Je vzdělání soukromý statek? (Martin Dlask) Vzdělání je velice široké téma, které je v současné době často diskutované. Ať se jedná o problém státních maturit, financování vysokého školství nebo nové písmo pro základní školy, vždy se dají nalézt určité výhody a nevýhody nově zaváděného konceptu. Vzdělání může být z ekonomického hlediska bráno jako statek, který je poskytován jak státním, tak i soukromým sektorem a může být rozdělen na mnoho forem, způsobů i vrstev. Charakteristika takového komplexního celku může být obecně velice složitá a komplikovaná. Zaměřil jsem se tedy v této práci zejména na vzdělání z ekonomického pohledu spotřebitele (příjemce) a poskytovatele vzdělání s ohledem na míru jeho veřejnosti a soukromosti v jednotlivých rozměrech.
Obsah 1
2
3
4
Vzdělání v rámci ekonomických statků.......................................................................................................... 2 1.1
Soukromý statek .................................................................................................................................... 2
1.2
Veřejný statek ........................................................................................................................................ 2
1.3
Formy vzdělávání .................................................................................................................................. 2
1.4
Vzdělání z pohledu soukromého statku ................................................................................................. 3
1.5
Vzdělání z pohledu veřejného statku ..................................................................................................... 3
Užitek, prospěch a ekonomický růst v otázce vzdělání .................................................................................. 4 2.1
Prospěch a užitek ze vzdělání ................................................................................................................ 4
2.2
Vzdělání a ekonomické ukazatele.......................................................................................................... 5
2.3
Závislost vzdělání na platovém ohodnocení .......................................................................................... 6
2.4
Investice do vzdělání, HDP ................................................................................................................... 7
2.5
Investice a ekonomický růst .................................................................................................................. 8
Veřejnost statku na základě stupně vzdělání ................................................................................................ 10 3.1
Základní vzdělání ................................................................................................................................ 10
3.2
Střední vzdělání ................................................................................................................................... 10
3.3
Vysokoškolské a vyšší odborné vzdělání ............................................................................................ 10
Financování školství ..................................................................................................................................... 12 4.1
Souvislost s veřejným statkem............................................................................................................. 12
4.2
Má platit vzdělání sám spotřebitel? ..................................................................................................... 12
4.3
Školné ve světě .................................................................................................................................... 13
5
Závěr ............................................................................................................................................................ 13
6
Reference ...................................................................................................................................................... 14
1
1
Vzdělání v rámci ekonomických statků
1.1 Soukromý statek Ekonomické vysvětlení pojmu soukromý statek není pevně stanoveno, mnohé zdroje se v jeho interpretaci liší. Obecně lze prohlásit, že soukromý statek je takový statek, který lze při spotřebě rozdělit mezi jednotlivé spotřebitele tak, že celková spotřeba tohoto statku tvoří součet spotřeb jednotlivých spotřebitelů. To také může znamenat, že spotřeba takového statku může být rozdělena mezi jednotlivé spotřebitele a tím pádem není možné, aby dva a více lidí spotřebovávalo tentýž statek naráz. Z hlediska užitku jej tedy přináší zpravidla vždy jen jedné osobě, případně omezenému počtu lidí. Zde nastíněný princip se občas nazývá principem vylučovacím, což vystihuje fakt, že při vyloučení spotřebitele se statek, který spotřebovával, může uvolnit dalšímu spotřebiteli, případně přerozdělit ostatním. Lehce z takového principu můžeme usoudit, že zde existuje jakási rivalita mezi jednotlivými spotřebiteli, vlastně soutěž, do které se dobrovolně zapojují. Mezi dva pomyslné pilíře definice soukromého statku by mohla být zařazena možnost dělit spotřebu a možnost vyloučit někoho ze spotřeby. Příkladem typického soukromého statku mohou být například majetky osobního vlastnictví (oblečení, potraviny, jiné spotřební zboží).
