ENCYKLOPEDIE NA Í P ÍRODY

ENCYKLOPEDIE NA·Í P¤ÍRODY

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS170632

E N C Y K L O P E D I E

N A Š Í

P Ř Í R O D Y

FAUNA Milo‰ Andûra

Na kl a d ate l s t v í L i b r i P ra ha 2 0 03



NA

NùKOLIKASVAZKOV¯ PROJEKT

POSKYTLA

NADACE âESKÉHO


LITERÁRNÍHO FONDU NADAâNÍ P¤ÍSPùVEK VE V¯·I

15 000,- Kâ.

© Milo‰ Andûra, 2003 Illustrations © Knihovna Akademie vûd âR, archiv autora, 2003 Odborní recenzenti: Doc. RNDr. Vladimír Hanák, CSc., RNDr. Ivo Novák, CSc. © Libri, 2003 ISBN 80-7277-162-0



Obsah

Úvod .......................................................................................................................................... 7 Zvífiena âeské republiky ........................................................................................................ 7 Jak pouÏívat tuto knihu ........................................................................................................ 8 Seznam obrázkÛ v barevn˘ch tabulích .................................................................................... 10 Abecední pfiehled ÏivoãichÛ âeské republiky .......................................................................... 11 Pfiehled systematického zafiazení ÏivoãichÛ âR (do fiádÛ) ...................................................... 339 Slovníãek odborn˘ch termínÛ ................................................................................................ 341 Rejstfiík vûdeck˘ch názvÛ ...................................................................................................... 344 Bibliografie ............................................................................................................................ 361




Úvod

Na kniÏním trhu najdeme poãetnou a rÛznorodou nabídku knih o na‰í pfiírodû. Nûkteré se snaÏí ãtenáfie zaujmout poutav˘mi fotografiemi, jiné zajímav˘m textem a mnohé mají podobu atlasÛ ãi pfiíruãek; odborné publikace nabízejí nejnovûj‰í poznatky bádání v rÛzn˘ch oborech. Je evidentní, Ïe právû ÏivoãichÛm je v tomto smûru vûnována nejvût‰í pozornost, a tak by se mohlo zdát, Ïe v‰e potfiebné má zájemce o na‰i zvífienu k dispozici. Ve skuteãnosti tomu tak zcela není. PfievaÏují pfiedev‰ím knihy zamûfiené na nejpopulárnûj‰í skupiny zvífiat – savce, ptáky, ryby, mot˘ly ãi brouky, a ucelenûj‰í pfiehledy fauny zase neb˘vají pfiíli‰ obsaÏné. KdyÏ pfiírodovûdecky ménû zasvûcen˘ ãtenáfi zaslechne nûco o slunilce pokojové ãi prÛsvitce vzná‰ivé, musí se „prokousat“ hromadami knih, aby zjistil, bude-li mít dostatek vytrvalosti, Ïe první je moucha a druhá drobn˘ kor˘‰ perlooãka. Právû proto pfiicházíme s touto encyklopedií, která se oproti ostatním li‰í v jednom podstatném – zástupci na‰í fauny ze v‰ech skupin bezobratl˘ch i obratlovcÛ jsou v ní uvedeni v abecedním pofiadí podle ãesk˘ch názvÛ. U obratlovcÛ jde o v˘ãet úpln˘, ale u bezobratl˘ch jsme museli pfiistoupit k urãitému v˘bûru, a to jak kvÛli rozsahu (zejména u známûj‰ích skupin hmyzu), tak i proto, Ïe jen malé procento druhÛ má ãeská jména. Nicménû i pfies toto omezení jde o nejpodrobnûj‰í v˘ãet na‰í fauny, kter˘ se za posledních nûkolik desetiletí dostává ãeskému ãtenáfii do rukou, a to vãetnû aktualizovan˘ch poznatkÛ o roz‰ífiení a poãetnosti, které mnohdy doznaly podstatn˘ch zmûn. Pfiínosem snad bude i lep‰í orientace v ãeském názvosloví – pro fiadu druhÛ se totiÏ bûhem doby „nakupilo“ i nûkolik ãesk˘ch jmen a jejich nejednotné pouÏívání nûkdy pÛsobí nemalé problémy. Kromû základního pfiehledu na‰í zvífieny se v encyklopedii odráÏejí i nové zmûny v systematickém zafiazení rÛzn˘ch skupin ÏivoãichÛ. Zejména u bezobratl˘ch v‰ak není tento proces zdaleka ukonãen, a tak jsme se v nûkter˘ch pfiípadech podrÏeli star‰ího, tradiãního dûlení, protoÏe nov˘ systém je nestál˘ a neuzavfien˘. Urãité problémy jsme ostatnû mûli i s tím, které Ïivoãichy do encyklopedie zafiadit. Nûkdej‰í klasické dûlení Ïiv˘ch organismÛ na rostliny a Ïivoãichy uÏ dávno neplatí a biologové je dnes rozdûlují do nûkolika fií‰í, jejichÏ poãet rovnûÏ není uzavfien˘. Obvykle se v‰ak rozli‰ují na bakterie, archebakterie, houby, rostliny, praprvoky, prvoky a Ïivoãichy. Jin˘mi slovy – jednobunûãní prvoci a praprvoci uÏ v dne‰ním slova smyslu Ïivoãichy nejsou. Pfiesto jsme povaÏovali za úãelné je alespoÀ ve struãnûj‰í formû do encyklopedie zafiadit, aby byla informace o na‰í zvífienû co nejúplnûj‰í.

Zvífiena âeské republiky Pfiíroda âeské republiky je velmi rozmanitá. Rozlohou sice patfiíme v rámci Evropy k nejmen‰ím územím, ale v bilanci poãtu druhÛ a rostlin pfiedãíme i nûkteré mnohem vût‰í státy. Zoologové u nás zatím napoãítali okolo 40 000 druhÛ (odhady se pohybují mezi 40 000–45 000 druhy)

