Jarní koncert
KANTILÉNY Pocta Petru Ebenovi
BESEDNÍ DŮM, BRNO 21. března 2004 10.30 hodin PROGRAM: LEOŠ JANÁČEK Královničky Lidová nokturna Říkadla PETR EBEN Kolotoč a hvězdy Zvědavé písničky Co se za den zažije Zelená se snítka
PETR EBEN Deset poetických duet Katonova mudrosloví Písnička na výlet
KANTILÉNA sbor dětí a mládeže při SFB spoluúčinkují
ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA
KANTILÉNA sbormistryně VALERIA MAŤAŠOVÁ
EVA PODAŘILOVÁ – klavír TOMÁŠ KOŘÍNEK – tenor JOSEF ŠKARKA – bas Komorní soubor členů SFB řídí
JAKUB KLECKER IVAN SEDLÁČEK
Pro jedinečný kompoziční rukopis Leoše Janáčka (1854–1928) mělo zásadní význam intenzívní studium lidové hudby, kterou skladatel sbíral a zapisoval přímo v terénu. Lidové písně a tance jsou východiskem také pro vokální cykly nazvané Královničky a Lidová nokturna. Královničky - pradávné obřadní tance se zpěvy, mají svůj původ v době pohanské a vztahují se k letnímu slunovratu. Obřad spočívá v tom, že „královna“ a „král“ (představovaný také dívkou) tančí za zpěvu svých družek a vybírají dům od domu dary, symbolizující oběť slunci.
Na konci 19. století je sebral a podle sběratele
lidových písní Františka Sušila sestavil František X. Bakeš. Janáček je poznal díky jeho ženě a znalkyni národopisu Lucii Bakešové, která vyučovala lidové tance v brněnském vzdělávacím spolku Vesna. Bakešová předvedla Královničky s 54 dívkami v hrozenkovském kopaničářském kroji na národopisném večeru Vesny 21. února 1889, kterého se účastnil i Janáček (byly zde provedeny dva z jeho Lašských tanců). Královničky zaujaly Janáčka natolik, že hodlal na jejich podkladě vytvořit velkou skladbu o sedmi číslech pro sbor a orchestr a dokonce se obrátil na Svatopluka Čecha s písemnou prosbou, aby texty básnicky upravil. Čech však jeho žádosti nevyhověl a tak Janáček alespoň napsal k těmto deseti písním klavírní doprovod. Lidová nokturna vznikla roku 1906 a poprvé
byla provedena v Klubu přátel umění
v Brně 5. prosince 1907. Dvojhlasé lidové zpěvy, které Janáček označil jako nokturna, posbíral skladatel ve Veľkém Rovném na moravsko-slovenském pomezí a opatřil je klavírním doprovodem. Adolf Piskáček zaznamenal v časopisu Dalibor autentický výklad, který mu o nich podal Janáček při příležitosti velmi odlišného rázu (přijel si do Prahy poslechnout v německém divadle Straussovu Salomé): Objevil jsem něco nového v lidové hudbě, zcela svérázného. Hodil by se pro to nejlépe název „nokturno“. Jsou to zvláštní lidové zpěvy vícehlasé, lidem zajímavě harmonisované. Na svých potulkách krajem zachytil jsem je v kraji dosud lidopisci neprozkoumaném. Nemohu o nich hovořiti, abych se nerozechvěl! V podvečer, po slunce západu vyjdou děvčata za humny, nejlepším hlasem nadaná předzpěvuje, stojíc přede všemi. Předzpívá a ostatní vpadávají, držíce se rukama pevně dohromady, originálním
zpěvem, jenž se táhne přes vrcholy hor, padá v údolí a zaniká v dálce za vodou v tmavých lesích. (Dalibor, 25. 5. 