Drahelské listy Číslo: 4/2013
Občasník společnosti Příroda pro Drahelčice, o.p.s. Citát čísla: „Starý zákon má pravdu, někdy padají hradby pouhým křikem. Ale pouhým křikem se nedá postavit nic.“ Karel Čapek
Naše další plány Společnost Příroda pro Drahelčice, o.p.s., Vám přináší další, již čtvrté, vydání Drahelských listů. Doufáme, že jste si náš občasník oblíbili a zachováte nám svou čtenářskou přízeň i do budoucna. Naším cílem je Vás informovat o aktuálním dění v Drahelčicích. Ovšem nejenom to! Chceme propojovat a hledat souvislosti mezi minulostí a současností Drahelčic a pomáhat hledat řešení pro budoucnost tak, aby naše vesnička byla vždy příjemným místem pro život nás všech. V neposlední řadě Vám chceme přinést několik příjemně strávených chvil při čtení Drahelských listů, špetku nostalgických vzpomínek, čas od času pár užitečných praktických rad a snad vždy zajímavé a objektivní informace. Naše společnost Příroda pro Drahelčice, o. p. s., vznikla 29. 10. 2013, kdy byla zapsána do rejstříku obecně prospěšných společností. Hlavním cílem společnosti je ochrana přírody a krajiny a udržitelný rozvoj obce. Další cíle jsou např. organizování akcí pro děti a rodiny s dětmi, chtěli bychom zde vybudovat obdobné zařízení jako je např. mateřské centrum v Rudné, tedy místo, které by nahrazovalo v Drahelčicích chybějící školku.Toto „Drahelské mateřské centrum“ by zároveň bylo prostorem pro organizaci kroužků či jiných aktivit vhodných pro děti či rodiny s dětmi. Bohužel se nám zatím nepovedl vyjednat prostor, kde bychom mohli toto místo mít. Ale nevzdáváme se a pokoušíme se najít vhodný a přitom ne příliš finančně nákladný prostor. Přesto bychom rádi od ledna pro děti otevřeli: • Cvičení pro děti od 3 do 6 let. • Zpívání a hru na flétničku či jiné hudební nástroje, tak aby to děti bavilo, pro děti od 4-7 let. • Čtení pohádek pro malé děti v rámci otvíracích hodin naší obecní knihovny. A pro ženy: • Cvičení pro ženy – jógu. • Soubor populárních přednášek o těhotenství, porodu a kojení pro maminky a nejen pro ně.
Drahelské listy
• • • •
• • • •
Z našich současných aktivit bychom rádi zmínili: Vydáváme Drahelské listy. Připravujeme vánoční loutkové představení pro děti. Žádáme ambasádu Francie o finanční příspěvek na obnovu božích muk pod lípou. Získali jsme grant na ošetření lípy. Na sobotu 23. 11. 2013 od 9 hodin je plánována brigáda na úklid ořezaných větví. Budeme rádi za Vaši účast. Více se dozvíte na www.drahelcice-forum.cz. Podařilo se nám ve spolupráci s maminkami uspořádat burzu v Drahelčicích. Připravujeme představení Spolku drahelských ochotníků - Sněhurka a sedm trpaslíků. Spolupodílíme se na konání Tříkrálové sbírky, která proběhne po Novém roce. Připravujeme ve spolupráci s farností v Hořelicích koncert předvečer Štedrého dne.
Rádi bychom zde nabídli více, ale zatím jsou další aktivity v jednání. V příštích číslech našich Drahelských listů napíšeme více. Za jakýkoliv podnět budeme rádi.
