Jen tak ps t, jak se vпci majмц. Verцe student цkoly

Jen tak ps·t, jak se vÏci majÌÖ Veröe student˘ ökoly

GYMN¡ZIUM NA TÿÕDÃ KAPIT¡NA JAROäE V BRNÃ 2007

Studentsk· poezie z let 1977ñ2007

VYD¡V¡ GYMN¡ZIUM NA TÿÕDÃ KAPIT¡NA JAROäE V BRNÃ

Jen tak ps·t, jak se vÏci majÌÖ Studentsk· poezie z let 1977ñ2007

Vych·zÌ ke 140. v˝roËÌ zaloûenÌ gymn·zia /1867ñ2007/

SbornÌk poezie z pracÌ student˘ gymn·zia sestavila PhDr. Alena Odehnalov· © Alena Odehnalov·, 2007 Illustrations © Michal Hub·Ëek, 2007

K FENOM…NU STUDENTSK… POEZIE SbornÌk poezie JEN TAK PS¡T, JAK SE VÃCI MAJÕÖ vych·zÌ ke 140. v˝roËÌ zaloûenÌ Gymn·zia na t¯ÌdÏ Kpt. Jaroöe v BrnÏ. Je nazv·n podle veröe jednÈ z autorek, studentek ökoly. Prost¯ednictvÌm shrom·ûdÏn˝ch b·snÌ tak m˘ûeme nahlÈdnout do tvorby, kter· je - uû od st¯edovÏku - neodmysliteln˝m fenomÈnem ökolnÌho ûivota. Veröe ve sbornÌku otev¯enÏ glosujÌ ûivot student˘, up¯ÌmnÏ reagujÌ na dÏnÌ ve ökole, p¯·telstvÌ, rodinu, l·sky, domov, cesty, p¯Ìrodu i spoleËenskÈ ud·losti. Jsou z·znamem uvaûov·nÌ, p¯edstav, p¯·nÌ a pl·n˘ mladÈho ËlovÏka na prahu dospÏlosti, ale p¯edevöÌm jsou dokladem jeho citovÈ hloubky. PozornÈmu Ëten·¯i neunikne tÈû reflexe deformacÌ, problÈm˘ a celkovÈ atmosfÈry totalitnÌho systÈmu, k nÏmuû se studenti v b·snÌch se spoleËensk˝mi tÈmaty vyjad¯ovali. Je p¯irozenÈ, ûe mnoho z uölechtil˝ch ide·l˘ je autory v pozdÏjöÌm vÏku p¯ehodnoceno i pozapomenuto, p¯esto jejich veröe z˘st·vajÌ cennÈ sv˝m zaujetÌm i svou bezprost¯ednostÌ, inspirujÌcÌ k zamyölenÌ. V˝bÏr text˘ je ohraniËen lety 1977ñ2007, dobou, kdy na gymn·ziu v roce 1977 vznikl Klub autor˘ ökoly, a dobou oslav jiû zmÌnÏnÈho v˝roËÌ. A je zde jeötÏ jedno ohraniËenÌ, t˝kajÌcÌ se zastoupenÌ samotn˝ch autor˘. Veröe zajistÈ psali mnozÌ dalöÌ, rovnÏû talentovanÌ studenti, kte¯Ì si vöak svou tvorbu uchovali v soukromÌ. Proto zde jejich veröe nenajdeme. UrËitÏ by se vöak v mnohÈm podobaly Ñjak vejce vejciì tÏm zde publikovan˝m. Trochu maceösky se chov· sbornÌk i k autor˘m, kte¯Ì psali prÛzu. Ani s jejich pracemi, byù oceÚovan˝mi v r˘zn˝ch soutÏûÌch, se zde nesetk·me, neboù sbornÌk je vÏnov·n pouze poezii. A tak m·me moûnost zaËÌst se do tvorby tÏch mlad˝ch b·snÌk˘, kte¯Ì mÏli odvahu vystoupit se sv˝mi prvotinami na ökolnÌch n·stÏnn˝ch novin·ch, z˙ËastÚovat se liter·rnÌch soutÏûÌ, vystupovat s text-appealy ze svÈ tvorby na ökolnÌch akademiÌch, koncertech a p¯i slavnostnÌch p¯Ìleûitostech ökoly. NÏkte¯Ì z nich, jiû jako absolventi, majÌ za sebou vyd·nÌ b·snick˝ch sbÌrek, mnozÌ jsou ËinnÌ v kultu¯e, vÏdÏ nebo i v politickÈm ûivotÏÖ SbornÌk obsahuje p¯es dvÏ stÏ vybran˝ch b·snÌ od necelÈ pades·tky autor˘, a to buÔ tÏch nejtvo¯ivÏjöÌch, po nichû z˘staly ve ökolnÌm archivu Klubu autor˘ ökoly objemnÈ sloûky verö˘, nebo tÏch, jejichû b·snÏ tematicky vhodnÏ doplnily jeho ËlenÏnÌ do Ëty¯ oddÌl˘: äkole, L·sk·m, KrajinÏ a SvÏtu.

5

T¯eba p¯ipomenout, ûe ÑnejvyööÌì umÏleck· hodnota text˘ je mnohdy aû druhotn·, i kdyû nÏkterÈ z b·snÌ ohromÌ tÈmϯ rimbaudovskou imaginacÌ, apollinairovsk˝m voln˝m proudem vÏdomÌ, origin·lnÌ metaforiËnostÌ, dekadentnÌm nebo existenci·lnÌm veröem i veröem villonovsk˝m. Na prvnÌm mÌstÏ je vöak emocion·lnÌ a etick˝ n·boj, vyvolan˝ zjit¯enou senzibilitou mlad˝ch autor˘, citov· bilance kreativnÌho ËlovÏka i n·sledn˝ proces duöevnÌho oËiöùov·nÌ. To jsou hodnoty, kterÈ studentsk· poezie nespornÏ p¯in·öÌ a kterÈ jsou z hlediska dospÌvajÌcÌho ËlovÏka jejÌm z·kladnÌm smyslem a takÈ tÌm nejcennÏjöÌm. A je zde i nezanedbateln˝ p¯Ìnos jazykov˝. Jan OdstrËilÌk, ned·vn˝ absolvent ökoly a po celou dobu studia aktivnÌ Ëlen klubu coby prozaik a recit·tor, nynÌ posluchaË bohemistiky UK v Praze, ve svÈm fejetonu v Liter·rnÌch novin·ch napsal: ÑMoûn· obecnÏ kr·sa jazyka spoËÌv· pr·vÏ v tom, kolik r˘zn˝ch¥rafinovanostÌ¥ v nÏm dok·ûeme nalÈzt, kolika r˘zn˝mi cestiËkami umÌ postihnout nÏjakou skuteËnostÖì Pop¯ejme tedy sbornÌku, aby p¯ÌjemnÏ, a t¯eba i nostalgicky oslovil nejen jeho autory a jejich b˝valÈ spoluû·ky, ale byl takÈ inspiracÌ pro dalöÌ studentskou poezii, neboù jejÌ fenomÈn, jak douf·m, nikdy nevymizÌ ze ökolnÌch lavic. PhDr. Alena Odehnalov·

6

I. äKOLE

Kmit·m na frekvenci maturitnÌho strojeÖ /Jana Proch·zkov·/

Helena Obo¯ilov· - Uherkov· A CO M¡ B›T pÏtat¯icet lidÌ a j· divn· bl·zniv· vona pÌöe b·snÏ jÛ a neni Ú·k· vadn· ? ale jo jsem divn· zvl·ötnÌ bl·zniv· a snad i vadn· a co m· b˝t /abs. 1983/

Jan Matuöka O »EM PÕäU popisuju str·nky bloku s tvrdejma deskama tÏmahle b·sniËkama a douf·m ûe nÏkdy budu mÌt autorsk˝ ËtenÌ autogrami·du sbÌrku b·snÌ tlustou deset cenù·k˘ a tu blonÔatou holku z prv·ku tak tohle teda pÌöu zatÌmco stovky jinejch opravdickejch b·snÌk˘ se snaûÌ vyplodit b·seÚ o svÈ neöùastnÈ l·sce o kr·se svÏta o svejch opiovejch vizÌch a t¯eba marnÏ taky m·m neöùastnou l·sku pocit ûe svÏt je kr·snej opium nem·m ale vize jo jenom tu blonÔatou holku z prv·ku... /abs. 1999/

9

Helena Obo¯ilov· - Uherkov· KALEND¡ÿNÕ ROK STUDENTŸ STÿEDNÕ äKOLY leden sËÌt· se snaha ˙nor snÌh - toho blaha b¯ezen bl·ta aû po uöi duben pÏtky n·m nesluöÌ kvÏten vzdych·me l·skou Ëerven konec se blÌûÌ Ëervenec Û seno vonÌ srpen lÈto se klonÌ z·¯Ì nechceme jÌt do ökoly ¯Ìjen m·me tu brambory listopad ËtvrtletÌ hrozÌ prosinec pomozte bozi leden sËÌt· se snaha ˙nor ........ atd. /abs. 1983/

Helena Obo¯ilov· - Uherkov· BALADA äKOLNÕ ANEB ZKOUäENÕ ticho ve t¯ÌdÏ houstne uû p¯ipomÌn· krupiËnou kaöi va¯enou zaË·teËnÌkem ticho houstne profesor listuje z·pisnÌkem tak sem p¯ijde... vte¯iny jsou nekoneËnÈ ticho hlas profesora jmÈno jdu k tabuli spoluû·ci vyjedli ticho jak kaöi se sko¯icÌ po¯·dnÏ oslazenou uû nenÌ ûe nenÌ ale je pr·vÏ ho m·m v hlavÏ to hroznÈ ticho /abs. 1983/

10

Jana Beneöov· HODINA FYZIKY StavovÈ veliËiny mÈho ötÏstÌ se kolÌsavÏ mÏnÌ st¯ednÌ hodnota mizÌ nÏkde v d·lce u tabule zatÌmco plazma m˝ch myölenek nezadrûitelnÏ opouötÌ rovnov·ûnou polohu OdpudivÈ sÌly naöich srdcÌ se mÏnÌ na p¯itaûlivÈ

Pavel Sekanina xxx H˙! H˙! Sova houk· H˙! H˙! Zas m· v hlavÏ brouka

/abs. 1992/ H˙! H˙! Mor tu ¯·dÌ H˙! H˙! Uû flastra majÌ kamar·di H˙! H˙! BzuËÌ autostr·da H˙! H˙! Mne prÛfka nem· r·da H˙! H˙! Uboû·Ëek H˙! H˙! Zas zniËen˝ je û·Ëek /abs. 1981/

11

Jana Proch·zkov· TOUHA Z mrak˘ na mÏ kouk· oloupenÈ slunce TouûÌm zn·t antickÈ krasavce naplnÏnÈ moudrostÌ MÌch·m slova s nostalgiÌ hlas˘ Co jsem to ¯ekla naposled ?... /abs. 1988/

ZbynÏk Fiöer VELK¡ VODA /Ji¯Ìmu Ortenovi/ Jeden na ni neËekal a ten druh˝ ¯ekl ûe aû po potopÏ Ale j· myslÌm ûe na ni Ëekat mÏl Protoûe voda jak uû to tak b˝v· kdyû je velk· tak p¯ijde A pak smete vöechno ⁄ho¯i ûijÌ v okapech a plynov˝ch lamp·ch A hrstka ztroskotanc˘ vol· po slunci a chlebÏ Teprve pak se t·ûÌ: »emu se b·seÚ ¯Ìk·? A pak se slunce vylije z b¯eh˘ nastane chvÌle NamilostvzetÌ a jak v ozvÏnu Ëte nÏkdo z kazatelny a z novin: »emu se b·seÚ ¯Ìk·? Tomu co b·snÌ je Komu se b·snÌk ¯Ìk·? Kdo veröem maluje »emu se b·seÚ ¯Ìk·? Tomu co b·snÌ je Komu se b·snÌk ¯Ìk·? Kdo s veröem p¯ipluje Amen /abs. 1979/

12

Jakub Svoboda SLZY /Janu Sk·celovi/ p¯Ìliö mnoho plakal jsem plakal jsem andÏly bez k¯Ìdel andÏly kte¯Ì znajÌ ticho plakal jsem vÌtr v horsk˝ch pr˘smycÌch mraziv˝ vÌtr hladÌcÌ zav·t· srdce plakal jsem rannÌ rosu t¯pytivou rosu na listech jitrocele znaËÌcÌ moje kroky plakal jsem barvy lÈta v̯ÌcÌ hladinu rybnÌka kter· se za m˝m penÌzkem tentokr·t nezav¯ela /abs. 2001/

Tom·ö Staudek INSPIRACE SK¡CELEM /a ned·vn˝mi ud·lostmi/ Jako by pokouöel se zruöit svÏt P¯ich·zÌ kantor a netv·¯Ì se mile Jsme zasaûeni krutostÌ tÈ chvÌle A kde je odpovÏÔ? NeslyönÏ za n·s vyzv·nÏjÌ zvony Ut˝ran˝ student stal se dalöÌ obÏtÌ A kaûdÈho snad bolÌ d·lka bez ozvÏny Kdyû blÌûÌ se pololetÌ /abs. 1993/

13

Tom·ö Staudek

Tom·ö Staudek

INSPIRACE äR¡MKEM

INSPIRACE APOLLINAIREM

Hl·sÌm, pane VopÏnka, a j· to musÌm ¯Ìc: toû, ötud·k r·d jde, ötud·k musÌ jÌt, kdyû kantor chce, zkouöenÌ vst¯Ìc vöak tah·k˘ öet¯te, prosÌm, tisÌckr·t, ten papÌr se straönÏ umÌ pt·t, proË nesmÌ ûÌti vÌc ...

Jsi na gymplu ve t¯ÌdÏ a nevÌö zda-li CÌtÌö se zcela öùasten na st˘l pr·zdn˝ papÌr ti dali A mÌsto abys lenoöil poh¯Ìchu pÌöeö pÌsemku HledÏ na tah·ky spÌcÌ v pivnÌm kalichu V zrcadle t¯ÌdnÌm z¯Ìö zdÏöen svÈ vlastnÌ rysy Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi Podobni bestiÌm ¯vou kanto¯i na tebe Pozp·tku toËÌ se ruËiËky hodin ve 3.B

/abs. 1993/

/abs. 1993/ Sylvie Stanovsk·

Marta Radkov·

K ⁄MRTÕ JAROSLAVA SEIFERTA

CESTA DO äKOLY

U v·s zrovna otvÌrali okna do baletu ZemÏ OpÏvoval jste jej p¯ece cel˝ ûivot

MÏla jsem na¯Ìkat ale z tÈ kr·sy p¯ed tÌm jsem - odpusùte - st·la na knize abyste ji nevzal s sebou

Diesl·k mÏ un·öÌ do nezn·ma Jsou to r·na kdy p·r ˙smÏv˘ tÏûko uvidÌm Zlat˝ kotouË se houp· v Ëerv·ncÌch nad v˝padovkou Je to sprosù·k a exhibicionista ObËas se ztratÌ v propasti polorozpadl˝ch dom˘ MÌjÌm reklamy a nablyötÏnÈ Ô·bly reflektory se zaöklebily a mizÌ v d·li Slunce öplh· po b¯ehu vzh˘ru UsmÌv·m se Sama v celÈ tramvaji

/abs. 1987/

/abs. 1997/

I vranÌ chÛr najednou zpÌval k obrazu vaöeho srdce U v·s zrovna otvÌrali okna jako tichÈ listy na konci sbÌrky öeptajÌcÌ milostnou z·vÏù

14

Martin äantav˝ ROMANCE é¡KA Z¡äKOL¡KA Kdyû se ˙svit probudÌ a pt·ci zaËnou zpÌvat hned budÌk z postele mne vyhodÌ a j· zaËnu zÌvat ZaËnou öustit papÌry a vöelijak· verbeû m· zas hloup˝ man˝ry a j· prohraji soutÏû s Ëasem jÌdlem obleËenÌm Jeden ani nedocenÌ co vytrpÏt m·m kdyû do ökoly se d·m tramvajÌ i autobusem nebo pÏöky ba i klusem ée vûdy pozdÏ p¯ijÌt musÌm od kantor˘ nÏco zkusÌm... /abs. 1979/

Barbora Jandov· GYMNAZISTOVY POCITY? Slzy na krajÌËku p¯iduöen˝ vztek exploze nevst¯eban˝ch informacÌ /chuù utÈct utÈct pryË/ vyletÏt z okna! /Tak n·dhernÏ se dÌv· na poletujÌcÌ listy v aleji/ SklenÏn· bariÈra ve vitrÌnÏ vlastni nicotnosti /aspoÚ nÏco udÏlat!/ To p¯ejde... /kolotoË/ /abs. 1992/

15

Ji¯Ì JÌna ALFA Z imagin·rnÌ sk·ly spadla mal· alfa Ta nesmysln· technick· znaËka ProË nad nÌ na¯Ìk·m Vûdyù je to vöechno Jen pust· teorie Na bÌl˝ch papÌrech Rozpracovan· NaËrtnut· tenk˝mi tahy tuûek Imagin·rnÌ alfa Pust· teorie Na nic vliv nemajÌcÌ P¯esto ale Chudinka alfa Jak je mi jÌ lÌto

ZAZVONILO Zazvonilo V chodb·ch se zavlnilo P¯iöla dÌvka V obliËeji mÏla sny

/abs. 1990/

Ptala se NevÌm na co OdpovÏdÏl jsem Kr·snÏ vonÌö

Richard Skolek

Dala mi p¯ivonÏt k vlas˘m VonÏly ÿekl jsem To tvoje vlasy vonÌ

PRARODI»ŸM ÑCo novÈho?ì pt· se dÏda, mlËÌm, trapnÈ ticho. U mÏ dvojka z mrav˘, bÏda, u nÏj pleö a b¯icho. BabiËka m· br˝le novÈ, bude z nich mÌt smrt: ÑTolik penÏz, mÌ p¯edkovÈ, a vidÌm zas prd!ì /abs. 2007/

16

Ivo KrËek

Vöem vonÌ vlasy /¯ekla ona/ Ale j· jsem to nikdy necÌtil Odeöla Protoûe zazvonilo /+ 1979/

Martin Ficker POVZDECH STUDENTŸV Zoufale pr·zdnÈ ökolnÌ dny, co jako ¯eka plynou, nemajÌ mÌsto pro mÈ sny, jen p¯iplujÌ a minou. P¯·l bych si d·t se v rychl˝ let, ve ökole zemÏ mne p·lÌ, letÏl bych pryË od ökolnÌch vÏd, letÏl bych k hor·m v d·li. SnÌdani r·no skromnou mÌt na louce s kvÏtinami, cel˝ den v klidu lesem jÌt, usÌnat pod hvÏzdami. Vöak mÌsto hor do v˝öe ËnÌ seöity plnÈ pozn·nÌ a v uchu mÈm nadarmo znÌ modrav˝ch d·lek vol·nÌ. /abs. 2001/

Richard Skolek DÃTEM N·ctilet˝ m˘ûe doma vöechno: pÌt i klÌt, ale rovnou stÏhuje se, chce-li n·zor mÌt. P¯edci majÌ vûdycky pravdu, to si musÌö zvyknout, a kdyû k tobÏ drûÌ ¯eË, tak obÏ uöi vypnout. A proË mladÌ majÌ strach, ûe star˝m mozky zmÏkly? Protoûe vöe zd˘vodÚujÌ: ÑTicho, uû jsme ¯ekli!ì /abs. 2007/

17

Barbora Jandov· TÿÕDà Snad bych v·m napsala i b·seÚ a Ëekala, co bude. Jedna DvÏ T¯i Nic! Ticho - p¯ekonan˝ ˙div. /Veröe sem nepat¯Ì!/ »ek·nÌ, zvÏdavost a kostrbat˝ Ëas, ökolnÌ zvonek drnËivÏ vyzv·nÌ. A konec zaË·tku, zaË·tek poË·tku... To kouzlo pozn·nÌ zvl·dneme tak i tak /ale ökoda, ûe bez b·snÌ/.

