A HUDEBNÍ SOUTĚŽ NA ROK 1953 P O E S I E. ************ JosefČERMÁK: Ohnivé pásmo dní na plátnech večerních. Na listí vánek spí a v okna ztemnělá předivem ticha zavzlykne lidský smích, než prudce zlomí se a zmlkne docela. Z bezedna noci padá chlad a k zemi níž nás chýlí. Živote, k smrti milovat dej v této hořké chvíli ! Je čas, kdy vítr vane k nám od Smrtných hor a od Jezera Žalu. Své čelo křížem znamenám a hledám v duši harmonickou škálu. Však duše puklá jako zvonovina se rozlévá a nenalézá břeh. Je to má či Tvoje, Bože, vina, že hořkost bytí cítím na ústech ? Jiří
K A V K A: Z cyklu " C E S T AKRÁLOVSKÁ". 2. Okolo dní, okolo týdnů, měsíců a let jdeme a zpíváme si dětský refrén, jímž plašili jsme tmu. Z dětských let zbyly jenom veverky a ptáci a pak ještě pes. Každý můj pes je snad pes Odysseův, moje maminka je jako Penelopa a večer o mně mluví s Pánem Bohem. V dáli jsem potkal ženu a měl ji rád. Plují oblaka z neskutečna zas do neskutečna. Mému dětství jsi byla podobná tím krátkym refrénem, tou lásky hrou, tou úzkostí, jež nezapomíná.
Cesta času jde kolem jar a zim, kolem jar a zim jako mezníků. Když jsem byl dítě, nepočítal jsem. Ale dnes sčítám za všechny, jež mám rád. Snad brzy přijde čislo, jež je smrt. P R O S A: *********** Vladimír
Š T Ě D R Ý : J A K O B Ů V
Ž E B Ř Í K.
"Nepustím tě, leč mi požehnáš." Moj.I.kpt.32.v.26. Voják, který se mnou tehdy chodil po Jeruzalémě, se jmenoval Pinsker, jako jedna ulice v Tel Avivu, se kterou však neměl nic společného. Ani on ani kdo jiný z jeho rodiny v oné ulici nikdy nebydlil, ani se v onom městě nenarodil. Nebyla to jeho ulicea ostatně Evžen Pinsker by byl pro takovou poctu tuze mlád. Byl také příliš krátce v Palestině; vždyť přijel do Zaslíbené země několik měsíců před Hitlerovou válkou a nikoliv jako exulant; Evžen Pinsker jako by se býval vracel domů. Byl přesvědčený sionista, avšak při tom socialista a atheista. Věřte, zdá se podivné, potkat ve Svatém městě bezbožníka, ale,tak tomu už bylo. Evžen Pinsker se mi svěřil, že účelem jeho cesty k Siónu bylo něco docela jiného, než hledat Boha, jako činí tolik jiných poutníků. Chtěl v Erecu pomáhat na kolektivních kibucech, chtěl Palestině pomoci,aby opět byla domovem všech synů Israele, jako bývala; aby se stala tím, čím dnes už je, svobodným, neodvislým státem. Ve svobodném Israeli chtěl Evžen Pinsker pracovat, žít a třebas i bojovat. Štěstí mu však nepřálo. Těžká práce na písečných, vyprahlých pláních Palestiny nesvědčila jeho zdraví. Proto, když vypukla válka, Evžen Pinsker, rodák z Klatov, zklamán sám sebou, vstoupil do československé armády. Jen tak se stalo, že jsme se setkali na československé vojenské misi v Jerusalemě, já exulant, on syn, který se navrátil do země praotců. Avšak ani ve vojsku nebyl spokojen. Místo proti nepříteli bojoval na syrských pláních s malarií a pak už ho nikam neposlali. V době, když jsem ho poznal, se střílelo všude jinde, jen ne v Palestině. A my měli dosti kdy, procházet se po té zemi,jako Boží dlaň. V Jerusalémě mi Evžen Pinsker ukázal, kde co pozoruhodného znal. S ním jsem chodil po bazaru starého města, obtočeného žlutou stuhou Solimanových hradeb, s ním jsem navštívil zvětšelou hlavní synagogu Chuervu, s její věže se obdivoval Omarově mešitě, a spolu jsme postávali u hrobu proroků. Také chrám Božího Hrobu jsme navštívili, i dům, v němž se narodila Svatá Anna, matka Panny Marie. Kvetly tam překrásné mučenky a jistě dodnes tam roste trní s ostny jak bodáky, jímž byl korunován nešťastný Král Židovský. Spolu jsme vystoupili na horu Olivetskou, kde jako poklad střeží stopu šlépěje Ježíše Krista z chvíle Nanebevstoupení, a znovu se vraceli do zahrady Getsemane, kde stojí jeden s nejkrásnějších křesťanských chrámu. Spolu jsme procházeli pod obloukem, s něhož Pilát ukázal Krista rozlícenému davu: - Ecce Homo! NaVia Dolorosa jsme pátek co pátek zastihovali zbožné Poláky, kráčející týden co týden ve stopách Kristovy oběti, prostě, co pozoruhodného bylo v Jerusalemě k spatření, to jsem uviděl z největší části, s Evženem Pinskerem. I místa, kde stával Šalamounův chrám, jeho palác, harém a konírny, jsem navštívil. Jen dvě památky unikly mé prohlídce. Hrob prabáby rodu Israele Sáry a někdejší tábořiště, na němž se Jakobovi, synu Izákovu, zjevil Bůh a zaslíbil mu zemi, na které odpočíval. Evžen Pinsker se mi přiznal, že ho dosud nic nelákalo, podívat se k hrobu prabáby Sáry, a o místě, kde před Jakubem vyrostl z pouště žebřík, vedoucí do nebe, že ani pořádně neví. Jednou večer jsem měl službu s Evženem Pinskerem na vojenské misi. Bylo to na jaře, byl krásný, vlažný, orientální večer; svatojánské mušky svítily fosforovým, mihavým světlem a odkudsi z ovocnářského stánku k nám na zahradu doléhala sladká vůně rozkrojených ananasových melounů. Leželi jsme před dusnou kanceláří, pod otevřenými okny, abychom slyšeli, kdyby nečekaně zazvonil telefon. Ale zhasli jsme všechna světla a hleděli ze tmy do nebe, neboť ono poskytuje ten nejkrásnější pohled. U násmáv noci obloha vybledlou, mdle šedavou barvu, je plochá a studená a hvězdy, jakby umrlé, vypadají jako střepy perleti, pohozené na vyrudlém plyši za oknem vetešníka. Za to na Východě jsou hvězdy na nebi jasně zářivé a živé; na sametově měkké černi hluboké báně tvoří nejkrásnější vzory a ty si jimi pohráváš, jak se tobě líbí. Neboť na Východě si můžeš s hvězdami hrát, je jich tam víc a zdají se ti blízké. A ticho je při té hře a nic tě neruší v přemítání o tom, jak se která jmenuje, jak bys ji nazval a co asi značí a věstí. Bože, jak je to krásné ležet v tichu pod bezedným zrcadlem vesmíru, když vzduch voní a kolem tvé hlavy se mihají světlušky. Znenadání mi Evžen Pinsker pravil: " Tak tohle je ta Země Zaslíbená. Když se člověk dívá do nebe, zapomněl by na tu horkou dřinu na polích kibuců."
