Zdeněk Velíšek
„Není to lehká doba pro náš kontinent“ Evropské horizonty, strana 3
Miroslav Lajčák, Smiljana Knez, Ferdinand Trauttmansdorff, Juraj Chmiel pohled ministra a velvyslanců na Visegrádskou čtyřku Komentáře, strany 2 a 3
Tomáš Zdechovský „Být Michalákovi občany USA, jsou už kluci dávno doma“ Evropan, strany 4 a 5
Nezávislý měsíčník založený 30. dubna 2004
SLOVO
číslo 2 / 2015
ročník 12
cena – ČR: 15 Kč; SR: 0,83 €
Rok od Majdanu
ZÁPISKY GENERÁLNÍHO KOMISAŘE EXPO 2015
Ivo Šrámek, náměstek ministra zahraničních věcí pro řízení sekce evropské
Visegrádská skupina patří k nejvýraznějším regionálním uskupením na evropském kontinentu. Příští rok oslaví dvacet pět let od svého založení. Stane se tak během českého předsednictví začínajícím 1. července 2015. Jeho mottem bude „V 4 Trust“ – společná důvěra. Toto heslo shrnuje kvalitu, kterou považujeme za nejdůležitější přidanou hodnotu visegrádské spolupráce, a zároveň vyjadřuje to, co nejen Visegrád, ale celá Evropa potřebuje podle našeho názoru nejvíce. Visegrádská skupina může jít v tomto ohledu příkladem. Nosných a živých témat, kde můžeme s partnery dosáhnout konkrétních výsledků, je celá řada. Výrazným spojencem vlád zemí Visegrádu je společný Mezinárodní visegrádský fond, z něhož se za patnáct let existence stal respektovaný „mecenáš“ uvnitř Visegrádu i v jeho jihovýchodním okolí. Dále je možné jmenovat projekty na rozvoj dopravní, energetické a jiné infrastruktury či bezpečnostní spolupráci, jejímž plodem je například společná visegrádská bojová skupina. Země V4 nemusí spolu vždy souhlasit, avšak vzhledem k jejich schopnosti otevřeně reagovat na aktuální výzvy naší doby si vytvořily takové postavení, že se s názory Visegrádské skupiny musí počítat.Visegrád proto zdaleka není vyčerpaný či dokonce mrtvý, jak někdy čteme v novinových komentářích. Je naopak nositelem impulsů i zkušeností, které má cenu a smysl rozvíjet. Visegrádská skupina bezpochyby vždy těžila z evropské integrace, čím dále častěji však lze říci, že evropská integrace těží z práce Visegrádské skupiny.
Jiří František Potužník, generální komisař české účasti na Světové výstavě EXPO 2015
Ukrajina, země stále zmítaná bojem se separatisty, si připomněla rok od událostí na Majdanu, tedy střelby do demonstrantů na kyjevském náměstí Nezávislosti. Tragická událost si tehdy vyžádala stovku mrtvých. Při vzpomínkovém aktu ukrajinský prezident Petro Porošenko prohlásil, že policie má důkazy o tom, že střelbu řídil Putinův poradce Vladislav Surkov. V Moskvě se následně uskutečnil anti-Majdan, demonstrace namířená proti prozápadní ukrajinské vládě. Fotografie agentury Reuters zachycuje prezidenta Porošenka na akci v Kyjevě. foto: REUTERS/Valentyn Ogirenko
Stěžejním tématem V4 je stále bezpečnost Evropská unie není jediným společenstvím, jehož je Česká republika členem. Evropské státy se sdružují nad rámec EU i do několika dalších spolků, v případě naší země je to například tzv. Visegrádská čtyřka. V rámci ní spolupracuje v řadě oblastí se Slovenskem, Maďarskem a Polskem. A tato spolupráce se týká nejen vnitřních záležitostí, ale také společných zájmů ve světové politice a především v Evropské unii. Zhruba 64 miliony obyvatel, téměř 5,5 procenta z celkové HDP Evropské unie a poměrně výrazný potenciál k růstu. To jsou ve zkratce země Visegrádské čtyřky ve vztahu k Evropské unii. Ostatně právě do EU vstoupily Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko společně v roce 2004. A zatímco před patnácti lety šlo o země, které se jen stěží zbavovaly komunistických zvyklostí a zátěží, postupně se, možná i díky členství ve Visegrád-
ské skupině, vypracovaly v důležitý blok, který chce ovlivňovat celoevropské dění. Od vzniku uskupení patřilo k prvořadým cílům dostat se do klíčových evropských uskupení. Toho se podařilo dosáhnout a v současnosti se tak členské státy zabývají hlavně důležitými tématy přeshraniční spolupráce a společnou politikou v rámci EU a směrem k dalším zemím. V současnosti jsou velmi důležité například otázky energetiky,
kde se skupina snaží například obhajovat získávání energie z jádra. Mimo pozornost nestojí ani vzdělávání a podle ředitele Asociace pro mezinárodní otázky Víta Dostála je velmi důležitým tématem, kterému se V4 musí stále věnovat, také zlepšení dopravní infrastruktury. „Střední Evropa trpí dědictvím socialismu, který nerozvíjel dopravní spojení se sousedními zeměmi i dědictvím post-komunimu, který orientoval veškerý rozvoj na Západ. Chybí tu kvalitní spojení sever-jih,“ uvedl Vít Dostál s tím, že spolupráce v této oblasti je pro Visegrádskou čtyřku velkou výzvou. Spolupráce v rámci V4 probíhá spíše neformálním způsem. Schůzky probíhají hlavně na úrovni příslušných ministrů, předsedů vlád či
prezidentů. Každý rok přitom skupině předsedá jiná členská země. V roce 2012, kdy V4 naposledy předsedala Česká republika, dominovala tématům rozebíraných na schůzkách Evropská unie. Cílem České republiky bylo koordinovat a prosazovat zájmy zemí V4 v Evropské radě a dalších orgánech hlavně při projednávání víceletého finančního rámce pro roky 20142020. Druhým klíčovým tématem byla bezpečnost. Ostatně právě bezpečnostní politika je v posledních letech, s ohledem na konflikt na Ukrajině a na vzestup Islámského státu, tématem číslo jedna. Česká vláda považuje spolupráci zemí V4 v oblasti bezpečnosti za jednu z klíčových oblastí tohoto uskupení. (pokračování na straně 3)
Jednotnosť strednej Európy narúša Ukrajina Spolupráca vo vnútri i navonok, Ukrajina a západný Balkán. To sú priority krajín zoskupených vo Vyšehradskej štvorke. V súčasnosti predsedá organizácii Slovenská republika. „Dynamický Vyšehrad pre Európu a svet“ je motto slovenského predsedníctva. Slovensko je na čele zoskupenia od júla 2014 a funkciu bude zastávať jeden rok. Podľa Ministerstva zahraničných vecí a európskych záležitostí sú prioritnými témami Vyšehradu energetika, doprava, spoločná obrana a koordinácia krokov na úrovni Európskej únie. Štvorka spoločne jedná aj v otázkach spolupráce s inými regiónmi Európy a sveta. Z dlhodobého hľadiska sa orientuje na krajiny západného Balkánu. V poslednom období
je jednou z najhorúcejších tém situácia na Ukrajine. BLÍZKA VOJNA Konfliktu na Ukrajine venuje mimoriadnu pozornosť celá Európa. Slovensko o to väčšmi, nakoľko zdieľa s nepokojnou krajinou spoločnú hranicu. „Z tohto dôvodu chceme len to najlepšie pre Ukrajinu. Slovenská republika chce prispieť k tomu, aby sa vojenský konflikt na východe krajiny ukončil čo najskôr,“ tvrdí hovorca Ministerstva zahraničných vecí a európ-
skych záležitostí Peter Stano. Slovensko podľa neho doteraz poskytlo svojmu východnému susedovi humanitárnu pomoc vo výške 1,6 milióna eur. Okrem toho poskytuje Slovensko Ukrajine najvyššie objemy zemného plynu spomedzi všetkých európskych krajín. Plyn posielame reverzným tokom cez potrubie medzi Vojanmi a Užhorodom. Objem prepraveného plynu sa v marci ešte zvýši, a to na úroveň 14,5 miliardy m3 plynu ročne. Ukrajina má spoločné hranice nielen so Slovenskom, ale aj Poľskom a Maďarskom. Záujmom krajín V4 je stabilizácia bezpečnostnej, ekonomickej a sociálnej situácie v krajine. To by chcela Štvorka
dosiahnuť procesom hĺbkovej reformácie, vďaka ktorej sa má stať z Ukrajiny silný demokratický štát. Pri jej transformácii by mali krajiny V4 pomáhať vo viacerých oblastiach, ktoré si jednotlivé krajiny medzi sebou rozdelili. V daných oblastiach majú vedúce postavenie. Slovensko by malo Ukrajine radiť s energetickou efektívnosťou a reformou bezpečnostného sektora. (NE)JEDNOTNÝ NÁZOR I keď navonok je prezentovaný jednotný a koordinovaný postup krajín V4 vo všetkých oblastiach, prípad Ukrajiny ukazuje, že to neplatí vždy. (pokračovanie na strane 2)
Severní Itálie a Česká republika k sobě mají blíž, než by se při pohledu přes vysoké štíty Alp mohlo zdát. S trochou nadsázky by se dalo říct, že socio-kulturní ozvěna Rakousko-Uherského mocnářství je dodnes patrná a činí i jednání s obyvateli Lombardského kraje snazší a přirozenější, než třeba se Sicilany. Ostatně v restauracích je k mání řízek i bramborový salát – byť se jim říká milánská kotleta a ruský salát. A naopak Italové představují pro nás dlouhodobě čtvrtou nejsilnější turistickou skupinu: ročně jich Českou republiku navštíví půl milionu a průměrný host stráví prodloužený víkend v Praze, užije si procházku centrem, večerní párty a před návratem domů nákup ve starožitnictví. Přímo s Milánem, kde se bude šest měsíců odehrávat EXPO 2015, pojí Čechy i historie válečná – při jeho dobývání se podle Dalimila zaskvěl v roce 1158 již kníže Vladislav II., který měl za pomoc císaři Fridrichu I. Barbarossovi získat do královského znaku symbol města, tedy lva. Historie se poté ještě několikrát opakovala a naposledy Milán dobyl ve službách Vídně český maršál Jan Radecký v roce 1848. Světové výstavy jsou svého druhu rovněž snahou o vítězství – naštěstí jen na poli vědy, kultury a průmyslu, ale zase nejde o duel, ale o souboj se sto čtyřiceti dalšími účastníky. O tematické části národní expozice Laboratoř života jsme již psali, stejně jako o interaktivní bráně do České republiky – o hi-tech biotopu smíšeného lesa. Mezi nimi bude ale ještě jedno zastavení: ve stejném organickém designu na český les naváže Země příběhů a fantazie, kde se postupně a podle svého uvážení představí ve dvoutýdenních cyklech kraje České republiky. Šest z nich zcela samostatně – Jihomoravský, Karlovarský, Plzeňský, Ústecký, Moravskoslezský a Vysočina - sedm v gesci agentury CzechTourism, která rotační expozici opanuje na počátku a na závěr Světové výstavy. Její návštěvníci se tak budou moci seznámit se sklářskou tvorbou i regionálními specialitami. A třeba i oni zjistí, že jim je Česká republika blíž, než si dosud mysleli.
2
TÉMA MĚSÍCE
EN č. 2 / 2015
Jednotnosť strednej Európy narúša Ukrajina (pokračovanie zo strany 1)
Slovenský postoj voči Ukrajine je podľa ministerstva jasný, vláda podporuje Ukrajinu a chce pre ňu len to najlepšie. No od vypuknutia krízy zaznelo z Bratislavy viacero protichodných vyhlásení. Premiér Robert Fico sa ohradzoval voči sankciám Únie namiereným proti Rusku, no zakaždým ich odsúhlasil. V diskusnej relácii RTVS Sobotné dialógy svoj postoj ku sankciám podčiarkol. „Zmenili sankcie postoj Ruska? Nie. Slovensko je malá krajina, ťažko môžeme byť súčasťou mocensko-geopolitických súbojov. Nemáme nástroje, ako USA prinútiť, aby sa správali inak. Našou zbraňou je len medzinárodné právo,“ vyhlásil Fico. Jednotný postoj Vyšehradu i Únie narúša aj vzťah maďarského prezidenta Viktora Orbána s jeho ruským náprotivkom Vladimírom Putinom. Na spoločnej schôdzke v Budapešti sa obe strany dohodli na novej zmluve o dodávkach ruského plynu na Ukrajinu. Spoločné rusko-maďarské poľnohospodárske podniky majú zmierniť dopady sankcií Únie a USA voči Rusku. Maďarským protipólom je Poľsko, ktoré je aj spomedzi krajín Únie najtvrdším kritikom Ruska. Na území Poľska, pobaltských štátov, Rumunska a Bulharska by mali byť rozmiestnené malé jednotky NATO, ktoré by koordinovali spoločnú obranu Aliancie vo východnej Európe. SPOLOČNÁ OBRANA
Rokovanie zástupcov rezortov diplomacií členských krajín V4 a ministra zahraničných vecí Kórejskej republiky Jun Bjung-se. mi Južnej Kórei, Švajčiarska a Veľkej Británie. Plánované sú aj schôdzky so severskými a pobaltskými krajinami, Nemeckom a Tureckom. Medzi tradičné podujatia Štvorky patrí stretnutie ministrov zahraničných vecí s ich kolegami z krajín západného Balkánu, kam sa radí Albánsko, Bosna a Hercegovina, Čierna Hora, Macedónsko, Srbsko a Kosovo. Na poslednom stretnutí, v poradí už šiestom, bola prijatá dohoda o zriadení Západobalkánskeho fondu podľa vzoru Medzinárodného vyšehradského fondu. Štvorka dlhodobo podporuje vstup balkánskych krajín do Európskej únie. Podľa vyjadrenia slovenského ministra zahraničných vecí Miroslava Lajčáka však nie na úkor prísnych prístupových kritérií. Pri ich napĺňaní chce pomáhať balkánskym krajinám našimi skúsenosťami s integračným procesom. „Naša konkrétna skúsenosť je niečo, čo sa nedá naučiť v učebniciach. Sme ochotní zdieľať tieto naše skúsenosti s našimi partnermi,“ vy-
vania plynovej krízy, ktorá postihla Európu, predovšetkým jej východnú časť, pred šiestimi rokmi. Vtedajší spor Ukrajiny a Ruska o ceny zemného plynu vyústil až do uzavretia kohútikov. Slovensko bolo odrezané od strategickej suroviny jedenásť dní, čím sa zaradilo medzi najviac postihnuté krajiny. Počas krízy sa nám podarilo sprevádzkovať reverzný tok plynu z Česka. Odvtedy sme na podobný scenár lepšie pripravený. Reverzný tok plynu je v súčasnosti možný aj medzi Slovenskom a Rakúskom i Maďarskom. Pripravuje sa aj prepojenie s Poľskom. Slovensko počas svojho predsedníctva spustilo diskusiu o plánovaní spoločných núdzových a preventívnych opatrení pre zásobovanie trhu s plynom. Ďalšími spoločnými témami Vyšehradu je dobudovanie cestnej a železničnej dopravy siete TEN-T, ktorá by navzájom prepájala krajiny V4. Štáty spolupracujú aj v oblasti zachovania kultúrneho dedičstva a medzikultúrneho dialógu, zdo-
konaľovanie celoživotného a duálneho vzdelávania a koordinujú svoje postupy pri implementácii medzinárodných programov v oblasti výskumu a vývoja.
Jako vnější pozorovatel visegrádské spolupráce mohu konstatovat, že tato spolupráce významně přispěla ke stabilitě a rozvoji středoevropského prostoru. Provázala země s podobnou zkušeností s komunistickým režimem sovětského typu a zároveň nabídla prostor pro vybudování vzájemné důvěry v oblastech, kde vztahy nebyly vždy nejrůžovější. Visegrádská spolupráce je mimořádně úspěšná v řadě
oblastí, zejména pak při prosazování společných zájmů v rámci Evropské unie. Jednou z klíčových výzev pro země Visegrádské skupiny (stejně jako pro ostatní členské státy EU) bude hospodářský rozvoj Unie a pevnost a stabilita eura. Vztah k euru je otázkou, kde se zřejmě projevují největší rozdíly mezi členy V4. Slovinsko není členem Visegrádské skupiny, patří však k zemím, které s ní mají nej-
více společného. Sdílíme několikasetletou společnou historii a podobný vývoj po pádu železné opony. Máme podobný styl uvažování a příbuzný, často i identický pohled na klíčová témata rozvoje Evropské unie. Tato příbuznost stanovisek se projevila v období posledního předsednictví České republiky ve Visegrádské skupině, během nějž bylo Slovinsko přizváno k řadě setkání na ministerské úrovni.
Spolupráce Slovinska s Visegrádskou skupinou je prospěšná jak pro V4 tak, pro Slovinsko, neboť posiluje pozice obou stran při vyjednáváních o klíčových tématech dalšího rozvoje Evropské unie a navíc nabízí prostor pro jednání o důležitých strategických infrastrukturních projektech ve středoevropském prostoru.
Niet pochýb o tom, že Vyšehradská štvorka (V4) je jednoznačne najefektívnejším a najdynamickejším regionálnym združením v strednej Európe. Je platformou, ktorá generuje nové nápady a iniciatívy - ako napríklad v poslednom čase smerom k Ukrajine - ale je aj inšpiráciou pre iných, a motorom rozvíjania dialógu a spolupráce s partnermi vo formáte „V4 plus“. Tradíciou sú spoločné summity s krajinami západného Balkánu a štátmi Východného partnerstva; počas slovenského predsedníctva sme v uplynulom polroku vo formáte V4 privítali aj ministrov zahraničných vecí Južnej Kórey, Veľkej Británie, či premiéra Švajčiarska. Pripravujeme aj stretnutie s partnermi zo severských a pobaltských krajín (NB8), s Nemeckom, pokračovať bude dialóg s Tureckom. Dohodli sme finančnú podporu projektov Medzinárodného vy-
šehradského fondu realizovaných na Balkáne a v krajinách Východného partnerstva; Ukrajine sme ponúkli pomoc pri realizácii potrebných reforiem, kde napríklad Slovensko prevezme patronát nad oblasťou energetickej bezpečnosti a nad reformou bezpečnostného sektora. Nezabúdame ani na plnenie strategických priorít V4: iniciovali sme expertnú diskusiu o regionálnom pláne opatrení pre zásobovanie trhu V4 s plynom. Do programu nášho predsedníctva zaradili digitálnu agendu, pripravili sme spoločné podujatia s cieľom prezentovať úspešné start-upové firmy a inovačný potenciál krajín V4. Koncom februára sa Bratislava stane miestom podpisu zmluvy o založení Vyšehradského patentového inštitútu, ktorý prinesie nový impulz pre inovačné projekty v podnikateľskej sfére našich krajín.
Vyšehrad je naozaj synonymom dynamiky. Som presvedčený, že keď koncom júna budeme odovzdávať predsednícku štafetu Českej republike, formát V4 bude opäť v lepšej kondícii a posilnený vo viacerých konkrétnych oblastiach našej spolupráce.
Tři ze čtyř zemí Visegrádu jsou přímými sousedy Rakouska a Polsko je jako soused vnímáno rovněž. Dlouhé roky Rakousko pěstovalo vztahy se zeměmi Visegrádské čtyřky v rámci regionálního partnerství, do kterého náleželo i Slovinsko. Země Visegrádské skupiny jsou s Českou republikou na čele nejdůležitějšími hospodářskými partnery ve střední Evropě a společně za Německem naším druhým nejdůležitějším exportním trhem. Jizva v infrastruktuře, kterou ve střední Evropě zanechala železná opona, ještě dlouho nebude zacelena. Jaký to anachronismus, že v dnešní době vlakem z Vídně do Prahy jezdíme ještě téměř stejně dlouho jako před sto lety a že mezi Rakouskem a Českou republikou neexistuje žádné dálniční spojení. A kde ještě můžeme a musíme hranice mezi námi skutečně odbourávat, to jsou energetické sítě, vzdělávání, vý-
Kým postoje jednotlivých krajín V4 k ukrajinskej kríze sa líšia, spoločnú reč dokázali nájsť v otázke kolektívnej obrany. Prvá spoločná bojová skupina by mala byť realitou v prvej polovici budúceho roka. V štádiu plánovania sa nachádza druhá bojová skupina, ktorá by mohla byť uvedená do života v druhom polroku 2019. Podľa rezortu diplomacie je cieľom Slovenska ešte počas svojho predsedníctva prijať strategický dokument Akčný plán obrannej spolupráce krajín V4. Ten „vytýči strategické smerovanie spolupráce v oblastiach ako spoločné cvičenia, komunikačná stratégia či budovanie spoločných obranných spôsobilostí,“ upresňuje Stano. OHROZENÝ PLYN Nemenej dôležitou oblasťou, ktorej sa krajiny Vyšehradskej štvorky intenzívne venujú, je energetická bezpečnosť. Napätie na Ukrajine vyvoláva obavy z opako-
ATRAKTÍVNA ZNAČKA Neformálne združenie krajín Vyšehradskej štvorky sa stáva rešpektovanou značkou. Jednotný hlas Slovenska, Českej republiky, Maďarska a Poľska robí z regiónu strednej Európy seriózneho politického i obchodného partnera. „Keď krajiny V4 hovoria jedným hlasom, počúva nás celá Európa a globálni partneri spravidla tiež vnímajú krajiny V4 ako jeden región. Registrujeme rastúci počet záujemcov z krajín Ázie a Latinskej Ameriky o stretnutia vo formáte V4+,“ tvrdí Stano. Práve tento formát rokovaní sa snaží Slovensko počas svojho predsedníctva čo najviac využívať. Predstavitelia V4 už takto rokovali so zástupca-
zdroj: MZVaEZ SR/Tomáš Bokor hlásil Lajčák. Podporu Slovenska získalo aj Kosovo, ktoré naša krajina, ako jedna z mále v Európe, oficiálne neuznáva. Podľa Lajčáka to však nie je problém pri jeho podpore v smerovaní do Únie. ĎALŠIE PREDSEDNÍCTVO Kredit Vyšehradskej štvorky na medzinárodnej scéne postupne narastá, čoho dôkazom sú čoraz častejšie stretnutia formátu V4+. Spoločný hlas dáva zoskupeniu štátov strednej Európy silu. No V4 zrejme čakajú neľahké časy. Stupňujúci sa tlak na Ukrajine môže vyústiť do ešte väčšieho konfliktu. Nejednotnosť Štvorky v prístupe ku kríze, môže ohroziť spoluprácu a bezpečnosť celého regiónu. Svoj podiel na určovaní budúcnosti bude mať aj Slovensko. Predsedníctvo vo V4 odovzdá v polovici roka Českej republike. Slovensko však bude čakať ďalšia veľká úloha – v druhom polroku 2016 bude predsedať Európskej únii. Ivan Belko
KOMENTÁŘE
Miroslav Lajčák, minister zahraničných vecí a europskych záležitostí SR
Smiljana Knez, velvyslankyně Slovinska v České republice zkum, výměna mládeže, společná podpora turismu atd. K tomu se musíme opět naučit, že ne vše, co v Evropě překračuje hranice, je záležitostí institucí v Bruselu. Velký díl úkolů musíme vzít do vlastních rukou sami jako sousedé a v přímé spolupráci. Země Visegrádské skupiny toto poznaly a jsou proto pro nás nesmírně důležitými partnery.
