January sezona

5 Leden / January 2010 | 127. sezona 2009–10

www.narodni-divadlo.cz

Začalo to vlastně už v roce 1956. Tehdy se československá vláda rozhodla, že celému světu ukáže, jak se v socialistickém Československu krásně žije a tvoří, a tak byl stanoven úkol: Ohromit svět expozicí na mezinárodní výstavě EXPO 58 v Bruselu, přilákat hodně návštěvníků do našeho pavilonu, a tím i zahraniční turisty s tvrdou měnou do Československa. A ejhle – povedlo se!

Text: D.Flídrová, kresby: J. Votruba

Jak se tak stává, když se věci chopí šikovní a schopní lidé, tak i tady se „nám“ to podařilo. Alfréd Radok, Miloš Forman, Josef Svoboda a další mistři svých oborů vytvořili pro EXPO program, který se stal základem nového typu divadla. Spojili zcela netradičním způsobem divadlo a film, fikci a iluzi se skutečností. Kromě toho pro EXPO vznikl ještě další program – tzv. polyekran, tedy projekce na několik projekčních ploch různých tvarů.

Před pavilonem se tvořily fronty, 150 tisíc diváků (mezi nimi i korunované hlavy Belgie a Anglie, paní Fordová, paní Roosveltová či Walt Disney) chtělo na vlastní oči vidět „rozmnoženou“ konferenciérku, Pražské jaro nebo Slovanské tance. Československo slavilo absolutní triumf. V divadelním světě se nemluvilo o ničem jiném a ještě během výstavy požádalo čtrnáct států o hostování Laterny magiky. Inu, co zbývalo vládě jiného než dát své požehnání vzniku nového divadla. Zvláštní čtyřdílnou přílohu komiksu jsme pro Vás připravili k příležitosti návratu Nové scény pod křídla Národního divadla. V komiksu Nazdar, Národní divadlo! budeme pokračovat opět v květnu.

Pokraãování pfií‰tû

Foto z natáčení TV spotu Nové scény Foto Lukáš Žentel

editorial e Dear audience,

Vážené a milé publikum, rok 2010 bude pro Národní divadlo radostným rokem velice bohatého uměleckého programu, ale i rokem velice obtížným, neboť na náš rozpočet dopadne v plné míře ekonomická krize. Pevně věřím, že se nám tuto situaci podaří zvládnout tak, abyste ji Vy, naši diváci, nijak nezaznamenali. Budu doufat, že naši partneři, mecenáši a sponzoři ze soukromé sféry nám budou i nadále stát bok po boku a že Mecenášský klub Národního divadla, jehož činnost začátkem ledna odstartujeme, připoutá k Národnímu divadlu další občany, kteří jsou si vědomi klíčové role kultury pro zdravou budoucnost naší země a pro které mecenášství je spíše „stavem ducha“ než „stavem peněženky“. Jestliže Národní divadlo bude příští rok finančně chudší, v jiné rovině významně zbohatne: od 1. ledna se do jeho lůna vrací Nová scéna a spolu s ní i soubor Laterny magiky. Novou scénou znovuzískává Národní divadlo moderní, středně velký inscenační prostor, který jeho soubory (především pak činohra a balet) začnou okamžitě intenzivně využívat, neboť vskutku ne všechny umělecké myšlenky a vize současného divadla a tance je dobré situovat mezi zlaté portály dvou našich krásných historických svatostánků. Nová scéna nebude však jen místem působení Laterny magiky a našich souborů. Naším cílem je postupně ji budovat jako svébytný živý umělecký organismus, který otevře prostor i mezinárodním projektům, zahraničním souborům, alternativním a menšinovým žánrům, ale i představením dětským. Tato kontroverzní budova, postavená architektem Pragerem a otevřená v listopadu 1983 premiérou Tylova Strakonického dudáka, by měla postupně ožívat a otevírat se divákům, a proto ve foyer vznikne divadelní kavárna s celodenním provozem, informační centrum a prostor k výstavám a komorním představením. Přál bych si, aby rok 2010 byl pro nás všechny rokem osobní spokojenosti a na jevišti i v hledišti rokem ne prvoplánových happyendů, ale smysluplných katarzí, jež nám divadelníkům dají možnost naplnit smysl naší práce a Vám divákům poskytnout takový zážitek, který umí v celé škále emocí poskytnout právě jen dobré divadlo. Ondřej Černý ředitel Národního divadla Laterna magika opět v Národním divadle Úkol řídit umělecký soubor Laterny magiky nebude jednoduchý - i když je to pro mě čest a také velký závazek - vzhledem k tradici i renomé, které Laterna magika ve světě stále má. Proto chceme zachovat její princip jako národní kulturní dědictví v živé podobě. Využít její zahraniční potenciál (jak divácký, tak i exportní) a dále ho rozvíjet a přitom „otevřít“ Laternu magiku i českému publiku. Dále chceme vytvářet nové projekty, které by rozvíjely principy Laterny magiky a navazovaly na její umělecký odkaz a odkaz jejích tvůrců, ale zároveň by vyrůstaly z možností a potřeb současného divadla a promlouvaly by k divákovi současnými formami a tématy. Tyto projekty by měly vznikat v kontextech současných trendů v oblasti nových médií a multimediálních prezentací, ale měly by v sobě nést specifickou „přidanou hodnotu“. A v neposlední řadě chceme ve spolupráci s Ministerstvem kultury, archivními institucemi (Národní filmový archiv, Národní archiv) a Josef Svoboda o. p. s., zajistit kvalitní uspořádání a uložení archivu Laterny magiky (popř. archivu Josefa Svobody) a jeho zpřístupnění veřejnosti. Není toho málo, ale pevně věřím, že zájem Vás, diváků pro nás bude povzbuzením a že objevíte v představeních Laterny magiky kouzlo, překvapení, pohodu, kvalitní taneční a herecké výkony a zážitek ze spojení divadla a filmu. Zdeněk Prokeš, umělecký šéf Laterny magiky Na Novou scénu! Vydat se na cestu s Vladimírem a Estragonem, hrdiny Beckettova Čekání na Godota, je troufalé i zoufalé. Dílo samo je geniální, nejlepší hra 20. století, troufnout si na ni není jen tak, ale upadnout do zoufalství nad vlastní nedostatečností lze snadno. Troufalí i zoufalí jsou i Vladimír s Estragonem, jejich troufalost je však prosta pýchy, je to odvaha bojovníků předem prohraného boje a jejich zoufalství pramení z poznání toho nezměnitelného v lidském osudu. Při vstupu na Novou scénu se však tato slova mohou ocitnout v jiném kontextu. Vyvstane otázka, kde se bere to troufalé slůvko „NOVÁ“, a v zápětí se objeví námitky, co se na „SCÉNĚ“ nepovedlo. Tak to chodí. Přesto je výprava na Novou scénu s Vladimírem, Estragonem, ale i s tím starým dobrákem Pozzem a bídákem Luckym velkou radostí. Byl-li totiž fin de siècle a to, co následovalo, zváno „veselou apokalypsou“, lze počátek milénia nazvat „radostnou kalvárií“. A ve dvou – či respektive ve čtyřech či kolika – nesmíme zapomínat na chlapce, posla od pana Becketta – se ten kříž lépe táhne. Vzhůru tedy na Novou scénu se starou hrou a nikdy nestárnoucími hrdiny! Před započetím cesty, na kterou se těším, si řekněme s nimi: Vladimír: Tak jdem ? Estragon: Jdem. (Beckett: nehýbají se) Přijďte i Vy! Michal Dočekal umělecký šéf činohry ■ Nová scéna

Foto Lukáš Žentel

1 editorial

F

or the National Theatre, 2010 will be a joyous year of munificent artistic programme, but also a very difficult year, since the economic crisis will have a severe impact on our budget. I firmly believe, however, that we will manage to tackle this situation in such a manner that you, our audience, will not be affected in the slightest. I’ll be keeping my fingers crossed that our partners, benefactors and sponsors from the private sector will continue to stand shoulder to shoulder with us and that the National Theatre Benefactors’ Club, whose activity we will launch at the beginning of January, will attract to the National Theatre more citizens who are fully aware of the crucial role of culture for our country’s healthy future and for whom benefaction is more about the “state of mind” than the “state of the bank balance”. Although in one sense, i.e. the financial, the National Theatre will be poorer next year, in another it will be far richer: on 1 January it will again embrace the New Stage and, with it, the Laterna magika company. With the New Stage, the National Theatre will regain a modern, medium-sized performance space which its ensembles (especially the Drama and Ballet) will make immediate and intensive use of, since it is not salubrious to situate all artistic ideas and visions of contemporary theatre and dance among the golden portals of our two beautiful historical tabernacles. The New Stage will not, however, only be a venue for performances given by Laterna magika and our ensembles. It is our aim to build it up step by step as an independent, living artistic body that will also open up space to international projects, foreign ensembles, alternative and minority genres, as well as performances for children. This controversial building, designed by the architect Karel Prager and opened in November 1983 with the premiere of Tyl’s The Bagpiper of Strakonice, should gradually revive and become open to audiences. Therefore, located in the foyer will be a theatre café open all day long, an information centre, and space for exhibitions and chamber performances. I sincerely hope that 2010 will turn out to be for all of us a year of personal satisfaction, and on the stage and in the auditorium a year not of trite happy endings, but of meaningful catharses which will provide us, theatre-makers, with the possibility of fulfilling the sense of our work and afford you, our audience, experiences spanning the gamut of emotions that can only result from good theatre. Ondřej Černý Director, National Theatre Laterna magika: Tradition and future The task of managing the Laterna magika artistic ensemble certainly isn’t going to be easy – even though for me it is a great honour as well as a great obligation – given its tradition and the renown Laterna magika still enjoys worldwide. Therefore, we want to retain its position as a national cultural heritage in a living form. We intend to make use of its international potential (both when it comes to audiences and export), further develop it and at the same time open Laterna magika to the Czech audience too. Moreover, we want to create new projects that would evolve Laterna magika principles and link up to its artistic legacy and the legacy of its creators, yet concurrently grow from the possibilities and needs of contemporary theatre and speak to the audience with contemporary forms and themes. These projects should originate within the context of current trends in the area of new media and multimedia presentations but also bear in themselves a specific “added value”. And last but not least, in co-operation with the Ministry of Culture, archive institutions (the National Film Archive, National Archive) and Josef Svoboda o.p.s., we want to ensure high-quality arrangement and storage of the Laterna magika archive (possibly the Josef Svoboda archive too) and make it accessible to the public. Great challenges lie ahead of us, but I firmly believe that the interest of you – the audience – will encourage us and that you will discover in Laterna magika performances magic, surprise, inspiration, firstclass dance and drama and experiences from a cross-fertilisation of theatre and film. Zdeněk Prokeš Artistic Director, Laterna magika To the New Stage! Setting off on a journey with Vladimir and Estragon, the heroes of Beckett’s Waiting for Godot, is both daring and despairing. The play itself is a true work of genius, the finest 20th-century drama there is, mustering up the courage to attempt it is not simple, yet sinking into despair because of one’s own inadequacy is all too easy. Daring and despairing too are Vladimir and Estragon, yet their audacity is devoid of pride, it is the courage of warriors in a battle lost in advance and their despair springs from the inalterable in human fate. However, when entering the New Stage, these words may find themselves in a different context. The question arises of where the daring word “NEW” comes from, and presently objections as to what failed on the “STAGE” appear. So it goes. Nevertheless, an excursion to the New Stage alongside Vladimir, Estragon and the good-natured old man Pozzo and the scoundrel Lucky, is a great joy. If the fin de siècle and that which followed was called a “merry apocalypse”, the beginning of the millennium can be branded a “joyous Calvary”. And in twos, or fours, or how many? – we should not forget about the Boy – the cross is borne better. So, to the New Stage with an old play and never-ageing heroes! Before setting off on the journey, which I look forward to, let us say together with them: Vladimir: Well? Shall we go? Estragon: Yes. Let’s go. (Beckett: They do not move.) Well, come and join us too! Michal Dočekal Artistic Director, National Theatre Drama

pozvánka | invitation

Nenechte si ujít | Don’t miss it ■opera Wolfgang Amadeus Mozart COSÌ FAN TUTTE Salieri odmítl, Mozart přijal – a vzniklo geniální dílo Dirigent: Robert Jindra Režie: Martin Čičvák Premiéry: 23. a 25. 1. 2010, Stavovské divadlo MOZARTOVY NAROZENINY 2010 Mozart je stále živý, proto neslavíme jeho výročí, ale narozeniny! Účinkují: Pavol Breslik, Marie Fajtová Dirigent: Václav Luks Orchestr: Collegium 1704 27. 1. 2010, Stavovské divadlo

■činohra Samuel Beckett ČEKÁNÍ NA GODOTA Má cenu ještě něco očekávat? Překlad: Patrik Ouředník Režie: Michal Dočekal Premiéra 16. 1. 2010, Nová scéna

Nabídka z lednového programu Nové scény na protější straně!

NEWSLETTER: Vážení diváci, chcete-li dostávat pravidelně informace o programu a aktuality ze života Národního divadla, zaregistrujte se k odběru newsletteru na www.narodni-divadlo.cz

Leden 2010 | January 2010

Blíží se! | Coming soon!

Již v prodeji!! | Tickets already on sale!!

■opera

■činohra

Jacques Offenbach HOFFMANNOVY POVÍDKY Každá žena v sobě skrývá mnoho tváří, každý muž je hledá Dirigent: Michel Swierczewski Režie: Ondřej Havelka Premiéry: 6. a 7. 3. 2010, Národní divadlo

Elfride Jelinek CO SE STALO, KDYŽ NORA OPUSTILA MANŽELA ANEB OPORY SPOLEČNOSTI Nora se sice zbavila manželství, ale dál jako ta veveřička hopká pro potěšení mužů… Překlad: Jitka Jílková Režie: Michal Dočekal Česká premiéra: 15. 5. 2010, Nová scéna

Již v prodeji!! | Tickets already on sale!!

■balet

■činohra David Harrower BLACKBIRD Může existovat skutečná láska mezi dospělým mužem a dívkou na pokraji ženství? Překlad: David Drozd Režie: Jiří Pokorný Premiéra: 11. 3. 2010, Divadlo Kolowrat Edward Bond SPASENI Hra, díky které byla v roce 1968 zrušena cenzura ve Velké Británii Překlad: Jan Hančil Režie: Michal Dočekal Premiéra: 12. 3. 2010, Nová scéna Ivan Stodola ČAJ U PANA SENÁTORA Kde se ve skutečnosti připravují úspěšné politické kariéry? Překlad: Marie Liehmová Režie: Ladislav Smoček Premiéra 18. 3. 2010, Stavovské divadlo

Od ledna 2010 začne ožívat unikátní umělecký organismus. Nová scéna, prostor pro moderní divadlo všech forem a žánrů. Činohra, tanec, hudební a pohybové divadlo, nový cirkus, rodinná představení, vzdělávací programy, festivaly, zahraniční soubory, ale také výtvarné instalace a umělecké programy ve foyer a v okolí budovy – to vše je Vaše Nová scéna Národního divadla. www.novascena.cz

OTHELLO Vášeň, láska, intriky a žárlivost Hudba: Leoš Janáček Libreto, choreografie a režie: Youri Vàmos Dirigent: David Švec Hraje orchestr Národního divadla Česká premiéra: 1. a 2. 4. 2010, Národní divadlo

■opera

nová scéna n

nová scéna

Ředitel Nové scény | Director of New Stage: Štěpán Kubišta

ne | 17. 1. | 19.30 Národní divadlo Brno - Reduta WINSTON GRAHAM: MARNIE Strhující příběh tajuplné ženy Marnie, která se živí okrádáním svých šéfů. Text proslavil mistr napětí Alfred Hitchcock ve slavné filmové verzi z roku 1964. Režisér J. A. Pitínský obsadil do hlavních rolí Evu Novotnou a Václava Vašáka. The powerful story of the mysterious Marnie, who earns her living by stealing from her bosses. The text was immortalised by the master of tension Alfred Hitchcock in his famous 1964 film version. The stage director J. A. Pitínský entrusted the lead roles to Eva Novotná and Václav Vašák.

31. 1. | 14.00 Naivní divadlo Liberec IVA PEŘINOVÁ: LABUTÍ JEZÍRKO | LITTLE SWAN LAKE Na motivy věhlasného pohádkového baletu napsala Iva Peřinová loutkovou hudební komedii. Labutí jezírko je nejen krásnou pohádkou o čarovné moci lásky, ale i půvabnou hrou na balet. A musical puppet comedy based on the famous ballet. Iva Peřinová’s Little Swan Lake is not only a beautiful fairy-tale about the magical power of love, it’s also a charming play at ballet.

čt | 21. 1. | 19.30 CONSTANZA MACRAS & DORKYPARK: HELL ON EARTH Hvězda berlínské nezávislé scény se vrací do Prahy se svým mezinárodním souborem. The star of the Berlin independent scene returns to Prague with her international company.

VELIKONOČNÍ KONCERT Kontratenor: William Towers Dirigent: Marek Štryncl Orchestr: Musica Florea 2. 4. 2010, Stavovské divadlo Violeta Urmana PÍSŇOVÝ RECITÁL Klavír: Jan Philip Schulze 2. 5. 2010, Národní divadlo

Vstupenky na představení v období leden – květen 2010 již v prodeji! Tickets for January – May 2010 already on sale!

ZAČÍNÁME V LEDNU 2010

NOVÁ SCÉNA

24. 1. | 14.00 Dětská opera Praha | Children’s Opera Prague LUKÁŠ HURNÍK: THE ANGELS Zatímco v Nebi se hraje klasika, Peklem otřásá elektronická taneční hudba. Mladý rebelující anděl se naučí obojí, takže ho neberou ani v Pekle, ani v Nebi. Zato na Zemi jeho kapela The Angels fascinuje publikum. Jsou prostě boží! Whereas in Heaven classical music is played, Hell vibrates with electronic dance music. A young rebellious angel learns both, so he is shunned in both Hell and Heaven. Yet on Earth his band The Angels captivates audiences. They are simply divine!

29. 1. | 19.30 SPAM – KAREL GOTT PRAGER Vladimir 518, David Vrbík a Ondřej Anděra Multimediální performance protknutá životem a tvorbou nejkontroverznějšího českého architekta druhé poloviny 20. století Karla Pragera, autora projektu Nové scény. A multimedia performance traversing the life and work of the most controversial Czech architect of the second half of the 20th century, Karel Prager, creator of the New Stage project.

Aforismus pro leden:

■ CONSTANZA MACRAS & DORKYPARK: HELL ON EARTH Foto T. Aurin

Opona jako každá hranice neříká, zda stojíme před ní, nebo za ní. (J. Kroupa)

2 pozvánka

www.novascena.cz

Hlavní mediální partner projektu NS-live:

Mediální partneři projektu NS-live:

Partneři projektu NS-live:

RODINNÁ PŘEDSTAVENÍ NA NOVÉ SCÉNĚ | FAMILY PERFORMANCES AT THE NEW STAGE Nová scéna se otevírá také dětem! Každý měsíc nebudou chybět v programu rodinná víkendová představení. The New Stage is there for children too! Every month the programme will contain family weekend performances.

nová scéna (www.novascena.cz)

Nový začátek | New begining

Uvádíme | On stage

NOVÁ SCÉNA SE PŘEDSTAVUJE Vedle budovy Národního divadla dříve stávaly tři klasicistní domy, které určovaly směřování Národní třídy k řece, k mostu, k divadlu. Prázdný prostor, který vznikl po demolici těchto činžovních domů v roce 1968, začal brzy provokovat - ukázalo se, že Národní divadlo není stavbou solitérní, otevření pohledů mu nesvědčilo, protože bylo komponováno do jiné urbanistické situace. A tak začal seriál architektonických soutěží (ty první se uskutečnily už v 50. letech), až konečně v roce 1973 byla zadána studie. Čas plynul rychle, všechny úpravy, rekonstrukce historické budovy i novostavby musely být hotovy ke 100. výročí prvního otevření Národního divadla, tedy v roce 1983. Budova Nové scény ve své dnešní podobě se v projektu objevila teprve v roce 1980(!), místo původně plánované, dokonce rozestavěné budovy – hotové už byly základy ocelové konstrukce. Projekt stavby byl narychlo přehodnocen a svěřen architektu Karlu Pragerovi. Nová scéna Karla Pragera (1923–2001) patřila od svého dokončení k  nejdiskutovanějším pražským stavbám a vysloužila si mnoho sarkastických přezdívek. Budova, suverénně nahlížející do Národní třídy, vstoupila do  novorenesančního ústí ulice razantně a  bez okolků. Dělí se na  dvě části: ta, která přiléhá k  baroknímu klášteru, je klidná, transparentní, s hladkým skleněným pláštěm. Druhá část se zvedá na masivních pilířích, mezi kterými se otevírá volný průchod na  divadelní piazzetu. Od  prvního patra vzhůru nabízí architekturu velice neobvyklou: zalamovaný tvar, zkosený dole, nahoře a na nárožích, je obložen více než čtyřmi tisíci skleněnými tvarovkami z dílny výtvarníka Stanislava Libenského, které nesou různé profily a dohromady tvoří mohutný reliéf. Celá stavba se vlastně mění ve svébytnou plastiku; je to první příklad takového využití skla. Uvnitř je jasné, jak stísněné místo bylo k  dispozici. V  přízemí prosklené části je vstupní hala, kde brzy vznikne nové informační centrum Nové scény. Rozložité kruhové schodiště je obloženo vysoce leštěným zeleným kamenem a  středním zrcadlem stoupá vzhůru světelný objekt Pavla Hlavy a Jaroslava Štursy. Přes malé mezipatro se prochází do prvního patra se šatnou a budoucí divadelní kavárnou (otevřeme v  únoru) s  kazetovým stropem. Teprve o patro výš je hlavní divadelní foyer, z jedné strany otevřený skleněnou stěnou do Národní třídy a díky tomu působící mnohem prostorněji. Od  března

■ Plastika se v horním foyer vypíná vzhůru a v paprscích se roztahuje do volnosti. Navazuje na ni plasticky tvarovaný strop.

nová scéna (www.novascena.cz) n

NOVÁ SCÉNA VÁS ZVE WINSTON GRAHAM: MARNIE

■ Foto J. Hallová

„Majstrštyk, neboli doslova chladnokrevná a  do dokonalosti všech složek dovedená režie Jana Antonína Pitínského...,“ tak hodnotili recenzenti divadelní adaptaci románu, který v 60. letech převedl na filmové plátno Alfred Hitchcock. Marnie je atraktivní mladá žena, jejíž pravé jméno a identita zůstává pro ostatní tajemstvím. Marnie je zlodějka. Pokaždé, když vyloupí pokladnu, změní si jméno a  najde nové zaměstnání. Přijme ji bohatý Mark Rutland, který ovšem prohlédne její minulost, ale nedá na sobě nic znát. Když Marnie podle očekávání ukradne peníze, zaměstnavatel jí dá na výběr: buď bude předána policii, nebo se za něj provdá... Strhující profil psychicky narušené ženy a muže, který se ji snaží zachránit. Příběh, který nepostrádá napětí, tajemství, prvky detektivky i romance. V hlavních rolích Eva Novotná a Václav Vašák. 17. 1. 2010, 19.30

vznikne v tomto předsálí mobilní hlediště a budou se tu konat komorní divadelní akce. Nové scéna je jednotně komponovaný komorní projekt, otevřený svou provokativností. Přijďte si sami objevit tento kontroverzní prostor – je tu nový začátek Nové scény. dp

CONSTANZA MACRAS & DORKYPARK: HELL ON EARTH

www.novascena.cz

INTRODUCING THE NEW STAGE Three houses built in the Classicist style formerly stood next to the National Theatre. They determined the direction of Národní třída towards the river, the bridge and the theatre. The vacant space that originated following the demolition of these tenement houses in 1968 soon began enticing – it appeared that the National Theatre was not a solitary building, the opening up of views didn’t suit it since it was designed for a different urban landscape. And so a series of architectural competitions began until, finally, a tender was accepted and an order placed in ■ Světelný objekt tvoří kovová konstrukce osázená více než tisícovkou křišťálových hranolů.