Jana Proch·zkov·

/abs. 1992/

PÿED MATURITOU »ernÈ stÌny mi kmitajÌ p¯ed oËima V d·lce pÌskot konvice oznamuje rannÌ zpr·vy Na koutky ˙st si vÏöÌm drobky ˙smÏvu Kmit·m na frekvenci maturitnÌho stroje /abs. 1988/

18

II. L¡SK¡M

Poryvy na duöi l·sky n·s zm·hajÌ Jen do tmy zabuöÌ se svÏtlem v·hajÌÖ /Barbora Jandov·/

Kousni si do mÈho srdce jako do jablkaÖ /Taù·na KoneËn·/

Kate¯ina Baranov· SNAD Kdyby vÏdÏl ûe pÌöu b·snÏ asi by se mi sm·l Kdyby vÏdÏl jak r·da zpÌv·m snad by se mne i b·l TeÔ vÌm ûe mnÏ je to jedno co on udÏl· ûe m·m vÌc neû on m· l·ska bl·zniv· /abs. 1992/ Zlata KadlË·kov· DOSPÕV¡NÕ NarodÌö se a rosteö chceö poznat svÏt dospÏl˝ch TajnÏ otev¯eö zak·zanÈ dve¯e a vstoupÌöÖ Na prahu odhodÌö poslednÌho medvÌdka a set¯eö z nosu ûlut˝ pyl pampeliöky Nach·zÌö novÈ a zjiöùujeö co jsi vlastnÏ ztratil Chceö se vr·tit zp·tky ale nem˘ûeö KlÌËky jsi nechal na druhÈ stranÏ... /abs. 1979/

21

ZbynÏk Fiöer »IST… NEBE BEZ MRAKŸ /Zlatce, kter· to ch·pe/ Modr·, ûe byste pro ni nenaöli paletu. Modr·, ûe by jÌ oËi mohly z·vidÏt. Modr·, ûe byste nedohlÈdli na jejÌ dno. Modr·, pod nÌû vy ztr·cÌte barvu, to poslednÌ, co zbylo po ztr·tÏ rozumu i cti. Modr·, pod kterou z˘stanete jen jako hrom·dka öpÌny, hrom·dka nesrovnateln· s Ëistotou nebe. /abs. 1979/

Pavel Frind V ZA»AROVAN…M Z¡MKU jenom se raduju a poöetile smÏju nebo se dÏsÌm nar·ûÌm do zdÌ tak trochu vÌm p¯ibliûnÏ ¥kde¥ nevÌm ¥odkud¥ ani ¥kam¥ /abs. 1990/

22

Helena Obo¯ilov· - Uherkov· POKUS O N¡VRAT chtÏla jsem se vr·tit zpÏt chtÏla jsem se vr·tit do dÏtskejch let uËesala jsem si cop·nky a dÌvala se naivnÏ na svÏt ale neölo to duhov˝ br˝le dÏtstvÌ mi st·le padaly z oËÌ /abs. 1983/

Kate¯ina JukliËkov· BYLO - NEBYLO V·leËnÈ zvony dÏtsk˝ch her sk¯ek stateËn˝ch indi·n˘ Pl·Ëu nad dÏtstvÌm ztracen˝m dlouh˝m a p¯ece kr·tk˝m Panenka uû spÌ i mÈÔa v rohu pokoje usnul Jen j· jsem vzh˘ru a Ëtu snad po stÈ MalÈho princeÖ /abs. 1985/

23

Viktorie Svobodov· MATCE Kolikr·t tekly slzy tv˝ma oËima kolikr·t jsi odvracela tv·¯ Matko p¯esto jen tobÏ vϯÌm ûe poneseö m˘j k¯Ìû bez slov v˝Ëitek Kolikr·t jsem tÏ nechtÏla zn·t a k¯iËela jsem samostatnost Matko p¯esto jen u tebe najde mÈ rozpraskanÈ srdce klid KvÏtiny pro tebe jablka pro tebe a l·sku - o tÈ snad nemusÌm ani mluvit

Dora Kapr·lov·

/abs. 1983/

SKORO V obzoru rybnÌk, stavidla, cesta ostruûinÌm, zarudl˝ ötÌpanec, nehybnost Matka v pruhovan˝ch letnÌch öatech, s dlanÏmi tehdy bez ekzÈmu, rukama odh·nÌ hejno vos V sl·bnoucÌm pachu otcova tab·ku jakoby odjinud - jeho hlas Z lesa snad. Z auta. Tak co je? nasedat Zast¯en˝ dotÏrn˝ p¯Ìsn˝ hlas Ten den kdy skoro b˝val Ëas /abs. 1993/ - z pozdÏjöÌ tvorby

24

Kate¯ina Baranov· * * * maminka je bermuda tatÌnek je koËÌ vöude kam se podÌv·m je hned nÏkolik oËÌ /abs. 1992/

VÌt Musil ML¡DÕ

Petr V·öa

Mluvme o ml·dÌ Neboù ml·d jsem A nenÌ se co divit ProË to tak je a Je zcela zbyteËnÈ vl·Ëet drobky Pro mou matku Neboù ona takÈ vÌ ée ¯v·t na ml·dÌ se nehodÌ Protoûe kaûd˝ velk˝ snÌlek Je ml·d ve sv˝ch domech

VÃä¡K J· nejsem bl·ha m·mo J· to hraju J· nejsem vl·ha m·lo Saju Kdybych byl t·tou liö·kem Zavolal bych ti vÏö·kem Jenûe jsem t·tou lidem Zavolal bych ti s klidem

/abs. 1999/ BuÔ bramborov˝m kr·lem Vyjdi s m·lem BuÔ z·bavnou d·mou Vyjdi s m·mou Bl·zen do velkÈho ötÏstÌ Vejde pÏstÌ /abs. 1983/

25

Petra Winklerov· KDYé NEMŸéU SP¡T Kdyû nem˘ûu sp·t, nech·v·m si zd·t o loÔce a mo¯skÈm vÏtru, vidÌm sebe v modrÈm svetru, kter˝ spl˝v· s oblohou. Sotva stojÌm na nohou, jak se loÔka k˝v·, h˝b·, jako ötÌhl· mo¯sk· ryba, kterou ve svÈm zajetÌ, v pevnÈm mo¯skÈm objetÌ svÌr· sever·k. /abs. 2001/

Kamila Musilov· O M… MAMINCE tv·¯e plnÈ nedostateËnÈho ona pl·Ëe svÌr· svÈ oËi v soli a nikdo ji nepolÌbÌ na Ëelo a ne¯ekne: vöechno bude v po¯·dku nesehne ramena a neudÏl· to oplzlÈ gesto v tv·¯i öplh· pomalu /abs. 2003/

26

Frantiöek Polach VäICHNI ANDÃL…Ö Vöichni andÏlÈ v nebi se budou radovat Aû otev¯eö br·ny nevÏdomÌ Pro vÏdomÌ vöeho Blake by se jen sm·l A B˘h by mu kynul Svou moudrou hlavou ÑMezi nebem a zemÌ jsou vÏciì pravil metafyzik kdyû levitoval nad zemÌ a pod nebem Nebe? Je a nenÌÖ M·m z nÏj radost Nespoutanou

ätÏp·n Hrabovsk˝

NenÌ tajemstvÌm ûe radost M· k¯Ìdla a jako pt·k Miluje volnost

OzvÏna ticha na zasnÏûenÈ pl·ni, ûivot odÚat˝ umrzajÌcÌ lani (dvÏ a p˘l slzy v dlani). Blizard jÌ öept· nÏûnÈ rekviem, surovÏ odÌv· do z·vÏjÌ, je sladk˝m zpÏvem i hrobnÌkem, a ostatnÌ - ti se smÏjÌ.

Radost andÏlÈ a volnost SvÏtlo temn˝ch hvÏzd Vöe v tvÈ nicotÏ /abs. 2002/

MRAZIVÃ PR¡ZDNO

... snÏûÌ * . .

* .

* * . . * . * . . . * . * * To pr·zdno v n·s, pocukrovanÈ ledem.

*

/abs. 2006/

27

Jana Proch·zkov· MÕT TAK KYTARU MÌt tak kytaru a p·r p¯·tel k tomu pak se ËlovÏku nikdy nechce dom˘ Cel˝ den jÌt kam n·s nohy ponesou z pot˘Ëk˘ pÌt s p¯Ìjemnou ˙navou VeËer si sednout k malÈmu ohnÌËku notu si chytnout a zpÌvat pÌsniËku V˘bec n·m nevadÌ ûe t¯i akordy zn·me nÏkdy to neladÌ hlavnÏ ûe se m·me... /abs. 1988/

Jorga Schopfov· * * * M·m mnoho dobr˝ch kamar·d˘, za kterÈ bych dala ruku do ohnÏ. Ale û·dnÈho tak dobrÈho, aby mne o to poû·dal. /abs. 1991/

28

Ivo KrËek HOL»I»Õ DEäTNÕK MokrÈ vloËky snÏhu do mÏsta Jara nepat¯Ì A p¯ece padajÌ jarnÌ snÏhy zimnÌ deötÏ Kdykoliv proklel bych je Ale dnes mÏ p¯ed nimi schoval tv˘j holËiËÌ deötnÌk

ZbynÏk Fiöer MERU“KA

/+ 1979/ Ta dÌvka s Ëelem Voltaira s modr˝m vodotryskem v p¯es˝pacÌch hodin·ch s p˘lnoËnÌ möÌ a s mladöÌm bratrem kter˝ uû d·vno usnul po svÈ poh·dce s ûalostnou touhou v prsou ale se zarputil˝m NE! S medem ve vlasech s polibkem na jazyku s lehk˝m öe¯Ìkov˝m ötÏstÌm s devatero horami s devatero mo¯i za devatero ¯ekami s jedin˝m kouzeln˝m z·mkem s klÌËem na klÌnÏ ta dÌvka (s Ëelem Voltaira) m· tv·¯e jako meruÚky! /abs. 1979/

29

Pavel Borsk˝ VYZN¡NÕ Petr V·öa MluvÌm k tobÏ ¯eËÌ svÈ smutnÈ ûÌznÏ: Kdyû na rtech sl·dne hadÌ jed a slova se svlÈkajÌ z k˘ûe P¯ijde ta chvÌle kdy vöechny l·sky budou bolet nar·z /abs. 1983/

CHTÃL JSEM JEDNU ChtÏl jsem jednu Byla mnÏ dlouh· ChtÏl jsem tu druhou Byla - Û - mdl· ChtÏl jsem tu dalöÌ Byla staröÌ MÏl jsem tu p·tou S m·tou NechtÏl jsem t¯etÌ SmetÌ ChvÏl jsem se s pravou Rvavou VÏdÏl jsem o jinÈ NepovinnÈ äel jsem tam z polÌ S holÌ Dal jsem se potom Na rizoto Dostala mÏ jen BeznadÏje A je to dobrÈ M·m je obÏ Tu pravou i tu Dravou /abs. 1983/

30

Petr Pleva TIäE Jen se vyplaË tiöe nezaplaö ten vÌtr kter˝ vzlyk· s tebou v zahradÏ plnÈ r˘ûÌ a vöechny trny posbÌrej do dlanÏ Pozn·ö ûe tv· bolest nenÌ vÏtöÌ neû zrnko m·ku NepospÌchej dokud ti nespadnou vöechny hvÏzdy do klÌna UvidÌö ûe je Ëas otev¯Ìt oËi /abs. 1979/

Barbora Jandov· * * * Poryvy na duöi L·sky n·s zm·hajÌ Jen do tmy zabuöÌ Se svÏtlem v·hajÌ /abs. 1992/

31

Ivo Cicv·rek DELFÕN P¯Ìboj Tv˝ch rt˘ mÏ zcela zaplavil. Vlna za vlnou se t¯ÌötÌ na m˝ch ˙stech. Tv˘j jazyk je delfÌn, hrav˝ a mrötn˝, chr·nÌ mÏ, abych se neutopil. Hraji si s nÌm, tak zvl·ötnÌ pocit, pot·pÏt se v mo¯skÈ jeskyni. Vöude je tma, jen j· a delfÌn jsme spolu dvÏ bytosti, kterÈ objevujÌ cestu vedoucÌ k hladinÏ.

Kate¯ina JukliËkov· PR¡ZDNINOV¡ L¡SKA PoslednÌ den PoslednÌ hodiny Nejsi Tak p¯ijeÔ ÿekni aspoÚ AHOJ P¯ijeÔ si pro ¯etÌzek Zbyl na mÈm z·pÏstÌ

TvÈ zuby jsou kor·lovÈ ˙tesy, teÔ jeötÏ nezn·mÈ.

/abs. 1985/

Hled·m v nich perly a nach·zÌm Tebe

Kate¯ina JukliËkov·

/abs. 1993/

VLNÃNÕ Zvony mi öeptaly ée vÌtr odletÏl A uû se vÌckr·t nevr·tÌ Jen pr·zdn· kapsa Od l·sky A namoûen˝ sny Mi z˘staly Na konci svÏta /abs. 1985/

32

Ivo KrËek ZAPOMÕN¡NÕ Zb˝v· uû jen zapomÌnat Kr·snÈ je pryË B·seÚ proûita VzpomÌnky se chystajÌ odletÏt s vr·nami do studen˝ch krajin ale nechce se jim Nemohou odletÏt Kr· kr· /+ 1979/ VojtÏch Josef Dominik P¯ehnal KDYé L¡SKA NEMŸéE VEN Miluji - tedy jsem Kdyû ale nikdo to nevÌ Jsem vlastnÏ mrtvola Co ûebr· o douöek z Evy Jsem jak trn bez r˘ûe Adam co mrtv˝m se jevÌ BolÌ a nenese plody Kdopak mu pom˘ûe Kdyû nem· pro duöi vody? TeÔ öet¯Ìö p·r slovy Pak cel˝ noce Budeö se tisÌckr·t proklÌnat Kdyû l·ska nem˘ûe ven PoplaË si, kdo se to dovÌ? Vyrvi si srdce A dej ho svÈ princeznÏ do klÌna! /abs. 2005/

33

Kamila Musilov· * * * Neptej se ani sebe ani mÏ proË ûe ti pÌöi b·snÏ nemoûnÈ jen tak z vlastnÌ sobeckÈ podstaty vyvÏr· pramen slov pro tv· ty jen tak ps·t jak se vÏci majÌ jak slova plynoucÌ z m˝ch rt˘ vykvÈtajÌ na pap̯e pod tlakem cizÌch pohled˘ /abs. 2003/

Kamila Musilov· * * * m· duöe modr· - ty (nejsem si jista) jsi kouzlo, co zrodila p¯Ìroda kouzlo vnikajÌcÌ do srdcÌ ostatnÌch vÌm, ûe tuöit se nevypl·cÌ vysnÏnÈ se mÏnÌ v nen·vidÏnÈ, avöak co Slunce zm˘ûe s mou myslÌ, kdyû jsem si p¯Ìsahala, co vöechno vÌm, ûe NE AMEN poËkej, zastav se, rozËechrej si vlasy a nech si jimi lechtat ramena j· ti kradu myölenky j·, jen j· ti je umÌm vracet, ale vÌm, ûe ty zn·ö tolik podobn˝ch, a dÏl· mi poöetilou radost, kdyû vÌm, ûe jsi proto öùastn˝ i kdyû, moûn·, p¯ece bych mÏla nen·vidÏt jen jsem ale öùastn·, a proto lÌt·m pod hvÏzdami, jejichû z·¯e objÌm· mÈ tÏlo a j· vÌm, ûe teÔ si hraji na andÏla, moje l·sko, ty poöetil·, poölapan·, vzkvÈtajÌcÌ, poöahan· poûehnan· l·sko z vesmÌru ne l·sko, ale l·sko! /abs. 2003/

34

Petr V·öa OPRAä SI ZAS TU DÕV»Õ VIZ¡é Opraö si zas tu dÌvËÌ viz·û UlicÌm pro smÌch z huby vyraû J· j·s·m ûe v·m uû nepat¯Ìm TanËÌm ûe jsme si cizÌ Nastel si loûe novÈho kr·le Povyr·ûej se po spir·le J· j·s·m ûe tam uû nepat¯Ìm V˝sk·m ûe jsme si cizÌ Osuö si zas tu p¯ÌötÌ vitr·û OslÚ si osla zbytkem kouzla M·v·m na vÏdomÌ n·draûÌ ée star˝ n·raznÌk odr·ûÌ /abs. 1983/

Kamila Musilov· JSI jsi drobnost mal˝ch kvÌtk˘ a tajnost skrytÈ nedbalosti malÈ kouzlo co vmÌsilo se do kolÌsav˝ch dnÌ a pr·zdnota je dÌlem neskuteËnÈho /abs. 2003/

35

Pavel Borsk˝ L¡SKA SE VRACÕ l·ska se vracÌ jako p¯Ìboj v praskotu ho¯ÌcÌ vody slyöÌm mo¯e l·mat slan˝ k·men /abs. 1983/

Tom·ö Zl·mal PROSTOVL¡SKA Slunci jsem tykali Z oblohy mosaznÈ tÛny padaly éili jsme na kolobÏûk·ch Jednou nohou brouzdali se v sn·ch Druhou nohou v rozpacÌch st·li nÏkde v oblacÌch »etli jsme dny celÈ nah˝mi chodidly v knize z list˘ jitrocele Na decim·lce zv·ûili jsme l·sku a zahlÈdli prostovl·sku /abs. 1978/

36

Ji¯Ì Bureö CONCERTINO II (ADAGIO) Z bÌlÈ komnaty vÌdeÚskÈho z·mku slyöÌm jemnÏ cizelovanou baroknÌ skladbu pro dvÏ violy a smutek V pomalÈm deöti prachovÈho pe¯Ì sedÌ zmlklÌ pt·ci a naslouchajÌ pastelov˝m tÛn˘m podzimnÌho listÌ Hebk· ˙zkost strun se mÌsÌ s dechem tajÌcÌho stesku Zakov·n do tmy marnÏ p¯ivol·v·m filigr·nsk˝ ornament tv˝ch vlas˘ na mÈ dlani /abs. 1979/

ZbynÏk Fiöer DéEZ PRO DVA Jen tak brnkali na pi·no Ten den jim pat¯il Od jit¯nÌ sedmikr·sky po v˝chod mÏsÌce Od lidsk˝ch zrozenÌ po ptaËÌ zpÏv SvÏtovÈ ˙smÏvy NesmÏlÈ objevy Mravenci na ruce Kytky v potoce ChlÈb s m·slem Rozbit˝ tal̯ A cesty mot˝lÌ zral˝m obilÌm k lidem a ke hvÏzd·m pro hrst mate¯Ìdouöky Ten den sedÏli u pi·na a swingovali /abs. 1979/

37

Jana Soukupov· CO JSEM SI Pÿ¡LA ODMALA Bl·zniv· vzducholoÔ je pln· sladk˝ch her a letÌ nad svÏtem: nad razÌtkama ötos˘ nad bloky panel˘ nad m¯ÌûÌ kartotÈk.

