Jaromír Gajdáček: Cesta z černého do bílého Publikováno dne: 16.4.2007, Zdroj: Zdravotnické noviny
MANAŽER VE ZDRAVOTNICTVÍ „Naším nejdůležitějším cílem je připravovaná reforma veřejného zdravotního pojištění,“ říká Ing. Jaromír Gajdáček, výkonný ředitel Svazu zdravotních pojišťoven ČR. ▪ Jak jste se ocitl na této pozici, jaká byla vaše cesta? Myslíte cesta z černého do bílého? Vystudoval jsem Vysokou školu báňskou v Ostravě a sedmnáct let jsem pracoval v dolech OKD. Jako student jsem na brigádách fáral pod zem a pracoval ve všech oblastech těžby. Po vysoké škole jsem se dostal do různých provozních a technických funkcí až po ředitele závodu. Byl jsem mimo jiné technickým náměstkem v managementu závodu, který měl tehdy asi 7600 zaměstnanců, jednalo se o jeden ze skupinových dolů na Karvinsku. Mimo to jsem byl více než 12 let aktivním důlním záchranářem. V 80. letech jsem byl u likvidací většiny velkých havárií na dolech, nesčetněkrát jsem sloužil v pohotovostní službě a vyjížděli jsme k nejrůznějším nehodám a úrazům... Prakticky jsem poznal všechny doly ostravskokarvinského revíru. Ke zdravotnímu pojištění jsem se dostal začátkem 90. let, kdy jsem byl jako personální náměstek jednoho podniku u založení Revírní bratrské pokladny. Na čtyři roky jsem se stal členem její správní rady a měl jsem možnost sledovat vývoj zdravotního pojištění. A nakonec jsem uspěl v konkursu na místo výkonného ředitele svazu. ▪ Kdo všechno tvoří Svaz zdravotních pojišťoven? Svaz zdravotních pojišťoven České republiky v současné době tvoří sedm zaměstnaneckých pojišťoven, které zastupují 26 % našeho trhu. V podstatě se jedná o všechny zaměstnanecké pojišťovny kromě Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra, která minulý rok ze svazu vystoupila. Jde o přirozený vývoj. Náš svaz vznikl v roce 1995 jakýmsi přeorganizováním asociace zaměstnaneckých pojišťoven a bývalého sdružení. Když v minulosti pojišťovny vznikaly (nejvíce jich bylo 27 včetně VZP), bylo potřeba najít společnou platformu, aby zaměstnanecké pojišťovny měly vůči největší VZP určitou protiváhu. Zde je třeba říci, že zaměstnanecké pojišťovny jsou tvořeny podle jiného zákona, podle jiných principů. VZP má výhradní postavení díky tomu, že zajišťuje ze zákona různé věci i pro ostatní pojišťovny, jako je správa registru pojištěnců a podobně.
