MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA
Ústav pomocných věd historických a archivnictví
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Správní vývoj obce Kohoutovice (1884-1938)
Jarmila Horáková
Vedoucí práce: PhDr. Jiřina Šťouračová
Brno 2006
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen pramenů a literatury, kterou cituji. 10. 5. 2006
Jarmila Horáková
2
Obsah Úvod ......................................................................................................................................4
1 Historie obce .......................................................................................................................5
Od nejstarší historie obce až k počátku 20. století ...............................................................5 Fond obce Kohoutovice v Archivu města Brna ...................................................................5
Základní správní poměry ....................................................................................................6
2 Období od roku 1884 do roku 1918 .....................................................................................7
Vývoj samosprávy v českých zemích v tomto období .........................................................7
Politická uskupení v období 1890-1914 ............................................................................13
Ze zápisů obecního výboru v období od roku 1884 do roku 1918......................................14 Závěr................................................................................................................................28
3 Období od listopadu 1918 do konce roku 1938 ..................................................................30
Vývoj obecní samosprávy v Československu v období první republiky ............................30
Kohoutovice směřují ke sloučení s Brnem ........................................................................34 Stručně ke vzniku Velkého Brna.......................................................................................34 Z jednání zastupitelstva v období od listopadu 1918 až do konce roku 1938 .....................35
Použitá literatura a archivní prameny....................................................................................42 Příloha 1: Střídání členů obecního výboru v období 1884-1912 ............................................43
Příloha 2: Obrazová příloha..................................................................................................49
3
Úvod
Tato práce mapuje správní vývoj v obci Kohoutovice v období od roku 1884 do roku
1938. Původním záměrem bylo zmapovat tento vývoj už od roku 1850. To však nebylo možné, protože prameny z tohoto období se bohužel nedochovaly.
Hlavním zdrojem informací pro tuto práci se staly zápisy z jednání obecního
zastupitelstva, které byly vedeny od roku 1884. S další literaturou pracuji zejména z důvodu
utvoření teoretického rámce, který dokresluje samotné události z dějin správy obce. Toto nastínění historie obecní samosprávy v našich zemích je důležité zvláště pro pochopení
událostí, ke kterým ve sledovaném období v obci docházelo, a někdy také poskytne možnost srovnání teorie se skutečným stavem v daném období. Další význam spatřuji v tom, že mnohé
změny nebo např. státní zásahy do samosprávy nejsou ze samotných dobových zápisů patrné a čerpání pouze z nich by nepřineslo ucelený obraz celé problematiky. Teoretický popis
vývoje samosprávy začínám již rokem 1850, protože události z tohoto období jsou klíčové pro porozumění vývoji v dalších obdobích. Krátce se věnuji i samosprávě na úrovni okresů a zemí.
Z období 2. světové války se zápisy nedochovaly a v poválečném období jsou již
správní dějiny obce úzce spojeny s městem Brnem, proto je práce logicky zakončena rokem 1938.
Práci dělím do třech kapitol, z nichž první je spíše úvodem k dvěma následujícím.
Následující text je členěn na dvě kapitoly z důvodu historických předělů, které na charakter správy v obci měly vliv. Tyto kapitoly již pak mapují samotný vývoj správy v obci. Za každou z nich následuje závěr.
V celém textu se řídím běžnou etikou vědecké práce, všechny zdroje, ze kterých
čerpám, uvádím jednak v použité literatuře v závěru práce a také na příslušných místech
v poznámkách pod čarou. Protože však na mnoha místech čerpám delší úseky z jednoho zdroje, uvádím jej v poznámce již u nadpisu. V případě, kdy bylo nutné do tohoto delšího textu vložit část z jiného zdroje, je tento uveden v poznámce za každou větou. Další
pokračující text, pokud není jinak označen, je čerpán opět z původního zdroje. Neoznačené fotografie v obrazové příloze pocházejí z mého soukromého alba.
Tato práce má význam zejména pro zájemce o historii a správní vývoj Kohoutovic.
Může ale také přinést užitek zájemcům o správní dějiny malých obcí a v neposlední řadě může sloužit jako prostý vhled do problematiky dějin obecní samosprávy.
4
1 Historie obce Od nejstarší historie obce až k počátku 20. století 1
První zmínka o Kohoutovicích je v listině Lva z Klobouk pro klášter zábrdovický
z roku 1210, padělané ve 13. století. Komorník brněnské provincie Lev z Klobouk v této listině daroval Kohoutovice premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích a papež Řehoř IX. jejich držení klášteru 24. září 1237 potvrdil. Ve 14. století přešly Kohoutovice do majetku
kláštera dominikánek U sv. Anny na Starém Brně a byly pak součástí klášterního statku Blažovice až do zrušení kláštera 2. května 1782, potom o statek včetně Kohoutovic pečoval
náboženský fond až do roku 1824, kdy je koupil hrabě František Xaver z Dietrichsteina a
připojil je k panství Sokolnice. Roku 1850 přešel veškerý majetek dědictvím do rukou hraběte Františka Mitrovského z Mitrovic a Nemyšle a zůstal v držení jeho rodu až do znárodnění v roce 1945.
Před třicetiletou válkou i po ní měly Kohoutovice 16 osedlých domů. Počet domů
zůstal beze změny ještě v polovině 18. století, ale došlo k novému rozdělení pozemků mezi
poddané. Obec byla typická svým zemědělským charakterem, který si dlouho uchovávala. Kohoutovice zůstávaly jakoby stranou od bouřlivého růstu Brna a řady vsí v jeho okolí. Bylo
to jistě dáno i polohou obce v lesích. Roku 1790 měly Kohoutovice 28 domů a 144 obyvatel,
roku 1834 to bylo už 39 domů a 208 obyvatel, roku 1869 bylo domů 57 a obyvatel 310, roku 1890 se počet domů zvýšil na 72 a počet obyvatel na 458, na počátku 20. století v roce 1910 pak Kohoutovice měly 111 domů a 776 obyvatel a roku 1921 měly domů 128 a obyvatel 742.
Vesnice byla vždy naprosto česká, při všech sčítáních až do roku 1921 se k německé
národnosti nepřihlásil ani jeden obyvatel.
Fond obce Kohoutovice v Archivu města Brna2
Pro studium dějin Kohoutovic jsou důležité zápisy o schůzích zastupitelstva obce,
které jsou vedeny od roku 1884. Vývojem této obce se souvisle nezabývá žádná literatura. O Kohoutovicích je možné najít vždy pouze zmínky v pojednáních o některém z větších územních celků, do kterého obec patří.
Fond obce Kohoutovice byl převzat do Archivu města Brna 21. 10. 1958. Fond před
přepracováním podle základních pravidel obsahoval jedenáct úředních knih, jeden podací 1 2
Dřímal, Jaroslav. a kol.: Dějiny města Brna II. Brno 1973. Dvořáková, Ludmila: Úvod k inventáři Obec Kohoutovice 1836-1938, AMB, A17, 1980.
5
protokol, jeden balík aktového materiálu, celkem 0,40 bm. Po přepracování a inventarizaci
fond Obec Kohoutovice obsahuje jednapadesát inventárních jednotek, šest úředních knih,
jeden podací protokol, dvě inventární jednotky aktového materiálu a čtyřicet inventárních
jednotek stavebních plánů, celkem 0,36 bm. Fond byl zachován v původním rozsahu. Vyskartovány byly pouze domovské listy a jiné doklady převážně cizích příslušníků a účetní
doklady slepené do knihy. V knize příjmů a vydání z let 1861 až 1888 je na přídeští otištěna obecní pečeť z nedochovaného typáře asi z roku 1750. V jejím znamení je hrozen, kosíř a tři hvězdy a kolem opis SIGGILLUM IN KOOTOWITZ (viz. příloha 2, obr. 7).
Základní správní poměry3
Co se týče správních poměrů, Kohoutovice byly od roku 1849 spojeny v jednu
politickou obec se Žebětínem. Od roku 1850 patřily do soudního okresu Brno - dolní
předměstí, od roku 1855 pak do soudního okresu Brno - okolí v politickém okresu Brno venkov. V roce 1867 se osamostatnily jako politická obec. Kohoutovice byly připojeny
k Brnu 16. dubna 1919 a dosavadní obecní výbor byl přeměněn na poradní sbor, od srpna 1920 na místní výbor, který byl zrušen až za okupace. Potom fungovala jen místní úřadovna, po osvobození roku 1945 byl utvořen místní národní výbor.
3
Dvořáková, Ludmila: Úvod k inventáři Obec Kohoutovice 1836-1938, AMB, A17, 1980.
6
2 Období od roku 1884 do roku 1918
Vývoj samosprávy v českých zemích v tomto období4
Samospráva byla v našich zemích v podstatě novinkou. Zavedení ústavnosti v roce
1848 znamenalo úplnou přestavbu politické správy a v souvislosti se zrušením poddanství bylo třeba rozhodnout, na které úřady bude přenesena veškerá správa vykonávaná do té doby
patrimonii. Nejjednodušší by bylo svěřit veškerou politickou správu v zemi státním
politickým úřadům, tedy i správu vykonávanou do revoluce patrimoniálními úřady. Pro obrovský rozsah vrchnostenské správy však tato možnost nebyla realizovatelná, a tak se jako východisko objevila myšlenka svěřit některé úkoly politické správy samotným občanům, kteří
by byli za tímto účelem organizováni vertikálně i horizontálně jako veřejné korporace. Zavedení této formy samosprávy usnadnila i skutečnost, že bylo možné navázat na dosavadní
vývoj, totiž na jednotlivé korunní země. Země byly odedávna stavovskými korporacemi, které vykonávaly vedle zákonodárné moci i část veřejné správy prostřednictvím zemských sněmů a stavovských zemských výborů. Zemím měla teď zůstat nejen zákonodárná moc, ale i značně
rozšířená kompetence správní a měly si spravovat své věci samy volenými orgány. Myšlenka samosprávy se z úrovně zemí rozšířila i směrem dolů a v jednotlivých zemích byly vytvořeny mimo zemská zastupitelstva i nižší samosprávné svazy, totiž obce, okresy a kraje, kterým byla svěřena část veřejné správy, tu vykonávaly vlastními volenými orgány. Takto vzniklá
samospráva byla tedy samosprávou korporační neboli komunální. Možnost tzv. politické samosprávy, která by znamenala, že by v úřadech vedle státních úředníků z povolání zasedali
i občané, nebyla vzata v úvahu. České měšťanstvo však i v takto pojaté samosprávě
spatřovalo možnost rozšíření svých mocenských pozic a otázky územní samosprávy byly do značné míry spojovány s bojem za politickou autonomii zemí a za federalistické uspořádání monarchie.
První zákonnou úpravu obce získaly tzv. Stadionovým prozatímním obecním
zřízením z 20. března 1849. Podle tohoto zřízení měla být základem svobodného státu svobodná obec. Původně se hovořilo o obcích místních, okresních a krajských, ale nakonec vešly v platnost pouze předpisy o obcích místních. Tím se obce staly nejnižšími články a
instancemi územní samosprávy. Novinkou bylo, že sídliště muselo být buď obcí, nebo
součástí obce jako tzv. osada. Každá obec musela patřit do některého okresu a stejně tak každá osoba musela patřit do svazku některé obce. U místních obcí zákon rozeznával jednak obecní údy (tj. obecní občané a příslušníci), jednak cizince. 4
Janák, Jan - Hledíková, Zdeňka - Dobeš, Jan.: Dějiny správy v českých zemích. Praha 2005.
7
Stadionovo obecní zřízení zavedlo dvojí působnost obce, přirozenou a přenesenou.
V rámci přirozené působnosti se obec měla starat o své záležitosti a nemohla být v této působnosti omezována kromě situací určených v zákoně. Přenesená působnost zahrnovala obstarávání určitých veřejných záležitostí, jejichž vykonávání obci přikázal stát.
V každé obci se zřizovaly dva povinné orgány. Obecní výbor jako širší orgán byl
volen na období tří let. Jednalo se o orgán kolegiální, který rozhodoval většinou hlasů. Neměl
však moc výkonnou, disponoval pouze mocí usnášecí a dozorčí. Obecní výbor volil ze svého středu obecní představenstvo jako užší orgán. To se skládalo z purkmistra (nebo také starosty či obecního představeného) a minimálně dvou radních. Dohromady však netvořili kolegium,
radní fungovali pouze jako pomocný orgán a zástupci purkmistra. Jako výkonný orgán působil purkmistr, ten prováděl usnesení obecního výboru. Obecní samospráva zahájila svou
činnost hned po tom, co začaly fungovat nově zřízené státní politické úřady v roce 1850. Některé obce byly sloučeny a jiné rozděleny, některé byly přeměněny na osady a do obcí byly včleněny i velkostatky.
Ke změnám došlo v roce 1852, kdy byla odstraněna veřejnost jednání orgánů obecní
samosprávy s výjimkou zvlášť významných aktů. Když v roce 1854 uběhlo tříleté funkční
období obecních orgánů, nekonaly se nové volby a dosavadní orgány byly ponechány na
svém místě. Už roku 1852 se počítalo se vznikem nového zemského zřízení, k tomu ale došlo až v roce 1859. Až na ustanovení o domovském právu však žádná jeho část nevešla v platnost.
Po pádu absolutismu a po vydání Říjnového diplomu se situace v obecní samosprávě
začala opět vracet do původního stavu. Na jaře 1861 byly vypsány volby do obecních orgánů a byla opět zavedena veřejnost jednání apod.
Vláda v té době chtěla dostat obce pod přísný státní dozor, oproti tomu
v parlamentu, kde se začala projevovat většina německých liberálů, sílila představa samosprávy obcí. Jako kompromis vznikl již v březnu 1862 rámcový říšský zákoník. Vedle místních obcí měly být opět zřízeny obce okresní a župní (krajské) a nad nimi obec zemská.
Toto pojetí se ale opět nerealizovalo. Ve skutečnosti došlo k úpravě, kdy obec byla dána pod
dvojí dohled, na jedné straně na ni dohlížely vyšší obce a na straně druhé pak stát. Roku 1863 bylo vydáno obecní zřízení a řád volební pro Slezsko, v roce 1864 pak pro Moravu a Čechy. Některé předpisy se v jednotlivých zřízeních lišily, obecně však každá nemovitost musela
patřit do nějaké obce. Obce se mohly slučovat i rozlučovat a měly za určitých okolností možnost měnit své hranice, o čemž rozhodovaly zemské sněmy. Všechna obecní zřízení rozeznávala dva základní typy osob, jednak to byli občané a jednak přespolní. Mezi občany 8
byli zahrnováni především obecní příslušníci, tj. ti, kteří měli v obci domovské právo. Každý
státní občan musel mít v nějaké obci domovské právo (inkolát), čili každý občan musel příslušet do některé obce a průkazem o této příslušnosti byl domovský list. Domovská
příslušnost poskytovala právo nerušeného pobytu v obci, cizí příslušníky mohla totiž obec vypovědět, pokud nějak narušovali chod obce. Osoby, které se dopustily trestného činu,
mohly být z místa svého pobytu vypovězeny tzv. postrkem, nemohly však být vypovězeny
z domovské obce. Říšský zákon z roku 1863 dával obcím právo samostatně si určovat okruh svých příslušníků. Mezi občany se také řadily tzv. obecní společníci. Byly to osoby svázané s obcí nějakými vztahy jako je držba nemovitosti nebo provozování živnosti v obci, s čímž se
pojila daňová povinnost. Obecní společníci mohli být na rozdíl od obecních příslušníků
z obce vyhoštěni a neměli nárok na chudinské a vdovské zaopatření. Všechny ostatní osoby patřily mezi přespolní. Tyto osoby se nemohly nijak účastnit na obecním životě, tj. neměli volební právo do obecních orgánů a nemohli mluvit do obecního hospodářství.
