JEHO SVATOST DALAJLAMA

JEHO SVATOST

DALAJLAMA Moje duchovní pouť životem Učení, výroky a projevy zaznamenala, přeložila, upravila a editovala Sofia Stril-Reverová

Přeložila Danuše Navrátilová

Argo, 2010 © Dalai-lama. © Presses de la Renaissance, Paris, 2009. Published by arrangement with Literary Agency „Agence de 1’Esť. Translation © Danuše Navrátilová, 2010 © ČTK/AP/Elaine Tomson, 2010

ISBN 978-80-257-0290-1

Obsah

Předm luva: Při poslechu dalajlamova provolání k světu... Moje tři životní závazky 13

I. JA KO ŽTO LID SKÁ B Y T O S T 15

1. N a š e

sp o l e č n é l id s t v í

17

Neodlišuji se od ostatních lidí 17 Všichni jsme si podobní 17 Jsem pouhá lidská bytost 19 Je nejvyšší čas myslet lidsky 19 Každý, koho potkáme, je naším bratrem nebo sestrou 20 Modlím se za láskyplnější člověčenstvo 21 Podmínkou našeho přežití je dobrosrdečnost 22

Máme v krvi životně důležitou potřebu lásky 23 Moje matka je soucitná žena 26 Mám rád podobenství mečů překovaných v radlice 28

Až do nejdelší smrti budu soucítit se všemi lidskými bytostmi 29 Co je to soucit? 2 9 Pravý soucit je všeobjímající 30 Síla soucitu 31 Jsem profesionální smíšek 33 Jsem oddaným služebníkem soucitu 35 Soucit, moje cesta ke štěstí 35 Mám rád úsměv, vlastní jen lidským bytostem 37

2. M o j e

ž iv o t y b e z z a č á t k u a b e z k o n c e

39

Jsem rád, že jsem synem prostých pachtýřů 43 Můj každodenní život 43 Narodil jsem se pátého dne pátého měsíce... 44 Čtu v duších nejprostších lidí 45 Moji rodiče nikdy nepomysleli na to, že bych se mohl stát čtrnáctým dalajlamou 47 Poznávám svůj růženec 48 Úspěšně skládám zkoušku paměti z minulého života 49

Moje dětství ve Lhase 51 Usedám na Lví trůn 51

Nacházím své zuby 52 Vzpomínky z dětství 53 Pochutnávám si na zakázaných pamlscích 54 Chybělo málo, a vypadal bych jako Moše Dajan! 57

Moje reinkarnační linie 59 Jsem povolán stát se dalajlamou, abych sloužil bližním 59 Tibeťané rozhodnou, zda si přejí patnáctého dalajlamu 61 Moje dalajlamovství 62 A co kdybych se příště převtělil do překrásné ženy? 6 4 Jsme bez počátku a bez konce 66 Mohl bych se převtělit do brouka 67

II. JAKOŽTO BUDDHISTICKÝ MNICH 75

1. Z m ě n i t s e b e

77

Bódhisattva, m ů j ideál 7 7 Moje totožnost mnicha 7 7 Moje mnišské sliby 7 8 Každodenní rozjímání buddhistického mnicha 7 9 Žít jako bódhisattva 8 0 Jak se stát lepšími lidskými bytostmi prostřednictvím duchovních cvičení 8 1

Chrámy dobrotivosti v našich srdcích 83 Pro přátelská setkání mezi náboženstvími 83 Politici potřebují víru víc než poustevníci 84 Moje poutě od Lurd po Jeruzalém 85 Život zasvěcený rozjímání o lásce 87 Vnitřní chrámy 88

Proměnit naši mysl 88 Analýza mysli, příprava na duchovní cvičení 88 Pomíjivost a vzájemná podmíněnost jevů, aneb vidět svět takový, jaký je 90 Proměnit svou mysl na cestě k Buddhovi 92 Uvést v chod veškerý potenciál mysli 95 Výchova citového života 99

2. Z m ě n it s v ě t

105

Vyzývám k duchovní revoluci 105 Bez náboženství se obejít lze, bez duchovnosti nikoli 105 Revoluce duchovní a revoluce etická 106 Nemoc odloučení 106 Lidé na Západě neznají vzájemnou podmíněnost jevů 108

Nevěřím v ideologie 109 Lidstvo je jedn o 109 Vzájemná podmíněnost jevů je přírodní zákon 110 Smysl pro odpovědnost se rodí ze soucitu 111

Válka je přežitek 113 Každý z nás musí nést svůj díl všeobecné odpovědnosti 115

Můj dialog s vědou 118 Proč se buddhistický mnich zajímá o vědu? 118 Lidstvo se ocitlo na rozcestí 121 Bez etiky ve vědách nelze zachovat život 124 Tragické 11. září 2001 mě poučilo, že pokrok nelze oddělovat od etiky 128

3. P e č o v a t

o

Zem i

133

Naše ekologická odpovědnost 133 Jako dítě jsem se od svých učitelů naučil pečovat o okolní prostředí 133 Tibet mého dětství, ráj divoké zvířeny 136 Hory v Tibetu jsou vyholené jako hlavy mnichů 138 Úvahy buddhistického mnicha o ekologické odpovědnosti 142

Naše planete je jedna 150 Buddha do Strany zelených! 150 Lidská práva a životní prostředí 150 Mysl, srdce a životní prostředí 153 Pečovat o Zemi 156 Vzájemná podmíněnost viděná z vesmíru 157

1. V RO C E 1959 SE D A LAJLAM A SEZN A M U JE SE SV Ě T E M 163

Byl jsem jediný, kdo mohl dosáhnout jednoty 163 V patnácti letech jsem se stal světským vládcem Tibetu 163 Mylně jsme se domnívali, že izolace nám zajistí mír 165 Schvaluji provolání kašagu ke Spojeným národům 169 Matka vlast, nestydatý výmysl 171 Mao na mne hluboce zapůsobil svou osobností 173 10. březen 1959, den povstání ve Lhase 175

Děti moje, vy jste budoucnost Tibetu 177 Nucený exil 177 Můj bezprostřední úkol: zastavit krveprolití 180 Děti naděje 182 Jsem přívrženec světské demokracie 185 Svoboda, rovnost a bratrství jsou rovněž buddhistickými zásadami 187 Lidské bytosti dávají přednost mírové cestě 189 Co by udělal Gándhí na mém místě? 192

2. O b r a c ím s e s v ý z v o u k e v š e m n á r o d ů m s v ě t a

195

Odsuzuji počínšťování Tibetu 195 Žádám svět, aby nezapomněl, že Tibeťané jsou vyvraždováni po tisících 195

Ve jménu lidstva se obracím ke všem národům světa 201 Tažení za chanizaci Tibetu 20 5 Při útěku z obsazené vlasti zahynulo pět set Tibeťanů 2 0 9

Tibet, svatyně míru pro svět 215 Příspěvek mého lidu ke světovému míru 215 Navrhuji, aby se Tibet stal svatyní ahinsy pro celý svět 221 Ve jménu duchovního dědictví mého lidu 2 2 5 Mými zbraněmi jsou pravda, odvaha a odhodlání 2 25 Tibet pořád trpí nepředstavitelným 232 a do nebe volajícím porušováním lidských práv 240 Vidím, že v Číně dochází ke změnám 247 Všem mým duchovním bratrům a sestrám v Číně 2 5 4

Závěr 259

V k l á d á m s v é n a d ě je d o l id s k é h o s r d c e

259

Žít můžeme jen díky naději 2 5 9 Buď pramenem soucitu! 260 Kéž setrvám na světě tak dlouho, abych odstranil strasti všech bytostí! 261

Vybojovat mír s dalajlamou 263

Bibliografie 267 Poděkování 271

Prohlášení předsedy tibetské exilové vlády Samdhonga Rinpočheho z 22. ledna 2009: „Jak už jsem vám vzkázal ústně, Jeho Svatost dalajlama XIV. vyjádřil souhlas s titulem knihy i s reprodukcí rukopisu svého projevu z 10. března 2007.“

"

/t-^ i “’ •i"v ^ í,v

^ í|S g f r("-r - o Ä

iO»i;--'y,v-V;. - - '.^•-<-.rï-/{,!/"-A -Û /i

•*

n»i

^ W y

'—-

)^’^^c^(w^4^'wPijí|«i^íí; *><”>■'«i*!«-^^»!^' 'í,/<’>*<ííV’'’ I K«i-qž-qs-fc■»]$■>■£&•'So|-ça]^-âFc«-gqii]î;'a,'§5|| '••íi^rvĎ, ^'».)v*>5

>jgá' i§-3ř 'JMC íiaj-s-g-sii.^-SjwisCcĚcI^-nic-gti^si-í' «i .-ÿSViiïw

ii^«r<£*]

titcSi^íqsi-J^^^TO^ÊSos^cwsT^^-spsi-áSíwls:'

çaj-SC-Aôi'^-a^âi-^'i'iC-! f•^!rs^™^3fc•q,àäyq•|^8^l'rç'^c'WWílW:•

TJj O'

sti'-’)OTíwnS'«ici] * „

J * “i. ^ --

.............................................................

* ■

W'

*

-\ í« ^ i-

' ' ",r'rO
' \J ^

,.

. ,-

' y^w ^m v-.

TSŽ&

‘ '

^;. , ^ ÏÏ,

5r n-\ a;c•W <^-«a^-d=.-crjj^«j-=,-dg*.-Q-g-2r-SiH‘â ï =r|-=i«»:-'S»«!-a;cr]-£;^^.-^Jî:' jw flc’i g«; s

”

^

•’i'^ *vg*rc^‘* i'«cííM f^ ]

SÎ. JsC •ffl'f*'J5W iil|''f'5wS,í] 7/îj®V*<'' •- v

'

••*

■'»^l-n-u-n i

sí^í*-

5Vi.’-ïfc -gvi^ '^ 'îiiisrçtT

, f‘7<s»*y

v

v>,^- v

■W-v- '^
\Av->1'

v' __

• -•-••••••*(.'.

' fy

. •*^v'»^
' ,

-., v r r ^

H\v

Předmluva Při poslechu dalajlamova provolání k světu...

reinkarnační linii, která se zrodila v roce 1391 s Gendündubem*, prvním ztělesněním probuze ného soucitu, líčí příběhy a skutky ze svých minulých životů s toutéž lehkostí, s jakou vzpomíná na dětství. Udržuje živé spojení se svými třinácti předchůdci a ochotně vypravuje o j e jich milé a důvěrně známé přítomnosti. Je mu třiasedmdesát let, ale jeho vědomí pokrývá sedm století dějin, kdy zastával roli duchovního a světského vůdce Tibetu. V této knize se s ním setkáváme ve chvíli, kdy přemýšlí o svém dalším vtělení. Ví to D a l a jl a m a , č t r n á c t ý v

tiž, že jeho současné bytí se chýlí ke konci. Ale ví i to, že smrt jeho život neukončí. Přesto tvrdí, že není „nikým mimořádným“, a dožaduje se, abychom ho považovali za „lidskou bytost“jako ostatní. Setkáte-li se s ním, zapochybujete o nejedné jistotě, protože jeho roz měr lidství nezná obvyklé hranice našeho údělu. Často jsem se První dalajlama, uctívaný jako emanace Avalókitéšvary, buddhy soucitu, se na rodil v roce 1391 a zemřel v roce 1474.

ptala sama sebe, zda nás na svých zásadních přednáškách neučí především tomu, ja k se stát lidskými, navýsost lidskými... Tuto otázku jsem si položila znovu 10. března 2006 v Dharamsale, když jsem poslouchala projev, v němž dalajlama připomínal povstání ve Lhase. Měla jsem pocit, že jeho slova doléhají daleko, hodně daleko za vrcholky hor obalených mraky a za stovky lidí, jež se shromáždily v ledovém lijáku, aby mu naslouchaly. Požado val, aby se v Tibetu dodržovala lidská práva, ale jeho slova měla obecnou platnost. Hájil naše lidství před barbarstvím, které nás odlidšťuje. Dalajlama burcoval svědomí světa. Patnáct let jsem sledovala a překládala jeho výuku meditačního systému kálačakra, jenž je zasvěcen míru a jejž tibetští bud dhisté považují za systém nejobsáhlejší a nejpropracovanější. Onoho 10. března jsem si uvědomila hlubokou logickou p ro vázanost jeho úžasného lidství s jeh o slovy coby učitele Kola času a s jeho politickými projevy. Když jsem se nad tím zamys lela, pochopila jsem, že být lidský pro něho znamená prožívat duchovno, které sestupuje do srdce a spontánně se včleňuje do jeho každodenního života, do jeho hovorů se světově proslulými vědci i do jeho prohlášení na mezinárodních tribunách. Politiku „střední cesty“ vůči Číně čtrnáctý dalajlama nezvolil náhodou, neboť v buddhismu střední cesta představuje podstatu moud rosti, která chápe prázdno. Uvědomila jsem si, že s takovým přístupem k duchovnu lze odstranit překážky, jež obvykle vedou ke škatulkování činnosti, myšlenek a citů, a dospět k všeobjímající lásce. Když jsem ty přeSlovo kálačakra znamená „kolo času“.

kážky konečně nechala padnout i já, vše kolem mě zprůzračnělo a vnitřně jsem se proměnila. Pochopila jsem, že pro dalajlamu je modlitba závazkem nezávislým na podobě víry. Vycházíme-li při modlitbě z toho, co uznávají všechna náboženství, můžeme objevit duchovní rozměr našeho lidství a znovu získat vlast nosti lidských bytostí. Dlouze jsem o tom diskutovala se Samdhongem Rinpočhem, předsedou tibetské exilové vlády a dalajlamovým souputníkem ve vyhnanství. Seznámila jsem se s ním, když jsem v Indii studo vala na buddhistické univerzitě v Sárnáthu, kde působil jako rek tor. Navrhla jsem, že o dalajlamově otevřené duchovnosti podám svědectví vydáním výboru textů, jež dosud nevyšly francouzský, včetně projevů k 10. březnu a projevů přednesených na meziná rodní scéně, abych ukázala, jak dalajlamovo lidství ovlivňuje svět v osudové chvíli dějin, kdy se zdá, že život budoucích pokolení se ocitl v ohrožení. Vždyť dalajlama nás svými výzvami k duchovní revoluci, která je rovněž revolucí mravní, vede k tomu, abychom na základě buddhistické zásady vzájemné podmíněnosti jevu uznali, že lidstvo je jedno. Vědomí, že v účastenské skutečnosti života** všechno souvisí se vším, se na úrovni jednotlivců projevuje soucitem a na úrovni kolektivní všeobecnou odpovědností*\ Tyto Jde o teorii závislého či podmíněného vznikání, sanskrtsky pratítja samutpáda. (Pozn. překl.) Participatory reality o f life. (Pozn. překl.) Všeobecnou odpovědnost (universal responsibility) definuje dalajlama jako od povědnost, kterou máme všichni jeden vůči druhému, vůči všem cítícím by tostem a také vůči přírodě. (Pozn. překl.)

poznatky přispěly k tomu, ze OSN v oblasti mírové činnosti zavedla novou terminologii a nedávná prohlášení vydala v novém duchu. Dalajlama schválil hlavní linii mé knihy, původně nazvané Provolání ke světu, a já se pustila do práce. Při shromažďování dokumentů mě uhodila do očí další logická souvislost, a to ply nulá návaznost dalajlamova myšlení v čase. Jistě, rok co rok se v projevech odkazuje na nové skutečnosti související s děním v soudobé společnosti a s jejím vývojem, ale proud jeho ana lýz nás pokaždé dovede k témuž prameni. K prameni moud rosti a laskavosti, zdánlivě nevyčerpatelnému, a také k nevy vratitelné pravdě. Nezapomenutelnou zkušenost v tomto směru jsem učinila i já sama. V únoru 2008 jsem s dalajlamou vedla dlouhý rozhovor pro film Dalajlama, jeden život za druhým*. Když o měsíc poz ději propukly krvavé bouře ve Lhase a v celém Tibetu, zmocnily se mne na chvíli pochybnosti. Až se v srpnu bude film promí tat, nebude už vzhledem k událostem nemístný? Záhy se však potvrdilo, že dalajlama nezávisle na masových nepokojích stojí na svém a týmiž slovy hlásá svůj závazek nenásilí, smířlivosti a dialogu. Tehdy jsem dospěla k názoru, že váha jeho slov nekolísá v závislosti na dějinných zvratech. Jeho pravda je vzácně neochvějná. Proč? Zřejmě proto, že nahlíží na živý svět ve všech souvztažnos tech. Dosáhneme-li této úrovně pravdy, již další velká osobnost lidstva, Mahátma Gándhí, drahý dalajlamovi, nazval satjágraha, Dalai-lama, une vie après l’autre, režie Franck Sanson, námět Mehramouz Mahvash, scénář Sofia Stril-Reverová.

protiklady si přestávají odporovat a začínají se harmonicky do plňovat, takže například Číňané už nejsou „nepřátelé“, ale „bra tři a sestry“. A přede mnou stála těžká otázka, ja k tu závratnou hloubku zpřístupnit ve stavbě knihy. V poslední etapě práce jsem si náhle uvědomila, že shromáž děné texty, v nichž dalajlama mluví v první osobě o svých závaz cích, vystihují jeho duchovní pouť životem. Slovo „duchovní“ zde chápeme ve smyslu, v jakém je používá on, tedy ja ko pří domek pro plný rozkvět lidských hodnot, podstatných pro blaho všech. Své vnuknutí jsem probrala v prosinci 2008, při pobytu v Dharamsale, se Samdhongem Rinpočhem. Když se to počát kem ledna 2009 dozvěděl dalajlama, můj nápad schválil a řekl, že mu udělal velkou radost. Ve svých projevech, uvedených do vnitřních i vnějších souvislostí, našel vyjádření svých základ ních snah a povolil též zveřejněnífaksimile projevu z 10. března 2007, hustě popsaného vlastnoručními poznámkami, který ucho vává Samdhong Rinpočhe. Tak si kniha vysloužila titul Moje duchovní pouť životem. Dalajlamův souhlas mi potvrdil, že jsem při psaní knihy ob stála. Chtěla jsem, aby byla živá, aby přiblížila dalajlamovo slovo, nabídla je k pochopení a k rozjímání v ohrožujícím rozhovoru od srdce k srdci, při němž se rozsvěcuje naděje. Sofia STRIL-REVEROVÁ Sárnáth, leden 2009

Moje tři životní závazky

M ý m p r v n ím ž iv o t n ím z á v a z k e m ,

jakožto lidské bytosti, je

podpora lidských hodnot a dobrosrdečnosti, což jsou klíčové prvky šťastného života na úrovni jednotlivců, rodin a obcí. Zdá se mi, že v dnešní době těmto duševním vlastnostem nevěnu jeme dostatečnou pozornost. Jejich rozvíjení je proto mým prvořadým úkolem. Mým druhým životním závazkem, jakožto buddhistického mnicha, je podpora harmonického soužití jednotlivých nábo ženství. V demokracii připouštíme nutnost plurality v politic kém životě, ale v případě mnohosti věr a náboženství váháme. Všechny hlavní náboženské tradice však navzdory různým po jetím a filosofiím přinášejí totéž poselství lásky, soucitu, sná šenlivosti, zdrženlivosti a sebekázně. Jejich dalším společným rysem je, že nám mohou napomoci ke šťastnějšímu životu. Mým třetím životním závazkem, jakožto dalajlamy, je otázka Tibetu, která se mě obzvláště dotýká. Mám zvláštní odpověd nost vůči tibetskému lidu, protože v této velice těžké době našich dějin ve mne i nadále vkládá důvěru a naději. Blaho

Tibeťanů mě neustále podněcuje a považuji se za jejich svo bodného exilového mluvčího v boji za spravedlnost. Tento poslední závazek bude splněn, jakmile Číňané a Ti beťané najdou vzájemně uspokojivé řešení situace. Co se týká prvních dvou závazků, budu je plnit do posledního dechu/

Z projevu v Evropském parlamentu, předneseného 4. prosince 2008. [Plné znění ha http://www.dalailama.com/news/post/233-address-by-hh-the-dalai-lama-tothe-european-parliament. Viz též http://www.dalailama.com/biography/threemain-committments. (Pozn. překl.)]

JAKOŽTO LIDSKÁ BYTOST

Naše společné lidství

N e o d l iš u ji s e o d o s t a t n íc h l id í

Všichni jsme si podobní Jsem v e l m i šťa stn ý ,

že jsem dnes mezi vámi, abych s poko

rou a hlubokým dojetím přijal Nobelovu cenu míru. Jsem po ctěn a hluboce dojat, že jste se rozhodli udělit toto význačné vyznamenání prostému tibetskému mnichovi. Neodlišuji se od ostatních lidí. Věřím však, že tato cena je projevem uznání pravých hodnot, jako je altruismus, láska, soucit a nenásilí, které se snažím prosazovat v souladu s Buddhovým učením a s učením slavných indických a tibetských mudrců. Nezáleží na tom, z jakého kouta světa pocházíme, v pod statě jsme tytéž lidské bytosti. Všichni hledáme štěstí a snažíme se vyhnout utrpení. Máme tytéž základní potřeby a starosti. Všichni jakožto lidské bytosti toužíme po svobodě a po právu rozhodovat jak o našem individuálním osudu, tak o osudu našeho národa. Taková je lidská přirozenost.

Problémy, jimž dnes čelíme, ať už jde o násilné střety, ničení životního prostředí, chudobu nebo hlad, vytvářejí lidé z ne vědomosti. Vyřešit tyto problémy je v našich silách, když po chopíme, že jsme bratři a sestry, a když budeme rozvíjet náš smysl pro toto bratrství. Musíme si jedni vůči druhým vypěs tovat všeobecnou odpovědnost a rozšířit ji na celou planetu, kterou jsme dostali, abychom ji sdíleli. Na prahu posledního desetiletí 20. století pociťuji optimis mus, protože prastaré lidské hodnoty dnes znovu potvrzují svoji platnost a připravují tak lepší a šťastnější 21. století. Modlím se za všechny, za naše utlačovatele i za naše přá tele, aby se nám společně podařilo vybudovat lepší svět ší řením lásky a vzájemného porozumění a zmírnili tak bolest a utrpení všech cítících bytostí.* Uvedené poselství dalajlama vyslovil 10. prosince 1989 při přebírání Nobelovy ceny za mír a média je vysílala do celého světa. Otázka Tibetu se stala otázkou mezinárodní. Dalaj lama však Nobelovu cenu nepřijal ani jako hlava exilové vlády, ani jako Tibeťan. Podělil se o ni jakožto lidská by tost se všemi, kdo vyznávají základní lidské hodnoty. Da lajlama nám vrátil naše lidství tím, že se k němu přihlásil v obecně srozumitelné řeči srdce, která přesahuje odštěpenectví a požadavky na vlastní identitu. Z projevu při přebírání Nobelovy ceny za mír, Oslo, 10. prosince 1989. [Plné znění na http://www.dalailama.com/messages/acceptance-speeches/nobelpeace-prize. (Pozn. překl.)]

10. prosince 1989 v Oslu jsm e Nobelovu cenu míru do stali my všichni.

Jsem pouhá lidská bytost Různí lidé přisuzují pojmu „dalajlama“ různé významy. Jedni mě považují za žijícího buddhu, pozemské vtělení bódhisattvy soucitu Avalókitéšvary. Jiní ve mně vidí „boha a krále“. Být dalajlamou koncem padesátých let znamenalo zastávat funkci „místopředsedy výkonného výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců“. Po útěku do exilu jsem si vysloužil po jmenování „kontrarevolucionář“ a „příživník“. Ale ani jedno z těch označení se ke mně nehodí. Podle mého soudu titul dalajlama představuje povinnosti, jež mi připadly. A co se mne týká, jsem pouhá lidská bytost a shodou okolností také Tibeťan, který se rozhodl, že bude buddhistickým mnichem.

Je nejvyšší čas myslet lidsky Když mluvím o laskavosti a soucitu, nevyjadřuji se ani jako buddhista, ani jako dalajlama, ani jako Tibeťan, ale jako lid ská bytost. A doufám, že i vy se považujete za lidské bytosti spíš než za Američany, za obyvatele západních zemí nebo za

členy nějaké skupiny. Takové rozlišení je podružné. Jednáme-li jako lidské bytosti, můžeme se dobrat podstaty. Když řeknu: „Jsem mnich“ nebo „Jsem buddhista“, jde ve srovnání s mojí lidskou podstatou o přechodný stav. Základní je, že jsme lidské bytosti. Fakt, že jsme se narodili jako lidé, se ne změní až do smrti. To ostatní, zda jsme vzdělaní, bohatí nebo chudí, je druhořadé. Dnes čelíme několika problémům. Neseme přímou odpo vědnost za konflikty vyvolané ideologií, náboženstvím, raso vou nesnášenlivostí nebo ekonomickými důvody. Proto na dešel čas, abychom začali myslet lidsky, na úrovni mnohem hlubší, kde se k rovnoprávnosti ostatních přistupuje s úctou, neboť jde o tytéž lidské bytosti jako my. Musíme navazovat úzké vztahy v ovzduší důvěry, porozumění a vzájemné po moci, aniž se dáme odradit rozdílnostmi v kultuře, filosofii, vyznávaných hodnotách nebo náboženství. Konec konců, lidské bytosti jsou si podobné - jsou z masa, kostí a krve. Všichni chceme být šťastní a všichni se snažíme vy hnout utrpení. Patříme k témuž lidskému rodu a naše spory vzni kají z podružných důvodů. Hádky, lži a zákeřnosti jsou zbytečné.

Každý, koho potkáme, je naším bratrem nebo sestrou Rád bych zdůraznil tuto, podle mého soudu zásadní věc. Štěstí každého z nás může svým dílem hluboce a účinně přispět ke zlepšení celého lidského společenství.

Když si uvědomíme, že všichni sdílíme tutéž potřebu lásky, pocítíme, že každý, koho potkáme, je za všech okolností na ším bratrem nebo sestrou. Nezáleží na tom, že neznáme jeho tvář, že je jinak oblečen a chová se jinak než my. Mezi námi a našimi bližními neexistuje významný rozdíl. Je nesmyslné pozastavovat se nad vnějšími odlišnostmi, protože naše zá kladní přirozenost je táž. Konec konců lidstvo je jedno a naším jediným domovem je naše malá planeta. Chceme-li ji ochránit, je třeba, aby si každý z nás prošel zkušeností všeobjímajícího altruismu. Jen tento cit odstraní sobecké důvody, které ponoukají lidi, aby se vzájemně podváděli. S upřímným a otevřeným srdcem jsme nestrojeně důvěřiví a sebejistí a ze strany bližních se ničeho neobáváme. Jsem přesvědčen, že na všech úrovních společnosti, na úrovni rodinné, národní i mezinárodníme klíčem k lepšímu a šťastněj šímu světu hlubší soucit. Vůbec není třeba, abychom vstupo vali do nějaké náboženské řehole, a nemusíme ani věřit žádné ideologii. Důležité je, abychom co nejlépe rozvíjeli naše lid ské vlastnosti. S každým, s kým se setkám, se snažím jednat jako s dávným přítelem, a přináší mi to opravdový pocit štěstí.

Modlím se za láskyplnější člověčenstvo Kdykoli se s kýmkoli setkám, byť je to cizinec, pokaždé cítím totéž:

„Shledal jsem se s dalším člověkem.“ Tento přístup prohlubuje mou lásku a úctu ke všem bytostem. Kéž svou přirozenou dobrosrdečností alespoň trochu přispěji k míru ve světě! Modlím se za svět přátelštější, za svět láskyplnější, za lepší porozumění mezi lidmi na naší planetě. Těmito slovy z hloubi srdce se obracím na všechny, kdo nenávidí utrpení a vroucně milují trvalé štěstí.

Podmínkou našeho přežití je dobrosrdečnost Při narození dostávají lidské bytosti od přírody do vínku vše, co potřebují k přežití, péči, potravu a láskyplnou vlídnost. Ale přestože tyto dobré předpoklady máme už od prvopočátku, máme sklon k jejich zanedbávání. V důsledku toho lidstvo čelí zbytečným problémům. Je nutné, abychom vynakládali větší úsilí na udržování a prohlubování těchto dobrých vlastností. Prvořadým úkolem je tudíž šíření lidských hodnot. Kromě toho musíme neúnavně pěstovat dobré mezilidské vztahy bez ohledu na to, že se lišíme národností, vyznáním, majetkovými poměry nebo vzděláním, protože všichni jsme lidské bytosti.

Kdykoli se ocitneme v těžkostech, potkáme někoho, možná i cizince, kdo nám sám od sebe nabídne pomoc. Za strasti plných okolností jsme závislí jeden na druhém, a to bezpod mínečně. Neptáme se lidí na jejich totožnost, než jim nabíd neme pomocnou ruku. Pomáháme jim proto, že jsou to lidské bytosti jako my.‘

Máme v krvi životně důležitou potřebu lásky Náš život natolik závisí na bližních, že jeho základem je by tostná potřeba lásky. Proto je vhodné, abychom v sobě pěs tovali opravdový smysl pro odpovědnost a upřímnou starost o blaho bližních. Jaká je naše skutečná povaha jakožto lidských bytostí? Ne jsme jen hmotnými tvory a dopouštíme se chyby, doufáme-li, že štěstí nám přinese jen vnější rozvoj. Aniž otevřeme spor nou otázku stvoření a evoluce našeho světa, jistě se všichni shodneme, že každý z nás je dílem svých rodičů. Naše početí předpokládalo nejen jejich sexuální touhu, ale obvykle také jejich úmysl mít dítě, úmysl založený na altruistické odpověd nosti a na závazku, že o nás budou pečovat do té doby, než se Human Rights, Democracy and Freedom, prohlášení k 60. výročí schválení Vše obecné deklarace lidských práv, 10. prosince 2008. [Plné znění na http:// www.dalailama.com/messages/world-peace/human-rights-democracy-and-freedom. (Pozn. překl.)]

staneme soběstačnými. Už ve chvíli našeho početí hrála tedy podstatnou roli láska našich rodičů. A co víc, na začátku života jsme zcela záviseli na matčině péči. Podle názoru některých vědců má duševní rozpoložení těhotné ženy, ať dobré nebo špatné, přímý vliv na tělesný vý voj dítěte, které v sobě nosí. Projevy lásky jsou podstatné i v okamžiku, kdy přicházíme na svět. Pokud hned po narození sajeme mateřské mléko, in stinktivně se sblížíme s matkou. A ona také musí cítit lásku, aby nás nakojila, protože je-li nespokojená nebo rozzlobená, tvorba mléka se naruší. Potom následuje důležité období vývoje mozku, trvající od narození do tří až čtyř let. Prvořadým faktorem normálního růstu dítěte je láskyplný tělesný kontakt. Pokud dítě nemáme rádi, nehýčkáme je a nemazlíme se s ním, omezíme jeho vý voj a jeho mozek nebude dozrávat optimálně. Protože dítě bez péče bližních nepřežije, je láska nezbytná. V současnosti hodně dětí vyrůstá v nešťastných rodinách. Ne dostává se jim lásky a později, když dospějí, málokdy cítí ná klonnost k rodičům a mnohdy jim činí potíže milovat bližní, což je velmi smutné. O pár let později, když děti začnou chodit do školy, potře bují pomoc učitelů. Neomezí-li se učitel na pedantskou výuku a přijme i odpovědnost za přípravu žáků na život, získá si je jich důvěru a úctu. Probíraná látka zanechá v jejich mysli ne smazatelnou stopu. Naproti tomu učí-li je někdo, kdo se o ně a o jejich dobro vůbec nezajímá, vzbudí vyučování pramalý zájem a žáci látku rychle zapomenou.

Podobně pacient v nemocnici pookřeje, když k němu ošet řující lékař přistupuje lidsky a dává mu najevo vřelou účast. Lékařova touha ošetřit co nejlépe je sama o sobě léčivá, ne závisle na technické vyspělosti lékařského postupu. Naopak, když lékaři, byť diagnózu určil správně a předepsal nejúčinnější léky, chybí schopnost empatie a jedná s pacientem nevlídně, netrpělivě, nebo dokonce pohrdavě, cítí pacient úzkost. Když se v každodenním životě pustíme do řeči s někým, kdo s námi mluví srdečně, pak mu nasloucháme a odpoví dáme s potěšením, a zaujme nás i ten nej všednější rozhovor. Zato když se někdo vyjadřuje chladně nebo hrubě, cítíme se stísněně a přejeme si rozmluvu ukončit co nejrychleji. Láska a úcta k bližnímu jsou životně důležitými prvky všech udá lostí, počínaje těmi malými a konče těmi velkými. Nedávno jsem se setkal se skupinou amerických vědců. Tvr dili, že v jejich zemi jsou dosti rozšířené duševní choroby, že se týkají téměř dvanácti procent všech obyvatel. Z diskuse jasně vyplynulo, že hlavní příčinou depresí není nedostatek materiálních zdrojů, ale citové strádání. Jedna věc je očividná. Ať si to uvědomujeme nebo ne, při cházíme na svět s životně důležitou potřebou lásky v krvi. Domnívám se, že bez této potřeby se nenarodí nikdo. Což v rozporu s postuláty některých moderních myšlenkových škol dokazuje, že lidské bytosti nemají jen tělesný rozměr. Žádná hmotná věc, byť by byla sebekrásnější a sebevzácnější, nám nedokáže dát pocit, že jsme milováni, protože naše pravé já a naše podstatné vlastnosti mají kořeny v subjektivní po vaze mysli.

Soucit nebo to, čemu někdy říkám také lidskost, je rozho dujícím činitelem našeho života. Prsty spojené s dlaní fungují, ale když je od ní oddělíme, jsou nepoužitelné. Podobně se lid ské činy stanou nebezpečnými, postrádají-li lidskost. Provází-li však lidskou činnost cit pro lidské hodnoty a úcta k nim, stane se činností tvořivou.

Moje matka je soucitná žena Je mi velkou ctí, že mohu převzít Zlatou medaili amerického Kongresu. Toto uznání přinese obrovskou radost a povzbu zení Tibeťanům, vůči nimž mám mimořádnou odpovědnost. Odjakživa se považuji za jejich svobodného mluvčího a jejich blaho mě neustále podněcuje k práci. Domnívám se, že toto vyznamenání vysílá rovněž mocný signál pro všechny, kdo obětavě šíří mír, porozumění a harmonii. Osobně jsem hluboce dojat, že jste tak velkou poctu udělili mně, buddhistickému mnichovi narozenému v prosté rodině z daleké tibetské provincie Amdo. Jako malý chlapec jsem se tě šil láskyplné péči své matky, velice soucitné ženy. A po příchodu do Lhasy ve čtyřech letech mě všichni lidé z mého okolí, učitelé i služebníci, vedli k tomu, abych pochopil, co to znamená být dobrý, čestný a shovívavý. V takovém prostředí jsem vyrůstal. Později, při studiu klasické buddhistické filosofie, jsem ob jevil pojmy jako vzájemná podmíněnost jevů a lidská schop nost bezmezného soucitu, což mě přivedlo k přesvědčení o dů

ležitosti nenásilí, všeobecné odpovědnosti a porozumění mezi náboženstvími. Dnes mě toto přesvědčení mocně podněcuje k podpoře základních lidských hodnot. Těmito hodnotami se nepřestávám řídit ani při svém závazku nesejít z cesty nenásilí při svém boji za lidská práva a za větší svobodu tibetského lidu.* Sedmnáctého října 2007, necelých dvacet let po udělení No belovy ceny míru v Oslu, přijal dalajlama v rotundě Kapi tolu ve Washingtonu, opět jakožto lidská bytost, Zlatou medaili amerického Kongresu. Vystoupil na tribunu, oděný v mnišské roucho, široký šaf ránový přehoz zřasený přes purpurovou řízu, pravé rameno obnažené. Okázalé sochy vůkol něho zaklínají do mramoru vzpomínky na hrdinskou dobu Thomase Jejfersona a Otců zakladatelů Spojených států, a fresky s úctou připomínají boj generála de La Fayette a Patriotů za nezávislost. Prezident George W. Bush dojímá posluchače, když zmi ňuje dalajlamu coby malého chlapce, který si „na nočním stolku v Potale opatroval model sochy Svobody. O mnoho let později, při první návštěvě Spojených států, navštívil Battery Park v New Yorku, protože byl zvědavý na originál. “ Americký prezident pokračuje na téma svobody. Připo míná, že jeho předchůdci vybojovali nezávislost Nového světa se zbraní v ruce a že „Jefferson považoval svobodu Z projevu při přebírání Zlaté medaile amerického Kongresu, Washington, 17. října 2007. [Plné znění na http://www.dalailama.com/news/post/157-his-holiness-speech-at-the-congressional-gold-medal-award-ceremony. (Pozn. překl.)]

vyznání za jedno z největších požehnání Ameriky. “ Avšak podle šéfa Bílého domu „tato svoboda nepatří jedinému ná rodu, ale celému světu“.* Americký prezident mluví ve jménu státního zájmu. Jeho země neváhá použít sílu k obraně svobody. George W. Bush, světový policista v čele vojensky nejsilnějšího státu planety, hájí mír založený na rovnováze strachu. Naproti tomu dalajlama se vyjadřuje jakožto lidská by tost a hlásá mírovou cestu k míru.

Mám rád podobenství mečů překovaných v radlice V Bibli je nádherný verš. Vybízí nás, abychom překovali meče v radlice. Je to krásné podobenství. Proměna zbraně v nástroj sloužící základním lidským potřebám symbolizuje vnitřní i vnější odzbrojení. Domnívám se, že je důležité, aby chom dnes v duchu tohoto dávného poselství podtrhli naléha vost dlouho očekávané politiky celoplanetárního odzbrojení.** Z projevu George Bushe při udělování Zlaté medaile amerického Kongresu da lajlámovi Washington, 17. října 2007. [Plné znění na http://www.dalailama.com/ messages/acceptance-speech/congressional-gold-medal/speech-by-presidentbush. (Pozn. překl.)] Z projevu na Summitu Země, Rio de Janeiro, Brazílie, 7. června 1992. [Plné znění na http://www.dalailama.com/messages/environment/global-environment. (Pozn. překl.)]

Mír nelze nařídit ani prosadit silou. Mír je plod soucitu, „zraje v lidském srdci a vyzařuje do světa, “ říká dalajlama.

AŽ DO

N E JD E L Š Í S M R T I B U D U S O U C ÍT IT

SE V Š E M I L ID S K Ý M I B Y T O S T M I

Co je to soucit? Soucit se může mísit s touhou a náklonností. Například láska rodičů k dítěti je často spojená s jejich vlastními citovými potřebami, a není tedy plně soucitná. Právě tak v manželství se láska mezi mužem a ženou - zejména na začátku, kdy ne znají povahu toho druhého do hloubky - podobá spíš při tažlivosti než pravé lásce. Naše touha může být tak silná, že osoba, na níž citově lpíme, nám připadá hodná, i když je ve skutečnosti zlá. Kromě toho máme sklony zveličovat drobné přednosti. Proto změna chování jednoho z partnerů obvykle vyvede z míry toho druhého, následkem čehož se začne cho vat jinak i ten druhý. To ovšem signalizuje, že lásku podnítila spíše osobní potřeba než skutečná starost o milovanou bytost. Pravý soucit není jen citovou odezvou, je to pevný a promyš lený závazek. Z toho plyne, že pravý soucitný postoj se nemění ani tehdy, když se ten druhý zachová nepěkně. Jistě, dospět k této podobě soucitu není jednoduché. Pro za čátek je třeba pochopit, že ti druzí jsou lidské bytosti jako my. Touží po štěstí a nechtějí trpět. Jakmile připustíte, že všechny

bytosti jsou si rovny v touze po štěstí a v právu štěstí dosáh nout, spontánně se vžijete do jejich pocitů, a tato empatie vás s nimi sblíží. Navyknete-li si uvažovat v duchu všeobjímají cího altruismu, pocítíte odpovědnost za ostatní a zatoužíte jim účinně pomáhat, aby překonali utrpení. Taková touha není selektivní, nikomu nestraní, zahrnuje všechny bez roz dílu. Dokud budou lidské bytosti zakoušet potěšení a bolest jako vy, neexistuje žádný logický důvod, abyste mezi nimi roz lišovali nebo jim odpírali soucit, a to ani tehdy, když se cho vají odsouzeníhodně. Vyžaduje to čas a trpělivost, ale vytrváte-li, vypěstujete v sobě tuto podobu soucitu. Sobectví a lpění na pocitu ne závislého a samostatného já soucit pochopitelně potlačují. Po pravdě řečeno pravý soucit poznáte, jen když přestanete vnímat sami sebe. Ale zmíněné těžkosti vám nesmí zabránit, abyste se na cestu k soucitu vydali hned teď.

Pravý soucit je všeobjímající Soucit se občas neprávem ztotožňuje s útrpností. Proto si po vahu pravého soucitu rozebereme podrobněji. Je naprosto přirozené, že se cítíme blízcí našim přátelům, to však není pravý soucit. Je to cit dílčí, kdežto pravý soucit je všeobjímající. Skutečný soucit nepramení z potěšení, že si dobře rozumím s tou či onou osobou, ale z přesvědčení, že ostatní tak jako já

nechtějí trpět, ale být šťastní, a ze závazku pomáhat jim pře konávat to, co je souží. Musím si uvědomit, že mohu napo moci ke zmírnění jejich utrpení. Takový je pravý, správně po chopený soucit. Tento postoj se neomezuje jen na okruh našich příbuzných a přátel. Musí se rozšířit i na naše nepřátele. Z čehož plyne, že pravý soucit je nestranný a zahrnuje v sobě pocit odpověd nosti za blaho a štěstí všech našich bližních. Opravdový soucit přináší utišení veškerého vnitřního na pětí, stav klidu a vyrovnanosti. A je velice užitečný v každo denním životě, tváří v tvář problémům, jejichž řešení vyžaduje sebedůvěru. Soucitný člověk vytváří kolem sebe uvolněnou, srdečnou náladu a ovzduší porozumění, v němž se každý cítí dobře. Soucit v mezilidských vztazích přispívá k šíření míru a harmonie.

Síla soucitu Hlavními překážkami soucitu jsou hněv a nenávist. Tato mocná citová hnutí nám dokáží zcela zaplavit mysl, ale přesto je mů žeme ovládnout. Pokud je nezkrotíme, budou nás bez přestání pronásledovat a nedovolí nám, abychom dosáhli vyrovnanosti, která je charakteristická pro láskyplného člověka. Ze všeho nejdřív je dobré položit si otázku, zda hněv má, nebo nemá hodnotu. Občas se zdá, když tváří v tvář těžké si tuaci podlehneme malomyslnosti, že hněv nám přináší další

sílu, sebedůvěru a odhodlání. V takové chvíli je vhodné peč livě prozkoumat naše duševní rozpoložení. Pravda, hněv nám dokáže dodat ráznost, ale při bližším zkoumání zjistíme, že je slepý. Nelze určit, zda přinese kladný nebo záporný výsledek, protože hněv vyřadí z činnosti nejlepší část mozku, soudnost. Proto je energie dodaná hněvem nespolehlivá. Může vést ke značně zhoubnému a neblahému chování. Navíc hněv vystup ňovaný do krajnosti nás může přivést až k šílenství, a potom jednáme na úkor svůj i na úkor bližního. Můžeme si však vypěstovat duševní sílu stejně mocnou, ale mnohem ovladatelnější než hněv, abychom dokázali če lit těžko snesitelným okolnostem. Tato ovladatelná duševní síla pramení ze soucitného postoje a současně z rozumu obrněného trpělivostí. Soucit, rozum a trpělivost jsou ve lice účinné léky proti hněvu. Bohužel, mnozí lidé jimi opo vrhují a stavějí je na roveň slabosti. Já naopak tvrdím, že to jsou opravdové příznaky vnitřní síly. Soucit je ze své pod staty laskavý, mírný a něžný, ale zároveň je velice mocný. Ti, kdo snadno ztrácejí trpělivost, jsou labilní a chybí jim sebe důvěra. Proto je podle mého názoru nával hněvu neklam ným znamením slabosti. Tudíž stojíte-li před nějakým problémem, snažte se zůstat pokorní, chovejte se otevřeně a přemýšlejte o správném ře šení. Někteří lidé se bezpochyby pokusí využít váš postoj ve svůj prospěch. Povzbudí-li váš nadhled odpůrce k nespraved livému útoku, jednejte neústupně, ale soucitně. Jestliže budete muset své stanovisko prosadit prostřednictvím přísných pro tiopatření, učiňte tak bez hněvu a bez zlých úmyslů.

I když máte dojem, že protivníci vám škodí, je třeba si uvě domit, že jejich zhoubné konání se v konečném důsledku ob rátí proti nim. Abyste potlačili sobecké nutkání k zavedení odvetných opatření, připomeňte si své odhodlání, že budete jednat soucitně a že budete odpovědně pomáhat ostatním předcházet utrpení, které vzchází z jejich vlastních činů. Opat ření přijatá v klidu a s rozmyslem budou působivější, vhod nější a účinnější, kdežto represálie opírající se o slepou sílu hněvu se téměř vždy minou účinkem.

Jsem profesionální smíšek Mnohokrát v životě jsem se ocitl ve svízelné situaci a moje země prochází těžkým obdobím. Přesto se často směji a můj smích je nakažlivý. Když se mě někdo zeptá, kde pořád beru sílu se smát, odpovím, že jsem profesionální smíšek. Smích je typická vlastnost Tibeťanů, která je odlišuje od Japonců a Indů. Tibeťané připomínají spíš povahově veselé Italy než poněkud zdrženlivé Němce a Angličany. Moje veselost má kořeny i v rodině. Nepocházím z velkého města, ale z malé vesnice, kde se žije mnohem srdečněji. Vždycky si najdeme nějakou zábavu, škádlíme se, vtipkujeme. Patří to k našim obyčejům. K tomu je třeba přičíst, jak často říkám, povinnost být rea lista. Jistě, problémy tu jsou. Ale uvažovat jen o záporných stránkách věcí nepomůže najít řešení a ničí to duševní klid.

Nesmíme zapomínat, že všechno je relativní. I na té nejhorší tragédii lze najít něco dobrého, posuzujeme-li ji jako celek, s nadhledem a s odstupem. Naproti tomu když považujeme všechno zlé za absolutní a definitivní, přiděláváme si starosti a prohlubujeme si pocit úzkosti. Kdežto když se na problém podíváme v širších souvislostech, pochopíme, co je špatné, ale přijmeme to. Domnívám se, že za tento přístup k životu vdě čím svým praktickým zkušenostem a buddhistické filosofii, která mi úžasně pomáhá. Jako příklad uveďme ztrátu naší země. Jsme národ bez vlasti a musíme čelit protivenství, jakož i bolestným poměrům přímo v Tibetu. Nicméně takové zkušenosti přinášejí i hodně dob rodiní. Co mě se týká, jsem bez domova už přes půl století. V ši rém světě jsem však našel mnoho domovů nových. Kdybych zůstal v Potale, myslím, že by se mi nenaskytla příležitost se tkat se s tolika osobnostmi, s četnými hlavami států v Asii, na Tchaj-wanu, ve Spojených státech, v Evropě, s papeži a s ně kolika slavnými vědci a ekonomy. Život ve vyhnanství je pohroma, ale já jsem se vždycky sna žil pěstovat si šťastnou mysl, oceňuje všechny příležitosti, které mi nabízí postavení člověka bez domova, daleko od všech pro tokolárních ceremonielů. Tak jsem si uchoval duševní klid.’

Z rozhovoru pro Taipei Times, Tchaj-wan, červen 2008.

Jsem oddaným služebníkem soucitu Soucítění mi přináší to nej větší uspokojení. Za všech okol ností, nehledě na tragédii, kterou prožívám, vyznávám a pro sazuji soucit. Soucítění mě vnitřně posiluje a přináší mi štěstí, protože mi dává pocit, že nežiji zbytečně, že jsem užitečný. Až dosud jsem se snažil co nejlépe soucítit se všemi lidskými by tostmi, a budu s nimi soucítit až do posledního dechu. Protože v hloubi duše cítím, že jsem oddaným služebníkem soucitu. Dalajlama několikrát prohlásil, že když opustil Tibet, za nechal za sebou všechno své bohatství. Ale že v srdci si od nesl neocenitelný poklad nekonečného soucitu.

Soucit, moje cesta ke štěstí Ať už si to uvědomujeme nebo ne, zpoza našich zkušeností vystrkuje růžky důležitá otázka: „Jaký je smysl života?“ Rád bych se s vámi podělil se svými úvahami na toto téma. Domnívám se, že cílem života je být šťastný. Každá lidská bytost od narození touží po štěstí a žádná nechce trpět. Tyto sklony jsou v nás tak hluboce zakořeněné, že s nimi nehnou ani sociální podmínky, ani výchova, ani ideologie. Proto je důležité zjistit, co nám přináší nejvíc štěstí. Hned na začátku si rozdělíme štěstí a utrpení do dvou vel kých kategorií, duševní a tělesné. Jak víme, hlavní vliv na většinu

z nás má mysl. Vyjma případů, kdy vážně stůněme nebo nám chybí základní životní potřeby, hraje tělesná zdatnost v našem životě podružnou roli. Když je tělo spokojené, takřka je nevní máme. Zato mysl zaznamená každou, byť sebemenší událost. O dosažení klidu mysli tedy musíme usilovat. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že k nejvyššímu stupni du ševního klidu dospějeme rozvíjením lásky a soucitu. Čím víc nám záleží na blahu ostatních, tím spokojenější jsme sami. Srdečnost a vřelý přístup k bližním uvolňují duševní na pětí, pomáhají rozptýlit obavy i nejistotu, a tím nám umož ňují překonávat překážky. To je základní pramen životního úspěchu. Pokud v našem světě, kde je nám souzeno neustále narážet na problémy, propadneme beznaději a malomyslnosti, naše schopnost odolávat protivenství zeslábne. Neztrácíme-li ovšem ze zřetele skutečnost, že zkouškou utrpení prochází každý člověk, nejen my sami, posílí to naše odhodlání a schopnost překonávat bolest a nesnáze. S takovým přístupem budeme každou novou překážku považovat za dobrou příležitost ke zlepšení stavu naší mysli! Budeme-li rozvíjet opravdovou sympatii k trpícím bližním a zároveň upevňovat vůli pomáhat jim, aby se utrpení zba vili, budeme se krůček za krůčkem propracovávat k hlubšímu a hlubšímu soucitu. A staneme se vyrovnanějšími a vnitřně silnějšími.

