NÁZEV SEMINÁŘE:
Jídlo z blízka a jak na něj Místní potravinové systémy
Potravinová suverenita, solidární ekonomika... KPZ LEKTOR Jan Valeška Kubatova 1/32, 102 00 Praha 10
[email protected] | 272 660 501 Působí v PRO-BIO LIGA, Praha. Od roku 2004 se zabývá tématem zkrácení distribučního řetězce potravin, environmentálně šetrné spotřeby a produkce potravin a propojování spotřebitelů a zemědělců s cílem podpory environmentálně šetrných, hospodářsky nezávislých lokálních potravinových systémů. Od roku 2008 je iniciátorem vzniku několika místních potravinových systémů (biokluby, bedýnky, komunitou podporované zemědělství) v Praze a v okolí a zakladatelem prvních Selských biotrhů v Praze. V současné době s řadou dalších skvělých lidí spolupracuje na vytvoření sítě komunitou podporovaných statků u nás. Je koordinátorem mezinárodního projektu CSA4Europe, jehož cílem je přenos příkladů dobré praxe solidárních potravinových systémů ze zahraničí do ČR. Absolvoval celou řadu zahraničních exkurzí a konferencí na téma solidárních potravinových systémů a v ČR zorganizoval celou řadu aktivit k tomuto tématu (konference, workshopy, semináře). V konkrétní rovině je členem a správcem Komunity podporujme svého sedláka na Toulcově dvoře, která je jednou z prvních KPZ iniciativ u nás a je zakládajícím členem produkční komunitní zahrady KomPot ve Středoklukách.
Jak na jídlo z blízka Místní potraviny představují jednu z alternativ převládajícího průmyslového zemědělskopotravinářského systému, který dnes dominuje produkci a distribuci potravin. Nákup potravin z místních zdrojů představuje uvědomělý postoj k vlastní spotřebě s cílem minimalizovat její negativní dopady, podpořit místní ekonomiku a v neposlední řadě přispět k zachování drobného zemědělství ve svém okolí. Cest k jídlu z blízka je celá řada.
Prodej ze dvora Prodej potravin přímo v místě produkce navazuje na tradici prodeje ze selských stavení a u ekologického zemědělství je ještě doplněn o environmentální aspekt co nejmenších dopadů výroby potravin na životní prostředí ve všech fázích produkce. Přímým prodejem odpadají náklady i negativní dopady spojené s dálkovou nákladní dopravou, obalovými materiály, skladováním, atd. Zároveň splňuje i další zásadu: hospodaření v souladu s rytmy přírody, neboť nabízí sezónní produkci, tzn. produkty právě v době, kdy dozrávají a může tak spotřebitelům zprostředkovat kontakt s koloběhem v přírodě a návrat k využívání toho, co je aktuálně k dispozici; v protikladu k využívání určitých produktů nelogicky po celý rok. Z hlediska spotřebitele se jedná o nákup adresných produktů, to znamená produktů, které nejsou anonymní, produktů nabízejících příběh, spojených se specifickou osobou farmáře, místní krajiny, často se také jedná o místně specifické nebo netradiční produkty, které jinde pořídit nelze. Nákup na statku je vlastně jediným místem, kde spotřebitel může spolu s nákupem poznat místo vzniku a osobu výrobce, což pro celou řadu z nás začíná být důležitým kritériem nákupu potravin. Prodej ze dvora je pro zemědělce rozhodně tím nejsnazším distribučním místem, odpadají náklady na dopravu, skladování, a také částečně na marketing, který často obstará tzv. šeptanda. Problémem naopak může být nestálost odbytu, nejistota prodeje, malý objem prodeje, atd. Tato negativa se snaží vyrovnávat tzv. systémy spotřebitelské podpory zemědělců (komunitou podporované zemědělství viz níže) či odbytová družstva sedláků nebo provoz vlastních obchodů. Odkazy: www.najdetesisvehofarmare.cz www.nalok.cz
2
Biokluby Pro spotřebitele, kteří nemají možnost nakupovat biozeleninu přímo u zemědělce ze dvora a nechtějí se nikde sdružovat, existuje také možnost spojit se s několika přáteli a založit vlastní odběrovou skupinu, která bude nakupovat od farmáře hromadně. Buď zajíždějí na farmu pro hromadnou objednávku, nebo jim zemědělec na určené místo produkty sám zaváží. Další zajímavou možností je založení tzv. potravinové banky. Skupina spotřebitelů nakupuje hromadně velká balení trvanlivých potravin, které uskladňují ve společném skladu. To jim umožňuje snížit cenu potravin a omezit množství obalových materiálů. Více informací o založení bioklubu a potravinových bankách se lze dozvědět u Hnutí Duha, které na toto téma vydalo celou brožurku: http://www.hnutiduha.cz/publikace/cerstve_potraviny_nadosah.pdf
Klasické bedýnky Původně vznikaly z iniciativy zemědělců, kteří dodávali své produkty spotřebitelům ve městě na určené místo. Bedýnky usnadňují práci v sedláka v tom, že na rozdíl od systému, kdy by si každý objednával z nabízeného sortimentu, farmář dodává všem spotřebitelům jednotnou bedýnku s různými plodinami, které aktuálně dozrávají, nemusí tedy složitě vyřizovat objednávky a vždy prodá to, co aktuálně dorůstá. Dnes se však za bedýnky označují spíše systémy, kdy zprostředkovatel nakupuje produkci od sedláků a dále ji distribuuje mezi spotřebitele v bedýnkách, které si spotřebitelé často mohou již sami sestavovat, bedýnky jsou často zaváženy až do domu, apod.