mnohobunûãn˘ch ÏivoãichÛ, dal‰ích nûkolik tisíc pfiipadá na jednobunûãné prvoky a praprvoky. DÛleÏité je v‰ak slÛvko „zatím“, neboÈ skuteãn˘ poãet mÛÏe b˘t mnohem vy‰‰í. JestliÏe je u obratlovcÛ asi 600 zji‰tûn˘ch druhÛ víceménû koneãn˘m v˘ãtem, u bezobratl˘ch to zdaleka neplatí, neboÈ stupeÀ poznání nûkter˘ch skupin hmyzu, roztoãÛ i jin˘ch ãlenovcÛ je velmi neúpln˘. Uveìme si namátkov˘ pfiíklad – u pakomárÛ se dosud uvádí asi 190 zji‰tûn˘ch druhÛ, ale reáln˘ odhad odborníkÛ je aÏ ãtyfinásobn˘. Navíc nové metody v˘zkumu zvy‰ují druhovou rozmanitost i tím, Ïe podle velice detailních znakÛ na bunûãné a nitrobunûãné úrovni, napfiíklad podle poãtu chromozomÛ, rozdûlují nûkdej‰í „dobré“ druhy na více druhÛ, které sice laik od sebe zpravidla nerozli‰í, ale z hlediska platn˘ch principÛ zoologické klasifikace „mají tyto druhy pln˘ nárok“ na to b˘t samostatn˘mi druhy. Na souãasné podobû na‰í fauny (a samozfiejmû i flóry) se pfiíznivû odráÏejí pfiedev‰ím dvû hlavní skuteãnosti. Za prvé je to „v˘hodná“ poloha uprostfied kontinentu, která umoÏÀuje, aby se na na‰em území setkávaly lesní druhy ze západu kontinentu se stepními prvky z v˘chodní a jihov˘chodní Evropy stejnû jako chladnomilní obyvatelé severu s teplomiln˘mi druhy z jihu. MoÏnost jejich vzájemného, mozaikovitého souÏití v rámci relativnû malého území pak umocÀuje velká ãlenitost reliéfu a rozmanitost krajiny. U nás najdeme teplé níÏiny a pahorkatiny i chladná pohofií, rozsáhlé lesy i bezlesá území, potoky i velké fieky, jezera i rybníky. Nechybûjí ani rozlohou malá, ale neobyãejnû v˘znamná stanovi‰tû, jako jsou stfiedoevropské pralesy, ra‰elini‰tû, písãité duny, stepi a lesostepi, krasová území se skálami a jeskynûmi ãi ledovcová jezera. Pfiedstavují ostrÛvkovité ukázky na‰í pÛvodní pfiírody a v pfievaÏující kulturní krajinû s poli, loukami, mezemi, remízky i nepfiíli‰ pohostinn˘m prostfiedím mûst vytváfiejí relativnû pestrou nabídku Ïivotního prostoru pro rozmanitá spoleãenstva ÏivoãichÛ. Jedinû velehory a mofie nám chybûjí. Chceme-li v‰ak dát úplnou odpovûì na otázku, co ovlivÀuje podobu na‰í dne‰ní zvífieny, nevystaãíme jen s pohledem do souãasnosti. Pro utváfiení pfiírody konkrétního území – to platí pro celou planetu – mají vedle zemûpisné polohy a s ní souvisejícího klimatu, geologick˘ch podmínek i ãlenitosti reliéfu území (od níÏin do hor ub˘vá rozmanitost ekosystémÛ stejnû jako smûrem od rovníku k pólÛm) znaãn˘ v˘znam i více ãi ménû vzdálené události v historii Zemû – pohyby a izolace kontinentÛ, horotvorné procesy, vznik a zánik mofií apod. Na souãasné podobû pfiírody se projevují víc, neÏ si vût‰ina lidí moÏná dokáÏe pfiedstavit. Nejinak je tomu i s pfiírodními pomûry na území âeské republiky, a tak se ani v na‰em pfiípadû neobejdeme bez krátkého pohledu zpût. Je‰tû relativnû nedávno, na konci tfietihor pfied 10 miliony lety, u nás panovalo teplé podnebí se subtropick˘mi pralesy, vût‰ina Moravy leÏela na dnû tehdej‰ího Karpatského mofie a také v jiÏních a západních âechách se rozlévala gigantická jezera. Nic ze souãasné zvífieny tuto dobu nepfiipomíná. Zásadní klimatick˘ zlom nastal aÏ od

7



poãátku ãtvrtohor bûhem posledních dvou milionÛ let. V té dobû do‰lo na celé zemûkouli k v˘raznému kolísání podnebí, doprovázenému stfiídáním chladn˘ch období neboli ledov˘ch dob (glaciálÛ) s teplej‰ími dobami meziledov˘mi (interglaciály). Na rozdíl od ãasto vÏité, ale nesprávné pfiedstavy ne‰lo tedy o trvalé dlouhodobé ochlazení. Zatímco v interglaciálech se ve stfiední Evropû podobaly teplotní a sráÏkové pomûry zhruba souãasnosti, bûhem glaciálÛ klesala prÛmûrná teplota vzduchu asi o 10 °C. Od konce tfietihor probûhlo nejménû 12–15 takov˘ch v˘kyvÛ, nejv˘raznûj‰í glaciály byly ãtyfii. V období nejvût‰ího zalednûní zhruba pfied 600–250 tisíci lety sahal mohutn˘ skandinávsk˘ ledovec aÏ k úpatí na‰ich severních pohraniãních hor a do Slezska, místní ledovce se tvofiily v Krkono‰ích a na ·umavû. Na souãasné pfiírodní pomûry mûlo rozhodující vliv poslední zalednûní s hlavním nárazem chladu zhruba pfied 16 000 lety, které zcela odeznûlo „teprve“ pfied 11 000–9 000 lety. V souãasné dobû tedy Ïijeme ve fázi poledového období zvaného holocén (pfiedchozí období ãtvrtohor se stfiídáním ledov˘ch dob se naz˘vá pleistocén). Se stfiídáním ledov˘ch a meziledov˘ch dob se samozfiejmû mûnila i pfiíroda. V chladn˘ch periodách mívala ráz dne‰ní tundry, pfii relativním oteplení s krátk˘mi, such˘mi léty a drsn˘mi zimami nastaly pfiíznivûj‰í podmínky pro rozvoj stepních ekosystémÛ. Pfiíchod klimatick˘ch zmûn – aÈ jiÏ ochlazení nebo oteplení – ov‰em nutnû neznamenal úplné stûhování (vymizení) pfiíslu‰né fauny a flóry. Jednotlivé druhy mohly pfieÏívat v klimaticky pfiíhodn˘ch územích (oblastech, lokalitách) zvan˘ch refugia; chladnomilné druhy pfii oteplení ustupovaly do hor, pro teplomilnûj‰í druhy byly takov˘mi útoãi‰ti tfieba slunné, k jihu odvrácené stránû a skály. Takové zástupce fauny a flóry, ktefií dokázali nûjak˘m zpÛsobem pfieÏít z klimaticky odli‰n˘ch období naz˘váme relikty. V dne‰ní poledové etapû klimatického cyklu se setkáváme zejména s tzv. glaciálními relikty, tedy se zástupci chladnomilné zvífieny (resp. i kvûteny) z posledního zalednûní. V na‰ich horách (i jinde na pfiíhodn˘ch chladn˘ch a vlhk˘ch stanovi‰tích) jich najdeme víc neÏ dost – napfi. my‰ivku horskou, slavíka modráãka, kulíka hnûdého, datlíka tfiíprstého, kosa kolohfiivce, ÏluÈáska borÛvkového, plo‰tûnku horskou, vrkoãe horského, ‰ídlo horské, znakoplavku horskou ãi perleÈovce mokfiadního. TûÏi‰tû jejich souãasného roz‰ífiení leÏí na severu v tundfie a v tajze, jiÏnûji se vyskytují ostrÛvkovitû v horsk˘ch polohách (boreoalpínské druhy), ve vrchovinách a v podhÛfií, pfiípadnû na ra‰elini‰tích, v chladn˘ch údolích apod. (boreomontánní druhy). ¤adu teplomiln˘ch reliktÛ najdeme zejména mezi mûkk˘‰i (napfi. drobniãka jiÏní). Obecnû fieãeno, na v˘razné ochlazení bûhem cel˘ch ãtvrtohor nejvíce doplatila málo pohyblivá pÛdní fauna. Teplomilné druhy pozemních ÏivoãichÛ (zejména obratlovcÛ a létajících ãlenovcÛ) totiÏ mohly s pozdûj‰í zmûnou pomûrÛ alespoÀ ãásteãnû znovu osídlit po zemi, vzduchem i vodami opu‰tûná území (aktivnû i pasivnû), ale rychlej‰í stûhování u ãervÛ, ÏíÏal a podobn˘ch tvorÛ si lze jen stûÏí pfiedstavit. Ani poslední poledové období (holocén) nezÛstalo u‰etfieno klimatick˘ch zmûn (zejména v mnoÏství sráÏek), i kdyÏ v˘kyvy nebyly (nejsou) tak v˘razné jako pfii stfiídání glaciálÛ a interglaciálÛ. V jednotliv˘ch fázích, rozli‰ovan˘ch jako preboreál, boreál, atlantik, epiatlantik, subboreál, subatlantik a subrecent, se mûnilo sloÏení vegetaãního krytu (velice zjednodu‰enû fieãeno od borov˘ch lesÛ a smí‰en˘ch doubrav po buãiny a jedlobuãiny) a s ním i zvífie-