A pak mi vyprávěl, jak na jedné takové usedlosti pracoval, až onemocněl a musil té sedlačiny zanechat. Lítostivě mi vyprávěl, jak je to krásné, moci z písku pouště zdělat vinice a zahrady, úrodná pole a háje. To si člověk pak připadá, říkal mi,jako sám Stvořitel, a radost je i z toho plahočení nesmírná. Škoda, povzdychl si, že nevydržel. " Každý toužíme vyrobit si kousek svého nebe. Ale nikdy do něho nevejdeme. Ono jetam přece jen příliš vysoko." A já jsem chtěl zažertovat a řekl jsem mu, že tam nemůže být tak docela daleko, když přece Jakub, ve svém snu, viděl žebřík, vedoucí rovnou k Pánu Bohu. A nějak mi nedalo, zvedl jsem se a z knihovny mise jsem přinesl bibli. Než jsem se vrátil na zahradu, rozsvítil jsem na stole u okna lampu a zaměřil proud světla na místo, kde jsem ležel na houni vedle Pinskera. A hodil jsem tam ještě podhlavník, abych měl výš pod hlavou. Pak jsem se znovu uložil a začal číst z dvacáté osmé kapitoly první knihy Mojžišovy. " I vyšel pak Jákob s Bersabé, šel do Cháran. " I trefil na jedno místo,na kterémžto zůstal přes noc,/nebo slunce již bylo zapadlo/,a nabrav kamení na místo tom, položil pod hlavu svou a spal na témž místě. " I viděl ve snách, a aj, žebřík stál na zemi, jehožto vrch dosáhal nebe; a aj, andělé Boží vstupovali a sestupovali po něm. " A aj, Hospodin stál nad ním, a řekl:"Já jsem Hospodin, Bůh Abrahama otce tvého, a Bůh Izákův; zemi tu, na kteréž ty spíš, tobě dám, a semeni tvému. " A bude símě tvé jako prach země; nebo rozmůžeš se k západu i k východu, na půlnoci, i ku poledni; nad to požehnány budou v tobě všecky čeledi země, a v semeni tvém. " A aj, já jsem s tebou, a ostříhati tě budu, kamkoli půjdeš, a přivedu tě zase do země této; nebo neopustím tebe, až i učiním, což jsem mluvil tobě. " Procítiv pak Jákob ze sna svého, řekl: " V pravdě Hospodin jest na místě tomto, a já jsem nevěděl." "/Hebo zhroziv se, řekl:'1 Jak hrozr.é jest místo totoi Hoax Jiřího, jediné dna Boží, a tu jest brána nebeská."/ " Vstav pak Jákob ráno, vzal kámen, kterýž byl položil pod hlavu svou, a postavil jej na znamení pamětné, a polil jej svrchu olejem. " Protož nazval jméno místa toho Bethel, ježto prvé to město sloulo Lůza. " Zavázal se také Jákob slibem, řka:" Jestliže Bůh bude se mnou a ostříhati mne bude na cestě této, kterouž já jdu; a dá-li mi chléb ku pokrmu a roucho k oděvu. " A vrátím-li se v pokoji do domu otce svého, bude mi Hospodin za Boha. " Kámen tento,kterýž jsem postavil na památku, bude domem Božím; a ze všech věcí, kteréž mi dáš, desátky spravedlivě tobě dám. " Tedy Jákob vstav, odšel do země východní. Když jsem dočetl, čekal jsem, co Evžen Pinsker poví. Ale on mlčel, a tu jsem mu vyprávěl, že jsem vlastně něco objevil. Že jsem objevil patrona exulantů a to v nikom jiném, než v biblickém Jakubovi, synu Izákovu, téhož, který měl být obětován Bohu právě na tom kameni, který je ukrýván před zraky nevěřících pod hlavní kopulí Omarovy mešity. " Copak i my jsme se nerozmohli jako prach země na západ i východ a od jihu na sever? Copak nás taky všude není plno? Snad jsem se trocha příliš rozohnil nadšením nad svým objevem, snad jsem přerušil smutné myšlenky a lítostné vzpomínky zklamaného Evžena Pinskera, jemuž se v Palestině zjevily jen klamné přeludy a nic víc, neboť Evžen Pinsker znenadání vyskočil ze země a rozkřikl se: " To všechno je hloupé žvanění. Jakýpak patron exulantů? Jen se dobře podívej do tohohle nebe. Když pak zavřeš oči, bude se ti zdát, co budeš chtít. Tohle všechno jsou jen orientální pohádky; Kecy, a nic jiného! Jakýpak žebřík! Jakýpak nebe! Jakýpak Hospodin!" " Neber mi mého patrona, protože sám v nic nevěříš." Tu se Evžen Pinsker školácky uštěpačné zasmál: " Pěkný patron emigrantů. Bratra připravil o prvorozenství za trochu vařené čočky, a na tátovi, stářím osleplém, vylákal požehnání. Vždyť to byl podvodník." " Tím spíš se mi hodí za patrona. Podívej se na nás! Kolikrát my se nechlubíme chlupy jiného? A který náš chudák by nechtěl být všude první. Však on se dal i Jakub na pokání a to ještě čeká na mnohého z nás. A ostatně, copak ty sám dnes nesloužíš za trochu vařené čočky?" " Kecy,"opakoval Evžen Pinsker, vztekle mávl rukou a odcházel. A náhle bylo v zahradě vojenské mise po vůni, světlušky pohasly a hvězdy utekly na biliony světelných let. Ještě na okamžik jsem zahlédl stín rozzlobeného sionisty Pinskera, který nevěřil v Boha, protože mu nedal dosti síly, aby z písčin Palestiny vyrobil své vlastní nebe, sám pro sebe. Pak se dveře mise zavřely, já zavřel Starý Zákon a osaměl. Ale znenadání mi napadlo, že někdy je těžší člověku v Boha nevěřit, než věřit. Vida ho, Evžena Pinskera. Je mu necelých dvacet pět let, má téměř dívčí tvar, ten mladík s úzkým židovským nosem, vysokým čelem a očima, ze kterých se dívá utrpení celých židovských generací. Je necelých dvacet pět let těm jeho tmavým očím a přece z nich hledí úzkost z věčného unikání a útěků, pronásledování a ponižování.
Žhne stálosti a smíření. A jestliže má ústa trochu pokřivena, pak je to dědičným zklamáním, které se proměnilo v sarkasmus. Jeho děda byl zbožný, otec věřil méně a syn už nevěří v nic. Jeho mladá duše je unavena údělem všech opovrhovaných a proto pohrdajících předků. Chodí trochu nachýlen d o p ř e d u , jako by se stále za něčím hnal i když jde pomalu, a když hovoří, zní jeho řeč za dne docela jinak, než když noc hodí na zemi síť mystického šerosvitu. Tu se v něm cosi vzteká před neznámem; tu se bojí kouzla síly, kterou nezná, nechce znát a před kterou marně utíká. Hle, Evžen Pinsker, jenž nenávidí to, čemu se nemůže vyhnout - stesk praotců, který ho sevře, když z temna oblohy hvězdy jak semafory značí cestu domů. V té chvíli jsem po svém chápal Jakubův zápas s andělem, i slova prosby i hrozby: " Nepustím tě, leč mi požehnáš!" Ale kde je ten domov Evžena Pinskera? Byl u nás v Klatovech, kde se narodil? Anebo je zde, v zemi Abrahamově, odkud vyšel jeho rod? Jak nesmírně důležité je vědět člověku, kde je domovem, neboť - jak jinak najít cestu do nebe? Jakub; syn Izákův, byl stále ještě na rodné půdě,když z ní ten žebřík počal růst a andělé po něm sestupovali a vystupovali před tváří Hospodina. A snad i tehdy bylo nebe plné hvězd, jako dnes; snad i tehdy odněkud sladce voněly rozkrojené ananasové melouny a světlušky létaly kolem Jakubovy hlavy, jak živá svatozář. Nemohlo to být tak docela nepodobné tomu dnešnímu večeru, protože v Orientě čas stojí a jdou jen evropské hodiny. Když pak Jakub zavřel oči, zdali mu na sítnici neuvízly hvězdy živé, blízké, tajemné, miliony hvězd - a r m á d a andělů? Mystická noci, za které se Jakubovi zjevil Bůh v celé své slávě, obklopen anděly, vůní a jasem ! Osamělý český voják, na zahradě vojenské mise v Jerusalemě,si tehdy z celého srdce přál, aby uviděl něco podobného. Ale Pán Bůh není pro každého doma. Takových vojáků, co by si Ho přáli uvidět za živa, takových by bylo... A přece jsem si byl tehdy jist, když nic jiného, že jsem alespoň objevil patrona exulantů, co jich tehdy za války chodilo po světě. Neměl jsem sice pod hlavou kámen pouště, nýbrž podhlavník, vycpaný chřestivou slámou; neměl jsem tehdy po ruce olej, kterým bych býval ten kámen posvětil, jen poloprázdnou láhev zteplalé, vyprchalé sodovky; kolem mne nebyla kamenitá poušť Zaslíbené Země, jen zanedbaná arabská zahrádka, plná kaktusů, které píchaly do holých lýtek. Ale někde blízko jsem tušil vyrůstat žebřík, na každé příčce letopočet jednoho roku ztraceného v cizině; do nebe ? Ne, nebe bylo příliš daleko a po andělích ani potuchy. Chvíli jsem se zklamaně rozhlížel, pak jsem se zvedl a šel do společné ložnice vyhledat Evžena Pinskera. Nesetkal jsem se s anděli a nechtěl jsem ztratit přítele. Později jsem na ten tichý večer zapomněl. Mnoho rušného se událo. Válka se skončila, a já a tisíce jiných jsme se vrátili domů. Já a tisíce jiných jsme se snažili zapomenout na drsnou vojnu, hrubé velitele, na nebezpečí, nálety, bláto, zimu a déšť Anglie; na vedro, úpaly a nemoce písečných plání Východu; na stráže za těch náletů, v tom blátě, v té zimě a v tom dešti; na pochody a hlídky a boje v úmoru pouští. Se zlým jsme zapomněli i na mnoho dobrého. Teprve když se znovu vynořila tyranie a nastal novy útisk, teprve když jsme znovu odcházeli, já a tisíce jiných, abychom mohli žít svobodni, vzpomněl jsem si na Evžena Pinskera, na ty cesty s ním po Jerusalémě, i na ten večer pod širým nebem na zahradě vojenské mise, i na vyprávění o Jakubově žebříku. Vždyť jsem měl zase dosti příležitosti vzpomínat, znovu na útěku. *
Jednoho večera v uprchlickém táboře na jihu Itálie jsem ležel na špinavě prašném písku pod hvězdami - člověk exilu. Nebylo to nebe ani zdaleka tak hluboké, jako tam v Orientě; hvězdy padaly do propasti noci a já měl tisíc nesplněných přání. A jedním z těch přání bylo, najít klid a pokoj a stálost, to nebe na zemi pro všechny, co musí stále odcházet a nebýt nikde domovem. Ti lidé kolem mne, ti uprchlíci před novým barbarstvím, myslili stejně jako já, jen jinak hovořili. Hovořili o Brazílii, o Chile a P e r u , o Bolivii, o Africe a Austra lii,o Kanadě, Spojených Státech a Velké Britanii. Mnozí měli známé až na Novém Zélandě, jiní v Israeli, v Persii, v Afganistanu, ba až v Indii. Mluvilo se v tom italském táboře pro uprchlíky v několika řečech o přemnoha zemích a světadílech a mně bylo, jako bych slyšel mnoho modliteb: avšak žádná nekončila slovem Amen. Kdokoliv se domodlil k své příští domovině, ten každý řekl: Visum ! Dej mi visum, Pane Bože, do Velké Britanie, Peru nebo Bolivie, do Chile, Kanady nebo Austrálie, do Afriky nebo na Nový Zéland; dej mi visum, Pane Bože, někam do země nebo někamdosvetadilu,kdestojídomybuďkamenné,anebodřevěnéakdesevečer za okny rozsvěcí světla domorodých, to jest těch, kteří se v té zemi, v té chalupě nebo v tom domě a za tím oknem narodili. Pane Bože,dej mi zemi a v té zemi město, v jehož domech a ulicích neuzřím jen cizí tváře. Slyš, Pane Bože,dej mi visum. Paní Karpínská a pan Šilhán si vyprávějí, ona jak bude šít v Melbournu klobouky a on v Buenos Aires kabelky pro dámy.Emil Dundr a Jiří Kobr kují plány, jak si jednou v Chicagu otevrou správkárnu automobilů;Rudolf Šejbal chce napsat knihu o své cestě a Emanuel Frič se učí portugalsky, aby se snadněji uživil v Brasilii. A Karla Myšková věří, že se všude dobře vdá,vždyť je tak hezká a mladá.