Jana Soukupov· K PRONAJMUTÕ

V tÈ b·jnÈ vzducholodi se kaûdiËk˝ z n·s rodÌ, postupnÏ p¯es okraj n·s strhne svÏta stÌn. VzhlÌûÌme k vzducholodi brnkajÌce o konvence (nÏkter˝m hlavu zvednout nikdy uû nenapad·). ZatÌm tam mezi mraky n·m vÏËn˝ ml·dÌ letÌ, mil·Ëku, ruku v ruce s nÌm poletÌme, vÌm. /abs. 1978/ - z pozdÏjöÌ tvorby

Proöels m˝m domem, mil·Ëku, se z·¯Ì slunÌËka, pÌsniËkou mo¯e, zotvÌrals okna na vöechny strany, rozloûil po stole chleba a s˝r, vÌno a cibuli, pak jsme to jedli, zapili, neû p¯iöel dalöÌ den. Sed·m si s Luckou k naöemu stolu, zvu éofku na Ëaj v tom domÏ, kde jedin· ûidliËka nestojÌ jinak, poliËky a st˘l, kde pÌöu b·sniËky, jsou po¯·d tytÈû, nic se tu nezmÏnilo, jen svÏtlo se chytlo v z·clon·ch a docela dole na dve¯Ìch p¯ibyla cedulka: TEN DŸM JE K PRONAJMUTÕ /abs. 1978/ - z pozdÏjöÌ tvorby

38

Jakub Svoboda PODKROVÕ p¯iv¯enÈ oËi bl˝skavÈ kabarety bÏlostn· Úadra duny kreslÌcÌ v pÌsku kvÏty malink· ˙sta meöita s minarety spletenÈ ruce mosty z podkrovÌ v jinosvÏty /abs. 2001/

Helena Obo¯ilov· - Uherkov· PR¡Và TEœ pr·vÏ teÔ si v p˘lnoËnÌ tramvaji vysÌl·m morseovkou s ¯idiËem pr·vÏ teÔ je mÏsto ˙plnÏ pr·zdnÈ a tiöe kvete dÈöù pr·vÏ teÔ se ulicemi proch·zejÌ promoklÈ svÌtilny pr·vÏ teÔ mi tiöe ¯Ìk·ö m·m jÌt za tebou pr·vÏ teÔ /abs. 1983/

39

Helena Obo¯ilov· - Uherkov· PRO... ne nechci s tebou sp·t m·m strach ûe na konci noci kdy nenÌ vidÏt do oËÌ zapomnÏl bys mÈ jmÈno a ¯Ìkal mi Jano /abs. 1983/

Jana Soukupov· MONOLOG JUANITY Tak mÏ to opÏt p¯eölo. JeötÏ vËera jsem byla ochotn· vycedit pro tebe poslednÌ kapku krve a vyplakat si sv˝ slzn˝ kan·lky do sucha. A dneska... se tomu cynicky smÏji. Jsem nad vÏcÌ jak blahosklonnÏ povznesena! A proË ta zmÏna? D˘vod je prost˝ - zkr·tka: Vyölo to. MÏla jsem ˙spÏch. StoprocentnÌ! DrûÌm ho v hrsti. Ale co teÔ s nÌm?... VÌm, l·ska to nebyla, jen touha dok·zat si, ûe bych mohla mÌt. D˘kaz je tu, jsem u cÌle, nenÌ se o co snaûit. A tak jsem dnes objevila zase jin˝ objekt. Jenûe tentokr·t uû ho urËitÏ äÕLENÃ MILUJU! /abs. 1978/

40

Petr Pleva TY Ué NE Krasavice tobÏ vypÌchnu oËi jehlicÌ z tvÈ povrchnosti Hned odejdi nakaûen· morem nudy sladk· milenko kysel· nevÏsto Zapadni jak bled· luna za obzor z vyËichl˝ch karafi·t˘ ZapomeÚ ûe jsi byla lÈtavicÌ na nebi svÏtla /abs. 1979/

Ivo KrËek * * * Hej ryb·¯ko na b¯ehu dej sem vlasec ˙smÏvu koketnÌ ûÌûalu a chyù si kapra na nedÏlnÌ svaËinu DalöÌ kost si pÌchni do srdce TvÈ srdce je straön˝ jeûek... /+ 1979/

41

Ivo KrËek NO»NÕ M˘j sp·nek se nÏkam zatoulal Snad zabloudil v hustÈm lese tÏch Ëervnov˝ch dnÌ Vr·tÌ se aû r·no s jehliËÌm ve vlasech aby se utopil v Ëaji Otev¯en˝m oknem mnÏ dÈöù p¯ed·v· zpr·vu Kap kap - kap Snad je od tebe OkamûitÏ nech·v·m na okap pod oknem odvysÌlat Kap kap MyslÌm na tebe ZatÌm sp·nek naöel cestu Tiöe se vr·til z toulek P¯ivedl tÏ s sebou /+ 1979/ Petr V·öa LUK A KYTARA DÌvka a jejÌ luk Chlapec a jeho kytara Chlapec tÈ dÌvky Luk tÈ kytary Jen o chlup HolËin kluk Chlap Holobr·dek! /abs. 1983/

42

Ji¯Ì Bureö

Ji¯Ì JÌna

(SONET O TV…M PL¡»I A NO»NÕ HUDBÃ)

SKLA

VeËer kdyû hvÏzdy procitajÌ zaËÌn· v d·lce flÈtna hr·t Pomalu teËou ze zahrad ve kter˝ch ËernÈ broskve zrajÌ tÛny z houslÌ a ze öalmajÌ Usednou plaöe na sv˘j h¯ad a vÌtr - piötec je pak r·d zaûene zpÏt do hvÏzdn˝ch st·jÌ

ZrzeËko, zrzeËko - m˘j nedostiûn˝ ide·le VidÌm st·le tv˘j z·hadn˝ p¯Ìzrak V nekoneËn˝ch vodop·dech ZvlnÏnÈho skla V nekoneËn˝ch sklenÏn˝ch labyrintech BÏûÌm za tebou SvÈ dlanÏ touûÌcÌ hladit OpÌr·m o nekoneËnÈ sklenÏnÈ tabulky A ty zase mizÌö V tom bezednÈm oce·nu obrovsk˝ch skel Z·vratnÏ se vzdouvajÌcÌch v beznadÏji

V tÈ chvÌli pod vÌËky ti snÏhy tajÌ oËi v nich jasnou mod¯Ì prosvÌtajÌ a chystajÌ se rozho¯et a pl·t

/abs. 1990/

Ty prudkÈ tÛny v sobÏ z·vraù tajÌ naho¯kle jemnÏ ze strun vykvÈtajÌ tak jako ony chci ti hr·t

Pavel MiliËka TOHO SIS VäIMLA

/abs. 1979/ Na modr˝ch vln·ch dûezu jen tichÈ kroky v pavuËinovÈm dechu jen nebe leûÌcÌ v kvÏtin·ch hladÌcÌch tv· l˝tka ospalÌ pt·ci na st¯ÌbrnÈm tÛnu flÈtny sedmilet˝ n·mo¯nÌËek odhazujÌcÌ nedopalek cigarety sn˘ a zemÏ duöen· mraky Ëasu krv·cejÌcÌho saxofonu srdce /abs. 1983/

43

Silvie Dokulilov· JANTAR Jsi jako jantar, kter˝ z prysky¯ice n·hle sluncem jihu zaz·¯Ì, ¯ekla dÌvka. Jsi jako pozlacenÈ st¯Ìbro, kterÈ - nynÌ odhaleno dlouh˝m snÏnÌm opr˝skalo, ¯ekl chlapec a odeöel. Jsi sm˘la, kter· zkamenÏla! zvolala dÌvka, uû nik˝m neslyöena. NevÌ, ûe v kameni jenom z r·ny pozdÏjöÌ jantar vytÈk·. /abs. 1986/

David Drozd TÿI PÕSNÃ O JABLKU /˙ryvek/ III L¡SKA HoÔ mi jablko, dvÏ m·ö! »ervenÌ mi srdce rozdÌr·ö! »ervenÌ jeho, ˙st sv˝ch rudou, zda-li mÏ milovati budou? Hodila a jablko - n˘û se dotklo mÈho tÏla, pak rud· s Ëervenou se promÌchala, kdyû r˘ûe s kamenem se objÌmala. /abs. 1995/

44

Taù·na KoneËn· STESK Kousni si do mÈho srdce jako do jablka Je ËervivÈ Ten kdo v nÏm hlod· a nech·v· chodbiËky vzpomÌnek jsi ty Kousni si do mÈho srdce jako do jablka Je prohnilÈ S letnÌm sluncem pominulo to co v nÏm kdysi bylo sladkÈho a kr·snÈho Kousni si do mÈho srdce jako do jablka V oËÌch se ti zalesknou slzy zuby ti zatrnou Je ledovÈ jako l·ska kterou jsme nechali vychladnout... /abs. 1985/

VojtÏch Josef Dominik P¯ehnal M¡M SRDCE LEV› M·m srdce lev˝ Na l·sku pram·lo stavÏn˝ Asi jsem prevÌt Asi jsem nedostal pot¯ebnÈ vlohy ProË vûdycky kdyû uû uû uvϯÌm na vÏrnost Dostanu ohavnÈ parohy? Jsem asi jako muû co stavÏl zdÏn˝ most P¯es ¯eku öirokou ûe nevidÏl b¯ehu Je toho na mÏ moc Cit˘ snad nejsem uû schopen Srdce m·m rozbit˝ a pln˝ steh˘ Je veËer a zima A za mnou je srpen Jak dnes tak zÌtra zas Jak kdybych mÏl devÏt M˝ srdce lev˝ zas chov· se levÏ M·m srdce lev˝ A raka v ucpanÈ cÈvÏ /abs. 2005/

45

VojtÏch Josef Dominik P¯ehnal

Pavel Borsk˝

NASMRTSEPTANÕ

VYäÕVAN› D…äç

JeötÏ ten jejÌ dech JeötÏ ho cÌtÌm Sm·la se jak kvÌtek Afroditin P¯itom jÌ zbejval tak nanejv˝ö tejden (Prop·na kr·le!) J· vϯÌm ûe spolu do nebe vejdem Neû za nÌ ale Neû za nÌ dojdu Budu ûÌt ze sÌly bolesti znalÈ A potom hrdinsky pojdu ...nebo si ûÌly p¯e¯eûu dokonale! (kdyû uû to vydrûet nep˘jde) Na kaûdej vlas na nÌ j· bych si vzpomnÏl! Hej boûe ¯ekni mi proË se tak klepu? Jde? Ta co öla pro ni - jde si uû pro mÏ? NasmrtseptanÌ S·m jsem teÔ v domÏ - nervÛznÌ - zdrav˝ A ona klidn· - s n·dorem uprost¯ed hlavy NasmrtseptanÌ BojÌm se jeötÏ teÔ Za ni

Tvoje ruce mi na polöt·¯ vyöÌvajÌ dÈöù

/abs. 2005/

Drobn˝mi stehy celou noc pröÌ R·no mÏ vzbudÌ tv· sluneËnÌ jehla zapomenut· v deöti /abs. 1983/

Marek Blatn˝ * * * S ozvÏnou v klenutÈ komnatÏ s Ëerven˝m a modr˝m svÏtlem v moll a v dur v klapk·ch a ve strun·ch p¯ich·zÌö s prstem na rtech s tajemstvÌm odÏn˝m v moll a v dur v oËÌch a ve vlasech (Pro Eliöku) /abs. 1983/

46

Jorga Schopfov·

Petr V·öa

⁄SMÃV

MŸJ éIVOT SE LVY

Smutek ti nesluöÌ, zapiö si za uöi, smutek ti nesluöÌ, tak tohle mnÏ ¯ek.

M˘j ûivot se lvy U·· M˘j ûivot se velmi U·· Velmi se podob· U·· TvÈmu ûivotu se lvy!

⁄smÏv tÏ zkr·öluje, ve tv·¯i Ëaruje, ˙smÏv tÏ zkr·öluje, tak tohle mnÏ ¯ek. Smutnou tÏ nechci mÌt, kyselej ûivot ûÌt, smutnou tÏ nechci mÌt, tak tohle mnÏ ¯ek. VeselÌ budeme, za ruce p˘jdeme, veselÌ budeme, tak tohle mnÏ ¯ek. /abs. 1991/

Tv˘j ûivot se lvy U·· A jeötÏ jednou U·· To je tv˘j ûivot U·· A co j·? J· na sv˘j ûivot U·· Sv˘j ûivot se lvy U·· Uû ani nem·m U·· Nervy. Nervi se se lvy! U·· O ûivot se lvy U·· O ûivot s chutÌ U·· S chutÌ se nerv·t se rvi! /abs. 1983/

47

Lenka Bar·kov·

Petr V·öa

PARAFR¡ZE

NEJSEM TAK SLIBN¡ JAK VYPAD¡M

M·m chvilku Ëas.

Nejsem tak slibn· jak vypad·m NeumÌm zpÌvat NeumÌm tanËit Atd. Ani to zkusit a nep¯estat Mluvit umÌm Tohleto bych napsala taky Dejte mi pÏt minut j· v·m uk·ûu ée nejsem tak slibn· jak vypad·m

Tak pÌöu fr·zi v paraext·zi. (No, se mnou to h·zÌ!) TeÔ to vem Ôas. /abs. 1994/

Nem·m pl·n M·m sny plnÈ pr·zdn˝ch pokoj˘ »ek·m ûe se nedoËk·m Jsem si jist· Dejte mi 25 let Dejte mi cel˝ svÏt Uk·ûu v·m z·da MlËet umÌm anglicky Nejsem si tak jist· jak vypad·m ée jsem si jist· ûe vypad·m NeumÌm milovat chladnou ¯eckou v·zu Chladnou ¯eckou hlavou NeumÌm to ani zkusit a pak toho nenechat Dejte mi Ëas ProzradÌm se Budu se sm·t Pak se leknu Nechala jsem si nar˘st p¯Ìliö dlouhÈ prsty Nejsem tak slibn· jak vypad·m /abs. 1983/

48

Martin äantav˝ KROKY Kroky skoky ËÌsi nohy ozvaly se najednou Tich˝ hl·sek dÌvËÌ nÏûn˝ tobÏ öept· tak uû pojÔ M·m tÏ r·da chci b˝t s tebou pronik· ti mozku tmou Lehk˝ dotyk jejÌ ruky rty tÏ sametovou nÏhou zvou...