ny, ale spí‰ v relativním zastoupení jednotliv˘ch druhÛ ãi skupin neÏ v zásadní zmûnû druhového spektra. Velmi v˘znamn˘mi úseky holocénu z hlediska dal‰ího v˘voje pfiírodních pomûrÛ ve stfiední Evropû byly atlantik (zhruba pfied 7 750–4 500 lety) a subboreál (pfied 4 500 aÏ 2 200 lety), kdy do stfiední Evropy zaãal z jihov˘chodu pronikat ãlovûk. Od té doby jeho vliv na pfiírodu neustále stoupá a není zdaleka nadnesené tvrdit, Ïe zmûny, které má ãlovûk doposud na svûdomí, pfiedãí v‰e, co na‰e pfiíroda prodûlala bûhem pfiedchozích období holocénu. Lidé nejprve naru‰ili celistvost lesních porostÛ a tím pfiispûli k roz‰ífiení stepních druhÛ v mnohem vût‰í mífie, neÏ jim pÛvodní krajina nabízela (hrabo‰ polní, kfieãek polní, koroptev polní aj.). OdlesÀováním zároveÀ pfiipravili o Ïivotní prostfiedí velké druhy kopytníkÛ – pratura, zubra a losa – a ve spojení s lovem je pomûrnû záhy vyhubili (bûhem 1. tisíciletí n. l.). Naopak uÏ bûhem raného stfiedovûku se na na‰e území dostávaly nepÛvodní druhy zvífiat z jin˘ch konãin svûta. Zatímco krysa obecná a my‰ domácí (pozdûji i potkan) osídlily na‰e území samovolnû v dÛsledku rozvíjejícího se obchodního ruchu, jiné druhy byly dováÏeny jako lovná zvûfi (danûk evropsk˘, baÏant obecn˘). Doslova záplava nov˘ch druhÛ se na na‰em území objevila bûhem 19.–20. století. Nûkteré druhy byly rovnûÏ vysazeny (lov, koÏe‰ina, zábava – muflon, sika) nebo zdivoãely po úniku ze zajetí (norek americk˘, paovce hfiivnatá), jiné se k nám dostaly jako ‰kÛdci kulturních plodin ãi byly nevûdomû zavleãeny (zvlá‰tû hmyz). Extrémním pfiíkladem je na‰e rybí fauna, tvofiená z jedné tfietiny cizími, nepÛvodními druhy. Pfies zmûny, které má ãlovûk v na‰í pfiírodû na svûdomí, si i souãasná zvífiena uchovává urãit˘ ráz. Ten vypl˘vá ze zoogeografické sounáleÏitosti na‰eho území s palearktickou oblastí a její eurosibifiskou podoblastí. Tato oblast zahrnuje kromû Evropy podstatnou ãást Asie (na sever od Himálaje) a severní Afriku po Saharu. Velká ãást na‰eho území spadá do zóny (ãi provincie) listnat˘ch lesÛ, nejjiÏnûj‰í oblasti Moravy fiadíme do zóny stepí a vy‰‰í hraniãní horstva do zóny stfiedoevropsk˘ch pohofií. Jin˘mi slovy a zjednodu‰enû fieãeno, kdyby na‰e území zÛstalo netknuté rukou ãlovûka, z pfieváÏné ãásti by ho pokr˘valy listnaté a smí‰ené lesy, v men‰í mífie stepi a lesostepi (jiÏní Morava) a horské ekosystémy (pfiirozené smrãiny, subalpínské louky apod.), doplnûné mozaikou plo‰nû ménû rozsáhl˘ch stanovi‰È, jako jsou louky, bfiehové porosty kolem vodních tokÛ, skalní v˘chozy apod. Podle hrubého odhadu patfií asi 70 % druhÛ na‰ich ÏivoãichÛ k lesní faunû, asi 20 % druhÛ má stepní pÛvod a zbytek tvofií druhy vyslovenû horské ãi nepÛvodní. Je to v‰ak velmi pfiibliÏná bilance, která se v jednotliv˘ch skupinách mÛÏe více ãi ménû li‰it. Pfievaha lesních druhÛ je ov‰em jednoznaãná. ¤adu z nich dnes vidíme kolem sebe i na zahradách, ve vesnicích a ve mûstech, a pfiitom si ani neuvûdomujeme, Ïe jejich pÛvodním domovem je les – jeÏek evropsk˘, veverka obecná, pûnkava obecná, sojka obecná, kos ãern˘ ãi s˘kora koÀadra, to jsou nejnázornûj‰í pfiíklady. Tak jako nové druhy zásluhou ãlovûka pfiib˘valy a pfiib˘vají, jiné zase vymizely a mizejí. Zatímco zpoãátku to bylo hlavnû dÛsledkem nadmûrného a nekontrolovaného lovu, bûhem 20. století, a zejména jeho druhé poloviny, vystoupila do popfiedí devastace krajiny a pfiírodních stanovi‰È, která buì zcela vymizela, nebo se natolik pfiemûnila, Ïe se stala pro mnoho druhÛ neobyvateln˘mi. Nejprve jsme ze smí‰en˘ch lesÛ udûlali sterilní smrkové monokultury a z ãeské krajiny, tvofiené pestrou mozaikou luk,

8



polí, mezí, remízkÛ, potokÛ a rybníkÛ, odstranili vût‰inu tzv. rozpt˘lené zelenû. Potom pfii‰ly na fiadu potoky a fiíãky, které jsme sevfieli do vydláÏdûn˘ch koryt. Nemalou ãást území zabrala narÛstající velkomûsta a neregulovaná tûÏba surovin. Aby toho nebylo dost, v‰e jsme je‰tû zasypali tunami hnojiv, pesticidÛ, emisemi a zavlaÏili kysel˘mi de‰ti. ZároveÀ s tím pfiib˘valy poloÏky na seznamu ohroÏen˘ch, mizejících a nezvûstn˘ch druhÛ ÏivoãichÛ i rostlin. Snad jeden pfiíklad za v‰echny – v 80. letech 20. století, kdy devastace na‰í pfiírody zfiejmû vrcholila, hovofiily seriózní odhady aÏ o 80% úbytku mot˘lÛ. Na‰tûstí se doba zmûnila a pfies pfietrvávající závaÏné problémy ve vztahu k pfiírodnímu prostfiedí lze pozorovat urãité zlep‰ení. Zfiejmû jsme svûdky neobvyklého experimentu, umoÏÀujícího sledovat, jak se zmûna spoleãensk˘ch pomûrÛ projevuje na stavu a v˘voji pfiírody. UÏ zase se z na‰ich polí oz˘vají kfiepelky, v fiekách teãe ãist‰í voda a v lesích rostou pravé hfiiby. Nesmí nás to v‰ak naplnit uspokojením, Ïe je v‰e v pofiádku, berme to pouze jako signál a povzbuzení, Ïe alespoÀ ãásteãná náprava je moÏná a Ïe stojí za to o ni bojovat a ze v‰ech sil usilovat. P¤IBLIÎN¯ POâET DRUHÒ ÎIVOâICHÒ FAUNY âR Kmen Druhy Houbovci 11 Îahavci 7 Rybomorky ? Plo‰tûnci 1 500 Pásnice 1 Vífiníci 550 Bfiichobrvky 30 Hlístice 5 000 Strunovci 15 Vrtej‰i 30 Mechovnatci 1 KrouÏkovci 250 Mûkk˘‰i 240 Mechovky 10 Îelvu‰ky 110 âlenovci pfies 34 000 Strunatci 600 Celkem pfies 42 300