v ni
Ano, všichni kolem mne myslí stejně jako já, jen jinak hovoří. Když přijde večer a ulehnu pod hvězdami, zavřu oči; a tu vidím z šedého, prašného písku tábora pro uprchlíky vyrůstat žebřík, na každé příčce letopočet jednoho roku, ztraceného v cizině. Ale po žebříku nestoupají andělé. Vidím na těch příčkách paní Karpínskou a pana Šilhána, Emila Dundra a Jiřího Kobra, Rudolfa Šejbala a Emanuela Friče, i hezkou, svěží, mladou Karlu Myškovou. Ti všichni se mnou stoupají vzhůru, vzhůru, vzhůru - ale nebe se nad námi neotvírá. Večer co večer vidím vyrůstat ne jeden,, ale desítky žebříků z úhoru uprchlického tábora, a večer co večer vidím, že žádný nikam nevede. A každý náš večer je plný snů; a naše přání padají s hvězdami propastí noci až na dno úsvitu. Jakube, synu Izákův, každý neseme v sobě tvůj žebříček a pod ním uléháme. Pod hlavou kámen starostí a kolem poušť ciziny, ze které je tak přetěžké vypěstovat úrodné pole. Ta práce nesvědčí našemu zdraví. A když unaveni stoupáme vzhůru, anebo scházíme-li po tvém žebříku, vidíme na příčkách namísto andělů jen tváře těch, kteří putují s námi, anebo těch, které jsme nechali doma. Jaká to bývají trpká setkání. Každý neseme v sobě tvůj žebřík, Jakube, a zkoušíme opřít jej o šťastnou hvězdu před zavřenou branou svého ráje. Jdeme světem bez visa do nebe, všichni stále na počátku cesty. -
*
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Jiřina
Z A C P A L O V Á:
P O H Á D K Y N A D O B R O U N O C . Vítek byl malý český chlapec, ale v Čechách nikdy nebyl. Jeho maminka s tatínkem přijeli velikou lodí do Nové země a teprve tam se jim Vítek narodil. Máma ho učila českým slovům, táta mu ukazoval, jak si spravit polámaná auta a vlaky. Vítek rostl tak, jak vyrůstali kluci v českých městech a dědinách, jen kamarádi mu chyběli. V zem i , k d e Vítek bydlel, bylo málo českých dětí, s kterými by si mohl hrát, a tak alespoň každý večer, než šel spát, vyprávěla mu maminka pohádku o českých dětech a České zemi, aby je znal, až se tam jednou vrátí. ( Tak začínají pohádky Jiřiny Zacpalové. Šest večerů vypráví maminka, Vítek poslouchá, ani nedutá, ale v neděli...v závěru - je tomu obráceně: ) Pohádka nedělního večera. V neděli večer, když si Vítek lehl do své postýlky, řekl mámě: " Víš co, maminko, dnes si odpočiň, dnes ti povím já pohádku a ty poslouchej! Ale co ti povím, to nebude pohádka, to se opravdu stane, jen co vyrostu." " Až budu veliký jako táta, koupím si auto. Nebo ne, lepší bude loď. Dám si na ni vlajku, přijedu si pro tebe a tátu a vydáme se na dlouhou cestu. Pojedeme se sluníčkem a zastavíme se v každé zemi, kolem které pojedeme. Podíváme se do přístavu, koupíme si něco pěkného na památku nebo si alespoň nasbíráme na mořském břehu škebličky. Lidí, které potkáme, se zeptáme, nevědí-li o nějakých českých dětech, které tam žijí.Poví-li nám o někom, vyhledáme chlapce či děvčátko a zeptáme se ho, chce-li jet s námi. Pojedem stále dál za sluníčkem a na lodi nás bude víc a víc. Mnoho českých dětí a jejich maminek a tatínků a všichni se budeme těšit na zemi, do které pojedeme. Jednoho dne doplujeme do velkého přístavu, tam zakotvíme svou loď a pak pojedeme ještě dlouho vlakem.Celou noc a den a ještě jednu noc. A příští den ráno vlak zastaví a ty, mámo, řekneš: "Tak tady jsme doma". A sedneme si zase do jiného vlaku a pojedeme přes lesy a vesnice do města, kde jste se ty a táta narodili a kde mám svou babičku a dědečka. Přivezeme jim mnoho pěkných věcí a dáme jim je pod stromeček. Víš, mámo, já to udělám tak, abychom přijeli právě v den, kdy bude chodit Ježíšek. Neměl jsem nikdy velký stromeček a neviděl jsem sníh a tak o těch vánocích mi Ježíšek možná přinese stromeček veliký až ke stropu, bílý sníh bude padat a padat a ... " "... a andělíčci budou zpívat "Pokoj a mír všem dětem" dokončila pohádku máma. Vítek zavřel oči, zhluboka oddechnul a spal. Z P Ř E K L A D Ů, ******************** T. S. E L I O T : T H E
D R
Y S A L V A G E S , ZPĚV IV.
Matko Boží v svatyni na špici mysu. oroduj za všechny na lodích, za ty, kteří se živí rybolovem, a ty, kdo se plaví v úctě k zákonům, a ty, kdo plavbu řídí.
Opakuj modlitbu rovněž za ženy, jež zřely muže nebo syny odplout, však nevrátit se: Figlia del tuo figlio, Královno nebes. Rovněž se modli za ty,kdo byli na lodích a skončili plavbu na píscích, na rtech moře, v temném chřtánu, který je nevyvrhne, nebo kdekoli, kam nedolehne k nim zvuk zvonu bóje, věčný Angelus. ( Přel. Jiří K A V K A .) Robert
V L A C H : K O M E N T Á
Ř
K
S O U T Ě Ž I .
Výsledky soutěže Křesťanské akademie v Římě a Česká kulturní rady v exilu na rok 1953 byly oznámeny tisku i rozhlasu ke dni 31.1. t.r. v tom znění, které přineslo i únorové číslo "Sklizně".N slíbený termín. Je to stále táž chyba, již jsem se dopustil v začátku soutěže: nepočítal jsem s tak velikou účastí a zájmem a stanovil jsem proto lhůty a data, která bych bez nadměrné obětavosti mnoha porotců nebyl mohl dodržet. Je mi útěchou, že tímto administrativním omylem vlastní poslání a průběh soutěže neutrpěly. Veřejnosti jsou tedy již známa četná jména a názvy prací, avšak zbývá to hlavní: zjistit, co udělené ceny, uznání a pochvaly s výhradami - ony tři stupně odměny, jež soutěž udílela - znamenají. Konečnou odpověď na otázku dají práce samy, až vyjdou, pokud vyjdou. Podle mého pojetí měly poroty posuzovat asi tak, jako kdyby jim úkol připadl v normálních dobách v Praze. Někteří porotci skutečně užívali tohoto měřítka, jiní, domnívám se, brali příliš mnoho ohledu na okolnosti exilu. Zde jsem nucen přiznat chybu druhou, vyplývající ovšem z prvé: když jsem uvážil, jak velký je počet došlých prací, jaké vzdálenosti jsou mezi porotci, a nejen ty, ale i proudu, velmi zpomaleně, upustil jsem od předpokladu, že porotní trojice se o konečném výsledku ve svém oboru dohodnou mezi sebou, a podjal jsem se složení výsledky z jejich návrhu a posudků sám, abych mohl dodržet lednové datum. Nebýt tohoto opatření, soutěž by nikdy nebyla vyhlášena včas. S druhé strany byla by se obešla bez mého prostředkování a ve dvou případech přímo zásahu. První z nich se týká poesie. V tomto oboru došlo k zápletce, jež se nedala předvídat: při stávce pošty ve Francii se ztratilo mnoho dopisů, mezi nimi i ten, který obsahoval technické direktivy porotě. 15. ledna jsem se dozvěděl, že práce leží u druhého porotce, protože o existenci třetího prvním dvěma nebylo nic známo. Protože pp. dr Kupka a dr Trnka byli jednotní pokud šlo o práce, avšak nikoli o tom, zda vybraným pracem přidělit ceny nebo uznání, musil jsem se přiklonit k jednomu z nich. Podle vědomí a svědomí jsem rozhodl pro uznání. S ohledem na to, že poesie je silnou stránkou naší literatury, jsem jí v soutěži do jisté míry zklamán. Přes nesporné klady odměněných prací, jsem si jist, že máme v cizině více dobré poesie. Ovšem, v poesii vyšla již řada sbírek za exilových let, více než v jiných oborech, řada dalších je připravena k vydání, a tak mnozí přední básníci se soutěže nezúčastnili. Uznání tedy získaly čtyři práce. Podle mého dvě z nich byly ceně blíže než dvě další, avšak přece jen ne na cenu. U jedné z prací se nabízí zajímavá analogie se soutěží Radia svobodná Evropa pokud jde o měřítka: v RSE dostalo se Jiřímu Kavkovi uznání za sbírku "Cesta královská"; téže sbírce, doplněné a zlepšené, dostává se po dvou letech uznání v soutěži KA + KR. Nesporně nejsilnějším oborem byla prosa. Přes to se vtírá otázka, není-li šest cen příliš mnoho. Tři ceny byly zcela nesporné, a to eseje Petra Dena a Věry Stárkové a povídky Vladimíra Štědrého. Podle mého úsudku by tato tři díla musila dostat cenu u každé poroty. U dalších třech cen, esejí Ještědského a Listopada a povídkového triptychu Svatoše, mohou být různé a zcela hluboké neshody v otázce postoje autora k látce. Projevily se ostatně již v porotách, kde šlo o tři osoby, a po jejich vydání jistá rozpor nabude na šíři. Sotva jim však někdo bude moci upřít, že jsou výborně psány, a vyvolají-li snad odpor na jedné straně, vzbudí jistě sympatie na druhé. To platí jak pro česká vydání, tak pro překlady. Pokud soutěži připadl úkol ocenit díla po čistě umělecké stránce - a jiného úkolu, soudím, v tomto ohledu neměla-, i tyto tři ceny jsou zcela na místě.Mezi cenou a uznáním váhaly poroty i u obou Dreslerových románů. Po odstranění některých nedostatků tyto místy velmi silné práce dojdou jisté uplatnění i v cizích jazycích. Druhá Svatošova povídková práce a pařížské feuilletony Zeleného obdržely uznání se vzácnou (celkem velmi řídkou) jednomyslností.