1.2 Veřejný statek Veřejný statek může být do jisté míry vymezen jako protiklad ke statku soukromému. Na rozdíl od něho není možné spotřebu veřejného statku dělit a také nelze někoho vyloučit ze spotřeby. Poněkud konkrétněji můžeme tvrdit, že spotřebitelé spotřebovávají tento statek společně a navzájem se v tomto činění neomezují. Zároveň lze jen obtížně bránit lidem v jeho další spotřebě, nebo aby se do ní samostatně zapojili. Některé definice veřejného statku připouštějí, že veřejný statek je takový statek, za který nemusí spotřebitel platit, jelikož jeho vlastník není schopen efektivně vybírat poplatky za jeho užívání.
1.3 Formy vzdělávání Je v podstatě obtížné určit, jakým je vzdělanost statkem, jelikož není úplně jasné, co pojem vzdělání vůbec vyjadřuje. Může se jednat například o nabytí znalostí na základě výuky ve škole, získávání specifických zkušeností z různých poučných životních situací, schopnost porozumění a vstřebávání rozličných informací, nebo jen získání širokého rozhledu z hlediska současnosti i minulosti. Pohled na vzdělání se měnil již například od starověku, kdy se kladl důraz právě zejména na široký rozhled člověka, vzdělání hrálo důležitou roli i v 16. století v podobě renesančního člověka. Již od poloviny 20. století však vzdělání dostalo nový rozměr 2
a začal se klást důraz zejména na systematickou výuku a získávání podrobných znalostí formou vícestupňového vzdělání, a tudíž se právě takovou formou budu zabývat i dále. Je však zřejmé, že rozhodnout o tom, co vůbec vzdělání představuje, je spíše otázkou filosofie.
1.4 Vzdělání z pohledu soukromého statku Jelikož již víme, jaké parametry má soukromý statek splňovat, můžeme se pokusit zjistit, jestli vzdělání nesplňuje některý z nich. Hned z letmého pohledu na jeho definici lze usoudit, že princip dělitelnosti spotřeby v tomto případě nebude fungovat. Rozhodně nelze tvrdit, že vzdělání nebo dokonce školní výuka lze rozdělit tak, že každý student má právo pouze se učit něco odlišného od všech ostatních. Při výuce většinou platí to, že se všichni učí něco stejného. I princip disjunktnosti nabytých znalostí tedy v tomto případě neplatí. Druhý pilíř soukromého statku už však nějakou smysluplnou interpretaci mít bude. Ne každý student má schopnosti na to, aby mohl studovat například na gymnáziu nebo na vysoké škole. Někde jsou překážkou přijímací zkoušky, jinde náročnost studia. To do jisté míry souvisí s tím, že studenti jsou vylučováni ze spotřeby takového vzdělání a prakticky jím není umožněno. Zde však záleží na tom, jestli jsou překážkou k jeho dosažení nedostatečná píle daného studenta nebo jeho nedostatečné schopnosti. V prvním případě by šlo o dobrovolné vylučování ze spotřeby, v druhém případě nikoliv. Možnost vylučitelnosti ze spotřeby tedy také není zcela splněna, čili lze tvrdit, že vzdělání rozhodně nebude ryze soukromým statkem.
1.5 Vzdělání z pohledu veřejného statku Nevylučitelnost spotřeby byla diskutována již v předchozím případě, zaměřme se tedy nyní pouze na druhou charakteristickou vlastnost – nedělitelnost. Zbývá rozhodnout, jestli spotřeba jednoho dalšího člověka snižuje spotřebu ostatních. Uvažme konkrétní příklad, třídu střední školy, do které má přistoupit nový žák. Může jeho příchod nějak ovlivnit to, jaké vzdělání dostanou ostatní „původní“ žáci té třídy? Do jisté míry ano – pedagog se musí věnovat více lidem, a tudíž se může efektivita a množství předávaných znalostí zmenšit. Z globálního pohledu se však tato změna na celkové úrovni vzdělanosti nemůže vůbec projevit, a proto je podmínka nedělitelnosti splněna téměř úplně. Finanční přístup, podporující teorii, že veřejný statek je synonymum pro statek zdarma, v tomto ohledu splněn není. Ačkoliv se může zdát, že vzdělání počínaje základní školou a konče školou vysokou je poskytováno zdarma, může se při detailnějším pohledu na věc objevit, že je tomu jinak. Podobně se financování školství věnuje příslušná kapitola.