Ferdinand Trauttmansdorff, rakouský velvyslanec v České republice
3
TÉMA MĚSÍCE
EN č. 2 / 2015
Stěžejním tématem V4 je stále bezpečnost
EVROPSKÉ HORIZONTY ZDEŇKA VELÍŠKA „Není to lehká doba pro náš kontinent“
(pokračování ze strany 1)
Však spolu také země Visegrádské čtyřky vstoupily nejen do Evropské unie, ale ještě dříve do NATO, které má být garanci společné bezpečnosti. SPOLEČNÁ ARMÁDA UŽ ZA ROK Vstup do NATO byl podle českého premiéra Bohuslava Sobotky doprovázen vidinou posílení bezpečnosti, transformace ozbrojených sil a také zlepšení schopnosti být u jednacího stolu, kde se tyto otázky řeší. Jenže schopnost se bránit se s postupem času spíše zhoršovala. Státy V4 to ale podle Sobotky mohou změnit. „V4 se může stát nástrojem pro rozvoj našich ozbrojených kapacit. Výstavba visegrádského bojového uskupení Evropské unie představuje naprosto konkrétní příklad a vlajkovou loď obranné spolupráce v rámci skupiny V4,“ prohlásil premiér na konferenci GLOBSEC 2014. Bojové uskupení Battlegroup V4 má být velmi akceschopná síla čítající zhruba čtyři tisíce vojáků (z toho zhruba 900 českých). Společné vojenské jednotky budou údajně schopné vyrazit do akce vzdálené až šest tisíc kilometrů od Bruselu během deseti dnů. Podle ministra obrany Martina Stropnického jde ovšem zatím jen o pilotní projekt, který ukáže další možnosti spolupráce. V současnosti probíhají potřebné kroky k vytvoření tohoto uskupení. Akceschopná bude tato armádní jednotka v první polovině příštího roku. Tedy v době, kdy zemím V4 bude znovu předsedat Česká republika. I proto je zřejmé, že společná bezpečnostní politika bude opět jedním z klíčových témat nadcházejícího českého předsednictví. Česká republika se chce zasadit o lepší spolupráci v oblasti výcviku a vzdělávání jednotek a o naplňování Vize dlouhodobé spolupráce V4 v oblasti obrany, která byla podepsána ministry obrany v březnu loňského roku. V ní se, kromě vytvoření společné bojové jednotky, píše třeba i o společném nákupu vojenského materiálu nebo o snaze podporovat naše národní výrobce. FOND POMÁHÁ ZLEPŠIT DEMOKRATICKÝ SYSTÉM Spolupráce zemí V4 samozřejmě probíhá i v řadě dalších oblastí a velmi důležitý je pro všechny členské státy tzv. Mezinárodní visegrádský fond. Jeho cílem je podporovat právě spoluprá-
V rámci Visegrádské skupiny se velmi často setkávají i ministři zahraničí. ci zemí V4 mezi sebou i s jinými státy. Formou grantů, které mohou čerpat nejrůznější nevládní organizace, místní samosprávy či školy a veřejné instituce, jsou podporovány nejrůznější vzdělávací projekty, výměnné pobyty nebo různé akce zaměřené na rozvoj turismu a lepší přeshraniční spolupráci. Podle údajů Ministerstva zahraničních věcí ČR do konce loňského roku fond podpořil přes 3 800 projektů a poskytl přes 1 700 stipendií v celkové hodnotě kolem 1,5 miliardy korun. Každoroční rozpočet fondu se pohybuje kolem 216 milionů korun, Česká republika do něj přispívá zhruba 43 miliony korun ročně. Celkové saldo za loňský rok bylo záporné, protože čeští žadatelé získali ze všech oblastí podpor tohoto fondu celkem 25 milionů korun. Důležité jsou ovšem samotné projekty, které jsou velmi pestré. Finanční podporu z Mezinárodního visegrádského fondu získal například portál Kohovolit.eu, který se snaží prostřednictvím různých projektů přispět ke zkvalitnění demokratických principů. Známá je například jeho volební kalkulačka, kterou před volbami obvykle využívají tisíce lidí. Ke zkvalitnění demo-
kracie přispívá i mezinárodní konference Forum 2000, kterou založil před osmnácti lety bývalý prezident Václav Havel. I ta se dočkala v loňském roce podpory z MVF. Fond přitom s nadací, která konferenci pořádá, spolupracuje dlouhodobě. Například v oblasti větší spolupráce se zeměmi Východního partnerství, mezi které patří i Ukrajina. „Země Východního partnerství jsou pro země Visegrádské čtyřky přirozeným politickým hřištěm,“ prohlásil na jednom ze setkání pořádaném nadací Fórum 2000 koordinátor pro Východní partnerství v Mezinárodním visegrádském fondu Ferenc Jári. Podle něj se fond snaží v každé zemi v první řadě zaměřit na tzv. „agenty změny“, tedy na nevládní organizace, média a vysoké školy. ROZDĚLÍ UKRAJINSKÁ KRIZE V4? O Visegrádské čtyřce se v poslední době mluví nejčastěji v souvislosti s konfliktem, který zuří právě na Ukrajině. Jak se totiž zdá, země V4 nejsou v postoji k tomuto konfliktu jednotné, což pozici V4 velmi oslabuje a objevu-
FAKTA O VISEGRÁDU
• Historické kořeny sahají až do roku 1335, kdy v maďarském městě Visegrád uzavírají dohodou o věčné spolupráci český, polský a uherský král. • Novodobá Visegrádská skupina vzniká 15. února 1991. Po rozdělení ČSFR se z Visegrádské trojky stává čtyřka. • Země V4 ovšem spolupracují v rámci tzv. Regionálního partnerství i s Rakouskem a Slovinskem a v rámci tzv. Východního partnerství s dalšími státy včetně Ukrajiny. • Oblastí spolupráce je celá řada. V4 se angažuje například v energetické, bezpečnostní, lidskoprávní či vzdělávací politice. Členské státy navíc přispívají na společný fond, ze kterého jsou financovány projekty neziskových organizací, místních samospráv či fyzických osob. • Jednání probíhají na úrovni schůzek ministrů či prezidentů, kteří se scházejí zpravidla v členské zemi, která právě předsedá V4. V současnosti je to Slovensko.
zdroj: www.msz.gov.pl jí se dokonce hlasy o rozpadu celého uskupení nebo alespoň jeho zahraniční politiky. Evropští komentátoři poukazují na to, že Rusku se tak daří vnášet spory i do mnohaletých spojenectví. „Vzestup bezpečnostní hrozby ze strany Ruska by ale přitom měl být šitý na míru společné politice tomuto uskupení. Všechny čtyři země totiž mají své bolestné historické zkušenosti. Jenže opak je pravdou,“ uvedl před časem britský politický komentátor zaměřující se na postkomunistické země Edward Lucas s tím, že se místo posílení role V4 v Evropské unii skupina naopak rozštěpuje a upadá do bezvýznamnosti. Na pomyslné škále pro nebo proti Rusku stojí totiž na opačných hranicích proruské Maďarsko a silně protiruské Polsko. Kde stojí Česká republika? Podle Lucase není vysloveně proruská, ale zároveň nebrání dostatečně ruským obchodním zájmům. Znamená tedy absence razantního a jednoznačného postoje k ukrajinské krizi příspěvek ke konci úzké a mnohdy velmi přínosné spolupráce zemí V4? Čeští politici i většina pozorovatelů se shoduje, že tak daleko celá situace rozhodně nezajde. Rozporů a různých názorů prý bylo v minulosti už mnoho, žádný z nich ale nevedl k nějakému definitivnímu rozhádání se. Spolupráce bude fungovat dál přinejmenším v méně kontroverzních otázkách, jako je dopravní infrastruktura, energetická bezpečnost, společná politika v rámci Evropské unie nebo prohlubování jednotného trhu. Nejcennější a nejvíce fungující je dlouhodobě spolupráce spíše na té úřední než politické rovině. „Stručně řečeno, V4 funguje tam, kde spolupráce nevyžaduje velkou dávku politického kapitálu,“ dodává Lucas. Filip Appl
KOMENTÁŘE Spolupráce mezi zeměmi V4 - Českou republikou, Maďarskem, Polskem a Slovenskem je velmi důležitá. Nyní má předsednictví ve V4 Slovenská republika, Česká republika bude předsedat od 1. 7. 2015 a motto našeho předsednictví bude „V4 – Trust“. Jsem přesvědčen, že nejdůležitější přidaná hodnota spolupráce V4 je v její kvalitě, která je založena na vzájemné důvěře mezi státy V4. Mezi zeměmi V4 existuje dobrá spolupráce a to i přes někdy odlišné názory na konkrétní záležitost – ostatně doba jen jednoho vynuceného správného názoru na určitou věc je již naštěstí minulostí. Častá je i koordinace stanovisek. Nyní má spolupráce V4 novou dimenzi, která spočívá v posílení a podpoře ekonomic-
ké spolupráce V4 včetně společné účasti na projektech ve třetích zemích, pro které je V4 stále více atraktivní. Rozvíjí se i konkrétní spolupráce ve formátu V4+, tzn. i s některými dalšími státy a seskupeními. CZ V4 PRES se bude snažit soustředit na perspektivní, praktické oblasti spolupráce s konkrétními možnými výsledky. V současné době probíhá interní diskuse o prioritách. Visegrádská spolupráce není nijak institucionalizována. V politické rovině funguje na principu pravidelného setkávání jejích představitelů na různých úrovních. Jedinou pevnou organizační strukturou V4 je Mezinárodní visegrádský fond (MVF) založený s cílem napomáhat rozvoji kulturní spolupráce, vědecké vý-
měně, výzkumu a spolupráci v oblasti školství, výměně mládeže a rozvoji přeshraniční spolupráce. Kromě stipendijních programů financuje fond v naprosté většině případů aktivity nevládních subjektů, což podporuje občanskou dimenzi visegrádské spolupráce. Příspěvky do fondu se postupně zvyšují, nyní disponuje fond ročně částkou 8 mil. eur, tj. 2 mil. eur za každou z členských zemí. K tomu přibývají dárci z řad nevisegrádských zemí, a to jak evropských, tak mimoevropských, pro které, jak již bylo výše uvedeno, je spolupráce se seskupením zemí V4 stále atraktivnější. Za minulého CZ V4 PRES s ohledem na naši zkušenost s regionální spoluprací a s prací MVF jsme navrhli zřízení fondu
západobalkánských zemí, založeného na stejných zásadách a principech jako MVF. Nyní probíhá příprava směřující k založení fondu. Pokračují přípravy V4 EU Battlegroup, tak aby byla funkční od první poloviny roku 2016.
Juraj Chmiel, velvyslanec ČR v Maďarsku, únor 2015
Řecko, Ukrajina a Rusko, imigrace, islamistický teror na prahu Evropy, nezaměstnanost... Evropská unie má z čeho vybírat, kdykoli se chce soustředit na to, co ji zrovna nejvíc sužuje. Není to lehká doba pro náš kontinent. Tahle myšlenka a s ní obavy se vkrádají do mysli nejen politikům ale i široké veřejnosti. Jen hlavní důvod se mění: někde je to blízkost války, která už se rozhořela na evropské půdě, jinde některá z těch dalších vyjmenovaných příčin. Nejtísnivější pocit vzniká - zatím snad ještě ne v každém - z toho, že dohromady by ty současné útrapy, které Evropu sužují, mohly její společný organismus, Evropskou unii udolat; a pak i jednotlivé izolované země, jednu po druhé. Ale je záhodno si všimnout také toho, že ten rostoucí pocit neurčité obavy má jednu kladnou stránku. Začíná probouzet vědomí, že žádnému z těch bacilů, které Evropu napadly, se nedá odolat izolovaně, v každé zemi zvlášť, takže stojí za to záplatovat ve společné lodi díry, nenechat ji padnout ke dnu, nespoléhat na osmadvacet záchranných člunů. To vědomí se teprve rodí, a já doufám, že zobecní. U nás alespoň stoupl po dlouhé době počet lidí považujících členství v EU za prospěšné na 51%. Ze 30% v r. 2012! Stálo by za to zjistit, zda tak markantní změna v postoji k EU v národě souvisí s bezpečnostní nejistotou, jež začala panovat ve východoevropském regionu a šíří se až k nám. Zvýšení důvěry v evropskou myšlenku ve chvíli, kdy poprvé zdánlivě ztroskotává v tom nejdůležitějším, je určitě zajímavý fenomén. V pojmu evropská myšlenka je - alespoň pro mě - tou nejdůležitější složkou šíření prostoru stability, demokracie a míru Evropou do všech světových stran. Kdykoli tuhle charakteristiku vyslovím či napíšu, dodávám, že vím, jak bezobsažně a frázovitě u nás zní. V těchto dnech mám poprvé pocit, že už to není tak docela pravda. Aspoň pro tu nadpoloviční většinu Čechů, kteří právě v těchto dnech vyjádřili kladné mínění o českém členství v EU. Pro ty ostatní přece jen ještě dodám, že první výročí Euromajdanu na Ukrajině nám všem připomnělo, jak reálnou přitažlivost a jak konkrétní náplň má evropská myšlenka pro většinu Ukrajinců. Téměř tři měsíce to manifestali na Náměstí nezávislosti, na Majdanu. Teprve chladnokrevná střelba do jejich davu jim zabránila v tom pokračovat. Stovka mrtvých z majdanského masakru a tisíce z bojů na východě Ukrajiny nám, kteří jsme se do evropského prostoru začlenili celkem bezbolestně, připomínají cenu, kterou za pouhou naději stát se jeho součástí, platí Ukrajinci. A také nám ti mrtví a nekončící válka připomínají, že ve hře je rovněž prestiž a autorita Evropské unie. Není na místě tomu se zatajeným dechem a se strachem o vlastní klid jen nečinně přihlížet. To by nám dlouho nevydržela ta nadpoloviční většina, která hodnotí přislušnost Česka k EU pozitivně. Byl by to sice až ten poslední důsledek nečinnosti, ale také by sehrál neblahou roli. Evropská unie - a my v ní - musí na ukrajinskou tragédii a na její nebezpečnost pro celý region viditelně a smysluplně reagovat: ze všeho nejdřív asi definovat společnou evropskou odpověď na situaci, která se vytvořila za humny našich klidných domovů, a pak se pokoušet nebezpčí neutralizovat a ukrajinskou tragedii zmírnit. Nečinnost by byla zhoubná, ale ne všechny činy přispějí k míru a nezávislosti Ukrajiny, k bezpečnosti v evropském prostoru a zachování síly evropské myšlenky. Minimum, které můžeme, a dokonce musíme udělat my u nás doma, je zvýšit vlastní obranyschopnost. Být ochotni zaplatit za bezpečnost své země alespoň tuto cenu. Cenu dvou procent HDP, která má ČR jako člen NATO dávat na obranu. Ale i kdyby nebyla ČR členem obranného společenství, měla by její obrana nějakou cenu. Nejspíš vyšší než ta 2% HDP. Musíme si uvědomit, že dnešní válka nemá jen vojenskou podobu, a obranu na všech jejích neviditelných frontách bychom sami, izolovaně, asi nezvládli. Právě proto patří ochota všech zainteresovaných států a ochota veřejnosti všech zemí evropského celku k zaujímání jednotných postojů v bezpečnostní politice k základním předpokladům vybudování účinnné obrany. Jak toho evropského celku, tak naší republiky a ostatních zemí se stejnou historií. Přitom nejen k té jednotě, ale i k ochotě dospět k ní je daleko. Jednak mezi členskými státy evropského celku, ale také mezi politickými aktéry uvnitř členských států. Kamenem úrazu je to například i u nás. Není tu ani jednotný postoj politické garnitury či veřejnosti k roli Ruska na Ukrajině, ani shodný názor na záměry Ruska vůči dalším evropským zemím bývalého sovětského impéria. A už vůbec nepanuje soulad v názorech na nejúčinnější strategii, která by Rusko od případného záměru expandovat svou moc západním směrem odradila. Mějme na paměti, že nejlacinějším nástrojem takové expanze jsou páté kolony. Mějme vůli k evropské - a přes všechny předsudky a výhrady - i k euroamerické jednotě.
4
EVRO
EN č. 2 / 2015
„Být Michalákovi občany Spojených stát
tvrdí v rozhovoru o českých dětech odebraných v Norsku ro Jen málokdo by v posledních týdnech nevěděl o boji české matky Evy Michalákové s norskými úřady o její dva syny. Denise a Davida jí odebraly v květnu roku 2011 kvůli údajnému podezření z násilí a pohlavního zneužívání. Ačkoliv se do dneška žádné takové obvinění neprokázalo, děti žijí každé zvlášť u pěstounských rodin a Eva Michaláková je může vidět pouze dvakrát ročně. Norská strana se k případu vyjadřuje zcela minimálně s odůvodněním, že kvůli možnému narušení soukromí dětí a rodičů nemůže zveřejnit důvody svých kroků. Přestože Eva Michaláková není jediným českým rodičem, který válčí o svoje děti s úřady v zahraničí, je její případ jednoznačně nejviditelnější. Proto se jí podařilo získat řadu vlivných spojenců, díky nimž má naději, že se jí děti vrátí. Mezi ty, kteří se sporem Evy Michalákové s norskou sociální službou Barnevernet intenzívně zabývají, patří i český europoslanec Tomáš Zdechovský. Kolem situace Michalákových se v posledních týdnech rojí mnoho politiků. Kdy jste se k němu dostal vy, čím vás zaujal a proč se v něm angažujete? Poprvé mě na ten případ upozornili asi týden po volbách, někdo mi napsal a poslal mi odkaz. Zprvu jsem se v tom angažovat nechtěl, chtěl jsem si prostudovat informace a když jsem viděl formulace jako zneužívání, měl jsem divný pocit, že tam nebylo něco v pořádku. Postupně ale, jak jsem se seznamoval se spisem, dospěl jsem k tomu, že zmíněné sexuální zneužívání musí být od začátku do konce nesmysl, protože tak, jak je popisováno, že k němu mělo dojít, bylo velmi, velmi nepravděpodobné. Vypadalo to už ve spisu tak, že je to celé vymyšlené někým z dospělých a byla nejspíš reprodukována jejich představa, než že by se takto odehrál skutečný příběh. S jakou intenzitou jste se do případu pustil a co vůbec v rámci něj můžete udělat? Se svými spolupracovníky a nejrůznějšími dobrovolníky jsem tomuto případu věnoval stovky hodin. Je nás celkově přes čtyřicet a společně jsme prošli tuto kauzu a další případy Češek, které měly problémy s Barnevernetem v Norsku. Politické zapojení, to už je vlastně poslední možnost zvrátit nespravedlnost. Došlo už k soudům, Eva Michaláková v téhle právní rovině neuspěla, a to i proto, že měla velmi špatnou advokátku. Pak bylo druhé kolo, to bylo diplomatické, kdy se česká diplomacie zkoušela do případu zapojit, taky neuspěla. Třetí kolo je už politické. Teď už musíme říct jednoznačně – jsou to čeští občané? Jsou. Proč jsou děti rozdělené? Proč nemohou mluvit česky? Proč je matka může vidět jen patnáct minut, když nebylo prokázáno sexuální zneužívání? A chceme od Norů jednoznačně odpověď. To, co se děje, je porušování veškerých haagských úmluv, veškerých konvencí, porušování charty OSN o právech dětí a dalších. Norové na to musí reagovat. Navíc, když jsem se začal zabývat těmito případy, zjistil jsem, že ty české nejsou rozhodně výjimečné. V notebooku jich mám přes pět set. Případy jsou popsány skoro stejně. Úřady se většinou zaměří na děti ze sociálně slabších rodin nebo děti cizinců, ty jsou pak odebírány a dávány pěstounům. Tento postup je absolutně nemyslitelný, v jednadvacátém století na něj nelze přistoupit, proto je potřeba proti němu bojovat. Norská strana sice neposkytuje k tomuto případu prakticky žádné informace, na druhou stranu ale argumentuje tím, že matka neříká všechny informace, o těch, které se jí nehodí, o nich nemluví. Vy jste se seznámil s dokumenty, jak to tedy je? Měl jsem možnost seznámit se s celým spisem a jak jsem už řekl, než jsem se do celé věci pustil, všechno jsem si velmi důkladně přečetl. Jinak bych do toho ani nešel. Jsem pro to, a matka je pro to také, aby se celý spis zveřejnil. Aby všichni viděli, jakým způsobem úřady postupovaly. Že na základě toho, že se někdo domnívá, někdo říká, někdo slyšel a že někdo po čtyřech měsících po odebrání dětí přijde s určitým
podezřením, že matka zneužívala děti… Jsem pro to, aby se vše zveřejnilo a všichni viděli, jaká zvěrstva v případu panovala. Slyšel jsem i nahrávky, které si matka pořizovala během setkání s dětmi. Děti ji oslovovali maminko, těšily se, že k ní půjdou zpátky, chtěly s ní být, ptaly se na tatínka, jedno dítě se ptá, proč nemůže být s tím druhým a řada dalších věcí na těch nahrávkách je. Také jsem slyšel nahrávku, kdy byl s dítětem jeho dědeček za přítomnosti tlumočnice a pěstounky. Ta přitom křičela na děti, že maminka je nechtěla vidět, nechtěla s nimi být a tak dál. Dokonce jsem jel i do Hodonína, odkud matka pochází a pokládal jsem i hodně nepříjemné otázky – zda matka nebrala drogy, zda nebyla promiskuitní, zda příliš neholdovala alkoholu… Vždycky byla negativní odpověď. Jsem naprosto přesvědčen, že se matka ničeho nedopustila a norské straně jsem několikrát opakoval, ať je vše zveřejněno a klidně ať do Norska jedou čeští odborníci, aby si spis prostudovali. Myslím, že to Norové nechtějí nikoliv kvůli dětem, ale kvůli svému strachu, protože sami už zjistili, že pochybili a že tento případ je na jejich straně průšvihový. Vy jste v Norsku byl s komisí. Co jste tam vlastně dělali, s kým jste jednali? Mluvili jste s někým z vedení Barnevernetu? V Norsku jsme si rozdělili úkoly, kolegové šli na policii, která vyšetřovala to údajné sexuální zneužívání, kde pro paní Michalákovou vystavili dokument, že k žádnému zneužívání nedošlo a tudíž může pracovat ve školce jako vychovatelka a se svým partnerem vychovávat dítě. Část lidí z naší skupiny se setkala přímo s Barnevernetem, a to na setkání, kde úřad snížil dobu, po kterou se matka smí vidět s dětmi. Jednání bylo velmi arogantní, na otázku, proč se zkracuje čas, nikdo neodpověděl, právník argumentoval tím, že veškeré dokumenty jsou tajné a pak nutili paní Michalákovou, aby vydala pasy dětí, jinak je už vůbec neuvidí, a podepsala prohlášení, že se dětí zříká a nechává je k adopci. Takhle vypadalo jednání na norské sociálce. V Norsku mám poměrně dost přátel, takže jsem se tam setkal s místními politiky z Parlamentu, s norskými novináři a seznamoval jsem je s tímto případem. Oni o tom vůbec nevěděli, netušili, že k něčemu takovému dochází. Barnevernet tam má neotřesitelnou pozici, je to přece on, kdo chrání děti od úchylů, vrahů, zneužívačů, alkoholiků a podobně. To, že by se mohl Barnevernet i mýlit, to byla i pro řadu norských politiků dost překvapivá informace. Pro naší orientaci v případu by bylo možná zajímavé říct, jaký je statut téhle organizace v rámci obvyklých evropských standardů. Je pozice skutečně tak neotřesitelná, že s ní nic nehne? Ano, ta organizace je absolutně nezávislá, není nikým kontrolovaná. Navíc je tato organizace spojená se spoustou soukromých společností, je vlastněná nějakým britsko-švédským kapitálem a vlastně dostává peníze od státu na základě toho,
v kolika případech zasáhne, kolik dětí umístí a o kolik dětí se stará. Je na ní navázána řada soukromých psychologů, kteří pro ni dělají „nezávislé“ posudky a také mnoho domovů dětí, kam jsou odebrané děti dodávány. V Norsku jsou malých domovů dětí, oni tomu říkají rozšířená pěstounská péče, kde je třeba deset až dvacet dětí, stovky. A tyto domovy jsou finančně závislé na tom, kolik jim stát pošle peněz. Označil bych to za propracovaný byznys – sociálka odebere děti, někomu je dá a všechny instituce jsou přitom na sobě finančně závislé. Říkáte, že jste se v Norsku setkal s tamními politiky. Znamená to v případu nějaký posun? Sám říkáte, že Barnevernet je absolutně nezávislý. Má to tedy vůbec smysl? Má to smysl. Už dneska existují norské politické strany, třeba Progress Party, která chce vyvolat v Parlamentu jednání s cílem změnit zákon z roku 1992, který dal Barnevernetu absolutní svobodu. Chtějí, aby se situace začala řešit. Ona totiž začíná být i pro některé Nory absolutně neúnosná. Vždyť řada Norů odchází ze země, místo toho, aby tam žili. Jen v České republice je pět set norských rodičů. Norsko je neskutečně bohatá a vyspělá země a ti lidé odcházejí sem do Čech, které jsou z jejich pohledu vlastně zaostalé a chtějí tady žít. Mnoho z těch, se kterými jsem se tady sešel, říká, že zde mohou svobodně vychovávat svoje děti a nemusí trpět každodenním strachem z toho, že jim děti někdo odebere.
