Školní KURÝR KURÝR č. č. 1001 Školní
fotoreportáž reportáž
str. 22 str.
Vaříme často na přání Jídelna dostala od kontroly hygienické stanice dobré vysvědčení Minule jsme se zaměřili na životní styl a stravovací návyky mladé generace a na kvalitu obědů školních jídelen. Dnes se podíváme do jídelny přímo k nám do školy v Horní Bříze. Školní stravování je služba organizovaná a dotovaná státem, který proto stanovuje přesná pravidla, jak mají školní jídelny vařit. Cena oběda se skládá ze tří částí – jsou to potraviny, mzdy a režie. Rodiče žáka platí pouze potraviny, zbytek oběda je dotovaný státem. Ten si proto dává podmínky, jak má takový oběd vypadat. Tyto podmínky najdeme ve spotřebním koši a ve vyhlášce č. 107/2005 Sb., které jsou pro školní jídelny závazné a musí ho plnit. Proto se v měsíční skladbě jídelníčku objevují dvakrát ryby, dvakrát luštěniny, zeleninová jídla a tak dále. „Další omezení má školní jídelna při nákupu potravin, který je limitován finančním normativem, to je ten díl, který platí rodiče. Například za žáky ve věku 7 až 10 let platí 22,- Kč, ve věku 11 – 14 let hradí 24,- Kč a od 15 let a více je částka 26,- Kč,“ říká vedoucí školní jídelny Jana Tycová (na snímku). Když v roce 1988 nastoupila jako čerstvá absolventka střední chemické školy do jídelny v Horní Bříze, ještě netušila, že u této profese zůstane celý život. Nejdříve pracovala jako vedoucí jídelny mateřské školy a potom přešla do jídelny na naší škole, kde už je 14 let. „Pochopitelně, že se nemůžeme zavděčit všem strávníkům. Buď budeme vařit zdravě a podle předpisů jako dosud – nebo jídla podle oblíbenosti a chuti dětí. Ty ovšem mají z domova většinou velmi nezdravé návyky a opravdu zdravé jídlo jim potom moc nechutná. A to je problém,“ pokračuje Jana Tycová. „Mezi nejžádanější jídla našich žáků patří rajská omáčka, svíčková na smetaně, rizoto, bramborové knedlíky s masem, špagety po italsku… a proti nim jsou neoblíbené ryby, luštěniny a zeleninová jídla.“ Připravují se v jídelně instantní jídla? „Moc ne, většinu vaříme. Ale občas se to stane. Například známý je příběh bramborové kaše z prášku, kterou nám tady v lednu ochutnávala dokonce i kontrola z hygienické stanice z Plzně,“ reaguje na otázku vedoucí jídelny paní Tycová.
VÝDEJ OBĚDŮ ve školní jídelně.
Foto autor
Školní KURÝR KURÝR č. 10 Školní č. 01
fotoreportáž reportáž / anketa
str. 2 3 str.
„A jak napsal do zápisu vedoucí odboru KHS Plzeňského kraje MUDr. J.Klepáč, vše bylo v nejlepším pořádku. Všechna naše jídla splnila přísné normy a předpisy. Máme z toho samozřejmě velkou radost.“ Ve školní jídelně vaří obědy nejen pro školáky, ale také pro ostatní strávníky. Například pro volební komisi v rámci voleb, pro účastníky jízdy historických vozidel, pro turisty hornobřízského Puchýře, pro zahraniční návštěvy z družebních měst a škol a další návštěvy. Pro žáky pak připravují pro zpestření jídelníčku týden mezinárodní kuchyně nebo také týden jídel na přání 9. tříd. V Horní Bříze si mohou žáci vybrat ze dvou hlavních jídel a objednávku si zadat v klidu z domova po internetu. Jinde vymoženost, u nás standard. Tak až si dnes dáte v jídelně oběd, tak dobrou chuť! (mt)
Anketa mezi žáky: V poslední době se na naší škole začaly ozývat poněkud negativní odezvy na školní jídelnu. Žáci si stěžují, že jim obědy zde podávané nechutnají. Že jsou buďto bez chuti, nebo naopak přesolené. I přesto, že již máme na výběr ze dvou jídel, tak u výdejního okénka to vypadá stále stejně – plné talíře. A proto redakční rada školních novin vyzpovídala několik strávníků. Chtěli jsme vědět, jaké jídlo mají žáci nižších a vyšších ročníků rádi. Dospěli jsme k těmto výsledkům: Počet hlasů ve vyšších ročnících
Školní KURÝR KURÝR č.č.10 Školní 01
anketa reportáž
str.str. 4 2
Počet hlasů v nižších ročnících
Celkem hlasy žáků
HELENA KHOLLOVÁ, 8. A
1001 Školní KURÝR č. č.