3
Rivalita z hlediska spotřebitele v otázce školství nehraje příliš velkou roli, přesto se s ní můžeme setkat téměř všude. Praktickým příkladem budiž fakt, že se (i z mé zkušenosti) může každý semestr objevit nějaký předmět, kde jsou studenti hodnoceni body a pevně stanovený počet lidí s největším počtem bodů má odpuštěnou zkoušku z takového předmětu. Může dojít k tomu, že se studenti v zápalu soutěžení mezi sebou snaží získat co nejlepší výsledky, aby předhonili ostatní. Toto snažení také přináší vyšší motivaci a porozumění dané problematice, a tak i trvanlivější a samostatně nabyté znalosti. Rivalita tedy může přispět k jistému malému ovlivnění pozice ve vzdělávání. Z předchozích úvah vyplývá, že vzdělání se blíží spíše představě veřejného statku, než statku soukromého. V dalších kapitolách proto budu uvažovat, že vzdělání splňuje spíše charakteristiku nevylučitelnosti a nedělitelnosti.
2
Užitek, prospěch a ekonomický růst v otázce vzdělání
2.1 Prospěch a užitek ze vzdělání Vzdělání bezesporně přináší užitek jak jednotlivci, tak celé společnosti. Jednotlivci může lepší a kvalitnější vzdělání přinést užitek v podobě vyššího platu v zaměstnání, díky vyšší kvalifikaci může dosáhnout mnohem lepší společenské a profesní pozice, případně získávat zajímavé kontakty od odborníků[1]. Za užitečné může být považováno také vzdělávání samotné, které může pro někoho být potěšením. Prospěch celé veřejnosti mohou přinést také nové vědecké objevy, nové vědomosti a poznatky v dané oblasti nebo oboru. To však nemusí být nutně pravidlem. Vždy záleží na schopnostech každého jedince, jestli je dokáže na základě získaného vzdělání dále rozvíjet a doplňovat. Předpokládáme tedy, že užitek ze vzdělání bude mít celá společnost bez ohledu na to, kdo ji konkrétně svými schopnostmi obohatí. Takové obohacení však rozhodně z mikroekonomického pohledu nebude dělat žádný jednotlivec dobrovolně sám o sobě, vždy bude na prvním místě jeho osobní vize a blahobyt. Zprostředkování celospolečenského prospěchu je již spíše přirozeným důsledkem takového činění. Někdy je výše popsaný proces označován jako pozitivní externalita. Zmiňovaný celospolečenský užitek je tedy celkově nejistý a nemusí být vždy pravidlem. O něco objektivnější by bylo zjistit, jestli nějaký z makroekonomických činitelů není přímo ovlivněn tím, jaká je v dané zemi vzdělanost a jestli neexistuje nějaká korelace mezi tím, jak vysoké je HDP, a kolik jeho procent je investováno státem do školství a vzdělávání. 4
2.2 Vzdělání a ekonomické ukazatele Abychom mohli potvrdit užitek ze vzdělání nějak více matematicky, pokusíme se nalézt odpověď na otázku, jestli delší průměrná doba vzdělání nezvyšuje ekonomickou výkonnost země.