Tedy politický tlak může vést ke změně norského zákona a k odebrání neomezených pravomocí Barnevernetu. Ovšem v tuto chvíli, vzhledem k nezávislosti Barnevernetu, není cesta jak prostřednictvím politiků rychle případ Michalákových vyřešit? Vždycky existuje cesta. Pro samotné Norsko je nepříjemné, že se o něm mluví v negativním světle. Každý článek, který popisuje praktiky Barnevernetu, znamená zhoršení image. Řada lidí už mi řekla, že nebude s Nory obchodovat nebo tam nepojedou na dovolenou. A to je velmi důležité, uvědomit si, že povědomí o Norsku začíná být negativní. Myslím, že společenský tlak může vyústit v to, že se situace změní. Když jsem se před nějakým půlrokem začal o případ Michalákových zajímat, tak aktivistů bylo na norské straně dvanáct. Dneska jich jsou dvě stovky. Ti lidé na základě dostupných informací začali zjišťovat, že ten sociální systém nefunguje správně. Před půl rokem žádná bývalá pracovnice norské sociálky nechtěla hovořit veřejně o praktikách Barnevernetu v médiích. Dnes máme v našich novinách už asi pátý rozhovor s člověkem, který pracoval v norském sociálním systému a detailně ho popisuje. Padá jedno tabu za druhým. Na jednu stranu je norský přístup pro nás šílený, ale na stranu druhou – jak si vlastně my, v porovnání s ostatními evropskými zeměmi, stojíme v oblasti ochrany práv dětí? My děti plácneme, protože zlobí, pro Nory je to naprosto nepřijatelné. Jak je to v jiných vyspě-
lých zemích? Nejsme ve vztahu k dětem zaostalí? Česká péče bývá braná jako standardní, je velmi dobře hodnocená. Rozhodně nijak nezaostáváme za péčí v jiných vyspělých zemích. Podle mého jdeme zlatou střední cestou. Italové například děti neplácnou, ale křičí na ně. Žil jsem v Itálii, v Římě, a Italové velmi často a velmi emotivně vyplavují hormony na základě běžných situací a na děti křičí. Takhle my tady na děti nekřičíme. A myslím, že ani tady většina rodičů nesahá k fyzickým trestům bezdůvodně, že by mlátila děti na základě nějaké drobnosti. To už musí být vypjatá situace, třeba když dítě vběhne do silnice. V Norsku neodebírají děti za jedno plácnutí. Za to vám tam hrozí pokuta. Když vám to prokážou, hrozí vám pokuta několik tisíc norských korun. Ale odebrání ne, to byste musel dítě soustavně bít. Z plácnutí má dítě možná červený flek na kůži, odebrání přijde na řadu až když jsou modřiny, tedy trvalé bití. A za to vám mimochodem odeberou dítě i v České republice nebo Itálii, kdekoliv ve vyspělém světě. Napadla mě nyní taková malá podotázka – vy sám děti plácáte? Snažím se naprosto minimálně. Vybavuji si, že syna jsem naposledy plácnul v momentě, kdy svojí sestru srazil ze schodů. Tehdy jsem opravdu sáhl k fyzickému trestu. Ale syn už je velký jako já, takže teď už by mi to možná začal vracet… Dcera je takové zlatíčko a nejmladší syn, tomu jsou dva a půl roku a ten víceméně nezlobí.
OPAN
EN č. 2 / 2015
5
tů, tak jsou kluci už dávno ve své vlasti,“
odičům europoslanec Tomáš Zdechovský ní dětí v zahraničí. To během uplynulých čtyř let nebylo. Začíná se jednat, začínají se o případ zajímat i politici v distriktech, kde byly děti odebrány. Je tam určitě nějaký posun. Nyní se připravuje soudní proces, který bude velmi důležitý. Matka bude žádat o navrácení dětí nebo o jejich svěření sestře. Než jsme se o ten případ začali zajímat, vypadalo to, že děti budou adoptovány. Žádná jiná varianta tam nebyla. To, že se dnes už o adopci nehovoří, naopak začalo se mluvit o tom, že matka děti uvidí častěji, že se děti budou moci učit český jazyk, to jsou obrovské posuny. Bez tlaku médií a politiků by k tomu nikdy nedošlo. Mluvíme o klucích, kteří jsou fakticky Češi. Mám stále mít dojem, že se stát v případě mých problémů v zahraničí o mne dostatečně postará? Nechci srovnávat, ale myslím, že třeba občanům Spojených států jejich země zaručuje podstatně větší ochranu v případě problémů v cizině. Myslím, že máte pravdu. Nemám dojem, že by Česká republika skutečně tvrdě vymáhala mezinárodní právo. Tento případ by měl ukázat, že bychom si my Češi měli daleko víc vážit svých občanů a že bychom měli daleko víc a tvrději hájit naše zájmy. Český zájem je, aby ti kluci byli Češi a byli vychovávaní v České republice a stali se z nich občané České republiky a teprve pak, ať žijí kdekoliv na světě, tam kde budou chtít. Myslím, že bychom měli za Čechy daleko víc bojovat. Opravdu si myslím, že stát se to občanům Spojených států, tak jsou ti kluci dávno ve své vlasti.
foto: Filip Appl
Vraťme se do Norska. Zmínil jste, že celý sociální systém je ekonomicky provázaný. Nedá se zároveň říct i to, že v Norsku, které má podobně jako ostatní vyspělé země problém s vymíráním, může být odebírání dětí programové, že to může být získávání duší? Ten pocit z toho takový máme. Bylo by asi potřeba to prokázat na základě čísel, ale to, že většinou dvě a více dětí mají přistěhovalci, nikoliv tradiční Norové, to, že mnoho Norů žije osamoceným způsobem života, by to mohlo naznačovat. Řešil jste tuto otázku s norskými politiky? Ptal jste se jich na to? Problém je, že neexistují oficiální statistiky. Norský Barnevernet vydal statistiku o počtu odebírání před deseti lety a od té doby nemáme pořádná čísla. Chtěl jsem po norských politicích právě tato čísla, která by ukázala počty odebíraných dětí, lokality, kde k odebírání nejvíc dochází a podobně. Oni mi ale tato čísla nebyli schopní dodat. Ani oni, ani tamní instituce. Obracel jsem se na knihovny, na univerzitu v Oslu, na katedru psychologie a sociální práce. Žádná čísla nám ani přes urgence nedodali. Zajímavé je, že jsou některé Barnevernety v některých oblastech daleko činnější. Jsou oblasti, kde se děti odebírají častěji než jinde. Třeba v severních částech Norska, tam se k odebírání dětí sahá velmi zřídka, zatímco na jihu je odebírání dětí poměrně časté. Když se začal případ Michalákových medializovat, vznikla u lidí, kteří by do
Norska chtěli jet třeba na dovolenou, obava, aby se nedostali do konfliktu s tamní sociálkou. Myslíte, že má tato obava reálný základ? Ano. Už došlo k několika případům, a byli to rodiče z Ruska, kdy se stalo, že rodiče pili na veřejnosti alkohol, chovali se tak jako v Rusku a během dovolené došlo k odebrání dětí. Přímo v Norsku jsem se sešel s některými Češkami, jedna z nich, té bylo odebráno dítě na čtrnáct dní na základě toho, že mu zapomněla udělat svačinu. Všimla si toho učitelka, dítě bylo stresováno, plakalo, že maminka zapomněla, učitelka zavolala norskou sociálku a policii. Policie přijela, dítě vyslýchala, zda to maminka dělá trvale a podobně. Pouze proto, že tatínek byl Nor a rodina byla dobře situovaná, tak nedošlo k trvalému odebrání dítěte. Velmi důsledně jdu po spisech a dokumentaci každého případu, abych měl informace podložené. Je ale dost pravděpodobné, že pokud do Norska přijedete na dovolenou a celých čtrnáct dní tam propijete, někdo vás bude pozorovat, bude vás třeba natáčet, tak je reálná možnost, že sociální služba zasáhne. Nyní tady máme jeden konkrétní příklad. Jaké ten má řešení? Zatím to vypadá, že celá záležitost stojí na místě, nic moc se neděje. Situace nestojí na místě. Je potřeba říct, že Norové nyní, po čtyřech letech, připustili českou stranu k jednání. Odlétají tam odborníci z ÚMPODu (Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí – pozn. red.), což je organizace, která řeší únosy dětí a odebrá-
Máme na úřednické nebo politické úrovni nějaké další možnosti, co dělat? Asi je skutečně divné, když premiér čeká nějakých čtrnáct dní, než ho laskavě přijme velvyslankyně, ale existují reálně nějaké páky na norskou stranu? Třeba i proto, že Norsko není členem EU… Norsko se chce připojit k zóně Transatlantického partnerství pro obchod a investice, mít smlouvu o volném obchodu se Spojenými státy. Myslím si, že můžeme připojení Norska k této smlouvě blokovat. A nejenom my, i další státy. Jsme součástí Evropské unie a já se na evropské úrovni spojuji s dalšími politiky. Byl jsem například na obědě s představiteli pobaltských zemí a domlouvali jsme se na společném postupu, stejně jako třeba s Poláky. Toto nám dává sílu. Kdybychom vystupovali jenom sami jako Česká republika, tak nezmůžeme nic. Tím, že se propojujeme, budeme mít daleko větší sílu a naše slova budou mít daleko větší váhu. Existuje vůbec nějaký institut, prostřednictvím kterého dokáže náš stát občana, který se dostane v zahraničí do problémů, takříkajíc zachránit? Způsobů existuje hodně, Česká republika byla v minulosti v řadě případů velmi obratná v diplomacii. Nyní například zastupujeme zájmy mnoha zemí v Sýrii díky tomu, že tam máme ambasádu. A to, že vyjdeme někomu v něčem vstříc, si můžeme zase vybrat jinde. Je důležité, aby toho Česká republika skutečně využívala a chtěla se domluvit na společném postupu s dalšími státy. V Norsku mají problémy Poláci, Rusové, Lotyši, Litevci, Estonci, Švédové, Italové, Řekové… Tak proč bychom se nespojili a neukázali sílu právě v tom spojení několika národů, které bouchnou do stolu a řeknou: dáváme vám ultimátum, do měsíce děti vrátíte, jinak přijmeme odvetná opatření například v ekonomické oblasti. To, co udělala Indie. Norové chtěli stavět významnou stavbu v oblasti energetiky a Indové řekli, že zakázka končí a do měsíce bylo dítě zpět v Indii u svých rodičů. My
zkrátka musíme umět říct dost. Když budeme slabí a budeme říkat, ono to nějak dopadne, tak nás nikdo poslouchat nebude. Ale když ukážeme sílu a dokážeme bouchnout do stolu… Ne, nebudu čekat, paní velvyslankyně, čtrnáct dní, vy okamžitě přijdete, jinak se do týdne můžete sbalit a odjet, protože jste výrazně narušila vztahy České republiky s Norskem… Pak budeme mít respekt. Ano, tvrdšímu prosazování práv našich občanů se dá rozumět. Souhlasíte ale i s velmi tvrdým přirovnáním norského postupu k Lebensbornu? U výroku o Lebensbornu řekl pan prezident nějakou historii Norska, to nebudu komentovat. Na druhou stranu si myslím, že prezident ukázal, že se s naším přístupem k podobným případům nebudeme mazlit. Poprvé jsem měl z pana prezidenta pocit, že se opravdu zastal našich občanů. A pokud premiér řekl, že nepřestaneme s touto kauzou otravovat, dokud nebude vyřešená, je to jasný signál Norům, že se tím dřív nebo později prostě budou muset zabývat. Norská premiérka řekla, že oni do případu nebudou zasahovat. OK, ale když vy do toho nebudete zasahovat, my s tím nepřestaneme otravovat. Musí se to vyřešit. Tak nebo tak. Nesouhlasím s odebráním dětí Michalákových na základě toho, co jsem viděl a prostudoval. Jsem stoprocentně přesvědčený, že matka je v právu a myslím, že Norové nepostupovali správně. Pokud měli podezření, měli v první řadě nabídnout umístění dětí do České republiky, například sestře paní Michalákové. Jak moc věříte tomu, že celý případ bude mít happy end? Ať už takový, že se děti vrátí do péče matky nebo budou převezeny do České republiky a tady projdou strukturami ochrany dětí, než se vše vyšetří nebo budou svěřeny své tetě. Mám krédo, že člověk musí věřit ve vítězství, aby vítězství uvěřilo v něj. Věřím, že se do Vánoc kluci objeví v České republice. Norové se nemohou dlouhodobě dostávat do izolace, kam se dostávají. Já toto téma nepřestanu otvírat v Evropském parlamentu. A můžeme pokračovat v dalších případech, které jsou podobně otřesné jako případ Evy Michalákové. Norsko si musí vybrat. Buď půjde cestou demokracie a otevřenosti nebo cestou, kterou si v případě Barnevernetu vybralo v roce 1992. Pak bude otázka, jak bude k Norsku přistupovat mezinárodní společenství, jak se k němu bude chovat. Jak moc velkou stopu může celý případ zanechat na samotných dětech? Jeden z chlapců prožil v odloučení od rodičů skoro polovinu života, ten druhý více než polovinu. Četl jsem nyní výbornou knížku o židovských dětech, které se celou druhou světovou válku ukrývaly před nacistickým režimem. Tam se i děti, které začátek války zastihl ve velmi útlém věku jednoho dvou let, po válce poměrně rychle doma adaptovaly. Většina těch dětí začala do roka velmi dobře mluvit česky. To je důležité vědět. Nicméně stopy takového jednání v dětech asi zůstanou. Jak je možné, že systém, který v Norsku je a tato traumata působí, funguje i přes to, že Evropský soud pro lidská práva konstatoval porušení lidských práv? Norové sami tvrdí, že se situace změnila. Osobně si myslím, že kde není žalobce, není soudce. To znamená, že dosud nebyla z Evropské unie a od ostatních států žádná snaha vyvíjet na Nory tlak, aby situaci změnili. …a je to proto, že si Norové při odebírání dětí vybírají Čechy, Rusy, Poláky?
Přesně tak. Kdyby si Barnevernet začal víc vybírat třeba Němce nebo Francouze nebo Brity, tak byste viděl rachot, který by se odehrál. Je to i o tom, že se státy dlouhou dobu o osudy svých občanů nezajímaly. Ve Velké Británii bylo odebráno sto čtyřicet dětí s českou národností, většinou to byly romské děti. S velkou převahou to byly případy, kdy děti nechodily do školy nebo na nich bylo pácháno násilí, případů, které bychom mohli označit za exces, bylo minimum. Ale v případě Norska neexistoval soustavný tlak, což se nyní výrazně mění. Označíme-li případ Michalákových jako příklad bezpráví, kolik takových jich v zahraničí máme? Je jich hodně? A jak se Česká republika staví za ty ostatní? Těch je několik desítek a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí se je daří poměrně úspěšně řešit. Většinou je ale v těchto případech nějaký konflikt, problém rodičů vůči úřadům, případy takové, jako je ten Michalákových, kdy byly děti odebrány na základě lživých obvinění, bychom spočítali na prstech jedné ruky. Blížíme se ke konci našeho rozhovoru a v jeho závěru si dovolím úplně opustit jeho ústřední téma. Vy jste ve funkci europoslance rok, jak to svoje angažmá v Evropském parlamentu zatím hodnotíte? Mám radost z toho, že se tam mnoho věcí povedlo. Začal jsem pracovat ve výborech a ta práce už je vidět, dáváme hodně pozměňovacích návrhů vzhledem k jednoznačnosti a jednoduchosti přijímaných předpisů a myslím, že u některých kolegů máme i určitý respekt. Jsem velmi rád, že chodím do německé delegace a účastním se práce i v rámci německé části, která je daleko propracovanější a lépe funguje. Podařilo se navázat vztahy s mnoha institucemi a také se podařilo udržet v EP českou komunitu. Pracujeme s kraji, městy a řadou institucí. Práce mne baví, naplňuje mě a uspokojení mi přináší to, že se řada věcí posunula dál. V poslední době se často věnuji terorismu a kroky, které se v evropských státech přijímají v boji proti terorismu, mi dávají smysl a logiku. Jak vám osobně tato práce změnila život? Hodně. Rodina se musela adaptovat na to, že mám tři domovy. Jeden ve Štrasburku, jeden v Bruselu a jeden tady a jsem pořád na cestách. Tolik kilometrů, které jsem v poslední době nacestoval, jsem nenacestoval za pět let v podnikatelské činnosti. Být členem Evropského parlamentu, to je pro mne čtvrtá vysoká škola, kterou jsem si vystudoval. Sedíte tam s lidmi, kteří byli ve svých zemích premiéry, ministry financí, to mě velmi posouvá v mém rozhledu. Čím, vyjma toho, o čem jsme se dosud bavili, se nyní zabýváte, co řešíte a co připravujete? Nyní řeším problémy v regionech. V Královéhradeckém kraji jsem se teď zabýval hořickými trubičkami a jejich uplatněním na evropském trhu, tedy vývozem a propagací artiklu, který je typický pro Českou republiku. Nebo jsem se zabýval problematikou kamionové dopravy, řeším otázku obchvatů měst financovaných z evropských fondů. To jsou věci, které mohou pomoci tomu, aby se Česká republika vrátila mezi ekonomické tygry Evropy a abychom do roku 2020, než se staneme čistými plátci, stihli vybudovat potřebnou infrastrukturu a zlepšili možnosti podnikání a života. S Tomášem Zdechovským hovořil: Miloš Spáčil
6
PREZENTACE
EN č. 2 / 2015
Třídění v Havířově je díky novým kontejnerům zase o něco snazší Největším městem Moravskoslezského kraje, které na podzim díky spolupráci s autorizovanou obalovou společností EKO-KOM, a.s., získalo nové kontejnery na tříděný odpad, je Havířov. Třídění odpadu bylo ve městě ještě před několika lety na poměrně nízké úrovni. Díky celé řadě aktivit města i společnosti EKO-KOM se ale trend mění a lidí, kterým není recyklace odpadů lhostejná, přibývá. V téměř osmdesátitisícovém Havířově je velmi důležité především to, jak dostupná jsou jednotlivá sběrná místa a zda je ve městě dostatek barevných kontejnerů. I z tohoto hlediska se situace zlepšuje. Nedávno například společnost EKO-KOM zapůjčila městu dalších šedesát nádob na tříděný odpad. Z toho je dvacet kontejnerů určeno pro vhazování recyklovatelného papíru, 30 na plasty a 10 na barevné sklo. Podle regionální manažerky společnosti EKO-KOM Evy Drimlové je právě rozšiřování sběrné sítě naprosto zásadním předpokladem pro zvyšování kvality a objemu vytříděného materiálu. „Motivace třídit odpad je jistě větší, když vidím, že jen pár kroků od domu mám barevné kontejnery, ve kterých je dostatek místa. Šedesát kon-
tejnerů, které nově slouží ve městě, znamená další krok k tomuto ideálnímu stavu,“ vysvětluje Drimlová. Není to samozřejmě jen o kontejnerech, ale i o dalších podpůrných aktivitách realizovaných městem a společností EKOKOM. V březnu například obdržely havířovské domácnosti speciální tašky na třídění odpadu. Do osvěty se ale pravidelně zapojují i místní školy a Havířov je také pravidelným účastníkem krajské soutěže v třídění. Do okresu Karviná dorazily další barevné kontejnery Řada obcí a měst v Moravskoslezském kraji věnuje stále větší pozornost problematice třídění odpadů. Přispívá k tomu
ostatně i soustavná snaha autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a.s nejen o osvětu, ale i o rozšiřování sběrné sítě tak, aby měl co největší počet obyvatel v blízkosti domova dostatek barevných kontejnerů. V nedávné době zapůjčila společnost EKOKOM řadě obcí a měst na území okresu Karviná další sběrné nádoby. Dva kontejnery na papír a tři na plasty získal například sedmitisícový Rychvald. „Pokračujeme tak v umísťování dalších a dalších kontejnerů na území města. Že má naše snaha smysl dokládá postupný nárůst objemu vytříděného odpadu,“ říká regionální manažerka společnosti EKO-KOM Eva Drimlová. Rychvald je ale pouze jedním z příkladů úspěšného umísťování nových kontejnerů. Nových sběrných nádob se v nedávné době dočkala třeba i čtyřtisícová obec Albrechtice, kam zamířilo dokonce dvanáct nových kontejnerů. Pozadu nezůstává ani Těrlicko se sedmi novými nádobami. „Doufáme, že bude spolupráce na zavádění nových kontejnerů pokračovat a že tím budeme motivovat ke třídění stále větší počet lidí,“ dodává Eva Drimlová. Třídění na Novojičínsku usnadňují nové barevné kontejnery Dlouhodobá snaha o zlepšení podmínek pro třídění komunálního odpadu na území Moravskoslezského kraje pokračuje. Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, a.s. se snaží průběžně navyšovat počty barevných kontejnerů ve městech a obcích. Nedávno se nové nádoby na tříděný odpad objevily i v několika městech a obcích spadajících pod okres Nový Jičín. V navyšování počtu barevných kontejnerů se pokračuje například ve městě
Fulnek, kde se tříděním intenzivně zabývají už několik let. Nedávno zapůjčila společnost EKO-KOM dalších deset barevných kontejnerů, které nyní slouží obyvatelům šestitisícového města. Dvě nádoby jsou určené na barevné sklo, po čtyřech pak na vytříděné plasty a papír. „Touto bezplatnou zápůjčkou pokračujeme v úspěšné spolupráci s městem Fulnek,“ uvedla regionální manažerka společnosti EKO-KOM Eva Drimlová. Nové kontejnery dorazily samozřejmě i do dalších měst a obcí v okrese. Frenštát pod Radhoštěm nedávno získal čtyři nové nádoby (jednu na papír, tři na plasty) a nedaleké Trojanovice dalších šest (tři na papír, tři na plasty). Postupnými kroky se tak daří snižovat bariéry, které by mohly odrazovat obyvatele od třídění. „Navyšování počtu kontejnerů je velmi důležité už proto, že mnoho lidí nechce nebo nemůže chodit s odpadem někam dál od svého bydliště. Pokud před domem uvidí žluté, modré a zelené kontejnery, budou je také ochotněji využívat,“ míní Eva Drimlová. Třídit papír v Kopřivnici? Díky novým kontejnerům je to hračka Třídíte odpad? A nemůžete občas najít barevné kontejnery, které byste mohli použít? Nebo je najdete přeplněné tak, že se do nich už nic nevejde? Právě tyhle problémy se snaží řešit autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, a.s., která městům a obcím Moravskoslezského kraje bezplatně zapůjčuje sběrné nádoby na tříděný odpad. Nedávno se například podařilo umístit desítky nových nádob na Novojičínsku.