Jan Pulkr·bek CHTÃL BYCH S TEBOU JET V›TAHEM ChtÏl bych s tebou jet v˝tahem oËichat tvoje podpaûÌ b˝t na chvÌli smysln˝m zv̯etem & vystoupit aû nÏkde pod st¯echou

/abs. 1979/ /abs. 1997/

Marek Blatn˝ * * * Na p˘dÏ vidÏl jsem jen tvoje nohy, myslel jen na to, co je pod l·tkou. Zas poskvrnÏn nedostateËnÏ odeöel jsem zahr·dkou. /abs. 1983/ - z pozdÏjöÌ tvorby

49

Pavel Frind SLE»NO jsem vaöÌm û·rem om·men pt·m se zda bdÌm Ëi zda jen sen balamutÌ teÔ duöi mou kdyû nech·te mne pouze snÌt j· nebudu pak nikdy chtÌt na boûÌ svÏt jiû procitnout /abs. 1990/

ZbynÏk BabÌk PÿÕBÃH Potkal jsem ji na plov·rnÏ byla jako obr·zek Vzt·hla ke mnÏ svoje dlanÏ minuly mÏ o vl·sek VeËer jsem ji vidÏl v parku lÌbala ho na tv·¯e A j· mÏl pro ni tolik d·rk˘ jak to jenom dok·ûe äel jsem ani nevÌm kudy hlavu smutnÏ svÏöenou Pak jsem potkal kamar·dy kdeûe chmury kdeûe jsou? /abs. 1985/

50

Petr V·öa KOTVA Kde pr·vÏ kotvÌ jist· ûena? Kde asi p¯ÌötÏ zakotvÌ? Na svÈm letiöti Ve svÈm srdci? Ve svÈm bludiöti KotvÌ ta ûena a kdovÌ Kde p¯ÌötÏ ta pÏna zakotvÌ /abs. 1983/ VojtÏch Josef Dominik P¯ehnal HYJ…VE»ER Krev v ûil·ch tuhne éÌt takhle vkleËe Jsem snad tv˘j druh, ne? P¯ivÌtej veËer! Holka si juchne Kluk by hned breËel Pro ni mu z cesty vöe uhne Ona se ne a ne svleËe A tak to z˘stane na muûi Vûdyù i ta voda snad teËe n·ö rom·n zkoprnÏl v kaluûi Dneska to nebude hyjÈveËer Nanejv˝ö nÏkdo se zachmu¯Ì A bude hledat u jinejch sleËen Kdyû tahlens neslyöÌ chlapa vkleËe Kdyû tahlens jak voda ve studnÏ Nechce se pohnout d·l bez suknÏ /abs. 2005/

51

Ivo KrËek DISKOT…KA DiskotÈka ¯ve do barevnÈ tmy Dotknu se tvÈ ruky a uvÏdomÌm si tÏ kaûd˝m bodem svÈho tÏla Hudba rozkl·d· Ëas na tisÌc pohyb˘ Po dvou hodin·ch nebo po deseti dnech »as natahuje pracky a un·öÌ tÏ jako pt·k Noh jako tramvaj Jako proûitou l·sku...

ZbynÏk Fiöer

/+ 1979/

STO OSMDES¡T SCHODŸ ChodÌm se zvonÌkovou dcerou Je kr·sn· a lÌb· nejlÈpe ze vöech holek ve mÏstÏ Z kaûdÈho rande ji v n·ruËÌ nosÌm dom˘ Co schod to pusa ¯Ìk·m jÌ Je to rozkoönÈ zvonÌkova dcera bydlÌ aû ve vÏûi /abs. 1979/

52

Tom·ö Zl·mal PEDOMETR PrvnÌ krok je r·no Ze st¯Ìbra co pad· na dno Druh˝ krok je snÏnÌ Otev¯eö oËi a nenÌ T¯etÌm krokem vöe se toËÌ Na mÏ vypl·zla svÈ oËi »tvrt˝m krokem jdu po stupnici TÛny chyt·m na udici P·t˝m krokem je z nebe br·na GÛl dalo slunce zr·na äest˝ krok a polibek je ve sklenici Zruöili jsme prohibici Sedm˝ krok je dlouh˝ metr Upletlas mnÏ ze sn˘ svetr Osm˝m krokem vidÌm tvoji tv·¯ Paraple je svatoz·¯ Dev·t˝ krok je tvoje tÏlo Zasm·lo se a uletÏlo Des·t˝ krok je kytiËka Jak od louky kus psanÌËka Jeden·ct˝m krokem z ûivota je lÌz·tko UlÌz·ö ho zakr·tko Dvan·ct˝ krok je ¯eka slov Ze splavu ty veröe lov A tak si jdeö svÏtem d·l J· ty kroky spoËÌtal /abs. 1978/

ZbynÏk Fiöer L¡SKO V kaûdÈm hnÌzdÏ kalichu Ëi dlani ukryt· do javor˘ zaklet· hrd· jako öpetka öafr·nu z·¯Ìö oranûov˝mi fialkami a podr·ûÌö n·s bodl·ËÌm Chceö abychom se zaslouûili o tvou poctu z poslednÌ kapky krve Provokujeö sv˝m Ëek·nÌm abychom tÏ naöli uko¯istili a nosili na rukou P˘jdeme za tebou a neuch˝lÌme se z cesty My smrtelnÌ obÏtujeme ûivot v z·sluze o tvou nesmrtelnost VÌm jsi jeötÏ nÏm· ale my ti d·me hlas svÏtlo a krev tvÈ p¯Ìchody rozeznÌme... NevidÌme si pod nohy pad·me do prachu Vöak urËitÏ p¯ijdeme vϯ mi! /abs. 1979/

53

III. KRAJINÃ

Slunce zas vydalo dalöÌ b·snickou sbÌrku... /Ji¯Ì Bureö/

Ji¯Ì Bureö

Tom·ö Zl·mal

JARO

HREJ N¡M

Uû jsi to slyöela

N·m t¯em kluk˘m s touhami bez sedla

Slunce dnes vydalo dalöÌ b·snickou sbÌrku Kolik·tou uû z tisÌce prvotinu A je jÌ plnÈ nebe! /abs. 1979/

N·m t¯em hrej pÌöùalko s prsty javoru Hrej n·m tul·k˘m cesto do d·lek do kter˝ch jsem zaölapal stÌny sv˝ch podr·ûek pln˝ch h¯ebÌËk˘ cvoËk˘ a z·zvoru A ty vÏt¯e leù si d·l kdyû vstupenky jsi vyprodal na cestu kolem svÏta! Klikou svÈho flaöinetu vyc·k·m ty tÛny pÌsniËky ty ho¯kÈ slziËky Hr·t budu t¯eba s lyrou zlomenou aù si vöichni vzpomenou: Na n·s t¯i havrany co stoupli snÏh˘m do r·ny Flaöinet pÌöùalka a housle hrajÌ znovu kdyû toul·me se od kolÈbky ke h¯bitovu JacÌ jsme to snÌlci jacÌ? Jen zruöili jsme gravitaci! /abs. 1978/

57

Kate¯ina JukliËkov· KÿÕDLA V ZIMÃ Zimom¯iv˝ pt·k Chvilku sedÏl a pak Hladov˝ a hloup˝ pt·k OdletÏl si o kus d·l Chlapec v bundÏ se mÏ ptal ProË ulÈtla mu s˝korka TeÔ tu znÌ jen jeho stÌn Taky ulÈtl o kus d·l A s˝korce napÌt dal Z malovanÈ misky /abs. 1985/

Helena Obo¯ilov· - Uherkov· JAK TO VIDÕM Z OKNA ze st¯ech se ztr·cÌ bÌl· jak p·n˘m po Ëty¯icÌtce vlasov˝ porost komÌn pozval antÈnu na dopolednÌ svaËinu pod·v· se kou¯ s deötÏm mÏsto si nasadilo öed˝ klobouk se öirokou st¯echou /abs. 1983/

58

Sylvie Stanovsk· BRNÃNSK… JARO Letos do mne naöept·val jaro ˙nor JeötÏ jsem öla po bÌlÈ zemi v parku za Jan·Ëkov˝m divadlem Kaliny marnÏ schov·valy do vr·sek pr·zdn˝ pomnÌk Mistr si urovn·val vlasy a proch·zel se mezi stromy a potom rozvÏöoval ruce na vÏtve jako do taktu Listy se ladnÏ obracely k nebi

Jakub Svoboda HŸRKA

ChvÌli jsem byla cik·nkou a kdyû zase ztÏûkl do mramoru ze zelen˝ch oËÌ mu padala tr·va /abs. 1987/

(rozhled) je¯·bu rameno hn·ta bÌl· jak kolem auta vöude domy sebe nalepenÈ na chycen· mÏsta v mucholapce nenauËÌm se milovat ho nikdy se nenauËÌm nemÌt r·d (rozept·nÌ) dohodÌm kamenem rozbiju domu okno v ûabov¯esk·ch zvedne ho ona (rozpovÏÔ) pat¯Ì mu to to mÏsto od krabiËky do sirek by se veöla l·ska co nenÌ vyökrtan· /abs. 2001/ - z pozdÏjöÌ tvorby

59

Sylvie Stanovsk· JARO Jedin˝ rytmus Ë·pi letÌ myslÌce na bÌl˝ kvÏt oblohy jenû se dnes rozvinul na teplÈ mlÈËnÈ mraky nad ˙dolÌm nic nespÌ, o¯eöÌ tik· v nedÏlnÌm odpoledni se proch·zejÌ rodiny i p·ry muûi zapalujÌ svÈ doutnÌky, myslÌce si: Ë·pi letÌ jedin˝ rytmus jaro /abs. 1987/

Jakub Svoboda SEZENÕ NA ZDI POD PETROVEM svÏtla si hrajÌ pospolu tak jako vlaötovky na telegrafnÌch dr·tech j· sedÌm na zÌdce pod Petrovem a pozoruji brnÏnsk· okna jak vypr·vÏjÌ svoje p¯ÌbÏhy o vöem co znamen· ûivot /abs. 2001/

60

Marek Blatn˝ BOSKOVICE N·mÏstÌ kles· od radnice ke kostelu. V p˘lce je hotel, naproti knihkupectvÌ. Do oblohy obtiötÏn je hrad. ChtÏl bych to mÏsto zveröovat. /abs. 1983/ - z pozdÏjöÌ tvorby

Ji¯Ì Jagoö POD Stopy konËÌcÌ uprost¯ed n·sledujÌcÌho kroku nad krouûiv˝m p¯elÈv·nÌm zelenÈho mo¯e do ËernÈ oblohy Siluety pt·k˘ s pl·tÏn˝mi k¯Ìdly Vlasy obra z VelkÈho vozu jazyka slunce VÌr Ëar jejich vodnat˝ch hvÏzd Ëern· v·za VyhlÌûÌme z·chrannÈ sÌtÏ s peËlivÏ zalepen˝mi oky Pyramida krabic od televizÌ kolem kterÈ poletuje pÏna z ˙st uötvanÈho öÌlence PovÏöenÈho za Zemi a p¯ikovanÈho k Nebi... Udrûujte proto svÈ okolÌ Ëist˝m /abs. 1994/

61

Pavel Frind N¡VRAT /po roce do T¯eboce/ kontury zvÏtralÈ v atmosfȯe zapomnÏnÌ teÔ jakoby m·chnutÌm kouzelnÈho proutku nach·zejÌ ztracenou tv·¯ doûit˝ skororok co chvÌli svÈvolnÏ vyskakuje z pamÏti Ñ...byl jsem? nebyl jsem...?ì Ñneexistence p¯ipuötÏna,ì hl·sÌ zmaten· pamÏù Ñbyli jsme tu vËera!?ì dod·v·... a j· jÌ vϯÌm - nevϯÌm /abs. 1990/ Zlata KadlË·kov· VZPOMÕNKA NA TRNAVU äestn·ct schod˘, kterÈ vedou do malÈho pokojÌËku s kuchyÚkou. D˘m, kter˝ d˝ch· naöÌm dechem a bije naöÌm srdcem. Tv˘j domov, m·mo, kter˝ mÏl b˝t i m˝m. N·ö domov je ale nÏkde jinde, m·mo, a ty to vÌö. Vöak kolikr·t se n·m zasteskne, to vÌme jen my dvÏ. My dvÏ a öestn·ct schod˘, kterÈ vedou do malÈho pokojÌËku s kuchyÚkou. /abs. 1979/

62

VojtÏch Josef Dominik P¯ehnal NESKA DOM NEPUDEM Neska dom nepudem Vsaj se mi, slzo Vyryjem srdÌËko soused˘m do zdÏ Brzo - to nebude nikdy dost brzo Zato vöak pozdÏ je vûdycky dost pozdÏ A neska pozdÏ je hodnÏ A ti, co na mÏ sou naötvan˝ Nepl·Ëou pro mÏ Do tr·vy padajÌ kaötany Ticho je tam u n·s v domÏ Sotva bych nÏkoho slyöel Snad na mÏ ËekajÌ Bohuûel nejsem pan Brzop¯iöel TÌm j· se netajÌm Neska dom nepudem Nem· to cenu tam chodit Pak by mÏ nemusel Nikdo uû odtamtud Nikdo uû vysvobodit Protoûe doma 'sem v pekle Z kter˝ho tÏûko jen odejdu To je m˝ dÏtstvÌ, m˘j BetlÈm To je m˘j bolavej rodnej d˘m /abs. 2005/

Kate¯ina JukliËkov· SMUTN› DEN UtÌk·m, v oËÌch m·m slzy a bÏûÌm davem lidÌ, dr·ûdÌ mÏ jejich zvÏdavÈ pohledy a pl·Ëu, j· to vÌm, utÌk·m do svÈ uzav¯enosti, bÏûÌm do svÈho j·. KoneËnÏ jsem sama, pad·m na hebk˝ mech, kter˝ p¯ijÌm· mÈ slzy. Les, to mÏ uklidÚuje, v˘nÌ jehliËÌ osuöÌ slzy, uû nebreËÌm a ani nevÌm, proË jsem plakala. Snad je to ml·dÌm, kterÈ rychle zapomÌn·. /abs. 1985/

63

Pavel Frind ZA MRAKEM SVÕT¡ po nebi se rozlilo imagin·rnÌ slunce koulelo se rozbilo velkÈ husÌ vejce na nebeskÈ strunce velkÈ husÌ vejce koulelo se rozbilo po nebi se rozlilo /abs. 1990/

Marek Blatn˝ HLAD NevÌm co je brokolice. P¯esto bych ji r·d nÏkdy jedl (znÌ tak chutnÏ). NevÌm spoustu jin˝ch vÏcÌ. Taky bych je jedl. ” sladk· pohostinnosti! NejlepöÌ jsou koöÌËky s t¯eönÌ. /abs. 1983/ - z pozdÏjöÌ tvorby

64

Sylvie Stanovsk· NA PERNäT›Nà Vzn·öela jsem se sem a tam jak chtÏl vÌtr b¯Ìzy v baletnÌch öpiËkovk·ch nepoznaly, ûe nejsem strom pak vyöel z kmene rozezpÌvan˝ k˘Ú s korunovaËnÌ pÌsnÌ: ÑLes je tv· koruna odhrÚ si vÏtve z Ëela a panuj, kr·liì

Luk·ö VÌdeÚsk˝

/abs. 1987/

P¯inesl jsem si ûivou vodu. A vÌly lesa tanËily v kruzÌch kolem. M· l·ska pat¯ila jim, Kdyû jsem se klanÏl. Abych vyj·d¯il, co cÌtÌm, Ve chvÌli, kdy jsem odch·zel.

PROSBA LESA

TÌm st·val jsem se stromem, MÈ srdce zapouötÏlo ko¯eny v prostoru A kdyû jsem d·val Rostl jsem dovnit¯. Tak jsem si odnesl vodu lesa. * * * TeÔ, kolem lahvÌ tanËÌ malÈ plamÌnky. TeÔ, kdyû sedÌm doma ve svÈm lese uvnit¯ /abs. 2002/

65

Sylvie Stanovsk· Z KRAJINY VysoËino, cÌtila jsem dech statisÌc˘ tv˝ch poupat otev¯ou se z nich p¯ekr·snÈ oËi vöech kvÏtin a rty z drobn˝ch r˘ûov˝ch kvÌtk˘ se budou neust·le h˝bat smÌchem z kaûdÈ louky teËe ¯eka rosy prosÌm, aù v noci ¯eky rosy neodplavÌ mÈ stopy vedoucÌ do tmy /abs. 1987/

Petr V·öa NOHY MNà V KOéEN… PAR¡Dà PUCHÿÕ Nohy mnÏ v koûenÈ par·dÏ puch¯Ì. äel jsem asi p¯esp¯Ìliö dlouho a puch˝¯e vrhajÌ bezbarvÈ pohledy do pr·zdna. K˘ûe se napÌn·, puch¯Ì a poprask· obzvl·ötÏ na patÏ. Otlaky. Uh¯Ìk. Nohy mnÏ v koûenÈ par·dÏ puch¯Ì. /abs. 1983/

66

Petr V·öa JE M¡J Je m·j ée ne? PovÌd·m: Je m·j A kdyû j· ¯Ìk·m ûe je m·j Tak je m·j ée ne? Moucha v dubnu? Po¯·d mÏ nÏco napad· »ekal jsem co mÏ napadne A napadnul mÏ ËlovÏk u v˝chodu HrubÏ BezvadnÏ Je m·j O co ûe ne? ÿÌk·m to jasnÏ myslÌm na smrt V·ûnÏ to co se tu snaûÌm ¯Ìct Uû v dubnu m·j R·j nadÏje m· je to m˝ Velk˝ tÈma: M·j v dubnu Uû v dubnu r·j Je m·j uû v dubnu r·j JÈûiö Zastav ten proud ti ¯Ìk·m Zaraz to pnutÌ MÌöo hele Nechte mÏ dozpÌvat uprost¯ed proudu Pusùte mÏ na v˝chod!