1916). Rozverná Říkadla z roku 1925 jsou jednou z mála Janáčkových skladeb, které osloví také mladší posluchače. Již při komponování opery Věc Makropulos se Janáček svěřil spisovateli Maxu Brodovi, že mu do prstů a péra lezou dětská říkadla s kotrmelci melodickými a harmonickými. Inspiraci našel jako již několikrát předtím v Lidových novinách, kde v dětské příloze vycházela lidová říkadla s kresbami Josefa Lady, Ondřeje Sekory a Jana Hály. Janáček jich měl doma celou sbírku. Vybral si z nich osm a zkomponoval k nim cyklus skladbiček pro 3 mezzosoprány, klarinet, klavír a dětský bubínek. Premiéra se s velkým úspěchem konala ve dvoraně Besedního domu v Brně 26. října 1925. O rok později skladatel rozmnožil Říkadla o dalších deset čísel. Navíc rozšířil partituru o další hlasy i nástroje a orámoval ji krátkou předehrou a dohrou. Je také zajímavé, že si přál, aby při provádění skladby byly promítány barevné obrázky. Požádal o ně malíře Josefa Ladu: Vaše obrázky Říkadel mne zaujaly. Asi k 18tim jsem připojil i tónový obraz. Vtip hudby váže se ale těsně k Vašim obrázkům. Chtějí skladbičky ty provést 4. dubna. Žádal jsem, aby k nim obrázky Vaše byly promítány. Ale kéž by byly barevné! Nezpestřil byste je barevně? Nakonec Janáček od tohoto záměru ustoupil, když ho Lada upozornil na jen těžko řešitelné technické problémy s nanášením průsvitné barvy na sklo tak, aby bylo možné obrázky promítat. Josef Lada vyplnil Janáčkovo přání až v roce 1948, kdy spolu s režisérem Eduardem Hofmanem natočil podle Říkadel kreslený film, což byla zároveň Ladova první zkušenost s animovaným filmem. V rozsáhlém díle skladatele Petra Ebena (1929) zaujímá nezanedbatelnou část sborová tvorba pro děti, čítající asi tři desítky titulů. Pro autora přitom dětské sbory nepředstavují oddechový nebo okrajový žánr, ale z jeho kompoziční dílny vychází skladby velké umělecké hodnoty.
K tvorbě pro děti se Eben dostal počátkem
50. let, kdy působil v dětské redakci Československého rozhlasu a spolupracoval s dětským sborem pražského rozhlasu se sbormistrem Bohumilem Kulínským. Jak sám uvádí, byla to výborná příprava: A tak jsem dlouhé frekvence naslouchal dětskému zpěvu a mohl dobře vyposlouchat, co je pro děti únosné a co je naopak zatěžuje, co je potěší a rozveselí … V tom útěšném dětském světě jsem se tak zabydlel, že už se mi po něm stýskalo a vždycky jsem se k němu musel čas od času vrátit. Psát pro čistý dětský hlas je jako očistná lázeň, která smývá prach z všedních věcí a nepřipustí v hudebním vyjádření vymýšlení směrů nebo komplikované experimenty. Obstojí jen to, co zůstává stále základní – prostá, výrazná a soudobá melodika. Oblast Ebenovy vokální tvorby pro děti přestavuje široké spektrum skladeb odstupňovaných podle náročnosti. K pětici veselých jednohlasých písní, jíž začíná sbírka Kolotoč a hvězdy na slova Karla Šiktance z roku 1964, patří také tři písničky dnešního koncertu - Kocour muzikant, Ježek a koloběžka, Tetky, štětky. O deset let později (1974) vznikly Zvědavé písničky
pro sólový hlas, unisono
dětí a klavír. V každé ze čtyř písniček Eben zhudebnil text jiného autora. Cyklus je určený nejmenším dětem – pro mateřské školy nebo pro zpívání s dětmi, kdy
dospělý nebo učitel předzpěvuje a jeho zpěv se střídá s dětskou odpovědí; ta je buď refrénem nebo prostým opakováním jednoduchého hudebního motivu. Cyklus o deseti částech Co se za den zažije na slova Ilji Hurníka z roku 1973 je určen pro jednohlasý dětský sbor s možným druhým sborem. Písně této sbírky jsou průpravou ke dvouhlasu: k malým zpěváčkům, kteří přednášejí hlavní melodii, se může připojit skupina starších, zkušenějších dětí s obtížnějším druhým hlasem. Poetická sbírka Zelená snítka vznikala v době Ebenovy spolupráce s rozhlasovým dětským sborem. Většina