Mezi města, která velmi úzce spolupracují se společností EKO-KOM patří i Kopřivnice. V poslední době zapůjčila společnost městu další dvacítku modrých nádob určených ke sběru papíru. Nové kontejnery doplnily dosud nedostatečně pokrytá místa a obyvatelé města tak mohou třídit pohodlněji a bez obav z toho, že se jejich papírový odpad do nádoby nevejde. „Je to další krok směrem ke zlepšování kvality a objemu vytříděného papíru. Společnost EKOKOM tím navíc pokračuje v dobré spolupráci s vedením města Kopřivnice,“ podotkla regionální manažerka společnosti EKO-KOM Eva Drimlová. Procentuálně poměrně výrazný nárůst počtu sběrných nádob zaznamenali také ve Štramberku. Místní obyvatelé mohou nově využít šest modrých nádob na papír, čtyři na plasty a čtyři na barevné sklo. I zde tak počet kontejnerů postupně roste. Ovšem počet sběrných míst a barevných nádob na tříděný odpad průběžně roste v celém Moravskoslezském kraji. Jedno sběrné hnízdo připadá dnes v průměru na 194 obyvatel. Celkem je v kraji bezmála 21 tisíc kontejnerů pro tříděný sběr. Že má rostoucí počet barevných kontejnerů v regionu smysl, dokládají i celokrajská čísla související s tříděním. Jeden obyvatel Moravskoslezského kraje vytřídí v průměru skoro 40 kilogramů papíru, skla, plastu a nápojového kartonu. Do systému třídění se navíc zapojilo už skoro 300 obcí. Více informací o třídění v kraji nabízí web www.tridime.info, kde lze najít nejen důležité statistiky k třídění v regionu, ale také informace o aktivitách, které autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, a.s., v kraji pořádá. Veškeré důležité informace o správném třídění a recyklaci odpadů pak nabízí www. jaktridit.cz. INZERCE
141039_INZ_Priprava_na_zimu_1-2_KN.indd 1
05.12.14 8:33
7
PUBLICISTIKA
EN č. 2 / 2015
PŘEDSTAVUJEME EVROPSKÉ INSTITUCE:
Soudní dvůr EU Zatímco v rámci České republiky je nejvyšší možnou instancí, na kterou se lze obracet se složitými justičními případy, Ústavní soud, v rámci Evropské unie je to tzv. Soudní dvůr EU. Tato instituce s více než šedesátiletou tradicí sídlí v Lucemburku a od našeho vstupu do EU se stala místem, na které se každoročně obrací i stovky českých občanů. Fyzické osoby, firmy, nestátní organizace a instituce. Ti všichni se mohou obrátit na Soudní dvůr, pokud mají podezření, že jejich práva porušil některý z orgánů Evropské unie. Jenže agenda instituce je ještě širší. Soudní dvůr totiž řeší také spory mezi vládami členských zemí a mezi samotnými orgány EU. V současnosti je tato instituce občas zaměňována s Evropským soudem pro lidská práva, který sídlí ve Štrasburku. Agendy, kterým se tyto dva soudy věnují, jsou ale rozdílné. Soudní dvůr nejen posuzuje jednotlivé případy, které mají vztah k nějakým evropským orgánům, ale také se vyslovuje k zásadním otázkám celé osmadvacítky. Jeho zástupci tak promlouvají do tvorby evropských zákonů, upřesňují výklad práva EU pro jednotlivé národní soudy a snaží se zajistit, aby v jednotlivých stá-
tech nebylo evropské právo chápáno a interpretováno jinak. Rozpočet Soudního dvora EU se pohybuje kolem 350 milionů eur (tedy kolem 9,5 miliardy korun), v letošním roce se zvýší o necelá dvě procenta. DŮLEŽITÉ VERDIKTY Případů, které Soudní dvůr EU řešil, jsou už tisíce. Jejich počet přitom průběžně roste. „V roce 2013 ukončil Soudní dvůr 635 věcí, což představuje značný nárůst oproti předchozímu roku. Z těchto věcí byl ve 434 případech vydán rozsudek a 201 věcí vedlo k vydání usnesení,“ stojí ve výroční zprávě soudu. Z historicky nejvýznamnějších případů lze zmínit ten italského občana Flaminia Costy z roku 1964, kde ESD jasně deklaroval, že je právo Evropské unie nadřazené právním předpi-
sům jednotlivých členských zemí. Celou řadu pro Českou republiku důležitých verdiktů vydal soud i v posledních letech. Loni například rozhodl, že lze odkazovat na webu na cizí autorská díla i bez souhlasu autora. V závěru roku pak přišel verdikt, který říká, že obezitu lze v některých případech považovat za zdravotní postižení kvůli kterému vás nemohou propustit z práce. V ČR je také známý případ pomazánkového másla. Dvůr v roce 2012 definitivně zakázal používat název „máslo“ ve výrobcích, kde je méně než 80 procent tuku. Na základě toho museli čeští výrobci své produkty přejmenovat. ČR ZASTUPUJE MALENOVSKÝ Sídlo Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku. Kdo vlastně tvoří Soudní dvůr EU? Maastrichtská smlouva v roce 1992 stanovila, že počet soudců bude odpovídat počtu členských států, z každé země jeden zástupce s šestiletým mandátem. Tato osmadvacítka si pak volí svého předsedu, jehož man-
dát je tříletý. Od roku 2003 je předsedou tohoto nejvyššího soudu řecký soudce Vassilios Skuris. Českou republiku v tomto justičním orgánu zastupuje bývalý ústavní soudce Jiří Malenovský. Svůj první mandát přitom zís-
zdroj: Cédric Puisney, Wikimedia Commons
kal už v roce 2004, tedy hned po vstupu naší země do EU. Vedle Soudního dvora EU funguje od roku 1989 také tzv. Tribunál neboli Soud prvního stupně. Ten je jakýmsi předsálím Soudního dvora a vznikl kvůli rostoucímu
počtu případů. Pokud se chce někdo obrátit na tuto instituci, bude jeho případ pravděpodobně řešen nejprve Soudem prvního stupně. Českou republiku v něm zastupuje soudkyně Irena Pelikánová. Filip Appl
CO NA TO EUROPOSLANCI Jaký máte názor na slova prezidenta ČR Zemana o nutnosti zakročit proti terorismu silou jinak hrozí superholocaust? Proti terorismu je potřeba nasadit veškeré prostředky, ovšem musí se jednat o komplexní strategii, která se neobejde bez spolupráce se všemi zeměmi a musí začít u příčin, proč se vůbec lidé chtějí stát součástí extremistických a teroristických skupin. Terorismu se lze účinně bránit pouze tak, že budeme schopni podchytit jej již v začátcích, resp. zamezit růstu počtu členů a aktivit extremistických organizací, nikoliv pouze likvidovat následky. Pouhou tvrdou silou možná budeme úspěšní jednorázo-
vě, ale pokud zničíme jednu organizaci, podnítí to vznik jiné a ještě krutější. Je nepopíratelným faktem, že hrozbu terorismu, radikálního islámu a nebezpečí ze strany Islámského státu nelze podceňovat a je zde naprosto zřejmá potřeba akce, která by vedla k řešení současné situace na Blízkém východě. Ovšem tyto akce zaměřené proti islamistům musí v prvé řadě vycházet ze strany muslimských a arabských států, bez jejich přímého zapojení nebudou jakékoliv vojenské intervence do-
statečně efektivní a nepovedou k vytvoření dlouhodobě bezpečnostně stabilní situace v regionu. Země Blízkého východu musí být těmi primárními hybateli změn v regionu, ony musí být těmi, které budou chtít dokázat, že obraz islámu, který islámští fundamentalisté svými činy vytvářejí, není pravým islámem. Samozřejmě, že Evropa by měla být součástí těchto řešení a poskytovat tomuto těžkému boji podporu, ale zároveň by se evropské státy měly primárně zaměřit na ochranu
svého vlastního území. Podnikat mezinárodní vojenské tažení vedené západními státy na takzvaný Islámský stát nepovažuji za řešení, které může odstranit kořeny terorismu v muslimských zemích.
Je potrebné uvedomiť si, že za našu budúcnosť nesieme spoluzodpovednosť všetci - no zodpovednosť ústavných činiteľov je pochopiteľne oveľa vyššia. Chcem teda nabádať každého k zodpovedným krokom a aj výrokom, nepremyslené silácke výroky nenapomáhajú skutočnému riešeniu vážnych problémov. Osobne totiž mám vážne pochybnosti o tom, či všetky vážne problémy sveta sa dajú riešiť výhradne silou. Terorizmus je bezpochybne veľmi nebezpečnou a aktuálnou výzvou pre celý demokratický svet, no čeliť takejto výzve môžeme podľa môjho názoru jedine účinnou medzinárodnou spoluprácou a kombinovaním rôznych prostriedkov riešenia a odstránenia tohto problému - alebo aspoň zníženia jeho aktuálnos-
ti a četnosti. Podľa mňa je treba sa venovať tejto problematike komplexne, treba sa venovať príčinám vzniku tohto fenoménu, prostrediu, v ktorom pôsobí, pozadiu, ktoré ho živí, a aj kanálom, ktoré zabezpečujú jeho financovanie, a metodám a argumentom, ktoré napomáhajú jeho šíreniu. Som presvedčený o tom, že samotná váha tohto problému nás donúti k efektívnejšej medzinárodnej spolupráci, a to je dobré, lebo to je náš skutočný záujem.
S citovanými slovami prezidenta Zemana súhlasím. Je síce pravdou, že v niektorých situáciach, keď ide o záchranu ľudských životov, si viem predstaviť rokovanie aj s teroristami. Ale keď vidíme barbarské vyčínanie príslušníkov Islamského štátu (ISIS), k tomu sa možno postaviť jedine silou. Nijaké iné možnosti či diplomatické rokovania tu nevidím. Navyše je dôležité, aby sa na vytvorení takejto účinnej sily dokázali dohodnúť všetky štáty, lebo to je jediná možnosť, ako teroristov zastaviť. Súhlasím aj s druhou časťou jeho vyhlásenia, aj keď termín „superholokaust“ nie je ešte definovaný. Ale súhlasím s tým, že ak sa nedokážeme účinne postaviť proti tomu, čo predvádza Islamský štát (barbarské po-
pravy, vyháňanie ľudí z domovov, neľútostné teroristické útoky s cieľom zabíjania nevinných kdekoľvek na svete), tak sa¨dostaneme do situácie, v ktorej budeme žiť v strachu a obavách, kedy to niekoho z nás postihne. A navyše, bez účinného odporu bude agresivita Islamského štátu stúpať. Takže jediná možnosť je – zastaviť ich silou. Čím skôr, tým lepšie.
Pál Csáky, poslanec Evropského parlamentu
Miroslav Poche, poslanec Evropského parlamentu
Eduard Kukan, poslanec Evropského parlamentu
Od prezidenta Zemana jsme na silná mediální vyjádření zvyklí. Ve skutečnosti již vznikla poměrně silná koalice států, která s terorismem a hlavně Islámským státem bojuje. Česká republika by se měla především soustředit na pomoc státům, které na svém území momentálně hostí několik milionů uprchlíků, což pro ně představuje neskutečnou zátěž. Symbolická gesta jako vyhlašování boje nebo nabí-
zení trvalého pobytu několika rodinám mají jen velmi malý reálný význam.
Je jasné, že teroristé nedají na pokojnou domluvu a na dobré slovo. V tom má prezident Zeman pravdu. Na rozdíl od něho v tom ovšem vidím i problémy: Teror teroristů byl z velké části vyprovokován způsobem, jakým jsme používali a používáme hrubou sílu proti zemím, ve kterých žijí. Když vám americký dron pozabíjí polovinu rodiny, asi si v tom momentě neuvědomíte hloubku euroamerických hodnot, které za náletem stály. Je potom problematické řešit vzedmutou vlnu agresivity dalšími a dalšími nálety. Zemanovy výzvy bombardovat teroristy tak dlouho, dokud se z nich nestanou pacificté, proto nevidím jako příliš reálné. Také by nám na této cestě mohly pochybět drony. S tím souvisí další věc: jak jsme vlastně povznesli země, ze kterých se teroristé rekrutují? Diktátroské režimy v nich jsme neodstranili proto, že
odporují našim hodnotám (na to jsme se s nimi příliš dlouho přátelili), nýbrž proto, že se chceme dostat k jejich zásobám strategických surovin. Nevylučuji, že takový postup je v souladu s našimi proamerickými hodnotami. Jenom mi není jasné, proč by měl v dotčených zemích vyvolávat spíše nadšenou odezvu než další a další vlny terorismu. Rady Miloše Zemana v souvislosti s terorismem proto nevidím jako řešení problému, ale spíše jako jeho součást.
Jan Zahradil, poslanec Evropského parlamentu
Jan Keller, poslanec Evropského parlamentu PREZENTACE
Nechceme být na okraji Evropská unie byla pro Čechy vždy vděčným tématem, které vzbuzovalo protichůdné emoce. Debata o natolik mnohostranné otázce, jakou naše členství v Evropské unii (EU) bezesporu je, musí být však nejen živá, ale i informovaná. To platí zvlášť ve chvíli, kdy Česko zvažuje tak zásadní krok, jakým je přijetí jednotné měny. Po více než deseti letech, kdy se Česko pohybuje na unijní šachovnici, přichází čas, kdy bychom měli veškeré dosud získané know-how použít a začít hrát na úrovni. Naši evropští partneři to od nás ostatně po předchozích letech nepříliš férového přístupu očekávají. Během kulatých stolů Národního konventu i mých soukromých debat se zástupci neziskového sektoru, byznysu a akade-
mické sféry se často probírá problém nedostatku informací o Evropské unii. A je to i obecně nízké povědomí o fungování EU, co naši pozici ztěžuje. Průběh ekonomické krize a zejména poslední události v Řecku jen podtrhly význam komunikace a potřebu detailního porozumění evropské integraci. Když chceme interpretovat dění v Bruselu, nevystačíme si s povrchními
vědomostmi, nebo dokonce jen s pláčem, jak nám ten zlý Brusel ubližuje. Je nutné znát jednotlivé agendy, průběh legislativního procesu, záludnosti primárního práva či unijního ptydepe, ale také unijní kuloáry a pravidla jednání. Jen zkušenosti, důkladná znalost a aktivní komunikace s partnery místo uražené ješitnosti nebo dupání nožičkou nám umožní úspěšně se zapojit. Unie je komplexním projektem, který však nebyl a není bez chyb. Ukázala to hospodářská krize minulých let, která eurozóně přinesla řadu strategických výzev. Státy platící eurem musely přehodnotit principy svého fungo-
vání. Obsáhnout detailně změny, k nimž v rámci eurozóny došlo nejen v institucionální oblasti, ale i ustavením bankovní unie či jednotného rezolučního mechanismu, včetně jejich důsledků, je náročné i pro odborníky. O to náročnější je vysvětlovat aktuální dění v osmadvacítce občanům, kteří se těmto otázkám nevěnují s vášní vlastní politologům nebo ekonomům. Navzdory snaze českých politiků, novinářů, odborníků i soukromého sektoru není některým tématům týkajícím se budoucnosti Evropské unie včetně českého členství v eurozóně věnována dostatečná pozornost.
Prosincový kulatý stůl Národního konventu se zabýval jedním z fenoménů, které reakce na krizi přinesla. Řeč je o posílení spolupráce v rámci eurozóny a důsledcích tohoto trendu pro státy stojící mimo jednotnou měnu. Na první pohled se jedná o debatu pro experty, popřípadě technokraty, bez velkého významu pro Česko. Opak je však pravdou, což potvrzuje obdobná diskuse probíhající nejen v tradičně pragmatickém Spojeném království, ale třeba i v Polsku. Ať už změny ve vztazích členských států na unijní úrovni označíme jako diferencovanou, vícerychlostní nebo vícevrstvou
integraci, je nepopiratelné, že spolupráce v rámci eurozóny dostává v posledních letech kvalitativně nový rozměr. Nejedná se jen o „vznik“ institucí eurozóny, a to především o tzv. eurosummit neboli vrcholná setkání představitelů eurozóny s dalšími lídry unijních institucí. Ale také o sjednávání separátních mezivládních smluv, které členy eurozóny stále více propojují. Je zřejmé, že zapojení do eurozóny již není jen otázkou jednotné měny. (kráceno) Komentář státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy vyšel v týdeníku Euro 16. února 2015.
8
PREZENTACE
EN č. 2 / 2015
Speciální razicí štít pokřtěn, Viktorie začala pracovat na tunelu Podle staré tradice byla 23. ledna 2014 do portálu nově vznikajícího tunelu v Ejpovicích uložena soška svaté Barbory, patronky všech horníků. Za účasti nejvyšších představitelů Správy železniční dopravní cesty a společností Metrostav a Subterra došlo také na křest více než 110 metrů dlouhého speciálního štítu TBM S-799, který vyrazí pod vrchy Homolka a Chlum dva nejdelší tunelové tubusy v České republice. Délka každého z nich přesáhne 4 kilometry. ce. Její předností je především rychlost a bezpečnost. Ve světě se používá na přibližně 80 % nově budovaných tunelů. Trať Plzeň – Rokycany je součástí páteřní transevropské dopravní sítě a vnitrostátního třetího tranzitního železničního
koridoru, který vede z Prahy přes Plzeň a Cheb až na státní hranici s Německem. Po dokončení modernizace celé tratě mezi hlavním městem a Plzní by cesta vlakem měla trvat méně než jednu hodinu. Stěžejní záležitostí je právě výstavba tunelu Ejpovice pod terénními útvary Homolka a Chlum. Dva jednokolejné tubusy budou mezi sebou propojeny spojovacími chodbami. Délka obou tunelů od východního vjezdového portálu k západnímu výjezdovému portálu bude cca 4 150 m. Délka stávající trati se tím zkrátí o více než 6 kilometrů.
Sošku svaté Barbory, která podle novodobé tradice bývá patronkou také u výstavby každého většího tunelového díla, vysvětil biskup plzeňský Mons. František Radkovský. Poté byla slavnostně uložena do výklenku v portálu budoucích tubusů, kde zůstane po celou dobu výstavby. Pokřtěn byl i razicí štít, který od této chvíle ponese jméno Viktorie. Toto označení bylo zvoleno nejen s ohledem na plzeňský region, ale především jeho český význam – vítězství – symbolizuje, že se po dlouhých letech plánování, příprav a překonávání různých obtíží podařilo uvést tento projekt do života. Štít Viktorie je mladší sestrou Tondy a Adély, kteří razili pokračování pražského metra v úseku V.A. Vyrobila ho firma Herrenknecht v německém Schwanau, má průměr řezné hlavy téměř 10 metrů a váží přibližně 1 800 tun. Použitá technologie TBM - Tunnel Boring Machines – je jedním z nejmodernějších tunelářských způsobů prá-
Název stavby
Modernizace trati Rokycany - Plzeň
Železniční svršek Demontáž
35 143 m
Montáž kolejí UIC 60
28 132 m
Montáž kolejí S 49
1 338 m
Montáž výhybek
8 ks
Délka tunelů
2 x 4 150 m
Další technické parametry Železniční mosty nové + upravené
16 ks
Celková délka přemostění
199 m
Opěrné a zárubní zdi
731 m
Protihlukové stěny
7 120 m
Délka nástupištních hran
850 m
Nové trakční vedení
32 100 m
Nově zabezpečené výhybkové jednotky
10 ks
Nový autoblok dvoukolejné trati
16 794 m INZERCE
Klienti se mohou opřít o profesionální, vstřícné a účelné poradenství
#profesionálně
#vstřícně
#účelně
Žadatelé o dotace a zpracovatelé projektů se mohou opřít o naše profesionální odborné poradenství. Poskytujeme elektronické, telefonické a osobní konzultace záměrů s možností objednání schůzky on-line. Provádíme žadatele o dotace přípravou projektů tak, aby měli větší šanci dotaci získat. Školíme také odborná témata týkající se přípravy, realizace nebo proplácení projektů a pečujeme o projekty během realizace.
Jsme speciálně vyškolení pro práci s klienty. Nejenže se vyznáme ve své práci, ale prošli jsme si také školením měkkých dovedností pro úspěšné jednání s klienty. Vstřícné jsou i naše informační a propagační materiály. To důležité dáváme klientům vědět vhodnou formou a včas. Jednoduše se snažíme o to, aby nám bylo rozumět a klient měl z návštěvy u nás dobrý pocit.
Myslet na klienty se vyplácí. Díky poradenství a doprovodnému servisu žádosti o dotaci jen zřídkakdy neprojdou hodnocením pro formální nedostatky. O přidělení podpory tak rozhoduje to, jak je projekt smysluplný. Dobře cílená komunikace pomáhá v tom, že je po evropských dotacích adekvátní, přibližně dvojnásobná poptávka. To nám umožňuje vybrat k podpoře jen ty opravdu dobré záměry. A neplýtvá se penězi za přípravu následně neuskutečněných projektů.
jaknato.dobra-rada.cz
9
PUBLICISTIKA
EN č. 2 / 2015
Francie: Nová republiková škola Teroristické smrtící útoky spustily lavinu bouřlivých reakcí ve školách. Někteří žáci odmítali sdílet emoce zraněné Francie a uctít památku obětí atentátů. Dalším projevem jsou zneuctěné hřbitovy s poničenými židovskými náhrobky, ke kterým došlo letos v únoru nezletilou mládeží. Nejhůře dopadl hřbitov v SaintBéa, který je zároveň nejhrůznějším případem vandalismu za posledních pětadvacet let (zničeno 250 židovských hrobek). Francouzské školství má trhliny a již několik let čelí rostoucímu množství případů násilí, šikany a rasismu mezi žáky. Bohužel zájem o profesi učitele rapidně klesá kvůli ztrátě autority a nerespektování jejich republikového úkolu. Případů fyzického a slovního napadení učitelů přibývá, stejně jako vyhrožování a urážek. Nastaly okamžiky, kdy nejproblémovější žáci získali podporu hierarchie školního zařízení. Učitelé jsou zanecháni napospas. Hlavními aktéry jsou tedy žáci, studenti, nezletilá mládež. Někteří z nich jsou nekontrolovatelní a jejich zájem o získání vědomostí upadá. Až 150 tisíc studentů opouští ročně školu bez diplomu a kvalifikace. Nesounáleží se společným osudem země, nepociťují společnou příslušnost a smysl života nachází v komunitách. Muselo se „něco“ stát, aby došlo k pochopení reality ve francouzském školství a problém se začal efektivně řešit. „Během posledních let se naše škola odchýlila od kurzu a opakuje nerovnosti, místo aby je odstranila,“ dodal premiér Manuel Valls. Kde je francouzská škola, dříve silná instituce, která vychovávala, předávala vědomosti a formovala děti Republiky? PRINCIPY FRANCOUZSKÉHO ŠKOLSTVÍ Francouzské školství vzniklo v roce 1789 během revoluce, zákony z let 1881 - 1889 a Ústavou ze 4. října 1958. Stojí na pěti hlavních principech: svoboda vzdělání, bezplatnost, neutralita, laicita a povinnost školní docházky. Veřejné vzdělání bylo stvrzeno zákonem z 9. prosince 1905 oddělujícím církev od státu. Princip laicity tvoří tudíž nedílnou součást školního systému. Od září 2013 je v každém školním zařízení vyvěšena Listina laicity a Deklarace lidských a občanských práv, které připomínají základní pravidla republikových hodnot – svoboda, rovnost a bratrství. K zesílení laicity ve školách, ministryně školství Najat Vallaud-Belkacem shromáždila 9. prosince loňského roku, tj. v den výročí zákona z roku 1905, akademické rektory a další výzamné zaměstnance školství k předsta-
vení reformy zákona nové republikové školy. Obsahuje jedenáct opatření ve třech prioritách: laicita, výuka morálky a občanství, použití numerických technologií a sociálních sítí. V rámci reformy bude zvýšen počet učitelů o 60 tisíc a jejich vzdělání bude zesílené díky založení Vyšších škol pedagogie a výchovy. Ministryně školství dodala: „Je potřeba vrátit škole duši díky učitelům. Víme o obtížnostech jejich role, ale také o velikosti a kráse profese. Vykonávají nejkrásnější poslání naší společnosti, které můžeme naplnit.“ Francouzské školy jsou místem Republiky, společného vzdělání, nesou zodpovědnost za podporu uvažování mládeže o důstojnosti člověka, rovnosti žen a mužů ve společnosti a vzájemném respektu. Součástí reformy bude nově od září 2015 zavedena morální a občanská výuka, a to ve všech třídách základních a všeobecných škol a gymnáziích až do posledního ročníku. K tomuto úkolu je již školena první tisícovka učitelů a do konce letošního roku bude připraveno 300 tisíc nových učitelů. Cílem je podpořit vyučující, kteří se často střetávají s nesouhlasem a nepochopením žáků. Takto budou moct přisoupit k relativním otázkám občanství, laicity a bojovat s předsudky. Během nového výběrového řízení na post učitele budou kandidáti posuzováni za jejich schopnost sdílet a předat hodnoty republiky ve formě ústní zkoušky. NOVÉ PRVKY VÝCHOVY Během školního zápisu na začátku školního roku bude budoucím žákům a rodičům vysvětlena Listina laicity a vnitřní pravi-
Francouzské školství musí projít hlubokou reformou. dla školy, která upřesňují občanská a zdvořilostní pravidla. Tyto dokumenty na závěr budou podepisovat. Pokud dojde k případu zpochybňění hodnot republiky (rasismus, antisemitismus...), veškeré incidenty budou systematicky hlášeny vedení školy a poté nabídnut výchovný dialog. V případě odmítnutí hrozí disciplnární sankce. Datum 9. prosinec bude národním svátkem dne laicity a bude se slavit v každém školním zařízení v zemi. Paralelně školy zpracují provizorní program ostatních významných dní, které budou moct slavit (Příměří 11. 11. 1918, den památky genocidy a prevence činů proti lidskosti 27. 1., uctění památky obětí deportace - poslední neděle v dubnu, památka Vítězství 8. 5. 1945, uctění památky obětem otroctví 10. 5., národní den rezistence 27. 5.). Prioritou nové republikové školy je boj proti nerovnostem, vzdělávání a výchova žáků tak, aby uměli mluvit, číst a psát francouzsky, znali velké autory Francie a historii země chronologickým způsobem. Škola bude nově vysvětlovat co je Republika, její založení, vlajka, hymna a jakou má hodnotu pro žáky. Posláním školy bude rovněž naučit se
být hrdým na svou zemi, své vzdělání a školu. K tomuto účelu bude nabídnuto školnímu zařízení používat vlastní uniformy. Nerovnosti budou všeobecně řešeny třemi nástroji: ovládání francouzštiny, nejlepší uvědomění dětí v chudobě a rozšíření sociálního mixu. Na začátku druhého stupně (CE2) bude posuzována úroveň francouzštiny. Bude rovněž zaveden program podporující žáky
se slabým prospěchem, aby pokračovali ve studiu a nezanechali školy předčasně. Program bude podpořen rozsáhlou mediální kampaní. Aktivní politika sociálního sloučení studentů na středních školách a gymnáziích bude oficiálně zavedena v příštím školním roce 2015/2016. Na ochranu dětí a žáků v chudobě bude vytvořen speciální sociální fond s maximální rezervou 45 milionů eur (zvýšení o 20 %).
