Jarmila Kelnarová, Jana Toufarová, Zuzana Číková, Eva Matějková, Jana Váňová. První pomoc II. Pro studenty zdravotnických oborů

J. Kelnarová, J. Toufarová, Z. Číková, E. Matějková, J. Váňová

Pro studenty zdravotnických oborů

2. vydání Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected], www.grada.cz

První pomoc II

První pomoc I – Pro studenty zdravotnických oborů 2., přepracované a doplněné vydání Jarmila Kelnarová, Jana Toufarová, Jana Váňová, Zuzana Číková ISBN 978-80-247-4199-4

Jarmila Kelnarová, Jana Toufarová, Zuzana Číková, Eva Matějková, Jana Váňová

První pomoc II Pro studenty zdravotnických oborů 2., přepracované a doplněné vydání

Jarmila Kelnarová, Jana Toufarová, Zuzana Číková, Eva Matějková, Jana Váňová

První pomoc II Pro studenty zdravotnických oborů 2., přepracované a doplněné vydání

GRADA Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

PRVNÍ POMOC II Pro studenty zdravotnických oborů 2., přepracované a doplněné vydání Vedoucí autorského kolektivu: PhDr. Jarmila Kelnarová, PhD. Autorský kolektiv: Mgr. Zuzana Číková PhDr. Jarmila Kelnarová, PhD. Mgr. Eva Matějková, Ph.D. Mgr. Jana Toufarová Mgr. Jana Váňová Autorky děkují za odborné rady, pomoc, trpělivost a podporu při psaní této knihy primáři oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice Brno Bohunice MUDr. Martinovi Dolečkovi, Ph.D. Poděkování patří také lékařům a sestrám oddělení urgentního příjmu za cenné rady. TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE:

© Grada Publishing, a.s., 2013 Cover Photo © fotobanka allphoto, 2013 Ilustrace a fotografie © Petr Žalmánek, 2013 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5190. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 192 2. vydání, Praha 2013 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-4200-7 TIRÁŽ ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE:

ISBN 978-80-247-8580-6 ve formátu PDF ISBN 978-80-247-8581-3 ve formátu EPUB

Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1 Zajištění pacienta v odborné přednemocniční péči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Obecná odborná první pomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Monitorování životních funkcí v přednemocniční péči . . . . . . . . . . . . 1.2.1 Měření krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.2 Pulzní oxymetrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.3 Glukometr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.4 Teploměr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.5 Kapesní svítilna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.6 Přístroj ke kontinuálnímu monitorování životních funkcí s více funkcemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Přístupy do krevního řečiště v přednemocniční péči . . . . . . . . . . . . . 1.3.1 Periferní žilní přístup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.2 Intraoseální přístup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.3 Lineární dávkovač . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Přístroje k zajištění a monitorování dýchacích cest . . . . . . . . . . . . . . 1.4.1 Přístroj pro umělou plicní ventilaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.2 Kapnometrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.3 Odsávačka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5 Přístroje ke kompresi hrudníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.1 Kardiopumpa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.2 Kompresní systém LUCAS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.3 Systém AutoPulse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6 Měření laboratorních hodnot v přednemocniční péči . . . . . . . . . . . . . 1.6.1 Přístroj k měření laktátu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Poranění hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Anatomie hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Orientační vyšetření u kraniocerebrálního poranění . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Prvotní vyšetření postiženého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2 Hodnocení kvality vědomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.3 Vyšetření motorické aktivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.4 Hodnocení zornic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.5 Druhotné vyšetření postiženého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Příčiny poranění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Kraniocerebrální poranění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.1 Zlomeniny lebky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.2 Difuzní poranění mozku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.3 Fokální poranění mozku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5 Sekundární poranění mozkové tkáně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6 Poranění obličejového skeletu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12

12 13 13 13 14 14 14 15 16 16 17 18 18 18 19 19 20

20 20 20 21 21 22

22 23 23 23 23 23 24 24 24

24 25 26 28 29 5

3 Akutní stavy ohrožující oko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Anatomie zrakového ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Oční úrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Poranění mechanickými vlivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 Poranění chemickými látkami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.3 Poškození oka zářením . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4 Poškození oka elektrickým proudem . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Akutní glaukomový záchvat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

31 32 32 34 36 36 37

4 Poranění páteře a míchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Anatomie páteře a míchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Výskyt poranění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Poranění jednotlivých úseků páteře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.1 Poranění krční páteře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.2 Poranění hrudní páteře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.3 Poranění bederní páteře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4 Poranění míchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.1 Primární poškození míchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.2 Sekundární poškození míchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5 Pomůcky ke znehybnění páteře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

38 38 39 39 40 40 41 41 41 42

5 Poranění hrudníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Anatomie hrudníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Poranění zavřená (nepenetrující) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.1 Jednoduchá zlomenina žeber . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.2 Komplikované a blokové zlomeniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.3 Zlomeniny hrudní kosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.4 Poranění nitrohrudních orgánů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Poranění otevřená (penetrující) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

44 44 45 45 46 46 48

6 Poranění břicha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Anatomie dutiny břišní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Zavřená poranění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1 Jednotlivá zavřená poranění břicha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Otevřená poranění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

52 52 52 54

7 Končetinová poranění a poranění pánve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1 Anatomie pánve a skeletu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Rozdělení podle charakteru poranění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3 Rozdělení zlomenin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3.1 Obecné příznaky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3.2 Obecné zásady odborné první pomoci u zavřených zlomenin . . . 7.3.3 Obecné zásady odborné první pomoci u otevřených zlomenin . . 7.4 Zlomeniny horní končetiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.1 Zlomeniny klíční kosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.2 Zlomeniny lopatky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.3 Zlomeniny pažní kosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.4 Zlomeniny předloktí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

31

38

44

52

55

55 55 55 56 56

57 57 57 58 58 59

7.5

7.6

7.4.5 Zlomeniny zápěstí a kostí ruky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zlomeniny pánve a dolní končetiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5.1 Zlomenina pánve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5.2 Zlomeniny stehenní kosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5.3 Zlomeniny bérce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5.4 Zlomeniny kotníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5.5 Zlomeniny prstů nohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poranění kloubů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6.1 Distorze – podvrtnutí kloubu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6.2 Kontuze – pohmoždění kloubu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6.3 Luxace – vykloubení kloubu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

61 61 61 62 64 65 65 66 66 66 67

8 Polytrauma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Příčiny úrazů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Závažnost a prognóza polytraumatu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Typická polytraumata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4 Klasifikační schémata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5 Postupy ošetření u polytraumat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

68 68 69 69 69

68

9 Tlaková poranění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1 Crush syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2 Blast syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2.1 Vzdušný blast syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2.2 Vodní blast syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2.3 Blast syndrom v pevném prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

70 71 72 72 72

70

10 Úrazy při dopravních nehodách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 10.1 Zranění způsobená nevhodným použitím nebo nepoužitím bezpečnostních pásů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 10.2 Poranění způsobená airbagem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 10.3 Zranění motocyklisty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 10.4 Vyproštění zraněného z auta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 11 Mimořádná událost s hromadným postižením zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1 Jednotlivé kroky doporučeného postupu při řešení hromadného postižení zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.1 Aktivace traumatologického plánu ZZS a cílových zařízení . . . . . 11.2 Třídicí a identifikační karta pro lékařské třídění při hromadném postižení zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

80 81 81 86

12 Specifická poranění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 12.1 Tonutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 12.2 Oběšení a uškrcení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 13 Sportovní úrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1 Prevence úrazu v tělesné výchově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2 Mechanizmy a etiologie zranění vzniklých při běhání . . . . . . . . . . . . 13.2.1 Vnější faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

91

91 91 91 7

13.2.2 Vnitřní faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2.3 Zásady ošetření a léčby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.3 Mechanizmy a etiologie zranění vzniklých při házení (vrhání) . . . . . . . 13.3.1 Zásady ošetření a léčby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.4 Sportovní vybavení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.4.1 Ochranné pomůcky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.5 Úrazy v extrémních podmínkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

92 93 93 93 95 95 96

14 Poškození teplem, chladem, elektrickým proudem a chemickými látkami . . . . . . . . . . . 98 14.1 Anatomie kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 14.2 Popáleniny (combustiones) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 14.3 Hodnocení rozsahu popálení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 14.3.1 Hloubka postižení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 14.4 Poleptání – chemické poškození . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 14.4.1 Požití chemikálií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 14.5 Úraz elektrickým proudem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 14.6 Zasažení bleskem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 14.7 Úpal a úžeh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 14.8 Podchlazení (hypotermie) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 14.9 Omrzliny (congelationes) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 15 Náhlé příhody břišní (NPB, akutní břicho) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.1 Anatomie břišní oblasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2 Náhlé příhody břišní (NPB) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2.1 Zánětlivé NPB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2.2 Ileózní NPB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2.3 Krvácení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2.4 Úrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