▪ Co vše je náplní svazu? Svaz zdravotních pojišťoven prosazuje společné zájmy, to v praxi znamená, že se podílíme na tvorbě legislativy, vznášíme připomínky, účastníme se jednání dohodovacího řízení, kde se společně hledá průnik názorů a reálných možností pojišťoven v oblasti úhrad. Máme společné zástupce v různých odborných komisích a v pracovních skupinách nejen ministerstva zdravotnictví, ale v současné době i ministerstva financí. Naši zástupci vždy prosazují společný názor, na kterém se shodne rada Svazu zdravotních pojišťoven, která je tvořena z ředitelů členských zdravotních pojišťoven. ▪ Jaké jsou současné cíle Svazu zdravotních pojišťoven? Po letech, kdy nebyl umožněn další rozvoj systému veřejného zdravotního pojištění, je nejdůležitějším cílem prosazení připravované reformy, která je nezbytně nutná pro to, aby se systém veřejného zdravotnictví v zájmu pacientů posunul dál. Naši klienti jsou pro nás tím nejdůležitějším, jsme zřízeni pro ně, měli bychom pro ně připravovat výhody, zajistit dostupnost zdravotní péče v určité kvalitě, která je jakýmsi vhodným poměrem k ceně zdravotní péče. To se ale v posledních letech nedělo, vše bylo řízeno direktivně různými nařízeními vlády, ministerstva zdravotnictví a podobně. Zdravotní pojišťovny fungovaly pouze jako jakýsi přerozdělovatel peněz. Vše bylo předem určeno, nebyl žádný prostor pro rozvoj. Z tohoto důvodu si myslím, že je nesmírně důležité, abychom se na přípravě reformy podíleli intenzivně. Je nutné systém posunout dál, to znamená ke kvalitě služeb, kterou chceme svým klientům poskytovat. ▪ Pokračuje ještě odliv klientů od VZP? Jak jej vnímáte? Největší přesun pojištěnců od VZP k zaměstnaneckým pojišťovnám probíhal v době, kdy VZP měla určité finanční potíže, které ale byly způsobené především neodbornými zásahy státu. Klienti v letech 20002004 odcházeli zhruba v počtu 200 000 ročně. Bylo to docela velké číslo, kupodivu se ale tento trend snížil, a přestože VZP byla pod nucenou správou, nezaznamenali jsme již žádný zvýšený příliv klientů. Bylo to však dáno i tím, že naše pojišťovny byly omezovány v možnostech nabídky v rámci fondu prevence, což byla jediná cesta jak klientům něco nabídnout. Hlavním důvodem velkého přesunu od VZP byla nespokojenost lékařů s její platební morálkou. Lékaři sami klienty přesvědčovali, aby se přehlásili jinam. ▪ Mají vůbec v současné době jednotlivé pojišťovny šanci odlišovat se a odlišují se?
Odlišují se například tím, že některé jsou významně regionální a ve svém regionu dovedou poskytnout lepší zázemí pro klienta. To se týká například Mladoboleslavska nebo Ostravska. Možnost odlišit se nám dává již zmíněný fond prevence, ale v posledních letech i toto bylo značně omezováno. Přitom fond prevence je u našich pojišťoven narozdíl od VZP tvořen výhradně z pokut a penále za nezaplacené pojistné, což jsou peníze, které jsou skutečně mimo systém veřejného zdravotního pojištění, jež se od klientů ze zákona vybírá. Nabídka je dneska sice pestrá, ale víceméně je u všech pojišťoven stejná. Je nám však jasné, že vzájemné odlišení služeb bude mít v budoucnu mimořádnou úlohu. Uvidíme, jak bude trh služeb fungovat a jak bude hýbat se zájmem pojištěnců. ▪ Kolik je klientů, kteří kličkují mezi jednotlivými pojišťovnami kvůli čerpání výhod? Samozřejmě, že je takových lidí stále dost, ale zase se nejedná o nijak závratné číslo. Myslím si, že jich bude do jednoho procenta. Jsou to například lidé, kteří usilují každý rok o lázeňské pobyty místo dovolené. Celková nabídka ale není tak dramatická, aby se to lidem vyplatilo. Jedná se o malou skupinu cestovatelů, kteří nemají pro život pojišťovny zvláštní význam. Existuje svobodná volba lékaře i pojišťovny a nikdy nemůžeme zamezit účelovému