Škola bude novým místem soudržnosti a společného života, bude vést žáky ke vztahu s médii a informacemi. Novým úkolem bude naučit nezletilé zbystřit jejich kritického ducha, vytvořit si názor, jakožto základní předpoklad kompetence zodpovědného a demokratického občana. Oběžník na podporu rozvoje školních médií (rádia, blogy, noviny...) na všech středních školách a gymnáziích je již v přípravách. PRÁCE S RODIČI
foto: Geoffrey Benoit
Reforma se dotkne i rodičů žáků. Ministryně školství vytvoří lokální Okresní spolky zdraví a občanství určené ke komunikaci mezi rodiči a současně bude zintezivněno spojení mezi školou a rodiči. Musí úzce spolupracovat v rámci výchovného procesu. Rodiče budou podpořeni, školeni a pokud bude potřeba, uvažuje se o tvorbě speciálních škol pro rodiče. Každá rodina musí být schopna vést školní docházku
foto: Geoffrey Benoit svých dětí. Rodiče se dokonce budou moct zúčastnit na zasedání departmentální rady ke zpracovní nových projektů. Premiér v rámci reformy školního systému zdůraznil nutnost chránit republikové hodnoty: „Demokracie, svoboda projevu, svoboda tisku a vzájemný respekt nejsou přirozenou záležitostí. Musí se chránit, ctít, neustále projevovat. Laicita umožňuje ve Francii žít společ-
foto: Geoffrey Benoit ně, věřit i nevěřit. Je rovností mezi muži a ženami, odmítnutí násilí a respektování pravidel.“ Nezletilá mládež muslimského vyznání bez perspektivy nebo čerstvě konvertována k radikálnímu Islámu představuje rizika pro vlastní život i život francouzské společnosti. Na všech školních zařízeních bude zesílena kontrola pokynů v domácnostech a sebemenší náznak vychýlení bude okamžitě řešen. V případech již trestně stíhané mládeže a pod dohledem soudní kontroly nebo již trestně odsouzené, bude zaveden speciální program k získání základních kompetencí a vzdělání. Aktuálně je přísně střežena padesátka nezletilých Francouzů v rámci odchýlení od radikálního islámu. Mají jedno společné: provokace vůči soudní autoritě, potíže se školou, přerušený kontakt s rodinou. Je na čase, aby Francie znovu našla svou dynamičnost, atraktivitu, důvěru a hrdost. Ilona Mádrová
10
PREZENTACE JIHOMORAVSKÉHO KRAJE
EN č. 2 / 2015
Slavnostní poklepání základního kamene Domova pro seniory v Újezdu u Brna Za účasti představitelů kraje v čele s hejtmanem Michalem Haškem byl ve středu 18. února 2015 slavnostně poklepán základní kámen stavby Domov pro seniory Újezd u Brna. Jak zdůraznil hejtman Hašek, jedná se o nejvýznamnější investiční akci kraje v letošním roce a současně o další ze série obdobných rekonstrukcí a budování nových kapacit domovů pro seniory na jižní Moravě. Na jejich financování Jihomoravský kraj využívá prostředky z úvěrového rámce, dohodnutého s Evropskou investiční bankou. „Jihomoravský kraj dlouhodobě investuje do oblasti sociálních zařízení. Jde už o čtvrtý zcela nový domov pro seniory, který zde v kraji vznikne za posledních pět let. Budeme chtít i do budoucna využít evropských fondů buď k rozšiřování stávajících zařízení. Chceme se zaměřit zejména na lůžka pro pacienty s demencí nebo Alzheimerovou chorobou anebo ve spolupráci s městy a obcemi budeme chtít investovat do chráněného bydlení či sociálního bydlení. Existují další lokality, kde je připravena výstavba, jde například
o Bučovice, Ivančice či Miroslav. Zde v Újezdu půjde o zařízení, určené zejména pro klienty z Brněnska, případně Hodonínska,“ uvedl hejtman Hašek. Novostavba domova pro seniory v Újezdu u Brna bude poskytovat sociální služby domov pro seniory a domov se zvláštním režimem. Zařízení bude mít kapacitu 100 uživatelů, kteří budou ubytováni v 66 jedno- a dvoulůžkových pokojích s vlastním hygienickým zázemím (s možností navýšení kapacity na 115 uživatelů). Domov bude mít vlastní stravovací provoz (kuchyně, jídelna), prádelnu a technické zázemí, venkovní prostory budou upraveny na terapeutickou zahradu. Budova bude mít dva čtyřpodlažní bloky propojené spojovacím krčkem a zastřešené sedlovými střechami. Předpokládané celkové náklady stavby činí přibližně 175 milionů korun, zhotovitelem stavby byla ve výběrovém ří-
zení vybrána společnost PKS stavby a.s., Žďár nad Sázavou. Zahájení provo-
zu domova, se kterým se počítá v prosinci letošního roku, přinese nově vy-
tvořená pracovní místa pro cca 70 pracovníků. (jmk)
K poskytovatelům sociálních služeb na jižní Moravě míří téměř 700 milionů korun Zastupitelstvo Jihomoravského kraje na svém zasedání 19. února 2015 schválilo rozdělení dotací ve výši téměř 700 milionů korun pro poskytovatele sociálních služeb v kraji. „Poprvé schvalujeme podle metodiky potvrzené Ministerstvem práce a sociálních věcí i krajským zastupitelstvem. Jedná se
o zhruba stejnou částku jako loni. Zhruba 3 procenta si necháváme jako rezervu pro nově registrované sociální služby. Metodi-
ka, podle které rozdělujeme tyto prostředky, se řídí mnoha kritérii. Jedná se především o ekonomické ukazatele, personální zabezpečení, kvalitu péče a podporu od obcí. Tento aspekt chceme ještě zvýraznit, protože obce nejlépe vědí, jaká služba je na daném
území potřeba. Celkově je situace v poskytování těchto služeb stabilizována, systém je motivační, snahou je, aby poskytovatelé neusnuli na vavřínech. Co se týká termínů, první splátka ve výši 60 procent bude vyplacena během měsíce března, zbývajících
40 procent bude rozesláno do poloviny července. V tomto ohledu jsme vstřícnější, než bylo v předchozích letech Ministerstvo práce a sociálních věcí. Přibližně pět set registrovaných sociálních služeb v systému veřejného financování tak může lépe plánovat své
sociální služby,“ řekl náměstek hejtmana Marek Šlapal. Jak uvedl, jedná se mj. o pobytové služby, terénní ambulantní sociální služby či pečovatelské služby, odlehčovací služby, programy sociální prevence apod. (jmk) PREZENTACE
Stovky tun odpadů vytřídí obce na Rychnovsku Společnost EKO-KOM a.s. již několik let realizuje tzv. projekt nádob. Díky němu si mohou obce požádat o bezplatné výpůjčky kontejnerů na tříděný odpad. Do systému se zapojily i obce na Rychnovsku, včetně města Rychnov nad Kněžnou. Tam sběrnou síť posílili o nádoby na sklo. Na Rychnovsku se do projektu v poslední době zapojilo šest obcí, které dohromady získaly devatenáct nádob. Největší podíl na tomto počtu má Rychnov nad Kněžnou, který si zapůjčil sedm nádob na barevné sklo. Právě této komodity ve městě vytřídí na 121 tun ročně. Nejvíce se ale v Rychnově třídí plasty (135 tun) a pomyslnou třetí příčku drží papír (114 tun). „Ročně vytřídíme také přibližně 12 tun nápojových kartonů. Ty se samostatně třídí v rodinné zástavbě formou pytlového sběru a na sídlištích do žlutých kontejnerů spolu s plasty,“ přibližuje systém třídění ve městě Gabriela Marková z odboru životního prostředí. V Rychnově mají šedesát pět sběrných hnízd a v nich na šedesát kontejnerů na papír, osmdesát na plast a téměř šedesát nádob na barevné a bílé sklo. Další obce na Rychnovsku posilují své sběrné sítě především o papír. Například Skuhrov nad Bělou pořídil hned tři modré kontejnery. Dva má obec Záměl, kde je navíc doplnili o dvě žluté nádoby na plast. V Borovnici kromě kontejneru na plast posílili i o nádobu na oddělený sběr bílého a barevného skla, v Liberku o nádobu na barevné sklo. V Trnově mají obyvatelé k dispozici o jeden kontejner na papír více než doposud. Společnost EKO-KOM pomáhá tímto projektem obcím v zahušťování sběrné sítě a zvyšo-
vání komfortu třídění pro jejich obyvatele. Realizuje však i další projekty, například semináře pro obce nebo soutěž ve sběru tříděného odpadu „Čistá obec“. V ní mohou vítězné obce získat zajímavé finanční odměny. „Hlavním cílem projektu „Čistá obec, čisté město, čistý kraj“ je vytvořit funkční a efektivní systém odděleného sběru využitelných složek komunálních a obalových odpadů. Součástí je i informační kampaň, jejímž cílem je zvýšit povědomí obyvatel o problematice třídění a recyklace odpadů,“ připomíná Ing. Jiří Záliš, regionální manažer společnosti EKO-KOM, a.s. V třídění jsme docela dobří, tvrdí starosta Třebechovic pod Orebem Město betlémů, Třebechovice pod Orebem, separuje odpad už dlouhou řadu let. Ročně vytřídí stovky tun různých komodit. Starosta města Jiří Němec tvrdí, že třebechovičtí občané si v této činnosti vedou dobře, a proto je nutné sběrnou síť stále rozšiřovat. Nově ve městě umístili desítku barevných kontejnerů od EKO-KOMu. Třebechovice pod Orebem tak využily projekt společnosti EKOKOM a.s. a zdarma si půjčily sběrné nádoby na tříděný odpad. K přibližně stovce stávajících kontejnerů přibylo sedm nových
na plast a tři modré na papír. „Reagovali jsme tak na poptávku občanů,“ říká starosta města Jiří Němec a dodává, že v Třebechovicích třídí už dlouhou řadu let. Ve městě a dalších jeho čtyřech místních částech už mají na osmadvacet sběrných míst. Sběr tříděného odpadu do barevných kontejnerů ale doplňují i pytlovým sběrem. „Je to další motivace pro naše občany jak třídit. Separované plasty a nápojové kartony nemusí nikam nosit, jen je v den svozu vystaví před dům. Tento odpad svážíme jednou za měsíc,“ dodává starosta Jiří Němec. Kromě plastů a nápojových kartonů ale v Třebechovicích třídí také papír a barevné i bílé sklo. Radnice v Třebechovicích pod Orebem má i další postup, jak občany motivovat. Lidé tu totiž neplatí paušál za svoz odpadu, ale uzavírají s radnicí smlouvy. V nich si volí četnost svozu komunálního odpadu. Čím více tedy třídí, tím méně zaplňují vlastní nádoby na komunální odpad a mohou ušetřit na jeho svozu. „Třídění přináší úlevu i nám v nákladech na svoz komunálního odpadu. Je to levnější a následně navíc získáváme od EKO-KOMu finanční příspěvek, který se pohybuje až kolem 750 tisíc ročně,“ přiznává starosta města Jiří Němec. O finančních výhodách sběru tříděného odpadu mluví i v jiných obcích. Starostové k tomu někdy jako další pozitivum přidávají i zlepšení životního prostředí a ovzduší v obci apod. „Trend třídění odpadů stále stoupá. Přístup lidí především v menších ob-
cích a městech potvrzuje skutečnost, že třídit je skutečně normální. Občana to nic nestojí, spíše může ušetřit,“ komentuje zprávy z obcí Ing. Jiří Záliš, regionální manažer EKO-KOM, a.s. s tím, že bezplatné půjčování kontejnerů na třídění odpad do měst a obcí v Královéhradeckém kraji je jednou z cest, jak starostům pomoci trend třídění odpadů stále posilovat. Obec Vítězná rozšiřuje sběrnou síť Obec Vítězná na Královédvorsku se zapojila do tzv. projektu nádob. Na území Královéhradeckého kraje jej realizuje společnost EKO-KOM a.s., která obcím zdarma zapůjčuje sběrné nádoby na tříděný odpad. Obyvatelům Vítězné teď bude nově sloužit dal-
ší patnáctka nových, barevných kontejnerů. Z projektu jsou obcím zapůjčovány nádoby pro sběr papíru a plastů o objemu 1100 litrů a stejně objemné sklolaminátové zvony pro sběr bílého a barevného skla, nebo dělené zvony o objemu 2150 litrů pro třídění skla na bílé a barevné. Ve Vítězné využili od všeho trochu. „Do obce jsme zapůjčili pět žlutých kontejnerů na plasty, tři modré na papír, tři dělené na sklo a po dvou kusech na sklo bílé a sklo barevné,“ vypočítává Ing. Jiří Záliš, regionální manažer EKOKOM, a.s. a jeho slova doplňuje i starosta obce Petr Hrubý: „Jde o částečnou obměnu stávajících kontejnerů a částečně o rozšíření sběrné sítě. Měli jsme tu poměrně velkou výstavbu rodinných domů a lidé si o nové kon-
tejnery v podstatě řekli.“ V obci Vítězná obyvatelé třídí plasty, papíry a sklo, ostatní odpad mohou odevzdávat na sběrný dvůr. Další tři kontejnery, tentokrát na sběr tříděného plastu, získala i obec Mostek, spadající pod působnost obce s rozšířenou působností Dvůr Králové nad Labem. V Královéhradeckém kraji je v současné době rozmístěno čtrnáct a půl tisíce kontejnerů na tříděný sběr, instalovány jsou v tzv. sběrných hnízdech. Průměrně na jedno takové hnízdo připadá 123 obyvatel. Každý z nich ročně v průměru vytřídí přibližně 41 kilogramů papíru, skla, plastu a nápojových kartonů. S přepočtem celkově sebraného odpadu na jednoho obyvatele se pracuje i v soutěži obcí „Čistá obec“, kde na vítěze čekají zajímavé finanční odměny.
11
EVROPSKÁ KULTURA
EN č. 2 / 2015
Kulturní mosty bez hranic Poblíž česko-nemeckých hranic, nedaleko města Domažlice se na německé straně nachází městečko Schönsee. Tady vzniká na jaře 2006 „Centrum Bavaria Bohemia (CeBB)“. Toto centrum má být kulturním mostem mezi českou a bavorskou oblastí. Vzájemné kulturní poznání, to je hlavním cílem projektu „Kultura bez hranic“ (CeBB). A nejde zde jen o kulturu, probíhají různé marketingové schůzky, partnerské projekty a dochází i k prohloubení vzájemné spolupráce. Jedním z projektů bylo i přípravné setkání učitelů z pěti bavorských a tří českých škol pod názvem „Strom přání pro Plzeň 2015“. Tato akce je zahrnuta do doprovodného programu PlzeňEvropské hlavní město kultury 2015. Na jaře roku 2015 by měly být na 12 místech (6 na bavorské a 6 na české straně) postaveny stromy přání. Akce bude zahájena 22. dubna na gymnáziu Josepha von Frauenhofera v Chamu, které již 20 let úspěšně spolupracuje s plzeňským gymnázi-
em Luďka Pika. Žáci, učitelé, zaměstnanci, ale i rodiče žáků vybraných škol se zapojí do hledání dárců stromů. V den pořádání této akce napíší pak svá přání, ať již osobní, adresovaná Evropskému hlavnímu městu kultury, nebo týkající se česko-německých vztahů. Tyto lístečky pak budou zasunuty do předem vyvrtaných otvorů ve stromu a účastníky spolu s umělci zapečetěny pomocí dřevěných klínků, které žáci barevně pomalují. Tak získají určené ško-
ly a potažmo i obce své jedinečné umělecké dílo, které bude připomínat Plzeň 2015. Autoři této myšlenky Andi Dünne a Philipp Klein nechtějí pro tuto uměleckou akci stanovovat přesný návod a nechávají školám prostor pro vlastní realizaci. Tím pádem bude každý strom unikát. Další projekt, výstava „Nej Plzeňského kraje“ byla zahájena počátkem února v CeBB. Jaké vážnosti se těší Plzeňský kraj v Horní Falci ukázala i účast přibližně stovky hostů z komunální politiky, veřejného i kulturního života. Oficiální část zahájila dudácká muzika z Chodska. Nejdůležitějším reprezentantem kultury byl krajský radní Miroslav Šobr, do jehož kompetence patří kultura a památková péče, vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu Alena Svobo-
dová, Dr. František Frýdla, ředitel Západočeského muzea Plzeň a Dr. Pavel Suk, vedoucí pracovní skupiny KulTURA v rámci regionální kooperace Plzeňský kraj/ Horní Falc. Dále pak zde Monika Bechná, projektová manažerka v týmu Plzeň 2015, podala návštěvníkům přehled programů v rámci Evropského kulturního města. V rámci programu Bavorské kulturní dny v Plzni ve dnech 20.- 26. dubna plánováno až 40 kulturních akcí. Mimo jiné i koncert Řezenckých vrabčáků, „Mnichov zářící metropole umění“ a „Květiny pro Plzeň“. To je jen pár akcí namátkou. Ve skutečnosti jich najdete na internetových stránkách CeBB www.bbkult.net daleko více. Umělecké a kulturní akce tohoto rázu by měly být impulzem k hledání kontaktů neje-
Zahájení výstavy Nej Plzeňského kraje. nom na obou stranách hranice, ale i v jiných zemích, tak aby byl kontakt s jinými kulturami co nejčastější. To nás obohatí a rozšíří obzor každého z nás. Je důležité udržet vlastní kulturní vzorce, ale zároveň i po-
zdroj: CeBB
znávat rozdílné jiné kultury. Pochopit je, akceptovat je, ale zároveň respektovat jejich regionalitu. Kultura se nedá vynutit. Měla by být automatickou součástí naší společnosti. Jana Lochmanová
V Plzni i díky evropské podpoře roste nové kulturní centrum ROP Jihozápad bude financovat další významnou stavbu. V bývalé železniční budově u zastávky známé jako Moving Station v Plzni vznikne nový multifunkční sál určený pro tanec a divadlo. Jak upozorňuje Roman Černík, umělecký ředitel a jednatel centra pro kulturní a sociální projekty JOHAN o.s., někdejší odjezdová budova plzeňského nádraží Plzeň Jižní předměstí byla postavena v roce 1904, v roce 1988 byla uzavřena a přestala sloužit drážnímu provozu. Od roku 2000 je využívána centrem pro kulturní a sociální projekty JOHAN jako prostor pro uměleckou činnost. V současné době je objekt nádraží v rekonstrukci. Na konci roku 2006 budovu v dražbě koupila akciová společnost Klotz, která je investorem projektu. Společnost uspěla s projektem „Culture Station“ v poslední grantové výzvě Regionálního operačního programu NUTS Jihozápad. „Obsahovou náplň projektu připravilo občanské sdružení JOHAN, které také svou dosavadní historií i zkušeností garantuje projektovanou činnost i udržitelnost podpořeného projektu,“ říká Roman Černík. Jak již bylo uvedeno, základem nového kulturního centra bude multifunkční sál, připravený především na divadlo a tanec. „Měl by nabízet prostor s kvalitním zázemím jak na dovezené produkce, tak na workshopy a tvůrčí rezidence. Další prostory poskytnou slušné záze-
mí tvůrcům, vystupujícím, počítá se také s výstavní činností,“ přibližuje záměr Roman Černík. Projekt přestavby přímo navazuje na dosavadní činnost centra JOHAN, které více než deset let v opuštěné budově z roku 1904 provozovalo Otevřený komunikační prostor Moving Station. V průběhu uplynulých let se podařilo podle Romana Černíka vystavět respektovanou dramaturgickou tvář, která se také stala obsahovou náplní úspěšného projektu pro Regionální operační program Jihozápad. Podle současných dohod bude JOHAN také pro budovu program i nadále připravovat. VELKÉ ZMĚNY UVNITŘ „Dnes již je zvenku viditelné nachystané lešení na fasádu, uvnitř byly dokon-
čeny očistné a bourací práce a právě se začíná betonovat vnitřní skelet nového multifunkčního sálu,“ popisuje současný stav Roman Černík. Z venkovního pohledu se, jak říká, budova moc nepromění, bude mít novou fasádu, opravená okna, ale uvnitř se chystá jiné uspořádání. Vznikne tam nový multifunkční sál, „black box“, dále malé studio – výstavní sál a několik různě velkých zkušeben a ateliérů. Součástí také bude klub s posezením pro diváky i tvůrce, který zároveň poslouží drobným programům, mezi které budou patřit čtení, diskuse a přednášky. „Je pro nás důležité, že prostor také umožní návštěvu osobám se sníženou pohyblivostí. Je třeba připomenout, že budova má památkovou ochranu a při rekonstrukci je vše také s památkáři konzultováno,“ zdůrazňuje Černík. Budova se proměňuje ve funkční centrum pro tvorbu a prezentaci současného umění. Především z oblasti performing arts a výtvarného umění. Navržený program vychází jak z dosavadních zkušeností JOHANu, tak bude dotvořen podle domácích i zahraničních inspirací. Z těch domácích lze jmenovat
projekty jako je Meet Factory, NoD, Alfréd ve dvoře, z těch zahraničních bude inspirace hledána mezi evropskou sítí kulturních center pracujících v bývalých industriálních prostorech – Trans Europe Halles, jíž je JOHAN členem. „Základní osou programu tedy bude současný tanec a experimentující divadelní a multimediální akce. Počítáme s pokračováním naší spolupráce s Tancem Praha, s vlastním festivalem „nového divadla“ - Move in Station. Určitě chceme zachovat svou off off sekci festivalu Divadlo (‚Johan uvádí ...‘) i spolupráci s festivalem Skupova Plzeň,“ vyjmenovává Roman Černík. Vedle těchto velkých festivalů je připravován průběžný program, hostování domácích i zahraničních souborů. Druhou linií jistě bude i výtvarné umění. Budova nabídne ateliéry, ale i prostor k výstavám. Rádi by také pokračovali ve spo-
lupráci s festivalem fotografie Off Station, stejně tak ve vzdělávací řadě nejkrásnější obraz a Art buffé. Významným programovým prvkem připraveného projektu jsou rezidenční pobyty a koprodukční projekty. Již na podzim jsou připraveny rezidence japonských a belgických umělců. Třetím pilířem programu budou komunitní a společenské aktivity. Celkové náklady na rekonstrukci si vyžádají více než 40 milionů Kč. Dotace z ROP je o něco vyšší než 26 milionů Kč, výraznou část prostředků tak vkládá do projektu společnost Klotz. Doba udržitelnosti projektu je v souladu se zásadami stanovena na pět let, ale protože jde o završení dlouhodobého úsilí i vytvořené specifické kulturní adresy, Roman Černík věří v dlouhodobý rozvoj celého projektu. Jana Bartošová
Projekt: Culture Station Investor:
Klotz a. s.