108 109 109 111 111 112

108

16 Urologické úrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16.1 Úrazy urogenitálního systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16.2 „Fraktura“ penisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16.3 Priapizmus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16.4 Torze varlete . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16.5 Parafimóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

114 114 115 115 115

114

17 Akutní stavy v gynekologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 17.1 Úrazy ženských pohlavních orgánů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 17.1.1 Úrazy zevních ženských pohlavních orgánů . . . . . . . . . . . . . 117 17.1.2 Úrazy vnitřních ženských pohlavních orgánů . . . . . . . . . . . . 117 17.2 Krvácení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 17.3 Akutní stavy související s graviditou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 17.3.1 Potrat hrozící v I. a II. trimestru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 17.3.2 Předčasné odlučování placenty v II. a III. trimestru . . . . . . . . 119 17.3.3 Krvácení po spontánním potratu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 17.3.4 Krvácení po umělém přerušení těhotenství . . . . . . . . . . . . . 120 17.3.5 Mimoděložní těhotenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 17.3.6 Abnormální krvácení po porodu v šestinedělí . . . . . . . . . . . . 121 8

17.4 Bolesti v podbřišku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.5 Porod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

121 122

18 Návykové látky a akutní otravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 18.1 Návykové látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 18.1.1 Nejčastěji zneužívané drogy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 18.1.2 Vliv návykových látek na orgány a orgánové systémy . . . . . . . . 127 18.2 Akutní otravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 18.2.1 Otrava houbami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 18.2.2 Otrava léky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 18.2.3 Otrava alkoholem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 18.2.4 Otrava oxidem uhelnatým . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 18.2.5 Otrava jinými látkami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 18.3 Ohrožení toxickými látkami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 19 Vybrané akutní stavy v interních oborech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19.1 Diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19.2 Bolesti na hrudi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19.2.1 Akutní infarkt myokardu (AIM) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19.3 Cévní mozková příhoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

137 139 139 142

137

20 Vybrané akutní stavy u dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.1 Specifika přednemocniční péče u dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.2 Dušení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.2.1 Dušení při vdechu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.2.2 Dušení při výdechu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.3 Křeče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.3.1 Febrilní křeče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.4 Akutní intoxikace u dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

143 143 143 146 146 146 148

21 Modelové situace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.1 Úraz na kole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.2 Rodinné neshody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.3 Pád z lešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.4 Táborák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.5 Vyřizování účtů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.6 Sražený chodec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.7 Aspirace cizího tělesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.8 Pád ze žebříku při malování pokoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.9 Havárie osobního vozu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.10 Dělník v lesoparku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.11 Poleptání kyselinou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.12 Úraz v dílně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.13 Akvarista . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.14 Pád z kola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.15 Přepadení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.16 Nevolnost v bazénu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.17 Přepadení banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

149 149 150 151 152 153 154 155 156 157 157 158 159 160 161 162 163

143

149

9

21.18 Úraz manipulanta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.19 Sklenář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.20 V tramvaji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.21 Náledí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.22 Oslava silvestra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.23 Úraz v domácnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.24 Nevydařená oslava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.25 Kutil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

164 165 166 166 167 168 169 170

Stručný výkladový slovník použitých cizích slov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Přehled použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179

10

Předmluva

Předmluva První pomoc II navazuje na učebnici pro zdravotnické školy První pomoc I. Publikace rozšiřuje zdravotníkům znalosti o klinické případy a je soustředěna do několika specifických oblastí. Doplněna je pro názornost mnoha obrázky a fotografiemi přímo ze života. Vědomosti a dovednosti, které zdravotníci získají, jsou nezbytnou podmínkou pro středoškolské vzdělání. Publikace poskytuje nové informace způsobem, který bude pro studenty zdravotnických škol přijatelný, a hlavně doplní jejich zdravotnické vzdělání týkající se znalostí první pomoci. Veškeré teoretické informace předpokládají cvičení modelových úloh, bez tohoto metodicko-didaktického postupu by získané informace neměly význam pro život nejen budoucího zachránce, ale ani pro zraněného člověka. Věříme, že nová učebnice bude přínosná pro zdravotníky, usnadní studium první pomoci a bude společensky velmi významným přínosem pro záchranu mnoha zraněných, pro záchranu mnoha životů. Spoluautorky této učebnice získávaly informace nejen studiem odborné literatury domácí, ale i originální zahraniční. S nadšením spolupracovaly také s lékaři, bez jejichž odborných rad a pomoci by tato publikace nevznikla. Jarmila Kelnarová

11

1

První pomoc II

1

Zajištění pacienta v odborné přednemocniční péči

1.1

Obecná odborná první pomoc

Pro zhodnocení životních funkcí postupujeme podle algoritmu ABCDE, který je podrobně rozpracován v učebnici První pomoc I v kapitole 2. Při poruchách životních funkcí nebo jejich dysfunkci zajistíme režimová opatření, kdy pomocí zjištěných anamnestických údajů a se zvláštním zřetelem na dané stavy či poranění provádíme další diferenciální diagnostiku. Odebrání anamnézy ■■ Anamnézu zjišťujeme od pacienta nebo jeho rodiny či blízké osoby, která je na místě postižení. ■■ Je důležitá pro vytvoření důvěry mezi zdravotníkem a pacientem. ■■ V průběhu rozhovoru získáváme představu nejen o onemocnění, ale i o povaze a osobnosti nemocného a celkovém pohledu na danou situaci. ■■ Pro získání dostatečného množství dat je důležitá správná formulace otázky, kdy se snažíme vyhnout cizím, odborným a slangovým výrazům. Vždy to závisí na typu člověka. Zde uvádíme příklad, kdy se postiženého ptáme: „Bolí vás za hrudní kostí, nebo na hrudníku?“ a ne „Máte stenokardie?“ Dále se musíme vyhnout sugestivním otázkám typu: „Máte vysoký krevní tlak, tak to vás musela bolet i hlava.“ Raději se ptáme jen konkrétně: „Bolí vás hlava?“ Směr anamnézy a výběr otázek určuje zdravotník, který komunikuje s postiženým nebo s osobou na místě postižení. ■■ Velmi důležité je umět anamnestická data dobře vyhodnotit, a to kriticky, protože někteří postižení mohou své obtíže zveličovat nebo naopak zlehčovat. Dělení anamnézy v přednemocniční péči ■■ Osobní data postiženého – měla by obsahovat: jméno, příjmení, věk, rodné číslo, bydliště. V případě, že nemáme žádná osobní data, uvádíme neznámý muž/neznámá žena, po datech pátráme až v pozdějším čase, např. po transportu do zdravotnického zařízení. ■■ Současné obtíže – pomocí otázek, které klademe postiženému, zjišťujeme, jaké má zdravotní problémy a jaký byl důvod volání ZZS. Při popisu symptomů věnujeme zvýšenou pozornost vedoucím příznakům. Tento vedoucí příznak musíme detailně rozebrat, pátráme po vyvolávající příčině, době trvání, frekvenci výskytu, intenzitě a možnosti ovlivnění při podání léků. Příznaky onemocnění mohou být specifické (jsou charakteristické pro dané onemocnění), nebo nespecifické (jsou přítomny u řady chorob). Dále zjišťujeme, jaký byl sled obtíží, který příznak se objevil jako první a v jakém sledu postupovaly další příznaky. Po podrobném seznámení s příznaky poškozeného systému klademe i další otázky k posouzení dalších systémů s postiženým orgánem. ■■ Předchorobí – v návaznosti na jednotlivé příznaky, které nám popisuje postižený nebo osoba blízká, pátráme po dalších závažných základních onemocněních (ischemická choroba srdeční, hypertenze, cévní mozková příhoda, diabetes, onemocnění plic apod.). Dále zjišťujeme, zda postižený užívá medikaci, pátráme po konkrét12

Zajištění pacienta v odborné přednemocniční péči ním typu medikace, kdy zjišťujeme, zda ji užíval pravidelně nebo nadměrně (např. analgetika, nesteroidní antirevmatika, sedativa). Zjištěné informace o medikaci jsou důležité v závislosti na stavu postiženého v dané situaci. Dále zjišťujeme, zda postižený má alergie. Významnou pomocí je zdravotnická dokumentace, po které také pátráme, může prokázat významné rozdíly mezi objektivní skutečností a údaji od nemocného.