Graf1. Vzdělání a HDP
Ekonomickou výkonností budeme v tomto případě rozumět HDP. Uvedený graf[2] zobrazuje na svislé logaritmické ose hodnotu HDP v amerických dolarech v roce 2000 a na vodorovné ose průměrnou dobu vzdělávání. Vybrané země byly zakresleny do tohoto grafu a data byla proložena přímkou. Pokud bychom označili Y jako hodnotu HDP v amerických dolarech a T průměrnou dobu strávenou vzděláváním, dostali bychom přibližný vztah [roky]
(1)
Z tohoto vztahu lze vyčíst, že každý další rok strávený vzděláním zvýší HDP země přibližně 2x. Všimněme si, že blíže k počátku grafu se nachází země subsaharské Afriky, které nemají tolik peněz na financování školství, naopak na druhé straně se nachází vyspělé evropské země, Spojené státy a Kanada. Určitou interpretaci může mít i poloha země nacházející se nad přímkou nebo pod přímkou. Země jako Itálie, Francie nebo Španělsko mají logaritmicky přibližně stejné HDP s nižším počtem roků průměrného vzdělání než například Německo, Norsko nebo Švédsko, jejichž studenti stráví ve škole průměrně o dva roky více. Na pomyslné špičce stojí Spojené státy, které se svoji průměrnou délkou 14letého vzdělání dominují s největší hodnotou HDP. 5
Graf je sice starý bezmála 13 let, avšak trend je zachován i v současné době. U většiny států se prodloužila průměrná délka vzdělání o 1 rok, v České republice je v roce 2013 průměrná doba strávená ve škole přibližně 14 let[3]. Pokud uvážíme platnost vztahu (1) i v současnosti a zkusíme dosadit současnou hodnotu HDP ČR, která činí 215 mld. USD, dostaneme průměrnou délku vzdělání 14,4 roků, což koresponduje se současným trendem.
2.3 Závislost vzdělání na platovém ohodnocení Bylo uvedeno, že čím vyššího vzdělání člověk dosáhne, tím vyšší bude pravděpodobně dostávat plat. V následující tabulce jsou uvedeny platy obyvatel jednotlivých zemí, kteří jsou rozděleni do skupin podle nejvyššího dosaženého vzdělání. Do skupiny D patří lidé s nižším než středním vzděláním, do skupiny C patří lidé se středním nebo středním odborným vzděláním, skupina B reprezentuje bakalářské, inženýrské nebo magisterské vzdělání a nakonec skupina A reprezentuje doktorské vzdělání a vyšší vzdělání na úrovni vědy. Ne v každé zemi je vzdělání takto rozděleno, odpovídá mu proto jeho ekvivalent. Každá zmíněná skupina je navíc rozdělena podle věku na další dvě skupiny – od 25 do 55 let a od 55 let do 64 let. Země/skupina
D
C
B
A
věk
25-55
55-64
25-55
55-64
25-55
55-64
25-55
55-64
Rakousko
66
58
124
168
130
123
171
200
Česká republika
73
72
109
114
120
144
187
199
Německo
85
81
115
104
130
119
181
183
Švýcarsko
75
69
107
107
138
135
161
182
Spojené státy
66
71
99
102
111
105
184
193
Dánsko
81
84
63
111
116
111
132
145
Tabulka 1:Relativní platové ohodnocení Je zde vidět, že se vzrůstající úrovní vzdělání (směrem v tabulce doprava) se zvedá takzvaný „relativní výdělek“. Data v tabulce nejsou jednotkami žádné měny, jedná se vždy o přepočet násobku měsíčního platu tak, aby se čísla v tabulce vešla do intervalu 0 až 200. Zatímco plat lidí se vzděláním skupiny D se pohybuje většinou kolem 70 jednotek, plat při středoškolském vzdělání je přibližně 1,5x až 2x větší. Výdělek lidí s vysokoškolským titulem převyšuje obě skupiny, avšak ne o moc. Povšimněme si, že v některých zemích jako je Rakousko nebo Dánsko je zisk lidí s nižším vzděláním srovnatelný, ba dokonce vyšší než ve skupině se vzděláním B. V nejvyšší možné skupině vzdělání se výdělek pohybuje kolem 170 jednotek, 6
což odpovídá přibližně 2,5 násobku platu ve skupině A. Tento trend je ve většině zemí dodržen, jedinou výjimku tvoří Dánsko, kde v této sekci platy dosahují takové výše, že jsou srovnatelné i s nižším vysokoškolským vzděláním ve Švýcarsku nebo České republice. Rozdělení z hlediska věku by mělo hrát také v otázce rozdělení platu roli. Starší zaměstnanci mají větší životní zkušenosti s jejich prací, naopak noví zaměstnanci sice nemají takovou praxi, ale zato umí například lépe používat nové technologie. Dle uvedených dat však obecně neplatí, že by s věkem nějak podstatně rostl plat – v některých zemích je více platově ohodnocena mladší skupina lidí, v některých zemích je to právě naopak. Zde v případě věku a s ním odpovídajícím vzdělání neexistuje jednoznačný trend nebo dlouhodobé pravidlo.
