Jeho Svatost dalajlama
Jak šířit lásku Rozšiřování okruhu milujících vztahů Editor anglického vydání Jeffrey Hopkins, Ph.D.
KNIŽ NÍ KLUB
Přeložil Dušan Zbavitel
Copyright © 2005 by His Holiness The Dalai Lama and Jeffrey Hopkins, Ph.D. Translation © Dušan Zbavitel, 2007
ISBN 978-80-242-4873-8
Obsah
Předmluva
7
u
1. Můj názor 2. Etapy vývoje
u u
11 15
3. Základní čistota mysli
u
19
4. Úvodní krok: Pohled na přítele a nepřítele 5. První krok: Rozpoznávání přátel
7. Třetí krok: Oplácení laskavosti
33
u
6. Druhý krok: Oceňování laskavosti
39
u
u
49
8. Čtvrtý krok: Učit se milovat
u
51
9. Rozdíl mezi láskou a lpěním
u
63
10. Láska jako základ lidských práv
u
u
71
27
11. Rozšiřování okruhu lásky 12. Pátý krok: Síla soucitu
u
u
13. Šestý krok: Plná angažovanost
77
83 u
95
14. Sedmý krok: Úsilí o altruistické osvícení 15. Obrovská síla altruismu 16. Jednat s láskou
Výběr z četby
u
u
u
119
126
113
u
99
Předmluva
J AK ŠÍŘIT LÁSKU P Ř E D M L U VA
Skoncem e svým prvním učitelem tibetského buddhismu jsem se setkal roku 1962 v New Jersey. Geše Wangjal, kalmycký Mongol z Astrachaně, kde se vlévá řeka Volha do Kaspického moře, odešel stejně jako mnoho mongolských mnichů do Tibetu, aby studoval na tamní klášterní univerzitě, a zůstal tam pětatřicet roků. Protože zažil zničení buddhistických institucí v Sovětském svazu, vytušil po invazi čínských komunistů do Tibetu v roce 1950, co čeká Tibet, a roku 1955 odešel do Indie. O tři roky později odplul se zahraniční pomocí do Spojených států. Už téměř od prvního okamžiku svého pobytu v USA začal Geše Wangjal učit tibetskému buddhismu všechny, kdo po tom zatoužili; založil klášter a vyučovací středisko a v roce 1960 vyzval čtyři tibetské mnichy, aby se k němu připojili. Učili mnoho Američanů včetně mne. Někteří z nich získali časem vlivné postavení v oboru akademických studií, politiky, lékařství, náboženství, vydavatelství a v jiných odvětvích. Hromadný exodus z Tibetu v roce 1959, kdy dalajlama uprchl do Indie, vedl k vytvoření tibetských škol pro laiky i mnichy v Indii, Sikkimu a Nepálu včetně první klášterní vzdělávací instituce v místě, kde byla předtím v horku indického Bakšadváru, s tíži7
J AK
ŠÍŘIT LÁSKU
vým navykáním na podnebí a nízkou polohu, věznice. Nakonec byly v Indii a Nepálu obnoveny hlavní klášterní instituce všech významných řádů tibetského buddhismu, i když jen ve zmenšené podobě. V nových podmínkách se větší klášterní učiliště chopila příležitosti zreformovat se: upustila od některých složek, například od mnišské policie, jež bývala ve starém Tibetu velmi obávanou disciplinární složkou. Jiné skupiny vytvořily novátorské náboženské výchovné instituce nepodléhající dozoru klášterů. Laická výuka na základním a druhém stupni zahrnula také verze vyučovacích předmětů, jež byly až do té doby vyhrazeny kléru. V zámoří se tibetští učitelé – mniši i laici – snažili přizpůsobit dřívější metody studia i praxe světštějšímu prostředí. V nynější době, po pomalém, ale vytrvalém pokroku v tisících center po celém světě, stojíme už na okraji vytvoření významných středisek učení tibetského stylu mimo tibetskou komunitu. Diaspora umožnila částem tradičního tibetského výcviku, sahajícího až tisíc let do minulosti, rozšířit se daleko za hranice země svého původu. Mimo Tibet vzrůstá žízeň po