Jarka Sedláčková
Mlsná huba Netradiční kuchařka s historkami
freetim(e)publishing, s.r.o. (c) 2013
Obsah Úvod, který byste rozhodně ................ 4 neměli přeskočit Kuře, čili prsíčko nebo ..................... 10 stehýnko? Kuřecí řízečky v jogurtu ..................... 13 Malá filipika proti reklamám ........... 15 Krupicová kaše ................................... 18 Matčin letní flirt a bramborové ....... 20 placky Bramborové placky sádlem ................ 23 maštěné Kuře podruhé, aneb smetana + ....... 26 sýr = blaho Kuře pečené v sýrovosmetanové ........ 29 krustě Masooo! ............................................... 31 Vepřové steaky ve .............................. 34 smetanovo-houbov é omáčce se škubánkem Brambory = základ rodiny a ............ 38
státu Zapečené brambory se žampiony ....... 41 a sýrem Vaření jako rituál a óda na .............. 43 piškot Nepovedená roláda s .......................... 45 čokokrémem a ovocem Nabídka kvalitního sexu ................... 48 Špagety s rukolou a cherry ................ 51 rajčátky Chřest!!! .............................................. 53 Prostě chřest ...................................... 55 Houby, houby, houbičky ................... 58 Žampiony v těstíčku (a k tomu ........... 61 bramborová kaše m. m. se zlatou cibulkou) Staré fotky .......................................... 65 Obrácené řízky ................................... 69 Chvála blondýnám a nejvíc .............. 72 těm, co uměj štrúdl! Božský štrúdl od Kačenky .................. 75 Guláš .................................................... 77
Jarčin osvědčený gulášek ................... 80 Otec sebevrah a šťastný konec ........ 85 s tvarožníkem Tvarožník ............................................ 89 Skvostný výplod chudého ................. 91 dětství na Východě Bramborové tašky se salámem a ........ 94 špenátem Výměnný obchod ................................ 97 Tvarohový závin ............................... 100 Houby zas ......................................... 102 Rychlá houbovka se smetanou a ...... 105 brambory Vaření jako úplatek či omluva ....... 107 Pečené plněné papriky ..................... 110 Tematické mejdany a indické ........ 113 kari Kari s indickými plackami ................ 116 Knedlík, nebo nok? ......................... 120 Božské knedlíky hrnkové .................. 122 Knedlíky s kolečkem ......................... 124 Polévka jako zachránkyně .............. 127 věnečku
Rychlá bramboračka ........................ 130 Opravdu pěkná verbální bitka ....... 133 Rýžový nákyp s meruňkami .............. 136 Mrkev a bod G .................................. 138 Mrkvová polévka .............................. 141 Poopiční vývary ................................ 144 Úžasná hovězí anebo slepičí ............. 148 Zelí, zelí ............................................ 153 Zelňačka červená i bílá .................... 156 Ptáčci, mé dětské trauma... ........... 160 Španělské ptáčky .............................. 162 Princezna kuchařka ........................ 167 Rychlá gulášovka .............................. 171 Pejskaři ............................................. 173 Mokrá buchta se skořicí a ................ 176 strouhanými jablky Pivo .................................................... 178 Kuře na pivu ..................................... 183 Pokusy o zdravou výživu ................. 185 Zeleninová se sýrem ......................... 189 Špek pro inspiraci ........................... 191 Dušená kapusta či mangold se ......... 195 sýrovou peřinkou
Zdravý kořínek podruhé ................. 198 Dušené kedlubny na kmíně .............. 200 Bylinky .............................................. 202 Kuře na tymiánu s citrony ................ 205 Cibulové kroužky za ........................ 207 sedmdesát litrů? Proč ne... Cibulačka .......................................... 210 Princezna podruhé, tentokrát ....... 212 coby kuchařka Vepřové kotlety v cibulové ............... 215 omáčce Kuřecí jatýrka na kari se .................. 217 smetanou Vzpomínky na minulost .................. 219 Rajský cit .......................................... 221 Holčička, která uměla .................... 223 zvláštní věci Omáčky na těstoviny ........................ 226 Codůmdalky Jedna těžko uvěřitelná .................... 229 historka Dušené cuketky jako příloha ............ 235
Rejstřík ............................................. 236 Jarka Sedláčková ............................. 239
Poděkování: Pavlu Koutskému za přátelskou úpornost, s níž mne ke kuchařce dokopal. Doufám, že nebude litovat…☺ Martinu Němcovi za ilustrace a střípky. Věnování: Mamince Janě Kučerové a babičce Agnes Lencové, jimž vděčím za to, že jsem.