2.4 Investice do vzdělání, HDP V následující tabulce je uvedeno, kolik procent reálného HDP jednotlivé země z tabulky 1 investovaly celkem do vzdělání. Mezi takové investice patří hrazení platů státních zaměstnanců, učebních pomůcky, ale i vybavení a údržba škol. Předškolní, základní, střední vzdělávání Rakousko Česká republika Německo Švýcarsko Spojené státy Dánsko
1995 4,2 3,3 3,4 3,9 3,8 4,0
Vysokoškolské vzdělání
2000 2005 2009 1995 3,9 3,7 3,9 1,2 2,7 2,9 2,9 0,9 3,3 3,2 3,3 1,1 4,1 4,4 4,4 1,1 3,9 3,7 4,3 2,3 4,1 4,5 4,8 1,6 Tabulka 2: Investice do vzdělání
2000 1,1 0,8 1,1 1,1 2,7 1,6
2005 1,3 1,0 1,1 1,4 2,8 1,7
2009 1,4 1,3 1,3 1,3 2,6 1,9
Všechny uvedené země investují okolo 3-4% HDP do nižšího vzdělání a okolo 1-2% do vysokoškolského vzdělání. V roce 1995 se investovalo spíše do vzdělání nižšího, postupně však investice v této oblasti začaly klesat a docházelo k růstu v oblasti vzdělání vyššího. Tento vývoj mohl být způsoben postupným kladením důrazu na vysoké školství a neustále se zvyšující poptávce po kvalifikovaných odbornících v 90. letech. Je dobré poznamenat, že procentuální podíl, všech investic do vzdělání ve všech zemích v jednom časovém období, se drží na téměř konstantní úrovni, dochází jen k přerozdělování peněz mezi zmíněné dvě skupiny. Česká republika z hlediska investic do vzdělání zaostává. Zatímco většina uvedených zemí investuje celkem okolo 5-6%, v případě České republiky to jsou jen 4%. Zároveň, většina zemí v poslední době své investice zvýšila, v tuzemsku došlo jen k nepatrnému zvýšení investic do vyššího vzdělání a poklesu do vzdělání nižšího. 7
Situace u nejvyspělejších evropských států jako Německo nebo Švýcarsko je odlišná. Tyto země mají podstatně vyšší HDP než Česká republika, mohou si tedy dovolit investovat méně procent hrubého produktu tak, aby investovali stejnou částku. Dlouhodobě nejvyšší investice do vzdělání dělají severské země, jejichž příkladem je například Dánsko.
2.5 Investice a ekonomický růst V předchozím odstavci bylo ukázáno, jak investice do vzdělání mohou být vyjádřeny pomocí procent reálného HDP. Takový údaj je však pro ekonomický růst ale spíše méně významný, protože je do jisté míry relativní – každá země má jinak vysoké HDP a tudíž, co v České republice znamená 10%, může znamenat necelá 3% ve Švýcarsku. Švýcarsko tedy svou reálnou 6% celkovou investicí investuje tolik, jako kdyby Česká republika dala do vzdělání celou pětinu svého HDP. Lepším ukazatelem vykazujícím jak se ekonomická aktivita díky investicím zlepšila nebo zhoršila, vykazuje následující tabulka. 2006 2008 2010 Současné HDP[mld. $] Rakousko 0,17% 0,72% 0,46% 417 Česká republika 0,74% 0,69% 0,49% 217 Německo -0,13% -0,47% 0,23% 3600 Švýcarsko 1,93% 1,74% 1,55% 659 Spojené státy 0,90% 0,67% -0,87% 14990 Dánsko 1,12% 0,88% 0,26% 333 Tabulka 3: Vliv investic do vzdělání na růst HDP Je zde uvedeno, jak pomohlo zvýšení investic do vzdělání reálnému HDP. Jelikož je pravda, že vzdělání je investice do budoucnosti, nemůže se současná investice projevit hned. Procento uvedené v tabulce je proto odhadovaná hodnota OECD, reprezentující zvýšení