ENCYKLOPEDIE NA·Í P¤ÍRODY
Obsah
Úvod .......................................................................................................................................... 7 Systém hub ................................................................................................................................ 7 Literární zdroje lexikonu .......................................................................................................... 7 Tabulka ã. 1: Systém pouÏit˘ v lexikonu .................................................................................... 8 Tabulka ã. 2: Moderní systém hub .......................................................................................... 11 Abecední pfiehled hub âeské republiky .................................................................................. 15 Plodnice a jejich základní morfologická stavba ...................................................................... 428 Slovníãek odborn˘ch termínÛ ................................................................................................ 430 Literatura citovaná v textu ...................................................................................................... 433 Medailon autora .................................................................................................................... 433 Index latinsk˘ch jmen ............................................................................................................ 434
ENCYKLOPEDIE NA·Í P¤ÍRODY
Úvod
¤í‰e hub je velice obsáhlá a rozmanitá. Patfií sem jak mikroskopické druhy, tak i druhy vytváfiející plodnice o velikosti pfies jeden metr a hmotnosti nûkolika desítek kilogramÛ. Na svûtû je doposud známo asi 300 000 druhÛ (Klán 1989), coÏ není zdaleka koneãn˘ poãet. Roãnû je na svûtû popisováno asi tisíc nov˘ch druhÛ. Proto se odhaduje, Ïe koneãn˘ poãet v‰ech druhÛ mÛÏe b˘t mnohonásobnû vy‰‰í. U nás se poãet druhÛ hub odhaduje asi na 30 tisíc, z toho asi 4 000 makroskopick˘ch hub (makromycetÛ, tj. hub tvofiících plodnice viditelné pouh˘m okem bez pouÏití lupy). PfiedloÏen˘ lexikon hub obsahuje více neÏ 7 100 hesel sefiazen˘ch abecednû podle ãesk˘ch názvÛ rodÛ a druhÛ. Pouze v ojedinûl˘ch pfiípadech je pouÏito latinské jméno. T˘ká se to jmen ãeledí, které byly v posledních letech na základû nov˘ch poznatkÛ dále rozdûleny, takÏe by se pÛvodní ãeské jméno vztahovalo i na v‰echny ãeledi novû vzniklé. Lexikon rovnûÏ vychází z pfiedpokladu, Ïe kaÏd˘ latinsk˘ rodov˘ název nemusí mít speciální ãeské jméno. Tak napfi. ãeskému jménu rodu penízovka odpovídají latinská rodová jména Collybia, Flammulina, Gymnopus, Rhodocollybia, Strobilurus, Xerula aj. Za jménem rodu je vÏdy jeho systematické zafiazení, za jménem ãeledi její zafiazení do fiádu. Vy‰‰í jednotky jsou shrnuty v tabulce ã. 1. Za krátkou charakteristikou kaÏdého druhu je u tûch z nich, kde to má v˘znam (pfiedev‰ím u makromycetÛ a druhÛ tvofiících plodnice jen po omezenou ãást roku), fiímsk˘mi ãíslicemi vyznaãeno období rÛstu a jedlost; tyto údaje nenaleznete napfi. u li‰ejníkÛ s vytrval˘mi stélkami a u mikroskopick˘ch hub. Lexikon nechce a ani nemÛÏe b˘t kompletní, coÏ je zfiejmé jiÏ z velkého poãtu znám˘ch druhÛ hub. Takové mnoÏství nelze v jednom díle obsáhnout, aniÏ by ztratilo na pfiehlednosti a praktické pouÏitelnosti. Zpracování lexikonu znesnadÀoval i fakt, Ïe na nûkteré rody hub u nás dosud nejsou specializovaní odborníci, ktefií by poskytli ucelen˘ pohled na konkrétní studovanou skupinu. Navíc v na‰í republice nebyl doposud publikován seznam (check-list) u nás nalezen˘ch hub, jak je tomu jiÏ v mnoha státech. Proto je do lexikonu u vût‰iny skupin hub zafiazen v˘bûr známûj‰ích, ãastûj‰ích nebo nûãím v˘znamn˘ch druhÛ. Relativnû nejuωí v˘bûr druhÛ je u mikroskopick˘ch hub, na druhé stranû rody lupenat˘ch hub, s v˘jimkou obsáhlého a obtíÏného rodu pavuãinec (Cortinarius), zahrnují témûfi kompletní mykoflóru âR.
Systém hub Systém hub doznal a v souãasné dobû stále doznává velk˘ch zmûn. Dá se bez pfiehánûní fiíci, Ïe z tradiãního systému hub nezÛstal kámen na kameni, a to zejména ve skupinû stopkov˘trus˘ch hub. Hlavním dÛvodem v‰ech zmûn je pfiedev‰ím pouÏívání molekulárních metod pfii objasÀování pfiíbuzensk˘ch a v˘vojov˘ch vztahÛ mezi jednotliv˘-
mi skupinami hub. Tento moderní systém je pouÏit v nejnovûj‰ím, devátém vydání v˘borného lexikonu Ainsworth & Bisby’s Dictionary of the fungi (Kirk et al. 2001). ProtoÏe v novém systému stále dochází k pomûrnû velk˘m zmûnám a systém není doposud plnû stabilizován a také proto, Ïe velk˘ poãet skupin hub v nûm není doposud pevnû zafiazen, byl po zváÏení pro tuto knihu zvolen systém pouÏit˘ v pfiedcházejícím, osmém vydání v˘‰e uvedeného lexikonu (Hawksworth et al. 1995). V tomto osmém vydání jiÏ sice byly v systému ãásteãnû pouÏity v˘sledky molekulárních studií, ale v podstatû si zachovává ãásti star‰ího „klasického“ ãlenûní. Systém pouÏit˘ v této knize (do úrovnû fiádÛ) je shrnut v tabulce ã. 1, zatímco v tabulce ã. 2 je pro porovnání uveden moderní systém hub (Kirk et al. 2001). Jednotky niωí neÏ fiády naleznete jako jednotlivá hesla v textu.
