Bankovní institut vysoká škola Praha
Jednání s.r.o. statutárním orgánem a zástupcem Bakalářská práce
Milan Ebrle
Duben, 2009
Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Jednání s.r.o. statutárním orgánem a zástupcem Bakalářská práce
Autor:
Milan Ebrle Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Šárka Plocarová, Ph.D.
Duben, 2009
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Praze dne 1. dubna 2009
Milan Ebrle
Poděkování: Touto cestou bych chtěl poděkovat JUDr. Šárce Plocarové, Ph.D., vedoucí práce, za odborné rady, věcné připomínky, ochotu a za dohled nad mojí bakalářskou prací.
Anotace práce: Důležitou otázkou, se kterou se potýká velké množství obchodních společností, je jejich způsob jednání a zastupování navenek, který většinou charakterizuje i jejich vnitřní fungování. I přesto, že existuje více způsobů, jakými mohou obchodní společnosti jednat a být zastupovány, nemusí se všechny tyto způsoby jevit jako ideální a vhodné pro všechny typy společností. Nejedná se samozřejmě o problematiku novou, důležitým faktorem je zde samozřejmě také historický vývoj, který nechal vzniknout současné právní úpravě, která přesně definuje a popisuje podstatu daného tématu. V bakalářské práci jsem se snažil upozornit na to, že jednání s.r.o. nemůže být omezeno pouze na jednatele, ale že jde o problematiku zasahující hlouběji do této obchodní společnosti. Absence dalších možností zastoupení může výrazně ohrozit samotnou existenci podniku, a proto je nezbytné umožnit jednání s.r.o. nejen jednatelem, ale i dalším zástupcem. Hlavní význam bakalářské práce spočívá v charakteristice a popisu konkrétních způsobů jednání a zastupování s.r.o., dále pak v porovnání rozsahů důležitosti, odpovědnosti a překročení pravomocí jednotlivých způsobů jednání a zastoupení s.r.o.
Annotation: Most business companies try to resolve an important matter of their course of action and representation that mostly characterize its internal operation. There are existed more ways of dealing of business companies as well as the way of having been represented. Not all of these ways are ideal or suitable for companies. This is not new question in this sphere of business. The historical development, which plays the key role, has set present legal adjustment that nails down and describes subject-matter. In my bachelor work, I tried to draw the attention to the matter of the conduct Ltd. which cannot be restricted only towards executive head. This question interferes towards business company in more deepest way. Absentee- rates of other representative
possibilities can deeply jeopardize company inherence. It is essential to provide conduct Ltd. not only to the executive head but also to the other company vices as well. This bachelor work describes specific course of action and representation of companies Ltd., comparing of range of significance, liability and excess of power of particular course of action and representation companies Ltd.
Obsah Obsah ................................................................................................................................... 6 Úvod ..................................................................................................................................... 8 1 Úvod do s.r.o. ............................................................................................................. 10 1.1 Pojem a právní povaha s.r.o. .............................................................................. 10 1.1.1 S.r.o. jako právnická osoba ........................................................................ 11 1.1.2 S.r.o. jako obchodní společnost ................................................................. 12 1.1.3 S.r.o. jako podnikatel ................................................................................. 12 1.1.4 S.r.o. jako společník ................................................................................... 13 1.1.5 Národnost s.r.o. .......................................................................................... 13 1.2 Význam s.r.o. ..................................................................................................... 14 1.3 Orgány s.r.o. ....................................................................................................... 15 1.3.1 Valná hromada ........................................................................................... 16 1.3.2 Jednatelé ..................................................................................................... 17 1.3.2.1 Předpoklady pro výkon funkce jednatele ............................................... 18 1.3.2.2 Jmenování a odvolání jednatele ............................................................. 19 1.3.2.3 Obchodní vedení .................................................................................... 19 1.3.2.4 Povinnosti jednatelů ............................................................................... 20 1.3.2.5 Jmenování jednatele soudem ................................................................. 20 1.3.3 Dozorčí rada ............................................................................................... 21 2 Jednání s.r.o. statutárním orgánem ............................................................................ 22 2.1 Jednání za společnost před jejím vznikem ......................................................... 22 2.2 Jednání jménem společnosti .............................................................................. 22 2.2.1 Jednání osobní ............................................................................................ 23 2.2.2 Jednání jedním a více jednatelů ................................................................. 24 2.2.3 Jednání jednatelem a prokuristou............................................................... 26 3 Jednání s.r.o. na základě zmocnění ............................................................................ 27 3.1 Jednání zástupcem ............................................................................................. 27 3.1.1 Zákonné zastoupení ................................................................................... 28 3.1.2 Smluvní zastoupení .................................................................................... 29 3.1.3 Prokura ....................................................................................................... 31 3.1.3.1 Pojem prokury ........................................................................................ 31 3.1.3.2 Zřízení prokury ...................................................................................... 31 3.1.3.3 Jednání prokuristy .................................................................................. 32 3.1.3.4 Zánik prokury......................................................................................... 32 3.1.4 Opatrovnictví ............................................................................................. 33 4 Jednání s.r.o. jinou osobou ......................................................................................... 34 4.1 Jednatelství bez příkazu ..................................................................................... 34 4.2 § 15 obch. zák. ................................................................................................... 36 4.3 § 16 obch. zák. ................................................................................................... 36 5 Důsledky překročení oprávnění ................................................................................. 37 5.1 Odpovědnost statutárního orgánu ...................................................................... 37 5.1.1 Soukromoprávní odpovědnost ................................................................... 38 5.1.2 Odpovědnost vůči společnosti ................................................................... 38 5.1.2.1 Odvolání člena statutárního orgánu z funkce......................................... 39 5.1.2.2 Neposkytnutí odměny, odstupného a tantiémy ...................................... 39 5.1.2.3 Zaplacení smluvní pokuty ...................................................................... 41 5.1.2.4 Náhrada škody ....................................................................................... 42 6
5.1.3 Speciální případy odpovědnosti ................................................................. 45 5.1.3.1 Odpovědnost za porušení zákazu konkurence ....................................... 45 5.1.3.2 Odpovědnost vyplývající z ochrany proti nekalé soutěži ...................... 46 5.1.3.3 Odpovědnost za škodu při fúzi .............................................................. 47 5.1.3.4 Odpovědnost za škodu při rozdělení ...................................................... 48 5.1.4 Odpovědnost vůči společníkům ................................................................. 48 5.1.5 Odpovědnost vůči třetím osobám .............................................................. 48 5.2 Exkurs trestní odpovědnosti statutárních orgánů ............................................... 49 6 Srovnání rozsahu oprávnění osob jednajících za s.r.o. .............................................. 50 6.1 Rozsah oprávnění ............................................................................................... 50 6.1.1 Jednatel ...................................................................................................... 50 6.1.2 Prokurista ................................................................................................... 50 6.1.3 Zastoupení jinou osobou ............................................................................ 50 6.2 Omezení oprávnění ............................................................................................ 51 6.2.1 Jednatel ...................................................................................................... 51 6.2.2 Prokurista ................................................................................................... 51 6.2.3 Zastoupení jinou osobou ............................................................................ 51 Závěr .................................................................................................................................. 52 Seznam použité literatury .................................................................................................. 54
7
Úvod Cílem mé práce je popis a srovnání jednotlivých forem jednání s.r.o. dle současné platné právní úpravy a popis problémových míst současné právní úpravy. V bakalářské práci se opírám o tři druhy informačních zdrojů. Prvním pramenem je odborná literatura jako podklad pro základní teoretickou výbavu, druhým informačním zdrojem je internet a odborné portály věnované dané problematice. Třetím a nepostradatelným zdrojem při psaní této práce jsou informace z obchodního rejstříku, přehledu judikatury, vlastní podklady a poznatky z vlastní praxe. S.r.o. je útvar novodobý a patří mezi právními formami obchodních společností k nejmladším. Co do počtu vznikajících subjektů však rozhodně k nejčastěji se vyskytujícím a tomu též odpovídá i značná pozornost, jíž se s.r.o. dostává, jak v odborné právnické literatuře, tak u obecné veřejnosti. Jak se někdy uvádí, s.r.o. vznikla jako mladší sestra a.s. nebo též jako reformovaná komanditní společnost bez komplementářů. Oproti a.s. nevznikla postupným historickým vývojem, ale právě naopak byla vytvořena uměle rozhodnutím zákonodárce. Co se s.r.o. týče, platí i zde, že jejich právní úprava není bezchybná. Nelze však tvrdit, že je příliš špatná. Bakalářská práce je rozdělena do šesti tématických okruhů. V úvodní části se zaměřuji na vznik, obecný popis, právní povahu s.r.o., její význam a orgány. Jsou zde také vysvětleny některé pojmy, které s její funkcí přímo souvisejí. Druhá část již podrobně popisuje jednání s.r.o. statutárním orgánem a možnosti úpravy způsobu jednání jménem společnosti. Jednání na základě zmocnění a prokura je pak rozvinuto ve třetí části práce. Čtvrtý okruh je kompletací zůstávajících způsobů jednání zejména pak jednání s.r.o. jinou osobou. Důležitou součástí výkonu jednotlivých funkcí statutárních orgánů a zastoupení s.r.o. je také samozřejmě odpovědnost vůči společnosti a důsledky při porušení právních povinností vůči společnosti. Kapitola pátá poskytuje dostatečný přehled o důsledcích a překročeních těchto porušení.
8
Pokud jde o obsah a členění jednotlivých kapitol práce, snažil jsem se o co největší přehlednost a systematičnost. Závěrečná kapitola proto obsahuje ucelený přehled a srovnání jednotlivých způsobů zastupování s.r.o. a zaměřuje se zejména na srovnání rozsahu oprávnění jednotlivých jednajících osob. Vzhledem k tomu, že působím jako statutární orgán (jednatel) s.r.o., je mi téma bakalářské práce velmi blízké a mohu tak při jejím psaní pro lepší porovnání jednotlivých druhů zastoupení a odpovědnosti při výkonu jednotlivých funkcí využít poznatky ze své praxe.
9
1 Úvod do s.r.o. Společnost s ručením omezeným (dále jen s.r.o.) je jednou z nejmladších forem obchodních společností. Pro svou poměrně jednoduchou a účelnou úpravu však patřila vždy k velmi využívaným formám společností. Komplexní úpravu s.r.o. přinesl s účinností od 1.1.1992 až nový obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.).
1.1 Pojem a právní povaha s.r.o. Právní úpravu obchodních společností lze rozdělit do dvou částí. První část úpravy (§ 56 75b obch. zák.) obsahuje ustanovení společná pro všechny obchodní společnosti a platí tedy i pro s.r.o., pokud ve zvláštní úpravě této společnosti není odchylná úprava. Druhá část obsahuje úpravu jednotlivých forem obchodních společností. Zvláštní úprava s.r.o. je začleněna do § 105 - 153 obch. zák. Právní úprava obchodních společností obsahuje jak ustanovení kogentní, tak ustanovení dispozitivní. Právní úpravu u obchodních společností můžeme najít i v dalších právních předpisech, které upravují obchodní společnosti jako podnikatelské subjekty se zvláštním předmětem podnikání, podrobeným státnímu dozoru. Tyto úpravy se ale s.r.o. většinou netýkají, protože pro společnosti s takovým zvláštním předmětem podnikání (banky, investiční společnosti apod.) zákon zásadně předepisuje formu akciové společnosti. Obchodní zákoník definuje společnost s ručením omezeným (dále s.r.o.) jako společnost, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků a tito společníci ručí za závazky společnosti, dokud nebylo zapsáno splacení vkladů do obchodního rejstříku. S.r.o. je stejně jako všechny obchodní společnosti založené podle českého právního řádu právnickou osobou. Může tedy vlastním jménem nabývat práv a zavazovat se, může být žalobcem i žalovaným v soudním řízení, může být účastníkem správního řízení. Může být založena za účelem podnikání, ale také za jiným účelem (např. humanitární pomoc). S.r.o. odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem a společníci za závazky společnosti ručí společně a nerozdílně do výše nesplacených vkladů podle zápisu v obchodním rejstříku. Pro rozsah ručení není rozhodující jakou část vkladů společníci skutečně splatili, ale jaká výše splacení je zapsána v obchodním rejstříku, tzn., že každý
10
společník přestává ručit za závazky společnosti dnem, ke kterému je do obchodního rejstříku zapsáno, že všichni společníci splatili celé vklady. Společníci ručí do výše rozdílu mezi základním kapitálem a sumou zapsaných splacených vkladů, dokud nebylo zapsáno do obchodního rejstříku splacení všech vkladů. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem a každá osoba, které z takového porušení vznikne nárok na plnění, může takový nárok vůči společnosti uplatnit. Pokud není společnost schopna či ochotna plnit své závazky, může věřitel požadovat uspokojení svého nároku na společníkovi, ale pouze v rozsahu v jakém společník ručí za závazky společnosti.