Odměnu O.E.Bosákovi za dramatisaci Čepovy povídky "Zatopená ves" jsem udělil proti stanovisku poroty, která si přála vyřazení práce ze soutěže, přiznávajíc jí po umělecké stránce v plné míře vysokou hodnotu. Tento druhý můj zásah je čisté administrativní. Podle dvou porotců není-li autor dramatisace a autor novely táž osoba, za samotnou dramatisaci udělení ceny se nezdá vhodná.. Třetí, porotce nezávisle na druhých dvou odmímítl práci posoudit s odůvodněním, že dramatisace "Zatopené vsi" byla vysílána RSE a tudíž nevyhovuje podmínkám soutěže / práce "nezveřejněné dosud jako celek"/. Podle ujištění autora nebyla v RSE vysílána tato dramatisace, čímž poslední námitka padá. Bosák dramatisoval Čepovu novelu ještě v Praze, v listopadu 1947, s Čepovým vědomím. Sám Čep v dopisech autorovi z té doby konstatuje, že"vytvořil téměř nové dílko".Odměna za zdařilou práci jistě by patřila současně oběma jejím autorům, to je názor Bosákův i můj. Protože však dosud, přes dopis J.Cepovi, nemám jeho formální souhlas k zveřejnění práce, přiřkl jsem práci cenu mimo soutěž - což je formalita nic neznamenající prakticky. Hra se jistě dá uplatnit v cizích rozhlasech, na př. ve Skandinávii, kde konečně autorská otázka zcela ustupuje - při neznámosti našich jmen - kvalitě práce. A ta, myslím, je nesporná. cení v angličtině únorových dní a veršovanou scénu Kladenského. Je celkem pochopitelné, že uznání v dramatě stojí trochu níže než v poesii nebo prose. Obe práce jsou však slibné tím spíš, že jde o prvrí pokusy autorů. J.Strnad zaujal porotu hlavně časovostí svých námětů a ohlašuje propracování jedné z odměněných prací, po němž se k jeho dílu vrátím. Neudělení ceny v oboru dětské literatury bylo jistě na místě. Práce, odměněné uznáním, jsou však cenným přínosem na opomíjeném poli tvorby exilu a jistě splní své poslání. Autorem za ně patří vřelý dík. Bylo třeba mnoho lásky k věci v něčem tak málo uplatnitelném, jako jsou překlady. Mezi cenami a uznáními jsou v podstatě malé rozdíly a v překladech jistě nejmenší. Stašův překlad tak palčivě aktuální Werflovy hry byl porotou přijat nejvřeleji. Petříčkův Milosz a Kavkův Eliot jsou těžkou a nevděčnou prací, úkolem nesmírně obtížným pro hermetičnost autorů. Orthův překlad Bruce Marshalla - jediný slovenský příspěvek v soutěži - nedostal cenu snad hlavně proto, že autor překladu poslal do soutěže jenom část práce. K otázce překladu a zkušenostem z tohoto oboru soutěže se při příležitosti vrátím zevrubněji. V hudbě neměly práce Janovického - na mezinárodní výši - konkurence. Nezmiňuji se zatím o pracech, které byly odměněny pochvalou s výhradami. Právě pro výhrady, obsažené již ve formulaci stupně, nejsou porotami doporučeny k vydání v té formě, v níž jsou, bez důkladnějšího přepracování. Mají však své pozoruhodné stránky a jejich autoři si zaslouží povzbuzení a péče. - Ještě malou technickou poznámku: vzbudilo poněkud údiv vyhlášení výsledků v každém oboru a stupni v abecedním pořadí. Jistě je to neobvyklé, ale myslím, že je to zcela v logice naší soutěže. Jejím posláním bylo více najít všechno dobré než srovnávat často nesrovnatelné. Bylo by podle mého víc než arbitrární srovnávat na př. Denovy eseje s povídkami Štědrého a rozhodovat, co je lepší. Pro soutěž jistě dokonale stačí zjištění, že obě práce (a všechny další, odměněné cenami) jsou takové úrovně, že s nimi směle můžeme se pokoušet o štěstí na mezinárodním foru. Zdůrazňuji proto, že práce byly posuzovány každá sama o sobě bez ohledu na jiné práce,a tudíž odměny téhož stupně jsou si zcela rovnocenné; na tom nemění nic počáteční písmeno autorova jména. - Vyhlášením výsledků nepovažuji přirozeně soutěž za skončenu. Nemělo by smyslu toto kolo, ani další, kdyby práce měly putovat zpět do zásuvek autorů. Do konce roku vyjde nejméně šest prací (ať cen nebo uznání) - to mohu zaručit již dnes. Přál bych si, a také v to doufám, že/jich bude více. Tři z prací - alespoň pokud vím - jsou překládány (nebo již přeloženy) do cizích jazyků. Je to jen část těch, které by si vydání a překlad zasloužily, ale nejde vše ani snadno, ani najednou... - Mám-li shrnout své dojmy ze Soutěže na rok 1953, mám pocit, že přes její konkrétní klady a výsledky jsou největším přínosem perspektivy, které toto kolo otevřelo kolům dalším. Technické zkušenosti z loňského kola jistě nebudou promarněny. Porotymajímnohem více času;tím jsou zbytečné i jakékoli mé zásahy do průběhu. Loňské obory zůstávají, jsou přibrány další. Zásady soutěže podržíme nezměněné: úkolem je najít vše dobré, co nás může representovat před cizinou nebo být cenným přínosem alespoň pro nás, nikoli zjišťovat pořadí mezi došlými pracemi. Hlavním problémem zůstanou i letos poroty. Nedostatek kritiky je trpce pociťován v celém exilu. Nezbývá než doufat, že právě tak, jako exil zvolna, ale jistě stváří umělecké hodnoty, vydá ze sebe i kritiku, která by byla na výši s tvorbou. I mezi porotci se našly sliby v tomto směru. Soutěž jistě nenechala nikoho na pochybách, zda pravidla a sliby byly striktně dodrženy. Bude splněno i vše další, co bylo slíbeno. Pod záštitou akce solidarity, jež byla uskutečněna v deseti zemích a v níž tam, kde loni se nemohla konat, bude pokračováno letos, naši autoři budou uvedeni před cizí veřejnost v míře, k níž stačí naše víc než skrovné prostředky. Alespoň anglicky vyjde brožura, jež představí práce, k překladům najvhodnější, a jejich autory, zároveň s poděkováním dárcům akce solidarity a jejich jmenným seznamem. Bylo by si přát; aby brožura vyšla i v jiných jazycích, avšak to je otázkou finanční především.Několik prací se zúčastní mezinárodních soutěží. Dětské literatuře a zvlášť tisk důležitým (pro domov!) překladům se pokusíme napomoci i jinými cestami.
- Zbývá ještě jedno: poděkovat vřele autorům a porotcům za účast, tisku a radiovým stanicím za cennou pomoc propagační a dárcům peněz na vydání prací a věcných cen. Součinnost exilu při této soutěži je rovněž velkým příslibem, že v budoucnu ukáže se kultura být tmelem mezi námi ještě ve větší míře. A U T O Ř I
A
J E J I CH
D Í L
O.
