Podzim2010
číslo 1
V ít r Občas foukám, přináším zprávy z hor, lesů a luk, od jejich obyvatel i od lidí, co se kde šustne a praskne. Kdo mi umí naslouchat, ten je uslyší.
Listy sebrané po lukách a v lesích, co vítr přinesl.
Český svaz ochránců přírody JILM Holoubkov
Zelená stezka – Zlatý list místní kolo Svojkovice 15.5. 2010 Okolí Svojkovic se v polovině května stalo dějištěm místního kola soutěže Zelená stezka – Zlatý list. Soutěžní stezka s cca 11 stanovišti vedla v lesních partiích blízkého vrchu Žďár. Soutěžící si měřili úroveň svých znalostí v tradičních přírodovědných disciplínách, botanice, ornitologii, dendrologii, entomologii (viz fotopříloha) a jiných, v nichž se snažili nasbírat co nejvíce bodů a tím dosáhnout umístění na prvních místech a zajistit si tak postup mezi 14 nejlepších družstev do celostátního kola Zlatého listu konaného o měsíc později na Šumavě v okolí Zátoně pod Boubínem.
Národní kolo Zelené stezky–Zlatého listu Zátoň pod Boubínem 14.6.-20.6.2010 Letošní celostátní kolo proběhlo po čtyřech letech opět v jihočeské části Šumavy v Zátoni pod Boubínem. Během týdenní akce se účastníci při exkurzích pod vedením odborníků seznamovali s místní flórou a faunou. Deštivé počasí umožňovalo při entomologických exkurzích jen omezený počet pozorování a tak jsme exkurze doplňovali besedami v místní klubovně spojenými s prohlížením fotografií, ilustrací a sbírek hmyzu (viz fotopříloha). Na páteční a sobotní soutěžní stezce zúročili své poznatky k/ke spokojenosti nás všech, jak dospělých tak i dětských účastníků této krásné, významné i naučné akce. Daniel Opatrný Motýl
1
Den Země 22. dubnový den obohatily výuku v ZŠ Holoubkov slavnosti Dne Země, svátku planety Země a její přírody, Matky, jenţ dává ţivot všem tvorům a rostlinám, který má letos významné 40. výročí. Dějištěm slavností byl les v Chejlavech pro svoji různorodou druhovou skladbu a potokem s čistou vodou, kde na trase se čtyřmi stanovišti s tématy ţivot u vody, lese, na louce a posléze na zahradě domu č. p. 132 se ţáci 1.-5. třídy naší základky při soutěţi seznamovali zábavnou formou s rozmanitými zástupci rostlin a ţivočišné říše. Rozluštěním šifry určovali jejich názvy, které si doplňovali do tabulek s barevně odlišenými tajenkami a těmi si doplnili text na posledním stanovišti ţivá zahrada, kde se seznámily s ochranou přírody na zahradě a vytvářením ţivotních podmínek pro různé ţivočichy. Spontánní potlesk a slohové práce, které děti napsali o této slavnosti svátku Dne Země byli tou nejkrásnější odměnou umocňující radost z dobře vykonané práce. Nejlepší slohové práce dětí jsou na webových stránkách obce Holoubkov ZŠ. V sobotu 24. dubna pokračovala oslava Dne Země u chatek oddílu JILM dopoledne výpravou podél potoka k Hamru spojenou s jeho úklidem odpadků a odpoledne výstavou fotografií Ţivá zahrada a okolí Holoubkova a dřevěných domečků pro hnízda samotářských vos a včel. Děti si zahráli také stolní hru Zábavná přírodověda - Světem hmyzu naší krajiny a chytání papírových motýlů do síťky. Daniel Opatrný Motýl