1.1.1 S.r.o. jako právnická osoba S.r.o. má jako právnická osoba svoji vlastní právní subjektivitu, tj. způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním úkonům, kterými tato práva a povinnosti nabývají. Jako právnická osoba se společnost obvykle charakterizuje určitými pojmovými znaky. Za pojmové znaky lze proto označit: 1) vznik, existence a zánik na základě zákona a v souladu se zákonem 2) právní subjektivita1 3) způsobilost k právním úkonům 4) deliktní způsobilost 5) organizační struktura právnické osoby 6) majetková samostatnost právnické osoby 7) název právnické osoby 8) sídlo právnické osoby 9) národnost právnické osoby S.r.o. představuje mezičlánek mezi komanditní a akciovou společností. Na rozdíl od komanditní společnosti na akcie, která kombinuje institut neomezeně ručících společníků a kapitálové účasti zajištěné emitováním akcií, stojí s.r.o. na jiných principech. Z komanditní společnosti převzala s.r.o. institut komanditistů a z úpravy a.s. polečnosti převzala některé prvky její organizační výstavby.
1
Právní subjektivita právnické osoby je vždy odlišná od právní subjektivity jejich společníků nebo členů.
11
Jelikož je s.r.o. právnickou osobou, plynou z toho některé podstatné skutečnosti a to, že společnost je subjektem práv a povinností a je způsobilá sama právně jednat a zavazovat se. Dále její právní subjektivita je oddělená od právní subjektivity jejích společníků a je způsobilým subjektem odpovědnosti, tzn. odpovídá za škodu způsobenou třetím osobám a je sama postižitelná.
1.1.2 S.r.o. jako obchodní společnost Postavení s.r.o. jako obchodní společnosti je dáno ust. § 56 odst. 1 obch. zák. Je tradičně označována jako obchodní společnost kapitálového typu, resp. za kapitálovou společnost s prvky osobní společnosti. Jako kapitálová společnost je s.r.o. charakterizována několika znaky: 1) povinnost společnosti vytvořit základní kapitál (nejméně ve výši stanovené zákonem) 2) povinnost společníků ke vkladům 3) existence obchodního podílu společníka 4) pevná organizační struktura daná zákonem 5) je možná změna v osobě společníka (převod či přechod obchodního podílu) Důležitým rysem s.r.o. je účast společníků na její činnosti a veškerém životě společnosti. Obchodní zákoník povinnost osobní účasti společnosti nenařizuje, přesto s ní počítá a také ji preferuje.
1.1.3 S.r.o. jako podnikatel S.r.o. je ze své podstaty a ust. § 2 odst. 2 písm. a) obch. zák. vždy podnikatelem. V případě, že společnost podniká bez příslušného podnikatelského oprávnění a v důsledku tohoto způsobí jiné osobě škodu, je za ni odpovědná. V případě, že společnost podniká bez příslušného podnikatelského oprávnění nebo vyvíjí jinou činnost v rozporu se zákonem, může ji soud na návrh státního orgánu nebo osoby, která odsvědčí právní zájem, zrušit a nařídit její likvidaci.
12
Podle zvláštních zákonů je společnosti výkon specifických podnikatelských aktivit odepřen. Jedná se o tyto aktivity: a) podnikatelské aktivity, které mohou být vykonávány pouze fyzickými osobami nebo právnickými osobami o určité právní formě b) výkon takových činností, které zákony svěřují pouze státu, územně samosprávným celkům nebo zvláštním, zákonem určeným právnickým osobám V případě, že je společnost založena za jiným než podnikatelským účelem, se podnikatelský status neztrácí a lze hovořit o formálním nebo též fiktivním podnikateli. Jako druhý regulérní předmět společnosti připouští zákon založení společnosti za nepodnikatelským účelem. Pokud nevylučuje účel zvláštní zákon nebo zákonný příkaz dobrých mravů, může být společnost založena za jakýmkoliv účelem. V konečné fázi může být společnost založena zčásti za podnikatelským a zčásti za nepodnikatelským účelem.
1.1.4 S.r.o. jako společník S.r.o. se může stát společníkem nebo členem jiné právnické osoby, např. může nabýt do svého majetku akcie a stát se tak akcionářem konkrétní akciové společnosti, nebo se může stát společníkem jiné s.r.o. Existuje zde však dvojí omezení. První omezení je dáno ust. § 56 odst. 4 obch. zák., ve kterém je uvedeno, že i s.r.o. může být neomezeně ručícím společníkem, ale pouze v jediné společnosti. Druhé omezení je dáno ust. § 105 odst. 2 obch. zák., který uvádí, že s.r.o. s jediným společníkem nemůže být jediným společníkem nebo zakladatelem jiné s.r.o.
1.1.5 Národnost s.r.o. Jak je uvedeno v § 21 odst. 2 obch. zák. je zahraniční právnickou osobou taková osoba, která má své sídlo mimo státní území ČR. Českou právnickou osobou je tak právnická osoba, která má své sídlo na území České republiky. Zahraniční osoby dle § 21 odst. 1 obch. zák. mohou podnikat na území České republiky za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby, pokud ze zákona nevyplývá něco jiného. Vzhledem k ust. 19c obč. zák. je rozhodným kritériem, kde má konkrétní společnost své rejstříkové sídlo. Při
13
určování národnosti konkrétního subjektu se zde projevuje princip (formálního, zapsaného) sídla. Zahraniční společnost je oprávněna podnikat za stejných podmínek jako čeští podnikatelé, může být také společníkem nebo zakladatelem české právnické osoby, může se na jejím podnikání účastnit a má stejná práva a povinnosti jako české osoby. Může také podnikat prostřednictvím své organizační složky. S.r.o. může být na území České republiky založena pouze dle českého práva (§ 24 odst. 2 obch. zák.). Zahraniční společnost může přemístit své sídlo na státní území České republiky pouze v případě, že tak stanoví mezinárodní smlouva (vyhlášena do 31.12 1999, ve Sbírce zákonů) nebo po tomto datu ve Sbírce mezinárodních smluv a nebo pokud tak stanoví právní předpisy ES / EU (§ 26 obch. zák.). Otázkou zůstává, zda se jedná o přesun skutečného nebo rejstříkového sídla. Přemístění sídla je účinné ode dne zápisu změny do obchodního rejstříku. Přemístění zapsaného sídla s.r.o. z území České republiky není dnes upraveno, a tudíž ani dovoleno.
1.2 Význam s.r.o. S.r.o. je mezi obchodními společnostmi nejvyhledávanější a nejčastěji zakládanou obchodní společností. Základní výhoda s.r.o. je ve skloubení koncepce kapitálové společnosti s některými obchodními rysy a její přednosti jsou hlavně ve striktním oddělení společenského jmění od osobního majetku společníků. Právní forma s.r.o. se jeví jako ideální pro provozování malých a středních podniků a je praktická zejména tam, kde by neomezené ručení společníků vyvolalo neúměrná rizika a kde není nezbytná náročná vnitřní organizace, která je typická pro akciové společnosti. Ve srovnání s akciovou společností je výhodou s.r.o. skutečnost, že k jejímu založení a fungování postačuje jediný subjekt, a to jak fyzická, tak právnická osoba. Tím, že obchodní zákoník nestanovuje minimální počet zakladatelů a společníků, umožňuje koncentraci společníka (majitele) a jednatele do jedné osoby, která může takovou společnost založit a řídit, podílet se na jejím zisku a rozhodovat o přijetí či nepřijetí dalších společníků. Umožňuje této osobě také společnost zrušit.
14
Jednoduchost řízení s.r.o. je dána rovněž tím, že zákon ukládá s.r.o. zřízení jediného výkonného orgánu, kterým je jeden nebo více jednatelů. Na rozdíl od akciové společnosti, kde se obligatorně zřizuje ještě dozorčí rada, zákon nestanovuje další orgán k jejímu řízení ani k její kontrole. Mechanismus vnitřních vztahů s.r.o. umožňuje jejím společníkům rovněž trvalou kontrolu majetkových poměrů ve společnosti. Toto je zajištěno mimo jiné tím, že jeden společník či valná hromada společníků rozhodují o převodu majetkové účasti ve společnosti na jinou osobu o přistoupení nového společníka, v některých případech rovněž o tom, zda majetková účast společníka ve společnosti přejde na jeho dědice, či zda se dědický nárok uspokojí vypořádacím podílem.2
1.3 Orgány s.r.o. Z toho, že je s.r.o. právnickou osobou plyne, že nemůže sama jednat stejným způsobem (jako fyzické osoby) a že musí nutně mít určitou strukturu. K tomuto zajištění zákon konstruuje její orgány a vymezuje jejich působnost, jak interně v rámci společnosti, tak navenek ve vztahu k třetím osobám. Právní úprava rozlišuje orgány obligatorní, které musí mít společnost vždy a orgán fakultativní, který společnost tvořit nemusí. Obligatorními orgány jsou valná hromada a jednatel (jednatelé), fakultativním orgánem je dozorčí rada. Společníci se mohou ve společenské smlouvě dohodnout na zřízení dalších orgánů nebo o něm může rozhodnout jediný zakladatel v zakladatelské listině (viz Příloha č. 1 a Příloha č. 2). Vzhledem k charakteru s.r.o. je v praxi zcela postačující rozsah orgánů vymezených zákonem. Pro orgány obchodních společností platí obecná ustanovení § 66 obch. zák. upravující odstoupení členů těchto orgánů z funkce, vztah mezi společností a členy orgánů, způsob hlasování, zvláštní odpovědnost a ručení osob, ovlivňujících chování společnosti a podepisování jménem společnosti.3
2
Špinar, M; Knapp, V. Společnost s ručením omezeným a její jednatel. Založení a vznik s.r.o. Praha: Verlag Dashoefer, nakladatelství s.r.o., 1995, část 3, díl 3, s. 5. 3 Bartošíková, M.; Štenglová, I. Společnost s ručením omezeným. Orgány společnosti. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 153.
15
S účinností od 1.1.2001 je jako orgán společnosti ustanovením § 71 odst. 5 výslovně označen likvidátor. V zakladatelském dokumentu, usnesením valné hromady nebo rozhodnutím společníků mimo ni, je možné sjednat další fakultativní orgány společnosti. Je však třeba co nejpřesněji vymezit jejich postavení a vztah se společností samotnou, protože zákon pro toto nemá speciální úpravu.
1.3.1 Valná hromada Je pojímána jako nejvyšší orgán společnosti (§ 125 odst. 1 obch. zák.). Tato definice není však zcela přesná, protože nejvyšší orgán společnosti jsou její společníci, nikoli jako jednotlivci, ale právě všichni společně. Vzhledem k tomu, že společnost vzniká a existuje výlučně z vůle společníků (až na výjimky) a z jejich vůle také zaniká, nemůže vzniknout a existovat společnost proti vůli svých zakladatelů, resp. společníků. Společníci vykonávají svá práva řízení a kontroly společnosti na zasedání valné hromady, která má v organizační struktuře společnosti své nezastupitelné místo, avšak mohou rozhodovat i mimo rámec valné hromady. Valná hromada je kolektivním orgánem společnosti, existují však dvě odchylky, a to: 1) při existenci jednočlenné společnosti tvoří valnou hromadu tento jediný společník 2) ve vícečlenných společnostech může tvořit valnou hromadu v konkrétní situaci i jediný společník, pokud má sám dostatečný počet hlasů k přijetí potřebných rozhodnutí Protože je valná hromada kolektivním orgánem, přijímají se rozhodnutí zpravidla na základě hlasování, vždy však formou usnesení. Valná hromada je sice nejvyšším orgánem společnosti, není však orgánem statutárním, resp. obecně exekutivním. Valné hromadě je svěřeno rozhodování o zásadních a významných otázkách společnosti a udělení závazných příkazů jednatelům. Zároveň se jedná i o orgán ve své podstatě kontrolní. Základní funkce valné hromady tedy spočívá v ustavení statutárního orgánu, v rozhodování o zásadních otázkách společnosti, udílení závazných pokynů ostatním orgánům a kontrole plnění uložených příkazů. Nemůže však nahrazovat exekutivní činnost jednatelů jakožto statutárního orgánu.
16
1.3.2 Jednatelé Statutárním orgánem společnosti je jeden nebo více jednatelů (§ 133 odst. 1 obch. zák.). Jednatelé jsou oprávněni jako statutární orgán jednat ve všech záležitostech společnosti (§ 20 odst. 1 obč. zák.). Protože je s.r.o. právnickou osobou, nemůže jednat fyzicky sama a musí za ni jednat někdo jiný. Jednání statutárního orgánu je osobním jednáním společnosti. Kolik bude mít společnost jednatelů je věcí volné úvahy jejích společníků. Jelikož zákon nestanovuje žádné limity, je určujícím limitem pouze praktická potřeba společnosti. Počet jednatelů musí vymezit společenská smlouva a změní-li se počet jednatelů, je třeba změnit i společenskou smlouvu. Nepochybný je pouze fakt, že společnost musí mít alespoň jednoho jednatele. Ve společenské smlouvě musí být uvedeni první jednatelé společnosti nejenom svým počtem, ale také jménem, příjmením, bydlištěm a musí být upraven způsob jejich jednání jménem společnosti (viz Příloha č. 3). Později zvolení jednatelé již ve společenské smlouvě uváděni být nemusí. Dojde-li k odvolání některého z více jednatelů s.r.o., aniž byl nahrazen novým, nedochází tím ke změně společenské smlouvy, ale pouze k tomu, že jedno místo jednatele zůstává neobsazené. Pokud by ale došlo ke změně jednání za společnost (dříve jednatelé společně a nově by zastupoval jediný jednatel samostatně), jedná se o změnu společenské smlouvy. Jestliže má s.r.o. více jednatelů, je každý z nich oprávněn jednat jménem společnosti samostatně. Společenská smlouva nebo stanovy však mohou určit, že všichni jednatelé musí jednat společně, nebo stanovit, že musí jednat společně alespoň někteří jednatelé. S účinky ve vztahu ke třetím osobám však nelze určit způsob jednání jednatelů jménem společnosti tak, že jejich jednání bude vázáno na jednání jiných osob za společnost. Nelze tak například vázat uzavření smlouvy, na základě které se společnost zavazuje k plnění nad určitou peněžní částku, na předchozí souhlas některého společníka, člena dozorčí rady apod. Toto interní omezení nemá vliv na posouzení platnosti právního úkonu vůči třetí osobě. Obchodní zákoník upravuje, jakým způsobem jednatelé jednají, pokud je jich více vůči třetím osobám a také určuje i základní pravidla jejich rozhodování při řízení společnosti. Dle ustanovení § 134 obch. zák. se k rozhodnutí o obchodním vedení společnosti, které náleží do působnosti jednatelů, vyžaduje souhlas většiny jednatelů. Toto ustanovení je kogentní a ani společenská smlouva, ani stanovy nemohou určit jiný postup.