tomto tvrdém studiu a oceňování starodávných, časem ověřených způsobů výcviku, i když udržování takových studií mimo jejich tibetské nebo mongolské prostředí je spojeno se značnými potížemi. Člověk by se mohl domnívat, že svět je přímo posedlý silami, které se snaží zabránit takovému vývoji: stále silnější sklony k vykořisTování, chtivosti a žádostivosti; neovladatelný konzumerismus; neustálé manipulování s názory posilujícími hrubé chtíče; všeobecná přítomnost bezobsažné zábavy; narůstající přehrada mezi bohatými a chudými; bezobsažné vysvětlování složitostí lidské existence; přejídání se až po bolesti břicha a obezitu; hnutí za vrácení práv pracujících na úroveň devatenáctého století; směšný důraz na ekonomický zisk, jako by to byl jediný cíl, pro který člověk dýchá. Existují však i náznaky, že tyto temné síly vyvolávají reakci nespokojenosti a ochoty zkusit to jinak. Mnoho lidí na celém světě má jak místní, tak globální kulturu a mnoho si jich už osvojilo názory, jež chápou význam jejich původní místní kultury. Tato otevřenost je náznakem připravenosti na nové perspektivy, ale může také naznačovat narušený smysl pro čas, který může ohrožovat onen druh zahloubání, jejž vyžaduje tibetská buddhistická praxe. 8
P Ř E D M L U VA
Exilová tibetská vláda se snaží realizovat demokratický princip odluky politické kontroly od náboženských institucí, a přitom zůstat věrna buddhistickým ideálům. Je to paralela k adaptaci tibetských vzdělávacích systémů, které se změnily ve směs světského s náboženským. TibeTané žijící mimo svou vlast zápolí s rozhodnutím, které tradiční způsoby podržet – a jak je podržet. Například všichni hodnotíme vysoko dlouhou tradici tibetského lékařství. Výsledkem důmyslu stovek lékařů v průběhu více než tisíce roků jsou účinné bylinné a minerální způsoby léčby. Když se podíváme na jiné části světa, kde moderní doba zničila staré způsoby života a nahradila je novými a kde byla moudrost starobylých lékařských systémů navždy ztracena, pochopíme, jak vzácná je pokladnice staré moudrosti, dochovaná v jednotlivých tradicích Tibetu a Číny. Lesy je třeba udržovat plánovitým kácením a rekultivací, aby se uchovala různorodost rostlin a zvířat, jež může být světu ku prospěchu, ale tuto snahu maří problémy migrace a obchodu, jež mohou odsoudit lidi k trvalé chudobě; také TibeTané stojí tváří v tvář konfliktu mezi potřebou nakrmit nyní lidi a silami trhu, jež mohou nakonec pokladnu nadobro vyprázdnit. Tak jako neregulovaný trh neznamená svobodu trhu, překotný vývoj nezajišTuje pokrok. Jsou to problémy, kterým musí čelit celý svět, a neexistují žádná snadná řešení. Budoucí blaho Tibetu závisí na ochotě čínské vlády nechat stranou své obavy a pustit se do seriózních jednání s exilovou tibetskou vládou. Je nynější čínská výzva k vyjednávání novým krokem naznačujícím upřímný zájem, nebo je to jenom další úskok? Pekingská vláda zatím prováděla jenom klamání jako odkládací taktiku – jedním z příkladů toho je požadavek, aby se Tibet vzdal svého cíle získání nezávislosti, a to navzdory tomu, že dalajlama upustil od takových požadavků už v roce 1978. Chybou čínské vlády je nedostatek lásky a soucitu, který – jak víme ze svých vlastních životů – vede nakonec k sebezničení. Na celém světě musí láska rozpustit nesnášenlivost; moudrost musí podrýt nevědomost; koordinovaný aktivismus musí nahradit pasivní přijímání a zoufalství; dialog musí nahradit výčitky; novátorská spravedlnost musí odstranit pomstychtivost; mrav9