Literární zdroje lexikonu Základem pro v˘bûr jmen hub zafiazen˘ch do tohoto lexikonu bylo nûkolik klíãÛ a monografií. V pfiípadû stopkov˘trus˘ch hub tvofiících plodnice to byly zejména klíãe M. Mosera (Moser 1983) pro lupenaté a hfiibovité houby a W. Jülicha (Jülich 1984) pro nelupenaté houby, bfiichatky a niωí houby stopkov˘trusé. V pfiípadû hfiibovit˘ch hub byla pouÏita také v˘borná monografie A. Piláta a A. Dermeka (Pilát et Dermek 1974), u hub bfiichatkovit˘ch monografie redigovaná A. Pilátem (Pilát 1958) a choro‰ovit˘ch hub kniha F. Kotlaby (Kotlaba 1984). V pfiípadû vfieckov˘trus˘ch hub byla v˘chodiskem objemná monografie R. W. G. Dennise s dodatkem (Dennis 1978, 1981), doplnûná o údaje z monografie J. Velenovského (Velenovsk˘ 1934) a o recentní údaje z rÛzn˘ch ãasopiseck˘ch ãlánkÛ, pfiedev‰ím M. Svrãka. Velice cenn˘m zdrojem informací byl klíã redigovan˘ M. Svrãkem (Svrãek et al. 1976), kter˘ pfiístupn˘m zpÛsobem pfiibliÏuje velké mnoÏství makroskopick˘ch i mikroskopick˘ch hub a li‰ejníkÛ. Základní literaturou pro li‰ejníky byl dvoudíln˘ klíã V. Wirtha (Wirth 1995) pro Badensko-Würtenbergsko (Nûmecko) a pro hlenky britské kompendium B. Inga (Ing 1999) srovnávané se seznamem hlenek nalezen˘ch v âR. V pfiípadû mikroskopick˘ch hub byly jako základ pouÏity pfiedev‰ím nejrÛznûj‰í na‰e i zahraniãní mykologické uãebnice a ãasopisecké ãlánky s v˘sledky základního i aplikovaného v˘zkumu. Tyto údaje byly doplÀovány ze souãasné na‰í i zahraniãní, pfiedev‰ím ãasopisecké literatury; ve velkém mnoÏství byly vyuÏity ãlánky zejména z odborného mykologického ãasopisu âeská mykologie (nyní Czech Mycology). Dobr˘m pomocníkem byl také seznam (check-list) slovensk˘ch druhÛ hub (LizoÀ et Bacigálová 1998).
7
ENCYKLOPEDIE NA·Í P¤ÍRODY
Tabulka ã. 1 Systém pouÏit˘ v lexikonu (podle „Ainsworth & Bisby’s Dictionary of the fungi“, 8. vydání, Hawksworth et al. 1995) Jednotlivé systematické jednotky jsou zde uvedeny do fiádÛ; ãeledi s odkazy na fiády, do kter˘ch patfií, nalezneme v textu. ¤ády oznaãené hvûzdiãkou (*) obsahují houby tvofiící li‰ejníky. U systematick˘ch skupin je uveden i ãesk˘ název (pokud existuje). říše Protozoa – prvoci
Chromista
kmen Myxomycota – hlenky
Plasmodiophoromycota - nádorovky Hyphochytridiomycota Labyrinthulomycota
třída Myxomycetes – slizovky
Protosteliomycetes – protostelidy Plasmodiophoromycetes - nádorovky
Oomycota - oomycety, řasovky
Fungi – houby
Zygomycota – zygomycety
Zygomycetes – zygomycety
Trichomycetes – trichomycety
Chytridiomycota – chytridie
Ascomycota – houby vřeckovýtrusé
8
Chytridiomycetes
podtřída
řád Echinosteliales - chloupkovcotvaré Echinosteliopsidales Liceales – koromilkotvaré Physariales – vápenatkotvaré Stemonitales – pazderkotvaré Trichiales – vlasatkotvaré Protosteliales – protostelidotvaré Plasmodiophorales - nádorovkotvaré Hyphochytriales Labyrinthulales Thraustochytriales Leptomitales – leptomitotvaré Myzocytiopsidales Olpidiopsidales Peronosporales – vřetenatkotvaré Pythiales – pytiotvaré Rhipidiales Salilagenidales Saprolegniales – saprolegniotvaré Sclerosporales Dimargaritales Endogonales – endogonotvaré Glomales Kickxellales Mucorales – plísňotvaré Zoopagales – zoopagotvaré Amoebidiales Asellariales – beruškovkotvaré Eccrinales Harpellales – harpelotvaré Blastocladiales – blastokladiotvaré Chytridiales – chytridiotvaré Monoblepharidales Neocallimastigales Spizellomycetales – spizelomycetotvaré Arthoniales* – artoniotvaré Caliciales* – kališenkotvaré Calosphaeriales Coryneliales Cyttariales – cytariovité Diaporthales – čárovkotvaré
ENCYKLOPEDIE NA·Í P¤ÍRODY říše Protozoa – prvoci
kmen Myxomycota – hlenky
třída Myxomycetes – slizovky
Basidiomycota – houby stopkovýtrusé
Basidiomycetes – houby stopkovýtrusé
podtřída
Phragmobasidiomycetidae – fragmobasidiomycety
řád Diatrypales Echinosteliales – korovitkotvaré - chloupkovcotvaré Dothideales* Echinosteliopsidales – vředovcotvaré Liceales Elaphomycetales – jelenkotvaré Erysiphales – padlí Eurotiales – plísňovkotvaré Gyalectales* – kryptovkotvaré Halosphaeriales Hypocreales – masenkotvaré Laboulbeniales – roztfiepenkotvaré labulbeniotvaré Lahmiales Lecanorales* – misničkotvaré Leotiales – voskovičkotvaré Lichinales* – lišejkotvaré Medeolariales Meliolales Microascales – vřeckovičkotvaré Neolectales Onygenales – kazirohotvaré Ophiostomatales – ofiostomotvaré Ostropales* – dlouhovřeckotvaré Patellariales* – miskovkotvaré Peltigerales* – hávnatkotvaré Pertusariales* – děratkotvaré Pezizales – kustřebkotvaré Phyllachorales – puchýřkotvaré Pneumocystidiales Protomycetales – prohoubotvaré Pyrenulales* – jaderničkotvaré Rhytismatales – svraštělkotvaré Saccharomycetales – kvasinkotvaré Schizosaccharomycetales – kvasinkotvaré Sordariales – hnojenkotvaré Spathulosporales Taphrinales – kadeřavkotvaré Teloschistales* – krásníkotvaré Triblidiales Trichosphaeriales Trichotheliales Verrucariales* – bradavnicotvaré Xylariales – dřevnatkotvaré Agaricostilbales Atractiellales Auriculariales – bolcovitkotvaré