Volební právo do orgánů obce bylo podmíněno majetkovým censem a bylo založeno
na principu zastoupení jmění. V této době měli volební právo pouze státní občané mužského pohlaví, kteří nebyli zákonem z volebního práva vyloučeni, museli být též zletilí, svéprávní a
museli platit přímou daň v předepsané výši. Volební právo měly také právnické osoby jako akciové a obchodní společnosti a družstva apod. Volební právo bylo bez ohledu na placení daní přiznáno pouze tzv. honoracím. To byli hlavně státní a zemští úředníci a úředníci veřejných fondů, představitelé duchovní správy, doktoři, ředitelé škol apod.
Do obcí se volilo podle censové soustavy kombinované se soustavou kapacitní, to
znamenalo, že příslušníci honorací byli považovány za kapacity. Podle tohoto systému byla většina obyvatelstva z výkonu volebního práva vyloučena. Volby do obcí se většinou konaly ve třech voličských sborech, do kterých byli všichni oprávnění voliči rozděleni. V menších
obcích mohly být sbory pouze dva. Sbory byly vytvářeny tím způsobem, že se všechny přímé
daně odváděné v obci rozdělily na tři asi stejné díly. Voliči tj. poplatníci byli seřazeni od největšího berního poplatníka až po nejmenšího. Do prvního volebního sboru pak náleželi největší berní poplatníci tak, aby souhrn jejich přímých daní dělal zhruba třetinu přímých daní
připadajících na obec. Do druhého sboru byli pak zařazeni poplatníci střední, do třetího poplatníci drobní. Každý sbor pak volil třetinu členů obecního výboru. Volební právo náleželo i čestným občanům, kteří byli většinou společně s honoracemi zařazováni do prvního sboru.
Oprávnění voliči volili obecní výbor na tříleté funkční období. Počet členů výboru
závisel na velikosti obce. V Čechách se počet členů pohyboval od osmi do 36 členů, na 9
Moravě od sedmi do 30 členů. Obecní výbor volil ze svého středu obecní představenstvo, které bylo složeno z obecního starosty (obecní představený, purkmistr atd.) a obecních
radních. Počet členů představenstva nesměl přesahovat třetinu členů obecního výboru a počet radních nesměl být menší než dva. První radní byl starostovým náměstkem, ve městech bylo
těchto náměstků i více. Obecnímu výboru se již v této době někdy říkalo i obecní
zastupitelstvo. Každý volitelný občan, který byl řádně zvolen, byl povinen volbu přijmout, výjimky byly stanoveny zákonem. K zastupování členů výboru v jejich nepřítomnosti se volili náhradníci, jejichž celkový počet se rovnal polovině počtu členů obecního výboru.
Obecní výbor disponoval usnášecí a dozírací mocí a byl sekundárním orgánem,
který vyřizoval zvlášť důležité záležitosti. Jednání výboru byla veřejná. Obecní představenstvo fungovalo jako primární orgán vyřizující bezprostřední a běžné záležitosti, ale ani v této době netvořilo kolegium.
Působnost obcí se i teď dělila do dvou základních rovin, první byla označovaná jako
samostatná působnost a druhá, shodně s předchozím obdobím, jako působnost přenesená.
Do oblasti samostatné působnosti spadala především správa obecního jmění a
záležitosti vztahující se k obecnímu svazku. Obec měla každoročně vypracovat rozpočet předpokládaných příjmů a výdajů a tento rozpočet pak vyložit po dobu dvou týdnů
poplatníkům k nahlédnutí.5 Měl být sestaven tak, aby po vyložení zbýval do počátku
správního roku, pro který měl platit, ještě alespoň měsíc (správní rok začínal 1. ledna a končil
31. prosince).6 Obecní účty musel představený obce předložit nejpozději dva měsíce po
skončení správního roku.7 Při dodržení zákonů mohla obec, pod dozorem zemského výboru, volně nakládat se svým majetkem, movitým i nemovitým. Dále mohla také udílet domovské a
měšťanské právo a čestné občanství. Obec také nadále spravovala záležitosti místní policie.
Do přenesené působnosti patřily ty záležitosti, které byly obce nuceny vykonávat,
byly na ně přeneseny zákonem. Stát na obce v této době přenášel stále nové a nové úkoly.
Obce byly povinny vymáhat peněžité pokuty, školní platy, příspěvky na kostely, fary, školy
atd. Ve volebních záležitostech spolupůsobily při volbách místních a okresních školních rad, okresních zastupitelstev (v Čechách) a při volbách do zemského sněmu a do říšské rady. V živnostenských
záležitostech
musely
vyvěšovat
edikty
o
zamýšleném
zřízení
živnostenských úřadů apod. Ve zdravotních záležitostech byly nuceny činit opatření proti nakažlivým chorobám a jejich rozšiřování u lidí i zvířat apod. Obce také spolupůsobily při Petzl, Jindřich: Příruční kniha pro obce na Moravě, 1. díl. Brno 1902. Tamtéž. 7 Tamtéž. 5
6
10
občanských sňatcích, sčítání lidu, dále při některých zemědělských a lesních záležitostech. Podílely se i na některých záležitostech oboru sociální péče. V oboru péče o komunikace se musely obce, jimiž procházely státní silnice, podílet na péči o jejich průjezdnost. Obce musely
také dohlížet na osoby, které byly dány pod policejní dohled apod. Obce dále spolupůsobily
v různých záležitostech týkajících se přímých i nepřímých daní, cel, kolků a poplatků a poplatků a při vykonávání důchodkového trestního práva. Obce se podílely také na celé řadě
vojenských záležitostí, např. provádění branného zákona, udržování přehledu o stavu
dovolenců, záložníků a zemské obrany, opatřování místních vojenských potřeb nebo ubytování vojska. Obce měly povinnost spolupracovat i se soudy. Významné bylo jejich spolupůsobení v civilních soudních záležitostech a trestních věcech.
Trestní pravomoc byla součástí přenesené působnosti obcí. Starosta se dvěma
radními tvořili obecní trestní senát a při trestním řízení ukládaly většinou peněžitou pokutu, která následně zpravidla připadla chudinskému fondu obce. Obce mohly uložit též trest vězení
nebo vedlejší tresty. Proti nálezu obecního trestního senátu bylo možné se odvolat k politickému úřadu první instance.
Toto dělení působností mělo rozhodující vliv na to, jak byl vykonáván dozor nad
obcemi. Na poli samostatné působnosti měl státní politický úřad vykonávat nad obcemi
v podstatě jen právní kontrolu, to znamená, že měl dohlížet na to, aby obce nejednaly
v rozporu se zákonem nebo překračovaly své kompetence. Státní politické úřady mohly také
provést opatření, pokud by obec nevykonávala své povinnosti plynoucí jak ze samostatné, tak z přenesené působnosti. Politický úřad druhé stolice měl po dohodě s okresním nebo
zemským výborem právo sesadit člena obecního představenstva, který by jednal v rozporu se zákonem nebo mohlo být rozpuštěno celé zastupitelstvo (potom by do šesti týdnů musely být
vypsány nové volby). Celkově je možné říct, že rozhodující dozor nad činností samosprávných úřadů vykonávaly orgány státní správy.
Obecní samospráva se již od počátku potýkala z finančními problémy, které ke
konci 19. století přerostly v krizi. Důvodem bylo stálé rozrůstání samosprávné agendy zvláště v oblasti přenesené působnosti. Z počátku byla tato neúnosná situace řešena přirážkami k přímým daním a ukládáním samostatných obecních dávek. Ani tato opatření však řešení nepřinesla, a tak docházelo ke stále rostoucímu zadlužování samosprávných celků.
Vedle samosprávy obecní fungovala i samospráva okresní, v Čechách od roku 1864,
na Moravě a ve Slezsku nebyla realizována. Orgány okresní samosprávy byly okresní
zastupitelstva (18 až 36 členů) volená na tři roky. Ze svého středu volila okresního starostu a okresní výbor. Volba do okresního zastupitelstva probíhala podobně jako volba do zemských 11
sněmů podle zásady zastoupení zájmů. Okresní zastupitelstva byla zřízena ve všech sídlech
okresních úřadů. Po reorganizaci politické správy v roce 1868, kdy byly zřízeny velké politické okresy, se rozložení okresních zastupitelstev zpravidla neměnilo, a tak mnohdy
v jednom politickém okrese působilo několik okresních zastupitelstev. I působnost okresních zastupitelstev se dělila na samostatnou a přenesenou, přenesená působnost však byla na rozdíl
od obcí značně omezená. Do působnosti okresních zastupitelstev náležely např. záležitosti zřizování sociálních ústavů, zřizování silnic, lomů, záležitosti výchovy zanedbané mládeže apod. Dohled nad okresními zastupitelstvy vykonával zemský výbor a orgány státní správy.
Na Moravě a ve Slezsku nahrazovaly okresní samosprávu okresní silniční výbory.
Silniční okresy se shodovaly se soudními. Provádění staveb a veškerá technická i hospodářská
správa okresních silnic příslušely okresnímu silničnímu výboru jako samosprávnému orgánu. Tyto výbory se skládaly z 11 členů a šesti náhradníků, voleny byly na šest let. Volba do
okresního silničního výboru se konala podle zásady zastoupení zájmů, podobně jako volba do okresních zastupitelstev v Čechách. Výbor pak ze svého středu volil předsedu a náměstka předsedy. Předseda fungoval jako výkonný orgán výboru a řídil záležitosti okresních silnic.
Byl odpovědný okresnímu silničnímu výboru a zemskému výboru, kterému příslušel vrchní dohled na zřizování a spravování okresních silnic a kontrola nad hospodařením výborů.
Na Moravě a ve Slezsku se také můžeme setkat se starostenskými sbory
organizovanými podle okresů, které fungovaly jako částečná náhrada za nerealizovanou okresní samosprávu v těchto oblastech.
Co se týče samosprávy na úrovni zemí, stavovské zemské výbory byly po roce 1848
zachovány, přestože stavovské zřízení bylo zrušeno. Stavovské zemské výbory ukončily svou činnost teprve v roce 1861, kdy správu zemských záležitostí odevzdaly novým zemským výborům, které byly zvoleny na základě zemských ústav z roku 1861, tj. únorová ústava. Od této chvíle mají být zemské výbory voleny zemskými sněmy z řad poslanců. V Čechách byl
zemský výbor devítičlenný a skládal se z předsedy, kterým byl nejvyšší zemský maršálek a osmi přísedících zvolených tak, aby každá sněmovní kurie volila dva přísedící a zbývající dva
volilo sněmovní plénum. Na Moravě byl zemský výbor sedmičlenný a byl složen z předsedy, kterým byl zemský hejtman a ze šesti členů. Každá sněmovní kurie volila jednoho přísedícího
a zbývající tři volilo sněmovní plénum. Moravský pakt v roce 1905 potom zvyšoval počet volených přísedících zemského výboru na osm, stejně jako v Čechách.
Přísedící zemského výboru byli povinni bydlet po celou dobu, kdy byly ve funkci,
v zemském hlavním městě. Na schůzích celého zemského výboru byly řešeny jednotlivé záležitosti, rozhodovala většina hlasů. Zemským výborům bylo zakázáno přijímat deputace a 12
nesměl se dokonce stýkat se zemskými výbory jiných zemí monarchie. Jejich úřední činnost a agenda byla dělena do jednotlivých oborů, v jejichž čele stál vždy jeden z přísedících.
Jak určilo zemské zřízení z roku 1861, činnost zemských výborů se ubírala třemi
hlavními směry. Zemský výbor fungoval jako výkonný orgán zemského sněmu, to znamená, že se podílel na přípravách jednání sněmu, radil se o návrzích sněmu, prováděl jeho usnesení,
spravoval zemský majetek v běžných záležitostech, zastupoval zemský sněm v právních záležitostech apod. Dále byl zemský výbor také nejvyšší instancí územní samosprávy v zemi.
Proti výroku zemského výboru nebylo z počátku žádné odvolání. Situace se změnila až po zavedení správního soudnictví zřízením Správního soudního dvora. Potom bylo možné
odvolání u této instituce, ale jen v případech, byl-li rozhodnutím zemského výboru porušen zákon. Zemský výbor ale neměl žádný exekutivní aparát, a tak byl provedením jeho
rozhodnutí pověřen příslušný státní politický úřad, který byl povinen je vykonat. V této samosprávné působnosti rozhodoval zemský výbor o chudinských záležitostech, dále také o věcech honebních, silničních, požárních a stavebních, měl také vrchní dohled nad
samosprávným hospodařením obcí a okresů a rozhodoval o všech stížnostech z tohoto oboru, schvaloval výši obecních a okresních přirážek, dávek, půjček a dluhů a kontroloval také hospodaření s obecním a okresním majetkem.
Český zemský výbor fungoval do roku 1913, přestože činnost českého zemského
sněmu byla od roku 1908 ochromena nepřetržitou německou obstrukcí. Jak národnostní spory, tak zemská finanční krize vedly k rezignaci nejvyššího zemského maršálka a několika
přísedících zemského výboru. Panovník chtěl tuto situaci využít k posílení své moci, a tak následně v červenci 1913 rozpustil český zemský sněm prostřednictvím tzv. annenských
patentů a všechny úkoly českého zemského výboru přenesl na zemskou správní komisi, která byla jmenována z řad vládních úředníků. Tímto krokem byla zemská samospráva v Čechách v podstatě zlikvidována.
Politická uskupení v období 1890-19148
Ustanovování politických stran na Moravě je možné spatřovat již od 60. let 19. století, kdy
začala vznikat tzv. národní strana. Tato strana se postupně rozpadala od roku 1890. Na
moravské politické scéně se pak můžeme setkat s Moravskou národní stranou, Lidovou stranou, se stranou Mladá Morava, s které se následně vyvine Moravská pokroková strana,
dále se můžeme setkat s Politickou stranou živnostnictva českoslovanského, Národní stranou 8
Malíř, Jiří: Od spolků k moderním politickým stranám. Brno 1996.