Zajímavé na systému je pro spotřebitele to, že se dostanou ke kvalitní faremní produkci či k bioprodukci velmi snadno (odběrové místo je ve městě). Nevýhodou jsou vyšší ceny (kvůli marži zprostředkovatelů). www.bedynky.cz
3
Farmářské trhy V současné době se vzrůstem poptávky po místní produkci, nárůstem počtu spotřebitelů se zájmem o kvalitní, lokální a bio potraviny došlo k renesanci místních trhů, které dříve postupně mizely, nebo se měnily na tržiště levných oděvů, elektroniky, nebo ovoce zeleniny z velkoskladů. Farmářské trhy začaly prožívat svůj opětný rozkvět kolem roku 2009 díky iniciativě několika občanských sdružení, dnes již bývají pořádány samotnými radnicemi nejen ve velkých městech, ale téměř všude. Požadavky na prodejce na farmářském trhu na jakost, bezpečnost a označování čerstvého ovoce a čerstvé zeleniny jsou totožné jako v běžném obchodě. Předpisy nevyžadují po stánkařích či trhovcích nějaké speciální certifikáty nebo povolení, platí zde obecná pravidla, mimo jiné to, že každý provozovatel je zodpovědný za zboží, které uvádí na trh. To však bohužel může znamenat, že na farmářských trzích můžete dostat často běžnou průmyslovou produkci z velkoskladů, tomu se snaží bránit iniciativa některých provozovatelů trhů, kteří vytvořili tzv. kodex farmářských trhů, který by měl standardizovat to, co od farmářského trhu může spotřebitel očekávat, v současnosti je však na libovůli každého provozovatele trhu, jaké podmínky na svém tržišti nastaví. Nejlepší obranou proti nepoctivcům je tak aktivní zákazník, který se ptá a zjišťuje, zda prodejce je jenom překupník, nebo producent. Co se předpisů týče, tak nejproblematičtější bývají živočišné produkty. V současné době na tržišti může zemědělec prodávat konečnému spotřebiteli například čerstvá vejce (do 21 dnů po snůšce), pokud neprodá více než 60 vajec jednomu spotřebiteli. Dále je zde možné prodávat živá selata, jehňata a kůzlata (do 15 kg hmotnosti) a drůbež, králíky a ryby. Na tržištích lze prodávat med z místních zdrojů, nejvýše však smí medař prodat 2 tuny medu ročně. Na tržišti není možné prodávat syrové mléko (to lze pouze na farmě do 2 hodin po nadojení). Nicméně podmínky podeje na trhu musí vždy schválit respektive vzít na vědomí místní hygienická a veterinární stanice. Farmářské trhy přinesly do mnoha míst oživení veřejných prostor a přiblížily spotřebitelům problematiku lokálních potravin a nastolily toto téma do veřejné debaty. Bohužel však problémem zůstává kvalita některých trhů, kde spotřebitel místo místní, šetrné, produkce malých farem dostává velkoobchodní zboží za vyšší cenu. Je však třeba zdůraznit, že záleží trh od trhu a do budoucna lze předpokládat jistou „standardizaci“ pravidel pro trhy.
4
Přestože trhy otevřely sedlákům další odbytový kanál, ukazuje se, že nejsou volbou pro skutečně drobné hospodáře, vzhledem ke své časové náročnosti a často nezanedbatelným finančním nákladům. www.nalok.cz/farmarske-trhy www.ceskefarmarsketrhy.cz
Solidární potravinové systémy aneb Komunitou podporované zemědělství Tento souhrnný název obsahuje systémy známé jako tzv. Community Supported Agriculture (CSA) v anglicky mluvícím světě, AMAP či GASAP ve frankofonním světě, Teikei v Japonsku, GAS v Itálii či Reciproco v Portugalsku. V České republice jsou tyto systémy nové a používá se překlad anglické zkratky CSA, tedy komunitou podporované zemědělství (KPZ). Komunitou podporované zemědělství je součástí širšího konceptu potravinové suverenity, který volá po větším právu občanů ovlivňovat vlastní potravinový systém, viz boxík. Ve středu těchto přístupů stojí dva zájmy: jednak osobní motivace, např. jak zdravé či chutné jsou potraviny, které kupuji. A také motivace společenská: tedy zájem o to, jaké environmentální, sociální, hospodářské a kulturní dopady produkce oněch potravin má, a také o to, kdo bude do budoucna ovlivňovat jejich produkci, cenu, kvalitu či množství, zda občané či anonymní, globální tržní síly. Tohle vše tedy zastřešuje, v západní Evropě již hojně užívaný, termín potravinová suverenita: možnost ovlivňovat potravinový systém osobní intervencí, nikoliv pouhou – často iluzorní – volbou peněženkou, ale aktivním, občanským přístupem v podpoře místní, environmentálně šetrné a sociálně odpovědné produkce potravin.