Jak pouÏívat tuto knihu Encyklopedie je zaloÏena na principu abecedního uspofiádání jednotliv˘ch hesel podle ãeského názvu. Základní hesla pfiitom pfiedstavují Ïivoãi‰né druhy, doplÀková hesla popisují nadfiazené systematické jednotky v linii ãeleì– –fiád–tfiída–kmen–fií‰e, ale tato hlavní linie se mÛÏe li‰it podle zvyklostí u jednotliv˘ch skupin ÏivoãichÛ (napfiíklad jsou zafiazeny nadtfiídy ãi dal‰í mezikategorie, jiné zase chybûjí). KvÛli úspofie místa je pfiitom vyuÏíván nadfiazen˘ systém informací, tzn. Ïe obecnû platn˘ údaj tfieba pro zástupce jedné ãeledi (napfi. poãet vajec ve snÛ‰ce, zpÛsob péãe o potomstvo, poãet konãetin, tvar kfiídel) se uÏ u jednotliv˘ch druhÛ neopakuje. Stejnû tak znaky spoleãné pro

kmen, tfiídu i fiád nejsou – snad aÏ na mimofiádnû v˘znamné v˘jimky – opakovány v textu niÏ‰ích kategorií. Jin˘mi slovy fieãeno, pokud ãtenáfie zajímá úplná informace o konkrétním druhu, získá ji postupnû z jednotliv˘ch hesel, která na sebe odkazy navazují. Jedinou v˘jimkou jsou nûkteré ãeledi a fiády málo znám˘ch ãi dÛleÏit˘ch bezobratl˘ch ÏivoãichÛ, které nemají ãeská jména. V takov˘ch pfiípadech jsou uvedeny vûdecké, latinské názvy a pfiípadn˘ zájemce o podrobnûj‰í údaje si musí vzít na pomoc odbornou literaturu, jejíÏ hlavní v˘ãet je uveden na konci encyklopedie. KaÏdé heslo jednotlivého druhu zaãíná záhlavím, v kterém je uveden jeho pouÏívan˘ ãesk˘ název, latinské pojmenování (vãetnû nejãastûj‰ích synonym), zafiazení do fiádu a ãeledi a nejdÛleÏitûj‰í tûlesné rozmûry (rÛzné u jednotliv˘ch skupin ÏivoãichÛ). V dal‰ím popisu jsou uvedeny hlavní znaky vãetnû zbarvení (zpravidla se t˘kají dospûl˘ch jedincÛ, u mláìat jen tam, kde je to dÛleÏité ãi pozoruhodné), souãasn˘ v˘skyt u nás a nejdÛleÏitûj‰í údaje o zpÛsobu Ïivota (stanovi‰tû, potrava, poãet mláìat, pfiípadnû v˘vojov˘ cyklus apod.). Na závûr jsou pfiípadnû zaznamenány jiné, dnes uÏ nepouÏívané ãeské názvy druhu. Nakonec jsou pfiíslu‰n˘mi zkratkami oznaãeny zvlá‰tû chránûné a ohroÏené druhy, u lovn˘ch druhÛ zvûfie je zaznamenána i povolená doba lovu. Hesla pro vy‰‰í jednotky, neÏ je druh, hlaviãku nemají. Vyhledání druhÛ ãi skupin ÏivoãichÛ podle latinsk˘ch názvÛ umoÏÀuje rejstfiík vûdeck˘ch názvÛ.

PouÏité zkratky: Rozmûry CD – celková délka, DK – délka kfiídla (u mot˘lÛ pfiedního páru), DKr - délka krun˘fie, DO - délka ocasu, DS – délka schránky, DZo – délka zobáku, DT - délka tûla, H – hmotnost, RK – rozpûtí kfiídel, ·S – ‰ífika schránky, TS – tlou‰Èka (síla) schránky, VS – v˘‰ka schránky OhroÏené a zvlá‰tû chránûné druhy ÏivoãichÛ, druhy lovné zvûfie Hdz – hájen˘ druh zvûfie, Ldz – lovn˘ druh zvûfie (vyhlá‰ka MZ âR ã. 245/2002 Sb. a ã. 480/2002); v závorce je uvedena stanovená doba lovu; Kod – kriticky ohroÏen˘ druh, Od – ohroÏen˘ druh, Sod – silnû ohroÏen˘ druh (ãervené seznamy ãi jejich návrhy pro jednotlivé skupiny ÏivoãichÛ); EIA – druh sledovan˘ pfii posuzování vlivÛ na Ïivotní prostfiedí (zákon ã. 100/2001 Sb. – pfiíloha ã. 8); Ch§1 – zvlá‰tû chránûn˘ druh, kriticky ohroÏen˘, Ch§2 – zvlá‰tû chránûn˘ druh, silnû ohroÏen˘ a Ch§3 – zvlá‰tû chránûn˘ druh, ohroÏen˘ (vyhlá‰ka MÎP âR ã. 395/1992 Sb. – pfiíloha ã. III); NAT – NATURA 2000 (druhy ÏivoãichÛ uvedené v pfiíloze II smûrnice ã. 92-43-EEC) Ostatní ➚ u názvu druhu ãi skupiny odkazuje na existující heslo ? – údaj je nejist˘ nebo není k dispozici

9


Seznam obrázkÛ na barevn˘ch tabulích (Obrázky jsou na nich sefiazeny abecednû.) Amur bíl˘ Baboãka bílé c Baboãka kopfiivová Baboãka kopfiivová – housenka Baboãka paví oko Baboãka síÈkovaná Batolec ãerven˘ Bejlomorka buková – hálky Bekynû mni‰ka Bekynû velkohlavá Bûlásek fiefiichov˘ Bûlopásek topolov˘ Bûlozubka ‰edá BûÏník kopretinov˘ BlatÀák tmav˘ Blatnice skvrnitá Blatnice skvrnitá – larva Blecha domácí Bobr evropsk˘ Bobr evropsk˘ – ohlodan˘ kmen Bodalka stájová Bolen drav˘ Bukáãek mal˘ Bzunka jeãná Candát obecn˘ âáp bíl˘ âáp ãern˘ âervenka obecná âervotoã spíÏní âervotoã umrlãí âolek horsk˘ âolek obecn˘ âolek velk˘ Datel ãern˘ Datlík tfiíprst˘ Drop velk˘ Drsek vût‰í DrvopleÀ obecn˘ – housenka Dudek chocholat˘ Hlem˘Ïì zahradní Hnûdásek jitrocelov˘ Hohol severní Hrabo‰ polní Hranostaj Hrobafiík mal˘ Hrouzek obecn˘ Hfiebenule borová Husa velká Chroust obecn˘ – dospûlec Chroust obecn˘ – larva (ponrava) Jantarka obecná Jelec proutník Jelen lesní Jeseter mal˘ Je‰tûrka obecná Je‰tûrka zední Je‰tûrka Ïivorodá JeÏdík obecn˘

JeÏek v˘chodní JeÏek západní Kachna divoká Kalous u‰at˘ Kapr obecn˘ Klikoroh borov˘ Klí‰tû obecné Kobylka hnûdá Kobylka zelená – nymfa Koãka divoká Kolãava Koliha velká Kolju‰ka tfiíostná Komár pisklav˘ Kormorán velk˘ Koroptev polní KoÏojed obecn˘ – larva KoÏojed obecn˘ – dospûl˘ Králík divok˘ Krasec borov˘ Krtek obecn˘ Krutihlav obecn˘ Krysa Kfieãek polní KfiiÏák ãtyfiskvrnn˘ KfiiÏák pruhovan˘ Kukaãka obecná – mládû KuÀka obecná Kvako‰ noãní LabuÈ dlouhokrká LedÀáãek fiíãní Lelek lesní Lín obecn˘ Lipan podhorní Li‰aj kyprejov˘ Li‰aj topolov˘ L˘koÏrout smrkov˘ Lyska ãerná Mandelinka bramborová – dospûlec Mandelinka bramborová – larva Martináã bukov˘ Martináã hru‰Àov˘ – mot˘l Martináã hru‰Àov˘ – housenka Medvûd hnûd˘ Mlok skvrnit˘ Mlynafiík dlouhoocas˘ Mník jednovous˘ Modrásek ãernolem˘ Moudivláãek luÏní Moucha domácí – dospûlec, larvy a puparia Mfienka mramorovaná Muflon My‰ domácí My‰ice kfiovinná My‰ice lesní My‰ivka horská My‰ka drobná