1.2

Monitorování životních funkcí v přednemocniční péči

Monitorování životních funkcí v přednemocniční péči je nezbytnou součástí poskytované zdravotní péče o stavy, které bezprostředně ohrožují na životě, na místě jejich vzniku, dále během dopravy postiženého do zdravotnického zařízení a při příjmu postiženého do zdravotnického zařízení. Monitorujeme všechny pacienty v přednemocniční péči, nepřetržitě sledujeme a zaznamenáváme zjištěné skutečnosti. Sledování pacienta zahrnuje pozorování, měření a zaznamenání dynamicky se měnících funkcí organizmu. Monitorování v přednemocniční péči se dělí na smyslové monitorování, které je podrobně uvedeno v učebnici První pomoc I, kapitola 2, a přístrojové sledování životních funkcí postiženého, které je rozpracováno v této kapitole.

1.2.1

Měření krevního tlaku

K dispozici mohou být různé tonometry (obr. 1). Pro kontinuální monitorování krevního tlaku je nejčastěji používána manžeta, která je součástí vybavení defibrilátoru s monitorem EKG, kde můžeme nastavit intervaly měření.

1.2.2 Pulzní oxymetrie Pulzní oxymetrie (obr. 2) je neinvazivní metoda měření saturace hemoglobinu kyslíkem a monitorování tepové frekvence, kdy postiženému na prst vložíme prstový senzor, který snímá požadované hodnoty. Používá se pro dospělé pacienty, děti i pro novorozence. Je to kompaktní a lehký přístroj, který může pracovat na monočlánko-

Obr. 1  Měření krevního tlaku

Obr. 2  Pulzní oxymetrie 13

1

1

První pomoc II

Obr. 3  Glukometr

Obr. 4  Digitální teploměr

vé baterie. Součástí přístroje je transportní gumový ochranný obal, který zabraňuje poškození např. při pádu přístroje. Omezené hodnoty pulzní oxymetrie jsou stavy s poruchou periferního prokrvení, anémie apod.

1.2.3 Glukometr Přístroj, který je určený pro měření hladiny cukru v krvi. Glukometr (obr. 3) je využíván ZZS vždy při bezvědomí pacienta, které může být způsobeno hypoglykemií, ale i u dalších postižení, kde nejsou jasné symptomy postiženého. Přístroje jsou schopny zobrazit výslednou hodnotu již po 5 vteřinách s minimálním vzorkem krve.

1.2.4 Teploměr Nejrozšířenějším měřidlem tělesné teploty v přednemocniční péči je digitální teploměr (obr. 4). Pro přesné zjištění teploty jej postačí na měřeném místě ponechat podle typu teploměru (vteřiny, minuty) a z vestavěného displeje odečíst její hodnotu. V současné době je možnost využití i bezdotykové varianty. Bezdotykový teploměr rychle a přesně zjistí hodnotu teploty nejen lidského těla, ale i ostatních předmětů ze vzdálenosti až několika centimetrů.

1.2.5 Kapesní svítilna Kapesní svítilna slouží k neurologickému vyšetření, kdy zjišťujeme přímou fotoreakci zornic na osvit. Fyziologickou odpovědí je zúžení zornic neboli mióza. V každém voze ZZS je dostupný přenosný reflektor pro použití v terénu, náhlavní světlo, které je používáno v nepříznivých podmínkách při práci v terénu, a téměř všichni zdravotníci jsou vybaveni osobní diagnostickou svítilnou pro kontrolu fotoreakce zornic.

14

Zajištění pacienta v odborné přednemocniční péči

1.2.6 Přístroj ke kontinuálnímu monitorování životních funkcí s více funkcemi Dále ke kontinuálnímu monitorování životních funkcí (obr. 5) můžeme používat přístroje od různých firem, např. Lifepak, Zoll, Corpus apod. Přístroje měří a kontrolují životní funkce dohromady s možností bifázické defibrilace, kardioverze nebo stimulace srdce nejen v přednemocniční neodkladné péči. Pomocí některých přístrojů můžeme monitorovat dvanáctisvodové EKG (obr. 6), saturaci kyslíku, kapnometrii, tělesnou teplotu a neinvazivní, ale i invazivní krevní tlak. Defibrilátor může disponovat dvěma provozními mody: automatický externí defibrilátor (dále jen AED) nebo manuální defibrilátor. Během AED modu dochází k automatické EKG analýze a hlasové pokyny navádějí zachránce, jak správně poskytovat pomoc. Podání defibrilačního výboje je provedeno automaticky přístrojem po předchozí automatické analýze. Během manuálního defibrilačního modu (obr. 7) má uživatel plnou automatickou a rozhodovací volnost. Defibrilace provádíme deskovými elektrodami, tzv. pádly, nebo pomocí jednorázových nalepovacích elektrod. Pro defibrilaci dětí se používají nástavce na pádla pro dospělé a přitom dochází k redukci energie v poměru 10 : 1, tzn., že jestliže je například zvolena energie 200 J, je dodán výboj o energii 20 J. Na přístroj můžeme nastavit alarmy, které upozorňují na aktuální změny stavu pacienta. Zabudovaná tiskárna umožňuje tisk veškerých naměřených parametrů a do interní paměti můžeme ukládat události pro možnost další archivace a zpracování. Všechny tyto uložené hodnoty pak můžeme přenést do počítače.

Obr. 5  Monitorování životních funkcí – Lifepack

Obr. 6  Monitorování – 12svodové EKG

Obr. 7  Přiložení elektrod – pádla – k defi­ bri­laci

15

1

1

První pomoc II :

1.3

Přístupy do krevního řečiště v přednemocniční péči

1.3.1

Periferní žilní přístup (obr. 8)

Invazivní vstup do sterilního prostředí krevního řečiště patří mezi nejčastější výkony prováděné nejen ve zdravotnických zařízeních, ale i posádkami ZZS. V případě, že nelze zakanylovat periferní žilní linka, zvažujeme intraoseální vstup. Důvody zavedení periferní žilní kanyly v přednemocniční péči jsou potenciálně rizikoví pacienti pro podání: ■■ infuzní terapie, ■■ parenterální aplikace léků. Pomůcky ■■ Dezinfekční přípravek na ruce, periferní žilní katétr (různého průsvitu), dezinfekční přípravek na pokožku, turniket, sterilní tampony, nůžky, náplast, sterilní krytí, spojovací hadička, fyziologický roztok k proplachu katétru, 5–10ml injekční stříkačka, trojcestný kohout, combi zátka ■■ Ochranné rukavice (nesterilní jednorázové), ochranný materiál na podložení končetiny ■■ Sběrný kontejner na ostrý materiál ■■ Infuze, i. v. injekce Postup zavedení periferního žilního vstupu Na vybranou končetinu přiložíme turniket, a to 5–10 cm nad předpokládaným místem vpichu. Pokud je postižený schopen, požádáme, aby si s horní končetinou „zacvičil“. Pokud je postižený v bezvědomí nebo není schopen manipulovat s končetinou, „zacvičíme“ s končetinou sami. Vybereme vhodnou žílu k zavedení katétru (pohledem, palpačně), vybíráme vždy od dorza ruky a postupujeme směrem k loketní jamce. Pro zvýšení žilní náplně použijeme zatínání pěsti, po­k lepání nebo tření žíly apod. Dezinfikujeme místo vpichu a necháme dezinfekční prostředek důkladně zaschnout. Délka působení dezinfekčního prostředku je uvedena na originální nádobě s dezinfekčním prostředkem, a to 15 s, 30 s, 60 s – dle doporučení výrobce dané dezinfekce. Po dezinfekci se již místa vpichu nedotýkáme, je to přípustné pouze ve sterilních rukavicích. Velikost nastříkané plochy by měla být alespoň 8 × 8 cm. Zvolíme vhodnou velikost katétru. Volíme dle aktuálního stavu postiženého, dále dle průsvitu, délky cévy, dle množství aplikovaných infuzních roztoků a intravenózního léčiva. Vypneme kůži směrem k sobě a upozorníme postiženého na okamžik vpichu. Zavedeme katétr pod úhlem 25–30° a zkontrolujeme, zda je krev v komůrce kanyly. Po provedení punkce žíly povolíme lehce a rychle turniket. Jehlu dále nezavádíme, pouze pomalu vsunujeme plastikovou kanylu do cévy. Jehlu znovu do katétru nezavádíme z důvodu nebezpečí odříz­nutí části Obr. 8  Periferní žilní vstup 16