9
ENCYKLOPEDIE NA·Í P¤ÍRODY říše Protozoa – prvoci
kmen Myxomycota – hlenky
třída Myxomycetes – slizovky
podtřída
Holobasidiomycetes – holobasidiomycety
2
Teliomycetes – teliomycety
Ustomycetes – ustomycety
10
řád Heterogastridiales Echinosteliales -Tremellales chloupkovcotvaré – rosolovkotvaré Echinosteliopsidales Agaricales* Liceales – pečárkotvaré –Boletales koromilkotvaré P i l – hřibotvaré Bondarzewiales – bondarcevkotvaré Cantharellales – liškotvaré Ceratobasidiales – rohoplodníkotvaré Cortinariales – pavučincotvaré Dacrymycetales – kropilkotvaré Fistulinales – pstřeňotvaré Ganodermatales – lesklokorkovité Gautieriales – smržovcotvaré Gomphales – stročkovcotvaré Hericiales – korálovcotvaré Hymenochaetales – kožovkotvaré Hymenogastrales – hlízotvaré Lachnocladiales – lachnokladiotvaré Lycoperdales – pýchavkotvaré Melanogastrales – černouškotvaré Nidulariales – hnízdovkotvaré Phallales – hadovkotvaré Poriales – pórnatkotvaré Russulales – holubinkotvaré Schizophyllales – klanolístkotvaré Sclerodermatales – pestřecotvaré Stereales – pevníkotvaré Thelephorales – plesňákotvaré Tulasnellales – tulasneovkotvaré Tulostomatales – palečkotvaré Septobasidiales – přepážkovkotvaré Uredinales – rzi Cryptobasidiales – kryptobazidiotvaré Cryptomycocolacales Exobasidiales – plíškotvaré Graphiolales Platygloeales – ulitovcotvaré Sporidiales Ustilaginales – sněti
ENCYKLOPEDIE NA·Í P¤ÍRODY
Tabulka ã. 2 Moderní systém hub sestaven˘ za pomoci molekulárních metod pouÏit˘ch pfii zji‰Èování pfiíbuzensk˘ch a v˘vojov˘ch vztahÛ mezi jednotliv˘mi skupinami hub (podle „Ainsworth & Bisby’s Dictionary of the fungi“, 9. vydání, Kirk et al. 2001) říše Protozoa _ prvoci
kmen Myxomycota – hlenky
třída Dictyosteliomycetes
podtřída
Myxomycetes
Chromista
Plasmodiophoromycota – nádorovky Hyphochytridiomycota Labyrinthulomycota
Echinosteliales – chloupkovcotvaré Liceales – koromilkotvaré Physariales – vápenatkotvaré Stemonitales – pazderkotvaré Trichiales – vlasatkotvaré Protosteliales – protostelidotvaré Plasmodiophorales – nádorovkotvaré Hyphochytriales Labyrinthulales Thraustochytriales Leptomitales – leptomitotvaré Myzocytiopsidales Olpidiopsidales Peronosporales – vřetenatkotvaré Pythiales – pytiotvaré Rhipidiales Saprolegniales – saprolegniotvaré Sclerosporales Dimargaritales
Protosteliomycetes – protostelidy Plasmodiophoromycetes – nádorovky
Oomycota - oomycety, řasovky
Fungi – houby
Zygomycota – zygomycety
Zygomycetes – zygomycety
Trichomycetes – trichomycety
Chytridiomycota – chytridie
Chytridiomycetes
Ascomycota – houby v ř e c k o v ý t r u s é
Ascomycetes – houby v ř e c k o v ý t r u s é
řád Dictiosteliales
Arthoniomycetidae Chaetothyriomycetidae Dothideomycetidae
Basidiobolales – basidiobolotvaré Endogonales – endogonotvaré Entomophthorales – hmyzomorkotvaré Glomales Kickxellales Mortierellales Mucorales – plísňotvaré Zoopagales – zoopagotvaré Asellariales – beruškovkotvaré Eccrinales Harpellales – harpelotvaré Blastocladiales – blastokladiovité Chytridiales – chytridiotvaré Monoblepharidales Neocallimastigales Spizellomycetales – spizelomycetotvaré Arthoniales – artoniotvaré Chaetothyriales Capnodiales Coryneliales
11
ENCYKLOPEDIE NA·Í P¤ÍRODY říše
kmen
třída
podtřída
1
Erysiphomycetidae Eurotiomycetidae
Laboulbeniomycetidae Lecanoromycetidae
Leotiomycetidae
Meliolomycetidae Pezizomycetidae Sordariomycetidae
Spathulosporomycetidae nejasné zařazení
12
řád Dothideales – vředovcotvaré Hysteriales – skulinatcotvaré Lahmiales Microthyriales – štítoplodkotvaré Mycosphaerellales – tečkovkotvaré Myriangiales Patellariales – miskovkotvaré Pleosporales – zďovkotvaré Pyrenulales – jaderničkotvaré Erysiphales – padlí Elaphomycetales – jelenkotvaré Eurotiales – plísňovkotvaré Onygenales – kazirohotvaré Laboulbeniales – roztřepenkotvaré Pyxidiophorales Agyriales Gyalectales – kryptovkotvaré Lecanorales – misničkotvaré Lichinales – lišejkotvaré Peltigerales – hávnatkotvaré Pertusariales – děratkotvaré Teloschistales – krásníkotvaré Leotiales – voskovičkotvaré Medeolariales Rhytismatales – svraštělkotvaré Meliolales Pezizales – kustřebkotvaré Boliniales – bolinkotvaré Calosphaeriales Diaporthales – čárovkotvaré Halosphaeriales Hypocreales – masenkotvaré Lulworthiales Microascales – vřeckovičkotvaré Ophiostomatales – ofiostomotvaré Phyllachorales – puchýřkotvaré Sordariales – hnojenkotvaré Trichosphaeriales Xylariales – dřevnatkotvaré Spathulosporales