Celkové náklady:
cca 40 milionů Kč
Dotace z ROP Jihozápad:
cca 26 milionů Kč
Nový život pro zámecký park v Ratibořicích Zámecký park v Ratibořicích na Náchodsku prochází kompletní regenerací. Jde o první velký obnovující zásah do zeleně od doby vévodkyně Kateřiny Zaháňské, která park před více než dvěma sty lety zakládala. Více než stovku poražených stromů v celém Babiččině údolí, které je zapsáno jako Národní přírodní památka, nahradí na jaře nová, stylově odpovídající výsadba. Hlavní část nákladů je kryta z evropského Operačního programu Životní prostředí. Až na jaře začne nová turistická sezona, budou určitě mnozí návštěvníci Ratibořic překvapeni. Empírový zámek uvidí zdálky ze všech stran. Vzrostlé stromy, které ho obklopovaly, zmizely. Kácení neušly exotické dřeviny ani typické vysoké lípy u zá-
meckého jezírka. Radikální zásah byl však nezbytný „Tady už stromy padaly samy od sebe i za bezvětří. Dendrologický průzkum prokázal u většiny z nich havarijní stav. Tento zásah je určitě v zájmu veřejnosti,“ komentuje kácení kastelán Ivan Češka.
Obnova zeleně v Ratibořicích se netýká jen zámeckého parku, ale i Panského dvora, kuchyňské zahrady a Rudrova mlýna u řeky Úpy, celkem jde o plochu přesahující čtyři hektary. Během zimy se kácí nejen přes sto stromů, ale i stovky nižších dřevin. Za všechny bude adekvátní náhrada. Vysazeny budou nejen lípy, duby, javory, olše, ale i exotický nahokvětec, limba či liliovník tulipánokvětý. „Projekt jsme připravovali s maximální pečlivostí. Pro tento účel byl vypracován podrobný průzkum, kdy jsme využívali dobových pramenů, fotografií i znalostí místních pamětníků. Nová dřevina stejného druhu bude vždy zasazena téměř na původním místě. Napravíme také některé neadekvátní zahradnické zásahy z minulých let. Nyní sem vrátíme původní rostlinnou skladbu tak, aby parku zůstal jeho romanticko-krajinářský styl,“ vysvětluje specialistka na historickou zeleň Jiřina Jelínková z Národního památkového ústavu. MYSLÍ I NA PÁCHNÍKA
Zeleň ratibořického zámku projde regenerací poprvé od doby vévodkyně Zaháňské. foto: autorka
V Babiččině údolí lesníci v průběhu zimy kácejí, uklízejí dřevo (vše zůstane pro využití správy zámku), frézují pařezy, ošetřují další stromy a keře. Zvlášť pamatováno je na ohroženého brouka páchníka hnědého, který vyhledává vykotlané a prohnilé dřeviny a ra-
tibořická přírodní rezervace mu proto velmi vyhovuje. Pro tento biotop upravili dřevaři mimo zraky návštěvníků části pořezaných stromů. Na jaře pak začne v parku a okolí nová výsadba a regenerace trávníků, která za plné návštěvnické sezóny potrvá do léta. „I během tohoto období bude zámecký park volně přístupný veřejnosti. Návštěvníci se nedostanou jen do těch malých oblastí, kde budou zahradníci právě pracovat,“ dodává kastelán Ivan Češka. Regenerace zeleně v Ratibořicích vyjde na téměř pět milionů korun. „Akce má trojstranné financování. Menšími částmi se podílí státní rozpočet a Fond životního prostředí. Hlavní je 75 pro-
centní dotace z Operačního programu Životní prostředí. Bez té bychom zvládli jen drobné úpravy. Projekt se připravoval několik let, ale až nyní, s evropskou podporou, jsme s ním mohli začít,“ říká investiční technik Národního památkového ústavu Jiří Svoboda. Obnova parku definitivně skončí až s následujícím podzimem, kdy budou koruny některých vzrostlých stromů vyvázány a odborníci provedou poslední bezpečnostní prořezy zbývajících starých dřevin, které prozatím na svém místě zůstávají. Počítá se s tím, že ty budou nahrazovány postupně v následujících letech tak, jak určí jejich zdravotní stav. Věra Hofmanová
Projekt: Regenerace zeleně v parku státního zámku Ratibořice včetně přilehlých ploch Celkové náklady:
5 389 621 Kč
Celkové uznatelné náklady:
4 960 914 Kč
Celková výše podpory:
3 472 639 Kč
Příjemce:
Národní památkový ustav
Místo realizace:
Královéhradecký kraj
Prioritní osa:
6 – Zlepšování stavu přírody a krajiny
Oblast podpory:
6.5 – Podpora regenerace urbanizované krajiny
Podpora:
Operační program Životní prostředí
Realizace projektu:
leden – červen 2015
12
PUBLIC
EN č. 2 / 2015
Kam kráčí evropský kosmický výzkum? Po desítky let byly tahounem dobývání kosmu dvě znepřátelené velmoci – USA a SSSR. Po pádu komunistického impéria se ovšem objem peněz na tuto agendu rapidně snížil a rozložení sil se pomalu začalo měnit. Ačkoliv jsou dnes Rusko a USA stále nejvýznamnější hráči v oblasti vesmírného programu, pomalu je začínají dohánět i jiné velmoci. Patří mezi ně i Evropská unie? Pro jednotlivé státy osmadvacítky není vesmírný výzkum právě prioritou a prostředky na něj jsou velmi omezené. I z toho důvodu se sna-
ží země spolupracovat v rámci Evropské kosmické agentury (ESA), kterou lze považovat za evropskou protiváhu NASA. Samozřej-
Jedním z nejdůležitějších projektů agentury ESA je zkoumání komety sondou Rosetta. zdroj: www.esa.int
mě pouze teoreticky, protože za Evropskou kosmickou agenturou zatím nejsou žádné zásadní mise, které by posunuly hranice dobývání vesmíru a především, přestože ESA s Evropskou unií úzce spolupracuje, není na ní nijak závislá. Členem ESA je od roku 2008 i Česká republika. „Členství v ESA je pro ČR hlavním nástrojem, jak ovlivňovat a rozvíjet kosmické aktivity a účastnit se kosmických projektů,“ uvádí vláda v tzv. Národním kosmickém plánu. Dnes už je takové tvrzení pravdivé. Ovšem v minulých pětadvaceti letech byl evropský vesmírný výzkum spíše popelkou stojící mimo hlavní zájem politických špiček. S Lisabonskou smlouvou se to mění a činnost EU v této oblasti posiluje (byla například vytvořena nová Rada pro vesmír, ve které zasedají zástupci EU a právě Evropské kosmické agentury).
ZAMĚŘENO NA GALILEO A jaké priority má tedy Evropská unie ve vesmírném výzkumu? Cílem je v první fázi vytvoření evropského výzkumného prostoru. Tedy dostatečné vědecké a ekonomické síly, která bude schopná realizovat zatím teoretické projekty. Tím samozřejmě aktivity EU a ESA nekončí. V tuto chvíli jde hlavně o práci na několika projektech. Velmi důležitý je pro EU především Galileo. V rámci něj je postupně na oběžnou dráhu vysazováno 30 družic za zhruba 140 miliard korun. Projekt řízený agenturou se sídlem v Praze má být dokončený do konce roku 2020. Po uvedení do provozu bude možné využívat nový satelitní systém, který bude přesnější než americká GPS. „Zatímco GPS má nejen vojenské, ale i civilní užití, u Galilea klademe důraz na jeho ryze civil-
ní charakter,“ dodává k tomu ředitel Centrály pro evropský navigační systém Galileo Carlo de Dorrides. Loni v srpnu dostal projekt zásah, když se nepodařilo vynést do potřebné výšky první dva plně funkční satelity. Jeden z nich už se ale podařilo zprovoznit a umístit do správné pozice. SNÍMKY Z ROSSETTY Mimo Galileo pracuje ESA na celé řadě dalších projektů. Většina z nich se týká výzkumu a rozšiřování poznatků o Zemi, meteorologie nebo stavby kosmických sond a observatoří. Zmínit lze například projekt sondy Rosetta, která byla vyslána zkoumat kometu Čurjumov-Gerasimenko. Jeden z nejdůležitějších projektů agentury si klade za cíl přispět k objasnění vzniku sluneční soustavy. Velmi důležitý je dlouhodobě i vývoj
nepilotovaných miniraketoplánů, které mohou operovat v blízkém vesmíru. V první půlce února proběhl test prvního takového letounu, který byl podle zástupců ESA úspěšný. Z vyjmenovaných činností ESA je zřejmé, že porovnávat evropský kosmický výzkum například s tím americkým je v podstatě nemožné. Zatímco NASA se dlouhou dobu zaměřovala a stále do určité míry zaměřuje na vysílání lidských posádek do vesmíru (v současnosti pracuje na kosmické lodi Orion. V prosinci byl proveden první významný test, který dopadl úspěšně), ESA se zajímá o výzkum a projekty na oběžné dráze naší planety. Ostatně odborníci s ESA spolupracují s Ruskem, Čínou, Spojenými státy a dalšími národy například na zabezpečení fungování orbitální stanice ISS. Filip Appl
Referendum o rodine dopadlo fiaskom Emóciami nabité hlasovanie dopadlo katastrofou pre zástancov „tradičnej rodiny“. Na referende sa zúčastnila len pätina voličov. V poradí ôsme referendum v histórii Slovenska sa tak zaradilo medzi ďalšie neplatné. Iba 21 % občanov vyjadrilo svoj názor v referende, ktoré týždne pred samotným hlasovaním silne polarizovalo spoločnosť. Po ohlásení výsledkov sa oba tábory cítili ako víťazi. Anton Chromík, tvár Aliancie za rodinu, ktorá referendum iniciovala, označil výsledky za úspech. Vyzdvihol fakt, že sa hlasovania zúčastnilo takmer milión ľudí a až 90 % z nich sa vyjadrilo kladne za všetky tri referendové otázky – zakázať neheterosexuálnym párom sa sobášiť, adoptovať si deti a nenútiť deti absolvovať sexuálnu výchovu v školách. Chromíkov optimizmus je však prehnaný. Hlasovania sa zúčastnilo len o čosi viac ako 21 % občanov. Kým sa väčšina z pätiny zúčastnených jasne postavila za hodnoty „tradičnej rodiny“, stále ostávajú štyri pätiny Slovákov, ktorí svojou neúčasťou tieto hodnoty odmietli. Minimálne tým dali najavo, že nie sú ochotní v danej veci hlasovať. A práve preto sa LGBT komunita a ľudskoprávni ochranári tiež cítia ako víťazi. O RODINU NEŠLO Esenciálnym problémom referenda bolo, že nemalo snahu riešiť sku-
točné problémy sužujúce rodiny na Slovensku. Ak niekto chce bojovať za tradičnú rodinu, mal by sa predovšetkým pozrieť na dôvod alarmujúcej rozvodovosti, ktorá sa pohybuje na úrovni približne 40 %. Príčina rozvodu je síce individuálnou záležitosťou každého páru, no v mnohých prípadoch je za tým zlá finančná situácia, ktorá je živnou pôdou pre ďalšie problémy. Nízke platy a sociálne dávky na jednej strane, vysoké ceny nájmu, energií a nehnuteľností na strane druhej. Nehovoriac o predražených potravinách pochybnej kvality alebo o najdrahšom benzíne v regióne, ktorému sa ako zázrakom zase raz vyhlo celosvetové znižovanie cien ropy. A ak k tomu ešte pridáme vysokú nezamestnanosť v mnohých kútoch Slovenska, dostávame nelichotivú predstavu o tom, čo je skutočným problémom národa. A teda aj základnej jednotky spoločnosti – rodiny. Nedostatok peňazí prináša nervozitu a neustály strach z toho, či sa
z platov podarí zaplatiť všetky účty a pokryť základné potreby. Ak tento stav dlhodobo pretrváva, často sa objavuje alkoholizmus či gamblerstvo. Napätie stúpa a nastáva rozvrat rodiny. Uvedená analógia nemusí byť úplne presná a nemusí sa zhodovať s osudom každej ťažko skúšanej rodiny. No základ ostáva – dlhodobá finančná tieseň plodí čoraz väčšie problémy. Tomuto faktu sa Aliancia za rodinu a jej podporovatelia vyhýbajú. Zrejme Chromík a cirkev, ktorá stála za ním, si uvedomujú, že je ľahšie sa oháňať „hodnotami“ a „prirodzenosťou“, keďže populizmus bol vždy efektívnejší a rýchlejší ako cesta skutočného riešenia komplikovaných problémov. Na lep im sadlo takmer milión ľudí, zväčša homofóbov a bigotných katolíkov. Svoj hlas v referende vyjadrilo aj približne stotisíc odporcov všetkých troch referendových otázok. Chromík s veľkou pomopou poukazuje, koľko ľudí podporilo jeho myšlienky. To, že na jeho referendum sa vykašľali takmer ďalšie štyri milióny ľudí už podľa neho nestojí za reč. Po takom fiasku by sa len málokto postavil pred národ a priznal svoju porážku. Obzvlášť pokiaľ prehrali „hodnoty“.
CHROMÍKOVA ODYSEA Výsledky referenda sa dajú interpretovať rôzne. Jednu, a veľmi pomýlenú, interpretáciu ponúkol Chromík. Ďalej sa na nízku účasť môžeme pozerať ako na fakt, že veľkú väčšinu obyvateľov otázky referenda nezaujali a je im vlastne jedno, či budú výsledky referenda, nech by dopadlo akokoľvek, pretavené do legislatívy. Treťou možnosťou je nazerať na neúčasť ako na legitímny hlas ľudu. Akoby 80 % nezúčastnených hlasovalo vo všetkých otázkach nie. Neubehli ani dva týždne po referendovom fiasku a na scéne sa objavili nové vášne. Vláda prijala Celoštátnu stratégiu ochrany a podpory ľudských práv, ktorou chce chrániť ľudské práva všetkých obyvateľov krajiny. Alianciu predovšetkým poburuje snaha štátu o uzákonenie registrovaných partnerstiev pre homosexuálne páry a následná možnosť adopcie detí nimi. Za hazard so zdravím obyvateľstva pokladá návrh o vypustení kontroverznej otázky z dotazníku pri darovaní krvi. Mužský darcovia musia odpovedať na otázku, či mali za posledný rok pohlavný styk s iným mužom. Stratégia vyprovokovala Alianciu až do takej miery, že začala zháňať pod-
pisy pod novú petíciu, ktorou chce apelovať na vládny kabinet aby od tohto programu upustil a namiesto plytvania peňazí na zbytočnosti vypracoval Stratégiu ochrany a podpory rodiny v SR. Vyhodiť von oknom šesť miliónov eur len preto, aby sme si spravili celoštátny „prieskum o rodine“ sa inak ako plytvaním nazvať nedá. V ústave je manželstvo kodifikované ako zväzok výlučne len jednej ženy a jedného muža. Adopcie homosexuálnymi pármi sú už pri súčasnej legislatíve nemožné. Jedinou legitímnou otázkou referenda tak bolo hlasovanie o povinnej sexuálnej výchove na školách. Aliancia sa môže štylizovať do polohy ochrancu milióna Slovákov, ktorí s pripravovanou stratégiou nesúhlasia, no proti nej nestojí len vláda, ktorá na stratégii pracovala dva a pol roka a dala priestor vyjadriť sa každej strane pri jej koncipovaní, ale aj majorita obyvateľstva – zvyšné štyri pätiny ľudí, ktoré referendum odignorovali či už pre svoju ľahostajnosť, alebo pre nesúhlas s postojmi Aliancie. No s Chromíkovcami by bolo vhodné v jednom súhlasiť, a to v apelovaní na vládu, aby Stratégiu ochrany a podpory rodiny, ktorú Aliancia požaduje, aj štát naozaj vypracoval. Avšak nie
na báze homofóbnych a populistických „hodnot“, ale na podklade skutočných problémov, ktoré trápia život rodín na Slovensku. QUO VADIS, REFERENDUM? Na Chromíkove „dobrodružstvo“, ako sám referendum nazval, sme sa zložili všetci šiestimi miliónmi eur. Je možné, že sa roztrhne vrece s ďalšími referendami. Napríklad už čoskoro možno budeme hlasovať o odluke cirkvi od štátu. Túto tému vytiahla novovznikajúca strana SKOK! exministra hospodárstva Juraja Miškova. Nedá sa však vylúčiť, že ide len o snahu vytrieskať politický kapitál z témy, ktorá sa po referende o rodine stala v spoločnosti zaujímavou. No problémom referenda na Slovensku nie je len jeho zneužívanie na politické účely a zviditeľňovanie sa. Posledné hlasovanie opäť dokázalo, ako likvidačne je voči referendu nastavená legislatíva. Kým na platnosť referenda je potrebná nadpolovičná väčšina všetkých ľudí s volebným právom, voľby všetkých inštancií nemajú žiadne kvórum. Ak by aj pri nich platilo pravidlo, že budú platné len pri viac ako päťdesiat percentnej účasti, neboli by platné dosiaľ ani jedny voľby do vyšších územných celkov
Boj s ebolou zkouší na simulované epidemii Pod taktovkou evropského projektu Miracle vzniká nový a zatím nepoužívaný typ výzkumu. Jde o mobilní laboratorní analýzu, která posuzuje rizika hrozeb epidiemí, zejména eboly, jak v zemích Evropské unie tak mimo ni. Laboratoř vyvinula simulovaný biologický scénář, který věrně napodobuje současnou situaci - krizi eboly a její rychlé šíření v západní Africe. Zárověň zkoumá, jak ji lze zastavit a zlikvidovat. Projekt modelování nákazy ebolou přímo u jejího možného zdroje je jen jedním z více výzkumných projektů týkajících se této nemoci, na které je vyčleněno celkem 245 milionů eur, přičemž jen na „simulaci nákazy“ má jít 1,4 milionu eur. Koordinační zemí je Belgie. Všechny projekty si kladou za cíl vývoj zejména vakcín a rychlých diagnostických testů. „Neexistuje zatím žádná vakcína ani léčba proti ebole, takže musíme naléhavě zvýšit své úsilí v oblasti výzkumu této nemoci. S pomocí naší a našich obchodních partnerů dokážeme urychlit vývoj vakcíny, stejně jako rychlé diagnostické testy na podporu odvážných zdravotníků. Potřebujeme nástroje, s kterými musíme porazit virus ebo-
ly jednou provždy,“ uvedl evropský komisař pro výzkum, vědu a inovace Carlos Moedas. Projekt polních laboratoří v současné době provádí výzkum přímo v reálném životě v polních laboratořích v bezprostřední blízkosti střediska pro léčbu eboly. Ty se nachází v okraji Nzere Kore, v Guinei, v blízkosti hranic Libérie, na Pobřeží slonoviny a v Sierra Leone. Nezaobírá se však přímo léčbou, ale vytváří systémy, které přesně napodobují vznik epidemie, jeji vývoj a šíření. Na základě simulovaného šíření nemoci pak dokáže na modelech aplikovat způsoby léčby, vakcinace a izolace nemocných a následně analyzovat, jak byly tyto postupy úspěšné.