Petra Ďuranová a Jarka Staňková
Podzimní vyprávění o draní peří neboli drátkách Co takhle zavzpomínat si na vesnické babičky, tetičky, kmotřičky, panímámy, zkrátka hospodyně, které byly hodně pracovité a nezahálely ani za dlouhých zimních večerů. Věnovaly se draní peří a spojovaly tak příjemné s užitečným, přátelské posezení s potřebnou prací. Výsledkem bylo sedrané peří, jež se používalo k plnění sypků. Vznikaly tak nadýchané a hřejivé peřiny, takzvané duchny, potřebné v každé domácnosti. Hlavně výbava nevěst se bez nich neobešla. Do svatby musela matka připravit pro svou dceru nejméně dvě poctivě nacpané peřiny a čtyři polštáře. Po narození miminka z nich žena část peří ubrala a dala do peřinek – zavinovaček. Říkalo se, že kdo měl hodně dětí, měl i hubené peřiny. V posledních dobách se místo peřin šily péřové prošívané deky. V Drahelčicích je dělávala paní Růžena Ševítová. Jak takové draní vůbec vypadalo? Jednalo se o ruční oškubávání husího nebo kachního peří. Muselo být pořádně suché, aby šlo dobře drát. Dračky seděly u velikého stolu, na něj se vyndala kupa peří, ze které si braly do hrsti a otrhávaly peříčka až na samotnou ostenku. Sedrané peří podstrkávaly pod překlopený hrnec uprostřed stolu. Ostenky zůstávaly na klíně na zástěře s laclem, kterou měla každá z žen na sobě, nebo padaly přímo na zem. Hlavně nesměl být v místnosti průvan. Ten by lehounké peří snadno rozvířil. Práce to byla velmi zdlouhavá. Pro představu, deseti ženám trvalo tři hodiny, než vytvořily hromádku 20 dkg sedraného peří. Přičemž na jeden pořádný polštář bylo potřeba až 2 kg peří a na peřinu 4–5 kg. Ostenky se nevyhazovaly, cpaly se jimi polštářky na sezení. Husy se dříve na vesnicích chovaly na maso a peří téměř v každém hospodářství. Než skončily na pekáči, škubaly se tak dvakrát až třikrát. Oškubané suché peří se schraňovalo a ukládalo do papírových pytlů či do starých sypkovin a zavěšovalo na půdu, aby se do něj nedostaly myši. Čekalo se někdy i několik let, dokud ho nebylo dostatečné množství. Když potom přišla zima, v chalupách se začalo s draním. Dralo se za zimních večerů, od ledna až do března. Hospodyně se předem domluvila se sousedkami, kdy jí přijdou na pomoc a kdy zase ona půjde na oplátku k nim. Sedrané peří zůstávalo zpravidla tam, kde se dralo. Na rozdíl od tvrdé práce na poli byly pro ženy drátky příjemně stráveným časem. Šlo v podstatě o společenskou událost, i když na vesnici nijak výjimečnou. Nebyla nouze o dobrou náladu a smích. Vůbec nejveseleji bylo, když přišli krajánkové. Během draní se probralo a semlelo naprosto všechno, co se ve vsi událo, hlavně po veselkách a pohřbech bylo o čem mluvit. Drby se samozřejmě brzy vynesly ven a rozšířily po vsi a bylo zle. Na řadu přišlo také vyprávění z dětství, povídaly se různé
- 2-
Taťána Hamouzová báchorky, pověsti nebo se zpívalo. Pokud děti nemusely spát, s oblibou poslouchaly, někdy pomáhaly, když začaly dovádět, lítalo všude peří, a pak dostaly třeba i na zadek. Užívaly si společně s dospělými tyhle chvíle pohody a radosti. Kulisu jim vytvářela zešeřelá místnost a praskání dřeva z rozžhavených kamen. Draní se často protahovalo až do pozdních nočních hodin. K pohoštění stačil mnohdy jen chléb s husím sádlem nebo chléb se sádlem a cibulí, jindy pouze bílá káva z melty a mléka nebo čaj. S koncem draní se blížila doderná, na kterou se všichni těšili. Hospodyně si dávaly na její přípravě zvlášť záležet. Napekly koláče, buchty, koblihy, šišky a různé cukroví. Nechyběla káva, čaj s rumem a punč na zahřátí. Zvláštností nebyla ani jitrnička ze zabíječky. Všichni se naposledy náležitě pobavili a při loučení se těšili, až se za rok zase sejdou. A jak to chodilo u nás v Drahelčicích? Do začátku 70. let minulého století tady bývalo několik rybníků. A právě proto téměř všichni chovali husy nebo
kachny, které vypouštěli na vodu. Hospodyně si své husy označovaly barevným puntíkem na hlavě nebo kroužkem na noze, aby je rozeznaly. Vše ale začínalo housátky. Místní husy využívaly služeb jednoho až dvou vesnických plemenných husáků. Díky nim snesly vajíčka, která se musela prosvítit a prohlédnout, zda mají uvnitř zárodek. Když tam nebyl a vajíčka byla čistá, používala se do výborných bábovek. Z vajíček se zárodkem se za čtyři týdny vylíhla očekávaná housátka. Pokud se nezadařilo vychovat vlastní, kupovala se na jaře za 20,- až 25 Kč. Jejich krmení se nesmělo podcenit. Aby se housátkům nevytvořilo vole, dostávala nejprve rozdrobená vařená vejce, větším housatům se přidávaly nadrobno nasekané kopřivy a nakonec se žrádlo doplňovalo šrotem. Do léta housata dospěla a staly se z nich velké husy.