■ Foto Lukáš Žentel

1973. The heat was on: all the modifications and restorations of the historical building and the construction of new buildings had to be completed by the centenary of the first opening of the National Theatre, i.e. 1983. In its current appearance, the building housing the New Stage only appeared in the project in 1980 (!), instead of the originally planned, even partially constructed building – the foundations of the steel frame were already completed. The construction project was hastily reassessed and entrusted to the architect Karel Prager (1923–2001). Once completed, Prager’s New Stage became one of the most discussed buildings in Prague and earned numerous sarcastic nicknames. It is divided into two parts: the one adjoining a Baroque monastery is quiet, transparent, with smooth glass sheathing. The second part rises on monolithic pillars between which a free passage opens to the theatre piazzetta. From the first floor upwards it boasts extremely unusual architecture: the wrapped shape, skewed at the bottom, at the top and on corners, is coated by more than four thousand glass fittings from the workshop of the designer Stanislav Libenský which bear various sections and together form a bulky relief. In fact, the entire building is transformed into a peculiar sculpture; it is the first example of such use of glass. The New Stage is a uniformly conceived chamber project, open through its provocative nature. Come and discover for yourself this controversial space – the new beginning of the New Stage is here.

Hvězda berlínské nezávislé scény se vrací do Prahy se svým mezinárodním souborem. Ve  čtvrti Neukölln žije víc přistěhovalců než místních. Je to jedno z  nejproblematičtějších míst na  mapě Berlína. Původem argentinská choreografka navázala na  své předchozí projekty s amatérskými tanečníky z neuköllnských sídlišť a propojila je se svým souborem DorkyPark. Vznikla výjimečná inscenace, syrová a nespoutaná, jejímž hlavním tématem je touha po změně identity – etnické, kulturní i genderové. Projekt Constanza Macras/DorkyPark na Nové scéně vznikl ve spolupráci s GoetheInstitutem Prag. 21. 1. 2010, 19.30

SPAM – KAREL GOTT PRAGER

■ Foto T. Aurin

nás těší, že se inscenace skupiny DorkyPark v choreografii Constanzy Macras představí jako první zahraniční host Nové scény. Constanza Macras se narodila v  Argentině, ale od roku 1995 žije v Berlíně. V roce 2003 se jí s produkcí „Back to Present“ podařilo proniknout mezi evropskou taneční avantgardu.

„Constanza Macras a její tanečníci, společně s dětmi a teenagery z berlínské čtvrti Neukölln si hrají se svými zcela odlišnými sny a obrazy reality. Inscenaci se daří něco, co ve skutečnosti často není možné, totiž postavit vedle sebe zdánlivě neslučitelné: různá náboženství a národnosti, různé role pohlaví, umělce a laiky.“ Těmito slovy zdůvodnila porota sedmého ročníku festivalu Politika v nezávislém divadle v Kolíně nad Rýnem udělení Ceny Goethe-Institutu produkci „Hell on Earth“. Velice

■ Foto D. Maštálek

Architekt Karel Prager, podle jehož návrhu byla postavena budova Nové scény, je dodnes širokou veřejností i velkou častí umělecké scény odmítaný autor, před i po revoluci označovaný za  prokomunistického a  prosystémového, příliš necitlivého a radikálního. Inspirace bohatou diskusí o  rozporuplné stavbě se bude odrážet i v programu Nové scény. 29. ledna uvedeme audiovizuální kompozici SPAM Karel Gott Prager autorské trojice Vladimir 518, Ondřej Anděra a David Vrbík. Tento projekt měl premiéru v  říjnu v  budově bývalého Federálního shromáždění v  rámci festivalu 4+4 dny v  pohybu a nyní jej uvádíme v dalším místě pragerovské inspirace. „Karel Gott Prager je velmi kompaktní a  působivý umělecký zážitek, (...) který otevřeně odkrývá tabu vládnoucí na umělecké scéně.“ (Týden) 29. 1. 2010, 19.30

www.novascena.cz

4 nová scéna

5 nová scéna

V Hell on Earth vystupují tanečníci souboru Constanzy Macras společně s teenagery a hiphopery, kteří pocházejí z rodin migrantů žijících v berlínské dělnické a  cizinecké čtvrti Neukölln. S  humorem vyprávějí o  svých nadějích i  obavách spojených s dospíváním v Berlíně, o prožívané diskriminaci, o snaze přizpůsobit se a o problémech, které toto přání s sebou přinášejí. Mladí tanečníci strhávají publikum k hudebně-taneční jízdě po horské dráze a smýkají diváky, co to dá. Běžná klišé známá z debat o identitě, genderu a imigraci tady získávají neotřelý a provokující kabát. Dr. Heinrich Blömeke ředitel Goethe-Institutu Prag

nová scéna (www.novascena.cz)

Laterna magica (www. laterna.cz)

LATERNA MAGIKA OPĚT V NÁRODNÍM DIVADLE Laterna magika vznikla v Národním divadle před padesáti lety (9. května 1959) a  mnoho let zde efektivně působila jako samostatná (experimentální, reprezentativní) scéna. Národní divadlo bylo z počátku pověřeno Ministerstvem školství a  kultury vytvořením kulturního programu pro Expo 58 a  později přípravami k  osamostatnění tohoto programu, stejně jako vytvoření vlastního divadla. Tyto přípravy započaly ještě v  době trvání výstavy, takže po  skončení byla nově vytvořená scéna Laterna magika automaticky přidělena pod správu Národního divadla. Odlišnost od celkové dramaturgické koncepce Národního divadla, výrobní a provozní rozdíly s ohledem na  úzké propojení s  filmem, vedlo k  tomu, že 1. dubna 1960 byla Laterna magika převedena do působnosti Československého filmu. S účinností od 1. ledna 1966 přešla Laterna magika ke  Státnímu divadelnmu studiu (stejně tak jako Činoherní klub, Divadlo za branou, a další). Na  popud jednoho ze zakladatelů Laterny magiky, architekta Josefa Svobody, bylo rozhodnuto svěřit Laternu magiku právě do  jeho rukou a  zařadit ji jako další těleso zpět do  svazku Národního divadla. Zde Laterna magika setrvala od  1. července 1973 až do  roku 1992, kdy byla rozhodnutím ministra kultury České republiky, PhDr.  Milana Uhdeho zřízena samostatná státní příspěvková organizace Laterna magika, která vznikla k 1. dubnu 1992. Jedním ze základních pilířů kontinuální tvorby Laterny magiky bylo kromě principu obrazové a  jevištní syntézy založení stálého souboru, doplňovaného operativně o  množství dalších externích umělců různých žánrů. Vybudování a  otevření Nové scény Národního divadla mělo znamenat rozšíření nových inscenačních možností pro soubory ND a  současně umožnit působení Laterny magiky. Postupně se těžištěm provozu Nové scény staly inscenace Laterny magiky, což nikdy nebylo chápáno jako újma nebo ■ Kouzelný cirkus

omezení umělecké činnosti ostatních souborů ND, nýbrž přirozená koncentrace jejich umělecké tvorby a náročného provozu na historické scény. Laterna magika, příspěvková organizace Ministerstva kultury ČR (zrušena k 31. 12. 2009 rozhodnutím ministra kultury ze dne 4. srpna 2009) se od  1. ledna 2010 stane samostatným útvarem ND, podřízeným přímo řediteli ND. Bude řízena uměleckým šéfem Zdeňkem Prokešem. Naším cílem je zachovat činnost Laterny magiky a umožnit její další rozvoj. Vzhledem k tomu, že Laterna magika se nachází dlouhodobě ve stavu hledání nového smyslu a nového poslání, před-

■ Kouzelný cirkus Foto P. Našic

premiéry sezony 2009 / 2010 | premieres for the 2009 / 2010 season

činohra

činohra č

[email protected]

Umělecký šéf činohry | Artistic director of the Drama: Michal Dočekal

pokladem je proměna tohoto divadelního tělesa a formulace nových východisek. Od  ledna 2010 bude umělecký soubor Laterny magiky tvořit 14 tanečníků ze stávajícího souboru a  na  repertoáru zůstanou tyto inscenace: Kouzelný cirkus, Casanova, Graffiti, Rendez-vous a Cocktail 008. Ročně odehrajeme cca 120 představení. ■ Kouzelný cirkus

KOUZELNÝ CIRKUS Režie: Evald Schorm, Jan Švankmajer, Jiří Srnec Námět: Evald Schorm Scéna: Josef Svoboda Kamera: Emil Sirotek Choreografie: Karel Vrtiška, Jiří Hrabal, Vlastimil Jílek, Josef Koníček, František Pokorný Hudba: J. O. Korte, J. Krček, P. Kořínek, Vl. Hála, R. Hladík, J. Stivín Na první polovinu ledna připravila Laterna magika na  Nové scéně reprízy oblíbeného představení Kouzelný cirkus, které v  repertoáru představuje hned několik nej: v současné době nejstarší (premiéra 15. 4. 1977) i  nejhranější (přes 6000 repríz). V roce své premiéry představoval Kouzelný cirkus zlom ve  vývoji divadla, které hledalo novou cestu pro svou poetiku – na  podobné křižovatce stojí i  dnes. Složené programy a  revue, které i  kvůli zájezdům na scéně do poloviny 70. let nejvíc zdomácněly, doplnilo celovečerní představení, vytvořené jednotným týmem tvůrců i tanečníků. A zosobňující samotný princip Laterny magiky. Za  svou popularitu vděčí především tvůrcům, v  první řadě osobnosti scénografa a  jednoho z  pomyslných otců Laterny, Josefa Svobody. V jeho vizi se celý prostor divadla změnil v cirkusové šapitó, a panoramatický obraz diváka spolu s několika zvukovými kanály obklopuje a vtahuje i  dnes, kdy jsme zvyklí na  počítačové animace

6 nová scéna

a  daleko větší vymoženosti. Nejde tu totiž jen o techniku, ale i nadčasovost a jednoduchost příběhu, důraz na lidskost bez přehánění. Ve středu pozornosti stojí postavy klaunů, postavy, které rozesmávají, ale s  jejichž životní poutí přichází po  kapkách i  nostalgie a  zklamání. Nenaplněná pouť těch dvou za vidinou Venuše, ideálu, který stvořil Svůdce, muž mnoha tváří, z  nichž jedna skrývá ředitele cirkusu – to je linka jednoduchá, ale přitom vznikla z  asi třiceti různých návrhů. Klauni na jevišti stárnou, zatímco unikající Venuše a její škodolibý stvořitel jsou stále stejní, jako sen a jako touha po něm. Postavy jsou spíš symbolické, určitá naivita a hravý humor provázející činy klaunů je vytrhuje z reality, i když se setkávají se skutečným světem, kde na sebe jejich kráska bere podoby mnoha smrtelných žen. Když procházíme jména autorů, vidíme, že pojmy jako scénář, režie, choreografie se překrývají a těžko můžeme ukázat na jednoho autora. Evald Schorm, autor námětu i hlavní režisér, byl hlavou celého týmu, Jan Švankmajer režisérem i scénáristou, stejně jako Jiří Srnec, zakladatel Černého divadla, jehož prvky se v  představení objevují jako prology a  epilogy obou částí. Josef Svoboda se podílel na  scénáři, a  s  ním kameraman Emil Sirotek a  zároveň choreograf Karel Vrtiška. Na choreografii s ním pracoval ještě Vlastimil Jílek (někdejší hvězda baletu ND), Jiří Hrabal (specialista na český a slovenský folklórní tanec), Josef Koníček a František Pokorný. Hudební dramaturg Oldřich F. Korte zpracoval pro představení hudbu třinácti skladatelů, jejíž motivy se střídají tak jako jednotlivá prostředí. Kostýmy byly dílem výtvarníka, ilustrátora a  kostýmního návrháře Zdeňka Seydla, který vytvořil k  představení program, který se dodnes používá, protože i jeho výtvarná podoba je od  představení neoddělitelná. I  díky charakteristickým kostýmům, maskám a  líčení hlavních postav se dodnes představení dá hrát s  původním filmovým materiálem a  přechody mezi „plátnem“ a jevištěm jsou přitom realistické. Kouzelný cirkus se podíval do  zemí celého světa (Evropa, Izrael, Kanada, USA), už po osmi letech si přidal na konto dvě tisícovky repríz a návštěvu třinácti států, na zájezdu v Madridu se po letech v  květnu 2001 odehrála pětitisící repríza. Na  jevišti se vystřídalo několik generací tanečníků: interpretek Venuší bylo do dnešní doby 28, v roli Svůdce účinkovalo 20 tanečníků, Veselých klaunů bylo 21, Smutných klaunů o jednoho víc. lk+zp

William Shakespeare KUPEC BENÁTSKÝ Přeložil: Martin Hilský Režie: Martin Čičvák Premiéra: 12. listopadu 2009 ve Stavovském divadle

David Harrower BLACKBIRD Přeložil: David Drozd Režie: Jiří Pokorný Česká premiéra: 11. března 2010 v Divadle Kolowrat

Elfriede Jelinek CO SE STALO, KDYŽ NORA OPUSTILA MANŽELA ANEB OPORY SPOLEČNOSTI Přeložila: Jitka Jílková Režie: Michal Dočekal Česká premiéra: 15. května 2010 na Nové scéně

Bertolt Brecht / Kurt Weill ŽEBRÁCKÁ OPERA Přeložili: Daria Ullrichová a Jan Tošovský Režie: Ivan Rajmont Premiéra: 10. prosince 2009 v Národním divadle

Edward Bond SPASENI Přeložil: Jan Hančil Režie: Michal Dočekal Premiéra: 12. března 2010 na Nové scéně

Lars von Trier DOGVILLE Přeložila: Dana Hábová Režie: Miroslav Krobot Úprava: Karel František Tománek Česká premiéra: 10. června 2010 ve Stavovském divadle

Samuel Beckett ČEKÁNÍ NA GODOTA Přeložil: Patrik Ouředník Režie: Michal Dočekal Premiéra: 16. ledna 2010 na Nové scéně

Ivan Stodola ČAJ U PANA SENÁTORA Přeložila: Marie Liehmová Režie: Ladislav Smoček Premiéra: 18. března 2010 ve Stavovském divadle

Milada Součková ZPOVĚĎ PREZIDENTA EMILA HÁCHY (HISTORICKÝ MONOLOG) Režie: J. A. Pitínský Česká premiéra: 15. června 2010 v Divadle Kolowrat

■ V neděli 3. ledna 2010 oslaví svou padesátou reprízu inscenace dramatizace románu Boženy Němcové Babička s Vlastou Chramostovou v titulní roli. Uvádíme v Národním divadle. ■ Vlasta Chramostová, Lucie Žáčková a Saša Rašilov Foto V. Kronbauer

7 činohra

činohra ([email protected]) „Ať netluče nás zákony, kdo nedbá na právo.“

po premiéře | after premiere

Bertolt Brecht / Kurt Weill

po premiéře | after premiere

činohra ([email protected]) č

■ Antonie Talacková jako Polly, Vojtěch Dyk (Macheath) a jeho banda

ŽEBRÁCKÁ OPERA

(Též Třígrošová, Braková, zkrátka Šuntská opera) Přeložili: Daria Ullrichová (text hry) a Jan Tošovský (text songů) ■ Alexej Pyško jako Brown Foto V. Kronbauer

Režie: Ivan Rajmont Scéna: Martin Černý Kostýmy: Michaela Hořejší Dramaturgie: Martin Urban Hudba: Kurt Weill Hudební nastudování: Petr Kofroň Pohybová spolupráce: Rostislav Novák, Lenka Vágnerová HRAJÍ: Vojtěch Dyk, Jan Novotný, Eva Salzmannová, Antonie Talacková, Alexej Pyško, Eva Vrbková j. h., Sabina Králová, Karel Pospíšil, Milan Stehlík,

Filip Rajmont j. h., Jan Bidlas, Boris Hybner j. h., a další Účinkuje externí orchestr činohry ND

■ Sabina Králová jako Jenny

■ Eva Vrbková jako Lucy

Premiéra: 10. prosince 2009 v Národním divadle Dále uvedeme: 7., 14. a 26. ledna a 5. a 21. února 2009 v Národním divadle Videoukázky z inscenace naleznete v profilu činohry ND na www.facebook.com

■ Vojtěch Dyk jako Macheath a děvky

■ Jan Novotný jako Peachum

8 činohra

■ Eva Salzmannová jako Peachumová a Antonie Talacková jako Polly

9 činohra

činohra ([email protected]) Má cenu ještě něco očekávat? A pokud ano, čekáme vůbec na správném místě?

premiéra | premiere

scénické čtení – připravujeme

činohra ([email protected]) č

Samuel Beckett

VEČERY Z CYKLU SCÉNICKÝCH ČTENÍ

ČEKÁNÍ NA GODOTA

Bouda české historie

Přeložil Patrik Ouředník

NÁRODNÍ ČÍTANKA aneb Konkreténi

Režie: Michal Dočekal Dramaturgie: Lenka Kolihová Výprava: David Marek Kostýmy: Hana Fischerová Hudební spolupráce: Michal Novinski

■ David Prachař a David Matásek Foto ze zkoušky H. Smejkalová

Režie: Ivan Rajmont Dramaturgie: Iva Klestilová

26. července 1970 Všechno začíná znovu, ocitli jsme se opět v padesátých letech a není naděje na zázrak. Nikdy bych nevěřil, co je v Čechách kurev a zbabělců. Nemohu věřit svým očím, neboť charaktery a povahy, o nichž jsem dříve jenom čítal a s nimiž jsem se za celý život nesetkal, chodí náhle mezi námi. Svině, jež přes noc změnily barvu, lháři zapírající nos mezi očima, poserové, jež uhýbají při setkání pohledem, vyděšení pomyšlením, že by jim mohla být připomenuta jejich včerejší slova. Pokouším se alespoň existovat. Dělat nemohu nic, jsem prašivý, stýkat se se mnou je nebezpečné, jsem nikdo a mám být rychle zapomenut. Já, Jirka Menzel, Honza Němec, Tonda Máša, Ester Krumbachová a dalších deset, dalších sto, dalších tisíc… jako v Rusku. Juráček, Pavel: Deník (1959–1974)

ÚČINKUJÍ: David Prachař a další HRAJÍ: Estragon – David Matásek Vladimír – David Prachař Pozzo – Ondřej Pavelka Lucky – Jan Kačer

Premiéra: 31. ledna 2010 v Divadle Kolowrat Dále uvádíme pouze 2x: 20. února a 2. března 2010 v Divadle Kolowrat

Premiéra: 16. ledna 2010 na Nové scéně Národního divadla Dále uvedeme: 26. ledna, 1., 10. a 18. února 2010 na Nové scéně Národního divadla ■ Ondřej Pavelka a Jan Kačer

toto čekání lépe utíkalo, vymysleli jsme si různá malá čekání. Malé dítě čeká na to, až vyroste. My čekáme na  to, až půjdeme do  důchodu. V  zimě čekáme na  jaro. Nebo čekáme ve  frontě. Nebo čekáme na úřadě. A nebo čekáme v autě v zácpě. Optimista si řekne, že to čekání za  to stálo. A  pesimista si řekne, že nemá cenu čekat, když stejně čekáme na to, až konečně zemřeme. David Prachař Čekám, až mě něco napadne o  čekání, čekám v čekárně, čekám, až mi donesou poslední malý pivo, čekám, až mi dojde, že už není na co čekat, čekám na  to, až bude líp, čekám na  nádraží na  vlak kterej už ujel, čekám na  to, až bude dr. Rath vyhlášen blbem desetiletí, čekám, kdy najdu odvahu přestat kouřit, čekám telefon, kdy se mi ozve ten hlas, čekám až ty kurvy půjdou konečně do  prdele, čekám na  závan krásy, čekám na něhu, ale hlavně čekám na chvíli, kdy zas přijdou do módy dlouhý vlasy. Nu což – jdu raději něco dělat. Ondřej Pavelka

Cyklus scénických čtení BOUDA ČESKÉ HISTORIE se v sezoně 2009/2010 věnuje zlomovým okamžikům českých dějin. Projekt nazvaný „Národní čítanka aneb Konkreténi“ zmapuje, v režii Ivana Rajmonta, osud vynikajícího scenáristy a režiséra Pavla Juráčka, signatáře Charty 77, jehož talent i osobní život poznamenala komunistická mašinerie. Scénické čtení bude vycházet z knihy Deník, kterou vydal Národní filmový archiv v roce 2003, zahrnuje deníky Pavla Juráčka z let 1959–1974. Příbram 22. srpna 1959 Jestliže po sobě přečtu to, co jsem právě napsal, skoro vždycky ustrnu úlekem. Deník je pro mne, kdybych ho chtěl ovšem číst, nejbližším důkazem nemohoucnosti. Raději jej nečtu. Nevracím se nikdy k  předcházejícím stránkám, leda až po dvou třech letech, až když mohu to, co mi způsobuje trapné rozpaky, omlouvat rozdílem let… Osobnost filmaře a scenáristy Pavla Juráčka (1935-1989) se při četbě jeho deníků vynořuje sice pozvolna, ale velmi důkladně. Psaní poznámek, úvah, reflexí a postřehů pro něj bylo – jak sám zmiňuje – terapií. Už na prvních stranách jeho Deníku máme šanci nahlédnout nejen do  osobního a  profesního života velmi nadějného studenta scenáristiky na  pražské FAMU, který umí býr ve svých soudech a názorech velice ostrý a nešetří nikoho, ani sebe. Příbram 25. října 1959 …Vězím po krk ve scénářích a filmových námětech, a ty mě vlečou od literatury. Z počátku jsem nevěděl, že se musím bránit, a teď je skoro pozdě. Dříve, nežli jsem se něčemu naučil, připravil mě film o  všechno, co ve  mně mířilo k  pravé literatuře. Stal jsem se rozmnožovatelem filmových kammerspielů, polopravd, podlehl jsem stereotypnosti zápletek a běh života drobím do obrazů a scén…

■ David Prachař, David Matásek , Ondřej Pavelka a Jan Kačer

Nač čekáme...?