Zajištění pacienta v odborné přednemocniční péči flexibilní kanyly a možné závažné komplikace. Po úspěšném zavedení stiskneme žílu nad místem uložení katétru a odstraníme zaváděcí jehlu. Na kónus kanyly napojíme spojovací hadičku s fyziologickým roztokem, ověříme správnost uložení katétru proplachem a vyzkoušíme návrat nebo napojíme infuzní set, který již obsahuje spojovací hadičku s trojcestným kohoutem. U kojenců může být žilní tlak natolik malý, že ani správně zavedenou kanylou krev volně nevytéká, pak se o jejím řádném zavedení přesvědčíme aplikací malého množství roztoku. Po vyzkoušení krevního návratu fixujeme periferní žilní kanylu sterilním krytím. Podáváme infuzní roztoky a intravenózní léky dle ordinace lékaře. Komplikace rozdělujeme na časné a pozdní. Časné komplikace ■■ Hematom – následek propíchnutí žíly při zavádění kanyly. ■■ Extravazace – prosakování podávaných látek do tkáně mimo cévní řečiště. ■■ Alergie – vzniká při aplikaci např. dezinfekčního prostředku, léčiva apod. ■■ Napíchnutí – nebezpečí poranění nervu v loketní jamce či napíchnutí arterie. Pozdní komplikace ■■ Flebitida – povrchové žíly projevující se citlivostí, bolestí, začer­venáním, otokem, tvorbou pruhů, hmatným provazcovitým zatvrdnu­tím v  průběhu žíly až hnisáním. Tato komplikace se bude vyskytovat v minimální míře při kanylaci v přednemocniční péči. ■■ Embolie – vzácná, ale možná komplikace při všech formách i. v. tera­pie. Vzduchová embolie nastává, pokud vznikne negativní tlak v žíle, např. leží-li místo punkce nad úrovní srdce. Další příčinou vzduchové embolie může být nedostatečné odvzdušnění celé infuzní soupravy. Embolie krevní sraženinou může vzniknout při prostřikování neprů­chodné kanyly – je vždy nutné neprůchodnou kanylu vyměnit za novou. Embolie koncem kanyly může nastat odříznutím konce kanyly při opětovném zasunutí kovové jehly. Nastane-li jakákoliv komplikace, musíme ji ihned řešit.

1.3.2 Intraoseální přístup Intraoseální přístup se hojně využívá v přednemocniční péči, urgentní medicíně a medicíně katastrof. Tento vstup je rychlý, bezpečný a je to efektivní žilní vstup, který vytváří stabilní přístup do intraoseálního řečiště. Intraoseální vstup zavádíme u postižených, kterým nelze zajistit vstup do periferního žilního řečiště, tedy nejčastěji u postižených v šokovém stavu, při srdeční zástavě, intoxikaci, hypovolemii, dehydrataci, diabetickém kómatu, selhání činnosti ledvin a změněných stavech vědomí apod. Tekutiny a intravenózní léky, které aplikujeme do intraoseálního vstupu, dosáhnou během několika vteřin do centrálního krevního řečiště. Místa aplikace intraoseálního vstupu ■■ Proximální část tibie ■■ Distální femur ■■ Hlavice humeru ■■ Distální radius 17

1

1

První pomoc II Zajištění intraoseálního vstupu lze provádět několika technikami, a to manuálně, poloautomaticky a automaticky. Závisí to na typu pomůcky. Manuální pomůcka je vrták s označením Cook, Jamshidi a Illinois sternal. Do poloautomatických pomůcek řadíme hlavního zástupce nastřelovací jehlu B.I.G. a F.A.S.T.1. Do automatických pomůcek v dnešní době řadíme set EZ-IO, který pomalu nahrazuje ostatní pomůcky k intraoseální aplikaci. Použití EZ-IO (obr. 9) Automatická pomůcka EZ-IO je vyvinuta pro pacienty všech věkových kategorií a hmotností. Máme tři velikosti jehel, a to 3–39 kg, 40 kg a více a pro obézní posti- Obr. 9  Zajištěný intraoseální přístup žené. Aplikace EZ-IO se provádí v mís- EZ-IO – hlavice humeru tě proximální a distální tibie a na hlavici humeru. Před samotným navrtáním je důležité nejdřív jehlu probodnout skrz tkáň postiženého až ke kosti. Poté zkontrolovat, jestli nad pokožkou zůstala ryska na jehle. Když ryska není vidět, jehla je moc krátká, provedení by bylo neúčinné. Je-li ryska po napíchnutí vidět, začne se vrtat. Na vrtačku se nesmí tlačit velkou silou. Po navrtání zůstává na místě vpichu jehla, kterou se napojí na set, jenž je součástí.

1.3.3 Lineární dávkovač Lineární dávkovač používáme pro přesné dávkování intravenózního léku. Používáme 20ml nebo 50ml stříkačky, natáhneme požadovaný lék, který je naředěn nosným roztokem (např. fyziologický roztok). Po vsunutí do lineárního dávkovače napojíme spojovací hadičku, kterou propláchneme směsí ze stříkačky, a nastavíme rychlost dávkování (např. 2 ampule noradrenalinu naředěné s nosným roztokem do 20ml stříkačky kapou rychlostí 3 ml/h).

1.4

Přístroje k zajištění a monitorování dýchacích cest

1.4.1

Přístroj pro umělou plicní ventilaci

V přednemocniční péči jsou vhodné jednoduché přenosné přístroje pro umělou plicní ventilaci. Jsou poháněné bateriovým zdrojem nebo pouze kyslíkem. Mohou to být například přístroje Oxylog, AmbuMatic, Medumat apod. Přístroje pro umělou plicní ventilaci umožňují nastavení minimálně těchto základních parametrů: ■■ Frekvence dýchání ■■ Dechový objem ■■ Minutová ventilace ■■ Inspirační frakce kyslíku 18

Zajištění pacienta v odborné přednemocniční péči ■■ Maximální tlak v dýchacích cestách ■■ PEEP (je součástí přístroje pro umělou plicní ventilaci, nebo lze použít PEEP ventil v externí části okruhu)

1.4.2 Kapnometrie Kapnometrie je metoda, která měří hodnotu oxidu uhličitého (CO2) v průběhu dechového cyklu. Je to metoda, která graficky znázorňuje křivku oxidu uhličitého během dechového cyklu. Koncentrace oxidu uhličitého ve vydechovaném vzduchu na konci exspiria označujeme jako EtCO2. Normální hodnota je 4,5–6 % (35–45 mm Hg). Zkratka Et znamená end tidal – měření na konci výdechu. Nejčastější využití EtCO2 ■■ Neinvazivní sledování oxidu uhličitého u pacientů se zajištěnými dýchacími cestami ■■ Odhalení intubace do jícnu (nejspolehlivější metoda) ■■ Odhalení obnovení srdeční činnosti při kardiopulmonální resuscitaci i účinnosti kardiopulmonální resuscitace Důvody snížené hodnoty EtCO2 ■■ Hypotermie ■■ Zástava krevního oběhu ■■ Plicní embolizace ■■ Hypotenze ■■ Rozpojení ventilátoru ■■ Intubace do jícnu ■■ Kompletní obstrukce dýchacích cest ■■ Únik vzduchu kolem manžety tracheální rourky Důvody zvýšené hodnoty EtCO2 ■■ Zvýšená tělesná teplota ■■ Sepse ■■ Zvýšení metabolizmu ■■ Snížení ventilace z jakékoliv příčiny ■■ Porucha ventilátoru

1.4.3 Odsávačka Odsávačka slouží k odsávání sekretu, krve a zvratků v dutině ústní a z dýchacích cest. Podle velikosti pacienta a podle druhu odsávaného sekretu volíme velikost odsávací cévky. Odsáváme přerušovaně, podle potřeby cévky průběžně proplachujeme a dle potřeby měníme intenzitu sání. Při odsávání z dolních cest dýchacích používáme vždy sterilní cévku. Odsávačky v přednemocniční péči máme mechanické a elektrické. Mechanická odsávačka je ruční nebo šlapací. Elektrická odsávačka je bateriová.

19

1

1

První pomoc II

1.5

Přístroje ke kompresi hrudníku

1.5.1 Kardiopumpa (obr. 10) Pomůcka, která provádí nepřímou masáž srdce pomocí aktivní komprese a dekomprese. Přístroje k automatické kompresi hrudníku jsou využívány dva, a  to LUCAS a AutoPulse.