»lovÏËe Moucha v dubnu! JÈ - moucha - jÈ jÈ JÈûiö Vo ˙plnÏk se podÏlit Dej mi kousnout NadÏje m·je Kino MÌr /abs. 1983/

67

Pavel Borsk˝ OBY»EJN› éIVOT Srpen je mÏsÌc plodnosti s plÌnkami mraËen na öÚ˘¯e vÏtru BledÈ dÌtÏ z·¯Ì pohozenÈ v polÌch s ËarodÏjnicÌ ¯Ìjna A listopad - p¯ijdou sudiËky deöùovÈ plamÌnky svÌËek na zemi bez osudn˝ch hvÏzd na nebi s ˙toËiötÏm hlÌny /abs. 1983/

David Drozd SVÕT¡NÕ I VyvracenÌ kapliËek v polÌch. A lÈta se rozednÌv· nad jednÌm r·nem, nad jednou krajinou. Chr·m - a pluhem ¯·dkov·no. Chr·m - a vr·ny rudÈho svÏtla a r·ny öed˝ch mrak˘. A snopy rezav˝ch strom˘ A snopy kamenÌ A sv·z·v·no, sv·z·v·no. A otlouk·nÌ kapliËek v polÌch, kdyû v kruzÌch se obor·v·. JÌt pod mosty a p¯es nÏ je svÏt. Pt·k co letÏl nad krajinou usÌn· tyrkysovÏ. Hej! /abs. 1995/

68

Luk·ö VÌdeÚsk˝ * * * Jen tak vejÌt do pr·zdnÈ zahrady, Op¯Ìt se o stromy. Jen tak, obr·tit se do sebe, Pohladit kvÏtinu. Poloûit hlavu do klÌna. Lehce nadzdvihlÈ svÌt·nÌ, Jen tak jemnÈ ke vöemu, Jen tak kr·snÈ, Jako vûdy, Jen tak. /abs. 2002/

David Drozd DNEäNÕ NOC S MÃSÕCEM St¯Ìbrn· lûiËka leûÌ mezi listy. Kniha se touûÌ zav¯Ìt, tak se lûiËka st·v· hr·zÌ... ... pak taky loÔkou. MÏsÌc se poloûil mezi stromy a temnÈ kmeny tiöe padajÌ vzh˘ru. Ale Ëas je ne˙prosn˝ a kniha se zav¯e. St¯Ìbrn· loÔka s prasklinami se chvÏje. »as kr·jÌ mÏsÌc na st¯epiny. /abs. 1995/

69

David Drozd NOC S MÃSÕCEM - éERAVICE St¯ÌbrnÈ noûe ˙plÚku, popukanÈ a ËernavÈ, sklouzly po Ëerven˝ch taök·ch. Noc je brË·lovÏ Ëernomodr· a mlËÌ mi do duöe. St¯ÌbrnÈ noûe ˙plÚku, popukanÈ a sinavÈ, rozkrojily v·pennÈ zdi dom˘. St¯ÌbrnÈ noûe ˙plÚku rozlÈvajÌ se po zemi, mezi listy strom˘, buöÌ do komÌn˘. St¯ÌbrnÈ noûe ˙plÚku, popukanÈ a laskavÈ, rozkrojily mÈ rudÈ srdce. TeÔ zpÌv·m pr·vÏ o tÈ krvi. /abs. 1995/

Pavel Borsk˝ DOTEKY VÃTRU Silnice vryt· hluboko sypan· p¯Ìliö nah˝m ötÏrkem. Po sch˘dcÌch z b¯eËùanu kolik tu proölo dnÌ. A u pramÌnku ¯eky byla mal· t˘Úka vody sotva do dvou dlanÌ. TeÔ kradu se potmÏ k nÌ stydÌm se p¯ed sv˝m stÌnem. Silnice vryt· hluboko sypan· p¯Ìliö nah˝m ötÏrkem. /Z cyklu P¯ehrada/ /abs. 1983/

70

ZbynÏk Fiöer BABÕ L…TO Pt·ci se chystali k odletu a oveËky h¯·ly zvoneËky do prst˝nk˘ svÈ huÚatÈ srsti Kdyû spadla noc rozhrnuly dÏti ËervenÈ uhlÌky a s h¯ejiv˝m soustem v dlanÌch a s o¯Ìökem v pat·ch hnaly svÈ st·deËko dom˘ Doma se napily teplÈho mlÈka daly pusu m·mÏ a neû bys ¯ekl övec usnuly v bÌl˝ch pe¯in·ch Jenom tam u rozcestÌ dva zlatÈ stromy objÌmaly se zk¯ehl˝ma rukama /abs. 1979/

Luk·ö VÌdeÚsk˝ * * * ÑChladnÈ r·no, zvuk sit·r... Hejno pt·k˘ nad mÏstem. Z·blesk v srdci.ì /abs. 2002/

71

Jan Pulkr·bek JEN TAK SEDÕM NA LAVI»CE Jen tak sedÌm na laviËce a Ëtu si Felliniho pamÏti Slunce mÏ mezi listy poc·kalo svÏtlem dny uû nejsou teplÈ jako na zaË·tku pr·zdnin ale mnÏ staËÌ jen tak sedÏt na laviËce a pozorovat hafany a dÏti a ËÌst si Felliniho pamÏti A v˘bec nevadÌ ûe Ëas je najednou jak zbÏsil˝ ûe na obzoru roste Ëern· vÏû ûe voda c·k· a navûdy bude c·kat ûe vÌtr si s·m listuje v mÈ knize a kapky rozpÌjejÌ papÌr kdyû jen tak sedÌm na laviËce a Ëtu si Felliniho pamÏti /abs. 1997/

Ji¯Ì Bureö DEKLARACE MELANCHOLIE Ze stolet˝ch zdÌ tiöe pröÌ slzy n·lad omyjÌ n·nosy vzpomÌnek proset˝m tichem Kdyû tu krev pr˝ötÌ ze rt˘ Od hlavnÏ se odpoutala kulka VzpomÌnky padajÌ jak terËÌky na st¯elnici jako hlavy zpod gilotiny jednÌm r·zem z v˝öky na zem Prost¯elen· srdce s pernÌkovou abecedou Miluji milujeö milujeme Z nebe na nitk·ch visÌ r˘ûe RozechvÏl· spouöù se poddajnÏ krËÌ S faustovsk˝m ˙smÏvem sröÌ oheÚ do tmy Pak bijÌ zvony na PetrovÏ p˘lnoc /abs. 1979/

72

Jakub Svoboda PRäÕ A BRNO »EK¡ ZA ROHEM ulice za deötiv˝ch dnÌ vypadajÌ trochu jako koöile ze sek·Ëe pomaËkanÈ plnÈ zbyteËn˝ch n·öivek Sylvie Stanovsk· vzal bych ty n·öivky jednu po druhÈ otrhal tak aby z˘staly jen flanelovÈ zebry na p¯echodech pro chodce /abs. 2001/

PORTR…T Kdo jsem? PodzimnÌ jezdec, mlha mne lÈËÌ ze ûhav˝ch l·sek Kdo jsem? PodzimnÌ jezdec, m˘j k˘Ú m· jmÈno DÈöù. SvÈ srdce doh·nÌm, svÈ cesty radÏj sm˝v·m, a p¯ece se mne pt·ö, kde hledat l·sku? Ty nevÌö, ûe jsem podzimnÌ jezdec a m· l·ska je jako snÌh? SvÈ srdce p¯ed nÌ chraÚ, tvÈ srdce zbÏl· jako snÏûn· pl·Ú a snÌh se zaËne sypat, cestu zpÏt nenajdeö. /abs. 1987/

73

Silvie Dokulilov· JAVOR SemÌnka javoru... Zvolna se sn·öejÌ podzimnÌm vzduchem DesÌtky plujÌcÌch vÏtrn˝ch ml˝n˘ RoztoËenÈ kruhy novÈho - a nejen ûivota KlesajÌ vzduchem lhostejnosti Aby zapadly na kamennou dlaûbu Ale podÌvej! V dlaûbÏ jsou pukliny A tam kousek d·l mezi kameny Roste - mlad˝ javor

Jan Matuöka ACH éLUT… STROMY ach ûlutÈ stromy jste tak samy jako koËka na poli

/abs. 1986/ /abs. 1999/

Pavel Borsk˝ VINOBRANÕ Pod ko¯eny vinic spÌ slunce sladce zachumlanÈ Vych·zÌ jednou do roka za babÌho lÈta A vÌtr ti donese v˘ni lidsk˝ch ¯eËÌ z p¯ehlubok˝ch sklÌpk˘ /abs. 1983/

74

Viktorie Svobodov· V OKROV…M AKORDU Louka se zlomila v pase a vÌtr rozfoukal tvÈ rusÈ vlasy po krvavÈm pozadÌ a i j· i j· jsem ztratila hlavu kdyû mluvilo se v okrovÈ /abs. 1983/

Marek Blatn˝ * * * V barvÏ zaölÈho st¯Ìbra zapadlo slunko rozdrobenÈ vÏtvemi strom˘ bylo uû öero ale jeötÏ jsme nerozsvÌtili tÛny pana Bacha naplnily pokoj v barvÏ zaölÈho st¯Ìbra

Pavel MiliËka

/abs. 1983/

R¡NO NA PETÿÕNÃ na Ëele mÏsta dalekohledy otev¯eö oËi uslyöÌö Vltavu pan Smetana (jeötÏ jsem ho tady nevidÏl) proch·zÌ mlhou sype zlat˝ prach na gin a Ëernou k·vu rozlitou po st¯ech·ch /abs. 1983/

75

Jan Pulkr·bek MÃSTO SE PROBUDILO Z DEäTIV…HO SNU MÏsto se probudilo z deötivÈho snu osuöilo slzy ze sv˝ch st¯ech a vÌtr rozehnal mÈ chmury Zbylo jen nebe mÏsto v kaluûÌch & öeÔ /abs. 1997/

Sylvie Stanovsk· MÃSTO B. Plamen svÌce i plamen olejovÈ lampy se nedlouûÌ. BleskovÈ jiskry ku¯·ck˝ch zapalovaˢ soupe¯Ì s plamÌnky v kuchynÌch. Ulice. Ulice. DÌvka. DÌvka. KavalÌr. KavalÌr. A tato p¯Ìtomnost: P¯Ìboj z pokoje milenc˘ ve mÏstÏ bez mo¯e. /abs. 1987/

76

Ivo KrËek M¡M R¡D PODZIMNÕ VE»ERY M·m r·d neÛnovÈ svÏtlo rozölapanÈ na mokrÈm chodnÌku R·d poslouch·m podzimnÌ topoly sta¯enky tlachajÌcÌ s vrz·nÌm v kloubech R·d sed·v·m u babiËky a nech·v·m se omot·vat pentliËkami jejÌ l·sky DÏdeËek jen p¯ikyvuje

David Drozd * * *

M·m r·d podzimnÌ veËery... /+ 1979/

Jsem krajina se sluncem r·kosov˝ modlitebnÌ ml˝nek Jsem krajina po okraj pln· touhy k¯Ìdel chrastÌm a t¯epot·m Jsem krajina se sluncem krajina pln· nep·lenÈ hlÌny divok· k¯Ìdly vran a rack˘ P¯ece nÏm·, p¯ece onÏmÏl· ˙sty tv˝mi Jsem onÏmÏl· krajina se sluncem z nep·lenÈ hlÌny hlubok· studna tv˘j hlas pad· tÌm spÏchajÌcÌm rozp·len˝m lÈtem Jsme si krajinou /abs. 1995/

77

IV. SVÃTU

NevÌm, kdo jsi, a nevÌm, kdo j·... /Barbora Jandov·/

Jen lidÈ... to je venku, ale co uvnit¯? /Kamila Musilov· /

Ji¯Ì Jagoö DHARMOVÕ TUL¡CI M·m doma jednu malou knihu a zn·m dva velk˝ lidi ale jen z vypr·vÏnÌ oba dva ûili stejnÏ - na vrcholku Jeden na vrcholku sl·vy a druh˝ na vrcholku hor Ale o tom aû nÏkdy jindy M·m doma jednu malou knihu mal˝ uzlÌËek filozofie: pesimismu i optimismu moudrosti i hlouposti smÌchu i pl·Ëe plnosti i pr·zdnoty Ale o tom aû nÏkdy jindy

Helena Obo¯ilov· - Uherkov· KÿÕDLA m˘j dÏdeËek byl Ikaros a jeho k¯Ìdla m·m dodnes pod postelÌ

M·m doma jednu malou knihu m· vöak velk˝ k¯Ìdla Nasedni a poletÌö Nejd¯Ìv hodnÏ dozadu aby ses mohl dostat do samÈho pop¯edÌ Ale o tom aû nÏkdy jindy

zem¯el mlad˝ a velmi mlad· babiËka velmi plakala ale zanedlouho se provdala za obchodnÌka s vÌnem mÏl zajiötÏnÈ postavenÌ a padal pouze pod st˘l

M·m doma jednu malou knihu kter· uËÌ a z pln˝ch plic na tebe k¯iËÌ ODPOUTEJ SE B¡SNÕKU a o tom pÌöi nynÌ

od tÈ doby kaûd˝ z rodu Ikar˘ aspoÚ obËas p¯ipne si k¯Ìdla a letÌ k slunci

/abs. 1994/

m˘j dÏdeËek byl Ikaros jeho k¯Ìdla m·m dodnes pod postelÌ a lÈt·m z pokoje do kuchynÏ /abs. 1983/

81

Kamila Musilov· * * * po tv·¯i klouûou mi tvary slabosti podlehnutelnosti ˙navy a strachu chci ûÌt pro budoucnost kde se bere tolik osamÏlosti?? Nep¯Ìtomnosti l·sky zbabÏlosti vzteku, domnÏlÈ dokonalosti - Nedokonavosti??? nic nepom·h·, nepom·h·... jen drobnÈ, zato silnÈ okamûiky s nezn·m˝mi lidmi jen lidÈ... to je venku, ale co uvnit¯?? /abs. 2003/ Zlata KadlË·kov· KNOFLÕK DÌrky v knoflÌkovÈm svÏtÏ jsou nÏkdy jako dva lidÈ MajÌ k sobÏ blÌzko a p¯itom daleko ûe se nikdy nesetkajÌ /abs. 1979/

82

VojtÏch Josef Dominik P¯ehnal PÕäU »ERN… B¡SNÃ M·m dnes Ëernou n·ladu Jako kaûdej veËer Cejtim se tak pr·zdnÏ D·vno jsem dal sbohem Kr·snejm happy¯eËem PÌöu ËernÈ b·snÏ Za kaûd˝m tu rohem »erno aû bych breËel Neûije se kr·snÏ Tam kde svÏtlo zhaslo Tam kde sm˘la na tebe Hned steËe Na hlavÏ m·m m·slo V srdci tvrd· ûula To norm·lnÌ ËlovÏk nesnese I ty b·snÏ d·vno nepÌöu j· Ale moje zl˝ veËernÌ deprese PÌöu ËernÈ b·snÏ A m˝ pero prapodivnÏ klepe se /abs. 2005/

Petr V·öa NOC SEBEVRAHŸ VojÌn H·rok z Kostelce nad Labem Skokan z druhÈho patra DvÏ hodiny potÈ Boxer do sklenÏnÈ v˝plnÏ NÏm· groteska Krev na parapetu VojÌn Bih·ry t¯ikr·t trestan˝ Za n·silÌ sp·chanÈ na sobÏ samÈm Za ozbrojen˝ ˙tok na sebe sama Za z·ke¯nÈ p¯epadenÌ sebe samÈho V tÈûe chvÌli LidÈ spÏjÌ neodvratnÏ kaûd˝ k svÈmu cÌli V tomtÈû okamûiku Ztracen· ko¯alka ve vlhkÈm stÌnu u chodnÌku Ano v·ö sebevrah rozkopal naöi stoliËku Ano poslali jsme dva voj·ky zakopat maso V tÈûe chvÌli Elektromagnetick˝ öepot stoup· poschodÌmi PoruËÌk Bedn·¯ vjÌûdÌ do zat·Ëky Minutu potÈ MÏsÌc vrh· »ernobÌl˝ diapozitiv Noc sebevrah˘ Pod oËi na rozhoupanÈ v·Ëky /abs. 1983/

83

Frantiöek Polach BEZ OTAZNÕKU Nevϯte, protoûe s·m nevϯÌm MÈ oËi tÏkajÌ Je pryË. NevϯÌm Zuby se jen zatÌnajÌ Srdce jen tepe Möe bez slzÌ Mrzne St˘j p¯i mnÏ. PomÌjÌm SvÏt... ... .... NekoneËn˝ z·nik Mozkov˝ch bunÏk Faleön˝ tÛn Souzvuk N·dor v srdci Tepe Kvete Trans krve SpÏnÌ --Brouzd·nÌ krok˘ Sametov˝ pavouk Tk· ûivot Nit sp·nku Kruh myölenÌ Cesta vize Symbol tebe Peklo - Nebe /abs. 2002/

ZbynÏk Fiöer POSTELE V KOSTELE Na pamÏù surrealist˘ jsem svou b·seÚ p¯ipojil za parnÌ lokomotivu DÏravÈ praûce znajÌ mÈ touhy dojel jsem aû na toËnu pod muzeem Odtud je jen p·r schod˘ ke k¯esùanskÈ v̯e Avöak kostel byl k mÈmu p¯ekvapenÌ pln˝ bÌl˝ch postelÌ A vÌra? Spala v tÏch postelÌch a zd·lo se ûe se hned tak neprobudÌ ñ /abs. 1979/

84

Jana Proch·zkov· MAJ¡K V d·li vidÌm maj·k kter˝ pom·h· mo¯eplavc˘m ÿÌdÌ jejich plavbu

Ivo Cicv·rek

Kaûd˝ m· sv˘j maj·k kter˝ ho bezpeËnÏ vede Jen na mÈm zhasla svÏtla a j· se zmÌt·m v bou¯i

NÏkter· r·na jsou pr·zdnÏjöÌ neû hladov˝ ûaludek. I slova stejnÏ hloupÏ kruËÌ, kdyû vypouötÌö z ˙st bubliny egyptsk˝ch hieroglyf˘.

/abs. 1988/

Nad hrdiny z komiksov˝ch p¯ÌbÏh˘, otiötÏn˝ch v mÏlkÈm reliÈfu do mÏstsk˝ch zdÌ m˘ûeö jen m·vnout rukou a pak se v pozoru dÌvat (v koutcÌch ˙st mrznoucÌ vodu) jak pad· snÌh

Viktorie Svobodov· SKOK

ZPR¡VA O ZÕTÿKU

NemluvÌm protoûe mlËenÌ jen podtrh·v· bolest Nepl·Ëu vûdyù suchem strhanÈ oËi dokazujÌ utrpenÌ NeprosÌm uû d·vno nevϯÌm na JEéÕäKA Snad jedinÈ co mÏ jeötÏ l·k· je bezedn· v˝öka z kterÈ mÏ donutÌte skoËit

Jsi v mÌstÏ, odkud vede mnoho chodnÌk˘, nejhloupÏjöÌ vöak vûdycky bylo z˘stat st·t.

/abs. 1983/

/abs. 1993/

* * * SmutnÈho ber·nka zasypalo bÌlÈ nic.