Juráček ve svých denících jaksi mimochodem, ale s velkou pečlivostí zaznamenal rozmach české kulturní scény na počátku 60. let a její úpadek v následující dekádě. Se společenským krachem neodmyslitelně souvisel i postupný rozpad Juráčkovy složité osobnosti.

Každým svým probuzením čekám na  něco nového. Vykouknu z okna a těším se, že je jaro, že rozkvetla třešeň, že zrají višně, že na Martina sněží. A nejvíc se těším, když se narodí dítě. A  přináší poselství z  nezaměnitelného světa nevinnosti a tajemství. A učí se mluvit, aby nám něco nového sdělilo... Jan Kačer

30. ledna 1970 …Po  letošním srpnu bylo náhle jasné, že umělecké svazy budou brzy vyřízeny. Před dvacátým jsme si vzrušeně vykládali, že Husák zmoudřel a že se delegace spisovatelů od něho vrátila s nadějemi. Pak vtrhli do ulic frajeři s vyhrnutými rukávy a bílými přílbami, tři dny řezali každého, kdo jim padl do rukou, a Husák najednou zapomněl na to, co řekl teprve před týdnem. Umělecké svazy se rázem staly kontrarevolučními centry, Brůžek vydal v Rudém právu prohlášení Umění ano, ale bez tvůrčích svazů! A FITES se stal terčem, do něhož se počali strefovat den co den Jan Kliment a všichni ostatní. Vymysleli si přesně to, co by napadlo i většího vola! Svazy jsou ovládány hrstkou pravicově oportunních politických dobrodruhů…

Každý, kdo čeká, sní. Čekáme na Proroka, na déšť. Na dávky. Na dávku. Na čekané se načekáme... Čekáme na konec, kdy asi začne? Čekáme a kecáme. Sedni a čekej! David Matásek

PAVEL JURÁČEK (2. srpna 1935 Příbram – 20. května 1989 Praha) Kompletní filmografie 1959 • Auto bez domova – (školní film FAMU). Námět a scénář: Pavel Juráček, Jan Schmidt. Režie: Jan Schmidt 1960 • Hlídač dynamitu – (školní film FAMU). Námět: povídka Jana Drdy. Scénář: Pavel Juráček. Režie: Zdeněk Sirový 1961 • Černobílá Sylva – (absolventský film FAMU). Námět a scénář: Pavel Juráček. Režie: Jan Schmidt 1963 • Ikarie XB-1 – Námět a scénář: Pavel Juráček. Režie: Jindřich Polák • Postava k  podpírání – Námět: Pavel Juráček. Literární scénář: Pavel Juráček, Jan Schmidt. Tento film byl v roce 1964 oceněn Velkou cenou filmového festivalu v Oberhausenu. 1964 • Bláznova kronika – Námět a scénář: Karel Zeman, Pavel Juráček. Režie: Karel Zeman 1965 • Nikdo se nebude smát – Námět: povídka Milana Kundery. Scénář: Pavel Juráček, Hynek Bočan. Režie: Hynek Bočan • Každý mladý muž – Námět, scénář, režie: Pavel Juráček. Za tento film byla udělena P. J. Výroční cena Víta Nejedlého za rok 1966. 1966 • Konec srpna v hotelu Ozón – Námět: Pavel Juráček. Scénář: P. Juráček, Jan Schmidt. Režie: Jan Schmidt. • Sedmikrásky – Námět: Pavel Juráček, Věra Chytilová. Scénář: Ester Krumbachová, Věra Chytilová. Režie: Věra Chytilová • Kinoautomat – člověk a jeho dům - Námět a scénář: Miroslav Horníček, Jan Roháč, Radůz Činčera, Pavel Juráček, Vladimír Svitáček. Režie: J. Roháč, R. Činčera, P. Juráček, V. Svitáček. 1969 • Případ pro začínajícího kata – Námět: knihy Jonathana Swifta Gulliverovy cesty k rozličným dalekým národům světa a Cesty do Laputy a Balnibari. Scénář a režie: Pavel Juráček

Na počátku 70. let byl Pavel Juráček propuštěn z Barrandova, po podpisu Charty 77 vyslýchán StB a nakonec donucen k odchodu za prací do SRN (1977–1983). Ani tam, ani po návratu domů se mu však už na dřívější práci nepodařilo navázat. V květnu 1989 zemřel.

Neboť člověk je jediným tvorem na Zemi, kterému je dán dar abstraktního myšlení, je tudíž schopen si představit, že všichni čekáme na smrt. Aby nám

Mediální partner projektu

10 činohra

11 činohra

činohra ([email protected])

připravujeme | in preparation

výstava

David Harrower

Pocta Otomaru Krečovi | Hommage à Otomar Krejča

BLACKBIRD Přeložil David Drozd

ra Česká premié

Režie a scéna: Jiří Pokorný Kostýmy: Zuzana Krejzková Dramaturgie: Iva Klestilová OSOBY A OBSAZENÍ: Raymond – Jiří Štěpnička Una –Jana Pidrmanová j. h. Dívka –Helena Němcová j. h.

David Harrower

Česká premiéra: 11. března 2010 v Divadle Kolowrat Dramatické setkání muže a ženy, které kdysi pojila velká láska a za kterou muž zaplatil několikaletým vězením. Co je spojuje dnes? Hra klade znepokojivé otázky. Může existovat skutečná láska mezi dospělým mužem a dívkou na pokraji ženství? ■ Jiří Štěpnička Foto: H. Smejkalová

se narodil v Edinburghu v roce 1966. Vystudoval anglickou a americkou literaturu. Než se stal světově proslulým dramatikem, živil se zejména jako umývač nádobí a  dálkový řidič. V  té době napsal svou vůbec první hru Unwalked Land. Hra pojednává o proměnách pozemkového vlastnictví v 18. století ve Skotsku. Nebyla nikdy uvedena a sám Harrower říká, že dramatu škodí, když chce autor donutit postavy, aby jednoznačně sdělovaly publiku autorovy postoje, a nenechá je žít. Jedna hra však často zapříčiní jinou a z jedné nepodstatné historky, kterou vyprávěla jedna nedůležitá postava jiné, aby uběhl potřebný čas ve  hře, vytvořil Harrower ve  spolupráci s  dramaturgy edinburgského Traverse Theatre svou skutečnou dramatickou prvotinu Nože ve slepicích (Knives in Hens). Ta byla poprvé uvedena v roce 1995 v Edinburghu a od té doby obletěla celý svět. V roce 1997 byla oceněna jako „Nejlepší zahraniční hra roku" v anketě kritiků časopisu Theater Heute. U nás ji uvedlo Divadlo Na Zábradlí. Harrower nyní žije a tvoří v Glasgow. Kromě dalších dramatických textů (Kill the Old, Torture Their Young – Zabít staré, mučit jejich mladé; Presence – Přítomnost) má na svém kontě i libreto opery (Cat's Man Tale – Příběh o kočičím muži), dramatizaci sci-fi románu (J. Wyndham: The Chrysalids) a několik adaptací klasických textů (např. Pirandellovo: Šest postav hledá autora nebo Büchnerova Vojcka). K jeho posledním počinům patří nová adaptace Schillerovy Marie Stuartovny (2006) a překlad Brechtova Dobrého člověka ze Sečuanu (2008). Jako jediný dramatik skotského původu je stálým autorem londýnského Royal Court Theatre.

Ivan Stodola Kde se ve skutečnosti připravují úspěšné politické kariéry?

Pocta Otomaru Krejčovi (Úryvek z úvodního slova kurátora výstavy Vincenta Radermeckera) V Belgickém národním divadle (Théâtre National de Belgique) inscenoval Krejča čtyři hry, které vytvářejí jakýsi „kruh“. Hamleta (1965), Racka (1966), Tři sestry (1970) a  Romea a  Julii (1978). Hamlet a  Racek kladou otázku lidského osudu, tíhnoucího k  osamění. Má smysl být „sám proti všem“? Nebyl snad Krejča v  určité době, nebo v  určitém místě, odvážně a  bez zbytečných slov, „sám proti všem“? Tři sestry a Romeo a Julie zkoumají lidský osud jako spojení, svazek a  sjednocení muže a  ženy, města, země, kontinentu. Mezi černými schodišti Hamleta a  bílou scénografií Romea a  Julie, mezi krajkovím Tří sester a svícemi Racka se bruselskému publiku zjevil celý svět slovanské senzibility.... V kritice nazvané „Dobrý vítr přichází z  východu“, čteme: „Dílo, které režisér vykonal ve Třech ses-

Přeložila Marie Liehmová manželka donutí vstoupit do politiky a on se stane kandidátem na senátora. Hra odhaluje pozadí příprav na úspěšnou politickou kariéru i samotnou volbu senátora na čaji u paní ministrové. Ukáže se, že komunální politici jsou pouhé figurky a místo toho, aby obhajovali zájmy občanů, zneužívají poslanecký mandát pouze na svoje obohacení. Slovenský dramatik Ivan Stodola (Náš pan ministr, Král Svatopluk, Marína Havranová aj.) patří mezi nejhranější slovenské autory. Je znám jako nelítostný satirik slovenských maloměšťáků, které ve  svých komediích často pranýřoval. Jako lékař byl také autorem zdravotnické literatury a redigoval články s podobným obsahem.

OSOBY A OBSAZENÍ: BALTAZAR ŠVESTKA, majitel pohřebního ústavu – František Němec ŠVESTKOVÁ, jeho manželka – Eva Salzmannová ELENA, jejich dcera – Antonie Talacková SERGEJ IVAN LOPUŠKIN – Václav Postránecký DR. HRONEC – Vladimír Javorský j. h. SEKERA, řezník a bývalý poslanec – Alois Švehlík TAJEMNÍK ÚSTŘEDÍ politické strany „Všeobecného blahobytu“ – Vladislav Beneš MOTOUZ, obchodník – Milan Stehlík RYPÁK, redaktor místního časopisu – Oldřich Vlček POTKAN, senátor – Petr Pelzer PANÍ POTKANOVÁ, manželka senátora – Kateřina Burianová PANÍ MINISTROVÁ – Johanna Tesařová

■ Vincent Radermecker, tlumočnice Anna Pravdová, Ondřej Černý, Michal Dočekal a Jana Patočková Foto H. Smejkalová

U příležitosti nedožitých osmaosmdesátých narozenin režiséra Otomara Krejči připravilo Národní divadlo ve spolupráci s Divadelním ústavem přenesení původní bruselské výstavy HOMMAGE A  OTOMAR KREJČA/POCTA OTOMARU KREJČOVI do  historické budovy Národního divadla. Výstavu jsme pro pražské uvedení omezili pouze na devět inscenací, které Krejča realizoval v Belgii. Výstava je pro veřejnost otevřena vždy před začátkem představení a bude k vidění do konce ledna 2010. Vernisáže se zúčastnil autor výstavy Vincent Radermecker, paní Marie Tomášová, manželka Otomara Krejči, a jeho dlouholetý spolupracovník, překladatel a dramaturg Karel Kraus.

■ Vincent Radermecker

ČAJ U PANA SENÁTORA

Režie: Ladislav Smoček Scéna: Karel Glogr Kostýmy: Šárka Hejnová Dramaturgie: Iva Klestilová

činohra ([email protected]) č

trách, se podobá zlatnictví, je jemné jako výšivka. Pomysleme, jak je těžké osvojit si záměry, nuance,vnitřní pohyb uvadajícího, úpadkového světa autora, jenž nemá sobě rovného v umění zachytit nudu a dát nám ji pocítit, aniž nás nudí. Řekli bychom, že se vůbec nic neděje, a  přece se pod zdánlivou nehybností všechno změní. Dlouho podrývané stavby začínají praskat.“ /…/V roce 1978 ustoupil ředitel TNB Jacques Huisman Armandu Delcampovi, řediteli Atelier théâtral v Louvain-la-Neuve, kde Krejča setrval tři roky a  nastudoval pět her. … V  tomto dost nepraktickém divadle (upraveném z univerzitní restaurace) se konala premiéra Tří sester ve scénografii Guy-Clauda Françoise, který pak s Krejčou spolupracoval i v Itálii a ve Švédsku. Sešla se tam i bláznivá parta, která nastudovala Lorenzaccia, bláznivá proto, že pustit se do tohoto francouzského mýtu, který už v Avignonu ztělesnili Gérard Philipe s Jeanem Vilarem, bylo čiré šílenství. Byl tu také ohromný úspěch Čekání na Godota, s Michelem Bouquetem (Pozzo), Rufusem (Estragon), Georgesem Wilsonem (Vladimír) a André Burtonem (Lucky). Představení se hrálo v hlavním nádvoří Papežského paláce po dvě sezony za  sebou, což bylo do  té doby nevídané. Novinky přinesl Krejča především v posled-

■ Marie Tomášová

■ Ivan Stodola se svými pravnoučaty Foto archiv

ním roce; byl to Schnitzlerův Zelený papoušek, kterého už inscenoval v Divadle za branou, zde však předvedl úplnější verzi, a nakonec se pustil do  Dostojevského, poprvé a  jedinkrát. Camus uváděl v 50. letech v Paříži jeho Běsy pod názvem les Possédés (Posedlí), Krejča inscenoval Les Démons (Démony). V  nich šlo o  historickometafyzickou otázku člověka, který se uzavírá do sebe. Godot je vzdálený, a to nám umožňuje žít. Démoni jsou v nás, a to nás zabíjí. Vy Češi jste trpěli komunismem, proto jistě dobře znáte tento román ruského génia, vizionářskou kritiku psychického působení člověka na člověka. Ale může-li být komunismus objektivován, můžeme ho vidět „před sebou“ jako jakéhosi Godota, fascinace snadným životem, bohatstvím, „celebritou“, zkrátka náš svět konzumu nás časem nahlodává zevnitř, aniž to pozorujeme… Několik panelů s  fotografiemi je nepatrný odraz oněch devíti inscenací. Ale odraz působí jen v duchu a srdci toho, kdo je vidí. Každodenní zápas Otomara Krejči, jeho neustávající úsilí, jeho obrovitá práce spočívala v  tom, že umožňoval setkání živých bytostí, což je tak těžké v našem virtuálním světě. přeložila Jana Patočková

Kurátor výstavy Vincent Radermecker, někdejší student lovaňské divadelní školy, se koncem 70. let účastnil práce na  Krejčových inscenacích Zeleného papouška a Běsů. Po vysokoškolských studiích literatury se stal odborným pracovníkem Literárního archivu a muzea Královské belgické knihovny v Bruselu, kde v roce 2008 připravil výstavu, jejíž zkratka je vystavena na 1. balkoně ND.

Premiéra: 18. března 2010 ve Stavovském divadle Čaj u pana senátora (1929) Ivana Stodoly (1888–1977) je klasickou komedií ze začátku dvacátých let minulého století. Ačkoliv by se mohlo zdát, že tato komedie zestárla a ztratila leccos na významu, opak je pravdou. Hlavní postavou hry je Baltazar Švestka, dodavatel rakví, kterého jeho ctižádostivá

12 činohra

■ Karel Kraus, Marie Tomášová a Ondřej Černý

13 činohra

činohra – zprávy ([email protected]) 60. repríza inscenace ROCK’N’ROLL jako premiéra na Nové scéně V únoru na Novou scénu „přeneseme“ z historické budovy Národního divadla úspěšnou inscenaci hry o  Československu – Stoppardův ROCK’N’ROLL. Hudba, která překonává hranice, je svorníkem dění mezi komunistickým Československem a svobodnou Británií v rozmezí dvaceti let. Jan, pro něhož je rock vším, studuje v Cambridgi u profesora Maxe Morrowa, zapřisáhlého marxisty, kterého ani tanky v pražských ulicích nepřesvědčí o  zhoubnosti této ideologie. Atmosféra normalizace, otázky kolem smysluplnosti disidentství, spor o  Plastic People of the Universe… To vše Tom Stoppard konfrontuje s  životem v  poklidné Cambridgi, kde se nad šálkem čaje řeší překlady sapfické poezie – i tady se bojuje o pravý význam slov, i tady člověk přichází o ideály... Součástí inscenace je i koncert legendární skupiny The Plastic People of the Universe. V režii Ivana Rajmonta hrají: David Prachař, Jan Hartl, Alois Švehlík, Ondřej Pavelka, Miluše Šplechtová a další. Obnovenou premiérou na  Nové scéně bude 22. února jubilejní 60. repríza.

zprávy z činohry

Nové busty v Národním divadle Národní divadlo je – vedle Pantheonu Národního muzea – nejvýznamnějším místem s  galerií bust. V  průběhu let bylo divadlo postupně vyzdobeno bustami výrazných českých osobností z  uměleckého i  společenského života. Významná jsou i  jména sochařů, kteří jsou jejich autory. Ve  středu 2. prosince mezi stávající busty přibyli dva divadelní velikáni, kteří prkna naší první scény opustili teprve nedávno – profesor Radovan Lukavský a  Boris Rösner. Busty autorů Jiřího Vodrážky a Věry Růžičkové jsou z patinované sádry a bronzu. Slavnostního odhalení se zúčastnilo mnoho hereckých kolegů.

KLUB PŘÁTEL ČINOHRY Vážení členové našeho Klubu, pro povánoční čas pro Vás máme kromě tradiční slevy ještě jednu exkluzivní nabídku. Za jednotnou cenu 100,- Kč pro Vás rezervuje určitý počet vstupenek na obnovenou premiéru inscenace hry Toma Stopparda ROCK´N´ROLL na Nové scéně Národního divadla 22. února 2010. Úspěšnou inscenaci „přenášíme“ z historické budovy ND. Vzhledem k omezené kapacitě sálu, stejná nabídka platí i pro reprízu 14. března 2010. Vždy v 19:30. Počet vstupenek je omezený! Na jednu legitimaci si můžete za výhodnou cenu zakoupit dvě vstupenky. Tradiční 20% slevu můžou členové Klubu uplatnit na tyto inscenace Divadla Kolowrat:

■ Rock'n'Roll – Aloiš Švehlík a David Prachař Foto B. Holomíček

Na tradičním hostování v rámci brněnského festivalu Národních divadel Trialog letos uvedeme inscenaci hry izraelské autorky Hadar Galron MIKVE. Moravskou metropoli navštívíme v neděli 14. února 2010.

Životní jubileum Milana Školníka Karel Kraus oslaví 90. narozeniny 28. ledna 2010 slaví 90. narozeniny dramaturg, překladatel a  teatrolog Karel Kraus. Je spjat především s uměleckou tvorbou režiséra Otomara Krejči, se kterým se setkal v Divadle na Vinohradech v době šéfování Jiřího Frejky. V roce 1956 přešel spolu s O. Krejčou do Národního divadla, své místo dramaturga však musel na  začátku 60. let opustit. Na  protest proti jeho odvolání odešel z ND i tehdejší šéf činohry Otomar Krejča. V roce 1965 stál Karel Kraus spolu s O. Krejčou, M. Tomášovou, J. Třískou a J. Topolem u založení Divadla za branou. V 80. letech vedl samizdatový sborník O divadle, v roce 1990 se podílel na obnově Krejčova Divadla za branou II a později i Divadla za branou III. Kromě jeho práce na uvedení např. Topolových či Kunderových her připomeňme jeho vynikající překlady Molièra, Beaumarchaise, Musseta, Giraudouxe či Goetha (Faust, Stavovské divadlo 1997, r. O. Krejča) Gratulujeme!

■ Karel Kraus

Foto H. Smejkalová

Krásné kulaté narozeniny oslaví v  lednu 2010 inspicient činohry ND Milan Školník. Přejeme vše dobré, především pevné nervy, včasné příchody herců do divadla i na scénu. Těšíme se na pokračující spolupráci.

■ Milan Školník

Robert Wilson v činohře ND Světoznámý režisér Robert Wilson se připravuje na spolupráci s činohrou. Před Vánoci proběhl ve Stavovském divadle casting na obsazení rolí v připravované inscenaci hry Karla Čapka Věc Makropulos. Prozradit můžeme, že v hlavní roli jako host vystoupí paní Soňa Červená. Zkoušet začneme na jaře. Premiéru chystáme na leden 2011.

■ R. Wilson

Foto archiv

14 činohra

■ Anglická milenka Foto H. Smejkalová

Marguerite Durasová ANGLICKÁ MILENKA V režii Dana Špinara hrají: Kateřina Burianová, Jiří Štěpnička a Vladislav Beneš. Pro členy KPČ uvádíme v úterý 9.,v sobotu 27. února a ve středu 17. března 2010, vždy v 19.00 v Divadle Kolowrat

■ Pláč Foto H. Smejkalová

Lenka Lagronová PLÁČ V režii Jana Kačera hrají: Taťjana Medvecká, Jana Boušková, Eva Salzmannová a Nina Divíšková j. h.