Čas na škubání se poznal podle „ztrácení“ peří, znamenalo to, že peří uzrálo. Poprvé i podruhé se škubalo naživo. Z břicha husy se získávalo prachové peří, které se už dál nedralo. Krk se neškubal a brka z křídel se používala na mašlovačku. Peří postupně znovu dorůstalo a husy čekalo další škubání. Poslední už probíhalo po zabití husy. Křídlo se nechávalo celé a používalo se na vymetání komínů. Byla to takzvaná peroutka. Hospodyně chovaly většinou tak 4 – 5 husí. Zabíjely je postupně podle potřeby, protože pečená husa s knedlíkem a zelím byla vždycky skvělým svátečním jídlem. Jedna se tedy nechávala na posvícení, další na sv. Martina a na Vánoce. Přebytky se rozdávaly příbuzným, někdy i prodávaly. Je vidět, že husa byla využitá naprosto celá. I zbývající méně hutné vypečené husí sádlo se mazalo na chleba nebo používalo při pečení místo oleje pod maso. Výbornou pochoutkou byla husí krev připravená na cibulce. Jak bylo draní rozšířené a oblíbené dokazuje fakt, že dosud se u nás najde mnoho lidí, kteří si ho živě vybavují. Většinou vzpomínají s úsměvem. Vyjmenovávají sousedky, které k nim chodily, a přidávají nezapomenutelné zážitky. Traduje se, že vyhlášené drátky byly u paní Bláhové. Scházelo se u ní ve větší místnosti až deset žen. Bývalo veselo, protože paní domu měla velký smysl pro humor a byla velice vtipná. Jedna z vyprávěných historek se týká malého chlapce. V jeho rodině se dralo už v předvečer sv. Mikuláše. Když vešli čerti s Mikulášem, sháněli se všichni po klukovi, který najednou nebyl. Nakonec jej našli v hrnci s peřím, kam se ze strachu schoval. Další dvě příhody jsou od pana Františka Kapalína.
Když u nich doma, u Kapalínů, probíhala doderná s paní Bláhovou, Burkovou a Žižkovou, bylo náležitě živo. „Báby“ krafaly, pily punč a hlasitě se bavily. V nejlepším vběhl malý Fanda do kuchyně, v ruce držel hračku – revolver a mrsknul s ním do kredence. Vysypalo se sklo, „báby“ se lekly a odešly, a tím celá doderná skončila. Samozřejmě se to neobešlo bez patřičné dohry. Jindy šla maminka Kapalínová na draní k Bláhům. Doma zůstal sám Fanda se sestrou Bohunkou. Uvařili si krupicovou kaši, která se příliš nepovedla, byl to takový „kyd“. Dělali si z něj kuličky a házeli je po sobě. Ani tentokrát se to neobešlo bez výprasku, protože u Kapalínů museli díky jejich nepřesným zásahům znovu vymalovat. Mnozí zase vzpomínají na husí štěbetání, syčení a štípance. K nim docházelo, když si husa hlídala housata a neopatrný vetřelec překročil bezpečnou vzdálenost. Zvlášť citelný štípanec byl od housera chránícího svou rodinu. Kdyby to bylo možné, vyměnila bych některý svůj zimní večer za ten, až skoro pohádkový, při draní peří. Byla bych zvědavá na veselé povídání sousedek. Vychutnala bych si tu nezaměnitelnou a působivou atmosféru. Pravděpodobně by mě překvapila soudržnost a přátelství lidí, kteří neměli lehký život, a přesto se z něj dokázali radovat. Přeji vám všem krásný podzimní i zimní čas. (Opět velký dík starousedlíkům, bez nichž by tento článek nevznikl. Děkuji všem.)
