Jarmila ·togrová-DoleÏalová
Sborník k 95. v˘roãí narození malífie a 195. v˘roãí narození básníka Karla Hynka Máchy
Praha 2005
Vychází s laskavou podporou Ministerstva kultury âeské republiky, za pfiispûní Mûstské ãásti Praha 6 a Mûsta Litomûfiice Temná noci! jasná noci! obû k Ïelu mû budíte; temná noc mû v hloubi tiskne, jasná noc mû k svûtlu vábí; temné hlubiny se hrozím, ach a k svûtlu nelze jíti. Vy hvûzdy jasné, vy hvûzdy ve v˘‰i, k vám já touÏím tam svûtla ve fií‰i, ach a jen zemû je má! âlovûkem jsem; neÏ ãlovûk pohyne, ve své mû lÛno zas zemû uvine, zajme, promûní a v tváfinosti jiné matka má zemû zas mû vydá.
Máchovská zfiení Franti‰ka DoleÏala © Jarmila ·togrová, ed., 2005 © Cherm, 2005 ISBN 80-86370-23-2
(z básnû Karla Hynka Máchy)
Obsah Jarmila ·togrová-DoleÏalová: Úvodem . . . . . 11 Franti‰ek DoleÏal: K v˘stavû v Litomûfiicích, 1975 – text v katalogu . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Jan Baleka: Cheb 1974 – text katalogu . . . . . .129 Eva Petrová: Fenomén Galerie Vincence Kramáfie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .145 V˘stavy Galerie V. Kramáfie 1964–1972 . . . . .155
P¤ÍLOHA:
Biografie FD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .161
Mal˘ Máchovsk˘ cyklus . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Ludvík Kundera: Malífi Máchovsk˘ch cyklÛ – text katalogu v˘stavy v Litomûfiicích a ve Vysokém M˘tû v r. 2000 . . . . . . . . . . . 65 Miloslav Racek: Klub ONV, Praha 6, 1964 – vernisáÏ v˘stavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Jan Baleka: Galerie Vincence Kramáfie, Praha 1967 – úvodní slovo k pfiedstavení Máchova Máje bûhem v˘stavy Franti‰ka DoleÏala . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Miloslav Racek: Rychnov nad KnûÏnou 1971 – text katalogu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .103 Miloslav Racek: Rychnov nad KnûÏnou 1971 – vernisáÏ v˘stavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .115
8
Arno‰t Vanûãek: Obrazy jsou plachty… . . . . .171 Josef Bartu‰ka: Krajina vûtru . . . . . . . . . . . . . .172 Jan Noha: Klíã k tmám . . . . . . . . . . . . . . . . . . .174 Jaroslav Vacek: Vzpomínka na Franti‰ka . . . .176 P¤ÍLOHA:
Fotografie z GVK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .177
9
ÚVODEM „Vy hvûzdy jasné, vy hvûzdy ve v˘‰i!“ zní mi dodnes z nahrávky naléhav˘ hlas Eduarda Kohouta, kdyÏ recitoval tyto ver‰e na oslavách 150. v˘roãí básníkova narození v r. 1960 v Litomûfiicích. A temná noc vystupuje ke mnû z obrazÛ mého táty Franti‰ka DoleÏala, z Máchovského cyklu, malovaného od r. 1964. Byl Máchou od mládí fascinován, skrze jeho básnû, prózy i deníky proÏíval v 60. a 70. letech svÛj – malífiÛv a také básníkÛv – osobní, nitern˘ svût. PociÈoval s ním hlubokou spfiíznûnost názorovou i osudovou, spoleãenskou i lidskou, nalézal paralely v obou Ïivotech. Nade v‰emi interpretacemi smyslu Máchovy tvorby si DoleÏal cenil studie F. X. ·aldy Mácha snivec a bufiiã, sám sebe tak chápal a vykládal – snivec a bufiiã. BáseÀ Temná noci! patfiila, vedle AniÏ kfiiãte Ïe vám stavbu bofiím, k jeho nejãtenûj‰ím.