M˘val severní Nesytka sr‰Àová Netop˘r ãern˘ Netop˘r dlouhouch˘ Netop˘r pestr˘ Netop˘r pobfieÏní Netop˘r rezav˘ Netop˘r u‰at˘ Netop˘r veãerní Netop˘r velk˘ Norník rud˘ NosoroÏík kapucínek Nutrie fiíãní Ohniváãek celíkov˘ Okáã bojínkov˘ Okoun fiíãní Okounek pstruhov˘ Ondatra piÏmová Osenice polní Ostruháãek bfiezov˘ Ostruháãek jilmov˘ Ouklejka pruhovaná Paovce hfiivnatá Parma obecná Páskovka hajní Pestrokroveãník mravenãí Pûvu‰ka podhorní Piják stepní Pilous ãern˘ Piskofi pruhovan˘ Plamatka smrková Plch lesní Plch velk˘ Plch zahradní Ploskohfibetka smrková Ploskoroh Ïlut˘ Pl‰ík lískov˘ – ãásteãn˘ albín Plzák lesní Polák velk˘ Po‰tolka obecná Potápka ãernokrká Potemník mouãn˘ Potkan Prase divoké Pfiástevník medvûdí Pfiástevník pry‰cov˘ Pstruh obecn˘ potoãní Racek chechtav˘ Rak fiíãní Rákosník obecn˘ Rejsec vodní Rejsek mal˘ Rejsek obecn˘ Ropucha krátkonohá Ropucha obecná Ropucha zelená Rosniãka zelená Rybák obecn˘ Rys ostrovid Sekavec horsk˘ Siven americk˘

Sklepnice obecná Skokan hnûd˘ Skokan hnûd˘ – snÛ‰ka Skokan krátkonoh˘ Skokan ostronos˘ Skokan skfiehotav˘ Skokan ‰tíhl˘ Skokan zelen˘ Slavík modráãek Slep˘‰ kfiehk˘ Slimák nejvût‰í Slimák popelav˘ Slunéãko sedmiteãné Sluneãnice pestrá Srnec obecn˘ Srnec obecn˘ – mládû Stínka obecná StonoÏka ‰kvorová Strakapoud mal˘ Strakapoud prostfiední Strakapoud velk˘ Strnad viniãn˘ Stfievlík mûdûn˘ Stfiízlík obecn˘ StuÏkonoska modrá Sumec velk˘ Sumeãek americk˘ SviÏník polní S˘c rousn˘ Sysel obecn˘ ·keble rybniãná ·tûnice domácí ·tika obecná ·tír k˘lnat˘ Tesafiík alpsk˘ Tesafiík obrovsk˘ Tetfiev hlu‰ec Tolstolobik bíl˘ Ëuh˘k obecn˘ Úhofi fiíãní UÏovka obojková Veverka obecná Vlk obecn˘ Vlnatka krvavá Volavka ãervená Vrápenec mal˘ Vrápenec velk˘ Vydra fiíãní V˘r velk˘ Zajíc polní Zavíjeã mouãn˘ – dospûlec a larvy Zlatohlávek zlat˘ Zmije obecná Zrzohlávka rudozobá Zuboãárník bfiezov˘ Îelva bahenní ÎíÏala obecná Îluna zelená ÎluÈásek fie‰etlákov˘ Îluva hajní

10


ADÉL A PESTRÁ

Abecední pfiehled ÏivoãichÛ âeské republiky

A adéla chrastavcová viz adéla pestrá adéla pestrá (Adela degeerella, syn. Nemophora degeerella) – fiád mot˘li, ãeleì adélovití – DK 7–10 mm. Pfiední kfiídla má Ïlutohnûdá se dvûma ãern˘mi pfiíãkami, mezi kter˘mi je Ïlut˘ pás; 7 má tykadla 4× del‰í neÏ tûlo. Hlavním stanovi‰tûm jsou dubohabrové lesy, ale objeví se i na okrajích smí‰en˘ch porostÛ, na loukách ãi podél vodních tokÛ (V.–VI.). Hostitelskou rostlinou housenek je sasanka jarní. Housenky zpoãátku minují v listech, pozdûji si vytváfiejí ze dvou úkrojkÛ listu schránku, ve kter˘ch Ïijí. Pfiezimuje housenka. Pfiední ãervenohnûdá kfiídla adély chrastavcové (A. metallica, syn. N. metallica) jsou bez kresby a zadní, ponûkud tmav‰í, nesou del‰í tfiásnû. DrÏí se na loukách a v˘slunn˘ch stráních (VI.–VIII.). Housenky Ïijí na chrastavci, hlaváãi a chrpû. adélovití (Adelidae) – ãeleì mot˘lÛ. Jedna ze ‰esti ãeledí podfiádu Monotrysia; mají sice ústní ústrojí bez kusadel, ale je‰tû krátk˘ sosák a 8 jedin˘ otvor pro páfiení i kladení vajíãek. Pfiíbuzn˘mi ãeledûmi jsou ➚ kovovníãkovití, ➚ bronzovníãkovití, ➚ minovníãkovití a ➚ drobníãkovití. Adélovití zahrnují drobné denní druhy s nápadnû dlouh˘mi tykadly (del‰ími neÏ pfiední kfiídla) a Ïlutav˘mi nebo pestr˘mi, ãasto i kovovû leskl˘mi pfiedními kfiídly. Mot˘li poletují v lesích a na pasekách kolem stromÛ a kefiÛ, pfii rojení i ve vût‰ím poãtu; housenky zprvu minují, pak Ïijí v lasturovitém pouzdfie ze dvou kouskÛ listÛ na Ïivné rostlinû ãi na zemi. âR: 20 druhÛ. aksamitka plochá (Causa holosericea, syn. Isognomostoma holosericum) – fiád stopkoocí, ãeleì hlem˘Ïìovití – VS 5,2–5,8 mm, ·S 10,5–12 mm. Men‰í ➚ plÏ s nezamûnitelnou terãovitou ulitou, která má ‰iroce rozevfienou pí‰tûl a nápadn˘ zub v obústí, na povrchu je jemnû zrnitá a pokrytá krátk˘mi chloupky v pravideln˘ch fiadách. Roztrou‰enû ob˘vá hrub‰í sutû (nejlépe z kysel˘ch hornin) v lesích vrchovin

a hor, také se ukr˘vá pod volnû leÏícím tlejícím dfievem. Jin˘ název: zuboústka sametová. alka malá (Alca torda) – fiád dlouhokfiídlí, ãeleì alkovití – H 0,5–0,9 kg, CD 39–43 cm, DO 7,1–8,4 cm, DZo 2,2–2,6 cm. Vyznaãuje se ãernobíl˘m zbarvením, zavalit˘m tûlem, krátk˘m krkem a siln˘m, vysok˘m, napfiíã r˘hovan˘m zobákem. Hnízdí pfii atlantském pobfieÏí Evropy i Severní Ameriky; v âR byl zaznamenán jedin˘ v˘skyt hejnka 4 jedincÛ v únoru 1890 na Vy‰kovsku. alkoun holubí viz alkoun obecn˘ alkoun mal˘ (Alle alle, syn. Plautus alle) – fiád dlouhokfiídlí, ãeleì alkovití – H 0,1–0,2 kg, CD 20–22 cm, DO 2,7–3,8 cm, DZo 1,3–1,7 cm. Alkouni se podobají alkám, pÛsobí v‰ak ponûkud ‰tíhlej‰ím dojmem a zobák mají del‰í a ‰piãat˘. Alkoun mal˘ je z nich nejmen‰í (velikosti kosa) s kratiãk˘m klínovit˘m, tmav˘m zobákem a ãernobíl˘m zbarvením (hlava, krk a záda ãerné, bfiicho bílé). Z Arktidy se do vnitrozemí dostává zcela v˘jimeãnû, v âR byl zastiÏen pouze jednou v Ústí nad Labem (1976). Ponûkud vût‰í alkoun obecn˘ (Cepphus grylle) (H 0,4 aÏ 0,6 kg, CD 33–35 cm, DO 4,7–5,6 cm, DZo 3–3,5 cm) je kromû velké bílé skvrny na kfiídlech cel˘ ãern˘, nohy má ãervené. Z âR jsou známá dvû pozorování u Podûbrad (1979) a PrahyBraníku (1986). Jin˘ název: alkoun holubí. alkoun obecn˘ viz alkoun mal˘ alkoun tlustozob˘ (Uria lomvia) – fiád dlouhokfiídlí, ãeleì alkovití – H 0,6 aÏ 1,1 kg, CD 40–42 cm, DO 4,6–5,1 cm, DZo 3–4,5 cm. Zbarvením pfiipomíná ➚ alku malou, je v‰ak o trochu vût‰í (velikosti lysky) a má ‰tíhlej‰í krk i zobák. Vyskytuje se kolem severního pólu, moÏn˘ ojedinûl˘ v˘skyt v âR naznaãují jen dvû star‰í nedoloÏené zprávy ze Slezska (1861) a z okolí Karlov˘ch VarÛ (1886). Alkoun úzkozob˘