Ošetření lípy Opět jsem tu se zprávami o naší lípě. Začala bych vysvětlením na Vaše otázky, proč nebylo osazení lípy tabulí památný strom oznámeno dopředu (třeba obecním rozhlasem), aby se ho mohli občané účastnit? Bohužel do poslední chvíle nebylo jasné, kdy a jakým způsobem se tak stane. Nakonec nám vyšla vstříc paní Ing. Vondrušková z odboru životního prostředí z Hostivic, tabuli přivezla a zařídila i její umístění. Omlouváme se, že jsme to trochu uspěchali. Ještě jednou veliké poděkování všem, kteří podepsali petici za vyhlášení lípy památným stromem, nebo nám jinak s lípou pomohli. S lípou nezahálíme ani teď. Jak víte z minulého čísla, získali jsme dotaci na ošetření lípy. Ve čtvrtek 21.11. od rána jsme začali s první fází ošetření, a to byl tzv. bezpečnostní a redukční řez. Výměna podpěr se bude též realizovat, ale to bude až na jaře. Máme veliké štěstí, protože celé ošetření provede pan Peřina, kterého bychom Vám chtěli trochu představit, abyste si mohli udělat představu, proč mluvíme o štěstí, že nám lípu bude ošetřovat právě on. Přikládám jeho elektronickou odpověď na naše otázky týkající se jeho práce: Dobrý večer, minulý rok jsme ošetřovali památný jilm v Černošicích, předminulý lípu Johanky z Rožmitálu, před tím Sudslavickou lípu, a to v rámci akce Zdravé stromy pro zítřek. Práci ošetřování stromů dělám od roku 1985. Za tu dobu jsem pracoval na mnoha dalších památných stromech, jak v Praze, tak různě po republice. Dlouhá léta pravidelně ošetřuji stromy v Lobkowitzké zahradě(velvyslanectví SRN)pro diplomatický servis. Také již mnoho let pracuji na Petříně v Zahradě Kinských(to je park první kategorie ve správě magistrátu hl.m.Prahy). Také pro úřad vlády na Kramářově vile a Strakově Akademii(objekt úřadu vlády). A další významná a nevýznamná místa na kterých rostou stromy. Jsem vděčný Bohu, že právě ošetřování stromů je mou obživou i koníčkem současně.A přeji si takové zdraví, abych to mohl dělat až „za důchod“. Tak snad to takhle bude stačit. Karel David Peřina. Vidíte, naše lípa je v těch nejlepších rukou. Přeji krásný předadventní čas,
Drahelské listy
-3-
Jarka Staňková
Druhá světová válka v Drahelčicích – díl čtvrtý – rok 1941 „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“ Albert Einstein
Další povídání o válce u nás se bude týkat roku 1941. Tento rok byl pro Čechy zpočátku rokem velké naděje. Anglie nebyla dobyta v rámci letecké války. Hitler v červnu zaútočil na SSSR, zpočátku jeho 3 milionová armáda vítězila na celé čáře, ale v červenci vydal Stalin pokyn k velkému protiútoku, tzv. Velké vlastenecké válce. To vše posílilo naděje v protektorátu na změnu, na konec války. Zaktivizoval se domácí odboj, rozmáhaly se sabotáže v továrnách, stávkovalo se. I lidé od nás byli horníky, kteří pracovali v Nučicích či na Kladně, kde se též stávkovalo.Dělníci i z našeho okolí pracovali převážně v jinonické waltrovce, v továrně na letecké motory a automobily, strategické fabrice pro Říši. Na konci srpna tam proběhla stávka dělníků, největší v Praze. Jejich mzdy nebyly malé, a v důsledku nedostatku potravin si za ně nebylo co koupit. Sabotáže ve waltrovce probíhaly též, dělníci sypali do motorů písek. Přišla německá razie, následovaly tvrdé výslechy dělníků a 69 jich bylo odvlečeno do Malé pevnosti v Terezíně a posléze byli rozmístěni do větších koncentračních táborů. Výslechy ostatních zatčených probíhaly v Pečkárně či na Pankráci. Ne všichni se vrátili. Na pokyn Vůdce byl říšský protektor