chování, ale podotýkám, že to nemá žádný zásadní efekt pro systém jako takový. ▪ Jakým způsobem máte zmapovánu kvalitu léčby, která je vašim klientům poskytována? Každá pojišťovna má své revizní lékaře, kteří provádějí pravidelné kontroly. Samozřejmě na prvním místě je otázka kvality péče jako takové, ta může být posuzována z různých pohledů lékařskou etikou počínaje a financováním konče. Zjišťují se nedostatky administrativní, medicínské, ale výjimečně i nedostatky typu vědomého falšování některých výkonů. Bohužel například u nemocnic již delší dobu existuje systém paušálních úhrad, a když nemocnice přijde o nějaké peníze za výkony, které vykázala neoprávněně, v rámci paušálu stejně dostává stanovená navýšení a trest se mine účinkem. To se doufám zlepší. ▪ Může svaz pomoci lidem v tom, aby se orientovali ve zdravotnických zařízeních a měli snadnější výběr? Je to možné. Zde ovšem narážíme na spoustu nejen administrativních problémů. Z dob minulých jsou lidé zvyklí, že automaticky musí do nemocnice v místě bydliště. O kvalitu péče, která je v ní poskytována, se nebyli zvyklí zajímat. Pokud se v minulosti stalo, že některá nemocnice nevykazovala příliš dobrou kvalitu péče a my jsme uvažovali o tom, že bychom neobnovením smluvních vztahů některá oddělení nebo celou nemocnici zrušili, vždy to narazilo na obrovský odpor místních obyvatel i zastupitelstva, dokonce i krajů. Lidé na to prostě nejsou připraveni. Je třeba začít se zabývat vyhodnocováním kvality péče jako takové a zveřejňovat výsledky, aby lidé v tom daném místě měli možnost dlouhodobým sledováním zjistit, že jejich nemocnice nemá dostatečnou kvalitu, a že pokud se člověk má podrobit nějakému závažnému lékařskému výkonu, stojí za to nechat se odvézt třeba o třicet kilometrů dál. ▪ Jak je možné lidi vychovat k tomu, aby se o kvalitu poskytované péče sami zajímali?
To je dlouhodobý proces daný především tím, že hodně lidí vnímá lékaře jako někoho neomylného, kdo všechno ví. Jenže i lékaři jsou jen lidé. A tak jako existují lepší a horší lékaři a nemocnice, měly by existovat i lepší a horší zdravotní pojišťovny. Tedy pojišťovny, které nabízejí různé služby. Toto bylo ale bohužel deformováno, jako by dál pokračoval socialistický model bezplatného zdravotnictví s pasivním přístupem pacientů. V tomto prostředí je samozřejmě těžké, aby se lidé o kvalitu poskytované péče začali zajímat.
Jakmile bude k dispozici dost informací, jsem přesvědčen, že se pacienti o tyto věci začnou zajímat, a vůbec bych je nepodceňoval. Před rokem a půl jsme zveřejnili počty porodů v jednotlivých porodnicích v rámci celé ČR jednalo se o vykázané výkony, které platily zdravotní pojišťovny. Ukázaly se velké rozdíly mezi porodnicemi a lidé se o to najednou začali skutečně zajímat a začali si hledat informace na internetu. Prvním předpokladem tedy je, aby ty informace byly k dispozici. ▪ Uvažujete o tom, že by pojišťovny dělaly pojistku na míru, individuálně pro každého? Tým ministra zdravotnictví Julínka připravuje reformu, kterou jsme konzultovali, a myslím, že řada našich nápadů a doporučení se do této reformy dostala. V tuto chvíli nedovedeme říci, jak bude kvůli vyrovnanému poměru sil v poslanecké sněmovně probíhat její realizace, ovšem směr je určitě správný. Co ale tato reforma postrádá a my už delší dobu prosazujeme a máme v dlouhodobé koncepci našeho svazu, je individualizace smluvních vztahů mezi klientem a zdravotní pojišťovnou. S tím však souvisí řada změn, které se v současné době špatně prosazují. Jde například o možnost vybrat si z alternativní nabídky zdravotně pojistného plánu. To se dá řešit různými způsoby. Buď bude mít klient zajištěnu určitou úroveň zdravotní péče paušálně, a situace bude stejná jako dnes, nebo by