činohra ([email protected]) č

Vybíráme z NetHovoru se šéfem činohry ND MICHALEM DOČEKALEM Rozhovor se odehrál na začátku Adventu 2. prosince 2009 v historické ředitelně ND. Vážený pane Dočekale, vítáme Vás u NetHovoru. Je pro Vás dnešní den něčím výjimečný? Můžete prozradit, co jste dnes dělal, případně co vás ještě čeká? Redakce Dobrý den, vítám Vás u internetu, právě jsme se vrátili z odhalování bust pana Radovana Lukavského a Borise Rösnera, proto ten skluz. Dopoledne zkoušení Čekání na Godota, schůzka s hudebním skladatelem Michalem Novinskim, dramaturgická rada. Večer premiéra v NoD Roxy. Kde najdeme v Národním divadle dnes odhalené busty Radovana Lukavského a Borise Rösnera? Dana Obě jsou umístěny ve foyer na 1. galerii.

■ U bust Borise Rösnera a Radovana Lukavského Miroslav Donutil, Petr Motloch, Eva Salzmannová a Taťjana Medvecká Foto H. Smejkalová

Mikve hostem brněnského Trialogu

nethovor

Co jste režíroval na divadle jako vůbec první věc? Marcela, Brno Nevím, zda lze použít slovo režíroval, ale s kamarády jsme dali dohromady autorské představení S větrem v zádech, které bylo hned po premiéře zakázáno. Bylo mi 17 let. Začínal jste v Rubínu. Jaké na tu dobu máte vzpomínky? Eva Bezvadné, jaké jiné mohou být na období kolem sedmnácti let.

snažím průběžně angažovat do souboru nové osobnosti. Máte pravdu, oříšek to bude. Příští sezona ukáže, zda to dokážeme zvládnout. Jsem přesvědčený, že ano. Dobrý den, kdo bude hrát Emila Háchu v jeho Zpovědi v Divadle Kolowrat? Koloděj Eva Salzmannová, režírovat bude J. A. Pitínský. Hodně se mi kdysi líbily vaše Tři sestry v Komedii. Nechcete si je zkusit znova? Libor Tři sestry si zopakovat zatím nehodlám. Děkuju za milou vzpomínku. Hezký den, tuto sezonu máte režírovat poměrně hodně inscenací, hlavně v druhé polovině. Jak to stíháte? Šéfovat a režírovat současně? Lze to přežít ve zdraví? :-) Díky za odpověď G. Nelze, režie obecně není zdravé povolání. Přivádí člověka ke stresům v prašném prostředí, mezi nachlazenými a jinak nemocnými herci… :-) Výsledky jsou přinejmenším, alespoň v mém případě, sporné. Mikve jste kromě Stavovského divadla režíroval i v bratislavské Aréně. Budete ji dělat ještě někde jinde? Budu Mikve režírovat ještě v Budapešti v rámci svého „dunajského turné“.

Jak se ve vás potýká režisér a umělecký šéf? Karel Baví mě obojí, někdy mám samozřejmě vztek na sebe jako na šéfa – to jako režisér, a jindy opačně.

Patříte ke generaci, která v 90. letech české divadlo hodně ovlivnila. Kterou inscenaci z té doby považujete za nejzdařilejší? Hanes Jednu inscenaci jmenovat nemohu, ale mohu uvést režijní práce Petra Lébla, Jana Nebeského, J. A. Pitínského a Jiřího Pokorného.

Dobrý den, bude vyžadovat v budoucnu soubor činohry ND rozšíření o další herecké osobnosti, když teď začne „nově" fungovat Nová scéna? Nebude to pro poměrně dost vytížený soubor ze začátku těžký oříšek? Rogger Činohra má přesně daný počet úvazků, který není jednoduché překročit. Samozřejmě se

Jak si umělecký šéf poradí s tím, když mu otěhotní většina mladých hereček? Marek V jednu chvíli bylo v očekávání nebo na mateřské dovolené sedm členek souboru činohry. Kdyby nic jiného, tak toto považuji za svůj umělecký úspěch. Své vedení činohry ND si troufám nazvat plodným.

■ Michal Dočekal a Josef Meszaros ze Scény.cz

Bude se pokračovat s projektem Bouda? Zdeněk, Vinohrady Nebudeme. Bouda se konečně z dočasného letního projektu vtělila do stabilní podoby Nové scény. Po Novém roce se na Nové scéně začne zabydlovat soubor činohry Národního divadla. Bude vám tento prostor a především hercům vyhovovat? Pavel Dnes jsme tam zkoušeli poprvé a byli jsme z toho prostoru naprosto nekriticky nadšeni. Zní to možná divně, ale je to pravda. Máte pocit, že je dnes české divadlo v krizi? Milan Myslím, že o krizi divadla se už mluví sto let a že mu krize prospívá. České divadlo si jako jeden z jeho tvůrců hodnotit netroufám, ale nevidím to s ním vůbec špatně. Opakovaně jste za svého šéfování v ND zaskakoval za nemocné herce. Jaké to je? Asi to není moc obvyklé, aby režisér taky hrál? M. Je to velmi obvyklé. Dokonce jedni z největších režisérů českého divadla byli daleko lepší režiséři i herci, než jsem já: Miroslav Macháček a Otomar Krejča a mnozí další. Těšíte se na Vánoce? Co byste rád dostal od Ježíška? Ať těch „divadelních" otázek není moc. Na Vánoce se těším jako malé dítě, protože jedno malé dítě doma pěstuju. Vážený pane Dočekale, děkujeme za velmi příjemné prosincové odpoledne. Vaše slovo závěrem… Díky. Redakce Děkuji Vám všem za zájem a přijďte do Národního divadla! Celý rozhovor najdete na www.scena.cz

■ Michal Dočekal režíruje inscenaci Čekání na Godota Foto H. Smejkalová

Pro členy KPČ uvádíme v úterý 2., středu 24. února a v pondělí 1. a úterý 23. března 2010, vždy v 19.00 v Divadle Kolowrat Na  jarní měsíce pro členy Klubu připravujeme možnost návštěvy zákulisí Nové scény Národního divadla. O  termínu Dne otevřených dveří budou členové včas informováni osobním emailem.

Kontaktní osoba: Jana Tycová Obchodní oddělení, Ostrovní 1, 112 30 Praha 1 tel: +420 224 901 419, fax: +420 224 931 544 mail: [email protected] www.narodni-divadlo.cz

15 činohra

činohra ([email protected])

Hadar Galron

Uvádíme | On stage

Premiéry sezony 2009 / 2010 | Premieres for the 2009 / 2010 season

balet

■ V. Hybnerová a I. Janžurová

Mikve Přeložila: Ester Žantovská Režie: Michal Dočekal

■ T. Medvecká

Mohou ženy mluvit, když muži vládnou? Příběhy žen, o kterých všichni vědí, ale nikdo nemluví...

■ J. Boušková

Uvádíme ve Stavovském divadle.

[email protected]

Umělecký šéf baletu | Artistic director of the Ballet: Petr Zuska

Faust

Othello

Hudba | Music: Igor Stravinskij, Dmitrij Šostakovič, John Williams, židovské písně / Jewish songs, Petr Malásek Libreto | Libretto: Zdeněk Prokeš, Libor Vaculík Choreografie, režie, výběr hudby a světelný design | Choreography, stage direction, music selection and light design: Libor Vaculík Kostýmy | Costumes: Roman Šolc Scéna | Sets: Martin Černý

Hudba | Music: Leoš Janáček Libreto, choreografie a režie | Libretto, choreography and stage direction: Youri Vàmos Scéna a kostýmy | Sets and costumes: Pet Halmen Dirigent | Conductor: David Švec Hraje orchestr Národního divadla Světová premiéra | World premiere: 1. a 2. 4. 2010 Národní divadlo | The National Theatre

Premiéra | Premiere: 5. a 6. 12. 2009 Stavovské divadlo | The Estates Theatre

Foto B. Holomíček

Hrají: Iva Janžurová, Vanda Hybnerová j. h., Jana Boušková, Eva Salzmannová, Taťjana Medvecká, Antonie Talacková, Pavla Beretová a Jana Pidrmanová j. h.

Tracy Letts

Srpen v zemi indiánů Přeložil: Julek Neumann; Režie: Michal Dočekal

Co odhalí rodinné setkání? Strhující příběh nečekaných přiznání v jedinečném podání sólistů činohry.

Foto L. Jansch

Hrají: Jan Kačer, Kateřina Burianová, Miluše Šplechtová, David Prachař, Jaromíra Mílová, Sabina Králová , Jana Preissová, František Němec, Vladimír Javorský j. h., Lucie Žáčková, David Matásek, Igor Bareš a další

Uvádíme ve Stavovském divadle. 16 činohra

balet b

■ Faust (Jiří Kodym a Zuzana Susová) Foto D. Zehetner

17 balet

balet ([email protected])

uvádíme | ballet presents

CAUSA CARMEN Santa Says Cut It! / Carmen Hudba | Music: Percossa / Georges Bizet, Rodion Konstantinovič Ščedrin Choreografie | Choreography: Johan Greben, Uri Ivgi / Mats Ek Nastudování | Stage by: Lena Wennergren – Juras, Pompea Santoro Asistenti choreografa | Asssitant choreographers: Michaela Černá, Jan Kodet / Veronika Iblová, Igor Žukov Scéna | Sets: Jan Dušek / Marie-Louise Ekman Kostýmy | Costumes: Johan Greben, Uri Ivgi / Marie-Louise Ekman Asistent scény a kostýmů | Assistant set and costume designer: Peder Freiij Světelný design | Lighting design: Yaron Abulafia / Jörgen Jansson Tančí sólisté a soubor baletu ND Soloists and Corps de ballet of the National Theatre Poslední série představení: 20. a 22. ledna 2010 v 19.00 a 23. ledna 2010 ve 14.00, 20. února 2010 v 15.00 a 19.00, 22. a 30. dubna 2010 v 19.00 v Národním divadle The last series of performances: 20 and 22 January 2010 at 7 pm, 23 January 2010 at 2 pm, 20 February 2010 at 3 pm and 7 pm, 22 and 30 April 2010 at 7 pm at the National Theatre Ohlasy z tisku:

Causa Carmen: dvě premiéry v Národním divadle Ve dnech 14. a 15. června 2008 uvedlo Národní divadlo v  Praze dvě premiéry baletu nazvaného Causa Carmen. Tato aliterace úderná ve svém rytmu i konotacích (causa zastupuje širokou významovou linii: nikoli pouze právní případ, ale také příčinu, důvod, podnět či spor) automaticky evokuje prožitek vášně, lásky, žárlivosti a  smrti. Baletní kus skládající se ze dvou částí ovšem zachází hlouběji ve svých posláních. První kompozice, která nese název Santa Says Cut It! pochází z  dílny tvůrčího tandemu Uri Ivgi (Izrael) a  Johan Greben (Holandsko) a  byla vytvořena speciálně pro soubor Národního divadla. Představuje abstraktní, bouřlivou a  dynamickou paralelu k  druhé části večera, slavnému mériméeovsko-bizetovskému příběhu – Carmen, k  němuž choreografii vytvořil (v  roce 1992) dnes již legendární Mats Ek (Švédsko). Obě kompozice oscilují na hraně vypjatých emočních hnutí, ostré syrovosti i  jemné smyslové lyrizace a  jsou založeny na  podobných pilířích: vášeň, únik, svoboda; a kontrastech: individualita, uniformita; muž, žena; láska, nenávist; smyslnost a  nezávislost; přízemnost a  podřízenost; život a  smrt. Podprahové linie každého zvlášť jsou ovšem, přirozeně, odlišné. Santa Says Cut It! je pomyslným vyjádřením determinace zásadních lidských tužeb a činů, pramenících kdesi u vyšší síly představující individualitu a přecházející k nutnosti primární lidské potřeby družnosti, a tudíž i ztráty vlastní individuální identity. Prvoplánové lidské formování do smeček, vynucené okolnostmi lidské zranitelnosti, je vyhroceno kontrastující touhou po  jedinečnosti a nezávislosti, která je znovu a znovu lámána skrze libido a strach ze smrti. Existenciální spor pohle-

du na život jako z výše nám vnucený a nedobrovolný, s  nímž se musíme vyrovnávat, a  svobodu vůle, která je svazující a relativní ve svých následcích, je tanečně podpořen choreografií metafory, náznaku, symbolu a  zkratky, jejíž poetika rozeznívá v  diváku hluboký smyslový prožitek emocionálních vjemů. Choreografie je provokující, a priori animální, pudová, plnokrevná, vzrušující a  inspirující. Je zvýrazněna hudebním doprovodem od čtyřčlenné holandské formace Percossa, jejíž hudba je postavena především na bázi bicích nástrojů běžných i netradičních, bohatém rytmu a dynamice, která připomíná jízdu na horské dráze s nečekanými záhyby a náhlými zvraty. Taneční abstrakt předznamenává příběh Carmen v esencích, které myšlenkově oba balety spojují: archetypální touha po lásce v různých polohách, osudovost a smrt, jíž zastupuje význačná rekvizita – dýka – představující jakýsi Damoklův meč, fatálnost prolínající se celou taneční freskou. Jakkoli lascivně může taneční výstup v mnoha figurách působit, není oplzlý a kýčovitý, přímočaře neuráží, ale upozorňuje na  původní instinkty pojící se s tělem a člověkem jako živočišnou bytostí, u  níž rozum ustupuje pudovým a  citovým impulsům. Je spojením myšlenkových podnětů dvou tvůrčích intelektů, kterým se podařilo zformovat strhující dílo dotýkající se základních atributů lidského vnímání a jednání. Příběh o  lásce cikánky Carmen a  baskického četníka dona José vznikl jako novela Prospera Mériméea již v roce 1845, ale výrazný syžet tragické milostné zápletky přitahuje stále pozornost uměleckých osobností a  je nově zpracováván a  přepracováván. Fascinuje, ohromuje a dojímá nerovným, leč vášnivým vztahem dvou rozličných osobností, Dona José a Carmen, vojáka, který pro svou lásku porušuje pravidla a řád svého světa povinností a  nařízení, a  svobodomyslné, divoké Carmen toužící po  nezávislosti a  plnosti prožitku. Do Dona José se zamiluje proto, že ji zpočátku odmítá; když ale získá jeho odevzdanost, cítí se svázána a její láska se vytrácí. Nejznámějším jevištním zpracováním tohoto nadčasového námětu je bezesporu Bizetova opera z roku 1875. Novela byla pro jevištní účely upravena a  pro libreto vytvořena nová postava vesnické dívky Micaely, která zpodobňuje Joséovo svědomí a upomíná ho na prostředí, z nějž vzešel a kam patří. Proměňuje se také postava bezvýrazného pikadora Lucase, jednoho z mnoha Carmeniných milenců, který v  libretu získává charakter toreadora Escamilla, temperamentního miláčka všech žen, mezi nímž a Carmen vzniká pouto silné fyzické přitažlivosti a dráždivé vášně, které se stane podnětem k Joséově vraždě Carmen. Z  množství baletních choreografických zpracování Carmen dosáhla světového úspěchu zejména verze od  Rolanda Petipa z  roku 1949, kde Carmen tančila sice na špičkách, ale výtvarné zpracování od Antonia Clavé rušilo zásady klasického baletu scénickou atypičností a podobou Carmen s nakrátko střiženými vlasy a černým korzetem s krátkým volánem místo sukně. Varianta od  Kubánce Alberta Alonsa vnáší do  řady zpracování úpravu původního Bizetova hudebního doprovodu od Rodiona Ščedrina. Film Carmen choreografa Antonia Gadese a režiséra Carlose Saury z roku 1983 vstoupil do  širokého povědomí flamencovými rytmy a posuny v epickém ději. V českém prostředí byla Carmen nejčastěji zpracovávána v 70. letech. Významný byl počin režiséra Petra Weigla a choreografa Miroslava Kůry z roku 1976 uvedený pod názvem Vášeň a dále verze rumunsko-německého choreografa Alexandera Schneidera-Rossmyho z roku

1997 s  titulem Carmen ou La Tragédie de Don José, v níž byl děj přenesen do současnosti a ústřední postavou a tragickou obětí se místo Carmen stal zhrzený milenec José. Tereze Podařilové a Petru Zuskovi přineslo jejich výjimečné ztvárnění Carmen a Dona José Cenu Thálie 1997. Choreografie Matse Eka, kterou si ND pro svůj repertoár vybralo a která je uváděna jako druhá část představení Causa Carmen, přistupuje inovačně k  pojetí charakteru vášnivé Carmen – v Ekově koncepci působí vulgárně, s doutníkem a obscénními gesty, maskulinní hrubostí a silou, která muže ovládá a ponižuje. Je přímá a nekompromisní ve svém boji za osobní svobodu. José se stává její absolutní obětí – příběh je vyprávěn jako retrospektiva z  jeho pohledu, z  perspektivy rozervaného milence čekajícího na  smrt za  vraždu své milované. Protipól k  Josému vytváří Escamillo, drze sebevědomý, seladonský a  hédonický. Zatímco José Carmen miluje opravdově, z  hloubi svého srdce, pro marnivého toreadora je pouhým flirtem, chtíčem fyzické atraktivity. Tento protiklad odlišných poloh lásky je důmyslně vystižen skrze jednoduchou rekvizitu – červený šátek (barva vášně, zrady i krve), který Carmen vyrve ze srdce Josému (za Joséova křiku vyjadřujícího bolest) a lehce vytáhne z poklopce toreadora, čímž ho polechtá a poškádlí. Micaela z Bizetovy opery se v baletu Matse Eka mění na  dívku M; její význam se prohlubuje a  násobí a  přechází od  abstraktního ke  konkrétnímu: je i  nadále Joséovým svědomím, ale navíc zvěstovatelkou dění, lyrickou vypravěčkou budoucích fatálních událostí, reprezentuje Joséovu smrt a zastupuje ženský element substituce za matku i milenku. Pro Josého představuje věrnou snoubenku, po  níž touží, i překážku, která mu brání být tak volný jako Carmen. Efektní Ekovo zpracování slavného příběhu doprovázeného hudbou Bizeta ve Ščedrinově úpravě je bystře a nápaditě promyšleno do posledního detailu. Funkce rekvizit již byla nastíněna, ale mohli bychom zmínit také moment, kdy se na  jevišti objevuje Carmen se svým sólem a svádí okolní muže, každého trochu jinak a  vždy vynalézavě, zatímco oni podtrhují její svůdný tanec hrou s doutníky, sirkami a dýmem. Je zarážející, proč Marie-Louise Ekman (scéna a  kostýmy) a  Peder Freiij (asistent scény a  kostýmů) při svých schopnostech zvolit výstižné a důvtipné rekvizity nenalezli více důmyslnosti v  designu jevištních kulis, které mají zastupovat četnickou stanici, arénu pro toreadorské zápasy, vězeňskou zeď, u níž je José jako vrah popraven, a  náměstí, kde se odehrává zbytek děje. Kulisy svým tvarem a  stylem připomínají spíš kus ementálu než zmíněná prostředí, jsou kýčovité, neúčinné a poněkud trapné. Taneční výkony v  obou částech moderního baletu vyžadují maximální koncentraci, skvěle zvládnutou techniku, bezchybnou kooperaci s  tanečním partnerem a  výraznou expresivitu vyjádřenou tělem, tváří, každým pohybem - vláčnost, jemnost a táhlost je náhle vystřídána rozeklanou trhaností, zběsilostí, neurotičností. Sólisté ND splnili vysoké nároky všech tří choreografů s  úspěchem a  ctí, s  osobním přístupem a osobitým, kreativním přínosem pro dané role. Představení složené ze dvou děl tří světoznámých tvůrců nabízí poprvé v historii repertoáru ND setkání se špičkou světové choreografie – Matsem Ekem, a jedinečné dílo tandemu Greben-Ivgi, emočně hluboký a umělecky přesvědčivý zážitek podtržený působivým hudebním doprovodem, inovační pestrostí a vzrušující smyslností. (Martina Doležalová, Bavte.se, 17. června 2008)

uvádíme | on stage

balet ([email protected]) b

LA SYLPHIDE / NAPOLI Nejslavnější odkaz romantického baletu z dílny legendárního dánského choreografa Augusta Bournonvilla The most famous Romantic ballet from the workshop of the legendary Danish choreographer August Bournonville Hudba | Music: Herman Severin von Løevenskjøld / E. Helsted, H. S. Paulli, H. C. Lumbye Choreografie | Choreography: August Bournonville Nastudování | Staged by: Frank Andersen, Eva Kloborg, Anne Marie Vessel Schlüter, Petrusjka Broholm Asistenti choreografie | Assistant choreographers: Michaela Černá, Nelly Danko, Marie Hybešová, Igor Žukov Scéna a světelný design | Sets and light design: Mikael Melbye Kostýmy | Costumes: Mikael Melbye / Deirdre Clancy Dirigent | Conductor: Sergej Poluektov Tančí sólisté a soubor baletu ND Soloists and Corps de ballet of the National Theatre Hraje orchestr Národního divadla National Theatre Orchestra Uvádíme 31. ledna v 15.00 a 19.00, 17. a 18. dubna v 19.00 a 19. června 2010 v 19.00 v Národním divadle Performances on January 31, 2010 at 15.00 and 19.00, April 17 and 18, 2010 at 19.00, June 19, 2010 at 19.00 in Národní divadlo (the National Theatre) K osvěžujícím pramenům klasiky se vrátil balet Národního divadla v  dílech velikána dánské světové choreografie Augusta Bournonvilla, nazvaných La Sylphide / Napoli. Romantický příběh víly – Sylfidy i inspirace neapolskou lidovou tvorbou si dozajisté podmaní nejen dětského, ale i dospělého diváka. Balet plný kouzel a  přeludů, k  tomu špičkové umělecké výkony a estetická dokonalost tance. To vše obsahuje inscenace, která vznikla v  nastudování bývalého ředitele Dánského královského baletu v  Kodani, Franka Andersena, Evy Kloborg, Marie Vessel Schlüter a Petrusjky Broholm. V hlavních rolích vystoupí přední sólisté baletu ND – Nikola Márová, Adéla Pollertová, Zuzana Susová, Ivanna Illyenko, Richard Kročil, Alexandre Katsapov, Michal Štípa a další. Pod taktovkou Sergeje Poluektova hraje orchestr Národního divadla. Inscenace spojuje dějový balet La Sylphide a třetí jednání z baletu Napoli v jediný celek tak, jak bývá to nejlepší z  Bournonvillova klasického odkazu ve světě uváděno. Můžeme se těšit nejen na vzdušný půvab nadýchaných tylových sukýnek a bělostných balerín, na přirozeně ladný pohyb víly - Sylfidy, na  skotského mladíka Jamese a  na  čarodějnici ve  starobyle pohádkových scenériích. Ožije nám před očima sama historie baletu – jako bychom byli sami u jeho zrodu, neboť bohatý repertoár dánské choreografické legendy z období romantismu se zachoval téměř v autentické podobě. hb