JOSEF ČERMÁK - uznání za sbírku "POKORNÉ NÁVRATY". Čermák byl uveden v červencovém čísle "Sklizně". Podílí se na našem kulturním životě v Kanadě, nejnověji řídí kulturní hlídku "Kanadských listů". "Pokorné návraty" jsou jeho první sbírkou. Přednosti Čermákovy lyriky - přes vzdálené wolkrovské reminiscence -je její zvláštně čistý pohled na svět, který se rychle dohledává zcela vlastního vyjádření. Až jeho verš, hutný a jasný, se ješte víc vytříbí a zjemní, Čermák zaujme jedno z předních míst mezi básníky našeho exilu. "Pokorné návraty" vyjdou jako 3. sv. Knižnice lyriky. JIŘÍ KAVKA - uznání za sbírku "NEŽ MRTVÝ SLAVÍK". Kavka (pseudonym) patří k básníkům hledajícím. Jeho překlad Eliota, jímž rovněž obeslal soutěž, je příznačný pro jeho cestu. Mnohé váhání a mnohé návraty však ukazují, že proces Kavkova hledání ještě nedospěl k tvůrčímu dozrání. Až se Kavka přestane vracet, jeho dílo tím získá po všech stránkách. JAROMÍR MĚŠŤAN - uznání za sbírku "MALÁ NOČNÍ HUDBA". Nar.r. 1916. Měšťan debutoval ve studentském časopise (cena za poesii r.1935), téhož roku vyšla i jeho první sbírka "Hoch ve smutku".Další sbírky:"Smlouvání s časem" "Zvěrokruh", "Jitřní dar"(1944). Eseje "Země, kterou miluji" a "Tudy šel Pán" měly být doplněny třetí prací na "Malou jihočeskou trilogii" - snad ještě budou. V Edici Rencontres je ohlášena sbírka "Sladká jako med", s francouzským překladem. "Malá noční hudba" není exilovou prací - byla napsána asi před deseti lety. Atmosféra sbírky, tak cizí našim problémům a úzkostem, zanášející nás zpět do autonomního prostředí lehké Mozartovy hudby, je nejspíše přeludem pohlceného již světa, jímž se dá měřit dnešní naše oddálení. Jeho ztrátu je stejně dobře možno litovat, jako nelitovat. VĚRA STÁRKOVÁ - uznání za poema "NESMRTELNÁ MILENKA". Rovněž Věra Stárková (pseudonym] dokončilaa svou skladbu před mnoha -vícenež dvanácti - léty.Myšlenkově - nikoli formálně - báseň zcela výjimečná svým zaměřením a rozpětím: o stvoření ideálního typu ženy, jehož se dohledávají umělci všech dob, se pokouší žena. Nejbližší Beethovenově fikci Nesmrtelná milenka Starkové je dcera člověka, žena moderní, vědomě čistá a vědomě silná, která statečným přijetím všech životních pout dochází svého dovršení v Lásce.
P R O S A .
PETR DEN - cena za eseje "S POČÍTADLEM NA POLITIKU". Petr den se narodil v anonymní soutěži, konané v r. 1933, když literární porota, složená z F.X.Šaldy a Otakara Fischera, vyznamenala jeho knížku esejí s názvem "Tvůrcem snadno a rychle" cenou nakladatelství Melantrich. Od té doby psal do mnohých českých revuí a časopisů, z nichž jmenujeme jen Kritický měsíčník, Život, Kvart, Naši dobu, Listy pro umění a filosofii,Národohospodářské obzory, Zahraniční politiku a Lidové noviny V r. 1946 vyšly jeho "Řeči ke gymnasistům" a následujícího roku eseje oslavující české město s názvem "Pětkrát Kolín". Od r.1946 žije v USA. "Autor dokazuje vliv matematiky na veřejný život, její příspěvek k logice myšlení a tudíž i k vytváření života politického. Aniž by to snad chtěla, kniha vytváří určitý myšlenkový systém. Dílo silné a hluboké, psané překrásným jazykem, vyznívá etickým a náboženským vyznáním a vírou v možnost lepšího uzpůsobení světa." (Z posudků poroty.) JAN JEŠTĚDSKÝ - cena za esej "EXULANT DANTE". Pseudonym autora, který si získal jméno doma již po první světové válce, Jan Ještědský "nejen shromáždil ve své literární studii pozoruhodný dokumentární materiál, ale osvětluje jej právě se stanoviska, které jej činí zvlášť aktuálním pro exil.Stačí jen citovat některé myšlenky:Exil, který mi byl určen, je mou c t í . . . A proč bych se měl vracet? Což nemohu všude vidět slunce a hvězdy? Nemohu se všude zamyslit nad sladkým tajemstvím a pravdami nebes? aby bylo zřejmé, že tato práce, psaná čistým a zhuštěným slohem, může vzbudit stejně silný souhlas jako nesouhlas.." (z posudků poroty.) Esej o Dantovi je částí chystané větší práce "Tři básníci v exilu".
FRANTIŠEK LISTOPAD - cena za esej "TRISTAN,ČILI ZRADA VZDĚLANCE". Z údajů autora, na prosbu "Sklizně":"Narodil jsem se v Praze r. 1921. Za války jsem založil illegální časopis, z něhož se stal po osvobození deník Mladá fronta, kde jsem byl vedoucí kulturní rubriky. V r.1947 jsem z Mladé fronty odešel do Paříže z politických důvodů, neboť nátlak komunistů na MF byl nepřekonatelný. V Paříži jsem vedl čs. informační kancelář při čs.vyslanectví, po únorovém puči jsem se vrátil do Prahy a po krátkém pobytu jsem odešel do Paříže, kde jsem podal v červnu 48 demisi. Po devíti řemeslech pracuji nyní v pařížském rozhlase. V Československu jsem vydal dvě knihy prózy: "Boj o Venezuelu"/nakl. Máj / a "Mladé lásky" /nakl.Otto/ a sbírky básní "Sláva uřknutí"/Vilímek/,"Vzduch"/Mlada fronta/. "První věta"/ Synek/, a "Jarmark"/Moravské Kolo/ Poslední kniha poesie, která měla vyjít po únoru 48 v Práci, nebyla povolena censurou. Byl jsem odměněn několika cenami a cenou Čs.Akademie věd a umění za soubor díla.Tristan je jedna z esejí z připravované filosoficko- básnické knihy "Kniha stížností" /Cahier des doléances/. Připravuji knihu poesie a chtěl bych dokončit jeden svůj román. Spolupracuji s francouzskými novinami a časopisy." Z posudků poroty: "Tristanův příběh, jak je znám z provencalské poesie, z okruhu Artušova, ze zpracování Wagnerova a Hardtova (Tantris der Narr), je autorovi jen podkladem k rozvinutí jeho názoru na svobodu... Krásné slovo,jasně,jiskřivé myšlenky... Tato existencialistická knížka je jistě cenným myšlenkovým přínosem... Kniha nebezpečná: to, co autor velebí, co by snad nazval věrností, ctností vzdělance, je věrnost "svému poslání, osudu". V této perspektivě je zcela stejný a stejně hodnotný život člověka, který dal povraždit miliony, jako život světce nebo člověka, který svůj život zasvětil boji proti nemocem a bídě... " VĚRA STÁRKOVÁ - Cena za eseje "KNIHA SAMOTY". "Velmi sonstředěným slohem, myšlenkově vysoustruhovaným podáním sděluje tu autorka svůj názor na nejpodstatnější věci člověka. Je vedena poznáním samoty, a nepřenosným prvkem samoty je bolest. Každá bolest má však svůj smysl a svůj cíl. Duše musí vidět v bolesti vykoupení a ne podnět ke hříchu. "I nejhoršímu druhu zla je duch lidský uzpůsoben se ubránit." Spravedlnost tkví ve všenaplňujícím zákonu rovnováhy, podstata duchovního vývoje je šíření prostoru v čase."Poznání je vrcholným aktem niterného prosvěcení a jeho podstatou je láska." - Málo kdy dostane se čtenáři do rukou knížka tak jednolitá, tak plná přesvědčivé naděje, tak hluboce mravní jako je tato."/Z posudku poroty./ BEDŘICH SVATOŠ - cena za povídkový triptych "KRŮPĚJE ZAŠLÉHO ČASU", uznání za "TŘI POVÍDKY". Nar. r. 1908, lektor češtiny v Lille a Bruselu; debutoval r.1936 romanetem "Čardáš a polnice", vydal generační román "Ruce laskají zemi",romány "Cesta leží uprostřed", "Nad lesy stoupá dým", "Patrová hospoda", "Čtyři prameny". Vypravěč jasný a hutný, krásnou, sytou řečí , v celém svém díle Svatoš tíhne k venkovu. Venkov však není programem, ideologií, heslem. Svatoš není ruralista: venek je mu domov, domov čistý, domov svobodný,který formuje lidi dobré i zlé, jehož mravní hloubka však přispívá ke konečnému vítězství dobra. Svatoš nikdy nebyl přijat spontánně: na jedné straně působí jeho realismus anachronismem, na druhé jako zdroj obrody. I jeho soutěžní práce,svědčící o nesporném vypravěčském daru a psané překrásným jazykem, vzbudily nejednotnou odezvu: "Kus epopeje: ožívá v těch povídkách ztracený, zmizelý svět, a jakoby cévami Svatošova vyprávění přecházel díl jeho čistoty a nezviklatelnosti až do našich dní ... tak nějak to cítí i Poláci v Panu Tadeáši"..."Všechny ty povídky mají jakýsi daudetovský charm, ale stačí to dnes?" VLADIMÍR ŠTĚDRÝ - cena za sbírku povídek "VĚŽ SVĚDECTVÍ". Povoláním novinář, nyní redaktor RSE v Mnichově, Štědrý, který se letos dožívá padesátky, debutoval v literatuře r.1938 reportážním románem "Lékaři těla a duše". Odešel z domova v březnu r.1939, žil v Anglii, v létech 1941-45 jako dobrovolník v čs. armádě začal od piky a skončil jako rotmistr, nový útěk v r. 1949 . Pod názvem "Until our summer comes" vyšly v r.1945 jeho povídky a úvahy v Londýně, v Praze je pak s titulem "Než přijde naše léto" vydalo nakladatelství Sfinxs; cenu téhož nakladatelství (spolu s ELK) na nejlepší vojenskou knihu vyhrál Štědrý prací ze své cesty Středním Východem "Kde léčí stesk". Táž práce v překladu obdržela jednu ze šesti cen v mezinárodní soutěži, vypsané nakladatelstvím G.G.Harrap v Londýně a Thomas E. Crowel v New Yorku. Ve Svobodných novinách, pak i knižně, vyšly povídky "Očima a srdcem". Dvoudílný román "Zlatý rmut" již vysázený, byl po puči komunisty zakázán. "Věž svědectví", soubor 15 povídek a úvah, obdržela v této soutěži "Cenu čsl.zahraničního vojáka", nabídnutou za najlepší soubor povídek. dojem, jakoby "Srdce" Edmonda de Amicis, ta krásná četba našeho mládí, dospěla a uzrála a jako "četba pro dospělé čtenáře Srdce" vydala se ve"Věži svědectví" za svým šlechetným cílem; přivádět lidi k tomu, co je v nich dobrého ...Ač obraz je promítnut na pozadí vyhnanství, chudoby, samoty a opuštěnosti, utrpení samo není tu představováno jako krutá bezvýslednost, ale jako podklad pro síly,transcendující je k vyššímu útvaru, jehož podstatou je lidskost a její nejvyšší mravní hodnoty: láska, odpuštění, smír."