(U. aalge) se mu zbarvením a velikostí podobá (H 0,9–1 kg, CD 43–48 cm, DO 4–5 cm, DZo 4,1–4,9 cm), av‰ak zobák má viditelnû ‰tíhlej‰í. Ob˘vá skalnatá pobfieÏí severní polokoule na obou stranách Atlantiku. V âR byl jako velice ojedinûl˘ zabloudilec spatfien 2× – u KromûfiíÏe (1971) a na nádrÏi Rozko‰ u âeské Skalice (1979). alkoun úzkozob˘ viz alkoun tlustozob˘ alkovití (Alcidae) – ãeleì dlouhokfiídl˘ch. Nepoãetná skupina men‰ích aÏ stfiednû velk˘ch mofisk˘ch ptákÛ, pfiizpÛsoben˘ch k rychlému pohybu pod hladinou; zpÛsobem Ïivota a do jisté míry i vzhledem pfiipomínají tuãÀáky. Îiví se rybami a jin˘mi mofisk˘mi Ïivoãichy. Hnízdí v poãetn˘ch koloniích a jediné vejce sná‰ejí na hol˘ podklad, o potomka se starají oba rodiãe. Je známo 22 souãasn˘ch druhÛ, z nichÏ nûkteré náhodnû zalétají (nebo jsou zaneseny vûtrn˘mi boufiemi) i do vnitrozemí. âR: 4 ãi 5 druhÛ. Dfiíve byli alkovití fiazeni jako fiád alek (Alciformes). alky viz alkovití améboflageláti (Percolozoa) – kmen prvokÛ schopn˘ch vytváfiet biãíky i panoÏky. Îijí volnû i paraziticky. Pfiíkladem je slimaãenka obecná (Vahlkampfia limax) s jednou velkou panoÏkou a dvûma biãíky. Vyskytuje se v doãasn˘ch vodách a je dlouhá 60–130 µm. amur bíl˘ (Ctenopharyngodon idellus, syn. C. idella) – fiád máloostní, ãeleì kaprovití – H 5–18 kg, CD 0,7–1,1 m. Velká b˘loÏravá ryba s válcovit˘m tûlem, ‰irokou hlavou, nízko poloÏen˘ma oãima a velk˘mi, tmavû lemovan˘mi ‰upinami; kromû svûtlého bfiicha je vãetnû ploutví nazelenalá, hfibet má tmav‰í neÏ boky. Pochází z v˘chodní Asie, u nás byl vysazen v roce 1961 do rybníkÛ na TfieboÀsku, pozdûji i do vût‰ích fiek (Labe, Morava aj.). V eutrofizovan˘ch nádrÏích omezuje rÛst

11


AMUROVEC âERN¯

vegetace. Sná‰í zakalenou vodu i nízk˘ obsah kyslíku, je v‰ak teplomiln˘. Vytírá se pfii 20–25 °C, samice mívá aÏ 2 miliony jiker, které po vykladení nabobtnají a vzná‰ejí se ve vodû. DoÏívá se 10 let, má chutné, v˘Ïivné maso. amurovec ãern˘ (Mylopharyngodon piceus) – fiád máloostní, ãeleì kaprovití – H 32–36 kg, CD 1–1,3 m. Tvarem tûla pfiipomíná ➚ amura bílého, má v‰ak tmavé aÏ ãerné zbarvení (vãetnû ploutví). Pochází z povodí Amuru a jiÏní âíny a do Evropy byl dovezen v 60. letech 20. století, nyní se zkou‰í jeho chov v rybnících i u nás (jiÏní âechy – VodÀansko, jiÏní Morava – Pohofielicko). Na rozdíl od amura se Ïiví hlavnû mûkk˘‰i, jejich schránky drtí siln˘mi poÏerákov˘mi zuby. anapovití (Anapidae) – ãeleì dvouplicn˘ch. Miniaturní pavouci s tûlíãkem

shora kryt˘m pancífiem ze siln˘ch kutikulárních destiãek. Jedin˘ ná‰ zástupce – anapa buková (Comarona simoni) patfií k arachnologick˘m (tj. pavouãím) raritám, neboÈ je známá jen z balvanit˘ch sutí pfii jihozápadním okraji Brd. Îiví se kofiistí odpovídající velikosti, zejména chvostoskoky. andulka vlnkovaná (Melopsittacus undulatus) – fiád papou‰ci, ãeleì papou‰kovití – H 26–29 g, CD 17–20 cm, DO 14–15 cm, DZo 1,1 cm. Nejhojnûj‰í australsk˘ papou‰ek a také nejbûÏnûj‰í druh chovan˘ v zajetí v nejrÛznûj‰ích barevn˘ch mutacích; pÛvodní zbarvení je Ïlutozelené. Zejména z domácností ãasto ulétne do volnosti, v roce 1936 bylo u nás dokonce zaznamenáno úspû‰né vyhnízdûní jednoho páru u Horní Krupé na Havlíãkobrodsku. Jin˘ název: papou‰ek vlnkovan˘.

axis indick˘ (Axis axis) – fiád sudokopytníci, ãeleì jelenovití – H 70–110 kg, DT 1–1,8 m, DO 10–15 cm. ·tíhl˘, v˘raznû bíle skvrnit˘ jelen z Indie a Cejlonu, ãasto chovan˘ pro svÛj hezk˘ vzhled v oborách. U nás byl v 19. a 20. století po urãitou dobu drÏen v âernovicích u Tábora a v Jabkenicích na Nymbursku, nyní se nikde nechová. Jin˘ název: jelen axis. axis vepfií (Axis porcinus, syn. Hyelaphus porcinus) – fiád sudokopytníci, ãeleì jelenovití – H 35–55 kg, DT 1–1,5 m, DO 10–25 cm. Men‰í zavalit˘ jelen s krátk˘ma nohama a hnûd˘m neskvrnit˘m zbarvením. Pochází z Pfiední a Zadní Indie. U nás byl v druhé polovinû 19. století krátce chován v oborách na Dobfií‰i a v Mní‰ku v Kru‰n˘ch horách. Jin˘ název: jelen vepfií.