17
1.3.2.1 Předpoklady pro výkon funkce jednatele Podle § 133 obch. zák. jmenuje jednatele valná hromada z řad fyzických osob. Jestliže jmenuje jednatele soud, má možnost jmenovat jednatelem i společníka - právnickou osobu. V takovémto případě musí jednatel - právnická osoba určit konkrétní fyzickou osobu, která bude vykonávat funkci jednatele a která se zapíše do obchodního rejstříku. Jednatelem může být také zaměstnanec s.r.o., ale pouze v případě, jestliže s ním společnost uzavřela pracovní smlouvu na jiný druh práce než na výkon funkce jednatele, tzn., že funkci jednatele nelze vykonávat v pracovněprávním vztahu. Pokud by měla být jednatelem zahraniční osoba, musí mít podle obch. zák. povolení k pobytu v České republice. Jednatelem může být fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let, je plně způsobilá k právním úkonům, je bezúhonná ve smyslu zákona o živnostenském podnikání, a u niž nenastala
skutečnost, jež
je překážkou
k provozování živnosti podle
zákona
o živnostenském podnikání. Osoba, která uvedené podmínky nesplňuje, se nestane jednatelem ani v případě, že o tom rozhodne valná hromada. V případě, že jednatel přestane splňovat podmínky stanovené pro výkon funkce právním předpisem, jeho funkce tím zaniká, vyjma případů, kdy obchodní zákoník stanoví něco jiného. Jednatelem nemůže být fyzická popř. právnická osoba: a) na jejíž majetek byl prohlášen konkurz b) po dobu tří let poté, co soud zrušil konkurz prohlášený na její majetek proto, že bylo splněno rozvrhové usnesení nebo že její majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu a nebo vůči níž byl zamítnut návrh na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku c) které byl uložen soudem nebo správním orgánem zákaz činnosti, týkající se provozování činnosti v oboru nebo příbuzném oboru K této překážce se nepřihlíží: a) zruší-li se konkurz z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení či pro nedostatek majetku b) jestliže jde o likvidátora, který podal návrh na prohlášení konkurzu c) jestliže jde o osobu, která byla zvolena do funkce již za úpadku právnické osoby
18
d) jestliže jde o osobu, která se domůže v řízení podle § 200e o.s.ř. určení, že dosavadní funkci vykonávala s péčí řádného hospodáře Dále se k existenci překážky nepřihlíží: a) Jestliže byla valná hromada na existenci této překážky předem upozorněna a přesto byla tato osoba do své funkce zvolena 2/3 hlasů společníků přítomných na zasedání valné hromady nebo 2/3 hlasů všech rozhodujících společníků. b) V době, kdy je již jednatelem osoba, které se tyto skutečnosti týkají, je povinností valné hromady přistoupit k rozhodnutí, zda bude ze své funkce tato osoba odvolána nebo zda bude ve funkci ponechána. V potvrzení volby je nutný souhlas 2/3 hlasů společníků přítomných na zasedání valné hromady nebo 2/3 hlasů všech rozhodujících společníků. Pokud nedojde k potvrzení volby do tří měsíců, kdy skutečnost nastala, pak výkon funkce ex lege4 zaniká posledním dnem této lhůty.
1.3.2.2 Jmenování a odvolání jednatele Jednatele jmenuje valná hromada, která též rozhoduje o jejich odvolání. Toto neplatí pro první jednatele, jejichž jména a bydliště musí být uvedena již ve společenské smlouvě či v zakladatelské listině. Výkon funkce jednatele je podle ust. § 139 odst. 2 obch. zák. neslučitelný s výkonem funkce člena dozorčí rady. Zápis jednatele do obchodního rejstříku je zápisem deklaratorním, tzn., že jednatel se stává jednatelem v okamžiku nabytí účinnosti jeho jmenování, nikoli až zápisem do obchodního rejstříku. Jmenování nabývá účinnosti přijetím příslušného usnesení valné hromady, pokud samo toto usnesení účinnost neodloží.
1.3.2.3 Obchodní vedení Obchodní zákoník svěřuje jednatelům s.r.o. její obchodní vedení. Když má společnost jednatelů více, vyžaduje se k rozhodnutí o obchodním vedení souhlas většiny jednatelů, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Obchodní vedení společnosti je nutno odlišovat od jednání jménem společnosti. Jednání jménem společnosti se uskutečňuje ve vztahu ke 4
ex lege = ze zákona, dle zákona
19
třetím osobám, tzn. navenek, obchodní vedení směřuje dovnitř společnosti a rozumí se jím řízení společnosti. V některých případech na rozhodnutí učiněné v rámci obchodního vedení navazuje jednání jménem společnosti. Podrobnější úpravu práv a povinností jednatelů při obchodním vedení může provést společenská smlouva, popř. stanovy.
1.3.2.4 Povinnosti jednatelů Mezi nejvýznamnější povinnosti jednatelů patří zajistit řádné vedení předepsané evidence účetnictví, vést seznam společníků, informovat společníky o záležitostech společnosti a svolávat valnou hromadu. Zvláštní povinností jednatelů je povinnost oznamovat rejstříkovému soudu splacení vkladů společníků. Jednatelé jsou také povinni svolat valnou hromadu bez zbytečného odkladu poté, co zjistí, že celková ztráta společnosti na základě jakékoli účetní uzávěrky dosáhla takové výše, že při jejím uhrazení z disponibilních zdrojů společnosti by neuhrazená ztráta dosáhla poloviny základního kapitálu nebo to lze s ohledem na všechny okolnosti předpokládat. Je-li společnost ve stavu úpadku, jsou jednatelé povinni podat bez zbytečného odkladu insolvenční návrh. Pokud tuto povinnost nesplní, odpovídají věřitelům společně a nerozdílně za škodu, která jim tím vznikla, ledaže prokáží, že škodu nezavinili.
1.3.2.5 Jmenování jednatele soudem Jestliže jednatel zemře, vzdá se funkce, valná hromada jej odvolá nebo jinak skončí jeho funkční období, musí valná hromada do tří měsíců zvolit nového jednatele. Nestane-li se tak, jmenuje chybějící jednatele na dobu, než budou zvoleni noví jednatelé, soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem. Nebude-li takový návrh podán, může soud i bez návrhu společnost zrušit a nařídit její likvidaci. Soud může jmenovat jednatelem (i bez jeho souhlasu) některého ze společníků. Společník, kterého jmenoval jednatelem soud, se nemůže vzdát své funkce, ale může požádat soud o odvolání s funkce, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby ji vykonával. Je-li jednatelem právnická osoba, musí určit fyzickou osobu, která bude jejím jménem vykonávat funkci jednatele a tato fyzická osoba se zapíše do obchodního rejstříku. 20
V případě, že jednatele jmenoval soud, určuje jeho odměnu soud, nikoli valná hromada. Jednateli jmenovanému soudem z řad společníků, nenáleží odměna za výkon funkce. Nelze-li uvedeným postupem jednatele jmenovat, jmenuje jej soud z osob zaspaných v seznamu správců konkurzní podstaty. Soudem příslušným pro jmenování jednatele je krajský soud, v jehož obvodu má společnost sídlo. Nezanikne-li funkce jednatele v průběhu jeho funkčního období jinak, zaniká volbou nového jednatele, nejpozději však uplynutím tří měsíců od skončení jeho funkčního období.
1.3.3 Dozorčí rada Dozorčí rada je fakultativně zřízeným kontrolním orgánem společnosti. Zda bude zřízena, záleží výlučně na vůli společníků, popř. zakladatelů, zda ji ve společenské smlouvě zřídí. Povinné zřízení dozorčí rady dnes žádný právní předpis nepřikazuje. Zřízení dozorčí rady se obvykle požaduje v určitých případech, např. je-li ve společnosti určitý počet společníků, je-li to ve veřejném zájmu nebo je-li to v zájmu zaměstnanců společnosti. V případě, že se valná hromada, resp. společníci, rozhodne dozorčí radu zřídit, má pak úprava dozorčí rady kogentní charakter. Členové dozorčí rady se zapisují do obchodního rejstříku. V případě, že by však vznikl orgán pouze čestný, formální, mohl by pak působit zápis v obchodním rejstříku klamavě, protože účelem této úpravy je dát ve veřejnou známost, že má společnost kontrolní orgán, který dohlíží na vnitřní činnost a chod společnosti. To by v daném případě nebyla pravda a společnost by získala neoprávněný kredit větší důvěryhodnosti. Společnost si samozřejmě může interně vytvořit vlastní kontrolní orgán, který nebude mít právní postavení dozorčí rady ve smyslu obchodního zákoníku. Jestliže je takový orgán zřízen, jedná se o vnitropodnikovou organizační složku, která je obsazena vlastním zaměstnancem nebo zaměstnanci společnosti.
21
2 Jednání s.r.o. statutárním orgánem 2.1 Jednání za společnost před jejím vznikem Ustanovení § 64 odst. 1 obch. zák. umožňuje zakladatelům obchodní společnosti jednat za ni ještě před jejím vznikem a to tak, že za společnost mohou jednat všichni její zakladatelé nebo jen některý z nich nebo někteří z nich jako zákonní zástupci jich všech. Pokud jedná pouze jediná osoba, je zavázána pouze ona. Jedná-li dvě a více osob, jsou zavázány společně a nerozdílně. Je důležité dohodnout ve společenské smlouvě podrobná pravidla toho, kteří ze zakladatelů budou oprávněni za společnost jednat, v jakých záležitostech a za jakých podmínek. Je také důležité sjednat, ke kterým jednáním bude společný zástupce oprávněn jen se souhlasem ostatních zakladatelů a jaké následky vyplynou z porušení dohodnutých zásad. Obchodní zákoník však tyto jednání limituje a to tak, že může jít jen o jednání ve věcech souvisejících se vznikem společnosti.
2.2 Jednání jménem společnosti Vzhledem k tomu, že je právnická osoba fiktivní osobou, je nutné určit, kdo je jejím jménem oprávněn jednat ve vztahu k třetím osobám. V první řadě jde o statutární orgány společnosti. Od toho, kdo je statutárním orgánem společnosti, je třeba oddělovat způsob jednání jménem společnosti. Dle obchodního zákoníku je uvedení způsobu, jakým jedná statutární orgán, údajem, který podléhá zápisu do obchodního rejstříku. Stanovení způsobu jednání jménem s.r.o. není podstatnou náležitostí společenské smlouvy ani stanov (s výjimkou prvních jednatelů). V případě, že společenská smlouva nebo stanovy neupravují způsob jednání jménem společnosti, platí, že jménem společnosti jedná každý z jednatelů samostatně. Současná česká právní úprava vychází společnostem vstříc v tom smyslu, že jednání jejím jménem je jednodušší a není organizačně tolik náročné jako v případě, kdy je třeba shromáždit veškeré členy statutárního orgánu k provedení potřebného úkonu. V případě, že společenská smlouva nebo stanovy neobsahují odchylnou úpravu od dispozitivních ustanovení obchodního zákoníku, je nutné uvést v návrhu na zápis do obchodního rejstříku způsob jednání jménem společnosti.