85

Helena Obo¯ilov· - Uherkov· KDYBY Kdybychom nebyli tak LhostejnÌ Kdybychom umÏli podat ruku V prav˝ Ëas A neb·li se Ale jak pom·hat NeumÌme-li sami sobÏ pomoci Jak se neb·t Nejsme-li si jisti Sami sebou Jak pod·vat ruku ChybÌ-li n·m srdce Jak neb˝t lhostejnÌ ChybÌ-li n·m l·ska M·me jen mozky PoËÌtacÌ stroje KnoflÌky P·Ëky »Ìsla ZnaËky Nem·me radost M·me jen sami sebe A to jeötÏ jen nÏkdy Chceme mÌt Vlastnit Ale ned·vat /abs. 1983/

Viktorie Svobodov· KOSTKY CUKRU PostavÌm pyramidu z kostek cukru do nebe za lidi kte¯Ì v z·stÏr·ch strachu sbÌrali kaktusovÈ ostny na ulici Za lidi kte¯Ì v pl·ötÌch hr˘zy slunili slzy a p¯in·öeli öpetky soli kr·l˘m Za ty vöechny kterÈ miluju a kte¯Ì majÌ pl·Ëe vÌc neû smÌchu /abs. 1983/

86

Viktorie Svobodov·

Viktorie Svobodov·

* * *

JOHNOVI

Jsem harmonika kterÈ jsi dal svou pÌsnÌ k¯Ìdla to aby dok·zala vyplakat i tvoji bolest Jsem kytara promokl· pl·Ëem s houbovit˝mi praûci strachu

Uû zase kvetou pampeliöky moûn· i na tv˝m hrobÏ Johne a kdyû ne tam tak urËitÏ nÏkde blÌzko a kdyû ne ani blÌzko tak natrh·m kytku a d·m ti ji k noh·m abys vÏdÏl ûe jsme tÏ mÏli r·di a ûe je tady zase jaro ...

ËistÌ »ISTÕ ËistÌ lidÈ Jen velice vzd·lenÈ zvuky flÈtny Jsem nazrzl· koËiËka smutku zamotan· do klubÌËka vlastnÌ nesmyslnosti Jsem sama sebou v tobÏ ukryt· a melodiÌ flÈtny k l·sce roztanËen·

/abs. 1983/

Renata Bernardi Takov· jsem j· PL¡»Eä /abs. 1983/ Hele, vezmi mÏ za ruku a nekoukej po¯·d zp·tky. VÌm, nejsou tu Beatles, Elvis, Dylan... Pl·Ëeö? Nebo snÌö? UsmÏj se, otev¯i oËi a koukej kolem sebe My taky vϯÌme v Beatles, Elvise, Dylana... BÏû svojÌ cestou d·l a neztraù ji. A vezmi mÏ za ruku /abs. 1984/

87

Ji¯Ì Bureö BLUES PRO MLADäÕHO BR¡CHU /ps·no nejen pro rodinnÈ p¯ÌsluönÌky/ ée nevÌö co si poËÌt a kam se vrtnout v tomhle smutn˝m svÏtÏ zkus dÏlat svat˝ho To je dnes v˝nosn˝ Jak na to To m·ö jednoduch˝ KoupÌö si vyp·lenou z·palku proötÌpnut˝ lÌstek na tramvaj do r·je a spÌnacÌ öpendlÌk na sepnutÌ rukou Jo co s tou sirkou ta je na hranici kdyby zas snad nÏkdo vϯil svojÌ pravdÏ Pak uû si m˘ûeö stoupnout t¯eba na most Lidi jdou kolem a chv·lÌ ¯ÌkajÌ si Koukej se na ty ruce PÏknÏ sepnut˝ Nem· je klackovsky v kaps·ch vod¯enejch modrejch dûÌns˘ M˘ûeö si koupit jeötÏ med a ötÏtec a mazat jej lidem v pracovnÌ dobÏ kol ctÏn˝ch ˙st DÏl· jim to dob¯e OlizujÌ se a jemnÏ p¯edou /abs. 1979/

88

Petr Pleva PÿEMÕT¡NÕ PozdÏ pozdÏ bycha honit a prosit o nevy¯ËenÈ p¯·nÌ p¯edem nesplnÏnÈ Jen nicota vÌ kolik let touhy ubÏhlo v pr·zdnÈm Ëek·nÌ na nÏco oslnivÈho z·¯ivÈho neskuteËnÈho /abs. 1979/

Ji¯Ì Bureö MOOD INDIGO Blankyt a azur uû d·vno nejsou v mÛdÏ Stranou vöech liniÌ a mimo fazÛnu Bodrost tÏ ubÌjÌ v dojemnÈ modrÈ shodÏ: BaËkory nazout z touhy po svobodÏ a rychle nalokat se ozÛnu SkuteËnost (vyleötÏn· a ocelov·) t·hne si tÏ zaost¯en˝m dr·pem Nadarmo do tmy h·ûem sÌtÏ T·pem V modravÈ touze po snech a po svobodÏ A k¯iËÌ racci pot·pÏjÌ se lodÏ A z lodÌ krysy zdrhnou hbitÏ Kdyû i s·m vl·dce VöehomÌra s öarmem a p˘vabem netop˝ra si b¯eskn˝ Ëard·ö zatanËÌ Odk˝vne vlaky vöednÌch jistot pro kterÈ tu uû nenÌ mÌsto Smrt pohotov˝ v˝pravËÌ /abs. 1979/

Kamila Musilov· * * * kroky slyöÌm je kaûd˝ den to bezduchÈ prav· lev· zvuk odr·ûejÌcÌ se od bÌl˝ch stÏn prav· lev· jednou p¯estanou podr·ûky vytes·vat jemn˝ zvuk pak budu bez svÈho svÏta zbude tu jen pr·zdn˝ hluk pak pochopÌm proË ûijeme chodÌme d˝ch·me jen pro ty pr·zdnÈ veröe co podr·ûky jak pero pÌöÌ na mramorovÈ dno /abs. 2003/

89

Tom·ö Zl·mal »¡RA éIVOTA Kdo Ëte z koryta do dlanÌ osudem vyrytÈho a l·me tu k¯ivku budoucÌho Ëasu Pavouci prst˘ bloudÌ krajinou tvÈho tÏla Jen z hlÌny ruka ËlovÏka tvo¯Ì... jen z hlÌny öedÈ popelem d·vn˝ch p¯edk˘ A ty jÌ vdechneö... vdechneö odvahu

Lenka Bar·kov· rozdÏlat ohnÏ

PROMI“, SLUNCE

sÌlu vyp·lit otisky prst˘ (jen proto aby se do jejich stÌn˘ skryl mravenec p¯ed bou¯Ì) Aù dokonËÌ Ë·ru ûivota kdo Ëte z koryta dlanÏmi vyrytÈho... /abs. 1978/

Jsme jenom kousek hlÌny. Trocha prachu, trocha öpÌny, RotujÌcÌ kolem v nekoneËnÈm vesmÌru, Kter˝ se pr˝ toËÌ A vznikne Ëtvrt˝ rozmÏr. Kdesi v d·lce. PromiÚ, Slunce... J· nem·m sÌlu kouknout se ti do oËÌ. VÌö, j· se stydÌm. M·m vÏru zaË, Kdyû slyöÌm pl·Ë, Kdyû slyöÌm o smrti a v·lce, Kdyû slyöÌm... Je lepöÌ neslyöet. Zahrabat hlavu do pÌsku jak jinÌ. Do pÌsku vlastnÌch problÈm˘ a h·dek. Do pÌsku malichern˝ch slabostÌ. ÿÌct vÏtu, kter· neobvinÌ Jenom mÏ: ÑTo vöichni...ì /abs. 1994/

90

VojtÏch Josef Dominik P¯ehnal SLYäEL JSEM DEPRESI Slyöel jsem depresi K¯iËela na mÏ jak pom·tl· Pom·tl·? Jen 'esi! ChtÏla mÏ unÈst Sotva by na mÏ jen dohm·tla Dobrej Ëas vezme si A öpatnej rozprost¯e kolem mÏ Vyhnat tu depresi Vyhnat ji - to 'sem mÏl To 'sem mÏl ! Podzemsk· potvora Ta se jÌ nedÏsÌ MÏl jsem ji zakopat do zemÏ J· ji vöak pozval d·l teÔ sh·nÌm doktora Sv·zala k t˝ sv˝ zl˝ noze mÏ J· jsem jen povadal Jako ten listopad Co bolel tak straönÏ tiöe ée jsem i depresi ('ömaria, tys' dopad'!) ée jsem i depresi pomalu slyöel Protoûe nejhoröÌ Je kdyû se nemluvÌ Kdyû touûÌö aby ti ze zdi zvuk vyöel... /abs. 2005/

Jakub Svoboda KRV¡CÕM Krv·cÌm z otev¯en˝ch ran. Krv·cÌm z ran, jeû nejsou vidÏt. Moje krev teËe do kan·lu, v nÏmû se mÌsÌ se öpÌnou tohoto svÏta a vytv·¯Ì koktejl smrti. P¯es moje obvazy prosakuje krev a mnÏ je z toho öpatnÏ. Krv·cÌm do jinÈho svÏta, kde se bolest rovn· slasti. A j· se t¯epu vzruöenÌm, kdyû z m˝ch ran pr˝ötÌ jaro. Vöechno kolem kvete a i na mnÏ vyskakujÌ pupeny. Krv·cÌm a ¯vu bolestÌ. Nikdo vöak neslyöÌ m˘j k¯ik, protoûe k¯iËÌm öeptem. Krv·cÌm na lidi z tohoto svÏta a cÌtÌm se p¯i tom skvÏle... /abs. 2001/

91

Sylvie Stanovsk·

Petr V·öa

éIDOVSK› HÿBITOV

N¡»ELNÕK

Vlniv· hlÌno zd·ö se mi cizÌ kveteö kamenn˝mi hroby jako dno mo¯e

Otev¯el dve¯e a veöel P¯istihnul m· z·da jak se oh˝bajÌ P¯istihnul mÈ tÏlo jak se vykl·nÌ z okna Moji cigaretu jak doutn·

StaËÌ p¯ihodit k·men k tv·¯i z lastur slyöÌm v˝chodnÌ p¯Ìboj a v synagoze zpÌvajÌ Û poslednÌho dne hroby p˘jdou samy aû do Jericha

Otev¯el dve¯e a veöel P¯istihnul pr˘van jak vch·zÌ do kancel·¯e P¯istihnul se jak v·h· v pr˘vanu Formul·¯e jak letÌ jak ho bijÌ p¯es tv·¯e O nÏco pozdÏji tÈhoû dne

/abs. 1987/

Pavel Frind

Obkrouûil zraky p¯Ìtomn˝ch Chladn˝m kovem svÈ hlavnÏ Hlavy öpendlÌk˘ jak ouöka jehel By bur·cely v parket·ch

SMETIäTÃ

O nÏco pozdÏji tÈhoû dne

kontejnery mokvajÌcÌch v˝rok˘ p¯i¯azenÈ k nezak·zanÈ skl·dce dÏjin prostÏ smrdÌ

P¯em˝ölel a p¯em˝ölel Nep¯em˝ölel ani okamûik

/abs. 1990/

A v tom okamûiku A v tom uchast¯ihu A v tom nosudloubu SkoËil na tramvaj ÿÌdil po telefonu NatoËil se na kazetu Byl v televizi N·ËelnÌk éiv˝ vyk¯iËnÌk /abs. 1983/

92

Roman Fiala * * * SedÏli p¯ed sebou, za sebou, vedle sebe, vlevo i vpravo a Ëekali. »ekali na sv˘j p¯ÌdÏl olova. Milovali, nen·vidÏli a chtÏli ûÌt. SedÏli vöak d·l a po tv·¯Ìch jim tekly slzy. Byla obÏtov·na jedna mÈnÏ v˝znamn· figura, aby se strategickÈ postavenÌ arm·dy nepatrnÏ zlepöilo. ManÈvr se zda¯il. Ztr·ty podle p¯edpoklad˘. /abs. 1983/

VojtÏch Josef Dominik P¯ehnal CHTÃLI 'SME POTLA»IT N¡SILÕ NejvyööÌ hory 'sme vylezli ⁄plnÏ nejvyööÌ hory A p¯esto 'sme se my, mile - zlÌ Nestali vyööÌmi tvory. P¯Ìrodu poslouchat uËili 'sme ZdravÌ d·t umÌme zranÏn˝m Zato vöak mÌsto vÏt, slov a pÌsmen St·le vÌc mluvÌme zbranÏmi. Technika klekla n·m na kolena Zv̯ata zkrotla a splaöila se ProË ale m·me sv· ˙sta nÏm· Kdyû rasa povstane proti rase? NejhluböÌ vesmÌr 'sme br·zdili TisÌckr·t d·l ËlovÏk ve snu je! ChtÏli 'sme potlaËit n·silÌ... ... a tak ho dodneöka pÏstujem? /abs. 2005/

93

Barbora Jandov· * * * NehodnÈ dÏti nehodnÈho svÏta pavouËÌ sÌtÏ rozp¯·dajÌ padajÌ vzh˘ru v sobÏ se rozpl˝vajÌ v oblacÌch vlastnÌch vin a cizÌch odpuötÏnÌ D˘vÏra ve vlastnÌ j· schovan· pro nÏ nenÌ NehodnÈ dÏti ve svÏtÏ nezn·ma PryË vöechno zlÈ vöechno je za n·ma Z˘staly povodnÏ strûe a propasti sny mÈho tajemstvÌ chytly se do pasti /abs. 1992/

Jakub Svoboda Pÿ¡NÕ Kdybych moh' mÌt byù jen jedinÈ p¯·nÌ NechtÏl bych penÌze, l·sku ani zdravÌ dokonce bych nechtÏl ani vl·dnout svÏtu NetouûÌm po nirv·nÏ, nechci pÌt vÌno ze svatÈho gr·lu ani b˝t jednÌm z ryt̯˘ kr·le Artuöe TouûÌm jen po jedinÈ vÏci: vlastnÌm svÏtÏ bez gr·l˘, ryt̯˘ a nirv·ny Ale i bez v·lek a utrpenÌ, kterÈ jsou v naöem svÏtÏ dennÌm chlebem A smÌm-li mÌt to p¯·nÌ jeötÏ jedno p¯eju si takov˝ svÏt pro vöechny! /abs. 2001/

94

Jana Soukupov· BLANI»TÕ RYTÕÿI Napiöte nÏjakou svÏtobornou myölenku na dno pivnÌch sklenic a vyhlaste ji nejspolehlivÏjöÌm hromadn˝m sdÏlovacÌm prost¯edkem

Petr Pleva ZASLÕBEN¡ ZEMÃ

V praxi se to d· tÏûko uskuteËnit Ale stejnÏ je mi lÌto nevyuûitÈ sÌly tÈ nejvÏtöÌ arm·dy od pobryndan˝ch hospodsk˝ch stol˘ A tak tu nespÏte a zabÌjejte (Ëas) blaniËtÌ ryt̯i /abs. 1978/ - z pozdÏjöÌ tvorby

Procitneö ze sp·nku po noci bezesnÈ a vÏci vöednÌ d¯Ìv - budou teÔ ˙ûasnÈ Jen s nebem nad hlavou budeö se sm·t nebudeö muset uû s·m sobÏ lh·t ... Neboj se svÈho hlasu k¯iË st·le z pln˝ch plic nemysli na dÏje ne¯Ìkej ËÌm bys byl Nastav sv· nah· bedra rozdÏl se o svou vÌru podÏl jÌ vöechny vûdyù musÌme ûÌt v mÌru OdveÔ je prosÌm odveÔ je od plamene odveÔ je do tÈ zemÏ do zemÏ zaslÌbenÈ Tam jednou utichnou v˝st¯ely nepadej do prachu a nekryj svou tv·¯ Vûdyù lidÈ snad nebudou nikdy andÏly tak snaû se pomoci a nebuÔ lh·¯ Nermuù se zbyteËnÏ nad l·skou nevÏrnou tv· mysl Ëist· je jak padl˝ snÌh MÌt srdce na dlani a vÌru p¯epevnou ve vÏci budoucÌ - to nenÌ h¯Ìch... /abs. 1979/

95

ZbynÏk Fiöer SLYäET SE NAVZ¡JEM /Mirkovi Kov·¯Ìkovi/ P¯edstavte si tu kr·su Mirku spoleËnÏ se teÔ vöichni jak tu sedÌme zvednout z koûen˝ch k¯esel a odejÌt naplnit vaöe slova Podat ruku hvÏzd·m mÏst˘m ulicÌm a park˘m Otev¯Ìt n·ruË kaûdÈmu kdo d˝ch· Aû se slunce vylije z b¯eh˘ aû pozn·me svÈ bratry aû zapomeneme co byl hlad aû vylÈËÌme rakovinu slepÈ dÏti a duöi aû zmodr· ötÏstÌ aû zmoud¯Ì chorÈ mozky aû krev bude neproliteln· pro d˘kaz pravdy aû pozn·me nepostradatelnost kvetoucÌ viönÏ poËÌtaËe ËistÈho svÏdomÌ a l·sky aû vyhl·sÌme Mezin·rodnÌ stoletÌ mÌru aû zazpÌv·me pÌseÚ pro jejÌû partituru teprve rostou stromy aû se poda¯Ì nasyntetizovat slova srdce a mozoly aû se p¯estaneme p¯ek¯ikovat aû se uslyöÌme navz·jem p¯edstavte si tu kr·su...! /abs. 1979/

96

Kate¯ina JukliËkov· SEN O JIN… DOBà Smrkov˝m budem chodit DeötÏm Dlouh· lÈta v lesÌch hor Hled·nÌm ruce spÌn· VÏk "Ach, co je to za dÈöù?" ée nechladÌ a pÌt se ned· ée v dlanÌch z˘st·v· éhav˝ uhlÌk z oËÌ Smutn˝ch lanÌ a smutn˝ch srn Pl·Ëem ruce spÌn· VÏk "Ach, co je to za lidi?" ée nek¯iËÌ a nedupou ée v ˙stech z˘st·v· Jim tolik dobr˝ch slov Kr·sn˝ch pÌsnÌ a kr·sn˝ch dob UhlÌky v ˙stech, slova v oËÌch Nevy¯ËenÈ p¯·nÌ Kamar·dsk˝ch hor a borovic Tam jednou spolu Vöichni p˘jdem Smrkov˝m deötÏm /abs. 1985/

Pavel Frind POHLEDNICE 1 David Drozd jsem rozpraskan· figurka na dnÏ vodorovnÈ öachovnice ˙ËastnÌk partie rozehranÈ v bezvÏdomÌ partie bez hr·Ë˘ pr·zdnoty bez hranice z panel·k˘ darovanÈ stavebnice skl·d·m svÈ p¯edstavy s hlavou i bez hlavy (jak se to vezme) posÌl·m pohlednice /abs. 1990/