13
katolickou, Křesťansko-sociálním hnutím (tyto dvě strany vytvořily později společně
Křesťansko-sociální stranu), dále se Sociální demokracií, Agrární stranou a s Národně sociální stranou.
Ze zápisů obecního výboru v období od roku 1884 do roku 19189
První dochovaný protokol po osamostatnění Kohoutovic jako samostatné politické
obce byl sepsán při sezení obecního výboru dne 13. července 1884. Důvodem bylo odevzdání
obecních účtů za rok 1883 odstupujícím výborem novému výboru. Odstupující výbor se však
nedostavil, a proto předání nemohlo být vyřízeno. Toto předání provázela velmi vypjatá situace, protože bývalý starosta Tomáš Krejčí se podle zápisů bavil v hostinci a novému
výboru a starostovi vzkázal, že nemá čas se sezení zúčastnit. Nový výbor tuto záležitost uzavřel s tím, že proti takovému jednání bude podána stížnost k c. k. hejtmanství. Protokol je podepsán novým starostou, kterým se stal František Sláma.
Obecní výbor byl tehdy tvořen zřejmě sedmi členy, jejich počet, seznam jmen ani
jakékoli údaje o volbě nejsou v zápisech uvedeny, tyto údaje je možné vyčíst pouze z podpisů pod jednotlivými protokoly. Starostou se stal, jak již bylo dříve zmíněno, František Sláma.
Radními byli Leopold Holý a Václav Žáček. Další členové výboru se jmenovali Metoděj Paar, Karel Konečný, Tomáš Krejčí, František Gabriel.
Dne 18. září 1884 se opět jedná o odevzdání obecních účtů novému výboru.
V penězích jsou ale nesrovnalosti, v kase určitá suma chybí a bývalý starosta Tomáš Krejčí se
zavazuje, že obnos do kasy doplní. Obecní spisy a další inventář je v pořádku a starosta František Sláma vše přebírá. Chybějící částku potom Tomáš Krejčí složil do rukou starosty
12. října 1884. Do konce roku už potom výbor stačil jen zvolit jednoho člena do zdravotního výboru, tím byl zvolen Leopold Holý, povolit jednu taneční zábavu a vyřešit některé provozní záležitosti, jejichž projednávání bylo, podle dalších zápisů, v období na konci roku typické.
Šlo zejména o přijetí obecního hlásného, ponocného, nazýván též obecním sluhou a stanovení jeho povinností a platu. Dále se na konci roku obvykle jednalo o zaopatření obecního býka.
Na samém počátku března 1885 jednal výbor společně s místní školní radou o
nevyhovujících podmínkách školní místnosti. Obec ale na stavbu nové školní budovy nemůže
finančně přispět pro svůj „smutný stav hmotný“. Místní školní rada se má proto pokusit získat AMB, A17/1, Zápisy o schůzích obecního výboru 1884 – 1. 1. 1895. AMB, A17/2, Zápisy o schůzích obecního výboru 25. 3. 1895 – 5. 11. 1908. AMB, A17/3, Zápisy o schůzích obecního výboru 29. 11. 1908 – 11. 6. 1919.
9
14
finanční podporu ze strany zemské pokladny. O stavbě školy se pak začíná jednat v polovině března.
Dále se v tomto roce jedná o tom, zda by obec, v případě stavby silnice z Brna přes
Kohoutovice do Žebětína, vyhověla všem požadavkům okresního silničního výboru. Členové obecního výboru se shodli na tom, že by všem podmínkám vyhověli a pozemky, kterými by silnice vedla, zdarma přenechali.
Na konci května se otevřel další spor o finanční částku mezí Tomášem Krejčím a
starostou. Ukázalo se totiž, že Krejčí ještě coby starosta přijal obnos 30 zlatých (dále jen zl.)
30 krejcarů (dále jen kr.), ale tuto částku nezaúčtoval do obecních financí a ponechal si ji.
Tato aféra měla dohru až u soudu, který Krejčímu přikázal zaplacení částky tentokrát už 40 zl., o proběhlém soudu je možné se dočíst z prvního zápisu roku 1886.
V roce 1885 však ještě byla důležitá valná schůze obyvatel obce 12. července.
Okresní školní rada v Brně totiž nařídila představenstvu obce, aby se postaralo o novou školní
budovu. Starosta se snaží najít řešení. Jedinou možností se zdá být půjčka u hypoteční banky čtyři tisíce zlatých. Jak plyne z pozdějších zápisů, tak tuto půjčku se obci podařilo později
získat u Moravské hypoteční banky (kdy přesně, není možné ze zápisů vyčíst, ale tento dluh se poprvé objevuje v rekapitulaci obecních účtů až z roku 1889).
Hned několik zápisů v průběhu roku je věnováno povolení taneční zábavy.
V roce 1886 se dne 21. června uskutečnila volba jednoho člena obecního výboru.
Metoděj Paar totiž odchází za prací do Brna a nemůže se tak účastnit schůzí obecního výboru. Zvolen byl Josef Beránek a Jiří Konečný stejným počtem hlasů. Losem padla volba na
Beránka, ale Konečný byl současně také povolán, aby zastupoval Tomáše Krejčího, který se
na jednání výboru pravidelně nedostavoval. Dále se jednalo také o započetí stavby školy. Začátek byl zdržen, protože podnikatel stavící školu byl obviněn z podvodu. Práce na stavbě
školy tak mohly začít až po jeho zproštění viny. Dohled nad stavbou školy měl vykonávat učitel František Bašný (v současnosti je po něm v Kohoutovicích pojmenována ulice), dále měli na stavbu dohlížet členové výboru Leopold Holý a František Gabriel.
15. listopadu 1886 se jednalo o sestavení rozpočtu pro rok 1887. Výbor se usnesl, že
bude žádat Moravský zemský sněm o nezúročitelnou půjčku pro mimořádnou potřebu 2300 zl. splatnou na dvacet let. Dále byla také ustanovena obecní přirážka na daň, která má krýt řádnou potřebu obce. O povolení vybírat přirážku se má požádat společně s žádostí o půjčku a toto vše má zařídit starosta Sláma. Řádná potřeba obce činila 597 zl., mimořádná pak 2300
zl., což byl doplatek na stavbu školy, příjem obce z obecních pozemků činil 160 zl. Obec dále
řeší, co by bylo možné prodat, aby to zlepšilo finanční situaci obce. Jednou z možností se zdá 15
být prodej staré budovy školy. Nakonec prodej ještě odloží, protože o budovu nemá nikdo zájem, a navíc na ní byla umístěna zvonice a tu není možné jen tak přesunout.
Na konci roku 1886 ještě probíhá jednání o zaplacení další splátky na stavbu školy.
Protože obec opět nemá peníze, je starosta zmocněn vypůjčit 400 zl. z Blažovické záložny v Syrovicích.
Rok 1887 byl pak ve znamení dorovnávání a přezkoumávání účtů pocházejících ze
stavby školy. Dále byly také schváleny obecní účty za rok 1886. V létě uběhly tři roky, které byl obecní výbor ve funkci, a proto se výbor usnesl, aby byla vypsána nová volba obecního výboru a aby byly bez prodlení sestaveny volební listiny.
V zápisech není možné o volbě obecního výboru objevit jakékoli informace. Až ze
zápisu ze dne 7. srpna je jasné, že volby již proběhly. V tento den totiž nově zvolení radní za přítomnosti obecního výboru a starosty skládali slib při uvedení do funkce. Novými radními
se stali František Gabriel a Leopold Holý. Starostou se opět stal František Sláma a výbor tvořili již z předchozího období známá jména, Tomáš Krejčí (je zajímavé, že se toto jméno opět objevuje po předchozích sporech výboru s jeho osobou a s jeho opakovanou neúčastí na sezeních, pro kterou byl za něj dokonce povolán náhradník), Václav Žáček a Karel Konečný, nově se objevují Jiří Konečný a Jan Sláma. Výbor byl tedy tentokrát osmičlenný.
23. října 1887 předložil starosta obecnímu výboru rozpočet pro rok 1888. Obecní
příjem činil 160 zl., obecní vydání 1103 zl. 20 kr., schodek tak činil 943 zl. 20 kr. Bylo rozhodnuto, že schodek má uhradit přirážka k dani ve výši 135 procent.
Roku 1888 se v březnu opět jedná o budoucí silnici z Brna, obecní výbor se usnáší,
že pokud se tato stavba uskuteční, tak okresnímu silničnímu výboru zdarma přenechají nejen pozemky, ale i lom na lámání kamene.
Dne 13. května 1888 proběhlo schvalování obecních účtů za rok 1887. Z roku 1887
je přebytek 65 zl. 4 kr. Do konce roku se v obci již nic významnějšího nedělo, v zápisech převládá povolování tanečních zábav.
V lednu 1889 volil výbor dva členy do kostelního výboru. Zvoleni byli František
Sláma a Leopold Holý.
Dne 2. května 1889 předložil starosta výboru ke schválení obecní účty za rok 1888.
Až v tomto zápise je patrné, že půjčka u Moravské hypoteční banky se zdařila, protože je zde
uvedeno, že jí obec dluží 3989 zl. 3 kr. Kohoutovice dále dluží zemské pokladně částku 2070 zl. a záložně Blažovické v Syrovicích 650 zl. Celkově tedy obec dluží 6709 zl. 3 kr. Přebytek z obecních příjmů z roku 1888 činí 262 zl. 88 kr.
16
Dne 29. září schvaloval výbor rozpočet pro rok 1889. Schodek činil 610 zl. 34 kr. a
měl se uhradit obecní přirážkou 80 procent k obecní dani.
V únoru roku 1890 došlo k prodeji staré školní budovy za 500 zl. Tyto peníze měly
být použity na splacení půjčky u Blažovické záložny.
Dne 4. května 1890 pak starosta poznamenal, že uběhly tři roky od zvolení výboru, a
tak se výbor usnesl, aby byly vypsány nové volby a volební listiny měly být co nejdříve sestaveny.
Dne 13. července 1890 pak došlo k předání úřadu novému výboru včetně předání
účtů, které nový výbor přijal. Obecní příjem za rok 1889 činil 1958 zl. 57 kr., obecní výdaje
2032 zl. 22 kr., schodek tedy činil 73 zl. 65 kr. Celkově obec dluží 5955 zl. 51 kr., z toho Moravské hypoteční bance 3965 zl. 51 kr., zemské pokladně 1840 zl. a Blažovické záložně
v Syrovicích 150 zl. Bývalý starosta také předal novému starostovi veškeré obecní zákony, spisy a knihy, celkem 36 knih (nedochovalo se). Novým starostou se stal Leopold Holý. Prvním radním byl František Sláma a druhým pak Václav Žáček. Členy výboru se stali
František Gabriel, Jiří Konečný, Karel Konečný, František Plšek a Jan Sláma. Nově se zde tedy objevuje pouze František Plšek. Výbor byl opět osmičlenný.
Dne 20. července 1890 byl sestaven obecní rozpočet na rok 1890. Příjem obce byl
142 zl. 30 kr., výdaje 1177 zl. 68 kr., schodek činil 1035 zl. 68 kr. Schodek měl být hrazen přirážkou 1 zl. 26 a půl kr. ke každému zlatému přímé daně. K takové přirážce bylo však nutné povolení sněmu.
Pod zápisem z 28. června 1891 se objevuje obecní razítko oválného tvaru tištěné
tmavomodrým inkoustem s obrazem hroznu, v opisu stojí OBEC KOHOUTOVICE.
V červenci 1891 probíhal výkup pozemků pro silnici. Později, 16. srpna proběhlo
schválení obecních účtů za rok 1891, uvedeny jsou pouze výdaje, které činily 1323 zl. 95 kr.
Na konci září pak proběhlo jednání o obecním rozpočtu na správní rok 1891, žádná čísla zde
nejsou uvedena. Přirážka stanovena ve stejné výši, a tak bylo opět nutné svolení sněmu. Schválení obecních účtů za rok 1891 pak proběhlo 17. července 1892.
Co se týče obecních účtů za rok 1892, jejich schválení proběhlo 6. srpna 1893.
Celkové dluhy obce jsou zde vyčísleny na 5692 zl. a 75 kr. Zároveň došlo k odevzdání úřadu novému starostovi. (V předchozích zápisech se ale o volbách vůbec nemluví. Zápisy z období,
kdy byl starostou Leopold Holý, jsou celkově stručnější, jednodušší a méně časté než dříve.) Novým starostou se stal František Sláma. Prvním radním byl Karel Konečný a druhým
Václav Žáček. Do výboru byli zvoleni František Gabriel, František Plšek, Jiří Konečný a jako
17
nová jména se zde objevují František Pekárek a František Žáček. Výbor byl tedy opět osmičlenný.
V prosinci 1893 výbor jednal o tom, jak bude řešen schodek obecních financí 851 zl.
Bylo rozhodnuto, že bude hrazen přirážkou 100 procent ke všem přímým daním.
V zápisech není nic o vlastním započetí nebo průběhu stavby silnice, ale v zápisu ze
17. prosince 1893 se o okresní silnici mluví již jako o postavené.
V únoru 1894 obec zřídila dobrovolnou sbírku na stavbu nové kaple, v zápisech jsou
poznamenány osoby, které přispěly. Druhé kolo sbírky se pak konalo v březnu.
V červenci výbor jedná o pronájmu obecní honitby. Výbor se nakonec rozhodne, že
honitba bude pronajata ve veřejné dražbě. Nakonec však byla honitba pronajata na 6 let velkostatku za roční nájem 80 zl. bez dražby s tím, že předchozí usnesení bylo odvoláno.
Dne 25. března 1895 probíhalo schvalování obecních účtů. Starosta je jako vždy
předložil výboru, tentokrát šlo o účty nejen za rok 1894, ale už od 6. srpna 1893. Celkový dluh obce tehdy byl 5142 zl. 94 kr.
Jednání ze dne 29. dubna 1895 je ve znamení velkých problémů. Obec nemá
zaplaceny naturální dávky za období 1884 až 1890. Okresní hejtmanství hrozí sekvestrací
obecního jmění. Starosta je pověřen, aby se poradil u právníka, jak situaci řešit, protože nedoplatky se týkají hlavně usedlostí, které vlastní noví majitelé a ti nechtějí platit dávky za někoho jiného, kdo tam bydlel předtím.
Dne 15. září 1895 přednesl starosta výboru roční výdaje a příjmy a vyzval obecní
výbor, aby sestavil obecní rozpočet na správní rok 1895. Příjmy byly 140 zl. a výdaje 988 zl. Schodek činil 848 zl. a měl být hrazen přirážkou 100 procent ke všem přímým daním v obci.
Dne 15. prosince 1895 proběhla volba člena do zdravotního výboru obvodu
Troubského, zvolen byl František Sláma. Dále se řešily záležitosti finančního charakteru.