22
K nejfrekventovanější a nejméně problematické podobě rejstříkových zápisů lze uvést jako způsob jednání jménem společnosti, že jménem společnosti jedná a podepisuje jednatel, s možným dovětkem, že k napsané či vytištěné obchodní formě společnosti připojí svůj podpis. (viz Příloha č. 4) Možnosti úpravy způsobu jednání jménem společnosti v případě,
že statutární
orgán se stává z více členů: a) samostatné jednání kteréhokoli člena statutárního orgánu b) společné jednání všech členů statutárního orgánu c) společné jednání několika členů statutárního orgánu d) určení osoby, která může jednat společně s kterýmkoli dalším nebo několika dalšími členy e) samostatné nebo společné jednání osob jmenovitě určených f) určení případů, kdy členové statutárního orgánu musí jednat společně g) o úpravu, dle které mohou členové statutárního orgánu jednat odlišně při písemných a odlišně při jiných úkonech
2.2.1 Jednání osobní Jakožto právnická osoba jedná s.r.o. svým statutárním orgánem. Jednání statutárního orgánu je osobním jednáním právnické osoby. Statutární orgán je integrální součástí právnické osoby a nejedná jako zástupce společnosti. Statutární orgán je oprávněn jednat ve všech věcech společnosti. V případě, že došlo k překročení rozsahu předmětu podnikání nebo činnosti společnosti, je i tak společnost vázána takovým jednáním statutárního orgánu. Výjimkou je pouze takové jednání, které překračuje působnost statutárního orgánu danou mu zákonem, tzn., že pokud statutární orgán bude jednat ve věcech, které překračují jeho působnost, toto jednání společnost zavazuje; tím není dotčena trestní, správní a civilní odpovědnost statutárního orgánu, resp. jeho členů. Případné omezení jednatelského oprávnění statutárního orgánu, které plyne ze společenské smlouvy, stanov, nebo usnesení valné hromady vůči třetím osobám je neúčinné, i když bylo zveřejněno. Z toho vyplývá, že rozsah jednatelského oprávnění statutárního orgánu je dán zákonem ve všech věcech a jeho omezení není přípustné, resp. takové omezení je vůči třetím osobám neúčinné. 23
2.2.2 Jednání jedním a více jednatelů Jednatelské oprávnění je činnost statutárního orgánu navenek, tzn. činění právních úkonů společnosti se třetími osobami. Pokud není ve společenské smlouvě uvedeno jinak, je k tomuto jednání oprávněn každý z jednatelů samostatně. Spornou otázkou je, zda může být sjednáno ve společenské smlouvě, že jednatelé jsou oprávněni v některých případech jednat pouze společně (např. při zcizování a zatěžování nemovitostí) a ve všech ostatních otázkách jednat samostatně. Další otázkou může být to, zda může být do obchodního rejstříku zapsáno, že jednatel jedná společně s prokuristou. V jiných právních řádech je toto povoleno, ovšem většinou výslovně. Právní teorie se s odkazem na ustanovení obchodního zákoníku tomuto přístupu brání. Dle tohoto ustanovení právnická osoba jedná statutárním orgánem, nebo za ni jedná zástupce, přičemž spojka „nebo“ zde má vylučovací charakter. Dalším argumentem proti možnosti společného jednání prokuristy a jednatele je nemožnost omezení jednatelského oprávnění třetí osobou, k čemuž by zde docházelo. (Tato problematika je ještě více rozvedena v bodě 2.2.3.) Ve výpisech z obchodního rejstříku se často objevuje formulace, podle níž je každý jednatel oprávněn jednat samostatně, k podepisování však vždy jen společně. Zde je třeba uvědomit si, co je to podepisování. Dle § 40 odst. 3 obč. zák. představuje podepisování zákonnou podmínku platnosti právního úkonu činěného v písemné formě. Jestliže je tímto způsobem vymezeno jednatelské oprávnění jednatelů, je tím tedy předepsáno, že to, zda je jednatel oprávněn k samostatnému nebo společnému jednání jménem společnosti, je odvislé od formy právního úkonu činěného jménem společnosti. Jestliže je tedy právní úkon činěn písemnou formou, pak jej vždy (i když zákon písemnou formu nepožaduje) musí jménem společnosti činit alespoň její dva jednatelé. Je také možné, aby byl každý jednatel oprávněn k samostatnému jednání s tím, že je-li jednáno písemnou formou, musí jednat alespoň dva jednatelé společně, protože se zde jedná o způsob jednání, nikoli však o omezení jednatelského oprávnění. Z důvodu, že je velmi snadno poznatelné, zda se jedná o písemnou formu či nikoli, není tato konstrukce protiprávní ani neohrožuje právní jistotu třetích osob.
24
Generální vymezení působnosti jednatele je uvedeno v obchodním zákoníku. S tímto také souvisí otázka výkonu práv společníka, akcionáře nebo člena v jiných subjektech, ve kterých má společnost majetkovou účast. Jednatel se musí v rámci své jednatelské působnosti postarat i o výkon těchto práv. Pokud má mateřská společnost jednu nebo více dceřiných společností, ve kterých je jediným společníkem nebo akcionářem, je pak statutární orgán mateřské společnosti povinen vykonávat funkci valné hromady s tím, že za dceřinou společnost jedná jinak její vlastní orgán. K výkonu své funkce nepotřebuje jednatel žádné zvláštní potvrzení, zmocnění nebo pověření, protože se prokazuje aktuálním výpisem z obchodního rejstříku, ve kterém je uvedeno, že určitá osoba je jednatelem společnosti. V případě, že nově zvolený jednatel není ještě zapsán v obchodním rejstříku, je povinností orgánů veřejné moci zjistit skutečný stav věci, pokud lze z dostupných informací usuzovat, že stav zápisu v obchodním rejstříku neodpovídá skutečnému stavu. Jako doložení změny v osobě jednatele je možné použít např. notářský zápis o usnesení valné hromady. I když zákon toto nepožaduje, má notářský zápis charakter veřejné listiny, s níž se mj. pojí presumpce její správnosti. Důležitým aspektem je také důvěryhodnost notářského zápisu, který osvědčuje zvolení jednatele do jeho funkce. Jednatel musí také při výkonu své působnosti respektovat svoji firemní povinnost, tzn., že se musí vždy podepisovat s vyznačením obchodní firmy společnosti, jejímž je statutárním orgánem. V praxi se dnes obchodní firma, jméno a funkce jednatele vyznačuje pomocí razítka a k tomu je učiněn vlastnoruční podpis jednatele. Veškeré jednání jednatele je společnosti přičitatelné. Společnosti vznikají závazky jak z právních úkonů jednatele, tak z jeho deliktů. Společnost se nemůže jednání jednatele zbavit a nemůže je odmítnout, protože jednání jednatele je osobním jednáním společnosti bez dalšího. Na rozdíl od „zastoupení“ tu nemá žádný význam, zda bylo jednáno v rámci předmětu podnikání nebo činnosti společnosti či nikoliv (§ 20 odst.2 obč.zák.). Proto ani překročení předmětu podnikání nebo činnosti společnosti nevede k neplatnosti takového právního úkonu. Z výše uvedeného vyplývá, že by se společnosti přičítalo jakékoliv jednání jednatele bez výjimky. Proto je třeba vymezit rozdíl mezi jednáním jednatele jakožto orgánu právnické osoby a jednáním soukromníka.
25
2.2.3 Jednání jednatelem a prokuristou Zde je důležitou otázkou, zda může jednat jménem společnosti společně se statutárním orgánem nebo jeho členem prokurista. Podle ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 58/1906 ř.z., zákon o společnostech s ručením omezeným, totiž v případě, že společnost měla více jednatelů, mohla společenská smlouva pověřit jednoho z nich zastupováním společnosti společně s prokuristou. Zůstal-li dle tohoto ustanovení oprávněným jednat za společnost alespoň jeden z jednatelů samostatně, mohl být způsob jednání ostatních z nich vázán na společné jednání s prokuristou. Způsob jednání prokuristů za společnost je zákonem upraven jen pro případ, že je ustanoveno více prokuristů a pokud tomu tak není, neobsahuje zákon sice úpravu žádnou, nicméně z toho lze dovodit, že jediný prokurista je oprávněn společnost zastupovat samostatně. Důležitým argumentem je ustanovení § 13 odst. 1 obch. zák., dle kterého „Právnická osoba jedná statutárním orgánem, nebo za ni jedná zástupce“. Toto ustanovení nepřipouští možnost kombinace „osobního“ jednání společnosti a jednání zástupce. Obchodní zákoník upravuje způsob jednání jednatelů jako kolektivního orgánu jménem společnosti a jakákoli úprava jdoucí nad rámec této skutečnosti je nepřípustná, protože by poté platilo, že za jednatele (jako kolektivní orgán) jedná navenek jménem společnosti jednatel a prokurista. Z důvodu, že statutární orgán musí projevovat svoji vůli jménem společnosti samostatně bez integrace třetích osob nebo jiného orgánu společnosti, není toto možné. Nejčastěji zmiňovaný důvod pro nemožnost společného jednání jednatele a prokuristy je nepřípustnost omezení jednatelského oprávnění jednatele prokuristou. V případě, kdy je ustanoveno více jednatelů a jeden z nich by jednal společně s prokuristou, by k takovému omezení nedošlo právě proto, že jeden z jednatelů by byl vždy oprávněn jednat bez ohledu na prokuristu. Toto je třeba přijmout i v případě, že by takový způsob jednání byl chápán pouze jako omezení prokuristy, neboť v tomto případě jde o omezení prokury, které se do obchodního rejstříku nezapisuje a nemá účinky vůči třetím osobám.
26
3 Jednání s.r.o. na základě zmocnění Z toho, že je s.r.o. právnickou osobou plyne, že nemůže jednat tak, jako jiné subjekty právní, totiž fyzické osoby. I přesto má svou právní subjektivitu, resp. subjektivitu k právům a povinnostem, se kterou souvisí způsobilost k právním úkonům, tzn. se schopností tyto práva a povinnosti vlastním úkonem nabývat. S.r.o. je soukromoprávní korporací a protože je také podnikatelem, platí, co se jednání společnosti týče ust. § 13 obch. zák. o jednání podnikatele, stejně tak i obecné předpisy občanského práva o jednání právnických osob. Jako právnická osoba nemůže jednat jinak než prostřednictvím reálné činnosti fyzických osob. Právní následky jednání těchto fyzických osob uskutečněných v souladu se zákonem a stanovami postihují právě společnost samu, nikoli tyto fyzické osoby. Právnická osoba jedná buď osobně, nebo svým zástupcem.
3.1 Jednání zástupcem Existují tři druhy zastoupení společnosti a to: 1) zákonné zastoupení 2) zastoupení smluvní (zastoupení na základě dohody o plné moci) 3) zastoupení rozhodnutím soudu nebo správního orgánu (zástupce se nazývá opatrovníkem a zastoupení má charakter zastoupení ad hoc5 v konkrétním řízení) Výše jmenované případy představují zastoupení přímé, tzn. případy, kdy zástupce jedná jménem společnosti na její účet. Mimo tohoto může ještě docházet k zastoupení nepřímému, tzn. jednání komisionáře, který jedná vlastním jménem na účet zastoupeného, kterým může být i s.r.o.
5
ad hoc = pro určitý (konkrétní) případ, např. je zvolen stálý rozhodčí soud nebo soud ad hoc, tj. soud, který je sestaven jen pro konkrétní případ a po jeho vyřešení bude rozpuštěn
27
3.1.1 Zákonné zastoupení Za společnost mohou kromě statutárního orgánu jednat i jiné osoby. Nejedná se však o osobní jednání společnosti, ale jednání na základě zákonného zastoupení. Prvým příkladem je, že je-li někdo při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem právním úkonům, ke kterým při této činnosti obvykle dochází. Zde je důležitým prvkem charakter činnosti a obvyklost jednání. Pro určení rozsahu zmocnění vůči třetím osobám stále platí, že rozhodné je vnější poznatelné chování zmocněnce vůči třetím osobám. Pro ochranu dobré víry třetích osob je rozhodující, jak se rozsah zmocnění jeví navenek, nikoli rozsah uděleného zmocnění (omezení). Toto zmocnění je dáno přímo zákonem bez ohledu na vůli společnosti nebo znění společenské smlouvy či stanov a nelze jej omezovat nebo vylučovat.6 V případě, že zástupce překročí rozsah svého zákonného zmocnění, je společnost tímto jednáním vázána, jen jestliže třetí osoba o tomto překročení nevěděla ani vědět nemohla. Prvním příkladem může být např. pokud si nechá třetí osoba od zaměstnankyně z propagačního oddělení potvrdit zápočet. Druhým příkladem může být např. jestliže je zaměstnanec oprávněný dle vnitřního řádu společnosti uzavírat obchody do částky 15.000,- EUR a uzavře obchod v objemu 15.700,EUR, je takový právní úkon platný a společnost zavazuje. Pokud by však nekompetentní zaměstnanec uzavřel obchod v objemu 100.000,- EUR, jedná se o zjevný exces a smlouva je neplatná. (Blíže k této problematice viz bod 4.2.) Druhým případem zákonného zastoupení je institut krámského insistora7. Má-li společnost svou provozovnu, pak ji zavazuje i jednání osoby v její provozovně, osoby, která k tomuto jednání nebyla oprávněna, pokud třetí osoba nemohla vědět, že jednající osoba není k tomuto jednání oprávněna. Zde je podstatné právě to, zda třetí osoba mohla poznat, že jednající k tomuto jednání není oprávněn. Třetím případem je vedoucí odštěpného závodu nebo jiné organizační složky. Odštěpný závod nebo jiná organizační složka se zapisuje do obchodního rejstříku s konstitutivními účinky. Zřízení odštěpného závodu nebo jiné organizační složky může upravit 6
Případné překročení kompetence zaměstnancem zakládá jeho pracovněprávní odpovědnost podle zákoníku práce. 7 Dvořák, T. Společnost s ručením omezeným. Jednání společnosti. Jednání zástupcem. Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 428.