Výroba hmyzího hotelu pro školní zahradu ZUŠ Zbiroh U příleţitosti oslav Dne Země si u mne objednali ochránci přírody z oddílu Šneci vedoucím ing. Hynkem Bílým výrobu hmyzího hotelu jako ţivou učební pomůcku pro školní ekozahradu při ZUŠ Zbiroh, která soutěţí o titul Ekoškola. Na výrobu jsem pouţil různé druhy přírodního materiálu, hlavně dřevo, stvoly rákosu a suché lodyhy křídlatky, která navzdory své nevalné pověsti obtíţného plevele našla alespoň v tomto případě své vyuţití. Přírodní materiály byly doplněny kusem pórobetonové tvárnice s vyvrtanými otvory, které určitě nezůstanou dlouho bez povšimnutí blanokřídlého hmyzu a budou stejně jako jiné osídleny. Jednotlivé díly hotelu jsme s Hynkem do Zbiroha na školní zahradu, kde jsme jej slavnostně postavily v blízkosti čerstvě vysázených ovocných stromů a keřů. Všichni ho hned obdivovali a dobře slouţí při různých krouţcích a hodinách přírodopisu. Daniel Opatrný Motýl
2
Svátky přírody Povídání při svíčkách nejen o prožitém podzimu
Od jara do podzimu všichni tvorové, celá příroda naplno vyuţívají energii Slunce a Země, přijímají jejich dary, aby měli dostatek sil na období zimy a temna, krátkých dnů, kdy je málo potravy a energie pro ţivot. Den ještě prohřívá letní slunce, vychází stále později a dříve zapadá, noc je však jiţ velmi chladná, ráno se krajina halí do mlhy. Pozorujeme, jak se po stále kratší cestě po obloze přibliţuje čím dál více k obzoru, dává méně a méně světla a tepla, Země se vzdaluje od Slunce a její severní polokoule se od něho odklání. Podzimní rovnodenností 23. dne měsíce září končí léto a přichází podzim. Příroda planety Země poskytla své plody a prostředky pro ţivot všem svým dětem, oslavuje úrodu a vyjadřuje svoji vděčnost za ní barvami, kterými malíř podzim barví listy rostlin, stromů i keřů, zlatě září v lesích mezi stromy s tmavým jehličím, aby všichni mohli ještě vnímat a kochat se krásou a malebností přírody, neţ stromy a keře shodí svůj šat, listy přikryjí zem a provoní vzduch vůní podzimu. Hmyz v něm najde úkryt a některá zvířata si s ním vystelou své nory a doupata, v jejich teple se jim bude dobře odpočívat a spát. Krajinou se táhnou mlhy, překvapil nás jiţ první sníh a mráz, listy tančí ve větru a šustí pod nohama na cestách. Dozrály plody přírody plné energie Slunce a Země, obilí je sklizené, všichni sbírají potravu, je potřeba udělat si zásoby na zimu. Utichá koncert přírody, ptačí zpěv, hudební nástroje v říši hmyzu. Ubývání světla a tepla je pro veškerou přírodu podnětem ke zpomalení biologických dějů, uklidnění bujného ţivota po shonu za potravou a veškerým ţivobytím, chystá se na dobu zimy a temna, k zimnímu spánku. Tak jako večer, kdyţ den končí a slunce zapadá, jde většina tvorů spát. Na zahradách a polích sklízíme poslední úrodu, z komínů se kouří, dřevo v ohni praská, teplo letního slunce a energie země v něm nastřádané začíná prohřívat první studené dny v našich domovech. S kamarády Lukášem Ananasem, Danem Motýlem a Kamilem jsme na zahradě zapálili oheň na slavnost konce léta a začátku podzimu období ubývání tepla a světla.