1.5.2 Kompresní systém LUCAS

Obr. 10  Komprese hrudníku kardio­pum­ pou

Systém pro nepřímou srdeční kompresi LUCAS (obr. 11) je určen k zajištění účinných, setrvalých a nepřerušovaných kompresí při nepřímé srdeční masáži. Kompresní systém LUCAS je navržený pro provádění zevního stlačování hrudníku dospělých pacientů a jeho využití je v systému přednemocniční péče a v nemocnicích. Provádění manuálního stlačování hrudníku je velice obtížné, kvalita tohoto úkonu se u různých ošetřujících osob liší a v průběhu úkonu se kvalita stlačování hrudníku snižuje. Systém LUCAS je navržen tak, aby ošetřujícím osobám pomohl překonat obtíže, se kterými se ob- Obr. 11  Kompresní systém LUCAS vykle setkávají, a zajistil kvalitní komprese hrudníku. Kvalita kompresí je přímo úměrná kvalitě perfuze, čímž usnadňuje dodávku kyslíku do životně důležitých orgánů, například do srdce a mozku, a pomáhá eliminovat pauzy během prováděné kardiopulmonální resuscitace. Provádí 100 stlačení za minutu s hloubkou komprese 5 cm. Jeho další možnou výhodou je, že provádí aktivní dekompresi hrudní stěny, což má pozitivní vliv na kvalitu perfuze v průběhu kardiopulmonální resuscitace. Zdravotník může podávat léky, provádět defibrilaci či ventilaci. Velkou výhodou kompresivního systému je, že umožňuje přepravu pacienta do nemocnice, a v rámci další léčby umožňuje i přepravu v areálu nemocnice, a to bez přerušení kompresí zajišťujících cirkulaci krve.

1.5.3 Systém AutoPulse Systém AutoPulse se používá také k poskytování automatizované srdeční komprese s konstantní rychlostí a hloubkou během KPR. Nabízí účinnou metodu vytváření komprese hrudníku během KPR, oproti systému LUCAS nemá aktivní dekompresi hrudní stěny. Skládá se ze samostatné integrované desky, která obsahuje mikroprocesorem kontrolovaný řídicí systém, elektromechanického hnacího systému, uživatelského ovládacího panelu a pásu, který obepíná hrudník pacienta. Délka 20

Zajištění pacienta v odborné přednemocniční péči hrudního pásu je kalibrována po zapnutí přístroje automaticky dle velikosti hrudníku pacienta. Je možné si navolit režim nepřetržitých kompresí, anebo v poměru 30 : 2, kdy přístroj vytvoří dvě pauzy o délce 1,5 s. Systém je poháněný akumulátorem, který nemá možnost dobíjení na místě zásahu z rozvodu elektrické energie. Umožňuje resuscitovat pacienty do hmotnosti 136 kg s obvodem hrudníku 76–130 cm.

1.6

Měření laboratorních hodnot v přednemocniční péči

1.6.1

Přístroj k měření laktátu

Laktát (anion kyseliny mléčné) vzniká v červených krvinkách, kosterních svalech, mozku, kůži, střevě a v dalších tkáních organizmu při spalování cukrů za nepřítomnosti kyslíku. Za normálních okolností je laktát zcela využit játry a ledvinami. K hromadění laktátu dochází při nedostatku kyslíku ve tkáních. Při nadměrné tvorbě laktátu, kterou nestačí játra odbourat, dochází k okyselení vnitřního prostředí organizmu a vzniká laktátová acidóza. Fyziologická hodnota laktátu v žilní krvi se pohybuje v rozmezí od 0,5 mmol/l do 2 mmol/l. Měření laktátu se začíná v přednemocniční péči využívat. Zjištění hladiny sérového laktátu významně přispívá ke snížení mortality závažně nemocných s oběhovým šokem. Oběhový šok je jedním z nejdramatičtějších stavů, se kterým se setkáváme v přednemocniční neodkladné péči. Přístroj pro měření sérového laktátu v přednemocniční neodkladné péči je malý bateriový, snadno ovladatelný Lactate Scout apod. Měří v rozmezí 0,5–25 mmol/l.

21

1

2

První pomoc II

2

Poranění hlavy

2.1

Anatomie hlavy

Rozlišujeme (obr. 12, 13) ■■ Část obličejovou – splanchnokranium. ■■ Část lebeční – neurokranium. Každé poškození mozku je závažné a postihuje celý organizmus. Porucha funkce mozku se často projevuje poruchou vědomí různé intenzity. Poranění lebky a mozku jsou vždy následkem působení nečekaného silného násilí na hlavu. Bohaté cévní zásobení měkkých pokrývek lebky vyvolává při otevřených poraněních velké krvácení.

d

e

a – dolní čelist b – horní čelist

f

c – kost nosní

c

d – kost čelní e – kost temenní

g

b

f – kost spánková g – kost týlní

a

Obr. 12  Lebka

a

a – temenní lalok b – čelní lalok c – thalamus

b g

d – podvěsek mozkový e – prodloužená mícha f – mozeček

c

f d

Obr. 13  Mozek 22

e

g – týlní lalok

Poranění hlavy

2.2

Orientační vyšetření u kraniocerebrálního poranění

2.2.1 Prvotní vyšetření postiženého Jde o první a nejdůležitější fázi při ošetřování postiženého, kdy postupujeme podle algoritmu ABCDE (viz První pomoc I, kapitola 2).

2.2.2 Hodnocení kvality vědomí Pro zhodnocení stavu vědomí je možné využití dvou škál – AVPU Scale a Glasgow Coma Scale. AVPU Scale je jednoduché minineurologické vyšetření postiženého. Jedná se o počáteční písmena anglických slov (tab. 1). Tab. 1  AVPU Scale A

Alert

při vědomí, odpovídá adekvátně

V

Voice responsive

reaguje na hlas – otázku

P

Pain responsive

reaguje na bolestivé podněty

U

Unresponsive

nereaguje na žádné podněty

Glasgow Coma Scale (GCS) hodnotí kvantitativní úrovně vědomí na základě součtu bodů ze tří kategorií odpovědí – otevření očí, verbální odpověď, motorická odpověď: ■■ maximum 15 bodů – pacient při plném vědomí, ■■ 8 bodů a méně – hluboké bezvědomí, vhodná intubace postiženého, ■■ minimum pro získání jsou 3 body. Podrobný přehled Glasgow Coma Scale je uveden v učebnici První pomoc I, kapitola 7.

2.2.3 Vyšetření motorické aktivity Při vyšetření motorické aktivity hodnotíme: ■■ Spontánní pohyb končetin ■■ Pohyb končetin při reakci na zevní podnět ■■ Rychlost odpovědi ■■ Nevýbavnost motorické aktivity ■■ Symetrie hybnosti

2.2.4 Hodnocení zornic Při hodnocení zornic postiženého si všímáme a zaměřujeme se na jejich velikost, symetrii a reakci na světlo (fotoreakce).

23

2

2

První pomoc II

2.2.5 Druhotné vyšetření postiženého Po stabilizaci postiženého provádíme druhotné vyšetření, kdy postupujeme systematicky od hlavy až k dolním končetinám, včetně zad, boků a hýždí. Při vyšetření hlavy pohledem a pohmatem hodnotíme zevní poranění, rozsah a hloubku, hmatné nerovnosti na lebce, patologickou pohyblivost obličejového skeletu. Podrobnější přehled druhotného vyšetření je uveden v učebnici První pomoc I, kapitola 2.

2.3

Příčiny poranění

■■ Dopravní nehody ■■ Střelná poranění ■■ Pády aj.

2.4

Kraniocerebrální poranění

2.4.1

Zlomeniny lebky (obr. 14)

Rozdělení ■■ Dle komunikace – zavřené, otevřené. ■■ Dle lokalizace – klenby (prasklina, vpáčená zlomenina, diastáza švů), báze lební. ■■ Dle charakteru lomné linie – lineární, impre­sivní. Zlomeniny spodiny lebeční (fraktura baseos cranii) Baze lební je tvořena kostí týlní, spánkovou, čelní a klínovou.

c

b

a – zadní jáma lební b – baze lební c – přední jáma lební

a

Obr. 14  Zlomeniny lebky 24

Poranění hlavy Celkové příznaky ■■ Vytékání krve s příměsí likvoru z nosu i ucha ■■ Bezvědomí ■■ Poranění bubínku, hluchota ■■ Závrať s vegetativními projevy (nauzea, zvracení, pocení, palpitace aj.) ■■ S odstupem hodin vzniká brýlový hematom nebo hematom v okolí bradavkovitého výběžku spánkové kosti Příznaky podle lokalizace zlomeniny ■■ Přední jáma – brýlový hematom, výtok krve, event. likvoru z nosu. ■■ Střední jáma – výtok ze zvukovodu – krev, likvor. ■■ Zadní jáma – selhání základních vitálních funkcí, hematomy na přední straně krční páteře.