Mám rád úsměv, vlastní jen lidským bytostem Samotný názor, že soucit, soudnost a trpělivost jsou zdrojem dobra, nestačí k jejich rozvíjení. Nesnáze přinášejí příležitost uplatnit je v praxi. Kdo takové příležitosti vytváří? Naši přá telé jistě ne, spíše naši nepřátelé, protože právě oni nám působí nejvíc problémů. Tudíž chceme-li se opravdu vyvíjet k lep šímu, musíme své nepřátele považovat za své nejlepší učitele. Pro ty, kdo si vysoce cení lásky a soucitu, je podstatná i schop nost tolerance, a tolerance se neobejde bez nepřítele. Musíme tedy být našim nepřátelům vděční, protože právě oni nám nejvíc po máhají k dosažení duševní vyrovnanosti! Avšak našimi pravými nepřáteli, s nimiž musíme bojovat a porazit je, jsou hněv a ne návist, nikoli nepřátelé, kteří se tu a tam objeví v našem životě. Je jistě přirozené a správné, že všichni chceme mít přátele. Často v žertu říkávám, že pravý sobec je altruista! Jakožto altruista pečujete o bližní, staráte se o jejich blaho, pomáháte jim, prokazujete jim služby, získáváte stále víc přátel, vyvolá váte stále víc úsměvů. Výsledek? Až se ocitnete v nouzi, do stane se vám tolik pomoci, kolik bude třeba! Naopak, když o blaho bližních nedbáte, z dlouhodobého hlediska se vám to vymstí. Myslíte si, že přátelství se rodí z hádek, hněvu, žárli vosti a zuřivého soupeření? Já ne. Pravé přátele lze získat jen laskavostí. Máte-li v současné materialistické společnosti peníze a moc, získáte pocit, že máte i hodně přátel. Ale to nejsou vaši přá telé, to jsou přátelé vašich peněz a vaší moci. Přijdete-li o bo hatství a vliv, ty osoby už zřejmě nikdy neuvidíte.

Bohužel, dokud všechno funguje, domníváme se, že si se vším hravě poradíme sami. Ale jakmile se nám začne zhoršo vat postavení a zdravotní stav, v mžiku poznáme, jak hluboce jsme se mýlili. Teprve pak pochopíme, kdo nám pomáhá do opravdy. Aby nás taková chvíle nezaskočila, musíme pěsto vat altruismus a získat skutečné přátele, kteří nás nenechají na holičkách, až je budeme potřebovat. Co se mě týká, chci pořád víc přátel. Mám rád úsměvy. Přeji si vidět co nejvíc úsměvů, pravých úsměvů, protože úsměvů existuje vícero druhů, jízlivé, strojené i diplomatické. Jisté úsměvy nevzbuzují žádné zadostiučinění, a někdy dokonce vyvolávají podezření nebo strach. Zato když vás někdo obdaří upřímným úsměvem, přinese vám to pravý pocit osvěžení, a já věřím, že úsměv je vlastní jen lidským bytostem. Chceme-li vídat tyto úsměvy, musíme pro ně vytvářet důvody.

Moje životy bez začátku a bez konce

V D h a r a m s a l e , m e z i T i b e ť a n y v exilu, jdem e vstříc lid ské bytosti, bytosti tak plně lidské, že setkání s ní nám může změnit život. Takový zážitek si odnesl světově proslulý psy cholog Paul Ekman: když stiskl ruku dalajlamovi, zalil ho podle vlastních slov pocit, že se „dotkl“ soucitu. Zjistil, že laskavost může být „hmatatelná“, a to mu obrátilo život na ruby.' Jeho osobní příběh, poznamenaný bolestnými vzpo mínkami z dětství, ho podněcoval k hněvu a zatrpklosti. Po setkání s dalajlamou v sobě našel sílu odpustit a zlobě už nikdy nepodlehl. Stal se z něho úplně jiný člověk a při pře mýšlení nad svou proměnou dospěl k závěru, že dalajlama může učinit své bližní lepšími, protože si při každodenních meditacích naplnil duši láskou a soucitem tak dokonale, že je dokáže předat ostatním přímo. Tuto zkušenost popsal v knize Emotional awareness: overcoming the obstacles to psychological balance and compassion: a conversation between the Dalai Lam a and Paul Ekman, Times Books, New York 2008.

Na setkání s Tändzinem Gjamcchem, Jeho Svatostí čtrnác tým dalajlamou, jedem e do indického státu Himáčalpradéš. Oblast na severozápadě Indie, zvaná též „Země bohů“, se rozkládá v podhůří himálajského horského masivu. Jeho zasněžené výběžky zasahují do údolí, jem už vévodí staro bylé město Kangra, někdejší sídlo mahárádžů, kde se odjak živa křížila indická kultura s kulturou mughalskou a sikhskou, později pak s kulturou britskou a nakonec i tibetskou. Zeměpisně vzato se nacházíme v Indii, z hlediska duchov ního jsme však v zemi tibetské. Údolí se v pravidelných inter valech rozeznívá pronikavým voláním hobojů, lesních rohů a rituálních trubek. Z těchto nástrojů, vyřezávaných v minu losti z kostí mladých bráhmanů, vyluzují mniši ze „Střechy světa“ hluboké a táhlé tóny, které otevírají mysl velikosti p o svátna. Modlitby jsou všudypřítomné, šeptají je poutníci při probírání růžence, krasopisně zdobí zdi domů, vlají na stožá rech namalované černým inkoustem na látkových čtvercích barvy živlů. Vítr hladí posvátné slabiky a odnáší je do dáli, rozdávaje jejich požehnání všem bytostem, jež ovane. Dalajlamovo sídlo se nachází na vrcholu hory nad hor ským rekreačním střediskem McLeod Gandž, pojmenova ným podle skotského guvernéra Paňdžábu. Městys, kam jezdí vali na letní byt důstojníci Britské Indie, je dnes známý jako „Malá Lhasa“. Žije tu přibližně deset tisíc obyvatel. Čtvrtina z nich jsou mniši a mnišky z klášterů s okrovou nebo nacho vou omítkou, postavených stupňovitě na úbočích středně vy sokého Dháuladhárského pohoří. V okolíjsou rozesety četné hotely, protože v křivolakých uličkách městečka se tísní davy

lidí. Sjíždějí se sem z celého světa na dalajlamovy přednášky u příležitosti Mönlamu, svátku velkého modlení, jenž ve Lhase začínal v prvním měsíci lunárního roku. Tradice pokračuje v exilu a láká nejen návštěvníky z Tibetu, ale také stovky Evropanů, Australanů a Američanů, kteří se vydali cestou buddhismu, nebo jen obyčejné zvědavce z Japonska, Koreje, Thajska, Vietnamu, Malajsie, Singapuru, Hongkongu nebo Tchaj-wanu. V posledním desetiletí, v souvislosti s obnovou lamaismu v Mongolsku a v bývalých sovětských republikách Kalmycko, Burjatsko a Tuva, přijíždějí vzdát poctu dalajlamovi také výpravy ze střední Asie. Nad dalajlamovým sídlem, obklopeným duby, smrky a vy sokými, hrdě vztyčenými himálajskými cedry, krouží bílí orlové se zlatými zobáky, luňáci a další draví ptáci. Řítí se vzduchem v různorodých dvojicích, orel pospolu s krkav cem, a vykreslují na obloze příkré spirály, stoupajíce a kle sajíce závratnou rychlostí. Je únor 2008, těsně před Losarem, svátkem Nového roku podle tibetského lunárního kalendáře. Za úsvitu mniši pla mennými tanci obřadně vyhnali nečisté síly roku uplynu lého a zažehnali zlé duchy. Dalajlama, ač v polovičním dů chodu, uděluje několik slyšení. Na prahu audienční síně se tlačí skupina Mongolů ve slavnostních brokátových a hed vábných kaftanech, ozdobených stříbrnými prýmky. V minulosti tento divoký národ bránil dalajlamy před mandžuskými nájezdy, neboť mongolští chánové panovníka „Střechy světa“ ctili jakožto svého duchovního učitele a slíbili,

že ho budou chránit. Dnes buddhismus v Mongolsku znovu ožívá a obnovují se tam chrámy poničené desetiletími komu nismu. Avšak mezi většinovým čínským obyvatelstvem zbývá už jen pětina Mongolu, a dalajlama se obává, že podobný osud postihne i jeho zemi. Tibet totiž zakouší nezpochybni telnou demografickou agresi ze strany čínských Chánů a ná silné počínšťování své kultury. Mongolové darovali duchovnímu učiteli khatag, tradiční šálu z modrého hedvábí, protkanou znaky pro štěstí, a se sl zami v očích se rozloučili. Dalajlamův osobní tajemník Tändzin Taklha vyvolává moje jméno, zatímco Jeho Svatost mě máváním vybízí, abych za ním bez dalších ceremonií přišla do audienční síně. Velká okna zvou nekonečno oblohy do dlouhé, prostě zařízené místnosti se zdmi ověšenými thangkami, malbami na plátně vyobrazujícími soucitné osob nosti, které dosáhly probuzení. Když dalajlama o sobě mluví v soukromí, mluví právě tak jednoduše, srdečně a bezprostředně jako z mezinárodních tribun. Jeho nakažlivou veselost však rychle vystřídá smu tek, přejde-li řeč na utrpení ve světě: „Přišli mezi nás četní buddhové, přesto lidstvo pořád trpí. Taková je samsára. Není to neúspěch buddhů, ale neúspěch lidských bytostí, protože nezačaly žít podle učení buddhů.“

Rozuměj v čínské provincii Vnitřní Mongolsko. (Pozn. překl.)

Js e m r á d , ž e js e m s y n e m p r o s t ý c h p a c h t ý ř ů

Můj každodenní život Můj den začíná mezi třetí a půl čtvrtou ráno. Probouzím se, myslím na Buddhu a odříkávám pozdravnou modlitbu, kterou napsal slavný indický mudrc Nágárdžuna. Modlím se vleže se sepjatýma rukama, napůl uctivý, napůl spící... Jakožto pravověrný buddhistický mnich hned po probu zení vzdávám hold Buddhovi a připravuji svou mysl, aby byla v nadcházejícím dni ještě altruističtější a soucitnější a přiná šela tak blaho ostatním. Potom se věnuji tělocviku. Chodím na běžeckém pásu. Kolem páté hodiny se nasnídám. Po snídani mám ještě ně kolik meditačních sezení a modlím se až do osmi nebo do de víti. Potom si obvykle čtu noviny, ale někdy mám sjednané schůzky a jdu do audienční síně. Když nemám jinou práci, studuji hlavně buddhistické texty, s nimiž mne v minulosti seznámili moji učitelé, ale čtu si i v několika knihách vyda ných nedávno. Poté se věnuji analytickému rozjímání o altruismu, jemuž se v buddhistické terminologii říká bódhičitta neboli „osví cený přístup“ či „osvícená mysl“. Rozjímám také o prázdnotě. Rozjímání o prázdnotě a osvícené mysli jsou dvě nejdůleži tější meditace mých každodenních duchovních cvičení, pro tože mi pomáhají po celý den. Tyto meditace umožňují, ne hledě na potíže, smutné události nebo špatné zprávy, důkladně ustálit mysl a podpírají ji zevnitř.

Po obědě se vracím do audienční síně na další schůzky. V současnosti téměř každý týden přijímám Tibeťany, kteří nedávno přijeli z Tibetu. Kolem páté odpoledne je čas na čaj. Jakožto buddhistický mnich nevečeřím. Když mám hlad, schroupám sušenku a po prosím buddhy o odpuštění. Potom se opět věnuji modlit bám a rozjímání... Kolem sedmé nebo osmé usínám, ale ještě předtím si v du chu pozorně proberu všechno, co jsem ten den dělal. V noci spím osm až devět hodin. To jsou nejlepší chvíle dokonalého uvolnění... (Směje se.)

Narodil jsem se pátého dne pátého měsíce... Podle tibetského kalendáře jsem se narodil pátého dne pátého měsíce roku Dřeva a Prasete, to jest 6. července 1935 podle kalendáře západního. Dostal jsem jméno Lhamo Döndub, do slova „Bohyně splňující přání“. Tibetská jména osob, míst a věcí znějí v překladu mnohdy rázovitě. Například Cangpo, jméno jedné z největších tibetských řek - v Indii se mění v mohut nou Brahmaputru - znamená „Očišťovač“. Moje rodná vesnice se jmenuje Tagccher neboli „Řvoucí tygr“. Za mých dětských let to byla maličká chudá obec v kopci nad širokým údolím. Okolní pastviny využívali jen kočovní pas tevci, zemědělci nikoli, kvůli nepředvídatelným změnám po časí, k nimž v oblasti často docházelo. V době mého raného

dětství skýtala zdejší půda chudé živobytí asi dvaceti rodinám, včetně té mojí. Tagccher leží v severovýchodním cípu země, v provincii Amdo. Dům, v němž jsem se narodil, typický pro tuto část Tibetu, byl vystavěný z kamenů a mazaniny a měl rovnou střechu. Jedinou zvláštnost tvořily okapové žlaby k odvádění dešťové vody, vydlabané z větví jalovce. Přímo před domem, sevřený mezi jeho dvěma „rameny“ neboli křídly, byl dvo rek s vysokým stožárem uprostřed, na němž vlál praporec popsaný bezpočtem modliteb. Zvířata měla ohradu za domem. Dům čítal šest místností kuchyni, kde jsme v zimě trávili většinu času, domácí kap ličku s malým oltářem, kde jsme se scházeli každé ráno k obětinám, ložnici, kde spali rodiče, pokoj pro hosty, špižírnu na zásoby potravin a konečně chlév pro dobytek. Děti samostatný pokoj neměly. Jako nemluvně jsem spá val s matkou a později v kuchyni u kamen. Neměli jsme ani židle, ani postele v pravém slova smyslu. Spali jsme na vyvýšených místech v ložnici rodičů a v pokoji pro hosty. Také jsme měli několik dřevěných, pestře pomalovaných skříní.

Čtu v duších nejprostších lidí Moje rodina žila v hodně zapadlé oblasti. Nejbližší městečko byl Si-ning, středisko provincie Amdo, ale cesta tam trvala

tři hodiny jízdy na koni nebo na mezkovi. Naše vesnice byla velmi chudá a nám se dařilo o něco lépe než ostatním jen díky tomu, že nejstarší bratr byl v osmi letech rozpoznán jako převtělenec lamy z proslulého kláštera Kumbum. Vždycky mě těšilo, že pocházím ze skrovných poměrů. Kdy bych se narodil v bohaté nebo aristokratické rodině, jen těžko bych sdílel starosti prostých Tibeťanů. Dětská léta strávená v Tagccheru mě hluboce poznamenala. Díky nim dokáži číst v duších těch nejprostších lidí, soucítit s nimi, usilovat o zlep šení jejich životních podmínek. Měl jsem hodně sourozenců, protože matka měla šestnáct dětí, ale přežilo jich jen sedm. Když matka přiváděla na svět mne, pomáhala jí při porodu moje nejstarší sestra, tehdy už osmnáctiletá. Vládla u nás hluboká svornost a v našem drs ném životě nechyběla radost. Rodiče byli pachtýři, nikoli chalupníci v pravém slova smyslu, protože si pronajímali kousek půdy a obdělávali ji sami. Ječmen a pohanka jsou hlavní tibetské obiloviny. Kromě nich pěstovala moje rodina také brambory. Celoroční dřinu však často obrá tilo vniveč sucho nebo silné bouře s krupobitím. Spolehlivějším zdrojem živobytí byla zvířata. Vzpomínám na našich pět nebo šest dzomo*. Obvykle je dojila matka. Sotva jsem se naučil chodit, brala mě s sebou do chléva. V záhybu šatů jsem si nosil misku, do níž mi lila čerstvé, ještě teplé mléko. Měli jsme také zhruba osmdesátihlavé smíšené stádo ovcí a koz. A otec vždycky choval dva, někdy tři koně, na nichž Kříženci jaka a krávy.

hodně lpěl. V kraji se říkalo, že o koně umí dobře pečovat, a je-li třeba, dokonce je i léčit. Konečně moje rodina chovala dva jaký. Jaci jsou darem pří rody lidstvu, protože dokáží přežít i v nadmořské výšce nad tři tisíce metrů. Také jsme měli slepice na vajíčka, která jsem směl chodit sbírat do kurníku. Často a rád jsem lezl na bi dýlko. Usadil jsem se na něm a kvokal jako slepice!

Moji rodiče nikdy nepomysleli na to, že bych se mohl stát čtrnáctým dalajlamou Vzpomínky na první dva roky života mi připomněla matka. Udivovalo ji, že jsem jako maličký klučina často opakoval: „Při šel jsem ze středního Tibetu. Musím se tam vrátit. Všechny vás vezmu s sebou.“ A mou nejoblíbenější hrou bylo sbalit zava zadla, se všemi se rozloučit a předstírat, že odjíždím, nasedaje na první zvíře, které se namanulo. Moji nejbližší si mysleli, že je to jen dětská hra, a nikdo jí nevěnoval pozornost do opravdy. Až později si matka uvědomila, že jsem možná tu šil, jaký osud na mě čeká. Po pravdě řečeno moji rodiče se ani ve snu nenadáli, že bych mohl být čtrnáctým dalajlamou. Několik měsíců před mým narozením postihla otce zvláštní choroba. Trpěl čas tými závratěmi a opakovaně ztrácel vědomí, až nakonec mu sel ulehnout a přenechat veškerou práci kolem hospodářství

mé těhotné matce. Když se však probudil ráno toho dne, kdy jsem přišel na svět, cítil se kupodivu zcela zdráv a plný síly. Vstal a pomodlil se, jako by nikdy nestonal. Když se dozvě děl, že za úsvitu toho šťastného dne se mu narodil syn, svěřil se mé matce, že tenhle chlapec zřejmě není jako jiné děti a že z něho udělají mnicha.

Poznávám svůj růženec Dodnes si občas kladu otázku, jak je možné, že poselstvo po věřené hledáním čtrnáctého dalajlamy objevilo naši zapad lou vesničku, kam bylo odevšad daleko, ztracenou v obrov ské travnaté pustině provincie Amdo. V roce 1933 opustil tento svět ve věku sedmapadesáti let můj předchůdce Thubtän Gjamccho a jeho nabalzamované tělo bylo usazeno na trůn. Jednoho dne mniši s překvapením zjistili, že jeho hlava, směřující původně obličejem k jihu, se stočila k severový chodu. Ten zvláštní pohyb si vysvětlili jako nepochybné znamení ukazující na oblast, kde se Thubtän Gjamccho převtělil. O něco později měl regent vidinu, která znamení potvrdila. Na vodách posvátného jezera Lhamö-laccho se mu zjevila zá řivě světélkující tibetská písmena A, KA a MA. Pak se na hla dině utvořil obraz třípatrového kláštera s tyrkysovými a zla tými střechami a nakonec se objevil domek se sukovitými, zvláštně tvarovanými okapovými žlaby. Regent nepochyboval o tom, že písmeno A označuje provincii Amdo, k níž můj ze

snulý předchůdce po smrti obrátil hlavu. Zdálo se logické, že KA představuje počáteční písmeno kláštera Kumbum, jenž je třípatrový a má tyrkysové střechy. Zbývalo najít domek s po divnými okapovými žlaby. Jakmile poselstvo pověřené hledáním Gjamcchova převtělence spatřilo v údolí sukovité jalovcové větve pod střechou rodinné chalupy, bylo všem jeho členům jasné, že nový da lajlama žije v okolí. Když se pak dopátrali, že v tom domě se nedávno narodil chlapec, rozhodli se, že zaklepou na naše dveře a požádají o nocleh. Lama, který poselstvo vedl, předstíral, že je sluha, a zamířil do kuchyně. Rozběhl jsem se k němu, posadil jsem se mu na klín a dožadoval jsem se jeho růžence s tím, že růženec patří mně. Touto neomaleností jsem si vysloužil výčitky od matky, ale lama jich nedbal a nabídl mi, že mi růženec dá, když mu povím, jak se jmenuje. Odpověděl jsem bez váhání: „Jsi Sera Aga.“ V míst ním nářečí to znamenalo: „Jsi lama ze Sery.“ Řekl jsem mu také, jak se jmenují jeho společníci. Zbytek večera, až do chvíle, kdy jsem šel spát, jsem si s ním hrál. Druhý den ráno se poselstvo vy dalo na zpáteční cestu do Lhasy, aniž cokoli řeklo mým rodičům.

Úspěšně skládám zkoušku paměti z minulého života O tři týdny později nás přišla navštívit oficiální delegace lamů a duchovních hodnostářů. Tentokrát s sebou přinesli řadu

osobních předmětů mého předchůdce promísených s jinými, které mu nepatřily. Je prokázáno, že převtělené malé děti si pamatují na věci a osoby ze svého minulého života, případně dokáží odříkat posvátné texty, aniž se jim kdy učily. Když mi předložili dvě hole, váhavě jsem se jedné z nich dotkl, ještě chvíli jsem si ji prohlížel, a pak jsem popadl tu druhou, z majetku proslulého třináctého dalajlamy. Lehce jsem s ní přetáhl po paži lamu, který se na mě upřeně dí val. Prohlásil jsem, že ta hůl je moje, a vyčetl jsem mu, že mi ji sebral. Podobně jsem mezi několika totožnými žlutočernými rů ženci poznal ty, jež patřily mému předchůdci. Nakonec mi dali vybrat ze dvou bubínků. Jeden byl malý a jednoduchý a používal ho dalajlama, aby přivolal služebnictvo; ten druhý byl větší a ozdobený stuhami. Vybral jsem si ten malý a začal jsem na něj rituálně tlouct. Zkoušky jsem tedy složil úspěšně. Přesvědčily členy delegace, že našli hledaného převtělence. Příznivým znamením bylo i to, že třináctý dalajlama při návratu z Číny pobýval v sousedním klášteře. Mniši na jeho počest uspořádali slavnost, které se zú častnil i můj otec, tehdy devítiletý. Lama v čele poselstva po věřeného hledáním převtělence připomněl, že třináctý dalaj lama v klášteře zapomněl pár žlutých bot, což se vykládalo jako znamení, že se tam vrátí. Také si chvíli prohlížel můj rodný dům a poznamenal, že jde o velice krásné místo.

M o je d ě t s t v í v e L h a s e

Usedám na Lví trůn V zimě roku 1940 mne přestěhovali do Potály, kde jsem byl oficiálně uveden na trůn duchovního vůdce Tibetu. Na obřad jsem si neuchoval žádné zvláštní vzpomínky, kromě toho, že jsem poprvé usedl na Lví trůn, tedy na obrovské, nádherně vyřezávané dřevěné křeslo vykládané drahokamy, jež vévodí „Síni dobrých skutků duchovní a světské sféry“, zvané Siži phüncchog, hlavnímu reprezentačnímu sálu ve východním křídle Potaly. O něco později mě zavedli do chrámu Džókhang ve středu města, kde mě vysvětili na mnicha novice a podrobili obřadu taphii, oholení hlavy, z nějž si pamatuji jen to, že ve chvíli, kdy jsem spatřil pestrobarevné kostýmy mnichů předvádějících rituální tance, vzrušeně jsem vykřikl na bratra Lozanga Samtäna: „Podívej, támhle!“ Kadeře mi symbolicky ustřihl regent Radeng-rinpočhe, který byl pověřen řízením státu až do mé plnoletosti a kromě toho zastával úřad mého staršího učitele. Zpočátku jsem se k němu stavěl se značnou obezřelostí, ale později jsem si ho moc ob líbil. Byl to člověk s velkou představivostí a otevřenou myslí. Vždycky viděl dobré stránky života. Měl rád hostiny pod ši rým nebem a koně, čímž si vysloužil přátelství mého otce. Bohužel v době regentování se z něho stal rozporuplný po litik v čele zkorumpované vlády. Kupčení s vládními úřady bylo tehdy běžné.

V

době mého vysvěcení dokonce kolovaly pověsti, že ob

řad postřižin nemůže vykonat Radeng-rinpočhe, protože prý porušil slib celibátu, a už není opravdový mnich. Přesto jsem podle starého obyčeje pozbyl svoje dětské jméno Lhamo Dondub a přijal regentovo jméno Džampal Ješe a několik dalších, takže moje celé jméno pak znělo Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho.'

Nacházím své zuby Hned po příjezdu do Lhasy mě i s mou rodinou nastěho vali do letního paláce dalajlamů Norbulingky neboli Parku klenotů, se zahradami s hojností květin. Bylo to v osmém měsíci roku a ovocné stromy byly k naší velké radosti oba lené jablky, hruškami a ořechy. Podle matčiných vzpomí nek jsem však myslel jen na jedno: najít jakousi krabičku v mých komnatách. Tvrdil jsem, že v ní mám uložené svoje zuby a dal jsem jednu po druhé otevírat všechny zapečetěné truhly svého předchůdce, dokud jsem nenašel, co jsem hle dal. Když jsem spatřil skříňku zabalenou v brokátu, vykřikl jsem , že v ní jsou moje zuby. Skutečně obsahovala umělý chrup třináctého dalajlamy. V překladu znamená těchto šest jmen „Probuzená moudrost“, „Kníže Slova“, „Dokonalý rozum“, „Prvopočáteční moudrost“, „Znalec učení“ a „Oceán moud rosti“.

Na tuhle historku jsem zapomněl, protože mysl mi ovládly vzpomínky ze současného života, spjaté se současným tělem. Události ze života předchozího se utápějí v mlze. Vzpomenu si na ně, jen když vyvinu značné úsilí. Jinak si na ně nepa matuji.

Vzpomínky z dětství Tibetská vláda dala matce postavit dům. Žili jsme odděleně, protože já jsem bydlel ve Žluté ohradě’ Norbulingky. Ale té měř každý den jsem za matkou běhával do jejího domu. Ro diče mě také navštěvovali, chodili za mnou do komnat přidě lených dalajlamům. Byli jsme si velice blízcí. Matka mi často, přinejmenším jednou do měsíce, přiváděla na návštěvu sou rozence. Vzpomínám si na naše dětské hry v zahradách Norbulingky. Pamatuji si rovněž na chrám, kde byl vystaven vycpaný tygr a vycpaný levhart. Mladšímu bratru Tändzinu Čhogjalovi „Norbulingku tvořil nádherný park obehnaný vysokou zdí. Uvnitř byla celá řada budov, oživených přítomností členů mého doprovodu. Byl tam také je den vnitřní ohrazený prostor, říkalo se mu ,Žlutá ohrada', kam kromě dalajlamy, jeho nejbližších rodinných příslušníků a několika mnichů neměl nikdo jiný přístup.“ Tändzin Gjamccho, Svoboda v exilu: autobiografie 14. dalajlamy , přeložil Josef Kolmaš, předmluva Václav Havel, Práh, Praha 1992, str. 41. (Pozn. překl.)

připadali tak skuteční, že se na ně bál byť jen podívat. Marně jsem ho uklidňoval, že jsou to jen vycpaná zvířata, neodvažo val se k nim vůbec přiblížit. Obyčej v Potale velel, abych v zimě strávil jeden měsíc v úpl ném odloučení. Trávil jsem ho v ledově studené místnosti se zavřenými okny, bez slunce. Byla to síň stará dvě stě nebo tři sta let a kvůli olejovým lampám se podobala temné, špinavé a začouzené kuchyni. A co teprve myši! Viděl jsem, jak se sbíhají, když jsme zpí vali posvátné písně a odříkávali modlitby, protože rády cupi taly kolem ofěr a chlemtaly vodu z misek... Nevím, jak si ta kové vody cenila božstva, ale každopádně jsem konstatoval, že myším chutnala náramně! (Směje se.) Za celá ta léta se můj učitel ani jednou neusmál. Byl po řád hodně, hodně přísný. A prostí pastevci se mezitím vesele vraceli domů se stády krav a dalších zvířat. Když jsem slyšel, jak si prozpěvují, nejednou jsem zatoužil: „Ach, jak rád bych byl jedním z nich!“

Pochutnávám si na zakázaných pamlscích Pamatuji si velice přísnou tvář svého učitele, který mě skoro pořád káral. Proto jsem se hned po vyučování běhával scho vat do matčina domu, rozhodnutý, že v oficiálním sídle dalajlamů mě už nikdo neuvidí. Byl jsem pevně odhodlán, že zůstanu u ní, zbaven studijních povinností. Ale sotva nade

šel čas večerního vyučování, bez řečí jsem zamířil do svého oficiálního sídla... (Směje se.) Jsou to klučicí historky... Vracejí se mi vzpomínky na dětství, na legrační zážitky. Na příklad v dalajlamově kuchyni se tradičně nepřipravuje ani vepřové maso, ani vejce, ani ryby. Ale můj otec měl vepřové moc rád. Proto jsem se příležitostně, když jsem šel navštívit rodiče, domáhal vepřového... (Směje se.) Pamatuji si, jak jsem si sedal těsně vedle otce, který vep řové miloval, jako štěně, když loudí kousek pro sebe... Vejce, to byla taky pochoutka. Někdy je matka připravila jenom pro mě. Bylo to tak trochu nezákonné! (Směje se.) Dalajlamovo dětství by „téměř“ mohlo být dětstvím koho koli z nás. Podobá se dětství obyčejnému, hýčkanému rodi čovskou láskou, zasvěcenému hrám i studiu, zpestřenému neposlušností a naivními úskoky, jejichž cílem je uniknout ostražitosti přísných učitelů. Dalajlama je velice zdrženlivý, má-li mluvit o svých povaho vých vlastnostech - výjimečných, jak si jistě všichni dovedeme představit -jako je soustředění, paměť nebo vlohy pro meditačnípraxi. Neboť ve čtyřiadvaceti letech, když čínská okupace nabírala stále hrozivějších rozměrů, získal titul geše, „doktora buddhistických věd“. Tento titul vyžaduje usilovnou přípravu pod vedením učitelů o to náročnějších, že ho vzdělávajípro vý jimečný osud. Občas mu uštědří i výprask, poté, co před ním „nejprve padnou na tvář a omluví se, bičem s pozlacenou ru kojetí, jehož šlehy však bolí stejnějako šlehy bičem obyčejným“.

Dalajlama moc rád a se salvami smíchu vypráví o svých nevinných výstřelcích z mládí, přičem ž se staví do role „hrozně ošklivého rošťáka“ a usilovně se nás snaží p ře svědčit, že má špatnou povahu! Podobizna, kterou načrtl Heinrich Harrer, je mnohem po chvalnější a ukazuje dalajlamu v jiném světle: „O inteligenci tohoto chlapce se už nyní vyprávěly opravdové báje: říkalo se, že mu stačí přečíst knihu jen jednou, aby ji znal nazpa měť. Už dříve se zajímal o všechny státní záležitosti a kriti zoval nebo chválil rozhodnutí Národního shromáždění. (...) Všechno, co jsem viděl a slyšel, na mě hluboce zapůsobilo. Obdivoval jsem především sebejistotu toho chlapce, který pocházel ze zcela prostých poměrů. Člověk při tom opravdu musel začít přemýšlet o možnostech znovuzrození...“' Tibetská společnost, uzavřená v srdci himálajského p o hoří, přísně dodržovala své obřady a nadčasové nábožen ské zvyklosti a zůstávala stranou modernizace a techno logického pokroku. Dospívající dalajlama, lačný poznání vnějšího světa, našel v rakouském horolezci a cestovateli Heinrichu Harrerovi výjimečného společníka. Harrerovi se dostalo nevídané výsady: v letech 1949 až 1951 učil dalajlamu dějepisu, zeměpisu, biologii a mechanice, čímž mu otevřel zcela nové obzory vědění. Stal se jeho „učite lem světských věd“. Heinrich Harrer, Sedm let v Tibetu, přeložil Arnošt Černík, Olympia, Praha 1972, str. 2 9 0-291. (Pozn. překl.)

Heinrich Harrer odjel z Tibetu v roce 1951 poté, co na náhorní plošiny východních tibetských provincií Amdo a Kham vtrhly první oddíly Čínské lidové osvobozenecké armády. Když 7. ledna 2006 zemřel, dalajlama vyjádřil smu tek nad ztrátou osobního přítele a obhájce práv svého lidu: „Pocházel ze světa, který jsem neznal, a hodně mě naučil, zejména o Evropě. Děkuji mu za to, že prostřednictvím své knihy Sedm let v Tibetu a prostřednictvím přednášek, jež pořádal celý život, seznámil svět s Tibetem a s Tibeťany. Ztratili jsme věrného přítele ze Západu, který poznal svo bodný Tibet. “*

Chybělo málo, a vypadal bych jako Moše Dajan! Jednou z výhod života v Potale bylo množství tamních skladišť, které mě coby malého chlapce zajímaly tisíckrát víc než míst nosti plné stříbra, zlata a drahocenných náboženských před mětů, ba dokonce mnohem víc než nádherné a drahokamy vykládané hrobky mých předchůdců v podzemních kryptách. Zdaleka nejraději jsem měl zbrojnici se sbírkami mečů, křesadlových ručnic a kroužkových zbrojí. Ale ani to nebylo nic ve Z projevu soustrasti adresovaného manželce Heinricha Harrera, jejž dalajlama pronesl 10. ledna 2006 v Amarávatí. [Plné znění na http://www.dalailama.com/ news/post/16-heinrich-harrer-will-always-be-remembered-by-tibetans-hh-the-dalai-lama. (Pozn. překl.)]

srovnání s nepředstavitelnými poklady v komnatách, kde se nacházely věci z vlastnictví mých předchůdců. Objevil jsem mezi nimi starou vzduchovku i s terči a náboji, dále hvězdář ský dalekohled, nemluvě o hromadách anglických obrázko vých knih o první světové válce. Ty mě doslova okouzlovaly, protože mi poskytovaly návody ke stavbě modelů lodí, tanků a letadel. Později jsem požádal o překlad těch knih do tibet štiny. Také jsem našel dva páry evropských bot. Ale protože mi byly příliš velké, nosil jsem je tak, že jsem si jejich špičky vycpal kousky látky. Moc se mi líbilo, jak mohutné okované podpatky zvoní o podlahu. Mou nejoblíbenější činností bylo rozebírat předměty a po koušet se znovu je složit. Nakonec jsem v této činnosti vynikal, ovšem začátky byly krušné a mnohdy se mi to přes veškeré úsilí nepovedlo. Jednou jsem mezi věcmi třináctého dalajlamy našel starou hrací skříňku, dar od ruského cara. Nefungovala, a tak jsem se rozhodl, že ji opravím. Zjistil jsem, že hnací pru žina mechanismu je zaseknutá a příliš utažená. Strčil jsem do ní šroubovákem, ale v tu ránu se prudce uvolnila a všechny kovové jehličky, utvářející zvuk, vystřelily ven. Nikdy nezapo menu na děsivý rachot, s nímž se jednotlivé částečky hracího strojku rozlétly po pokoji. Jak na to teď vzpomínám, uvědo muji si, jak obrovské štěstí jsem měl, že jsem nepřišel o oko. Měl jsem totiž obličej skloněný těsně nad strojkem, v němž jsem se rýpal. Vystavil jsem se nebezpečí, že později v životě si mě lidé budou plést s Moše Dajanem!

M

o je r e in k a r n a č n í l in ie

Jsem povolán stát se dalajlamou, abych sloužil bližním Měl jsem ve zvyku neustále si povídat se zahradníky, pokojo vými sluhy, metaři. Většinou šlo o prosté lidi a dávali mi najevo úctu, protože jsem byl dalajlama. Byly mezi nimi i starší osoby, které už tehdy vyjadřovaly naději, že za mé vlády bude lépe. Především nejstarší metaři znali třináctého dalajlamu, pro tože pracovali v jeho službách. Vyprávěli mi hodně příběhů z jeho života. To mi pomohlo uvědomit si, jaké povinnosti na mne čekají. Později jsem dospěl k názoru, že být dalajlamou je obtížné a složité zaměstnání. Nicméně šlo o skutečnou výzvu. Žádala si, abych se k ní postavil čelem. Jakožto buddhistický mnich oceňuji hodnotu svých minulých životů. Působení dobré karmy nahromaděné v jejich průběhu mi v životě současném skýtá hodně možností, jak pomáhat bližním a sloužit Buddhově Dharmě*. Když jsem o tom všem přemýšlel, našel jsem a pořád nacházím další a další podněty posilující mé přání uskutečnit pro blaho bližních všechno, co je v mých silách. Malý chlapec si postupně uvědomuje, že je povolán k tomu, aby se ujal vysokého úřadu, že před ním stojí jiné povin nosti než před jeho bratry a blízkými. Z toho, jak na něho Dharma je sanskrtské slovo s mnoha významy. Tady je používáme ve smyslu Buddhovo učení. [Buddhova Dharma, tibetský Sanggjakjičho, je náboženské a filosofické učení, jehož zakladatelem byl Siddhárta Gautama. (Pozn. překl.)]

nahlížejí a jak se k němu chovají bližní, pochopí, že je da lajlama mnohem dřív, než pozná, co všechno to obnáší. Vy cítí, že od něho očekávají velké činy, a chce být na výši na dějí, jež do něho vkládají. V daném politickém kontextu jde o úkol přetěžký. Velké sousední země, Indie a Čína, se zmítají v nepokojích, jaké nikdo nepamatuje, zatímco ruští a britští imperialisté se přetahují o „Střechu světa“ Mladý panovník však tuto situaci považuje za výzvu. Rozhodne se, že ji přijme a že využije všech svých pravomocí, aby po sloužil svému lidu. Ve chvíli, kdy končí tato část rozhovoru, v níž nám dalaj lama vyprávěl o svých mladých letech, vchází do audienční síně mnich a přeruší nás. Zašeptá dalajlamovi pár slov do ucha. Dalajlama okamžitě vstává a po krátké omluvě odchází. Jeho osobní tajemník nám vysvětluje, že jeden velký učitel opustil své tělo. Mindroling-rinpočhe předevčírem zemřel. Z jeho kláštera přišlo poselstvo, aby se zeptalo, jaké obřady je třeba vykonat a jaká opatření přijmout. O dvacet minut později se vrací dalajlama s pohledem zastřeným závojem vážnosti, beze smutku. Důvěrným tó nem mluví o lámovi, který mu byl blízký a byl jen o něco málo starší než on. Jeho smrt je připomenutím pomíjivosti, jak ji chápou buddhisté -jako potvrzení přechodné povahy jevů i živých bytostí. Protože všechno, co vzchází z příčin a podmínek, podléhá zkáze. Pomíjivost stojí v protikladu k subjektivnímu pocitu trvání a k lidské touze po nesmrtel nosti. Je nesnesitelná pro obyčejné jedince, kteří si necvičili

mysl k pochopení toho, ze svět postrádá skutečnost. Odmí tání pomíjivosti patří mezi hlavní příčiny utrpení v lidském životě. Buddhistické učení nás vybízí, abychom o ní rozjí mali a abychom se s ní smířili.

Tibeťané rozhodnou, zda si přejí patnáctého dalajlamu Předevčírem zemřel Mindroling-rinpočhe. Od dob pátého dalajlamy jsou mezi našimi liniemi velmi zvláštní a velmi silné vazby. Bylo mu osmasedmdesát let, skoro osmdesát... (Směje se.) Nevím, kolik let budu ještě žít, možná tu budu do osmde sáti, do devadesáti, do stovky. Nevím... Dnes je mi přes sedmdesát, přesně dvaasedmdesát. To mluví samo za sebe... Jsem čtrnáctý dalajlama, a s výjimkou toho prvního* žiji nejdéle ze všech. Ostatní dalajlamové zemřeli dřív, než dovršili sedmdesát let. Lze tedy říct... (směje se), že mám velké štěstí! (Směje se.) A zároveň jakožto pravověrný buddhista neustále rozjímám o pomíjivosti. Ted, v mém vlastním případě, se pomíjivost mění ve skutečnost. Ve skutečnost, která se blíží čím dál víc... Předvídal jsem ji už v roce 1969. Přijal jsem příslušná opat ření a prohlásil jsem, že záleží jen a jen na tibetském lidu, zda instituce dalajlamy bude pokračovat, nebo ne. Potom však Gendündub, první dalajlama, se dožil třiaosmdesáti let.

několik Tibeťanů vyjádřilo obavy nad tím, co se bude dít, až zemřu, a v období po mé smrti. Tehdy jsem řekl, že pokud by si většina Tibeťanů přála instituci dalajlamy zachovat, bude třeba zvážit několik alternativ. Vše se neustále vyvíjí. Co se týká Tibetu, musíme dnes jed nat se zřetelem k novým skutečnostem a brát v úvahu nejen Ti beťany, ale také Mongoly, tradičně pevně svázané s institucí da lajlamy. Budou-li tyto národy dalajlamy chtít, budou se muset řídit obyčejem a podle starých pravidel vyhledat moje nové pře vtělení. Vzhledem k tomu, že nepochybným cílem převtělence je pokračovat v úkolu, který jeho předchůdce nedokončil, je lo gické, že když zemřu, dokud jsme ještě vně Tibetu, dá o sobě můj převtělenec vědět v cizině, aby završil to, co jsem já nedokončil. Existují však i jiné možnosti. Před několika lety jsem vy světlil, že v tibetské tradici lze postup při výběru následníka ustanovit i jinak.

Moje dalajlamovství Přál jsem si, aby světskou moc převzal předseda vlády, kolon tripa, jenž byl poprvé zvolen v roce 2001. Od té doby pracuji

na půl úvazku a lidé se mě občas ptají, zda neuvažuji o úpl ném odchodu do důchodu. Bylo by to možné? Mohu svoje dalajlamovství* „pověsit na hřebíček“? Anglicky dalailamaship.

Ne, důchodcem se stát nemohu. (Směje se.) Leda by mě vět šina Tibeťanů přestala považovat za dalajlamu - to bych do důchodu odejít mohl! (Směje se.) Žertuji! Od roku 2001 máme hlavu výkonné moci, volenou na zá kladě všeobecného volebního práva každých pět let. Proto jsem mohl odejít do polovičního politického důchodu. V roce 1952 jsem dal v Tibetu podnět ke změnám, jež předznamenaly de mokratizaci. Náš program modernizace jsme však nemohli uvést v život, protože společnost zachvátil velký zmatek. Když jsm e pak přišli do Indie jakožto uprchlíci, všichni jsme chtěli zavést demokracii. Od roku 2001 přijímají důle žitá rozhodnutí poslanci, ne já. Já působím jako zkušený rádce. V roce 2006 byl Samdhong Rinpočhe* opět zvolen a zákon stanoví, že jedna osoba může zastávat funkci předsedy vlády nanejvýš dvě volební období. To znamená, že za čtyři roky zvolíme někoho jiného. Zachování instituce dalajlamy nepovažuji za důležité. Je za potřebí jasně rozlišovat mezi záchranou tibetské kultury a ti betského buddhismu na straně jedné, a uchováním úřadu da lajlamy na straně druhé. Instituce dalajlamy se podobně jako mnohé jiné v dané chvíli objeví a v jiné zase zmizí. Kdežto Samdhong Rinpočhe je kalön tripa, předseda tibetské exilové vlády. Narodil se v roce 1939 v provincii Kham. V pěti letech byl rozpoznán jakožto převtělený lama. V roce 1959 uprchl společně s dalajlamou do Indie. V roce 2001 ho tibet ský exilový parlament většinou hlasů (84,5 %) poprvé zvolil do funkce před sedy vlády.

tibetský buddhismus a tibetské kulturní dědictví budou exis tovat tak dlouho, dokud bude existovat tibetský národ. Proto jsem v roce 1992 prohlásil, že až nadejde čas návratu do naší vlasti, do Tibetu, to jest až dosáhneme skutečné au tonomie, předám všechny své zákonné pravomoci plynoucí z titulu dalajlamy tibetské vládě.*

A co kdybych se příště převtělil do překrásné ženy V minulosti už došlo k rozpoznání převtělenců před smrtí je jich předchůdce, který si pro svou reinkarnaci sám vybral způ sobilou osobu. Takováto událost, závislá na zvláštních okol nostech, se v určité době odehrála i v mém pokolení. Lidi na Západě velice zauja a představa, že další převtělení dalajlamy by mohla být žena. Teoreticky to možné je, ano. Pra vým důvodem převtělení je završení nedokončeného úkolu z předchozího života. Je tedy logické, že pokud zemřu v exilu, přijde můj převtělenec z ciziny, aby dokončil to, co jsem započal. Vlastním cílem reinkarnace je sloužit Buddhově Dharmě. Podle buddhistického učení mají muži i ženy táž základní práva. Ve skutečnosti však před dvěma a půl tisíci lety in dická tradice upřednostnila mnichy. Ačkoli v buddhistickém společenství je vyšší svěcení teoreticky přístupné i mniškám, v Tibetu, na Šrí Lance a v Thajsku jim byly nejvyšší stupně Prohlášení z 2. prosince 2007.

svěcení odepřeny. V Tibetu tento typ svěcení přiznal mnichům Šántarakšita*, kdežto mnišky z něj vyloučil. Tradice vyššího svěcení mnišek se naštěstí udržela v Číně. Dnes se o opětov ném zavedení vyššího svěcení žen vedou diskuse. Nicméně v tibetské tradici existují důležité ženské reinkarnační linie, například linie Dordže Phagmo trvá už déle než šest set let. Nevím, zda jsou všechny převtělené ženy mniš kami, ale domnívám se, že ve většině případů složily řeholní sliby. Tudíž nastanou-li takové okolnosti, že dalajlama v ženské podobě by mohl lépe pomáhat všem bytostem a lépe sloužit Buddhově Dharmě, proč se té možnosti vzdávat? K osmi dobrým vlastnostem lidského vzácného těla patří tělesná krása. Je nabíledni, že pokud by byl dalajlama v žen ské podobě ošklivý na pohled, upoutá méně lidí. Ovšem úko lem ženské reinkarnace je, aby předávala posluchačům bud dhistické učení co nej přesvědčivěji, nikoli aby čtyřiadvacet hodin denně rozjímala a pěla modlitby. Z tohoto hlediska je otázka vzhledu důležitá. Proto občas napůl žertem říkám li dem, že pokud se převtělím do ženy, budu samozřejmě ženou tělesně velice krásnou. Nevím, zda budu jmenovat příštího dalajlamu za svého života. Tuto možnost zvažuji. Ponechme lidi, ať vyjádří svůj názor, potom se uvidí. V minulosti, zhruba před deseti lety, jednali o této věci převtělení lámové nej důležitějších tibet ských linií. V příštích m ěsících se velmi pravděpodobně Šántarakšita, indický filosof a duchovní učitel z 8. století, přijel do Tibetu na pozvání krále Thisonga Decäna, aby tam šířil buddhismus.

sejdeme na schůzi, kde probereme nejen toto téma, ale také svěcení žen. Tibetské kněžstvo tvoří většinou lámové a mužské znovuzro zení se tradičně považuje za nadřazené znovuzrození žen skému. A to přesto, že buddhisté velebí ženstvíjakožto symbol moudrosti a uctívají Táru, „Vysvoboditelku“, která vyslovila přání, aby jakožto žena dosáhla probuzení, a byla vyslyšena. Existují linie lamini, ženských lamů, ale převtělení ti betští duchovní mívají až na vzácné výjimky totéž pohlaví jako jejich minulá vtělení. To, co čtrnáctý dalajlama pro hlásil o svém následníkovi, je tedy neobvyklé. Pravda, Jeho Svatost nepřestává překvapovat reformátorskou odvahou, když se nebojí přizpůsobovat prastaré tibetské obyčeje mo dernímu světu a snaží se zachovat jejich ducha spíše než formu. Zdá se, že hodlá zavést novoty i do citlivé záležitosti svého následnictví a zpochybnit tak systém tulkuů', úhelný kámen tibetského lamaismu.

Jsme bez počátku a bez konce Pokračování reinkarnační linie dalajlamů předpokládá kon tinuitu mezi dvěma živými lidskými bytostmi, to jest mezi Tibetské slovo tulku označuje lamy, stojící na konci dlouhé linie převtělování. Jde o překlad sanskrtského nirmánakája, doslova „zázračně proměněné tělo“.

předchůdcem a jeho novým vtělením. Prostřednictvím teorie o ne-já", vyplývající z teorie podmíněného vznikání, nám bud dhismus nabízí, abychom si své já představovali bez počátku a bez konce. Každá bytost bez začátku se bude rodit znovu

a znovu, bez konce, dokud nedosáhne buddhovství. Vynikající buddha nebo bódhisattva se může objevit sou časně na několika místech, kdežto bódhisattvové méně důležití se narodí znovu jen jednou a v jediné osobě. Ale každý z nás, ať už bódhisattva nebo obyčejný člověk, se rodí z bezpočátku a bude se rodit znovu a znovu, bez konce. Kontinuita existuje díky karmě, a jakmile dosáhneme určité duchovní úrovně, cyk lus rození skrze karmu se přeruší. Tehdy se můžeme sami roz hodnout, zda se chceme narodit znovu. Takováto forma zno vuzrození se nazývá reinkarnace neboli převtělení.”