3
Oheň jako symbol, srdce domova, který prohřívá i projasňuje, společného setkávání v jeho kruhu, vděčnosti za dary přírody, za minulou roční dobu příjímání síly Slunce, její vyuţití k největším projevům ţivota a přivítání nové doby uklidnění ţivota, dlouhých nocí a příchodu zimy. Spaluje staré a nepotřebné, které odchází a dává své světlo a teplo novému, jeţ přichází. Díváme se do plamenů a na hvězdy, přemýšlíme o ţivotě, nekonečnosti vesmíru a přejeme všem tvorům i rostlinám dostatek síly, energie, v tom novém čase odpočinku, zimního spánku, na jejich obnovu aţ do jara. Pro lidi je tato doba téţ časem odpočinku, vzájemnému sblíţení, vyprávění příběhů ze ţivota kdyţ se sejdou při dlouhých večerech v ţivotodárném teple u kamen a krbů, zábav a bálů po práci od jara v hospodářství a na polích, časem míru a klidu ve svých duších. Potřeb důleţitých pro zachování ţivota právě v době temna a zimy, kdy Matka Země a Otec Vesmír dávají všem svým dětem největší moţnost učit se překonávat překáţky v ţivotě. Vnímat svět jinak při proţívání tmy, za jasných nocí kdyţ od Slunce světlo Měsíc stříbrné teď rozlévá po kraji, z nekonečné hloubky vesmíru hvězdy našich duší svítí, a zimy se zádumčivou malebností holých stromů v mlze, kdy ţivot závisí na nepatrném teple a nejmenší potravě. Ve tmě vidíme nejdál a nejhlouběji. Podle kalendáře Keltů počíná tato doba v noci z 31. října na 1. listopadu samainem [souin] - keltský nový rok, v půli mezi rovnodenností a slunovratem, název se skládá ze slov „sam-fuin“ tedy „Konec léta“, Svátek všech zesnulých, úcty, pokory a příprava na období zimy. Obdoba svátku je Svátek všech svatých 1. listopadu a následných Dušiček 2. listopadu. A končí 1. květena beltanem nebo na první úplněk ve znamení Býka, je to svátek plodnosti, oslavy jara, jeţ dodnes slavíme jako První máj. 21. prosince slavili Keltové zimní slunovrat, smrt a znovuzrození boha Slunce, svátek zhruba odpovídá křesťanským Vánocům. V nejdelší noci přichází návrat světla, naděje zrození nového ţivota, návrat ke Slunci. Jako se střídá světlo a tma, teplo a zima, den a noc, zrození a smrt, střídá se doba světla a doba temna. Neboť bez tmy není světlo, bez zimy není teplo, bez noci není den, bez smrti není zrození, bez spánku není bdění. Léto čas teplého láskyplného slunce, vody, vůní květů, zrání a sklizně úrody vystřídala doba dlouhých nocí, klidu a odpočinku přírody k obnově sil, dny jsou krátké. Snad dnes trochu zapomínáme, co nám dává moţnost ţít, odkud dostáváme prostředky pro ţivot. Málo slavíme, uctíváme svátky přírody a děkujeme za její dary. V minulosti lidé skutečně ţily v přírodě a s přírodou, veškeré prostředky pro ţivot získávali a bezprostředně a přímo z přírody, tak jako ostatní tvorové. Celou svoji bytostí proţívali přírodní děje a střídání ročních období a uvědomovali si, ţe na tom závisí všechen ţivot stejně jako na střídání dne a noci, bdění a spánku. Bez odpočinku
4
ţádný ţivot nemůţe existovat Všude uctívali a slavili tyto svátky a děkovali za dary Země, přírody, bez nichţ neexistuje ţivot, ani my lidé. Dnes to jiţ snad ani nevíme, ţijeme stále méně s přírodou a čím dál více v jiném, vlastním uměle vytvořeném světě. Pojďme společně zkusit najít původní cestu našeho ţivota s přírodou, starat se o její úrodu od počátku klíčení do plné zralosti, sklízet plody, připravovat z nich chutné pokrmy a skutečně se jimi ţivit. Abychom mohli skutečně ţít, společně se radovat, scházet se u ohňů, při svíčkách u v teple u krbů a kamen, slavit a uctívat svátky ţivota, přírody a bytostně být vděčni za jejich dary. Petr Čihák Sáťa