J AK
ŠÍŘIT LÁSKU
nost musí vystřídat důraz na základní linii; uznání univerzálních práv musí nahradit odnímání občanských práv. Jedině dlouhodobé odhodlané úsilí může překonat opevněné síly hlouposti a chtivosti. Doufám, že tato kniha o lásce, v níž Jeho Svatost dalajlama čerpá z dlouhé tradice tibetských technik k transformaci mysli a srdce, přispěje k tomu, co tak nutně potřebujeme – ke vzrůstu vzájemné lásky a soucitu. Jeffrey Hopkins, Ph.D., profesor tibetanistiky, Virginská univerzita
10
1 MŮJ
NÁZOR
Můj názor Pokud není zkrocen vnitřní nepřítel a člověk se pokouší zkrotit vnější nepřátele, jejich síla ještě vzroste. Proto je praxí moudrých krotit silou lásky a soucitu sebe sama. BÓDHISATTVA TOKMAJ SANGPO
K
dyž mluvím o lásce a soucitu, nehovořím jako buddhista, ani jako TibeTan, ani jako dalajlama. Mluvím, jako když jedna lidská bytost hovoří s druhou. Doufám, že v této chvíli budeš i ty uvažovat o sobě spíše jako o lidské bytosti než jako o Američanovi, Asiatovi, Evropanu, Afričanovi nebo příslušníku kterékoli konkrétní země. Tato příslušnost je až druhotná. Jestliže ty a já nalezneme společnou půdu jako lidské bytosti, budeme spolu komunikovat na základní úrovni. Když říkám, že jsem mnich nebo že jsem buddhista, je to z hlediska mé přirozenosti jako lidské bytosti jen dočasné. Být člověkem je základem, z něhož pocházíme všichni. Narodil ses jako lidská bytost a to se nedá až do smrti změnit. Všechno ostatní – zda jsi vzdělaný nebo nevzdělaný, mladý nebo starý, bohatý nebo chudý – je druhotné.
ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ Ve velkých městech, na statcích, na odlehlých místech, po celém venkově, všude se lidé přičiňují. Proč? Všechny nás motivuje touha dosáhnout štěstí. Je to správné. Musíme však mít na paměti, 11
J AK
ŠÍŘIT LÁSKU
že přílišná angažovanost v povrchních aspektech života nevyřeší naše závažnější problémy nespokojenosti. Skutečným zdrojem štěstí je láska, soucit a starost o druhé. Pokud jich bude hojnost, nebudou vás znepokojovat ani ty nejnepříjemnější okolnosti. Jestliže však budete v sobě hýčkat nenávist, nebudete šTastní ani v náručí přepychu. A tak toužíme-li opravdu po štěstí, musíme rozšířit oblast lásky. To je jak náboženské myšlení, tak základní zdravá úvaha. Hněv nelze překonat hněvem. Projeví-li někdo vůči vám hněv a vy mu to oplatíte opět hněvem, bude z toho katastrofa. Jestliže naproti tomu ovládnete svůj hněv a dáte najevo opak – lásku, soucit, toleranci a trpělivost –, nejenže sami zůstanete v míru, ale i hněv druhých postupně opadne. Nikdo nemůže argumentovat tím, že v přítomnosti hněvu není mír možný. Duševního míru lze dosáhnout jedině laskavostí a láskou. Jenom lidské bytosti dovedou usuzovat a uvažovat; chápeme důsledky a myslíme dopředu. Stejně tak je pravda, že lidské bytosti dovedou v sobě vypěstovat bezmeznou lásku, kdežto zvířata, pokud víme, mohou mít jenom omezené formy náklonnosti a lásky. Když se však lidé rozhněvají, pozbudou veškerý tento potenciál. Žádný nepřítel ozbrojený pouhými zbraněmi toho nemůže dosáhnout, ale hněv ano. Je to ničitel. Když se podíváte na tyto