2.4.2 Difuzní poranění mozku Otřes mozku (commotio cerebri) Jedná se o dočasnou, spontánně reverzibilní změnu ve funkci neuronů. U 90 % pacientů s otřesem mozku bývá krátkodobé bezvědomí, které může trvat až 30 minut. Krátkodobé bezvědomí rozdělujeme do tří stupňů: ■■ I. stupeň – bezvědomí trvající do 5 minut. ■■ II. stupeň – bezvědomí trvající 5–15 minut. ■■ III. stupeň – bezvědomí trvající nad 15 minut. Příznaky ■■ Bolest hlavy ■■ Amnézie na událost ■■ Někdy agrese ■■ Nauzea až zvracení ■■ Závratě ■■ Bledost ■■ Pocení ■■ Mělký rychlý dech ■■ Tachykardie nebo bradykardie Zhmoždění mozku (contusio cerebri) Jedná se o strukturální změny mozkové tkáně. Dochází k ložiskovému mechanickému poškození mozku, vznikají prokrvácené nekrózy a edém kolem léze. Ložisko poškození může být na straně úrazu nebo na protilehlé straně úrazu. Nejčastěji bývají poškozeny čelní a spánkové laloky. Mechanizmus úrazu je razantnější. Příznaky závisejí na lokalizaci a rozsahu zhmoždění mozku. Charakteristické je bezvědomí a ložisková symptomatologie. Příznaky ■■ Bezvědomí ■■ Amnézie na událost: na otázku „Co se stalo?“ postižený není schopen odpovědět ■■ Dezorientace místem, časem, prostorem 25

2

2

První pomoc II

a

b

a – epidurální krvácení c

b – intracerebrální krvácení c – subdurální krvácení

Obr. 15  Nitrolební (intracerebrální) krvácení ■■ Postižený může být soporózní (probouzí se do mrákotného stavu) nebo v kómatu (chybí kašlací reflex – nebezpečí aspirace, není reakce na bolest).

2.4.3 Fokální poranění mozku Stlačení mozku (compressio cerebri)

Jedná se o sekundární poškození mozku způsobené hematomem, který stlačuje mozkovou tkáň. Podle lokalizace dělíme krvácení: epidurální, subdurální, subarachnoideální, intracerebrální (obr. 15). Epidurální krvácení Nejčastěji se nachází v oblasti temporální. Krvácení vzniká na straně zlomeniny lebky. Jde o tepenné krvácení do prostoru mezi kost a tvrdou plenu mozkovou. Je časově nejnaléhavější, je zde rychlý útlak mozkové tkáně. Nejčastěji vzniká do 30 let věku. Průběh Typický průběh pro epidurální krvácení je tzv. třífázový průběh s dvoufázovým bezvědomím. První bezvědomí je krátkodobé jako při otřesu mozku, postižený nabývá vědomí a nastupuje lucidní (volný) interval, který obvykle trvá hodiny. Postižený v tomto intervalu je při vědomí, má bolesti hlavy, závratě, zvracení, změnu psychiky, anizokorie zornic, mohou nastat křeče nebo hemiparéza. Interval může trvat minuty, hodiny, ale i dny! Subdurální krvácení Žilní krvácení do prostoru mezi tvrdou plenu mozkovou a pavučnici (arachnoidea). Vzniká ve vyšším věku. Rozdělujeme ho na akutní a chronické subdurální krvácení. Akutní subdurální krvácení ■■ Chybí volný interval. ■■ Porucha vědomí je od samotného začátku, nebo se vědomí horší krátce po úraze. 26

Poranění hlavy Chronické subdurální krvácení ■■ Hematom se vytváří několik týdnů, vzniká opakovaným krvácením drobných cévek. ■■ Vzniká u pacientů s atrofií mozku (staří lidé, alkoholici). Subarachnoidální krvácení Jedná se o krvácení mezi pavoučnici a měkkou plenu (pia mater) těsně nad mozkem. Nejčastější příčinou bývá ruptura aneuryzmatu v povodí Willisova tepenného okruhu. Příznaky ■■ Meningeální příznaky (mohou chybět u postiženého v bezvědomí): –– ztuhlost šíje – postižený nedá bradu na sternum, –– Brudzińského příznak I–III – po pasivní flexi krku dochází k ohnutí kyčlí a kolenou, při tlaku na lícní kost vyvolá flexi kolen, při tlaku na symfýzu vyvolá flexi kolen, –– Kernigův příznak – posazení vyvolá flexi v kolenou, –– spine sign – vázne flexe v kyčlích (nedá hlavu ke kolenům), –– Lasègueův manévr – pro bolestivost vázne flexe v kyčlích v poloze vleže s nataženými dolními končetinami, –– Amosův příznak – nedotkne se bradou kolen. ■■ Bolest hlavy ■■ Agitace ■■ Porušené vědomí ■■ Nevolnost, zvracení ■■ Světloplachost ■■ Bradykardie ■■ Křeče Intracerebrální krvácení Je krvácení do mozkové tkáně a zpravidla se jedná o větší ložisko. Krvácení je nejčastěji způsobené rupturou tepny (Charcotova arterie), často pro hypertenzi. Příznaky ■■ Rychle se rozvíjející edém mozku ■■ Neurologické příznaky Odborná první pomoc Obecný postup zhodnocení stavu postiženého je uveden v učebnici První pomoc I, kapitola 2. Specifika pro danou nozologickou jednotku ■■ Zjišťujeme anamnestická data dle stavu postiženého (podrobně popsáno v kapitole 1), v případě, že je postižený v bezvědomí, zjišťujeme anamnestická data od okolních svědků události. ■■ Neprodleně zajistíme příjezd ZZS – tel. 155. ■■ Má-li postižený další zranění (např. tržnou ránu na hlavě), nasadíme si rukavice, místo dezinfikujeme a překryjeme sterilním krytím a obvazem. 27

2

2

První pomoc II ■■ Postižený při vědomí – uložíme postiženého do polohy na zádech, a horní polovina těla je zvýšené poloze (30°). ■■ Je-li postižený v bezvědomí a má zachované životní funkce (dýchání, pulz), zajistíme uvolnění dýchacích cest, a to záklonem hlavy, a uložíme ho do zotavovací polohy, krvácející stranou k podložce. ■■ V případě, že je postižený v bezvědomí a nedýchá, zahájíme kardiopulmonální resuscitaci. ■■ Postiženému přiložíme na krk krční límec. ■■ Zaměříme se na to, zda má postižený stejně široké obě zornice, zda reagují na světlo a zda nevytéká krev nebo mozkomíšní mok z nosu a uší. Vytéká-li nějaký obsah z nosu či uší, přiložíme sterilní krytí. ■■ Přesuneme postiženého do vakuové matrace.

2.5

Sekundární poranění mozkové tkáně

Sekundární poškození mozku jsou komplikace nitrolebečních poranění. Úrazový edém mozku ■■ Nastává zvětšením obsahu vody v mozkové tkáni a jejím postupným narůstáním. ■■ Typy mozkového edému: –– vazogenní edém: porušení hematoencefalické bariéry, –– cytotoxický edém: edém neuronů, retence vody poruchou Na+/K+ pumpy, –– ischemický edém: po cévní mozkové příhodě, porucha bazální membrány, –– osmotický edém: při nízké osmolaritě plazmy, –– hydrostatický edém: filtrování plazmy při arteriální hypertenzi. V praxi se obvykle vyskytují vazogenní a cytotoxický edém současně. ■■ Nejčastější a velmi závažná komplikace zhmoždění mozku. ■■ Vyvolává zvýšený nitrolebeční tlak, a jestliže se dostane na určitou hodnotu a trvá určitou dobu, může být příčinou smrti i při nevelkém primárním poranění mozku. Krvácení do mozkové tkáně způsobuje (podrobně v kapitole 2.4.3): ■■ Epidurální hematom ■■ Subdurální hematom ■■ Intracerebrální traumatický hematom Hypoxická poškození mozku ■■ Sekundární příčina sekundárního mozkového poškození. ■■ Respirační nedostatečnost působí ischemické poškození mozku. ■■ Systémová hypotenze vyvolaná extrakraniálním poraněním a následným poklesem mozkového perfuzního tlaku při nitrolebeční hypertenzi vede ke vzniku ložiskových i difuzních ischemických projevů.