12


BAHENKA ÎIVORODÁ

B babka leskohlavá viz s˘kora babka babka luÏní viz s˘kora luÏní baboãka admirál (Vanessa atalanta) – fiád mot˘li, ãeleì baboãkovití – DK 25–30 mm. Nezamûniteln˘ druh s jasnû ãerven˘m pruhem a bíl˘mi skvrnami na ãernohnûd˘ch kfiídlech. Zastihneme ji v lesnaté i otevfiené krajinû, na podzim saje na spadaném pfiezrálém ovoci v sadech a zahradách. I kdyÏ je bûÏná, zdaleka nedosahuje takové poãetnosti jako ➚ baboãka kopfiivová ãi ➚ baboãka paví oko. Je taÏná, zjara pfiilétá z jihu a bûhem léta se zpravidla vylíhnou dvû generace; mot˘li poãetnûj‰ího, druhého pokolení se pak na podzim vracejí zpût. Housenky Ïijí na kopfiivách. Naproti tomu na‰e nejvût‰í „pravá“ baboãka osiková (Nymphalis antiopa) s kfiídly dlouh˘mi aÏ 35 mm u nás zimu pfieãkává. Má ãernohnûdá kfiídla lemovaná ‰irok˘m Ïlut˘m pruhem a na zadních fiadou modr˘ch skvrn. Jednotlivû se vyskytuje v otevfiené krajinû i v lesích, ãastûji poblíÏ potokÛ a rybníkÛ, kde rostou osiky, jívy a bfiízy jako hlavní Ïivné rostliny ãern˘ch a na hfibetû ãervenû skvrnit˘ch housenek. Mot˘l Ïije od VII. do VI. následujícího roku. Lidov˘ název: ãernoplá‰tník. baboãka bílé c viz baboãka kopfiivová baboãka bílé L, baboãka bodláková, baboãka jilmová viz baboãka paví oko baboãka kopfiivová (Aglais urticae) – fiád mot˘li, ãeleì baboãkovití – DK 25 mm. Spolu s ➚ baboãkou paví oko je na‰í nejbûÏnûj‰í baboãkou. Na ohnivû ãerven˘ch kfiídlech nahrazují napodobeninu oka ãerné a Ïluté velké skvrny a fiada modr˘ch skvrnek podél vnûj‰ího okraje kfiídel. Nechybí nikde mimo souvislé jehliãnaté lesy, bûÏnû létá i v centru velkomûst a na vrcholcích hor. Její znaãné roz‰ífiení umoÏÀuje bûÏná dostupnost hlavní Ïivné rostliny – kopfiivy dvoudomé. Mot˘li se vyskytují ve dvou generacích, první v V.–VI. a druhá od VII. do jara následujícího roku, neboÈ pfiezimují v puk-

linách stromÛ, v jeskyních, sklepech a jin˘ch chránûn˘ch místech. U baboãky bílé c (Polygonia c-album) je nápadn˘ hluboce vykrajovan˘ zadní okraj kfiídel; naz˘vá se podle Ïlutobílé skvrny ve tvaru písmene C na rubu kfiídel. Pfiezimují (jako ostatnû u vût‰iny baboãek) dospûlí mot˘li.

zbarvení s kovov˘mi skvrnami. âR: 44 druhÛ. bahenka pruhovaná (Viviparus viviparus, syn. V. fasciatus) – fiád jednopfiedsíÀoví, ãeleì bahenkovití – VS 28–32 mm, ·S 22–24 mm. Vodní ➚ plÏ, má silnostûnnou ulitu s tup˘m vrcholem a její Ïlutozelené aÏ olivovû zelené zbarvení doplÀují 3 narudle hnûdé pruhy; tûlo je ‰edivé s oranÏov˘mi skvrnkami. ¤ídce se vyskytuje v dolních úsecích Vltavy, Ohfie a Sázavy, dále i v Berounce, NeÏárce a LuÏnici; v minulosti byla hojná v Labi. DrÏí se mezi kameny pfii bfiehu nebo na navigacích. Jin˘ název: bahenka fiíãní.

Baboãka paví oko

baboãka paví oko (Inachis io) – fiád mot˘li, ãeleì baboãkovití – DK 30 mm. Jeden z na‰ich nejbûÏnûj‰ích a nejznámûj‰ích mot˘lÛ s hnûdoãerven˘mi kfiídly a pestrobarevnou kresbou s dominantní velkou oãní skvrnou. V˘bûrem stanovi‰È a zpÛsobem Ïivota se od ➚ baboãky kopfiivové neli‰í. Velmi hojná baboãka síÈkovaná (Araschnia levana) je zajímavá tím, Ïe vytváfií dvû odli‰né sezonní formy – jarní generace je cihlovû ãervená s ãern˘mi skvrnami, letní forma naopak tmavá s bíl˘mi pásky. Dále u nás více ãi ménû bûÏnûji Ïijí baboãka jilmová (Nymphalis polychloros) a baboãka bodláková (Cynthia cardui). Baboãka bílé L (Nymphalis vau-album, syn. N. L-album) k nám v minulosti vzácnû zavítala jako migrant a také baboãka vrbková (N. xanthomelas) byla zji‰tûna ojedinûle uÏ velmi dávno. baboãka vrbová, baboãka síÈkovaná viz baboãka paví oko baboãkovití (Nymphalidae) – ãeleì mot˘lÛ. Zahrnují stfiednû velké aÏ velké denní druhy se zkrácen˘ma pfiedníma nohama, ‰upinat˘mi tykadly a pestr˘m zbarvením. Nápadnû ostnité housenky ãasto Ïijí ve spoleãn˘ch hnízdech. Kukly, zavû‰ené za zadní konec, mívají hranat˘ tvar a zajímavé

V˘skyt bahenky pruhované v âR

bahenka fiíãní viz bahenka pruhovaná bahenka uherská (Viviparus acerosus) – fiád jednopfiedsíÀoví, ãeleì bahenkovití – VS 30–55 mm, ·S 23–38 mm. Na‰e nejvût‰í a nejvzácnûj‰í bahenka s ‰edavû Ïlutozelenou ulitou a jen naznaãen˘mi tmav‰ími pruhy. Jako dunajsk˘ endemit zasahuje na na‰e území do nejspodnûj‰ích úsekÛ povodí Moravy a Dyje. Od bahenka Ïivorodá (Viviparus contectus, syn. V. viviparus) – fiád jednopfiedsíÀoví, ãeleì bahenkovití – VS 30–45 mm, ·S 25–35 mm. Na‰e nejbûÏnûj‰í bahenka s hnûdozelenou tenkostûnnou ulitou se znaãnû klenut˘mi závity a ‰piãat˘m vrcholem. Je hojnûj‰í v âechách neÏ na Moravû. Ob˘vá stojaté a bohatû zarostlé vody niÏ‰ích poloh – rybníky, tÛnû, slepá ramena fiek i zatopené pfiíkopy; ojedinûle vystupuje do 800 m n. m. Obvykle Ïije v bahnû a Ïiví se fiasami a odumfiel˘mi ãástmi

13


B A H E N KOV I T Í

rostlin. Samice rodí aÏ 50 mláìat. DoÏívá se 7–10 let. bahenkovití (Viviparidae) – ãeleì jednopfiedsíÀov˘ch. Vût‰í vodní ➚ pfiedoÏábfií plÏi s krátk˘m tûlem i nohou a s hlavou vybíhající v kyjovit˘ rypák. Mají del‰í tykadla a kuÏelovitou, tmavû pruhovanou ulitu s 5–6 závity a zfieteln˘mi pfiírÛstkov˘mi zónami na víãku. Ob˘vají stojaté i tekoucí vody, sná‰ejí i urãit˘ stupeÀ zneãi‰tûní. Na rozdíl od vût‰iny na‰ich sladkovodních plÏÛ ned˘chají plícemi, ale hfiebenit˘mi Ïábrami. V zavíãkovaném stavu pfieãkají na del‰í dobu i vyschnutí nádrÏe ãi toku. Rodí Ïivá mláìata. âR: 3 druhy. bahÀáci (Limicolae, syn. Charadrii) – podfiád dlouhokfiídl˘ch. V souãasné podobû systému ptákÛ pfiedstavují jeden ze tfií podfiádÛ ➚ dlouhokfiídl˘ch, dfiíve byli fiazeni jako samostatn˘ fiád (Charadriiformes). DorÛstají men‰í aÏ stfiední velikosti, mají obvykle del‰í brodivé nohy se ‰tíhl˘mi prsty bez plovací blány a zpravidla i del‰í úzk˘ zobák. ZdrÏují se pfii bfiezích vod ãi v baÏinat˘ch terénech, kde jako potravu sbírají rozmanité Ïivoãichy. Dobfie létají. Do jednoduch˘ch dÛlkÛ na zemi sná‰ejí 4 vejce, mláìata jsou nekrmivá. Asi 200 druhÛ se dûlí do 12 ãeledí. âR: 7 ãeledí, 49 druhÛ. bahnatka severní viz blatenka severní bahnatka veliká viz blatenka tmavá bahnitka hladká (Leydigia leydigii) – fiád perlooãky, ãeleì ãoãkovcovití – CD 0,6–1 mm. Drobn˘ ➚ kor˘‰ s prÛhlednou, Ïlutou aÏ naãervenalou skofiápkou a mohutn˘m zadeãkem, v zadní polovinû nápadnû roz‰ífien˘m. Nepfiíli‰ hojnû Ïije na bahnitém dnû eutrofních vod. Patfií k men‰inû druhÛ perlooãek se dvûma pohlavními generacemi, na jafie a na podzim. bahnivka nadmutá viz bahnivka rmutná