von Neurath zastoupen Reinhardem Heydrichem, třetím nejvyšším mužem SS a blízkým spolupracovníkem Hitlera. Heydrich přitvrdil, pronesl památný tajný projev, jež se týkal plánů na totální likvidaci českého národa. Za jeho „vlády“ bylo vyhlášeno první stanné právo. Též vznikly německé stanné soudy, které se vymykaly jakékoliv kontrole běžné soudní moci. Ve velkém začala deportace občanů do koncentračních táborů. Tato brutální politika přinesla své ovoce, domácí odboj byl velmi potlačen. V zahraničních novinách se dokonce začaly objevovat články o loajalitě českého národa vůči Říši. Mezitím došlo ke změnám na ruské frontě, v září mohutně zapršelo, těžká německá technika zapadla do bláta, zamrzla a začala mít problémy. Němci zažívali krutou ruskou zimu, byli bez teplých kabátů a fronta se zastavila cca 60 km před Moskvou. V prosinci na Pearl Harbor zaútočilo Japonsko, a tím vstoupily USA do války. Proběhly dvě vlny leteckého útoku, každá čítala cca 180 letadel, a americký přístav byl zcela ochromen. Drahelské listy
-4-
A tady v Drahelčicích? Jako každoročně, opět přibyly novostavby, a sice č. p. 130, p. J. Anděl, č. p. 131, p. J. Machulka. P. Šrotýř přistavěl k č. p. 32 chlév a stodůlku, touto stavbou byla odstraněna ulička mezi domy č. p. 32 a č. p. 27. Stavební komisi bylo opomenuto, že proti vjezdu stojí javor, pod kterým je uložen spis v zapečetěné lahvi o založení Baráčnické obce v Drahelčicích. Dodnes tato lahev nebyla nalezena, možná byla při kácení javoru neznámo kam přemístěna. Počet obyvatel byl zvýšen z 620 na 640, a to z důvodu příjezdu slovenských dělnic do panského velkostatku. Dále se vyskytla epidemie záškrtu, kdy 4 letý syn pana Panenky nemoci podlehl. Ceny určovala vláda. Byla tak např. stanovena cena za pšenici 1q- 190 K, za brambory 1 q - 42 K, ceny jsou na oficiálním trhu, to je při předání potravinového lístku, za 1 kg mouku 4,20 K, 1 kg
hovězího 18 K, 1 kg vepřového 26 K, panský oblek stál lístek plus až 900 K, kabát 500 – 1000 K, Na “ černém trhu „ se koza prodala za 500 K, husa 250-300 K, 1 kg mouky za 60 K, 1 q pšenice za 1600 K, brambory za 100 K. Mzdy pro srovnání byly následovné: Horník v Nučicích vydělal za směnu 46 K, dělnice u rolníků za hodinu 2,20K, v továrnách v Praze dělníci 450600 K týdně.Všeobecně byl nedostatek potravin, ale i v Říši docházel materiál na zbraně a i oblečení pro vojáky. Úřadem byla nařízena sbírka starého železa, barevných kovů, papíru a byly vybrány peníze na německý Červený kříž. Z kapličky byl sundán na rozkaz zvon a předán k válečným účelům. Tak jako se stalo s mnoha zvony v protektorátu.
Od ledna byly nařízeny pracovní povinnosti, každý muž od 16 let do 60 se musel účastnit např. odklízení sněhu na silnici od Hořelice po Brodce a v Hlubokém. 20. 7. roznášel obecní strážník plakáty s písmenem V, které musely být na počest rychlého postupu do SSSR vylepeny v každém okně a též u vchodu do obce musely být postaveny veliké prkenné V. Dále byl ustanoven polní hlídač a i obecní hlídač, jež měl hlásit nálety. Autobusy přes obec byly výrazně omezeny, linky jezdily jen ráno a večer. Na dráze se nechala vlakem přejeti pí Melicharová z Jinočan, 28 let, byla prý zoufalá z nemoci. Od 28.9 do 29.12 bylo nařízeno stanné právo na celém kladenském okrese, a tudíž i u nás. V Dušníkách byla zřízena vojenská policie, která procházela 2x denně i naší vsí. S obilím se jezdilo celá léta do Úhonic, ale za války jsme byli přiděleni k mlýnu do Nenačovic, k p. Konvalinkovi.