28

Poranění hlavy

2.6

Poranění obličejového skeletu

V oblasti obličeje jsou nejzávažnější akutní příhody poranění skeletu obličeje a poranění očí. Poranění skeletu obličeje je často spojeno s mozkolebečním poraněním nebo s polytraumatem. Dělení poranění kostí obličeje ■■ Poranění zubů ■■ Poranění dolní obličejové etáže ■■ Poranění střední obličejové etáže – nosní kůstky, nazomaxilární komplex, zlomenina typu Le Fort I, II, III, zlomenina horní čelisti, zlomenina patrových kostí, zlomeniny zygomatikomaxilárního komplexu, lícního oblouku ■■ Zlomeniny horní obličejové etáže ■■ Frontobazální poranění Poranění nosu ■■ Samostatná poranění měkkých tkání ■■ Samostatná poranění nosní kostry ■■ Kombinace obou poranění Příznaky ■■ Krvácení z nosu (epistaxe) ■■ Bolest ■■ Otok měkkých tkání ■■ Deformace ■■ Porucha dýchání Poranění zubu ■■ Zub může být zlomen v korunkové, krčkové nebo kořenové části. ■■ Odlomeny mohou být zubní výplně a protetické pomůcky. Příznaky ■■ Krvácení z úst ■■ Bolest ■■ Deformace Poranění dolní čelisti ■■ Jedná se o nejčastější zlomeniny obličejového skeletu. ■■ Vznikají přímým působením úrazové síly. ■■ Nejčastěji vznikají při napadení, dopravních a pracovních úrazech apod. Příznaky ■■ Bolest ■■ Ztráta symetrie kosti umocněná edémem a hematomem ■■ Omezená pohyblivost čelisti ■■ Nemožnost dosažení normálního skusu 29

2

2

První pomoc II Odborná první pomoc Obecný postup zhodnocení stavu postiženého je uveden v učebnici První pomoc I, kapitola 2. Specifika pro danou nozologickou jednotku ■■ Zjišťujeme anamnestická data dle stavu pacienta (podrobně popsáno v kapitole 1), v případě, že je postižený v bezvědomí, zjišťujeme anamnestická data od okolních svědků události. ■■ Neprodleně zajistíme příjezd ZZS – tel. 155. ■■ Při zlomenině nosních kostí – postiženého posadíme, mírně předkloní hlavu a necháme krev volně vytékat. Na nos můžeme přiložit například led, který máme zabalený v kapesníku, průběžně kontrolujeme, aby nevznikly omrzliny. Pokud je postižený v bezvědomí, uložíme ho do zotavovací polohy, kontrolujeme životní funkce, sledujeme množství vytékající krve. ■■ Při poranění zubů – zjistíme, zda je zub nebo část zubu k dispozici, nahlásíme, popřípadě předáme ZZS. Postiženého posadíme, mírně předkloní hlavu a necháme krev vytékat do kapesníku. ZZS informuje cílové pracoviště o tom, že nebyl nalezen zub apod., a to z důvodu dalších možných komplikací (při podezření na vdechnutí je nutné provedení bronchoskopie). ■■ Poranění dolní čelisti – pokud je postižený při vědomí, posadíme ho a sledujeme stav vědomí a dýchání. Pokud je postižený v bezvědomí, uložíme ho do zotavovací polohy a průběžně sledujeme krvácení, stav vědomí a dýchání. Pokorný a kol. uvádí, že není třeba provizorně znehybňovat či fixovat, je to obvykle neúčinné a zvyšují se útrapy postiženého.

Kontrolní otázky 1. 2. 3. 4.

30

Popište anatomii lebky. Jak rozdělujeme nitrolební poranění? Jaký je rozdíl mezi epidurálním a subdurálním hematomem? Jak ošetříte postiženého, kterého najdete ležet v bezvědomí na ulici bez zjevných známek poranění?

Akutní stavy ohrožující oko

3

Akutní stavy ohrožující oko

3.1

Anatomie zrakového ústrojí (obr. 16)

Očnice (orbita) Je párová dutina v obličejové části lebky. Tato kostěná dutina je složena ze sedmi kostí (kost čelní, kost jařmová, horní čelist, kost slzní, kost čichová, kost klínová, kost patrová). S okolními dutinami a prostory je očnice spojena kostními kanály, otvory a štěrbinami. Obsah očnice tvoří oční bulbus, zrakový nerv s jeho obaly, oční svaly, slzná žláza a slzný váček, cévy, nervy, tuková tkáň a vazivová tkáň. Vchod do očnice uzavírají a oko chrání víčka. Oční koule (bulbus oculi) Má přibližně kulovitý tvar. Stěnu oka tvoří tři vrstvy: ■■ Povrchová – vazivová. ■■ Střední – cévnatá. ■■ Vnitřní – nervová. Povrchovou vrstvu oka tvoří vpředu rohovka (cornea) a vzadu bělima (sclera). Střední vrstva oka je tvořena cévnatkou (chorioidea), řasnatým tělískem (corpus ciliare) a duhovkou (iris). Tyto tkáně tvoří živnatku (uveu). Vnitřní vrstva oka je tvořena sítnicí (retina). Nitrooční prostor tvoří přední oční komora (camera anterior oculi) a zadní oční komora (camera posterior oculi), čočka (lens cristallina) a sklivec (corpus vitreum). Přídatné orgány oka tvoří oční víčka (palpebrae), spojivka (conjunctiva), slzný aparát, okohybné svaly. Zraková dráha slouží k převodu podráždění z oka do mozkové kůry. Zajišťuje spojení tyčinek a čípků se zrakovou kůrou v týlním mozkovém laloku.

l

m

k j

a b

i

c d

h

e g

f

a – spojivka b – rohovka c – čočka d – zornice e – duhovka f – řasnaté tělísko g – sítnice h – zrakový nerv i – žlutá skvrna j – bělima k – cévnatka l – sklivec m – zevní oční sval

Obr. 16  Anatomie oka 31

3

3

První pomoc II

3.2

Oční úrazy

Naléhavé situace v očním lékařství jsou nebezpečné hlavně rizikem ztráty zraku při prodlení. Akutní oční postižení bývá často provázeno bolestí a psychickou reakcí poraněného, který je neklidný, stěžuje si na pálení, řezání očí, slzení a světloplachost. Možné úrazy oka (obr. 17) ■■ Poranění mechanickými vlivy ■■ Poranění chemickými látkami a popálení ■■ Poškození oka zářením ■■ Poškození elektrickým proudem ■■ Kombinace různých mechanizmů ■■ Zlomeniny očnice ■■ Poškození intraorbitálních struktur

3.2.1

Poranění mechanickými vlivy

Povrchová (uzavřená) poranění oka

Obr. 17  Poranění oka

Poranění spojivky Sufuze (plošné krvácení spojivky), potrhání, cizí tělísko Příznaky ■■ Pálení, slzení a řezání očí ■■ Světloplachost a svírání víček Odborná první pomoc Obecný postup zhodnocení stavu postiženého je uveden v učebnici První pomoc I, kapitola 2. Specifika pro danou nozologickou jednotku ■■ Zjišťujeme anamnestická data dle stavu pacienta (podrobně popsáno v kapitole 1), v případě, že je postižený v bezvědomí, zjišťujeme anamnestická data od okolních svědků události. ■■ Podle celkového stavu postiženého zajistíme příjezd ZZS – tel. 155, nebo zajistíme ošetření oftalmologem. ■■ Vyzveme poraněného, aby si oči nemnul. ■■ Palcem a ukazovákem rozevřeme víčka, prohlédneme spojivkový vak stáhnutím dolního víčka. ■■ Horní víčko prohlédneme tak, že se uchopí za řasy, stáhne lehce dolů a přes přiložený palec víčko evertujeme. ■■ Tělísko odstraníme výplachem, sterilním smotkem vlhké vaty nebo okrajem kapesníku. Nikdy ne tvrdým předmětem. ■■ Nikdy neodstraňujeme zaseknutá tělíska!