Zimní spánek Sen malého broučka o zimě Malý brouček v zemi zahrabaný pod kořeny spí v malé díře, stromy shodily listy, se sněhovou peřinou přikryly trávu. Ke stavení mezi stromy přicházejí srny. V zimě sem chodí i se srnci téměř každý den. Spojeni pohledy do nekonečné hloubky duší, srdce se zastaví v okamžiku věčnosti bytí. Okolo plotu jdou k potoku pít, nad bažinou přeletí kachny a bažanti, psi na ně štěkají. Zlatý kruh Slunce sklání se nad obzorem, zlatá mění se v rudou zář, barví mraky a na nebi všechny odstíny hrají od světle modré do temně rudé. Světlo odchází, přichází tma. Bujný radostný život utichá, den plný světla lásky, slunce končí. V kamnech oheň plápolá, na stole hoří svíčka, v světnici je příjemně teplo a útulno, psi leží u kamen. Léto čas teplého láskyplného slunce, vody, vůní květů, zrání a sklizně úrody vystřídala doba zimního spánku, dlouhých nocí,klidu
5
a odpočinku přírody k obnově sil, dny jsou krátké. Matka Země je nejdále od Slunce, teplo a světlo mají nejmenší sílu, vládu předali tmě a zimně. Život odchází pod třpytivě bílou pokrývku sněhu a křišťálově průzračný krunýř ledu. Tichá a magická noc přichází, stříbrné světlo měsíc rozlévá po kraji, z nekonečné hloubky vesmíru hvězdy našich duší svítí, na stromech i na zemi třpytí se stříbrné hvězdičky sněhu a jinovatky. Čas není, je jen láska, mír, nekonečná hojnost všeho, štěstí a radost, vše co si dáváme. Ježíšek v našich srdcích světlem lásky domovy a celý svět naplňuje, pod vánoční stromky dárky rozdává. S úctou, pokorou a vděčností je vřele a v obdivu té krásy přijímáme, oslavujeme u posvátných ohňů zimní slunovrat. Ve tmě vidíme nejdál a nejhlouběji. V nejdelší noci přichází největší světlo, naděje zrození nového života, návrat ke Slunci. Po dlouhém zimním spánku se příroda probudí do teplých dlouhých dnů, vyraší květy a uzrají plody pro obživu. Rodí se nový den, nový život nekonečných možností naplnění radosti a tvořivé lásky, zlaté paprsky ozařují krajinu, slunce vychází nad obzor, vše ožívá. Zima ještě naposledy zmrazí Zemi ledovým dechem a zasype ji sněhem. Stále silnější sluneční paprsky pomalu, ale jistě překonávají její sílu a rozehřívají led i sníh. Pod ním objevuje se první zelená tráva, květy bledulí a sněženek. V malé díře pod kořeny probouzí se v zemi malý brouček.
Sáťa
6
Výprava do říše hmyzu (entomofauny) Holoubkova Jaký druh můţeme vidět při vycházkách v okolí naší obce. V blízkosti vod se můţeme setkávat mimo váţek nebo chrostíků i s některými příslušníky hmyzu z řádu síťokřídlých (Neuroptera). Jedním ze zajímavých příslušníků tohoto řádu je druh čeledi strumičníkovitých s názvem Strumičník zlatooký (Osmylus fulvicephalus Scop.), kterého vidíte na přiloţené fotografii vlevo pořízené v lokalitě blízko Hamerského rybníka. Jedná se o jediného zástupce této čeledi ţijícího v České republice, celosvětově je známo asi 150 druhů. Dospělý hmyz je podobný velké zlatoočce. Jeho křídla ozdobená černým a bílým vzorováním dosahují rozpětí aţ okolo pěti centimetrů. Tělo je šedohnědě zbarvené a ochlupené, tykadla jsou nitkovitá, ale zřetelně kratší neţ u zlatooček, oči má nápadně lesklé. Dospělci se vyskytují od konce května do července v okolí vod, přes den odpočívají ve vegetaci, odkud se dají vyplašit. Jejich aktivita začíná během večera a v noci, kdy shánějí potravu. Loví různý drobný hmyz, velmi často mšice. Larvy jsou stejně jako dospělci dravé, ţijí na rozhraní souše a vody a za potravou vlézají i do vody, kde loví různé vodní bezobratlé. Zimní období přečkávají zahrabány v mechu. Strumičník má mimo jiné i význam jako takzvaný bioindikátor čistoty vod, které byly v minulosti značně poškozeny rozsáhlými melioračními úpravami. Právě vodoteče změněné ve vydláţděné kanály s mnohdy pochybnou kvalitou vody není tento krásný hmyz schopen obývat a tím došlo na většině území k jeho vyhubení. Záruka jeho ochrany spočívá v zachování a obnově přirozených vodotečí s čistou vodou potřebných pro přeţití druhu