fotoreportáž reportáž
str. 25 str.
Sedmáci na Šumavě Žáci sedmých tříd se vypravili na Šumavu do Povydří. Naší první zastávkou byla Čeňkova pila, u soutoku řek Křemelné a Vydry, z nichž dále vzniká řeka Otava. Po krátké chvíli začalo pršet, a tak všichni vytahovali deštníky. My však pokračovali dál. Vydali jsme se proti toku řeky Vydry. Cesta byla dlouhá, ale když přestalo pršet, pak docela i příjemná. Vhod přišel malý bufet, kde si většina z nás dala zmrzlinu a podívala se na vydry. Výlet pokračoval kratší zastávkou u Vchynicko-tetovského kanálu, kde se kdysi v minulosti plavilo dřevo. Klikatá cestička nás dovedla pod strmý kopec, a kdo si ho vyběhl, naskytla si mu nádherná podívaná na Tříjezerní slať, ke které nás dovedla prkenná cesta. Atmosféru místních přírodních krás nejlépe dokumentují naše fotografie. PETRA DVOŘÁKOVÁ, 7. A Foto KAROLÍNA MOTYČKOVÁ, 7. A
Školní KURÝR KURÝR č. č. 1001 Školní
reportáž reportáž
str. str.62
Návštěva ze Slovenska Kamarádi ze školy V. Mináča z Klenovce zavítali do Horní Břízy V pondělí ráno jsme se sešli u auly školy a nemohli jsme se dočkat slovenských přátel. Po vzájemném uvítání jsme si šli prohlédnout školu a naši slovenští kamarádi usoudili, že máme o hodně větší školu než oni. Po obědě jsme šli na radnici i s paní Lomovou a tam nás uvítal pan starosta. Pak jsme jeli do Plzně. Ta se našim slovenským přátelům moc líbila. V úterý jsme před školou dostali svačinu a vyrazili do Prahy. U Letohrádku královny Anny (Belvedéru) jsme si udělali pár fotek a zamířili ke katedrále sv. Víta, kde jsme se nechali unášet historií. Po krátké prohlídce jsme šli na Pražský hrad (sídlo prezidenta ČR). Od Pražského hradu jsme si to namířili přímo na petřínskou rozhlednu, kterou nám naši slovenští kamarádi přejmenovali na "Českou Eiffelovu věž". Pak následovaly Kampa, Karlův most, Václavské náměstí a staroměstské náměstí s Orlojem. V autobuse na cestě domů všichni usnuli. Ve středu jsme zamířili do Karlových Varů. Vystoupili jsme z autobusu a vydali jsme se směrem na kolonádu. Cestou se někteří z nás vyfotili u obří láhve Bechera. Nikdo z nás si nenechal ujít ochutnávku kolonádských oplatek a naši kamarádi ze Slovenska si je velmi pochvalovali. Konečně jsme dospěli k prvnímu z karlovarských pramenů. Potom jsme vyjeli lanovkou Diana na Jelení skok a slovenské děti byly v úžasu, když jsme vyšli i na rozhlednu. Výhled na Karlovy Vary byl opravdu úchvatný. Rychlý přesun do Mariánských Lázní a už jsme poslouchali zpívající fontánu. Doma v Horní Bříze nás čekala "dobře rozjetá" diskotéka... Čtvrtek byl smutným dnem. Naši slovenští kamarádi se chystali k odjezdu domů. Nejdřív jsme si ale zavzpomínali s panem ředitelem na naší výpravu na Slovensko, a jak jsme si spolu krásně užili společné cestování u nás v Čechách. Pak řekla pár slov paní učitelka a zástupkyně ze Slovenska, načež se někteří dali do pláče… Potom jsme si všichni popřáli hodně štěstí do života, společně se vyfotografovali, objali a všichni si slíbili, že se zde sejdeme, až nám bude 18 let. Poslední zamávání a pak už jen slzy. Ale večer u facebooku jsme si přidali naše kamarády ze Slovenska do přátel a od té doby si píšeme spolu skoro každý den. Jsme rádi, že naše škola uskutečnila tento dokonalý výměnný pobyt. A že jsme tak našli nové skvělé kamarády. MARTINA KŘENKOVÁ, 9. A
Školní Školní KURÝR KURÝR č. 10 č. 01
historie reportáž
str.27 str.