tehdejšího HDP z investic provedených tak, aby měly možnost toto HDP ovlivnit právě v roce uvedeném v tabulce. Kladné číslo znamená, že investice byla zřejmě dostačující a dokázala zvednout HDP o určitou procentní hranici uvedenou v tabulce. Záporné číslo znamená, že bylo zapotřebí více investovaných peněz. Tabulka vykazuje, že se vzrůstající investicí vzrůstá i HDP, tento efekt však probíhá klesajícím tempem. Čím větší HDP již země má, tím menší jeho přírůstek může díky investici do vzdělání očekávat. Například v případě Německa nebo Rakouska, jejichž HDP je mnohem větší než HDP ČR, jsou přírůstky při větších investicích menší, než přírůstky v České republice při menší investici. Naopak Spojené státy investovaly v minulosti méně, než by bylo
8
třeba, což se sice neprojevilo na poklesu celého HDP, ale na složce HDP pramenící ze vzdělání obyvatelstva. Zjednodušeně řečeno, pokud bychom chtěli vyjádřit takový vývoj funkcí, která by odrážela závislost růstu reálného HDP na investicích, a zároveň bychom chtěli určit její průběh z takto zjištěných dat, byla by rozhodně rostoucí, ale přírůstky HDP by se s jeho postupným zvyšováním postupně snižovaly. Další přírůstek HDP by si vyžadoval čím dál tím větší reálnou hodnotu provedených investic, což by ale nebylo dlouhodobě udržitelné. 7,00% 6,00% 5,00% Dánsko
4,00%
Švýcarsko 3,00%
Česká republika
2,00% 1,00% 0,00% 2002
2004
2006
2008
2010
2012
Graf 2: Závislost kumulovaného růstu HDP na čase Na grafu je na vodorovné ose čas, na svislé ose je kumulovaná procentuální změna HDP vyvolaná investicemi do vzdělání. Kumulovanou změnou rozumíme součet procentuálních zvýšení HDP v tomto případě od roku 2004. Slovně popsaný trend je zde u zemí s vyšším HDP potvrzen (Dánsko, Švýcarsko), u zemí, jejichž HDP je relativně nižší (Česká republika) roste zatím lineárně. Tento vývoj společně se závěry učiněnými v kapitole 2.2 naznačuje, že růst HDP je pozitivně ovlivněn dostatečnými investicemi do vzdělání a také průměrnou dobou, kterou strávili občané ve škole.
9
3
Veřejnost statku na základě stupně vzdělání
V předchozí kapitole bylo objasněno, jaký vliv má vzdělání na společnost, jaká může být jeho délka a jak přibližně souvisí s vyspělostí dané země. Vzdělání se rozděluje většinou na tři stupně podle jeho úrovně na základní, střední a vysokoškolské nebo vyšší odborné. O charakteristice z hlediska soukromosti nebo veřejnosti na základě takového rozdělení ještě nebyla řeč, a proto je nyní podrobně uvedeno.
3.1 Základní vzdělání Základní vzdělání je ve většině států povinné, a sestává z osmi nebo devíti ročníků. Z hlediska soukromosti a veřejnosti jde tedy o typicky veřejný statek, u kterého nelze nikoho vyloučit ze spotřeby, každý má na takové vzdělání ze zákona právo. Zajímavostí může být, že je povinně stanoven pouze počet absolvovaných školních let. V případě, že žák v některém ročníku propadne, může skončit v již v 8. třídě i bez dokončeného základního vzdělání. Ryzí veřejnost a povinnost vzdělání se tedy vztahuje pouze na celkovou délku strávenou studiem, není vynucena například dosažením 9. třídy, jak bývá někdy mylně uváděno.