Počasí bylo nevyzpytatelné, v březnu přišla veliká záplava sněhu, ale již v dubnu teplo a slunečno, že se dala síti jarní pšenice. Ale v květnu přišel mráz, nedaly se sázet ani brambory. Na konci května byl opět potok a rybníky po dešti plné vody. V červenci přicházejí silné bouřky, nejsilnější byla 16.7,kdy blesk uhodil do staleté lípy, urazil střední silnou větev a i v ní hořelo. Regulace potoka probíhala od června do konce roku, kdy byly práce pro nedostatek cementu zastaveny. Kvůli zákazu veřejných dražeb byly prodávány obecní louky V Ruči, a průhony, např. ve Višňovce, a rokle, na přihlášky na obecním úřadě. Louka V Ruči rozdělena na 32 dílů a jeden díl se prodával za 80-120 K. Všichni zájemci nebyli uspokojeni. Obecní jabloňová alej Na brocích se prodala na tento rok za 4000 K.
Příště, po Vánocích, se podíváme do roku 1942 a povíme si něco i o Lidicích.
Pozvánky a sdělení
Drahelské listy
-5-
Příroda kolem nás – díl první „Jedině příroda ví, co chce…Nikdy nežertuje a nikdy nedělá chyby, ty dělá jen člověk.“ J. W. Goethe
O ekologii v poslední době slýcháme často, ale co to vlastně ekologie je? Bohužel během posledních pár let se pro mnohé ze slova ekologie stalo synonymum pro extrémismus či ideologii. Někdy slouží jako nálepka pro „blázny“. Ale význam slova ekologie je trošku jiný. Lze jej vysvětlit slovy ochrana životního prostředí. Dále jej můžeme vysvětlit jako vědu, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředí a také vztahem organismů navzájem. Slyšeli jste někdy slovo ÚSES neboli územní systém ekologické stability? Já poprvé letos. Zkratka či sousloví znějící pro laika hrozivě, vlastně ale není nic složitého. Již od 70. let minulého století člověk dospěl k tomu, že přírodu bychom měli začít více chránit a rozumně ji využívat, porozumět jí a žít s ní v souladu. Proto začal vznikat krajinotvorný program (tzv. ÚSES), jehož hlavním cílem je zvýšení ekologické rovnováhy, a sice od těch nejmenších území, (např. i jedna tůňka může být tzv. biocentrum), až po celoevropskou síť. Jedná se vlastně o soupis přírodních celků na daném území, popis jejich vzájemných vztahů a plán pro jejich ochranu a rozvoj. Jde tedy o rovnocenný doplněk územního plánu, který by měl ÚSES plně respektovat. Pro ÚSES platí, že by měl být realizován vlastníky pozemků, jejich aktivním přístupem k zachování vegetace a živočichů. Třeba u té tůňky by mělo být snahou, aby tam žily žáby s dostatkem potravy a aby v jejím okolí rostly přirozeně se vyskytující stromy a rostliny.
Drahelské listy
-6-
Ivan Ďuran
V zákoně o ochraně přírody a krajiny lze najít definici ÚSES. „Jedná se o vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Hlavním smyslem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb.“ ÚSES je tvořen třemi základními prvky. Biocentry, biokoridory a interakčními prvky. Dnes si povíme ještě ve zkratce, o co vlastně jde. Biocentrum je např. les, louka, niva, remízek, rybník, lada, mokřad, tůň, mez, rašeliniště. Jsou to vlastně různě velké plochy v krajině, které umožňují trvalou existenci přírodě blízkého ekosystému. Biokoridor je např. potok, břehové porosty, stromořadí, aleje, pásy trávy. Jsou to vlastně spojovací cesty mezi dvěma biocentry. Je to třeba cesta, kudy chodí srnky z lesa do remízku nebo řeka, kterou využívají k putování úhoři. Interakční prvek je vlastně něco mezi tím, může to být třeba doprovodná zeleň podél komunikace, která ale nespojuje žádná biocentra. Stále to zní příliš odborně, ale zjednodušeně řečeno, je to vše v našem okolí, co je blízké přírodě, kde žijí a migrují zvířata, ptáci, vyskytují se brouci, rostou květiny a stromy. Vše, co dotváří krajinu a umožňuje živočichům, rostlinám, ale i člověku žít a přežít. Příště si začneme povídat o našem drahelčickém „ÚSESu“. Přeji vám hezký den.