Potravinová suverenita znamená právo občanů, místních komunit a národních států ovlivňovat a určovat vlastní, nezávislé politiky pro zemědělství, zaměstnanost a potravinářství, které odpovídají jejich jedinečným environmentálním, společenským, hospodářským a kulturním podmínkám. Zahrnuje skutečné právo na potraviny a produkci potravin, což znamená, že všichni lidé mají právo na bezpečné, nutričně bohaté a kulturně odpovídající potraviny, na zdroje potřebné pro produkci potravin, a také na zajištění individuálního i společenského udržitelného živobytí. Potravinová suverenita znamená nadřazení práv lidí a společenstev na potraviny a produkci potravin, nad zájmy trhu.
Aktérům potravinové suverenity se, zdá se, přejedl stávající model průmyslového zemědělství, ovládaného (nad)národními potravinářskými koncerny a úzkou skupinou mamutích maloobchodních řetězců. Proto kladou důraz jednak na podporu vzniku a zachování lokálních malozpracovatelských provozů a drobných zemědělců, kteří obhospodařují vlastní půdu a mívají obvykle výrazně pozitivní vliv na místní ekonomiku či společenský a kulturní život. A také se soustřeďují na udržení či vytváření dlouhodobých a pevných sítí jejich spotřebitelů. Cílem jsou tak místně ukotvené, přizpůsobivé, a proto odolné systémy produkce potravin, které jsou založeny na solidaritě, vzájemné známosti a důvěře, na rozdíl od stávajícího agro-potravinářského komplexu stojícího na soutěživosti, anonymitě a globální přelétavosti.
5
Tyto myšlenky dnes již mají zejména v euroamerickém kontextu reálné vyústění mimo jiné v podobě systému komunitou podporovaného zemědělství (KPZ), který například ve Francii pod tamní zkratkou AMAP sdružuje na 3 tisíce drobných hospodářů a 200 tisíc spotřebitelů, kteří vzájemně sdílejí rizika a přínosy zemědělského hospodaření a společně pracují na zajištění potravinové suverenity a soběstačnosti své země. I v dalších zemích prochází KPZ bouřlivým rozvojem, například v Itálii, kde pod zkratkou GAS sdružuje na 900 hospodářství, nebo ve Velké Británii, kde po 5 ti letech od vzniku prvních iniciativ obrat tamních CSA systémů představuje již 0,2 % ze všech příjmů v zemědělství. Systémy KPZ nestojí pouze na prodeji a nákupu, ale jsou založeny na vztahu vzájemné podpory mezi drobným hospodářem a těmi, kteří konzumují jím vyprodukované potraviny. Jedná se partnerství mezi zemědělcem a spotřebitelem, kde obě strany sdílejí rizika a přínosy zemědělské produkce. To znamená, že spotřebitelé přejímají část rizika, které sedlák z povahy zemědělské produkce nese (neúroda, živelná katastrofa, atd.) a to především z toho důvodu, aby pomohli udržet lokální malé (optimálně ekologické) producenty potravin, aby tito např. z důvodů nízkých výkupních cen zemědělských surovin nezanikali a neprodávali svá hospodářství velkým zemědělským korporacím. Samozřejmě, že nejde o čirý altruismus, cílem spotřebitelů je, aby se udržely statky, které jim budou dodávat ekologické produkty za rozumné ceny. Ale mezi jinými je také motivem spotřebitelů podpořit drobné farmy, které udržují tradiční ráz krajiny, její rozmanitost, spojují místní komunity a udržují jejich život a svébytnost. A samozřejmě jde také o znovuobjevení vztahu mezi půdou a konzumovanými potravinami a obnovení tradice drobného hospodaření s důrazem na spotřebu potravin v místě jejich produkce. Prakticky to znamená, že skupina spotřebitelů si u zemědělce před sezónou předplatí určitou část jeho produkce, domluví se na tom, co bude hospodářství produkovat a následně dostávají na určené odběrové místo ve městě pravidelně to, co se zrovna urodí. Sedlák má tak předem prostředky na nákup osiv, sazenic, atd. Také má jistotu odbytu a jistotu, že jeho práce bude zaplacena i při živelné katastrofě. Někdy spotřebitelé zemědělce podporují i fyzickou výpomocí v případě krizových situací nebo si svou spotřebu mohou odpracovat na statku. Další obvyklou variantou je, že se komunita lidí spojí a založí (nebo obnoví) hospodářství jako vlastní sociální podnik. Veškerá produkce takového statku potom náleží jeho podílníkům, členům zakládající komunity. Spotřebitel získá kvalitní produkty za rozumné ceny, navíc má možnost seznámit se s nejrůznějšími netradičními plodinami, které se jinak v obchodní síti nedostanou. U nás se nějakou dobu se zdálo, že KPZ u nás bude jen záležitostí skupinky alternativců, ale letos jako by se něco zlomilo a ve velmi krátkém čase vzniklo hned několik projektů a další se plánují. Dvě nové KPZ v Brně a v Kopřivnici spočívají na provázání tří skupin: zemědělce, spotřebitele a nezávislého zprostředkovatele a iniciátora. Brněnská KPZ vznikla na základě iniciativy ekologického institutu 6