11
Sborník pfiedstavuje období let 1964 aÏ 1972, kdy vznikala DoleÏalova nejlep‰í v˘tvarná díla – mal˘ a velk˘ Máchovsk˘ cyklus, soubûÏnû s tím v Praze-Dejvicích budoval se sv˘mi pfiáteli Galerii Vincence Kramáfie. Obojí dokládají obrazové pfiílohy.
nebo pfiecházel a dával v˘stavû tent˘Ï vnitfiní fiád, kter˘ mûl v sobû. A na závûr nezbytn˘ akcent, jako podpis v jeho obraze. Pak neopakovatelná atmosféra vernisáÏí, pfieplnûná galerie, jeho hlas oz˘vající se mnohdy i z reproduktoru na chodníku…
Byla jsem tehdy malé dítû a trávila jsem s tátou témûfi v‰echen ãas mezi obrazy a sochami. Fascinovala mne pfiíprava – ‰epsování plátna, napínání na blintrám, skicování, kresba uhlem na bílou plochu, první barevné skvrny ‰tûtcem, modelace barvy ‰pachtlí, dialog tvarÛ, nakonec podpis – dlouze zvaÏovaná souãást kompozice. A název! Dvû tfii slova, ver‰… Stejnû tak mû fascinovala pfiíprava v˘stav v Kramáfiovce – rozestavûné sokly, panely, papíry na podlaze, obrazy opfiené o stûny. Nejsilnûj‰ím proÏitkem pro mne byly noãní instalace, temnota za v˘lohami, uvnitfi mûkké svûtlo reflektorÛ, táta tam stál, díval se
Táta mi ãasto recitoval ãásti Máje, z Pouti krkono‰ské, z Marinky, z CikánÛ, pozdûji mi ãetl z Máchov˘ch deníkÛ. Nebyl to pfiednes profesionálního herce, s pathosem a dikcí, byl to v‰ak pfiednes stejnû naléhav˘, z hloubky porozumûní. Vybíral pasáÏe plné barev a kontrastÛ, které se stávaly inspirací pro jeho obrazy. Dûlal to s vûdomím, Ïe básnû mají znít a obrazy mají b˘t spatfiovány. A to je i smyslem této knihy, s dovûtkem: jména mají b˘t vyslovována. Franti‰ek DoleÏal.
12
13
J A R M I L A · T O G R O V Á-D O L E Î A L O V Á
Katalog v˘stavy „Malífiské cykly 1956–75“ v Galerii v˘tvarného umûní, Litomûfiice 1975
FRANTI·EK DOLEÎAL
Foto na pfiedchozí dvoustranû: FD u hrobu K. H. Máchy v Litomûfiicích, 1956
S Litomûfiicemi jsem se seznámil poprvé pfied dvaceti lety. Pfii‰el jsem sem malovat âeské stfiedohofií, ale více mne zajímalo mûsto. Mûsto poznamenané na kaÏdém kroku stopami historie – mûsto Máchovo. Tady zakladatel na‰í moderní poezie a básnické mluvy proÏil nejdramatiãtûj‰í dny svého Ïivota a v roce 1836 zde ve vûku dvaceti ‰esti let tragicky skonal. Tady na litomûfiickém hfibitovû u zdi, na jejímÏ horizontu se tyãí obrysy Radob˘lu a Stfiedohofií, odpoãívaly pfies sto let jeho tûlesné pozÛstatky, neÏli byly r. 1938 pfievezeny do Prahy a manifestaãnû uloÏeny na vy‰ehradském Slavínû. Po tfii roky jsem obcházel a maloval toto mûsto, jeho uliãky a malebná zákoutí, která vzala povût‰inû za své pfii rekonstrukci Ïelezniãní trati a nûkter˘ch jeho okrajov˘ch ãástí. Na pozadí této mûstské tématiky, která mne lákala sv˘m svûÏím a neopakovateln˘m koloritem a zvlá‰tním vnitfiním kouzlem, vznikaly mé první pokusy o ztvárnûní krajiny âeského stfiedohofií. Tfiebu‰ín s ÎiÏkov˘m Kalichem, krajina s Hazmburkem a „ãern˘m Ko‰tálovem“, vinicemi a bíl˘mi domky, jak o nich pí‰e ve své korespondenci
19