Spolek drahelských ochotníků
Tomáš Lubovský
V Drahelčicích byl na podzim založen divadelní spolek ochotníků s ambicí vytvořit déle trvající tradici. Jako začátečníci jsme se nechtěli pouštět do složitých a režijně náročných kusů s mnoha herci, a tak jsme na úvod zvolili pohádku pro děti „Sněhurka a sedm trpaslíků“ s tím, že reálný počet trpaslíků na chystaném jarním představení se bude odvíjet od jejich zdravotního stavu a znalosti textu, jelikož naše Sněhurka bude navíc zajímavá tím, že je veršovaná. Do pohádky nám dlouho ovšem chyběl princ, který se snad tento týden našel, a jak to ve správné pohádce chodí, našel se v sousedním Rudenském království. Cíle jsou ovšem daleko větší a příští rok z jara chceme nastudovat zábavnou hru pro dospělé. Zatím tápeme s jejím výběrem, a je nás také málo a tak doufám, že Vás, jistě talentem obdařené ochotníky, tento článek přivede do našich řad a pomůžete nám vytvořit novou drahelskou tradici a hlavně se dobře bavit. Protože naší hlavní motivací je pobavit Vás a také sebe. Obohatit obec o něco, co před dobou televizní bylo přirozené a všudypřítomné. Prosím zapojte se. Zkoušky jsou ve volební místnosti obecního úřadu každé pondělí v 17:30 hod a nebo je možné napsat na email
[email protected]. Těší se na Vás, od krále, přes Sněhurku až po Šmudlu, celý ansámbl „Spolku drahelských ochotníků“.
Svatomartinská burza v Drahelčicích
Letos se dne 16. listopadu v sále Hostince u Drdů konala po dlouhé době v Drahelčicích burza. Ráda bych jménem organizačního výboru velmi poděkovala především nakupujícím a prodávajícím. Dále bych chtěla poděkovat všem sponzorům. Pro větší komfort jsme nabídli prodávajícím možnost prodeje jak v rámci burzy, tak i v rámci bazaru. Na bazar se přihlásilo 16 prodávajících a na burzu jsme zaregistrovali 11 pronajatých stolků. Nakupujících dorazilo přes 70. Jak jsme již dopředu avizovali, zisk jsme rozdělili mezi FOD hostivický Klokánek a jako základ plánované sbírky na pískoviště v Drahelčicích. Zisk určený pro pískoviště bude v nejbližších dnech převeden na transparentní účet č. 1919191994/5500 u Raffeisenbank. Pro Klokánek proběhla ještě sbírka ošacení. Bylo vybráno šest velkých pytlů, které si paní L. Jansová převzala ve středu 20.11. Paní Jansová velmi děkuje všem, kteří na tuto zbírku přispěli. Doufáme, že dětská burza se bude opakovat i další roky.