CESTA PRO JANA SK¡CELA HavraÚ A tam aû nakonec stojÌö. Reûn˝ ⁄jezd tvÈho zrozenÌ. Panensk˝ T˝nec. TouûenÌn. OhniË v dlani. A pr·zdnÈ SobÏdruhy. Duöinky, Vraûov, éalany... tÌm vöÌm jsme kdysi proöli, nech·vali stopy na kab·tech cest. B¯ezno! Pramen v ˙dolÌ. Na mÌstÏ s podivn˝m jmÈnem éim hled·ö cestu na Bed¯ich˘v SvÏtec na VelemÌn. A tu Kostomlaty! LbÌn a Lysec za kopcem. a stoje na ho¯e z p˘le vyûranÈ pro bÏlost v·pence v podzimu such˝ch trav na ˙boËÌ jabloÚov˝ch sad˘ hledÌö p¯ed tebou HavraÚ /abs. 1995/

97

ZbynÏk Fiöer SOFIJSK… ODPOLEDNE se usm·lo v˘nÌ bÌlÈho bulharskÈho chleba Drolil se mi v prstech jako p¯ezr·l˝ Docela n·hodou jsem potkal kartografa kter˝ mÏl doma celiËk˝ n·ö mal˝ svÏt JistÏ bych podle tÏch map doöel aû na jeho konec MÏli jsme vöak p¯Ìliö m·lo Ëasu aby mi ¯ekl proË netr·vÌ lÈto u mo¯e proË si na protÏjöÌm komÌnÏ nepostavil hnÌzdo Ë·p proË mluvÌ radÏji nÏmecky neû rusky mÏli jsme p¯Ìliö m·lo Ëasu aby mi ¯ekl jak se jmenuje

Pavel Borsk˝ JADRANSK¡ MAGISTR¡LA

/abs. 1979/ Slunce ude¯ilo na lesklÈ Ëinely a v rytmu poledne se roztanËily vöechny dlouhobradÈ kozy ZemÏ s bÌlou ö·lou p¯Ìboje; stojÌm na magistr·le u pob¯eûÌ a myslÌm na to jak dlouhÈ vlasy m· mo¯e /abs. 1983/

98

Sylvie Stanovsk· éIV› MOZART Nebyli jste snad v Salcburku? BydlÌ tam Mozart. Bylo to k nev̯e, kdyû se p¯ed p˘lrokem vr·til. Fotoapar·ty cvakaly a walkmany se mohly ud·vit ˙divem jeho starobylÈ n·b¯eûÌ, italsk· slova, kter· tu a tam vyk¯ikoval vysok˝m hlasem: ÑS·m nevÌm, kde jsem byl. Asi ve VÌdni. Aû do tÈ noci, kdy se mi zd·lo, ûe mne otr·vili. Bylo mi velmi zle... Tak ûiv˝ sen, byl bych p¯Ìsahal, ûe mi ten Ëern˝ jed stÈkal do vöech mÌst v tÏle a mrazil... A pak jsem usnul.ì ÑTeÔ musÌm dokonËit vöechno. Ten S¸ssmayer mi zase öpatnÏ rozepsal mÈ party nikdy nic nepochopil, ten tedy nikdy -ì VesmÌrnÈ lodÏ plujÌ v z·¯iv˝ch drah·ch o nich jsem vûdycky hr·val a kdo to slyöel? Ani Salieri ne! Carrisima mia, Ëek·ö mne v noblesnÌ VÌdni?

Sylvie Stanovsk· LIPSKO V z·¯Ì jsou na tom·öskÈm chr·mu okna ze smuteËnÌch vrb Ze d¯eva vytÈkajÌ klasy do v˝klenk˘ v zahradÏ Holubi sedÌ v hrachorov˝ch k¯ÌûÌch a nÏkdy vlÈtnou pod klenbu kde je to cÌtit nebem

Za prosincov˝ch deöù˘ tam st·le jeötÏ poh¯bÌvajÌ na zadnÌ h¯bitov?

NejvÌc kdyû mi znÌ i slzy oratoriem Johanna Sebastiana Bacha

/abs. 1987/

/abs. 1987/

99

Pavel Borsk˝ MOST PÿES ÿEKU Chodila po nÏm pÌsniËka kraj·nk˘ a ¯eka vybÌrala m˝tnÈ p·r lÌstk˘ ak·tu za zpe¯enÈ duöe. Chodily krajem most a ¯eka jak dvojice koöÌk·¯˘ a vöude nabÌzely pruty z vrby a hrsti obl·zk˘. Byla to l·ska zrezivÏl·, temnook· cik·nka vûdy utÌkala jinam. Pak se zas vr·tila a plakala mu na rameni, mostu s kaûdou nocÌ ruce sesychaly, v puklin·ch prosvÌtaly ûÌly. Chodily krajem, zed¯en˝ k˘Ú jim t·hl v˘z se öpinavou plachtou, veËer u ohnÏ drnkala cik·nka na mandolÌnu. Jednou, bylo uû k podzimu, se nevr·tila, most Ëekal po t¯i dny, pak vyp¯·hl konÏ z vozu a pokornÏ klesl k hladinÏ.

100

Pavel Borsk˝ SLUNCE JE UR»ITÃ Z MORAVY Po zemi zdupanÈ kdejak˝m srdcem chodÌ zas na chvÌli stalet˝ b˘h PÌsniËkou prostou jak krev otev¯el horu poblÌû Dyje A domy pod nÌ jsou z tamtÏch kamen˘

LidÈ v kraji si o nÏm vypr·vÏli. /z cyklu P¯ehrada/

SmoËÌö-li v ¯ece sotva na dlaÚ ruku uslyöÌö slunce v nich vyzpÌvanÈ

/abs. 1983/

/abs. 1983/

Sylvie Stanovsk· * * * Je mi tiöe Naöe nevÏrnÈ hlavy VlasovÈ hory Naöe ˙sta tÏûk· jako moravsk˝ dûb·n vÌna Naöe spanil· Ëela P¯emysle Otakare UmÌr·me M·me rozùatou ûeleznou a zlatou k˘ûi Posypanou z letadel Proti ök˘dc˘m Naöe krev pln· obr·cen˝ch ryb jeötÏ p¯etÈk· l·skou Na MoravskÈ pole padl stÌn /abs. 1987/

Renata Bernardi ZVONÕK Renata Bernardi SedÌ ve svÈ vÏûi a zvonÌ na papÌrovÈ zvony Jen on a spousta öed˝ch, öpinav˝ch holub˘ Jeho smÌch znÌ jako ty zvony ZpÏv umÌrajÌcÌ labutÏ BojÌm se otoËit za tou vÏûÌ UtÌk·m p¯es n·mÏstÌ DlaûebnÌ kostky se propadajÌ Zakop·v·m o mrtvÈ holuby

POUç Barvy, tÛny, stÌny, k¯ik B¯ichatÌ dÏdci majÌ na koöili flek od bu¯tu Tetka s okem na punËoöe Malej Franta m· ve vlasech cukrovou vatu A poslednÌ porce zelen˝ch bu¯t˘

A v uöÌch st·le zvonÌ prosebnÈ zvony PapÌrovÈ

Na zemi leûÌ rozlomen˝ pernÌkov˝ srdce SlÈtajÌ se vrabci a holubi...

/abs. 1984/

/abs. 1984/

101

Helena Obo¯ilov· - Uherkov· VELKOMÃSTO na nejvÏtöÌ k¯iûovatce semafory vyzvaly asfaltovÈ zebry k tanci a p¯etÈkajÌcÌ odpadkovÈ koöe jim hrajÌ d·vno zapomenutÈ valËÌky ampliÛny hospod k¯iËÌ dodaleka a öiölavÏ lûou penzistÈ hrajÌ v parku na laviËce öachy ˙plnÏ bez pravidel a volajÌ öach mat v radostnÈm opojenÌ dÏtÌ bl·zn˘ a vyn·lezc˘ star· babka s hnÏdou taökou v ruce a batohem na z·dech vybÌr· popelnice cosi si pro sebe hlasitÏ vypr·vÌ a öùastnÏ se smÏje kdyû naöla v odpadcÌch bÌl˝ nevÏstin z·voj vÌtr zved· prach /abs. 1983/

Jana Soukupov· TÿI BABKY Vracela jsem se zase z jednÈ z tÏch velkejch akcÌ, kter˝ mi moje ml·dÌ dÏlÌ a odliöujÌ (rozumÏj povyöujÌ) nad tup˝ hovÏnÌ usedlejch generacÌ. Bylo to v tmavÈ Ëtvrti (p·r svÏtel nesvÌtilo), ke vöemu kdesi ve tmÏ zaznÏlo hvÌzd·nÌ... Takûe jsem p¯idala a vtom se zpoza rohu vyvrbily t¯i babky v t¯ech nudn˝ch kab·tech s nudn˝ma kabelama. Jedna z nich povÌd·: ÑA co ty, Dorotko, umÌö?ì A babka ËÌslo dvÏ n·dhernÏ zahvÌzdala... /abs. 1978/

102

Ji¯Ì JÌna DYNAMICK› PROCES V rozkopanÈ ulici Zvonily dvÏ koleje DvÏ koleje si zvonily Pak se tramvaj p¯ehnala V z·voji tlukotu kladiv Odplula do d·lky h¯mÌcÌ Zmizela za k¯ivolakou zdÌ Koleje pomalu dozvonily Po tichÈm zvonÏnÌ Z˘stal jen zvoniv˝ lesk Dvou osamÏl˝ch kolejÌ TÏch mal˝ch pot˘Ëk˘ oceli V rozkopanÈ öedÈ ulici /abs. 1990/

Sylvie Stanovsk· ST¡ÿÕ VE MÃSTÃ Po dlouhÈm lÈtÏ uvadajÌ blesky sta¯eËk˘m se zd· o poslednÌm h¯mÏnÌ nad ulicÌ se jeötÏ nezaskvÏla veletrûnÌ svÏtla a oni vidÌ ËernÈ nebe klesat na sv· z·da

to ËernÈ nebe kterÈ se kou¯Ì z vdovin˝ch öat˘ a naposled ji lÌb· k nerozezn·nÌ od manûela /abs. 1987/

Dora Kapr·lov· ZA TÕM MUéEM éLUT› DŸM Ulice pr·zdn·, protoûe r·no. ChladnÈ a vÏtrnÈ nedÏlnÌ r·no. VidÌm muûe na ulici. S hlavou k zemi na ulici. Za tÌm muûem ûlut˝ d˘m. Ze sklepenÌ toho domu leze tlust˝ öed˝ kocour. OtvÌr·me mlËky okno j· a ten, co nejsi ty. Ten muû leûÌ Ëelem k zemi, bÌlÈ vlasy podÈl tv·¯e. Nad nÌm stojÌ star· ûena. Pod nÌ mrtv˝ mrtv˝ muû. To bys mÏl vidÏt, ¯Ìk·m si. To bys mÏl skuteËnÏ vidÏt. Byl bys zmaten˝ a moûn· trochu zl˝. Navrhla bych proch·zku. Les, borovice, brouci v suchÈ lesnÌ stezce. Dlouho jsme se nevidÏli. Kolik rok˘ asi m·ö? Muû je mrtv˝, d·vno mrtv˝ a ta ûena, star· ûena po¯·d vol· o pomoc. /abs. 1993/ - z pozdÏjöÌ tvorby

103

Tom·ö Zl·mal O»ITÕ SVÃDKOV… Zamrazilo to jak projektil ve svalech jak ûiletka pod k˘ûÌ

Helena Obo¯ilov· - Uherkov· FIALKY

BÌlÈ pl·ötÏ sanitky p¯ijely do obliËej˘ oËit˝ch svÏdk˘ Dlaûba krv·cÌ a na nÌ pobledl˝ spÌ jeden rozv·zan˝ uzlÌËek z jinÈho svÏta DÌvka Smrt A kdyû je po p¯edstavenÌ oËitÌ svÏdkovÈ spÏchajÌ aby bylo nad ËÌm vzdychat u veËe¯e /abs. 1978/

p¯ivezla jsem si z chalupy fialky psÌ co nevonÌ cestou se potkaly s petrûelÌ a fialy navinuly nebyly uû anonymnÌ vzhledem fialky v˘nÌ petrûel tak i my nÏkdy p¯edstÌr·me nejËastÏji slovy chlubÌme se cizÌm pe¯Ìm kterÈ n·m jako tÏm fialk·m petrûelov· v˘nÏ nesluöÌ p¯edstÌr·me a jsme velice smÏönÌ jako ty fialky kterÈ jsou kr·snÈ i fialovÈ ale vonÌ po petrûeli /abs. 1983/

104

Petr V·öa

Ano dostal jsem tv˘j vzkaz a p¯ehr·v·m si ho Do ucha po¯·d dokola

Z¡BAVA No to je dob¯e ûe je tady po¯·d takov· z·bava No to je dob¯e ûe je tady po¯·d takov· z·bava Aù si nevypÌchneö oko TÌm sv˝m öermov·nÌm P¯Ìliö velkorys˝m Pro n·ö svÏt

A do druhÈho si pouötÌm Svoji nejoblÌbenÏjöÌ Hudbu Je to ta nejvyv·ûenÏjöÌ rovnov·ha To nejnestereotypnÏjöÌ stereo /abs. 1983/

No to je dob¯e ûe je tady po¯·d takov· z·bava No to je dob¯e ûe je tady po¯·d takov· z·bava Vöechno do sebe zapad· Vzbuzujeme zaslouûenou pozornost äkarohlÌdi jsou spolehlivÏ VyöachovanÌ To se d· dÏlat kdyû po¯·d P¯ich·zÌ ta hrozn· nuda Takhle m·lo No to je dob¯e ûe je tady po¯·d takov· z·bava No to je dob¯e ûe je tady po¯·d takov· z·bava Sm·t se a lÌbat Jako by pracovat LÌbat se jako by Recitovat To se d· dÏlat kdyû po¯·d P¯ich·zÌ ta hrozn· nuda Takhle m·lo

Kate¯ina Baranov· SECESNÕ éALUDKY vöichni m·me nÏco v kasiËce vöichni m·me nÏco v gar·ûi vöichni m·me nÏco v ûaludku

vöichni m·me nÏkoho v kasiËce vöichni m·me nÏkoho v gar·ûi vöichni m·me nÏkoho v ûaludku opakujeme se

Ano dostal jsem tv˘j vzkaz a p¯ehr·v·m si ho Do ucha po¯·d dokola

/abs. 1992/

105

Kate¯ina Baranov· ⁄PADEK politick· hospod·¯sk· hospodsk· a prolet·¯sk· krize hryûe lan˝ûe /abs. 1992/

Jan Matuöka SKINI vidÏl jsem na zast·vce partu skin˘ kou¯ili kecali opÌrali se o z·bradlÌ pohr·vali si s noûi s ¯etÏzy kolovala nÏjak· flaöka kaûdej se napil byly to samÈ mladÈ trosky mladÌ kluci co se z nich stanou zednÌci montȯi vrazi teÔ jsou ale skinheadi a nemajÌ co dÏlat /abs. 1999/

106

VojtÏch Josef Dominik P¯ehnal DOROTKA Dorotka rozpÌn· p·novi kalhoty Sluûebn· Odporu nesmÌ Do prostÈ nahoty odÏn· P·novy n·lady »ek· aû p¯estanou bÏsnit V srdci kdo nenÌ Ten obcuje na tÏle V srdci kdo je - ten tam tesknÌ Ti tam jste zachr·nci Ti tam jste str·ûnÌ vy andÏlÈ MluvÌte o tanci ona jde na jatka dÏsn˝ /abs. 2005/

VojtÏch Josef Dominik P¯ehnal HLAVA äLA DO DLANÕ Hlava öla do dlanÌ A tÏlo do kolen prohlo se VϯÌcÌ, pohani Vöichni 'sme prolhanÌ Pravda n·m utÌk· pod nosem »ek·me znamenÌ »ek·me aû nÏco stane se Zahynem v plameni ZtracenÌ zm·menÌ Jako ty bludiËky nad lesem œ·blovi zahrajem Kdyû z naöich ûivot˘ Vyprch· nÏjak cit Pak naöe l·ska je Jedna jen Z tisÌc˘ chemickejch reakcÌ Pak 'sme jak zv̯ata Zmuchlan˝ hadry 'sme ve vonuce VzneöenÌ (r·doby) VychladlÌ roboti evoluce Pr·zdn˝ 'sme n·doby A srdce krv·cÌ Zebou ruce /abs. 2005/

107

Petr V·öa KAZATEL ÑKazatel v·bil ûenyì PÌöu si v hodinÏ matematiky Vzadu v poslednÌ lavici Ve druhÈm roËnÌku gymn·zia UËitelka diktuje ÑRusovlas˝ kocour se mu ot¯el o nohy A ze vöech dom˘ vöechny pitomÈ ûenskÈ a starÈ b·by VylÈzaly jak oËi z d˘lk˘ì To neznÌ öpatnÏ to je ono jeötÏ jeötÏ p¯idej ÑDÌvky kterÈ o tom uû vÏdÏly Vöechny po jeho flÈtnÏ vztahovaly ruce! Kazatel se usm·l A rozhodil hrst drobn˝ch pro holuby A odletÏl po st¯ech·ch A ûeny...ì ZlomyslnÏ kouk·m na soudruûku a pÌöu ÑV jejich oËÌch se checht· öÌlenstvÌì A okusuji tuûku p¯i pohledu z okna A nezazvonÌ a nezazvonÌ ÑA hledajÌ muûe kazatele!ì /abs. 1983/