i v kulturní krajině. Mezi dalšími zajímavými zástupci síťokřídlého hmyzu z čeledi denivkovitých (Hemerobiidae) můţeme spatřit druh s názvem denivka rzounek uváděný téţ pod jménem rzounek vykrajovaný (Drepanopteryx phalaenoides), kterého vidíte na snímku vpravo dole, pořízeném na zahradě domu č. p. 132. Tento druh denivky je ve srovnání s ostatními zástupci této čeledi do jisté míry kuriozita, lišící se od svých příbuzných dvěma hlavními znaky. Je to rozpětí jeho křídel dosahující aţ 35 mm činící tohoto zástupce naší největší denivkou. Pro tento druh je rovněţ charakteristický vykrajovaný vnější okraj předních křídel, jak popisuje jeho druhový název. Rezavě hnědé zbarvení předních křídel doplňuje kresba připomínající
7
ţilnatinu listu a tím je odpočívající jedinec se sloţenými křídly k nerozeznání podobný úlomku suchého listu a ve vegetaci se proto snadno přehlédne. Rzounek je tedy přímo učebnicovým příkladem imitace neţivých předmětů, takzvané mimeze. Jako mnoho jiných síťokřídlých se i tento druh vyznačuje večerní a noční aktivitou kdy se páří a často přilétá ke světlu. Během páření sedí sameček po boku samičky. Lze jej spatřit od jara do podzimu. Larvy jsou jako u všech síťokřídlých dravé, stejně jako dospělci. Potravou je jim různý drobný a měkký hmyz, hlavně mšice. Jsou tedy jedni z přirozených regulátorů škodlivého hmyzu. Díky svému skrytému ţivotu a maskovacímu zbarvení je denivka rzounek povaţována za vzácnost. Daniel Opatrný Motýl
Inspirace k výrobě hnízdišť pro samotářské vosy a včely
Samotářské vosy a včely jsou představiteli druhů divoce ţijících blanokřídlých, u nichţ se nevyvinul společenský způsob ţivota. Některé druhy můţeme v přírodě pozorovat častěji neţ společensky ţijící druhy včel a vos, které ubyly v důsledku velkého zhoršení podmínek pro jejich ţivot v přírodě a stavu jejich přirozených stanovišťˇ. U samotářsky ţijících blanokřídlých se tento stav projevil rovněţ sníţením druhové početnosti. Tyto druhy hrají významnou roli jako opylovači i predátoři a paraziti potenciálně škodlivého hmyzu zvláště na zahradách, kde je udrţení jejich výskytu pro biologickou rovnováhu dosti významné a jednou z moţností podpory tohoto udrţení je výroba různých typů hnízdišťˇ. Můţeme je vyrobit z různých druhů přírodního materiálu, například z dřevěných hranolů, suchých lodyh křídlatky, stvolů rákosu. Do dřevěných hranolů libovolných rozměrů vyvrtáme vrtákem o průměru od 3 do 8 mm co nejvíce otvorů v délce vrtáku. Lodyhy křídlatky a stvoly rákosu nařeţeme na délku cca 10 cm a umístíme jich co nejvíce do dřevěné bedničky vyplněné jílem. Takto zhotovená hnízdiště umístíme asi metr nad zemí vletovými otvory směřujícími na jih a zakryjeme je stříškou.
Daniel Opatrný Motýl
8
Co se chystá nového vydání stolní hry a výstava fotografií a ilustrací hmyzu Značná část mého ochranářského snaţení byla věnována tvorbě environmentální stolní hry nazvané Zábavná přírodověda - Světem hmyzu naší krajiny. Hraje se s figurkami, které hráči posouvají po trase podle hodu kostkou a do tabulek doplňují názvy hmyzu a krajinných prvků. Kopii tohoto díla jsem v letních měsících dodal do plzeňského P. Centra, které nyní jedná s nakladatelstvím Fraus o jejím vydání a konečné rozhodnutí vydá komise pro environmentální výchovu. Rokycanská čajovna jménem Obchůdek z přírody oţivne v lednu příštího roku různými zástupci hmyzu, motýlů, brouků, blanokřídlých, dvoukřídlých a jiných zajímavých druhů prezentovaných jak ve fotografické, tak i v ilustrované podobě. Zahájení výstavy je plánováno po Novém roce na leden a tímto všechny srdečně zvu. Daniel Opatrný Motýl
Vydává Český svaz ochránců přírody JILM Holoubkov, Petr Čihák Sáťa. Listy se zprávami posílejte na e-mailovou adresu:
[email protected] Petr Čihák Sáťa, za Vítr děkuji.