JAROSLAV DRESLER - uznaní za romány "NAŠE VYHNANSTVÍ" a "PŘÍPRAVA". Autor: nar.r.1925, kulturní redaktor Lidových novin v Brně, v exilu po Paříži v létech 1949-50 v Německu, kde nyní působí jako redaktor RSE. "Hlásím se k existencialismu", píše Dresler v"Poznámkách pro čtenáře" svých soutěžních prací,"ale je dobře si připomenout banální už větu, že já tolik existencialismů,kolikje existencialistů. To slovo neznamená ani uměleckou methodu, ani ideologii jednoznačných odpovědí. Spíše by se dalo říci, že se existencialisté pokoušejí o řešení určitého omezeného počtu metafysických a jiných naléhavých otázek. -Z ostatního moderního písemnictví měla pro mou práci větší nebo menší význam díla Frnnze Kafky, André Gida, Jamese Joyce, Alfreda Jarryho, André Bretona, Karla Teigeho, Josefa Čapka, Ladislava Klímy, Karl Jasperse, ze starších hlavně Dostojevský (a to jeho "Dvojník"). "Přípravu" označuje Dresler jako"eseje o sebevraždě překonání determinismu, solidaritě a oběti", "Naše vyhnanství" je mu "pokusem o definici přítomnosti". Při kladném (obě práce měly po hlase na cenu) i záporném stanovisku k Dreslerovým pracem porotci byli jednotni v tom, že v obou pracech jsou silná, strhující místa, a že po úpravě jazykové a místy snad i stavební budou obě díla z nejrepresentativnějších v naší současné románové tvorbě. VLADIMÍR ZELENÝ - uznání za pařížské feuilletony "SKŘÍŇ PANÍ NOTÁŘKY". Zelený byl podrobněji představen v zářijové "Sklizni". Po sbírce poesie "Stesk" v Edici Rencontres chystá nyní další sbírku veršů a další feuilletony, po zaslouženém úspěchu těch "půvabných, upřímným srdcem psaných obrázků a črt,Paříž přibližujících, Paříž vracejících" - jak zní posudek poroty - v této soutěži "Dvojí setkání", jež bylo uveřejněno ve "Sklizni", vchází do sbírky, jež vyjde v Edici Sklizně.
H R Y
OTAKAR E . B O S Á K - c e n a ( m i m o soutěž)za dramatisaci pro rozhlas Čepovy novely "ZATOPENÁ VES". Posudek poroty: "Virtuosně ovládané jazykové prostředky, neobyčejně úsporné a názorné dialogy; lidsky i filosoficky závazná problematika, rozhlasově velmi působivé." JOSEF ČERMÁK- uznání za hru "GOD AND MEN". "Velmi závažná práce, i když místy ne dosti dramatická. Charaktery jsou dobře stavěny, i ty, které jsou jen nastíněny, jsou obratně vyňaty ze života a stylisovány do typů. Výborná angličtina.Paradox: práce si zaslouží překladu do češtiny. " VLADIMÍR KLADENSKÝ - uznání za veršovanou scénu "MÁJOVÉ SETKÁNÍ". Autoru je 26 let, studoval práva. Od r. 1948 žije jako uprchlík v Anglii. Práce je jeho debutem. "Lehká zajímavá a zábavná hříčka, sršivé veršíky... Po opravení některých formálních kazů bude tato hravá a poetická scéna obohacením repertoiru exilových scén-. Autor je stár 35 let, právník žije ve Švýcarsku. Jeho rozhlasová hra "Prstýnek" byla v r.1947 vysílána pražským rozhlasem, téhož roku inscenováno v Chebu jeho drama "Kamarádství". Z další tvorby báseň "Velký pátek" /knižně 1947/. Externí spolupracovník RSE. Porota o "Domu na stráni": Tematicky hra návazná a aktuální. Vražda sovětského zahraničního ministra (zřejmě pod vlivem Camusových Spravedlivých), zemětřesení v Jugoslávii, Bulharsku a Maďarsku (motiv převzatý podle zátop v Holandsku), závěr, který přináší zásadní obrat v jednání Petra Popescu, Rumuna, znechuceného poměry v exilu (motiv sartrovský) Kdyby závažné téma bylo adekvátně svému významu zpracováno mohla by hra otevřít západnímu obecenstvu dveře do problematiky uprchlíků." O "Pětadvaceti minutách":Napínavé a v rozhlasovém zpracování jistě pôsobivé drama"
JIŘÍ JAN - uznání za povídky pro dorůstající mládež "PTAČÍ NOVELY". Autor se skrývá pod pseudonymem. "Velmi poutavé příběhy, v nichž mládež v zábavné formě nalezne bohaté poučení o votě ptáků. Krátké dějové vložky dramatisují čtenáři látku, která nikde není nudná nebo zdlouhavá. Různost prostředí i druhu ptactva činí knížku pestrou o zajímavou." JARMILA KASLOVÁ - uznání za vyprávění "TRAMPOTY VYDŘÍ RODINKY" Příspěvky do dětských příloh pražských listů, eseje a kulturně-historické črty v denním tisku v létech 1938-39 jsou počátkem literární archy autorky.. Knižně debutovala v r. 1940 "Pohádkami z království zvířat", téhož roku dostala Zeyerovu cenu České Akademie věd a umění za sbírku essayí "Bez masky". Čtyřdílný seriál dětských povídek o kačírku Kvačkovi, román pro mládež "Děti cirku"/1944/, později zdramatizovaný pro rozhlas, "Marianskolazeňské balady" na Chopinovo tema /1946/ jsou další práce autorky, středoškolské profesorky, žijící nyní v USA.
ži-
S K
L
I
Z
E
Ň
11
BŘEZEN
1954
*****************************************************************************************
"Trampoty vydří rodinky" jsou "velmi hezky vyprávěná příhoda se zajímavým a dětem přístupným líčením a s nevtíravou výchovnou tendencí, se smyslem pro romantiku dětské duše. Jazyk však nemá positivní tvůrčí funkci jako v nádherné Těsnohlídkové Lišce Bystroušce, jenom ilustruje myšlenky a děje... Po zkrácení a snad přidání několika nových motivů zaslouží vydání." JIŘINA ZACPALOVÁ - uznání za "POHÁDKY NA DOBROU NOC". Autorka,žijící v Austrálii, 28-letá, psala své pohádky před dovršením svého mateřství s myšlenkou, jak vyložit svému děcku jednou,až se bude ptát, co je jeho nepoznaný domov. "Tu a tam snad je těch 7 pohádek z větší části s exilovou tematikou, někdy navlečenou na tradiční příběh, vyprávění prosté a naivní, ale vždy milé a dětem jistě bude blízké".
P Ř E K L A D Y.
JAROMÍR PETŘÍČEK - cena za výbor z poesie O.V.L.Milosze s názvem"OHVĚZDĚNÁPAMĚT". "Nevím ani, kde bych měl začít; když jsem začínal pomýšlet na vysokoškolské studium, byla universita právě zavřena Němci. Rodina, v níž jsem bezstarostně žil a dospěl, byla přes noc rozmetána... Internační tábor- osvobození - otevření universityúnor 1948, to jsou mílniky. Následuje jiný velký prožitek: Paříž... Přechodně jsem žil a nalezl útulek v historickém městečku Montmorency u Paříže..."Zde se autor setkal s poesií O.V.L.Milosze, o jejímž překladu stvrzuje porota m.j.: " Kultivovaný výraz a jeho lehkost a spontánnost naznačuje značné nadání překladatelské i smysl pro originalitu básnického vidění... Překladatel přenesl do své mateřštiny zvláštní vůni Miloszových veršů vskutku obdivuhodně." JOSEF STAŠA - cena za hru FRANZE WERFLA "JAKOBOVSKÝ A PLUKOVNÍK". Staša je narozen r.1923 na Moravě, inženýr architektury, mimořádně studoval na Karlově universitě srovnávací literaturu u prof. Černého. "O původní literární tvorbu jsem se nikdy nepokoušel... Hlavním popudem k překladu mi bylo vědomí, že bude užitečné přinésti něco domů. A tím, že si v cizině bezděky osvojuji znalost cizích řečí /řekl bych skoro bez vlastní zásluhy/, cítím povinnost této výhody nějak využít ve prospěch domova...Proč právě tato Werflova hra? Inu hlavně pro tu svou běženeckou problematiku a pro Werflovo zvláštní řešení komplexu židovství a křesťanství a vůbec rasové a jiné diskriminace. V neposlední řadě pro myšlenkovou hloubku hry jako celku.." Staša (rovněž Petříček) žije nyní v Kanadě. zřejmý smysl pro dramatický nerv a pro postižení citové atmosféry okamžiku... Překlad výtečný.Plně vystihuje originál." JIŘÍ KAVKA - uznání za báseň T.S.ELIOTA "THE DRY SALVAGES". "Překlad se blíží mohutností originálu, ale má některá slabá m í s t a . Autor se držel originálu až příliš úzkostlivě, takže na mnoha místech obětoval důsledností pokus o samostatnou invenci... Překlad je věrný, aniž by trpěla forma. Autor překládaje citlivý ke slovu, jeho jazyk je čistý a jeho slovník bohatý." PAVEL ORTH - uznání za román Bruce MARSHALLA "KAŽDÉMU PO DENÁRI" - mimo soutěž. Autor je redaktorem RSE v Mnichově. Je jediný Slovák, který se zúčastnil soutěže. Odměna udělena mimo soutěž proto, že román byl vysílán RSE. Z poroty "Nedomnívám se, že ukázky z románu jsou vhodnou formou účasti v literární soutěži.Jinak překlad významné knihy Marshallovy je dobrý..Překlad je pečlivý a výrazový prostředek značně kultivovaný.."