■ La Sylphide (Adéla Pollertová) Foto P. Hejný

■ Santa Says Cut It! (Viktor Konvalinka) Foto Diana Zehetner

18 balet

19 balet

balet ([email protected])

Primabalerína

Nikola Márová uchvátila Helsinky

První sólistka baletu Národního divadla Nikola Márová zazářila v  druhé premiéře 29.  října a  11. listopadu 2009 v  titulní roli Odetty / Odilie v baletu Labutí jezero na scéně Finské národní opery. Prestižní hostování v Helsinkách jí nabídl ředitel Finského národního baletu Kenneth Greve, kterého ho nadchla svým výkonem při pražské premiéře nové verze Labutího jezera. Již před odjezdem nastaly naší primabaleríně komplikace, prochladla totiž při focení nového kalendáře baletu Národního divadla. „Hned druhý den jsem šla k lékařce, která zjistila, že mám angínu a nasadila mi antibiotika. Zbývaly jen dva dny do odletu a musela jsem se rozhodnout, jestli zůstanu doma, nebo pojedu nemocná. Vybrala jsem si druhou možnost, protože jsem věděla, že se mi taková příležitost už nemusí naskytnout,“ svěřila se Nikola. Hned po příjezdu do Helsinek čekalo na první sólistku ND nemilé překvapení. Podle plánu měla se svým novým partnerem Andrewem Bowmanem, prvním sólistou Královského dánského ■ Labutí jezero (Nikola Márová) Foto D. Klimentová

zprávy z baletu | ballet news

baletu, intenzivně zkoušet celý týden. Andrew Bowman však musel náhle zaskočit za  Prince z  prvního obsazení a  tančit první premiéru s primabalerínou Sallou Earolou, která se konala v tomtéž týdnu. „Za celý můj první pobyt jsme proto skoro netrénovali, jen několikrát jsme si zkusili piruety a zvedačky. Na druhou stranu jsem se měla čas vyléčit z angíny,“ řekla s úsměvem Nikola. Naše tanečnice pak musela odletět na  otočku domů a  znovu se vrátila do  Finska jen dva dny před očekávanou premiérou, kdy šlo vše ráz na ráz. „Na letiště jsem přijela v neděli ve čtyři odpoledne a už od pěti jsem trénovala na sále s  Andrewem. V  pondělí jsme pak měli zkoušky na  jevišti s  orchestrem a  v  úterý byla druhá premiéra. Dvě zkoušky na tak těžké představení s novým partnerem je velmi málo. Každý jsme měli jiné zvyky a potřebovali jsme se ztančit, ale na to nebylo dost času. Naštěstí jsme zkušení tanečníci a pořádně jsme zabrali,“ podotkla Nikola. Premiéra dopadla nad očekávaní výborně. Hlediště pro 1350 diváků bylo zcela vyprodané a obecenstvo ocenilo výkon naší první sólistky

20 balet

na  jejich poměry nezvykle velkým potleskem. „Publikum ve Finsku je jiné, než na jaké jsem zvyklá u  nás. Po  jednotlivých výstupech sice tleskalo hodně, ale najednou přestalo, takže jsme do  zákulisí vždy odcházeli v tichu. Byla jsem z toho skleslá, ale Kenneth Greve mi řekl, že se vše pozná až na konci, a to byl aplaus obrovský, diváci i křičeli a  volali bravo,“ rozpovídala se Nikola. „Potěšilo mě, že za mnou a Andrewem po představení přišel ředitel Greve a děkoval nám. Byl velmi nadšený a moc se mu to líbilo.“ Po  velkém úspěchu na  sebe nenechaly peripetie dlouho čekat. Další repríza se nekonala kvůli zdravotním problémům partnera. Andrew Bowman byl po  operaci kolene a  vzhledem k  nadměrné zátěži s  ním začal mít velké problémy. Díky týdenní pauze se jeho stav zlepšil a mohl další představení s Nikolou odtančit. Dokonce dopadlo ještě lépe než premiéra. „Myslím, že jsme s Andrewem byli už mnohem sehranější, věděla jsem, co od něj mohu čekat a on ode mě. Také jsem si zvykla na obrovské jeviště Finské národní opery. Nejdříve to byl šok, na takovém jevišti jsem mohla dělat všechny kroky do prostoru na maximum, což mě z počátku více vyčerpávalo, ale nakonec se mi to zalíbilo. Zjistila jsem, že větší jeviště je mi příjemnější než menší. Orchestr, který nás doprovázel, byl po  oba večery vynikající, ale při premiéře dirigent udával rychlejší tempo, než jsme si domluvili. Při našem druhém představení žádný problém nebyl, vše bylo skvělé, včetně publika,“ podotkla primabalerína. Nikola Márová neměla ve  Finsku téměř žádný volný čas, a  tak ocenila, že organizace byla na  výborné úrovni. Vždy měla zařízený odvoz z divadla na letiště a naopak. V divadle se kromě zkušeben nacházela také posilovna, sauna a  skvělá jídelna. Bohužel tohoto komfortu neměla čas využít. „V  každé volné chvilce jsem si sama zkoušela Labutí jezero nebo Giselle, kterou jsem hned po  návratu do  České republiky měla premiérově tančit v  Ostravě. Večer jsem byla vždy unavená a  šla rovnou „domů“, což pro mě v Helsinkách byl perfektně zařízený divadelní byt včetně kuchyně, takže jsem si mohla sama vařit,“ ukončila své vyprávění první sólistka ND. Pro Nikolu Márovou bylo hostování ve  Finské národní opeře novou zkušeností a velkou profesní příležitostí. „Jsem ráda, že jsem všechno dobře zvládla a že to nakonec i přes všechny překážky dopadlo výborně,“ dodala primabalerína. Úspěch naší nejlepší Odetty/Odilie potvrzuje pochvala Kennetha Greveho a  to, že by ji rád pozval do Helsinek opět tančit titulní roli v jeho Labutím jezeře v příští sezoně. Lenka Trubačová Prima ballerina Nikola Márová enchants Helsinki The National Theatre Ballet principal dancer Nikola Márová dazzled the Finnish National Opera audience in the lead role of Odette/Odile in the Helsinki premiere of Swan Lake (performances on 29 October and 11 November 2009). She was offered the prestigious guest appearance by Kenneth Greve, Director of the Finnish National Ballet, whom she had enchanted during the Prague premiere of the new version of Swan Lake. For Nikola Márová, the guest appearances at the Finnish National Opera were a novel experience and a great professional opportunity. “I am glad that I mastered everything well and that, all the obstacles and nuisances notwithstanding, it turned out splendidly,” she says. The success of our finest Odette/Odile has also been confirmed by the praise lavished upon her by Kenneth Greve and the fact that he would like to invite Nikola to Helsinki again to dance the lead role in his Swan Lake in the next season too.

■

balet ([email protected]) b

PETR ZUSKA BUDE MÍT NOVOU PREMIÉRU V AUSTRÁLII

SAUDKOVA „MADONA“ TEREZA PODAŘILOVÁ

13. února 2008 proběhla v australském Perthu premiéra souboru West Australian Ballet pod vedením nového uměleckého šéfa Ivana Cavallariho. Bývalý první sólista Stuttgartt Ballett, choreograf a  odborník na  dílo Johna Cranka, který v minulých letech spolupracoval s baletem Národního divadla na  inscenacích Crankových baletů, pozval Petra Zusku k nastudování jeho dvou baletů – Mariin sen a Bolero. Komponovaný večer byl sestaven z  choreografií významných světových tvůrců, jako jsou Paul Lightfoot, Sol León a další. Uběhly dva roky a umělecký šéf baletu ND Petr Zuska uvede 12.  února 2010 na  scéně Quarry Amphitheatre své další nové dílo - Svěcení jara (Le Sacre du Printemps) Igora Stravinského. V  první části komponovaného večera budou uvedeny choreografie slavného Uwe Scholze a Ivana Cavallariho. V březnovém čísle Vás budeme informovat více.

V prosinci 2009 proběhla charitativní akce Srdce pro děti organizovaná časopisem Blesk, která byla zaměřena na advent a s tím souvisejícím tématem MADONA. Několik prestižních českých fotografů nafotilo toto ryze ženské téma se  slavnými maminkami – celebritami. Fotografie Jana Saudka, na  které je zachycena první sólistka baletu Národního divadla Tereza Podařilová se svým synem Filipem, byla vydražena nejvyšší částkou 24 100 Kč. Tato suma poputuje na pomoc handicapovaným dětem. Na  tento charitativní projekt přispěli stovky čtenářů a právě díky nim bylo možné jen v roce 2009 rozdělit bezmála milion korun pro dětské domovy, nemocnice a další zařízení pro děti.

■

Foto P. Hejný

BOHEMIA BALET NA SCÉNĚ STAVOVSKÉHO DIVADLA

24. ROČNÍK MEZINÁRODNÍCH TÝDNŮ TANCE 2010

Po úspěšné premiéře taneční fantazie Děvčátko se sirkami (11.12. 2009), vytvořené společně s  japonskými tvůrci a  určené především dětským divákům, se představí BOHEMIA BALET na scéně Stavovského divadla dne 21. a 22.1. 2010 se zcela odlišným programem. Ve Večeru českých choreografů budou uvedena díla tří předních tvůrců současnosti. V  první části to bude Sinfonietta Leoše Janáčka z dílny doyena českých choreografů Pavla Šmoka, kterou uvádí Bohemia Balet s  velkým úspěchem a  za  jejíž interpretaci se dostalo souboru celé řady uznání v odborném tisku. Druhou část večera vyplní tři choreografie světově proslulého českého choreografa Jiřího Kyliána, které uvádí soubor jako jediný v  ČR. Budou to Večerní písně na hudbu Antonína Dvořáka, Indigo Rose na hudbu T. Daffana a nedávno nastudovaný fragment z Písní potulného tovaryše Gustava Mahlera. Závěr večera bude náležet obnovené premiéře Ravelova Bolera v choreografii uměleckého šéfa baletu ND Petra Zusky, kterou vytvořil speciálně pro soubor v roce 2003. Po čtyři sezony uváděl Bohemia Balet toto slavné dílo hudební literatury v originálním pojetí choreografa nejen na scéně Stavovského a Národního divadla i dalších scénách v ČR, ale také při zájezdech do Francie, Německa a na Slovensko.

Již tradičně proběhne na  regionálních scénách České republiky prestižní festival současného tance organizovaný Mezinárodním centrem tance a Taneční centrem Praha. Tentokrát se uskuteční dvě představení také na Nové scéně Národního divadla. Nominovaní tvůrci a interpreti uvedou fragmenty nejlepších komorních prací, které charakterizují „současné taneční divadlo“. Festival nabízí koncentrovaný pohled na profesionální taneční umění, snaží se zúčastněným hostům, kulturní veřejnosti i odborníkům usnadnit vzájemnou konfrontaci a diskusi, usiluje o zvýšení kapacity, úrovně a také publicity skutečného tanečního umění v nastávajícím středoevropském postmoderním očistci! Prostě to bude (jak říkají popové celebrity) „strašně krásný“.

■

Foto J. Saudek

KALENDÁŘ BALETU ND 2010 Již tradičně vydává balet Národního divadla kalendář, který je vždy očekáván a patří bezesporu ke krásným dárkům pro naše diváky. Ve spolupráci s tiskárnou Zaplatílek a reprografickým studiem FPS Repro vznikl černobílý kalendář na rok 2010, jehož autorkou je dvorní fotografka baletu Diana Zehetner. Autorka spolupracuje s baletním souborem již řadu let a toto je již v pořadí pátý kalendář, který vytvořila pro ND. Kromě divadelní fotografie se také věnuje portrétní tvorbě pro časopisy nebo firemní a reklamní účely. Její dílo je dynamické, vyznačuje se jemným citem pro estetiku, detailním vykreslením nálady v souladu s dokonalým porozuměním baletního prostředí. Záměrem letošního kalendáře je ukázat tanečníky baletního souboru v  netradičním světle a také v prostorách ND, které nejsou divákům běžně přístupné. Kalendář je možné zakoupit v  pokladnách Národního divadla za cenu 150,- Kč.

Program: 9. 1. 19.30 - Nová scéna Národního divadla Jihočeský balet (České Budějovice) Painted Rainbow choreografie Attila Egerházi Frozen Roses choreografie Attila Egerházi Dinner choreografie Mário Radačovský Bolero choreografie Attila Egerházi 10. 1. 19.30 - Nová scéna Národního divadla Mezinárodní týdny tance 2010 - GALA   Vybrané ukázky současného tanečního divadla souborů z  Národního divadla v  Brně, Ostravě a  Praze, Divadla J. K. Tyla v  Plzni, Bohemia Baletu, Baletu Praha Junior a také laureátů „seniorské kategorie“ Mezinárodní baletní soutěže „Brno 2010“.

Foto H. Smejkalová

Dne 24. 1. a 31. 1. 2010 se uskuteční další tři reprízy Děvčátka se sirkami. Představení budou rozšířena o úspěšný balet z repertoáru BOHEMIA BALETU, Kuchyňskou revue Bohuslava Martinů v  režijní koncepci Jiřího Srnce a v choreografii Adély Srncové.

■

Foto archiv TCP

21 balet

■

Foto D. Zehetner

balet ([email protected])

Představujeme 127. sezonu 2009 / 2010 | We present 2009 / 2010 season

Úspěch tanečníků Národního divadla

■ Edita Raušerová v roli Carmen Foto D. Zehetner

Desítka tanečníků baletu Národního divadla se celý podzim připravovala pod vedením svých pedagogů, baletních mistrů i starších a zkušenějších kolegů na III. Mezinárodní baletní soutěž, která se konala ve dnech 10.–13. prosince 2009 v Mahenově a Janáčkově divadle v Brně. Odvaha a chuť poprat se s náročnou přípravou ve volném čase nechyběla Nele Čelišové, Jonáši Dolníkovi, Martě Drastíkové, Mattiovi Mantellatovi, Magdaleně Matějkové, Kristýně Němečkové, Radce Příhodové, Editě Raušerové, Jiřímu Waňkovi a  Adamu Zvonařovi. Reprezentaci Národního divadla tvořili také partneři mimo soutěž – Karel Audy, Tomáš Červinka a  Filip Janda. Příprava byla náročná i proto, že počátkem prosince byla premiéra tanečního dramatu Faust a v době konání finálového kola byl na hracím plánu „dvoják“ Louskáčka. Protože ale soutěží žil celý soubor, další kolegové je ochotně zastoupili. Pro „Brno“ vznikla v Národním

divadle také celá řada nových současných choreografií-miniatur, na kterých se soutěžícími pracovali mladí choreografové – tanečníci souboru: Sylva Nečasová, Zuzana Šimáková, Hana Turečková, Alexandre Katsapov a Viktor Konvalinka. Soutěž pořádalo Taneční sdružení České republiky pod záštitou ministra kultury ČR pana prof. Václava Riedlbaucha, 1. náměstka primátora statutárního města Brna pana Daniela Rychnovského a  Českého centra I.T.I. při UNESCO. Soutěž finančně podpořili Ministerstvo kultury ČR, Jihomoravský kraj, Město Brno, Nadace Český literární fond, Nadace Život umělce, Odborová asociace divadelníků, firma GRISHKO Ltd., tiskárna Artax a hotel Continental Brno. Interpretační soutěže mají nezastupitelnou úlohu, umožňují bezprostřední konfrontaci výsledků práce odborných škol a práce baletních souborů v divadlech v mezinárodním srovnání. Jsou také

přípravou pro naše účastníky mezinárodních baletních soutěží. V uplynulých letech tam získávali naši tanečníci významná ocenění: Paříž, New York, Helsinky, Varna, Jackson, Ósaka, Moskva atd. Do letošního klání v Brně se přihlásilo 90 účastníků, kteří ve dvou kolech předvedli ukázky z klasického i  moderního repertoáru. V  I. kole soutěžilo 30 účastníků kategorie B – Junior vybraných ze 43 v eliminačním předkole a v kategorii A – Senior porota hodnotila 35 účastníků. Ve finálovém klání se představilo 13 soutěžících – posluchačů tanečních škol a 15 členů profesionálních baletních souborů. Výkony soutěžících hodnotila pětičlenná mezinárodní odborná porota ve složení: první sólista a  profesor pařížské Opery Cyrille Atanassoff, první sólistka Velkého divadla ve Varšavě, pedagog a baletní mistr Ewa Glowacka, první sólistka baletu Národního divadla Praha Tereza Podařilová, ředitel baletu Slovenského národního divadla v  Bratislavě, tanečník a choreograf Mário Radačovský a umělecký ředitel Bavorského státního baletu v  Mnichově Ivan Liška (předseda poroty). Pořadatelé soutěže také během jejího konání uspořádali diskusní setkání všech účastníků, pedagogů a choreografů s  porotci na  téma „Požadavky na  odbornou přípravu tanečníků při jejich vstupu na profesionální scénu“, které se setkalo s velkým zájmem. Tanečníci Národního divadla si v  soutěži vedli velmi dobře – polovina jich postoupila do finále. Porotě se líbili a také dosáhli na pěkná umístění. V jejich kategorii (A – Senior) si Edita Raušerová odnesla II. cenu (I. cena nebyla udělena) a Magda Matějková III. cenu. Na  stejné ocenění dosáhl i Mattia Mantellato. Členové baletu ND se mohli těšit i  ze zvláštních prémií – Viktor Konvalinka obdržel Prémii za současnou choreografii a Karel Audy prémii za partnerskou spolupráci. Všem oceněným srdečně gratulujeme! zp

opera

opera o

[email protected]

Umělecký šéf opery | Artistic Director of the Opera: Jiří Heřman

PREMIÉRY | PREMIERES: Bohuslav Martinů HRY O MARII | THE MIRACLES OF MARY Dirigent | Conductor: Jiří Bělohlávek Režie | Stage director: Jiří Heřman Premiéry | Premieres: 29. & 31. 10. 2009, Národní divadlo | The National Theatre Wolfgang Amadeus Mozart COSÌ FAN TUTTE Dirigent | Conductor: Robert Jindra Režie | Stage director: Martin Čičvák Premiéry | Premieres: 23. & 25. 1. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre Jacques Offenbach HOFFMANNOVY POVÍDKY | LES CONTES D’HOFFMANN Dirigent | Conductor: Michel Swierczewski Režie | Stage director: Ondřej Havelka Premiéry | Premieres: 6. & 7. 3. 2010, Národní divadlo | The National Theatre Wolfgang Amadeus Mozart IDOMENEO Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil Režie | Stage director: Yoshi Oida Premiéry | Premieres: 6. & 9. 5. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre Leoš Janáček KÁŤA KABANOVÁ Režie, scéna, světelný design | Stage director, sets, lighting design: Robert Wilson Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil Premiéry | Premieres: 26. & 28. 6. 2010, Národní divadlo | The National Theatre

KONCERTY | CONCERTS: KONCERT K OTEVŘENÍ SEZONY 2009/2010 | CONCERT TO MARK THE OPENING OF THE 2009/2010 SEASON Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil 10. 9. 2009, Národní divadlo | The National Theatre Richard Strauss SALOME Koncertní provedení | Concert performance Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil 12. & 16. 11. 2009, Národní divadlo | The National Theatre ADVENTNÍ KONCERTY | ADVENT CONCERTS 29. 11., 6., 13. & 20. 12. 2009 Národní divadlo | The National Theatre MAGDALENA KOŽENÁ V NÁRODNÍM DIVADLE | MAGDALENA KOŽENÁ AT THE NATIONAL THEATRE Dirigent | Conductor: Kaspar Zehnder Orchestr | Orchestra: Pražská komorní filharmonie | Prague Philharmonia 18. & 20. 12. 2009, Národní divadlo | The National Theatre

■ Magdalena Matějková a Mattia Mantellato ve variaci z baletu Marná opatrnost Foto soukromý archiv

Mediální partneři opery

22 balet

MOZARTOVY NAROZENINY 2010 | MOZART’S BIRTHDAY 2010 Účinkují | Cast: Pavol Breslik, Marie Fajtová Dirigent | Conductor: Václav Luks Orchestr | Orchestra: Collegium 1704 27. 1. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre VELIKONOČNÍ KONCERT | EASTER CONCERT Kontratenor | Countertenor: William Towers Dirigent | Conductor: Marek Štryncl Orchestr | Orchestra: Musica Florea 2. 4. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre VIOLETA URMANA PÍSŇOVÝ RECITÁL | SONG RECITAL Klavír | Piano: Jan Philip Schulze 2. 5. 2010, Národní divadlo | The National Theatre

■ Věc Makropulos (Gun-Brit Barkmin jako Emilia Marty) Foto H. Smejkalová

opera ([email protected])

premiéra | premiere

Wolfgang Amadeus Mozart

premiéra | premiere

opera ([email protected]) o

Dvěma představitelkám hlavních ženských postav jsme položili dvě otázky:

COSÌ FAN TUTTE

1) Jaký máte vztah k  Mozartovým operám a ke Così fan tutte? 2) Je vám v  něčem blízká postava, kterou ztvárňujete?

