PEŘÍČKA Peří je srst ptáčků. Je tak lehké a měkké... Když ptáčkovi vypadne peříčko, nepadá přímo k zemi, třeba jako kamínek, ale snáší se. Proč se peříčko snáší tak pomalu? Co ještě padá pomalu? Co padá k zemi rychle? Klíčová slova jsou „lehký“ a „těžký“. Co je lehčí než...? Co je těžší než...? Je vhodné udělat pokus. Plně postačí ve stejnou chvíli upustit z jedné ruky peříčko a z druhé třeba kamínek, kostku... Pedagog ukáže dětem, jak se peříčko snáší. Nejdříve znázorňuje houpavý, kývavý pohyb jen jednou rukou, pak druhou a pak oběma. Děti pohyb opakují. Na závěr již houpavý, kývavý, měkký, plynulý pohyb cvičí celým tělem, končí v sedu na patách a pak se lehce položí do lehu. Cvičíme pomalu, klidně, ne švihem. Jednotlivým fázím pohybu věnujeme dostatečně dlouhou dobu. Na cvičení navazuje kreslení pastelkou: Jedním plynulým pohybem nakreslí děti dráhu jednoho padajícího peříčka. Ke cvičení se vracíme ještě dvakrát (vždy včetně pohybové fáze) s jinou barvou pastelky. Pedagog děti povzbuzuje k uvolněnému pohybu, jak při cvičení tělesném, tak při cvičení ve cvičebnici. Chválí správné držení pastelky a správné držení těla při sedu. JAZYKOLAM Peříčko vzal větříček. Peru peří, deru peří. Kolik peří, kolik měří?
KRTEK A KAMENY
Říkanka Krtku, krtku, krtečku, počkej na mě chviličku. Stejně všechny žížaly
už se dávno schovaly. K obědu ti radši sám pár knedlíčků udělám!
Děti budou pracovat v časovém limitu (dle situace). Cvičení je veselé, uvolněné a hravé. Pedagog dětem bez dalšího vysvětlování sdělí, že budou pracovat po stanovenou dobu, která má svůj začátek a konec. Dítě-krtek nejdříve jen pomocí prstu přemýšlí, kudypak se dostane na povrch země. Na pokyn pedagoga bere do ruky pastelku a cestu k povrchu najde a vykreslí. Pedagog děti příliš neupozorňuje na několik možných řešení. Pakliže na ně krtek přijde sám, pedagog mu je jen potvrdí. Ostatní krtky pedagog pochválí i za jedno řešení. Ke cvičení se s dětmi vracíme pokud možno ještě dvakrát po několika dnech. Pedagog se ptá krtků, zda dokážou najít ještě jinou cestičku, kterou se krtek dostane na povrch. Pro každou novou cestu krtek zvolí jinou barvu pastelky. Při druhém a třetím návratu ke cvičení lze krtky motivovat pamlskem za každou novou nalezenou cestu. Krtci pak začnou být velmi vynalézaví. Lze přistoupit i na možnost, že šikovnější krtci pomohou těm méně zdatným. I malá modifikace cesty znamená novost řešení, a tedy novou cestu. Krtci ovšem musejí být ukáznění a neměli by vybočovat za okraje vyznačených cest. Podobnou dráhu (s větším množstvím překážek) pedagog vytyčí na volném prostoru. Krtky rozdělí na skupiny po třech (je vhodné, aby ve skupině byl jeden šikovnější krtek). Děti ve skupině pak postupují společně. Jedno z týmu má barevné klubíčko a značí dráhu, kterou našly. Pedagog zajistí dostatek barevných klubíček. Skupiny se prostřídají a mohou jít tolikrát, kolikrát je to bude bavit. To je ale cestiček! Ale někdo bude muset nakonec klubíčka zase smotat, ať se nám to všechno nezmotá! HÁDANKA Zahradníci tam i tady hned mě ženou ze zahrady. Čertí se, že bez rýčku zryl jsem všechnu travičku. (Krtek)
