná plocha – 36,50 m², hmotnost prázdná – 880 kg, hmotnost vzletová – 1 389 kg, motor – 1x Walter Castor, hvězdicový a vzduchem chlazený sedmiválec o objemu 17 100 cm³ a výkonu 176 kW (240 k) při 1 950 otáčkách za minutu, maximální rychlost – 195 km/hod, dostup – 6 500 m, dolet – 750 km, bez výzbroje
13
Cvičný letoun Aero A 211 (VÚA Praha)
Aero A 230, cvičný letoun Letoun konstrukce ing. antonína husníka, motorová modifikace původního lehkého bombardovacího letounu aero a 30, vyráběná firmou aero, továrna letadel, dr. kabeš, praha-vysočany. Dvoumístný a jednomotorový vzpěrový dvouplošník smíšené konstrukce s pevným podvozkem záďového typu. kovová kostra trupu byla v motorové části kryta hliníkovými plechy
Cvičný letoun Aero A 230 (VÚA Praha)
14
a na zbytku potažena plátnem, dřevěná kostra křídel byla potažena plátnem. prototyp letounu vznikl na podzim 1929, k jeho zalétání došlo v prosinci 1929 a v letech 1930 a 1931 byla vyrobena série 25 strojů, přičemž hlavním důvodem bylo udržení zaměstnanosti ve firmě. v září 1938 se ve službě nacházelo asi 15 letounů, jejichž zařazení v jednotlivých cvičných letkách leteckých pluků nelze specifikovat. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byly letouny zařazeny do výzbroje jednotek některých cvičných perutí, a do výzbroje jednotek Bojového střediska bombardovacího a Bojového střediska pozorovatelů. takticko-technická data: délka – 10,00 m, rozpětí – 15,30 m, výška – 3,90 m, nosná plocha – 51,40 m², hmotnost prázdná – 1 490 kg, hmotnost vzletová – 2 375 kg, motor – 1x Lorraine Dietrich 12Cc, třířadý a kapalinou chlazený dvanáctiválec o objemu 24 430 cm³ a výkonu 404 kW (550 k) při 2 050 otáčkách za minutu, maximální rychlost – 198 km/hod, dostup – 5 800 m, dolet – 1 000 km, výzbroj – 2x 7.92mm letecký kulomet vz. 28 (celkem 600 nábojů), 2x 7.92mm letecký kulomet vz. 30 (celkem 500 nábojů), až 800 kg bomb nebo fotokomora a-ii-30 Aero A 330, cvičný letoun Letoun konstrukce ing. antonína husníka, motorová modifikace původních lehkých bombardovacích letounů aero a 30 a aero ab 30, vyráběná firmou aero, továrna letadel, dr. kabeš, praha-vysočany. Dvoumístný a jednomotorový vzpěrový dvouplošník smíšené konstrukce s pevným podvozkem záďového typu. kovová kostra trupu byla v motorové části kryta hliníkovými plechy a na zbytku potažena plátnem, dřevěná kostra křídel byla potažena plátnem. prototyp původního letounu vznikl na jaře 1926, k jeho zalétání došlo v červenci 1926, ale vojskové zkoušky se protáhly až do jara 1927. v roce 1927 bylo vyrobeno pouhých pět strojů aero a 30 a 12 strojů aero ab 30. v roce 1935 byly do všech 17 strojů namontovány nové motory a letoun byl přeznačen. v září 1938 se ve službě nacházelo asi 15 letounů, jejichž zařazení ve školních letkách Leteckého učiliště a v jednotlivých cvičných letkách leteckých pluků nelze specifikovat. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byly letouny zařazeny do výzbroje jednotek některých cvičných perutí, část z nich se nacházela ve výzbroji školních letek.
15