Zemský výbor totiž žádal zaplacení splátek za rok 1894 a 1895 včetně úroků a pokuty za
neplacení. Výbor se následně usnesl, že podá žádost k zemskému sněmu, aby byly splátky o
dva roky prodlouženy. Tři splátky žádá i hypoteční banka. V této záležitosti bylo rozhodnuto, aby starosta jednu splátku zaplatil a u dalších dvou požádal o prodloužení.
O tom, jak dopadla porada starosty s právníkem ohledně dalšího postupu při
nedoplatcích naturálních dávek, žádné zápisy nemluví. 25. března 1896 se jen v zápisech píše,
že výbor bude žádat, aby okresní hejtmanství prodloužilo lhůtu na zaplacení naturálních dávek.
Dne 7. července 1896 pak starosta oznámil, že období tří let od zvolení výboru
uplynulo a že je nutné vyhlásit nové volby. Odevzdání úřadu novému starostovi a schválení 18
obecních účtů za rok 1895 pak proběhlo 23. srpna 1896. Novým starostou se stal Leopold Holý. Prvním radním František Sláma, druhým se stal Václav Žáček. Ve výboru byli
František Pekárek, Karel Konečný, František Plšek a nově Antonín Audy a Štěpán Žáček. Výbor byl opět osmičlenný. Celkový dluh obce byl 5327 zl. 68 kr., Kohoutovice stále dluží hypoteční bance, moravskému zemskému výboru, Blažovické záložně v Syrovicích a nově se zde objevuje i dluh u Cyrilometodějské záložny. Poslední půjčka sloužila podle všeho na stavbu kaple. Rozpočet obce na rok 1896 byl potom schvalován 13. září 1896.
Podle rukopisu se zdá, že zápisy ze sezení výboru psal často František Sláma i
v době, kdy již nebyl starostou. Tyto zápisy jsou obsáhlejší a jasnější, než když je píše Leopold Holý.
Z roku 1897 pak nejsou skoro žádné zápisy až na nějaké méně významné záležitosti
a několik povolení tanečních zábav.
V zápisu ze dne 2. ledna 1898 se pak mluví o tom, že 19. prosince 1897 předložil
starosta obecní účty za rok 1896 ke schválení a také se jednalo o obecním rozpočtu, který končil schodkem a měl být hrazen přirážkou 118 procent.
V listopadu zemřel člen výboru Karel Konečný. 25. listopadu byl místo něj povolán
náhradník Jan Pavlík jako člen výboru. Starosta také předložil ke schválení obecní účty za rok 1897 a byl také sestaven rozpočet pro rok 1898. Obecní příjem byl 423 zl. 18 kr., výdaje 1140
zl. 54 kr. a schodek byl 717 zl. 36 kr. a měl být kompenzován přirážkou k přímým daním 100 procent.
V prosinci 1898 byl projednáván návrh zemského výboru, aby půjčka, kterou obec
od výboru získala, byla převedena zemědělské bance. Obec není schopna půjčku splácet. Výbor se usnesl, že podají žádost sněmu, aby jim tato půjčka byla odepsána s tím, že pokud této žádosti nebude vyhověno, tak souhlasí s návrhem zemského výboru.
14. června 1899 starosta opět ohlašuje uplynutí doby, po kterou má být výbor ve
funkci a předložil již hotové volební listiny.
Nový starosta složil slib povinnosti 18. srpna, to je možné zjistit ze zápisu z 20.
srpna 1899. O slibu starosty při převzetí funkce se v zápisech hovoří poprvé. Novým starostou se stal František Sláma. Prvním radním byl zvolen František Pekárek a druhým Štěpán
Zedníček. Starosta nové radní vyzývá, aby složili slib ve znění: „Jakožto zvolený radní obce slibuji při nastoupení úřadu svého Jeho c. k. apoštolskému Veličenstvu císaři a králi Františku Josefovi I. věrnost a poslušnost, svědomité zachovávání a plnění svých povinností.“ Dalšími členy výboru se stali Václav Žáček, Jiří Konečný, František Plšek, Leopold Holý, František
19
Gabriel, Josef Blažek. Úplně nově se zde tedy objevují Josef Blažek a Štěpán Zedníček. Změnil se počet členů celého výboru, tentokrát byl devítičlenný.
Na základě žádosti o odepsání zbytku půjčky u zemského výboru uložil zemský
sněm zemskému výboru, aby provedl revizi obecních účtů v Kohoutovicích. Následně pak
zemský výbor požadoval zaplatit náklady na provedení revize. Tato záležitost byla řešena 8. října 1899. Obecní výbor odmítá zaplatit poplatek za revizi vzhledem k tomu, že celá revize
byla provedena v zájmu zlepšení finančního stavu obce a ne proto, aby je ještě více zatížila
dalšími výdaji. Obecní výbor se rozhodl poprosit sněm, aby tyto náklady nebyly po obci
vymáhány. Rozhodnutí je potom zaznamenáno v zápise ze dne 17. prosince 1899. Obec nakonec výdaje na revizi platit nemusí. Obecní výbor se také dohodl, že členové výboru musí
dodržovat dobu sezení a pokud nepřijdou, tak se musí náležitě omluvit a svou absenci zdůvodnit. Pokud nepřijdou bez omluvy zaplatí pokutu 2 zl.
V lednu 1900 se opět jedná o pronájmu honitby, dále o obecních účtech, pronájmu
obecních polí apod.
Dne 8. dubna 1900 předložil starosta obecní účty za rok 1899 ke schválení. Dále se o
obecních účtech jedná až 27. května 1900. Schodek činil 588 zl. 49 kr. a má být hrazen obecní přirážkou 80 procent ke všem přímým daním.
Od roku 1900 se v zápisech, vedle stále častých povolení tanečních zábav, začínají
objevovat i povolení ke stavbám nebo přístavbám domků.
Dne 7. října 1900 uplynula šestiletá doba činnosti dvou členů místní školní rady.
Opět byli zvoleni František Sláma a Leopold Holý. Jednalo se také o blížícím se sčítání lidu
(pozn. sčítání lidu bylo provedeno ke dni 31. prosince 190010). Za sčítací komisaře se dobrovolně přihlásili František Sláma, Josef Blažek a učitel František Bašný.
V prosinci 1900 se jednalo o rozšíření školy o přístavbu, aby škola mohla dále
fungovat jako dvoutřídní. Protože obec se nemůže na této přístavbě finančně podílet přispívat na ni bude učitel Bašný a farář Mořic Maršík ze Žebětína.
Dne 20. října 1901 předložil starosta obecní účty za rok 1900. Přebytek činil 333
korun (dále jen K.) 63 haléřů (dále jen hal.). Zajímavé je, že korunová měna platila už od roku 189211, ale zde je jiná měna poprvé uvedena až u tohoto zápisu.
Dne 15. prosince 1901 se jednalo o obecním rozpočtu na rok 1901. Příjem byl 1199
K. 77 hal. a výdaje 2408 K. Schodek tak činil 1208 K 24 hal. 10 11
Koschin, Felix:Demografie poprvé. Praha 2000. Petráň, Zdeněk: Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky. Praha 2001.
20
Na začátku roku 1902, konkrétně 12. ledna, složil druhý radní Štěpán Zedníček svůj
úřad pro trestní přestupek. Obecní výbor povolal do výboru náhradníka Jana Pavlíka. Byl také volen člen do zdravotního výboru, kam byl zvolen František Pekárek.
V červnu 1902 byla projednávána půjčka 1000 K., kterou obec získala od okresní
školní rady na provedení přístavby školy. Půjčku budou splácet učitel a farář, jak již bylo dříve zmíněno. Blíží se také nové volby obecního výboru, a tak starosta požaduje, aby byly volební listiny bez prodlení sestaveny.
Nově zvolený starosta Jan Plšek složil slib 3. října 1902 a zápis je o tom učiněn ze
dne 5. října 1902. Prvním radním byl zvolen Jan Žáček, druhým se stal František Kozel. Dále
byli zvoleni František Sláma, Antonín Audy, František Plšek, Josef Blažek, Josef Plšek, František Pekárek. Výbor byl tak opět devítičlenný.
9. listopadu byly schvalovány účty za rok 1901 a 1902, za rok 1902 činil schodek 57
K. 14 hal. Později, dne 28. listopadu 1902, probíhalo jednání o obecním rozpočtu. Příjem obce byl 1226 K. 85 hal., výdaje 2328 K. 64 hal., schodek tak činil 1101 K. 79 hal.
V lednu 1903 jednal obecní výbor o řešení nedostatku financí na zaplacení již
postavené přístavby školy. Tato stála 4681 K. 78 hal., ale obec dostala půjčku jen 1000 K. Celkové zadlužení obce tak činilo 10768 K. 69 hal. Výbor se rozhodl požádat zemský sněm o další půjčku ve výši 2680 K. a u zemské školní rady opět částku 1000 K.
Jednání o zaplacení přístavby školní budovy pokračuje 15. března 1903, kdy bylo
konstatováno, že obec je předlužena. Dále je popsána celková situace obce. Daně v obci obnášely pouze 1444 K. 15 hal. Žilo zde pouze 11 malorolníků, 83 domkařů, ostatní
obyvatelé jsou dělníci, kteří „bídně se živí v rozličných závodech brněnských“. Přístavba školy byla zapotřebí proto, že se v obci usazovalo stále více dělnictva, které si nevydělalo ani na vlastní obživu, a tak tito lidé nemohli na dluhy obce nic přispět. V této chvíli obec dlužila
ještě za stavbu původní školy, a nebyla tedy schopna přístavbu zaplatit. Aby stavbu zaplatila,
musela by vybírat přirážku k dani ve výši 263 procent. Tato možnost byla ale nemožná, protože by tím obec své občany přivedla na mizinu. Výbor se proto usnáší prosit zemský
sněm, aby obci udělil zvláštní podporu na zaplacení přístavby školy a ještě jednou žádat
zemskou školní radu o půjčku 1000 K. Obec se také rozhodla požádat zemský výbor o povolení vybírat přirážku k potravní dani z piva a lihovin, čímž se snaží alespoň trošku vylepšit svou zoufalou situaci.
V září 1903 výbor opouští Josef Blažek, který se odstěhoval do Žebětína. Na jeho
místo nastoupil z řad náhradníků Jan Krejčí.
21
Dne 8. listopadu 1903 byly schvalovány obecní účty za rok 1902. Příjem činil 2963
K. 97 hal., výdaje 3054 K. 21 hal., schodek tak dělal 100 K. 24 hal. Následně 23. prosince 1903 byl schvalován obecní rozpočet pro rok 1903. Příjem byl 5797 K. 79 hal., výdaje 7011
K. 71 hal. a schodek 1213 K. 92 hal. Schodek bude hrazen přirážkou 80 procent ke všem přímým daním v obci.
Schvalování obecních účtů za rok 1903 proběhlo 2. srpna 1904. Příjem činil 5867
K. 97 hal., výdaje 6252 K. 19 hal., schodek byl 384 K. 22 hal. Schválení rozpočtu na rok 1904 pak proběhlo 18. září 1904. Příjmy byly 2369 K. 57 hal., výdaje 3473 K 29 hal. a schodek 1103 K. 72 hal. Schodek měl být hrazen přirážkou 70 procent k přímým daním.
Další schvalování účtů, tentokrát za rok 1904, proběhlo 30. června 1905. Příjem byl
2653 K. 63 hal., výdaje 3399 K. 94 hal. a schodek 746 K. 31 hal. Schválení rozpočtu na rok 1905 pak proběhlo 13. srpna 1905 se schodkem 1050 K. 91 hal. Hrazen měl být přirážkou 70 procent ke všem přímým daním v obci.
Dne 10. září 1905 se v zápisech hovoří o tom, že má být zvolena komise k volbě
obecního výboru. Tato má však být zvolena až při samotné volbě do výboru. O komisi se už pak ale později nemluví a tento zápis je celkově dosti nejasný.
Nový starosta Jan Žáček složil slib u okresního hejtmanství 22. října 1905, zápis o
tom je pořízen ze dne 24. října 1905. (pozn. Místo, kde probíhal slib starosty při uvedení do
funkce, je poprvé zmíněno až v tomto zápisu.) Prvním radním se stal František Sláma, druhým Leopold Holý. Dále byly členy výboru Josef Plšek, František Pekárek, Jan Plšek, František Kozel, František Plšek a nově se dále objevují Jakub Hlavnička, Antonín Veselý a Jan Krejčí. Výbor se opět rozšířil, tentokrát už měl 11 členů.
Dne 5. listopadu 1905 byly schvalovány obecní účty za rok 1905. Příjem byl 1084
K. 51 hal., schodek byl 894 K. 43 hal. (pozn. jde o účty za kratší období než celý rok, pouze do konce září, jak je patrné z nižší sumy.) Schvalování obecních účtů za období říjen až
prosinec 1905 proběhlo až 25. března 1906. Žádné důvody tohoto kroku nejsou v zápisech uvedeny.
V březnu 1906 také výbor jedná o opětovném požádání o povolení vybírat daň
z piva a lihovin, tzv. pivní krejcar. Povolení bylo totiž udíleno jen na tři roky a blížila se doba,
kdy by povolení vypršelo. Od roku 1906 se v zápisech přestává objevovat dříve tak časté povolování tanečních zábav.
Dne 6. května 1906 výbor schvaloval obecní rozpočet na rok 1906. Příjmy činily
1840 K. 58 hal., výdaje 3273 K. 96 hal., schodek tak byl 1433 K. 38 hal. a měl být pokryt přirážkou 90 procent k přímým daním.
22
Dne 8. července 1906 přečetl starosta výboru přípis od okresního soudu Brno-okolí
ohledně vyloučení Kohoutovic z obvodu okresního soudu Brno-okolí se sídlem v Brně a přeřazení do nově zřízeného obvodu okresního soudu v Králově Poli. Obec se ale usnesla, že si přeje zůstat v obvodu soudu Brno-okolí.
V září 1906 se jednalo jednak o obecní honitbě, která měla být pronajata ve veřejné
dražbě, ale také o volbě komise pro volbu do zemského sněmu. Zvoleni byli František Sláma, Josef Plšek a Jan Žáček, náhradníky se stali Antonín Volejník a Karel Liška a za komisaře byli zvoleni František Bašný a Jan Plšek.
Dne 12. dubna 1907 byla volena další komise, tentokrát k volbě do říšské rady.
Členy komise byli zvoleni Jan Žáček, Antonín Veselý, Josef Plšek a náhradníky Jan Krejčí, Jakub Hlavnička a za komisaře byl zvolen František Sláma a jako jeho zástupce Jan Plšek.
V červnu 1907 zemřel člen výboru František Pekárek. Na jeho místo nastoupil
Antonín Olejník. Proběhla také volba do zdravotního výboru, kam byl zvolen Jan Žáček.