KULIČKA Říkanka Kdekdo dneska uhání na mistrovství v hopsání: klokan, vrabec, žabička i skákací kulička. Pedagog dětem demonstruje chování (ztrátu energie) pružného míčku (gumového – guma je pružný materiál). Skákací pružnou (gumovou) kuličku pustí z výšky na zem. Kulička nejprve vyskočí skoro do stejné výšky, ale pak se postupně výška výskoku zmenšuje. Děti pastelkou napodobují dráhu skákací kuličky. Tak jako se skákáním unaví člověk, tak se unaví i kulička. Skoky (obloučky) dítě kreslí tak, že každý další je trochu menší než ten předchozí. Pozor! Na obrázku je i kouzelný míček, ten skáče čím dál tím víc... Míček, který skáče čím dál tím víc (výš a dál), je kouzelný a existuje jen v pohádkách. Cvičení je klidné, uvolněné. Pedagog dbá na dodržování správného držení pastelky. Děti povzbuzuje, na konci cvičení pochválí všechny najednou. V průběhu práce si s dětmi povídá o tom, co je také ještě pružné a co ne. Ke cvičení se děti vracejí i přesto, že třeba již všechny dráhy nakreslily. Nyní tyto dráhy mohou vylepšit jinou barvou pastelky. Po skončení práce ve Včeličce přistoupíme s libovolným časovým odstupem ke hře s míčem. Děti se rozdělí na dvě skupiny. Tyto dvě skupiny stojí proti sobě v řadách. Rozděluje je překážka (lano, lavička) ve výšce asi 30 cm. Každé dítě má míč (míček). Děti hodí míč přes překážku, míč ji přeskočí, odrazí se a teprve pak dítě, stojící naproti, ho může chytit. K tomuto cvičení se, pokud možno, po týdnu vracíme s modifikací. Dítě hodí míč před překážku, míč se odrazí od země, přeskočí překážku, dopadne na zem a po odrazu jej teprve děti zkouší zachytit.
MOUCHA Hádanka Poletuji sem a tam, bzučím si své tralalam. Něco, něco, něco hledám, posadím se na salám. Děti napodobují dráhu letu mouchy. Moucha je velmi neposedný a legrační hmyz. Poletuje klikatě od jedné věci ke druhé a nikde chvilku neposedí. Je rychlá a je těžké ji chytit. Při letu bzučí. Děti (ve směru od mouchy) ukážou klikatou a neukázněnou, dynamickou čárou, jak asi moucha lítá. Chvilku čmárají, hned se zastaví, změní směr a zase čmárají. Cvičení provádějí vsedě a podkladem při kresbě netočí. Po skončení cvičení by měla být stránka úplně začmáraná. Kreslení je veselé, ale soustředěné. Děti se pokusí vžít se do role mouchy. Pedagog děti nepřerušuje ve hře. Na konci cvičení se společně s dětmi podívá, jak která moucha létala. Pedagog nehodnotí – chválí a koriguje správné držení tužky. Cílem je samotná hra, která učiteli poskytuje dobrou možnost ukázat či korigovat správné držení tužky. Děti, které tužku drží nevhodným způsobem, po korekci pedagogem pokračují v letu jinou barvou tužky. Ke hře se děti mohou individuálně vracet, pokud není držení tužky vyhovující a hra je baví. Čmárání ve cvičebnici doplníme tréninkem na držení rovnováhy. Po vytyčené jednoduché (nebo složitější – dle situace) tenké dráze (provázek na podlaze, nízká lavička) budou naše mušky přecházet s rozpaženýma rukama. Pokud dokážou udržet rovnováhu a nevybočit z dráhy, to se pak mohou prolétnout (rozutéct) s rozpaženýma rukama po celé zahradě, neboť právě absolvovaly první lekci létání.