Ostropales – dlouhovřeckotvaré
ENCYKLOPEDIE NA·Í P¤ÍRODY říše
kmen
třída
Neolectomycetes Pneumocystidiomycetes Saccharomycetes
Basidiomycota – houby s t o p k o v ý t r u s é
podtřída
Neolectomycetidae Pneumocystidiomycetidae Saccharomycetidae
Schizosaccharomycetes
Schizosaccharomyce tidae
Taphrinomycetes
Taphrinomycetidae
Basidiomycetes – houby s t o p k o v ý t r u s é
Tremellomycetidae – houby mozkovkovité
Agaricomycetidae
Uredinomycetes
Ustilaginomycetes
Entorrhizomycetidae Exobasidiomycetidae
Ustilaginomycetidae
řád Triblidiales Trichotheliales Verrucariales – bradavnicotvaré Neolectales Pneumocystidales Saccharomycetales – kvasinkotvaré Schizosaccharomycetales – kvasinkotvaré Taphrinales – kadeřavkotvaré Auriculariales – bolcovitkotvaré Ceratobasidiales – rohoplodníkotvaré Christianseniales Cystofilobasidiales Dacrymycetales – kropilkotvaré Filobasidiales Tremellales – rosolovkotvaré Tulasnellales – tulasneovkotvaré Agaricales – pečárkotvaré Boletales – hřibotvaré Cantharellales – liškotvaré Hymenochaetales – kožovkotvaré Phallales – hadovkotvaré Polyporales – chorošotvaré Russulales – holubinkotvaré Thelephorales – plesňákotvaré Agaricostilbales Atractiellales Microbotryales Septobasidiales – přepážkovkotvaré Uredinales – rzi Entorrhizales Doassansiales Entylomatales Exobasidiales – plíškotvaré Georgefischeriales Platygloeales – ulitovcotvaré Sporidiales Tilletiales Microstromatales Cryptomycocolacales s Urocystales Ustilaginales – sněti
13
A RT O N I E H E D VÁ B I TÁ
Abecední pfiehled hub âeské republiky
A afanomyces, Aphanomyces de Bary – fiád saprolegniotvaré, ãeleì saprolegniovité. Tvofií cenocytickou rozvûtvenou stélku a dvoubiãíkaté zoospory. Zástupci Ïijí v pÛdû, kde nûkdy napadají kofieny rostlin nebo to jsou sladkovodní paraziti ãi saprotrofové. afanomyces hladk˘, Aphanomyces laevis de Bary – Houba napadá klíãky a mladé rostliny, na kter˘ch se tvofií sklovité skvrny, pfiedev‰ím na hypokotylu. Skvrna se pak zbarvuje zelenavû. Roste na fiepû (Beta). Je jednou z pfiíãin tzv. fiepné spály. afanomyces raãí, Aphanomyces astaci Schikora – Roste saprotrofnû nebo paraziticky na racích ve sladk˘ch vodách. afanomyces zeln˘, Aphanomyces raphani J. B. Kendr. – Vyvolává na kofienech napaden˘ch rostlin tmavé skvrny a pruhy, které pozdûji nekrotizují. Druhotnû pak mohou hnít. Roste na nûkter˘ch brukvovit˘ch rostlinách. afanopsidovité, Aphanopsidaceae Printzen & Rambold – oddûlení vfieckov˘trus˘ch hub (skupina nejasného zafiazení). Stélka je korovitá, s víceménû ploch˘mi plodnicemi s dobfie vyvinut˘m okrajem. Vfiecka b˘vají tlustostûnná, s amyloidním vrcholem a vnûj‰í stûnou, a obsahují bezbarvé v˘trusy bez pfiehrádek. Anamorfy patfií mezi pyknidiální houby. Fotobiontem jsou zelené fiasy. agyriovité, Agyriaceae Corda – ãeleì fiádu misniãkotvar˘ch. Stélka obvykle není pfiítomná, nûkdy je ve formû nev˘razné ponofiené stélky. Apothecia mají rosolovité hymenium, nûkdy jsou protaÏená, obvykle nemají v˘razn˘ okraj a obsahují na vrcholu ztloustlá vfiecka s mal˘mi bezbarv˘mi v˘trusy bez pfiehrádek. Anamorfy patfií mezi pyknidiální houby. aktidie, Actidium Fr. – fiád vfiedovcotvaré, ãeleì ➚ ‰keblovníãkovité. Hysterothecia jsou mírnû ‰keblovitá, s k˘lovitou horní ãástí nesoucí podélnou ‰tûrbinu, jednoduchá, vûtvená nebo
i hvûzdovitá. V˘trusy jsou bezbarvé, olivové aÏ hnûdé, s jednou pfiepáÏkou. Rostou na kÛfie a dfievû, zejména jehliãnanÛ. aktidie lesklá, Actidium nitidum (Ellis) Zogg – Hysterothecia jsou elipsoidní, pouze do 0,2 mm velká. Roste na kÛfie a opadlém jehliãí jehliãnanÛ, ãasto jalovcÛ. I.–XII. aktidie prasklinová, Actidium hysteroides Fr. – Hysterothecia jsou povrchová, asi 1 mm velká, hvûzdicovitá, se 4 aÏ 5 rameny, kaÏdé z nich se otevírá podélnou ‰tûrbinou. Roste na odkornûném dfievû a kÛfie jehliãnanÛ, zejména smrkÛ a borovic. I.–XII. albugo, Albugo (Pers.) Roussel ex Gray – fiád vfietenatkotvaré, ãeleì ➚ albugovité (Albuginaceae). Povrch rostliny pokr˘vají bílé nebo Ïlutavé puch˘fiky. Sporangiofory se vyvíjejí ve velkém mnoÏství pod pokoÏkou hostitele, kterou pozdûji proráÏejí. Rostou paraziticky na nadzemních ãástech rostlin. albugo bûlostné, Albugo candida (Pers.) Kuntze, ãesky téÏ plíseÀ bûlostná – V‰echny napadené ãásti jsou pokryty bíl˘mi, zprvu vyklenut˘mi a leskl˘mi skvrnami. Pak se jejich pokoÏka protrhne a na skvrnách se objevují loÏiska v˘trusÛ. Roste na brukvovit˘ch rostlinách. albugo hvûzdnicové, Albugo tragoponis (DC.) Gray, ãesky téÏ plíseÀ hvûzdnicová – Listy b˘vají pokryty bíl˘mi, okrouhl˘mi nebo protáhl˘mi skvrnami; pletivo v jejich okolí zasychá. Pozdûji mÛÏe uschnout celá rostlina. Roste na rÛzn˘ch druzích hvûzdnicovit˘ch rostlin. albugovité, Albuginaceae J. Schröt. – ãeleì fiádu vfietenatkotvar˘ch. Tvofií mezibunûãné mycelium s haustoriemi; nepohlavní rozmnoÏování probíhá pomocí zoospor, nepohlavní pomocí oospor. Parazitují na rostlinách. Amylocorticiaceae Jülich – ãeleì fiádu pevníkotvar˘ch. Vytváfií rozlité, tenké