a denících Mácha; krajina s Radob˘lem, na jehoÏ vrcholcích napsal svou poslední báseÀ „Na cestû z âech“ – to byly první námûty, k nimÏ jsem soustfiedil svou pozornost. Maloval jsem téÏ na Roudnicku, v Loucké a ¤edho‰ti, kde se narodil a kam chodil do ‰koly malífi Antonín Hudeãek, v Martinûvsi, odkud pocházel Otakar Hostinsk˘, v Raãinûvsi, kde mûl své kofieny rod Oskara Kokoschky. Od prvopoãátku mne lákalo a dosud mne stále vzru‰uje Sedlo, hora tolik pfiipomínající Cézannovu Sainte-Victoire… Práce v plenéru nebyla pro mne ani lehká ani nikterak snadná. O krajinomalbû jsem leccos vûdûl z dlouholetého styku s Antonínem Hudeãkem, ale nikdy pfiedtím jsem se jí nezab˘val, nebyl to mÛj obor. Zajímali mne lidé, spoleãenské, sociální a politické otázky a otázky související s problematikou moderní malby a s jejím progresivním rozvojem. Stejnû tak jako v‰ichni pfiíslu‰níci mé generace, zaãal jsem se uãit u Cézanna, kter˘ mne poutal sv˘m smyslem pro architekturu prostoru a syntézu barevné skladby. Tuto lekci jsem musel podstoupit, jestliÏe jsem chtûl zvládnout krajinu âeského stfiedohofií zpÛsobem
odpovídajícím dobû a slepû neopakovat to, co k tomuto tématu fiekli jiní (Mánesové, Bubák, Nejedl˘, Filla, Rabas atd.). Pracoval jsem na tomto úkolu po ‰est let a ãím více se blíÏil závûr této etapy, tím více jsem si zaãal uvûdomovat, Ïe nemohu v tomto smûru dále pokraãovat. Îe smysl mého zaujetí pro krajinu âeského stfiedohofií nespoãívá v látce samé, n˘brÏ zcela jinde – v díle Karla Hynka Máchy, jehoÏ velk˘ básnick˘ odkaz vstoupil do sféry m˘ch zájmÛ jiÏ v tfiicát˘ch letech, v dobû, kdy se hledaly nové zpÛsoby a metody, jak spojit v jedin˘ proud snahy o nov˘, nekonvenãní umûleck˘ v˘raz se snahami o revoluãní pfiemûnu svûta. Tfiicátá léta byla ve vztahu k Máchovi a jeho dílu v˘znamná tím, Ïe u pfiíleÏitosti 95. v˘roãí básníkova pfiedãasného odchodu byl rozdrcen star˘, po celá dlouhá desetiletí udrÏovan˘ máchovsk˘ m˘tus a za romantickou kulisou byla odhalena spoleãensky silnû angaÏovaná osobnost, orientovaná na nejpalãivûj‰í otázky své nepfiíli‰ utû‰ené doby. V tomto smyslu jsem také pfiistoupil k úloze, kterou mi svûfiilo fieditelství zdej‰í galerie, kdyÏ v roce 1960, u pfiíleÏitosti
20
21
150. v˘roãí básníkova narození, pfiipravovalo v˘stavu, zahrnující ukázky malífisk˘ch, sochafisk˘ch a grafick˘ch dûl, inspirovan˘ch jeho Ïivotem a dílem. V˘stavu, úvodní projev k jejímu zahájení a program vernisáÏe jsme koncipovali tak, aby z nich jasnû vysvitla revoluãní náplÀ Máchova díla a nezkreslen˘ obraz básníka, myslitele a pfiedbojovníka snah, které vyústily v revoluãním povstání roku 1848 a osvûtlovaly cestu generacím, které následovaly po jeho tragickém odchodu. Má úãast na této velkoryse organizované akci mûla rozhodující vliv i na mou dal‰í umûleckou orientaci. Uvûdomil jsem si, Ïe svÛj zájem budu muset pfiesunout od krajiny (která hraje v Máchovû díle úlohu pfiírodní kulisy) k jeho obsahu, a tím je sám autor, jeho vnitfiní Ïivot a svûtov˘ názor. Tento zámûr ve mnû uzrál koncem roku 1962, kdy se mi podafiilo nalézt metodu a prostfiedky, jak tuto sloÏitou problematiku dovést novû a nekonvenãnû k realizaci. Studiem básníkova díla a literatury, váÏící se k jeho odkazu, jsem do‰el k názoru, Ïe Mácha dûjovou osnovu sv˘ch prací skládal z událostí,
kter˘ch byl svûdkem nebo o kter˘ch sly‰el vyprávût, a volnû je pak fiadil do dûje. Z útrÏkÛ reality vytváfiel pak novou – básnickou realitu, dodávaje pfiitom takto zkomponovanému celku nov˘, nadreáln˘ smysl. Je to metoda blízká té, která provázela mou tvorbu tfiicát˘ch let a kterou jsem také shledal jedinû schopnou zvládnout úkol, kter˘ jsem si pfiedsevzal. Metoda se v prÛbûhu práce osvûdãila, otázkou v‰ak zÛstaly tvárné prostfiedky. Tûch, které byly s touto metodou spjaty v tfiicát˘ch letech, jsem nechtûl a ani nemohl pouÏít. Neváhal jsem proto vytvofiit si vlastní fieã, vybudovanou na symbolice, v níÏ se stfiídají a navzájem konfrontují prvky reálného charakteru s prvky iracionální povahy. V˘sledkem této práce byl soubor studií a cyklus více neÏ dvaceti obrazÛ, inspirovan˘ch „Májem“, básníkov˘mi deníky, korespondencí a nûkolika z jeho v˘znamn˘ch básní. Do tohoto cyklu spadají i tfii zde vystavované obrazy, inspirované „Cikány“, dílem, které vyvolalo ve své dobû v oficiálních kruzích svou revoluãnû romantickou notou a ostrou spoleãenskou kritikou v‰eobecnou nevoli, bylo cenzurováno a vy‰lo teprve devût let po básníkovû