DÉŠŤ Z mraku padá na kytičky voda. Vše živé a tedy i kytičky (rostliny) potřebují vodu pro život. Pokud nemají vodu, usychají, vadnou a hynou. Na každou kytičku z našeho mraku proto musí zapršet, aby neuschla a mohla rozkvést. Když prší, padají kapky z mraku jedna za druhou. Děti kreslí přerušovanou čárou dráhu kapek z mraku na kytičky. Vítr nefouká, a proto všechny kapky padají rovnou na kytičky. Taková bude i dráha kapek - přímá. Děti během cvičení pokud možno cvičebnici nenatáčejí. Pedagog jednotlivě koriguje. Dítě se snaží zachovávat rovnoměrnost kapek a mezer mezi nimi tak, jak je to předvedeno na obrázku. Doplňující pohybová aktivita spočívá v jednoduchém cvičení... Až budou kytičky zavlažené, děti ukážou, jak kytička (poupě) rozkvetá. Začínáme ve dřepu na patách se skloněnou hlavou. Po pokynu pomalu vstáváme a na konci plynulého pohybu hledíme vzhůru a ruce držíme vztyčené. Opakujeme. Povídáme si s dětmi, jak jsou pro rostliny voda a světlo (slunce) nenahraditelné.
PAVOUK Hádanka Mám osm nohou, předu nit a z té niti utkám síť. Pevnou síťku houpací; zdřímnu si v ní po práci. Děda pavouk učí pavoučky, jak správně tkát síť. Proto dráhu, po které budou pavoučci při tkaní postupovat, označil žlutou barvou. Pavoučci už před započetím tkaní vědí, že úseky mezi hlavními, již nataženými paprsky se musí snažit utkat jedním tahem. Pak uvážou uzlík (nakreslí velkou tečku) a následuje přímý tah. Pavoučci si během tkaní mohou Včeličku natáčet. K tvoření sítě se pavoučci vracejí ještě jednou – po týdnu. Další vlákénka táhnou podél vlákna již vytvořeného a začnou od modrého uzlíku, který jim děda pavouk připravil. Na pavoučky, kteří by chtěli tkát ještě, děda pavouk také pamatoval – začnou od zeleného uzlíku. Na toto cvičení bude navazovat další, v němž děti vlepují (tkají) síť barevným vláknem. Cvičení je klidné, uvolněné. Pedagog udržuje klid na práci a jednotlivě pavoučkům napomáhá radou, pokud by se snad odchýlili ze správné cesty. Na závěr si jistě všichni zaslouží pěknou pochvalu. A budeme šplhat jako pavoučci – nahoru. Buď po laně nebo po tyči. Vezmeme děti na průlezky, aby si to vyzkoušely. Pěkně jedno po druhém. Komu šplhání nepůjde, alespoň se chvíli pevně drží. Nakonec můžeme závodit, kdo vyšplhá nejvýš nebo kdo se na tyči udrží nejdéle. ŘÍKANKA Malý tlustý pavouček upletl si klobouček. Potom ještě na nožky štrikuje si ponožky.
PAVOUČÍ SÍŤ Pozor! Tomuto cvičení předchází cvičení, ve kterém děti kreslí (tkají) síť pastelkou. Nyní mají naši pavoučci před sebou opravdu náročný úkol. Tady už jim děda pavouk moc nepomůže. Budou tkát (lepit) opravdovou síť pomocí provázku a lepidla. Před sebou vidí jen základní paprsky sítě s uzlovými body. Začátek ještě děda připravil, ale teď již musí pavoučci pokračovat sami. Začínají na červeném uzlíku. Na uzlové body nanesou lepidlo a provázek k nim postupně přichytávají. Pokud je ve třídě pavoučků hodně, pedagog zajistí pomocný dohled; bude určitě potřeba. Pedagog napomáhá při práci s lepidlem. Příliš neradí a kriticky nehodnotí, pokud se pavoučkovi tkaní až tak nedaří. Zas na tom tolik nesejde, naši pavoučci přece mouchy neloví... S časovým odstupem, a pokud se dětem práce líbí, přistoupíme ke společné práci. Děti rozdělíme na skupiny a skupiny tkají síť společnou a hezky barevnou. Pedagog na papír formátu A2 nakreslí podobné paprsky, jako máme ve Včeličce, ovšem zde již bez uzlů. A pak už pedagog dává jen bedlivý pozor, aby se nám pavoučci sami nechytili do tenat práce s lepidlem... Výsledné práce vystavíme. ŘÍKANKA Každý správný pavo-uk není žádný nedo-uk. Všechny děti pavoučí hbitě tkát se naučí. Brzy mají naučenu první velkou pavučinu.