Mohl bych se převtělit do brouka Rozpoznání převtělených lamů neboli tulkuů je mnohem lo gičtější, než by se na první pohled mohlo zdát. Protože bud dhisté věří, že princip reinkarnace je prokázaný fakt a že jediným Sanskrtsky anátman. Překládá se též jako teorie o neexistenci trvalého já, teo rie bezpodstatnosti nebo teorie neosobnosti. (Pozn. překl.) Rozhovor s Martinem Brauenem in: Martin Brauen, Die Dalai Lamas, Tibets

Reinkarnationen des Bódhisattva Avalokitešvara, Arnoldsche Verlagsanstalt, Stut tgart 2005.

cílem převtělování je umožnit někomu jinému, aby pokračo val v úsilí zbavit všechny cítící bytosti utrpení, lze připustit, že je možné identifikovat převtělence jistých osob. Díky tomu je lze vzdělat a ukotvit ve světě tak, aby pokračovali v plnění svého úkolu hned, jak toho budou schopni. Jistě, při rozpozná vání může docházet k omylům, ale účinnost systému dosvěd čuje život velké většiny tulkuů (v současné době jich bylo roz poznáno několik set, i když v Tibetu jich před čínskou okupací byly bezpochyby tisíce). Postup při rozpoznávání není tak tajuplný, jak se lidé mnohdy domnívají. Zpočátku se postupuje vylučovací metodou. Jako pří klad si uveďme hledání převtělence určitého mnicha. Nejdřív musíme zjistit datum a místo jeho úmrtí. Uvážíme-li, že podle našich zkušeností bude nové vtělení počato v následujícím roce, vypracujeme si kalendář. Tak tedy pokud náš lama X zemřel v roce Y, jeho další vtělení přijde na svět bezpochyby o osmnáct měsíců až o dva roky později. V roce Y + 5 bude dítěti pravdě podobně tři až pět let. Tím se nám zúží oblast hledání. Potom si určíme nejpravděpodobnější místo narození, což bývá obvykle velmi snadné. Nejprve si položíme otázku, zda se to stane v Tibetu, nebo jinde. Stane-li se to v cizině, máme na vybranou omezený počet míst, například tibetskou komu nitu v Indii, v Nepálu nebo ve Švýcarsku. Poté si z údajů ze ži vota předchozího vtělení odvodíme, ve kterém městě máme nej větší naději dítě najít. Další etapa spočívá v ustanovení vyhledávací mise. Což nutně neznamená vyslání skupiny osob, která bude hledat dítě jako v honu za pokladem. Zpravidla stačí v nějaké komu

nitě provést šetření, zda v ní nežije tří až čtyřleté dítě, jež by bylo vhodným kandidátem. Často jsou k dispozici užitečné indicie, například neobvyklé jevy doprovázející jeho narození. Nebo se dítě vyznačuje zvláštními povahovými rysy. Někdy se v této etapě naskytnou dvě, tři nebo více mož ností. Stává se, že vyhledávací misi není třeba ani ustanovit, protože předchozí inkarnace zanechala podrobné informace o jménu svého následovníka a o jeho rodičích. Ale to bývá poměrně vzácné. Jindy mohou mít mnichovi žáci jasnozřivé sny nebo vidiny, v nichž se dozvědí, kde převtělence najít. Ne existují žádná pevná a neměnná pravidla. Úkolem převtělence je usnadnit pokračování díla nějaké bytosti, což může mít důležité důsledky, záleží na tom, koho hledáme. Například co se mě týká, i když se zpravidla sna žím sloužit všem bytostem, největší úsilí vyvíjím pro své ti betské krajany. Jestli zemřu dřív, než Tibet získá svobodu, je logické, že se znovu narodím vně Tibetu. Pokud zemřu ve chvíli, kdy můj národ dalajlamu už nebude potřebovat, ne bude nutné mě hledat. V tom případě se budu moci znovu narodit jako brouk nebo jiný druh hmyzu, nebo jako zvíře, nebo v kterékoli jiné podobě života užitečné co největšímu počtu cítících bytostí. Aby si Komunistická strana Číny zajistila nadvládu nad ti betskou společností, přisvojila si právo dozoru nad reinkarnačními liniemi. Děti, které byly rozpoznány jako převtělení lámové, se proto jejich rodiče snaží uchránit před neopráv něným uvězněním ze strany pekingských úřadů a zajišťují

jim zvláštní ochranu. Převaděči tyto děti v největší tajnosti odvádějí do Nepálu nebo do Indie. Tam jsou umístěny do klášterů, kde se jim dostane náboženského vzdělání odpo vídajícího jejich budoucím úkolům. V

květnu 1995 dalajlama potvrdil, že šestiletý chlapec

Gendiin Čhokji Ňima je převtělencem desátého pančhenlamy, druhého nejvyššího hodnostáře tibetského buddhismu. O dva dny později prohlásil čínský státní úřad pro nábo ženské záležitosti, že jde o výběr „nezákonný a neplatný“. Téhož dne byl za tajnou spolupráci s „dalajlamovou kli kou“ zatčen a uvězněn Čhadel Rinpočhe, hodnostář pově řený nalezením převtěleného pančhenlamy. O pár týdnů později jedenáctý pančhenlama zmizel i s rodiči. Čínské úřady ho od července 1995 drží v domácím vězení na ne známém místě. Gendiin Čhokji Ňima se tak stal nejmlad ším politickým vězněm na světě. Komunistická strana Číny, určující náboženská pravidla ve stylu krále Ubua, označila za jedenáctého pančhenlamu jiného chlapce a při loutko vém obřadu ho uvedla do úřadu. Přes opakované protesty mezinárodního společenství nemáme o Gendünu Čhokjim Ňimovi, pančhenlamovi rozpoznaném pravým rituálním postupem, dosud žádné zprávy. Nedávno čínské úřady vyhlásily, že hodlají zpřísnit do hled nad reinkarnačními liniemi. V srpnu 2007 tak čínská státní tisková agentura Nová Čína oznámila, že pro roz poznávání „žijících buddhů“, jak Číňané označují slavné převtělené mistry, vstupují v platnost nové předpisy. Od nynějška „všechny žádosti o rozpoznání,žijícího buddhy‘

podléhají schválení čínského státního úřadu pro nábožen ské záležitosti“, jinak bude zahájeno trestní stíhání. Čínská opatření vtipně glosuje dalajlama: „To prapo divné rozhodnutí dokazuje, že jeho autoři, kteří si takří kajíc osobují právo vydávat,povolení k převtěleni, nemají sebemenší ponětí ani o reinkarnaci, ani o buddhismu. Do mnívají se, že stačí, když vydají nařízení nebo předpis, aby svoji nadvládu rozšířili i na lidskou mysl. Ale tak to nefun guje. Kdyby věnovali alespoň trochu pozornosti dění kolem sebe, všimli by si toho. “* Předpisy týkající se reinkarnačních linií přicházejí v době, kdy dalajlamův věk nevyhnutelně nastoluje otázku následnictví. Peking se ji rozhodl vyřešit bez ohledu na morální a duchovní právo Tibeťanů. Podle Samdhonga Rinpočheho, předsedy tibetské exilové vlády, tuto „otázku neotevřel da lajlama, ale Čínská lidová republika. Číňané jsou kvůli dalajlamově převtělená velice znepokojeni. Chtěli by si ho vy brat sami. Navíc doufají, že současný čtrnáctý držitel titulu už nebude žít dlouho a rozšiřují pověsti, že má rakovinu v posledním stadiu, čímž předjímají jmenování jeho násle dovníka. Je jasné, že použijí všech prostředků, aby prosa dili nového dalajlamu, který bude poslušen jejich příkazů. Je tedy nanejvýš důležité, aby tibetský národ ustanovil pro ceduru označení patnáctého dalajlamy. In: Claude B. Levensonová, Tibet, le talon d’Achille de Pékin, Revue de politi

que internationale č. 117, podzim 2007.

Jeho Svatost žije nejdéle ze všech dalajlamů, kromě toho prvního, a musí uvažovat o svém následovníkovi, protože jeho úkol není dokončen. Stojí před námi otázka regentství. Je příliš složité čekat, než nový dalajlama vyroste z dět ských střevíčků a dosáhne dospělosti. Jeho Svatost se musela ujmout vlády velice mladá a bylo to pro ni velmi těžké. Až přijde čas, následník bude muset být v takovém věku, aby se dokázal ujmout svého úřadu. Proto dalajlama zvažuje jmenování made’ tulkua, převtělence rozpoznaného před smrtí, v souladu s tradicí, kdy učitel předtím, než zemře, přenese podstatu svého duchovního uvědomění na svého následovníka. “ Když Egil Aarvik předával dalajlamovi Nobelovu cenu míru, poznamenal: „Podstoupit proces reinkarnace zna mená proniknout do míst, jež jsou pro obyvatele Západu

terra incognita, kde víry, myšlení a činy existují v rozměru bytí, o němž nic nevíme nebo jsm e na něj možná jen zaVI • « * *

pomněli. I

když dalajlama rád říká, že je jenom obyčejná lidská

bytost, jeho život obyčejný není, protože nezačal narozením a neskončí smrtí. Dalajlama je nositelem linie probuzeného soucitu a vyzařuje z něho všeobecný rozměr. Jak k tomu přispívají vyšší stavy vědomí, jež poznal skrze rozjímání Made, v tibetské transliteraci m a-‘dres, znamená čistý, neposkvrněný. (Pozn. překl.)

Presentation Speech o f The Nobel Peace Prize, jejž přednesl Egil Aarvik v Oslu 10. prosince 1989.

a uplatňování buddhistických nauk? To nám prozradí jeho slova jakožto mnicha v následující kapitole. Osvětlí nám úžasné lidství lidské bytosti, která „v nás vzbuzuje pocit štěstí z toho, že jsme poznali své vlastní lidství a že žijeme v době, kdy žije někdo jako on.“*

Úvod od Desmonda Tutua in: Dalai Lama, Victor Chan, The Wisdom o f Forgi veness, Riverhead Books, New York 2004.

JAKOŽTO BUDDHISTICKÝ MNICH

Změnit sebe

B ó d h is a t t v a ,

m ů j id e á l

Moje totožnost mnicha R ád s e p ř e d s t a v u j i jako obyčejný buddhistický mnich, pro

tože moje osobnost i moje totožnost se utvářely na základě mého mnišského závazku. I když se mi stává, že cítím silné karmické pouto s předchozími dalajlamy, považuji se přede

vším za mnicha. V první řadě jsem mnich, teprve potom da lajlama! Je to jistota tak jasná a tak zakořeněná v mé mysli, že si ji uvědomuji i ve snech. Ani v nejhorší noční můře nezapomí nám, že jsem mnich. Ale v žádném snu jsem nikdy nepocítil, že jsem dalajlama. Podle mého názoru tyto reakce na úrovni nekontrolova telné rozumem dokazují, že v hloubi duše si nesu nesmazatel nou stopu mnišské identity. Velice silně prociťuji skutečnost, že jsem prostý buddhistický mnich.

Moje mnišské sliby V tibetském mnišství existuje dvě stě padesát tři řádové před pisy pro mnichy a tři sta šedesát čtyři předpisů pro mnišky. Dodržuji je co nejsvědomitěji, čímž se oprošťuji od zbyteč ného rozptylování a životních starostí. Některé z těchto před pisů jsou protokolární, určují například, v jaké vzdálenosti má mnich kráčet za představeným svého kláštera. Jiné se tý kají chování. Čtyři základní sliby odpovídají čtyřem jednoduchým pří kazům: mnich nesmí ani zabíjet, ani krást, ani lhát o stupních svého duchovního uvědomění. A také musí žít v přísné mravní čistotě, to jest dodržovat celibát. Poruší-li jeden z těchto slibů, přestane být mnichem. Někdy se mě lidé ptají, zda je opravdu žádoucí dodržovat slib cudnosti a zda takový slib lze vůbec dodržet. Budiž ře čeno, že cudný život se neomezuje jen na potlačení sexuální touhy. Naopak, existenci takové touhy je třeba přijmout a pře konat ji cvičením rozumu. Komu se to podaří, ovládne svou mysl, a to je velice blahodárné. Problém vězí v tom, že sexuální touha je slepá. Když si někdo řekne: „Chci se milovat s touto osobou“, vyjadřuje touhu neovladatelnou rozumem. Když si naproti tomu pomyslí: „Chci ze světa vymýtit chudobu“, jde o touhu rozumem ovladatelnou. Kromě toho ukojení milostné touhy přinese jen chvilkové uspokojení. Jak pravil slavný in dický mudrc Nágárdžuna: „Když nás něco svědí, poškrabeme se. Ale lepší než škrábání je, když nás nic nesvědí.“

Každodenní rozjímání buddhistického mnicha Denně se nejméně pět a půl hodiny modlím, rozjímám nebo studuji. Modlím se i v každé volné chvilce, která se během dne naskytne, například při jídle nebo při cestování. Jakožto bud dhista nerozlišuji mezi náboženským a každodenním životem. Dodržování náboženských předpisů a úkonů je úvazek na čty řiadvacet hodin denně. Ke každé činnosti je předepsána mod litba, při probuzení, mytí, oblékání, jídle, a dokonce i ve spánku. Tantrikové považují cvičení v hlubokém spánku a při snech za jedny z nej důležitějších, protože je připravují na smrt. Při meditacích se zabývám především šúnjou, prázdnotou, přičemž se zaměřuji na co nejhlubší význam vzájemné pod míněnosti jevů. Součástí tohoto duchovního cvičení je „bož ská jóga“ neboli Ihä naldžor, při níž používám rozličné mandaly a představuji si sám sebe jako pokračovatele různých božstev (to ovšem neznamená, že věřím v nějaké samostatné bytosti odjinud). Současně s tím soustřeďuji své myšlení tak, abych dosáhl roviny, kde se má mysl přestane zabývat smys lovými podněty. Nejde o trans, protože má mysl zůstává na prosto bdělá, jde spíše o procvičování čistého vědomí. Těžko se mi vysvětluje, co tím přesně míním, je to stejně obtížné, jako když má vědec vysvětlit slovy, co rozumí po jmem časoprostor. Prožitek čistého vědomí nelze přetlumočit ani slovy, ani každodenní zkušeností. Trvá roky, než se někdo stane mistrem tohoto umění. Důležitou stránkou mých každodenních cvičení je přemýš lení o smrti. Podle mého soudu lze v životě zaujmout k vyhlídce

na smrt jen dva postoje. Můžeme se rozhodnout, že si ji vůbec nepřipustíme, a v tom případě se nám na ni možná poštěstí na nějaký čas zapomenout. Anebo se k ní postavíme čelem, poku síme se ji analyzovat a zmírnit tak utrpení, které takové úvahy nevyhnutelně provází. Ale ani jednou, ani druhou metodou smrt nepřemůžeme. Jakožto buddhista se na smrt dívám jako na přirozený ži votní proces. Přijímám ji jako skutečnost, která bude nastávat, dokud se budu nacházet v samsáře. A protože vím, že jí ne mohu uniknout, nevidím důvod, proč se kvůli ní trápit. Sou dím, že zemřít je něco podobného jako odložit staré obnošené šaty a vzít si nové. Smrt není sama sobě účelem. Jakožto buddhista se rovněž domnívám, že prožitek smrti je velmi důležitý. Je to chvíle, kdy můžeme dojít k nejhlub šímu a nej užitečnějšímu poznání. Z tohoto důvodu mnoho slavných duchovních učitelů opouští svůj pozemský život při rozjímání. Pokud se tak stane, jejich těla se začnou rozkládat až dlouho po klinické smrti.

Žít jako bódhisattva Co se týká mého vlastního náboženského života, snažím se žít tak, abych naplňoval to, čemu říkám „bódhisattvovský ideál“. Podle buddhistické filosofie je bódhisattva ten, kdo se vydal na cestu k buddhovství a ze všech sil pomáhá všem cítícím bytostem, aby se zbavily utrpení. Významu slova „bódhisat-

tva“ porozumíme lépe, když si termíny bódhi a sattva, z nichž je složeno, přeložíme samostatně. Bódhi je moudrost chápající konečnou povahu skutečnosti a sattva je člověk, jehož činy vede všeobjímající soucit. Bódhisattvovský ideál tedy odpo vídá snaze jednat v duchu nekonečného soucitu a nekonečné moudrosti.

Jak se stát lepšími lidskými bytostmi prostřednictvím duchovních cvičení Neočekávejte ode mne neobyčejné věci jako všemocné po žehnání, které by vám ihned zázračně změnilo život. Živit po dobné myšlenky, zcela odtržené od skutečnosti, by byla chyba. Jsem prostý tibetský mnich, který plní své mnišské povinnosti od deseti let a snaží se žít v souladu s Buddhovým učením. Jakožto prostý mnich jsem tlumočníkem ušlechtilého uči tele, před nímž se s úctou skláním. Buddha měl za svého ži vota podobu obyčejného mnicha a chodil pěšky s žebráckou miskou v ruce. Mnozí slavní pravověrní buddhisté, kteří při šli po něm, vypadali jako on a vzbuzovali opovržení u kaž dého, kdo je soudil jen podle zevnějšku. Neseme si v sobě týž potenciál laskavosti a vyrovnanosti jako Buddha. Ale ne vždy o tom víme a občas se nám stane, že zničíme štěstí bližního a zároveň se připravíme o duševní klid. Všichni se chceme vyhnout utrpení a pociťovat štěstí. Štěstí i utrpení známe důvěrně, zakusili jsme je jako všechny ostatní cítící bytosti.

Dělím se s vámi o svoji životní zkušenost, založenou na bud dhistickém učení a jeho každodenním uplatňování, aniž po ciťuji touhu šířit buddhismus nebo získávat nové stoupence. Slavné duchovní tradice, dodnes živé ve v šech pěti světadí lech, zrcadlí rozmanité sklony národů světa. D efinují mravní základy a principy, které nám um ožňují, abychom se měnili k lepším u potlačováním výstředních tužeb a rozvíjením lid ských vlastností jako láska, trpělivost a tolerance. Je lepší, když se držíme našich původních duchovních tra dic. Je to mnohem bezpečnější cesta. Kdykoli u čím buddhismu v zem ích, jako je Francie, v zem ích křesťanské tradice s kato lickou většinou, cítím pochybnosti. Soudím totiž, že zacho vávání a prohlubování víry našich předků přináší větší uspo kojení. Pochází-li někdo ze Západu, není nu tné, aby se stal buddhistou. P ři bližším pohledu na velká světová náboženství rozli ším e filosofické a m etafyzické názory na stran ě jedné a kaž dodenní duchovní praxi na straně druhé. Filosofické názory jsou různé a občas si vzájem ně odporují, ale v duchovní praxi se jednotlivá náboženství shodují. Všechna doporučují vnitřní prom ěnu toku našeho vědom í, která z nás u čin í lepší a obě tavější lidi. Vytvářet hierarchii mezi duchovními tradicemi je nevhodné, neboť je zřejmé, že je jich u čení je uzpůsobeno různým lid ským sklonům. O statně povšim něte si, že i buddhismus se skládá z m noha nauk, protože Buddha hlásal „učení o osm desáti čtyřech tisících branách“. Je třeba, abychom rozpoznali a uznali nutnost rozdílných filosofických názorů a připustili,

že dobré jsou všechny duchovní tradice, neboť pomáhají mi lionům lidí, aby se vyvíjeli, měnili se k lepšímu, a tedy trpěli méně. Pro každého z nás existuje jen jedna cesta a jen jedna svátá pravda, nicméně musíme přijmout i pravdu ostatních duchovních tradic. I když je v rozporu s naším přesvědčením, má právo na existenci, protože někomu je oporou. Hajme svoje názory, ale současně si uchovávejme otevřenou mysl a tole rujme ty, kdo je nesdílejí.

C h rá m y d o b r o tiv o s ti

v

n a šich s r d c íc h

Pro přátelská setkání mezi náboženstvími Je obzvláště smutné, že v lidských dějinách se ve jménu nábo ženství rodily války. Ještě dnes se kvůli náboženským sporům, podpoře pobožnůstkářství a podněcování nenávisti zabíjejí lidé, vyvraždůjí náboženské obce a destabilizují státy. Z vlastní zku šenosti vím, že překážky harmonického soužití náboženství se nejlépe překonávají dialogem mezi jednotlivými tradicemi, pro tože dialog přispívá k lepšímu vzájemnému pochopení. Na mne osobně koncem šedesátých let zapůsobily hlubokým dojmem schůzky s páterem Thomasem Mertonem, dnes již zesnulým trapistickým mnichem. Byly velmi podnětné a díky nim jsem pojal upřímný obdiv ke křesťanskému učení. Podle mého názoru jsou velice účinná setkání, při nichž se představitelé jednotlivých náboženství společně modlí, jako

se to stalo například v italském Assisi v roce 1986’. Podobné iniciativy bychom měli podporovat. V posledních třiceti le tech jsem se několikrát sešel s duchovními vůdci a probíral jsem s nimi harmonické soužití jednotlivých náboženství a je jich vzájemné pochopení. Při rozhovorech nacházeli stou penci jedné náboženské tradice inspiraci v jiné náboženské tradici. Je jasné, že navzdory dogmatickým odlišnostem po máhají hlavní světová náboženství jednotlivcům, aby se pro měnili k lepšímu. Všechna náboženství kladou důraz na lásku, soucit, trpělivost, toleranci, odpuštění, pokoru a sebekázeň. Je tedy nutné, abychom připustili náboženskou pluralitu.

Politici potřebují víru víc než poustevníci Strhující debaty jsem vedl s arcibiskupem canterburským, dok torem Robertem Runciem (na jehož odvážného vyslance, Terryho Waita”, vždy pamatuji ve svých modlitbách). Sdílíme názor, že náboženství a politika se prolínají, a shodujeme se i v tom, že nesporným úkolem náboženství je sloužit lidstvu. Náboženství nesmí opomíjet skutečnost. Nestačí, že se věřící Setkání se konalo 27. října 1986 na pozvání papeže Jana Pavla II. Shromáždění představitelé téměř všech náboženství světa se společně, ale způsobem sobě vlastním, modlili za mír. (Pozn. překl.) ** Terryho Waita unesli 20. ledna 1987 členové Hizballáhu a jako rukojmí ho věz nili až do 18. listopadu 1991. (Pozn. překl.)

a duchovní věnují modlitbám. Naopak, jsou morálně povinni se co možná nejvíce podílet na řešení světových problémů. Vzpomínám si, jak mi za tento názor jednou vyčinil jistý indický politik: „Počkat, my jsme přece politici, ne nějací du chovní! Naším prvořadým úkolem je sloužit veřejnosti skrze politiku!“ Odpověděl jsem: „Politici potřebují víru ještě víc než poustevník v poustevně. Když poustevník jedná na zá kladě špatných pohnutek, uškodí jen sám sobě. Avšak jest liže na základě nedobrých pohnutek jedná někdo, kdo může přímo ovlivnit celou společnost, postihnou škodlivé důsledky jeho počínání velké množství lidí.“ Nevidím rozpor mezi náboženstvím a politikou. Protože co je to náboženství? Co se mě týká, považuji všechny činy vy konané z ušlechtilých pohnutek za činy zbožné. Naproti tomu sejdou-li se v chrámu nebo v kostele lidé s nedobrými úmysly, pak se při společné modlitbě nechovají zbožně.

Moje poutě od Lurd po Jeruzalém Pevně věřím, že budeme-li napomáhat k porozumění a har monickému soužití mezi náboženstvími, podpoříme mír ve světě. Proto podporuji setkávání a dialog lidí různých vy znání, především poutě do svátých míst. Proto jsem navští vil Lurdy na jihu Francie, nikoli jako turista, ale jako poutník. Napil jsem se svaté vody, postál jsem před sochou Panny Ma rie a uvědomil si, že tady se dostává požehnání a klidu duše

milionům lidí. Při pohledu na Pannu Marii jsem cítil, jak ve mně narůstá upřímný obdiv a nefalšovaná úcta ke křesťanské víře, blahodárné pro tak velké množství lidí. Jistě, křesťanská víra se zakládá na jiné filosofii než ta moje, ale pomoc a dob rodiní, jež přináší, jsou nesporné. V témže duchu jsem v roce 1993 odjel do Jeruzaléma, svá tého města tří největších světových náboženství. Nejprve jsem u Zdi nářků rozjímal s židovskými přáteli, pak jsem se na křesťanských svátých místech pomodlil s přáteli křesťanskými a nakonec jsem navštívil posvátný okrsek našich muslimských přátel a pomodlil jsem se s nimi. Také jsem zašel do nejrůznějších hinduistických, džinistických a sikhských chrámů, jakož i na svátá místa stoupenců Zarathuštrova učení, v Indii i jinde. Modlil jsem se s lidmi těchto vyznání nebo jsem se připojil k jejich tichému roz jímání. V době nedávnější jsem se připojil ke křesťanským a bud dhistickým duchovním, kteří se vypravili na pouť do Bódhgaje v Indii. Každé ráno jsme usedali ke společnému rozjí mání pod Stromem osvícení. Domnívám se, že šlo o první setkání tohoto druhu od té doby, co mezi nás před více než dvěma a půl tisíci lety přišel Buddha a před dvěma tisíci lety Ježíš Kristus. Je ještě jedno místo, které už dlouhá léta toužím navští vit, ale toto přání se mi dosud nevyplnilo. Je to Wu Tchaj-šan, Hora pěti teras, uctívaná v Číně, protože je zasvěcena Maňdžušrímu, bódhisattvovi moudrosti. Můj předchůdce, tři náctý dalajlama, tam byl a Maňdžušrímu složil hold. Při své

první návštěvě Číny v roce 1954 jsem vyslovil přání vypravit se po jeho stopách. Čínští představitelé mi však nevyhověli pod záminkou, že jsou nesjízdné cesty.

Život zasvěcený rozjímání o lásce Jednou, v proslulém klášteře na hoře Montserrat poblíž Bar celony ve Španělsku, jsem se setkal s benediktinským m ni chem, který strávil pět let v nedaleké poustevně. Když jsem přijel do kláštera, přišel za mnou. Anglicky uměl jen málo, dokonce méně než já. Moc jsme si tedy nepopovídali, ale dí vali jsme se jeden druhému do tváře. Byla to šťastná zkuše nost, cítil jsem, že je rozechvělý stejně jako já. Setkání s ním mi pomohlo pochopit pravé účinky křesťanské víry. Přestože se metody, obyčeje a filosofie křesťanství liší od těch mých, dokáže stvořit osobnosti jako tento mnich. Zeptal jsem se ho: „Čeho se týkaly vaše meditace v době, kdy jste žil jako poustevník?“ „Lásky, lásky, lásky,“ odpověděl. Nádhera! Celá ta léta rozjímal prostě o lásce. Ale nikoli jen o slově láska. Z výrazu jeho očí jsem vyčetl, že stojím před člověkem hluboce oduševnělým a laskavým.

Vnitřní chrámy Cílem všech hlavních náboženských tradic není stavba okáza lých venkovních chrámů, ale stavba chrámů vnitřních, chrámů laskavosti a soucitu v našich srdcích. Někteří lidé se domnívají, že nejrozumněji by se nábožen ská nesnášenlivost odstranila zavedením jediného celosvěto vého náboženství. Já si ovšem odjakživa myslím, že rozma nité náboženské tradice jsou zapotřebí, protože lidské bytosti mají různé duševní sklony: jedno náboženství všechny lidi uspokojit nedokáže. Je tedy výhodnější zachovat pluralitu, a to přesto, že ve jménu náboženství došlo k množství kon fliktů. Rozmanitost věr lépe vyhovuje rozmanitosti lidských duševních sklonů, byť je bohužel ze své podstaty potenciál ním zdrojem sporů a střetů. Stoupenci jednotlivých nábožen ských tradic, kteří touží po jejich harmonickém soužití, proto musí s dvojnásobným úsilím předcházet neporozumění a ne snášenlivosti. *

Prom

ě n it n a š i m y s l

Analýza mysli, příprava na duchovní cvičení Abychom se osvobodili od utrpení, musíme pochopit, co mu předchází. Bez příčin a bez podmínek se neobjeví nic. Je třeba rozpoznat, které příčiny utrpení prohlubují a které je zmen

šují. To je součástí analýzy myslí, nezbytné přípravy k du chovnímu cvičení. Mysl je vystavena tlaku okolností, kolísá v závislosti na nich a reaguje na nápor pocitů. Materiální pokrok a rozvoj životní úrovně přinášejí větší pohodlí a zlepšují zdraví, ale nevedou k pro měně mysli. A jen ona nám dokáže zajistit trvalý duševní klid. Hluboké štěstí je na rozdíl od přechodných uspokojení duchovní povahy. Závisí na štěstí bližních a zakládá se na lásce a něze. Mýlí se ten, kdo si myslí, že být šťasten znamená uchvátit pro sebe co nejvíc na úkor ostatních. Nedostatek altruismu přináší rodinné neshody, zmatky a samotu. Dávejme si pozor, abychom se pří liš nezaměřovali na vnější svět a uvědomme si, že hromadění a vlastnictví hmotných statků posilují sebestřednost. Klíč ke štěstí se skrývá v síle mysli, duševní vyrovnanost je vlastnost podobná vytrvalosti. Přiblížíme se k ní, budeme-li v sobě pěstovat něhu a lásku, které jsou bytostně vlastní všem lidem. Vzájemný vztah matky a dítěte je nepochybně nejlep ším příkladem neobyčejné lásky, jejíž podstatou je milovat bližního svého víc než sebe samého. První slovo, které každý z nás řekl, bylo „máma“, a toto slovo ve všech nebo téměř ve všech jazycích obsahuje slabiku „ma“. Slovo „já“, jednoslabičné ve většině jazyků kromě japonštiny, zase poukazuje na naši přepjatou sebelásku. A tu je třeba potírat, chceme-li v sobě rozvinout altruismus. < His Holiness the Dalai Lama ,,The good heart: a Buddhist perspective on the te

achings o f Jesus, Wisdom Publications, Boston 1996; str. 3 4 -3 5 francouzského překladu Le Dalaï-lama parle de Jésus, Brepols, Paříž 1996.

Jistě, kladné lidské vlastnosti si můžeme pěstovat, i když nejsme věřící. Ale víra nám zpravidla umožňuje, abychom je prohlubovali mnohem účinněji.

Pomíjivost a vzájemná podmíněnost jevů, aneb vidět svět takový, jaký je Buddhismus nabízí metodu, jak se proměnit k lepšímu, pro tože zrcadlí pravou podstatu věcí a nedovolí nám, abychom se dali oklamat zdáním. Smyslově vnímané jevy nejsou sku tečné. Ukažme si to na příkladě hory. Zdá se nám stejná jako včera. Vznikla před miliony let a ve světě jevů představuje jakousi nepřetržitost. A přestože na hrubé úrovni konstatu jeme poměrnou stálost jejího vzhledu, musíme uznat, že na úrovni velice jemné se každá z jejích částeček co chvíli mění. Proměna v rovině neměřitelných částic se do naší mysli pro mítá jako zdání nepřetržitosti. Ovšem takto vnímaná nepřetr žitost je iluzorní. Protože nic nepřetrvává v téže podobě, dva po sobě jdoucí okamžiky nejsou nikdy totožné. Po příkladu hory si uveďme příklad květiny, jejíž křehkost a pomíjivost jsou očividné. Květina, dnes rozkvetlá, byla nejdřív semenem, potom poupětem. Proměny jejího stavu názorně uka zují nenápadnou a neustálou pomíjivost, která je pravou podsta tou květin, předurčených k rychlému zániku. Ať už jde o horu nebo o květinu, musíme pochopit, že každý jev už v okamžiku, kdy se objeví, v sobě nese příčinu vlastního zániku.

Pomíjivost jevů závisí na vnějších příčinách a podmínkách. Říci, že všechny věci jsou vzájemně podmíněné, znamená, že nemají vnitřní jsoucnost a v pravém slova smyslu neexistují. Sama proměnlivost jevů poukazuje na to, že základem života je vzájemnost. Lze definovat květinu jako entitu, která existuje sama o sobě? Odpověď je ne. Květina je jen soubor charakteristických vlast ností, jako je tvar, barva a vůně. Květina nezávislá na svém vnějším vzhledu neexistuje. Také naše vnímání času se zakládá na chybném chápání skutečnosti. Co je to totiž minulost? M inulost není sku tečnost, je to jen pojem . Budoucnost si zase spojujem e s předpověďmi, předjímáními, které rovněž neexistují ob jektivně. M inulost máme za sebou, budoucnost ještě ne. Tyto pojmy nás zasahují jako skutečnosti, ačkoli jsou bez podstatné. Přítom nost je pravda, kterou prožíváme tady a teď, ale je neuchopitelná a nemá trvání. Jsme v paradoxní situaci, kdy přítomnost vytváří hranici, předěl mezi minu lostí a budoucností, které nemají věcnou podstatu. Přítom nost je neuchopitelný okamžik mezi tím, co už není, a tím, co ještě nenastalo. Minulost, přítomnost a budoucnost, ačkoli je považujeme za „skutečnosti“, jsou čirými výplody rozumu a nevystihují skutečnost nezávislou, existující o sobě. Buddha učí, že vní mané jevy existují jen z hlediska svého označení, tedy názvů a představ, které jim přidělujeme. Fungování jevů neodhaluje hmatatelnou entitu, jež by jim byla vlastní. Jevy bychom mohli přirovnat k optickému klamu. Čím víc se k němu

přibližujeme, tím víc se vzdaluje, až zcela zmizí. Podobně se jevy rozplynou před myslí, která je analyzuje. Sluší se tedy rozpoznávat dvě pravdy: relativní pravdu, tý kající se vnějšího vzhledu jevů, jejich vznikání, jejich projevů a jejich zanikání; a pravdu konečnou, postihující neskutečnost jevů. Říkáme-li, že jevy jsou prázdné, že nemají vnitřní jsouc nost, netvrdíme, že neexistují, ale že existují podmíněně, že nemají věcnou podstatu. Prázdnota jevů není ani představou, ani výplodem rozumu. Vystihuje pravou podobu světa jevů. Buddha nepopírá, že věci se objevují, ale hlásá jednotu vnějšího vzhledu a prázdnoty. Květina tak existuje - její tvar a charakteristické vlastnosti se nám vepisují do mysli - , ale postrádá vnitřní jsoucnost.

Proměnit svou mysl na cestě k Buddhovi Buddhismus není jen filosofické vidění světa, je to především cesta k proměně mysli, jejím ž cílem je vysvobodit se z utr pení a jeho příčin. Proměna mysli předpokládá, že ji nejprve poznáme a zjistíme, jak funguje, abychom vymýtili tři hlavní duševní jedy, a to nevědomost, chtivost a zášť. Proto je třeba, abychom analyzovali tok našeho vědomí a jeho kolísání. Po chopit pravou podstatu vědomí, které nemá počátek ani konec a které je svou nepřetržitostí zřetelně odlišitelné od hmotného nosiče, jímž je hrubé tělo - to je základ pro dosažení prvopo čáteční čistoty mysli.

Buddhistická analýza skutečnosti se shoduje se závěry kvan tové fyziky, že elementární částice hmoty jsou skutečné, ale chybí jim definitivní stálost. Podobně buddhismus hlásá, že jevy existující ve vzájemné podmíněnosti postrádají vnitřní nezávislou jsoucnost. Vzájemná podmíněnost jevů je obecně platný pojem. Nic nemůže nastat bez příčin a bezpodmínečně. Svět jevů řídí karma neboli přírodní zákon příčiny a následku. V závislosti na příčinách a důsledcích dochází k dynamické vlně proměn vnějšího vzhledu jevů. Z čehož ovšem neplyne, že by existovala jedna prvopočáteční, neměnná a trvalá pří čina, podobná jakémusi organizačnímu principu. Ve světě, který se neustále mění, jsou proměny důsledkem charakte ristických vlastností jevů. Nyní, když jsme si objasnili, za jakých podmínek se obje vují jednotlivé prvky světa jevů, můžeme přejít k analýze me chanismů, které vytvářejí v mysli dva protikladné stavy: stav štěstí a stav utrpení. Každý živý tvor bytostně touží po štěstí a chce se vyhnout utrpení. Jak jsou naše pocity štěstí a utrpení propojeny s vněj ším světem? Na vnější svět reagujeme pocity nejrůznějšího druhu. Tyto pocity potom vyhodnotíme a zkušenost přene seme sami na sebe. Štěstí a utrpení nutně nemusí mít bezprostřední smyslovou příčinu. Podle vědeckého výzkumu je původcem všech našich duševních prožitků vnitřní elektrochemie mozku. Jenže fyzio logické fungování nevysvětluje prožitky jemného vědomí. Bud dhismus neomezuje vědomí na mozek. Meditace a kontemplace navozují jemný niterný stav mysli, jenž dokáže změnit

i samy fyziologické procesy. Jistě, vědomí je spojeno s naším tělem, ale není mu podřízeno. Je to schopnost připodobnitelná k ozáření jasným světlem, která nám umožňuje vnímat a poznávat skrze přímé pochopení jevů. Vědomí plodí prožitky, například sny, v nichž pociťujeme štěstí nebo utrpení, a to zcela bezdůvodně. Rozlišujeme vě domí bdělé, vědomí snící a vědomí hluboce spící, přičemž ani jeden z těchto stavů nezávisí výlučně na našich smyslech. Když jsme roztržití, oči vidí, ale vědomí přesto nezaznamenává žádný obraz. Čisté vědomí je ryzí poznávací schopnost v holém základním stavu. Jistě, vědomí je spojené s tělem, ale je kvalitativně odlišné od těla hrubého, fyzického. Protože příčiny a podmínky, které vědomí udržují, se vyznačují vlastní autonomií. Vědomí se ne přeruší, ani když omdlíme, ani když sníme nebo spíme, tedy ve stavech, kdy se napojení vědomí na tělo nositele mění. Lze jít dokonce ještě dál a říci, že při pokusech, kdy se vědomí od poutá od těla a pohybuje se nezávisle na něm, tělesný nosič vůbec nepotřebuje. Kdyby mělo vědomí jen hmotný základ, pak by mezi rodiči a dětmi existovala na úrovni vědomí zku šenostní shoda podobně, jako mezi nimi existuje biologická spojitost. Očividně to tak není. Kdybychom si chtěli představit nějaký počátek jevu vědomí, měl by podobu prvotní příčiny, o níž bychom možná tvrdili, že vzešla z proměn neživého světa. To je ovšem z logického hlediska neuspokojivé, je proto lepší uvažovat o nepřetržitosti vědomí. Každý okamžik vědomí vzchází z předchozího oka mžiku vědomí. To, čemu říkáme osobnost, je představa spo

jená s nějakým tokem vědomí, který nemá - podobně jako ona osobnost - ani počátek, ani konec. Jde o pomíjivou nepřetrži tost, závislou na proměnlivých příčinách a podmínkách.

Uvést v chod veškerý potenciál mysli Nevědomost lze definovat jako chybné vnímání, na jehož zá kladě věříme v nezávislou stálost svého já a všech jevů. Ta kové vnímání odpovídá přirozenému fungování mysli, po sílenému dlouholetým zvykem. Analýzou lze zjistit, že věci nejsou ani skutečné, ani stálé. Vnímání založené na elemen tární analýze věcí musíme pěstovat a užívat je jako proti jed. Tak potlačíme silně zakořeněný sklon věřit ve skuteč nost světa a svého já. Potíráním nevědomosti současně potíráme utrpení. Ne vědomost je pramenem duševních jedů a duševního zatem nění. Rozvíjením altruismu, lásky, něhy a soucitu omezíme zášť, chtivost i pýchu. Jedna velice nenápadná podoba du ševního zatemnění však přetrvává. Skoncujeme s ní, jen když si uvědomíme, že jevy ani „já“ nemají identitu. Příčinu utr pení neodstraníme, dokud majetnicky lpíme na „já“ a jevech. Chceme-li vykořenit utrpení, musíme si v duševním kontinuu vypěstovat stálé dobré vlastnosti, které se stanou naší druhou přirozeností. Takové vlastnosti se rodí ze správného vnímání skutečnosti. Přinášejí nám trvalou moudrost a trvalou duševní vyrovnanost, protože jsou spjaty přímo s vědomím.

Přirozená jasnost vědomí je lékem proti duševním jedům, které jsou plodem psychických konstrukcí nebo důsledkem nahodilých závojů, jež vědomí přechodně zastřou a způsobí utrpení. Jak tedy dosáhneme stavu bez utrpení? Nejspolehlivějším lékem proti naší základní nevědomosti je moudrost. Nu a znalosti užitečné k vymýcení rušivých ci tových hnutí i těch nejjemnějších podob nevědomosti přináší Dharma, Buddhovo učení. Dharma nás vyvede z utrpení do nirvány. Říká se, že Buddha je Bhagavan*, „Ten, který přemohl čtyři Máry*“1,jimiž jsou smrt, roztržitost, pýcha a city zatem ňující mysl. Dharma umožňuje překonat duševní překážky probuzení a otevírá cestu k nirváně, stavu oproštěnému od zatemňujících citových hnutí. Árjadéva“” učí: „Na začátku cesty je třeba upustit od všech zlých činů, vprostřed od sebemenšího lpění na svém já a na konci od všech krajností, názorů a představ.“ Dosažení ta kového duchovního uvědomění vyžaduje, aby šla moudrost ruku v ruce s niterným naplněním. Teoretické znalosti a rozu mové přesvědčení nestačí. Všechno musíme promyslet sami, v daných životních podmínkách, které jsou poučné samy o sobě. Protože chceme-li se s naukou obeznámit opravdu důvěrně, musíme ji pochopit skrze osobní zkušenost. RozBhagavan, bhagavant nebo bhagavat je sanskrtské slovo znamenající „vítězný, triumfující, požehnaný“, tibetský čomdanda. (Pozn. překl.) Mára je sanskrtské slovo znamenající „zlý duch“. Indický mudrc z přelomu 2. a 3. století n. 1., nejslavnější žák indického filosofa Nágardžuny, autora základních buddhistických pojednání.

jímání je postup, jak stupeň po stupínku uvyknout novému vidění světa. Studium nám poskytne určitou jistotu poznání jen tehdy, když si vytrvalým cvičením proměníme mysl a ovládneme vnitřní prostor vědomí. Často se cituje případ učence, který se věnoval jen studiu, aniž se snažil dojít vnitřního naplnění, takže po smrti se znovuzrodil jako strašidlo s oslí hlavou. Abychom dosáhli podmínek, které umožní pochopit pra vou přirozenost věcí a nesmírný soucit vzešlý z tohoto po chopení, využijeme nejprve duševno a diskursivní uvažování a potom umožníme kontinuu přirozené jasnosti vědomí, aby se postupně vynořilo na hladině mysli. Existuje několik me tod. Například anujoga, založená na dýchání ( váju), mikrokosmických kanálech ( nádí) a kvintesencích [hindu)*, dává vytrysknout prvopočáteční moudrosti; kálačakra obnovuje pravou přirozenost mysli spojením blaha s prázdnotou; atijoga vede přímo k pochopení probuzené přítomnosti. Všechny

tyto metody ústí v rozpuštění agregátů** ve světle. V naší tra dici je to duhové tělo, jímž se po smrti projevují mniši, kteří dosáhli vysoké duchovní úrovně. Ve východním Tibetu se tak vypráví, že jeden mnich před smrtí požádal, aby na jeho tělo, až zemře, týden nikdo nesáhl To jest na složkách jemného těla. Jako agrégats nebo agrégats d’attachements, „agregáty lpění“ překládají Fran couzi sanskrtské paňča-skandha, doslova „pět svazků“ nebo „pět hromad“. Jde o pět bytostních složek, které vytvářejí duchovní a fyzickou individualitu člo věka. (Pozn. překl.)

a aby dveře jeho pokoje zůstaly zamčené. Po uplynutí sedmi dnů se v místnosti našla už jen jeho mnišská roucha. Tělo se rozplynulo, zmizely dokonce i vlasy a nehty. Ten mnich byl poustevník a žil velmi prostě, aniž dával najevo, že zasvětil život rozjímání. Prostřednictvím meditačních cvičení se mu podařilo obnovit prvopočáteční čistotu mysli. Ne všichni jsme povoláni k tak hlubokému duchovnímu naplnění. Pro každodenní praxi je lepší neopouštět domov, uchovat si rodinný a profesní život a postupně, den po dni, se měnit k lepšímu a žít tak, abychom přispívali k blahu spo lečnosti podle zásad Dharmy. Zvolme si povolání ve školství, zdravotnictví nebo v sociálních službách. Není dobré všeho nechat kvůli poustevničení. Cílem není zasvětit se jen a jen duchovním cvičením a vést osamělý život kdesi uprostřed ledovců. Varujme se krajních postojů a postupujme v učení krůček po krůčku, dlouhodobě, v neochvějném a vytrvalém duchu. Duchovní cvičení je podstatné, protože proměňuje život zevnitř. Cvičit se v kázni, rozjímání a moudrosti nám umožní nefalšovanou proměnu. „Jestliže se neproměníme sami, jak bychom mohli pomáhat k proměně ostatním?“ ptá se tibet ský mudrc Congkhapa*. Postupně si zvykáme měnit způsob svého vnímání, myšlení a chování. Jde o to, abychom obrátili naruby svoje duševní Congkhapa, tibetský mnich a učenec z 13. století, založil jednu z nejvýznam nějších tibetských buddhistických škol, školu gelugpa,k jejímž představitelům patří i dalajlamové.

návyky oslabováním citových hnutí ve stupňovitém procesu studia, rozmýšlení a rozjímání neboli, řečeno jinak, v procesu obeznamování. Cvičením, které uvádí v chod veškerý poten ciál mysli, si mysl tříbíme a pročišťujeme. Učíme se kontrolo vat tok svého vědomí a opanovávat zatemňující city, aniž se jimi dáme ovládnout. To je cesta k poznání absolutní přiroze nosti, protože naše duchovní cvičení v sobě zahrnují všechna hlediska a všechny úrovně Buddhova učení. Vůči zatemňujícím citovým hnutím musíme být neustále ve střehu. Pokud se nám některé z nich vkrade do mysli, rea gujme tak, jako by nám do domu vnikl zloděj, a rychle je vy žeňme. Protože takové citové hnutí nás chce oloupit o naše duchovní uvědomění. A mohou-li být duševní jedy nakonec přece jen proměněny v moudrost, pak je tomu tak proto, že jejich niterná přirozenost je prodchnuta prvopočáteční, při rozeně jasnou čistotou.

Výchova citového života „Já“ je kořen duševních jedů. Naše mysl si vytváří představy o li dech a předmětech, promítá je na ně a spojuje je s nimi. Kdo lpí na sobě samém, přisuzuje větší význam dobrým i špatným vlast nostem, jež propůjčuje bližním. A to vede ke zbytnění odluky „já“ od „ne-já“ a toho, co je moje, od toho, co moje není. Věci, které vnímáme jako oddělené, jsou ve skutečnosti propojené. Naše „já“ je však rozpojuje. Dokud setrváváme v nevědomosti

a neprocítíme objektivní nepřítomnost „já“, věří naše mysl vjeho stálost. Uvědomit si, že „já“ nemá vnitřní jsoucnost, je účinným lékem proti sebestřednosti, a právě to je předmětem učení Buddhovy cesty. Vlivem chtivosti a touhy mysl měkne a upíná se na před mět, po němž baží. Touha vlastnit je velice mocná, je to krys talické vyjádření lásky k „já“ a ke všemu, co je moje. Cítíme odpor ke všemu, co nám škodí, a tento odpor se mění nej dřív v nenávist, potom ve zmatenost mysli, v urážlivá slova, v násilí. Tyto záporné city škodí zdraví. Lékařské studie pro kázaly, že kdo v běžném životě často říká já , mně nebo moje, trpí srdečními chorobami mnohem častěji než ostatní. U ko řene záporných citů tedy nacházíme „já“ a víru ve stálost věcí. Musíme se tedy snažit, abychom tuto víru vyvraceli na úrov ních čím dál jemnějších. Výchova citového života je náročná. Trvá desítky let, než se naučíme potírat záporné smýšlení, které se stalo normál ním stavem naší mysli. Nikdy jsme se totiž nesnažili zjistit, kdo jsme doopravdy. Zvěčnění „já“ a jevů vytváří odluku mezi objektem a subjektem. Přestaneme-li věřit, že „já“ a svět jsou skutečné, dospějeme k poznání, že ani sama moudrost nemá vlastní jsoucnost. A to očividně svědčí, že jsme se na své cestě dostali už hodně daleko. Dalajlama uplatnil slova Buddhy, jen ž své žáky vyzývá, aby studovali svaté texty tak, jako zlatník zkoumá drahý kov. Když dalajlama učí, se srdcem přetékajícím láskou pře dává čisté zlato svých praktických zkušeností. Někdy mu

při popisu síly probuzené mysli milující bližní víc než sebe samého tečou slzy, jindy při líčení lidské naivity a lidských vrtochů propukne ve smích. Jeho slzy i jeho záchvaty smí chu jsou výukou ve výuce, připodobnitelnou ke vtělenému rozměru moudrosti. V

zrcadle dalajlamova srdce, otevřeného dokořán, je nám

dáno zhodnotit naši cestu životem. Protože náš duchovní uči tel zpochybňuje samy parametry našeho vztahu ke světu. Jak skutečné je to, co považujeme za „skutečnost“? Obnažující zá věry analytického zkoumání cupují na kusy osoby, které říkají „já“, „moje“ nebo „mně“ a přisvojují si tak zkušenost vědomí a smyslově vnímatelného světa. V Descartově rodné zemi se najednou zdá domýšlivé tvrdit: „Myslím, tedy jsem .“ Učení tibetských myslitelů takové jistoty zpochybňuje: „Vaše současná tvář, to nejste vy,“ říkával lama Thubtän Ješe. „ Vaše kosti a vaše tkáně, to nejste vy. Ani vaše krev, vaše svaly či jiná část těla nejsou podstatou toho, co jste. Hrubé, fyzické tělo není naším jediným tělem. V mezích na šeho všedního tělesného tvaru existuje jem né vědomé tělo, takto pojmenované kvůli svému úzkému propojení s nej hlubšími úrovněmi vědomí. Z těchto velice jemných úrovní tryská potenciální energie moudrosti a blaženosti, která do káže zcela převrátit kvalitu našeho života, protože předsta vuje podstatu toho, co jsme a čím se můžeme stát. “* Lama Thubten Yeshe, Introduction to Tantra: a vision o f totality, editor Jonathan Landaw, Wisdom Publications, Londýn 1987; str. 133 francouzského překladu

L’Espace du Tantra: percevoir la totalité, Éditions Vajra Yogini, Marzens 1994.

Meditační praxí lze docílit, že se naše všední totožnost rozplyne v energii probuzení. Získáme přístup na úroveň vědomí, kde už nevnímáme zdánlivý vzhled jevů, aniž chá pem e jejich vzájemnou podmíněnost, takže „my“ se stává

opravdovější než „já“. Rozpoznat, že příčinu svého bytí ne máme v sobě a že naše přežití závisí na ostatních, je první krok na cestě k ocenění nepostradatelné štědrosti života. Buddhistická analýza skutečnosti vede k pochopení toho, že vše souvisí se vším a že naší pravou přirozeností je soucit. Dalajlama rád přirovnává jednotlivá náboženství k lékům, dodávaje, že různé choroby vyžadují různé léčebné postupy. Přesto jsou si všechna náboženství podobná - všechna pře depisují altruismus. Proč? Protože dobrosrdečnost a láska představují zdravou základnu, která odpovídá pravé po vaze skutečnosti. Sebestředné chování je škodlivé pro nás samé i pro ostatní a je v rozporu se základními rysy života a lidských bytostí. Vzchází z nevědomosti a způsobuje du ševní úchylky, které je třeba léčit. A nejlepším lékem, jaký může altruismus poskytnout, je moudrost, protože moud rost vnímá svět takový, jaký je. Na základě těchto úvah da lajlama prohlašuje: „Lásku a soucit nazývám všeobecným

náboženstvím. To je moje víra.“ Nyní už chápeme, že když se dalajlama představuje jako

lidská bytost, chce tím vyjádřit, že prošel procesem vnitřní proměny, díky níž dokáže rozpoznávat účastenskou sku tečnost života a pociťovat její základní laskavost. Avšak

podle zákona souvztažnosti a zásady vzájemné podmíně nosti jevů jsm e součástí světa právě tak, jako je svět sou částí nás samých. Kdo mění sám sebe, mění svět.

2 Změnit svět

Vyzýv á m

k d uch o vn í revo luci

Bez náboženství se obejít lze, bez duchovnosti nikoli Ja k o ž t o

t ib e t s k ý m n ic h

jsem byl vychován v úctě k bud

dhistickým zásadám. Mé názory a mé myšlení utvářela sku tečnost, že jsem Buddhovým žákem, ale já jsem chtěl hranice své víry překonat, abych vyzdvihl některé všeobecně platné principy, a pomohl tak najít štěstí každému z nás. Zdá se mi důležité nesměšovat náboženství s duchovnosti. Náboženství předpokládá víru vycházející z metafyzických základů a výuku dogmat, obřadů a modliteb. Duchovnost je spojena s rozvíjením lidských hodnot jako láska, soucit, trpě livost, tolerance, schopnost odpouštět a smysl pro odpověd nost. Tyto niterní hodnoty jsou zdrojem štěstí pro nás samé i pro naše bližní a nejsou závislé na žádném náboženství. Proto občas říkávám, že bez náboženství se obejít lze, avšak bez

duchovnosti nikoli. A sjednocujícím prvkem hodnot, jež ozna čuji za duchovní, jsou altruistické pohnutky.