Transport smrti i naděje Paní Hana Lomová-Moran (*12. dubna 1945), jela jako devíti denní miminko do koncentračního tábora Mauthausen na smrt. Díky tomu, že vlak 21. dubna zastavil v Horní Bříze, dostaly ona i její matka naději a odhodlání žít.
HANA LOMOVÁ - MORAN
Dne 26. 9. 1944 byli rodiče Hany Lomové odvezeni do Osvětimi. Zde je oddělili od sebe a Priska Lomová byla po třech týdnech odvezena do ženského pracovního tábora ve Freibergu, kde se jí narodila dcera Hana Lomová. Pouhých 36 hodin po porodu musela Priska a ostatní vězni opustit prostory tábora, neboť se do Německa blížily spojenecké armády osvoboditelů a nebylo přípustné, aby objevili hrůzy, které se zde páchaly.
Proto byl z Freibergu a Flosseburgu vyslán Transport smrti, který směřoval tou nejkratší cestou do Rakouska. Zde měly být pozůstatky válečných zvěrstev navždy zlikvidovány. Tři tisíce vězňů byly nahnány do dobytčích vagonů směr Mauthausen. Dne 21. 4. 1945 vlak zastavil v malém západočeském městečku Horní Bříza. Místnímu přednostovi Antonínu Pavlíčkovi se zželelo zubožených lidí a vyprosil pro ně kryté vagony. S pomocí obyvatel Horní Břízy dal pak vězňům naději v podobě výživné polévky s chlebem, někteří se však této naděje již nedočkali. Hana Lomová však nebyla ten případ, jako silně podvyživená poprvé ochutnala mateřské mléko a to jí zachránilo život. Podobné pocity určitě prožívali i dva další novorozenci z transportu. Hanička ještě dostala dětskou výbavičku společně se vzkazy o brzkém konci války, propašovanými v houskách a pak se vlak znovu rozjel. Bylo 23. dubna. Do Mauthausenu dojeli 29. 4. 1945. Obrovským štěstím bylo, že den před tím v komorách došel smrtící plyn. Avšak Hanička podle dozorců stejně neměla přežít, její matka ji ale uchránila a své 1,6 kg vážící dítě ukrývala pod oblečením. Američané konečně 5. 5. 1945 tábor osvobodili a Haničku zde objevil 23letý medik, který pro poraněné a vyhladovělé dítě zajistil penicilin a tím jí znovu zachránil život.
Školní KURÝR KURÝR č. č. 1001 Školní
historie reportáž
str.2 8 str.
Po konci války se Hanička s matkou vrátily do Bratislavy, kde zjistily, že Haniččin otec byl zabit v Osvětimi. Do Horní Břízy přijely poděkovat poprvé v roce 1961. Paní Lomová-Moran se sem letos vrátila podruhé u příležitosti 68 let od konce války i se svým synem, snachou a vnoučaty. Také navštívila naši školu a udělala pro žáky besedu. Setkala se zde i s dalšími dvěma novorozenci z transportu. Paní Hana Lomová-Moran vystudovala biochemii a věnuje se výzkumu léků. V současnosti žije v Kalifornii v USA. Na Slovensko létá každý rok. HELENA KHOLLOVÁ, 8. A
Zdroj fota: Plzeňský deník/Vlastimil Leška.
