Ježkovy voči! Jihlava? Ježkovy voči, tak to se mi vybaví…Příbramským: památky (Vojta Simín), těžba stříbra (Jakub Deml), jídelna (Adéla Zajíčková), ježek v nadživotní velikosti (Simona Zvěřinová), Pivovar Ježek (Michal Valta), náměstí,radnice (Věra Hauptmannová), Prior (David Mráz), labyrint (Jarka Šmejkalová), dvě ooobrovský bulvy a okolo nich bodliny☺ (Katka Chourová), vysokoškolské koleje (Lucka Skřivánková). … a Kutnohorským: Prior (Jan Kamenář), zase jsem se ztratil! (Dominik Císař), katakomby (Nikola Karlová), sklárny (Václav Křivánek), hornictví (Lucie Vyskočilová), bludiště (Monika Čermáková), morový sloup (Monika Pokorná), trolejbusy (David Herold), Pivo s očima☺ (Artur Púry)
Jihlava je bludiště… Jak se nám výměnný pobyt v Jihlavě líbil? Vytvořili jsme otázky a nezávisle na sobě jsme vyzpovídali jednu spolužačku z Kutné Hory (Nikolu Karlovou) a účastnici výměny z Příbrami (Jarku Šmejkalovou). Obě potvrdily známé rčení ´Všude dobře…´ „Na mojí škole,“ zareagovaly na otázku, zda by chtěly studovat na jihlavském gymnáziu, nebo ve svém městě. • Vyhovuje vám ubytování na vysokoškolské koleji, nebo by vám více vyhovovalo ubytování v rodinách? Nikola Karlová (dál JK, Kutná Hora): Vyhovuje mi více kolej, protože máme možnost se navzájem seznámit, a navíc ubytování v rodinách by bylo komplikované s dojížděním. Jarka Šmejkalová (dál JŠ, Příbram): Jsem spokojená, mohlo by to být ještě horší. • Zalíbila se ti Jihlava natolik, že bys do budoucna uvažovala i o tom, že se sem přestěhuješ? NK: Ne. JŠ: Ne, je to tu strašný bludiště. • Byl pro tebe připravený program "hornických měst" poutavý, nebo spíše nudný? NK: Byl poutavý – hlavně katakomby, divadlo. Ale některé části programu mě nezaujaly, třeba procházka Jihlavou byla už moc dlouhá. JŠ: Jak co, něco bych vypustila – zdlouhavý byl výklad ve sklárnách, možná taky proto, že jsem už jednou ve sklárnách byla. Naopak celé město, pobyt na mě zapůsobily kladně. • Zajímáš se o hornictví? NK: Jo, ale v přiměřené míře. JŠ: Ne, mám jiné zájmy, jiné cíle. • Doporučovala bys pokračovat v projektu "hornická města" i v následujících letech? NK: Ano, ale s určitými opravami programu a s větší výběrovostí žáků, kteří se o tento program zajímají. JŠ: Doporučovala bych, protože to je zajímavá zkušenost. -doc, dah, jak-
HORNICKÝ LIST – tiskovina kvartánů z Kutné Hory a Příbrami, kteří se od 5. do 9. června zúčastnili v Jihlavě výměnného projektu „Hornická města“. Vytištěno nákladem 30 kusů v Jihlavě 8.6.2006. Editor – Jiří Marek, ilustrace a jejich technická úprava: Nikola Karlová, Věra Hauptmannová, Katka Chourová, Michal Valta, Martin Ďásek. Speciální poděkování Jiřímu Vandělíkovi za básnění. www.gymkh.cz, www.gym.pb.cz, www.gymnazium.ji.cz
HORNICKÝ LIST Projekt Hornická města 9.6.2006 Jihlava našima očima Škola na nás z venku působí honosně a upraveně. Velmi vřele nás v pondělí dopoledne vítají studenti tercie. Připravená ukázka jejich hornického průvodu je obsáhlá, vyčerpávající: zpívají a ukazují řemesla spojená z hornictvím. Následuje prezentace nás - hostů. Příbram měla prezentaci velmi obsáhlou, která byla doplněna půlhodinovým poutavým informačním filmem o jejich gymnáziu. „My, kutnohorští kvartáni, prezentaci na počítači doplňujeme každý nějakým postřehem o našem městě. Hornickou stezkou, dlouhou asi pět kilometrů, nás provází David Zimola, zaměstnanec muzea Vysočina v Jihlavě. Součástí stezky jsou informační tabule, u kterých jsme se vždy zastavujeme a posloucháme odborný výklad pracovníka muzea. Během vycházky máme možnost vidět šachtu sv. Jiří. Kocháme se pohledem od rozhledny na