HUDBA.
KAREL JANOVICKÝ - cena za skladby:"CONCERTANTE-FANTASIA FOR STRINGS"."SINFONIA FOR STRINGS" a "SONATINE FOR PIANO", uznání za "TRIO,OP.6" a "SONATA FOR 2 VIOLINS AND PIANO, OP.8". "Nevím, kdy jsem vlastně začal - v jedenácti letech jsem se však pokoušel o operu." Seznam Janovického skladeb má 33 názvů. Obdržel 1. a 2. cenu na "Brigton Musical Festival", 1952,cenu na "International Music Week" v Holandsku,1953, loňského roku také "Society for the Promotion of New Music" předvedla 4 jeho skladby a chystá provedení v soutěži odměněné Sonáty pro 2 housle a klavír. Francouzský rozhlas vysílal "Deux Impromptus, op.9" ve vánočním pořadu a Edice Rencontres chystá vydání tohoto díla na gramofonové desce, jíž natočil prof. Jan Šedivka (housle) a autor (klavír). Pro porotu bylo jen otázkou pořadí Janovického prací, všech na mezinárodní výši. * Vrátíme se dle možnosti i k některým pracem, odměněným pochvalou s výhradami, a jejich autorům, pokud současně nedosáhli vyšší odměny za jiné dílo.
R. V.
SEZNAM DARŮ PRO SOUTĚŽ NA ROK 1953. Peněžité dary na vydání soutěžních prací: Firmy CIMA a SAPACO v Brasilii (dr Jan A. Baťa) - 100 dolarů; sbírku povídek - přiznána V. Štědrému za "Věž svědectví"). Estonská literární revue TULIMULD - 15 dol.; dp. Jaroslav Tománek (Chicago) - 5 dol.; p. Václav Valoušek (Stockholm) - 20 dol.; Sdružení čs. exulantů v Chicagu - 20 dol.; Distriktní svaz českých katolíků v Chicagu - 10 dol.; Jednota čs. Orla v exilu, v Chicagu - 10 dol.; členové Cyrilometodějské Ligy v Chicagu - 10 dol.; Illinoiská odbočka Čs. ženské národní rady v Chicagu - 10 dol.; řed.Josef Šimsa (Švýcarsko) - 40 dol.; řed. Karel Ryšánek (Stockholm) - 20 dol Celkem činí dary na vydání prací 270 dolarů. Které práce budou z této částky vydány , rozhodnou organisace, pořádající soutěž. Vydání (hektografované)jedné soutěžní práce nabídnuto K.A, v Římě, K,A. v Melbourne a vydavatelem z Vídně, který zatím si nepřeje být jmenován. Věcné ceny: Knihy: "Čechoslovák",Londýn: Máchův "Máj" anglicky s podpisem překladatele, prof H.H. McGoverne-a; Firma Interprees, Londýn: Alšovy kresby "Má vlast";dále všem odměněným autorům věnuje Interprees po výtisku Čapkových "Anglických listů"; Vladimír Zelený (Paříž): několik výtisků své sbírky veršů "Stesk"; Edice Rencontrea, Paříž: Hanuše Jelínka "Histoire de la Littérature Tchéque des origines á 1850", "Histoire da la Littérature Tchéque de 1890 a nos jours" a "Anthologie de la Poésíe Tchéque" (určeny pro obor poesie); Sdružení svobodných Čechoslováků ve Švédsku: Antonín Novotný: Stará Praha (Průvodce po jejích krásách - památkách i zákoutích); Jan Lukáš: Light and Shade (64 reprodukce - Československa); Ústředí čs. Sokolstva v zahraničí (dr A:Hřebík) - Thomase Cravena "A Treasury of Art Masterpieces"; Národní Politika (dr J. Havelka): Adolf Wenig - Josef Sudek:"Náš Hrad v obrazech" Křesťanská Akademie v Melbourne: "The paintings of Michelangelo" a "Raphael s Paintings and Drawings" (po víc než 100 reprodukcí.) Ant. K. Christen (Mnichov): několik výtisků vlastní "Modlitby domova v díle Jana Cepa" a za edici "Lucernička" 2 výtisky "Blahoslavených" Jiřího Kovtuna; Křesťanská Akademie v Římě: luxusní vydání Dantovy "La divina Commedia" a několi vázaných evangelií; dr Pavel Růžička (Dublin): "Mark these men" od J. Sidlowa Baxtera, s podpisem autora; dr Zdeněk Rutar: dr Jan Karsten (Curych): "Velazquez"; S. Kryšpín (Ženeva): Lawrenc Roemmer:"Brownson on Democracy", Clarence A. Mannin "The forgotten Republic", Ben Kimpel: "Faith and Moral Authority", Fred Kohler: "Evolution and Human Destiny", May P. Lindsley: "Grand Tour and other Poems". Nakladatelství Sokolova,Peříž: číslovaný výtisk monografie "Toyen" s podpisy André Bretona, Toyen a B.Pěreta. Jiné věcné ceny Dp Karel Vrána: severoitalská krajka; Vladimír Zelený: číslovaný lept grafika a malíře A.M.Machourka; deska s českými vánočními zpěvy; prof. Dr František Král: velký CARE-balík; pí Berta Svatoňová (Francie): plátno Ondine Marguard-Vlachové:"Zátiší se psem"; J.Hájek, Lille: umělecky zdobené stínítko; Solveig Stachovská (Afrika): olej Zbyňka Štolovského; rodina Primasova (Curych): barevný lept "Alpské květiny"; pí Eva Fialková (Curych): 4 barevné reprodukce:Hrad Bezděz, Lázně Poděbrady, Mariánské Lázně a Jemnice na Moravě. Několik listů nabídlo předplatné: Nový Domov, Národ, Hlas Domova, České Listy, Národní Politika. Dary z "akce solidarity" budou nadále otiskovány ve Sklizni postupně. Za dary a gesta vřelý dík! Věcné ceny budou přiděleny odměněným autorům podle jejich vlastního výběru. ZPRÁVY KULTURNÍ RADY. - Ve snaze usnadnit našim autorům mezinárodní styky navázala KR - tak jak ohlášeno v lednové Sklizni s PEN-Klubem - jednání s mezinárodním svazem katolických spisovatelů, Cemité International des EcrivainsCatholiques de la Pax Romana v Paříži o naši účast. Předseda Jacques Hórissay a tajemník George Cerbelaud-Salagnac účast našich spisovatelů a novinářů vřele vítají, zejména kdyby bylo možno vytvořit při Svazu
naši vlastní sekci. Pro přijetí spisovatelů je podmínkou - právě tak, jako v PENKlubu - předchozí publikace alespoň 2 prací. Zájemcům poskytne S e k r e t a r i á t ochotně bližší informace. - V pořadech Kulturní rady v italském radiu a v pořadech Sklizně byly do uzávěrky čísla ze soutěžních prací představeny sbírky Jiřího Kavky, Věry Stárkové, Josefa Čermáka, Jiřiny Zacpalové a Vladimíra Štědrého (komentáře a ukázky), z jiných umělců se na pořadech podíleli malíř Charles Černý, Amelie Posse, Tarjei Vesaas a j. Věra Stárková přispěla feuilletony o akci solidarity v Anglii, povídkové soutěži Timesů, atd. Je upřímným přáním Kulturní rady soustřeďovat hodnotný kulturní materiál pro domov a předávat mu jej přes Řím od každého z exulantů, kdo touto cestou má domovu co říci a nenašel nebo nehledal příležitost. Příspěvky n e j s o u honorovány. Vedle dosavadních pravidelných pořadů Kulturní rady a Sklizně pomíšlíme m.j. na pravidelný pořad "Čteno pro domov", který by informoval domov o knihách, vycházejících v různých zemích. Každý časem přijdeme na zajímavá díla, k nimž domov nemá přístupu. Napište nám o nich tak, aby čtení nepřekročilo 10 minut ! - Akce solidarity: Estonsko: Bernard Kangro:"Eikellegi Maa" a "Earthbound"; Raimond Kolk: "Köiv akna all" (" Se srdečným pozdravem jednomu z českých Gustav Suits: "Elu Tuli") Valev Uibopuu: "Neli Tuld"("Svoboda má svou plnou hodnotu pouze v tom případě,je-li společná všem národům. Nerozumíme-li tomu,jsme sobci nebo slepí - ti nevidí,že jsou sami ohroženi.Českým kolegům v duchovním bratrství...") Lotyšsko: Zenta Maurina:"Die weite Fahrt"- Eine Passion"(Alle, die das Licht der verlorenen Freiheit suchen,bilden eine Gemeinde"). Indie: Sophia Wadia:"Preparation for Citizenship",s předmluvou Rabindranatha Tagore ("With all good wishes and very cordial greetings..") a "The Brotherhood of Religions",s předmluvou M.K.Gandhiho.V průvodním dopise autorka žádá bližší informace o soutěži pro indický tisk a slibuje pomoci akci solidarity v Indii. - Výsledky soutěže uveřejnila švýcarská Die Tat. (Zprávy o akci solidarity v Itálii, ve Švédsku, doplňkové výsledky z USA a Švýcarska v příštím čísle Sklizně.) Za ústřední sekretariát ve Stockholmu (Onsdagsv, 8/1, Enskede 6)