28
společenská smlouva, stanovy nebo usnesení valné hromady. Jednatelské oprávnění vedoucího však není omezitelné vůči třetím osobám, vedoucí ale jedná ve všech věcech, které se dotýkají této organizační složky, protože pouze zákon určuje rozsah jeho jednatelského oprávnění. V případě, že vedoucí organizační složky překročí případné omezení rozsahu své jednatelské působnosti ze strany společnosti, může to mít za následek odpovědnost za škodu nebo trestní či správní odpovědnost. Čtvrtým případem je zákonné zmocnění k podání žaloby. Každý společník je oprávněn podat jménem společnosti žalobu proti statutárnímu orgánu nebo jeho členovi o náhradu škody, kterou porušením svých právních povinností při výkonu funkce společnosti způsobil. Je také oprávněn podat žalobu o splacení vkladu vůči jinému společníkovi, který je se splácením vkladu v prodlení. Zde se jedná o zvláštní způsob zastoupení společnosti (ex lege) tehdy, pokud je statutární orgán nečinný. V řízení pak může jménem společnosti či za společnost jednat pouze ten společník, který podal žalobu. Jménem předběžné společnosti může být též jednáno podle § 64 obch. zák.
3.1.2 Smluvní zastoupení Smluvním zastoupením se rozumí zastoupení na základě plné moci podle § 31 a násl. obč. zák. Smluvní zastoupení může být obecné nebo prokura. Smluvním zástupcem může být jakákoli fyzická osoba, která je (plně) způsobilá právně jednat. Dále může být smluvním zástupcem také právnická osoba, pokud zvláštní zákon určité osobě toto výslovně nezakazuje a nebo z povahy věci neplyne něco jiného. Ten, kdo je obecně způsobilý k právním úkonům, ale není způsobilý k právnímu úkonu, o který se jedná, zástupcem být nemůže. Zástupcem také nemůže být osoba, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Pokud to zákon výslovně připouští, nebo je to smluvně se zastoupeným dohodnuto, může si zástupce stanovit dalšího zástupce (např. advokát). V případě, že tomu tak není, musí zástupce jednat vždy osobně. Je-li však zástupcem právnická osoba, může udělit plnou moc jiné osobě, aby za ni jednala i bez výslovného zmocnění v dohodě o plné moci.
29
Zástupcův zástupce si však již dalšího zástupce určit nemůže a to platí bezvýjimečně vždy. Plná moc může být udělena i společně několika zástupcům a není-li v ní výslovně určeno něco jiného, musí všichni jednat společně. Pokud překročí zástupce rozsah svého zmocnění, je jím zastoupený vázán pouze tehdy, pokud toto výslovně schválil. V případě, že zastoupený třetí osobě bez zbytečného odkladu svůj nesouhlas neoznámí, platí, že překročení schválil. V případě, kdy zástupce překročí zmocnění nebo jedná bez zmocnění, je z tohoto jednání zavázán sám. To neplatí v případě, že zastoupený toto jednání schválil bez zbytečného odkladu poté, co se o něm dozvěděl. Pokud jednání zastoupený neschválí, může třetí osoba požadovat po zástupci náhradu způsobené škody nebo splnění dluhu. Smluvní zastoupení vzniká -
okamžikem účinnosti platné dohody o plné moci
Smluvní zastoupení zaniká: 1. provedením právního úkonu na něž byla omezena 2. odvoláním plné moci zastoupeným (zastoupený se nemůže platně vzdát svého práva plnou moc kdykoli odvolat); odvolání musí být vždy zástupci oznámeno, do této doby účinky plné moci trvají 3. smrtí nebo zánikem zástupce (pokud je zástupce právnickou osobou, zaniká plná moc jen tehdy, když nedochází k přechodu práv a povinností na právního nástupce) 4. smrtí nebo zánikem zastoupeného (pokud je zastoupený právnickou osobou, zaniká plná moc jen tehdy, když nedochází k přechodu práv a povinností na jeho právního nástupce) 5. výpovědí plné moci zástupcem 6. dohodou stran 7. uplynutím času 8. prohlášením konkursu na majetek dlužníka - zastoupené společnosti 9. ztrátou způsobilosti zástupce k právním úkonům
30
3.1.3 Prokura 3.1.3.1 Pojem prokury Prokura je upravena v ust. § 14 obch. zák. Prokuru nelze omezovat vnitřními pokyny společnosti prokuristovi, takové pokyny totiž nemají právní následky vůči třetím osobám (§ 14 odst. 3 obch. zák.). Pojmově se jedná o smluvní zastoupení na základě dohody o plné moci. Prokuru upravují předpisy obchodního práva, předpisy občanského práva ji neznají. Prokurista je oprávněn ke všem právním úkonům, ke kterým dochází při provozování podniku společnosti, a to i k těm, k jejichž udělení se jinak vyžaduje udělení zvláštní plné moci. Prokurista může např. přijmout a propustit zaměstnance, uzavřít smlouvu, sjednat poskytnutí úvěru atd. Je také zmocněn ke všem činnostem, s výjimkou oprávnění ke zcizování nebo zatěžování nemovitostí, pokud toto oprávnění není výslovně zahrnuto v listině o udělení prokury. Podmínkou je, že k těmto činnostem dochází při provozování podniku, tzn. při běžném provozu a ne při mimořádných událostech. Protože se prokura uděluje ke všem právním úkonům, ke kterým dochází při provozování podniku, není tedy přípustné udělení prokury, která by se týkala pouze určité organizační složky nebo provozovny společnosti. Prokurista je zmocněn k právním úkonům, ke kterým dochází při provozování celého podniku a ne pouze jeho části. Jde-li o koncern, není však zmocněn k právním úkonům, ke kterým dochází u dceřiné společnosti, resp. ovládané osoby.
3.1.3.2 Zřízení prokury Pokud společenská smlouva nestanoví jinak (§ 125 odst. 2 obch. zák.), nebo pokud společenská smlouva její udělení nevylučuje, uděluje a odvolává prokuru valná hromada. Prokuru lze udělit pouze fyzické osobě, jak české, tak i zahraniční, která je plně způsobilá k právním úkonům. Není nutné, aby prokuristou byl zaměstnanec nebo společník, tzn., že jím může být i jakákoli jiná osoba, která není ve vztahu k společnosti v pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu. Prokura se zřizuje listinou o jejím udělení a musí jí pravidelně předcházet (písemná, ústní nebo konkludentní) dohoda o jejím zřízení. Tímto okamžikem je udělení prokury platné, účinné je však až od okamžiku zápisu prokury do obchodního rejstříku, přičemž zápis do obchodního rejstříku má výlučně konstitutivní účinky. 31
Při udělování prokury existují určitá omezení. Jedním z nich je skutečnost, že podle § 14 odst. 1 obch. zák. prokuru uděluje podnikatel, tzn. jako již reálně existující subjekt práv a povinností. Z toho plyne, že udělení prokury není možné dříve, než bude nově zakládaná společnost zapsána do obchodního rejstříku. Dříve udělená prokura by nebyla platná, protože by ji neuděloval žádný subjekt. Prokuru nelze také udělit po vstupu společnosti do likvidace, protože vstupem společnosti do likvidace se ukončuje aktivní podnikatelská a jiná činnost společnosti a nastává vypořádání jejích aktiv a pasiv. Prokurista je pověřen k právním úkonům, k nimž dochází při běžném provozu podniku společnosti a to likvidace není.
3.1.3.3 Jednání prokuristy Prokura může být udělena jako prokura kolektivní nebo individuální. Pokud je prokura udělena dvěma a více osobám, je každá osoba k zastupování společnosti oprávněna samostatně, nebo je k zastupování společnosti potřeba souhlasného projevu vůle alespoň dvou nebo více osob nebo všech prokuristů. Jiná možnost není. Prokurista podepisuje tak, že k obchodní firmě společnosti připojí dodatek označující prokuru a svůj podpis. Obvyklým dodatkem je např. prokurista nebo per procura8. Jestliže prokurista dodatek označující prokuru ke svému podpisu nepřipojí, nemění to nic na existenci jeho zmocnění. I když to ničemu nevadí, je zvláštní vykazování existence prokury zbytečné, protože udělení prokury je účinné okamžikem zápisu do obchodního rejstříku a to s účinky publicity vůči každému (§ 14 odst. 6 obch. zák.).
3.1.3.4 Zánik prokury Prokura zaniká: 1) zánikem společnosti 2) smrtí prokuristy 3) výpovědí prokuristy 4) doručením odvolání prokury ze strany společnosti prokuristovi 5) dohodou stran 6) uplynutím času (byla-li udělena na dobu určitou) 8
per procura = na základě prokury, jako prokurista (dodatek označující prokuru při podpisu prokuristy)
32
7) prohlášením konkurzu na majetek dlužníka - zastoupené společnosti 8) ztrátou způsobilosti prokuristy k právním úkonům Nezbytné je rozhodnutí orgánu společnosti příslušného k udělení prokury o jejím odvolání. Poté následuje výmaz prokury z obchodního rejstříku. Odvolání prokury je účinné již rozhodnutím o jejím odvolání a výmaz z obchodního rejstříku má deklaratorní účinky.
3.1.4 Opatrovnictví Může nastat situace, kdy není nikdo, kdo by za společnost mohl jednat a přitom sama společnost svoji právní subjektivitu neztrácí. Jedná se například o situaci, kdy jediný jednatel a zároveň jediný společník zemře a není zřejmé, kdo je oprávněným dědicem. V takovém případě soud (§ 29 odst. 2 o.s.ř.) nebo správní orgán (§ 32 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád) ustanoví společnosti opatrovníka za podmínky, je-li na tom veřejný zájem. Zvláštní zákony pravidelně vyžadují v určitých konkrétních situacích ustanovení opatrovníka. Obchodní zákoník požaduje v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ustanovení opatrovníka, jsou-li navrhovateli všichni jednatelé a společnost nemá dozorčí radu a nebo jsou-li též všichni členové dozorčí rady navrhovateli a valná hromada v zákonné lhůtě nezvolí zástupce společnosti (§ 131 odst. 6 obch. zák.).9
9
Dvořák, T. Společnost s ručením omezeným. Jednání zástupcem. Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 38.
33
4 Jednání s.r.o. jinou osobou 4.1 Jednatelství bez příkazu Jednatelství bez příkazu je obstarání cizí záležitosti, aniž jednající (tzv. jednatel bez příkazu) měl k tomuto jednání příkaz nebo byl k němu jinak oprávněn. Princip jednatelství bez příkazu spočívá v tom, že je dovoleno vměšovat se do záležitostí jiného jen se souhlasem toho, koho se to týká nebo jestliže to zákon výslovně dovoluje. Zákon takový zásah dovoluje pouze v případě hrozící škody. Jednatelství bez příkazu je zcela vyloučeno v občanskoprávních procesních vztazích (např. zastoupení účastníka). Při obstarání cizí záležitosti nesmí jít o záležitost jen samotného jednatele bez příkazu. Obstarání cizí záležitosti může být majetkového i nemajetkového charakteru. Pojmové znaky tohoto smluvního typu jsou: a) obstarání cizí záležitosti b) nedostatek příkazu nebo jiného oprávnění c) obstarání záležitosti v cizím zájmu Obstará-li někdo, aniž je k tomu oprávněn, cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu, je ten, jehož záležitost byla obstarána, povinen nahradit jednateli bez příkazu nutný náklad, i když se výsledek bez zavinění jednajícího nedostavil.10 V případě, že nejde o odvrácení hrozící škody, musí ten, který chce obstarat záležitost jiného, vyčkat jeho souhlasu a podat mu o tom zprávu. Neučiní-li tak a jde-li o záležitost k prospěchu jiného, má jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, kterými byl ten, v jehož zájmu jednal, obohacen v době skončení jednání. Za vzniklou škodu odpovídá ten, kdo zasáhne do záležitostí jiného, aniž by šlo o odvrácení hrozící škody. V rámci této odpovědnosti odpovídá i za náhodu, ledaže by vznikla i bez jeho zásahu. Totéž platí, když někdo zasáhne do záležitostí jiného proti jeho projevené vůli. Jednatel bez příkazu je oprávněn si vzít, pokud je to možné, co pořídil svým nákladem v případě, že nemá nárok na náhradu nákladů. Toto pravidlo respektuje 10
Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník a související předpisy, § 742. Jednatelství bez příkazu. Nakladatelství Sagit, a.s., podle stavu k 19.1.2009.