svûtle rohovou ulitu s 5–51/2 mírnû klenut˘mi závity. DoÏívá se 2 let. Je to v˘znamn˘ mezihostitel aÏ 50 druhÛ ➚ motolic. Bahnivka v˘chodní (B. leachii) se li‰í niÏ‰ím poãtem silnûji klenut˘ch závitÛ (41/2–5). V âR je známá pouze z jiÏní Moravy. Jin˘ název: bahnivka nadmutá. Kod bahnivka v˘chodní viz bahnivka rmutná bahnivkovití (Bithyniidae) – ãeleì jednopfiedsíÀov˘ch. Vodní ➚ pfiedoÏábfií plÏi s krátkou a ‰irokou, vpfiedu jakoby uÈatou nohou, nitkovit˘mi tykadly a tenkostûnnou, vejãitû kuÏelovitou ulitou se zfieteln˘mi soustfiedn˘mi r˘hami. âR: 2 druhy. bahnomilka obecná viz bahnomilka obrovská bahnomilka obrovská (Pedicia rivosa) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì bahnomilkovití – CD 25–28 mm. Na‰e nejvût‰í bahnomilka s tmavou trojúhelníkovitou skvrnou na kfiídlech. Dospûlci posedávají na vegetaci kolem tekoucích vod, larvy se nejãastûji vyvíjejí v bahnit˘ch lesních tÛÀkách. Novûji b˘vá fiazena do samostatné ãeledi (Pediciidae). Na‰e nejhojnûj‰í bahnomilka obecná (Dicranomyia modesta) dorÛstá asi tfietinové velikosti (6–9 mm). bahnomilkovití (Limoniidae) – ãeleì dlouhoroh˘ch. Zahrnují nohat˘ ➚ dvoukfiídl˘ hmyz pfiipomínající ➚ tiplicovité, av‰ak s pestfie skvrnit˘mi kfiídly a jinak uspofiádanou Ïilnatinou. Larvy s pfiívûsky na konci tûla Ïijí ve vlhkém prostfiedí, dospûlce zastihneme u vod a na stinn˘ch místech, nûkdy i v hejnech. âR: nûkolik desítek druhÛ. bachornatky, bachofici viz stejnobrví baniãka beru‰ãí viz chudoblanní barvomûnka duhová viz batolec duhov˘ batolec ãerven˘ viz batolec duhov˘

bahnivka rmutná (Bithynia tentaculata) – fiád jednopfiedsíÀoví, ãeleì bahnivkovití – VS 9–12 mm, ·S 6–8 mm. Jako jeden z nejhojnûj‰ích vodních plÏÛ Ïije v tÛních, retenãních nádrÏích, kanálech, pfiíkopech, zatopen˘ch pískovnách a na kamenech v pfiíbfieÏní zónû fiek. Ob˘vá vût‰inu níÏin a v návaznosti na vût‰í fiíãní toky i pahorkatiny (Berounka, Vltava apod.). Má

batolec duhov˘ (Apatura iris) – fiád mot˘li, ãeleì baboãkovití – DK 28 aÏ 35 mm. Bezpochyby jeden z na‰ich nejhezãích denních mot˘lÛ s efektní barvomûnou, která dodává 7 nádhern˘ modrofialov˘ lesk. Objevuje se jednotlivû na vlhãích místech v lesích – na cestách i lesních okrajích, ãasto u kaluÏí, jinak spí‰ létá v korunách

stromÛ. Mot˘l saje mízu vytékající na poranûn˘ch místech, zavalitá zelená housenka se svûtl˘mi prouÏky na bocích a dlouh˘mi rÛÏky po stranách hlavy, která pfiezimuje, se Ïiví listím topolÛ. Jin˘ název: barvomûnka duhová. Men‰í batolec ãerven˘ (A. ilia) Ïije na podobn˘ch místech, nûkde dokonce hojnûji; jeho základní zbarvení je svûtlej‰í a na kfiídlech má nev˘razné kruhové skvrny. Na na‰em území se nehojnû a roztrou‰enû vyskytuje ve stfiedních a niÏ‰ích polohách, nejãastûj‰í je v luÏních lesích. Ch§3 (oba druhy) bázlivec ol‰ov˘ (Agelastica alni) – fiád brouci, ãeleì mandelinkovití – CD 6 aÏ 7 mm. Drobn˘ a leskl˘, kovovû modr˘, zelen˘ ãi fialov˘ brouk mandelinkovitého vzhledu s jemnû, hustû teãkovan˘mi krovkami. Hojnû Ïije v luÏních lesích a bfiehov˘ch porostech potokÛ i fiek. Îiví se listy ol‰í (pfiechází i na bfiízy a topoly), na jejichÏ spodní stranu klade 8 se silnû nadmut˘m zadeãkem stovky vajíãek. Malé ãerné larvy dokáÏou listy okousat tak dokonale, Ïe z nich zÛstane pouze stonek se Ïebry. Kuklí se v pÛdû a je‰tû téhoÏ roku se líhnou dospûlci. Poãetnost bázlivce rok od roku v˘raznû kolísá, pfii rozsáhlej‰ích záplavách se vût‰ina kukel ãi pfiezimujících broukÛ utopí. Jin˘ název: zádumãivec ol‰ov˘. Podobné Ïivotní zvyky má i Ïlutohnûd˘ bázlivec vrbov˘ (Lochmaea capreae) s tím rozdílem, Ïe je vázan˘ na vrby, topoly ãi bfiízy a samice kladou vajíãka do pÛdy, mechu a pod kameny. bázlivec vrbov˘ viz bázlivec ol‰ov˘ baÏant ãesk˘ – vy‰lechtûná forma ➚ baÏanta obecného. K nám bylo dovezeno nûkolik odli‰nû zbarven˘ch poddruhÛ a mutací. Jako první to byl baÏant obecn˘ kolchidsk˘ (P. c. colchicus), jehoÏ cílen˘m chovem byla vy‰lechtûna forma s typicky modrozelenou aÏ ãernozelenou hlavou i krkem a bez bílého obojku, pozdûji známá po celé Evropû jako „ãesk˘ baÏant“. Teprve pozdûji, aÏ koncem 18. století, byl k nám dovezen baÏant obecn˘ obojkov˘ (P. c. torquatus) s jasnû zelenou hlavou a bíl˘m obojkem. Souãasné populace na‰ich baÏantÛ jsou uÏ v˘sledkem mnohonásobného kfiíÏení nejrÛznûj‰ích podruhÛ a mutací. baÏant královsk˘ (Syrmaticus reevesi) – fiád hrabaví, ãeleì baÏantovití – H 0,9–1,5 kg, CD 75–210 cm, DO

14


ENCYKLOPEDIE NA Í P ÍRODY

Recommend Documents