Dne 28. července 1907 proběhlo schvalování obecních účtů za rok 1906. Příjmy
byly 2914 K. 8 hal., výdaje 2616 K. 10 hal., přebytek činil 297 K. 98 hal. Obecní rozpočet na rok 1907 byl schválen 18. srpna 1907. Příjem byl 3567 K. 1 hal., výdaje 2632 K. 75 hal., přebytek činil 934 K. 26 hal.
V prosinci 1907 byli ještě voleni dva členové do obecní školní rady. Zvoleni byli
František Sláma a Jan Krejčí.
V březnu 1908 proběhla volba jednoho delegáta do zdravotního výboru v obvodu
Bosonožském, zvolen byl Jan Žáček.
Dne 12. července 1908 přečetl starosta výboru přípis od ústředí starostenského sboru
ohledně obecního úředníka, který má být v obci ustanoven. Obec si ale žádného úředníka nepřála.
Dne 2. srpna 1908 byly schvalovány obecní účty za rok 1907. Příjem byl 2627 K. 85
hal., výdaje 2713 K. 71 hal., schodek byl 85 K. 86 hal. V tomto zápisu jsou opět po delším
čase vyčísleny celkové dluhy obce, ty činily 13500 K. 54 hal. Rozpočet pro rok 1908 byl
schvalován dne 27. září 1908. Příjmy byly 2429 K. 13 hal., výdaje 3425 K. 16 hal., schodek činil 996 K. 3 hal. a měl být hrazen přirážkou 64 procent k přímým daním v obci.
Dne 5. listopadu 1908 se hovoří o volbě reklamační komise k volebním listinám.
Zvoleni byli Josef Plšek, Jan Plšek, Jakub Hlavnička a Jan Krejčí. Dne 29. listopadu pak byla
volena komise k nastávajícím volbám nového obecního zastupitelstva. Za členy komise byli zvoleni Tomáš Volejník, František Kozel, Matěj Gabriel a Jan Beránek.
23
Nově zvolený obecní výbor přebírá úřad 4. dubna 1909. Nově zvolený starosta Jan
Plšek složil slib 30. března 1909. Před výborem složili slib radní. Prvním radním se stal Jan
Žáček a druhým Leopold Holý. Dalšími členy výboru byli Jan Krejčí, Jakub Hlavnička, František Sláma, Antonín Audy a úplně nově se zde objevují František Žáček, Josef Olejník, Štěpán Pátek a Matěj Gabriel. Výbor byl opět jedenáctičlenný.
V květnu 1909 byl volen jeden člen silničního výboru brněnského okresu. Zvolen
byl František Sláma.
Dne 20. a 27. června 1909 předložil starosta ke schválení obecní účty za rok 1908 a
za čtvrt roku 1909. Příjmy za rok 1908 byly 2754 K. 49 hal., výdaje 2755 K. 5 hal. K drobnému schodku, který vznikl, byl přičten schodek z roku 1907 85 K. 86 hal. a potom
schodek činil 86 K. 42 hal. Celkově obec dluží 13077 K. 52 hal. Za tři měsíce roku 1909 činily příjmy 273 K. 10 hal., výdaje 541 K. 44 hal. a schodek byl 268 K. 34 hal. Součtem
těchto dvou schodků byl spočítán celkový schodek, který činil 354 K. 76 hal. Rozpočet na rok 1909 byl sestaven 12. září 1909 a schválen 3. října 1909. Příjem činil 2564 K. 13 hal., výdaje
3518 K. 43 hal., schodek byl 954 K. 30 hal. a měl být uhrazen přirážkou 66 procent k obecní dani.
V lednu 1910 se opět jednalo o nutnosti prodloužení povolení vybírat pivní dávku.
Z pivní dávky se v obci platil školní plat. Vybírání pivní dávky zemský výbor povolil, to plyne ze zápisu z 5. května 1910.
Dne 5. června 1910 byly schvalovány obecní účty za rok 1909. Příjmy byly 3202
K. 92 hal., výdaje 3076 K. 84 hal. a přebytek tak činil 126 K. 8 hal. V obecní pokladně bylo tehdy 80 K. 80 hal., takže celá pokladniční hotovost po přičtení přebytku činila 206 K. 88 hal.
Celkové dluhy obce byly 12838 K. 30 hal. Obecní rozpočet na rok 1910 předložil starosta výboru ke schválení 19. června 1910. Příjmy byly 1942 K. 49 hal., výdaje 3316 K. 99 hal., schodek byl 1374 K. 50 hal. a měl být hrazen přirážkou 80 procent k dani v obci.
V únoru 1911 byly voleni členové do sirotčí rady. Zvoleni byli Josef Plšek,
František Sláma, Antonín Audy, nadučitel Rudolf Ševčík, Jan Plšek a František Beránek. Dále
se také v únoru řeší přípis od vrchního zemského soudu týkající se odloučení obce z okresního
soudu Brno-okolí a přidělení okresnímu soudu v Králově Poli. Výbor tentokrát jednohlasně s přidělením obce k okresnímu soudu v Králově Poli souhlasil.
Dne 12. března 1911 byly schvalovány obecní účty za rok 1910. Příjem činil 3013
K. 99 hal., výdaje 2910 K. 73 hal., přebytek tak činil 105 K. 26 hal. Celkové dluhy obce byly 12542 K. 21 hal.
24
V březnu 1911 byly také voleni dva členové do místní školní rady, těmi se stali Jan
Plšek a František Sláma.
Dne 17. dubna 1911 byl schvalován rozpočet na rok 1911. Příjmy byly 1695 K. 43
hal., výdaje 3236 K. 63 hal., schodek tak činil 1541 K. 20 hal. a měl být hrazen přirážkou 100 procent ke všem daním v obci kromě osobní daně z příjmů. Tento poslední dodatek nejspíš platil vždycky, jen nebyl uváděn.
V dubnu 1911 ještě také proběhla volba prvního radního, protože Jan Žáček se
odstěhoval z obce. Novým radním byl zvolen František Sláma a jeho místo nahradil ve výboru Štěpán Zedníček.
Dále se v roce 1911 jednalo o opravě cesty a také o potřebě upomenout dlužníky
školních poplatků. Co se týče opravy cesty, obec na ni nemá peníze, a tak starosta navrhuje půjčku u nějaké banky. Oprava má stát 1456 K. a výbor nakonec starostu pověřuje, aby někde
vypůjčil 900 K. Obec počítá s nouzovou zemskou subvencí na opravu cest ve výší 600 K., ta ale bude vyplacena až po ukončení prací.
Dne 4. března 1912 se výbor sešel za účelem zvolení komise pro volbu obecních
zastupitelů. Zvoleni byli Matěj Gabriel, Jakub Hlavnička, František Sláma a Josef Olejník.
Dne 10. března 1912 předložil starosta obecní účty za rok 1911 ke schválení. Příjmy
činily 3174 K. 44 hal., výdaje 3759 K. 15 hal., schodek byl 584 K. 71 hal. Celkové dluhy
obce byly 12112 K. 80 hal. Rozpočet na rok 1912 byl schvalován 14. dubna 1912. Příjmy
činily 1757 K., výdaje 3874 K., schodek byl 2117 K. a měl být hrazen přirážkou 144 procent k obecním daním. V tento den byla také volena komise k nastávajícím volbám do obecního
zastupitelstva, kam byli zvoleni Josef Plšek, Antonín Volejník, Jan Beránek a nadučitel Ševčík.
Dne 16. května 1912 proběhlo první sezení nově zvoleného výboru. Novým
starostou se stal Jan Daler, slib složil již 15. května. Prvním radním se stal František Plšek a
druhým Josef Plšek. Dalšími členy výboru byli Jakub Hlavnička, Štěpán Pátek, František Sláma, Štěpán Zedníček, Matěj Gabriel, Jan Plšek, Jan Krejčí a nově Emanuel Vaněk. I nový
starosta Jan Daler předtím nikdy ve výboru žádnou funkci neměl. Výbor byl opět jedenáctičlenný.
U zápisu z 21. června 1912 se opět objevuje razítko obce, tentokrát jiné, bez hroznu,
jen s nápisem Obecní úřad v Kohoutovicích.
Dne 11. května 1913 byly schvalovány obecní účty za rok 1912. Příjmy činily 3520
K. 71 hal., výdaje 3722 K. 50 hal., schodek byl 201 K. 79 hal. Celkové dluhy obce byly 12912 K. 54 hal. Rozpočet na rok 1913 byl schválen téhož dne tj. 11. května 1913. Příjmy 25
byly 2299 K., výdaje 4814 K 29 hal., schodek tak dělal 2515 K. 29 hal. a měl být hrazen přirážkou 155 procent k daním v obci.
Dne 18. května 1913 se konala volba šestičlenné komise do zemských voleb.
Zvoleni byli František Plšek, Jan Plšek, Josef Plšek a jako náhradníci František Sláma, Matěj Gabriel a Jakub Hlavnička.
V srpnu 1913 pak výbor na četné žádosti rodičů dětí, které chodily v Kohoutovicích
do školy, jednal o povolení vyučování německého jazyka ve škole. Výbor výuku povolil.
V listopadu 1913 jednal mj. o tom, aby se schůze výboru konaly ve škole, aby se
posluchači mohli přijít podívat na jednání výboru. Tato změna byla schválena. Dále se jednalo o silnicích, pozemcích apod.
Dne 14. prosince 1913 byl schvalován obecní rozpočet na rok 1914. Příjmy byly
2188 K., výdaje 4303 K. 50 hal., schodek 2115 K. 50 hal. a měl být pokryt přirážkou 134 procent k obecním daním. Účty za rok 1913 byly schváleny 5. dubna 1914. Příjmy činily
4049 K. 71 hal., výdaje 4096 K. 61 hal., schodek byl 46 K. 90 hal. Celkové dluhy obce dosahovaly výše 11435 K.
Dne 12. dubna 1914 se Štěpán Pátek a Jakub Hlavnička vzdávají členství ve výboru
bez udání důvodu.
Dne 1. srpna 1914 předává starosta Jan Daler úřad prvnímu radnímu Janu Plškovi,
protože sám nastupuje na vojenskou službu. Následně, 4. září 1914, je úřad předán Františku
Slámovi, který pak funguje jako starosta. V zápisech bývá podepsán jako starosta, zástupce starosty nebo jeho náměstek. Dále se ještě roku 1914 jedná o obstarání výživy pro obyvatelstvo po dobu válečnou asi na šest měsíců. Výbor se usnesl, že je nutné u okresního hejtmanství objednat zásoby, je tedy nutné spočítat potřeby obyvatel a obec se zaváže, že následně sama zásoby rozdělí mezi obyvatele a obchodníky a vybere peníze.
Dne 1. ledna 1915 byl sestaven obecní rozpočet za rok 1915. Příjmy byly 2045 K.,
výdaje 4057 K., schodek činil 2012 K. a měl být hrazen přirážkou k přímým daním v obci ve výši 125 procent. Tento rozpočet byl schválen 2. února 1915.
V únoru 1915 se také jednalo o nutnosti zažádat o opětovné povolení výběru pivní
dávky. V dubnu 1915 pak proběhla volba členů do místního komitétu pro výživu obyvatelstva v době války, zvoleni byli Štěpán Zedníček, Jakub Hlavnička, Leopold Holý a František Plšek.
V dubnu 1916 proběhlo jednání o 4. válečné půjčce. O předchozích se v zápisech nic
nepíše. Později v květnu se obec upsala na válečnou půjčku 1000K.
26
Dne 2. července 1916 byly schvalovány obecní účty za čtyři měsíce roku 1914.
Příjmy činily 1384 K. 40 hal., výdaje 1463 K. 41 hal., schodek byl 79 K. 1 hal. Celkové dluhy obce jsou zde vyčísleny na 11740 K. 19 hal.
Obecní rozpočet na rok 1916 byl schválen 19. září 1916. Příjmy byly 1426 K.,
výdaje 4232 K., schodek 2806 K. a měl být hrazen přirážkou 190 procent k přímým daním.
V listopadu 1916 se jednalo o 5. válečné půjčce, obec se nakonec upsala na 2000 K.
Při této příležitosti byl také přijat návrh prodat část dřeva z obecního lesa na úhradu obecních výloh. Později v prosinci 1916 byl úpis na 5. válečnou půjčku zvýšen na 4000 K.
V březnu 1917 se jednalo o útratách na zaopatřování čtyř vojáků, kteří byli v obci
jako asistence prohlídky ohledně obilí a mouky, kdy přebytky byly odvezeny z obce. V květnu 1917 pak proběhla příprava k upisování na 6. válečnou půjčku.
20. května 1917 je v zápise zmíněna skutečnost, že obecní výbor má dvanáct členů.
(Po posledních volbách, které proběhly v roce 1912, měl ale členů pouze jedenáct. Nové volby měly být v roce 1915, ale o žádných se zápisy nezmiňují. Během války zřejmě zůstal
výbor v podobném složení jako před válkou, ale protože někteří členové výboru včetně starosty museli narukovat, jména členů se po celou dobu války stále mění. Při těchto změnách zřejmě nějak došlo i ke změně počtu členů výboru.)
Dne 10. června 1917 byla volena hospodářská rada obce, jejímž předsedou byl
zvolen František Sláma.
Dne 19. srpna 1917 byl předložen rozpočet pro rok 1917 ke schválení. Rozpočet byl
schválen až 2. září 1917. Příjmy byly 1629 K., výdaje 4431 K., schodek 2802 K. a z toho plynoucí přirážka měla činit 190 procent k přímým daním.
V listopadu 1917 proběhla příprava na 7. válečnou půjčku. Obec se upsala k půjčce
ve výši 1500 K. Dále byly na konci roku projednávány záležitosti týkající se potravin, sbírky pro vdovy a sirotky apod.
Příprava na 8. válečnou půjčku proběhla v červnu 1918. Obec se k ní upsala
v červenci 1918, půjčka činila 1500 K. Situaci v zemi v tomto období charakterizuje i zápis
z 16. června 1918, kdy obecní služebník žádá o zvýšení platu vzhledem k obrovské drahotě potravin i šatstva.
Návrh rozpočtu na rok 1918 byl předložen 23. června 1918. Příjmy byly 3179 K.,
výdaje 5974 K., schodek 2795 K. a následná přirážka činila 182 procent k daním. Rozpočet byl schválen 7. července 1918. Výbor se také rozhodl darovat 200 K. na stavbu Národního divadla v Brně.
27
V září 1918 se Jan Daler vrací z války. Dne 15. září 1918 mu František Sláma
předává úřad. V září 1918 se také jedná o pronájmu obecních pozemků veřejnou dražbou na dobu šest let.
Závěr
V období od roku 1850 byly některé obce slučovány a jiné rozlučovány.