34
zásadu nepřípustnosti bezdůvodného obohacení. V tomto případě by byl neoprávněný nabyvatel povinen obohacení vydat. Je také povinen dokončit jednání a podat o něm vyúčtování, převést vše, co přitom získal, na toho, jehož záležitost obstaral. To vede k vyvážení vzájemných práv a povinností mezi účastníky tohoto vztahu. Jednatel je povinen své jednání dokončit, pokud ho již započal, vydat vyúčtování a také vše, co při jednání získal. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.2008, zp.z. 20 Cdo 1430/2006, dostupný v elektronickém informačním systému ASPI pod ID: JUD133557CZ 1. Jednou z podmínek vzniku oprávnění pověřené osoby zastupovat podnikatele přímo ze zákona bez zvláštní plné moci je to, že činnost, kterou byla osoba pověřena, je činností při provozu podniku. Rozsah jednatelského oprávnění osoby pověřené při provozu podniku určitou činností je v obchodním zákoníku stanoven tak, že jde o právní úkony, k nimž při činnosti, kterou byla osoba pověřena, obvykle dochází. Je tedy pověřená osoba oprávněna činit jako zákonný zástupce za podnikatele jen úkony obvyklé, zatímco jiné úkony může činit jen na základě plné moci. Obvyklost je třeba posuzovat ve vztahu k činnosti, kterou byla určitá osoba při provozu podniku pověřena. 2. Překročí-li tato osoba (totiž pracovník nebo člen právnické osoby jiný než její statutární orgán) své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět. Protože jde o podmínky kumulativní, je právnická osoba vázána i jednáním učiněným v excesu jen tehdy, jsou-li splněny obě současně. 3. I kdyby bylo možno – s odůvodněním, že šlo o úkon týkající se předmětu činnosti povinné, jímž bylo podle zápisu v obchodním rejstříku také provádění stavebních prací – připustit, že generální ředitel povinné, jenž nebyl předsedou, místopředsedou ani členem jejího představenstva, byl oprávněn uznat dluh ze smlouvy o provedení prací na stavbě trolejbusové vozovny, pak stejně nemohl bez speciálního pověření či speciální plné moci (jež mohl udělit opět jen statutární orgán právnické osoby) za povinnou učinit úkon další –zásadní – totiž svolit k „přímé“ vykonatelnosti notářského zápisu. Je totiž zcela nepochybné, že takový úkon se předmětu činnosti povinné, vymezenému zápisem
35
v obchodním rejstříku, netýká. 4. Občanskoprávní soud je vázán odsuzujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení.11
4.2 § 15 obch. zák. Kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Když zástupce podnikatele zmocnění překročí, je podnikatel takovým jednáním vázán, pouze v případě, že o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla. Výše uvedené zmocnění smrtí podnikatele nezaniká, pokud podnikatel nestanovil, že má trvat pouze za jeho života. Zmocněnec však může po smrti podnikatele činit pouze úkony v rámci obvyklého hospodaření. Úkony, které přesahují rámec obvyklého hospodaření může činit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. Podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, v případě, že třetí osoba nemohla vědět, že k tomu není jednající osoba oprávněna. (Blíže byla tato problematika již pojednána v bodě 3.1.1.)
4.3 § 16 obch. zák. Obchodní zákoník v § 16 upravuje zvláštní případ nezmocněného jednatelství. Toto ustanovení umožňuje, aby podnikatele zavazovalo jednání osoby, která nebyla k provedení právního úkony ani zmocněna, ani jakkoli jinak oprávněna, pokud jsou splněny zákonem uvedené připomínky, ke kterým patří: a) jednání muselo být uskutečněno v provozovně podnikatele b) jednající osoba k jednání jménem podnikatele nebyla oprávněna c) třetí osoba, s níž bylo jednáno, nemohla vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna Právní úkon, který byl učiněn za splnění všech uvedených podmínek, bude platný a bude podnikatele zavazovat. Odpovědnost jednající osoby (soukromoprávní i trestní), tím není dotčena.
11
Systém ASPI - stav k 5.3.2009 do částky 19/2009 Sb. a 5/2009 Sb.m.s. Obsah a text (Rc) 20 Cdo 1430/2006 - poslední stav textu .
36
5 Důsledky překročení oprávnění 5.1 Odpovědnost statutárního orgánu Právní odpovědnost je povinnost strpět za porušení povinnosti následky podle právních norem. Z tohoto je zřejmé, že základním předpokladem právní odpovědnosti je porušení odpovědnosti, ať již povinnosti smluvní nebo povinnosti uloženou právním předpisem. Jednání, kterým dochází k porušení povinnosti, mohou být z obecného hlediska rozdělena na: -
protiprávní jednání zaviněná (subjektivní odpovědnost)
-
protiprávní jednání nezaviněná (objektivní odpovědnost)
Z hlediska odpovědností statutárních orgánů a jejich členů je významnější odpovědnost objektivní, ale z hlediska přestupkové, trestněprávní odpovědnosti nelze pominout ani odpovědnost subjektivní. Prvky, z nichž se skládají právní delikty, jsou: a) objekt deliktu b) subjekt deliktu c) objektivní stránka deliktu d) subjektivní stránka deliktu v případě subjektivní odpovědnosti (zavinění úmyslné nebo nedbalostní) Aby byla naplněna objektivní stránka deliktu a nastoupila odpovědnost za protiprávní jednání, musí být splněny tyto podmínky: a) protiprávní jednání b) negativní následek protiprávního jednání c) příčinná souvislost mezi porušením povinností a vznikem škody Právní odpovědnost lze dělit podle několika hledisek. Jedním z nejvýznamnějších kritérií je dělení podle právních oblastí. V nejobecnější rovině je důležité rozlišovat odpovědnost
37
soukromoprávní a odpovědnost veřejnoprávní. V rámci odpovědnosti veřejnoprávní jsou pak nejdůležitější odpovědnost trestní a správní. Z hlediska realizace jednotlivých druhů odpovědnosti je třeba poukázat především na jejich relativní nezávislost. V praxi může dojít k tomu, že určité jednání statutárního orgánu bude mít za následek vznik více druhů odpovědnostních vztahů současně (např. ke vzniku soukromoprávního a trestněprávního odpovědnostního vztahu). Co se týče trestní odpovědnosti, platí zpravidla, že jako trestné činy je možné kvalifikovat jen ty nejzávažnější formy protiprávního jednání.
5.1.1 Soukromoprávní odpovědnost Soukromoprávní odpovědnost je zřejmě nejvýznamnější druh odpovědnosti vůči členovi statutárního orgánu z hlediska poškozeného. Pro tento druh odpovědnosti je typické to, že zde vzniká zásadně odpovědnostní vztah mezi tím, kdo nesplnil povinnost (delikventem) na straně jedné a subjektem, jemuž vznikla újma na straně druhé. K uplatňování odpovědnosti není oprávněn nikdo jiný než ten, kterého právo bylo ohroženo nebo porušeno. Na rozdíl od jiných forem odpovědnosti zde výrazně převažuje reparační funkce, tzn. náhrada způsobené škody, převedení prospěchu obchodu, před funkcí sankční a výchovnou.
5.1.2 Odpovědnost vůči společnosti Tento typ odpovědnosti člena statutárního orgánu je základní a vychází ze závazkového vztahu mezi ním a společností, který se přiměřeně řídí ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud smlouva o výkonu funkce nestanoví něco jiného. Z ustanovení obchodního zákoníku jasně vyplývá, že osoby zastávající ve společnostech funkci v orgánech, neodpovídají za výsledek své činnosti, ale za její řádný výkon. Za porušení právních povinností vůči společnosti mohou stíhat členy statutárního orgánu z titulu jejich odpovědnosti vůči společnosti tyto sankce:
38
5.1.2.1 Odvolání člena statutárního orgánu z funkce Orgán, který zvolil do funkce člena statutárního orgánu, jej může odvolat v případě, že člen statutárního orgánu své povinnosti porušuje nebo je nesplňuje. U s.r.o. je tímto orgánem valná hromada. Příčinou odvolání z funkce nemusí být porušení povinností člena statutárního orgánu, společnost je tak oprávněna odvolat člena statutárního orgánu z jakéhokoli důvodu.
5.1.2.2 Neposkytnutí odměny, odstupného a tantiémy Právo na odměnu je základním právem, které mají členové statutárního orgánu vůči společnosti. Dalšími právy na plnění ze strany společnosti jsou právo na sjednané odstupné a tantiému. Novelou obchodního zákoníku provedenou zákonem č. 370/2000 Sb., bylo doplněno ustanovení, podle kterého lze: „Jakékoliv plnění společnosti ve prospěch osoby, jež je orgánem společnosti nebo jeho členem, na které neplyne právo z právního nebo vnitřního předpisu poskytnout pouze se souhlasem valné hromady, nebo je-li přiznáno ve smlouvě o výkonu funkce. Společnost je povinna poskytnutí plnění odmítnout, jestliže výkon funkce člena orgánu společnosti zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, nebo při zaviněném porušení právních povinností v souvislosti s výkonem funkce.“12 Povinnost odmítnout, poskytnutí plnění společností ve prospěch člena statutárního orgánu společnosti se nevztahuje na plnění, na které vzniká právo z právního nebo vnitřního předpisu. Vzhledem k tomu, že právo na odměnu za výkon funkce, resp. na náhradu nákladů vynaložených při výkonu funkce vyplývá z obchodního zákoníku (ustanovení § 66 obch. zák. se neaplikuje).
12
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. § 66 odst. 3. Nakladatelství Sagit, a.s., podle stavu k 16.2.2009, s. 25.
39
Toto ustanovení (§ 66 odst. 3 obch. zák.) nalézá uplatnění pouze v případech ostatního plnění, tzn. nenárokového, která je společnost oprávněna poskytnout jen tehdy, pokud jsou: a) sjednána ve smlouvě o výkonu funkce b) odsouhlasena valnou hromadou Společnost je povinna nenárokové plnění neposkytnout v případě, že člen statutárního orgánu společnosti: a) výkonem funkce přispěl zřejmě k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti b) zaviněně porušil povinnosti při výkonu funkce Aby nastal pro člena statutárního orgánu nepříznivý následek, nemusí porušit žádnou povinnost. Společnost musí pouze prokázat souvislost mezi jeho jednáním a nepříznivým hospodářským výsledkem. Tento nepříznivý důsledek nemusí být výhradně důsledkem činnosti člena statutárního orgánu. Postačí, že výkon jeho funkce k tomuto hospodářskému výsledku přispěl. V této souvislosti je důležité vnímat rozdíl mezi neposkytnutím plnění členu statutárního orgánu a jeho případnou odpovědností za škodu. V případě neposkytnutí plnění je třeba jen prokázat příčinnou souvislost mezi výkonem funkce a nepříznivým hospodářským výsledkem, v případě odpovědnosti za škody k tomu přistupuje i porušení odpovědnosti člena statutárního orgánu. Dalším z důvodů odmítnutí poskytnutí plnění je zaviněné porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce. Povinnostmi při výkonu funkce je třeba rozumět povinnost jednat v souladu se zájmy společnosti, povinnost k osobnímu výkonu funkce, dodržování zákazu konkurence a nekalé soutěže, povinnost mlčenlivosti, povinnost dodržovat pokyny valné hromady, dodržování zákazů členů statutárního orgánu k určitému jednání vyslovených dozorčí radou, za podmínek stanovených obchodním zákoníkem dodržovat pokyny řídící osoby, povinnost vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře a dodržování podmínek stanovených pro vnitřní obchodování. Porušení těchto povinností musí být zaviněné a musí k němu dojít v souvislosti s výkonem funkce člena orgánu společnosti. 40
Zde již můžeme plně hovořit o odpovědnosti člena statutárního orgánu. Zákon vyžaduje v případě upření nároku na plnění zavinění, na rozdíl od odpovědnosti za škodu, která je v obchodních vztazích zásadně objektivní. Jedná se přitom o zavinění dokazované, tzn., že společnost musí vedle porušení povinnosti členem statutárního orgánu prokázat i zavinění. V případě, že valná hromada o odměně člena statutárního orgánu nerozhodne, vzniká členu statutárního orgánu nárok na přiměřenou odměnu nejpozději dnem, kdy výkon jeho funkce skončí. Výkon funkce, který měl za následek nepříznivé hospodářské důsledky, tak i zaviněné porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce, nejsou skutečnostmi podléhajícími promlčení a společnost je tak může namítnout kdykoli do doby, než bude nárok na odměnu uplatněn. V případě, že i přesto, že nastane jedna z obou v zákoně předpokládaných skutečností, bude odměna poskytnuta, je příslušný člen statutárního orgánu povinen ji vrátit. Právo na vrácení odměny je třeba uplatnit jako právo na vydání bezdůvodného obohacení v obecné promlčení lhůtě. Vzhledem k tomu, že tantiéma je rovněž nenárokovým plněním, uplatní se na ni rovněž omezení uvedená v ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. Omezení uvedená v ustanovení § 66 odst.. 3 obch. zák. se nevztahuje na plnění, na které plyne právo z právního nebo vnitřního předpisu. Vnitřními předpisy mohou být kromě společenské smlouvy a stanov i jakékoli další předpisy schválené valnou hromadou společnosti. V případě, že tyto předpisy upravují otázku nenárokových plnění společnosti vůči členům jejího statutárního orgánu, je aplikace omezení uvedených v ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. vyloučena.
5.1.2.3 Zaplacení smluvní pokuty Jako sankce za porušení povinností při výkonu funkce přichází v úvahu smluvní pokuta. Taková sankce by však musela být mezi společností a členem statutárního orgánu sjednána (např. ve smlouvě). Smluvní pokuta je upravena v ustanoveních § 544 a § 545 obč. zák. se změnami a doplňky stanovenými v ustanoveních § 300 - § 302 obch. zák. Jestliže z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného, není dle ustanovení § 545 odst. 2 obč. zák. poškozený oprávněn požadovat náhradu škody způsobenou porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. V ujednání o smluvní pokutě by tak mělo vždy být uvedeno, že smluvní pokuta nezbavuje člena statutárního 41
orgánu povinnosti nahradit způsobenou škodu, aby nedocházelo k pochybnostem, zda je odpovědný člen statutárního orgánu povinen vedle smluvní pokuty nahradit i vzniklou škodu.