Jan Matuöka TURCI jel jsem dom˘ trolejbusem hroznÏ nat¯Ìskan˝m trolejbusem naötÏstÌ se mi povedlo urvat mÌsto k sezenÌ ˙plnÏ vep¯edu za ¯idiËem u okna tak jsem se rozvalil do toho mÏkk˝ho sedadla a Ëetl si Bukowskiho zastavili jsme na k¯iûovatce a j· vyhlÌdl ven vedle trolejbusu st·l taxÌk a z jeho ok˝nka na mÏ zam·val nÏjakej chl·pek vypadal jak Turek nebo tak nÏco ale zam·val jsem mu a p¯itiskl jsem na okno tu knÌûku a uk·zal jsem, ûe je to jedniËka ten chl·pek se furt usmÌval a poklepal na rameno sousedovi a p¯edvedl, co jsem ukazoval druhej Turek mi taky zam·val ale pak jsem jim jen pokynul na rozlouËenou, protoûe taxÌk odjÌûdÏl mohli to bejt paöer·ci drog nebo taky ne /abs. 1999/

108

VÌt Musil KONZUMNÕ Z”NA Hnije mouka Hnijou bonbÛny A tr·va roste ve mÏstÏ na cestÏ k n·kupnÌmu st¯edisku /abs. 1999/

VÌt Musil * * * SedÌ holub na st¯eöe na Ëerven˝ch taök·ch Pod tÌm domem s tou st¯echou je superm·rket MANA A z nÏj si panÌ Jana ve dvou taök·ch z PVC dom˘ n·kup odnese /abs. 1999/

VÌt Musil * * * Jen velik· socha svobody doprovodÌ n·s dom˘ jen velik· socha svobody a pan GorbaËov je jen velik· socha svobody a svoboda je jen velik· socha /abs. 1999/

109

Ji¯Ì Jagoö »ASY St¯ÌdajÌ se v bÌl˝ch a Ëern˝ch link·ch kterÈ se zkracujÌ Na h¯ebenech ledovce p¯·nÌ Spousty p¯·nÌ Se¯azen˝ch do pr˘hledn˝ch ¯·dk˘ A ztr·cejÌcÌch se v p¯eh·zenÈm opilÈm chaosu milion˘ barev bÌlÈ a ËernÈ /abs. 1994/

Petr Pleva KÿIV… ZRCADLO Co jsem vlastnÏ dÏlal v tÏch oblacÌch Hledal jsem p·r st¯Ìpk˘ ze zrcadla ZimnÌ kr·lovny? K·ji m˘j mal˝ K·ji kde jsi se schoval? Snad jednou najdu a poskl·d·m cel˝ obraz oöklivÈho svÏta Pak odv·ûnÏ pohlÈdnu... Budu mÌt tolik sÌly a l·sky jako mal· Gerda? /abs. 1979/

110

Kamila Musilov· * * * rozmÌstila jsem barik·dy a Ëekala na vÌtr Ëekala na d˘vod vÌtr se dostavil avöak bez d˘vodu na co tak ËlovÏËe ty kter˝ si chleba upeËe bez d˘vodu z˘st·v·m sama za mnou ti jichû si v·ûÌm jeötÏ d·l ti kterÈ nevidÌm a nejblÌû ti kterÈ (ne)zn·m

Pavel Frind

/abs. 2003/

ZAST¡VKA nad zast·vkou pro n·s pr·vÏ rozsvÌtili hvÏzdy nocÌ auta jezdÌ a konËÌ stoletÌ zneuznanÈ podobizny strh·vajÌ ze zdÌ lÌbajÌ se hvÏzdy pro d·lku zaklety nad zast·vkou pro n·s pr·vÏ spojujÌ se cesty vesmÌrn˝mi gesty pro konec stoletÌ soudcovÈ si obhajujÌ spravedlivÈ tresty v pr˘ramcÌch svÈ cesty drûÌm tÏ v objetÌ na zast·vku pro v·s, sleËno, p¯istavili koË·r... /abs. 1990/

111

Kamila Musilov· * * * Otev¯eö dlanÏ odpout·ö se od SvÏta otev¯eö ˙smÏv a je z tebe kometa /abs. 2003/

Martin Ficker STRUNA Byla jedna struna, z nÌû vych·zely tÛny. Kdyû znÏly tÛny, znÏl i zpÏv a radost zaplnila domy. LidÈ byli öùastni, kdyû struna pro nÏ hr·la, a struna byla r·da, kdyû ötÏstÌ rozd·vala. Jednou vöak struna praskla a tÛny onÏmÏly, lidÈ koupili si novou, na starou zapomnÏli. Struna teÔ nÏkde leûÌ a sama sebe pt· se, proË zasvÏtila ûivot sv˘j nevdÏËnÌk˘m a pomÌjivÈ kr·se. /abs. 2001/

112

Jakub Svoboda SEN J· snil jsem o ûivotÏ V tom sp·nku jsem vidÏl mÏsto Z·¯ÌcÌ mÏsto s bÌl˝mi domy LidÈ byli kr·snÌ a plnÌ ûivota A uvnit¯ toho vöeho st·la dÌvka S plav˝mi vlasy si pohr·val vÌtr JejÌ rty byly rudÈ jako z·pad slunce A ona se usm·la Nad mÏstem se vöak zaËalo stmÌvat Pak n·hle padla tma A domy zöedly LidÈ v tÈ noci byli bez tv·¯e Po dÌvce tam z˘stal jenom stÌn StÌn, kter˝ jsem vrhal j· A do toho mÏsta jsem se probudil...

Jakub Svoboda

/abs. 2001/

PODZIM LIDSTVA P¯ich·zÌ podzim a listÌ pad· ze stromu PostupnÏ jeden list za druh˝m VidÌm pr·vÏ jeden z nich pomalu si to mÌ¯Ì k zemi a dalöÌ ho n·sleduje padajÌ st·le rychleji Uû je jimi pokryt· cel· zem J· je pozoruji a vÌm ûe aû vöechny opadnou tak strom um¯e a p¯ijde ¯ada na b·snÌky /abs. 2001/

113

Barbora Jandov· T”N Na bÌl˝ch kl·ves·ch odbrnkal Ëas malÈho bl·zna s deötnÌkem Touha lÈtat se zpronevϯila a zanechala pt·Ëka zpÏv·Ëka (kterÈmu p¯ist¯ihla k¯Ìdla) Po roztanËenÈ ulici akord˘ a smÌchu p¯ich·zÌm na to, ûe srdce je straönÏ hlubokÈ... A zcela kriticky prozaicky zbabÏle a kysele oznamuji, ûe b·snickÈ obrazy odfrËely s realitou doteku, se symfoniÌ ˙smÏvu, prostÏ se ztratily v not·ch d˘vÏry a porozumÏnÌ.

Viktorie Svobodov· V¡M KoleËka Ëasu se zastavila nezaplacen˝m ˙Ëtem citu MÌrumilovnost si p¯ikryla tv·¯ plachetkou z bolesti a odkr·Ëela na tenk˝ch nohou nezn·mo kam

Zadrûte proudy nen·visti t¯ÌötÌcÌ se o kameny pochopenÌ Zav¯ete dve¯e p¯ed exekutory aby v·m nezabavili i poslednÌ zbytky nadÏje

/abs. 1992/ Spalte noviny a u¯vanÈ propagace zav¯ete dve¯e p¯ed agitacÌ pr·v nevinnÈ cvaknutÌ v telefonu implikuje m¯Ìûe Nen·viÔte Milujte a hlavnÏ ch·pejte kaûd· hra je v podstatÏ Ëist· A l·ska nenÌ sapon·t nikdy uû nedok·ûeö vyËistit zaprasenÈ duöe /abs. 1983/

114

Aleö Launer UKÿIéOV¡NÕ Lid st·l kolem a dÌval se. (Lk 23, 35) Postava na k¯Ìûi, ˙zkost a bolest, tv·¯ prachem pokryt·. Kr˘pÏje potu hledajÌ cestu, ˙sta jsou rozbit·. Pod k¯Ìûem hraje se v kostky. Petr Pleva PlaËÌcÌ matko, zde je tv˘j syn, meË duöÌ pronik·. Kr·l visÌ popraven, milost... milost je velik·: ÑDnes budeö se mnou v r·ji.ì

K¡MEN V TICHU

StojÌm a dÌv·m se, mlËÌm, stydÌm se, pl·Ëu nad sebou. Taky jsem volal: ÑUk¯iûuj!ì

Kaûd˝ kr·ËÌme svou cestou a nic n·s nemine popros tedy tr·vu aby p¯estala r˘st poslouchej do ticha zastav svÈ srdce aù neruöÌ tu chvÌli kter· byla polibkem a û·rem svÌt·nÌm soumrakem jedin˝m slovem a vzdechem a ûhnula nedopalkem odhozen˝m do jehliËÌ jak zbyteËn˝ proslov v den milenc˘ ...

/abs. 1982/ - z pozdÏjöÌ tvorby

/abs. 1979/

ÑOtËe, odpusù jim, vûdyù nevÏdÌ, co ËinÌ.ì Slunce se zatmÌ, tma je jiû v poledne, poslednÌ v˝k¯ik... trh· se opona. Voda a krev, Ber·nek zabit˝, stalo se podle Z·kona: ÑOn vysvobodil lid sv˘j z jeho h¯Ìch˘.ì ÑOtËe, odpusù jim, vûdyù nevÏdÌ, co ËinÌ.ì

115

Ivo Cicv·rek LISTOPAD Jsem obyËejn˝ listopad Den ze dne vÌc a vÌc hol˝ Lehce jÌst a tÏûce se sm·t A i l·ska mÌÚ a mÌÚ bolÌ Uû prohlÈdnu vÏtvemi, opadal rok A m˘j krok je ËÌm d·l kratöÌ Aù ruce zk¯ÌûÌm, nebo d·m je v bok Jsem jak smog - s·m sebe tlaËÌm Ref: Chce to najÌt lepöÌ brod Z nÏj dohlÈdnout k mysu Dobr˝ch vod Aù je jak vÌno drsn˝ i ten nejmenöÌ den Aù moje radost zpÌv· doprovod Barbora Jandov· NenÌ tÏûkÈ klÌËit ˙ûasem Ve stÌnu baobab˘ Jenûe zase zp·tky doma jsem Zase se prachem hrabu PoslednÌ rok jako mûik Jako klik öedou myöÌ é·dn˝ vlak mi p¯ece neunik' ProË k¯ik sv˝ch vran teÔ slyöÌm? Ref: Chce to najÌt lepöÌ brod Z nÏj dohlÈdnout k mysu Dobr˝ch vod Aù je jak vÌno drsn˝ i ten nejmenöÌ den Aù moje radost zpÌv· doprovod

116

NOVÕ LID… A pro tu chvÌli buÔme vûdycky nachystanÌ. Pro ni obleËeme ËernÈ triko, navÏöÌme rolniËky, uzemnÌme myölenky a rozbÏhneme vesmÌrnou odyseu. Generace novÈ l·sky, b·snÌk˘, generace svÏtla a tmy, kter· si hrdÏ ¯Ìk· "my".

(Panoptikum 2006) - souËasn· pÌsÚov· tvorba

Takûe pro ten okamûik tu bude d˝chat nÏco, o Ëem vy nem·te jeötÏ ani tuöenÌ.

/abs. 1993/

/abs. 1992/

Jan Matuöka AGONIE bolÌ mÏ ruce od buöenÌ do kl·ves bolÌ mÏ z·da od sezenÌ a hrbenÌ se nad strojem bolÌ mÏ oËi od pronikavÈho svitu mÈ lampiËky a od civÏnÌ na pÌsmena co pÌöu moje psanÌ je jako agonie bez smrti nikdy to neskonËÌ nikdy nep¯estanu nem˘ûu kolik lidÌ vlastnÏ um¯elo na ups·nÌ se /abs. 1999/ Jana Soukupov· ZAVOL¡M MlËenÌ o smrti, abychom nezak¯ikli, mluvenÌ o smrti, abychom p¯ehluöili. Zavol·m radost tÏch dÏtÌ, co za m·rnicÌ se hrabaly ve vÏncÌch a vych·zejÌ ze h¯bitova s n·ruËÌ plnou voskov˝ch kvÏtin. /abs. 1978/

117

Barbora Jandov· TEœ NENÕ »AS NA SLOVA TeÔ nenÌ Ëas na slova A stmÌv· se i do rukou StaËÌme v˘bec na svÈ sny? A m·me dost sÌly ¯Ìct co chceme? P¯ecitlivÏlost na pap̯e se tvrdÏ odr·ûÌ v cizÌ tv·¯i SkuteËnost... SkuteËnost se jevÌ jako nep¯Ìtel Cizota vöude kolem n·s Kr·snÏ sis vybudoval svÈ doupÏ! Ale j· nechci zem¯Ìt v d̯e! Zaûiva shnÌt ve svÈm tÏûce vybudovanÈm ˙toËiöti z lehk˝ch odlesk˘ nepochopenÌ a p¯etv·¯ky Izolace ZaË·tek konce Strach z vlastnÌ osoby? Kdo jsem? NevÌm kdo jsi a nevÌm kdo j·? StaËÌ tvoje oËi aby mÏ udrûely? Zvl·dnou moje ruce nahmatat koneËnÏ opravdovou obyËejnost zjasnÏnou noc v probuzenÌ a cel˝ svÏt i s lidmi? /abs. 1992/

Ivo KrËek TÃä SE NA SLUNCE Kdyû je mÏsto navlhlÈ a plnÈ kou¯e, umÏj se tÏöit. Kdyû se ti zd·, ûe lidÈ jsou zlÌ, umÏj se tÏöit. UmÏj se tÏöit na brouËka, kterÈho najdeö v tr·vÏ, na sluncem rozp·lenÈ cesty, na lÈto. TÏö se na slunce, a kdyû p¯ich·zÌ, vÌtej ho s otev¯enou n·ruËÌ. UmÏj se tÏöit a p¯ijde. /+ 1979/

118

Petr Pleva éIVOTE UchopÌm tÏ v pase a po kouscÌch roznesu na olt·¯e vöech pÌsnÌ kterÈ tÏ oslavujÌ Tebe kr·sn˝ jako labutÏ Tebe poslednÌ a p¯ece ne smutn˝ Tebe mohutn˝ v tichÈm mÌru prostÈho ötÏstÌ plamÌnk˘ lidsk˝ch oËÌ Tebe gigantick˝ ve svÈ nen·padnosti

Kate¯ina Baranov· B›T BLÕé SLUNCI

/abs. 1979/ letÌme vesmÌrem jako nepatrnÈ Ë·steËky v ohonu zpÌvajÌcÌ komety blues pulzujÌcÌho ûivota ¯ve na vöechny druûice ûe naöÌm jedin˝m cÌlem je b˝t blÌû slunci a chytit ho do sÌtÏ /abs. 1992/

119

EDI»NÕ POZN¡MKA VÏtöina verö˘ v tomto sbornÌku nenÌ publikov·na poprvÈ. B·snÏ byly zve¯ejÚov·ny na ökolnÌch n·stÏnn˝ch novin·ch Klubu autor˘ ökoly - MÌstenka na Pegasa a Liter·rnÌ salon, zaznÏly na ökolnÌch oslav·ch a akademiÌch, nÏkolikr·t v »eskÈm rozhlase, byly publikov·ny v tisku /Mlad˝ svÏt, Rovnost, Lidov· demokracie, BrnÏnsk˝ veËernÌk, Host aj./ nebo se octly ve sbornÌcÌch sestaven˝ch z vÌtÏzn˝ch pracÌ v region·lnÌch a celost·tnÌch liter·rnÌch soutÏûÌch /SMK, BrnÏnskÈ kolo, Ortenova Kutn· Hora, Evropa ve ökole, J.W.G. Teplice aj./. V ojedinÏl˝ch p¯Ìpadech - pro zv˝raznÏnÌ v˝vojovÈ kontinuity autor˘, kte¯Ì se stali umÏlci - je uvedeno i nÏkolik b·snÌ z doby postgymnazi·lnÌ. BÏhem t¯icetiletÈ existence Klubu autor˘ ökoly se v nÏm vyst¯Ìdalo kolem stovky student˘, kte¯Ì p¯in·öeli svÈ pr·ce k individu·lnÌm konzultacÌm a n·slednÈmu zve¯ejnÏnÌ. Z mnoha stovek b·snÌ byly vybr·ny ty nej˙spÏönÏjöÌ nebo nejvhodnÏjöÌ pro kompoziËnÌ z·mÏr sbornÌku. Jejich tv˘rci jsou struËnÏ p¯ipomenuti v kapitole O autorech almanachu. U publikovan˝ch b·snÌ bylo u b·sn̯ek ponech·no p¯ÌjmenÌ, pod nÌmû na gymn·ziu studovaly, jejich nov· p¯ÌjmenÌ jsou uvedena v jiû zmÌnÏn˝ch medailoncÌch. B·snÏ proöly minim·lnÌ jazykovou ˙pravou, byla d·na p¯ednost autenticitÏ textu z dob studia. Grafick· podoba nÏkolika b·snÌ musela b˝t pozmÏnÏna z d˘vodu jejich umÌstÏnÌ na str·nce. I kdyû sbornÌk vych·zÌ jen pro vnit¯nÌ pot¯ebu ökoly, jako ˙Ëelov· publikace, vÏtöina autor˘, pokud to bylo moûnÈ, byla poû·d·na o svolenÌ studentskÈ b·snÏ otisknout. B·snÏ v˝tvarnÏ doprovodil sv˝mi obr·zky pedagog gymn·zia Mgr. Michal Hub·Ëek. Je na mÌstÏ takÈ vyzvednout postoj ökoly s matematickou orientacÌ, kter· vûdy podporovala a podporuje liter·rnÌ tvo¯ivost sv˝ch student˘ a n·leûitÏ ji oceÚuje. A.O.

SbornÌk poezie student˘ gymn·zia z let 1977ñ2007 vych·zÌ ke 140. v˝roËÌ ökoly Vydalo Gymn·zium na t¯ÌdÏ Kapit·na Jaroöe v BrnÏ v roce 2007 Grafick· ˙prava: Ing. Gabriela Beneöov·, Mgr. Michal Hub·Ëek, PhDr. Alena Odehnalov· V˝tvarn· spolupr·ce: Mgr. Eduard Pataki Sazba: Ing. Gabriela Beneöov· Ilustrace: Mgr. Michal Hub·Ëek SbornÌk sestavila PhDr. Alena Odehnalov· OdpovÏdn· redaktorka: PhDr. Alena Odehnalov· Technick· redakce: Ing. Gabriela Beneöov· 144 stran Vyd·nÌ prvnÌ Tisk: Protisk Slavkov

⁄Ëelov· publikace