Revoluce duchovní a revoluce etická Proměna mysli - v tom podle mě spočívá duchovnost. Nu a mysl proměníme nejlépe, navykneme-li ji myslet altruistič těji. Základem laické duchovnosti, která je vhodná pro kaž dého a neomezuje se na skupinu věřících toho či onoho ná boženství, je tedy etika. Duchovní revoluce, kterou hlásám, není revolucí nábožen skou. Spočívá v etickém přeorientování našeho chování - jde o to, abychom se naučili dbát o zájmy bližních tolik jako o ty naše. Duchovní revoluce, kterou hlásám, nezávisí na vnějších podmínkách spojených s materiálním nebo technologickým pokrokem. Rodí se v našem nitru a motivuje ji hluboká touha proměnit se v lepší lidskou bytost. Bezpochyby namítnete, že jakási duchovní revoluce pro blémy současného světa nevyřeší. A dodáte, že v sociální ob lasti se násilí, alkoholismus, drogová závislost či ztráta ro dinných hodnot musí řešit přijetím specifických sociálních opatření. Ale my víme, že více lásky a soucitu by zmenšilo rozsah a závažnost zmíněných problémů. Nebylo by lepší při stupovat k nim a řešit je jako problémy duchovní? Netvrdím, že zmizí ihned, ale podotýkám, že zařadíme-li je výlučně do sociální sféry a zanedbáme jejich duchovní roz

měr, zbavíme se možnosti vyřešit je jednou pro vždy. Duchov nost, chápaná jako rozvíjení základních lidských hodnot, může a musí přispívat ke zlepšování života lidských společenství.

Nemoc odloučení Je důležité uvědomit si vzájemnou podmíněnost jevů, tedy pochopit, že jevy vznikají z četných příčin a za nejrůznějších okolností. Omezit je na jediný faktor by vedlo k rozdrobení skutečnosti. Obecné povědomí o vzájemné podmíněnosti jevů po určité době přinese úbytek násilí. Tím spíš, že postavíme-li se do širších souvislostí, stáváme se méně zranitelní vnějšími okolnostmi a nabýváme zdravější úsudek. Nenásilí není jen absence násilí, je to účinný postoj vedený touhou prospívat bližním. Je rovnocenné altruismu. Altruistická láska bývá mnohdy špatně pochopena. Nejde o opomíjení sebe sama ve prospěch blaha bližních. Prokazujeme-li jim dobro, prokazujeme je i sami sobě, neboť platí zá sada vzájemné podmíněnosti jevů. Rád bych vás upozornil na to, jak prospěšné je otevřít si mysl a vzít na sebe utrpení bliž ních. Altruismus mění povahu, náladu i vnímání a pomáhá dosáhnout duševního klidu a větší vyrovnanosti. Opak altrui smu nás činí zranitelnými vnějšími okolnostmi. Sebestřednost je nepřirozená, protože nebere v úvahu vzájem nou podmíněnost jevů. Sebestředné chování zavírá všechny dveře, zatímco altruismus rozvíjí vhled pod povrch. Je třeba

pěstovat pocit, že všichni patříme k jedinému lidskému rodu. Příčiny a podmínky naší budoucnosti máme do značné míry v rukou sami.

Lidé na Západě neznají vzájemnou podmíněnost jevů Celkově na mě západní společnost udělala hluboký dojem. Obdivuji zejména její činorodost, tvořivost a hlad po vědění. Nicméně některé prvky západního životního stylu ve mně vyvolávají obavy. Všiml jsem si například, jak velké sklony mají lidé na Západě uvažovat v pojmech černý - bílý a bud anebo, aniž berou v úvahu vzájemnou souvztažnost a pod

míněnost jevů. Mají sklon ztrácet ze zřetele „šedé zóny“ mezi dvěma krajními názory. Dále jsem zaznamenal, že na Západě žije hodně lidí velice pohodlně ve velkoměstech, přičemž jednotlivci zůstávají od říznuti od ostatních. Je překvapivé, že takové množství osob, žijících v materiálním blahobytu v těsném sousedství tisíců bratří a sester, dokáží dát najevo pravou lásku jen svým koč kám a psům. Mám pocit, že to svědčí o nedostatku duchov ních hodnot. Částečnou příčinou tohoto problému je možná usilovné soupeření, které řídí život v těchto zemích a které je zdrojem obav a palčivé nejistoty.

N e v ě ř ím

v id e o l o g ie

Lidstvo je jedno Lidská společnost se dostala do kritického bodu svých dě jin. Dnešní svět nás nutí přijmout, že lidstvo j e jedno. V m i nulosti si jednotlivá společenství mohla dovolit domněnku, že jsou od sebe oddělená. Avšak dnes, jak nás poučila ne dávná tragédie ve Spojených státech’, události v jedné zemi ovlivní mnoho dalších zemí. Svět je čím dál provázanější. V souvislosti s touto novou podm íněností je ve vlastním zájmu každého z nás brát ohledy na zájmy ostatních. Bez vzájemného porozumění a prohlubování našeho smyslu pro všeobecnou odpovědnost bezprostředně ohrožujeme naši budoucnost. Pevně věřím, že si musíme vypěstovat větší smysl pro vše obecnou odpovědnost. Musíme se naučit pracovat nejenom pro sebe, svoji rodinu a svou vlast, ale také pro dobro lidstva. Všeobecná odpovědnost je tou nejlepší možnou základnou pro zajištění našeho osobního štěstí, světového míru, rovného přístupu k přírodním zdrojům a náležité ochrany životního prostředí pro budoucí pokolení. Hodně světových problémů vzniklo proto, že jsme ztratili ze zřetele základní lidství, které k sobě váže všechny přísluš níky lidského rodu. Máme sklony zapomínat, že navzdory ra sovým, náboženským, kulturním, jazykovým, ideologickým Narážka na 11. září 2001.

a dalším rozdílům jsme si rovni v naší základní touze po míru a štěstí. Každý z nás chce být šťastný, nikdo z nás nechce tr pět. Jenže přesto, že teoreticky vychvalujeme kulturní rozma nitost, v praxi ji bohužel mnohdy nectíme. A právě naše ne schopnost přijmout rozdílnost je hlavní příčinou konfliktů mezi národy.*

Vzájemná podmíněnost jevů je přírodní zákon Vzájem ná podm íněnost jevů je základním zákonem pří rody. Netýká se jen nej vyvinutějších podob života, protože i ti nejmenší tvorečkové z říše hmyzu jsou společenské by tosti, a byť neznají náboženství, zákonodárství ani výchovu, přežívají díky spolupráci založené na vrozeném rozpozná vání své vzájemnosti. Vzájemná podmíněnost řídí nesčíslné formy života i nejjemnější úrovně hmotných jevů. Všechny jevy, počínaje planetou, kde žijeme, přes oceány po oblaka, lesy a květiny kolem nás, se objevují podmíněně podle jem ných energetických vzorců. Nenastane-li vhodná interakce, jevy se rozpadnou a zmizí.

Z projevu v Evropském parlamentu, Štrasburk, 14. října 2001. [Plné znění na http://www.dalailama.com/messages/tibet/strasbourg-speech-2001. (Pozn. překl.)]

Ill Smysl pro odpovědnost se rodí ze soucitu V Tibetu říkáme, že na nejednu nemoc stačí jediný lék - láska a soucit. Láska a soucit jsou hlavním zdrojem štěstí a bytostně je potřebujeme. Želbohu, láska a soucit jsou už příliš dlouho vyloučeny z pří liš mnoha oblastí společenského života. Zůstávají uzavřené v soukromí, v rodinných kruzích, a projevovat je na veřejnosti se považuje za trapné, ba dokonce dětinské. A to je žalostné. Projev soucitu podle mého soudu zdaleka není projevem idea lismu odtrženého od skutečnosti, je to nejúčinnější metoda, jak posloužit nejen bližnímu, ale i sobě samému. Mysl zasvěcená soucitu je jako přetékající vodojem. Je to nevysychající pramen energie, odhodlání a dobrosrdečnosti. Lze ji připodobnit k semínku. Když ji pěstujeme, vyroste z ní hojnost dalších dobrých vlastností, jako je schopnost odpouš tět, tolerance, vnitřní síla a důvěra, které nám umožňují pře konávat úzkost a strach. Soucitná mysl se podobá kouzelnému elixíru; je tak silná, že konfrontační situaci dokáže obrátit v si tuaci příznivou. Lásku a soucit bychom proto neměli projevo vat jen vlastní rodině a přátelům. Nesmíme si myslet, že sou cit spadá jen pod odpovědnost duchovních a pracovníků ve zdravotních a sociálních službách. Jsou jím povinny všechny stupně lidské společnosti. Když dojde ke konfliktu v politické, ekonomické nebo nábo ženské oblasti, je altruistický přístup často jediným možným řešením. Příčinou sporů však občas bývají samy argumenty,

jejichž prostřednictvím se snažíme dospět ke smíru. V takovém případě, kdy se zdá, že shody dosáhnout nelze, by si obě strany měly připomenout, že sdílejí základní lidskou přirozenost. Po mohlo by jim to vyjít ze slepé uličky, a každá z nich by svého cíle dosáhla snadněji a dlouhodobě. Je pravděpodobné, že do hoda plně neuspokojí ani jednu stranu, ale pokud obě udělají ústupky, alespoň zažehnají nebezpečí, že spor přeroste ve váž nější konflikt. Všichni víme, že nejlepším řešením problémů jsou kompromisy. Tak proč se k nim neuchylujeme častěji? Když vidím nedostatek vzájemné pomoci ve společnosti, ří kám si, že jej způsobuje neznalost naší vzájemně podmíněné při rozenosti. Často mě dojímají tvorečkové z říše hmyzu, například včely. Zákony přírody jim nadělily instinktivní smysl pro spo lečenskou odpovědnost, a ten jim přikazuje pracovat společně, aby přežily. A spolupracují věrně - bez ústavy, bez zákonů, bez policie, bez náboženství a bez mravní výchovy, jen na základě své přirozenosti. Za jistých okolností může konflikt vypuknout i u nich, ale kolonie obvykle přežívá díky vzájemné pomoci. Lid ské bytosti mají ústavy, propracované zákony, policejní sbory, ná boženství, pozoruhodnou inteligenci a srdce schopné lásky. Ale v praxi, navzdory svým neobyčejným vlastnostem, nesmírně za ostáváme i za těmi nejmenšími příslušníky říše hmyzu. Mám do jem, že svým způsobem jsme chudší než včely. Přestože jsme společenští živočichové a musíme žít ve spo lečenství, nedostává se nám odpovědnosti za své bližní. Lze tuto chybu přičíst na vrub základním rodinným a společen ským strukturám? Úlevám a pohodlí, jež nám obstarala věda a technika? To si nemyslím.

Domnívám se, že navzdory rychlému pokroku civilizace v minulém století je bezprostřední příčinou naší současné situace výlučná přednost, kterou jsme dali materiálnímu po kroku. Začali jsme se za ním honit tak zuřivě, že jsme opo mněli věnovat pozornost základní lidské potřebě lásky, sho vívavosti, vzájemné pomoci a něhy. Je mi jasné, že opravdový smysl pro odpovědnost získáme jen tehdy, budeme-li pěsto vat a rozvíjet soucit. Jen spontánní vcítění do našich bližních nás může přimět, abychom jednali jejich jménem.

Válka je přežitek Válka neboli jakákoli podoba organizovaného boje se vyvi nula společně s civilizací a zdá se, že je nedílnou součástí dě jin a lidské povahy. Nicméně svět se mění a už jsme pochopili, že lidské pro blémy nelze vyřešit zbraněmi. Spory vzešlé z rozdílných ná zorů musíme urovnávat postupně, dialogem. Války zajisté plodí vítěze a poražené, ale jen dočasné. Vá lečná vítězství ani porážky nemohou mít dlouhého trvání. Navíc, náš dnešní svět je už natolik vzájemně podmíněný, že porážka jedné země ovlivní zbytek světa a přímo či nepřímo přinese ztráty a utrpení každému z nás. V

dnešním hluboce provázaném světě se představa války jeví

jako přežitek, jako zastaralý přístup k řešení problémů. Pořád mluvíme o reformách a o změnách. Mnohé dávné tradice se

do současnosti už nehodí, dokonce bývají kontraproduktivní, protože sledují krátkodobé cíle. A tak skončily na smetišti dě jin. Válka tam patří taky. Bohužel, ačkoli už jsme vstoupili do 21. století, ještě pořád jsme nesmetli se stolu zvyky z minulosti. Mluvím o víře, že problémy lze vyřešit zbraněmi. Právě kvůli této představě se svět neustále zmítá v nejrůznějších těžkostech. Ale co si máme počnout? Co můžeme dělat, když rozhodují velké mocnosti? Můžeme si přát postupný konec válečných obyčejů. Přirozeně vojenskou tradici nelze ukončit snadno. Ale za mysleme se. V případě, že dojde ke krveprolití, mají lidé u moci a odpovědní činitelé k dispozici bezpečné úkryty; oni sami tedy před strastiplnými důsledky boje útočiště najdou. Ale co se stane s chudými lidmi, s dětmi, se starci, s tělesně postiže nými? Hrůzy válečného střetu budou snášet oni. Když mluví zbraně, rozsévají smrt a zkázu, aniž rozlišují, kdo je vinen, a kdo ne. Řízená střela nepřítele nebere ohled ani na nevinné, ani na chudé, ani na bezbranné, na nikoho z těch, kdo zasluhují soucit. Pravými poraženými jsou proto nevinní lidé žijící prostým životem. Jediným světlým bodem jsou organizace dobrovolníků, které přijíždějí do oblastí postižených válkou a poskytují tam lé kařskou a humanitární péči. Rozvoj těchto organizací je ví tězstvím srdce v moderní době. Přejme si a modleme se za to, aby k válkám pokud možno nedocházelo vůbec. A když už nějaká válka přece jen vypukne, modleme se za to, aby si vyžádala co nejméně obětí a přinesla co nejméně utrpení. Nevím, jestli naše modlitby přinesou ně

jakou pomoc, myslím hmatatelnou, ale v tuto chvíli toho víc udělat nemůžeme.* Toto prohlášení pronesl dalajlama v Dharamsale v březnu 2003, v době, kdy se už jasně rýsovala hrozba války v Iráku. O šest měsíců později, v říjnu 2003, při svých přednáškách v Paříži upozornil na to, že obvinění vznesená proti Saddámu Husajnovi opomíjejí uvést, že diktátorovy zbraně byly vyrobeny díky západním technologiím. Odsouzeníhodný tedy není jen krvelačný tyran, ale také hamižnost států ob chodujících se zbraněmi. V

lednu 2009 v Sárnáthu dalajlama tento příklad připo

mněl, aby ilustroval vzájemnou podmíněnost jevů a nut nost uvědomit si, že všichni neseme svůj díl všeobecné od povědnosti, protože každým svým činem, byť sebemenším, ovlivňujeme svět.

Každý z nás musí nést svůj díl všeobecné odpovědnosti Nevěřím ani v zakládání masových hnutí, ani v ideologie. A neuznávám ani módu zakládání organizací, jejichž cílem je šíření té či oné myšlenky, což znamená, že nějaká skupinka ručí úplně sama, s vyloučením ostatních, za dosažení daného Z prohlášení proneseného v Dharamsale 11. března 2003.

cíle. V současných podmínkách nemůže nikdo očekávat, že naše problémy za nás vyřeší někdo jiný. Každý z nás musí nést svůj díl všeobecné odpovědnosti. A čím víc bude odpověd ných jednotlivců, kteří se - nejprve po desítkách, po stovkách, potom po tisících, a dokonce stovkách tisíc - zapojí do díla, tím lepší bude celková atmosféra.* Dalajlama nesouhlasí s ideologiemi, které lidem zabraňují, aby si uvědomili své lidství a převzali za ně plnou odpověd nost. Osobitost jeho postoje spočívá v tom, ze za středobod řešení problémů považuje jednotlivce a etiku. Soucit je základní vlastností lidské bytosti a prožíváme ho tak, že na individuální úrovni se chováme altruisticky. Na úrovni celospolečenské pak soucit vede k rozvoji všeobecné odpovědnosti. V době planetárních dějin a planetární civi lizace bere každý z nás na sebe svůj podíl všeobecné odpo vědnosti v místě, kde žije. Každý individuální čin má vše obecný dosah. Pole působnosti jednotlivců se rozšířilo na celý svět. Ovšem individuální svoboda nepřináší jen práva, ale také povinnosti. Z výše uvedeného plyne, že ožebračíme-li nějakou zemi, národ či kulturu, připravíme lidstvo o nenahraditelnou část plodné rozmanitosti. Porušování základních lidských práv jednotlivců ohrožuje důstojnost všech. Z projevu The Global Community, Dharamsala, 1999. [Plné znění na http:// www.dalailam a.com /m essages/world-peace/the-global-com m unity. (Pozn. překl.)]

Podle dalajlamy je navíc třeba, abychom všeobecnou od povědnost rozšířili i na další oblast - na vědu. Protože lid skou důstojnost neponižuje jen politika represivních a tota litních států nebo vojenské konflikty. Mravní bezúhonnost lidských bytostí je v posledních desetiletích podrobena no vým zkouškám, zkouškám tím těžším, čím většího pokroku dosahují vědy a technologie. Protože v dnešní době dokáží vědci manipulovat s kódem života. Aby dalajlama umožnil vědě převzít odpovědnost za službu lidem, navázal dialog se světově proslulými vědci. Na zá kladě buddhismu, chápaného jako duchovní věda, podtrhl sbíhavost vlastní kontemplativní tradice se současnými neurovědamí. Z těchto rozhovorů vzešla definice etických zásad použitelných ve vědních oborech a průkopnické perspektivy vědeckého výzkumu.

Neurovědy se zabývají studiem nervové soustavy z mnoha hledisek (struktura, vývoj, funkce, poruchy, chemické pochody atd.). K neurovědám patří biopsychologie, neuroanatomie, neurochemie, neurobiologie, vývojová neurobiolo gie, neuroendokrinologie, neurofarmakologie, neuroetologie, neurofyziologie a neuropsychologie. Na základě výsledků neurověd se vytvářejí modely lid ského myšlení. (Pozn. překl.)

M Ů J DIALOG S VĚDOU

Proč se buddhistický mnich zajímá o vědu? V posledních desetiletích jsm e se stali svědky ohromného pokroku ve vědeckém pochopení lidského mozku a lidského těla. Nejnovější vývoj genetiky nám dovoluje zkoumat živé bytosti na velice jemné úrovni individuálních genů, což při náší nevídané možnosti manipulace se samým kódem života. Před lidstvem se tak rýsuje úplně nová podoba skutečnosti. Otázka rozhraní mezi vědou a lidstvím už dnes není pouze akademická. Je to otázka nanejvýš naléhavá a musí se jí zabý vat všichni, komu leží na srdci osud lidstva. Domnívám se, že dialog mezi neurovědami a společností by nám pomohl pro hloubit naše základní chápání lidství vymezením naší odpo vědnosti vůči přírodě, kterou sdílíme s dalšími cítícími by tostmi. Jsem rád, že někteří neurologové projevují v rámci tohoto rozšířeného rozhraní čím dál větší zájem o důklad nou rozpravu se znalci kontemplativních nauk buddhismu. Do studia věd jsem se pustil jako nenasytně zvědavý chlapec už v Tibetu. Později jsem si postupně uvědomoval, jak obrov ský význam mají věda a technika pro pochopení současného světa. Snažil jsem se nejen porozumět vědeckým pojmům, ale také prozkoumat případný širší dopad nedávného vědec kého pokroku na lidské znalosti a technologické možnosti. V průběhu let jsem se věnoval studiu fyziky částic, kosmolo gie, biologie a psychologie. Za své omezené znalosti vděčím hodinám, jež se mnou velkodušně trávili Carl von Weizsäcker

a zesnulý David Bohm. Jsem jim za to hluboce zavázán a po važuji je za své učitele kvantové mechaniky. Biologii a neurovědám mě učili Robert Livingston a Francisco Varela, kteří už dnes nejsou mezi námi. Jsem rovněž velkým dlužníkem mno hých proslulých vědců, s nimiž jsem měl tu čest hovořit pod záštitou Institutu Mind and Life, který inicioval konference Mind and Life, z nichž ta první se konala v roce 1987 v mém

sídle v indické Dharamsale. Rozmluvy pokračovaly i v dal ších letech a zatím poslední konference skončila zde ve Wa shingtonu tento týden. Chápu, že mnozí lidé se diví: „Proč se buddhistický mnich tolik zajímá o vědu? Co ho to popadlo? Jaké pouto by mohlo spojovat moderní vědu s buddhismem, starodávným soubo rem indické filosofie a duchovních nauk? A co by asi tak mohl vědeckým oborům, jako jsou neurovědy, přinést dialog s kontemplativní buddhistickou tradicí?“ Ačkoli naše tradice a současná věda vyrostly z jiných his torických, intelektuálních a kulturních kořenů, domnívám se, že ve filosofickém vidění světa a v metodologii se zásadně neliší. Ve filosofické rovině sdílí buddhismus s moderní vě dou hlubokou nedůvěru ke všem absolutním pojmům, ať už jde o transcendentní bytí, o věčný a neměnný princip, jako je duše, nebo o prvotní podloží skutečnosti. Jak buddhismus, tak věda vysvětlují evoluci, vznik vesmíru a života především na základě složitých vzájemných souvislostí odvozených z pří rodního zákona příčinnosti. Co se týká metodologie, věda i buddhistická tradice zdůraz ňují roli zkušenosti. Buddhističtí badatelé tradičně uznávají tři

prameny poznání - praktickou zkušenost, logickou úvahu a svě dectví, přičemž experimentální důkaz kladou na první, logickou úvahu na druhé, a svědectví až na třetí místo. To znamená, že v buddhismu při zkoumání skutečnosti vítězí - alespoň zpra vidla - empirický důkaz nad svátými, jakkoli uctívanými texty. I v případě znalostí odvozených logickou úvahou či úsudkem musí být jejich platnost nakonec potvrzena pokusně. A právě kvůli těmto metodologickým postupům jsem své buddhistické kolegy často upozorňoval na to, že pokusně ově řené objevy moderní astronomie nás musí přimět k tomu, abychom opravili, a v určitých případech dokonce zamítli, nejeden názor tradiční kosmologie, jak ji popisují stará bud dhistická pojednání. Vzhledem k tomu, že prvotní pohnutkou buddhistické ana lýzy skutečnosti byla především snaha ulevit lidem od utrpení a zlepšit jejich životní podmínky, výzkumná tradice se zamě řovala hlavně na to, aby porozuměla lidské mysli a tomu, jak pracuje. Vycházeli jsme z předpokladu, že poznáme-li hlou běji psýchu, přijdeme na to, jak přetvořit naše myšlenky, naše city i jejich skryté podněty tak, abychom docílili zdravější a plnější život. V

této souvislosti navrhla buddhistická tradice důkladnou

klasifikaci duševních stavů, jakož i metody rozjímání zamě řené na tříbení některých vlastností mysli. Proto je oprav dová výměna nashromážděných zkušeností a vědomostí tý kajících se lidské mysli - počínaje poznáváním a citovými hnutími a konče schopností proměny lidského mozku - mezi buddhismem a moderní vědou tak zajímavá a prospěšná. Co

se mne týká, hodně jsem si odnesl z rozhovorů s neurovědci a psychology, při nichž jsme probírali povahu a funkci klad ných i záporných citů, pozornosti, obrazotvornosti, a také plasticitu mozku*. Neurovědy a medicína nesporně proká zaly, že ve vývoji mozku novorozence v prvních týdnech ži vota hraje nezastupitelnou roli láska předávaná pouhým do tykem, a potvrdily tak úzké pouto mezi soucitem a lidskou touhou po štěstí.**

Lidstvo se ocitlo na rozcestí Pevně věřím, že úzká spolupráce mezi buddhistickou a vědec kou výzkumnou tradicí významně přispěje k hlubšímu pocho pení složitého vnitřního světa subjektivní zkušenosti, jemuž říkáme mysl. Přínos takové spolupráce se už začíná projevovat. Podle předběžných zpráv se účinky cvičení mysli - ať už jde o jednoduché, ale pravidelné soustřeďování pozornosti, nebo o záměrné pěstování soucitu v buddhistickém slova smyslu projevují pozorovatelnými a měřitelnými změnami v oblastech mozku spjatých s příjemnými pocity. Nedávné neurovědecké Plasticita mozku je schopnost mozku měnit svoji strukturu pod vlivem opa kovaných podnětů a zkušeností. (Pozn. překl.) Üryvek z projevu, jejž dalajlama přednesl 12. listopadu 2005 v sídle Society for Neurosciences ve Washingtonu. [Viz též http://www.dalailama.com/messages/ buddhism/science-at-the-crossroads. (Pozn. překl.)]

objevy prokázaly přirozenou plasticitu mozku, založenou jak na synaptických spojích, tak na vzniku nových neuronů v dů sledku vnějších stimulů, jako je cílevědomé tělesné cvičení nebo prostředí bohaté na podněty. Buddhistická kontemplativní tradice může přispět k rozší ření tohoto pole vědeckého výzkumu nabídkou cvičení mysli, které mohou souviset s plasticitou mozku. Pokud se potvrdí, jak naznačuje buddhistická tradice, že cvičení mysli mohou vést ke zjistitelným synaptickým a neuronálním změnám v mozku, bude to mít dalekosáhlé důsledky. Dopad takového výzkumu se neomezí jen na prohloubení našich znalostí o lid ském mozku, ale dost možná významně přispěje k objasnění schopnosti učení a duševního zdraví. Podobně, může-li - jak hlásá buddhistická tradice - vědomé pěstování soucitu vést k zásadní změně v myšlení jednotlivců, a tedy k hlubší vzá jemné empatii, přinese to dalekosáhlé důsledky pro společ nost obecně. A konečně se domnívám, že spolupráce mezi neurovědami a buddhistickou kontemplativní tradicí může objasnit životně důležitou otázku, kde je hranice mezi etikou a neuro vědami. Ať už chápeme vztah mezi etikou a vědou jakkoli, v praxi se věda vyvíjela především jako empirický, mravně neutrální obor. Proto se na ni nahlíželo především jako na výzkumnou metodu, která přináší podrobnou znalost smyslově poznatelného světa a skrytých přírodních zákonů. Z čistě vědeckého hlediska je výroba jaderných zbraní opravdu úžasným završením výzkumu. Nicméně vzhledem k tomu, že tyto zbraně mohou způsobit obrovské utrpení hro-

rnadným zabíjením a nepředstavitelnou pustošivou silou, po važujeme takové završení výzkumu za zhoubné. Rozhodnout, co je ve vědě dobré a co špatné musí etický po sudek. Donedávna jsme etiku a vědu úspěšně oddělovali, pro tože jsme předpokládali, že lidská schopnost morálního myš lení se vyvíjí v souladu se znalostmi. Dnes si myslím, že lidstvo se ocitlo na osudovém rozcestí. Nevídané pokroky neurověd a zejména genetiky koncem 20. století zahájily novou éru lid ských dějin a položily před nás obrovskou etickou výzvu. Je očividné, že v oblasti morálního myšlení jsme nedoká zali udržet krok s rychlým rozvojem vědy a mocí, kterou nám přináší. Nicméně nové objevy a jejich aplikace se rozrůstají natolik, že musíme přehodnotit samo naše chápání lidské při rozenosti i otázku našeho přežití. Nelze tedy nadále souhlasit s omezením naší společenské odpovědnosti na podporu vědy a rozvoje technologických možností a přenechávat rozhodo vání o jejich využití jednotlivcům. Musíme prosadit, aby vě decký vývoj, zejména ve vědách zkoumajících život, usměr ňovaly základní lidské a mravní ohledy. Mluvím-li o základních mravních principech, neznamená to, že podporuji splynutí náboženské etiky s vědeckým výzku mem. Mám na mysli spíš „etiku světskou“, jak jí říkám, kam patří klíčové mravní zásady jako soucit, tolerance, starostli vost a nezneužívání vědeckých výsledků a moci, tedy zásady, které nerozlišují ani mezi věřícími a nevěřícími, ani mezi stou penci různých náboženství. Svět, v němž žijeme, je jeden. Mo derní ekonomika, elektronická média, mezinárodní turistika a problémy životního prostředí nám den co den připomínají,

jak hluboce provázaný je současný svět. A v tomto prováza ném světě hrají vědecké obce životně důležitou roli. V dnešní společnosti se věda těší veliké úctě a důvěře, mnohem větší než můj vlastní filosofický a náboženský obor. Vyzývám vědce, aby ve svých oborech pracovali v souladu se základními mravními zásadami, které sdílíme všichni jakožto lidské bytosti.*

Bez etiky ve vědách nelze zachovat život Za nadějnou považuji narůstající slučitelnost vědy a nábožen ství. Po celé 19. a téměř po celé 20. století lidi hluboce mátl spor mezi těmito zdánlivě protikladnými světonázory. Dnes dosáhly fyzika, biologie a psychologie úrovně tak vysoké, že mnozí badatelé se začínají vážně zamýšlet nad otázkami pravé přirozenosti veškerenstva a života - tedy nad týmiž otázkami, jimž přiřazují prvořadou důležitost náboženské víry. Existuje tedy reálná možnost, že vznikne jednotnější vidění světa. Pře devším se zdá, že se začíná rýsovat nové pojetí ducha a hmoty. Historicky vzato se ducha snažil pochopit především Východ, hmotu Západ. Dnes, po sblížení Východu a Západu, se hmotné a duchovní pojetí života mohou uvést ve větší soulad. Musíme se znovu naučit ctít lidské hodnoty v oblasti mo derního vědeckého výzkumu. Přestože prvořadým cílem vědy Úryvek z projevu, jejž dalajlama přednesl 12. listopadu 2005 v sídle Society for Neurosciences ve Washingtonu. [Viz též http://www.dalailama.com/messages/ buddhism/science-at-the-crossroads. (Pozn. překl.)]

je pořád důkladněji poznávat skutečnost, k jejím dalším úko lům patří zlepšování kvality života. Bez altruistických pohnu tek vědci nemohou rozlišovat mezi blahodárnými technolo giemi a jednoduchými východisky z nouze. Škody napáchané na našem životním prostředí jsou nej viditelnějšími důsledky takových záměn. Správné pohnutky jsou ještě důležitější při využívání nevídané škály nových biotechnologií, jejichž pro střednictvím nyní můžeme ovlivňovat a měnit jemné struktury života samého. Nebudeme-li při veškeré naší činnosti vycházet ze solidní etické základny, vystavujeme se nebezpečí, že nena pravitelně poškodíme choulostivou mateční strukturu života.* Dalajlama soudí, že v dnešní době na sebe musí vzít buddhis mus zvláštní odpovědnost, protože Buddha učil, že rozjímání o vzájemné podmíněnosti jevů je neoddělitelné od soucítění. Ovšem pojem vzájemné podmíněnosti jevů, jak ho předestřel Buddha před dvěma a půl tisíci lety a jak ho vykládali staří in dičtí a tibetští mudrci, přesně zapadá do vidění světa vzešlého z teorie obecné relativity a jejího pozdějšího vývoje. V této souvislosti dalajlama rád cituje bývalého indického prezi denta, jaderného fyzika Abdula Kalama, jemuž říká „indický Sacharov“. Abdul Kalam se mu svěřil, že podstatu kvantové neurčitosti našel v názorech indického mudrce Nágárdžuny, jen ž svou úctu k Buddhovi vyjádřil následujícími verši: Z projevu The Global Community, Dharamsala 1999. Plné znění na h ttp:// www .dalailam a.com /m essages/world-peace/the-global-com m unity. (Pozn. překl.)

Skláním se před tebou, neb přesahuješ svět. Moudrost tvá z vědomí absence pramení. Pro blaho bližních trpěl jsi mnoho let, soucit nekonečný vedl tvé jednání. Pravíš: Bytostí cítících není žádných, jsou to pouhé hromady složek bytostních. Přesto horlivě, ó nejmoudřejší z moudrých, sloužils lidem s neúnavnou oddaností. Jsoucí věc nevzniká. Ani věc nejsoucí nevzniká, nevzniká ani jedna z nich. Věc nevzniká ze sebe, ani z jiné věci, ani z obou. Tak jak by mohlo být vznikání? Je nelogické, aby důsledek vzešel z příčiny, která je sama odstraněna. Z příčiny neodstraněné nevzejde též. Uznáváš, že vznikání snu se podobá. Vzcházení důsledků skrze odstraňování či neodstraňování příčiny nějaké připodobnit možno ke smyslů klamání. Ty učils, že pro všechny věci tomu tak je. Co vzniká podmíněně, a na tom trváš, prázdné je, a nezávislých entit není.

To je to, co silou lvího řevu hlásáš, ó náš nedostižně moudrý učiteli. Protože nás učíš nektaru prázdnoty, abychom zanechali představ o světě, břitce a přísně, nesmlouvavými slovy, odsoudil jsi lpění na této prázdnotě. Jevy jsou závislé, prázdné a nehybné, z podmínek vzešlé a mámení podobné, proto jsi rozhlásil, že jsou neskutečné. Může se vědomí, aniž rozjímalo, jak prokázaly ušlechtilé bytosti, vůbec kdy obejít bez projevů? Kdo nepřítomnost projevů neobsáhne, ten, pravils, osvobození nedosáhne. V sútrách Velkého vozu jsi ve vší úplnosti pojednal tedy o jejich nepřítomnosti. Velebím tě, ó kalichu hodný chvály! Kéž se svými skutky, ať jsou jakékoli, zasloužím o to, aby se z otročení projevům vymanila všechna stvoření.* Nágárdžuna, Chvalozpěv na Buddhu, jenž přesahuje svět; titul v sanskrtu: Lóka-

tištava; titul v tibetštině: Jig rten las ,das par bstod pa.

Tragické 11. září 2001 mě poučilo, že pokrok nelze oddělovat od etiky Zhoubné city jako hněv, strach nebo zášť mohou zapříčinit zničující problémy po celém světě. Dokud nám zprávy den co den připomínají pustošivou moc těchto citů, musíme si klást otázku, jak je opanovat. Jistě, zhoubná citová hnutí odjakživa patřila k lidskému údělu - lidstvo se s nimi potýká už tisíce let. Domnívám se však, že se nám naskytla cenná příležitost, jak se s nimi vyrovnat, a to prostřednictvím spolupráce ná boženství a vědy. A právě pomyšlení na tuto spolupráci mě vede k tomu, že se od roku 1987 zapojuji do řady rozhovorů se skupinami vědců, které pořádá Institut Mind and Life. Shle dal jsem, že jestliže vědecké objevy nabízejí hlubší pochopení v oblastech, jako je například kosmologie, buddhistický vý klad zase nabízí vědcům možnost, aby se podívali z jiného hlediska na svůj vlastní obor. Náš dialog prospěl nejen vědě, ale i náboženství. Přestože Tibeťané mají cenné znalosti vnitřního, duchovního světa, nedostatek znalostí vědeckých byl jednou z hlavních příčin naší materiální zaostalosti. Buddhistické učení zdůrazňuje, že porozumění skutečnosti je důležité. Proto bychom měli vě novat velikou pozornost tomu, jak dnešní vědci vidí skuteč nost, kterou objevili svými pokusy a měřeními. Zpočátku se konferencí M ind and Life za buddhistickou stranu účastnilo jen málo lidí. Byl jsem tam sám se dvěma překladateli. Ale nedávno jsme v našich klášterech zavedli vý

uku moderních věd a při poslední rozpravě už v publiku se dělo asi dvacet tibetských mnichů. Na cíle těchto dialogů lze pohlížet ze dvou hledisek. To první je akademické - jde nám o rozvoj vědění. Věda zpravidla před stavuje úžasný nástroj k pochopení materiálního světa, a za na šeho života udělala úžasné pokroky, přestože k prozkoumání toho pořád zůstává hodně. Zdá se však, že v oblasti duchovních pokusů moderní věda příliš nepokročila. Naproti tomu bud dhismus, stará indická myšlenková škola, odráží obsáhlý prů zkum fungování mysli. Po staletí se četní buddhisté věnovali něčemu, co bychom mohli nazvat „pokusy“ v duchovní oblasti, a dosáhli významných, ne-li dokonce mimořádných výsledků, opírajíce se o souhrn vědomostí, jímž disponovali. Proto by dů kladnější rozprava na akademické úrovni a společná studie, na níž by se podíleli jak vědci, tak buddhističtí učenci, byly velice přínosné pro šíření lidských znalostí. Z druhého hlediska, má-li lidstvo přežít, jsou životně důle žité štěstí a duševní klid. Jinak hrozí, že naše děti a jejich děti čeká nešťastný, beznadějný a krátký život. Tragédie, k níž došlo 1 1 . září 2001, ukázala, že moderní technologie a lidská inteli gence dokáží způsobit obrovské škody, vede-li je nenávist. Ma teriální rozvoj bezpochyby přispívá k životu v pohodlí a do jisté míry i ke štěstí. Ale to nestačí. Chceme-li dosáhnout hlubší úrovně štěstí, nesmíme zanedbávat svůj duševní rozvoj. A já cí tím, že náš smysl pro základní lidské hodnoty nedrží krok s ne dávným prudkým nárůstem našich materiálních schopností. Proto jsem povzbuzoval vědce, aby se zabývali duchovně pokročilými Tibeťany sběhlými v meditaci a zjistili, jak by

jejich duchovní praxe - mimo náboženský kontext - co nej víc prospěla bližním. Je totiž důležité, abychom lépe pocho pili svět mysli, vědomí a cítění. Několik pokusů prokázalo, že lidé sběhlí v meditaci dokáží dosáhnout stavu duševní vyrovnanosti a setrvat v něm i za ob tížných okolností, že takoví lidé jsou šťastnější, vnímavější vůči pocitům ostatních a méně podléhají zhoubným citům. Meditační metody jsou nejen užitečné, ale i levné! Nemusíte si nic ku povat ani dát něco vyrobit. Nepotřebujete ani léky, ani injekce. Otázka je, jak se o tyto blahodárné výsledky podělit s nebuddhisty. Nechceme se totiž omezovat jen na buddhismus nebo na jiná náboženství - jde nám o objasnění možností lid ské mysli. Duchovní metody k dispozici máme, ale musíme zařídit, aby je přijaly i lidové masy, které se o duchovní zá ležitosti vůbec nezajímají. Jen tak těmto metodám zajistíme největší účinnost. Tato iniciativa je důležitá proto, že věda a technologie ne mohou vyřešit všechny naše problémy. Materiální pokrok musíme spojit s duševním rozvojem a s pěstováním lidských hodnot, jako je soucit, tolerance, schopnost odpouštět, zdr ženlivost a sebekázeň.54 Dalajlama přistupuje k tragickým událostem z 11. září 2001 jako k problému „duchovního“ rázu, přičemž pranýřuje ne existenci etického kodexu ve vědeckém výzkumu. VýsledProjev ze 14. ledna 2003. [Plné znění na http://www.dalailama.com/messages/ buddhism/science-and-religion. Pozn. překl.)]

kem je, že úžasné vynálezy lidského ducha se obracejí proti lidstvu, ať už v podobě teroristického útoku na věže Svě tového obchodního centra, nekontrolovatelných výstřelků genetiky nebo zrychlujícího se poškozování životního pro středí, které ohrožuje budoucí pokolení. Dalajlama jakožto buddhistický mnich tvrdí, že i v této otázce je klíčem k na šemu přežití duchovnost chápaná jako návrat k základním lidským hodnotám.

Pečovat o Zemi

Na še

e k o l o g ic k á o d p o v ě d n o s t

Jako dítě jsem se od svých učitelů naučil pečovat o okolní prostředí K

d y ž js e m ja k o m a l ý c h l a p e c s t u d o v a l

buddhismus, učil

jsem se pečovat o přírodu, protože nenásilí neuplatňujeme jen vůči lidem, ale vůči všem cítícím bytostem. Všechno živé je nadáno vědomím. Tam, kde je vědomí, jsou i pocity jako bo lest, potěšení a radost. Žádná cítící bytost nechce trpět. Na opak, všechny vyhledávají štěstí. V buddhistické praxi jsme myšlence nenásilí a přání skoncovat se vším utrpením uvyklí natolik, že dbáme o to, abychom život neničili a nepoškozo vali ani nevědomky. Přirozeně nevěříme, že stromy nebo kvě tiny mají ducha, ale chováme se k nim s úctou. Bereme tedy na sebe všeobecnou odpovědnost za lidstvo a za přírodu. Naše víra v reinkarnaci vysvětluje náš zájem o budoucnost. Pokud si myslíte, že se narodíte znovu, považujete za svou po-

vinnost chránit určité věci, aby je v budoucnu mohl užívat i váš převtělenec. Ačkoli je možné, že se narodíte znovu na jiné planetě, představa převtělování vás vede k tomu, abyste pečoval o Zemi a budoucí pokolení. Když lidé na Západě mluví o „lidstvu“, obvykle tím míní jen současnou generaci. Lidstvo z minulosti už není. Lidstvo z budoucnosti ještě neexistuje - jako smrt. Na Západě se lidé starají o věci především z hlediska jejich praktického využití pro dnešní pokolení, a jen pro ně. Citlivý vztah Tibeťanů k přírodě nevzešel jen z buddhismu, ale z našich obyčejů obecně. Například v Japonsku a v Thaj sku se buddhismus vyvíjel v prostředí odlišném od prostředí tibetského, a vedl k jiné kultuře a k jinému chování. Nás silně ovlivnila naše příroda, jediná svého druhu. Nežijeme na ma lém přelidněném ostrově. V průběhu dějin jsme se nebáli ani o naše rozlehlé, málo obydlené území, ani našich vzdálených sousedů. Neměli jsme pocit, že jsme utlačováni jako v mnoha jiných společnostech. Je dokonale možné žít v hlubokém souladu s nějakou vírou nebo kulturou a nespojovat to s žádným náboženstvím. Tibet ská kultura nečerpá veškerou svoji filosofii z buddhismu, ačkoli se jím široce inspiruje. Jednou jsem jedné organizaci pro pomoc tibetským uprchlíkům navrhl, že by bylo zajímavé odhadnout, do jaké míry se náš lid utvářel pod vlivem svého tradičního životního stylu. Z jakých důvodů jsou Tibeťané klidní, vyrov naní a dobře naladění? Odpověď na tuto otázku lidé vždycky hledají v našem náboženství, protože je jedinečné, ovšem za pomínají, že jedinečné je i naše životní prostředí.

Ochrana přírody není nutně posvátnou činností a ne vždy vyžaduje soucit. Jakožto buddhisté soucítíme se všemi cítí cími bytostmi, ale nikoli nutně s každým kamenem, stromem či obydlím. Většina Tibeťanů se stará o svůj dům, aniž s ním proto soucítí. Podobně naše planeta je naše obydlí a musíme pečlivě dbát, abychom ji udrželi v dobrém stavu, a zajistili tak štěstí sobě, našim dětem, našim přátelům a všem cítícím by tostem, s nimiž tento velký obytný prostor sdílíme. Budeme-li si myslet, že naše planeta je naším domem nebo „naší mat kou“, naší matkou Zemí, pak o ni samozřejmě budeme pečovat. Dnes už chápeme, že budoucnost lidstva závisí na naší pla netě a budoucnost planety závisí na lidstvu. Ale vždycky nám to tak jasné nebylo. Až do dnešní doby nám matka Země do kázala tolerovat, že ji zanedbáváme. Avšak lidské jednání, oby vatelstvo a technologie dnes dosáhly úrovně, kterou už naše matka Země nemůže dál snášet mlčky. „Moje děti se chovají špatně,“ upozorňuje, abychom si uvědomili, že existují meze, které nelze překročit. Jakožto tibetští buddhisté doporučujeme střídmost, což není bez souvislosti s životním prostředím, protože nekonzumu jeme neuváženě. Klademe našim spotřebním zvyklostem meze a ceníme si jednoduchého a odpovědného životního stylu. Od jakživa jsme měli osobitý vztah k životnímu prostředí. Naše staré posvátné texty hovoří o nádobě a jejím obsahu. Svět je nádoba, náš dům a my, živí, jsme jejím obsahem.

Z toho se odvíjí zvláštní vztah k přírodě, protože obsah bez nádoby nemůže existovat. Není odsouzeníhodné, když lidské bytosti užívají přírodní zdroje, aby uspokojily své potřeby,

ale z přírody se nesmí odčerpávat víc, než je nezbytně nutné. Je nanejvýš důležité, abychom z hlediska etiky přezkoumali, co nám bylo dáno, za co neseme odpovědnost a co předáme budoucím pokolením. Je očividné, že naše generace prochází osudovým obdobím. Ačkoli máme k dispozici globální komu nikační systémy, dochází častěji ke konfliktům než k mírotvorným dialogům. Vědecké a technologické zázraky existují souběžně s řadou tragédií, jako je hlad ve světě nebo vymí rání některých živočišných a rostlinných druhů. Pouštíme se do průzkumu vesmíru, aniž hledíme na to, že moře, oceány a zdroje pitné vody jsou čím dál znečištěnější. Je možné, že příští pokolení už nepoznají některé pozemské národy, některé druhy zvířat, rostlin, hmyzu, a dokonce mikroorganismů. Mu síme jednat dřív, než bude pozdě.

Tibet mého dětství, ráj divoké zvířeny Tibet, v němž jsem vyrůstal, byl rájem divokých zvířat. Do konce ani ve Lhase jsme se v žádném případě necítili nijak odříznuti od přírody. V mých komnatách na samém vrcholu Potaly, zimního paláce dalajlamů, jsem jako dítě strávil ne sčetné hodiny pozorováním chování červenozobých khjungkar uhnízděných ve škvírách zdí. A za letním palácem Norbu-

lingka jsem často vídal páry jeřábů mandžuských s černými krky, kteří žili v bažinách a které jsem považoval za ztěles nění elegance a půvabu. A to jsem se ještě nezmínil o chloubě

tibetské zvířeny, o medvědech a liškách horských, o vlcích, levhartech sněžných, o rysech, postrachu kočovníků, nebo o pandách velkých, pocházejících z tibetsko-čínského pomezí. Bohužel, tato hojnost zvířat je již minulostí. Všechny Tibe ťany, se kterými jsem mluvil a kteří navštívili Tibet po třiceti či čtyřiceti letech, zmizení divoké fauny ohromilo. Zatímco kdysi divoká zvířata přicházela až k domům, dnes je těžké je vůbec zahlédnout.* Dalajlama vzpomíná, jak ho v dětství okouzlovala různá zvířata, zejména ta, která viděl, když tři měsíce cestoval na příč Tibetem do Lhasy, kde měl být uveden na trůn. Tibetská vláda úředně chránila život v živočišné říši a každoročně dávala vyvěšovat vyhlášky, že „nikdo, ať šlechtic nebo chudas, nesmí ublížit tvorům žijícím na zemi a ve vodě, ani se na nich dopustit násilí“. Ale po čínské okupaci Tibetu divo kých zvířat neustále ubývalo v důsledku růstu lidských sí del, lovu a rybolovu. Neboť savci se lovili kvůli kůži, kože šině, vlně nebo určitým orgánům. Mnohé živočišné druhy už vyhynuly a dalším vyhynutí hrozí.

His Holiness The Dalai Lama, Ethics fo r the New Millennium, Riverhead Books, New York 1999; str. 222 francouzského překladu Sagesse ancienne, monde mo

derne, Fayard, Paříž 1999. [Překládám s přihlédnutím k: Jeho Svatost dalajlama, Etika pro nové milénium, přeložila Helena Iši Nevřelová, Pragma, Praha 2000, str. 160-161. (Pozn. překl.)]

Hory v Tibetu jsou vyholené jako hlavy mnichů Ekologické problémy jsou pro mne nové. V Tibetu jsme odjak živa soudili, že příroda je čistá. Když Tibeťanovi v Tibetu zkří žil cestu vodní tok, nekladl si otázku, zda je bezpečné napít se z něj vody. To se však změnilo, když jsme přišli do Indie a dal ších zemí světa. Například Švýcarsko je velice krásná a pozo ruhodná země, ale lidé nám říkali: „Nepijte vodu z tohoto po toka, je znečištěná.“ Tibeťané se tak postupně naučili chápat, že některé věci jsou zamořené, a nelze je tedy používat. Opravdu, když jsme zakládali v Indii osady, mnozí z nás onemocněli a trá pily je bolesti žaludku, protože pili znečištěnou vodu. Tak jsme na základě vlastních zkušeností a díky schůzkám s odborníky získali hlubší znalost ekologické problematiky. Naše země, Tibet, zabírá rozsáhlé území ve vysokohorském pásmu se studeným a suchým podnebím. Tyto klimatické pod mínky zřejmě životnímu prostředí zajistily jakousi přiroze nou ochranu a uchovávaly je čisté a svěží. Na severních pas tvinách, ve skalnatých oblastech, v lesích i v údolích řek žilo hodně divokých zvířat, ryb a ptáků. Je to zvláštní. Čínští rolníci a stavitelé cest, kteří přišli do Tibetu po roce 1959, si potrpěli na maso. Chodili proto na lov ptactva, zejména divokých kachen, buď v čínské vojenské uniformě, nebo v čínském šatu. Takovým oděvem však ptáky vždycky vyplašili tak, že okamžitě odletěli. Nakonec si čínští lovci museli obléci tibetský šat. Je to pravdivý příběh! Dělo se to převážně v sedmdesátých a osmdesátých letech, v době, kdy bylo v Tibetu ještě hodně divokého ptactva.