z celkem čtrnácti jedno- až tříhlasých sborů tohoto cyklu pochází z let 1953-54, roku 1959 byly připsány další čtyři a dva z původních vypuštěny. Texty jsou uspořádány podle ročních období od jara až do zimy. Interpretace je možná ve dvou verzích – pro dětský sbor a klavír nebo pro sóla, dětský sbor a instrumentální soubor. Deset poetických duet na slova Vítězslava Nezvala z roku 1965 již patří k interpretačně náročnějším dětským sborům. Polyfonicky bohaté skladby vznikly pro skladatelskou soutěž na dvouhlasou kontrapunktickou kompozici a cappella, kde získaly první cenu. Skladatel k nim později připsal ještě klavírní doprovod. Užití kontrapunktické sazby je rozmanité – objevuje se zde fugatová i ostinátní technika, volná imitace i přísný kánon. K náročným koncertantním skladbám se řadí Katonova mudrosloví (Catonis moralia) pro čtyřhlasý dětský sbor a cappella z let 1974–1975, označovaná jako barokní suita. Jak je patrné už z názvů jednotlivých částí, Eben zde kříží obor instrumentální a vokální hudby a aplikuje tance barokní suity na sborovou sazbu dětského čtyřhlasu v instrumentálně polyfonním slohu. Respektuje přitom základní pravidla, charakteristická pro jednotlivé části barokní suity, a to tak, že instrumentální postupy uplatňuje ve vokálních figurách melodických i rytmických. Text skladby tvoří latinská mravoučná dvouverší v časoměrném šesti až osmistopém verši, kdysi omylem připsaná římskému filozofovi a politikovi Katónovi. Skladatel však současně připojil k textu latinského originálu i český překlad J. Á. Komenského z roku 1662. Dodejme, že dnešní provedení Katonových mudrosloví je v pořadí již stodvacáté první. Závěrečná Písnička na výlet na text Václav Čtvrtka je veselá, melodicky výrazná jednohlasá pochodová skladba. Melodie je snadno zapamatovatelná a zpívatelná, klavírní doprovod podtrhuje pochodový charakter. Eben za ni získal v roce 1962 první cenu na prvním ročníku Jirkovské soutěže dětské sborové tvorby. Šárka Zahrádková
5. ab. koncert Velkého symfonického cyklu v Janáčkově divadle 25. a 26. března 2004 v 19.30: HINDEMITH Symfonické metamorfózy, WEBER Klavírní koncert č. 1 C dur, REGER Variace a fuga na Mozartovo téma; LUKÁŠ VONDRÁČEK – klavír, dirigent CASPAR RICHTER 6. ab. koncert Spolku přátel hudby v Besedním domě 30. března 2004 v 19.30: Mladí brněnští umělci – SMETANA Smyčcový kvartet č. 1 „Z mého života“, V. NOVÁK Písně op. 4, JANÁČEK Concertino; TOMÁŠ KOŘÍNEK – tenor, MARTA VAŠKOVÁ, JAN JIRASKÝ – klavír, VÍT SPILKA – klarinet, JINDŘICH PETRÁŠ – lesní roh, ROMAN NOVOZÁMSKÝ – fagot, WALLINGEROVO KVARTETO
4. ab. koncert Malého symfonického cyklu v Janáčkově divadle 8. a 9. dubna 2004 v 19.30: STRAVINSKIJ Ohňostroj, RACHMANINOV Koncert č. 3 d moll pro klavír a orchestr, MUSORGSKIJ Obrázky z výstavy; KAREL KOŠÁREK – klavír, dirigent CHRISTOPH CAMPESTRINI Výstava Hedvábí, AMADEUS KONCERT JE POŘÁDÁN ZA FINANČNÍ PODPORY MINISTERSTVA KULTURY ČR, JIHOMORAVSKÉHO KRAJE A STATUTÁRNÍHO MĚSTA BRNA
KONTAKTY: Státní filharmonie Brno, Komenského nám. 8, 602 00 Brno tel.: +420 542214255, e–mail:
[email protected], www.sfb.cz Informačně-koordinační centrum Koordinátorka programu: Lenka Dohnalová Tel.: + 420 224 809 195, 603 584 218
[email protected] Tiskový servis programu Česká hudba 2004: Martina Reková -
[email protected] Pavlína Fechterová -
[email protected] www.ceskahudba2004.cz