vrchu Rudný a nakonec sbíháme místní sjezdovku. Ještě jsme se nestačili ve spletité Jihlavě zorientovat a už v úterý ráno ji poznáváme jako krtci: z podzemí katakomb. Když jsme spatřili chodby vytesané v kameni, prý dlouhé 25 kilometrů, přeběhl nám mráz po zádech. Nevíme, jestli to bylo zimou, nebo záhadnou atmosférou prostor. Ve změti chodeb jsme se snažili neztratit průvodkyni z očí. I když v husté tmě, která se rozprostírá v jedné z chodeb, zahalené tajemstvím stěny se svítícím záhadným světlem, nevidíme ani na krok. Ač se nám nádech tajemna i samotné katakomby líbily, těšili jsme se, až opět spatříme denní světlo. Opačný pohled na Jihlavu, tedy z ptačí perspektivy, se nám naskytl z věže kostela svatého Jakuba. To byla jedna z památek, kterou jsme mohli obdivovat při procházce historickou Jihlavou. A co nás zaujalo? Samozřejmě místní mohutné hradby, parkán, brána Matky Boží a kostel Nanebevzetí Panny Marie. U kostela svatého Jakuba jsme si vyšlápli 186 schodů, abychom Jihlavu viděli ze zmiňované kostelní věže. Budova Muzea Vysočiny je zajímavá nejen obsahově, ale i architektonicky. Prohlédli jsme si stálou expozici, kterou lze nazvat „Z hornického života“, i ukázku měšťanského života. Zaujaly nás vzorky nerostů z jihlavských dolů, které znamenaly mnoho pro historii v Čechách. Jihlavským muzejníkům se podařilo zachránit několik exemplářů středověkého hornického náčiní a keramického nádobí, používaného ve zdejších hospodářstvích. (pokračování na druhé straně)
Jihlava našima očima (dokončení z první strany) Večerní program jsme si zpestřili návštěvou Horáckého divadla. Hra Vlastimila Pešky Jako zmoklá slepice úžasně vystihovala naši politickou scénu, přestože bylo několikrát zdůrazňováno, že veškerý děj je zcela smyšlený. Děj je založen na vzpomínkách dvou pacientů jedné léčebny. Vybavovaly se jim situace, díky kterým se dostali až tam, kde se nyní nacházejí. Kdo jim tedy pomohl se tam dostat? Na to už se podívejte sami. Určitě jako my oceníte i výkony herců v hlavních rolích (František Mitáš, Ondej Šípek, Jakub Škrdla). V průběhu týdenního pobytu v Jihlavě jsme se zúčastnili několika vyučovacích hodin, které měly za úkol seznámit nás se zajímavostmi, týkajícími se města a jeho okolí. V úterý proběhly hodiny chemie a dějepisu. V chemii jsme zkoumali vlastnosti a využití stříbra, které se v našich městech dolovalo. Pracovalo se v malých skupinkách, z nichž každá měla nějaký úkol, který zpracovala a následně představila svou práci ostatním. Učitel dějepisu nás zase obeznámil s jihlavskou historií. Příjemný průběh této hodiny zajistil vtipný výklad jihlavského pedagoga. Jediná hodina ze všech se netýkala hornické minulosti a současného města Jihlavy: byla to hodina výtvarné výchovy, kdy jsme z barevných papírů vystřihovali svá jména a lepili je na společnou tabuli. Okolí dnešní Jihlavy, jeho faunu a floru, jsme poznávali během hodiny biologie. Na konci jsme na základě získaných informací vyluštili křížovku, jejíž tajenkou byl nedávno objevený nerost (fichtelit). A na závěr středečního vyučování jsme si zazpívali tradiční jihlavské lidové písně a vyučující Matěj Kolář náš zpěv doprovázel na starobylý nástroj zvaný skřipky. Při středeční návštěvě skláren Kryf jsme si nejdříve prohlédli některé výrobky, od malých skleniček až po ohromné vázy. Nejdražší exponát, váza určená pro lázně, dosahoval ceny 114 000 Kč. Po krátké přednášce o vyrábění a prodeji sklářských výrobků následovala návštěva sklářské dílny. Sledovali jsme skláře, jak pomocí píšťaly, forem a různých jiných drobnějších pomůcek vytvářeli polotovary určené k broušení.