Kromě toho, že pomáhá rychle identifikovat pacienty eboly, bude tato laboratoř také podporovat nový klinický výzkum jednoho z nejslibnějších léků. Poznatky získané z výzkumu pomohou také zpracovat analýzu nedostatků, technologických a logistických zlepšení a chybějících technologií pro mobilní laboratoře. Nejde přitom jen o samotné potlačení choroby. Podle Světové zdravotnické organizace má epidemie mnohem větší následky, než se na první pohled může jevit. „Ohnisko eboly je více než jen lékařskou záležitostí. Kde epidemie vypukne, můžeme vidět vliv politické nestability v kombinaci se špatným místním zdravotnickým systémem,“ uvedl Franco Pagnoni ze Světové zdravotnické organizace. DALŠÍ PROJEKTY JSOU V PŘÍPRAVĚ Kromě mobilních laboratoří ohlásila Evropská komise dalších osm
projektů, které mají v boji s ebolou pomoci. Tři z nich se týkají vývoje nových vakcín, jeden se zabývá zvyšováním výroby očkovacích látek a jeden dohlíží na dodržování režimu vakcinace. Pro úspěšnou léčbu je totiž nutné, aby pacient dostal dvě dávky vakcíny. Projekt proto bude zvyšovat povědomí o očkování a jeho cílem je zajistit spolupráci pacienta u vakcín, které vyžadují dvě dávky. Zbylé tři projekty se zabývají rychlými diagnostickými testy. V současné době totiž lékaři nemají k dispozici rychlý a spolehlivý test, který určí, zda je pacient ebolou skutečně nakažen. Tyto tři projekty si kladou za cíl připravit vývoj rychlého diagnostického testu, který bude moci dodávat spolehlivé výsledky za pouhých patnáct minut. První testy patnáctiminutových testů schválila v pátek 20. února Světová zdravotnická organizace. Nový test, nazvaný ReEBOV
Pro postižené oblasti je zapotřebí co nejdřívě vyvinout rychlé testy na ebolu. Antigen Rapid Test, se zatím jeví jako velmi perpspektivní pro polní podmínky. Nevyžaduje totiž žádné zvláštní zařízení, sestává z pouhého indikačního papírku a zku-
mavky, tudíž ani nepotřebuje zdroj proudu. „Stále vedeme diskuze, jestli budeme test používat nebo ne, ale nevidím jiný snadný způsob. Jsem tro-
CISTIKA
EN č. 2 / 2015
13
Milióny dopršali. Španieli dostali menej ako odviedli Za minulý rok Bruselu Španieli odviedli viac ako získali. Stalo sa tak prvýkrát od roku 1986, kedy krajina vstúpila do EÚ. Za rok 2014 Španielsko odviedlo do spoločnej európskej pokladnice 12,156 miliárdy a naspäť zinkasovalo 10,540 miliárdy eur. Rozdiel predstavuje 1,6 miliárdy a oproti 150 miliónom, ktoré predvídala vláda, ide o nezanedbateľnú položku. Denník El País situáciu pokladá za veľký medzník posúvajúci krajinu do novej fázy. Zlaté obdobie v odčerpávaní eurofondov majú Španieli za sebou. Z európskeho rozpočtu postupne získavali stále menej, keďže strácajú nárok na niektoré pomoci, lebo krajina sa od vstupu do EÚ stávala bohatšou. Napokon, neobišli zle. Počas prvých dvoch dekád plusové saldo predstavuje 84,313 miliárd eur a v pluse 10,2 miliárdy eur krajina zostala aj počas obdobia 2007-2013. Experti nezabudli zdôrazniť, že ak by mínusové saldo za rok 2014 vzniklo pod vplyvom rastúceho rozpočtového príjmu krajiny a zvý-
šenia konzumu ako zdroja DPH, sklz by naznačil reštart domácej ekonomiky. Skutočnosť je iná. Za minulý rok Španieli zaznamenali len štvormiliónový nárast sumy, ktorú do európskej pokladnice odviedli v roku 2007, čiže pred vypuknutím krízy. Hlavným dôvodom vzniknutého mínusu je teda úbytok financií z európskych fondov. Komisia sa zatiaľ nevyjadrila, nakoľko momentálne spracúva údaje pre vypracovanie finančnej správy, ktorú pravidelne zverejňuje v letných mesiacoch. Španielske Ministerstvo financií prenechá-
Za prvý rok po vstupe do EÚ Španielsko odviedlo Bruselu 682 miliónov eur. Do roku 2010 získalo cez štrukturálne fondy 140 miliárd eur. Bola z nich financovaná približne polovica nákladov na veľké verejné stavby ako vysokorýchlostná železničná sieť AVE, nový terminál na letisku Madrid-Barajas a diaľnice. Zo spoločných peňazí do roku 2010 Španielsko získalo 228 miliárd eur, pričom odviedlo 140 miliárd eur.
va komentáre šéfovi Štátnej pokladnice a ten zatiaľ mlčí. STARONOVÉ KOMPLIKÁCIE Najstabilnejšími príjmami z eurofondov sú pre Španielov peniaze plynúce do poľnohospodárstva. Značnej redukcii podľahli financie z fondov venovaných kohéznej politike, najmä z Fondu pre regionálny rozvoj a z Európskeho sociálneho fondu. Príčina tkvie v samotných regiónoch. Nedokážu produktívne čerpať prostredníctvom
vhodne nastavených projektov. Až doteraz boli práve Španieli pokladaní za príkladného poberateľa európskych peňazí, a fakt, že začali zaostávať, zdôvodňujú krízou. Regióny musia potenciálne europrojekty najprv sami financovať, až následne im budú preplatené faktúry. Mínusom je, že na nákladoch sa musia podieľať až do výšky dvadsiatich percent. Denník El País uvádza, že podľa údajov Komisie sa španielske regióny prepracovali len k necelým 73 percentám fondov z rozpočtu pre progra-
mové obdobie 2007-2013, pričom európsky priemer predstavuje 76,7 percent. Zníženie rozpočtov pre regióny za posledné roky a sťažené financovanie prišlo v čase, kedy by investície a možnosť vytvoriť pracovné príležitosti podporili domácu ekonomiku. Jedným z podobných ukazovateľov je, že vďaka európskym podporám v rokoch 2007 až 2012 vzniklo 57 705 pracovných miest. MENEJ BÝVA VIAC El País tiež uvádza, že napriek pomoci poskytnutej španielskym bankám, krajina nie je pokladaná za „zachránenú“ z prostriedkov z eurovalu. Znamená to, že v prípade schválených projektov nemá prístup k preplateniu nákladov až do výšky 95 percent ako Gréc-
ko alebo Portugalsko. Vo vzduchu visí 9 miliárd eur, ktoré môžu Španieli využiť na projekty podporujúce kohéznu politiku. Problémom je, že ich musia „minúť“ do konca roka, v opačnom prípade o ne prídu. Bývalý eurokomisár pre regionálnu politiku Johannes Hahn sa o reálnej šanci prečerpať túto sumu v priebehu niekoľkých mesiacov netajil skepticizmom. Aktuálna eurokomisárka Corina Creţu reaguje umiernenejšie. Za jeden z cieľov pokladá efektívne dočerpanie fondov z uplynulého programového obdobia s ohľadom na špecifiká danej krajiny. Španielsko je podľa Komisie po Poľsku druhou krajinou s najslabším počtom kohéznych programov.
Dana Miháliková
Lisabon žiada vysvetlenie. Od rozohnených Grékov V Portugalsku vládnuci sociálni demokrati sú k snahe gréckej vlády nekompromisní. Premiér Passos Coelho ju pokladá za „detskú rozprávku“ a na európskom summite otvorene vystúpil proti. Do Grékov sa pustili aj ďalší portugalskí politici.
Ilustrační foto. a do europarlamentu. Posledných eurovolieb zúčastnilo skoro o polovicu menej ľudí ako referenda o rodine. A predsa boli voľby platné. Lenže problém netkvie iba v kvóre. Ani nadpolovičná účasť ešte nezaručuje, že výsledok hlasovania bude implementovaný do legislatívy. Na Slovensku má zákonodarnú moc iba Parlament. Hoci by mali poslanci odzrkadľovať vôľu ľudu, v skutočnosti im nič nezakazuje hlasovať inak, ako sa uzniesli občania v referende. Tak to bolo aj v prípade zatiaľ jediného platného referenda v histórii, o vstupe do Únie. Niektorí poslanci hlasovania zdržali či hlasovali proti.
zdroj: wikimedia.org
Je na zamyslenie, v akom stave sa nachádza inštitút referenda na Slovensku. Priame hlasovanie ľudí o veciach verejných je bezpochyby najdemokratickejší nástroj. No v našich končinách je nefunkčný. V prvom rade je potrebné vyzbierať minimálne 350 tisíc podpisov, aby mohlo byť referendum vôbec vyhlásené. Potom sa ho musí zúčastniť aspoň nadpolovičná väčšina občanov. Ak sa to podarí, názor väčšiny nemusí byť pretavený do legislatívy štátu. A nehovoriac o tom, že stále hrozí, že niekto referendum zneužije len na svoje zviditeľnenie sa. Ivan Belko
Podľa portugalskej tlačovej agentúry poslanec Duarte Marques písomne vyzval gréckeho premiéra Alexisa Tsiprasa, aby vysvetlil tvrdenia ministra financií Yanisa Varoufakisa. Ten totiž spomenul vytvorenie spoločnej opozície južných krajín vo veci reštrukturalizácie dlhu. Odvážne výroky boli vyslovené ešte v decembri, počas predvolebnej kampane. Yanis Varoufakis medzitým získal post ministra financií, čiže kľúčovej osoby určujúcej finančnú stratégiu pri vyjednávaní s veriteľmi. A to je presne to, čoho sa Portugalci obávajú. Že svojou rétorikou poškodí záujmy iných. NEŤAHAJTE NÁS DOLU! Poslanec Marques upozorňuje, že podobné populistické výroky môžu ohroziť obnovenie portugalskej ekonomiky. Táto, podľa neho podozrivá stratégia, môže naru-
šiť dôveru trhov a spôsobiť rast úrokov pri ich splácaní. Španielsko, Portugalsko a Taliansko momentálne splácajú za 2,5percentný úrok, na hony vzdialený od gréckych 12,5 percent. Grécke zastrájanie preto Portugalcov naštartovalo. Podľa nich hraničí s vydieraním a patrí k nezodpovedným postupom. Idú ešte ďalej. Od gréckeho premiéra žiadajú, aby uistil, že nešlo o nič viac ako predvolebný blaf. SOLIDÁRNI SME UŽ BOLI Portugalskí lídri sú povestní nekompromisnosťou, napokon nacvičili si ju najmä na chrbtoch vlastných občanov. Zásadám v plnení záväzkov zostávajú verní i na spoločnej, európskej pôde. „Nie je to potešiteľná perspektíva pre krajiny, ktoré pracujú na vyriešení problémov,“ skonštatoval
Grécko dlhuje krajinám eurozóny približne 200 miliárd eur. Ďalších 50 miliárd eur Grécko dlhuje Európskej centrálnej banke. Atény však bojujú s novými problémami s financovaním chodu štátu. Do konca februára musí vláda dosiahnuť získanie ďalšej finančnej pomoci vo výške 7 miliárd eur. Uvoľnenie tejto sumy je podmienené uzavretím dohody o ukončení záchranného programu. K nej je potrebné plnenie reforiem. Tie majú ozdraviť grécky rozpočet a umožniť, aby krajina opäť získala prístup na finančné trhy a mohla splácať dlhy. premiér Coelho na európskom stretnutí, venovanom Grécku a jeho snahe o reštrukturalizáciu dlhu. Nezabudol pripomenúť Portugalcov, ktorí tri roky znášali tvrdé reštrikčné opatrenia a s následkami musia fungovať ďalej. Premiér tiež pripomenul, že Portugalci s Grékmi už solidárni boli, keď im prostredníctvom eurovalu požičali vyše miliardy eur podobne ako ďalšie južné štáty, zápasiace s vlastnými ekonomickými problémami. MMF OCENIL DÔSTOJNÚ SNAŽIVOSŤ Samotný postoj portugalských politikov v kombinácii s preve-
denými reformami krajine zaručil úspech. Šéfka MMF Cristine Lagarde na stretnutí ministrov financií členských štátov ocenila diskrétnosť a snahu, s akou Portugalci bojujú s dôsledkami krízy. Spolu s eurokomisárom Pierrem Moscovicim ich krajinu vyzdvihli ako príklad v aplikovaní nástrojov dohodnutých s Trojkou. Potvrdenie uznania prejde i do praxe. V nasledujúcich dvoch rokoch MMF umožní vrátenie 14,1 miliárdy eur, ktoré krajine dovolia ušetriť 500 miliónov eur na úrokoch. Aspoň tak to tvrdí eurokomisár. Portugalská ministerka financií Maria Luís Albuquerque tieto prepočty zatiaľ nepotvrdila. Dana Miháliková
Španieli pokračujú v boji nezamestnanosťou. Majú pomôcť ďalšie eurofondy Európska komisia rozhodla o rozšírení rozpočtu pre Iniciatívu na podporu zamestnanosti mladých ľudí. Španielska vláda sa preto pýši novým úspechom. Do krajiny poputujú ďalšie milióny.
zdroj: WHO chu překvapen, že to vyšlo tak brzy,“ uvedl Doug Simpson ze společnosti Corgenix Medical Corporation, která se na vývoji podílela. Václav Čermák
Iniciatíva je hlavným finančným nástrojom programu s názvom Záruka pre mladých. Keďže tohtoročný rozpočet má byť navýšený o 30 percent, znamená to, že Španielsko s okamžitou platnosťou získa 283 milióny eur z celkových 943 miliónov, ktoré mu prislúchajú v rámci tohto programu. Premiér Mariano Rajoy sa vyjadril, že Komisia urobila dôležitý krok v aktivovaní ekonomiky a vo vytváraní pracovných miest, pričom európskym občanom vysiela signál o prekonaní krízy spoločnými silami. POMÔŽU EUROFONDY? Ministerka práce Fátima Báñez vyjadrila spokojnosť, že Komisia
prijala španielsky návrh o navýšení financií pre Záruku pre mladých. Rovnako ocenila, že Parlament ho odklepol urgentne, aby členské štáty získali okamžitý prístup k financiám. Od roku 2013 španielsky premiér spolu s ministerkou prezentoval túto požiadavku jedenásťkrát. Ministerka upresnila, že 283 milióny, z ktorých 14 miliónov už Španieli majú k dispozícii, bude venovaných vzdelávacím programom vytvoreným v súlade so situáciou na pracovnom trhu. Španielsko pred dvomi rokmi, teda ešte pred prijatím Záruky pre mladých v Bruseli, spustilo projekt Stratégia pre podnikanie a zamestnanosť mladých. Cestu k samozamestnaniu umožnil
365 tisícom ľudí. Podľa španielskej ministerky 66 percent mladých využíva podporné piliere ako sú podpora pri uzavretí pracovnej zmluvy na dobu neurčitú, alebo na možnosť získať pracovnú prax. 34 percenta mladých využíva prostriedky na samozamestnávanie a podnikanie. Ide najmä 50eurovú úľavu pri odvodoch hradených do sociálnej poisťovne. NEZAMESTNANOSŤ SA STÁVA NEÚNOSNOU Podľa Národného štatistického úradu rok 2014 Španieli uzavreli s 51,8percentnou mierou nezamestnanosti medzi mladými vo veku 16 až 24 rokov. Toto číslo predstavuje dvojnásobok celkovej nezamestnanosti, ktorá predstavuje 23,7 percenta. Oproti roku 2013 sa počet mladých nezamest-
naných znížil o 93 400 osôb. Na stretnutí venovanom nezamestnanosti mladých eurokomisárka Marianne Thyssen pomenovala situáciu v Španielsku „neúnosnou“. Za jeden z hlavných problémov španielskeho trhu práce označila pozvoľné členenie medzi trvalými pracovnými zmluvami a zmluvami na dobu určitú. Brusel sa po preštudovaní všetkých údajov chystá vypracovať zoznam nových odporúčaní pre Rajoyovu vládu. ZÁRUKA PRE MLADÝCH V ŠPANIELSKU Program je rozbehnutý vo všetkých členských štátoch, podmienkou však bolo zrealizovanie nových štrukturálnych reforiem. Brusel konkrétne Španielom odporúča „vytvoriť kvalitnú pracovnú, študijnú a učňovskú po-
nuku“, „zlepšiť osvetu medzi mladými nezamestnanými, ktorí nie sú zaregistrovaní na úrade práce“, „zvýšiť význam učňovského a univerzitného vzdelania na trhu práce“. S niektorými zmenami Španieli už začali. Mladí nezamestnaní sa môžu zaregistrovať v Národnom systéme záruky pre mladých, za trvalé zmluvy štát zamestnávateľom poskytuje bonifikácie, zamestnávateľom vychádza v ústrety za umožnenie rekvalifikácie. Od augusta minulého roka si mladí zaregistrovaní v Národnom systéme Záruky pre mladých môžu vybrať z ponuky štyroch bezplatných kurzov. Úrad práce s rozpočtom 42 miliónov eur najnovšie spustil konkurz na projekty určené na jazykové kurzy pre mladých, ako aj prehĺbenie už získanej kvalifikácie. Dana Miháliková
14
EVROPSKÉ REGIONY
EN č. 2 / 2015
ROP Jihozápad má za sebou úspěšný rok Na jihozápadě Čech pomáhaly evropské peníze i v uplynulém roce. Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad vyhlásil v roce 2014 celkem šest výzev k předkládání projektových žádostí. Výzvy byly určeny pro zájemce o dotace z území Plzeňského kraje a sousedního Jihočeského kraje a napomoci měly modernizaci silniční sítě, rozvoji místních komunikací, Integrovanému plánu rozvoje měst a rozvoji infrastruktury základního, středního a vyššího odborného školství. Zájem o peníze byl enormní. Jen do poslední 35. výzvy zaměřené na rozvoj místních komunikací, v níž bylo připraveno 115 milionů korun, přišlo z Jihočeského kraje 81 a z Plzeňského kraje 52 žádostí za téměř 880 milionů korun. Celkem bylo v uplynulém roce ve všech výzvách předloženo 276 projektových žádostí, které měly v součtu hodnotu téměř 2,5 miliardy korun. Projektů, které potřebné podmínky pro udělení dotace splnily, bylo 135 v celkové hodnotě více než 1,6 miliardy korun. Podle slov předsedy Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad a náměstka hejtmana Plzeňského kraje Ivo Grünera tak budou v letošním roce využi-
ty všechny dostupné peníze, což v České republice není vůbec samozřejmostí. „Co se týče žadatelů na území Jihočeského kraje, byl to právě Jihočeský kraj, který předložil projektové žádosti za největší objem finančních prostředků. Je to logické, protože tyto finance putují do výstavby a modernizace komunikací II. a III. třídy, na které tak Jihočeský kraj získal téměř 300 milionů korun,“ říká Karolina Studená, tisková mluvčí Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad a dodává, že v případě Plzeňského kraje byla situace stejná. Schválené projektové žádosti za největší objem finančních prostředků předložila Správa
ROP Jihozápad 2014 Počet výzev:
6
Předložených projektů:
276
Podpořených projektů:
135
Celková hodnota projektů:
1,6 miliardy Kč
Doposud z ROP Jihozápad proplaceno:
12 miliard Kč
a údržba silnic Plzeňského kraje, příspěvková organizace, která tak získá na modernizaci komunikací II. a III. třídy téměř 200 milionů korun. ROP VYČERPAL MAXIMUM Za osm let svého fungování se ROP Jihozápad podařilo vyčerpat maximum prostředků, které byly vyčleněny z Evropské unie. Za projekty bylo doposud proplaceno více než 12 miliard korun. K těm posledně uskutečněným patří například rekonstrukce mostu přes Berounku na Jateční ulici v Plzni. Projekt probíhal ve spolupráci Plzeň-
ského kraje a města Plzně. Celkové náklady na stavbu činily 315 milionů korun. Plzeňský kraj financoval projekt částkou necelých 230 milionů korun s využitím dotace ROP Jihozápad ve výši maximálně 85 % nákladů. Zbylou částku pokryl kraj z vlastního rozpočtu. Zbývající část, více než 85 milionů korun, financovalo město Plzeň. Oprava mostu byla součástí rekonstrukce silnice Plaská, Na Roudné, která je důležitou spojnicí silnic I. třídy na Karlovy Vary, Most a Prahu. Rekonstrukce významně odklání podíl tranzitní dopravy a rovněž propojuje dva velké plzeňské obvody, Severní Předměstí a Doubravku.
Díky evropským dotacím do dopravy jezdí řidiči po nově zrekonstruované silnici z Gerlovy Huti do Hartmanic. Oprava si vyžádala 46 milionů Kč a dotace z ROP činila 100 procent. zdroj: Plzeňský kraj Střední odborné učiliště elektrotechnické v Plzni ve Vejprnické ulici má díky projektu podpořenému z ROP tři nově vybavené dílny pro odbornou praktickou výuku. Projekt si vyžádal 4,3 milionu Kč, dotace činila 85 %. ROP Jihozápad chystá další výzvy i na letošek. Půjde však již
o ty úplně poslední, neboť program končí a bude nahrazen celorepublikovým Integrovaným regionálním operačním programem. Tento nový program má evropské dotace čerpat až do roku 2020, jak bude toto čerpání probíhat, se zatím přesně neví. Jana Bartošová
Hradec Králové buduje infocentrum třetího tisíciletí Na Eliščině nábřeží v Hradci Králové roste nové multifunkční informační centrum. Objekt za zhruba 40 milionů korun, jehož stavbu má z převážné části pokrýt evropská dotace, poslouží jak návštěvníkům, tak obyvatelům města. Centrum bude umístěno na strategickém místě vedle Muzea východních Čech, kde se kříží turistické a dopravní trasy. Takzvané infocentrum třetího tisíciletí vzniká přestavbou zrušené pobočky městské knihovny. Zpust-
lý objekt byl prázdný a dlouhodobě chátral. Má však výhodnou polohu v historickém centru a disponu-
V budově stavěné podle návrhu architekta Jana Kotěry vznikne moderní městské infocentrum. foto: autorka
je rozlohou vnitřních prostor jeden tisíc metrů čtverečních. „Právě kvůli umístění této nemovitosti jsme byli proti jejímu prodeji. Raději jsme volili rekonstrukci. Celý objekt je nutné nejprve stabilizovat a sanovat suterény,“ vysvětlil náměstek královéhradeckého primátora Jindřich Vedlich. Infocentrum, prošpikované moderními technologiemi, bude pro občany i návštěvníky Hradce Králové plnit řadu funkcí. Zabezpečí komplexní informovanost o kulturních, společenských a sportovních akcích, o atraktivitách města a možnostech využití volného času. Bude disponovat rozsáhlým rezervačním systémem, ten pojme i akce pořádané po celém území ČR a v zahraničí. Zájemci tu najdou také veškeré dopravní informace, včetně předprodeje hromadné dopravy. K dispozici budou přehledy o službách a podnicích, pravidelně budou organizovány tématické prohlídky města. „V infocentru bude i prostor pro pořádání kulturních a společenských
akcí, výstav, seminářů a podobně. Bude tu sídlit také pracovní skupina, jejímž úkolem je rozvoj urbanistické tradice včetně vypracování přípravných materiálů, které souvisejí s úsilím Hradce Králové o vstup do UNESCO,“ doplnil náměstek Vedlich. BUDOVA JE KOTĚROVÝM DÍLEM Objekt na začátku roku převzali stavbaři, už dokončili demolice vnitřních nevyhovujících příček. Objekt z roku 1922 je méně známým pozdním dílem architekta Jana Kotěry. Dnes se nachází v městské památkové rezervaci. To jsou důvody, proč stavbu bedlivě sledují památkáři. Při rekonstrukci je nutné respektovat přísná pravidla, která se týkají zejména vnějšího vzhledu domu. „Cenu projektu snížila soutěž na zhotovitele o dva miliony korun. Vybudování infocentra tak přijde na zhruba 38 milionů korun bez DPH. Evropská do-
Projekt: Infocentrum Hradec Králové Celkové náklady:
40 mil. Kč vč. DPH
Výše dotace:
85 % z celkových nákladů projektu
Příjemce:
Město Hradec Králové
Místo realizace:
Královéhradecký kraj
Prioritní osa:
2.1 – Rozvoj regionálních center
Podpora:
ROP NUTS II Severovýchod
Realizace projektu:
leden – červenec 2015
tace, o kterou město požádalo a jejíž všechny podmínky splňuje, by měla činit 85 procent způsobilých výdajů. Jedná se o jeden z posledních titulů do Integrovaného plánu rozvoje města,“ uvedla Kateřina Bednarčíková z městského odboru projektů a dotací. Stavbaři by s rekonstrukcí měli být hotovi v létě, od podzimu by mělo infocentrum sloužit veřejnosti. Počítá se s tím, že jeho základní služby budou dostupné v kteroukoli denní či noční dobu prostřednictvím
venkovních interaktivních panelů. Nové zařízení s velkou pravděpodobností změní uspořádání informačních bodů ve stotisícovém městě. Hradecká radnice zřejmě zruší dosavadní infocentrum na Gočárově třídě a kromě nového objektu ponechá v provozu pouze centra na vlakovém nádraží a Velkém náměstí. Všechny budou datově propojeny a budou fungovat pod správou městské Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti. Věra Hofmanová PREZENTACE
Evropská komise oficiálně představí návrh energetické unie Ve středu plánuje Evropská komise představit plán energetické unie, dokumentu, který má vyřešit problémy, s nimiž se v oblasti energetiky potýkáme. Předběžná verze návrhu již pronikla na veřejnost, dovolím si tedy podívat se na vizi energetické budoucnosti pro následující desetiletí trochu blíže. Návrh energetické unie se opírá o několik klíčových bodů. Jako první bych zmínil záměr rozšířit počet zdrojů, ze kterých bude do Evropy proudit zemní plyn. To by mělo vést nejen k větší stabilitě, ale také snížení cen. Systém by měl být založen na hospodářské soutěži a využívání vhodných energetických zdrojů a díky zajištění dodávek plynu z více zdrojů, by mělo dojít k po-
sílení energetické soběstačnosti EU. Největším dodavatelem plynu do Evropy je v tuto chvíli Rusko a vzhledem k velmi složité a napjaté situaci na Ukrajině, která je důležitou tranzitní zemí, je nezbytné, aby EU hledala cesty, jak závislost na ruském plynu snížit. Dokument také počítá s dovozem plynu ze střední Asie a posílení obchodu se zkapalněným zemním plynem
(LNG). Ten je v současnosti dražší, ovšem předpokládá se, že růst trhu by měl ceny této suroviny snižovat. Za zásadní v tomto směru považuji, aby společná energetická politika brala v potaz i potřeby menších členských států, proto musí být zohledněny veškeré priority, a to jak strategické, tak i ekologické. Jedno z navrhovaných opatření je i kontrola nad smlouvami ze strany Evropské komise, které členské státy uzavírají s dodavateli ze zemí mimo Evropskou unii, což by mělo vést ke snížení tlaku na jednotlivé státy při nákupu energií. Otázkou stále zůstává možnost společného nákupu plynu,
která by měla být založena na dobrovolné bázi. Nechuť se do energetické unie zapojit vyjádřilo už například Maďarsko, lze tedy předpokládat, že na toto téma se povedou mezi členskými státy další diskuze. Dokument také pracuje s návrhem vytvoření jednotného evropského regulačního úřadu s posílenými pravomocemi. To by mělo vést k užší spolupráci energetických regulátorů a provozovatelů přenosových sítí na evropském trhu v rámci plánování a koordinace přeshraničních dodávek. Od roku 2011 v této oblasti již působí Agentura pro spolupráci energetických regulačních or-
gánů, ovšem její současné kompetence jsou omezené a ve své podstatě má hlas pouze poradní. To by se mělo změnit a oblast energetiky by měla získat celoevropského regulátora, stejně jako k tomu již došlo ve sféře finanční a bankovní. Velkým tématem je také zvyšování energetické bezpečnosti a důraz na efektivní využívání různých zdrojů energie s ohledem na životní prostředí. Trh s elektřinou by se měl proměňovat a větší důraz by měl být kladen na využívání nových zdrojů energie a chytrých sítí a spotřebičů. Cílem je, aby se Evropská unie stala jedničkou v obnovitel-
ných zdrojích. Komise chce zabránit tomu, aby v oblasti podpory obnovitelných zdrojů vznikaly překážky kvůli rozdílným přístupům ke státní podpoře. Důraz na zvyšování využívání obnovitelných zdrojů ukazuje na stále užší propojování energetické politiky s politikou klimatickou a s ní související snahou o snižování emisí skleníkových plynu a zavedení tzv. nízkouhlíkové ekonomiky, na čemž se již na podzim loňského roku dohodli prezidenti a premiéři členských zemí. Miroslav Poche, poslanec Evropského parlamentu
Adresa redakce: Evropské vydavatelství, s. r. o., Kancelářská budova P – 8, č. p. 80, 533 53 Pardubice – Semtín. Centrální telefon a fax: +420 466 611 139, centrální GSM: +420 777 100 388, e‑mail:
[email protected], IČ: 69168741 Vydavatel: Jan Doležal. Ředitelka vydavatelství: Jarmila Kudláčková. Ředitel zpravodajství a komunikace: Miloš Spáčil. Šéfredaktorka: PhDr. Zuzana Nováková. Obchodní ředitelka: Leona Dospělová. Redaktoři: Jan Štifter, Filip Appl, Tomáš Fridrich, Vlastimil Růžička, Jana Bartošová, Marek Turek. Vedoucí redaktor pro SR: Jozef Havrilla. Externí a zahraniční dopisovatelé. Fotograf: Miloš Kolesár. Layout: Mgr. Pavel Ševčík. Jazykové korektury: Iva Málková. Překlady: Orange tree, s. r. o. Produkce: Leona Šolcová. Komerční prezentace – příspěvky označené „(kp)“. Inzerce: EUROPEAN MEDIA HOUSE, s. r. o., e‑mail:
[email protected], IČ: 27482855 Tisk: NOVO‑TISK, a. s. Distribuce: ROZŠIŘUJÍ SPOLEČNOSTI PNS, a. s. Předplatné zajišťuje A.L.L. production, spol. s r. o., F. V. Veselého 2635/15, 193 00 Praha 9, tel: 234 092 851 (call centrum) http:// www.predplatne.cz Mediaprint‑Kapa Pressegrosso, a. s., oddelenie inej formy predaja, Vajnorská 137, P. O.BOX 183, 830 00 Bratislava 3, tel:02/444 588 21, 02/444 588 16, 02/444 427 73;02/444 588 16, fax:02/444 588 19. e‑mail:
[email protected]. Cena výtisku: ČR: 15 Kč; SR: 0,83 € Evidenční číslo: MK ČR E 14589, ISSN: 1214-696X. Ročník 12, číslo 2, vychází 27. 2. 2015 Názory spolupracovníků nemusí vždy vyjadřovat názory listu. Nevyžádané materiály nevracíme. Za chyby novinového tisku neručíme.