Za organizační výbor Petra Ďuranová
-7-
Co žije na polích a lesích v okolí Muflon
Když se mě jednou dcera zeptala, jak vypadá muflon, trochu jsem znejistěla. Jak bych jí tohoto turovitého sudokopytníka popsala. A ono to nebylo tak těžké, protože vypadá vlastně jako ovce. Pochází nejspíše ze Středomoří (Korsika, Sardinie). Nové zoologické výzkumy se přiklánějí k verzi, že muflon je zdivočelá ovce domácí pocházející z Malé Asie. Samec je muflon, samice muflonka a jak správně hádáte, potomek je muflonče. Letní srst je krátká, rezavohnědá s tmavším odstínem na hřbetě. Světlá je pouze kresba okolo nosu, břicha, obřitek a dolní části končetin. Na zimu srst zhoustne a ztmavne. Samci se mohou pyšnit hřívou okolo krku. Muflonům vyrůstají rohy, zvané toulce. Jsou duté a na rozdíl od parohů muflon rohy neshazuje. Narůstají ve 3. až 4. měsíci života. Roční muflon mívá toulce okolo 30 – 40 cm dlouhé. Ve druhém roce přirůstají nejvíce, a pak to s rohy muflona jde, jak se říká, s kopce. Přírůstek pomalu klesá až do věku 8 – 10 let, kdy úbrus na hrotech je větší než délkový přírůst. Toulce dospělých beranů dosahují 80 – 100 cm a mají na sobě vruty, podle kterých se pozná stáří berana. To ovce je o rohy ošizena, i když na druhou stranu, kdo by se s tím nosil. Dospělý samec mívá výšku okolo 90 cm a hmotnost se pohybuje okolo 30 – 45 kg. Muflonka je menší a o něco lehčí, má okolo 20 – 28 kg. Mufloní zvěř žije v tlupách, kterou vodí stará muflonka. Ta, když vidí nějaké nebezpečí, varuje tlupu hvízdáním. Muflonům vyhovují členitější až skalnaté terény se suchým a kamenitým podložím. V potravě není muflon nikterak vybíravý. Spásá i tvrdou trávu, vřes, borůvčí, mech apod. Od listopadu do prosince probíhá u muflonů říje. Samci svádějí boj o říjné muflonky. Narážejí toulci o sebe. Muflonka je, jak říkají myslivci, těžká 21 až 22 týdnů a počátkem jara klade 1 až 2 muflončata.
Denisa Pazderová Sýkora koňadra a Sýkora modřinka Kdo by neznal tohoto ptáčka, který přilétá v zimě podívat se na krmítko, jestli jste mu tam dali lůj, škvarky nebo nějaká ta semínka. Sýkorka koňadra je velká jako vrabec a je to naše největší sýkorka. Až k vám přilétne, povšimněte si černého pruhu po délce žlutého bříška, tak ji snadno rozeznáte od ostatních sýkorek. Samečci mívají pruh výraznější, sahá až k řiti.To sýkorka modřinka, jak již správně tušíte podle názvu, je svrchu modravá a žlutý proužek na bříšku je neznatelný. Je také o trochu menší než její příbuzná koňadra. Můžete je také rozpoznat podle zpěvu. Koňadra na Vás bude na jaře volat „cici be cici be“, modřinka zase „dyn sitsit tetetet cerrrrretet“. Je obyvatelkou našich zahrádek i parků, poskakuje a čiperně přelétá sem a tam. Neúnavně šmejdí, aby vypátrala, kde se skrývá nějaké hmyzí vajíčko, housenka i hmyz sám. Velmi ráda sezobne i olejnaté semínko (mák, konopí, slunečnici i melounová semínka). Svou kořist si přidržuje nožkou a zpracovává zobáčkem, ve kterém má sílu. Sýkorky hnízdí dvakrát do roka. Vyhledávají si chráněnou dutinu, ale nepohrdnou ani budkou, kterou si vystelou mechem, stébly, chlupy. Mívají 6 až 13 mláďátek, a to je panečku nějaká starost tolik potomků uživit. A věděli jste, že sýkorek je ještě více? V přírodě můžeme pozorovat ještě sýkoru uhelníčkovou, sýkoru parukářku a sýkoru babku. Tak až nám teď nastane zima, nezapomeňte dát do krmítek nějaké to semínko nebo pověsit na strom nějakou tu dobrotu pro tohoto roztomilého ptáčka. Na oplátku vám na jaře zazpívá to své roztomilé cici be cici be…..
Toto vydání pro Vás připravili:
autoři článků a dále : - Petra Ďuranová, výběr a redakce textů - Ivan Ďuran, redakce textů - Taťána Hamouzová, kontrola textů - Tomáš Lubovský, sesazení a grafická úprava.
Fotografie jsou použity z archivu Tomáše Lubovského. Vyšlo 20.11.2013 nákladem 240 vytisků
Drahelské listy
Děkujeme za Vaši pozornost a přízeň.