Nedávno se několik tisíc Tibeťanů z Indie vypravilo do T i betu, aby navštívilo své rodiště. Po návratu všichni vyprávěli totéž. Říkali, že před čtyřiceti nebo padesáti lety pokrývaly je jich rodný kraj rozsáhlé lesy. Dnes jsou všechny hory, druhdy bohatě zalesněné, vyholené jako hlavy mnichů. Vzrostlé stromy zmizely. Někdy se ze země klučí a odnášejí i jejich kořeny. Ta ková je dnešní situace. V minulosti jste v Tibetu mohli spat řit obrovská stáda divokých zvířat, ale ta už takřka vymizela. Velkoplošné odlesňování Tibetu je skličující. Je to politová níhodné nejen proto, že kdysi malebná krajina přišla o krásu, ale také kvůli tomu, že obyvatelé velmi těžko shánějí dřevo na otop. Relativně je to ovšem ten nejmenší problém, protože z šir šího hlediska má odlesnění i další velice nepříznivé důsledky. Za prvé, největší část Tibetu tvoří suché bezvodé oblasti ve velké nadmořské výšce. Zdejší půda proto potřebuje k ob nově delší čas než půda v oblastech s vlhčím podnebím, po ložených níže. Negativní důsledky tedy trvají déle. Za druhé hodně řek protékajících velkými asijskými oblastmi - Pákistá nem, Indií, Čínou, Vietnamem, Laosem a Kambodžou - , napří klad Žlutá řeka, Brahmaputra, Jang-c’-ťiang, Salwin a Mekong, pramení v Tibetu. A právě v oblastech kolem jejich pramenů dochází k rozsáhlému odlesňování a k důlní činnosti. Zne čištění těchto řek má katastrofický dopad na země ležící na jejich dolním toku. Podle čínských statistik existuje v Tibetu sto dvacet šest druhů minerálů. Jakmile Číňané tyto zdroje objevili, zahá jili intenzivní těžbu, aniž přijali jakákoli opatření na ochranu životního prostředí. V důsledku odlesňování a důlních prací

tak dochází v níže položených oblastech Tibetu k povodním, rok od roku silnějším. Podle klimatologů přinese odlesnění Tibetské náhorní plo šiny změnu intenzity vyzařování sněhu do vesmíru (lesy po hlcují více slunečního záření), což naruší monzunové prou dění nejenom v Tibetu, ale i v sousedních oblastech. Je tedy nanejvýš důležité ochránit křehké životní prostředí Tibetu. Bohužel v komunistickém světě, jak jsme v minulosti viděli v zemích jako Sovětský svaz, Polsko nebo bývalé východní Německo, vznikaly problémy se znečišťováním životního pro středí z nedbalosti, jednoduše proto, že továrny zvyšovaly vý robu, aniž se staraly o škody napáchané v přírodě. Totéž se opakuje v Čínské lidové republice. V sedmdesátých a osm desátých letech tam znečišťování vůbec nevěnovali pozor nost, ale od té doby došlo k výrazné změně. Myslím si proto, že dřívější situace pramenila z nevědomosti. Co se týká životního prostředí v Tibetu, zdá se, že čínští úřed níci uplatňují diskriminační opatření a nedbalostí se dopouš tějí především v oblastech obydlených určitými etniky. Jeden Tibeťan, původem z kraje Dingri v jižním Tibetu, mi tak před pěti lety vyprávěl o řece, z níž všichni vesničané čerpali pitnou vodu. Avšak vojáci z Čínské lidové osvobozenecké armády, kteří na místě žijí, dostali příkaz, aby vodu z řeky nepili, zatímco Ti beťany před možnými riziky spojenými s jejím pitím nikdo nevaroval. Tibeťané ji pijí dosud. To ukazuje, že k nedbalostem dochází i nadále, nikoli však z neznalosti, ale z jiných důvodů. Znečištěné prostředí vážně ohrožuje život šesti milionů T i beťanů. Děti postihují onemocnění spojená se znečištěným

ovzduším. Skrovná obydlí ukrývají pod svými střechami ne konečnou bolest a nekonečnou úzkost, o nichž v dalekém světě není slyšet. Rád bych těmto nevinným lidem vyjádřil hluboké uznání a podporu.4 Politika systematického odlesňování kvůli těžbě dřeva pro Čínu připravila Tibet o polovinu lesů. Důsledky, jež dalaj lama pranýřuje, jsou zhoubné a pustoší celou Asii. Když se v srpnu 1998 rozvodnila řeka Jang-c-ťiang a přinesla Číně celostátní katastrofu, uznala ústřední moc, že tuto povodeň lze přičíst na vrub plošného odlesňování kolem pramenů Jang-c-ťiangu v tibetské provincii Kham. Dnes už jsou kvůli ochraně lesů stanoveny limity těžby, ale v praxi se málo kdy dodržují. Za těchto okolností se lesní porost neobnovuje a proměna Tibetské náhorní plošiny v poušť nezadržitelně pokračuje, v důsledku čehož kleslo průtočné množství vody hlavních řek o čtvrtinu. Čtyři sta velkých měst v Číně má proto potíže s dodávkami vody a na venkově z nedostatku zavlažování klesají výnosy z polí. Jak připomíná dalajlama, podloží Tibetské náhorní plo šiny je bohatým zdrojem nejrůznějších nerostných suro vin. Toto nerostné bohatství bylo jedním z hlavních důvodů Výňatek z projevu Hope for Tibet’s Environment, jejž dalajlama přednesl na kon ferenci Endangered Tibet (Tibet v nebezpečí) 28. září 1996 v australském Syd ney. [Plné znění na http://www.dalailama.com/messages/environment/tibetsenvironment. (Pozn. překl.)]

čínského vpádu v roce 1949. Číňané pokračují v dolování uranu, chrómu, zlata, lithia, boraxu, železa a stříbra z bo hatých ložisek. Zásoby ropy a zemního plynu v povodí řeky Cchajdam představují prvořadý energetický přínos pro rych lou čínskou industrializaci. Důlní činnost, vedená bez sebemenšího ohledu na životní prostředí, má katastrofální důsledky pro půdu a podzemní vody, které jsou dnes znečištěny toxickými látkami použí vanými při těžbě. Čínští průmyslníci se tuto praxi nesnaží ani trochu omezit, naopak, usilují o další rozšíření těžby a lákají investory z ciziny. Tibeťané, kteří se odvážili pro testovat proti ničení životního prostředí, si vysloužili m u čení a dlouholeté vězení.

Úvahy buddhistického mnicha o ekologické odpovědnosti Při svých cestách do mnoha zemí světa, chudých i bohatých, na Východě i na Západě, jsem se setkal s lidmi, kteří si uží vají všech potěšení, i s lidmi, kteří trpí. Zdá se, že pokroky vědy a techniky vedou jen k lineárnímu, číselně vyjádřitel nému růstu; rozvoj mnohdy znamená jen větší počet domů ve větším počtu měst. A výsledkem je hrubé narušení ekolo gické rovnováhy, tedy samého základu našeho života na Zemi. V

minulosti žil tibetský lid šťastně, v přirozených podmín

kách nenarušovaných znečišťováním. Dnes nám všude ve

světě, včetně Tibetu, ekologické škody rychle přerůstají přes hlavu. Jsem hluboce přesvědčen, že pokud si neuvědomíme naši všeobecnou odpovědnost a nespojíme síly k nápravě, staneme se svědky postupného zániku křehkých ekosystémů, zdroje naší obživy, což vyústí v nezvratitelné a nenapravi telné odumírání naší planety Země. Následující verše jsem složil, abych vyjádřil své hluboké obavy a požádal, abychom všichni neúnavně chránili životní prostředí a napravili spáchané ekologické škody: Ó Pane Takto jdoucí*, z rodu Ikšvákuova“ pocházející, Tobě rovného není! Vidíš závislost všepronikající mezi cítícími bytostmi a jejich prostředím, mezi samsárou a nirvánou, živým a neživým. Ó Ty, kdož učíš lidstvo skrze soucitnost, vdechni nám svou shovívavost! Ó Spasiteli, jako Avalókitéšvaru”* Tě vzýváme, neboť všech buddhů zosobňuješ tělo soucitné, dej, ať mysl plody nám přinese, ať dozraje, ať bez mámení spatříme skutečnost, jaká je.

Překlad sanskrtského slova Tathágata, jednoho z Buddhových přívlastků.

Ikšváku („Z cukrové třtiny“), první král sluneční dynastie čakravartinů (samo vládců) z Ajódhje („Bez hádek“, jméno nebe), z níž údajně pochází princ Siddhártha Gautama, známý jako Buddha Šákjamuni. Avalókitéšvara je buddha soucitu.

Sebestřednost umíněná, v mysli ukotvená od časů, které počátku nemají, od pradávna, životní prostředí zamořuje, špiní je a poskvrňuje, aniž dbá, že karma všech cítících bytostí stvořila je. Jezera a rybníky ztratily čirost panenskou. Ovzduší je otrávené, líbezná klenba stromoví rozpukla se v rudě žhnoucí klenbu nebeskou a cítící bytosti souží dosud neznámé choroby. Hory, druhdy zářící slávou věčného sněhu, sklánějí se a hroutí, roztěkají v proudech vody. Velebné oceány se vylévají z dávných břehů, nemilosrdnými vlnami zaplavují ostrovy. Oheň, voda a vítr nebezpečí přinášejí. Úmorná vedra košaté lesy vysoušejí, bičujíce celý svět nevídanými bouřemi, zatímco oceány živlům sůl odevzdávají. Přestože národy bohatstvím oplývají, dýchat čistý vzduch si dovolit nemohou. Déšť ani vodní toky už nic neomývají, mění se v kapalinu zmrtvělou, bezmocnou. Lidé a nespočet živých bytostí na suché zemi i v říši vodní, úpí pod jařmem tělesných bolestí,

jež důsledkem jsou chorob zhoubných. Mysl jim zkalila lenost, otupělost a neznalost. Daleko, daleko je tělesná i duchovní radost. Libá ňadra matky Země zbůhdarma hanobíme, rveme jí stromy, v lesích zanecháváme spoušť, krátkozrace a hned naši hamižnost kojíme, a úrodná půda mění se v jalovou poušť. Vnější prostředí a vnitřní svět bytostí lidských, popsané v tantrách* lékařských a astronomických, existují jen ve vzájemné podmíněnosti, jak stvrdily i naše současné zkušenosti. Země je domovem živých bytostí, matkou spravedlivou a nestrannou tvorům živým i věcem bezduchým. Tak pravil Buddha hlasem pravdomluvným, bera si za svědka Zemi vznešenou. Jako bytosti šlechetné uznávají laskavost chápavé matky a projevují jí vděčnost, tak i my jednejme ohleduplně a něžně s naší všeobjímající matičkou Zemí, která bez rozdílu každého z nás živí. *

Tantry jsou texty vadžrajánového buddhismu, v nichž se pojednává o jemném těle.

Skoncujme s plýtváním, neznečišťujme přírodu čtyř prvků, čistou a průzračnou! Národům právo na štěstí neupírejme, ale ve prospěch všech pilně pracujme! Pod stromem se velký mudrc Buddha narodil. Pod stromem ovládl vášně a došel osvícení. Pod dvěma stromy odešel do nirvány. Stromy Buddha vskutku hluboce ctil. Tam, kde emanace Maňdžušrího, lama Congkhapa, dal vzejít svému tělu, vyrostl santalový strom, jehož listoví nese stovky tisíc Buddhových portrétů. Není snad dobře známo, že božstva transcendentní, proslulí bůžkové a duchové místní si za svá sídla vybírají stromy? Zdravé stromy pročišťují vítr, vzduch, jejž dýcháme, obrozují, lahodí pohledu, utišují mysl a příjemný stín k oddechu nabízejí. Ve Vinajť Buddha učil mnichy, že křehké stromky mají ošetřovat. Vinaja je sanskrtské slovo pro klášterní kázeň.

Od té doby víme, že je ctnostné sázet stromy a při růstu je ochraňovat. Buddha mnichům zakazoval řezat živé rostliny a jiným to nařizovat, semena ničit a svěží trávu znečišťovat. Nemělo by nás to podněcovat k péči o životní prostředí a jeho ochraně? Říká se, že v nebeských královstvích mají stromy auru z požehnání Buddhových. Ozvěna jeho slov jim listoví rozechvívá, pomíjivost a další nauky připomíná. Stromy přinášejí déšť, to díky nim prší, to ony v půdě tresť úrodnosti drží. Strom, jenž plní přání, je kalpa-taru’, a na Zemi prý roste, aby nám dosíci pomohl všech našich cílů a záměrů. Naši dávní předkové plody stromů pojídali, odívali se do šatu z jejich listoví. Třením hůlek ze dřeva oheň rozdělávali, nebezpečí přečkávali ve skrytu větvoví.

Kalpa-taru je jeden z pěti stromů ve Svarze. Svarga jsou nebesa boha Indry na hoře Méru, kam se odebírají duše smrtelníků, kteří žili ctnostným životem, a pobývají tam do té doby, než přijde čas, aby se převtělily do nového pozem ského těla. Podle pověstí splňuje strom kalpa-taru všechna přání.

I dnes, v době vědy a techniky, nám stromy skýtají útulky, postele ke spaní a židle k sezení. Když v srdci hoří hněv, spory živený, chladivý stín stromů je nám vítaný. Ve stromech kypí veškerý pozemský život. Až stromy vymřou, obrátí se světadíl, který nese jméno stromu džambu*, v nehostinnou, bezútěšnou poušť. Pro všechno živé život nej dražší je. Buddha to pochopil, a do předpisů Vinaje vložil zákazy, mezi nimiž nachází se i zákaz užívat vodu, v níž jsou živé bytosti. V Tibetu, v dálavách Himálaje, se kdysi ctil zákaz lovu zvěře a rybaření, a někdy i zákaz stavět*’. Byl to obyčej ušlechtilý, neboť láskyplně chránil život nejmenších stvoření, nevinných a bezbranných. Zahrávat si s životem jiných, krůtě a bez váhání, například při sportovním lovu a rybaření, Jde o indický strom jambosa, podle nějž je v buddhistické kosmologii Abhi-

dharma pojmenován jižní kontinent Džambudvípa, kde žijí lidské bytosti. Aby nedocházelo k usmrcování hmyzu a žížal při kopání základů.

je aktem násilí, bezhlavého a zbytečného, porušujícím posvátná práva všeho živého. Nikdy neztrácejme ze zřetele, že vše živé, bezduché i oduševnělé, je vzájemně podmíněné. Vynakládejme proto neúnavné úsilí k ochraně a zachování přírody a její životodárné síly. Daný den daného měsíce každého roku zasvětit bychom měli slavnosti sázení stromů. Přihlásili bychom se ke své povinnosti pomáhat sobě i bližním ke štěstí a radosti. Kéž bychom co je správné rozpoznat uměli, zhoubné chování a zlovolné činy zavrhli a k většímu bohatství světa trvale přispívali! Kéž by tento postoj živé bytosti vzpružil a nerušený rozkvět jim dovolil! Kéž se lesy a příroda radují více a více, vše živé objímajíce!*

Dalajlamova vlastní báseň, kterou přednesl 2. října 1993 v Novém Dillí na slav nostním zahájení Mezinárodní konference o ekologické odpovědnosti, při němž daroval indickému lidu sochu Buddhy. [Viz též http://www.dalailama.com/ messages/environment/buddhist-monks-reflections. (Pozn. překl.)]

N a še p l a n e t a je

je d n a

Buddha do Strany zelených! Představte si, že by se mezi nás vrátil Buddha Šákjamuni proto, aby vstoupil do nějaké politické strany. Když se nad tím po řádně zamyslíme, dospějeme k závěru, že by si vybral Stranu zelených! (Směje se.) Stal by se ochráncem životního prostředí! (Směje se.)

Konec konců, Buddha se nenarodil v ráji, ale na zahradě.* Osvícení nedosáhl ani v kanceláři, ani v domě, ani v chrámu, ale ve stínu stromu bódhi'*. A když umíral, do velké nirvány vstoupil u paty dvou stromů.*”

Lidská práva a životní prostředí Kdybych měl volit, volil bych stranu, která chrání životní pro středí. V nedávném vývoji světa je nejpřínosnější to, že si lidé čím dál víc uvědomují, jak důležitá je příroda. Na tom není V jihonepálském Lumbiní, poblíž vesnice Kapilavastu. Smokvoň posvátná, též Strom osvícení nebo Strom probuzení, Ficus religiosa, anglicky „peepal tree“. Princ Siddhárta Gautama dosáhl osvícení, když usedl k patě tohoto stromu. V Bódhgaji, na místě, kde k této historické události do šlo, roste strom vypěstovaný z odnože původního stromu bódhi.

"* Z přednášky v Sárnáthu, 14. ledna 2009.

nic svátého ani posvátného. Jakožto lidské bytosti jsme dílem přírody, a je nesmyslné, abychom se proti ní stavěli. Proto ří kám, že životní prostředí není otázkou náboženství, etiky ani morálky. To je přepych, bez kterého se dá žít. Ale nepřežijeme, budeme-li se i nadále stavět proti přírodě. Tuto skutečnost musíme přijmout. Porušíme-li rovnováhu v přírodě, bude tím trpět celé lidstvo. Navíc my, kdo žijeme dnes, musíme myslet na ty, kdo budou žít zítra. Právo na čisté životní prostředí je lidským právem jako každé jiné. Jsme tedy povinni předat svět zdravý, ne-li dokonce zdravější, než jaký jsme ho našli. Není to požadavek tak nesplnitelný, jak by se mohlo zdát. Jistě, možnosti jednání jednotlivců jsou ome zené, ale to neplatí, zapojíme-li se všichni. Jako jednotlivci musíme dělat vše, co je v našich silách, byť by toho bylo sebe méně. Zhasnout v místnosti, než z ní odejdeme, může někomu připadat nedůležité, ale to neznamená, že to nemáme dělat. V

tomto ohledu se jakožto buddhistický mnich domnívám,

že víra v karmu je velmi užitečná pro každodenní jednání. Jakmile totiž uvěříme, že mezi pohnutkou k činu a jeho dů sledkem existuje souvislost, začneme vnímat mnohem citli věji, jak naše skutky dopadají na naše bližní a na nás samé. Proto i přes pokračující tibetskou tragédii nacházím ve světě mnoho dobrého. Odvahu mi dodává obzvláště to, že konzumace považovaná za účel o sobě ustupuje vědomí, že musíme uchránit pozemské zdroje. To je naprosto nutné. Lidské bytosti jsou dětmi Země. Zatímco až dosud naše společná matka tolerovala naše chování, nyní nám dává najevo, že jsme překročili únosné meze.

Modlím se za to, abych své poselství o nutnosti ochraňo vat životní prostředí a pečovat o bližní mohl jednou předat také čínskému lidu. Číňanům buddhismus v žádném případě není cizí, proto se domnívám, že bych jim mohl být užitečný z čistě praktického hlediska. Devátý pančhenlama prováděl kdysi v Pekingu obřad kálačakrového zasvěcení*, takže kdy bych měl někdy udělat totéž, nebylo by to poprvé. Jakožto bud dhistický mnich mám starost o všechny příslušníky lidského rodu, a po pravdě řečeno, o všechny cítící bytosti. Rostoucí vliv vědy na náš život prohlubuje roli nábožen ství a duchovnosti, které nám připomínají naše lidství. Du chovní přístup není v rozporu s přístupem vědeckým. Ten první nám poskytuje cenná vnuknutí, umožňující pochopit ten druhý, a naopak. Věda i Buddhovo učení nám vysvětlují základní jednotu všeho živého. Dalajlama několikrát veřejně vyjádřil přání, že by chtěl v Pe kingu, na náměstí Nebeského klidu, provést pro své „čínské bratry a sestry“ obřad kálačakrového zasvěcení. Tento tantrický obřad, zasvěcený míru ve světě, se v tibetském bud dhismu považuje za obřad nejvyšší. Když dalajlama v roce 1990, po převzetí Nobelovy ceny míru, uděloval kálačakrové zasvěcení v Sárnáthu, požeh nal semena nejrůznějších ovocných stromů a dal je rozdat účastníkům se slovy: „ V tomto shromáždění jsou zastou peny národy všech světadílů. Semena byla rozložena u manV roce 1932.

daly, aby od ní dostala požehnání. Jsou to semena meruňky, lísky, papájovníku, kvajavy a dalších stromů, které lze pěs tovat v různých zeměpisných šířkách.

Tak byl svět osá

zený semeny míru.

Mysl, srdce a životní prostředí Pro obyčejné lidské bytosti je těžké dokonale porozumět od borným předpovědím změn životního prostředí. Slýcháme o zvyšování průměrných teplot, o stoupající hladině moří, o přibývání rakovinných onemocnění, o rostoucím počtu obyvatelstva, o vyčerpání nerostných ložisek a o vymírání druhů. Lidská činnost všude ve světě urychluje ničení klíčo vých prvků přírodních ekosystémů, na nichž závisí všechny živé bytosti. Světová populace se jen za posledních sto let ztrojnásobila a očekává se, že v 2 1 . století nás bude ještě dvakrát nebo tři krát tolik. Rozvoj celosvětové ekonomiky předpokládá obrov skou spotřebu energie, nadprodukci oxidu uhličitého a vel koplošné odlesňování. Jen těžko si dovedeme představit, že to všechno zažijeme už my a naše děti. Musíme se připravit Výňatek se závěrečné zasvěcovací řeči, pronesené 29. prosince 1990. Podrobné rozpracování tohoto tématu najdete in: Sofia Stril-Reverová, Matthieu Ricard,

Kalachakra, un mandata pour la Paix, předmluva Jeho Svatost dalajlama XIV., La Martinière, Paříž 2008.

na to, že na nás v celosvětovém měřítku čeká takové utrpení a takové zhoršení životního prostředí, jaké jsme v lidských dějinách ještě nepoznali. Přesto tu podle mého názoru jedna dobrá zpráva je. Mu síme totiž s konečnou platností přijít na to, jak společně pře žít na této planetě. Válek, chudoby, znečištění a utrpení už bylo dost. Podle buddhistického učení jsou příčinou všech těchto neštěstí nevědomost a sobecké činy, protože příliš často nedokážeme vidět hlavní společné vazby mezi vším živým. Země k nám vysílá jasný varovný signál o daleko sáhlých důsledcích a záporném potenciálu chybně řízeného lidského chování. Máme-li tuto škodlivou praxi překazit a pomoci tak Zemi i svým bližním, musíme se naučit lépe si uvědomovat naši vzájemnou závislost a vydat se cestou správných činů, zalo žených na lepších pohnutkách. Proto pořád mluvím o tom, jak důležité je vypěstovat si opravdový smysl pro všeobec nou odpovědnost. Potřebujeme znalosti, abychom dovedli pečovat o sebe, o každý kout na Zemi a o život, jehož je Země domovem. To se týká i budoucích generací, proto má vzdělávání v oblasti životního prostředí velký význam pro každého z nás. Vědecké poznání a technický pokrok mají zásadní důleži tost pro zlepšení kvality života v současném světě. Ještě dů ležitější je, abychom si zvykli lépe poznávat a oceňovat naše přirozené prostředí i sebe samé, ať už jsme děti nebo dospělí. Dokážeme-li doopravdy pochopit naše bližní a ubráníme-li se jednání z nevědomosti, ochráníme i Zemi. Naučme se ji

sdílet, nepokoušejme se ji vlastnit, protože tím jen ničíme krásu života. Staré kultury, které se přizpůsobily okolnímu prostředí, nám ukazují, jak vytvořit strukturu společnosti, aby žila v rovno váze s přírodou. Například Tibeťané se jedinečně a důvěrně obeznámili s životem na himálajské náhorní plošině. Své zku šenosti nabyli v průběhu dlouhých dějin své civilizace, která pečlivě dbala, aby nadměrně nevyužívala a neničila svůj křehký ekosystém. Dlouho jsme si cenili přítomnosti divoké zvěře ja kožto symbolu svobody. Hluboká úcta k přírodě je citelně znát i v našem umění a obřadech. Rozvíjeli jsme se duchovně na vzdory omezenému materiálnímu pokroku. Tak jako se živo čišné a rostlinné druhy nedokáží přizpůsobit relativně rychlé změně životního prostředí, ani lidské kultury nepřežijí, pokud se s nimi nezachází opatrně. Z toho plyne, že poznávání život ního stylu národů a zachovávání jejich kulturního dědictví je jednou z metod, jak se naučit chránit životní prostředí. Když se zamyslíme hlouběji, zjistíme, že lidská mysl, lidské srdce a životní prostředí jsou neoddělitelně propojeny. Z to hoto hlediska vzdělávání v oblasti životního prostředí při spívá ke zrodu lásky a porozumění, bez nichž se neobejde tr valé mírové soužití.* Podle Dalai Lama, Thinking Globally: A Universal Task in: EPA Journal: A Ma

gazine on National and Global Environmental Perspectives, září-říjen 1991, sv. 17, č. 4, vydává United States Environmental Protection Agency, Washington D. C. [Plné znění na http://www.dalailama.com/messages/environment/thinkingglobally. (Pozn. překl.)]

Pečovat o Zemi Země není jen společným dědictvím lidstva, je i hlavním pra menem života. Nadměrným využíváním jejích zdrojů podrý váme sám základ našeho přežití. Všude kolem nás jsou patrné hojné známky zkázy způsobené lidskou činností a ničením přírody. Proto ochrana Země a její udržování v dobrém stavu nejsou otázkou etiky či morálky, ale otázkou přežití. Naše re akce na tuto výzvu ovlivní nejenom nás, ale i řadu budou cích pokolení. V

případě problémů s celosvětovým dopadem, jako je ochrana

Země - ale přirozeně i všech ostatních, ať už se týkají oblasti ekonomiky, mezinárodních vztahů, vědy, techniky, medicíny nebo ekologie - , je klíčovým faktorem lidská mysl. Ačkoli se zdá, že zmíněné problémy přesahují schopnosti jednotlivců, musíme jejich příčiny i řešení hledat v lidské mysli. Abychom změnili vnější situaci, musíme se změnit především my sami. Chceme-li krásnou zahradu, musíme si ji nejprve představit, musíme ji „vidět“ v mysli. Teprve potom můžeme myšlenku uskutečnit a zahradu zhmotnit venku. Ničení přírodních zdrojů je důsledkem nevědomosti, hamižnosti a nedostatku úcty k bytostem žijícím na Zemi. Začneme tím, že se pokusíme ovládnout tyto stavy mysli tak, že si budeme uvědomovat podm íněnou přirozenost všech jevů, budeme pěstovat přání neškodit ostatním ži vým bytostem a budeme se snažit pochopit nutnost soucitu. Kvůli vzájemné podmíněnosti všeho živého nemůžeme dou fat, že mnohotvárný problém vyřešíme jednostranným nebo

sebestředným přístupem. Z dějin víme, že národy mnohdy nedokázaly spolupracovat. Naše minulé nezdary zapříčinila neznalost naší vlastní vzájemné podmíněnosti. Dnes potře bujeme přistupovat k problémům celostně, s opravdovým smyslem pro všeobecnou odpovědnost, založeným na lásce a soucitu. Moc si přeji a modlím se, abychom si uvědomili nutnost lépe pečovat o Zemi.'

Vzájemná podmíněnost viděná z vesmíru Díváme-li se na Zemi z vesmíru, nevidíme žádné hranice, jen malou modrou planetu. Jednu jedinou planetu. Otázka, která před námi vyvstává dnes, se týká budoucnosti celé planety. Nelze už pochybovat, že samo naše přežití je pevně provázáno s celým souborem faktorů. Vzájemná podmíně nost jevů, jak ji hlásá buddhismus, se už nejeví jako ideo logická abstrakce, ale jako ověřený fakt, ilustrovaný tímto obrázkem Země/’ Tento projev, napsaný 20. září 1991, zahájil kampaň Péče o Zemi (Caringfor the

Earth), kterou 21. října 1991 vyhlásil Mezinárodní svaz ochrany přírody (World Conservation Union). [Plné znění na http://www.dalailam a.com /messages/ environment/caring-for-the-earth. (Pozn. překl.)] Dalái-Lama, Blättchen Edmond, La compassion universelle, Alice Éditions, Bru sel 1999, str. 34.

Dalajlamův postoj k etice, k lidským právům a k ekologii vnesl na mezinárodní scénu pojem vzájemné podmíněnosti jevů a jeho logický důsledek, všeobecnou odpovědnost. Od devadesátých let tak OSN vydala několik deklarací, aby pro blaho lidstva a všech živých bytostí přiměla národy k no vému vnímání vzájemné podmíněnosti jevů a ke sdílení všeobecné odpovědnosti. Jde například o Chartu lidských odpovědností z p ro since 2002, Prohlášení ke světovému étosu, přijaté v roce 1994 najednání Parlamentu světových náboženství v Chi cagu, Návrh celosvětové etiky vypracovaný Odborem pro filosofii a etiku UNESCO, Světovou deklaraci o lid

ské odpovědnosti, zveřejněné ve Vídni v roce 1997, nebo o Chartu Země, vydanou v sídle UNESCO v Paříži v roce 2000. Ve všech těchto textech se setkáváme s klíčovými pojmy analýzy současného světa, jak ji navrhuje dalaj lama. Také použitá terminologie se podobá terminologii dalajlamově, jak například dokládají níže uvedené úryvky z Charty Země, jež nás vyzývá k tomu, abychom v rozho dující chvíli dějin Země, ve chvíli, kdy lidstvo musí rozhod nout o své budoucnosti, založili celoplanetární společnost. Setkáváme se v něm s ozvěnou několika dalajlamových pro hlášení o těchto životně důležitých otázkách: „(...) Budoucnost ve světě, jehož vzájemná podmíněnost a křehkost neustále roste, v sobě skrývá velká nebezpečí a zároveň velké přísliby. Chceme-li se dál vyvíjet, musíme si přiznat, že uprostřed pozoruhodné rozmanitosti kultur

a podob života tvoříme jediné lidstvo a jediné pozemské společenství, sdílející týž osud. Musíme spojit síly a založit trvale udržitelnou světovou společnost, založenou na úctě k přírodě, všeobecných lid ských právech, ekonomické spravedlnosti a pěstování míru. Chceme-li dosáhnout tohoto cíle, je bezpodmínečně nutné, abychom my, národy Země, převzaly odpovědnost jedny za druhé, za širší společenství života a za budoucí pokolení. Lidstvo je součástí nekonečného vesmíru, jenž se neustále vyvíjí. Země, náš domov, žije a skýtá útočiště jedinečnému společenství živých bytostí. (...) Životní prostředí na naší planetě, včetně jeho omezených zdrojů, je společnou věcí nás všech. Ochrana životaschopnosti, rozmanitosti a krásy Země je naší posvátnou povinností. (...) Záleží na nás, co si vybereme: zda vytvoříme celosvětové partnerství pro péči o Zemi a o naše bližní, nebo zda bu deme riskovat vlastní zkázu i zkázu rozmanitosti života. Je třeba, abychom změnili náš žebříček hodnot, naše insti tuce i životní styl. Musíme si uvědomit, že po uspokojení základních potřeb je další vývoj lidstva otázkou, jak docí

lit vyšší úrovně bytí, nikoli jak nahromadit více majetku. (...) Naplnění těchto tužeb vyžaduje, abychom se rozhodli, že budeme žít s vědomím všeobecné odpovědnosti, abychom se ztotožnili jak se společenstvími Země, tak se svými míst ními společenstvími. (...) Všichni sdílíme odpovědnost za současné i budoucí blaho lidského rodu a všech dalších fo rem života. Lidskou solidaritu a pocit sounáležitosti se všemi živými tvory posílíme, když budeme žít s úctou k tajemství

jsoucnosti, s vděčností za dar života a když pokorně při jm em e místo, které jakožto lidské bytosti zaujímáme v pří rodě. Uznáváme naléhavou potřebu společné představy zá kladních hodnot, která poskytne základ pro etické zásady vznikajícího světového společenství Povšimněme si, že Charta Země definuje „místo, které ja kožto lidské bytosti zaujímáme v přírodě“. Stává-li se nutné potvrzovat naši povahu lidských bytostí, není to jasné zna mení, že je ohrožena ? Zdá se, že duchovnost je naší poslední záchranou, pro tože nám nabízí, abychom se znovu soustředili na lidské hodnoty a na smysl života. Z tohoto základu vycházel da lajlama, když navrhl, že ustaví zásady laické etiky pro 21. století. Podle jeho názoru duchovnost umožňuje revoluci v srdcích, způsobilou probudit vědomí a svědomí. Duchovní rozměr dodává lidskému potenciálu úplnost, protože otevírá cestu k vnitřní proměně a ta vede k proměně světa. Výňatky z Charty Země, vydané v březnu 2000 v pařížském sídle UNESCO. O koordinaci programů a plánů v celosvětovém měřítku se stará Mezinárodní sekretariát Charty Země, jenž sídlí v areálu Univerzity míru v San José v Kos tarice. Při této činnosti spolupracuje s 53 národními Výbory Charty Země a dalšími partnerskými organizacemi, například s národními Radami pro tr vale udržitelný rozvoj. [Překládám z francouzského textu Charty Země s při hlédnutím k textu anglickému. Chartu v různých jazycích, včetně oficiální české verze najdete na http://www.earthcharterinaction.org/content/pages/ Downloads%20For%2001%20The%20Earth%20Charter%20Text. (Pozn. překl.)]

Ill

IAKOŽTO DALAJLAMA

V roce 1959 se dalajlama seznamuje se světem

Byl

js e m je d in ý , k d o m o h l d o s á h n o u t je d n o t y

V patnácti letech jsem se stal světským vládcem Tibetu V

Ř ÍJN U

M ÁDA

1950

V T R H L A Č ÍN S K Á LIDOVÁ O SV O BO Z EN EC K Á A R

na východní území Tibetu a způsobila těžké ztráty na

šim špatně vyzbrojeným a výrazně méně početným vojskům. Když jsme se dozvěděli, že město Čhamdo padlo do čínských rukou, naše obavy vzrostly. Nebezpečí nabylo jasných obrysů a vyburcovaní obyvatelé Lhasy požádali, abych byl prohlášen za plnoletého a ujal se světské vlády. Na městských zdech se objevily plakáty s ostrou kritikou vlády a požadavkem, abych osud země okamžitě převzal do rukou já. Vzpomínám si, jak velká úzkost se mne zmocnila, když ke mně ty zprávy pronikly. Bylo mi teprve patnáct a ještě jsem nedokončil náboženskou průpravu. Navíc jsem nic ne věděl o dramatických změnách, k nimž došlo v Číně a které

vedly ke vpádu Číňanů do naší země. Politické vzdělání mi chybělo zcela. Protestoval jsem tedy a poukázal na svoji ne zkušenost a na svůj věk, protože dalajlama za normálních okolností přebírá vládu od regenta v osmnácti, nikoli v pat nácti letech. Je jasné, že dlouhá regentská období byla slabinou našeho státního zřízení. I já sám jsem v posledních letech konstato val, jaké napětí panuje mezi jednotlivými vládními skupinami a jak zhoubný vliv to má na správu země. Pod bezprostřední hrozbou čínského vpádu přerůstala situace v katastrofu. Víc než kdy jindy jsme potřebovali jednotný postup a jakožto da lajlama jsem byl jediný, kdo mohl dosáhnout jednoty v zemi. Vláda rozhodla o poradě s kutenem, státním věštcem. Po ob řadu ke mně kuten přišel, vrávoraje pod tíhou obřadní pokrývky hlavy, položil mi do klína obětní šerpu khatag z bílého hedvábí a pronesl tato slova: diila babpa, „přišla tvoje chvíle“. Věštec promluvil. Musel jsem převzít odpovědnost a ihned se ujmout řízení své země, která se připravovala na válku. Světské vlády nad Tibetem se dalajlama oficiálně ujal 1 7. lis topadu 1950. Mao Ce-tung, vítěz nad Čankajškem a jeho Národní stranou Kuomintang, oznámil 1. října 1949 v Pe kingu založení Čínské lidové republiky. Už 1. ledna 1950 prohlásil, že hodlá „osvobodit“ Tibet, jem už Číňané tradičně říkají Si-cang, „Západnípokladnice“. Podle propagandy šlo o skoncování se „západním imperialismem“ a „reakčním re žimem“ v poslední teokracii na světě. Přitom v té době žilo v Tibetu jen sedm cizinců.

Sedmého října 1950 překročilo čtyřicet tisíc vojáků Čín ské lidové osvobozenecké armády řeku Jang-c-fiang na vý chodní tibetsko-čínské hranici. Postup čínských vojsk byl nezadržitelný i přesto, že jim osm a půl tisíc tibetských vo jáků kladlo tuhý odpor a v cestě jim stály velké přírodní překážky. Vojska se zastavila až sto kilometrů od hlavního města Lhasy. Čína vyzvala tibetskou vládu, aby vypravila do Pekingu delegaci k vyjednání podmínek „mírového osvobození“ Ti betu.

Mylně jsme se domnívali, že izolace nám zajistí mír Ohrožení svobody Tibetu nezůstalo ve světě bez odezvy. In dická vláda, podporovaná Brity, už v listopadu 1950 protes tovala u vlády Čínské lidové republiky a prohlásila, že vpád na naše území škodí míru. Bylo to však marné. Měli jsme za platit za naši dlouholetou politiku izolace. Zeměpisná poloha našeho území je uzavřela zbytku světa. Když se v minulosti chtěli Tibeťané dostat ze Lhasy na indic kou nebo nepálskou hranici, museli počítat s obtížným, čtyř týdenním putováním přes vysoké himálajské průsmyky, neschůdné většinu roku. Izolace je tedy charakteristickým rysem naší země a my sami jsme ji záměrně posilovali tím, že pobyt na našem území

jsme povolovali jen hrstce cizinců. V minulosti se Lhase do konce říkalo „Zakázané město“. Pravda je, že naše vztahy se sousedními národy - Mongoly, Mandžuy a Číňany - nebývaly v dějinách vždy bezkonfliktní. Především jsme však chtěli žít v míru, v duchu našeho náboženství. Věřili jsme, že si tento mírumilovný život udržíme, když zůstaneme stranou zbytku světa. Mýlili jsme se. Proto dnes považuji za svou povinnost mít dveře dokořán otevřené pro každého. Dalajlama právem lituje, ze Tibet z nedostatku zájmu o za hraniční politiku a z nezkušenosti v oblasti mezinárodních vztahů nepožádal Společenství národů o oficiální uznání své nezávislosti. Tuto příležitost promarnil třináctý dalajlama, který v průběhu první čínské revoluce v roce 1911 vyhlá sil nezávislost Tibetu a vypověděl ze Lhasy jak mandžuské ambany*, tak nevelkou posádku čínských vojáků. Počátkem 20. století splňoval Tibet všechna kritéria státu nezávislého de facto. Měl území s jasně vytyčenými hrani cemi a vládu se všemi pravomocemi, oprávněnou udržovat mezinárodní vztahy. Na mezinárodní konferenci o vztazích mezi asijskými národy, která se konala v roce 1947 v No vém Dillí, zasedala tibetská delegace mezi zástupci dvaa třiceti národů a v sále byla vyvěšena i tibetská vlajka. Ti betská diplomacie se však omezila na styky se sousedními Amban, mandžusky „vysoce postavený úředník“, byl titul čínského císařského místodržitele ve Lhase v letech 1728 až 1912. Tento úřad zastávali jen Mandžuové nebo Mongolové. (Pozn. překl.)

státy: s Indií, nejprve britskou a od roku 1947 nezávislou, s Nepálem, Bhútánem a Čínou. Na mezinárodní úrovni ne byla tibetská nezávislost de facto nikdy uznána. Protichůdné výklady nezávislosti Tibetu na Číně vzešly ze složitých a často špatně pochopených vztahů mezi těmito dvěma zeměmi, v nichž se politika a náboženství dlouho ne oddělitelně proplétaly. V minulosti vedla tibetská říše války v Mongolsku, v Číně a v městských státech podél Hedvábné stezky. Když potom v 8. století dosáhla vrcholu vojenského rozmachu, vládla indoevropským, turkotatarským i čín ským národům, a dokonce obsadila i hlavní město Číny, Čchang-an. V 10. století dobyli Tibet Mongolové, ale ke své říši ho nikdy nepřipojili. Mongolští chánové se k tibet ským dalajlamům chovali jako laičtí ochránci k duchov nímu učiteli\ Týž vztah vznikl mezi dalajlamou a Synem nebes poté, co Kublaj-chán ve 13. století založil v Číně vlád noucí dynastii Jüan. Čínského císaře považovali Tibeťané za pozemskou emanaci Maňdžušrího, bódhisattvy probu zené moudrosti, a přiznávali mu roli světského ochránce. Dalajlamovi, jehož reinkarnační linie začíná u Avalókitéšvary, bódhisattvy probuzeného soucitu, zase náležela moc duchovní, uznávaná i v Mongolsku a v Číně. V

rámci tohoto zvláštního vztahu zasáhla v 18. století čín

ská armáda, aby vrátila trůn sedmému dalajlamovi, protože Tibet se zmítal v občanské válce. Ve Lhase se usídlili dva Tibetský se tomuto vztahu říká čhokjong.

císařovi místodržitelé, takzvaní ambanové, ale účty měli skládat dalajlamovi, neměli vládnout jménem Číny. Ve 20. století se Tibet stal předmětem zájmů Ruska a Spo jeného království ve střední Asii. Britové nejprve zkusili uzavřít s Čínou obchodní smlouvy o Tibetu a jednostranně překreslit hranice himálajských států. Tibeťané však tyto do hody napadli a zpochybnili jejich platnost. V

roce 1904 se Britové pokusili ovládnout Tibet silou

a vyslali tam vojenskou výpravu. Třináctý dalajlama uprchl z obsazeného hlavního města. Angličané podepsali s regen tem Lhaskou smlouvu, která jim přiznávala válečné od škodnění a obchodní výhody. Smlouva byla de facto uzná ním nezávislosti Tibetu na Číně. Platnost Lhaské smlouvy potvrdila i britsko-čínská Dohoda o Tibetu z roku 1906, v níž Číňané vyjádřili jasný souhlas s anglicko-tibetskou smlouvou. Avšak Britové, aby své výhody potvrdili, zahájili v roce 1907 nová jednání s Čínou, v jejichž závěru podepsali Pekingskou smlouvu. V té se zavázali, že s Tibetem budou jed nat výlučně prostřednictvím Číny. Nová dohoda tak v přík rém rozporu s předchozími ujednáními výslovně uznávala čínskou„lennísvrchovanost“' nad Tibetem. Takto došla opráv něnosti historická nepravda, že „Tibet je součástí Číny“, ne pravda, o niž později Číňané opřeli své nároky. V angličtině suzerainty, ve francouzštině suzeraineté. V českých textech o Ti betu se autoři dohadují, zda překládat jako suverenita, nebo suzerenita. (Pozn. překl.)

Dalajlama vyjádřil politování nad britskými protimluvy, protože přinesly jeho zemi těžké následky: „Lenní svrchova nost je starobylý, neurčitý a naprosto nevhodný termín. Jeho použití uvedlo v omyl celé generace hlav západních států. Tento termín zcela opomíjí duchovní vztahy mezi dalajlamy a mandžuskými císaři. Existuje mnoho starých východních pojmů, které nelze přeložit doslova jednoduchým termínem ze západní politiky.“* Tibetské protesty, předložené později Spojeným národům, skutečně neumožnily uznat tibetskou nezávislost vůči Číně.

Schvaluji provolání kašagu ke Spojeným národům Sedmého listopadu 1950 se kašag" a vláda obrátily na Spojené národy s žádostí, aby zakročily v náš prospěch. Odsouhlasil jsem poselství, jež obsahovalo i následující slova: „Světová pozornost se soustředila na Koreu, kde meziná rodní síly vzdorují agresi. V dalekém Tibetu dochází k po dobným událostem bez povšimnutí. Jsme přesvědčeni, že nikde ve světě nesmí agrese zůstat bez odpovědi a svoboda bez ochrany. Proto jsme se rozhodli informovat Organizaci His Holiness, the Dalai Lama of Tibet, My land and my people, McGraw-Hill Book, New York 1962; str. 63 francouzského překladu Mon pays et mon peuple, Olizane, Ženeva 1993. Tibetská rada ministrů.

spojených národů o událostech, k nimž došlo nedávno v ti betské hraniční provincii. Jak víte, v poslední době se potíže Tibetu prudce zhoršují. Tibet není strůjcem konfliktu. Může za něj především bezuzdná ctižádost Číny.“* Strategie Čínské lidové republiky spočívala v přesvědčení západního světa, ze se vší upřímností zvolila cestu m í rového řešení tibetské otázky. Velké národy znepokojo vala hrozba vypuknutí jaderné války s epicentrem v Ko reji a Sovětský svaz prohlásil, že podporuje maoistickou Čínu. Ze všech členských zemí OSN protestoval proti vpádu cizích vojsk do Tibetu jen Salvador, a to už v listopadu 1950. Tibet narazil na odmítnutí předsedy indické vlády Džaváharlála Néhrúa, jem u ž záleželo na udržení dob rých vztahů s mocným severním sousedem. Velké Britá nii byl Tibet zcela lhostejný a Spojené státy zaujaly velice opatrný postoj, ze strachu, aby nezhoršily vztahy se So větským svazem. Mezitím se čínské vojsko na východotibetském území do pouštělo násilností. Tibetská vláda vyslala do Pekingu de legaci pověřenou vyjednáváním. Jednání skončilo záhy. Ti betští vyslanci pod hrozbou vojenského pochodu na Lhasu podepsali 23. května 1951 „Dohodu Ústřední lidové vlády a místní vlády v Tibetu o opatřeních k mírovému osvoboCelé provolání je vyvěšeno na http://www.friendsoitibet.org/main/appeal.html. (Pozn. překl.)

zení Tibetu“, známou jako „Sedmnáctibodová dohoda“, která umožnila včlenění Tibetu do Číny. Podle Mezinárodního výboru právníku je smlouva podepsaná pod hrozbou ozbrojených sil z hlediska meziná rodního práva neplatná.

Matka vlast, nestydatý výmysl Míval jsem ve zvyku poslouchat vysílání Rádia Peking v tibet štině. Jednou večer, když jsem byl sám, upoutal moji pozor nost nosový hlas. Oznamoval, že představitelé vlády Čínské li dové republiky a údajné „místní vlády“ Tibetu právě podepsali Sedmnáctibodovou dohodu o mírovém osvobození Tibetu. Nevěřil jsem vlastním uším. Chtěl jsem vyběhnout ven a všechny svolat, ale seděl jsem na židli jako přikovaný. Hla satel líčil, jak „v minulém století pronikaly do Tibetu agresivní imperialistické síly a dopouštěly se tam nejrůznějších pod vodů a provokací“. A dodal, že „v důsledku těchto podmínek byl tibetský lid uvržen do hlubokého nevolnictví a strádání“. Z té neuvěřitelné směsice lží a propagandistických frází se mi udělalo nevolno. Ale to nejhorší mělo teprve přijít. Rádio oznamovalo, že podle prvního článku dohody se tibetský lid vrátí do lůna Poradní organizace OSN, založená v roce 1952. Tibetskou otázkou se zabývá od roku 1959.

velké rodiny, do „matky vlasti“ - Čínské lidové republiky. Že by se Tibet mohl vrátit do matky vlasti, to byl nestydatý vý mysl! Tibet součástí Číny nikdy nebyl. Naopak, mohl by do konce vznést nárok na rozsáhlé části čínského území. Navíc jsou Číňané a Tibeťané dva etnicky i rasově odlišné národy. Nemluvíme stejnou řečí a naše písmo nemá nic společného s čínskými znaky. Nejvíc mě však na celé věci pobouřilo, že tibetští delegáti nebyli zplnomocněni cokoli podepisovat mým jménem. Po věřil jsem je pouze vyjednáváním - státní pečeť jsem si po nechal. Dalajlama čelil dilematu. Jeho nejstarší bratr Tagccher-rinpočhe utekl z kláštera Kumbum do Kalkaty, kde kon taktoval cizí diplomatické mise. Pevné věřil, že Američané nestrpí rozpínavost komunistické Číny a budou za Tibet bojovat. Dalajlama však věděl, že Spojené státy už vojen sky zasahují v Koreji a pochyboval, že by v Tibetu otevřely druhou frontu. Kromě toho se vzhledem k mnohem větší lidnatosti Číny obával, že ozbrojený konflikt, i kdyby Tibet získal zahraniční podporu, by byl příliš dlouhý a vražedný. Mladý dalajlama se proto rozhodl, že krveprolití s nejis tým výsledkem se pokusí vyhnout a setká se s představiteli Číny. Doufal, že se s nimi domluví, protože i oni jsou lid skými bytostmi.

Mao na mne hluboce zapůsobil svou osobností Do Číny jsem odjel i přesto, že v letech 1954 a 1955 byly tibetsko-čínské vztahy velice obtížné. Byla to veliká příležitost poznat zcela odlišný svět. Navíc jsem se cestou setkal s mnoha Tibeťany z provincií Kham a Amdo. Získal jsem tím hodně nových zkušeností a znalostí. Také jsem se setkal s několika čínskými představiteli, zejména s předsedou Mao Ce-tungem. Poprvé jsem ho spatřil na jedné veřejné schůzi. První věc, které jsem si při vstupu do sálu všiml, byla řada reflektorů. V jejich záři stál sám Mao, velice klidný a uvolněný. Neobestírala ho aura mimořádně inteligentního člověka, ale když jsme si potřásli rukou, měl jsem pocit, že jsem v přítomnosti silné magnetické síly. Navzdory protokolu se choval velmi přátelsky a přirozeně. Celkem jsem se s ním setkal asi tucetkrát, většinou na vel kých shromážděních, ale několikrát i soukromě. Při každé pří ležitosti, ať už to bylo při banketu na konferenčním jednání, mě vždycky usazoval po svém boku, a jednou mě dokonce obsloužil u stolu. Mao na mne udělal obrovský dojem. Po tělesné stránce to byl zcela mimořádný člověk. Měl poměrně tmavou pleť, ale jeho kůže mi připadala lesklá, svítivá, jako kdyby si ji natí ral pleťovým krémem. Jeho velice krásné ruce s dokonalými prsty a nádherně tvarovanými palci měly týž nezvyklý lesk. Všiml jsem si, že má určité potíže s dechem. Těžce dýchal, což zřejmě ovlivňovalo jeho řeč, vždy velice pomalou a přesnou. Mluvil v krátkých větách, nejspíš z téhož důvodu. I jeho gesta

a pohyby byly hodně pomalé. Když otáčel hlavou zprava do leva nebo naopak, trvalo mu to několik vteřin, což mu dodá valo důstojné a sebejisté vzezření. Naše poslední setkání se odehrálo v jeho kanceláři, na jaře roku 1955, v předvečer mého odjezdu. Měl jsem za sebou ná vštěvu několika čínských provincií a chtěl jsem mu zcela ote vřeně sdělit, že plány pro rozvoj Tibetu mě velice zaujaly. Ale on se ke mně naklonil a zašeptal: „Víte, váš postoj je správný, protože jste vzdělaný. Ale věřte mi, náboženství je jed. Za prvé proto, že ukládá mnichům a mniškám život v celibátu, čímž se snižuje počet obyvatelstva. Za druhé proto, že brzdí mate riální pokrok. Už mu padly za oběť dvě země, Tibet a Mon golsko.“ Po těch slovech se mne zmocnil pocit palčivosti ve tváři a hluboký strach. Dalajlama odjel z Číny bez iluzí, ale s jasným vědomím toho, ze lidé v těžké situaci se chytají i té sebemenší naděje. Proto se ještě jednou pokusil najít možnost dohody s oku pantem, jehož přítomnost v Tibetu v době dalajlamovy ná vštěvy Číny dál sílila. Po podpisu Sedmnáctibodové dohody Čínská lidová osvo bozenecká armáda pokračovala v postupu do tibetského vnitrozemí, a přestože to bylo v rozporu s oficiálními zá rukami, obsadila Lhasu a střední Tibet. Komunistická strana Číny zrušila tibetské východní provincie a převedla je pod správu různých oblastí Čínské lidové republiky, protože

Mao v roce 1955 rozhodl, zeje zařadí do „velké vlny socia listické proměny“. Povinnost živit okupační vojska a počátky kolektivizace zemědělství v letech 1950 až 1959 přivedly Tibet na p o kraj hladomoru. Na výstavbu strategických silnic byla za vedena nucená práce. Když v rámci „demokratických“ re forem na základě „Velkého skoku vpřed“, jejž Mao vyhlásil v roce 1958, čínská propaganda donutila tibetský tisk, aby pranýřoval tibetské představitele a uctívané lamy, lidový od por ještě vzrostl. Čínské úřady zareagovaly zvýšením počtu vojáků, což přineslo radikalizaci ozbrojeného odporu ve východotibetských provinciích Kham a Amdo.