plodnice s vyvinut˘mi dendrohyfidiemi a drobn˘mi amyloidními v˘trusy. Jsou dfievokazné. an˘zovník vonn˘, Gloeophyllum odoratum (Wulfen) Imaz., [Osmoporus odoratus (Wulfen) Singer], ãesky téÏ trámovka vonná – Klobouk 30–180 mm. Klobouk b˘vá zpoãátku hlízovit˘, poté polokruhovit˘, bokem nebo spodem pfiisedl˘, v mládí plstnat˘, olysávající, pásovan˘, Ïlutohnûd˘ aÏ rezavû hnûd˘, ve stáfií aÏ ãernohnûd˘, na tlustém okraji dlouho oranÏovû hnûd˘ aÏ ãervenohnûd˘, s okrovû hnûd˘mi, pozdûji hnûd˘mi póry. DuÏnina má v˘raznou an˘zovou vÛni. Roste hojnû na silnû rozloÏen˘ch pafiezech, ménû ãasto na kmenech smrkÛ, vzácnû i dal‰ích jehliãnanÛ. Nejedl˘. I.–XII. artonie, Arthonia Ach. – oddûlení houby vfieckov˘trusé, fiád artoniotvaré, ãeleì ➚ artoniovité – Korovité li‰ejníky s obvykle tenkou, nerozli‰enou, nûkdy málo zfietelnou, bûlavou, na‰edlou nebo hnûdavou stélkou a s okrouhl˘mi nebo nepravideln˘mi, rozvûtven˘mi, hnûd˘mi, ãern˘mi nebo ãerven˘mi apothecii. Obsahuje druhy v symbióze s fotobiontem, nebo druhy, které rostou paraziticky na li‰ejnících. artonie bûlokorá, Arthonia leucopellaea (Ach.) Almq. – Je podobná ➚ artonii hedvábité, ale apothecia jsou tmavohnûdá aÏ ãerná, stélka je pavuãinovitá aÏ vloãkatá a v˘trusy jsou men‰í. Roste na kÛfie jehliãnanÛ, pfiedev‰ím v chladn˘ch horsk˘ch polohách. artonie Endlicherova, Arthonia endlicheri (Garov.) Oxner – Stélka je hrbolatá, narÛÏovûlá, za sucha svûtle ‰edohnûdá, se vzácn˘mi, na‰edle ojínûn˘mi, nepravideln˘mi apothecii. Roste na horninách kyselého chemismu. artonie hedvábitá, Arthonia byssacea (Weigel) Almq. – Stélka b˘vá bílá, dobfie vyvinutá, s ãern˘mi, ojínûn˘mi, víceménû okrouhl˘mi apothecii. Roste na borce listnáãÛ v pahorkatinách a v podhÛfií, zejména na vlhãích stanovi‰tích.
15
ARTO N I E K A M E N O M I L N Á
artonie kamenomilná, Arthonia lapidicola (Taylor) Branth & Rostrup – Stélka je málo v˘razná nebo bradavkovitá, ‰edá aÏ hnûdavá, ve spojení se zelen˘mi fiasami, s ãern˘mi, témûfi ponofien˘mi aÏ stlaãen˘mi apothecii. Roste jak na vápnit˘ch, tak i nevápnit˘ch horninách, aÏ do horsk˘ch poloh. artonie ka‰tanová, Arthonia spadicea Leight. – Je podobná ➚ artonii prostfiední, ale stélka je málo v˘razná, podkorní, zelenavá aÏ olivová, apothecia jsou ãervenoãerná aÏ ãernavá, za vlhka aÏ ãervenohnûdá; mikroskopické znaky jsou odli‰né. Roste aÏ do horsk˘ch poloh na borce a tlejícím dfievû listnáãÛ i jehliãnanÛ. artonie ledvinovitá, Arthonia reniformis (Pers.) Röhl. – Je podobná ➚ artonii prostfiední, ale stélka je v˘raznû vrásãitá, mírnû lesklá, apothecia ãasto spl˘vají a v˘trusy jsou vût‰í. Roste aÏ do horsk˘ch poloh na borce listnáãÛ. artonie medoÏlutá, Arthonia helvola (Nyl.) Nyl. – Stélka nese rezavû ãervená aÏ ãervenû oranÏová, okrouhlá aÏ protáhlá, ãasto témûfi ponofiená apothecia. Roste aÏ do podhorsk˘ch oblastí na borce listnáãÛ i jehliãnanÛ. artonie mechová, Arthonia muscigena Th. Fr. – Stélka je ‰edozelená aÏ zelená, zrnitá, s vyklenut˘mi, pfiisedl˘mi, velmi mal˘mi apothecii. Roste na kÛfie listnáãÛ. artonie mléãná, Arthonia galactites (DC.) Dufour – Je podobná ➚ artonii narÛÏovûlé, ale stélka je bez fias, bûlavá a mikroskopické znaky jsou odli‰né. Roste na kÛfie listnáãÛ, zejména na tepl˘ch stanovi‰tích. artonie narÛÏovûlá, Arthonia arthonioides (Ach.) A. L. Sm. – Stélka je rÛÏová, za sucha bûlavá, naÏloutlá aÏ zelenavá, mûkká, vloãkatá aÏ mouãnatá, s okrouhl˘mi, témûfi ploch˘mi ãern˘mi apothecii. Roste na kysel˘ch substrátech. artonie ojínûná, Arthonia pruinata (Pers.) A. L. Sm. – Je podobná ➚ arto-
16