Výročí narozenin T.G.Masaryka má být uctěno na mnoha místech slavnostním způsobem; v Sydney má být pořádáno divadelní představení, jinde akademie a projevy. Českýuprchlík V. Havlíček, který emigroval do USA ze Švédska, vystavuje od 15.3 v museu v Clevelandu řezbařské práce. V Edici Rencontres v Paříži vydal dr Jaroslav Trnka jako 7.č. soubor čtyř statí, česko-francouzsky, okolo překladu sbírky "Chudá sklizeň" Pavla Javora do franštiny (Rencontres,č.6) s názvem "A propos d'une traduction". Stať prof.Henriho Granjarda, původně určená pro Sklizeň, se zabývá překladem co nejpodrobněji. M.Berthet napsal několik zajímavých poznámek o umění překládat z češtiny do franštiny a překladatel Charles Černý oběma odpovídá. Autorem čtvrté stati je R.Vlach. Sklizeň se k práci dle možnosti vrátí podrobněji. Křesťanská akademie v Římě vydala cyklostylovaně sborník poesie "Svatý Václav", obsahující verše se svatováclavským motivem, které byly vydavatelům dostupné, od Dalimila až k Pavlu Javorovi. Chudě vybavena, antologie je četbou bohatě dávající. Dokumentární studie dr Jaroslava Trnky "Václav Brožík" byla odměněna první cenou (ex aequo s jinou prací) v soutěži Společnosti přátel basníka Petrarky ve Vaucluse, ve Francii. Revue des Etudes Slaves přináší ve svém 30.svazku studii prof Henriho Granjarda "Herloszsohn a Mácha". Malíř Jan Brázda má právě úspěšnou výstavu v Malmö. Rudolf Firkušný uspořádal z podnětu sochaře a malíře J.Zacha koncert ve Victori v Kanadě ve prospěch místního Arts Centre. Toto gesto bylo oceněno kanadským tiskem a jistě získalo nám všem mnoho sympatii. International Society for Contemporary Music v Chicagu uvedla nové dílo mistra Karla B.Jiraka "Three Pieces for Violoncello and Piano, op,71."Současně byla předvedena "Cello Sonata No.l" Bohuslava Martinů. Dramatická skupina "J.K.Tyl" v Londýně uspořádala 14.2. literární a hudební večer. Byly na něm předneseny rovněž ukázky ze soutěžních prací Čermáka, Kavky, Měšťana, Štědrého a Zeleného, vedle prací Javora,Slívy, Stárkové a j. Po prvé byly veřejně provedeny dvě nové skladby K. Janovického. V New Yorku předvádí hru H.Lindseye a R.Crouse-a, jednající o čs.delegátovi u Spojených národů, se sensačním dějem. Podle zprávy UNESCO je za rok 1952 v knižní produkci na prvém místě Anglie s 18741 nově vydanými knihami. Následují Japonsko (17306),Německo (13913),USA (11840).
- Jako každého roku, i letos pořádá Masarykův Ústav (8 W.40 th St. New York) pravidelné měsíční společenské večery s přednáškami významných amerických kulturních představitelů. První letošní přednášku měl v lednu dr Gráf z Columbia University na thema "American Presidents". V únoru promluvil mladý profesor na Smith College dr Jiř Gibian, který je českého původu. Jeho přednáška měla název "Understanding Slavs". Sekretářem a hybnou silou Masarykova Ústavu je prof.O.Odložilík a má vzácně obětavou spolupracovnici v dr E. Stuermové, které mnoho našich studentů vděčí za možnost studia na amerických universitách. Je typické pro poměry v exilu, že tyto kulturní večírky jsou zcela ignorovány našimi politickými činiteli i představiteli Free Europe. "Jeden z největších křesťanských svatků, při kterém klerus vyvíjí zvláštní aktivitu, jsou vánoce. Klerikálové tvrdí, že tento svátek je slaven proto, ze před1953roky 25. prosince se narodil "vykupitel světa" Ježíš Kristus. Věda naproti tomu dokázala, že Kristus nikdy nežil a že se u něj jedná o osobnost, která děkuje za svou existenci jen fantasii." "Komunist Tadžikistana",Stalinabad,17.12.53. , "Ale Marika nečetla pouze pro čtení. Začala si všímat věcí, o kterých četla v novinách. Jednou večer, kdyz Jon chtěl otevřít knihu, aby jí předčítal, položila mu znenadání otázku, při které se Jonovi rozbušilo srdce: "Jone, přijímají do strany také ženy ?" * Rozhlas Praha, 29.12.1953.
REDAKCI DOŠLO.
"Svatý Václav", sborník poesie, vydala Křesťanská Akademie v Římě. 50 stran, cena neudána. Jan Klánský:"Člověk číslo 147". Vyšlo jako 7. svazek Edice satiry v Londýně. Stran 56, cena 6 shillingů. "A propos ď u n e traduction"; studijní číslo revue Rencontres, vydává Jaroslav Trnka, Paříž. Stran 34. K A NA KONEC upozornění upozornení a prosba; prosba: začali jsme s vydáváním tištěné tištěné Edice Sklizeň. Novým autorům je třeba yřelja především pomoci na veřejnost. Exil, má-li c:i-li si zachovat živý živy a zdravý jazyk, musí číst cist a to _nejen nejen klasiky; klasiky: musí sám tvořit ivořit^a a to nejlepší nejlepsí vydávat,. vydávat. Mu^í to být dobré Musí dgbré věci,dobrým věci,,dobrým tiskem, tiskem bez chyb, v úhledné úpravě,^v úpravě v dostatečném dostatečném poctu a cenove počtu cenově přístupno přístupné všem. všem. N Není e m to v cizině lehké. lehké, Nyní Nyni konečne konečně dostaneme již víei před delším časem tiskárně dodanou knížku essayí Petra Hena Dena "Mexické divertimento". divertimento", ;Její Jeji svěijí,jazyk, svěží jazyk, vtipné vtipné postřehy postřehy aa přirovnání přiroynán| jsou jsou požitkem požitkem pro pro čtenáře. čtenáře. Třetinu Třetinu nákladu nákladu posíláme zdarma do táborů a nemajetným zájemcům. zájemcům, Ostatní prosíme. prosíme:- pomozte nám při distribuci! Je třeba zaplatit dluh a vydávat dále. dále. Převezměte vétši větší počet knížek pro své známé; známé! Cena i s poštovným; 1,50 WDM, 0,40 $, 2 švéd.kr., švéd,kr-, atd, atd. V Německu možno plapla tit na poštovní šekové konto Hamburg 79393; 79593; jinak 5 pošt. pošt, kupony a pod.Umožněte, pod. Umožněte, aby" aby se v exilu předem za so v exilu vydávalo vydávalo častěji, častěji, lépe lépe a a levněji! levněji! Srdečný Srdečný dík dík předem za dobrou dobrou r§lii Ant, VV ll aa c h Ant. LUCERNIČKA,edice krásné literatury v exilu, vydala sbírku veršů Jiřího Kovtuna:; Blahoslavení - a nové,rozšířené vydání eseje Ant.Christena. Modlitba domova v díle ' Jana Čepa, Obě publikace možno objednat prostřednictvím Sklizně, t Kruh přátel čs.knihy v USA vydal Babičku Němcová),Zapadlé vlastence (Rais) aj. Režijní ceny a premie. Informaoe: A.L. Nehasil, 5003 West Cermak Rd. ,Cicero 50,111.,USA.j INTERPRESS Ltd.,(České a slovenské knihkupectví) zasílá seznam knih. j Nováadresa: 132, George Street, London W.11., ENGLAND. EDICE SATIRY (St. Brzobohatý, 180 Westbourne Grove, LondonW,1l.,ENGLAND.)vydala) jako 7. svazek; Jan Klánský: Člověk číslo 147. Cena 6 sh. ,56 stran. Edice RENCONTRES, řídí Jaroslav Trnka, 7.rue St Murc, Paris 2e.,vydala studijní číslo,věnovanépřekladu sbírky básní Pavla Javora "Chudá sklizeň". Obsahuje příspěvky francouzských slavistů a j. Cena 300 Fr. Knižní služba Husova Lidu (5700 Eastwood Ave., Chicago 30,III.,USA) má na skladě: prof.O.Odložilík:Jan Hus,Jan Karafiat:Broučci (60 c. s poštovným každá) a j Edice "Dobrá kniha", vydaná "Slovanským nakladatelstvím" v Montrealu (řídí Pavel Javor) vydala Baarův ronám "Jan Cimbura"; v celoplátěné vazbě,cena 3,90$ Slovanské nakladatelství ,P.O. Box **ŕf*ítS)<-*#***-V*************** 612, Station B.Montreal.P Q .Kanada ***************************************** S K L I Z E Ň - nezávislá kulturní revue Ročník II. , čís.3 (15), březen 1954 Vydává. Antonín V L A C H , Hamburg 13, Schliessfach 2700, pošt.šek.konto:Hamburg79335 Vychází každý měsíc; závěrka 10. předcházejícího měsíce. Předplatné 5 DM ročně,mimo Německo 1,50 $ nebo ekvivalent.Jednotlivá čísla 50 pf