3.2 Střední vzdělání V České republice existuje spousta typů středních škol, které se dělí většinou podle oboru nebo praktičnosti. Již z takového tvrzení snadno usoudíme, že zde probíhá určitá diferenciace a tudíž i dělitelnost spotřeby vzdělání mezi jednotlivé skupiny studentů. Střední školy stejného typu se také mohou lišit ve své kvalitě, což však může nastat i u jiných typů vzdělání, a proto takové případy z naší úvahy vyloučíme. Rozeberme nyní podrobněji, jaké překážky mohou vyloučit někoho ze spotřeby středoškolského vzdělání. První nutnou podmínkou je mít ukončené základní vzdělání 9. ročníkem. Taková podmínka nemusí platit obecně vždy (například víceletá gymnázia), ale i tak může vyloučit jistou malou skupinu potenciálních spotřebitelů z celkové spotřeby. Další podmínkou mohou být přijímací a talentové zkoušky. Na umělecky nebo jinak odborně orientovanou střední školu se většinou dostanou pouze nadaní studenti. Na gymnázium nebo lyceum se naopak mohou dostat studenti s vyšší schopností se učit a vstřebávat nové informace. Středoškolské vzdělání je tedy méně veřejné než základní, přesto podmínky nevylučitelnosti nejsou tak velké jako v poslední úrovni vzdělání, jak si ukážeme nyní.
3.3 Vysokoškolské a vyšší odborné vzdělání Studium vysoké školy je podmíněno složením maturitní zkoušky. Maturitní zkoušku však nelze získat z libovolného typu střední školy, pouze z té, která je nebo může být maturitou 10
zakončena. Na vysokou nebo vyšší odbornou školu, jejíž studium je ještě dále děleno, si opět většina vzdělávacích ústavů vynucuje přijímací zkoušky, které jsou podmínkou pro přijetí ke studiu. Vyšší intelektuální náročnost vysoké školy oproti jiným typům vzdělání a také ostatní spolu související náklady (například bydlení na koleji) spojené s umístěním vysoké školy přispívají k tomu, že si studium na ní mohou dovolit z celkového počtu studentů jen někteří z nich. Se znalostí charakteristiky jednotlivých stupňů vzdělání již můžeme tvrdit, že veřejnost nebo soukromost statků není všude stejná. Obecné pravidlo, které by z předchozích úvah mohlo vyplývat, je, že veřejnost vzdělání klesá s jeho rostoucím stupněm. Na základní školu je celkem snadné se dostat, na školu vysokou jsou již požadavky mnohem vyšší a tomu odpovídají také počty jednotlivých studentů, které na daném typu školy studují. Abychom takovou hypotézu opět potvrdili nějakým statistickým faktem, podívejme se na následující graf [4], který ukazuje počty studentů základních, středních a vysokých škol mezi lety 2000-2005. Předešlý úsudek je zde plně potvrzen, počty studentů samozřejmě klesají s rostoucí úrovní vzdělání.
Graf2. Počty studentů v jednotlivých stupních vzdělání
Počty studentů však nejsou konstantní. Trend naznačuje, že sice celkový počet všech studentů klesá, vysokoškoláků však přibývá. Zatímco v roce 2000 se na vysokou školu dostal přibližně každý pátý, o pět let později to byl již každý třetí. V současné době sice celkový počet
11
studentů vzrostl, procento studujících na vysoké škole se však nezměnilo, ba dokonce vzrostlo – v roce 2013 jdou na vysokou školu 2 studenti z 5.
4
Financování školství
4.1 Souvislost s veřejným statkem V úvodu této práce bylo zmíněno, že jeden z možných výkladů pojmu veřejný a soukromý statek může být také pojatý na základě jeho financování. Veřejný statek byl v tomto chápání synonymem pro statek zdarma a soukromý statek byl určen jako statek, za který je nutné zaplatit. Základní a střední školství v České republice ani v ostatních evropských zemích není zatíženo nějakým poplatkem, který by byl za studium vybírán. U vysokých škol situace zas tak jednoznačná není. Několikrát se jednalo i na parlamentní úrovni o tom, jestli má být zavedeno placené vysoké školství, případně, jestli si může vysoká škola vybírat nějaký poplatek od studenta, například za zápis.