nii hedvábité, ale stélka je v˘raznû vyvinutá, rozpraskaná, ‰edá aÏ naÏloutlá, s hnûd˘mi, modravû ojínûn˘mi apothecii a men‰ími v˘trusy. Roste na borce listnáãÛ na klimaticky mírn˘ch stanovi‰tích. artonie paprsãitá, Arthonia radiata (Pers.) Ach. – Je podobná ➚ artonii prostfiední, stélka je v‰ak velmi promûnlivá, s nepravideln˘mi aÏ hranat˘mi, hnûd˘mi aÏ ãern˘mi, ponofien˘mi apothecii a vût‰ími v˘trusy. Roste aÏ do horsk˘ch poloh na borce listnáãÛ i jehliãnanÛ. artonie prostfiední, Arthonia mediella Nyl. – Stélka je tenká, blanitá, bûlavá aÏ Ïlutavá, s okrouhl˘mi pfiisedl˘mi ãern˘mi apothecii. Roste na kÛfie jehliãnanÛ, pfiedev‰ím v chladn˘ch horsk˘ch polohách. artonie roztrou‰ená, Arthonia dispersa (Schrad.) Nyl. – Je podobná ➚ artonii Endlicherovû, ale apothecia jsou protáhlá; mikroskopické znaky jsou odli‰né. Roste aÏ do horsk˘ch poloh na borce pfiedev‰ím listnáãÛ. artonie sazová, Arthonia fuliginosa (Turner & Borrer) Flot. – Je podobná ➚ artonii hedvábité, ale apothecia jsou nepravidelná aÏ hranatá, ãasto spl˘vající, ãervenohnûdá aÏ ãernavá a bíle ojínûná, stélka je naÏloutlá. Roste na kÛfie jehliãnanÛ, pfiedev‰ím v chladn˘ch horsk˘ch polohách. artonie ‰edoojínûná, Arthonia cinereopruinosa Schaer. – Je podobná ➚ artonii hedvábité, ale apothecia jsou ãernavá, modro‰edû ojínûná, stélka b˘vá na‰edlá a v˘trusy jsou men‰í. Roste na borce listnáãÛ. artonie teãkovitá, Arthonia punctiformis Ach. – Je podobná ➚ artonii prostfiední, ale stélka je podkorní, bez fias, apothecia jsou ãasto lemována zbytky kÛry a v˘trusy jsou vût‰í. Roste aÏ do horsk˘ch poloh na borce listnáãÛ, ménû ãasto i jehliãnanÛ. artonie vínová, Arthonia vinosa Leight. – Je podobná ➚ artonii zdvojené, ale apothecia jsou pfiisedlá, okrouhlá
a stélka je obvykle okrová aÏ oranÏová; má odli‰né mikroskopické znaky. Roste aÏ do horsk˘ch poloh na borce listnáãÛ i jehliãnanÛ. artonie zdobná, Arthonia elegans (Ach.) Almq. – Stélka je bûlavá aÏ okrová, se skofiicovû aÏ purpurovû hnûd˘mi neojínûn˘mi apothecii. Roste aÏ do horsk˘ch poloh na borce listnáãÛ. artonie zdvojená, Arthonia didyma Körb. – Stélka je velmi tenká, naÏloutlá aÏ ‰edoolivová, s ponofien˘mi, nepravidelnû okrouhl˘mi, nûkdy aÏ hvûzdovit˘mi ãernohnûd˘mi aÏ hnûdoãern˘mi mal˘mi apothecii. Roste aÏ do horsk˘ch poloh na borce listnáãÛ i jehliãnanÛ. artoniovité, Arthoniaceae Rchb. – ãeleì fiádu artoniotvar˘ch. Stélka obvykle chybí nebo je slabû vyvinutá, protaÏené a vûtvené plodnice s ãervenav˘m nebo hnûdav˘m hymeniem mají redukované stûny. Anamorfy patfií mezi coelomycety (mitosporické houby). artrobotrys, Arthrobotrys Corda – Mitosporické houby. Vláknité pÛdní saprotrofní houby, které mají schopnost získávat dusíkaté látky z aktivnû chycen˘ch bezobratl˘ch ÏivoãichÛ (napfi. háìátek). Chytají je pomocí speciálních lapacích sítí nebo ‰krticích ok. Teleomorfy patfií do rodu ➚ kruhovka (Orbilia). artrobotrys fiídkov˘trus˘, Arthrobotrys oligospora Fresen. – Vláknitá pÛdní houba, která chytá bezobratlé Ïivoãichy pomocí specifick˘ch toxinÛ. aureobazidium, Aureobasidium Viala & G. Boyer – Mitosporické houby. Mají bezbarvé, Ïluté, olivovû zelené, hnûdé nebo ãerné, pfiehrádkované, vûtvené hyfy tvofiící chlamydospory. Teleomorfy patfií do rodu Discosphaerina (ãeleì vfiedovniãkovité – Dothioraceae, fiád vfiedovcotvaré). aureobazidium klíãivé, Aureobasidium pullulans (de Bary) Arnaud – Vláknitá houba, vyskytující se jako saprotrof v pÛdû i jako parazit na rostlinách; podílí se i na mykózách ãlovûka.
B A L Í â KOV E C P RO S V ù T L E N ¯
B badhamovka, Badhamia Berk. – tfiída slizovky, fiád vápenatkotvaré, ãeleì ➚ vápenatkovité. Plodnice jsou pfiisedlé nebo stopkaté, nûkdy malé plasmodiokarpy na dobfie vyvinutém hypothalu, s peridií pokrytou krystaly a bez kolumely. Kapilicium má charakter vápnit˘ch trubiãek. Rostou saprotrofnû na Ïiv˘ch i tlejících bylinách, kÛfie a listí. badhamovka láãkovitá, Badhamia utricularis (Bull.) Berk. – Plodnice jsou tvofieny protáhle kulovit˘mi aÏ hru‰kovit˘mi, modro‰ed˘mi pfievisl˘mi sporangii na Ïlutém nebo hnûdavém tenkém tfieni, kter˘ vyrÛstá z ãerveného hypothalu. Peridie je obvykle pokryta vápnitou Ïilnatou síÈkou a v˘trusy jsou ãernohnûdé. Roste na kÛfie stromÛ a na plodnicích kornatcovit˘ch a pevníkovit˘ch hub. Nejedlá. VIII.–XII. badhamovka listomilná, Badhamia foliicola Lister – Sporokarpy jsou tvofieny pfiisedl˘mi nebo krátkotfienn˘mi, témûfi kulovit˘mi nebo hru‰kovit˘mi, ‰ed˘mi sporangii na naÏloutlém blanitém hypothalu. Peridie je tenká, pokrytá vápnitou Ïilnatou síÈkou a v˘trusy jsou ãerné. Roste na tlejících zbytcích bylin a kÛfie, ale i Ïiv˘ch rostlinách. Nejedlá. VII.–IX. badhamovka máková, Badhamia papaveracea Berk. & Ravenel – Plodnice tvofií stopkatá nebo pfiisedlá, kulovitá nebo vejãitá, ‰edá sporangia na bezbarvém tenkém hypothalu. Peridie je pokryta vápnitou Ïilnatou síÈkou. Roste na kÛfie mrtv˘ch stromÛ. Nejedlá. VIII.–X. badhamovka obvejãitá, Badhamia obovata (Peck) S. J. Sm. – Plodnice 1–2 mm vysoká. Sporokarpy jsou tvofieny vejãit˘mi, pfiisedl˘mi nebo stopkat˘mi, ‰ed˘mi aÏ purpurovû hnûd˘mi sporangii na tmavém blanitém hypothalu. V˘trusy jsou tmavohnûdé. Roste na tlejících zbytcích rostlin a na dfievû. Nejedlá. VII.–IX. badhamovka pochybná, Badhamia dubia Nann.–Bremek. – Sporokarpy jsou