Veronica ve spolupráci s ekozemědělci Pospíšilovými z Vysočiny. V letošním roce se do této KPZ zapojilo na 35 podílníků, kteří si každé úterý vyzvedávají svůj podíl v Brně. V Kopřivnici letos vznikla komunita kolem hospodářství Šelongových, a to díky aktivitám Aleny Malíkové z RC Moravská brána, které se podařilo do iniciativ spojených s nákupem lokálních potravin zapojit také město Kopřivnice a u Prahy v obci Středokluky začalo vznikat komunitní hospodářství KomPot. V současné době u nás funguje již 7 systémů KPZ a další vznikají. Odkazy: www.biospotrebitel.cz/kpz www.kpzinfo.cz
Hygienická kvalita - předpisy Požadavky na jakost, bezpečnost a označování potravin jsou totožné pro všechna místa prodeje, to znamená, že každý prodejce musí dodržovat platnou legislativu o uvádění potravin do oběhu a je nucen splnit všechny požadavky na jejich jakost, bezpečnost a označování. Dodržování těchto podmínek kontroluje Státní zemědělská a potravinářská inspekce, které musí každý, kdo hodlá prodávat potraviny spotřebitelům tuto skutečnost nahlásit. Tím je zajištěna možnost, že je ze strany SZPI kontrolovatelný. Platí zde zároveň základní pravidlo, že každý provozovatel je zodpovědný za zboží, které uvádí na trh. Prodávat nezpracované rostlinné produkty ze dvora smí nejen zemědělský podnikatel, ale také drobný pěstitel. Pokud příjmy z této činnosti nepřesáhnou 20 000 Kč za zdaňovací období, není třeba prodej ze dvora ani danit. Nicméně je třeba na prodej ze dvora uplatnit legislativu týkající se uvádění potravin do oběhu, tedy zejména požadavky na jakost potravin a ohlášení prodeje Státní zemědělské a potravinářské Inspekci.
Pokud jde o zpracování produktů a prodej živočišných produktů přímo na farmě je situace výrazně komplikovanější a uplatňuje se na ně celá řada dalších legislativních opatření, zejména tzv. hygienický balíček (čtyři nařízení Evropského parlamentu a Rady), který také upravuje faremní zpracování. Co se týče živočišných produktů, podmínky prodeje a zpracování kontroluje kromě výše uvedené SZPI ještě Krajská veterinární správa.
7
10 důvodů pro lokální potraviny 1) Víte co jíte. Můžete vidět v jakém prostředí biopotraviny, které na farmě kupujete, vznikají. Můžete si pohovořit s jejich producentem a samozřejmě pokud jde o biopotraviny, můžete si vyžádat certifikát zajišťující, že byly dané produkty vyrobeny v souladu s pravidly pro ekologické zemědělství. 2) Kupujete nejčerstvější možné potraviny. Zelenina, ovoce, které koupíte na farmě, bylo sklizeno jen několik hodin předtím, než se dostalo k vám. 3) Samosběr. Ovoce a zeleninu si můžete nasbírat rovnou sami za ještě výhodnější cenu – sami si navíc sklidíte skutečně jen to nejlepší. 4) Kupujete jen zralé. Ze dvora či v bedýnkách dostanete ovoce, zeleninu, která dozrála na stromě, či v zemi, nebyla sklízena nezralá, aby dozrála cestou či na pultu prodejny. 5) Potraviny s příběhem. Znáte svého zemědělce. Kde se vám poštěstí, abyste si mohli říct: tyhle jablka jsou od Plíška, mrkev od Tachecího a sýry od Šourka? 6) Získáte dobrou cenu. Na ekofarmách můžete kvalitní potraviny nakoupit za výrazně nižší cenu, než byste za ně zaplatili v obchodech, často tam takové ani sehnat nelze. 7) Platíte přímo sedlákovi. Vaše peníze se dostanou téměř beze zbytku zemědělci, který je následně většinou investuje v regionu, ať už jimi zaplatí svým zaměstnancům, nebo si koupí pivo v hospodě. Peníze tak nezmizí ve spleti překupníků, distributorů či nadnárodních majitelů kdesi v zahraničí. 8) Nepřispíváte (tolik) ke změnám klimatu. Podle výzkumů mají ekologicky pěstované potraviny (biopotraviny) nižší uhlíkovou stopu, navíc při nákupu ze dvora odpadá dálková doprava všech nejrůznějších složek výrobku (věděli jste například, že potraviny typické snídaně – chléb, máslo, sýr, jablko, káva, smetana, cukr, džus - urazí cestou na váš talíř dohromady přibližně 40 000 kilometrů), která je významným emitentem skleníkových plynů. 9) Podporujete místní zaměstnanost. Drobní a ekozemědělci většinou zaměstnávají místní obyvatele na výpomoc při pletí, sklizni atd. Nákupem jejich produktů tak pomáháte udržet zaměstnanost v regionu. 10) Nákup ze dvora můžete spojit s příjemným výletem s celou rodinou, či rovnou na farmě strávit celou dovolenou.