mohl dostat určitou slevu na pojistném. Ovšem nadstavbu by si buď třeba za sto, dvě stě korun měsíčně komerčně připojistil, nebo by si byl vědom, že jeho spoluúčast na platbách se zvětší proti dnešku třeba dvojnásobně. Více by doplácel na léky, platil by za návštěvy lékaře a podobně. Dnes se vše otočilo a mluví se jen o poplatcích, které by měly být zavedeny plošně. Myslím však, že toto není nosným tématem reformy. Lidé někdy uvažují nelogicky. Na jednu stranu jim nevadí, když jim někdo nabízí za tisíce korun odtučňovací kúru nebo vydají stokoruny za různé potravinové doplňky, u kterých můžeme jejich přínos mnohdy zpochybnit. Ale na druhé straně když mají zaplatit regulační
poplatek u lékaře, vzpírají se tomu a je to také politicky neprůchodné. Já si myslím, že tudy cesta nevede. ▪ V reformě se hovoří i o transformaci zaměstnaneckých pojišťoven na akciové společnosti. Jaký je na to váš názor? Je to jedna z možností. Mně se více než plošná změna všech zdravotních pojišťoven na akciové společnosti líbí švýcarský model, který je variabilní. Ústav může být jak akciovou společností, která se zabývá zdravotním pojištěním, tak i obecně prospěšnou společností nebo neziskovou organizací, dokonce i družstvem. Jde opět o přístup. První otázka, která padla na naší tiskové konferenci, zněla, zda tyto akcie budou obchodovatelné. Nikdo se ale neptal, co to přinese pacientovi, zda půjde skutečně o zkvalitnění zdravotní péče. Jsem přesvědčen, že ať už se jedná o zdravotnické zařízení nebo o pojišťovnu, jejich činnost je dána zákony, které se musí dodržovat. Jestli na to dosáhne akciová společnost a privátní nemocnice poskytuje vynikající péči za přijatelný peníz, nechť je akciovou společností. ▪ Kdo by měli být akcionáři? Předpokládám, že každá pojišťovna má své zakladatele, kteří současně s žádostí o registraci složili kauci padesát milionů korun, vložili svůj majetek jako třeba budovy, výpočetní techniku a podobně, takže logicky si myslím, že právě oni by se stali majiteli akciových společností. Kdyby byla akciovou společností VZP nebo vojenská pojišťovna, akcionářem by pak byl zřejmě stát ▪ Věříte, že v případě převedení pojišťoven na akciové společnosti a zavedení více konkurenčního prostředí nevznikne monopol VZP? Může tomu zabránit zřízení regulačního úřadu? Monopol, který má VZP dnes, není pro rozvoj systému vhodný. Jeden z prvních kroků, který se připravuje, je zřízení dozorového orgánu zdravotního pojištění, který by kromě toho přebral i některé společné funkce, jež zajišťuje VZP. Lepším modelem by podle mého názoru bylo založit podobný svaz, jako je náš, který by společné činnosti zajišťoval. Vznikla by tak jakási servisní organizace, jako je dnes například Centrum mezistátních úhrad to je občanské sdružení, které založily všechny zdravotní pojišťovny a zajišťuje pro ně veškeré přeúčtování zdravotní péče do zahraničí a ze zahraničí. Dozor z hlediska vyrovnaného hospodaření, schvalování finanční části výroční zprávy a podobně nechť dělá ministerstvo financí či orgán podobný bankovní radě ČNB. Bylo by to rozhodně levnější než jakýkoli úřad, který by čítal třeba sto lidí. Zbytek by mohl být na stejné bázi jako dnes, kdy zde působí i Národní referenční centrum, jež zase shromažďuje veškeré údaje týkající se úhrad zdravotní péče a její kvality. V radě NRC jsou i některé organizace nemocnic, například středočeské a soukromé, jedná se o připojení Asociace nemocnic České republiky a Asociace českomoravských nemocnic. Už dnes tedy existuje platforma, kde je možnost hovořit o kvalitě, financování a i nedostatcích a hledat nápravu. ▪ Jaké výhody od zdravotních pojišťoven budou mít kvalitní poskytovatelé? Bude možné například více platit akreditovaným zdravotnickým zařízením?