Dirigent | Conductor: Robert Jindra Režie | Stage director: Martin Čičvák Scéna | Sets: Tom Ciller Kostýmy | Costumes: Marija Havran Sbormistr | Chorus master: Martin Buchta

Annely Peebo, představitelka Dorabelly

Mozartovy postavy mají moderní myšlení

Účinkují | Cast: Fiordiligi: Csilla Boross / Marie Fajtová / Pavla Vykopalová Dorabella: Stanislava Jirků / Annely Peebo Ferrando: Aleš Briscein / Jaroslav Březina Guglielmo: Jiří Hájek / Adam Plachetka / Svatopluk Sem Despina: Kateřina Kněžíková / Lenka Máčiková / Yukiko Šrejmová Kinjo Don Alfonso: Martin Gurbaľ / Peter Mikuláš / František Zahradníček Premiéry | Premieres: 23. & 25. 1. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre Reprízy | Reruns: 9. & 16. 2., 13. & 24. 3. 2010 ■ Martin Čičvák

Rozhovor s režisérem

Foto I. Sochorová

Wolfgang Amadeus Mozart

Martinem Čičvákem

V Mozartovi vidím prokomponovanou katedrálu Pocházíte ze Slovenska – vnímáte jinak prostředí, v němž režírujete inscenaci, pokud je to v Čechách, a odlišně, režírujete-li na Slovensku? A pokud jde o zahraničí mimo česko-slovenské hranice? Prostředí se podle mě podepisuje na práci podvědomě. Člověk svoje myšlení nepřizpůsobuje ani městu, ani zemi – nanejvýš jen místu, kde připravuje koncept (ale i tak se na něm ta země podepíše bez zvláštního přání). Všechno ostatní je práce s lidmi, která je vzrušující a krásná všude, kde jsou vzrušující a krásní lidé okolo vás. Uplatňujete se i  jako dramatik. Píšete dramatické texty už s představou, jaká by měla být výsledná podoba inscenace? A je pro vás jednodušší inscenovat svůj vlastní dramatický text než texty jiných dramatiků? Nenazýval bych se dramatikem. Pár věcí jsem napsal, jedna se dokonce kupodivu hraje (víc venku než tady), ale všechno to byly spíše momentální záchvaty žárlivosti vůči talentovaným dramatikům, než ambice promluvit o  něčem závažném a nedejbože autentickém. Rád se rýpu v textech jiných, rád přepisuji nežijící autory, ale všechno za účelem přizpůsobit situaci ve hře momentálnímu úsilí v inscenační výpovědi. Jak se liší váš přístup k  inscenacím v  různě velkých prostorech – tedy například v Činoherním klubu, kde v  současnosti působíte zřejmě nejvíce, a ve Stavovském divadle? Přístup se neliší. Vždy mám ambici být co nejpoctivější a důsledný. V práci s hercem se snažím být stejně nekompromisní na velkých scénách jako při zkoušení v Činoherním klubu. A někdy i  Činoherní klub vyžaduje druh zkratky nebo míru stylizace, kterou byste spíše předpokládali na větším jevišti.

Často pracujete na  několika projektech a na několika místech najednou – je to i případ vaší inscenace Kupce benátského a Così fan tutte, které následují ve Stavovském divadle bezprostředně po  sobě. Co je důvodem takového pracovního tempa? Existenční nutnost, nebo vnitřní potřeba? Jak docilujete toho, aby i při takovémto nasazení přicházela inspirace? Kupce benátského jsme připravovali minulý rok při zkoušení Matky Kuráže v Slovenském národním divadle, Così fan tutte ještě dřív. Operu musím aspoň rok poslouchat, učit se ji nazpaměť – v  autě, všude, stále, až v  ní získám přehled a pochopím, o co tam vlastně jde… Zkušební proces je už ta nejkrásnější a  nejvíc vzrušující etapa přípravy. Takže dopoledne zkouším jednu inscenaci a odpoledne, večer, anebo v noci připravuji jinou. Během zkoušení Kupce benátského i Così fan tutte připravuji Fausta pro SND. Je krásné, když má člověk nad čím přemýšlet – to je ta inspirace. Mimochodem, víte, že Da Ponte byl benátský Žid? Znal jsi ho, Shylocku? Působíte především jako činoherní režisér, ale na  svém kontě máte i  dvě operní režie (v r. 2001 Belliniho Kapulety a Monteky uváděné pod názvem Julie a  v  r. 2003 Mozartův Únos ze serailu v plzeňském Divadle J. K. Tyla). Jak jste se ocitl ve světě opery? To je zásluha Petra Kofroně. On si mě vyhlédl a dovedl mě sem, do „světa opery“. S Mozartem jste se setkal již poměrně dávno – ještě na studiích na brněnské JAMU, když jste připravovali Beaumarchaisovu Figarovu svatbu s  přispěním textů Petera Turriniho, Lorenza Da Ponteho a hudby ze stejnojmenné Mozartovy opery. Jak vám Mozar-

24 opera

tova hudba zněla tehdy na JAMU a jak vám zní dnes? Tehdy to pro mě byly jen pěkné písničky. Dnes v tom vidím prokomponovanou katedrálu, která stojí na základech velké literatury. V Così fan tutte se zrcadlí svádění Evy v rajské zahradě, Sen noci svatojanské a vlastně dokonce i Faust. Pánové Mozart a  Da Ponte jsou neuvěřitelně vzdělaní, rafinovaní a velmi, velmi důslední. Je úžasné zjistit, že z  té miliardy not, které tam jsou, všechny dávají smysl. A krásný jemný humor, ironii, která se vznáší nad touto sice vzdušnou, ale tragédií. Così fan tutte jsou třetím společným dílem W. A. Mozarta a  libretisty Lorenza Da Ponteho. Předtím spolu napsali Figarovu svatbu a  Dona Giovanniho (Dona Juana) – tedy dramata a témata, která patří i v činohře dodnes k  největší klasice a  jsou milníky divadelních dějin. Così fan tutte naopak žádnou přímou dramatickou předlohu nemají a jsou jedním ze dvou zcela originálních Da Pontových libret, i když v něm najdeme společné prvky s Marivauxem, Boccacciem či Ovidiem. V  čem se podle vás tato třetí část „trilogie“ dvěma předchozím dílům obsahově či formálně podobá a v čem je jiná? Don Giovanni i  Figarova svatba jsou „velké příběhy“. Abyste je pochopili, musíte znát, co jednotlivé postavy prožily předtím. Mladí „hrdinové“ z Così fan tutte mají všechno teprve před sebou... Co je pro vás v  jedné větě na  Così fan tutte nejzajímavější? Když v jedné větě, tak: všechny ty krásné hlasy v tělech těch krásných žen. Ptali se M. Štípková a O. Hučín

■ Foto I. Sochorová

Csilla Boross, ■ Annely Peebo

Foto I. Sochorová

1) Žiji ve  Vídni, která je s  Mozartem pochopitelně úzce spojena. I  když člověk pracuje na svém hlase a začne zpívat velké role, například ve Wagnerových či Straussových operách, vždycky ho to znovu táhne k  Mozartovi. Miluji všechny Mozartovy opery a s velkým potěšením jsem už zpívala všechny mezzosopránové role, které napsal. Postavy jeho děl mají velmi moderní myšlení, a zvlášť to platí o opeře Così fan tutte. 2) Dorabella, kterou představuji v Così fan tutte, je moderní dívka, zejména v tomto režijním pojetí. Ač je naivní, je také pozitivní, spontánní, emocionální, impulzivní. Stejně jako Dorabella i já jsem pozitivně myslící, emocionální, otevřená, i když ne tak naivní jako ona. Ale máme některé „společné“ vlastnosti. Samozřejmě, že mám v sobě i kus charakteru Fiordiligi, která je hloubavější, více podléhá depresi. Hrála jsem už Dorabellu v mnoha různých inscenacích, ve většině z  nich jsou Dorabella a  Fiordiligi zobrazeny jako hodně mladé dívky, které vědí, co je láska, nanejvýš z  knih. V  tomto pojetí naproti tomu už zkušenosti mají a to se samozřejmě odráží v psychologii postav. Martin Čičvák je úžasný režisér, schopný přesně vyjádřit, i  herecky, jak si postavu představuje. A  mimochodem, často na  jevišti zpívám role mladých mužů, takže jsem šťastná vlastně už jen za to, že v této opeře můžu být konečně ženou, která používá své ženské zbraně.

představitelka Fiordiligi

Mezi mnou a Mozartem je hluboký vztah

1) Než jsem začala zpívat, byla jsem klavíristkou a  hrála jsem skoro všechny Mozartovy sonáty. Také moje diplomová práce se týkala Mozarta a jeho klavírních sonát. Myslím, že mezi mnou a Mozartem je hluboký vztah. Miluji jeho hudbu. Moje první role v Maďarské státní opeře byla Konstanze, která je podle mého názoru nejobtížnější Mozartovou sopránovou rolí. Zpívala jsem ji moc ráda, protože jsem v  ní mohla ukázat nejen ženskou lyrickou stránku, ale také tu dramatickou. Ale byla jsem začátečnicí. Teď po  tolika zkušenostech a  nastudování dramatických rolí je to radost plout v  této lehké, komické opeře. Po tom neustálém umírání na scéně se konečně můžeme i  smát a  zažívat vtipné situace. Z toho důvodu mám operu Così fan tutte ráda. 2) Myslím, že každá žena má ve své povaze něco z Fiordiligi. Proč? Protože my všechny jsme konfrontovány se situacemi, kdy si musíme vybrat – a musíme se rozhodnout, zda přijmeme či odmítneme. Fiordiligi je silná, ale na konci už nemůže bojovat proti osudu. Je to pro nás všechny velká otázka: zda je to, čemu čelíme, Boží přání, nebo jen hra osudu. A co je morálka, když věříme v Boha? Co si můžeme vybrat, nebo zda si vůbec můžeme vybrat či ne? Navzdory tomu, že jde o komickou operu, jsou tyto vážné otázky v našem životě opravdu podstatné. Ale život nepostrádá smysl pro humor. Ten si v každé těžké situaci musíme uchovávat, aby se nám žilo snáz a  veseleji. To se nám opera Così fan tutte snaží ukázat.

■ Csilla Boross

foto archiv

25 opera

Rozhovory připravila Mirka Štípková

opera o pera pe ra a (o (([email protected]) ope ope pera ra@n @nar aro od dni-d ni-d ni divvad adlo l .c .cz) cz) z)

premiéra | premiere

Rozhovor s Miladou

svou sázku, milenci se usmíří, a tak jak se patří vesele opera končí.“ Že takovou úpravou díla byla zasažena sama podstata Mozartovy hudební komedie, není třeba dodávat. Bohužel nezůstalo jen u operního průvodce paní Hostomské; i Národní divadlo se v  jedné ze svých inscenací tohoto uměleckého prohřešku dopustilo a v operních programech mýlilo diváky výkladem, že Don Alfonso sázku prohrál. (Za  tuto informaci děkuji doc. Tomislavu Volkovi, který až dopisem tehdejšímu šéfovi opery Přemyslu Kočímu dosáhl příslušné korekce v tištěných programech.)

Jonášovou

Všechny situace v Così fan tutte si Mozart vychutnal Na  mozartovských projektech s  operou Národního divadla dlouhodobě spolupracuje hudební historička dr.  Milada Jonášová. Je autorkou několika zasvěcených studií v programech k  našim inscenacím a  koncertům, pro Stavovské divadlo připravila také výstavu o Mozartově opeře La finta giardiniera. Patří k předním českým mozartologům s řadou badatelských úspěchů a mezinárodním renomé. Zajímal nás její názor na operu Così fan tutte.

■ Divadelní cedule k pražskému provedení Così fan tutte z 12. 11. 1794 Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Strahovská knihovna, sbírka divadelních cedulí č. 5

Jak je u  nás vnímána opera Così fan tutte v kontextu dalších Mozartových oper? Opera Così fan tutte je naprosto jedinečným dílem, které bylo bohužel dlouho nepochopeno. Řada velkých osobností počínaje Beethovenem měla problém se samotným námětem opery a mnozí Mozartovi vytýkali, že zhudebnil tak „povrchní“ libreto. Až do  roku 1996 totiž nikdo netušil, že Da Ponte napsal své libreto původně pro Antonia Salieriho. Tuto překvapivou skutečnost odhalili až dva mladí američtí muzikologové, když si mezi hudebninami vídeňské Národní knihovny povšimli dvou tercetů na  texty, které znali z  opery Così fan tutte. Hudba vypůjčených hudebnin však byla jiná a jejím autorem byl Antonio Salieri. Ten zřejmě během své práce na opeře pochopil, že není s to hudebně vyjádřit psychologicky velice složité děje opery – a kompozice zanechal. Podle libreta na  sebe dva láskou planoucí mladí důstojníci vzali v rámci uzavřené sázky se světa znalým Donem Alfonsem povinnost dvořit se v přestrojení milované dívce toho druhého, přičemž si samozřejmě přejí, aby dámy takovým svodům nepodlehly. Naneštěstí neměli při uzavírání sázky pravdu oni, ale starý

filozof Don Alfonso, který věděl, že „takové jsou všechny“. Svrchovaně delikátní námět toho druhu mohl zvládnout jen skutečný mistr hudební psychologické charakteristiky, disponující navíc i jedinečným smyslem pro hudební komiku. Obé se Mozartovi podařilo v  naprosté dokonalosti. Všechny situace si přímo autorsky vychutnal, protože v jiných operách mu zhudebňovaná libreta takové příležitosti neposkytovala. V  měšťanské éře 19. století se pak našlo mnoho těch, kdo považovali některé aspekty Così fan tutte až za nemravné, a tak došlo dokonce až k  přetextování druhé poloviny díla. V  té se pak zpívalo o tom, že služebná Despina svým paním záměry obou mladíků a  Dona Alfonsa prozradila, obě dámy se pak už jen dovedně přetvařovaly a Don Alfonso nakonec sázku prohrál. Celý vtip příběhu byl tak postaven na hlavu. Tuto úpravu bohužel převzala i  Anna Hostomská do  svého Průvodce operní tvorbou. Podle ní je v závěru díla oběma mladíkům „dovoleno přečíst si onu svatební smlouvu“. Je to přiznání k  hanebné sázce o ctnost a věrnost obou nevěst, které prý ihned poznaly jejich dětinské přestrojení a  hrály svou úlohu, jen aby je potrestaly. Don Alfonso prohrál

Existuje nějaký zajímavý poznatek týkající se opery Così fan tutte, který v poslední době badatelé učinili? Je příznačné, že až v těchto letech vycházejí velké monografické práce o této opeře: v roce 2007 byla publikována monografie profesorky hudební vědy na universitě v Hamburku Claudie Maurer Zenckové Così fan tutte. Dramma giocoso und deutsches Singspiel. Frühe Abschriften und frühe Aufführungen a paralelně vznikla další monografie od Iana Woodfielda, profesora university v  Belfastu, pod názvem Così fan tutte. A Compositional History. Obě práce se důkladně obírají dobovými prameny, a to včetně rozsáhlého pojednání o prvním pražském nastudování opery v roce 1791 a o zásluze pražského impresária Domenica Guardasoniho o šíření italské verze opery. Dále vyšla v roce 2003 v rámci Neue Mozart Ausgabe kritická zpráva k edici opery a roku 2007 dokonce i faksimile autografní partitury (vydal The Packard Humanities Institute v Los Altos v Kalifornii v rámci řady Mozart operas in facsimile). Vydání faksimile zahrnuje i vynikající muzikologickou studii prof. Johna Allana Rice, jednoho ze zmíněných objevitelů Salieriho čísel ve Vídni. Ujišťuji vás, že v mozartovském výzkumu je ještě hodně neobjasněných otázek, a  navíc se postupuje stále do větší hloubky. Nálezy dosud neznámých pramenů pomáhají komplexněji poznávat a interpretovat Mozartovu tvorbu. Ptala se Mirka Štípková

uvádíme | on stage

MOZARTOVY NAROZENINY 2010 MOZART´S BIRTHDAY 2010 Koncert z árií, duetů a orchestrálních čísel z Mozartových oper Figarova svatba, Únos ze serailu, Divadelní ředitel, Don Giovanni, Idomeneo a Così fan tutte. Tenor: Pavol Breslik Soprán | Soprano: Marie Fajtová Dirigent | Conductor: Václav Luks Orchestr | Orchestra: Collegium 1704 27. 1. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre Program: Figarova svatba (Le nozze di Figaro) • předehra Únos ze serailu (Die Entführung aus dem Serail) • Konstanze, dich wiederzusehen • Martern aller Arten • Ich baue ganz auf deine Stärke, vertrau´, o Liebe! deiner Macht!

26 6o opera pe p eraa

Divadelní ředitel (Der Schauspieldirektor) • předehra Don Giovanni • Ma qua mai s´offre... Fuggi, crudele, fuggi! • Crudele! – Ah no, mio bene… Non mi dir,… • Dalla sua pace ... Idomeneo • No. 32 balet • Vedrommi intorno • D‘Oreste, D‘Aiace • Ah, qual gelido oror... Il padre adorato Così fan tutte • předehra • Come scoglio immoto resta • Un´aura amorosa • Fra gli amplesi in pochi istanti

připravujeme | in preparation

opera ([email protected]) o

Jacques Offenbach

HOFFMANNOVY POVÍDKY LES CONTES D’HOFFMANN Libreto | Libretto: Jules Barbier Dirigent | Conductor: Michel Swierczewski Režie | Stage director: Ondřej Havelka Scéna | Sets: Martin Černý Kostýmy | Costumes: Jana Zbořilová Sbormistr | Chorus master: Martin Buchta Choreografie | Choreography: Jana Hanušová Světelný design | Lighting design: Daniel Tesař Účinkují | Cast: Hoffmann: Marc Laho / Valentin Prolat Olympia: Martina Masaryková Antonia: Marie Fajtová / Maria Kobielska Giulietta: Maida Hundeling / Jitka Svobodová Múza | Muse, Nicklausse: Kateřina Jalovcová / Atala Schöck Lindorf, Coppélius, Miracle, Dapertutto: Martin Gurbaľ / Tomasz Konieczny Nathanael, Spalanzani: Jan Ježek / Richard Samek Luther, Crespel: Ondrej Mráz / Zdeněk Plech Hermann, Schlémil: Aleš Hendrych / František Zahradníček Andrés, Cochenille, Frantz, Pitichinaccio: Václav Lemberk / Jan Markvart Matka Antonie | Mother of Antonia: Stanislava Jirků / Yvona Škvárová Premiéry | Premieres: 6. & 7. 3. 2010, Národní divadlo | The National Theatre Jméno skladatele Jacquese Offenbacha (1810–1880) je spojeno především s  operetou, jedním z žánrů hudebně zábavného divadla, který se objevil kolem roku 1848 ve  Francii a ve 2. polovině 19. století se stal neobyčejně populárním. Rodák z Kolína nad Rýnem, původním jménem Jacob, odešel na studie do Paříže v roce 1833. Na konzervatoři vystudoval hru na violoncello a nějaký čas vystupoval na koncertech a večírcích jako virtuóz na tento nástroj. Po  několika pokusech prosadit se skladatelsky si Offenbach v roce 1855 otevřel v Paříži vlastní malé divadlo Bouffes-Parisiens a začal zde uvádět svá první díla. Uplatnil především formu parodické operety, která byla nejen skrytou satirou proti dobovým poměrům Druhého císařství, ale karikovala i tehdy příliš okázalé postupy tzv. velké opery, jejímž představitelem byl v té době zejména Giacomo Meyerbeer. Nejslavnějšími Offenbachovými operetami se staly Orfeus v  podsvětí (1858) a  Krásná Helena (1864). Jeho sláva začala upadat po francouzsko-pruské válce v 70. letech, kdy vážnější atmosféra Třetí republiky přinesla i změnu vkusu publika. Operety už nebudily tolik pozornosti, a tak se Offenbach začal zaobírat myšlenkou na dílo, které by o něco vážnějším tónem kontrastovalo s frivolností jeho „opéras bouffes“.

■ Jacques Offenbach

foto archiv

Rozhodl se pro operu Hoffmannovy povídky podle stejnojmenné hry Julese Barbiera a  Michela Carré, jež byla v Paříži inscenována již v roce 1851. Drama inspirované příběhy německé vypravěčské tradice na  Offenbacha zapůsobilo, neboť pro něj představovalo návrat k  jeho vlastním kořenům. Hra námětově čerpá z  fantasticko-hororových  povídek E. T. A. Hoffmanna. Například příběh o  Olympii pochází z  povídky Pískoun (Der Sandmann), příběh o  Antonii a  doktoru Miraclovi z  povídky Rada Crespel a příběh o Giuliettě se objevuje v Povídce o ztraceném zrcadlovém obraze. Motiv primadony zpívající Donnu Annu z Dona Giovanniho je převzat z Hoffmannovy povídky Don Juan. Výčet postav či jejich jmen, které pocházejí z dalších Hoffmannových povídek, tím však nekončí. Originální je především perspektiva vyprávění v  Barbierově a Carrého hře – příběhy vypráví sám Hoffmann, ovšem tak, že je zároveň jejich hlavní postavou. Hra i pozdější opera tedy ironicky tematizují životní peripetie samotného E. T. A. Hoffmanna (neuspořádaný život, alkoholismus...). Osobité je také téma, které celou hru i pozdější operu propojuje: Hoffmannovo pošetilé hledání a ztrácení ideálního obrazu ženy (ani jedna z ženských podob – panenka, umělkyně, kurtizána – Hoffmannovo srdce nemůže získat na déle než pomíjivý okamžik sebeklamu). Spolupráce Offenbacha s  Barbierem na  opeře započala rokem 1873. V  roce 1879 představil Offenbach části z dosud nedokončené opery na  svém hudebním večeru. Privátní provedení bylo úspěšné, ředitel Opéra-Comique Léon Carvalho poté přislíbil její uvedení ve svém divadle. Opera Hoffmannovy povídky je Offenbachovým vůbec posledním opusem. Vedle původ-

27 opera

ní hudby v ní použil i některé úryvky ze svých dřívějších děl. Na opeře pracoval do posledních chvil života, její epilog zůstal pouze naskicován a  autorské orchestrace se dočkaly jen prolog a  1.  jednání. Podle autorových poznámek dílo dokončil skladatel Ernest Guiraud (později také přikomponoval – podobně jako v případě Bizetovy Carmen – zpívané recitativy namísto původní mluvené prózy a instrumentoval velkou část opery). Opera pak byla v divadle Opéra-Comique poprvé uvedena 31. ledna 1881, necelé čtyři měsíce po Offenbachově smrti. Protože skladatel zemřel dříve, než mohl Hoffmannovy povídky dokončit, nakládalo se po dlouhá desetiletí s jeho operou velice volně (např. redukce postavy Múzy, škrtání Giuliettina dějství, změna pořadí jednotlivých dějství, změny v příběhu samotném, přidávání Offenbachovy hudby, která nebyla napsána do této opery, popřípadě hudby, kterou skladatel nenapsal atd.). Teprve od 70. let 20. století se začaly objevovat neznámé autentické Offenbachovy skici a varianty mnoha částí opery, které umožnily operu rekonstruovat v mnohem autentičtější podobě, než tomu mohlo do té doby být. V roce 1984 byl pak nalezen původní rukopis, z něhož se některé pasáže teprve při zkouškách před premiérou v  Opéra-Comique vyškrtly, v  roce 1993 byla dokonce objevena část rukopisu, na  níž Offenbach pracoval jen pár hodin před svou smrtí. Poprvé v historii Národního divadla zazní Hoffmannovy povídky právě v  této velmi málo známé verzi, tedy s  řadou autentických Offenbachových hudebních čísel, které byly vinou necitlivého krácení z  pozdější konvenční inscenační verze opery vypuštěny. Mirka Štípková

opera ([email protected])

uvádíme | on stage

Leoš Janáček

uvádíme | on stage Wolfgang Amadeus Mozart

VĚC MAKROPULOS

opera ([email protected]) o

LA CLEMENZA DI TITO (TITUS)

Operu La clemenza di Tito objednali u Mozarta čeští stavové pro oslavy korunovace císaře Leopolda II. českým králem. Premiéra se uskutečnila roku 1791 v  dnešním Stavovském divadle. Inscenace manželů Herrmannových získala řadu ocenění i obdiv diváků.