22
23
smrti. Systém pouÏit˘ v Máchovskému cyklu jsem zachoval i v dal‰ích cyklech, které následovaly – „Îena v mnoÏném ãísle“ (1966–1968), „Deník Marie“ (1967–1970) – i v obrazech z posledních pûti let, v „Reminiscencích na âeské stfiedohofií“ a v „Chile v nás“, které vystavovan˘ soubor uzavírají. V pfiedchozí ãásti této poznámky jsem uvedl, Ïe krajináfiská tvorba nebyla vlastním oborem m˘ch zájmÛ, a není dÛvodÛ, abych na tomto konstatování cokoliv mûnil. Vracím-li se pfiesto po odstupu deseti let znovu ke krajinû âeského stfiedohofií, tedy proto, Ïe tu rok co rok trávím podstatnou ãást svého ãasu a v˘luãnû zde pracuji. Krajina mne obklopuje, pfiem˘‰lím o ní a nemohu kolem ní chodit, aniÏ bych nereagoval na to, co ze sebe vydává, co ze sebe vyzafiuje. Soustavnû mû pfiitom pronásleduje pocit, Ïe jsem zÛstal této krajinû nûco dluÏen. Îe to, co jsem maloval pfied více neÏ deseti lety, není nic jiného, neÏli její vnûj‰í tváfi, Ïe jsem se dal zlákat, jako mnozí jiní, její ‰iroce rozvinutou a strhující motivikou a krásou. Îe smysl krajiny nelze postihnout vizuálnû, registrováním zrakov˘ch vjemÛ,
vyhledáváním efektivních motivÛ, jejich pfiepisováním, dramatizací, lyrizací a tak podobnû. Máchovsk˘ cyklus a ostatní cykly, které vznikaly po roce 1962, ve mnû utvrdily pfiesvûdãení, Ïe v oblasti umûní nelze pfiíli‰ spoléhat na zrakovou zku‰enost a systém racionální interpretace skuteãnosti. Îe k celistvému poznání reality, aÈ vnitfiní ãi vnûj‰í, nevede jiná cesta, neÏli introspekãní pohled do vlastního nitra a jeho psychického automatismu. Îe je tfieba odloÏit v‰echny vyzkou‰ené postupy, metody a prostfiedky – rozbít konvence a formy, které brání pronikání k Ïhavému jádru vûcí a jevÛ. Veden tímto poznáním, hledám zpÛsob, jak obraz Stfiedohofií uvést v soulad s touto koncepcí. SnaÏím se vidût krajinu zvnûj‰ka i zevnitfi s tím, co se nachází pod jejím povrchem – její hlubiny, prázdné prostory, jámy, jeskynû, prameni‰tû vod, skály, které tvofií její pátefi, r˘suji její tektoniku, tvofií její architekturu. Zapojuji do ní dal‰í dva podstatné elementy – vody, které ji om˘vají, a atmosféru, která ji obklopuje. Vyzvedám v ní její pfiírodní, geologické a civilizaãní rysy, které ji typizují, oÏivují a polid‰Èují.
24
25
To jsou elementy, z nichÏ skládám celkov˘ obraz, mozaiku krajiny. Neãiním tak ale jako malífi pfied sv˘m modelem, ani jako architekt budující stavbu na základû pfiedem vypracovaného plánu. Pfii v˘bûru obrazov˘ch sloÏek se nechávám nést psychickou automatikou, obrazové sloÏky pak podfiizuji jediné logice – logice obrazové stavby. V˘sledn˘ obraz se pak pfiesunuje z oblasti zrakové zku‰enosti do oblasti umûlecké reality – do oblasti reminiscencí a voln˘ch pfiedstav.
Fotokontakty z instalace v˘stavy Giacoma Manzú v Galerii Vincence Kramáfie, 1966
26
FD s dcerou Jarmilou pfii instalaci v˘stavy Giacoma Manzú, 1966
FD s v˘tvarníky pfied Kramáfiovou galerií v dobû jejího budování, 1964