věci hlouběji, naleznete plán svého jednání v mysli. Škodlivé postoje nevznikají samy od sebe, ale pramení z naší nevědomosti. Také úspěch najdeme jedině v sobě. Ze sebekázně, sebeuvědomění a jasného pochopení vad hněvu a kladných účinků laskavosti vzniká mír. Te[ jsi například člověkem, kterého všechno snadno podráždí. S jasným pochopením a uvědoměním můžeš však svou podrážděnost napřed oslabit a potom odstranit. Účelem této knihy je připravit půdu pro ono chápání, z něhož může vyrůstat opravdová láska. Musíme pěstovat svou mysl. Všechna náboženství hlásají poselství lásky, soucitu, upřímnosti a poctivosti. Každý systém hledá svůj vlastní způsob, jak zlepšit svět pro nás všechny. Položíme-li však přílišný důraz na svou vlastní filozofii, náboženství nebo teorii a příliš na nich lpíme a snažíme se je vnutit druhým, výsledkem jsou potíže. Všechny veliké učitele včetně Gautamy Buddhy, Ježíše Krista, Muhamma12
MŮJ
NÁZOR
da a Mojžíše motivovala touha pomoci svým lidským druhům. Nesnažili se získat cokoli pro sebe, ani vytvořit ve světě ještě víc potíží. Náboženství může být synonymem pro hluboké filozofické hloubání, ale v jádru náboženství spočívá láska a soucit. Proto popíši v této knize praxi lásky, kterou také provádím. Podle mých zkušeností přináší praxe lásky duševní pokoj mně samému a zároveň pomáhá druhým. Pošetilí sobečtí lidé myslí vždy jen na sebe a výsledek je vždy negativní. Moudří myslí na druhé, pomáhají jim, jak jen mohou, a výsledkem je štěstí. Láska a soucit jsou prospěšné jak pro vás, tak pro druhé. Prostřednictvím laskavosti vůči druhým se vaše mysl a srdce otevřou vůči pokoji. Jestliže rozšíříte toto vnitřní okolí na větší komunitu kolem sebe, podpoří to jednotu, soulad a spolupráci, rozšíří mír ještě dál až k národům a potom to přinese světu vzájemnou důvěru, vzájemný respekt, upřímnou komunikaci a nakonec úspěšnou společnou snahu vyřešit problémy světa. To všechno je možné. Ale napřed musíme změnit sebe sama. Každý z nás má zodpovědnost za celé lidstvo. Musíme myslet na druhé jako na opravdové bratry a sestry a starat se o jejich blaho. Musíme se snažit ulehčovat druhým utrpení. Místo abychom pracovali jenom pro zisk bohatství, musíme dělat něco smysluplného, něco vážně zaměřeného na blaho lidstva jako celku. Nechat se motivovat soucitem a láskou, respektovat práva druhých – to je opravdové náboženství. Nosit zvláštní roucha a hovořit o Bohu, ale přitom jednat sobecky, není náboženským aktem. Na druhé straně realizuje politik nebo právník s opravdovou starostí o lidstvo, který podniká kroky prospívající druhým, opravdové náboženství. Cílem musí být sloužit druhým, a ne je ovládat. Kdo je moudrý, provádí lásku. Jak říká indický učenec a jogín Nágárdžuna ve svém Vzácném věnci rad: Ti, kdo si rozeberou důkladně všechny skutky těla, řeči a mysli, uvědomí si, co prospívá jim i druhým, a stále tak jednají, jsou moudří.
13
J AK
ŠÍŘIT LÁSKU
Dobrou motivací náboženského jednání je upřímná myšlenka na blaho druhých. Náboženství je tady a te v našem každodenním životě. Vedeme-li tento život pro blaho světa, je to znakem náboženského života. To je mé prosté náboženství. Není třeba chrámů. Není třeba komplikované filozofie. Vaše vlastní mysl, vaše vlastní srdce jsou chrámem; vaší filozofií je prostá laskavost.
14