10. březen 1959, den povstání ve Lhase Po modlitbách a po snídani jsem vyšel do klidného průzrač ného rána a procházel se na zahradě. Na nebi neplul jediný mráček a sluneční paprsky osvětlovaly vrchol hory, která se v dálce tyčila nad klášterem Däpung. Brzy dopadly i na palác a na kaple v Parku klenotů. Jaro bylo svěží a veselé, s chumáči nové trávy a křehce rozvitými pupeny na větvích topolů a vrb. Na hladinu jezírka se draly listy leknínů, aby se rozevřely na slunci. Znenadání jsem se lekl. Zdálky ke mně dolehl křik. Požádal jsem pár strážných, aby šli zjistit příčinu povyku. Když se vrátili, vysvětlili mi, že lidé masově opouštějí Lhasu a míří do Norbulingky, aby mě ochránili před Číňany. Jejich

nával nepovolil celé dopoledne. Někteří se drželi ve skupin kách u jednotlivých vchodů do Parku klenotů, další hlídko vali kolem něj. V poledne jejich počet vzrostl zhruba na tři cet tisíc. Bylo třeba uklidnit situaci. Bál jsem se, aby se dav v návalu vzteku nerozhodl zaútočit na čínskou posádku. Spontánně zvolení vůdci vyzývali Čí ňany, aby vrátili Tibet Tibeťanům. Všichni požadovali ukon čení čínské okupace a obnovení pravomocí dalajlamy. Když jsem slyšel křik demonstrantů, uvědomil jsem si, že jsou pří liš rozlícení, a tudíž neovladatelní. Připadal jsem si jako v pasti mezi dvěma sopkami. Na jedné straně se můj lid svorně bouřil proti čínskému režimu. Na straně druhé stály dobře vyzbrojené a agresivní okupační síly, připravené k útoku. V případě srážky vyvraždí čínští vojáci tisíce Lhasanů a zbytek země postihne nemilosrdné stanné právo, provázené zločiny a politickým pronásledováním. Desátého března 1959 namířilo čínské vojsko utábořené v okolí Lhasy děla na dalajlamovo letní sídlo. Tisíce Tibe ťanů se spontánně shromáždily, aby utvořily hradbu z vlast ních těl. Dav se nerozešel ani v několika následujících dnech, a když čínská armáda 17. března zaútočila, muži, ženy, starci i děti položili za dalajlamu život. Trvalo tři dny a tři noci, než Číňané lhaskou vzpouru potlačili. V pouličních bojích proti sobě stálo dvacet tisíc Ti beťanů a čtyřicet tisíc čínských vojáků. Palba z minometů a samopalů Lhasu zcela zpustošila. Přeživší Tibeťané vypo věděli, že úzkými uličkami města tekla krev proudem a pře-

hrazovaly je hromady mrtvol lidí, koní a psů. 18. března se rozednilo za chrčení umírajících a nářku raněných, v p a chu prolité krve. Střet si vyžádal deset tisíc obětí; Číňané zatkli čtyři tisíce povstalců. V zatýkání a popravách bez rozsudku pokračo vali ještě dlouho po potlačení vzpoury. V předvečer masakru dalajlama uprchl z Norbulingky v pře strojení za vojáka, pod ochranou partyzánů pocházejících z provincie Kham, kteří si říkali bojovníci za svobodu. M í řil do exilu v Indii v naději, že když odejde, ušetří své věrné masakru. Ale doufal marně.

Děti

m o je , v y js t e b u d o u c n o s t

T ib e t u

Nucený exil Hrstce indických vojáků, kteří nás uvítali na hranicích, se na skytl žalostný pohled na osmdesát tělesně vyčerpaných a du ševně zubožených cestovatelů. Když jsme přijeli do Tézpuru*, čekaly tam na mne stovky vzkazů, telegramů a dopisů od lidí z celého světa a všechny První město za tibetsko-indickou hranicí, na březích Brahmaputry, v indickém státě Ásám. Na několik dní poskytlo pohostinství dalajlamovi a jeho dopro vodu po útěku z Tibetu.

obsahovaly pozdravy a přání všeho dobrého. Zaplavil mě po cit vděčnosti, ale zároveň jsem byl v časové tísni. Musel jsem neodkladně vydat krátké prohlášení a předat je lidem, kteří ode mne očekávali několik slov, aby je odeslali svým novi nám. Otevřeně jsem tedy nastínil uplynulé události, přičemž jsem pečlivě dbal na zdrženlivé formulace. Poté jsme po leh kém obědě odjeli vlakem do Mansúrí. Podél trati se tísnily stovky, ne-li tisíce lidí, kteří mávali a hla sitě mě vítali. Na některých místech se dokonce musely evakuovat koleje, abychom mohli projet. Zpráva se okamžitě roznesla po indickém venkově a zdálo se, že nebyl nikdo, kdo by nevě děl o mé přítomnosti v tomto vlaku. Objevovaly se tisíce a ti síce lidí, kteří volali na uvítanou: „Dalajlama kí džaj! Dalajlama zindábád!“ („Sláva dalajlamovi! Ať žije dalajlama!“).

Moc mě to dojímalo. Ve třech větších městech, jimiž jsme projížděli, v Šiliguri, ve Váránasí a v Lakhnaú, jsem musel vy stoupit z vagonu a promluvit k obrovským improvizovaným shromážděním, jejichž účastníci nás zasypávali květinami. Celá ta cesta mi připadala jako neskutečný sen. Když na to zpětně myslím, jsem indickému lidu nesmírně vděčný za projevy pří zně, jež poznamenaly tuto chvíli mého života. O

několik dní později jsem se doslechl, že tisková agen

tura Nová Čína označila moje tézpurské prohlášení za „neo malený dokument s pokulhávajícím úsudkem, plný lží a vy táček“. Podle čínské verze událostí mě unesli lhaští povstalci zaprodaní „imperialistickým agresorům“. Nestačil jsem se divit, jak Číňané obviňují smyšlené imperia listy, například Tibeťany usídlené v Indii, indickou vládu nebo

„moji mocenskou kliku“, protože nemohou přiznat pravdu. Národ, který údajně přišli osvobodit, se proti nim vzbouřil. V roce 1959 se dalajlama seznámil se světem a svět se se známil s Tibetem. Avšak mezinárodní tisk se zajímal pře devším o exotický ráz tibetské kultury. Politickou otázku nezákonné čínské okupace Tibetu odsouval na druhou ko lej a upřednostňoval bájné reportáže přiživované směsicí náboženských výmyslů. Například Paris Match ve vydání z 28. dubna 1959 velebí „tibetskou Johanku z Arku“, která prý zázračně vedla dalajlamu při jeho strastiplné pouti přes nejvyšší průsmyky světa. Magazín bez váhání vychvaluje nadpřirozené schopnosti mladého duchovního mistra a při rovnává ho k čaroději, jenž žádá o ochranu dobré duchy, jejichž poslušnost si dovede vynutit. A situace v Tibetu se dále zhoršovala. Když se Mao Ce-tung dozvěděl, že dalajlamovi se podařilo uprchnout do In die, údajně zvolal: „Prohráli jsme válku!“Ale rytmus takzvaně „demokratických“ reforem se zrychloval ve všech oblastech Tibetu - ušetřena už jich nebyla ani jedna. Komunistická strana Číny úplně zlikvidovala tibetskou vládnoucí třídu. Vyvraždila opozici, zatkla lamy, oloupila kláštery o díla ná boženského umění. Z celkového počtu dvou a půl tisíc kláš terů ve středním Tibetu jich ušetřila jen sedmdesát. Během několika let čínské okupace přišly o život desítky tisíc Tibeťanů. Svědkové se shodují, že čínští vojáci své oběti nejen stříleli, ale také upalovali zaživa, topili, škrtili, věšeli, pohřbívali zaživa, čtvrtili nebo stínali.

Od března 1959 do března 1960 se na cestu do exilu za da lajlamou vydalo osmdesát tisíc Tibeťanů. K zorganizování života tibetské komunity v Indii bylo zapotřebí získat pod poru Džaváharlála Néhrúa, který si ze srdce přál pomoci Tibeťanům, ale také si chtěl udržet dobré vztahy s maoistickou Čínou.

Můj bezprostřední úkol: zastavit krveprolití Čtyřiadvacátého dubna 1959 za mnou do Mansúrf přijel sám pandita Džaváharlál Néhrú. Hovořili jsme spolu několik ho din, v přítomnosti jediného tlumočníka. Podrobně jsem Néhrúovi vypověděl, co se událo od té doby, co jsem se - do značné míry na jeho naléhání - vrátil do Tibetu. Dále jsem mu řekl, že jsem se přesně řídil tím, co navrhl**, a jednal jsem s Číňany slušně a otevřeně. Kritizoval jsem je, jen když to bylo potřebné, a usilovně jsem se snažil dodržovat podmínky Sedmnáctibodové dohody. Mansúrí (Mussoorie) je město na výběžku Himálajskěho pohoří, v indickém státě Uttarákhand (v letech 2000 až 2006 se používal název Uttaráňčal). V dubnu 1959 tam na výzvu Džaváharlála Néhrúa dalajlama ustavil tibetskou exilovou vládu, jejíž sídlo přesunul v roce 1960 do Dharamsaly. V roce 1960 byla v Man súrí, kde dnes žije přibližně pět tisíc Tibeťanů, založena první tibetská škola. V únoru 1957 přiměl Néhrú dalajlamu, aby vyjednával s Čínou na základě plat nosti Sedmnáctibodové dohody.

Při našem rozhovoru Néhrú jednou nebo dvakrát uhodil do stolu a pobouřeně se zeptal: „Jak je to možné?“ Ale po kračoval jsem, nedbaje množících se známek toho, že by se mohl uchýlit k mírnému zastrašování. Nakonec jsem mu velmi pevně řekl, že budu usilovat především o dvě věci: „Jsem od hodlán získat pro Tibet nezávislost, ale mým bezprostředním úkolem je zastavit krveprolití.“ Po těchto slovech se už ne dokázal ovládnout. „To není možné!“ zvolal pohnutým hla sem. „Jedním dechem říkáte, že žádáte nezávislost a že přitom nechcete krveprolití. Vyloučeno!“ Zlobil se tak, že se mu při mluvení chvěl spodní ret. Začalo mi docházet, že pan ministerský předseda se sám nachází v krajně choulostivé a nesnadné situaci. Po zprávě o mém útěku ze Lhasy se v indickém parlamentu rozpoutala další napjatá diskuse o tibetské otázce. Néhrúa mnozí politi kové dlouhá léta kritizovali za jeho přístup k této věci. Uvě domil jsem si, že budoucnost moje a mého lidu je daleko ne jistější, než jsem si představoval. Néhrúovu zdrženlivou politickou podporu provázela p ří kladná solidarita v otázce výchovy a vzdělávání tibetských dětí. Bylo jich hodně, přicházely do Indie společně s rodiči, kteří přišli o všechno. Néhrú si uvědomoval jejich tragický osud a nabídl dalajlamovi, že pro ně dá zřídit speciální školy, aby se tibetština i tibetská kultura uchovaly. V rámci indického ministerstva školství tak vznikla samostatná in stituce, která na náklady indické vlády vybudovala tibet ský vzdělávací systém.

Děti naděje Děti moje, chceme z vás všech vychovat oddané a užitečné členy našeho společenství. Musíte z celého srdce pracovat pro lid, náboženství a věc Tibetu. Děti moje, jste lidské bytosti. Nejste rostliny ani květiny, které vadnou v horkém slunci nebo je ničí krupobití a cupuje vichřice. Na rozdíl od rostlin můžete vzít svůj osud do vlastních rukou. Jakkoli velkou tělesnou bolest podstupu jete, vždycky si uchovejte čestné srdce a pevnou a neochvěj nou mysl. Čínští komunisté způsobili každému z nás hluboké utrpení. Na ta zvěrstva nesmíme zapomenout. Budete muset tvrdě pra covat, abyste získali znalosti a bojovali zbraněmi práva a spra vedlnosti. Budete dřít ve dne v noci, abyste nabyli vzdělání ještě rozsáhlejšího a mohli sloužit svému náboženství a svému lidu. Taková je vaše osobní odpovědnost. Děti moje, musíte pokračovat v díle, jež započali vaši starší soukmenovci. Neskládejme ruce v klín, jako se čeká, až začne pršet. Všichni, mladí i staří, musíme tvrdě pracovat a usilovat o dosažení našeho společného cíle. Děti moje, čím déle se na vás dívám, tím šťastnější se cítím. Ztělesňujete naše naděje v lepší zítřky a budete muset umět překonávat překážky, které na vás čekají. Stojíte na prahu ži vota, musíte den co den sílit a nemarnit svůj drahocenný čas. Budoucnost Tibetu jste vy.* Proslov přednesený v Dharamsale v květnu 1960.

F dubnu I960, rok po odchodu do exilu, přišel za Jeho Sva tostí mluvčí tábora v Džammú a sdělil mu znepokojivé zprávy. Při přesunu skupiny uprchlíků do Ladaku propukla sněhová vichřice. Všechny děti ve skupině zahynuly, protože cestou trpěly nedostatkem jídla a péče a nápor mrazivého počasí nevydržely. Osudu dětí přikládal dalajlama nejvyšší důležitost. V Ti betu Číňané spustili kampaň „vlastenecké převýchovy“, v je jímž rámci odebírali děti rodičům, a ty nejinteligentnější do konce deportovali do Číny. A v Indii ohrožovaly nejmladší uprchlíky hlad a nemoci. V nebezpečí se ocitlo celé jedno pokolení Tibeťanů. Dalajlama se rozhodl okamžitě. Požádal členy své rodiny i úředníky ze svého okolí, aby s pomocí indické vlády za ložili vhodné přijímací středisko, kde by se dětem dostalo veškeré potřebné péče. K uprchlíkům vyslal emisara s ná sledujícím poselstvím: „Máte velice těžký život. Rozhodl jsem se vystavět dům * pro vaše děti. Pokud mi je svěříte do péče, vám to zjednoduší život a ony se naučí být nezávislé, spoléhat samy na sebe. Navíc se z nich stanou praví Tibeťané, dědicové naší znovunalezené svobody. Nikdy nezapomenou na své rodiče, předky, sourozence a krajany, kteří pro ně položili život. Toto opatření vám přirozeně nevnucuji, rozhodnutí pone chávám na svobodné vůli dětí i rodičů. “ Tibetan nursery v Dharamsale, dnes známá jako Tibetan children’s village. (Pozn. překl.)

Když emisar domluvil, na hodnou chvíli se rozhostilo ti cho. Potom si vzal slovo otec čtyřletého děvčátka. Odmítl se smířit s násilnou převýchovou, která bránila Tibeťanům, aby žili jako Tibeťané ve vlastní zemi, a která odsuzovala jejich národ, vlast i náboženství. Vzal tedy dcerku na záda a spo lečně s manželkou se vypravili za dalajlamou přes hradbu Himálaje. „Myslím si, “ uzavřel, „že se nám tu nabízí skvělá možnost, jak dopřát našim dětem péči a vzdělání.“ Tělesně postižená babička jednoho tibetského klučiny vstala a řekla: „Modlila jsem se, abych na vlastní oči spat řila smrt těch, kdo v naší zemi napáchali tolik zvěrstev. Bohužel už jsem příliš stará a zem řu asi tady. Ale je tu ještě můj vnuk a další děti. A tak se modlím, aby se o ně někdo postaral a ony se mohly připravit, aby už brzy p o mstily naše mrtvé. “ Otec dalšího dítěte prohlásil: „Modlím se, abych se dožil Tibetu svobodného jako dřív. Ať žije dalajlama!“ Uprchlíci odpověděli sborem: „Ať žije dalajlama!“ A samy děti žá daly rodiče, aby jim dovolili odejít za dalajlamou, do domu, který pro ně připravil. Souběžně s péčí o nejmladší, jíž se ujali lidé z dalajlamova blízkého okolí, indická vláda už v roce 1960 otevřela gym názia spadající pod tibetskou autonomní správu. Téhož roku se tibetské exilové ministerstvo vnitra ve spolupráci s indic kou vládou a mezinárodními organizacemi ujalo dohledu nad adaptací uprchlíků, rozdělených do přibližně padesáti táborů na území Indie, na nové životní podmínky.

Dalajlama také ustavil ministerstvo kultury a nábožen ství, jehož úkolem bylo obnovit nej důležitější tibetské kláš tery a jejich univerzity v exilové zemi. Dalajlama se už v Tibetu, v době své krátké vlády, pustil do modernizace tibetské feudální společnosti. V exilu pak ustavil demokratickou vládu a už v roce 1961 přijal pro vizorní ústavu, která oddělila zákonodárnou, soudní a vý konnou moc a zavedla rovnost občanů před zákonem, svo bodné volby a politický pluralismus.* Touto demokratizací a tím, že započal s postupným zesvětšťováním tibetských politických institucí, dalajlama zcela vyvrátil čínskou propagandu, která ho obviňovala, že chce obnovit svoji osobní moc.

Jsem přívrženec světské demokracie Přestože se v žádné buddhistické společnosti nikdy nevyvi nul vládní systém podobný demokracii, já osobně světskou demokracii hluboce obdivuji. V dobách, kdy byl Tibet ještě Dnes volí vládu a jejího předsedu Shromáždění tibetských lidových zástupců, v němž podle vzoru diaspory zasedá deset poslanců za každou ze tří provincií tzv. „Velkého Tibetu“, dva poslanci za každou z pěti velkých škol tibetského ná boženství, dva poslanci za Tibeťany žijící v Evropě a jeden za Tibeťany v Ame rice.

svobodný, jsme si pěstovali izolaci danou přírodními podmín kami, protože jsme se mylně domnívali, že si tak déle udržíme život v míru a bezpečí. Proto jsme si jen málo všímali změn ve vnějším světě. Téměř jsme nepostřehli, že jeden z našich nejbližších sousedů, Indie, mírovou cestou získal nezávislost a proměnil se v nej větší demokracii světa. Později jsme za cenu obrovského utrpení poznali, že svoboda se musí sdílet jak na mezinárodní scéně, tak doma, že si jí lze užívat jen ve společnosti ostatních, nikoli na vlastním písečku. Přestože Tibeťané vně Tibetu získali jen statut uprchlíků, svá práva můžeme uplatňovat svobodně. Naši bratři a sestry v Tibetu, ačkoli pobývají ve vlastní zemi, mnohdy nemají ani právo na život. Je proto povinností nás všech, kdo žijeme v exilu, abychom promysleli a naplánovali budoucnost Tibetu. Proto jsme se v průběhu minulých let nejrůznějšími metodami pokoušeli vytvořit a uvést v chod model pravé demokracie. Dosvědčuje to skutečnost, že slovo demokracie důvěrně znají všichni Tibeťané v exilu. Dlouho jsem čekal na chvíli, až budeme moci vypraco vat politický systém, jenž by vyhovoval jak našim tradicím, tak požadavkům moderního světa, systém demokratický, založený na nenásilí a míru. Nedávno jsme začali uskuteč ňovat změny, které ještě víc zdemokratizují a posílí naši exilovou správu. Z mnoha důvodů jsem se rozhodl, že až Tibet získá nezávislost, nepostavím se do čela jeho vlády, a nestanu se dokonce ani jejím členem. Příští hlava tibetské vlády bude zvolena ve všelidovém hlasování. Tento postup má mnoho výhod a umožní nám, abychom se stali pravou

a úplnou demokracií. Doufám, že přijatá opatření umožní našemu lidu, aby jasně vyjádřil své m ínění při určování budoucnosti Tibetu. Naše demokratizace se dotkla Tibeťanů v celém světě. Vě řím, že příští generace budou na tyto změny nahlížet jako na hlavní přínos našich exilových zkušeností. Jsem přesvědčen, že podobně jako zavedení buddhismu v Tibetu stmelilo náš národ, demokratizace naší společnosti posílí životaschopnost Tibeťanů a umožní našim rozhodovacím institucím, aby na plnily jejich potřeby i nejdražší touhy/

Svoboda, rovnost a bratrství jsou rovněž buddhistickými zásadami Myšlenka, že lidé mohou žít svobodně jako jednotlivci v zásadě rovnoprávní, a tedy odpovědní jeden za druhého, se shoduje s tím, co hlásá buddhismus. My Tibeťané jakožto buddhisté ctíme lidský život coby dar nej cennější a v Buddhově učení a filosofii spatřujeme cestu k nejvyššímu stupni svobody, kte rého mohou dosáhnout jak muži, tak ženy. Buddha rozpoznal, že pravým cílem života je štěstí. A roz poznal i to, že zatímco nevědomost odsuzuje lidské bytosti

k nekonečnému utrpení a pocitům marnosti, moudrost je od nich osvobozuje. Současná demokracie vychází ze zásady, že všichni lidé jsou si rovni, že každý z nás má stejné právo na život, štěstí a svobodu. Také buddhismus uznává, že lid ské bytosti mají právo na důstojnost, že všichni příslušníci lidského rodu mají rovné a nezcizitelné právo na svobodu, a to nejen v politické rovině, ale i v rovině základní, kde by chom měli být všichni zbaveni strachu a nouze. Ať bohatý nebo chudý, vzdělaný nebo nevzdělaný, ať pochází z té či oné země, ať je přívržencem té či oné ideologie, každý z nás je především lidskou bytostí jako ostatní. Nejenže všichni toužíme po štěstí a hledíme se vyhnout utrpení, ale všichni máme právo o tyto mety usilovat. Mnišské společenství sangha, které Buddha založil, funguje na demokratických zásadách. Příslušníci tohoto bratrství jsou si rovni bez ohledu na to, z jaké kasty nebo společenské vrstvy pocházejí. Jedinou drobnou odlišnost v jejich postavení ur čuje doba uplynuvší od jejich vysvěcení. Pozornost společenství se soustřeďovala především na individuální svobodu, již ilustruje stav oproštění nebo osví cení. Této svobody se dosahovalo tříbením mysli prostřed nictvím rozjímání. Nicméně každodenní vztahy se zaklá daly na velkorysosti, ohleduplnosti a shovívavosti k bližním. Mniši žili potulným životem, díky čemuž se odpoutali od majetnickosti. Nežili však v úplném odloučení. Zvyk pro sit o almužnu jen prohluboval jejich vědomí závislosti na bližních. Rozhodnutí přijímalo společenství prostřednic tvím hlasování a neshody se řešily dohodou. Sangha tak

sloužila jako příklad společenské rovnosti, demokratických postupů a sdílení zdrojů.’ Během své cesty po Číně v roce 1954 dalajlama prohlásil, že marxismus ho nadchl, a uznal, že socialistická ekonomika je mnohem bližší buddhistickým ideálům než divoký ka pitalismus. V Marxově filosofii totiž našel zásady rovnosti a sociální spravedlnosti, drahé buddhismu: „Je možné, že moje mysl je rudější než mysl čínských představitelů. Ko munistická vláda v Číně vládne bez komunistických ideálů, “ prohlásil ještě v roce 2008,** když se zasnil nad možností syntézy buddhismu s marxismem, která by v politice mohla být velice účinným nástrojem.

Lidské bytosti dávají přednost mírové cestě Všichni se jistě shodneme na tom, že potřebujeme překonat násilí, ale abychom je odstranili úplně, musíme nejprve zjis tit, zdá má, nebo nemá nějakou hodnotu. Z projevu proneseného v dubnu 1993 ve Washingtonu. [Plné znění na http:/ /www.dalailama.com/messages/buddhism/buddhism-and-democracy. (Pozn. překl.)] Řekl v rozhovoru pro The A spen T im es , v Aspenu ve Spojených státech, 27. července 2008. [Viz též http://www.dalailama.com/news/post/257-dalai-lama-calls-for-inner-disarmament. (Pozn. překl.)]

Z ryze praktického hlediska víme, že občas nám násilí při padá opravdu užitečné. S použitím síly vyřešíme problém rych leji. Takového úspěchu však většinou dosáhneme na úkor práv a blaha bližních. To znamená, že takto vyřešený problém zplodí problém nový. Naproti tomu přistupujeme-li k nějaké kauze rozumně a s roz myslem, je násilí zbytečné. K násilí se uchylujeme tehdy, když nás vede jen sobecká touha a nedokážeme docílit svého lo gickými argumenty. Dokonce i při obyčejném sporu v rodině nebo mezi přáteli, budeme-li se neúnavně opírat o pádné dů vody, krok za krokem svoji věc obhájíme. Pokud se nám ovšem rozumných důvodů nedostává, rychle podlehneme hněvu, který není nikdy znamením síly, ale slabosti. Je opravdu důležité, abychom si důkladně rozebrali svoje po hnutky i pohnutky protivníkovy. Existuje mnoho druhů násilí i nenásilí, ale z vnějšího pohledu je od sebe rozlišíme jen těžko. Vedou-li nás nedobré pohnutky, pak jsou naše činy vpravdě ná silné, i když se mohou jevit jako laskavé. Naopak, jsou-li naše pohnutky upřímné a dobré, pak jednáme v podstatě nenásilně i tehdy, vyžadují-li po nás okolnosti tvrdý zákrok. Ale ať tak či onak, podle mého soudu může použití síly ospravedlnit jen soucitná starost o bližního - nikoli o sebe samého. Slyšel jsem, jak někteří lidé ze Západu tvrdí, že dlouhodobé uplatňování nenásilné metody pasivního odporu, kterou hlá sal Mahátma Gándhí, nevyhovuje všem a že takové jednání je přirozenější na Východě. Lidé ze Západu jsou činorodí, a proto by v každé situaci chtěli okamžité výsledky, byť za cenu vlast ního života. Myslím si, že tento přístup není vždy prospěšný,

zatímco nenásilné jednání vyhovuje nám všem. Vyžaduje jen pevnou vůli. A třebaže osvobozenecké hnutí ve východní Ev ropě uspělo rychle, nenásilné protesty ze své podstaty obvykle vyžadují trpělivost. V

této souvislosti se modlím, aby ti, kdo v Číně bojují za de

mokracii, zůstali mírumilovní, navzdory obtížnosti svého boje a navzdory krutým represím, jimž čelí. Jsem přesvědčen, že takoví zůstanou. Ačkoli se téměř všichni čínští studenti, kteří se tohoto boje účastní, narodili a vyrůstali v obzvláště tvrdém komunistickém režimu, na jaře roku 1989 se spontánně uchý lili ke strategii pasivního odporu, již hlásal Mahátma Gándhí. To je pozoruhodné a jasně to ukazuje, že přes veškerou indok trinaci dávají lidské bytosti skutečně přednost mírové cestě. Gándhí, velká osobnost symbolizující mír a smíření, je po litickým vzorem nenásilného boje a jeho podobizna visí v mnoha kancelářích tibetské exilové správy. Když před seda výboru pro udělování Nobelových cen předával cenu za mír dalajlamovi, vzdal Gándhímu posmrtný hold. Vý bor tak chtěl napravit chybu, které se dopustil tím, že Mahátmovi Gándhímu cenu za mír nikdy neudělil. Aby dosáhl nezávislosti Indie, Gándhí tváří v tvář britské ko loniální moci organizoval nejen nenásilný odpor, ale také ob čanskou neposlušnost, odmítání spolupráce s okupanty a pro testní pochody. Když někdo dalajlamovi vyčítá, že Gándhího odkaz omezil na nenásilí, dalajlama poznamená, že metody, které osvobodily Indii z anglického područí, nelze použít

v tibetských podmínkách. Mahátma Gándhí se totiž mohl svo bodně bránit před soudem, a i když byl režim Britské Indie velmi přísný, respektoval základní lidská práva, což v případě čínských úřadů neplatí. Dalajlama tedy doporučuje pěstovat Gándhího bojovný duch, ale přizpůsobit ho tibetské situaci.

Co by udělal Gándhí na mém místě? V Novém Dillí jsem ze všeho nejdřív navštívil Rádžghát, místo, kde byl zpopelněn Mahátma Gándhí. Kladl jsem si otázku, co moudrého by mi poradil, kdyby byl ještě naživu. Cítil jsem, že by jistě vynaložil všechny síly, všechnu vůli, celou svou osob nost na nenásilnou kampaň za svobodu tibetského lidu. To mě utvrdilo v rozhodnutí vždy následovat jeho příkladu, jak koli velké překážky se mi postaví do cesty A pevněji než jindy jsem se rozhodl, že se nedopustím žádného násilného činu. Dalajlama se nikdy neodklonil od svého původního rozhodnutí odpovědět na čínskou agresi nenásilím. Hned po začátku čínské okupace zahájil s Pekingem rozhovory a pokusil se bránit práva Tibetu v rámci Sedmnáctibodové dohody, přes její očividnou protiprávnost. Když se v roce 1958 na východě zeměpřiostřila ozbrojená vzpoura Khampů, požádal je, aby složili zbraně. Tito bojovníci za svobodu přísahali, že se budou bít za Tibet i za cenu vlastního života. A protože nemohli ani porušit přísahu, ani neposlechnout dalajlamu, mnozí z nich spáchali sebevraždu.

Duchovní vůdce Tibetu setrval na cestě nenásilí dodnes. Když v letech 1987 a 1988 propukly ve Lhase nepokoje, lí bilo se mu, že mniši, kteří se zmocnili čínských pušek, je ne obrátili proti okupantům, ale rozlámali je, čímž jasně od mítli řeč zbraní. Když v březnu 2008 povstali obyvatelé Lhasy a dopustili se násilností na Číňanech, pekingská vláda obvinila dalaj lamu, že strůjcem krvavých nepokojů byl on. Dalajlama od pověděl, že v tom případě je třeba, aby mu byla odňata No belova cena míru, a vyzval čínské vládní úředníky, aby přijeli do Dharamsaly, věc vyšetřili a svá tvrzení dokázali. Vyjádřil však politování, že souběžně s mírovými protesty mnichů, které byly krůtě potlačeny, mladí Tibeťané dran covali, zakládali požáry a vymáhali výkupné. Připustil, že k těmto činům je dohnalo zoufalství, protože se s nimi ve vlastní zemi jedná jako s občany druhé kategorie, ale pou žití násilí odsoudil a prohlásil, že pokud se jeho lid odkloní od cesty nenásilí, nebude moci nadále mluvit jeho jménem. Když Samdhong Rinpočhe hodnotil volbu nenásilí z poli tického hlediska, prohlásil, že tato metoda přinesla věci Ti betu naprosto nečekané mezinárodní sympatie. Kdyby da lajlama podporoval ozbrojený boj, úspěchu by nedosáhl, a Tibet by už dávno upadl v zapomnění.* Samdhong Rinpočhe, Uncompromising Truth fo r a Compromised World: Tibe

tan Buddhism and today’s world, zaznamenal Donovan Roebert, World W is dom, Bloomington v Indianě 2006, str. 157.

Obracím se s výzvou ke všem národům světa

O d s u z u ji

p o č ín š ť o v á n í

T ib e t u

Žádám svět, aby nezapomněl, že Tibeťané jsou vyvražďováni po tisících PO D E V ÍT I

L E T E C H O K U PA C E, 1 0 . B Ř E Z N A 1 9 5 9 , V y h lá s il t ib e t s k ý

lid nezávislost Tibetu. Bohužel, v Tibetu je pořád přítomna cizí vláda, ale jsem hrdý, že dnes, 10. března 1961, mohu konstatovat, že náš lid zůstává nezlomný na duchu a neochvějný ve svém roz hodnutí bojovat tak dlouho, dokud nezískáme zpět nezávislost. Vím, že boj, započatý v Tibetu před několika lety proti okupantům a utlačovatelům, kteří se zaštiťují jménem a skrývají pod masku „osvoboditelů“, pořád pokračuje. Mohu s důvěrou prohlásit, že civilizovaný svět den ode dne lépe chápe, jak ti, kdo se dovolávají svobody, potlačují svobodu svých bezbranných sousedů. Svět se dozvěděl o hrůzných událostech, k nimž dochází v Tibetu, ze dvou vysvětlujících zpráv Mezinárodního výboru

právníků. Tyto dokumenty zdůraznily, že Číňané bezohledně pošlapali základní lidská práva Tibeťanů, že po tisících zabíjeli naše lidi jen proto, že chtěli žít svobodně, v souladu se svým kulturním a náboženským dědictvím. Kromě toho podtrhly, že Číňané se provinili zločinem genocidy, protože mnohé T i beťany zabili s úmyslem zničit tibetské náboženství a protože deportovali tisíce dětí do Číny. Sympatie, kterou tyto události vyvolaly ve světě, proká zalo usnesení Spojených národů z roku 1959, vyzývající k ukončení násilností upírajících tibetskému národu jeho základní lidská práva a jeho tradiční autonomii. Já tvrdím, že jsm e nebyli připraveni o autonomii, ale o nezávislost. Číňané však k této výzvě zůstali hluší. A situace se zhor šuje, jak dosvědčuje soustavný a nepřetržitý příval uprch líků z Tibetu. V

nejbližší době se otázka Tibetu bude projednávat na ple

nárním zasedání Valného shromáždění OSN. Prosím všechny, kdo nás podporují, a také samo Valné shromáždění, aby nám pomohli přimět Číňany k ukončení agrese a obnovit nezá vislost Tibetu. Polovičatá opatření nebudou nic platná. Dě kujeme Malajské federaci, Thajsku a Salvadoru za to, že pod pořily naši věc. Rád bych poprosil Indii, našeho mocného souseda, který poskytl útočiště tisícům tibetských uprchlíků, aby použila svého vlivu k podpoře naší věci. Uvědomuji si, že Tibeťanům v Tibetu přináší cizí nadvláda velké utrpení. Obracím se na ně s prosbou, aby neklesali na duchu a neztráceli vůli znovu získat nezávislost. Co se mne týká, nemusím snad připomínat, že žít daleko od své země

a svého milovaného statečného lidu mě vůbec netěší. Chci mu vzkázat, že sdílím jeho muka i naději. Tisícům svých krajanů v Indii, Nepálu, Bhútánu a Sikkimu chci říci, že nám připadla těžká odpovědnost za to, jak se při pravíme na den, kdy se budeme moci vrátit do své vlasti a vy budovat šťastnější a slavnější nezávislý Tibet. Nový Tibet bude potřebovat tisíce vzdělaných a zručných mužů a žen, kteří ho dokáží demokratizovat, aniž zradí naše kulturní a nábožen ské dědictví a aniž se zřeknou naší duše. Během čínské okupace, před tím, než jsem musel opustit Tibet, jsem se společně s kašagem snažil zavést v Tibetu po zemkovou a mnoho dalších reforem, ale jak všichni víme, Čí ňané naše úsilí zablokovali. Dnes komunisté dusí náš národ takzvanými reformami. Po jejich bedlivém prostudování jsem dospěl k závěru, že jejich uplatnění v praxi přivede tibetský národ do stavu duševního a ekonomického otroctví. Takové reformy nejsou v souladu ani s Chartou Spojených národů, ani s Všeobecnou deklarací lidských práv. Reformy, o kterých uvažuji já, musí nejen zachovat intelektuální, du ševní a náboženskou svobodu, ale také nastolit spravedlivé rozdělování bohatství naší země. V této souvislosti zopakuji, co jsem už před časem prohlásil v Dalhousii: „Abychom T i bet proměnili v bohatou, silnou a životaschopnou zemi, budou se kláštery a šlechtické rody muset vzdát zvláštních privilegií a velkého pozemkového vlastnictví a všichni se budou muset naučit žít s prostými lidmi a pomáhat jim .“ Kromě toho jsem řekl: „Ke změnám musí dojít ve všech oblastech. Rozsáhlé re formy bude muset podstoupit i struktura státní moci, aby se lid

mnohem důkladněji zapojil do vládní politiky a správy země. Naším společným úkolem a naší společnou odpovědností je vytvořit lepší náboženské a politické instituce.“ Připravuji plán ústavního a ekonomického uspořádání, jaké si představuji pro naši zemi, a tento plán brzy předlo žím k posouzení zástupcům tibetského lidu v Indii a v sou sedních zemích. Konečné rozhodnutí však připadne všemu tibetskému lidu. Svět právem znepokojuje nedávné zabíjení v Kongu. Při pojuji se k hlasům odsuzujícím takové vraždění, ať už se ode hrává v Kongu, v Alžírsku nebo jinde. Nicméně chtěl bych požádat svět, aby nezapomínal, že tisíce Tibeťanů zemřely a dodnes umírají jen proto, že se odmítly podřídit cizí nad vládě. Pravda a spravedlnost musí zvítězit, a na konci této dlouhé noci hrůzy a utrpení nadejde pro Tibet a jeho lid úsvit jasného dne. Chtěl bych vyjádřit hlubokou vděčnost našim sousedům Indii, Bhútánu, Sikkimu a Nepálu za to, jak pohostinně a las kavě nás přijali. Děkuji též nejrůznějším mezinárodním a in dickým organizacím i jednotlivcům za štědrou pomoc a pod poru, které poskytli našim uprchlíkům. A protože uprchlíků neustále přibývá, všechny vás prosím, abyste nám i nadále po máhali stejně velkoryse jako dosud. A nakonec žádám svůj národ, aby se připojil k mé mod litbě za mír ve světě.*

Desátého března 1961 se dalajlama rozhodl připomenout lhaské povstání, aby uctil oběť tisíců Tibeťanů, kteří ho chrá nili proti čínské hrozbě. Tím založil zvyk slavnostního shro máždění, jež se koná každý rok 10. března a při němž pro náší projev rekapitulující události uplynulého roku. Dalajlama ví, že jeho slova, pronesená v sídle tibetské exilové vlády v Dharamsale, doléhají až za himálajské po hoří, že šije obyvatelé „Země sněhů“, kteří v něho vkládají všechny své naděje, čtou znovu a znovu. Ví i to, že jeho pro jev slovo od slova pečlivě prozkoumá čínská vláda. V p rů běhu let rostl ohlas těchto projevů na Západě, kde se ve řejné mínění zmobilizovalo ve prospěch Tibetu. Samdhong Rinpočhe líčí, jak pečlivě dalajlama propraco vává texty projevů k 10. březnu a pak je předkládá ke ko nečné diskusi, jak dokládají ijejich rukopisy přeplněné škrty.* Od samého počátku exilu se dalajlama dovolává svědomí světa. V roce 1963 vyjádřil politování, že „Společenství ná rodů předstírá hluchotu“. Tibetskou otázku mu předložil už 9. září 1959, přičemž z politického hlediska pranýřoval narušení nezávislosti své země a z hlediska humanitárního porušování lidských práv, nucenou práci, hromadné vraž dění, popravy bez soudu a pronásledování pro náboženské přesvědčení. První usnesení k této otázce odhlasovalo Valné shromáždění OSN 21. října 1959 na popud Irska, Malajsie a Thajska - v kontextu studené války velké mocnosti nepro jevily Tibetu sebemenší podporu. Viz faksimile na frontispisu knihy.

Zato Mezinárodnímu výboru právníků, poradní orga nizaci OSN, se podařilo prokázat, že Tibet byl před rokem 1950 státem nezávislým de facto. Výbor, opíraje se o Úmluvu o prevenci a potrestání zločinu genocidy, kterou OSN při jala v roce 1948, rovněž vypracoval zprávu, podle níž se Čína skutečně provinila genocidou, na niž veřejně upozor nil dalajlama. V

roce 1960 se dalajlama obrátil na Spojené národy s další

výzvou. Valné shromáždění schválilo druhé usnesení, v němž konstatovalo porušování lidských práv v Tibetu. V roce 1965 pak schválilo usnesení třetí, v němž odsoudilo pokračující porušování základních lidských práv Tibeťanů ze strany Číny a vyzvalo ji, aby respektovala mezinárodní právo. Pro usnesení hlasovala i Indie, ačkoli do té doby se k tibetské otázce nikdy nevyjadřovala. Usnesení se však minulo účin kem, protože členské státy OSN nepřijaly žádná donucovací opatření. Později se diskuse přenesla z Valného shromáždění na půdu Komise pro lidská práva Spojených národů, která v roce 1991 přijala usnesení, v němž pranýřovala přetrvávající po rušování lidských práv a svobod v Tibetu. Nicméně od té doby se otázka lidských práv v Tibetu nedostala na pořad žádného plenárního zasedání. Obtížnost kauzy, kterou dalajlama obhajuje, nejlépe do kládá skutečnost, že tibetskou exilovou vládu dosud neuznal žádný stát, byť se některé z nich vyjádřily, že jsou naklo něny tomu, aby se Tibetský exilový parlament stal členem Meziparlamentní unie.

Ve jménu lidstva se obracím ke všem národům světa Dnes, 10. března 1965, si opět slavnostně připomínáme den, kdy nevinný a neozbrojený tibetský lid spontánně povstal proti čínským imperialistickým dobyvatelům. Od toho pa mátného data už uplynulo šest let, ale naši svátou zemi po řád obchází strašidelný přízrak tragédie. Krutovláda a útisk pokračuje a utrpení našeho lidu slovy popsat nelze. Valné shromáždění OSN už dvakrát vyzvalo k ukončení nelidského zacházení s Tibeťany. Já sám jsem několikrát vo lal po spravedlivém a nestranném vypořádání tohoto tra gického problému. Ale jak nedávno zdůraznil Mezinárodní výbor právníků, „ani usnesení Valného shromáždění, ani do volávání se lidského svědomí nemělo na politiku komunis tické Číny žádný vliv“. Výbor, jehož členové jsou mezinárodně proslulí a na slovo vzatí právníci, rovněž prohlásil, že „v Tibetu pod čínskou nadvládou neexistuje většina svobod vyhlášených Všeobec nou deklarací lidských práv, která zahrnuje zákonně zaru čená základní práva občanská, náboženská, sociální a ekono mická“. Dnes však Tibeťanům nepůsobí utrpení jen do nebe volající porušování lidských a občanských práv. Mnohem horší je fakt, že čínské úřady v Tibetu prakticky popírají, že Tibeťané jsou lidské bytosti, které v sobě chovají city a po city lidských bytostí. Vyhánějí Tibeťany z jejich půdy, aby uvolnily místo čínským osadníkům. Systematicky okrádají Tibeťany o jediný zdroj živobytí: Číňané nepřisuzují životu Tibeťanů žádnou hodnotu. Pravda, čínské úřady to všechno

vehementně popírají. Existují však důkazy, které je usvěd čují ze lži. Tisíce Tibeťanů se vydaly všanc krutému nebez pečí dlouhé a obtížné cesty, aby požádaly o útočiště sousední státy. Je nepochybné, že kdyby byl jejich život alespoň tro chu snesitelný, neopustili by své domácí krby pro nejistou budoucnost. V současné situaci je nutné, aby Tibeťané i další mírumi lovné národy burcovali svědomí světa a rázně protestovali proti tomu, jak barbarsky a nelidsky zacházejí čínští uchva titelé s Tibeťany. Dnes chci vyzvat všechny Tibeťany, aby neztráceli důvěru a pořád dělali vše, co je v jejich moci, aby se do jejich milo vané vlasti vrátily mír a svoboda. Dnes jménem lidstva vyzývám všechny národy světa, aby přišly na pomoc politováníhodnému a nešťastnému tibet skému lidu. Chci této příležitosti využít i k tomu, abych zdůraznil, že současná situace je krajně nebezpečná. Všichni víme, že čín ská armáda nepokrytě a surově zaútočila na územní celistvost Indie, a to přesto, že indická vláda se snaží udržovat s Čínskou lidovou republikou přátelské vztahy.’ Tato otevřená agrese může posloužit jako důkaz, je-li takového důkazu vůbec třeba, že dokud budou Číňané v Tibetu, bude nad mírem a pokro kem v asijských zemích a v zemích jihovýchodní Asie neustále viset hrozba. Vážnost situace dále zhoršily nedávné jaderné V roce 1962 obsadily oddíly Čínské lidové osvobozenecké arm ády indické území u čínsko-indické hranice, ale indická armáda je odtud rychle vyhnala.

testy v Číně. Až dosud se nukleární mocnosti chovaly velice zdrženlivě, protože si plně uvědomují, že použití atomových zbraní by mělo pro lidstvo katastrofální důsledky. Bude čín ská vláda stejně zdrženlivá, až bude mít v rukou plně funkční nukleární zbraně? Obávám se, že od vlády, jejíž bezcitná a bez božná ctižádost nezná mezí, takovou zdrženlivost očekávat nelze. Proto se s nadějí v srdci modlím za to, aby národy světa rozpoznaly nebezpečí, které nám všem hrozí. Dnes se stejně jako v jiné dny modlím za mír a štěstí pro všechny bytosti.* S tímto projevem se dalajlama obrátil ke svému lidu a ke světu 10. března 1965. Čínská lidová osvobozenecká armáda obsadila Tibet pod záminkou údajné zaostalosti jeho oby čejů a jeho společnosti. Mao Ce-tung své kolonizační dílo ospravedlňoval feudálním zřízením a teokratickým režimem v Tibetu. Oficiální propaganda představovala Tibeťany jako primitivní a nevzdělané barbary. Dalajlamův mladší bratr Tändzin Čhogjal nedávno s jasnozřivým realismem smí šeným se smutkem řekl, že „zabít Tibeťana je pro Číňana méně závažné, než zabít krysu“. Jistě, Čína investovala do modernizačních programů Ti betu, ale veškeré úsilí soustředila na městské zóny a pro spěla tak téměř výlučně chanským kolonizátorům, protože

ti tvoří ve městech většinovou populaci, a zcela opomenula tibetské venkovany a kočovníky, kteří jsou těžko kontrolo vatelní kvůli svému životnímu stylu a svému lpění na au tonomii. Jaderná hrozba, o níž se dalajlama 10. března 1965 zmí nil, od té doby neustále sílí a představuje pro Asii a celý svět opravdové nebezpečí, strategické a zároveň ekologické. Od devadesátých let, kdy Čína vybudovala v severovýchodní oblasti Tibetu špičkové středisko jaderného výzkumu, tak zvanou „Devátou akademii“ se Tibet proměnil v čínskou vojenskou základnu, přičemž Číňané na náhorní plošině rozmístili čtvrtinu svých interkontinentálních střel s více násobnými jadernými hlavicemi. Střecha světa slouží Číně také jako úložiště radioaktiv ního odpadu. Tisková agentura Nová Čína v roce 1995 připustila, že radioaktivní odpad byl zakopán u břehů jezera Kokenúr a také naházen do bažiny, z níž pram ení řeka Mačhu, která teče do Číny, kde se jm enuje Chuang-che, Žlutá řeka. Už teď lze v oblasti, kde čínské úřady zakázaly tradiční stěhování stád, pozorovat mezi kočov níky abnormálně vysokou nemocnost rakovinou a velký počet znetvořených zvířat.*

Tažení za chanizaci Tibetu Dnes, 10. března 1967, sí připomínáme osmé výročí dne, kdy tibetský lid spontánně povstal proti ozbrojené čínské moci v hrdinském pokusu osvobodit se od sílícího útlaku a tyra nie čínských komunistů. Šestnáct let vojenské okupace Tibetu čínskými komunisty, to je dlouhý seznam nevýslovného utrpení a běd. Číňané olupují zemědělce a pastevce o plody jejich dřiny. Násilím nutí velké skupiny Tibeťanů, aby pro ně za hubenou stravu budo vali silnice a pevnosti pro armádu. Nesčetné množství našich lidí se stalo obětí „lidových soudů“ a „očistných procesů“, při nichž byli vystaveni všemožným ponížením a surovostem. Tibetské bohatství, shromažďované po staletí, okupanti od vezli do Číny. Probíhá urputné tažení za chanizaci tibetského obyvatelstva, při němž se tibetština násilně nahrazuje čínšti nou a tibetská jména se počínšťují. Taková je „tibetská auto nomie“ podle představ čínských komunistů. Nedávný vývoj ukazuje, že hrůzovláda chanského imperia lismu se dále zhoršuje. Potírání buddhismu a tibetské kultury se ještě vystupňovalo s nástupem takzvané kulturní revoluce a jejím průvodním jevem, hnutím rudých gard. Její přísluš níci vyrabovali kláštery, chrámy, a dokonce soukromé domy. Zničili všechny náboženské předměty, které našli, včetně so chy Avalókitéšvary ze 7. století. Její dvě useknuté a poškozené hlavy, tajně vyvezené z Tibetu, jsme nedávno ukázali noviná řům v Dillí. Tato socha byla nejenom předmětem hlubokého uctívání po staletí, ale představovala pro tibetský lid rovněž

důležitou a nenahraditelnou historickou památku. Její zkáza je pro všechny Tibeťany velkou ztrátou a zdrojem hlubokého smutku. Barbarské metody, k nimž se uchýlily šílející davy ne zralé školní mládeže v orgiích nesmyslného vandalismu, pod nícených Mao Ce-tungovou takzvanou „Velkou proletářskou kulturní revolucí“, jsou jasným důkazem, jak hluboko klesli čínští vládcové ve svém úsilí zahladit veškeré stopy tibetské kultury. Lidstvo i dějiny jistě odsoudí nelítostný čínský útok na porobený tibetský lid a jeho milované kulturní dědictví. Když s hlubokým smutkem pozorujeme žalostnou bídu a utrpení tibetského lidu, nezbývá nám než setrvat v našem pevném odhodlání získat zpět naši svobodu. V uplynulých osmi letech strávených v exilu jsme se usilovně připravovali na den, kdy se budeme moci vrátit do svobodného Tibetu. Za tímto účelem jsme sepsali a zveřejnili prozatímní ústavu Tibetu, založenou na principech spravedlnosti, rovnopráv nosti a demokracie, ústavu, která je v souladu s učením na šeho Pána Buddhy a kterou vřele přivítali všichni Tibeťané, zejména volení zástupci Tibeťanů v exilu. Spustili jsme také nejrůznější přesídlovací a vzdělávací programy, což by ne bylo možné bez velkého pochopení a rozsáhlé podpory in dické vlády. Můj lid a já jsme indické vládě opravdu hluboce vděčni za veškerou pomoc, nejen při začleňování přesídlenců do nového prostředí a jejich vzdělávání, ale také při realizaci našich plánů v oblasti kultury a náboženství. Rádi bychom po děkovali i nejrůznějším indickým a mezinárodním organiza cím, které nám, Tibeťanům, velkoryse pomáhají. Jejich pod poru ještě pořád potřebujeme a s důvěrou doufáme, že nám

ji neodepřou ani v budoucnu. Děkujeme rovněž indické vládě a vládám dalších zemí za to, že podpořily věc Tibetu v Orga nizaci spojených národů. Avšak vzhledem k tomu, že Číňané přes opakované výzvy k nápravě ze strany Spojených národů nadále pošlapávají i ta nejmenší ze základních práv našeho lidu, vzhledem ke vzrůstajícímu utrpení Tibeťanů se domní váme, že nadešel čas, abychom požádali indickou vládu o sil nější politickou podporu. Pevně věříme, že k udržení trvalého míru v Asii i ve světě by obě velké země, Indie a Čína, měly spolu dobře vycházet. Ale také věříme, že míru nelze dosáh nout, dokud Tibet nezíská zpět svobodu a nepromění se v de militarizovanou zónu. Především však věříme, že mocný hlas a podpora Indie, která se těší důležitému postavení na mezinárodní scéně a úctě ve světě jakožto největší demokratická země a vytrvalý bojov ník za spravedlnost, mír a svobodu, uspíší příchod dne, kdy skončí muka trpícího tibetského lidu a bude mu navrácena svoboda, důstojnost a mír.* V červnu 1966 Mao Ce-tung aktivizoval Rudé gardy, je jichž úkolem bylo zahubit „čtyři stařeny“: staré myšlenky, starou kulturu, staré tradice a staré obyčeje. V Tibetu byla kulturní revoluce oficiálně vyhlášena 25. srpna 1966 s cí lem zničit všechny podoby tibetské kultury.