5.1.2.4 Náhrada škody Odpovědnost členů statutárního orgánu za škodu, kterou způsobili porušením právních povinností při výkonu své působnosti zakotvuje ustanovení § 194 odst. 5 obch. zák. V otázkách neupravených ve výše uvedeném § je v souladu s ustanovením § 757 obch. zák. nutno postupovat podle § 373 a následujícího obch. zák. Dle těchto ustanovení je odpovědnost za škodu objektivní, takže se nevyžaduje zavinění pro její vznik. Člen statutárního orgánu se odpovědnosti za škodu zprostí, pouze v případě, že prokáže liberační důvod ve smyslu ustanovení § 374, tzn. překážku, která nastala nezávisle na jeho vůli, bránila mu ve splnění jeho povinnosti a kterou nebylo možno v době vzniku závazkového vztahu předvídat. Odpovědnost za škodu tvoří těžiště odpovědnosti členů statutárních orgánů kapitálových společností a nárok na náhradu škody (za předpokladu, že škoda vznikla) lze uplatnit prakticky u všech porušení povinností členů statutárních orgánů.13 K nástupu odpovědnosti členů statutárních orgánů za škodu je nutné, aby byly splněny podmínky definované ustanovení § 373 a následující obch. zák., tzn., aby byla naplněna objektivní stránka deliktu. Těmito podmínkami jsou: a) porušení povinností členem statutárního orgánu b) vznik škody c) příčinná souvislost mezi porušením povinností a vznikem škody ad a) První podmínkou je porušení povinnosti ze závazkového vztahu. Povinností společnosti je prokázat, že člen jejího statutárního orgánu porušil v konkrétním případě 13
Rada I. a kolektiv. Jednatelé s.r.o, Představenstvo a.s. Odpovědnost statutárního orgánu. Praha: Linde nakladatelství s.r.o., 2004, s. 180.
42
určitou povinnost a že tím vznikla škoda. Toto však neplatí pro porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, při jejímž porušení musí příslušný člen statutárního orgánu prokázat, že tuto povinnost neporušil. ad b) Druhou podmínkou odpovědnosti za škodu je vznik škody, kterou se v souladu s ustanovením § 379 obch. zák. rozumí skutečná škoda a ušlý zisk. Skutečná škoda se definuje jako majetková újma spočívající ve zmenšení majetku existujícího před škodnou událostí. Ušlý zisk se charakterizuje jako majetková újma spočívající v tom, že nedošlo k zvětšení majetku poškozeného, ač by se to dalo, nebýt škodné události, s ohledem na pravidelný průběh věcí očekávat. Ustanovení § 381 obch. zák. umožňuje v případě, že by pro poškozenou společnost bylo obtížné prokazovat výši skutečně ušlého zisku, požadovat na místo toho náhradu zisku dosahovaného zpravidla v poctivém obchodním styku. ad c) Ani porušení povinnosti ani vznik škody nezakládá ještě odpovědnost člena statutárního orgánu za škodu, pokud protiprávní jednání není příčinou vzniku škody. Příčinou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním člena statutárního orgánu bez výjimky prokazuje poškozený, který musí prokázat, že škoda vznikla v důsledku protiprávního jednání. V případě, že je prokázána okolnost vylučující odpovědnost ve smyslu ustanovení § 374 obch. zák., tzn. prokáže-li statutární orgán, že svoji povinnost porušil proto, že mu v jejím splnění zabránila okolnost pro něho nepřekonatelná, kterou nevyvolal a o niž včas nevěděl ani nemohl vědět, nepostačuje to v odpovědnosti člena statutárního orgánu za škodu ani při naplnění všech tří výše uvedených podmínek. Poškozená společnost nemá nárok na náhradu škody, pokud nesplnění povinností povinné strany bylo způsobeno jednáním poškozené společnosti, nebo pokud škoda nebo její část byla způsobena nesplněním její povinnosti předcházet vzniku škody nebo omezit její rozsah. Společnost nemá také nárok na náhradu škody, pokud např. valná hromada zavázala jednatele k určitému jednání nevhodným pokynem. Škoda se nahrazuje v penězích, jestliže však o to společnost požádá a je-li to možné a obvyklé, nahrazuje se podle ustanovení § 378 obch. zák. uvedením v předešlý stav. V obecném ustanovení § 386 obch. zák. se nelze vzdát nároku na náhradu škody před 43
porušením povinnosti, ze kterého může škoda vzniknout. S tímto ustanovením plně koresponduje speciální ustanovení § 194 odst. 5 obch. zák., které prohlašuje smlouvy mezi společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena statutárního orgánu za škodu za neplatné. Obchodní zákoník obsahuje ještě speciální ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou členy statutárního orgánu, kteří mají zvláštní postavení, a ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou porušením jednotlivých zvláštních povinností. Ust. § 194 odst. 5 obch. zák. ve spojení s ust. § 135 odst. 2 obch. zák. určuje, že ti jednatelé, kteří způsobili společnosti porušení právních povinností při výkonu své působnosti společnosti škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Není zde však odpovědnost všech členů statutárního orgánu, ale jen těch, kteří porušením svých právních povinností způsobili společnosti škodu. Udělí-li, ale valná hromada nevhodný pokyn podle současné úpravy a v důsledku splnění tohoto pokynu vznikne společnosti škoda, nevznikne nárok na náhradu škody vůči členům statutárního orgánu. Dle obchodního zákoníku je možné domáhat se náhrady škody na těch společnících, kteří hlasovali na valné hromadě pro udělení pokynu, v jehož důsledku společnosti vznikla škoda. Ustanovení obchodního zákoníku o odpovědnosti a ručení orgánů a členů orgánů společnosti se vztahují také na osoby, které na základě podílu na společnosti ovlivňují podstatným způsobem její chování. Mezi členy statutárního orgánu mají osoby, které byli do této funkce vyslány na základě rozhodnutí veřejnoprávních institucí ve smyslu ustanovení § 66 odst. 8 - 13 obch. zák. zvláštní postavení. Těmito osobami jsou: a) poslanci a senátoři, kteří působí ve funkci se souhlasem nebo na návrh státu b) členové prezídia, dozorčí rady nebo zaměstnanci Fondu národního majetku působící ve funkci se souhlasem nebo na návrh Fondu národního majetku c) členové prezídia, dozorčí rady nebo zaměstnanci Pozemkového fondu České republiky, kteří působí ve funkci se souhlasem nebo na návrh Pozemkového fondu České republiky d) úředníci územního samosprávného celku vyslaní do funkce jako zástupci územního samosprávného celku 44
e) státní zaměstnanci podle služebního zákona vyslané do funkce jako zástupci státu Výše uvedené osoby sice za škodu způsobenou společnosti odpovídají, hradí ji však vždy subjekt, který je do funkce vyslal, nebo s jehož souhlasem tyto osoby ve funkci působí. V případě, že tyto osoby škodu zavinili, má ve všech případech právo domáhat se subjekt toho, aby mu škodu nahradili. Na rozdíl od ostatních členů statutárního orgánu je u těchto osob dána odpovědnost za škodu subjektivní, nikoli objektivní. Je-li škoda způsobena nedbalostně, je výše regresivního nároku na náhradu škody vůči těmto osobám limitována odkazem na zákoník práce (tzn. čtyř až pěti násobkem průměrného měsíčního výdělku).
5.1.3 Speciální případy odpovědnosti 5.1.3.1 Odpovědnost za porušení zákazu konkurence Sankce za porušení zákazu konkurence jsou upraveny v ustanovení § 65 odst. 2 obch. zák. Ze zařazení tohoto typu odpovědnosti členů statutárních orgánů je zřejmé, že oprávněnou z porušení tohoto zákazu je společnost. Podle současné právní úpravy je společnost oprávněna požadovat, aby osoba, která porušila zákaz konkurence: a) vydala prospěch z obchodu, při kterém tento zákaz porušila b) převedla tomu odpovídající práva na společnost Vydání prospěchu z obchodu se uplatňuje především na porušení povinnosti spočívající v konkurenčním jednání ve prospěch třetího a naopak převod práva na společnost z jednání učiněného na účet vlastní. Vedle těchto sankcí má možnost požadovat na členovi statutárního orgánu náhradu vzniklé škody. Jakýkoli majetkový prospěch, který získala osoba porušující zákaz konkurence z jednání, kterým tento zákaz porušila, se nazývá prospěchem z obchodu. Případ, kdy se člen statutárního orgánu již konkurenčního jednání dopustil (vznikl nárok na plnění), ale nezískal ještě z takového jednání prospěch, zákon neřeší.
45
Práva, která získal člen statutárního orgánu, který se dopustil konkurenčního jednání vůči společnosti, můžeme rozdělit do dvou skupin. Do první skupiny zcela jistě patří vlastnické právo získané k věci na základě kupní smlouvy, darovací smlouvy, smlouvy o převodu cenného papíru, smlouvy o převodu obchodního podílu. Obecně jde většinou o smlouvy, kde mají oba subjekty navzájem povinnost si něco dát. Do druhé skupiny patří práva ze smluv, mezi které je možno zařadit smlouvu o dílo, licenční smlouvu, obstaravatelskou smlouvu, leasingovou smlouvu, smlouvu o úvěru. Tyto smlouvy je možné charakterizovat tak, že smluvním stranám zde mimořádně záleží na tom, kdo je jejich smluvním partnerem, neboť na tom závisí jejich úspěch či neúspěch z uzavřeného obchodu. Z hlediska předmětu půjde naopak o smlouvy, kde buď jedna ze smluvních stran má povinnost něco dát a druhá konat, nebo mají obě smluvní strany povinnost konat. U smluv v první skupině nebude většinou zapotřebí souhlas druhé strany s převodem práva z konkurenčního obchodu, u druhé skupiny takový souhlas ze strany smluvní strany, jejíž protistrana něco koná, velmi pravděpodobně nutný bude. V případě, že by povinná osoba odmítala uzavřít smlouvu o převodu práva, mohla by se společnost domáhat splnění této povinnosti soudní cestou.
5.1.3.2 Odpovědnost vyplývající z ochrany proti nekalé soutěži Obchodní společnost, jejíž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, se může proti členovi statutárního orgánu domáhat, aby: a) se daného jednání zdržel b) odstranil závadný stav c) poskytnul přiměřené zadostiučinění d) nahradil vzniklou škodu e) vydal bezdůvodné obohacení ad a) Zdržení se nekalosoutěžního jednání má preventivní charakter a směřuje do budoucnosti. ad b) K rozvázání již navázaného pracovněprávního vztahu bude zapotřebí souhlasu obou smluvních stran.
46
ad c) Tento nárok je nárokem na plnění v důsledku vzniklé újmy, která nemá majetkovou povahu. ad d) viz bod 4.1.2.4 Náhrada škody ad e) Vydání bezdůvodného obohacení je nárokem, který je velmi dobře použitelný. Úprava bezdůvodného obohacení je obsažena v ustanovení § 451 obč. zák. Podle tohoto ustanovení je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný: a) plněním bez právního důvodu b) plněním z neplatného právního úkonu c) plněním z právního důvodu, který odpadl d) majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů V případě s.r.o. je za tuto společnost aktivně legitimován k uplatnění nároků, resp. podání žaloby, statutární orgán (jednatelé).
5.1.3.3 Odpovědnost za škodu při fúzi Odpovědnost členů statutárního orgánu při fúzi společností řeší novela obchodního zákoníku provedená zákonem. Členové statutárního orgánu, dozorčí rady a znalec pro fúzi odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která vznikla porušením jejich povinností při sloučení. Oprávněnými osobami, které se mohou náhrady škody domáhat jsou zúčastněné společnosti, jejich akcionáři (společníci) a věřitelé zúčastněných společností. Pokud člen statutárního orgánu prokáže, že jednal s péčí řádného hospodáře, zprostí se dle úpravy v ustanovení § 194 odst. 5 obch. zák. odpovědnosti. Členové statutárního orgánu se nemohou zprostit odpovědnosti za škodu poukazem na to, že plnili pokyn valné hromady. Posoudí-li proto statutární orgán pokyn valné hromady za nevalný, má povinnost jej neuposlechnout a jednat v souladu se svým přesvědčením o nejvhodnějším možném postupu.
47
5.1.3.4 Odpovědnost za škodu při rozdělení Dřívější obecná úprava byla nahrazena speciální úpravou v ustanovení obchodního zákoníku pro rozdělení se založením nových právnických osob, resp. v ustanovení u rozdělení sloučením. Podobně jako v případě odpovědnosti za škodu při fúzi odpovídají členové statutárního orgánu, dozorčí rady a znalci pro rozdělení společně a nerozdílně za škodu, která vznikla při rozdělení porušením jejich povinností nástupnickým společnostem a jejich společníkům. Naproti tomu za škodu při fúzi je zde několik rozdílů, např. mezi osoby oprávněné domáhat se náhrady škody na provinivších se členech statutárního orgánu nejsou zařazeni věřitelé společnosti.