Podle mého názoru by to mělo vést k tomu, že poměr ceny a kvality by měl být na vyrovnané úrovni, ale samozřejmě za lepší kvalitu je pak lepší cena. Dnešní představa však je, že když nemocnice získá akreditaci, může si automaticky zvýšit ceny. Tak to není. Akreditace, tedy vyhodnocení kvality, by měla být samozřejmostí. Teprve pak si mají nemocnice šanci mezi sebou konkurovat a podle výsledků, které zveřejníme v NRC, se pak mohou pacienti orientovat a objednávat se tam, kam chtějí umožňuje jim to smlouva s pojišťovnou. V zahraničí to tak funguje a není v tom žádný problém, jen my pořád hledáme něco, co neexistuje, a omlouváme tím přežitky socialismu. ▪ Co si myslíte o současném stavu našeho zdravotnictví? Jak byste zhodnotil jeho vývoj během doby, kdy zastáváte tuto funkci? Vždycky jsme si při výměně ministra říkali, že horší už to být nemůže, a vždycky bylo. Doufám tedy, že tento trend se už změnil a že současný ministr svým zásadně jiným pohledem na celý problém prolomí začarovaný kruh. Je otázka, jakým způsobem a do jaké míry se mu to podaří prosadit. Myslím si ale, že poprvé po dlouhých letech začínáme otevřeně hovořit o tom, že občan není jen loutka vlečená daným systémem. Zdravotnické služby jsou služby jako každé jiné. Všude ve světě se diskutuje o tom, jaký podíl bude mít stát na rozhodování, kolik bude privátního sektoru a jak to bude vše propojeno. Celé to je ovšem o diskusi a ne o direktivním rozhodování. ▪ Existuje v zahraničí nějaký model, který je vám nejbližší? Modely jsou různé, dokonce se v některých zemích liší v jednotlivých regionech, například ve Španělsku. Jednotný systém ve světě není. Tam, kde je systém veřejného zdravotního pojištění, jenž předpokládá více plátců, to znamená zdravotních pojišťoven, se diskutuje o tom, jestli by nebyla lepší jedna pojišťovna. Naopak tam, kde je jen jedna, se diskutuje o rozdělení. Řeknu vám konkrétní příklad. V Maďarsku je zdravotnictví státní, a protože není příliš úspěšné, uvažuje se o privatizaci celého systému a o tom, že finance budou spravovat zdravotní pojišťovny. Ve Švýcarsku zase existuje více druhů zdravotních pojišťoven a nedávno se konalo referendum na téma, zda by nebyl lepší státní systém. Toto referendum návrh na zrušení pluralitního systému více zdravotních pojišťoven jednoznačně, drtivě odmítlo.