Kohoutovice byly v této době sloučeny s obcí Žebětín. Jako samostatná obec působily
Kohoutovice od roku 1867. První dochovaný zápis o sezení obecního výboru pochází z roku 1884.
V obci byly, v souladu s tehdejšími zákony, zřízeny dva povinné orgány. Byl to
obecní výbor jako širší orgán volený na tři roky a dále obecní představenstvo, které bylo
voleno ze středu obecního výboru. Tvořeno bylo starostou a dvěma radními. Ze zápisů plyne, že starosta sice měl hlavní slovo a většinou také zapisoval usnesení výboru, ale o záležitostech obce se vždy radil s celým výborem a nikdy nerozhodl proti vůli výboru. Vzhledem k tomu,
že Kohoutovice nebyly velkou obcí, obecní výbor měl zpočátku jen sedm členů, tj. nejmenší
počet na Moravě možný. Postupně se počet členů výboru zvyšoval, jak je patrné z tabulek v příloze. K volbám do obecního výboru docházelo v obci pravidelně každé tři roky až na
období první světové války, kdy volby neproběhly. O volbách do orgánů obce ani o volebním
právu se v zápisech nic nepíše, ale je možné předpokládat, že tyto záležitosti probíhaly v souladu s tehdejšími zákony (viz teoretická část kapitoly, str. 9).
Rozdělení působnosti obce na oblast samostatnou a přenesenou je ze zápisů patrná
(popis náplně každé z působností viz. str. 10). O trestní pravomoci obce se v zápisech nemluví, je však ale možné, že tyto záležitosti byly vedeny v jiné knize, která se nedochovala.
Říšský zákon z roku 1893 dával obcím právo samostatně si určovat okruh svých
příslušníků. O uplatňování tohoto zákona svědčí některé zápisy, kdy členové výboru buď vyhověli, nebo nevyhověli žádosti určité osoby o přijetí do svazku obce. Vyhověno nebylo především osobám žijícím zahálčivý život a konajícím trestnou činnost, ale také osobám, které propadly alkoholismu.
Na příkladu obce Kohoutovice je patrné, že obecní samospráva v tomto období
skutečně procházela velkou finanční krizí. Obec byla již téměř od počátku sledovaného
období zadlužena a toto zadlužení se zvyšovalo tak, že následně téměř ohrožovalo chod obce. Nepomohly ani neustálé přirážky k přímým daním, které měly krýt schodek v rozpočtu.
28
Velmi častým typem zápisu bylo povolení taneční zábavy v obci. Tento typ zápisu
se přestává objevovat od roku 1906. Časté jsou v tomto období také zápisy povolující
postavení domu s popisem stavby a někdy i s vyjádřením obvodního lékaře. Tento typ zápisů se objevuje od roku 1900.
Schvalování účtů a rozpočtů se v obci zjevně nekonalo podle předpisů. Rozpočet
měl být sestaven tak, aby po řádném čtrnáctidenním vyložení zbýval do začátku roku, pro který měl platit, ještě alespoň měsíc. V Kohoutovicích byl ale rozpočet až na výjimky
sestavován až v tom roce, pro který platil, mnohdy dokonce až v prosinci tohoto roku. Co se týče obecních účtů, ty měly být schváleny do dvou měsíců po uplynutí roku pro který platily
tzn. do února. V Kohoutovicích ale byly účty schvalovány nejdříve v jarním období, ale výjimkou nebylo ani schvalování účtů až na podzim. Je
možné se také setkat se
schvalováním účtů za více let zaráz nebo za období necelého roku. Účty, rozpočet, ale i volební listiny byly vždy dávány k dispozici k veřejnému nahlédnutí po dobu alespoň dvou týdnů. Zápisy tohoto charakteru jsou často neúplné.
Členové výboru zastávali mnohdy více funkcí, jak je patrné ze zápisů (např. byli
také členy místní školní rady, zdravotního výboru apod.).
Období první světové války bylo ve znamení úpisů k válečným půjčkám a také ve
znamení zajištění potravinové a jiné sociální pomoci obyvatelstvu ve válečné době.
Až do vzniku republiky se zápisy vůbec nezmiňují o politické příslušnosti členů
výboru, přestože určitá politická uskupení existovala (viz. str. 13). Zápisy se nevyjadřovaly k jakýmkoli politickým záležitostem. V tomto období tak není možné zjistit jakékoli osobní postoje členů obecního výboru ani politické nálady v obci.
29
3 Období od listopadu 1918 do konce roku 1938 Vývoj obecní samosprávy v Československu v období první republiky12
V období první i druhé republiky docházelo k oklešťování práv územní samosprávy.
Tento proces zasahoval do všech jejích stupňů a znamenal faktické postátnění vyšších samosprávných svazů a podstatným způsobem omezoval i pravomoci obcí. Důvodem byla
obava možného nebezpečí hrozícího z německé strany při zachování dosavadního systému dvojkolejnosti veřejné správy (státní správy na jedné straně a územní samosprávy na straně druhé). Proto docházelo k odbourávání samosprávy a jejím srůstáním se státní správou.
Obecní samospráva musela bezodkladně vyřešit zejména otázku volebních řádů. Do
té doby se dodržovala zásada, že právo podílet se na rozhodování o obecních záležitostech mají pouze ty osoby, které se na obecní hospodářství přispívají. Před válkou původně česká buržoazie na nějaké výrazné rozšíření volebního práva nepomýšlela, teprve pod tlakem mas
na konci války se o takové možnosti začalo uvažovat. Již 6. listopadu 1918 se konala porada Národního výboru, kde bylo dohodnuto, že je nutné novelizovat co nejdříve volební řád
v obcích a obecní zřízení. Zákonem č. 75/1919 Sb.byl dán volbám v obcích nový řád a zákonem 76/1919 Sb. také novela k obecním zřízením.
Volební řád vznikl jako výsledek dohody občanských stran se sociální demokracií a
přinášel značnou demokratizaci. Zavedl všeobecné, rovné, tajné a přímé hlasovací právo při
volbách do obcí pro všechny osoby, muže i ženy, které měly v obci trvalé bydliště po dobu alespoň tří měsíců a dosáhly věku 21 let13. Pasivní volební právo se přiznávalo od 26 let a
osoba musela v obci bydlet alespoň jeden rok.14 S novým volebním řádem zaniklo volební
právo právnických osob. Volilo se na základě vázaných kandidátních listin a podle zásad poměrného zastoupení, většinový systém byl odstraněn. Každý volič byl povinen se volby
zúčastnit kromě zákonem stanovených výjimek a každý, kdo byl zvolen, byl povinen volbu přijmout, přičemž zákon opět stanovoval některé výjimky.15 Od této chvíle bylo volební
období čtyřleté a v roce 1933 bylo prodlouženo dokonce na šest let. Jako důvod této změny byl uváděn důvod, že je potřeba sladit délku volebního období v obcích s volebním obdobím
Janák, Jan - Hledíková, Zdeňka - Dobeš, Jan: Dějiny správy v českých zemích. Praha 2005. Joachim, Václav: Řád volení v obcích s prováděcím nařízením a novela k obecním zřízením. Praha 1919. 14 Tamtéž. 15 Tamtéž. 12
13
30
okresních a zemských zastupitelstev. Zajímavostí je, že den před volbou a v den volby bylo zakázáno v obci prodávat nebo podávat nápoje obsahující alkohol.16
Aby obce nemohly hospodařit se svým jměním zcela neomezeně, byly zřizovány
obecní finanční komise. Tyto se zřizovaly obligatorně ve všech obcích pokud jim zemský
výbor neudělil dispens. Polovinu členů této komise volilo obecní zastupitelstvo, druhou pak jmenoval okresní úřad. Zřizování těchto komisí bylo namířeno zejména proti obcím se
socialistickou většinou, kde by obecní orgány mohly s obecním jměním hospodařit způsobem, který nebyl pro buržoazii přijatelný, a proto také tyto komise dostaly rozsáhlé pravomoci. Měly právo kontrolovat veškeré obecní hospodaření a mohly se odvolat proti všem usnesením finanční povahy s odkládajícím účinkem.
Novela jako řádné orgány obcí rozeznávala obecní zastupitelstvo, obecní radu,
starostu (jeho náměstky) a komise.
Obecní zastupitelstvo nahrazovalo dřívější obecní výbor. Do obecního zastupitelstva
volili všichni voliči oprávnění k volbě. Mělo devět až 60 členů podle počtu obyvatel obce. Ze
svého středu pak volilo obecní radu, ta zastupovala dřívější obecní představenstvo. Obecní
rada byla složena ze starosty, jeho náměstka nebo náměstků a ze členů rady tj. radních. Počet členů rady tvořil jednu třetinu členů obecního zastupitelstva. Aby počet členů obecní rady byl
nejméně tři, byla spodní hranice počtu obecních zastupitelů stanovena na devět. I v této době
obecní rada fungovala jako obecní trestný senát, minimálně tříčlenný, složený ze starosty a
dvou radních. Bylo jasně stanoveno, že obecní rada tvoří sbor, který se za předsednictví
starosty usnáší o všech věcech, které zákon nevyhrazuje obecnímu zastupitelstvu. Tímto nařízením se obecní rada stává skutečně primárním orgánem obce.
Starostu a jeho náměstka volilo obecní zastupitelstvo také ze svého středu, pokud
zastupitelstvo mělo víc než 24 členů, volili se náměstci dva. U obcí, které byly sídlem
okresního úřadu potvrzovalo volbu starosty od této chvíle ministerstvo vnitra, u ostatních obcí
pak zemský úřad. Pokud státní úřad volbu starosty nepotvrdil, jeho volba (a jeho náměstků)
pozbývala platnosti a obecní zastupitelstvo muselo provést volbu novou na schůzi, kterou svolal dohlédací úřad. Pokud by zastupitelstvo ani na podruhé nezvolilo starostu, který by byl potvrzen, potom pozbyla platnosti i volba samotných členů obecního zastupitelstva. Politický
úřad pak jmenoval do čela obce správní komisi a po nějaké době vypsal novou volbu obecního zastupitelstva.
16
Joachim, Václav: Řád volení v obcích s prováděcím nařízením a novela k obecním zřízením. Praha 1919.
31
Tato ustanovení zjevně obecní samosprávu velmi oklešťovala, tím spíš, že státní
úřady neměly jasně stanoveno, do jaké doby mají být nové volby vypsány.
Obce měly právo zřizovat si poradní a přípravné sbory ve formě komisí, nebylo to
však povinné, obligatorně musela být zřízena pouze již výše zmíněná komise finanční a komise letopisecká k vedení obecní pamětní knihy.
Nejdůležitějším orgánem obce byla obecní rada. Její zasedání byla neveřejná a
probíhala dosti často. Obecnímu zastupitelstvu byly vyhrazeny jen některé záležitosti např. schvalování obecního rozpočtu. Schůze zastupitelstva se měly konat alespoň jednou za dva měsíce a byly veřejné. Některé funkce byly vyhrazeny starostovi, to bylo např. svolávání
schůzí obecní rady a zastupitelstva, sistace nezákonných usnesení, zastupování obce navenek apod.
Obec měla též mimořádné orgány, k nimž náležel vládní komisař nebo správní
komise. Tyto orgány, buď jeden, nebo druhý, se uplatnily v případě, kdy bylo rozpuštěno obecní zastupitelstvo. Jeden z těchto orgánů pak stojí v čele obce až do dalších voleb.
Obce se již od dřívějšího období nacházely ve svízelné finanční situaci. Aby bylo
obcím odlehčeno, byly novelou obecního zřízení některé záležitosti přesunuty na stát, např. věcné náklady na bezpečnostní, polní, zdravotní a mravnostní policii, stavby a udržování cest. Krize samosprávných financí se však stále prohlubovala a třistaprocentní obecní přirážky k přímým daním nebyly ničím neobvyklým. Situace finančního hospodářství obcí byla v předmnichovské republice několikrát řešena různými opatřeními, nikdy však nešlo o nějaké zásadní řešení. V roce 1935 byl vypracován zákon o finančních opatřeních v oblasti územní
samosprávy. Zřízením tzv. zemských pomocných fondů, které by přejímaly zúročení a
umořování dluhů tzv. nesoběstačných okresů a obcí, mělo dojít k jejich alespoň částečnému oddlužení.
S institucí statutárních měst se můžeme setkat i v předchozích obdobích, tato
instituce zůstává i nadále zachována. Zvlášť významné postavení mělo město Praha. V roce 1922 vstoupil v život zákon o Velké Praze, kterým se s Prahou slučovalo 38 sousedních obcí a
osad. Podobně bylo vytvořeno i Velké Brno (1919) a Velká Olomouc. Počet členů obecního zastupitelstva mělo v Praze sto členů, v Brně devadesát a v Olomouci šedesát.
Více než do samosprávy obecní zasáhl stát do samosprávy okresní. V Čechách došlo
krátce po vzniku republiky
k rozpuštění okresních zastupitelstev a místo nich byly
jmenovány okresní správní komise sestavené podle zásady poměrného zastoupení politických stran v okrese. Na Moravě a ve Slezsku byly podobně reorganizovány okresní silniční výbory.
Na oblast okresní samosprávy měl největší vliv zákon o organizaci politické správy z roku 32
1927. Tento zákon ruší dosavadní zastupitelské okresy v Čechách i silniční okresy na Moravě a ve Slezsku, které tam byly zřízeny podle župního zákona (tento zákon nebyl v českých
zemích aktivován) a místo nich vznikly korporace územní samosprávy zvané jednoduše okresy.
Orgánem nového okresu bylo okresní zastupitelstvo čítající 18 až 36 členů. Dvě
třetiny členů pocházely z přímých voleb, jedna třetina byla jmenována z řad tzv. odborníků.
Volební právo do okresních i zemských zastupitelstev však bylo přiznáno až státním občanům od 24 let. Okresní zastupitelstvo volilo ze svých řad okresní výbor skládající se z osmi členů a
osmi náhradníků. Předsedou těchto orgánů byl okresní hejtman. Funkční období bylo
šestileté. Schůze okresního zastupitelstva byly veřejné a měly se konat aspoň čtyřikrát ročně. Okresní výbor se scházel častěji, jeho jednání bylo neveřejné.
Okresní zastupitelstvo mělo hospodářskou, pomocnou, správně soudní, poradní a
iniciativní působnost, ale ne vše z těchto působností bylo realizováno. K okresním
zastupitelstvům šlo také odvolání proti rozhodnutí obecních zastupitelstev v záležitostech samostatné působnosti obcí. V některých záležitostech vykonávala okresní zastupitelstva nad obcemi dozor.
Nejvyšším článkem územní samosprávy byla zemská samospráva. Po vzniku ČSR
zanikly zemské sněmy, jejich působnost byla přenesena na Národní shromáždění a na vládu. V Čechách byl místo správní komise z roku 1913 jmenován zemský správní výbor, který byl
organizován podle výsledků voleb. Toto provizorní řešení fungovalo až do konce roku 1928. Na Moravě byl zemský výbor ponechán a ve Slezsku vláda zemský výbor rozpustila a byla jmenována zemská správní komise.