5.1.4 Odpovědnost vůči společníkům Tento typ odpovědnosti členů statutárních orgánů se v současné právní úpravě vyčerpává jen shora uvedenou speciální odpovědností v případě odpovědnosti za porušení povinností při fúzi a rozdělení tak, jak jsou popsány shora.14
5.1.5 Odpovědnost vůči třetím osobám Tento typ odpovědnosti se v současnosti omezuje především na odpovědnost nepřímou, tzn. ručení za závazky společnosti. Přímá odpovědnost za porušení povinností člena statutárního orgánu vůči věřitelům společnosti nastupuje tehdy, pokud příslušný člen statutárního orgánu poruší svoje povinnosti při fúzi nebo rozdělení. Dalším z případů přímé odpovědnosti je odpovědnost členů statutárního orgánu za škodu způsobenou v důsledku porušení povinnosti podat bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkurzu. Další z forem odpovědnosti členů statutárního orgánu vůči věřitelům je ručení za závazky společnosti ve smyslu ustanovení § 194 odst. 6 obch. zák., dle kterého ručí členové představenstva za závazky společnosti, pokud způsobili společnosti porušení svých povinností při výkonu své působnosti škodu.
14
Rada I. a kolektiv. Jednatelé s.r.o, Představenstvo a.s. Odpovědnost statutárního orgánu. Praha: Linde nakladatelství s.r.o., 2004, s. 191.
48
Zákon pro nástup takového ručení předpokládá dvě skutečnosti: 1) Prvním předpokladem vzniku ručení je skutečnost, že člen statutárního orgánu společnosti způsobenou škodu neuhradil. 2) Druhým z předpokladu pro nástup ručení členů představenstva je, že věřitelé společnosti nemohou dosáhnout uspokojení svých pohledávek pro platební neschopnost společnosti a nebo proto, že společnost zastavila platby. Věřitelé mohou uplatnit své pohledávky proti odpovědným členům představenstva a jednatelům a nebo jen proti některému či některým z nich.
5.2 Exkurs trestní odpovědnosti statutárních orgánů Právnická osoba jako taková nemůže spáchat trestní čin.15 Spáchá-li fyzická osoba trestný čin jednání jménem (nebo v souvislosti s činností) právnické osoby, odpovídá za takové jednání sama. Z hlediska jednání statutárního orgánu přichází v úvahu jak jednání, tak i opomenutí. Následkem jednání bude zpravidla škoda, která byla způsobena samotné společnosti, jejímž jménem statutární orgán jednal, státu nebo třetí osobě. U statutárních orgánů, kteří budou obvykle pachateli hospodářských a majetkových trestných činů, bude zpravidla třeba úmyslného zavinění. V důsledku toho je ztíženo i samotné prokázání toho, že statutární orgán spáchal trestný čin.
15
Podobně se nemůže dopustit ani přestupku, může však být odpovědná za jiný správní delikt.
49
6 Srovnání rozsahu oprávnění osob jednajících za s.r.o. 6.1 Rozsah oprávnění 6.1.1 Jednatel S.r.o. je právnickou osobu a jako taková nemůže jednat fyzicky sama a musí za ni jednat někdo jiný. Za společnost proto jednají jakožto její statutární orgán jednatelé; jednání statutárního orgánu je osobním jednáním společnosti. Statutárním orgánem může být jeden nebo více jednatelů. Je-li jednatelů více, je oprávněn jednat jménem společnosti každý z nich samostatně, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak. Působnost jednatelů lze vymezit více způsoby. Přímo, obecně a pozitivně lze definovat jejich působnost tak, že mohou právně jednat jménem společnosti ve všech věcech (§ 20 odst. 1 obč. zák.).
6.1.2 Prokurista Prokurista je oprávněn činit za podnikatele všechny právní úkony, k nimž dochází při provozu podniku, a to i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Rozsah jednatelského oprávnění prokuristy je sice možno omezit vnitřními pokyny udělenými podnikatelem, takové omezení však nemá účinky vůči třetím osobám. Prokura může být udělena pouze fyzické osobě. Více osobám lze prokuru udělit tak, že jsou k zastupování a podepisování oprávněny každá samostatně, nebo tak, že je přitom třeba souhlasného projevu všech prokuristů společnosti.
6.1.3 Zastoupení jinou osobou Podle ustanovení v § 15 obch. zák. kdo byl při provozování podniku pověřen od podnikatele (fyzické i právnické osoby) určitou činností, je zmocněn ke všem právním úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Tohoto zákonného důsledku se podnikatel nemůže zprostit. Za rozhodující kritérium pro určení rozsahu jednatelského oprávnění pověřené osoby je nutno považovat kritérium obvyklosti, přičemž tuto
50
obvyklost je třeba posuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a na druh vykonávané činnosti.
6.2 Omezení oprávnění 6.2.1 Jednatel Nepřímo a negativně lze vymezit jejich působnost tak, že nemohou vykonávat primárně tu působnost, k níž je společnost coby právnická osoba vůbec nezpůsobilá a sekundárně tak, že nemohou právně jednat v takových otázkách, které náleží do působnosti jiného orgánu společnosti. Omezit jednatelská oprávnění může společenská smlouva, stanovy nebo valná hromada. Takové omezení je však vůči třetím osobám neúčinné.
6.2.2 Prokurista Případné omezení jednatelského oprávnění prokuristy nemohou mít vliv na platnost a závaznost jeho jednání. Tato omezení však podrobněji vymezují vztah mezi podnikatelem a prokuristou a umožňují podnikateli uplatnit případnou odpovědnost za škodu vůči prokuristovi, který omezení překročil. Určitá omezení jednatelského oprávnění prokury vyplývají přímo ze zákona. Podle § 14 odst. 2 obch. zák. prokurista nesmí zcizovat a zatěžovat nemovitosti. Může však být i o tyto právní úkony rozšířena, pokud je takové oprávnění výslovně uvedeno v udělení prokury.
6.2.3 Zastoupení jinou osobou Pokud zástupce podnikatele hranici obvyklého právního úkonu překročí, je podnikatel takovým jednáním vázán pouze za podmínky, že třetí osoba o překročení nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem ani vědět nemohla. Zmocnění nezaniká smrtí podnikatele, pokud podnikatel nestanovil, že má trvat pouze za jeho života. Zmocněnec však může po smrti podnikatele činit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření. Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření může činit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu.
51
Závěr Obecně lze shrnout již dříve učiněné závěry a konstatovat, že komplexní oprávnění k jednání za s.r.o. má její statutární orgán, tj. jeden nebo více jednatelů. Jejich jednání je jednáním samotné s.r.o., a proto z něj nemůže logicky být vyňata žádná oblast jednání. Oproti tomu je již oprávnění prokuristy omezeno pouze na oblast provozu podniku. Kromě již uvedeného oprávnění zcizovat a zatěžovat nemovitosti, které může být v rámci prokury uděleno, nemůže prokurista zastoupit jednatele zejména ve věcech rejstříkových, ve vztahu ke společníkům a nemůže např. zasahovat do organizační struktury společnosti samotné tím, že by jmenoval další prokuristy atd. Oprávnění dalších osob na základě zákonného nebo smluvního zmocnění je již omezeno výlučně na konkrétní oblast. V praxi samozřejmě nedochází vždy ke střetu veškerých možných jednatelských oprávnění. V případě malé společnosti, např. realitní kanceláře, můžeme vysledovat několik jednajících osob. Kromě jednatele s neomezeným oprávněním k jednání to budou zejména její zaměstnanci, popř. externí spolupracovníci, kteří jako zástupci nabírají jednotlivé zakázky, jednají se zájemci a samozřejmě v rámci této činnosti jsou oprávněni i uzavírat rezervační dohody a mandátní smlouvy se zájemci o prodej jejich nemovitostí. Tyto osoby pak jednají většinou přímo na základě zákonného zmocnění, i když je samozřejmě jejich rozsah oprávnění definován i v jejich pracovní, popř. jiné smlouvě. Pokud zastupuje realitní kancelář přímo prodávajícího při podpisu smlouvy, jedná za společnost její jednatel, případně je nutné udělit konkrétní osobě plnou moc k takovému jednání jménem společnosti. Současná právní úprava obsahuje veškeré typy jednání za s.r.o. v dostatečné míře. Problémy, které v praxi nastávají, nelze ve valné většině připisovat nedostatečné právní úpravě, ale nedostatečné informovanosti smluvních partnerů. Před podpisem každé smlouvy a tím více, pokud se jedná o smlouvu zavazující k většímu plnění, by si jednající
52
osoba měla získat dostupné informace z obchodního rejstříku o jednání druhé strany, případně požadovat doklad o zmocnění k jednání.
53
Seznam použité literatury Tištěné monografie BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava; ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2003. 571 s. ISBN 80-7179-734-0. DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3. vyd. Praha: Aspi, a.s., 2008. 454 s. ISBN 978-80-7357-344-7. DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným - komplexní pohled na s.r.o. 1. vyd. Praha: Aspi, a.s., 2002. 508 s. ISBN 80-86395-37-5. ELIÁŠ, Karel. Společnost s ručením omezeným. 1. vyd. Praha: Prospektrum spol. s r.o., 1997. 256 s. ISBN 80-7175-047-6. ELIÁŠ, Karel; HANÁK, Ondřej. Sbírka příkladů z obchodního práva. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2002. 168 s. ISBN 80-7179-676-X. RADA, Ivan; kolektiv. Jednatelé s.r.o., Představenstvo a.s. 2. vyd. Příbram: Linde nakladatelství s.r.o., 2004. 199 s. ISBN 80-86131-55-6. ŠEVČÍK, Daniel. Společnost s ručením omezeným - vzory podání a listin. 1. vyd. Praha: Prospektrum spol. s r. o., 2001. 288 s. ISBN 80-7175-099-9. ŠPINAR, Michal; KNAPP, Viktor. Společnost s ručením omezeným a její jednatel. Praha: Verlag Dashöfer, nakladatelství, s.r.o., 1995. 1031 s. ISBN 80-901859-2-4. ŠTENGLOVÁ, Ivana. Přehled judikatury ve věcech obchodních závazkových vztahů. 2. vyd. Praha: Aspi, a.s., 2005. 268 s. ISBN 80-7357-108-0. ŠVARC,
Zbyněk;
kolektiv.
Základy
obchodního
práva.
Plzeň:
a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. 476 s. ISBN 80-86898-51-2.
54
Vydavatelství
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Úplné znění. Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., podle stavu k 16.2.2009. 319 s. ISBN 978-80-7208-734-1. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Občanský zákoník a související předpisy. Úplné znění. Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., podle stavu k 19.1.2009. 272 s. ISBN 978-807208-729-7.
Webové stránky http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/index?sysinf.@typ=sbirka&sysinf.@strana=docum entDetail&vypisListiny.@slCis=400088279&vypisListin.@cEkSub=400013027 http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/index?sysinf.@typ=sbirka&sysinf.@strana=docum entDetail&vypisListiny.@slCis=400088280&vypisListin.@cEkSub=400013027 http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/index?sysinf.@typ=sbirka&sysinf.@strana=docum entDetail&vypisListiny.@slCis=400088281&vypisListin.@cEkSub=400013027 http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/report?sysinf.vypis.CEK=400013027&sysinf.vypis .rozsah=uplny&sysinf.@typ=transformace&sysinf.@strana=report&sysinf.vypis.typ=XH TML&sysinf.vypis.klic=0cf2ee878e83494d932b14dff8fdd769&sysinf.spis.@oddil=C&s ysinf.spis.@vlozka=20696&sysinf.spis.@soud=Krajsk%FDm%20soudem%20v%20Plzni &sysinf.platnost=03.04.2009
55
Příloha č. 1, str. 1
56
Příloha č. 1, str. 2
57
Příloha č. 1, str. 3
58
Příloha č. 1, str. 4
59
Příloha č. 1, str. 5
60
Příloha č. 2, str. 1
61
Příloha č. 2, str. 2
62
Příloha č. 3
Úplný
výpis
z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Plzni oddíl C, vložka 20696 !!!UPOZORNĚNÍ!!! Tento výpis má pouze informativní charakter. Data pro jeho vytvoření byla získána z počítačové sítě INTERNET. V případě, že se domníváte, že obsahuje chyby, obraťte se prosím na rejstříkový soud. Datum zápisu:
14.listopadu 2007
Obchodní firma:
Západočeská realitní s.r.o. Zapsáno: 14.listopadu 2007
Sídlo:
Plzeň, Perlová 61/12, PSČ 301 00Zapsáno: 14.listopadu 2007
Identifikační číslo:
279 97 154Zapsáno: 14.listopadu 2007
Právní forma:
Společnost s ručením omezeným Zapsáno: 14.listopadu 2007
Předmět podnikání: - zprostředkování obchodu a služeb Zapsáno: 14.listopadu 2007- realitní činnost Zapsáno: 14.listopadu 2007- činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců Zapsáno: 14.listopadu 2007 Statutární orgán: jednatel:
Milan Ebrle, r.č. 741130/2041 Horní Bělá 45, PSČ 331 52 den vzniku funkce: 14.listopadu 2007, zapsáno: 14.listopadu 2007
Způsob jednání: Jednatelé jsou oprávněni jednat jménem společnosti ve všech věcech v plném rozsahu každý z nich samostatně. Zapsáno: 14.listopadu 2007 Společníci: Milan Ebrle, r.č. 741130/2041 Horní Bělá 45, PSČ 331 52 Vklad: 200 000,- Kč Splaceno: 200 000,- Kč Obchodní podíl: 100% Zapsáno: 14.listopadu 2007 Základní kapitál:
200 000,- Kč, zapsáno: 14.listopadu 2007
63
Příloha č. 4
64