32

Akutní stavy ohrožující oko Povrchové poranění rohovky Cizí tělísko, eroze, lamelární lacerace Příznaky ■■ Bolest ■■ Pocit cizího tělíska pod víčkem ■■ Pálení, slzení, řezání Odborná první pomoc Obecný postup zhodnocení stavu postiženého je uveden v učebnici První pomoc I, kapitola 2. Specifika pro danou nozologickou jednotku ■■ Zjišťujeme anamnestická data dle stavu pacienta (podrobně popsáno v kapitole 1), v případě, že je postižený v bezvědomí, zjišťujeme anamnestická data od okolních svědků události. ■■ Podle celkového stavu postiženého zajistíme příjezd ZZS – tel. 155, nebo zajistíme ošetření oftalmologem. ■■ Provedeme výplach oka – vyplachujeme od vnitřního koutku oka směrem k zevnímu koutku. Můžeme použít např. Ophthalmo-septonex. ■■ Kryjeme oko mulovým čtvercem a obvazem (lehce). Tupá poranění oka (kontuze) Tupá poranění vznikají na základě mechanické síly působící proti bulbu. Stěna bulbu se nejprve stlačí, pak rozpíná nárazem na různé předměty, prudce letícími tělesy, úderem pěstí, kopnutím, při dopravních nehodách, pádem z výšky apod. Tupým úrazem dochází často ke krvácení do přední komory oční. Dále se kontuze může projevit jako: ■■ Zhmoždění bulbu ■■ Nitrooční krvácení ■■ Plegie zornice ■■ Změny nitroočního tlaku ■■ Poúrazové změny na sítnici a zrakovém nervu ■■ Změny polohy čočky (subluxace, luxace do přední komory, luxace do sklivce) ■■ Iridodialýza (odtržení, oddělení kořene duhovky od řasnatého tělesa) ■■ Traumatická katarakta ■■ Pokles zrakové ostrosti Příznaky ■■ Bolest ■■ Edém ■■ Hematom víček ■■ Sufuze spojivky ■■ Oko nelze otevřít, nemocný udává, že nevidí.

33

3

3

První pomoc II Odborná první pomoc Obecný postup zhodnocení stavu postiženého je uveden v učebnici První pomoc I, kapitola 2. Specifika pro danou nozologickou jednotku ■■ Zjišťujeme anamnestická data dle stavu pacienta (podrobně popsáno v kapitole 1), v případě, že je postižený v bezvědomí, zjišťujeme anamnestická data od okolních svědků události. ■■ Podle celkového stavu postiženého zajistíme příjezd ZZS – tel. 155. ■■ Oko překryjeme sterilním mulem a obvazem, ledujeme – samotný led nedáváme na holou kůži a vždy ho zabalíme např. do kapesníku apod.

Pronikající (otevřená) poranění oka

■■ Lacerace (perforace, penetrace, cizí nitrooční tělísko) ■■ Ruptura Jsou způsobena mechanickou silou, kdy přetlak uvnitř oka po jeho stlačení je tak velký, že následné rozepnutí bulbu vyvolá jeho rupturu. Lacerace je způsobena bodným, řezným nebo sečným poraněním nebo také rychle letícím cizím tělískem při řezání, sekání, broušení nejčastěji kovových materiálů. Často jde o závažná poranění s nejistou prognózou. Příznaky ■■ Bolest, pokles vizu ■■ Křečovité stažení víček, může být viditelné poranění Odborná první pomoc Obecný postup zhodnocení stavu postiženého je uveden v učebnici První pomoc I, kapitola 2. Specifika pro danou nozologickou jednotku ■■ Zjišťujeme anamnestická data dle stavu pacienta (podrobně popsáno v kapitole 1), v případě, že je postižený v bezvědomí, zjišťujeme anamnestická data od okolních svědků události. ■■ Podle celkového stavu postiženého zajistíme příjezd ZZS – tel. 155, nebo zajistíme ošetření oftalmologem. ■■ Nepokoušíme se odstranit předmět z oka. ■■ Zajistíme sterilní krytí obou očí, abychom zamezili souhybům.

3.2.2 Poranění chemickými látkami Poleptání oka Poleptání způsobují kyseliny nebo zásady, které proniknou do oka. Míra poškození a prognóza závisí na druhu látky, její koncentraci, množství, délce působení, teplotě a rychle a správně poskytnuté první pomoci.

34

Akutní stavy ohrožující oko Při poleptání louhem (např. nehašeným vápnem, maltou, umělým hnojivem) dochází ke kolikvační nekróze, látka tak proniká hlouběji do tkání a poškozuje oční struktury. Při poleptání kyselinou (např. kyselina solná používaná jako čisticí prostředek) vzniká koagulační nekróza. Odborná první pomoc Obecný postup zhodnocení stavu postiženého je uveden v učebnici První pomoc I, kapitola 2. Specifika pro danou nozologickou jednotku ■■ Zjišťujeme anamnestická data dle stavu pacienta (podrobně popsáno v kapitole 1), v případě, že je postižený v bezvědomí, zjišťujeme anamnestická data od okolních svědků události. ■■ Podle rozsahu zranění zvážíme příjezd ZZS – tel. 155. ■■ Provedeme okamžitý výplach dostatečným množstvím vody trvající potřebně dlouhou dobu (minimálně 30 minut). Pokud poškození způsobí pevná látka, jsou pod víčky zbytky, které je nutno co nejdříve odstranit, aby látka na oko působila co nejkratší dobu, provádíme výplachy, event. mechanické odstranění škodlivin také při everzi horního víčka postiženého oka. ■■ Přiložíme sterilní krytí a zavážeme obvazem. Popálení oka Popálení oka bývá způsobeno plamenem, horkými parami, plyny, tekutinami a roztavenými kovy. Prognóza závisí na stupni teploty a délce působení škodliviny. Příznaky ■■ U lehčí formy – zarudnutí spojivek, zarudnutí a otok kůže víček. ■■ U těžší formy – nekróza spojivky i rohovky. Odborná první pomoc Obecný postup zhodnocení stavu postiženého je uveden v učebnici První pomoc I, kapitola 2. Specifika pro danou nozologickou jednotku ■■ Zjišťujeme anamnestická data dle stavu pacienta (podrobně popsáno v kapitole 1), v případě, že je postižený v bezvědomí, zjišťujeme anamnestická data od okolních svědků události. ■■ Neprodleně zajistíme příjezd ZZS – tel. 155. ■■ Zajistíme sterilní krytí k zabránění infekce. ■■ Včasným zásahem můžeme výrazně ovlivnit pozdní následky chemických poranění: –– změny na spojivce, –– změna kvality slzného filmu, –– sekundární glaukom, –– vaskularizovaný leukom rohovky, –– chronické uveální dráždění. 35

3

3

První pomoc II

3.2.3 Poškození oka zářením Poškození ultrafialovým zářením (ophthalmia photoelectrica) Příčinou poškození bývá pobyt na slunci u moře nebo na horách na sněžných pláních (sněžná slepota), svařování elektrickým obloukem bez ochranných brýlí, pobyt na horském slunci. Příznaky ■■ Objeví se do 12 hodin od expozice ■■ Slzení, zarudnutí spojivek ■■ Úporné bolesti očí provázené křečovitým sevřením víček ■■ Pocit písku v očích ■■ Výrazná světloplachost Odborná první pomoc Obecný postup zhodnocení stavu postiženého je uveden v učebnici První pomoc I, kapitola 2. Specifika pro danou nozologickou jednotku ■■ Zjišťujeme anamnestická data dle stavu pacienta (podrobně popsáno v kapitole 1), v případě, že je postižený v bezvědomí, zjišťujeme anamnestická data od okolních svědků události. ■■ Podle rozsahu poranění postiženého a celkového stavu zvážíme ZZS – tel. 155. ■■ Zajistíme postiženému pobyt v temné místnosti, ztlumení světla apod. ■■ Přikládáme studené obklady, lubrikancia, při bolesti analgetika. ■■ Důležitá je prevence spočívající v používání ochranných pomůcek (sluneční brýle, svářečské brýle, kukly apod.). Poškození oka infračerveným zářením Infračervené paprsky způsobují tepelné poškození oka. Pronikají do hlubších vrstev oka a dochází k poškození nitroočních struktur. S poškozením se setkávali skláři, kteří pracovali s rozžhavenou hmotou (sklářská katarakta). Příznaky ■■ Bolest ■■ Zhoršené vidění První pomoc ■■ Účinná je pouze prevence spočívající v používání ochranných brýlí.

3.2.4 Poškození oka elektrickým proudem Při zasažení elektrickým proudem vzniká poškození v podobě hlubokých nehojících se nekróz.

36

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.