Tak se dvacet tisíc rudých gardistů, organizovaných v sou peřících skupinách, pustilo ve Lhase do loupení a divokého drancování. Znesvétili kláštery a okradli je o jejich bohat ství. Aby zesměšnili víru a zbožnost, používali nábožen ské texty jako vložky do bot nebo jako toaletní papír, tis kařské formy rozřezali na parkety a kultovní předměty ze vzácných kovů roztavili. Poklady tibetského náboženského umění posílali do Číny, aby se prodaly v aukci na meziná rodních trzích se starožitnostmi. Komunistická strana Číny jednoznačně prohlásila: „Ko munistická ideologie a náboženství jsou dvě síly, které ne mohou existovat vedle sebe. Liší se od sebe jako noc a den. “ Číňané v Tibetu zakázali všechny náboženské úkony a zahá jili systematické ničení klášterů. Ze všech mnichů a mnišek, jejichž počet představoval čtvrtinu veškerého tibetského oby vatelstva, jich přes jedenáct tisíc umučili a polovinu z nich násilím donutili k vystoupení z mnišského stavu nebo k po hlavnímu styku na veřejnosti. Tibeťané povinně chodili na převýchovné schůze, kde se podrobovali sebekritice, kde dělníci museli napadat své za městnavatele, pachtýři majitele půdy, studenti profesory a mniši představené svých klášterů. Přiznání se jim vyřvá vala nepředstavitelně surovými metodami, které někdy kon čily zastřelením na místě. Rozmezí let 1966 až 1979 představuje pro Tibeťany nej krutější období čínské okupace. Jak pranýřuje dalajlama, Čí ňané útočili na tibetskou identitu dokonce i v jazykové ob lasti. Odborníci vytvořili „jazyk čínsko-tibetského přátelství“,

který komolil tibetštinu zaváděním terminologie s čínskou konsonancí.

Při útěku z obsazené vlasti zahynulo pět set Tibeťanů Připomínka výročí 10. března se stala posvátná pro všechny Tibeťany Jde o významný mezník v historickém boji našeho lidu, který se chce osvobodit od svých utlačovatelů. V tento den, přesně před devíti lety, se Tibeťané odvážně pokusili vy manit z jařma čínských vládců, kteří v roce 1950 násilně obsa dili naši zemi pod záminkou nejasného a neplatného nároku na svrchovanost nad Tibetem. Náš odpor proti přesile čín ských ozbrojených sil byl však předem odsouzen k nezdaru a skončil rozsáhlým krveprolitím, v němž zahynuly tisíce na šich krajanů. Ale žádný, ani ten nejsilnější agresor nedokáže zlomit ducha národa věřícího v lidskou důstojnost a ve svo bodu všech zemí, malých i velkých. V ten osudný den se celá naše země sjednotila proti Číňanům a znovu jsme se před ce lým světem jasně a srozumitelně přihlásili ke své státnosti. Náš boj o sebeurčení dnes pokračuje uvnitř i vně Tibetu. Pro naše krajany, kteří zůstali v Tibetu, jde o boj fyzický a zároveň morální. Číňané použili sílu a uchýlili se k všemož ným lstím, aby zlomili odpor tibetského lidu. Že se jim to ne podařilo, uznává i Čína, a dokazuje to i velký počet Tibeťanů, kteří rok co rok prchají do Indie a dalších sousedních zemí

navzdory tomu, že čínští komunisté nařídili hraniční kont roly a neustále je zpřísňují. Nedávno zahynulo na pět set Tibeťanů při pokusu o útěk do Indie. Věděli, že jejich naděje na úspěch je mizivá, a přesto takové nebezpečí podstoupili. Jak je možné, že se příslušníci národa, který je podle čínských komunistů spokojen s reži mem, v němž žije, uchylují k tak sebevražedným krokům? V

uplynulých letech se Číňané snažili převychovat tisíce ti

betských dětí. Násilím je oddělili od rodičů a odvezli do Číny, kde je drželi stranou veškeré tibetské kultury a učili je Maovým teoriím, přičemž je nutili, aby se posmívali a pošklebovali tibetskému životnímu stylu. Avšak v rozporu s čínským očekáváním většina z těchto dětí nyní vzdoruje čínské nad vládě v Tibetu. Dokud budou lidé schopni myslet a dokud bu dou hledat pravdu, čínským komunistům se nepodaří beze zbytku indoktrinovat naše děti. Čínské zacházení s porobe nými menšinovými národnostmi jasně svědčí o chanském šo vinismu. Nicméně Číňané zdaleka nedosáhli svých cílů, nao pak, jen přilévají olej do ohně nacionalistických vášní. Proto dokonce i mladí tibetští komunisté uzavřeli se zbytkem země pevné spojenectví proti Číňanům. Čínští komunisté se soustředili především na potlačování kultury a náboženských věr naší země. Ničení klášterních univerzit, kulturních středisek a dalších podobných institucí, s nímž Číňané započali ihned po převzetí moci, ještě nabylo na síle s nedávno vyhlášenou kulturní revolucí a hnutím Ru dých gard. Gardisté vyhnali zbývající mnichy, mnišky a vzdě lané lidi z klášterů a kulturních institucí a nutí je, aby spolu

s místními obyvateli pracovali na stavbě obrovské sítě strate gických silnic spojujících Tibet, který se proměnil v obří vo jenskou základnu, s hranicemi sousedních států, což předsta vuje sílící hrozbu pro mír v těchto oblastech. My, komu se poštěstilo utéci čínským komunistům, se nyní musíme ujmout ušlechtilého úkolu, pro nějž onoho památ ného dne položilo život tolik našich krajanů. Naši lidé v exilu se svědomitě a s velkým úsilím připravují na den, kdy se bu deme m oci vrátit do svobodného Tibetu. Například tibet ským dětem, které považuji za základ budoucího svobodného a nezávislého Tibetu, poskytujeme nejlepší možné podmínky k rozvoji, aby duševně i mravně dospěly v muže a ženy ne jen hluboce zakořeněné ve vlastní kultuře, víře a životním stylu, ale zároveň obeznámené s moderní civilizací a zušlechtěné největšími úspěchy světové kultury. Tak se z nich stanou platní a tvořiví tibetští občané, schopní sloužit našemu ná rodu a celému lidstvu. Přejeme si přispívat k prosperitě naší hostitelské země, ale přejeme si také to, aby pravá tibetská kultura zakořenila a vzkvétala vně Tibetu do té doby, než se tam budeme moci vrátit. Naděje, že se jednoho dne vrátíme, nás nikdy nepřestane provázet, a o její naplnění musíme ne ustále usilovat. Na závěr bych chtěl říci, že se budu modlit ke Třem kleno tům, aby žehnaly míru a štěstí všech cítících bytostí."

Podmínky útěku z Tibetu, o nichž se dalajlama zmínil 10. března 1968, se dodnes nezměnily. Tragicky nám to při pomněly zprávy v září 2006, kdy čínštípohraniěníci zaúto čili na kolonu uprchlíků. Pětasedmdesát Tibeťanů se pokou šelo projít do Nepálu přes průsmyk Nangpa-la v nadmořské výšce pět tisíc sedm set metrů, na úpatí hory Čo Oju. Hlídka zamířila a střílela na dobře viditelný cíl na sněžné pláni. Mladá sedmnáctiletá mniška Kalzang Namccho, za sažená do zad, se zhroutila. Její společníci tělo neodnesli, protože se báli zatčení. Druhý den se vojáci vrátili a tělo hodili do pukliny v ledovci, před očima dánských horolezců. Pohraniěníci zranili a zatkli dvacetiletého mladíka Kůnzanga Namgjala a dalších třicet Tibeťanů, včetně čtrnácti nezletilých. Tito zatčení lidé už o sobě nikdy nedali vědět. Incident měl však svědky. Ze základního tábora ho sle dovali horolezci nejrůznějších národností, kteří natočili, jak vojáci střílejí na uprchlíky a posléze je honí a zatýkají. Videa, téměř okamžitě vyvěšená na internetu, odvysílala i televize, což přimělo několik zemí, aby vznesly protest. Daleko od kamer prožívají Tibeťané, přidušení příkrovem ticha vynuceného čínskou propagandou, podobné tragédie od začátku okupace, tedy už déle než půl století. Chtějí-li rodiče dopřát svým dětem tibetské vzdělání a umožnit jim, aby unikly násilnému počínštění, vloží batolata do náručí starších sourozenců a všechny je svěří převaděčům. Podstu pují oběť odluky, aby jejich děti vyrostly s pocitem hrdosti, že jsou Tibeťany.

Před prchajícími dětmi se tyčí hradba nejvyšších hor světa, pokrytých ledem a sněhem, jejichž vrcholy dosahují sedmi až osmi tisíc metrů. Chtějí-li projít přes průsmyky, musí vydržet chůzi při teplotě -20° C, bez vhodného ochranného oblečení, bez zásob jídla, přičemž každou chvíli hrozí, že je odhalí čín ské pohraniční hlídky a surově na ně zaútočí. Některé umrz nou. Některé zemřou hlady. Upadnou v ledové pustině a už nevstanou. Jiné dojdou do cíle s vynaložením neslýchané ná mahy. Stává se, že omrzlé končetiny se jim nezahojí a musí se amputovat. Básník a bojovník za svobodu Tändzin Cöndü je au torem Přechodu přes hranice, textu, v něm ž popisuje muka tibetské matky, doprovázející své děti do exilu za svobodou: V noci jsme se tiše plížili a ve dne se skrývali. Tak jsme po dvaceti dnech došli do zasněžených hor. K hranici zbývalo ještě několik dní pochodu. Kamenitá půda nám rozdírala těla rozbolavělá námahou. Nad hlavami nám přeletěl bombardér. Děti vykřikly hrůzou a přitiskly se ke mně. Měla jsem pocit, že jsem rozčtvrcená vyčerpáním, ale má mysl zůstávala bdělá... Musíme jít dál, jinak na místě zemřeme. Vedle mne dcera, syn, batole nesu na zádech. Přišli jsme ke sněhovým polím,

ploužili se úbočím hor podobných netvorům, které svými rubási často přikryjí toho, kdo se sem odváží. Uprostřed smrtonosných bělostných polí oživila naši skomírající odvahu hromada zmrzlých těl. Krvavé skvrny potřísnily sníh. Těm lidem zřejmě zkřížili cestu vojáci rudého draka, do jehož spárů upadla naše zem. Modlíme se ke „Klenotu, který plní přání“, s nadějí v srdci, s prosbou na rtech. Už téměř nemáme co jíst a k uhašení žízně jen led. Plazíme se společně, noc co noc. Ale jednou večer si dcera postěžovala, že ji pálí noha. Upadla a znovu se postavila na omrzlou nohu. Kůže visela v cárech, z hlubokých prasklin prýštila krev. Schoulila se, roztřásla ji bolest. Druhý den přišla o obě nohy. Jako matka jsem byla bezmocná, ze všech stran mě oblehla smrt. „Maminko, zachraň bratry, já si trochu odpočinu. “ Ohlížela jsem se, dokud se její sténání nerozplynulo v dáli.

Oči mi mlžil závoj slz a muka utrpení. Nohy mě nesly dál, ale v mysli jsem zůstávala s ní. Už dlouho jsem v exilu, ale pořád vidím, jak mi mává omrzlýma rukama. Byla má nejstarší, ale sotva na prahu dospívání. Odchod z vlasti byla těžká zkouška. Každý večer pro ni zapaluji lampu a její bratři se připojují k mé modlitbě.*

T ib e t ,

s v a t y n ě m ír u p r o s v ě t

Příspěvek mého lidu ke světovému míru Vzájemná podmíněnost světa neustále narůstá, takže trvalého míru na oblastní, státní a celosvětové úrovni lze dosáhnout, jen když budeme brát v úvahu širší zájmy, nikoli jen potřeby vlastní obce. V naší době je velmi důležité, abychom všichni, slabí i silní, přiložili ruku k dílu. Dnes k vám promlouvám jako představitel tibetského lidu a buddhistický mnich oddaný zá sadám náboženství založeného na lásce a soucitu. Ale přede vším tu jsem jako lidská bytost, jejímž osudem je sdílet tuto planetu s vámi a všemi ostatními jako s bratry a sestrami. Svět Tändzin Cöndü, Přechod hranice. Text svěřil autor Sofii Stril-Reverové, aby ho přeložila do francouzštiny a zveřejnila.

se den ode dne zmenšuje, a proto potřebujeme jeden druhého víc než v minulosti. To platí pro všechny části světa, včetně svě tadílu, odkud pocházím. V

Asii i jinde ve světě panují v současnosti silně napjaté

vztahy. Střední východ, jihovýchodní Asie i má vlast, Tibet, se zmítají v otevřených konfliktech. Tyto problémy do značné míry vznikají jako průvodní jev skrytého napětí v oblastech zájmů velkých mocností. Chceme-li urovnat regionální střety, musíme k nim přistu povat s ohledem na zájmy všech zúčastněných zemí a národů, velkých i malých. Nenajdeme-li celkové řešení, jež bude brát v úvahu touhy bezprostředních účastníků sporu, budou čás tečná nebo nouzová řešení vytvářet problémy nové. Tibeťané si vroucně přejí přispět k regionálnímu i světovému míru, a já se domnívám, že k tomu mají jedinečné předpoklady. Tibetský lid je tradičně mírumilovný a nemá rád násilí. Od té doby, co se před více než tisíci lety v Tibetu ujal buddhismus, se Tibeťané zdržují všeho násilí a ctí všechny podoby života. Tento postoj jsme rozšířili i na mezinárodní vztahy naší země. Tibet zaujímá v srdci Asie vysoce strategickou polohu, protože od sebe oddě luje velké mocnosti kontinentu - Indii, Čínu a Sovětský svaz -, což nám v průběhu dějin zajistilo důležitou roli při udržování míru a stability. Právě z tohoto důvodu asijské říše v minulosti pečlivě dbaly, aby ani jedna z nich nezískala nadvládu nad Ti betem. Význam Tibetu spočíval v tom, že jakožto nezávislý ná razníkový stát spoluvytvářel stabilitu regionu. Když nově založená Čínská lidová republika v letech 1949 až 1950 obsadila Tibet, vytvořila nový zdroj konfliktů. To

se jasně projevilo po tibetském národním povstání a mém útěku do Indie v roce 1959. Tehdy mezi Indií a Čínou za čalo narůstat napětí, které vyvrcholilo v roce 1962 pohra niční válkou. Dnes, v roce 1987, se na obou stranách himálajské hranice opět seskupila početná vojska a napětí znovu nebezpečně stouplo. Pravým důvodem sporu přirozeně není vytyčení hranice mezi Indií a Čínou, ale protiprávní okupace Tibetu, která umož nila Číně přímý přístup k indickému subkontinentu. Čínské úřady se pokusily zamlžit situaci prohlášením, že Tibet byl odjakživa součástí Číny. To není pravda. Když v roce 1949 vtrhla Čínská lidová osvobozenecká armáda do Tibetu, byl to plně nezávislý stát. Od té doby, co tibetští panovníci před více než tisíci lety sjednotili Tibet, si naše země dokázala udržet nezávislost až do poloviny tohoto století. Občas Tibet rozšířil svůj vliv na sou sední země a národy, občas se sám dostal pod nadvládu m oc ných cizích vládců - mongolských chánů, nepálských Gurkhů, mandžuských císařů a Britů přítomných v Indii. Přirozeně není nikterak neobvyklé, že státy podlehnou ci zímu vlivu nebo vměšování. Nejpřesvědčivějším příkladem jsou dost možná takzvané satelitní vztahy, kdy velké m oc nosti ovlivňují své méně mocné spojence nebo sousedy. Stu die nej uznávanějších právníků však dokazují, že v případě Tibetu příležitostné vystavení země cizímu vlivu nikdy ne přineslo ztrátu nezávislosti. A je nezpochybnitelné, že v oka mžiku vpádu pekingských komunistických vojsk byl Tibet v každém ohledu nezávislým státem.

Čínský útok, jejž odsoudily téměř všechny státy svobod ného světa, byl do nebe volajícím porušením mezinárodního práva. Čínská vojenská okupace Tibetu trvá dodnes a svět by neměl zapomínat, že ačkoli Tibeťané ztratili svobodu, dnešní Tibet je podle mezinárodního práva ještě pořád nezávislým, nezákonně obsazeným státem. Nemám v úmyslu pouštět se do politické a právní diskuse o statutu Tibetu. Jen bych rád zdůraznil očividnou a nespor nou pravdu, že my Tibeťané jsme svébytný národ s vlastní kulturou, jazykem, náboženstvím a dějinami. Nebýt čínské okupace, Tibet by dodnes plnil svoji přirozenou roli nárazní kového státu udržujícího a hájícího mír v Asii. Přes vyvraždování našeho lidu v uplynulých desetiletích okupace jsem se vždycky snažil dospět k řešení situace pro střednictvím otevřených a čestných rozhovorů s Číňany. V roce 1982, po změnách v čínském vedení a po navázání přímých styků s pekingskou vládou, jsem do Pekingu vy pravil své zástupce, aby zahájili rozhovory o budoucnosti mé země a mého lidu. Přistoupili jsme k rozhovorům otevřeně, s dobrou vůlí a s ocho tou vzít v úvahu oprávněné požadavky Čínské lidové republiky. Doufal jsem, že náš postoj bude opětován a že nakonec najdeme řešení, které uspokojí tužby a zájmy obou stran a zaručí jejich naplnění. Bohužel Čína reagovala na naše úsilí sebeobranným postojem, jako kdyby náš výčet skutečných těžkostí Tibetu po važovala za kritické připomínky namířené proti ní. K našemu obrovskému zděšení čínská vláda zneužila pří ležitost k opravdovému dialogu a místo toho, aby řešila sku

tečné potíže, jimž čelí šest milionů Tibeťanů, se pokusila ome zit otázku Tibetu na diskusi o mém osobním postavení. Podobně jako tibetský lid si i já upřímně přeji, aby se Tibetu vrátila jeho neocenitelná role opětovnou proměnou celého jeho území - včetně provincií Ü-Cang, Kham a Amdo - v ob last stability, míru a harmonie. Tibet by tak v duchu nejryzejší buddhistické tradice nabídl služby a pohostinství všem, kdo chtějí hájit světový mír, blaho lidstva a životní prostředí, jež všichni sdílíme.* Píše se rok 1987 a dalajlama přednáší tento projev před Výborem pro lidská práva Kongresu Spojených států. Po Maově smrti, počínaje rokem 1979, vyhlásil Teng Siao-pching v Tibetu politiku všeobecné liberalizace. V dubnu roku 1980 svolala Komunistická strana Číny první pra covní fórum o tibetské otázce a vyslala generálního ta jem níka strany Chu Jao-panga do Tibetu, aby zhodno til tamní situaci. Chu Jao-pang, otřesený bídou tibetské společnosti, po návratu navrhl radikální reformy, jejichž součástí byla dekolektivizace zemědělské půdy, větší au tonomie a snížení daní. Rozhodl, že počty čínských kádrů klesnou o dvě třetiny a správa země se vrátí do rukou Ti beťanů samých. Kromě toho Tibeťany pověřil, aby vzkří sili svoji kulturu a dal propustit lidi vězněné z politických Z projevu Five Point Peace Plan, proneseného před Výborem pro lidská práva amerického Kongresu 21. září 1987. [Plné znění na http://www.dalailama.com/ messages/tibet/five-point-peace-plan. (Pozn. překl.)]

důvodů od roku 1959. Čínská komunistická strana vyzvala Tibeťany v exilu, zejména dalajlamu, aby se vrátili domů a „podíleli se na socialistické obnově zem ě“. V letech 1979 a 1980 vyslala tibetská exilová vláda tři vyšetřovací mise do Tibetu. Jejich návštěva vyvolala mezi lidem nadšení tak obrovské a tak vroucné, že Číňany zcela zaskočilo. Misí se zúčastnili dalajlamovi sourozenci a je jich krajané se k nim vrhali, aby se jich dotkli a utrhli si kousek jejich oblečení, jen ž si pak odnášeli jako relikvii. Tyto látkové útržky byly vzácné, protože patřily lidem žijí cím v blízkosti vyhnaného duchovního vůdce, kterého Ti beťané nikdy nepřestali uctívat. Jejich víru k obrovskému roztrpčení komunistických kádrů nenarušilo ani dvacet let ideologické převýchovy a surových represí. Druhá ná vštěva byla dokonce zkrácena, protože dav ve Lhase se stal neovladatelným. V září 1980 navrhl dalajlama, že pověří padesát uči telů vzešlých z exilové komunity, aby v Tibetu pomáhali se vzděláváním. Nabídl, že v Pekingu otevře koordinační kancelář, aby obnovil důvěru, ale Čína oba návrhy odlo žila na neurčito. V březnu 1981 to vzal dalajlama na vědomí v dopise ad resovaném Teng Siao-pchingovi. V dopise zároveň naléhal, aby učitelé rychle dostali povolení ke své vzdělávací misi v Tibetu. O několik měsíců později, v červenci, odpověděl dalajlamovi Chu Jao-pang. Žádal ho, aby se vrátil do Lhasy, kde se bude těšit témuž politickému postavení a týmž ži votním podmínkám jako před rokem 1959.

Na tyto nové souvislosti naráží dalajlama, když se zmi ňuje o zástupcích, které jeho exilová vláda vyslala v roce 1982 do Pekingu. Ale rozhovory přinesly zklamání, pro tože Číňané neústupně prohlásili, že hodlají jednat o j e diné věci, a to o „dalajlamově bezpodmínečném návratu do matky vlasti Liberalizace nicméně umožnila určité obrození tibetského náboženství a životního stylu. Toto období však netrvalo dlouho. V roce 1984 zpochybnilo druhé pracovnífórum o Ti betu schopnosti Chu Jao-panga a podrobilo ho ostré kritice za to, že vzkřísil tibetský nacionalismus. Začátkem roku 1987pak Komunistická strana Číny zbavila Chu Jao-panga všech funkcí a čínská politika opět zdrsněla. Tehdy se dalaj lama na základě pozvání amerického Kongresu rozhodl, že přenese tibetskou otázku na mezinárodní scénu. A pro tože ji doprovodil poselstvím míru pro celý svět, povýšil ji na otázku celosvětovou.

Navrhuji, aby se Tibet stal svatyní ahinsy pro celý svět Navrhuji, aby se celý Tibet, včetně východních provincií Kham a Amdo, proměnil v zónu ahinsy, což je hindské slovo vyja dřující stav míru a nenásilí. Ustavení takové mírové zóny by bylo v souladu s dějinnou rolí Tibetu jako mírumilovného a neutrálního buddhistického

státu a jako nárazníkové oblasti mezi asijskými velmocemi. Bylo by v souladu také s nepálským návrhem, aby se Nepál stal mírovou zónou, což Čína veřejně podpořila. Mírová zóna navržená Nepálem by byla daleko účinnější, kdyby zahrno vala Tibet a sousední oblasti. Vytvoření této mírové zóny by si vyžádalo, aby Čína od sunula vojsko z Tibetu a zrušila tam své vojenské základny, což by umožnilo také Indii, aby učinila totéž v himálajských oblastech sousedících s Tibetem. Dosáhnout by se toho dalo prostřednictvím mezinárodní smlouvy, která by uspokojila oprávněné čínské požadavky na bezpečnost a která by nasto lila mezi Tibeťany, Indy, Číňany a dalšími národy této oblasti dobré vztahy založené na důvěře. Bylo by to v nej vlastnějším zájmu všech, především Číny a Indie, protože by to posílilo jejich bezpečnost a odbouralo ekonomickou zátěž plynoucí z vydržování početných vojenských jednotek podél sporné himálajské hranice. Vztahy mezi Čínou a Indií nebyly nikdy v dějinách napjaté. Teprve poté, co čínská vojska obsadila Tibet a vytvořila tak poprvé v dějinách společnou hranici, se mezi těmito dvěma mocnostmi objevilo napětí, které v roce 1962 vyústilo ve válku. Od té doby se nebezpečné incidenty často opakují. Obnovu dobrých vztahů mezi dvěma nej lidnatějšími zeměmi světa by velice usnadnilo, kdyby je od sebe jako v minulosti oddělo valo velké a spřátelené nárazníkové území. Hlavní podmínkou nápravy vztahů mezi tibetským a čín ským lidem je důvěra. Po hromadném vyvraždování v posled ních desetiletích, kdy přišlo o život přes milion Tibeťanů -

tedy šestina obyvatelstva - a přinejmenším stejné množství jich skomíralo v zajateckých táborech za náboženskou víru a lásku ke svobodě, by proces skutečného usmíření mohl za hájit jen odsun čínských vojsk. Početné okupační síly v Tibetu den co den Tibeťanům připomínají, jaký útisk a utrpení za kusili. Odsun vojsk by byl důležitým znamením, že v budouc nosti bude možné navázat s Číňany rozumné vztahy založené na přátelství a důvěře/ Přem ěnu Tibetu v mírovou zónu zasvěcenou pěstování

ahinsy, tedy nenásilí, navrhl dalajlama v projevu, který přednesl v září roku 1987 před Výborem pro lidská práva amerického Kongresu a ve kterém představil svůj Pětibodový mírový program pro Tibet. Dalajlama argumentoval tím, že podle principu vzájemné podmíněnosti jevů, jenž je mu tak drahý, může mír v Tibetu zajistit mír ve světě. Tento projev vymezuje důležitý obrat v přístupu dalajlamy a tibetské exilové vlády k analýze tibetské situace. Až do roku 1979 se ústřední tibetská správa a tibetský lid snažili bez valného úspěchu získat zpět ztracenou nezávislost vyzýváním Organizace spojených národů, aby uznala his torickou svrchovanost jejich země, která v rozporu s tím, co tvrdí čínská propaganda, nikdy nebyla součástí Číny. Avšak dalajlama si uvědomoval, že vzájemná podmíněnost světa Z projevu Five Point Peace Plan, proneseného před Výborem pro lidská práva amerického Kongresu 21. září 1987. [Plné znění na http://www.dalailama.com/ messages/tibet/five-point-peace-plan. (Pozn. překl.)]

v politické, vojenské i ekonomické oblasti neustále narůstá, a proto se rozhodl, ze napře všechny své síly, aby se otázka Tibetu vyřešila jednáním a dialogem. V

roce 1979 prohlásil Teng Siao-pching, ze co se týká Ti

betu, lze jednat o všem, s výjimkou nezávislosti. Na schů zích s členy kašagu pak dalajlama zkoumal možnost, jak uspokojit touhy tibetského lidu a zároveň přistoupit na to, že Tibet se stane čínskou provincií, pod podmínkou, že mu bude přiznána skutečná autonomie a samospráva. K takové autonomii by bylo bezpodmínečně nutné zrušit správní roz dělení země, které si vynutil okupant a které rozdělilo Ti bet napět oblastí připojených k čínským provinciím. Vláda z Dharamsaly navrhla, aby se tato území znovu sjednotila do jednoho správního celku s demokratickou samosprávou. Toto opatření by umožnilo zachování tibetského nábožen ství a tibetské kultury a současně by dalo Tibeťanům pra vomoc rozhodovat o svém společenském a hospodářském vývoji. Čína by zůstala odpovědná za obranu, zahraniční vztahy, vzdělávání a ekonomiku. Získala by výhody plynoucí z dlouhodobé stability a zároveň by si uchovala územní ce listvost. A Tibeťané by už neměli důvod domáhat se nezá vislosti. Výše zmíněné body tvoří základ takzvané politiky „střední cesty“, pojaté tak, aby byla prospěšná oběma stranám a aby sloužila míru ve světě. Dalajlama tuto politiku uplatňuje při svých vyjednáváních s vládou Čínské lidové republiky a její úplný výklad podal v roce 1988 v Evropském parlamentu ve Štrasburku, rok po svém projevu se Spojených státech.

Ve jménu duchovního dědictví mého lidu Žijeme dnes ve světě, který se vzájemně velice podmiňuje. Žádný národ si už své problémy nemůže vyřešit sám. Dokud nebudeme pociťovat všeobecnou odpovědnost, je v ohrožení samo naše přežití. Proto jsem odjakživa věřil v nutnost lep šího porozumění, těsnější spolupráce a hlubší úcty mezi jed notlivými národy světa. Podnětným příkladem je Evropský parlament. Ti, kdo byli včera nepřátelé, vyšli z válečného chaosu a během jediné generace se naučili soužití a spolupráci. Je mi proto obzvláště velkou ctí a potěšením, že mohu oslovit toto shromáždění Evropského parlamentu. Jak víte, moje vlast, Tibet, prochází velice těžkým obdobím. Tibeťané, hlavně ti, kteří žijí pod čínskou nadvládou, touží po svobodě, spravedlnosti a po budoucnosti, o které budou sami rozhodovat, tak, aby si plně uchovali svoji jedinečnou identitu a žili v míru se svými sousedy. Přes tisíc let jsme my Tibeťané lpěli na hodnotách ducha a přírody vůkol nás, abychom udr želi křehkou životní rovnováhu na Tibetské náhorní plošině, kde žijeme. V duchu Buddhova poselství nenásilí a soucitu, pod ochranou našich hor jsme se snažili ctít všechny podoby života a vzdát se války coby nástroje národní politiky. Naše dějiny, jejichž počátek spadá do doby před více než dvěma tisíci lety, jsou dějinami nezávislosti. My Tibeťané jsme se nikdy, počínaje založením našeho státu v roce 127 před Kristem’, nevzdali svrchovanosti ve prospěch cizí mocnosti.

Jako se to stává všem státům, i Tibet zažil období, kdy se ho pokusili ovládnout sousedé - Mongolové, Mandžuové, Č í ňané, Britové a nepálští Gurkhové. Byly to však epochy krátké a tibetský lid nebyl nikdy ochoten chápat je jako ztrátu ná rodní svrchovanosti. Pravda, byla i období, kdy tibetští vlád cové dobyli rozlehlé oblasti v Číně a dalších sousedních stá tech. To ovšem neznamená, že bychom my Tibeťané na tato území vznášeli nárok. V

roce 1949 Čínská lidová republika násilím vtrhla do T i

betu. Od té doby Tibet zažívá nejtemnější období svých dě jin. Následkem okupace zemřelo přes milion našich lidí. Z ti síců klášterů zbyly jen trosky. Vyrostlo pokolení ochuzené o vzdělání, o hospodářské uplatnění a o pocit národní identity. Dnešní čínské vedení sice uskutečnilo určité reformy, zároveň však podporuje masivní stěhování čínského obyvatelstva na Tibetskou plošinu. Tato politika už proměnila šest milionů Tibeťanů v menšinu. Jménem všech Tibeťanů vás musím se zármutkem informovat, že naše tragédie pokračuje. Vždycky jsem na svůj lid naléhal, aby se neuchyloval k ná silí při svém úsilí zbavit se utrpení. Nicméně domnívám se, že všichni lidé mají plné morální právo protestovat proti bez práví. Bohužel demonstrace v Tibetu surově potlačily čínská policie a čínské vojsko. Nenásilí budu doporučovat i nadále, pokud však Čína neupustí od svých krutých metod, nemohou Tibeťané nést odpovědnost za další zhoršování situace. Každý Tibeťan si přeje úplnou obnovu nezávislosti svého národa a modlí se za ni. Tisíce našich lidí obětovaly život a celá naše země trpěla v tomto boji. Ale Číňané touhy tibet

ského lidu uznat vůbec nehodlají a pokračují v politice kru tých represí. Dlouho jsem přemýšlel, jak dospět k realistickému řešení neutěšené situace své země. Společně s vládou jsem si vyžádal názor mnoha přátel a zúčastněných osob. Výsledkem našeho úsilí byl Pětibodový mírový plán pro Tibet, který jsem před nesl 21. září 1987 ve Washingtonu, před Výborem pro lidská práva Kongresu. V plánu jsem vyzval k proměně Tibetu v mí rovou zónu, v jakousi svatyni, kde by lidé žili v souladu s pří rodou. Vyzval jsem též k respektování lidských práv a demo kratických ideálů, k ochraně životního prostředí a k zastavení stěhování čínského obyvatelstva do Tibetu. Pátý bod mírového plánu vybízel k vážným jednáním mezi Tibeťany a Číňany. Z vlastní iniciativy jsme vyjádřili několik myšlenek, které by, jak doufáme, mohly posloužit jako základ pro vyřešení tibetské otázky. Území celého Tibetu, známé pod jménem Čholkha-sum (provincie Ü-Cang, Kham a Amdo), by se mělo stát, se souhlasem lidu a pro společné dobro a ochranu životního prostředí, samosprávným a demokratickým politic kým celkem, založeným na zákonu a přidruženým k Čínské lidové republice. Čínská vláda by zůstala odpovědná za zahra niční politiku Tibetu. Nicméně tibetská vláda by prostřednic tvím vlastního úřadu pro zahraniční záležitosti rozvíjela a udr žovala styky v oblasti náboženství, obchodu, školství, kultury, turistiky, vědy, sportu a dalších nepolitických činností. Vzhledem k tomu, že pravým zdrojem rozvoje každé společ nosti je osobní svoboda, bude tibetská vláda usilovat o zajištění této svobody důsledným dodržováním Všeobecné deklarace

lidských práv, včetně práva na svobodu projevu, shromažďo vání a vyznání. Protože národní identita Tibeťanů pramení z náboženství a protože duchovní hodnoty jsou srdcem bo haté tibetské kultury, zvláštním úkolem tibetské vlády by byla ochrana a rozvoj náboženských zvyklostí. Tibetská vláda přijme přísné zákony na ochranu divoké fauny a flóry. Využívání přírodních zdrojů se bude pečlivě regulovat. Výroba, zkoušky a skladování jaderných a dalších zbraní musí být zakázány, právě tak jako využívání jaderné energie a jiných technologií, které vytvářejí nebezpečný odpad. Metou tibetské vlády bude proměnit Tibet v největší přírodní rezervaci na naší planetě. Bylo by žádoucí svolat oblastní m í rovou konferenci, která zaručí, že se demilitarizovaný Tibet promění v pravou svatyni míru. Aby se vytvořila atmosféra důvěry příznivá pro plodná jednání, musí čínská vláda pře stat s porušováním lidských práv v Tibetu a upustit od poli tiky osidlování Tibetu Číňany. Takové jsou moje představy. Uvědomuji si, že tento umír něný postoj mnohé Tibeťany zklame. Nepochybně vyvolá četné diskuse v naší společnosti, a to jak v Tibetu, tak v exilu. To je však podstatná a cenná součást každého procesu změny. Věřím, že mé úvahy ztvárňují nej realističtější cestu, jak ob novit zvláštní identitu Tibetu i základní práva Tibeťanů a zá roveň vyhovět čínským zájmům. Nicméně chtěl bych zdů raznit, že ať už jednání s Číňany dopadne jakkoli, konečné rozhodnutí náleží tibetskému lidu. Proto musí každý návrh zahrnovat podrobný procedurální postup, který umožní zjis tit přání tibetského lidu v celonárodním referendu.

Rád bych využil této příležitosti k prohlášení, že se nechci podílet na činnosti tibetské vlády. Přesto, dokud toho bude zapotřebí, budu v rámci svých možností i nadále pracovat pro blaho a štěstí tibetského lidu. Jsme připraveni předložit vládě Čínské lidové republiky ná vrh založený na úvahách, které jsem zde vyslovil. Jmenovali jsme vyjednávači skupinu, zastupující tibetskou vládu. Jsme ochotni setkat se s Číňany a probrat s nimi podrobnosti to hoto návrhu, jehož cílem je dosažení spravedlivého řešení. Povzbuzuje nás hluboký zájem, jenž o naši situaci proje vuje stále více vlád a vedoucích politických představitelů, včetně bývalého prezidenta Spojených států Jimmyho Cartera. Odvahu nám dodávají i nedávné změny v Číně, v je jichž důsledku se dostala k moci skupina pragmatičtějších a liberálnějších vůdců. Naléhavě žádáme čínskou vládu a její představitele, aby se vší vážností a důkladností posoudili myšlenky, které jsem tu vyložil. Jen dialog a ochota k jasnému a čestnému pohledu na tibetskou skutečnost mohou vést ke schůdnému řešení. Chceme vést rozhovory s čínskou vládou, ale neztrácet při tom ze zřetele širší zájmy lidstva. Svůj návrh proto předložíme ve smířlivém duchu a doufáme v týž postoj ze strany Číňanů. Jedinečné dějiny a hluboké duchovní dědictví mé země ji činí dokonale vhodnou k tomu, aby plnila úkol svatyně míru v srdci Asie. Její historický status neutrálního nárazníkového státu, přispívajícího ke stabilitě celého kontinentu, lze obnovit, čímž by se posílil mír a bezpečnost nejen v Asii, ale i v celém světě. V budoucnosti nebude třeba, aby Tibet zůstal obsazenou,

utlačovanou a neproduktivní zemí zuboženou utrpením. Může se stát svobodným útočištěm, kde budou lidé žít v harmonické rovnováze s přírodou; příkladem hodným následování při ře šení napětí, které sužuje mnohé oblasti světa. Čínští představitelé si musí uvědomit, že v dnešní době je ko loniální vláda nad obsazeným územím anachronická. Opravdová unie několika zemí může vzniknout jen na základě dobrovolného členství a jen tehdy, když přináší užitek všem zúčastněným stra nám. Evropské společenství je toho jasným příkladem. Řešení tibetského problému v rámci, jaký navrhujeme, ne bude prospěšné jen tibetskému a čínskému lidu, ale přispěje též k míru a stabilitě v této oblasti a ve světě/ Pětibodový mírový plán přednesl dalajlama před Výborem pro lidská práva amerického Kongresu v září 1987, přičemž požádal, aby „Čína se vší vážností zahájila jednání o bu doucím statusu Tibetu“. V

červnu 1988 pak dalajlama svůj mírový plán podrobně

vysvětlil před Evropským parlamentem a řekl, že se vzdá požadavku na nezávislost, pokud Čína přizná Tibetu sku tečnou autonomii. Tímto velkým ústupkem chtěl dalajlama docílit, aby se všechny tři tibetské provincie proměnily v sa mosprávný a demokratický politický celek, jenž zůstane při pojený k Čínské lidové republice a jehož zahraniční politiku

a obranu bude i nadále řídit čínská vláda. Návrh předne sený ve Štrasburku vycházel z představy, že v Tibetu vznikne svatyně zasvěcená světovému míru, v duchu tibetského ži votního stylu zaměřeného na duchovní rozvoj a šíření lid ských hodnot, jimiž jsou láska, soucit, nenásilí, tolerance a odpuštění. Podle Samdhonga Rinpočheho se dalajlama zřekl nezávislosti proto, že chtěl umožnit - dřív než bude pozdě - opravdové znovuzrození duchovního a kulturního odkazu tibetského buddhismu, jenž se považuje za světové dědictví lidstva.* Čínská lidová republika odpověděla, že štrasburský návrh je ve skutečnosti požadavek nezávislosti schovaný pod pláští kem autonomie a že dalajlama dál sleduje svůj záměr oddělit Tibet od „matky vlasti“. Z této doby pocházejí urážky ozna čující dalajlamu za „vůdce separatistické kliky“. V roce 1988 čínské úřady surově potlačily pokojné protesty mnichů a mni šek ve Lhase, což vyvolalo mezinárodní pobouření. V březnu 1989 rozehnala další demonstrace čínská armáda. Zásah si vyžádal přes sto obětí na lidských životech a tři tisíce osob skončilo ve vězení. Následně vyhlášené stanné právo zůstalo v platnosti déle než rok, až do května 1990. Tyto události nebývale silně vyburcovaly veřejné mínění ve všech metropolích západního světa. Tibetská otázka pře stala být vnitřní záležitostí Číny, na kterou ji čínské vedení chtělo omezit, protože se začala týkat celého světa. Když Samdhong Rinpočhe, Uncompromising Truth for a Compromised World: Tibe

tan Buddhism and todays world, str. 143.

dalajlama navrhl, aby se Tibet, dnes země utrpení a geno cidy, proměnil ve svatyni míru, získal si všeobecnou dů věru nejen jako mluvčí svého lidu, ale také jako mluvčí svědomí světa.

Mými zbraněmi jsou pravda, odvaha a odhodlání Dnes, 10. března 1990, uplynulo jedenatřicet let ode dne, kdy se tibetský lid vzbouřil proti čínské okupaci Tibetu. Připome nutím této události, která se významně zapsala do dějin naší země, posílám pozdrav všem Tibeťanům. V tento den si při pomínáme statečné krajany, kteří položili život za svobodu Tibetu. Vyjadřujeme též hluboký obdiv k odvaze a odhodlání, s jakými náš lid za svobodu bojuje i pod tím nejsurovějším stanným právem. Když dnes uvažujeme o budoucnosti Tibetu, nemůžeme ne myslet na historické události minulého roku. Vloni v červnu bylo v Číně rozdrceno lidové hnutí za demokracii s použi tím bezuzdného násilí. Nemyslím si však, že ty demonstrace byly marné. Naopak, mezi Číňany opět vzplál duch svobody, jenž vane i v mnoha dalších zemích světa a jehož vliv Čína opomíjet nemůže. Ve východní Evropě dochází k nevídaným změnám: tyto události uvedly do pohybu společenské a politické proměny v celém světě. Obdobně Namibie získala nezávislost na Ji

hoafrické republice a vláda Jihoafrické republiky podnikla první kroky ke zrušení apartheidu. Je povzbudivé, že tyto změny vzešly ze skutečných lidových hnutí a že za ně v zá sadě vděčíme nepotlačitelné lidské touze po svobodě a spra vedlnosti. Jsou to změny pozitivní a ukazují, že rozum, od vaha, odhodlání a neuhasitelná žízeň po svobodě nakonec zvítězí. Proto naléhavě vyzývám čínské představitele, aby se nebrá nili vlně změn, ale aby problémy tibetského a čínského lidu po suzovali vynalézavě a velkoryse. Domnívám se, že odhodlání národa žít svobodně a důstojně útiskem zlomit nelze. Čínské vedení se musí podívat na vnitřní problémy Číny a na tibet skou otázku novýma očima a s čistou myslí. Musí dřív, než bude pozdě, vyslechnout hlas rozumu, nenásilí a umírněnosti, jímž promlouvá tibetský lid i sami čínští studenti. Přes tvrzení čínské propagandy trpí miliony nečínských obyvatel v oblastech pod správou Čínské lidové republiky všemi druhy diskriminace. Sami Číňané připouštějí, že i po čtyřiceti letech komunistického řízení zůstávají tyto oblasti zaostalé a chudé. Avšak nejhorším dopadem čínské politiky vůči obyvatelstvu těchto oblastí je vynucená demografická změna. Noví čínští imigranti se prakticky všude stali většinou. Mandžusko pohltili úplně. Ve Vnitřním Mongolsku zbývá už jen dva miliony šest set tisíc Mongolů, obklopených osmnácti miliony nově příchozích Číňanů. Přes padesát procent obyva tel Východního Turkestánu dnes tvoří Číňané, zatímco v Ti betu na šest milionů Tibeťanů připadá sedm a půl milionu čínských imigrantů.

Je přirozené, že nečínské obyvatelstvo se vzpouzí. Pokud čínské vedení nepřijme opatření, která je uklidní, s největší pravděpodobností dojde v budoucnosti k vážným problé mům. Domnívám se, že je nezbytně nutné, aby si Čína vzala poučení z dění v Sovětském svazu, zejména aby následovala příkladu prezidenta Gorbačova, který se podobné problémy pokouší řešit dialogem a kompromisy. Čínská vláda si musí uvědomit, že problémy, jim ž čelí v porobených nečínských oblastech, nejsou jen ekonomického rázu. Svou podstatou jsou politické a jako takové mohou být vyřešeny pouze po litickými změnami. Abych přispěl k mírovému a rozumnému řešení tibetské otázky, předložil jsem Pětibodový mírový plán a další návrhy jsem učinil ve Štrasburku. Dokonce i po vyhlášení stanného práva v Tibetu jsme nabízeli svolání předběžné schůzky v Hong kongu, kde jsme chtěli projednat procedurální postup, jak sní žit napětí a usnadnit brzké zahájení vlastního vyjednávání. Čínští představitelé však bohužel na naši upřímnou snahu dodnes neodpověděli kladně. Nedávno Číňané energicky odmítli a odsoudili moje stano visko k dějinám Tibetu a jeho statusu v minulosti. Chtějí po mně, abych své stanovisko změnil. Fakta však nemůže překru covat nikdo. Kvůli svému omezenému pohledu Číňané nepo chopili hlavní smysl mého poselství, které se týká budoucích tibetsko-čínských vztahů a které jsem se jim pokusil přetlu močit v Pětibodovém mírovém plánu, ve štrasburském ná vrhu a v děkovném projevu za Nobelovu cenu. Jsem připra ven projednat tyto vztahy s otevřenou myslí při rozhovorech.

Je důležité, aby čínské úřady uznaly skutečné tužby tibetského lidu, jehož většina žije v Tibetu. Téměř všichni Tibeťané si přejí jediné: plnou nezávislost své země. Pokud o tom Číňané pochy bují, nechť dovolí, aby se v Tibetu pod mezinárodním dohledem uskutečnilo referendum, které zjistí, po čem tibetský lid touží. Veškeré vztahy mezi Tibetem a Čínou se musí zakládat na rovnosti, vzájemné důvěře a oboustranné výhodnosti. A také na zásadách, jež moudří panovníci Tibetu a Číny stanovili už v takzvané věčné smlouvě z let 821-822, vytesané na kamen ném sloupu* ve Lhase. Smlouva kromě jiného říká: „Tibeťané budou šťastni v zemi tibetské a Číňané v zemi čínské.“ Se zármutkem konstatuji, že čínské úřady ani zdaleka nepři stupují k tibetské otázce z nového hlediska, naopak, dál pou žívají svoji děsivou vojenskou sílu, aby rozdrtily početné pro testní demonstrace Tibeťanů. Vloni na jednu z nich odpověděly zavedením stanného práva ve Lhase. Stanné právo, vyhlášené v Pekingu o pár měsíců později, nedávno odvolaly. Ve Lhase to však udělat nehodlají, chtějí kolem tibetského lidu utáh nout smyčku. Podle nedávných zpráv z Tibetu zavádějí další represivní opatření. V těchto dnech konají domovní prohlídky, při nichž pátrají po účastnících demonstrací za nezávislost. Navzdory surovosti čínských úřadů zůstávají Tibeťané v Ti betu odhodlaní a nezlomní. Je právem a povinností každého Tibeťana, aby bojoval za svobodu a svá práva. Ale náš boj musí být založen na nenásilí. Jde o sloup u hlavního vchodu do chrámu Džókhang. Oplný text smlouvy in: Tändzin Gjamccho, Svoboda v exilu: autobiografie 14. dalajlamy, str. 46. (Pozn. překl.)

Důležitou událostí pro tibetský lid bylo udělení Nobelovy ceny míru. Přestože toto vyznamenání nic nemění na mém postavení prostého mnicha, mám z něj radost kvůli Tibeťa nům, protože jim přinesla zasloužené uznání za jejich boj za svobodu a za spravedlnost. Nobelova cena nás utvrdila v pře svědčení, že když se vyzbrojíme pravdou, odvahou a odhod láním, podaří se nám osvobodit naši zemi. A protože bojujem e za práva, svobodu a budoucí blaho šesti milionů Tibeťanů, musíme posílit naše demokratické instituce a náš demokratizační proces. Jak už jsem mnoho krát řekl, úcta ke svobodě a demokracii je podstatná pro rozvoj moderního Tibetu a jeho lidu. V roce 1963 jsem vy hlásil demokratickou ústavu Tibetu a za léta v exilu jsme získali cenné zkušenosti s fungováním demokratických in stitucí. Shromáždění tibetských lidových zástupců i samu ti betskou vládu je však třeba demokratizovat ještě víc. Abych zvýšil výkonnost a demokratičnost našich institucí, vyžádal jsem si názory a návrhy našich lidí. Domnívám se, že povin ností každého Tibeťana je, aby založil dokonale svobodné a demokratické společenství v exilu a - což je ještě důleži tější - v budoucím Tibetu, kde hlavní odpovědnost zřejmě ponesou mladí vzdělaní lidé a ti, kdo působí v Tibetu pod čínskou nadvládou. Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kdo podpořili m o rálně a politicky náš boj za svobodu a spravedlnost.*

Ano, v březnu 1990 ve světě „vál duch svobody“. V Evropě padla Berlínská zeď, Sovětský svaz se rozpadl a v Číně de monstrovali studenti na náměstí Nebeského klidu. Naproti tomu v Tibetu pořád platilo stanné právo, a to až do května 1990. Jeho ukončení přesto neznamenalo konec útlaku, na opak, byl čím dál surovější, jak dokládá zpráva Amnesty International z roku 1991. V roce 1992 začaly speciální jednotky prohledávat sou kromé domy po celém Tibetu. Zatkly, mučily a nakonec uvěznily každého, u koho našly dalajlamovy fotografie, knihy nebo nahrávky. Množství těchto osob zmizelo beze stopy. V roce 1994 přijal Peking řadu opatření k vymýcení tibetské opozice. Třetí pracovnífórum o Tibetu vyhlásilo, že je nutné „zajistit jednotu matky vlasti a bojovat proti separatismu“. V rétorice „antidalajlamovské“ a „antiseparatistické“propa gandy šlo o „boj na život a na smrt“, při němž se „v zájmu veřejné bezpečnosti“ doporučovalo „nepřetržité zasazování úderů“. Následně se v celém Tibetu vystupňovalo násilí připo mínající nejhorší okamžiky kulturní revoluce, zejména když v červenci 1996 spustila Komunistická strana tři mohutné kampaně nazvané „ Vlastenecká převýchova “, „Duchovní zcivilizování“ a „Tvrdý úder“. První dvě měly za pomoci silné propagandy zlikvidovat tibetské náboženství, tibetskou kul turu a tibetštinu: „Musíme ukázat buddhistům, jak se mají napravit, aby vyhověli potřebě stability v Tibetu a přizpů sobili se životu v socialismu. “ Ve všech klášterech byly usta veny „demokratické správní výbory“ a „brigády vlastenecké

práce“, aby dohlížely na mnichy a mnišky, považované za ne bezpečný živel, který se ve jm énu dalajlamy věnuje separatistické činnosti. V roce 1998 vyústila tato politika ve vypo vězení deseti tisíc mnichů a mnišek z Tibetu a v prohlášení náměstka tajemníka Komunistické strany, že díky vlastenecké převýchově se jich pětatřicet tisíc napravilo. Prostřednictvím kampaně „Tvrdý úder“ se čínské úřady pokusily vykořenit veškerý „tibetský politický aktivismus“. Pod tento výraz spadalo několik provinění, například roz mluva s cizincem, držení dalajlamových fotografií nebo p u blikací vydaných tibetskou exilovou vládou a účast na po kojných demonstracích. Lidé museli poskytovat informace o příbuzných, sousedech i o spolupracovnících pod hrozbou, že přijdou o dům nebo o práci. Podezřelí byli zatýkáni a při znání se vynucovala mučením. V důsledku týrání jich velké množství zemřelo. V roce 1999 prokázala komise pro lidská práva složená z lékařů, že mučení se v Tibetu používá stále častěji jako náhrada trestu smrti, protože vede k pomalému umírání nebo k doživotnímu zmrzačení. V

rozmezí let 1990 až 2000 Číňané po celém Tibetu vy

budovali nová výslechová a vazební střediska. Díky svě dectvím politických vězňů, jim ž se za velký peníz podařilo odkoupit od katanů mučicí nástroje, vypracoval zvláštní zpravodaj pro mučení Komise pro lidská práva a další or ganizace přidružené k OSN, například Mezinárodní výbor právníků a Pracovní skupina pro svévolné věznění, seznam rozličných mučících postupů používaných v Tibetu.