8
Případová studie: Ekofarma Karla Tachecího Ekologické hospodářství Karla Tachecího se nachází přibližně 50 kilometrů od hlavního města Prahy a přibližně 50 kilometrů od krajského města Ústí nad Labem v obci Budyně nad Ohří. Majitel Karel Tachecí se od roku 1998, kdy začal hospodařit na 8 hektarech, propracoval k rozloze přibližně 80 hektarů orné půdy a travních porostů. Na většině pozemků (orná půda i travní porost) se pěstuje krmivo pro skot v majetku otce Karla Tachecího, obiloviny k dalšímu prodeji, atd. Zelenina Přibližně 2 hektary výměry statku jsou vymezeny k pěstování zeleniny a ovoce. Největší část výměry plochy oseté zeleninou je určena k produkci dýní nejrůznějších druhů. Další část pozemků určených k produkci zeleniny představuje smíšenou kulturu nejrůznějších plodin. Ovocné stromy jsou vysázeny kolem polí. Nicméně velkou část ovoce prodávaného bedýnkářům Karel Tachecí nakupuje od spolupracujících farmářů z okolí, zejména Bedřicha Plíška, v Zámeckých sadech Chrámce a v ovocnářství Malšovice. Proč bedýnky a KPZ Karel Tachecí začal distribuovat svou produkci přímo spotřebitelům v letech 2003/2004, a to na základě přímých individuálních objednávek. Důvodem byla neukázněnost velkoobchodníků, tedy nestálý odbyt nasmlouvaných a vypěstovaných plodin. V roce 2003 se Karlovi urodil příliš dýní hokkaido, na něž neměl odbyt, v té době se na něj obrátilo mateřské centrum v Praze Karlíně s poptávkou po závozu zeleniny. Tak začaly pravidelné zavážky zeleniny do Prahy. Tlak zákazníků na šíři produkce přiměl Karla Tachecího rozšiřovat nabídku pěstovaných plodin, ale přinesl mu jistotu odbytu. Na systém bedýnek Karel přešel počátkem sezony 2008, kdy začal také spolupracovat s komunitou Podporujme svého farmáře na Toulcově dvoře, kde jej podporuje na 60 spotřebitelů, kteří si u něj předplácejí úrodu vždy na ½ roku dopředu a dostávají do výdejního místa přepravky se zeleninou pro všechny, kterou si každý z členů naváží sám podle připraveného seznamu. Klasické bedýnky začal ale nabízet i v v jiných odběrných místech. Přínosy Díky pravidelnému odbytu a zvýšení zájmu o jeho produkci mohl (a vlastně musel) Karel rozšířit plochy k pěstování a zavést závlahu pro žádané, ale choulostivější druhy plodin. Díky zvýšené poptávce zaměstnává vyšší počet pracovní síly v okolí. Zahájení prodeje bedýnek bylo dalším krokem k usnadnění jeho práce a díky tomu, že si lidé zvykli objednávat jednotné bedýnky, stihne za stejný čas připravit dvakrát tolik bedýnek, kolik stihl individuálních objednávek. Navíc díky systému Podporujme svého farmáře dostává velkou část úrody zaplacenu již před počátkem sezony, takže může disponovat finanční hotovostí již na začátku roku, který bývá pro drobné sedláky kritický. 9
Distribuce Produkty hospodářství, včetně dalších produktů ekologických zemědělců z okolí jsou ihned po sklizni distribuovány přímo spotřebitelům ve městech (nejčastěji v Praze) na jimi zřízená odběrová místa. Odběratelům je každý týden rozeslán nabídkový list s produkcí, lidé si poté mohou do nedělního večera vždy objednat buď jednotlivé plodiny na váhu, nebo jednotnou “bedýnku” se směsí aktuálně nabízených produktů, která spotřebitele vyjde laciněji, než individuální objednávka. Požadované množství je následně v pondělí sesbíráno, naváženo a zabaleno a v úterý je distribuováno na předem domluvená odběrná místa. Platba probíhá buď v hotovosti na místě, převodem na účet nebo platbou předem na určité období (čtvrt či půl roku). Předpřipravené bedýnky tvoří přibližně 75 % z přímého prodeje spotřebitelům. Organizace jednotlivých odběrových míst je po té plně v kompetenci jednotlivých odběratelů. To znamená, že způsob další distribuce v daném odběrném místě, způsob plateb jednotlivých odběratelů, atd. není farmářem nikterak ovlivňován. Ekonomika Hospodářství Karla Tachecího každý týden distribuuje přibližně 100 bedýnek na celkem 5-10 odběrných míst ve 2 městech. Cena bedýnky je stanovena na 200,- Kč a odvíjí se od kalkulovaných cen jednotlivých položek. Nicméně cena produktů v bedýnce je výrazně nižší než cena za individuálních objednávek, které jsou časově náročnější a méně stálé. Neboť bedýnka je připravena jednou tak rychleji než individuální objednávka Příjmy z přímého prodeje zeleniny prostřednictvím bedýnek i individuálních objednávek tvoří 25 % z celkových příjmů farmy. Karel Tachecí odhaduje, že 2 hektary zeleniny prodávané prostřednictvím bedýnek mohou uživit menší rodinu.