Školní KURÝR KURÝR č. č. 1001 Školní
exkurze reportáž
str. 29 str.
Po stopách T.G. Masaryka Žáci 8. ročníku jeli na exkurzi do Lán (okres Kladno), kde navštívili muzeum T. G. Masaryka, muzeum sportovních vozů a město Rakovník. Dozvěděli jsme se například, že se náš první prezident jmenoval Tomáš Masaryk a jméno Garrigue patřilo jeho americké manželce, které si pak dal do svého jména. Rovněž jsme navštívili místní hřbitov, kde je pochován Masaryk a jeho rodina. Muzeum sportovních vozů má opravdu zajímavé exponáty. Hned na kraji u vchodu stojí Velorex, Jawa Mustang… Vidíme další vozidla, Formule, Škodovky, dokonce i závodní Trabant (na snímku), který autora těchto řádek zaujal nejvíc. Na závěr exkurze jsme si prohlédli Rakovník a jeho historické centrum. JIŘÍ VACHTL, 8. B Foto autor
SOCHA T.G.Masaryka na koni.
MUZEUM sportovních vozů zaujalo.
Školní KURÝR KURÝR č. č. 1001 Školní
zajímavost reportáž
str. str.10 2
Redaktor mezi trabanty Redaktor školních novin Kurýr se účastnil v rámci svého koníčku Trabant srazu. A právě našim čtenářům přiblížil tuto akci ve své reportáži. Byl pátek, vyučování končí a já jdu domů, abych za chvíli mohl vyrazit do kempu Veselý Habr u Volduch, kde se sraz konal. Kemp byl krásný. Ovšem počasí se rozhodlo, že nám ukáže, kdo je tady pánem. Déšť houstl a rtuť teploměru pomalu, ale spolehlivě klesala. Kolem sedmnácté hodiny se vydáváme na spanilou jízdu okolím. Špatné počasí vylepšila dobrá večeře, která na nás čekala v kempu. Později večer jsme za stálého deště, ale v dobré náladě opékali špekáčky a těšili se na hlavní programový den – sobotu. Po snídani následovala rozprava k soutěžím. Mezi tím déšť nedéšť dojížděli další účastníci a i když všichni nesoutěžili, byl dopolední slalom na uzavřené komunikaci zajímavý a všichni si ho užili. V koloně jsme se vrátili do kempu na oběd a poté na spanilou jízdou do Zbiroha, odkud startovala orientační jízda podle docela těžkého itineráře, která měla konec ve Volduchách. JÍZDA zručnosti.
Cestou bylo několik průjezdních kontrol, kde soutěžící plnili různé úkoly. A když se účastníci prodrali všemi nástrahami, čekala je na návsi ve Volduchách jízda zručnosti. Jízda vpřed na přesnost dojezdu, totéž couváním, zajetím do „garáže“ (vyznačená část tyčkami), zastavení v určitém čtverci (50cm x 50cm) pravým předním kolem. Mezi tím se počítali výsledky soutěží, aby bylo v osm hodin jasno, kdo si odnese jaký pohár a některou z pěkných cen. Jen tak mimochodem, v rodině nám přibyly další tři poháry… Nedělní ráno se rozhodlo napravit dva předchozí deštivé dny. Špatné a chladné počasí vystřídalo slunce, které nás doprovázelo kolonou trabantů na výstavu na rokycanské náměstí. Vystavené trabanty, wartburgy, ale i IFA 9 se ucházeli o přízeň přítomných diváků v anketě o nejlepší exteriér a interiér. Tak takový byl letošní sraz. A že počasí zrovna moc „nespolupracovalo“, s tím se nedá nic dělat. I přes to byli všichni účastníci spokojeni a těší se na další sraz v příštím roce pořádaný Trabant klubem Plzeň. JIŘÍ VACHTL, 8. B Foto autor