4.2 Má platit vzdělání sám spotřebitel? Na výše položenou otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Vzdělání bylo odjakživa hrazeno prostřednictvím státního rozpočtu ve formě jednotlivých dotací a prostředků na platy zaměstnanců a dalších pracovníků. V nynější době však dochází k tomu, že peníze vybrané od daňových poplatníků přestávají stačit, což se projevuje na snižování množství těchto finančních prostředků a tím pádem i snižování platů učitelů a pedagogů. Tento vývoj je nezávislý na úrovni vzdělání, dotýká se tedy jak škol základních, tak středních i vysokých. Zajímavé se bude podívat na interpretaci placení vzdělávání uvedenou v listině základních práv a svobod: Článek 33 (1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. (2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. (3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu. (4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu. Je zde jasně stanoveno, že školné na základních nebo středních školách je vyloučeno. To musí být vždy bezplatné, pokud jde o školu státní. Bezplatné vzdělávání na školách vysokých zde však doslova uvedeno není. Studium na vysoké škole může být zdarma, pokud na to má občan 12
schopnosti a je to společensky možné. Okamžitě však vyvstává otázka, co může být společensky únosné, a co už nikoliv. Je jasné, že ne každý, kdo měl schopnosti se na vysokou školu dostat, platí ze svých daní současné vysokoškoláky. Studium sice přináší užitek celé společnosti, jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, ale zároveň také prospěch každému jednotlivci. Argumentem pro zavedení školného může být například jeho velká dostupnost a zneužívání ho jako prostředku pro nabytí statutu studenta bez jakékoliv snahy o studium. Dalším důvodem pro zpoplatnění školného může být fakt, že středoškolsky vzdělaní lidé, kteří ve věku vysokoškoláků již dávno pracují, jim přispívají na jejich studium i přesto, že se předpokládá, že v budoucnu bude mít vysokoškolák třeba o trochu vyšší plat než středoškolsky vzdělaný člověk.
4.3 Školné ve světě Ve většině sousedních států České republiky se školné neplatí, jedinou výjimku tvoří Rakousko a Německo, kde hlavně země bývalého západního Německa mají školné zavedeno. Příkladem budiž Bavorsko, kde se školné platilo až do března letošního roku a následně bylo referendem zrušeno[6]. Existovaly určité pokusy zavést školné například na Slovensku, kde byl zákon projednáván dokonce v parlamentu, ale tehdejší opozice ho nepustila dál. V ostatních částech Evropy[5], například v pobaltských zemích, Španělsku, Itálii, Belgii a Nizozemsku je školné zavedeno a funguje již několik let. Zajímavostí může být, že nejvyspělejší západní země mají školné většinou zavedeno, činí tak z důvodu rostoucího zájmu o vzdělání a s tím související selekce potenciálních uživatelů vysokoškolského vzdělání.
5
Závěr
Vzdělání je statek, u kterého nelze přesně určit, jakého je typu. Jde rozhodně o smíšený statek, který splňuje více atributů veřejného, než soukromého statku. Jeho charakteristiky se liší na základě jednotlivých stupňů. Na základní vzdělání má každý člověk právo ze zákona, záleží však vždy na jeho motivaci, odhodlání a schopnostech, jestli využije i možnost středoškolského a následně vysokoškolského vzdělání. Vzdělání obyvatelstva je důležitým faktorem pro ekonomický růst dané země, nepřímo také přispívá k růstu celkového HDP. Užitek ze vzdělání má celá společnost, ještě větší prospěch z něho má však sám příjemce – z nabytých znalostí, které posléze mohou znamenat i budoucí vyšší plat. V současné době je často diskutováno také placené vzdělávání na vysokých školách, které v České republice nebylo doposud prosazeno.
13
6 [1] [2] [3] [4] [5] [6]
Reference http://isis.vse.cz/zp/45299 http://filipspagnoli.wordpress.com/stats-on-human-rights/statistics-on-gross-domestic-productcorrelations/#9 http://www.infoabsolvent.cz/Temata/ClanekAbsolventi/8-8-81/Skolstvi-ISIC-80http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/skolstvi/$File/08_skolstvi.pdf http://www.ilist.cz/clanky/skolne-na-vysokych-skolach-ve-svete http://vsmonitor.wordpress.com/2013/03/11/bavorsko-rusi-skolne
14