Informace o potravinové suverenitě a KPZ www.kpzinfo.cz www.biospotrebitel.cz/kpz www.bio-bedynky.cz www.nyelenieurope.net www.urgenci.net www.soilassociation.org/csa
10
Potravinová suverenita, solidární ekonomika... KPZ Otázky k řešení Co podle vás znamená potravinová suverenita? Proč bychom se jí měli zabývat my v Evropě? Jaké jsou základy komunitou podporovaného zemědělství? Jaké řešení přináší? Jak může KPZ prospět drobným zemědělcům a jak spotřebitelům?
Potravinová suverenita a KPZ východiska a výstupy Potravinová suverenita - právo a především reálná možnost všech obyvatel ovlivňovat vlastní potravinový systém - udržitelný rozvoj zemědělství, - ekonomická soběstačnost regionů, - bezpečnost potravin, - udržení a podpora kulturní a přírodní rozmanitosti, - nadřazení práv lidí na potraviny a produkci potravin, nad zájmy trhu. Solidární/sociální ekonomika - Žádná novinka cechy 13. stol., družstva 19. stol. - Na pomezí soukromého a veřejného sektoru cílem není generovat zisk či výplaty podílníkům cílem je o zajištění potřeb aktérů podle jejich možností aktérů o zajištění solidarity ve společnosti o vytváření poz. externalit - Základy solidarita demokratické rozhodování transparentnost a začleňování sdílení rizik a přínosů budování komunity
Komunitou podporované zeměděství: definice a principy -
Spotřebitelská reakce na • Problémy průmyslového zemědělství a výroby potravin, • (ne)soběstačnost či závislost na dovozu, • úbytek malých rodinných hospodářství. 11
o
o
o o o
Pomáhá drobným farmám • překonávat existenční problémy, • odolávat nepředvídatelným výkyvům globálních trhů • snižovat jejich závislost na veřejných zdrojích financování. Spotřebitelům na druhou stranu přináší • kvalitní místní a často bio produkci, • úzký kontakt s hospodáři, • znalost místa vzniku konzumovaných potravin. Pojem původem z USA • jakékoliv partnerství mezi spotřebitelem a producentem Specifické formy dány místními okolnostmi a zvyklostmi Všechny systémy KPZ mají společný: • vzájemný závazek mezi hospodářem a spotřebitelem • KPZ statky jsou přímo odpovědné svým spotřebitelům • poskytují kvalitní typicky „bio“ potraviny • zapojeno větší množství osob než na běžných konvenčních i eko farmách.
KPZ v praxi -
-
-
-
Sdílení rizik/závazek o Spotřebitelé přejímají část rizika, které zemědělec z povahy této činnosti nese (tj. neúroda, živelná katastrofa) - solidarita o Platba za úrodu ne za potraviny o Spotřebitel se zaručuje uhradit svůj podíl po celou sezonu (sedlák má jistotu a disponuje finančními prostředky) Dodávky o Spotřebitelé pravidelně dostávají to co dozrává, nevybírají si co dostanou (sedlák má jistotu, že prodá to, co se mu urodí) Přístup o Spotřebitelé mají přístup na farmu, možnost samosběru, či pěstování na vlastním kousku na pozemcích statku. Případně rovnou provozují vlastní hospodářství. KPZ nejsou bedýnky o KPZ se často kombinuje s přímým prodejem (bedýnky, farmářské trhy) ale není to totéž: • hlavním rozdílem je přijetí vzájemného závazku • spotřebitelé dávají sedlákovi jistotu odbytu (ať už předplatným, smluvně či jinak) • za to se jim dostává možnosti ovlivnit chod hospodářství (pěstované plodiny, způsob hospodaření, atd.)