Dirigent | Conductor: Tomáš Hanus Režie | Stage director: Christopher Alden Režijní spolupráce | Co-director: Peter Littlefield Scéna | Sets: Charles Edwards Kostýmy | Costumes: Sue Willmington Světelný design | Lighting design : Adam Silverman Sbormistr | Chorus master: Martin Buchta Účinkují | Cast: Emilia Marty: Gun-Brit Barkmin Albert Gregor: Gianluca Zampieri Vítek: Jan Markvart Kristina: Alžběta Poláčková Jaroslav Prus: Martin Bárta Janek: Tomáš Kořínek Dr. Kolenatý: Gustáv Beláček Strojník | Stagehand: Bohuslav Maršík Poklízečka | Charwoman: Lenka Šmídová Hauk-Šendorf: Jan Ježek Komorná | Chamber-maid: Stanislava Jirků

Dirigent | Conductor: Jan Chalupecký Režie | Stage director: Ursel Herrmann / Karl-Ernst Herrmann Scéna | Sets: Karl-Ernst Herrmann Kostýmy | Costumes: Karl-Ernst Herrmann Sbormistr | Chorus master: Pavel Vaněk Účinkují | Cast: Tito: Jaroslav Březina Sesto: Atala Schöck Annio: Kateřina Jalovcová Publio: Adam Plachetka Vitellia: Pavla Vykopalová Servillia: Petra Perla Nôtová

2. & 12. 2., 18. & 23. 3. 2010, Národní divadlo | The National Theatre

5. & 20. 2. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre

■ Jaroslav Březina a Pavla Vykopalová Foto H. Smejkalová

zprávy z opery | opera news

V  pořadí předposlední Janáčkova opera přejímá základní dějová fakta, postavy a situace z Čapkovy věhlasné „filosofické komedie“ o touze po nesmrtelnosti i únavě a strachu z ní. Zaujme přesným vcítěním do role ženy, která přes všechen cynismus získaný během svého třistaletého života stále touží po lásce, smyslu, naplnění a závidí smrtelným, že v tyto „obyčejné věci“ dovedou – možná naivně – věřit. Představitelka hlavní role Gun-Brit Barkmin získala za svůj výkon Cenu ředitelky festivalu Opera 2009. V koprodukci s English National Opera, London

■ Emilia Marty (Gun-Brit Barkmin)

28 opera

Foto H. Smejkalová

■ Zítra se bude... (Soňa Červená) Foto H. Smejkalová

ZÍTRA SE BUDE… POPADESÁTÉ Opera Zítra se bude… se 13. února 2010 dočká 50. reprízy. Hudební příběh o procesu s Miladou Horákovou, sestavený z  dobových dokumentů a citací ze soudních spisů, se setkal s nebývale pozitivním přijetím diváků i kritiky a dostal řadu ocenění. Inscenaci vévodí především sugestivní výkony legendární Soni Červené a Jana Mikuška. Protagonistka Soňa Červená za účinkování v této inscenaci získala Cenu Alfréda Radoka 2008 v kategorii Ženský herecký výkon, autor hudby a spoluautor

libreta Aleš Březina převzal Cenu Alfréda Radoka 2008 v kategorii Hudba. Společně s Jiřím Nekvasilem (spoluautorem libreta a režisérem inscenace) pak za tuto „operu-proces“ získali cenu Sazky a Divadelních novin za rok 2008 v  kategorii Hudební divadlo, v  rámci ankety Divadelních novin se inscenace umístila na  druhém místě při výběru Inscenace roku 2008. Inscenace se úspěšně představila i  na  řadě hudebních a  divadelních festivalů: Dokořán (Brno), Divadlo evropských regionů (Hradec Králové), Divadlo (Plzeň), Divadelná Nitra, Divadelní Flora (Olomouc), Concentus Moraviae, Čekání na  Václava (Hradec Králové), Smetanova Litomyšl a konečně ve Finsku STAGE 2009 – Helsinki Theatre Festival.

KÁŤA KABANOVÁ ROBERTA WILSONA Ve zkušebně Národního divadla proběhl první blok zkoušek inscenace Janáčkovy opery Káťa Kabanová, která bude mít premiéry 26. a 28. června 2010. Inscenaci režíruje americký režisér a výtvarník Robert Wilson, který v ND již uvedl s velkým ohlasem Janáčkův Osud.

29 opera

PENSIVE SONGS MARIE FAJTOVÉ Sólistka opery Národního divadla, sopranistka Marie Fajtová, vydala své první sólové CD s  písněmi skladatelů Klementa Slavického, Richarda Strausse, Antonína Dvořáka a  Bohuslava Martinů. Na  klavír ji doprovází Robert Pechanec. CD s názvem Pensive songs vyšlo u firmy Arco Diva.

společenský kaleidoskop | society kaleidoscope Advent

1

společenský kaleidoskop | society kaleidoscope 2

V neděli 29. listopadu se konal v Národním divadle první adventní koncert, před divadlem byly připraveny vánoční trhy a nakonec se rozzsvítil divadelní vánoční strom.

3

4

4) Vánoční trhy na piazzetě u Národního divadla

16

17

18

19

20

21

22

23

24

17) Své kolegy přišla povzbudit herečka Vlasta Chramostová 5

6

18) Boris Hybner

Odhalení bust Ve foyer 1. galerie byly odhaleny busty Borise Rösnera a Radovana Lukavského (více na str. 14) 19) Michal Dočekal a Ondřej Černý odhalují busty 7

8

20) Alice Rösnerová (manželka) a Klára Lukavská (vnučka)

Vánoční Arkády Před Vánocemi mohli Národní divadlo „navštívit“ prostřednictvím stánku a malého programu i nakupující, kteří procházeli OC Arkády Pankrác.

Faust Začátkem prosince se uskutečnila premiéra tanečního dramatu Faust na motivy Goethovy básně v choreografii Libora Vaculíka. 9

10

10) Dva autoři libreta – choreograf a režisér Libor Vaculík a Zdeněk Prokeš, od ledna 2010 šéf Laterny magiky. Za nimi sólisté baletu – Zuzana Susová, Jiří Kodym a další 11) Mário Radačovský, šéf Baletu Slovenského národního divadla

15

16) Hudební skladatel Petr Kofroň a Ondřej Černý

8) …. A je světlo!

9) Ředitel Národního divadla Ondřej Černý a šéf baletu Petr Zuska

Také činohra přišla v prosinci se svou premiérou, a to Brechtovou / Weillovou Žebráckou operou. 15) Vojta Dyk, představitel Macheatha

5) Klub trubačů při ČMMU se svým předsedou, skladatelem Petrem Vackem

7) Ředitel Národního divadla Ondřej Černý s Jiřinou MarkovouKrystlíkovou a její Dětskou operou Praha dávají pokyn k rozsvícení stromu….

14

Žebrácká opera

3) Jaroslav Březina, Tomáš Král a Kühnův dětský sbor

6) Vánoční nálada a operní pěvkyně Jiřina MarkováKrystlíková přemohly a dojaly i inspektora hlediště ND Tomáše Němečka

13

14) Libor Vaculík měl z výkonu Zuzany Susové stejnou radost jako ona

1) Koncert dirigoval Václav Luks 2) Zpívaly Jana Levicová a Stanislava Mihalcová

13) Mecenáška Národního divadla Dadja Altenburg-Kohl, za ní baletní mistr Veronika Iblová

21) Stánek ND 22) Ředitelka marketingu ND Lenka Raková a umělecká maskérka ND Monika Šonková mezi dětskými zvědavečky 23) Děti se zaujetím plnily těžké úkoly…

Pojistná smlouva 11

12

12) Hudební skladatel Petr Malásek

Mezi Národním divadlem a Pojišťovnou Generali byla v prosinci slavnostně podepsána pojistná smlouva 24) Za Pojišťovnu Generali smlouvu podepsal Ing. Petr Kopecký, za Národní divadlo ředitel Ondřej Černý Připravila D. Flídrová, foto H. Smejkalová.

30 společenský kaleidoskop

31 společenský kaleidoskop

s

Mecenášský klub

Mecenášský klub M

Mecenášský klub Vážení přátelé, rádi bychom Vás informovali, že v  pondělí 30.  11. 2009 v  11 hodin proběhla v  hlavním foyeru Národního divadla tisková konference na téma Mecenášský klub ND. Za Národní divadlo se tiskové konference zúčastnil ředitel ND Ondřej Černý, vedoucí odboru vnějších vztahů Zdeněk Prokeš a Karolína Peštová za Mecenášský klub ND. Pozvání přijaly také „tváře“ Mecenášského klubu ND – první sólistka baletu ND Tereza Podařilová a člen činohry ND Václav Postránecký. Třetí z „tváří“ Mecenášského klubu ND – šéfdirigent orchestru ND Tomáš Netopil, se bohužel z časových důvodů nemohl nedostavit. Pozvání na tiskovou konferenci přijala také paní Dr. Dadja Altenburg-Kohl, mecenáška Národního divadla. Hosté tiskové konference se vyjádřili k tématu mecenášství ve spojitosti s Národním divadlem: „Těší mě, že vznikl tento nápad a je to pro mě čest, že mohu touto cestou pomoci baletu. Říká se, že balet je éterický, ale i tato éterická činnost potřebuje svoji hmotnou podporu,“ uvedla Tereza Podařilová. Své sympatie k Mecenášskému klubu ND vyjádřil i Václav Postránecký: „Těm, kteří se do tohoto projektu pustili, chci za náš soubor velmi poděkovat a držím jim palce.“ Dadja AltenburgKohl dlouze promluvila o nutnosti podporovat umění a jeho tvůrce: „Finanční podmínky umělců Národního divadla jsou ve srovnání s jejich zahraničními kolegy velmi špatné. Proto jim musíme pomáhat a hýčkat si je, aby zde vydrželi a vytvářeli pro nás další krásné zážitky. Národní divadlo je symbol našeho vlastenectví a  v  souborech ND máme velmi nadané herce. Chci, aby herci, když se přijdu podívat na zkoušky, byli rádi a věděli, že je podpořím.“

• Možnost účasti na  programech klubů přátel uměleckých souborů (besedy s tvůrci, umělci) • Jmenovité poděkování v Almanachu Národního divadla a každoročně v lednovém  časopise ND Přítel • Výše příspěvku od 1.500 Kč ročně • Základní balíček benefitů Patron • Výše příspěvku od 10.000 Kč ročně • Základní balíček benefitů a navíc: • Právo na přednostní rezervaci vstupenek (o týden dříve) • Každý měsíc do schránky časopis Národní divadlo • Prohlídka zákulisí na  vyžádání s  třítýdenním předstihem • Vánoční dárkový balíček s poděkováním ředitele ND • Dárek při vstupu do Mecenášského klubu ND • Program k navštívené inscenaci zdarma na základě předložení karty Mecenášského klubu ND (k  dostání před představením ve  večerní pokladně ND) • Procentní sleva na lístek ve výši věku mecenáše v den jeho narození • Zdarma změna termínu na daný titul

Mecenáš • Výše příspěvku od 50.000,- Kč ročně • Základní balíček benefitů, benefity skupiny Patron a navíc: • Dvě vstupenky na jednu premiéru představení ND vybranou Národním divadlem s  pozvánkou na následnou číši vína v salonku pro dvě osoby • Dvě vstupenky na slavnostní koncert k oslavě Mozartových narozenin ve  Stavovském divadle s pozváním na následný raut • Pozvánka na slavnostní zakončení sezony pořádané ředitelem Národního divadla • Sklenka sektu o přestávce navštíveného představení zdarma na  základě předložení karty Mecenášského klubu • Pozvánka na  tiskovou konferenci k  zahájení nové divadelní sezony • Jmenovité poděkování v prostorách historické budovy Národního divadla a ve všech programech k inscenacím Zlatý mecenáš • Výše příspěvku od 250.000,- Kč ročně • Základní balíček benefitů, benefity skupiny Patron a Mecenáš a navíc: • Dvě vstupenky na všechny premiéry ND s pozvánkou na následnou číši vína v salonku pro dvě osoby

• Dvě vstupenky na slavnostní koncert k oslavě Mozartových narozenin ve  Stavovském divadle a  Slavnostní zahajovací koncert sezony v Národním divadle. Součástí obou pozvánek je pozvání na následný raut • Dvě vstupenky na  představení zahraničních hostujících souborů dle nabídky ND • Pozvánka na  slavnostní večeři pro mecenáše pořádanou ředitelem ND • Na vyžádání možnost prohlídky Ateliérů a dílen Národního divadla • Parkování zdarma v garáži Národního divadla v době navštíveného představení Zároveň Vám v tomto čísle představujeme nové logo Mecenášského klubu ND, symbolizující lásku k divadlu, vzájemnou pospolitost občanů při podpoře Národního divadla i při sledování jeho představení a  výsostné postavení Národního divadla v rámci světa kultury a umění. Logo Mecenášského klubu ND vytvořil výtvarník Daniel Pešta a věnoval ho Národnímu divadlu darem.

Fotografie z tiskové konference

■ zprava: Zdeněk Prokeš, Dadja Altenburg-Kohl, Ondřej Černý, Karolína Peštová, Tereza Podařilová, Václav Postránecký

www.narodni-divadlo.cz/mecenas Kontakt: Karolína Peštová [email protected] tel: +420 731 603 641 Mediální partneři Mecenášského klubu Národního divadla

■ Dadja Altenburg-Kohl s ředitelem ND Ondřejem Černým a Zdeňkem Prokešem, vedoucím odboru vnějších vztahů

Dne 1. prosince 2009 byl Mecenášský klub ND oficiálně otevřen a je naším potěšením Vás informovat, že již k 30. listopadu 2009 měl klub téměř deset Přátel a jednoho Patrona. Budeme velmi potěšeni, pokud si také Vy vyberete jednu ze čtyř donátorských skupin a stanete se členem Mecenášského klubu ND. Do  Mecenášského klubu ND se můžete přihlásit prostřednictvím registračního formuláře na  webových stránkách www.narodni-divadlo.cz/mecenas či přímým kontaktováním odpovědných osob (Karolína Peštová, [email protected]). Každý nový člen Mecenášského klubu ND obdrží certifikát a členskou kartu Mecenášského klubu ND na zaplacených 365 dní.

ENERGIE V KAŽDÉM TÓNU

Skupiny a benefity Mecenášského klubu ND Základní balíček benefitů: Certifikát dárce od ND • Karta věrného diváka ND na zaplacenou sezonu, která umožňuje získat slevy na představení až 50% • Bezplatná návštěva všech veřejných generálních zkoušek (rezervace 2. balkonu) • Exklusivní informační servis novinek ND v e-mailové formě

■ Tomáš Netopil, šéfdirigent orchestru Národního divadla

Foto H. Smejkalová

„Přispějte k dobrému zvuku Národního divadla.“ SKUPINA ČEZ

www.cez.cz

energie-v-kazdem-tonu-180x123.indd 1

32

10.6.2009 15:00:08

33

divadelní kronika

■ Karel Burian – Dalibor (1900)

■ Ladislav Stroupežnický

foto archiv

9. ledna 2010 uplyne 120 let od narození jedné z  největších osobností naší kultury meziválečného období – spisovatele Karla Čapka ( 9. 1. 1890–25. 12. 1938). Do dějin Národního divadla se nesmazatelně zapsal některými premiérami nejen svých her, ale i těch, které napsal spolu se svým bratrem Josefem. Činohra ND uvedla dosud 23 inscenací jeho 8 titulů (nejčastěji Ze života hmyzu – šest nastudování). Nutno připomenout i operní tituly, které vznikly na jeho texty a které uvedla opera ND (pěti nastudování se dočkala Janáčkova Věc Makropulos). Jméno Karla Čapka se v  činohře objevuje i v profesi režisérské (Romains: Prostopášník pan Le Trouhadec, 1924). Pro příští sezonu připravuje činohra nastudování Čapkovy Věci Makropulos v režii R. Wilsona. OK

foto archiv

34 divadelní kronika

Foto H. Smejkalová

A budu Ti věrný až do konce života

DRAMATICKÁ DÉLKA JIŽ OD KOUTKŮ OČÍ

NÁ· NEJDEL·Í KARTÁâEK

He

LASH EXTENSION EFFECT EXTRÉMNù PRODLUÎUJÍCÍ ¤ASENKA ■ Ema Destinnová – Libuše

foto archiv

35

NOVINKA

rci ND v Pr

e az

12. ledna si připomeneme 140. výročí narození pěvce Karla Buriana (12. 1. 1870–25. 9. 1924). Narodil se v  Rousínově u  Rakovníka, pocházel z  řemeslnické rodiny. Po  maturitě v roce 1889 navštěvoval v letech 1889-1891 Právnickou fakultu UK a zároveň se věnoval soukromému studiu zpěvu u M. Wallersteina a  vypomáhal jako zpěvák v  Maislově synagoze. Ve  zpěvu se školil i  u  M. Angra, který jej doporučil do  prvního angažmá ve  Státním divadle Brno (1890/1891). Ucházel se o členství v pražském Národním divadle, ale bylo mu nabídnuto pouze místo v operním sboru. Odešel proto do  zahraničí, působil v Revalu, v Lipsku, u Baumannovy berlínské operní společnosti, v Cáchách, v Kolíně nad Rýnem, v Hannoveru (odtud zajížděl zpívat do  Brém) a  v  Hamburku. Po  pohostinských vystoupeních (mj. v titulních rolích Wagnerova Tannhäusera a  Smetanova Dalibora) byl na základě šestileté smlouvy angažován 1. 7. 1900 do souboru ND jako sólista. Koncem sezóny 1900/1901 však již ze souboru odešel a  vystupoval zde jen pohostinsky: v  roce 1903 Dalibor a  titulní role Wagnerova Lohengrina, v roce 1909 Tannhäuser, Don José v Bizetově Carmen a v rámci Smetanovského cyklu Lukáš v Hubičce a Dalibor, v roce 1911 titulní role v Auberově opeře Fra Diavolo a  Tannhäuser, v  roce 1922 znovu role Dalibora a  Tannhäusera. V  letech 1902–11 byl sólistou drážďanské Hofoper; tehdy kulminovala jeho umělecká dráha zejména v  nastudování stěžejních tenorových úloh Wagnerových oper. Z Drážďan zajížděl k vystoupením na přední světové operní scény. Od roku 1906 účinkoval v pravidelních stagionách v  New Yorku (Metropolitní opera), 1907 vystoupil v roli Heroda vedle Emy Destinnové v pařížské premiéře Straussovy Salome, 1908 vytvořil v Bayreuthu titulní úlohu Wagnerova Parsifala. Překládal libreta a  písňové texty, pokusil se o  napsání operního libreta. Na gramofonové desky byly nahrány ukázky z jeho přednesu operních árií a lidových písní.