Úvod, který byste rozhodně neměli přeskočit „…není těch kuchařek na trhu nějak hodně?“ jistě si mručíte pod vousy (dámy pod jejich depilované cibulky), držíce v rukou tuto knihu. „Ano,“ odpovídám. „Je jich hodně, ale…“ To „ale“ je pro mne a koneckonců i pro vás moc důležité. Tahle kuchařka není normální soubor receptů. Pokusila jsem se vám přiblížit nejoblíbenější recepty žen mého rodu a žen mé krevní skupiny. A aby to nebylo tak fádní, připojuji ke každému recepisu příběh, jenž se ke kýženému jídlu vztahuje. Více či méně. (To aby někteří hnidopiši a šťouralové ztratili hned v úvodu argumenty, kterými by snad chtěli má slova zpochybnit!) Pokud rádi jíte, tady si užijete. Fakt! Předkládám vám recepty, podle nichž jsem při psaní této knihy všechna jídla znovu uvařila, upekla, usmažila. Potřebovala jsem se ujistit, že všechny uvedené postupy jsou správné, jelikož a protože bych byla nerada kamenována za to, že
uvádím špatné poměry, dobu přípravy a tak podobně. Takže s chutí do toho, je to čerstvě prověřené! Vařím opravdu ráda. Jasně, říkáte si, od autorky kuchařky těžko očekávat sdělení typu „Musím vám teďka říct, že přípravu jídla zgruntu nenávidím,“ nebo „Jídlo považuju za hnusnou věc a jím jen proto, abych neumřela hlady, a čekám, až se budeme všichni stravovat pomocí pilulek a injekcí.“ Pokud s výše uvedenými citáty souhlasíte, vraťte okamžitě tuto knihu tam, kde jste ji vzali, a jděte si číst nějakou pěknou sci-fi, nejlíp o hladomoru na planetě Kaka!!! Tak. Předpokládám, že vy – ano, právě vy, kterým oči kloužou přesně po tomto řádku, a nedělejte, že nevíte, koho myslím – jídlo milujete a buď ho připravit umíte, nebo ne. Obojí je v pořádku! V téhle knížečce se totiž dozvíte nejen to, jak opravdu chutně uvařit. Nebo aspoň doufám. Pocházím z rodiny, kde se jídlo bere jako podpůrný prostředek mezigenerační komunikace, případně jako antidepresivum či
afrodiziakum. Moje babička vždycky říkala: „Když vaříš, musíš to dělat s láskou, jináč to nestojí za nic, holka,“ a měla pravdu. Bez lásky totiž neuděláte nic. Anebo jo, ale nebude to tak dobrý. Schválně si představte, jak asi bude chutnat jídlo, když máte u vaření blbou náladu: funíte vzteky, mlátíte o pracovní plochu masem, s úšklebkem loupete cibuli nebo brambory, v hlavě se vám mele, kdo a co a proč vám ublížil/naštval vás…, co u toho řekl a co byste mu chtěli říct vy… Tohle všechno z vás přechází do připravované krmě. Vztekle všechno mrsknete do hrnce, mícháte, zlobíte se u toho... STOP! Opravdu jste přesvědčeni, že vašim blízkým bude chutnat? Já tedy ne… Když máte vztek nebo jste smutní, namažte si chleba, případně hoďte do mikrovlnky mraženou pizzu… Anebo to zkuste jinak. Víte už, co budete vařit. Připravujete si
suroviny, usmíváte se a představujete si ty, kteří budou vaše jídlo jíst. Mícháte, hnětete, krájíte, před očima máte budoucí strávníky, představujete si, jak jim chutná, jak vás chválí… a ono to tak bude! „Světem otáčí láska a víra,“ napsala jedna moudrá žena. Ve vaření to platí taky. Vařte s láskou a věřte, že bude vám i ostatním chutnat. Co mám fakt ráda Pro případ, že by se záludný Alzheimer zabydlel v mém mozku natrvalo a rozcapoval se tam, musím tady napsat, co miluju. Anorektici, přátelé striktní makrobiotiky, vegani a odpůrci nezdravých věcí, klidně se spojte v rozhořčení nad následujícím výčtem: 1. brambory, nejlépe v podobě kaše, občas vylepšené strouhaným čedarem nebo pečeným česnekem a špetičkou majoránky. A k tomu párek nebo domácí karbanátek nebo sekanou nebo můj excelentní gulášek; 2. máminy obrácené řízky, opečené a pak upečené na peřině z rozpečených rajčat,