Orgány zemské samosprávy byly vytvořeny v každé zemi. Bylo to zemské
zastupitelstvo, zemský výbor a zemský prezident. Zemské zastupitelstvo mělo v Čechách 120 členů, moravskoslezské zastupitelstvo mělo členů 60. Dvě třetiny členů vzešly z přímých voleb, jedna třetina byla jmenována vládou z řad tzv. odborníků. Funkční období bylo
šestileté. Předsedou byl zemský prezident. Zastupitelstvo volilo ze svých řad zemský výbor, který se skládal z 12 členů a 12 náhradníků. Zemský prezident zastupoval zemi navenek jako právnickou osobu a podepisoval písemnosti, které byly jejím jménem vydány.
Působnost zemských zastupitelstev se dělila na hospodářskou a správní,
normotvornou, na působnost ve správním soudnictví a na působnost poradní a iniciativní.
Opět ne vše z celkové působnosti zemských zastupitelstev se ve skutečnosti realizovalo.
Zastupitelstva fungovala v některých záležitostech jako poradní sbory státních úřadů. Schůze zastupitelstva se konaly alespoň čtyřikrát do roka a jejich jednání bylo většinou veřejné. 33
Působnost zemských výborů byla stanovena přesněji. Zemský výbor spravoval
zemský majetek, připravoval rozpočet, účty a návrhy pro jednání zemského zastupitelstva a vedl zemské hospodářství. Jeho schůze svolával zemský prezident kdykoli to bylo potřeba, ale nejméně jednou měsíčně. Výbor měl také určité povinnosti v dohledu nad finančními záležitostmi měst apod.
Již před rokem 1918 byly vytvořeny zájmové organizace samosprávných sborů.
Nebyly to sice veřejnoprávní korporace, ale přesto měly na vývoj územní samosprávy značný
vliv. V Čechách to bylo České zemské ústředí obcí, měst a okresů v Praze, na Moravě Ústředí
starostenských sborů a silničních výborů, které bylo roku 1929 přeměněno v Ústředí
moravskoslezských obcí, měst a okresů. Ve Slezsku existovala podobná instituce, která se
však později připojila k ústředí v Brně. Dále fungovaly také podobné organizace, které sdružovaly německé svazky územní samosprávy a také některé další organizace se zemskou nebo i celostátní působností jako Svaz československých měst apod.
Kohoutovice směřují ke sloučení s Brnem
Jak už bylo dříve uvedeno, obecní výbor fungoval v obci až do spojení s městem
Brnem, od roku 1919 byl přeměněn na poradní sbor a od srpna 1920 na místní výbor, který byl zrušen až za okupace. Období první republiky je pro obec spojeno zejména se sloučením
Kohoutovic s městem Brnem, proto se následující část bude nejvíce zaměřovat právě na toto sloučení.
Stručně ke vzniku Velkého Brna17
Pro město Brno měly zásadní význam dny bezprostředně následující po vyhlášení
samostatnosti Československa 28. října 1918. V jejich rušné atmosféře začal totiž důležitý
proces, na jehož konci vzniklo Velké Brno, a do života byla uvedena nová městská
administrativa, která v podstatě beze změn přetrvala až do konce první republiky. Tento
proces byl zpočátku komplikován faktem, že brněnská radnice byla v německých rukou, a
tudíž politické a národnostní složení městské rady neodpovídalo rozvrstvení brněnského obyvatelstva. Němci se vzdali svých úřadů 5. listopadu 1918. Ještě téhož dne byl moravským
místodržitelstvím po dohodě s národním výborem jmenován vládní komisař pro správu města Petr Kerndlmayer, rytíř z Ehrensfeldu. Od této chvíle bylo město v českých rukou. Byl
vytvořen 24členný tzv. poradní sbor složený z poloviny ze zástupců socialistických stran a 17
Mates, Pavel - Schelle, Karel: Ke vzniku Velkého Brna. Forum Brunense, 1992, str. 107-116.
34
z poloviny z představitelů českých a německých občanských stran. Z národnostního hlediska byl tvořen dvěma třetinami Čechů a jednou třetinou Němců.
Hned od počátku samostatnosti našeho státu se i přes odpor Němců začalo uvažovat
o správním spojení Brna s některými sousedními obcemi a o vytvoření Velkého Brna. Probíhala četná jednání s obcemi i v obcích samotných. Většina obcí se spojením souhlasila,
protože v tom spatřovaly značné výhody, které život velkého města přináší. Správní komise města Brna se na počátku roku 1919 obrátila na parlament s obsáhlým podáním, v němž
poukazovala na stavební růst města, požadavky hygienické, hospodářské, dopravní a poukazovalo se také na potřebu konstituovat hlavní město Moravy v náležitě reprezentativní
velikosti. K tomu byl přiložen také návrh zákona, který předpokládal, že dojde ke spojení všech sousedních obcí, jejichž správu měly až do všeobecných voleb zajišťovat dosavadní obecní výbory, resp. správní komise.
Přípravné práce byly postupně přeneseny na půdu poradního sboru vládního
komisaře města Brna a už na konci ledna bylo jasné, že v rámci tzv. Velkého Brna měly být
spojeny: Juliánov, Židenice, Husovice, Královo Pole, Žabovřesky, Kamenný Mlýn, Jundrov, Bohunice, Horní Heršpice, Komárov, Slatina, Maloměřice, Obřany, Medlánky, Řečkovice, Komín, Lískovec, Černovice a Kohoutovice. V únoru k nim přibyli ještě Dolní Heršpice, Přízřenice a Brněnské Ivanovice. Na začátku dubna pak ještě Tuřany.
Celá diskuse o vytvoření Velkého Brna byla 11. dubna v ústavném výboru skončena
a 17. dubna byl návrh schválen plénem Národního shromáždění jako zákon č. 213 Sb. Tím
k dosavadním 130 000 obyvatelům přibylo dalších 80 000 z připojených obcí. Rozloha Brna se zvětšila více než pětinásobně, tedy na 12 376 ha. Zákon měl značný význam i z hlediska
národnostního, protože v připojených obcích převažovali Češi. České zastoupení se tím v Brně posílilo, což se projevilo nejen v pozdějších volbách do jeho zastupitelstva, ale i kulturním a hospodářském dění města. Tím se také vysvětluje odpor Němců k vytvoření Velkého Brna.
Z jednání zastupitelstva v období od listopadu 1918 až do konce roku 193818
Dne 11. listopadu 1918 se konala slavnostní schůze při příležitosti prohlášení
československého státu (28. října 1918). Obecní zastupitelstvo, občané, učitelé i děti se sešli AMB, A17/3, Zápisy o schůzích obecního výboru 29. 11. 1908 - 11. 6. 1919, zápisy o schůzích poradního sboru 7. 9. 1919 – 4. 8. 1920, zápisy o schůzích místního výboru 8. 8. 1920 – 19. 4. 1925. AMB, A17/4, Zápisy o schůzích místního výboru 29. 5. 1925 – 12. 12. 1938. 18
35
ve školní budově. Složili přísahu a slib mladému československému státu a národní radě, že chtějí všechna práva a nařízení vydané národní radou zachovávat a svědomitě plnit. Potom
promluvil starosta obce Jan Daler a nabádal občany, aby byly odstraněny veškeré nenávisti a spory a v obci zavlál duch míru a pokoje. Celou schůzi zakončil dojemným proslovem pan učitel Ševčik se školními dětmi. Na úplném konci této slavnostní schůze zpívaly děti národní písně, samozřejmě zazněla píseň Kde domov můj nebo také píseň Hej Slovane a další. Potom byla ještě provolávána sláva prezidentovi Masarykovi.
Vůbec poprvé se o sloučení s Brnem hovoří na schůzi obecního výboru z 22.
prosince 1918, ale pouze velmi stručně. Je zde jenom poznámka, že ke sloučení předměstí
s Brnem nebylo nic namítnuto, ale je třeba počkat na výsledek schůze, ke které byli starosta a tři členové obecního výboru pozváni.
Důležité rozhodnutí o připojení Kohoutovic k městu Brnu bylo uskutečněno na
schůzi obecního výboru dne 29. prosince 1918. Obec si ale kladla některé podmínky: bylo to zavedení elektrického proudu a napnutí telefonního připojení s městem Brnem. Jiná zásadní
přání obec prozatím neměla. Na této schůzi také došlo k rozšíření zastupitelstva obce všemi náhradníky. Na schůzi 1. ledna 1919 se ohledně připojení k Brnu řešily pouze drobné námitky jednoho člena výboru.
Dne 10. února 1919 zástupce starosty František Sláma předložil obecnímu výboru ke
schválení účty za období od roku 1915 do roku 1918. V roce 1915 byli příjmy 3632 K. 57 hal., výdaje 4224 K. 25 hal. a schodek byl 591 K. 68 hal. V roce 1916 činily příjmy 3681
K. 71 hal., výdaje 5459 K. 50 hal. a schodek 1777 K. 79 hal. V roce 1917 byly příjmy 4667
K. 37 hal., výdaje 7232 K. 33 hal. a schodek 2564 K. 96 hal. A konečně za rok 1918 (za osm měsíců) byly příjmy 4182 K. 52 hal., výdaje 6635 K. 69 hal. a schodek 2453 K. 17 hal.
Dne 16. března 1919 proběhla volba volební komise do příštích voleb. Zde je poprvé
zmíněna příslušnost některých osob k určitým politickým stranám. Za stranu občanskou lidovou byli do komise zvoleni Rudolf Ševčík (předseda komise), Jan Plšek, František Sláma a Josef Řehák. Za stranu českých socialistů to byli František Plšek, Antonín Audy a Emil
Plšek. Za stranu sociálně demokratickou Josef Mrkvička, Josef Krejčí a František Suchomel a za stranu inteligence Jaroslav Förster a Jan Zounek.
Dodatečný účet za čtyři měsíce roku 1918 a sestavený rozpočet na rok 1919
předložil starosta Jan Daler ke schválení 6. dubna 1919. Za čtyři měsíce roku 1918 byly
příjmy 3468 K. 28 hal., výdaje 3781 K. 49 hal. a schodek 313 K. 21 hal. V rozpočtu na rok 1919 činily příjmy 5305 K., výdaje 8570 K., schodek byl 3268 K. a měl být kompenzován přirážkou 210 procent k daním.
36
Až do samotného sloučení žádná významnější informace o sloučení s Brnem v zápisech není, jen např. různé osobní záležitosti, jejichž řešení bylo odloženo, protože následným sloučením budou vyřešeny samy.
První schůze zastupitelstva po 16. dubnu, kdy k samotnému sloučení došlo, se
konala 11. června 1919. Po projednání obecních záležitostí starosta Jan Daler prohlašuje, že
obecní zastupitelstvo se dnešní schůzí rozpouští a žádá, aby do tří dnů byly jmenovány osoby do poradního sboru, a to po jednom delegátovi z každé politické strany, aby mohl dále
vyřizovat obecní záležitosti, dokud se o to nově zvolené zastupitelstvo města Brna nepostará. Jan Daler zde potom funguje ne již jako starosta, ale jako zástupce vládního komisaře Velkého Brna a bývalý obecní výbor se začíná nazývat jako poradní sbor. Dodatečně však byl
tento protokol prohlášen správní komisí města Brna ze neplatný, ovšem bez zjevných
důsledků, proto není přesně jasné, jestli toto rozhodnutí správní komise mělo na život obce nějaký vliv.
Za zmínku stojí, že Petr Ehrenfeld zaslal 26. května 1919 starostům obcí sdělení,
jímž je pověřuje dalším vedením místních záležitostí. 2. června byli potom starostové pověřeni oficiálně a téhož dne se na ně vládní komisař města Brna obrátil s dalším oběžníkem, podle něhož mělo dojít v obcích ke zřízení poradních sborů, jejichž zástupce by
vysílaly politické strany působící v daném obvodu.19 To objasňuje jednání Jana Dalera na
červnové schůzi. Potom ale až do začátku září se sbor nesešel nebo o tom nebyl učiněn zápis,
možná to bylo způsobeno zmatky a nejasnostmi, se kterými se v té době Brno ve správní oblasti potýkalo.
Dne 7. září 1919 přebírá obecní úřad k dalšímu vedení nově zvolený zástupce
vládního komisaře Velkého Brna, kterým se stal učitel Jaroslav Förster. Dosavadní zástupce vládního komisaře Jan Daler mu předává celý úřad. Jaroslav Förster je potom nazýván jako předseda poradního sboru.
Další záznamy jsou potom pochopitelně vedeny již jako schůze poradního sboru.
Ten měl osm členů (později devět, když se rozšířil o zástupce strany čs. národnědemokratické, někdy na počátku roku 1920). Jinak se sbor scházel pravidelně a zabýval se
různými obecními záležitostmi jako např. obecním rozpočtem, prodejem různých obecních pozemků, sporem o kácení lesa nebo koupí zvonu do místní kapličky.
Dne 28. září 1919 se konala schůze poradního sboru při příležitosti sestavení
obecního rozpočtu na rok 1920, který si vyžádalo město Brno. Příjmy byly 2918 K., výdaje 19
Mates, Pavel - Schelle, Karel: Ke vzniku Velkého Brna. Forum Brunense, 1992, str. 107-116.
37
14137 K. a schodek 11219 K. a měl být hrazen přirážkou 740 procent k daním. Tento rozpočet ale město Brno vrátilo k přepracování. O této záležitosti se jednalo 21. května 1920.
Městská účtárna totiž navrhuje poradnímu sboru, aby upravili plat obecnímu strážníkovi. Poradní sbor toto opatření odmítá, protože by tím přirážky k daním vzrostly na 1400 procent.
Ještě předtím, 11. dubna 1920, byly schváleny obecní účty za rok 1919 (za čtyři
měsíce). Příjem byl 5908 K. 98 hal., výdaje 5657 K. 43 hal., pokladniční hotovost tak dělala 251 K. 55 hal.
Zajímavé jednání proběhlo 12.(možná 6., ze zápisu nejasné) března 1920. Padl zde
totiž návrh, aby záležitosti školské, chudinské a záležitosti zdravotnictví byly co nejdříve
zcentralizovány. Ostatní záležitosti by měly na dobu patnácti až dvaceti let spadat do pravomoci obce, které by byly spravovány menšími obecními výbory stanovenými podle poměrného zastoupení na základě výsledku posledních obecních voleb do Velkého Brna. Ze
zápisu vyplývá, že podobně v té době uvažovaly i další obce. Poradní sbor také trvá na tom,
aby byla ponechána domovní daň třídní podle starého zákona a postupně byla do 25 let
zavedena daň činžovní, protože v připojených obcích jsou většinou pouze domy rodinné. Sbor
také požaduje, aby byly splněny podmínky připojení k Velkému Brnu jak byly dojednány, to znamená, aby byl zřízen telefon a zaveden elektrický proud aspoň pro veřejné osvětlení.