Jihlava v 7. pádech 1. Starobylé město Jihlava, ležící na hranici mezi Čechami a Moravou, je nejstarší královské horní město českých zemí. 2. Během Třicetileté války se Jihlavy roku 1645 zmocnili Švédové. 3. Husité v touze dobýt významné město táhli k Jihlavě. 4. Král Václav II. si se svou habsburskou snoubenkou vybral pro svou svatbu Jihlavu. 5. Jihlavo, potěšíš každého obdivovatele uměleckých památek a dávné historie. 6. Pomník Ferdinanda I. byl v Jihlavě postaven roku 1565. 7. Při procházce Jihlavou nás okouzlí památky mnoha architektonických stylů. -luv,če(mo)p-
Letecký pohled na Jihlavu Vznáším se v oblacích, vítr si se mnou hraje a pomalu se vzdaluji od věže sv. Jakuba. Kostelní hodiny ukazují tři čtvrtě na osm. Ještě před chvílí mě svírali v dlani, ještě před chvílí mě tvarovali do podoby létajícího stroje a já si teď letím objevovat krásy historického města Jihlavy. Letím nad střechami domů mezi ulicemi Farní a U Mincovny. Vítr si mnou krouží a zanechává mě na střeše Prioru. Z ní vidím dění na náměstí. Prodavačka asijského občerstvení ve spěchu právě otevírá svůj stánek, trolejbusy přivážejí žáky spěchající do školy a dvojice holubů vesele krouží nad kašnou. Náhle se zvedá vítr, pohrává si se mnou nad náměstím a zanáší mě přes střechu Prioru až k morovému sloupu. Na lavičce sedí dva důchodci a odpočívají na své ranní procházce. To už ale listy stromů zašumí a vítr mě nese ke kostelu sv. Ignáce. Vítr však ustává a já přistávám na kupoli levé věže. Kostelní zvony odbíjejí osm hodin. Teď jsem ale z kupole sklouzla a padám na dlažební kostky. Na studené zemi ale dlouho nezůstávám. Čísi ruka mě znovu posílá na pospas větru. Letím přes řadu domů až k Horáckému divadlu a nad ním zatočím ke kostelu Povýšení sv. Kříže. Nemám však čas objevovat jeho krásy, letím dál a směřuji k zoologické zahradě. Znenadání se spustí letní přeháňka, ztěžknu a střemhlav padám mezi stromy zoologické zahrady. Přistávám v kaluži, kapky deště bubnují na má křídla a já cítím, že se můj život se chýlí ke konci. Možná mě v místní zoo vystaví v nějaké voliéře:-) Za papírovou vlaštovku se loučí Jan Kamenář, David Herold a Dominik Císař.
Veršování o Jihlavě
Jihlava je krásné město I ulic, domů je tu přes sto Hned tomu tak nebylo Louka zelená na místech, kde se později stříbro těžilo A byla tu jen skála, les
Vyrostl tu i vřes A pak stříbro objevil jeden mladík Nyní mu všichni řekněme „dík“
Poté doba se však změnila Řekněme, že Jihlava je jiná I Prior hyzdí velké náměstí Ba dobrého nic Jihlavě nevěstí Rovnou naproti Prioru radnice Ale ohromná je, velká velice Malé tři domy vedle sebe stály Poté radnicí se staly
Kousek nad náměstím museum stojí Uchvátí i toho, kdo se bojí Toho my se však nebáli Na závěr spokojenými návštěvníky se stali A poté celou Jihlavu jsme klusem prošli Hodně zajímavostí jsme tu našli O, viděli jsme Matku Boží, Marii, Kubu i Ignáce Rozlehlé katakomby vedle radnice
A nakonec jsme velmi spokojení byli a Jihlavu jen s lítostí opustili Adéla Zajíčková &