V Německu zase probíhá reforma zdravotnictví, která je poznamenaná vládnoucí velkou koalicí, jde o ústupky pravice i levice a vzniká z toho podle našeho názoru trochu paskvil. Ten zákon má okolo sedmi set stran. Jedna úroveň se zruší, nahradí se jinou a tak dokola podle mě je to dost neefektivní. V Holandsku nyní probíhá reforma založená na zprivatizování všech zdravotních pojišťoven... Já se ale znovu vracím k tomu, že nejrozumnější mi připadá spolupráce státních a privátních organizací za předpokladu kvalitní kontroly. Ne každému jde o blaho lidu a ve zdravotní oblasti je to stejné jestli někdo říká něco jiného, nemá pravdu. Jde o služby, o nákup a prodej, o dostupnost, o kvalitu, stejně jako v jiných oborech. Je to služba jako každá jiná. ▪ Jakým způsobem byste vy sám změnil náš model, kdybyste měl tu moc? Myslím si, že systém, který dnes existuje, není v principu špatný. Došlo jen k pokřivení jednotlivých funkcí všech zúčastněných. Například zdravotní pojišťovna dosud nemohla dělat to, co jí zákon v podstatě umožňuje. Tím, jak se zákon ohýbal a různě se zakazovalo a přikazovalo, se změnila role jednotlivých hráčů a nezměnila se k dobru věci. Ministerstvo zdravotnictví by nemělo direktivně řídit úhradový systém ve veřejném zdravotním pojištění, ale mělo by dávat legislativní rámec. Mělo by jako zřizovatel kontrolovat zdravotní pojišťovny (jako to dnes dělá), své zájmy by mělo prosazovat prostřednictvím svých zástupců ve správních radách a nikoli nějakým výhružným dopisem, jak jsme byli svědky ještě nedávno. ▪ Na jaký největší problém jste za dobu svého působení narazil? Největší problém je v tom, že od roku 1998 se zde posiloval vliv státu a za předposledního ministra už se jednalo o direktivní řízení. Pojišťovna prakticky nemohla samostatně udělat vůbec nic, protože ministerstvo zdravotnictví mocensky ovládlo celý systém veřejného zdravotního pojištění, schvalovalo zdravotní pojistné plány po svých dodatcích a doplněních. Potom se samozřejmě ústavy od sebe nemohly nijak odlišovat. ▪ Jakým způsobem se podle vašeho názoru dají vyřešit problémy, které systému zdravotního pojištění hrozí kvůli stárnutí populace?
To je skutečně velký problém a na mezinárodní úrovni už existují různé komise, které se mu věnují. Každý stát si s ním však bude muset poradit především sám. Je zde více starších lidí, kteří méně přispívají do systému, protože za ně pojistné platí stát a platí nepoměrně méně než zaměstnanci. Díky moderním zdravotnickým metodám a aktivnímu životnímu stylu se lidé dožívají vyššího věku, což je třeba brát v úvahu, a je třeba se snažit dlouhodobě měnit směr zdravotní péče jako takové, protože cílová skupina starších občanů se extrémně zvětšuje. Oblast špičkové medicíny je u nás na velmi, velmi kvalitní úrovni. Předčíme mnoho států v Evropě i ve světě, ale například v otázce dlouhodobé péče, jako je následná péče, péče v LDN a podobně, máme vůči klientům velký dluh, nedosahujeme tam dobré úrovně. Tato úroveň je navíc pro všechny stejná. Společnost je sociálně rozdělená a je třeba tomu přizpůsobit i nabídku služeb. Jedná se i o oblast domácí péče, její kvality, péče o seniory. Nevidím důvod, proč by se například v LDN nemohlo platit za lůžko a služby, které jsou poskytovány, tak jako je to v domovech důchodců. To je směr, kterým je třeba se zabývat, a možnosti řešení tady jsou. ▪ Pokrok v medicíně jde velice rychle dopředu, nové účinnější metody léčby jsou ale také stále nákladnější. Jakým způsobem si myslíte, že by se dala zajistit nejmodernější a nejúčinnější léčba pro všechny, kteří ji potřebují? Na tento problém se musíme dívat z pohledu našich možností, ne z hlediska úrovně medicíny. Žijeme v České republice, máme určité možnosti, které můžeme trochu zlepšit, to určitě. Za daných možností umíme udělat danou úroveň služeb. Podle množství