Na 22. června 1920 připadá zápis o volbě zástupce starosty Velkého Brna a jednoho
náměstka z nově jmenovaného poradního sboru v Kohoutovicích. Poradní sbor měl osmnáct členů. Volba se konala v budově školy. Zástupcem starosty Velkého Brna byl zvolen Václav
Plšek a náměstkem Štěpán Pátek. Dalšími členy sboru byli Jan Plšek, Jaroslav Prokeš, Štěpán
Novák, František Holý, Pavel Audy, Matěj Gabriel, Tomáš Beránek, Josef Řehák, Jan Plšek (dvě osoby mají toto jméno, že nejde o jednu a tutéž osobu je patrné podle odlišných
podpisů), Jan Kříž, Fabián Vejrosta, Tomáš Volejník, Jakub Hlavnička, Josef Mrkvička, Vojtěch Vlach a Emanuel Vaněk.
Dne 17. října 1920 se opět jednalo o rozpočtu na rok 1920. Nakonec došlo
k rozvržení přirážek k daním. K dani domovní a pozemkové byla přirážka 930 procent, k dani činžovní 208 procent a k dani výdělkové 600 procent.
V kontextu s nařízeními města Brna a danými zákony je však přetrvávající zmatek
stále zřejmý. Již na začátku roku 1920 byl totiž vydán zákon o složení a působnosti místních výborů ve Velkém Brně (278/1920 Sb.).20 Podle něj měly být v rámci Brna vytvořeny
z bývalých samostatných obcí, až na některé výjimky, zvláštní místní výbory, jejichž členy 20
Mates, Pavel - Schelle, Karel: Ke vzniku Velkého Brna. Forum Brunense, 1992, str. 107-116.
38
jmenovalo městské zastupitelstvo.21 V částech města s počtem obyvatel do 10 000 (tj. i
Kohoutovice) měly mít tyto místní výbory osmnáct členů.22 Tento počet Kohoutovice splňovaly po volbách z 22. června 1920 (viz. výše), ale stále se zde ještě hovořilo o poradním
sboru. Podrobnosti o postavení a úkolech místních výborů mělo stanovit městské zastupitelstvo, které se touto otázkou začalo zabývat 1. června 1920. V Kohoutovicích ale, jak
se zdá, se těmto novinkám přizpůsobovali postupně, protože teprve od 8. srpna 1920 se zápisy poradního sboru mění v zápisy místního výboru v čele s předsedou místního výboru.
Je také důležité se zmínit o průběhu voleb do obecního zastupitelstva Brna. První se
konaly 15. června 1919, ale ty byly nakonec prohlášeny za neplatné.23 Další se konaly 29.
února 1920 a ty proběhly bez problémů, zvítězila česká sociální demokracie.24 Místní výbory měly být ustaveny právě podle výsledků voleb do obecního zastupitelstva a byly vymezeny
pouze jako prozatímní orgány, které podporovaly městské zastupitelstvo ve správě připojených obcí.25
V září 1920 zastupitelé podepisují protest proti odmítnutí zřízení telefonní sítě
městem Brnem. V prosinci se potom Václav Plšek, předseda místního výboru, vzdává úřadu, příčiny nejsou uvedeny. Na jeho místo se dostává náměstek Štěpán Pátek. Nové volby
předsedy místního výboru se konaly na počátku ledna 1921. Předsedou byl zvolen Štěpán Pátek a prvním náměstkem Florian Prokeš. Ve stejné době se také zastupitelé usnesli, že
výstavba telefonní sítě by mohla být realizována půjčkou u nějaké banky se splatností 20 až 25 let.
Obecní účty za rok 1920 byli prozkoumány 19. června 1921. Příjmy byly 24094
K. 95 hal., výdaje 17818 K. 46 hal., pokladniční hotovost byla 6276 K. 49 hal. Zadlužení za rok 1920 dělalo 8020 K. 34 hal., schodek tak na konci roku 1920 činil 1743 K. 85 hal.
V červenci 1921 členové místního výboru Jan Kříž, Jakub Hlavnička a Fabián
Vejrosta, kteří byli do výboru vysláni místní skupinou československé sociální demokracie, prohlásili, že se od nynějška hlásí ke straně komunistické.
Obecní účty za rok 1922 byly prozkoumány dne 3. května 1922. Příjmy byly 109124
K. 43 hal., výdaje 107152 K. 21 hal., pokladniční hotovost byla 1972 K. 22 hal. Další zápisy o obecních účtech a rozpočtech jsou ve sledovaném období dále nejasné nebo neúplné. Mates, Pavel - Schelle, Karel: Ke vzniku Velkého Brna. Forum Brunense, 1992, str. 107-116. Tamtéž. 23 Tamtéž. 24 Tamtéž. 25 Tamtéž. 21
22
39
Průběžně byly také zřizovány různé komise (hospodářské, školské, finanční, kulturní
atd.). Na konci roku 1923 se místní výbor usnesl na vyslání deputace ke starostovi města Brna, aby žádala o urychlení zřízení silnice (to bylo urgováno již několikrát), zřízení minimálně patnácti svítilen, zřízení nádržky na vodu, zřízení mateřské školky apod.
Počátkem roku 1925 je novým předsedou místního výboru zvolen opět Václav
Plšek. Za rok je ale městskou radou odvolán z funkce, důvody jeho odchodu opět nejsou uvedeny. Václav Plšek předává úřad prvnímu náměstkovi Františku Krejčímu. Na konci ledna
1926 se potom konají opět volby předsedy a náměstků místního výboru. Předsedou se stal Josef Audy, náměstkem Miroslav Gebauer. Další volby připadly na květen 1930, kdy byl předsedou zvolen František Zeman ze strany národně socialistické a náměstkem Josef Krejčí.
Dalším volbám, které se konaly na počátku roku 1937, předcházela dohoda čtyř
politických stran o výsledku těchto voleb.26 O této dohodě svědčí dopis starostovi města Brna
Ing. Dr. R. Spazierovi z roku 1936, kterým mu tuto dohodu o budoucí volbě předsedy a dvou
náměstků předkládá.27 Na volbě se dohodly čs. soc. dem. strana dělnická, lidová strana, národní sjednocení a živnostenská strana středostavovská.28 Čs. strana národně socialistická se na dohodě nepodílela, protože, dle výroku ostatních stran, se s ní nedalo jednat a
nárokovala si jen funkci prvního náměstka.29 Ve volbách pak zvítězil Jaroslav Förster (čs. soc.
dem. strana dělnická), prvním náměstkem se stal Václav Kozel (čs. strana národně socialistická), druhým náměstkem pak Adolf Konečný (lidová strana).
Takovou malou kuriozitou je jednání místního výboru z prosince 1937, kdy předseda
navrhuje podat žádost městské radě o povolení sáňkování pro děti na nové betonové silnici.
V červenci 1938 se projednávala mj. tzv. Obrana státu, zejména šlo o zřízení
finanční sbírky. Zápisem z 12. prosince 1938 zápisy místního výboru ze zřejmých důvodů končí, tento list je také poprvé psán strojově a ze strohého slohu tohoto posledního zápisu je zjevná vážnost situace, která nastala.
Závěr
Období první republiky se pro obec Kohoutovice neslo ve znamení velké změny,
kterou bylo sloučení s městem Brnem, k čemuž došlo v roce 1919. Je patrné, že město Brno nedodrželo sliby, které dalo obci před sloučením, jak o tom svědčí např. slib zavedení elektřiny nebo telefonu. K plnění těchto závazků docházelo postupně.
AMB, A17/, Jednání čtyř politických stran o volbě předsedy a dvou místopředsedů místního výboru, 1936. Tamtéž. 28 Tamtéž. 29 Tamtéž. 26
27
40
Po sloučení obce s Brnem byl dosavadní obecní výbor přeměněn v poradní sbor a do
jeho čela nastoupil zástupce vládního komisaře, který byl později nazýván jako předseda
poradního sboru. Poradní sbor měl osm později devět členů. Od srpna 1920 byl poradní sbor přeměněn na místní výbor, který měl 18 členů a v jehož čele stál předseda místního výboru.
Významná událost, kterou bylo zavedení všeobecného, rovného, přímého a tajného
hlasovacího práva, se v zápisech nijak neprojevila.
Obecní účty a rozpočty se postupně začínají v zápisech objevovat řidčeji nebo jsou
neúplné. Zvláště na počátku tohoto období se můžeme setkat s obrovskými přirážkami k daním v obci, což svědčí o přetrvávajících finančních problémech správy obcí.
V tomto období je již také možné sledovat politické zaměření některých osob.
41
Použitá literatura a archivní prameny Dřímal, Jaroslav a kol.: Dějiny města Brna II. Brno 1973. Janák, Jan - Hledíková, Zdeňka - Dobeš, Jan: Dějiny správy v českých zemích. Praha 2005. Joachim, Václav: Řád volení v obcích s prováděcím nařízením a novela k obecním zřízením. Praha 1919. Koschin, Felix: Demografie poprvé. Praha 2000. Malíř, Jiří: Od spolků k moderním politickým stranám. Brno 1996. Mates, Pavel - Schelle, Karel: Ke vzniku Velkého Brna. Forum Brunense, 1992, str. 107-116. Petráň, Zdeněk: Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky. Praha 2001. Petzl, Jindřich: Příruční kniha pro obce na Moravě, 1. díl. Brno 1902. Slavík, František: Vlastivěda moravská (Brněnský okres). Brno 1897. Dvořáková, Ludmila: Úvod k inventáři Obec Kohoutovice 1836-1938, AMB, A17, 1980. AMB, A17/1, Zápisy o schůzích obecního výboru 1884 - 1. 1. 1895. AMB, A17/2, Zápisy o schůzích obecního výboru 25. 3. 1895 - 5. 11. 1908. AMB, A17/3, Zápisy o schůzích obecního výboru 29. 11. 1908 - 11. 6. 1919, zápisy o schůzích poradního sboru 7. 9. 1919 – 4. 8. 1920, zápisy o schůzích místního výboru 8. 8. 1920 – 19. 4. 1925. AMB, A17/4, Zápisy o schůzích místního výboru 29. 5. 1925 – 12. 12. 1938. AMB, A17/, Jednání čtyř politických stran o volbě předsedy a dvou místopředsedů místního výboru, 1936.
42
Příloha 1: Střídání členů obecního výboru v období 1884-1912
43
Složení obecního výboru od roku 1884 (7 členů) starosta
František Sláma
1. radní
Leopold Holý
člen výboru
František Gabriel
2. radní
člen výboru člen výboru člen výboru
Václav Žáček
Karel Konečný Tomáš Krejčí Metoděj Paar
Složení obecního výboru od roku 1887 (8 členů)
starosta
František Sláma
1. radní
František Gabriel
člen výboru
Jiří Konečný
2. radní
člen výboru člen výboru člen výboru člen výboru
Leopold Holý
Karel Konečný Tomáš Krejčí Jan Sláma
Václav Žáček
Složení obecního výboru od roku 1890 (8 členů)
starosta
Leopold Holý
1. radní
František Sláma
člen výboru
František Gabriel
2. radní
člen výboru člen výboru člen výboru člen výboru
Václav Žáček Jiří Konečný
Karel Konečný
František Plšek Jan Sláma
44
Složení obecního výboru od roku 1893 (8 členů) starosta
František Sláma
1. radní
Karel Konečný
člen výboru
František Gabriel
2. radní
člen výboru člen výboru
člen výboru člen výboru
Václav Žáček Jiří Konečný
František Pekárek František Plšek
František Žáček
Složení obecního výboru od roku 1896 (8 členů)
starosta
Leopold Holý
1. radní
František Sláma
člen výboru
Antonín Audy
2. radní
člen výboru člen výboru člen výboru člen výboru
Václav Žáček
Karel Konečný/Jan Pavlík František Pekárek František Plšek Štěpán Žáček
45
Složení obecního výboru od roku 1899 (9 členů) starosta
František Sláma
1. radní
František Pekárek
člen výboru
Josef Blažek/Jan Pavlík
2. radní
člen výboru člen výboru člen výboru člen výboru člen výboru
Štěpán Zedníček/Jos. Blažek František Gabriel Leopold Holý Jiří Konečný
František Plšek Václav Žáček
Složení obecního výboru od roku 1902 (9 členů)
starosta
Jan Plšek
1. radní
Jan Žáček
člen výboru
Antonín Audy
2. radní
člen výboru člen výboru člen výboru člen výboru člen výboru
František Kozel Josef Blažek/Jan Krejčí František Pekárek Josef Plšek
František Plšek
František Sláma
46
Složení obecního výboru od roku 1905 (11 členů) starosta
Jan Žáček
1. radní
František Sláma
člen výboru
Jakub Hlavnička
2. radní
člen výboru člen výboru člen výboru
Leopold Holý Jan Krejčí
František Kozel
člen výboru
František Pekárek/Antonín Olejník František Plšek
člen výboru
Josef Plšek
člen výboru člen výboru
Jan Plšek
Antonín Veselý
Složení obecního výboru od roku 1909 (11 členů)
starosta
Jan Plšek
1. radní
Jan Žáček/František Sláma
člen výboru
Antonín Audy
2. radní
člen výboru člen výboru
Leopold Holý
Matěj Gabriel
Jakub Hlavnička
člen výboru
Jan Krejčí
člen výboru
Štěpán Pátek
člen výboru člen výboru člen výboru
Josef Olejník František Sláma/Štěpán Zedníček František Žáček
47
Složení obecního výboru od roku 1912 (11 členů) starosta
Jan Daler
1. radní
František Plšek
člen výboru
Matěj Gabriel
2. radní
člen výboru člen výboru člen výboru člen výboru člen výboru člen výboru člen výboru
Josef Plšek
Jakub Hlavnička Jan Krejčí
Štěpán Pátek Jan Plšek
František Sláma Emanuel Vaněk
Štěpán Zedníček
48
Příloha 2: Obrazová příloha
49
Obr. 1. Pohled na Kohoutovice z počátku 20. století 30
Obr. 2. Pohled na Kohoutovice z počátku 21. století
30
Slavík, František: Vlastivěda moravská (Brněnský okres). Brno 1897.
50
Obr. 3. Kaple Svaté rodiny v Kohoutovicích postavená v roce 1908
51
Obr. 4. Interiér kaple
Obr. 5. Pamětní desky obětem válek
52
Obr. 6. Poloha Kohoutovic na mapě31
Obr. 7. Pečeť Kohoutovic asi z poloviny 18.stol32
31 32
Dřímal, Jaroslav a kol.: Dějiny města Brna II. Brno 1973. Tamtéž.
53
Obr. 8. Poloha Kohoutovic uprostřed lesů
54