K porušování lidských práv se přidala politika masivního přesidlování chanského obyvatelstva do Tibetu, kterou čín ské úřady naplánovaly v rámci spuštění takzvaného „Pro gramu rozvoje západní Číny“. Na přelomu tisíciletí nabrala tato politika na rychlosti díky využití dopravní infrastruk tury usnadňující přesuny nových osadníků. Jako příklad uveďme železnici spojující Lhasu s Pekingem, uvedenou do provozu 1. července 2006. Cílem této politiky, kterou Dalajlama nazval demo

grafická agrese, je proměnit Tibeťany v menšinu na jejich vlastním území zděděném po předcích a s konečnou plat ností začlenit Tibet do Číny: „Dochází ke skutečné demo grafické agresi, což je nanejvýš vážný problém. Podle po sledního sčítání lidu je obyvatelstvo Lhasy ze dvou třetin čínské. Podobně se Tibeťané stali menšinou ve všech vět ších tibetských městech. Tibeťané v Indii jsou tibetštější než Tibeťané v Tibetu. “ V

dubnu 2000 schválil Evropský parlament rezoluci, v níž

vyjádřil hluboké znepokojení nad hrozbou, již „pro kulturní a duchovní dědictví Tibetu představuje masivní přesidlo vání čínských Chánů do Tibetu“. Poslanci naléhavě vyzvali Čínu, aby „bezpředběžných podmínek“, na základě Pětibodového mírového plánu, zahájila rozhovory s dalajlamou a skoncovala s „vytrvalým a neustále se zhoršujícím potla čováním základních práv a svobod tibetského lidu“

Tibet pořád trpí nepředstavitelným a do nebe volajícím porušováním lidských práv Dnes, 10. března 2008, u příležitosti devětačtyřicátého výročí mírumilovného povstání tibetského lidu ve Lhase, věnuji své modlitby a vzdávám hold všem statečným mužům a ženám z Tibetu, kteří podstoupili nevýslovné útrapy a položili život za naši věc. Vyjadřuji solidaritu všem Tibeťanům, kteří jsou vy staveni útlaku a týrání v současné době. Zdravím též všechny Tibeťany uvnitř i vně tibetských hranic a ty, kdo podporují tibetskou věc a milují spravedlnost. Bezmála šest desetiletí už Tibeťané z celého Tibetu zná mého pod jménem Čholkha-sum (provincie Ü-Cang, Kham a Amdo) musí žít pod čínskou nadvládou v ovzduší neustá lého strachu, zastrašování a podezíravosti. Přesto si tibetský lid dokázal uchovat nejen svoji náboženskou víru, národní vědomí a jedinečnou kulturu, ale také principiální touhu po svobodě. Hluboce obdivuji jedinečné povahové vlastnosti Ti beťanů a jejich nezkrotnou odvahu. Dělají mi radost a jsem na ně pyšný. Mnoho vlád, nevládních organizací a jednotlivců na celém světě, kteří hájí mír a spravedlnost, důsledně podporují věc Tibetu. Především v průběhu loňského roku daly vlády a ná rody mnoha zemí svoji podporu zřetelně najevo, za což jim chci všem poděkovat. Problém Tibetu je velmi složitý. Jeho nedílnou součástí jsou sporné otázky týkající se politiky, povahy společnosti, práv

ního řádu, lidských práv, náboženství, kultury, národní iden tity, ekonomiky a stavu životního prostředí. Chceme-li tudíž tento problém vyřešit, musíme k němu přistupovat všestranně a mít na zřeteli prospěch všech zúčastněných stran, nikoli jen jedné z nich. To je důvod, proč neochvějně dodržujeme svůj závazek, že budeme prosazovat vzájemně výhodnou politiku, politiku střední cesty, a už dlouhá léta upřímně a vytrvale usi lujeme o její uplatňování v praxi. Od roku 2002 vedli moji vyslanci se svými protějšky z Čínské lidové republiky šest kol rozhovorů s cílem projednat závažné problémy. Tato obsáhlá jednání pomohla odstranit některé po chybnosti čínské strany a umožnila nám, abychom jí vysvětlili, oč usilujeme. V základní sporné otázce jsme však žádného kon krétního výsledku nedosáhli. Navíc v posledních několika letech v Tibetu zesílily represe a jejich surovost. Přes tento nešťastný vývoj se můj postoj nemění a jsem i nadále odhodlán pokra čovat v politice střední cesty a v dialogu s čínskou vládou. Čínskou lidovou republiku nejvíc znepokojuje nedosta tečná zákonnost její přítomnosti v Tibetu. Nejlépe by čínská vláda upevnila své postavení, kdyby vedla takovou politiku, aby uspokojila tibetský lid a získala si jeho důvěru. Kdyby chom se dokázali usmířit cestou oboustranně přijatelné do hody, potom - jak už jsem mnohokrát řekl - udělám vše, co je v mých silách, abych získal podporu tibetského lidu. V

současné době je v Tibetu kvůli mnoha neprozíravým či

nům čínské vlády vážně poškozené životní prostředí. Navíc, v důsledku politiky masivního přesidlování se mnohonásobně zvýšil počet netibetského obyvatelstva, a rodilí Tibeťané se stali

bezvýznamnou menšinou ve vlastní zemi. Kromě toho tibet ština a tibetské obyčeje a zvyklosti, v nichž se zrcadlí pravá po vaha a identita Tibeťanů, pozvolna mizí. V důsledku toho jsou Tibeťané stále více pohlcováni početnějším čínským obyva telstvem. Útisk v Tibetu nabírá na síle mnohonásobným, nepředsta vitelným a hrubým porušováním lidských práv, odpíráním svobody vyznání a politizováním náboženských otázek. To vše pramení z nedostatku úcty čínské vlády k tibetskému lidu. A jestliže čínská vláda rozlišuje mezi tibetským a čínským ná rodem, pak vědomě porušuje svoji politiku rovnosti různých národností. Proto naléhavě žádám čínskou vládu, aby s těmito metodami bezodkladně skoncovala. Ačkoli území obývaná Tibeťany jsou známa jako autonomní oblasti, autonomní prefektury a autonomní okresy, autonomní jsou jen podle názvu a ve skutečnosti žádnou autonomii nemají. Naopak, spravují je lidé neznalí místních poměrů, kteří se řídí tím, čemu Mao Ce-tung říkal chanský šovinismus. Takzvaná autonomie nepřinesla dotčeným národnostem žádný hmata telný užitek. Pokrytecký politický přístup, jenž není v souladu se skutečností, obrovsky škodí nejen jednotlivým národnostem, ale také jednotě a stabilitě čínského státu. Pro čínskou vládu je důležité, aby se řídila radou Teng Siao-pchinga: hledat pravdu na základě faktů, a to v pravém smyslu slova. Čínská vláda mě ostře kritizuje, kdykoli vznesu otázku blaha tibetského lidu před mezinárodním společenstvím. Dokud ne dosáhneme oboustranně prospěšného řešení, je mou mravní a historickou povinností mluvit svobodně a nahlas jménem

tibetského lidu. Nicméně je obecně známo, že poté, co si ti betský lid zvolil politické vedení tibetské diaspory, jsem ode šel do polovičního důchodu. Čína se díky velkým ekonomickým pokrokům stává moc nou zemí. To je potěšující, avšak poskytuje jí to také možnost hrát důležitou roli v celosvětovém měřítku. Svět napjatě oče kává, jak současné čínské vedení uplatní koncepce „harmo nické společnosti“ a „pokojného růstu“, k nimž se otevřeně hlásí. K jejich uskutečnění však nebude stačit jen ekonomický růst. Musí také dojít k nápravě při dodržování právního řádu, ke zprůhlednění politiky, k zajištění práva na informace a svo bodu projevu. A protože Čína je zemí mnoha národností, musí jim - má-li si zachovat stabilitu - zajistit rovnoprávné posta vení a právo hájit si vlastní jedinečnou identitu. Šestého března 2008 čínský prezident Chu Ťin-tchao řekl: „Stabilita v Tibetu se dotýká stability země a bezpečnost T i betu se dotýká bezpečnosti země.“ Dodal, že čínská vláda musí zajistit blahobyt Tibeťanů, zlepšit práci s náboženskými a et nickými skupinami a udržovat harmonii a stabilitu ve společ nosti. Prohlášení prezidenta Chu Ťin-tchaa odpovídá skuteč nosti a těšíme se na jeho uplatnění v praxi. Letos Číňané s hrdostí a dychtivostí očekávají zahájení olympijských her. Od samého počátku jsem podporoval myš lenku, aby Čína dostala možnost uspořádat olympiádu. Me zinárodní sportovní události, obzvláště olympijské hry, vy nášejí do popředí zásady svobody slova a projevu, rovnosti a přátelství. Čínská vláda by udělením těchto svobod doká zala, že je dobrým hostitelem. To by mělo Číně připomenout

Mezinárodní společenství, nejen vyslat atlety. Dozvěděl jsem se, že mnoho parlamentů, nevládních organizací i jednotlivců z celého světa leccos podnikají, aby zdůraznili šanci, kterou tato příležitost dává Číně k pozitivním změnám. Obdivuji jejich otevřenost a rád bych zdůraznil, že bude velice důle žité sledovat období po ukončení olympijských her. Hry be zesporu hluboce ovlivní myšlení Číňanů. Svět by proto měl i po ukončení olympijských her hledat možnosti, jak co nej lépe vynakládat svoji kolektivní činorodou sílu, aby vedla k trvalým pozitivním změnám v Číně. Chtěl bych využít této příležitosti, abych vyjádřil svoji hr dost na Tibeťany v Tibetu a ocenil jejich otevřenost, odvahu a odhodlání. Vybízím je, aby mírumilovně a v rámci zákona pokračovali v úsilí zajistit zákonná práva a výhody všem men šinovým národnostem v Čínské lidové republice, včetně ná rodnosti tibetské. Chtěl bych této příležitosti využít také k tomu, abych po děkoval především indické vládě a indickému lidu za jejich trvalou a nedostižnou podporu tibetských uprchlíků a tibet ské věci. Chci rovněž vyjádřit vděčnost všem vládám a náro dům za jejich neochabující zájem o Tibet. Modlím se za blaho všech cítících bytostí.* Problémy vyložené v projevu z 10. března 2008 dalajlama veřejně pranýřuje od samého počátku čínské okupace

Tibetu. Jsou pořád tytéž, ale v průběhu let se nebezpečně zhoršily a navzdory podpoře mezinárodního veřejného mí nění se nemohlo započít se systematickým blokováním čín ských úřadů. Dalajlama dal přesto při mnoha příležitostech jasně na jevo vůli k dialogu a vyjednávání, například v únoru 1997 na Tchaj-wanu, kde v krátkém projevu řekl, že „Tibeťané nebojují ani proti Číňanům, ani proti Číně, ale v opravdo vém duchu smíření a kompromisu. “ Čína na tato slova odpověděla břitkou výzvou k boji všemi prostředky proti „mezinárodní kampani dalajlamovy kliky“. O šest měsíců později, v říjnu 1997, odjel čínský prezident Ťiang Ce-min na návštěvu Spojených států a na půdě Harvardovy univerzity prohlásil: „Dalaj lama musí veřejně prohlásit, že Tibet je neoddělitelnou součástí Čínské lidové republiky, vzdát se nezávislosti Tibetu a přestat s veškerou činností směřující k odtržení Tibetu od matky vlasti. “ Tato slova čínský prezident zopakoval i v roce 1999 u pří ležitosti státní návštěvy Francie, přičemž dodal, že dalaj lama musí rovněž uznat, že „Tchaj-wan je čínskou provin cií“. Při svém pravidelném projevu 10. března téhož roku dalajlama oznámil, že čínský postoj vůči němu a možnosti zahájit rozhovory citelně ztvrdly. Počínaje rokem 1987 dalajlama v zájmu pokračování dialogu několikrát prohlásil, že je ochoten vzdát se ne závislosti Tibetu výměnou za status skutečné autonomie v rámci současné Číny, ale kategoricky odmítl přepsat

dějiny své zem ě potvrzením nepravdy, ze Tibet byl ode dávna čínskou provincií. Udělení Nobelovy ceny míru, jež je nejvyšším projevem uznání morální autority, a tlak mezinárodního veřejného mí nění, které neustále vybízí Čínu, aby přijala podanou ruku dalajlamy, jen vydráždily čínské mocenské orgány k dalšímu zesílení represí v Tibetu. V roce 1993 se čínsko-tibetský dialog přerušil až do roku 2002, kdy dalajlama vyslal do Číny de legaci pověřenou obnovením přímých styků. K prohloubení oboustranných kontaktů však došlo až v září 2004. V oficiálním projevu z 10. března 2005 dalajlama prohlá sil: „Chtěl bych znovu ujistit čínské úřady, že dokud ponesu odpovědnost za tibetské záležitosti, budeme plně dodržovat politiku střední cesty a nebudeme usilovat o nezávislost Ti betu.“ Dalajlama dal najevo, že co se týká postupného zlep šování vztahů mezi svými vyslanci a jejich čínskými pro tějšky, zůstává optimistou. V červenci 2005 vyvolala schůzka na čínském velvysla nectví ve švýcarském Bernu mnoho nadějí, protože čínští delegáti ujistili Tibeťany, že Komunistická strana přisuzuje „velikou důležitost vztahům s dalajlamou“. V únoru 2006 a v červenci 2007 při setkáních v Pekingu obě strany pro hlásily, že vzaly v úvahu podmínky nutné k vyřešení svých názorových rozdílů. Tibetští vyslanci zdůraznili naléhavost jednání o zásadních otázkách a zároveň oznámili, že dalaj lama si přeje navštívit poutní místa v Číně. Tyto rozhovory byly nejdelší a nejslibnější ze všech roz hovorů, k nimž kdy došlo. Proto dalajlama ve svém projevu

10. března 2008, ačkoli vyjádřil lítost nad tím, že rozho vory dosud nevyústily v konkrétní výsledky a že Peking i nadále pokračuje v demografické agresi a v porušování lidských práv v Tibetu, projevil radost nad prohlášením prezidenta Chu Ťin-tchaa, že čínská vláda musí zajistit „blahobyt Tibeťanů, zlepšit práci s náboženskými a etnic kými skupinami a udržovat harmonii a stabilitu ve spo lečnosti Avšak v následujících dnech došlo ve Lhase k rozsáhlým a krvavým nepokojům.

Vidím, že v Číně dochází ke změnám Mnozí ctihodní členové Evropského parlamentu jsou dobře obeznámeni s mým vytrvalým úsilím najít prostřednictvím dialogu a vyjednávání oboustranně přijatelné řešení tibetské otázky. V tomto duchu jsem v roce 1988 přednesl v Evrop ském parlamentu ve Štrasburku oficiální návrh na vyjedná vání, který nežádá oddělení a nezávislost Tibetu. Od té doby prošly naše vztahy s čínskou vládou mnoha zvraty. Po téměř desetiletém přerušení jsme v roce 2002 s čínským vedením znovu navázali přímé styky. Mí vyslanci a čínští zástupci vedli rozsáhlé diskuse, při nichž jsme jasně vyjádřili tužby tibetského lidu. Podstatou mé po litiky střední cesty je zabezpečit tibetskému lidu skutečnou autonomii v rámci ústavy Čínské lidové republiky.

V průběhu sedmého kola rozhovorů s Pekingem ve dnech

1. a 2. července 2008 nás čínská strana vyzvala, abychom jí sdělili, jakou podobu by podle nás měla mít opravdová auto nomie. Proto jsme čínskému vedení 31. října 2008 předložili Memorandum o skutečné autonomii pro tibetský národ, v němž

vyjadřujeme náš názor na opravdovou autonomii a vysvět lujeme, jak by se dala uspokojit základní potřeba tibetského lidu na autonomii a samosprávu. K těmto návrhům nás vedla jen a jen upřímná snaha vyřešit skutečné problémy Tibetu. Věřili jsme, že s trochou dobré vůle bude možné požadavky vznesené v našem memorandu zavést do praxe. Bohužel čínská strana memorandum v celém rozsahu od mítla a prohlásila, že naše návrhy jsou pokusem dosáhnout „poloviční nezávislosti“ a „maskovaným požadavkem nezá vislosti“, a že jsou tudíž nepřijatelné. Navíc nás čínská strana obviňuje z „etnických čistek“, protože memorandum žádá, aby všechna autonomní území získala právo „regulovat po byt, usazování a zaměstnávání či výdělečnou činnost osob z jiných oblastí Čínské lidové republiky, které se chtějí usadit na tibetském území“. V memorandu jsme jasně vysvětlili, že nemáme v úmyslu vyhostit Netibeťany. Co nás znepokojuje, je řízený masový přesun obyvatelstva, především Chánů, ale také jiných ná rodností, do četných tibetských oblastí. Tyto přesuny vedou k vytlačování rodilých Tibeťanů na okraj společnosti a záro veň ohrožují křehké životní prostředí Tibetu. Závažné demo grafické změny způsobené masovým přistěhovalectvím po vedou spíše k pohlcení tibetského etnika než k jeho začlenění

do Čínské lidové republiky a postupně přivodí zánik svébytné kultury a identity tibetského lidu. Jednoznačně odmítám užití násilí jako prostředku našeho boje, máme však zcela jistě právo posuzovat i všechny ostatní politické možnosti, které jsou nám dostupné. V demokratic kém duchu jsem svolal mimořádné setkání Tibeťanů žijících v exilu, abychom prodiskutovali postavení tibetského lidu a další směřování našeho hnutí. Setkání se konalo od 17. do 22. listopadu 2008 v indické Dharamsale. Fakt, že čínské ve dení nedokázalo odpovědět kladně na naše iniciativy, opě tovně potvrdil podezření mnohých Tibeťanů, že čínská vláda nemá sebemenší zájem na jakémkoli oboustranně přijatel ném řešení. Četní Tibeťané se i nadále domnívají, že jediné, oč Čína usiluje, je násilné a úplné pohlcení a vstřebání Tibetu, a proto požadují jeho úplnou nezávislost. Jiní prosazují právo na sebeurčení a vyhlášení referenda v Tibetu. Přes tyto názo rové rozdíly se účastníci mimořádného setkání jednohlasně usnesli, že mě zmocní, abych s ohledem na současnou situaci a změny probíhající v Tibetu, Číně a ve světě rozhodl o nejlepším možném postupu. Odjakživa hájím názor, že o budoucnosti Tibetu musí roz hodnout především sami Tibeťané. Jako pandita Néhrú, první předseda indické vlády, který 7. prosince 1950 prohlásil v in dickém parlamentu: „Poslední slovo, pokud jde o Tibet, by měli mít Tibeťané a nikdo jiný.“ Rozměr a důsledky tibetské otázky daleko přesahují osud šesti milionů Tibeťanů. Dopadají též na více než třináct mi lionů lidí v Himálaji, v Mongolsku, v ruských republikách

Kalmycko a Burjatsko a také na stále větší počet čínských bratrů a sester, kteří s námi sdílejí buddhistickou kulturu, schopnou přispět k míru a harmonii ve světě/ Dalajlama přednesl tento projev v Bruselu, na plenárním zasedání Evropského parlamentu v prosinci 2008, v reakci na masové povstání, které otřásalo Tibetem po 10. březnu 2008, roku, kdy Čína pořádala olympijské hry, a po demon stracích ve světových metropolích na trase olympijského ohně. Čína je potlačovala surově, slepě a bez rozlišení. Šuš kalo se, že zatýkání bylo tak rozsáhlé, že se čínské policii nedostávalo pout a zadržené svazovala kabely. Tajemník Komunistické strany pro Tibetskou autonomní oblast Čang Čching-li 14. března vylíčil situaci ve Lhase jako „boj na život a na smrt“proti tibetským separatistům. Na jednom setkání s vedoucími činiteli Lidové ozbrojené poli cie si zaliboval, že březnové nepokoje umožnily „vyzkoušet v praxi jejich schopnost rychlé reakce v případě vzpoury“. Konečný počet obětí zatím neznám e, protože se do sud pohřešuje přes tisíc osob. A informace nejsou úplné všechny sdělovací prostředky podléhají cenzuře a telefo nické hovory jsou odposlouchávány. A to do té míry, že ještě několik měsíců po nepokojích se nám Tibeťané žijící Z projevu předneseného na plenárním zasedání Evropského parlamentu v Bruselu 4. prosince 2008. [Plné znění na http://www.dalailama.com/news/ post/233-address-by-hh-the-dalai-lama-to-the-european-parliament. (Pozn. překl.)]

v Indii svěřili, že netelefonují svým příbuzným ze strachu, aby je neohrozili. Prozatím víme, že Číňané zatkli tisíce Tibeťanů, m ni chů, mnišek, laiků, starých lidí, a dokonce dětí. Přes dvě stě jich odsoudili. O život přišlo nejméně sto padesát osob, mnohdy při mučení nebo bití. Vzhledem k metodám, jaké čínský režim použil, a vzhledem k tomu, že uzavřel stovky klášterů po celé zemi, mluví někteří Tibeťané o „druhé kul turní revoluci“. Klášterní města ve lhaském údolí několik týdnů obléhaly obrněné vozy a laikům se ostře nedoporu čovalo, aby tam nosili jídlo a vodu. Uvádí se, že hlady ze mřel přinejmenším jeden mnich v klášteře Ramočhe. Znovu došlo k loupení cenných náboženských předmětů a k hodi nám vlastenecké převýchovy, při nichž byli mniši i mnišky vystaveni nátlaku, aby se písemně zřekli dalajlamy, jinak budou obviněni ze separatismu a uvězněni. Čínská propaganda obvinila tibetského duchovního vůdce v exilu z podněcování těchto lidových bouří a označila ho za zločince, vlastizrádce a separatistu. Čang Čching-li o něm zase prohlašoval, že je to „vlk s lidskou tváří, ale zvířecím srdcem“. Na jeho urážku dalajlama vtipně odpověděl, že se rád podrobí krevní zkoušce, aby se dozvěděl, zda je člověk nebo zvíře. Ve vážném tónu pak vyjádřil politování nad tím, že čínské úřady porušují lidská práva, když nutí mni chy a mnišky, aby ho uráželi a pod hrozbou se ho zříkali. První zprávy o dění v Tibetu a první snímky zvěrstev, jichž se čínské úřady dopustily, dostal dalajlama ve společ nosti Samdhonga Rinpočheho. Dalajlama vzpomíná, jak

se jim oči zalily slzami a jak ho zaplavila bolest: „Byl jsem jednoduše zarmoucený, hluboce zarmoucený. “ Začátkem ledna 2 0 0 9 při vyučování v indickém Sárnáthu dalajlama uvedl, že rozjímal nad modlitbou slav ného indického m udrce Šántidévy, který mluví o nepří teli jako o nejlepším učiteli, protože nás nutí, abychom se cvičili v trpělivosti, toleranci a odpouštění. Na otázku jednoho novináře, zda cítil hněv, dalajlama odpověděl, že hněv je mu cizí, neboť zachvátí-li nás hněv, znamená to, že chceme někomu ublížit: „Víra mi pomáhá překonávat toto nedobré citové hnutí a uchovávat si duševní rovno váhu. Každý buddhistický rituál, jejž vykonávám, je sou částí procesu, v němž přijímám a dávám. Přijímám čín skou nedůvěru a vysílám soucit. Modlím se za Číňany, za jejich vedoucí představitele, a dokonce i za ty, kdo mají na rukou krev. “* Výbušnou situaci rozebírá dalajlama střízlivě. Konstatuje, že ani útlakem, ani mučením se nepodařilo Tibeťany poli ticky „převychovat“. Aby vůdci Komunistické strany Číny zmírnili neutuchající odpor proti masivnímu přistěhovalec tví čínských Chánů, uskutečňují několik plánů na zvýšení životní úrovně a investují miliardy yůanů do velikášského budování infrastruktury. Pro Tibeťany je však nejdůležitější, aby opět nabyli svých základních práv a aby už nikdo nepošlapával jejich kulturní identitu a duchovní hodnoty.

Z rozhovoru poskytnutého magazínu Der Spiegel v květnu 2008.

V prosinci 2008 dalajlama v Evropském parlamentu znovu zopakoval, že považuje za správnou svoji politiku střední cesty, jejímž prostřednictvím chce zajistit širokou autono mii Tibetu a zaručit Tibeťanům právo, aby v otázkách kul tury, náboženství a životního prostředí rozhodovali sami. Nešlo by o státní nezávislost, protože v rámci takovéto au tonomie by z hlediska mezinárodního práva byl Tibet sou částí Čínské lidové republiky, v jejíž kompetenci by zůstaly zahraniční politika a obrana. Nicméně politika střední cesty vyvolává stále prudší odpor především u mladých Tibeťanů sdružených v Kongresu ti betské mládeže (Tibetan Youth Congress), jejž Komunistická strana Číny označuje za „teroristickou“ organizaci a jehož aktivisté volají po nezávislosti. Sám dalajlama připouští, že politika střední cesty očekávané výsledky nepřinesla. Její ne úspěch glosoval básník Tändzin Cöndü slovy: „Dalajlama vycházel z přesvědčení, že čínští vedoucí představitelé jsou rovněž lidské bytosti, schopné usednout k diskusnímu stolu. Ale i když dlouhá léta vytrvale hledal kompromis, i když všemu navzdory udržoval dialog, tento dialog přes upřímné úsilí o zlidštění vzájemných vztahů k ničemu nevedl. Dalaj lama uznává, že Čína nedodržuje pravidla hry. “" A tak koncem roku 2008 dalajlama v Evropském parla mentu nevyloučil hypotézu, že upustí od návrhu autonomie a vrátí se k požadavku na úplnou nezávislost. Ale nevyloučil ani V rozhovoru pro francouzský deník Le Nouvel Observateur, 30. prosince 2008.

možnost, že existuje plán na konečné řešení tibetské otázky: aby si čínské vedení uchovalo nadvládu nad Tibetem, boha tým na přírodní zdroje, bude ještě surověji utlačovatjeho oby vatele a zesílením přílivu čínských osadníků Tibeťany s koneč nou platností promění v bezvýznamnou menšinu ve vlastní zemi osídlené čínskými Chány. Takový plán vyloučit nelze, avšak dalajlamovu n a ději vzbuzuje nový prvek: vývoj čínského národa a pouta Dharmy, která se rozvinula v posledních desetiletích. Poté, co dalajlama poblahopřál evropským poslancům za to, že Sacharovovu cenu za svobodu myšlení udělili čínskému di sidentu Chu Tiaovi, řekl, že i když už nemůže věřit pro hlášením čínského vedení, jeho víra v čínský národ zůstala „nedotčena“.

Všem mým duchovním bratrům a sestrám v Číně Dnes bych se chtěl obrátit s osobní výzvou na všechny své čínské duchovní bratry a sestry, ať už žijí v Čínské lidové re publice nebo mimo ni, a obzvláště na Buddhovy přívržence. Dělám to jakožto buddhistický mnich a žák našeho ctihod ného učitele Buddhy. Celou čínskou společnost jsem oslovil už dříve, nyní se však obracím na vás, moje duchovní sestry a bratři, v neodkladné humanitární záležitosti. Čínský a tibetský lid sdílejí společné duchovní dědictví mahájánového buddhismu. Uctíváme Buddhu soucitu, jenž se

v čínské tradici nazývá Kuan-jin a v tradici tibetské Čanrázig. Soucítíme se všemi trpícími bytostmi, neboť soucit po važujeme za nej vyšší duchovní ideál. Navíc na čínské bud dhisty jsem vždy pohlížel s úctou, jíž jsme povinováni starším duchovním bratrům a sestrám, protože buddhismus vykvetl v Číně, odkud se přes Indii rozšířil do Tibetu. Většina z vás jistě ví, že počínaje 10. březnem tohoto roku došlo ve Lhase a mnoha oblastech Tibetu k řadě demonstrací. Vyprovokovala je hluboká nevole Tibeťanů vůči politice čín ské vlády. Hluboce mě zarmoutily ztráty lidských životů, čín ských i tibetských, a okamžitě jsem vyzval ke zdrženlivosti jak čínské úřady, tak Tibeťany. Obzvláště Tibeťany jsem požádal, aby se neuchylovali k násilí. Bohužel čínské úřady při potlačování vzpoury použily brutální metody přesto, že je řada významných státníků, nevládních organizací a světově proslulých lidí, mezi nimiž nechyběli ani čínští vědci, vyzývala k umírněnosti. V prů běhu těchto událostí došlo ke ztrátám na životech, k čet ným zraněním a k uvěznění velkého počtu Tibeťanů. Tvrdé zákroky dosud pokračují, především proti klášterům, které odedávna uchovávají staré buddhistické vědění a obyčeje. Mnohé z nich byly obklíčeny a nikdo nesmí dovnitř ani ven. Dostali jsme zprávy, že mnozí takto uvěznění mniši jsou vy staveni bití a krutému zacházení. Zdá se, že čínská repre sivní opatření jsou součástí systematické a oficiálně schvá lené donucovací politiky. Do Tibetu nesmí ani mezinárodní pozorovatelé, ani no vináři, a dokonce ani turisté. Osud Tibeťanů mě hluboce

zneklidňuje. Mnozí z těch, kdo při tvrdých policejních zá krocích utrpěli zranění, se především v zapadlých oblastech bojí vyhledat lékařskou pomoc ze strachu, že budou zatčeni. Podle několika spolehlivých zdrojů lidé utíkají do hor, kde jim chybí jídlo i přístřeší. A ti, kteří zůstali doma, žijí v ne ustálých obavách, že při dalším zatýkání přijde řada na ně. Neustálé utrpení Tibeťanů mi působí hlubokou bolest. Znepokojuje mě, kam až by tragický vývoj událostí mohl vést. Nevěřím, že represivními opatřeními lze docílit dlou hodobého řešení. Nejlepší cesta vpřed vede přes vyřešení sporných otázek mezi Číňany a Tibeťany prostřednictvím dialogu, který prosazuji už dlouhá léta. Mnohokrát jsem ujiš ťoval vedení Čínské lidové republiky, že pro tibetský lid ne žádám nezávislost. Žádám smysluplnou autonomii, která by dokázala zajistit dlouhodobé přežití naší buddhistické kul tury, našeho jazyka a naší svébytné identity. Bohatá tibetská buddhistická kultura je součástí širšího kulturního dědic tví Čínské lidové republiky a může být přínosná i pro naše čínské bratry a sestry. Ve světle současné krize se na vás obracím s prosbou, abyste se spolu se mnou dožadovali bezodkladného ukončení suro vých policejních zákroků, propuštění všech zatčených a oka mžitého lékařského ošetření všech raněných.*

První výzvu Číňanům dalajlama adresoval koncem března 2008 ze Spojených států,* u příležitosti své první zahraniční cesty po všeobecné vzpouře v Tibetu. V projevu určeném asijskému společenství shrnul svoje pokusy nalézt řešení tibetské otázky prostřednictvím jednání, přičemž všechny opětovně ujistil o své upřímnosti a otevřenosti, avšak zá roveň vyjádřil politování, že pekingské úřady na jeho po kusy neodpověděly. Ve druhém , výše citovaném projevu se obrací k čín ským buddhistům v osobnějším tónu. Oslovuje své bratry a sestry a slova vycházející z jeho úst nejsou marná. Bratr ské pouto mezi nimi existuje z lidského, historického i du chovního hlediska, protože všichni jsou žáky téhož učitele, Buddhy Šákjamuniho. V roce 2008 volá dalajlama po ob novení tohoto bratrství na základě ideálu svobody a de mokracie. A v Čínské lidové republice, která není jednoli tým blokem, jeho slova docházejí odezvy. Už v roce 1996 byl disident Liou Siao-po odsouzen na tři roky do koncen tračního tábora za to, že napsal prezidentu Ťiang Ce-minovi dopis, v němž požadoval sebeurčení Tibeťanů a zahá jen í dialogu s dalajlamou. V

dnešní čínské občanské společnosti žijí novináři, ad

vokáti, ekologové i umělci, kteří mají odvahu vzdorovat moci. Bouřlivě se rozvíjející Čína znovuobjevuje nábožen ství. Podle předsedy tibetské vlády Samdhonga Rinpočheho

žije v Číně tři sta milionů buddhistů, mezi něž patří i bý valý generální tajemník Komunistické strany Číny Ťiang Ce-min a bývalý předseda vlády Ču Žung-ťi. O buddhis mus se zajímá mnoho podnikatelů a umělců a ve společ nosti tajně kolují dalajlamovy knihy, tištěné na Tchaj-wanu. A zatímco sympatie k Tibetu a solidarita s ním narůstají stále víc, bohatí dobrodinci financují v souladu s pravými tibetskými tradicemi rekonstrukci zničených klášterů a stře disek šíření Buddhova učení. Dalajlama neztrácí naději, že v Číně vbrzku dojde k de mokratizaci a že čínský lid uzná všechna práva Tibeťanů. Doufá: „A co když duchovnost vyvrátí čínský komunis mus?“ Otázku už položil několikrát, protože tato hypotéza se mu nezdá nepravděpodobná. Spadá jak do logiky du chovní revoluce, kterou hlásá, tak do trojice jeho celoživot ních závazků. A jestli své dílo ve službách svobody a míru ve světě nedokončí, převezme pochodeň jeho budoucí převtělenec, patnáctý v linii dalajlamů. Hoří-li plamen svo body v srdci lidské bytosti, jejíž život nekončí smrtí, ne zhasne snadno.

^ ‘His Holiness, the Dalai Lama of Tibet, My land and my people; str. 195-196 fran couzského překladu Mon pays et mon peuple.

Závěr

Vklá d ám

s v é n a d ě je d o l id s k é h o s r d c e

Žít můžeme jen díky naději Navzdory hrůzným zločinům, jichž se dopustili uchvatitelé naší země, necítím v srdci naprosto žádnou nenávist vůči čín skému lidu. Domnívám se, že je nebezpečné a zhoubné od suzovat národy za zločiny spáchané jednotlivci. Znám hodně obdivuhodných Číňanů. V

době neomezené vojenské moci lidé mohou žít jen díky

naději. Pokud je štěstěna obdařila klidným domovem a rodi nou, přejí si, aby je neztratili a aby jejich děti vyrůstaly v míru. Pokud přišli o domov jako my, touží po naději ještě vroucněji. V nouzi nejvyšší si každá lidská bytost přeje jen to, aby do sáhla míru v duši. Vkládám svou naději v odvahu Tibeťanů, v lásku k pravdě a spravedlnosti, která odjakživa přebývá v lidských srdcích. A nepřestávám věřit v Buddhův soucit/

Buď pramenem soucitu! Ať se děje co se děje, nikdy se nevzdávej naděje! Pěstuj dobrosrdečnost. V tvé zemi se příliš mnoho sil věnuje rozvíjení rozumu. Buď pramenem soucitu, nejen pro přátele, ale pro každého. Buď pramenem soucitu. Pracuj pro mír. A znovu ti opakuji, nikdy se nevzdávej naděje, ať se děje co se děje. Ať se kol tebe děje cokoli, nikdy se nevzdávej naděje! Dalajlama napsal tuto báseň na žádost amerického spiso vatele Rona Whiteheada, zakladatele jednoho z ústavů pro lékařský výzkum lidského genomu. Přečetl ji v dubnu 1994 na Newyorské univerzitě, kde Ron Whitehead uspořádal festival zasvěcený světovému míru. „Nikdy se nevzdávej naděje“ se stalo heslem tibetské mládeže. Visí v domech dětských vesniček a tiskne se na trička.

Kéž setrvám na světě tak dlouho, abych odstranil strasti všech bytostí! Nechť se stanu ochráncem všech bezbranných, průvodcem poutníků, lodí, vorem či mostem těm, kdo chtějí přejít, lampou všem, kdo touží po světle, lůžkem těm, kdo chtějí odpočívat, sluhou těch, kteří potřebují obsloužit. Nechť se stanu pro všechny bytosti drahokamem, jenž jim splní všechna přání, stromem, krávou, džbánem či mantrou, jež mají stejnou funkci, nechť se stanu mocným lékem na neduhy všech bytostí! (...) Nechť pro odstranění strasti všech bytostí setrvám na světě tak dlouho, dokud potrvá země a nebe!" Posledním trojverším citovaného úryvku z díla Bódhičarjávatára slavného indického mudrce Šántidévy, který opěvuje

lásku buddhů ke všem bytostem, zakončil dalajlama v roce 1989 svůj děkovný projev za udělení Nobelovy ceny míru. Šántidéva, Uvedení na cestu k probuzení, ze sanskrtského originálu přeložil bhikku Dhammadípa, DharmaGaia, Praha 2000, str. 51 a str. 161.

Takřka o dvacet let později* se svěřil, že až přijde jeho čas, přál by si opustit svůj současný život, vzpomínaje na tyto verše s duší prostoupenou soucitem.

V září 2007, při přednášce v Lisabonu, uspořádané chanteloubským Středis kem buddhistických studií.

Vybojovat mír s dalajlamou

Touto knihou jsem u příležitosti padesátého výročí dalajlamova odchodu do exilu chtěla oslavit jedno vítězství. Z učebnic dějepisu víme, že ve válkách některé národy zvítězí a jiné utrpí porážku. V průběhu staletí tak docházelo k jednomu konfliktu za druhým, protože pravda je taková, že vyhraná válka nikdy neznamenala konec války. Právě naopak. Střety pokračují i v dalších pokoleních, neboť ti, kdo se včera vzdali, touží po tom, aby zítra zvítězili. A co když dalajlama usiluje právě o přeru šení tohoto začarovaného kruhu? Z tohoto hlediska by uplynu lých padesát let nebylo ani marných, ani ztracených. Naopak, mohly by vést k vítězství nad válkami. Dalajlama vyhrál mír, vybojoval vítězství míru. O tomto vítězství se na titulních stranách novin nepíše a národy nepořádají triumfální pochody na počest člověka, jenž takovou bitvu vyhrál, inspiruje se svým politickým vzorem Mahátmou Gándhím. Dalajlamův boj není vidět jako tisíce bomb dopada jících na obyvatelstvo, které se v logice mezistátních konfliktů

bere jako rukojmí. Jeho boj není slyšet jako mocné výbuchy na takzvaném „dějišti“ válečných operací. Přesto duchovní vůdce Tibeťanů s neutuchající vytrvalostí bojoval a bojuje podle pře dem stanovené strategie nenásilí. V

takovém boji není nepřítelem ten, koho za něj považu

jem e. Dalajlama nebojuje s Číňany. Ostatně lze vůbec říci, že Číňané jsou jeho nepřáteli? Už několik let o nich mluví jako o „bratrech a sestrách“. Jakožto zvěstovatel vnějšího i vnitř ního odzbrojení vystupuje na mezinárodní scéně s holýma ru kama. Žádný terorista, žádný atentátník, žádný kamikadze se na něho neodvolává. I mladému pokolení Tibeťanů, které by se chtělo bít s čínskými okupanty, doporučuje cestu nená silí, z níž sám za celý život nesešel. Když v roce 1959prchal z Tibetu, nemohl si s sebou vzít žádné cennosti. Taková byla cena za úspěch jeho útěku za himálajskou bariéru. Ale to neznamená, že neměl nic. Zbaven hmotných statků si v sobě nesl poklady moudrosti, lásky a soucitu, pěstované od nejútlejšího dětství. Za prastarými zdmi lamaistického kláštera v Potale se cvičil v používání zbraní, které ničí všechny zbraně, zbraní, které připravují vítězství míru. Obsazení Tibetu čínskými vojsky, porušování lidských práv, násilné počínšťování obyvatel a demografická agrese jsou bo lestné, nesnesitelné, do nebe volající. Dalajlama je vytrvale, už přes padesát let, pranýřuje před společenstvím národů, j e hož odpověď je zcela nesouměřitelná se závažností událostí, k nimž dochází na „Střeše světa“. Mezinárodní výbor právníků, oslovený v roce 1959, uznal, že v Tibetu dochází ke genocidě,

ale ani to nevedlo k žádným donucovacím opatřením vůči Číně. A přestože se dalajlamovi daří burcovat veřejné mínění po celém světě, mezinárodní společenství se nezavázalo k ni čemu, co by účinně ukončilo porušování lidských práv v Ti betu. Znam ená to, že láska a soucit jsou vůči ekonomickým zájmům a masivní úderné síle čínského státu bezmocné? Na první pohled to tak vypadá a svádí nás to, abychom se posmí vali idealismu duchovního vůdce Tibeťanů, zástupce teokra cie z jiných dob, kterou ostatně prom ěnil v demokracii hned v počátcích svého exilu. Nabízí se však i jiný výklad. Přes půl století se dalajlama vytrvale dovolává svědomí světa. Neboťjsou-li v době planetární civilizace a světových dějin pošla pávána lidská práva v Tibetu, není znásilňováno samo naše lid ství? Jinými slovy vítězství míru nad jakoukoli diktaturou, která nedodržuje Všeobecnou deklaraci lidských práv, nemůže být ni čím jiným než vítězstvím nás všech. A co když je nutné, chceme-li změnit svět, začít tím, že změ níme sami sebe? Že na sebe vezmeme všeobecnou odpovědnost? A co když jsme povoláni stát se po vzoru dalajlamy „strůjci míru“, abychom osvobozením šesti milionů Tibeťanů osvobodili sami sebe a zanechali tak budoucím pokolením lidštější a bratrštější svět? Musíme procitnout dnes, aby nás zítra nezahubily výčitky, že jsm e nečinně přihlíželi tragédii, a abychom společně s dalajla mou vybojovali mír.

Sofia

St r

il

-R

ev ero vá

klášter Kirti Dharamsala, prosinec 2008

Bibliografie

Jeho Svatost dalajlama, The Universe in a Single Atom: The Convergence o f Science

and Spirituality, Morgan Road Books, New York 2005. (Česky: Vesmír v jedi ném atomu: sbližování vědy a spirituality, přeložil Lumír Mikulka, Metafora, Praha 2009.) Jeho Svatost dalajlama, Ethics fo r the New Millennium, Riverhead Books, New York 1999. (Česky: Etika pro nové milénium, přeložila Helena Iši Nevřelová, Pragma, Praha 2000.) Jeho Svatost dalajlama, Freedom in Exile: the autobiography o f the Dalai Lama, Aba cus, London 1992. (Česky: Svoboda v exilu: autobiografie 14. dalajlamy, přeložil Josef Kolmaš, předmluva Václav Havel, Práh, Praha 1992.) Jeho Svatost dalajlama, My Land and my People, McGraw-Hill Book, New York 1962. Jeho Svatost dalajlama a Paul Ekman, Emotional Awareness: overcoming the obsta

cles to psychological balance and compassion, Times Books, New York 2008. Jeho Svatost dalajlama a Martin Brauen, Die Dalai Lamas, Tibets Reinkarnationen

des Bódhisattva Avalokitešvara, Arnoldsche Verlagsanstalt, Stuttgart 2005. Jeho Svatost dalajlama a Manuel Bauer, Unterwegs fü r den Frieden, Deutsche Ver lags-Anstalt, Mnichov 2005.

Jeho Svatost dalajlama a Victor Chan, The Wisdom o f Forgiveness, Riverhead Books, New York 2004. Jeho Svatost dalajlama a Jeffrey Hopkins, Advice on Dying and Living a Better Life, Rider, Londýn 2002. (Česky: Rady jak umírat a žít lepší život, přeložila Martina Moravcová, Argo, Praha 2006.) Jeho Svatost dalajlama a Geshe Thupten Jinpa, The Power o f Compassion: a collec

tion o f lectures by His Holiness the XIV Dalai Lama, Thorsons, Londýn 1995. (Česky: Síla soucítění: sbírka přednášek Jeho Svatosti XIV. dalajlamy, přeložil Martin Dobeš, Pragma, Praha 2003.) Jeho Svatost dalajlama a Howard C. Cutler, The Art o f Happiness: a handbook for

living, Hodder & Stoughton, Londýn 1998. (Česky: Cesta ke štěstí: průvodce dob rým životem, přeložila Helena Iši Nevřelová, Pragma, Praha 1999.) Jeho Svatost dalajlama a Laurence Freemanová, The good heart: a Buddhist per

spective on the teachings o f Jesus, W isdom Publications, Boston 1996. (Česky: Dobré srdce: buddhistický pohled na Ježíšovo učení, přeložil Alexandr Neuman, DharmaGaia, Praha 2006.) Jeho Svatost dalajlama a Sidney Piburn, A Policy o f Kindness: an anthology o f wri

tings by and about the Dalai Lama, Snow Lion Publications, Ithaca (New York) 1990. Jeho Svatost dalajlama, Jeffrey Hopkins a Elizabeth Napperová, Kindness, Clarity

and Insight, Snow Lion Publications, Ithaca (New York) 1984. (Česky: Laskavost, jasnost a porozumění, přeložila Jana Novotná, Pragma, Praha 2008.) Samdhong Rinpočhe a Donovan Roebert, Uncompromising Truth in a Compro

mising World: Tibetan Buddhism and today’s world, World Wisdom, Blooming ton, Ind. 2006.

Díla Sofie Stril-Reverové pojednávající o Tibetu a tibetském buddhismu

Kalachakra, un mandata pour la paix, předmluvu napsal dalajlama, fotografie Mat thieu Ricard a Manuel Bauer, La Martinière, Paříž 2008.

Tantra de Kalachakra. Le livre de la sagesse, « Traité du mandala », úvod napsal da lajlama, celý text přeložen ze sanskrtu, Desclée de Brouwer, Paříž 2003.

Kalachakra, guide de l’initiation et du Guru Yoga, enseignements du Dalaï-lama et de Jhado Rinpoché, Desclée de Brouwer, Paříž 2002. L’initiation de Kalachakra, texte intégral du rituel et enseignement du Dalaï-lama, Desclée de Brouwer, Paříž 2001.

Tantra de Kalachakra, le livre du corps subtil, předmluvu napsal dalajlama, celý text přeložen ze sanskrtu, Desclée de Brouwer, Paříž 2000.

Kalachakra, album du monastère de Namgyal, předmluvu napsal dalajlama, Tibet Domani, Řím 2000.

Enfants du Tibet: de cœur à cœur avec Jetsun Pema et sœur Emmanuelle, Desclée de Brouwer, Paříž 2000.

Poděkování

Děkujeme Carolině Parentové a společnosti Coup d’œil za las kavost, s níž nám dovolily citovat z rozhovorů, jež dalajlama poskytl pro natáčení filmu Dalaï-lama, une vie après Vautre (Dalajlama, jeden život za druhým).

JEHO SVATOST DALAJLAMA Moje duchovní pouť životem Učení, výroky a projevy zaznamenala, přeložila, upravila a editovala Sofia Stril-Reverová Z francouzského originálu Mon autobiographie spirituelle, vydaného nakladatelstvím Presses de la Renaissance, Paříž 2009, přeložila Danuše Navrátilová. Přebal s použitím fotografie ČTK/AP/Elaine Tomson navrhl, graficky upravil a sazbu provedl Pavel Růt. Odpovědná redaktorka Dorota Miillerová. Technický redaktor Milan Dorazil. Vydalo nakladatelství Argo, Milíčova 13, 130 00 Praha 3, [email protected], www.argo.cz, roku 2010 jako svoji 1395. publikaci. Vytiskla tiskárna Těšínské papírny, Český Těšín. Vydání první.

ISBN 978-80-257-0290-1

Jeho Svatost čtrnáctý dalajlama nás v roce pa desátého výročí svého odchodu do exilu v dů sledku čínského vpádu do Tibetu a zároveň v roce sedmdesátého výročí svého uvedení na trůn provází svou duchovní poutí životem, pro dchnutou realistickými názory na vše, co je v současné době v sázce. Jeho slova spojují minulost se současností: když dalajlama uvažuje o následníkovi, mluví o svých třinácti předchůdcích a vypráví pří běhy z dřívějších životů tak přirozeně, jako by šlo o vzpomínky z dětství. Připomíná svůj úkol duchovního vůdce a mluvčího Tibetu a vysvět luje, jaký dopad má tato role na mezinárodní scénu. Osobitost dalajlamovy duchovní pouti životem tkví v tom, že se odvíjí od tří celoži votních závazků: jakožto lidská bytost vytrvale hlásá, že rozvíjení dobrých povahových vlast ností je důležité pro blaho všech; jakožto bud dhistický mnich vybízí k dialogu jak s věřícími ostatních náboženství, tak s nevěřícími a vědci, abychom stanovili zásady laické etiky a uvědo mili si, jak naléhavé je pečovat o naši planetu; jakožto dalajlam a uskutečňuje politiku dobra a burcuje svědomí světa. V době celoplanetární civilizace a celosvě tových dějin hlásá nutnost mravní a duchovní revoluce. Vybízí nás, abychom všichni převzali svůj díl všeobecné odpovědnosti a zajistili tak budoucnost dalším pokolením. Zdůrazňuje, že chceme-li změnit svět, v němž je všechno vzá jemně podmíněné, musíme se změnit přede vším my sami. Tato kniha nám předkládá úžasný výklad života, nad nímž od srdce k srdci rozjí máme s výjimečnou osobností, jejíž duchaplná a pravdivá zpověď je oslavou míru.

Diplomovaná indoložka Sofia Stril-Reverová je členkou dalajlamova tlumočnického týmu. Tradič ního buddhistického vzdělání s e jí dostalo od in dického pandity v Sárnáthu a od tibetského lamy v klášteře Kirti v Dharamsale. Přeložila ze sans krtu buddhistické texty o kálačakře, které vůbec poprvé vydala na Západě. Je spoluzakladatelkou portálu www.buddhaline.net/.

JEHO SVATOST DALAJLAMA

Recommend Documents