prostředků, které jsou k dispozici, můžeme využít extrémně kvalitní přístroje či nové léky. Je potřeba využívat tyto prostředky účelně. Je tu příliš mnoho paradoxů. Například bychom měli zvážit zda dávat pacientům, o kterých víme, že jsou nevyléčitelně nemocní a mají před sebou pár měsíců života, kloubní náhradu za statisíce korun. Na druhou stranu ale existují dlouhé čekací lhůty na odkladnou a plánovanou péči a pacienti si nemohou legálně zaplatit za nadstandardní služby. S tím nesouhlasím, to jsou věci, které je třeba řešit. Na jedné straně můžeme porovnávat všechno, co dnes už medicína ve světě umí a naše kvalita je naprosto srovnatelná; na straně druhé se podívejte na situaci v Africe nebo (ať nechodíme zbytečně daleko) třeba na Ukrajině. V loňském roce stát v ČR zvýšil výrazným způsobem svůj příspěvek za důchodce, za státem hrazené pojištěnce, a to se samozřejmě příznivě promítlo, ale dlouhodobě si myslím, že takové kroky nelze uskutečňovat. Jediná možnost je určitý podíl státu a privátního sektoru, tak jak to je v běžných v zemích naší úrovně. Tím nemyslím jen Rakousko nebo Švýcarsko, podívejme se do Estonska, které já osobně považuji za velmi se rozvíjející zemi. Na počátku měli velké ekonomické problémy, ale podařilo se jim překonat bariéru, kdy si lidé myslí, že je všechno zdarma. Tato země dnes jede dopředu a zřejmě v ČR brzy nebudeme jejich tempo stíhat budou mít kvalitnější zdravotní péči a možná dříve i euro. ▪ Jaké jsou vaše kontakty se zahraničím, jak získáváte přehled a inspiraci? Jsme členové AIM, mezinárodní organizace zdravotních pojišťoven, která sdružuje organizace 52 zemí světa, především z EU, Jižní Ameriky a severní Afriky. V této organizaci existují různé pracovní skupiny, které se zabývají mimo jiné i dlouhodobou péčí, stárnutím populace a
sociálním zabezpečením či pomáhají organizacím ze zemí, které jsou na nižší úrovni. Jsme členy Komise pro evropské vztahy, kde se projednávají návrhy národních delegací i zkušenosti z realizace reforem například na posledním setkání v Bruselu jsme vyslechli obsáhlou zprávu o reformě v Německu. Slyšeli jsme i zajímavou přednášku o vyhodnocování kvality péče v Izraeli a projednávali jsme záležitosti spojené s čipovými kartami a podobně. Už osm let máme uzavřenou smlouvu o vzájemné spolupráci s kolegy z Německa a ze Slovenska, účastníme se řady konferencí, například 24. května se bude v Praze konat mezinárodní seminář o zkušenostech se zaváděním systému úhrad DRG v Německu, na Slovensku a v České republice. Považuji za velmi důležité, aby člověk neseděl jen na svém dvorku, ale sledoval i, co se děje kolem. Velmi zajímavé bývá srovnání s aktuální situací v některých sousedních zemích. Ještě před rokem jsme si říkali, jak to jinde jede kupředu a my stojíme. Dnešní vývoj může být zcela naopak. ▪ Jak relaxujete, při čem si nejvíce odpočinete? ,Velmi rád cestuji a mám rád přírodu, ať už pěšky na procházce nebo při jízdě na kole. Dovolené se snažím trávit aktivně vyjíždíme s manželkou sami dva na dlouhé cesty autem za poznáním. Rádi lyžujeme, začínali jsme v Beskydech a Jeseníkách, pak jsme jezdili na Slovensko, v poslední době se vydáváme hlavně do Alp.
Ing. Jaromír Gajdáček 8. 3. 1959 v Karviné Po ukončení studia na Vysoké škole báňské, obor hlubinné dobývání nerostných surovin, nastoupil do OKD, kde působil nejprve jako hlavní inženýr, poté technický a personální náměstek a posléze jako ředitel závodu. Na počátku 90. let spoluzakládal Revírní bratrskou pokladnu. Od 1. 10. 1997 je výkonným ředitelem Svazu zdravotních pojišťoven ČR. Je ženatý, jeho manželka je učitelka na ZŠ. Starší dcera je zaměstnaná u soukromé společnosti, mladší dcera právě končí bakalářské studium na UK a získala stipendium pro další studium ve svém oboru v zahraničí. Doma s ním bydlí i dva psi briard a čivava