EN č. 2 / 2015
Zusammenfassung
Hauptthema der VisegrádGruppe ist nach wie vor die Sicherheit Die Europäische Union ist nicht die einzige Gemeinschaft, deren Mitglied die Tschechische Republik ist. Die europäischen Staaten kooperieren über den EURahmen hinaus auch in einigen weiteren Staatenverbünden, im Fall unseres Landes z. B. in der Visegrád-Gruppe (V4). In derem Rahmen arbeiten wir in verschiedenen Bereichen mit der Slowakei, Ungarn und Polen zusammen. Während es sich vor 15 Jahren um Länder handelte, die sich schwer taten, das kommunistische Erbe abzuschütteln, haben sie sich wohl auch dank der Mitgliedschaft in der Visegrád-Gruppe zu einem wichtigen Staatenblock entwickelt, der auch das europäische Geschehen beeinflussen möchte. Gegenwärtig befassen sich die Mitgliedstaaten vor allem mit wichtigen Themen der grenzübergreifenden Zusammenarbeit und gemeinsamen Politik im Rahmen der EU und in Richtung auf weitere Länder. Von besonderer Bedeutung sind aktuell u. a. Fragen der Energiewirtschaft, aber auch Bildung und Verbesserung der Verkehrsinfrastruktur. Zum Hauptthema ist angesichts des Ukraine-Konflikts und des an Einfluss gewinnenden Islamischen Staates die Sicherheit geworden. Die ca. 4 000 Mann starke Kampfgruppe (Battlegroup V4) soll eine handlungsfähige militärische Formation sein. Die Zusammenarbeit der Visegrád-Gruppe findet selbstverständlich auch in zahlreichen weiteren Bereichen statt. Besonders wichtig ist für alle Mitgliedstaaten der sog. Internationale Visegrád-Fonds. Sein Ziel besteht in der Unterstützung der Zusammenarbeit der V4-Länder untereinander und mit anderen Staaten. Finanzielle Unterstützung erhalten Nichtregierungsorganisationen, örtliche Selbstverwaltungen, Schulen und öffentliche Einrichtungen für verschiedene Bildungsprojekte, akademische Austausche oder unterschiedliche Maßnahmen zur Entwicklung des Fremdenverkehrs und einer besseren grenzübergreifenden Zusammenarbeit. Über die Visegrád-Gruppe wird in letzter Zeit am häufigsten in Verbindung mit dem Ukraine-Konflikt berichtet. Es hat nämlich den Anschein, dass die V4Länder in ihrer Haltung zu diesem Konflikt keine einheitliche Auffassung vertreten, was die Position der V4 merklich schwächt. Sogar vom Zerfall des ganzen Staatenbundes oder zumindest seiner Außenpolitik ist die Rede. Filip Appl
Einheit Mitteleuropas durch Ukraine gestört Zusammenarbeit nach innen und nach außen, Ukraine und westlicher Balkan. Das sind die Prioritäten der in der Visegrád-Gruppe vereinigten Länder. Den Vorsitz in der Organisation führt gegenwärtig die Slowakische Republik. Nach Angaben des Ministeriums für auswärtige und europäische Angelegenheiten sind vorrangige Themen der Visegrád-Gruppe Energiewirtschaft, Verkehr, gemeinsame Verteidigung und Koordination von Schritten auf EU-Ebene. In letzter Zeit ist eines der wichtigsten Themen die Situation in der Ukraine. Dem Ukraine-Konflikt gilt in ganz Europa besonderes Augenmerk. Für die Slowakei trifft das umso mehr zu, da sie mit der Ukraine eine gemeinsame Grenze hat. Die V4-Staaten sind an einer Stabilisierung der Sicherheitslage, wirtschaftlichen und sozialen Situation in diesem Land interessiert. Bei seiner Transformation sollen die V4-Staaten auf mehreren Gebieten unterstützen, welche die einzelnen Länder untereinander aufgeteilt haben. Wenngleich nach außen ein einheitliches und koordiniertes Vorgehen der V4 in allen Bereichen präsentiert wird, zeigt das Beispiel der Ukraine, dass dies nicht immer gilt. Die slowakische Haltung zur Ukraine ist nach Aussage des Ministeriums eindeutig – die Regierung unterstützt die Ukraine und möchte nur das Beste für sie. Doch seit Ausbruch der Krise ertönten aus Bratislava auch gegensätzliche Erklärungen. Eine einheitliche Haltung der Visegrád-Gruppe und der EU wird darüber hinaus vom Verhältnis des ungarischen Präsidenten Viktor Orbán zu seinem russischen Amtskollegen Vladimir Putin überschattet. Den ungarischen Gegenpol bildet Polen, das unter den EU-Ländern als größter Kritiker Russlands gilt. Das Ansehen der Visegrád-Gruppe auf dem internationalen Parkett nimmt zu, was häufigere Treffen im Format V4+ belegen. Durch die gemeinsame Stimme gewinnt der Verbund mitteleuropäischer Staaten an Einfluss. Doch der V4 stehen offenbar schwere Zeiten bevor. Der zunehmende Druck in der Ukraine kann durchaus in einen noch größeren Konflikt münden. Die Uneinheitlichkeit der V4 in ihrer Einstellung zu dieser Krise könnte die Zusammenarbeit und Sicherheit der gesamten Region gefährden. Ivan Belko
15
Zusammenfassung/SUMMARY/Résumé
Security Remains the Visegrad Group’s Main Concern The Czech Republic is only a member of the European Union, it participates is a number of other international communities too. Indeed, European countries form associations above the scope of the EU, such as the Visegrad Group of which the Czech Republic is a member. Within the Visegrad Group, the Czech Republic co-operates with Slovakia, Hungary and Poland in a number of areas. While fifteen years ago these countries were facing difficulties with overcoming their inherited Communist-era practices and problems, they have gradually emerged – perhaps also due to their association in the Visegrad Group – as an important bloc with an ambition to influence European affairs. At present, the member states are concerned primarily by important matters of cross-border co-operation and common policy within the EU and vis-à-vis third countries. Other issues of paramount importance include energy policy where the members of the Visegrad Group try to advocate development of nuclear energy. Education and improvement of transport infrastructure are also on the agenda. Security remains a key topic which, largely due to the conflict in Ukraine and the rise of the Islamic State, became the number one issue.
“The Visegrad Group could become an instrument for development of our military capacities. The creation of the Visegrad European Union battlegroup represents a tangible example and a flagship of defence co-operation within the Visegrad Group,” said Czech Prime Minister Bohuslav Sobotka at the GLOBSEC 2014 conference. The ‘Battlegroup V4’ is set to be a highly flexible force of roughly four thousand troops (of which 900 will be provided by the Czech Republic). The joint force is supposed to be capable of operational deployment in an area up to 6,000 kilometres from Brussels within ten days. The Visegrad Group countries naturally also co-operate in a number of other areas. The International Visegrad Fund is very important for the member states. Its purpose is to support mutual co-operation between the individual Visegrad Group states as well as co-operation of its members with third countries. The fund supports a number educational projects, exchange stays and events aimed at development of tourism and improvement of cross-border co-operation through grants provided to various non-governmental organisations, local governments, schools and public institutions. According to the
Czech Ministry of Foreign Affairs, the fund supported over 3800 projects and granted over 1700 scholarships by the end of the previous year in the overall value of approximately 1.5 billion Czech crowns. The annual budget of the fund is approximately 216 million Czech crowns and the Czech Republic contributes roughly 43 million Czech crowns every year. The balance for the previous years was negative since Czech applicants were granted 25 million Czech crowns in total in all the areas of funding support. Recently, the Visegrad Group has been mentioned most often in relation to the ongoing conflict in Ukraine. It appears that the approach of the Visegrad Group countries to the conflict is not united, which weakens the Group’s position. Some have even predicted the collapse of the whole organisation or at least its foreign policy. Does the absence of a clear and strong position to the crisis in Ukraine mean a step on the road toward the end of the close and, at times, very beneficial co-operation of the Visegrad Group countries? Czech politicians as well as most observers agree that the chances of that happening are very remote. Filip Appl
Central European Unity under Threat Caused by Ukraine Internal and external co-operation, Ukraine and the Western Balkans. These are the priorities of the countries associated in the Visegrad Group. The Slovak Republic currently holds the presidency of the organisation. The motto of the Slovak presidency is “Dynamic Visegrad for Europe and Beyond”. According to the Ministry of Foreign and European Affairs, the priority issues of the Visegrad Group include energy, transport, common defence and coordination of steps taken on the European Union level. Recently, the situation in Ukraine has become one of the most pressing topics. The conflict in Ukraine draws extraordinary attention from the whole of Europe. This is all the more true for Slovakia, which shares a common border with the unstable country. Stabilisation of the security, economic and social situation in Ukraine is in the interest of all members of the Visegrad Group. The Group plans to achieve that through a process of deep reform which will turn Ukraine into a strong democratic state. The member states of the Visegrad Group will assist in the transformation of Ukraine in multiple areas with responsibilities split between them. Each state will as-
Tutnoku á ás stro pr ovžila: přel
sist in the area where it is a leader. Slovakia will advise Ukraine on matters of energy efficiency and reform of the security sector. Although the Visegrad Group countries are outwardly presenting a single and co-ordinated approach in all areas, the case of Ukraine demonstrates that this is not always true. According to the Ministry, the position of the Slovak Republic is clear: the government supports Ukraine and wants all the best for the country. However, since the crisis started, there have been multiple conflicting statements coming from Bratislava. Prime Minister Robert Fico protested against European Union sanctions against Russia, although he approved them in each instance. The unified position of the Visegrad Group as well as the European Union is also jeopardised by the close relationship between Prime Minister Viktor Orbán of Hungary and his Russian counterpart Vladimir Putin. On their meeting in Budapest, the two leaders have agreed on a new contract for supply of Russian gas to Hungary. Joint RussianHungarian agricultural enterprises are to help soften the impact of EU and US sanctions against Russia.
Poland represents the opposite approach and counts among the harshest critics of Russia even among the European Union members. While the positions of the individual Visegrad Group states differ, they were able to find a common interest in the matter of common defence. According to the Slovak Ministry of Foreign and European Affairs, Slovakia aims to ensure that the Action Plan of the Visegrad Group Defence Cooperation is adopted before the end of its presidency. The Plan will specify strategic orientation of co-operation in areas such as joint exercises, communication strategy or developing common defence capabilities. The Visegrad Group’s influence on the international stage is growing, which is reflected also by the increasing frequency of meetings in the Visegrad Plus format. Common voice gives the organisation of Central European countries a considerable power. However, the Visegrad Group may face further challenges. The growing tensions in Ukraine may result in a still larger conflict. A lack of unity in the approach of the Visegrad Group countries to the crisis could jeopardise the security of the entire region. Ivan Belko
Orange Tree® Specializovaná překladatelská agentura
právo, ekonomie, dokumenty EU, tiskové zprávy, reklamní texty, webové prezentace, obchodní korespondence překlady a tlumočení, soudní ověření, jazykové korektury zkušení překladatelé, jasné a příznivé ceny, odbornost, rychlost a flexibilita zajistíme většinu světových jazyků Orange Tree | překladatelská agentura Španělská 1073/10, 120 00 Praha 2 | metro Muzeum A C Tel +420 739 630 460 | E-mail
[email protected] | www.orangetree.cz
RÉSUMÉ
La sécurité, toujours au cœur des discussions du V4 L’Union européenne n’est pas la seule communauté dont la République tchèque soit membre. Au-delà du cadre de l’UE, les États européens se rassemblent dans plusieurs autres ensembles, par exemple dans le groupe des quatre de Vysegrad pour notre pays. En son sein, la République tchèque coopère dans plusieurs domaines avec la Slovaquie, la Hongrie et la Pologne. Alors qu’il y a 15 ans ces pays avaient du mal à se débarrasser des habitudes et du poids de leur passé communiste, ils sont progressivement devenus, peut-être notamment grâce à leur partenariat dans le groupe de Vysegrad, un bloc important désireux d’influencer les évènements sur la scène européenne. Actuellement, ses États membres s’intéressent principalement aux thèmes importants de la coopération transfrontalière et à la politique commune dans le cadre de l’UE et en direction d’autres pays. Par exemple, les questions énergétiques sont au cœur des débats, à l’instar de la formation et de l’amélioration des infrastructures de transport. L’un des thèmes clé est la sécurité qui, eu égard au conflit en Ukraine et à la montée de l’État islamique, est devenue le sujet numéro 1. Le groupe de combat Battlegroup V4 est censé constituer une force d’environ 4 000 soldats prompte à agir. Naturellement, les quatre pays du V4 coopèrent aussi dans d’autres domaines, et le Fonds international de Vysegrad est très important pour tous les États membres. Son objectif est de soutenir précisément la coopération des pays du V4 non seulement entre eux mais aussi avec d’autres États. Sous la forme de subventions auxquelles les organisations non gouvernementales les plus variées, les collectivités locales ou encore les écoles et les institutions publiques peuvent avoir recours, des projets éducatifs très divers, les séjours d’échange ou encore différentes actions visant le développement du tourisme et l’amélioration de la coopération transfrontalière sont soutenus. Ces derniers temps, le groupe de Visegrad a surtout fait parler de lui en lien avec le conflit en cours en Ukraine. Il semble en effet que les pays du V4 n’aient pas une position identique par rapport au conflit, ce qui affaiblit fortement la position du V4 alors même que des voix s’élèvent autour de l’éclatement du groupement ou au moins de sa politique étrangère. Filip Appl
L’unité de l’Europe centrale troublée par l’Ukraine La coopération au sein et à l’extérieur de l’Union, l’Ukraine et les Balkans de l’Ouest : telles sont les priorités des quatre pays du groupe de Vysegrad. Actuellement, l’organisation est présidée par la Slovaquie ; selon le ministère des Affaires étrangères et des Questions européennes, les thèmes prioritaires de Vysegrad sont l’énergie, les transports, la défense commune et la coordination des mesures au niveau de l’Union européenne. Ces derniers temps, l’un des thèmes les plus brûlants est celui de la situation en Ukraine. L’Europe entière accorde une attention exceptionnelle au conflit en Ukraine. Et la Slovaquie d’autant plus qu’elle possède une frontière commune avec ce pays en crise. Les membres du V4 souhaitent la stabilisation de la situation sécuritaire, économique et sociale dans le pays. Dans le cadre de sa transformation, les pays du V4 devraient l’aider dans plusieurs domaines que les différents pays se répartiront entre eux. Même si, à l’extérieur, les pays du V4 se présentent unis et coordonnés dans tous les domaines, le cas de l’Ukraine montre que ce n’est pas toujours le cas. La position de la Slovaquie à l’égard de l’Ukraine est, d’après le ministère, claire : le gouvernement soutient l’Ukraine et veut pour elle le meilleur. Mais depuis l’éclatement de la crise, plusieurs déclarations contradictoires sont venues de Bratislava. La position unique de Vysegrad et de l’Union est également troublée par la relation entre le président hongrois Viktor Orbán et son homologue russe, Vladimír Poutine. À l’inverse, le président polonais est, y compris parmi tous les pays de l’Union, le plus vif adversaire de la Russie. Le crédit du groupe de Vysegrad sur la scène internationale croît peu à peu, ce dont témoignent les rencontres organisées de plus en plus fréquemment au format V4+. Parler d’une voix commune donne de la force à ce groupe d’États d’Europe centrale, mais les temps risquent d’être plus difficiles. La pression croissante en Ukraine peut déboucher sur un conflit encore plus important; et les dissensions au sein du groupe de quatre quant à la position à adopter face à la crise peuvent menacer la coopération et la sécurité de toute la région. Ivan Belko
16
PREZENTACE
EN č. 2 / 2015
Odboráři na silnicích mají svou kolektivní smlouvu Odboráři zastupující zaměstnance Správy a údržby silnic Pardubického kraje podepsali s vedením své společnosti tzv. kolektivní smlouvu. Ta stanoví mezi zaměstnanci a zaměstnavateli jasná pravidla. Stabilita v pracovněprávních vztazích je důležitá i pro zřizovatele této společnosti, kterým je Pardubický kraj. Organizace je součástí integrovaného záchranného systému a na její plnou funkčnost jsou kladeny vysoké nároky, musí fungovat 24 hodin denně a 365 dní v roce.
Kolektivní smlouva mezi odboráři a zaměstnavatelem vychází ze zákoníku práce a tzv. Kolektivní smlouvy vyššího stupně. Ta je uzavírána mezi organizací zaměstnavatelů, v tomto případě Svazem dopravy České republiky a Odborovým svazem pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy (dále DOSIA). „Krajskou“ kolektivní smlouvu svými podpisy stvrdili ředitel Správy a údržby silnic Pardubického kraje Miroslav Němec a šéf sdružení odborových organizací František Weisbauer. Přítomen byl i předseda DOSIA Jan Rejský a především náměstek hejtmana Pardubického kraje zodpovědný za dopravu Jaromír Dušek. Ten na schůzce společně s krajským koordinátorem dopravy Zdeňkem Štenglem a vedoucím odboru dopravy Ladislavem Umbraunem zastupoval zřizovatele, tedy Pardubický kraj. „Už jsem to několikrát říkal, stále se cítím být odborářem. Přesto si musím tak trochu píchnout do vlastních řad. Zřejmě stále neumíme hájit zájmy zaměstnanců
141008_INZ_Zimni_Nabidka_1-2_KN.indd 1
tak, jako třeba v zahraničí. Ve Francii či Německu se například za zvýšení mezd zasazují mnohem více,“ 11.11.14 pronesl na začátek setkání náměstek hejtmana Jaromír Dušek, který ovšem vzápětí spolupráci odborářů a vedení Správy a údržby silnic Pardubického kraje pochválil: „Zdejší organizace perfektně spolupracuje s centrálními odbory a je velmi aktivní. Přál bych si, aby to vydrželo i do budoucna. Pardubický kraj se bude snažit být nápomocen.“ Při příležitosti setkání zástupců odborové organizace s představiteli kraje a vedení Správy a údržby silnic Pardubického kraje se také bilancovalo. Zazněla například informace, že meziroční nárůst mezd byl nadprůměrný především v dělnických profesích a odpovídal podmínkám kolektivní smlouvy. „Adekvátní mzdy pro nás znamenají otevření pracovního prostředí na trhu práce. Musíme vytvořit podmínky pro kvalifikované pracovníky a vzbudit jejich zájem u nás pracovat. Ale není jednoduché na to vytvořit a sehnat finanční prostředky,“ přiznal ředitel Správy a údržby silnic Par-
9:59
Kolektivní smlouvu podpisem stvrdili šéf základní organizace odborářů František Weisbauer s ředitelem Správy a údržby silnic Pardubického kraje Miroslavem Němcem, dohlížel náměstek hejtmana Jaromír Dušek (zleva). dubického kraje Miroslav Němec. Na pomoc přišla Rada Pardubického kraje, která regulovaný závazný ukazatel na mzdové prostředky ve vytvořeném navýšení schválila. Ředitel Němec odboráře také informoval o výsledcích hospodaření organizace v roce 2014, který byl ekonomicky velmi vydařený. Celkové výkony organizace dosáhly 628 milionů korun. Z toho 380 milionů korun byl příspěvek zřizovatele Pardubického kraje. Dotační prostředky ve výši 143 milionů korun byly vynaloženy na stavební
projekty i na nové technologie, revitalizaci silniční zeleně a čistotu ovzduší. „Realizovali jsme také velké množství drobných zakázek pro obce a města, kde jsme využili lépe lidské zdroje a techniku. Zde byly výkony přes 44 mil. Kč, celkové výkony v hospodářské činnosti dosáhly 95 milionů korun. To vše při dlouhodobém stabilním počtu pracovníků mírně převyšujících číslo 380. Produktivita práce proti roku 2002 vzrostla ze 700 tisíc korun na 1,6 milionu
korun na pracovníka. Jedná se o vůbec nejlepší dosažené hospodářské výsledky za celou historii organizace správy silnic,“ dodal Němec s tím, že krajští silničáři pořídili i novou techniku a chtějí v tomto trendu pokračovat i letos. Správa a údržba silnic Pardubického kraje byla také pověřena přípravou studie Dopravní uzel Pardubice a spolupodílí se na přípravě přivaděčů k rychlostní silnici R35. Koordinuje také přípravu studií příjezdových komunikací do logistického centra v Semaníně.
11.11.14 9:59