paprik a cibule, to celé navrstvené na bramborové kaši. Když se všechny ty chutě spojí na jazyku, je to lepší než nefalšovaný orgasmus. Vaginální i klitorální. A možná i oba zároveň, ale nevím to jistě, ještě jsem to neporovnávala...; 3. máslo Prezident s mořskou solí – taková ta bábovička, co je drahá jako prase, ale skvostné chuti. V létě s rajčetem, tím, co voní zahrádkou (skleníkové oranžové nebrat, mají hovnivou chuť), v zimě s rukolou; 4. krupicovou kaši, navrch s nastrouhanou hořkou čokoládou a plátkem másla, které se roztejká a spolu s čokoládou dělá grandiózní povrch (ten si nechávám nakonec, jako úchvatné poslední sousto); 5. krajíc čerstvého chleba s máslem a plátkovým eidamem a k tomu hrneček mléka; 6. čerstvě uvařené libové hovězí, k tomu hořčice plnotučná a kousek chleba; 7. tlačenka libová davelská, namazaná kremžskou hořčicí, na tlustém krajíci čerstvého chleba; 8. čerstvá sekaná (taková ta červená od řezníka)
s kremžskou hořčicí a křupavým pivním rohlíčkem; 9. řízek z tence vyklepané vepřové pečeně (z jednoho průměrně velikého kousku karé dokážu tímhle způsobem nadělat až 4 řízky) dvakrát obalený v trojobalu; 10. škubánky opečené a posypané mákem a cukrem a k tomu aspoň půl litru mléka. A samozřejmě lidi kolem stolu, s nimiž se vše popsané vychutnává. Tak to jen tak pro začátek a vzhůru k příběhům a hlavně receptům.
Kuře, čili prsíčko nebo stehýnko? Když jsem byla malá, pečené kuře s bramborem a k tomu kompot pro mne představovaly vrchol blaženosti a taky neděli. Teda vrchol blaženosti pro mě představovalo víc věcí, třeba oranžový pejsek na dálkové ovládání, který se pomalu sunul po linoleu a štěkal. Nebo válení se na koberci v babiččině pokoji, cumlání mléčných karamelek (10 kousků v komínku za dvě káčées!) a čtení oblíbených leporel jako třeba Veverka Zrzečka a její přátelé, ale teď mám na mysli jídlo. A kuře zejména. Nedělní jídlo se vařilo už v sobotu a mě bavilo sledovat babičku, která nesla tenounce vyválené pláty těsta na nudle položené na utěrce jako svátost… Bavilo mě stát u stolu a sledovat, jak ty vysušené pláty skládá na sebe, ohýbá, krájí a pak jen drrrrrc drrrrrc, zručně a pouhým pohybem zápěstí sekala dobře nabroušenou kudlou tenounké nudličky, jednu jako druhou. Před pečeným kuřátkem totiž
nutně musela být nudlová polévka z drobů. A abych nezapomněla, museli jsme stihnout všechno sníst tak, abychom utírali nádobí za zvuků znělky nedělní pohádky z dráťáku, alias rozhlasu po drátě, nezbytnou to výbavou každé domácnosti. Zvláštní, jak se s léty proměňoval můj názor na jednotlivé porce: milovala jsem kuřecí stehna. Prsa mi přišla suchá a bez chuti, biskupa si pro sebe zabírala babi Agnes, křídla zas matka. Byla jsem takovej Pepánek nedožera a jedno stehno mi skoro nestačilo. Nenápadně jsem pozorovala staršího bratra, jak velmi precizně vykosťuje stehno, vykrajuje a odstraňuje všechny kousky, které se mu nezamlouvají, a vybrané kousky masa řadí na kraj talíře, odkud jsem je v nestřeženém okamžiku popadla do ruky a rychle nacpala do pusy. Co pusa má schvátí, nikdy se nenavrátí. Bratr marně žaloval a matka mě marně pohlavkovala – při další příležitosti jsem to udělala zas. Někdy kolem dvaceti mi přestalo stehno chutnat a vrhla jsem se na prsa. Teď nevím, jestli to nějak nesouvisí s tím, že i můj hrudník
se z chlapeččího proměnil do ženského, ale faktem je, že až do předloňska jsem nebyla ochotna vzít na milost cokoliv jiného než kuřecí ňadra. Teprve poslední dva roky jsem stehnům opět přišla na chuť a fakt vám nevysvětlím proč. Inu, prostě tak. Kuře miluju dodnes, a to na všechny možné způsoby. V poslední době mám favorita a může za to tenhle recept:
Kuřecí řízečky v jogurtu Pozor, nakládají se tři dny dopředu, tak s tím počítejte! Potřebujete cca 6 kousků kuřecích řízků (stehenní či prsní, jak se vám zlíbí). Naklepejte je, ale nic jiného, a odložte je někam na talíř. A připravte si tuhle jogurtovou koupel, díky níž získají řízečky s-k-v-o-s-t-n-o-u chuť: 1 velký jogurt smetanový, 1 celé vejce (nejlíp bio), dva stroužky česneku utřené se solí, bílý pepř a koření, který máte rádi (používám koriandr, krásně voní, ale vy můžete jakékoliv jiné: majoránka, bazalka, kari, kurkuma pro barvu…). To vše rozmíchejte v misce a opatrně do té koupele naložte naklepané řízky. Pozor! Aby řízečky nasákly a provoněly se, je nutné je přikrýt a dát do chladu, nejlépe na 3 dny! Po třech dnech řízečky vyndejte, nechte trošku okapat a obalte ve strouhance. Pokud chcete, aby hodně křupaly, namísto strouhanky použijte rozdrcené kukuřičné lupínky. Osmažte zvolna na oleji, nechte okapat nebo
odsajte přebytečný tuk ubrousky a pusťte se do toho! Jako přílohu doporučuju vařené brambory. Když tyhle řízečky poprvé nabídla maminka strýci Járovi, pravil, že odteďka už nechce jiné. Tak schválně…
Malá filipika proti reklamám Nevím, jak vy, ale opravdu neznám žádnou ženskou, která by řešila bělejší nebo čistoskvoucí prádlo, ani totální dezinfekci záchodové mísy... Jeden čas jsem téměř šílela z hojně frekventované postavy jménem MUDr. Hana Souralová! Tahle ženština, údajně dětská lékařka, neustále prstem šmírovala klozetové mísy nejen u sebe doma, ale i u svých pacientů a s kazatelsky vztyčeným prstem doporučovala jistý přípravek, který způsobí, že „dezinfikované bude opravdu čisté" – jestlipak to vztahovala i na jídlo…? Samozřejmě jsem měla a mám další favority jako třeba blběny, které na sebe převrhávají koktejly a zmrzliny, aby z červené přešly na zelenou (tenhle pitomej germanismus mě vždycky spolehlivě rozdráždí) a vypraly doběla své blůzičky, či vystrašené hospodyňky přepadávané komandem Calgonitu, kterým cizí
chlapi cpou ruce do bubnů praček a nutí je téměř na holý pupík přísahat, že do pračky budou sypat prášek na odstranění vodního kamene – vrahouna praček a myček! Nemluvě o šťastných maminkách, které do svých potomků perou jogurty s želatinou a tvrdí, že jen tak jsou děti šťastné… Jiné nacházejí smysl života v tom, že s sebou nestále tahají tekutý prací prášek a na potkání ho tasí z kabely před každou, která projeví úžas nad zářivou barvou košile jejího partnera… Připadá mi, že nám tvůrci reklam předestírají zprávu o jiném světě, než je ten náš. O světě, kde ženy menstruují modrý inkoust a děti čurají modrou vodičku, kde si partnery vybíráme podle druhu aviváže, bělosti klozetu či košile, kde děti chroupají hrochy, kde mléko je nejlepší jako piškot s krémem a všichni milujou pizzu z mrazáku. Ještě že žiju na Smíchově, doma se mi sem tam válejí chuchvalečky prachu, piju turka, občas si zapomenu dohladka oholit lýtka a pak je skrývám v džínách! A vařím nikoliv z polotovarů – jako třebas tuhle krupicovou kaši.
Zkuste to taky a vychutnejte si – jak říká jedna dáma v jedné reklamě – rozdíl, který vidíte i cítíte…
Krupicová kaše Na tohle nesmírně jednoduché jídlo potřebujete na osobu asi půl litru plnotučného mléka, hrnek pšeničné krupice, cukr moučku, kousek másla, holandské kakao. Kdo nerad kakao, zamění za skořici mletou či skořicový cukr. Do hrnce vlijte mléko, a zatímco se pomalu ohřívá, přisypávejte z hrnku krupici – čím jí bude více, tím větší šance, že místo kaše uvaříte beton. Takže vám neporadím naprosto přesnou gramáž, dělám to tak nějak instinktivně. Mléko přichází do varu, vy usilovně mícháte a cítíte, že kaše začíná houstnout. Už nic nepřisypávejte, krupice se ještě navaří! Míchejte, míchejte, po cca 2 minutách varu by měla kaše zhoustnout a krupice změknout. Hotovo? Kaši v požadované konzistenci (já třeba radši řidší, aby trošku odkapávala ze lžíce) nalijte do hlubokého talíře. Poklaďte plátky másla, hojně zasypte cukrem a kakaem. A přeju dobrou chuť!
Já osobně miluju tzv. poslední dokonalé sousto, kdy se krouživým odebíráním kaše dostanu doprostřed, kde je nejvíc kakaa, cukru a másla a kde tohle všechno dohromady vytvořilo krásné blátíčko… mňam!