tvofieny pfiisedl˘mi, kulovit˘mi, na‰edl˘mi sporangii s tenkou, prosvítavou peridií pokrytou vápnitou Ïilnatou síÈkou, na nev˘razném hypothalu. V˘trusy jsou ãerné. Roste na tlejících vûtviãkách a kmenech. Nejedlá. VII.–IX. badhamovka prosovitá, Badhamia panicea (Fries) Rostaf. – Plodnice jsou tvofieny pfiisedl˘mi, stlaãenû polokulovit˘mi, bíl˘mi sporangii nebo sporangiokarpy na tence blanitém hypothalu a dvojitou peridií pokrytou vápnitou Ïilnatou síÈkou. V˘trusy jsou ãerné. Roste na kÛfie leÏících kmenÛ a pafiezÛ listnáãÛ. Nejedlá. VII.–IX. badhamovka tobolkovitá, Badhamia capsulifera (Bull.) Berk. – Plodnice tvofií pfiisedlá, kulovitá, na‰edlá nebo bílá sporangia nebo krátké plasmodiokarpy, s tenkou prosvítavou peridií pokrytou vápnitou Ïilnatou síÈkou. V˘trusy jsou ãerné. Roste na vûtviãkách pokryt˘ch mechy nebo li‰ejníky. Nejedlá. VIII.–X. badhamovka vejcov˘trusá, Badhamia ovispora Racib. – Plodnice aÏ 1,2 mm vysoká. Plodnice tvofií pfiisedlá, bûlavá aÏ svûtle okrová sporangia, ãasto tvofiící plasmodiokarpy s dvojitou peridií, bíl˘m kapiliciem a svûtle purpurov˘mi v˘trusy. Roste na tlejícím dfievû, trávû a na hnoji. Nejedlá. VII.–X. badhamovka velkoplodá, Badhamia macrocarpa (Ces.) Rostaf. – Plodnice tvofií pfiisedlá nebo stopkatá, obvykle kulovitá, bílá sporangia na nenápadném hypothalu s vrásãitou peridií. V˘trusy jsou ãerné. Roste na borce Ïiv˘ch i mrtv˘ch stromÛ porostlé mechy. Nejedlá. VII.–IX. badhamovka zelenající, Badhamia viridescens Meyl. – Plodnice aÏ 1,5 mm vysoká. Plodnice tvofií polokulovitá aÏ hru‰kovitá, Ïlutozelená, pozdûji zeleno‰edá sporangia na Ïlutohnûdém tfieni. Peridie je pokryta vápnitou Ïilnatou síÈkou, která zanechává na bázi pohárkovit˘ zbytek; v˘trusy jsou tmavohnûdé. Roste na zemi, mrtvém dfievû a na li‰ejnících. Nejedlá. VIII.–IX.
balíãkovec, Saccobolus Boud. – fiád kustfiebkotvaré, ãeleì ➚ hovníkovité. Plodnice jsou maliãké, vzácnû vût‰í neÏ 1 mm, miskovité aÏ ãoãkovité, pfiisedlé, s krátk˘mi a ‰irok˘mi vfiecky s hladk˘mi, purpurov˘mi aÏ hnûd˘mi v˘trusy. Rostou saprotrofnû na exkrementech. balíãkovec BeckÛv, Saccobolus beckii Heimerl – Plodnice 0,5 mm. Plodnice jsou polokruhovité, bílé, na theciu ãernû teãkované. Roste dosti hojnû na exkrementech. VII.–XII. balíãkovec citronov˘, Saccobolus citrinus Boud. & Torrend – Je podobn˘ ➚ balíãkovci lysému, ale plodnice jsou Ïlutavé a má odli‰né mikroskopické znaky. Roste na exkrementech. VII.–X. balíãkovec chloupkat˘, Saccobolus subcaesariatus J. Moravec – Plodnice 0,2–0,8 mm. Plodnice jsou vyklenuté, pozdûji terãovité, ‰edé, na rou‰ku tmavû fialové, s nûkolika vyãnívajícími vfiecky. Roste vzácnû na exkrementech. VI. balíãkovec chudobn˘, Saccobolus depauperatus (Berk. & Broome) E. C. Hansen – Je podobn˘ ➚ balíãkovci tmavému, ale má jiné mikroskopické znaky. Roste vzácnû na exkrementech. II.–X. balíãkovec lys˘, Saccobolus glaber (Pers.) Lamb. – Plodnice do 1 mm. Plodnice jsou miskovité, s ploch˘m nebo vyklenut˘m theciem, okrové, vnû hladké a stejnû zbarvené. Roste dosti hojnû na exkrementech. VII.–X. balíãkovec maliãk˘, Saccobolus minimus Velen. – Je podobn˘ ➚ balíãkovci lysému, ale plodnice jsou je‰tû men‰í (do 0,2 mm), Ïlutohnûdé a mají odli‰né mikroskopické znaky. Roste dosti vzácnû na exkrementech. VII.–X. balíãkovec prosvûtlen˘, Saccobolus dilutellus (Fuckel) Sacc. – Je podobn˘ ➚ balíãkovci lysému, ale plodnice jsou bílé aÏ Ïlutavé a mají odli‰né mikroskopické znaky. Roste vzácnû na exkrementech. III.–X.
17
B A L Í â KOV E C R Ò Z N O B ARV ¯
balíãkovec rÛznobarv˘, Saccobolus versicolor (P. Karst.) P. Karst. – Je podobn˘ ➚ balíãkovci lysému, ale plodnice jsou fialové a li‰í se také mikroskopicky. Roste nepfiíli‰ hojnû na exkrementech. III.–XI. balíãkovec tmav˘, Saccobolus obscurus (Cooke) W. Phillips – Plodnice do 0,5 mm. Plodnice jsou ãoãkovité, ploché, pozdûji vyklenuté, ‰edohnûdé, vnû hladké, svûtlej‰í. Roste nepfiíli‰ hojnû na exkrementech. V.–IX.
hutn˘ch plodnic. Roste saprotrofnû. baÀka velkokali‰ná, Sarcosphaera coronaria (Jacq.) Boud. [S. crassa (Santi) Pouzar] – Plodnice 30–150 mm. Plodnice b˘vají nejprve podzemní, nepravidelnû kulovité, duté, tlustostûnné, bûlavé aÏ nafialovûlé, pozdûji se na vrcholu otevírají 4–8 cípy a vystupují nad povrch pÛdy. Vnitfiek je fialov˘, poté se zbarvuje pfies fialovû hnûdou do hnûda. Roste dosti vzácnû ve v‰ech lesích, pfieváÏnû v‰ak jehliãnat˘ch. Jedovatá. V.–VI. (VII.).
balíãkovec uÈat˘, Saccobolus truncatus Velen. – Je podobn˘ ➚ balíãkovci lysému, ale plodnice jsou je‰tû men‰í (do 0,3 mm), fialovû Ïluté a ãernû teãkované; li‰í se také mikroskopicky. Roste vzácnû na exkrementech. V.–IX.