Přímý prodej neznamená automaticky sdílení rizika!
12
Zakládáme KPZku Diskuse nad nejrůznějšími aspekty vzniku nových komunitních projektů na podporu drobného zemědělství Role Sedlák: ve skupině by měly být min. 1-3 sedláci, jejich motivací je zajistit dlouhodobý odbyt své produkce, vytvořit si skupinu lidí, kteří budou dlouhodobě statek podporovat. Nabízí své zkušenosti, své hospodaření a svůj čas. Aktivní spotřebitel: ve skupině by mělo být 3-5 aktivních členů, kteří tvoří tzv. jádrovou skupinu, která je kreativní, přichází s novými návrhy, rozděluje další úlohy, atp. Nabízí svůj čas, svou kreativitu, svůj kapitál. Pasivní spotřebitel: zbytek skupiny obvykle tvoří lidé, které téma zajímá, chtějí se angažovat, ale často nevědí jak, čekají na návrhy ostatních, apod. Nabízí svůj kapitál nejčastěji finanční. Logické kroky k založení KPZ Identifikujte vaše motivace, potřeby a možnosti o Pokud jste sedlák, potřebujete nalézt společenství lidí, kteří vás budou podporovat a budete take potřebovat veřejnou podporu svému projektu o Pokud jste spotřebitel, potřebujete nalézt další lidi s podobným cílem a vytvořit koordinační skupinu, která bude hledat místní drobné hospodáře a další zájemce o KPZ, vyytvoří návrh organizačního nastavení a pravidel skupiny.
Kdo bude v KPZ hrát hlavní roli? Bude se jednat o propojení spotřebitelů s existujícím hospodářem nebo vznik komunitního hospodaření nově? o Napojení na existující statek: Skupina spotřebitelů se spojí s existujícím hospodářem za účelem sdílení rizik a výnosů jeho hospodaření. Podnik je v rukou sedláka, spotřeibelé jsou nejčastěji neformální skupina Negativa: spotřebitelé mají menší možnost ovlivnit provoz na farmě, hospodářství je obvykle dál, hůře přístupné, je nezbyytné najít důvěryhodného hospodáře Pozitiva: relativně jednoduchý začátek, o zemědělství se spotřebitelé vůbec nemusejí starat o Vytvoření komunitního statku: Skupina lidí založí vlastní hospodaření Negativa: poměrně komplikovaný rozjezd, dlouhodobé plánování, skupina iniciátorů musí mít skutečně silnou motivaci a entusiasmus (jde o běh na relativně dlouhou trať); kritickým bodem je pro takovýto projekt najít důvěryhodného člověka, který se bude o hospodářství starat. Pozitiva: veškerá svoboda (ale I odpovědnost) je na vás, hospodářství se může nacházet velmi blízko města, hospodářství je zcela otevřené všem, stále Stanovení organizační struktury o Na jakém principu se bude skupina organizovat 13
14
Neformální skupina (obchodní vztah vzniká mezi hospodářem a každým členem jednotlivě) Formální skupina (občanské sdružení, družstvo, apod. o Jak se budou přijímat rozhodnutí Rozhoduje koordinační skupina nebo většina – méně demokratické, ale flexibilnější a snazší přijímání rozhodnutí Konsensuální rozhodování – žádné rozhodnutí není přijat odokud nevyhovuje všem – demokratičtější inkluzivnější, ale komplikovanější cesta k přijímání rozhodnutí. o Jak se budou uzavírat dohody Ústně – vhodné pro homogenní, kompaktní malé skupiny, kdy se všichni navzájem znají Písemně – nezbytné u větších heterogenních skupin, formálních institucí . Stanovení ceny a způsobu a frekvenci plateb o V případě ,že hospodář je majitelem podniku sedlák obvykle navrhne cenu za týdenní podíl na produkci, která se následně diskutuje na plénu, cena obvykle odráží jeho náklady s produkcí a dopravou odhadovaného množství jeho produkce někdy cena jednoho podílu člena může zahrnovat i část na úhradu nákladů provozu skupiny (např. nákup přepravek, váhy, administrativu, pronájem výdejních prostor, apod.) o Komunitní hospodářství: členové skupiny se skládají na celoroční rozpočet provozu hospodářství koordinační skupina představí rozpočet všem členům a každý buď přispěje rovným dílem (celkový rozpočet / počet členů = podíl na 1 člena) nebo každý vloží vklad podle svých možností příspěvky členů mívají obvykle dvojí podobu členský příspěvek (menší částka na vstupní investice) příspěvek na produkci (větší částka pokrývající provozní náklady hospodaření), který zakládá právo získat podíl na vyprodukovaných potravinách o Čestnost plateb – rozhodněte se co je nejpraktičtější, nejpohodlnější pro spotřebitele i sedláka Týdenní platby – nejnižší míra závazku pro sedláka, komplikované, nízká míra důvěry Měsíční platby Platby na celou sezonu - nejvyšší míra závazku, snadná administrace; platby obvykle rozděleny do několika splátek. o Payment method Cash – most complicated, highest risk Bank transfer – easiest, however can have extra costs (good to find a cooperative savings bank) Cheques – often used in France (in CZ no tradition of this) Určení míry vzájemného závazku o KPZ je založeno na sdílení rizik a výnosů zemědělství, nicméně je třeba stanovit míru sdílení:
Plné sdílení rizik a výnosů – farmu provozuje komunita spotřebitelů, tzn. pokud je veškerá úroda ztracena nedostane komunita nic, naopak v případě nadúrody se vše rozdělí mezi podílníky Sdílení části úrody – pokud se jedná o zemědělcem vlastněný statek spotřebitelé obvykle riskují nebo naopak získávají tolik kolik činí jejich dohodnutý podíl na úrodě Jak se bude distribuovat ? o Dopravu zajišťuje zemědělec vždy jeden z členů (střídají se) najatý dopravce o Příprava zásilek pro členy Individuální bedýnky skládá zemědělec – každý spotřebitel dostává standardizovanou bedýnku s již naváženým obsahem = časově náročné pro zemědělce či zaměstnance komunitního statku Individuální bedýnky skládá vždy jeden z členů komunity pro ostatní Každý z členů si skládá vlastní podíl z přivezených potravin Hledání výdejního místa o Optimální: na statku (je-li dostatečně blízko, aby nevznikala další doprava) o Typicky: výdejní místa ve městě, která organizují členové komunity sami Výdejní místo o Musí být snadno dostupné většinou členů o Přístup pouze pro členy (např. univerzální klíč – garáž, budka na pozemku školy, bedna na něčí zahradě, apod.) veřejný prostor s personálem (obchod s biopotravinami, kavárna, restaurace), který může kontrolovat „černé pasažery“. přirozený společenský prostor (škola, mateřské centrum, nevládní organizace, atp.)
Budování komunity Zapojení členů: jak lidi přilákat k tomu, aby se připojili ke KPZce o Zdravotní přínos o Ochrana životního prostředí o Společenský život, solidarita Jak udržet zájem členů o Transparentnost a komunikace = důvěra o Informace – pravidelné informace z pole, atd. o a samozřejmě kvalitní potraviny Jak komunikovat o Osobní setkání – tak často jak je to jen možné o Elektronická komunikace – co nejjednodušší Zapojte lidi do projektu aktivě Legislativa Záleží na typu organizační struktury o Neformální skupiny = obchodní vztah probíhá pouze mezi zemědělcem a každým z členů komunity individuálně; tj. odpovědnost za bezpečnost potravin je plně na 15
zemědělci. Nejjednodušší způsob, který vyžaduje nejvyšší míru důvěry (vhodný pro menší skupiny do 50ti osob) o Právnická osoba (tj. občanské sdružení) = obchodní vztah vzniká mezi právnickou osobou a zemědělcem; právnická osoba potom nese odpovědnost za bezpečnost potravin. Bezpečnost a kvalita potravin o Zemědělství musí splňovat podmínky zákona o zemědělství, o potravinách a souvisejících předpisů (např. živnostenský zákon) o Distribuce je-li KPZ právnickou osobou musí distribuce splňovat podmínky pro uvádění potrain do oběhu, Komunitní statky obvykle řeší tak, že zemědělec (OSVČ) prodá celou produkci právnické osobě spotřebitelů, takže distribuce již probíhá v rámci sdružení a nepodléhá tak jižlegislativě o uvádění potravin do oběhu. v případě neformálních skupin obvykle distribuci nikdo moc neřeší (podle zkušeností z Německa, Francie i u nás)
Platby V systému kdy jde o propojení zemědělce s komunitou spotřebitelů zemědělec podléhá daňové povinnosti z prodaných podílů. V případě komunitních statků mohou být platby za potraviny řešeny jako členské příspěvky do občanského sdružení, nebo investice do družstva Komunikace Pravidelné valné hromady všech členů jsou nezbytné! Pravidelná setkání „tvrdého jádra“ Nejrůznější pracovní skupiny Elektronická komunikace o Webové stránky (lze vytvořit snadno svépomocí statické se základními informacemi) o Sdílené dokumenty a formuláře (lze na internetu vytvářet zdarma) pro předsezónní domlouvání a zpětnou vazbu během sezony o Zpravodaj nebo blog z farmy – časově náročné pro zemědělce, může však spravovat jeden z členů komunity o sociální sítě Je důležité členy informovat o tom co se děje, budovat důvěru a motivovat je zůstávat členem systému… jinak se KPZ snadno – v myslích vašich členů – změní v komerční bedýnkový systém…
16