bazidiobolus, Basidiobolus Eidam – fiád hmyzomorkotvaré, ãeleì ➚ bazidiobolovité. Od pfiíbuzného rodu ➚ hmyzomorka se li‰í tvarovû rozli‰en˘mi gametangii a ve stáfií pfiehrádkovan˘m myceliem.
balsamovka jahodovitá, Balsamia fragiformis Tul. – Je podobná ➚ balsamovce ‰irokov˘trusé, ale má odli‰ná vfiecka a v˘trusy. Roste vzácnû pod buky i jin˘mi listnáãi. Nejedlá VIII.–IX.
balsamovka ‰irokov˘trusá, Balsamia platyspora Berk. & Broome – Plodnice 10–20 mm. Plodnice jsou nepravidelné, na povrchu s ka‰tanovû hnûd˘mi aÏ ãervenohnûd˘mi bradavkami oddûlen˘mi Ïlut˘mi brázdami, duÏnina je kfiehká, bílá, s mal˘mi dutinkami. Roste vzácnû pod listnáãi, zejména buky. Nejedlá VIII.–X. balsamovkovité, ãeleì fiádu kustfiebkotvar˘ch – Plodnice b˘vají podzemní, velké, typu kleistothecií, víceménû kulovité, plné, na fiezu komÛrkaté, vfiecka jsou válcovitá aÏ kulovitá, neamyloidní, vytrvávající, s elipsoidními, bezbarv˘mi aÏ hnûd˘mi, hladk˘mi v˘trusy. baÀka, Sarcosphaera Auersw. – fiád kustfiebkotvaré, ãeleì ➚ kustfiebkovité. Je podobná ➚ kustfiebce, ale li‰í se pfiedev‰ím podzemním v˘vojem mo-
18
battarrovkovité, Battarraeaceae Corda – ãeleì fiádu paleãkotvar˘ch. Tefiich b˘vá zpoãátku lakunózní, v dospûlosti s typick˘mi mr‰tníky (elaterami) hymeniálního pÛvodu. Rostou v tepl˘ch a such˘ch oblastech. bazidiobolovité, Basidiobolaceae Engl. & E. Gilg – ãeleì fiádu hmyzomorkotvar˘ch. Od pfiíbuzné ãeledi hmyzomorkovit˘ch se li‰í napfi. tvorbou subsporangiálních mûch˘fikÛ a tím, Ïe v‰echny buÀky jsou jednojaderné.
balsamovka, Balsamia Vittad. – fiád kustfiebkotvaré, ãeleì ➚ balsamovkovité. Plodnice jsou nepravidelnû kulovité, bradavãité, ãervenohnûdé, na fiezu s bílou duÏninou s mal˘mi dutinami, ve stáfií se rozpl˘vající do Ïluté hmoty. Rostou saprotrofnû pod zemí v listnat˘ch i jehliãnat˘ch lesích.
balsamovka obecná, Balsamia vulgaris Vittad. – Je podobná ➚ balsamovce ‰irokov˘trusé, ale má odli‰ná vfiecka a v˘trusy. Roste vzácnû pod listnáãi i jehliãnany. Nejedlá VIII.–X.
TfieÀ 20–50 krát 30–40 mm. Plodnice jsou zpoãátku kulovité, bûlavé. Pak praskají a vyrÛstá z nich válcovit˘, dlouze ‰upinat˘, Ïlutav˘ aÏ rezavû hnûd˘ tfieÀ, na vrcholu s tmavohnûd˘m tefiichem ve tvaru ‰irokého klobouku. Na bázi zÛstává v˘razná pochva. Roste velmi vzácnû na such˘ch písãit˘ch místech, pod pfievisy skal, v dutinách stromÛ. Nejedlá. V.–X.
bazidiobolus Ïabí, Basidiobolus ranarum Eidam – Vyskytuje se bûÏnû v exkrementech Ïab a je‰tûrek, mÛÏe vyvolávat i onemocnûní ãlovûka. baÀka velkokali‰ná
battarrovka, Battarraea Pers. – tfiída houby stopkov˘trusé, podtfiída holobazidiomycety, fiád paleãkotvaré, ãeleì ➚ battarrovkovité – Mladé plodnice jsou podzemní, kulovité, pfii rÛstu zÛstává spodní ãást vnûj‰í okrovky na bázi tfienû jako pochva, zatímco její potrhaná horní ãást ulpívá na vnitfiní okrovce. Plodná ãást je kulovitá aÏ vejãitá, tefiich je rezavû hnûd˘ a sedí na velmi dlouhém ‰upinatém tfieni. Rostou na písãit˘ch stanovi‰tích. battarrovka pochvatá, Battarraea phalloides (Dicks.) Pers. – Klobouk 10–30 mm. TfieÀ 10–20 krát 6–20 mm. Je podobná ➚ battarovce Stevenovû, se kterou je zfiejmû shodná, je v‰ak men‰í, v mládí rosolovitá a v dospûlosti se zbytky rosolovité vrstvy na vnitfiní stranû pochvy; roste velmi vzácnû na stejn˘ch stanovi‰tích. Nejedlá. V.–X. battarrovka Stevenova, Battarraea stevenii (Lib.) Fr. – Klobouk 50–80 mm.
bedla, Cystolepiota Singer [incl. Pulverolepiota Bon] – tfiída houby stopkov˘trusé, podtfiída holobazidiomycety, fiád peãárkotvaré, ãeleì ➚ peãárkovité. Drobnûj‰í kloboukaté masité lupenaté houby. PokoÏka klobouku je pokryta kulovit˘mi nebo elipsoidními buÀkami a je proto mouãnatá aÏ zrnitá. Lupeny jsou témûfi volné, obvykle bílé aÏ krémové. TfieÀ je válcovit˘. Zbytky vela jsou pfiítomny, ale obvykle velmi pomíjivû. V˘trusn˘ prach je bíl˘, krémov˘ aÏ svûtle fialov˘. Rostou saprotrofnû na zemi, ãasto na vlhãích místech. bedla, Chamaemyces Batt. ex Earle, ãesky téÏ rosenka – tfiída houby stopkov˘trusé, podtfiída holobazidiomycety, fiád peãárkotvaré, ãeleì ➚ peãárkovité. Kloboukaté masité lupenaté houby. Klobouk je slizk˘, lupeny volné. Válcovit˘ tfieÀ nese prsten. V˘trusn˘ prach je krémovû okrov˘. Rostou saprotrofnû na zemi a na velmi trouchnivém dfievû. V˘razn˘m znakem je rovnûÏ pokoÏka klobouku