Vážení diváci, Národní divadlo pro Vás kromě svých inscenací připravuje průběžně i řadu dalších zajímavých nabídek, např. publikace s divadelní tematikou, propagační předměty, CD a DVD a další materiály. V pokladnách ND najdete mimo jiné programové bružury k inscenacím, v nichž je kromě odborných textů, řady archivních snímků a dalších zajímavostí velmi často uveden i text hry nebo libreto.

u jso

■ Karel Čapek

foto archiv

28. ledna si připomeneme 80. výročí úmrtí pěvkyně Emy Destinnové (26. 2. 1878– 28. 1. 1930). Hudbě se začala věnovat již v  útlém dětském věku, zpočátku se učila hrát na housle a později navštěvovala lekce zpěvu u Marie Löwe-Destinnové, od níž pak převzala i svůj umělecký pseudonym. V  Dramatické škole Národního divadla byla žačkou přední české herečky Otýlie Sklenářové-Malé. Počátky její pěvecké kariéry nebyly nikterak slibné, byla totiž nejprve v  několika divadlech – včetně Národního – odmítnuta. Roku 1898 však úspěšně debutovala v berlínské Dvorní opeře jako Santuzza v Mascagniho Sedláku kavalírovi. Významného pozvání se jí dostalo v roce 1901, kdy o ni projevil zájem Bayreuth s nabídkou hostování v roli Senty ve Wagnerově Bludném Holanďanovi. V  následujících letech se konečně objevila i  v  pražském Národním divadle v rolích Bizetovy Carmen, Smetanovy Mařenky a Thomasovy Mignon, v téže době však zároveň začíná i její strmá pěvecká kariéra a hostování v předních evropských a  amerických operních domech, v nichž mimo jiné šířila i slávu české opery. K  jejím pěveckým partnerům patřil slavný tenorista Enrico Caruso, vystupovala v  představeních řízených dirigentem světového formátu Arturo Toscaninim, Giacomo Puccini pro ni napsal roli Minnie ve své opeře Děvče za  Západu. Hvězdné úspěchy především v  Metropolitní opeře v  New Yorku jí však nebránily v častých návratech na jeviště Národního divadla, kde hostovala více než osmdesátkrát. Její kontakty se zahraničím i zjevně vlastenecké postoje budily za 1. světové války u rakouských úřadů podezření, a  proto byla internována na  svém zámku v  jihočeské Stráži nad Nežárkou. Přerušenou pěveckou kariéru pak již nikdy zcela neobnovila, přesto zůstala pro domácí i zahraniční operní publikum ikonou a hvězdou prvořadého významu. MŠ

www.maxfactor.cz

6. ledna 2010 si připomeneme 160. výročí narození dramatika a dramaturga Ladislava Stroupežnického (6. 1. 1850–11. 8. 1892). Dramaturgem činohry ND se stal na  doporučení F. A. Šuberta v roce 1882 a v této funkci působil až do  své smrti. Jako dramaturg se snažil zvýšit úroveň domácí dramatické produkce. Dnes klademe důraz především na jeho činnost autorskou – veselohra Naši furianti je nyní na  repertoáru činohry ND v režii J. A. Pitínského. Z jeho dalších her si připomeňme např. Zvíkovského raráška, Paní mincmistrovou, V panském čeledníku.

líč en i

kosmetik

ou

leden a únor 2010 | january and february 2010

repertoár | repertoire

Činohra | Drama

Opera

Národní divadlo

Národní divadlo

Bertolt Brecht: ŽEBRÁCKÁ OPERA | THE THREEPENNY OPERA 7. 1. (19.00), 14. 1. (19.00), 26. 1. (19.00), 5. 2. (19.00), 21. 2. (17.00)

Carlo Goldoni: SLUHA DVOU PÁNŮ | THE SERVANT OF TWO MASTERS 3. 1. (19.30), 8. 1. (19.00 Stavovské divadlo), 12. 2. (19.00 Stavovské divadlo), 27. 2. (19.30)

Bedřich Smetana: PRODANÁ NEVĚSTA | THE BARTERED BRIDE 18. 1. (19.00), 30. 1. (19.00), 14. 2. (11.00) Antonín Dvořák: RUSALKA 15. 1. (19.00), 10. 2. (19.00), 15. 2. (19.00) Antonín Dvořák: ČERT A KÁČA | THE DEVIL AND KATE 6. 2. (11.00) Leoš Janáček: VĚC MAKROPULOS | THE MAKROPULOS CASE 2. 2. (19.00), 12. 2. (19.00) Bohuslav Martinů: HRY O MARII | THE MIRACLES OF MARY 1. 1. (17.00), 26. 2. (19.00) Petr Iljič Čajkovskij: EVŽEN ONĚGIN | EUGENE ONEGIN 4. 1. (20.00), 11. 2. (19.00) Giuseppe Verdi: AIDA 11. 1. (19.00), 8. 2. (19.00) Giuseppe Verdi: LA TRAVIATA 21. 1. (19.00), 14. 2. (19.00) Georges Bizet: CARMEN 28. 1. (19.00), 6. 2. (19.00), 22. 2. (19.00)

Stavovské divadlo

Stavovské divadlo

William Shakespeare: KUPEC BENÁTSKÝ | THE MERCHANT OF VENICE 5. 1. (19.00), 26. 1. (19.00), 10. 2. (19.00), 18. 2. (19.00)

Wolfgang Amadeus Mozart: COSÌ FAN TUTTE 23. 1. (19.00 1. premiéra | 1st premiere), 25. 1. (19.00 2. premiéra | 2nd premiere), 9. 2. (19.00), 16. 2. (19.00) Wolfgang Amadeus Mozart: LA CLEMENZA DI TITO (TITUS) 5. 2. (18.00), 20. 2. (19.00) Wolfgang Amadeus Mozart: DON GIOVANNI 2. 1. (14.00, 20.00), 27. 2. (14.00, 19.00) Wolfgang Amadeus Mozart: LE NOZZE DI FIGARO (FIGAROVA SVATBA) 14. 1. (19.00)

Julius Zeyer: RADÚZ A MAHULENA | RADÚZ AND MAHULENA 10. 1. (14.00, 19.00), 13. 2. (14.00, 19.00) Alois Jirásek: LUCERNA | LANTERN 2. 1. (14.00, 19.00), 1. 2. (19.00), 23. 2. (19.00) Božena Němcová: BABIČKA | GRANDMOTHER 3. 1. (14.00), 25. 1. (19.00), 9. 2. (19.00), 28. 2. (19.00) Ladislav Stroupežnický: NAŠI FURIANTI | OUR UPPISH AND DEFIANT FELLOWS 6. 1. (19.00), 7. 2. (14.00, 19.00) Edmond Rostand: CYRANO Z BERGERACU | CYRANO DE BERGERAC 8. 1. (19.00), 27. 1. (19.00), 16. 2. (19.00), 27. 2. (14.00)

Tracy Letts: SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ | AUGUST: OSAGE COUNTY 15. 1. (19.00), 30. 1. (19.00), 13. 2. (19.00), 25. 2. (19.00) Henrik Ibsen: NEPŘÍTEL LIDU | AN ENEMY OF THE PEOPLE 10. 1. (14.00), 3. 2. (19.00), 15. 2. (19.00) Hadar Galron: MIKVE | MIKVEH 1. 1. (17.00), 11. 1. (19.00), 29. 1. (19.00), 1. 2. (19.00), 23. 2. (19.00)

Wolfgang Amadeus Mozart: KOUZELNÁ FLÉTNA | THE MAGIC FLUTE 16. 1. (19.00), 21. 2. (17.00)

Hans Christian Andersen: SNĚHOVÁ KRÁLOVNA | THE SNOW QUEEN 9. 1. (14.00, 18.00), 6. 2. (14.00, 18.00)

PŘEDPLAŤTE SI ČASOPIS XANTYPA A UŠETŘÍTE 100 % UDĚLEJTE RADOST SOBĚ I SVÝM BLÍZKÝM NEJENOM NA VÁNOCE. VSTUPTE DO NOVÉHO ROKU S XANTYPOU! SPECIÁLNÍ NABÍDKA PRODLOUŽENA! PŘEDPLAŤTE SI ROČNÍ PŘEDPLATNÉ DO 22. 1. 2010 A ZÍSKEJTE DRUHÉ ZCELA ZDARMA !

Molière: DON JUAN 28. 1. (19.00), 11. 2. (19.00), 26. 2. (20.00)

Divadlo Kolowrat

Nikolaj Vasiljevič Gogol: REVIZOR | THE GOVERNMENT INSPECTOR 4. 1. (19.00), 12. 1. (19.00), 8. 2. (19.00), 19. 2. (19.00)

Aleš Březina, Jiří Nekvasil: ZÍTRA SE BUDE… | TOMORROW THERE WILL BE… 16. 1. (19.00), 13. 2. (19.00)

William Shakespeare: RICHARD III. 13. 1. (19.00), 2. 2. (19.00), 24. 2. (19.00)

Balet | Ballet

Divadlo Kolowrat Lenka Lagronová: PLÁČ | THE CRY 8. 1. (19.00), 30. 1. (19.00), 2. 2. (19.00), 24. 2. (19.00)

Národní divadlo

Brial Friel: LISTY DŮVĚRNÉ (LEOŠE JANÁČKA) | (LEOŠ JANÁČEK’S) INTIMATE LETTERS 29. 1. (19.00), 8. 2. (19.00), 19. 2. (19.00)

PÍŠU Z PEKLA (scénické čtení | stage reading) 10. 1. (19.00)

Petr Iljič Čajkovskij: LABUTÍ JEZERO | SWAN LAKE 9. 1. (17.00), 12. 1. (19.00), 13. 1. (19.00), 16. 1. (19.00) CAUSA CARMEN 20. 1. (19.00), 22. 1. (19.00), 23. 1. (14.00), 20. 2. (15.00, 19.00) LA SYLPHIDE | NAPOLI 31. 1. (15.00, 19.00) BREL – VYSOCKIJ – KRYL (SÓLO PRO TŘI | SOLO FOR THREE) 3. 2. (19.00), 4. 2. (19.00) Sergej Prokofjev: ROMEO A JULIE | ROMEO AND JULIET 24. 2. (19.00), 25. 2. (19.00) Petr Iljič Čajkovskij: LOUSKÁČEK – VÁNOČNÍ PŘÍBĚH | THE NUTCRACKER – A CHRISTMAS CAROL 5. 1. (19.00)

NÁRODNÍ ČÍTANKA (scénické čtení | stage reading) 31. 1. (19.00), 20. 2. (19.00)

Stavovské divadlo

Birgir Sigurđsson: DEN NADĚJE | A DAY OF HOPE 11. 1. (19.00), 27. 1. (19.00), 23. 2. (19.00) Marguerite Durasová: ANGLICKÁ MILENKA | THE ENGLISH LOVER 9. 1. (19.00), 25. 1. (19.00), 9. 2. (19.00), 27. 2. (19.00) William Nicholson: NA ÚSTUPU | THE RETREAT FROM MOSCOW 6. 1. (19.00), 12. 2. (19.00), 22. 2. (19.00)

NOVÁ SCÉNA Samuel Beckett: ČEKÁNÍ NA GODOTA | WAITING FOR GODOT 16. 1. (19.30 premiéra | premiere), 26. 1. (19.30), 1. 2. (19.30), 10. 2. (19.30), 18. 2. (19.30)

Divadlo Kolowrat

Tom Stoppard: ROCK’N’ROLL 22. 2. (19.30)

Camoufl·AGE Taneční divadlo Jana Kodeta a Janka Růžičky 7. 1. (19.00), 26. 1. (19.00)

Změna programu vyhrazena!

36

FAUST 28. 2. (14.00, 19.00) Vladimír Franz: ZLATOVLÁSKA | GOLDILOCKS 7. 2. (14.00, 18.00), 17. 2. (19.00)

37 repertoár

r

program

leden 2010 | January 2010

únor 2010 | February 2010

leden 2010 | January 2010 Národní divadlo 1. 2.

PÁ/FRI SO/SAT

3.

NE/SUN

4. PO/MON 5.

ÚT/TUE

6. 7. 8. 9. 10.

ST/WED ČT/THU PÁ/FRI SO/SAT NE/SUN

11. PO/MON 12. ÚT/TUE 13. ST/WED 14. ČT/THU 15. PÁ/FRI 16. SO/SAT 17. NE/SUN 18. PO/MON 19. ÚT/TUE 20. ST/WED 21. ČT/THU 22. PÁ/FRI 23. SO/SAT 24. NE/SUN 25. PO/MON 26. ÚT/TUE 27. ST/WED 28. ČT/THU 29. PÁ/FRI 30. SO/SAT 31. NE/SUN

únor 2010 | February 2010 Stavovské divadlo

Hry o Marii | The Miracles of Mary 17.00 O Lucerna | Lantern 14.00 Č Lucerna | Lantern 19.00 Č Babička | Grandmother 14.00 Č Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters 19.30 Č Evžen Oněgin | Eugene Onegin 20.00 O Louskáček – Vánoční příběh | 19.00 B The Nutcracker – A Christmas Carol Naši furianti | Our Uppish and Defiant Fellows Č7 19.00 Č Žebrácká opera | The Threepenny Opera Č1 19.00 Č Cyrano z Bergeracu | Cyrano de Bergerac 19.00 Č Labutí jezero | Swan Lake 17.00 B Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena OS3 14.00 Č Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena 19.00 Č Aida S4 19.00 O Labutí jezero | Swan Lake 19.00 B Labutí jezero | Swan Lake S3 19.00 B Žebrácká opera | The Threepenny Opera KB 19.00 Č Rusalka 19.00 O Labutí jezero | Swan Lake 19.00 B nehraje se | no performance Prodaná nevěsta | The Bartered Bride 19.00 O nehraje se | no performance Causa Carmen KB 19.00 B La traviata O2 19.00 O Causa Carmen B2 19.00 B Causa Carmen OS2 14.00 B nehraje se | no performance Babička | Grandmother Č6 19.00 Č Žebrácká opera | The Threepenny Opera Č2 19.00 Č Cyrano z Bergeracu | Cyrano de Bergerac 19.00 Č Carmen 19.00 O nehraje se | no performance Prodaná nevěsta | The Bartered Bride 19.00 O La Sylphide – Napoli OM1 15.00 B La Sylphide – Napoli S1 19.00 B

1. 2.

PÁ/FRI SO/SAT

3. NE/SUN 4. PO/MON 5. ÚT/TUE 6. ST/WED 7. ČT/THU 8. PÁ/FRI 9. SO/SAT 10. NE/SUN 11. PO/MON 12. ÚT/TUE 13. ST/WED 14. ČT/THU 15. PÁ/FRI 16. SO/SAT 17. NE/SUN 18. PO/MON 19. ÚT/TUE 20. ST/WED 21. ČT/THU 22. PÁ/FRI 23. SO/SAT 24.

NE/SUN

25. PO/MON 26. ÚT/TUE 27.

ST/WED

28. 29. 30.

ČT/THU PÁ/FRI SO/SAT

31.

NE/SUN

program p

Národní divadlo

Mikve | Mikveh 17.00 Č Don Giovanni 14.00 O Don Giovanni 20.00 O Tříkrálový koncert | Twelfth-night concert 19.00 K Revizor | The Government Inspector 19.00 Č Kupec benátský | The Merchant of Venice Č4 19.00 Č nehraje se | no performance nehraje se | no performance Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters 19.00 Č Sněhová královna | The Snow Queen 14.00 Č Sněhová královna | The Snow Queen 18.00 Č Nepřítel lidu | An Enemy of the People OM2 14.00 Č Mikve | Mikveh 19.00 Č Revizor | The Government Inspector 19.00 Č Richard III. 19.00 Č Le nozze di Figaro (Figarova svatba) 19.00 O Srpen v zemi indiánů | August: Osage County S2 19.00 Č Kouzelná flétna | The Magic Flute O3 19.00 O nehraje se | no performance nehraje se | no performance nehraje se | no performance nehraje se | no performance Bohemia Balet 19.00 B Bohemia Balet 19.00 B COSI FAN TUTTE 1. premiéra | 1st premiere 19.00 O Děvčátko se sirkami | The Little Match Girl 14.00 B (Bohemia Balet) Děvčátko se sirkami | The Little Match Girl 18.00 B (Bohemia Balet) COSI FAN TUTTE 2. premiéra | 2nd premiere 19.00 O Kupec benátský | The Merchant of Venice Č8 19.00 Č Mozartovy narozeniny 2010 | 19.00 K Mozart’s Birthday 2010 Don Juan 19.00 Č Mikve | Mikveh 19.00 Č Srpen v zemi indiánů | August: Osage County 19.00 Č Děvčátko se sirkami | The Little Match Girl 16.00 B (Bohemia Balet)

Stavovské divadlo

1. PO/MON Lucerna | Lantern 19.00 Č 19.00 O 2. ÚT/TUE Věc Makropulos | The Makropulos Case Brel – Vysockij – Kryl 19.00 B 3. ST/WED (Sólo pro tři | Solo for Three) Brel – Vysockij – Kryl B1 19.00 B 4. ČT/THU (Sólo pro tři | Solo for Three) Č4 19.00 Č 5. PÁ/FRI Žebrácká opera | The Threepenny Opera 6. SO/SAT Čert a Káča | The Devil and Kate V 11.00 O Carmen 19.00 O 7. NE/SUN Naši furianti | Our Uppish and Defiant Fellows OS4 14.00 Č Naši furianti | Our Uppish and Defiant Fellows 19.00 Č III 19.00 O 8. PO/MON Aida 9. ÚT/TUE Babička | Grandmother 19.00 Č 19.00 O 10. ST/WED Rusalka 19.00 O 11. ČT/THU Evžen Oněgin | Eugene Onegin 19.00 O 12. PÁ/FRI Věc Makropulos | The Makropulos Case I 14.00 Č 13. SO/SAT Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena S1 19.00 Č Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena 14. NE/SUN Prodaná nevěsta | The Bartered Bride 11.00 O La traviata 19.00 O 19.00 O 15. PO/MON Rusalka 16. ÚT/TUE Cyrano z Bergeracu | Cyrano de Bergerac 19.00 Č 17. ST/WED nehraje se | no performance 18. ČT/THU nehraje se | no performance 19. PÁ/FRI nehraje se | no performance OS3 15.00 B 20. SO/SAT Causa Carmen VII 19.00 B Causa Carmen OM2 17.00 Č 21. NE/SUN Žebrácká opera | The Threepenny Opera 22. PO/MON Carmen 19.00 O 19.00 Č 23. ÚT/TUE Lucerna | Lantern VI 19.00 B 24. ST/WED Romeo a Julie | Romeo and Juliet 25. ČT/THU Romeo a Julie | Romeo and Juliet 19.00 B 19.00 O 26. PÁ/FRI Hry o Marii | The Miracles of Mary 14.00 Č 27. SO/SAT Cyrano z Bergeracu | Cyrano de Bergerac Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters 19.30 Č 19.00 Č 28. NE/SUN Babička | Grandmother

1. PO/MON Mikve | Mikveh 2. ÚT/TUE Richard III. 3. ST/WED Nepřítel lidu | An Enemy of the People 4. ČT/THU nehraje se | no performance 5. PÁ/FRI La clemenza di Tito (Titus) 6. SO/SAT Sněhová královna | The Snow Queen Sněhová královna | The Snow Queen 7. NE/SUN Zlatovláska | Goldilocks Zlatovláska | Goldilocks 8. PO/MON Revizor | The Goverment Inspector 9. ÚT/TUE Cosi fan tutte 10. ST/WED Kupec benátský | The Merchant of Venice 11. ČT/THU Don Juan 12. PÁ/FRI Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters 13. SO/SAT Srpen v zemi indiánů | August: Osage County Děvčátko se sirkami | The Little Match Girl 14. NE/SUN (Bohemia Balet) 15. PO/MON Nepřítel lidu | An Enemy of the People 16. ÚT/TUE Cosi fan tutte 17. ST/WED Zlatovláska | Goldilocks 18. ČT/THU Kupec benátský | The Merchant of Venice 19. PÁ/FRI Revizor | The Goverment Inspector 20. SO/SAT La clemenza di Tito (Titus) 21. NE/SUN Kouzelná flétna | The Magic Flute 22. PO/MON nehraje se | no performance 23. ÚT/TUE Mikve | Mikveh 24. ST/WED Richard III. 25. ČT/THU Srpen v zemi indiánů | August: Osage County 26. PÁ/FRI Don Juan 27. SO/SAT Don Giovanni Don Giovanni 28. NE/SUN Faust Faust

II S2 OM4 Č7 OM1

O2 S3 VIII

19.00 Č 19.00 Č 19.00 Č 18.00 14.00 18.00 14.00 18.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00

O Č Č B B Č O Č Č Č Č

16.00 B 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 O3 19.00 OS1 17.00

Č O B Č Č O O

IV Č6 Č8

Č Č Č Č O O B B

O1 B1 Č2

19.00 19.00 19.00 20.00 14.00 19.00 OM3 14.00 S4 19.00

Nová scéna Nová scéna 1. 2. 3. 7. 8.

PÁ/FRI SO/SAT NE/SUN ČT/THU PÁ/FRI

9.

SO/SAT

10.

NE/SUN

16.

SO/SAT

Kouzelný cirkus | Wonderful Circus (Laterna magika) Kouzelný cirkus | Wonderful Circus (Laterna magika) Kouzelný cirkus | Wonderful Circus (Laterna magika) Kouzelný cirkus | Wonderful Circus (Laterna magika) Kouzelný cirkus | Wonderful Circus (Laterna magika) Mezinárodní týdny tance 2010 | International Weeks of Dance 2010 Mezinárodní týdny tance 2010 | International Weeks of Dance 2010 ČEKÁNÍ NA GODOTA | WAITING FOT GODOT premiéra | premiere

18.00 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 B 19.30 B 19.30 Č

17.

NE/SUN

21.

ČT/THU

23.

SO/SAT

24.

NE/SUN

26.

ÚT/TUE

29.

PÁ/FRI

31.

NE/SUN

Marnie – Reduta ND Brno Hell on Earth Constanza Macras & DorkyPark Baletní škola Jána Nemce | The Ballet School of J. Nemec The Angels (Dětská opera Praha | The Children’s Opera Prague) Čekání na Godota | Waiting for Godot SPAM – Karel Gott Prager, Vladimir 518, David Vrbík, Ondřej Anděra Labutí jezírko | Little Swan Lake (Naivní divadlo Liberec)

19.30 Č 19.30 14.00 14.00 O 19.30 19.30 14.00

1. PO/MON Čekání na Godota | Waiting for Godot 4. ČT/THU Přehlídka České divadlo | The Czech Theatre Festival 5. PÁ/FRI Přehlídka České divadlo | The Czech Theatre Festival 6. SO/SAT Přehlídka České divadlo | The Czech Theatre Festival 7. NE/SUN Přehlídka České divadlo | The Czech Theatre Festival 9. ÚT/TUE Večer současné choreografie (Bohemia Balet) 10. ST/WED Čekání na Godota | Waiting for Godot Kouzelný cirkus | Wonderful Circus (Laterna 12. PÁ/FRI magika) Kouzelný cirkus | Wonderful Circus (Laterna 13. SO/SAT magika) Jak se dělá opera (Dětská opera Praha | 14. NE/SUN The Children’s Opera Prague)

19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 B 19.30 Č

16. ÚT/TUE 18. ČT/THU 19. PÁ/FRI 20. SO/SAT 22. PO/MON 24.

ST/WED

19.30

25.

ČT/THU

26. 27. 28.

PÁ/FRI SO/SAT NE/SUN

19.30 14.00 O

Cocktail 008 (Laterna magika) Čekání na Godota | Waiting for Godot Večer současné choreografie (Bohemia Balet) 25 let Revolver revue Rock’n’Roll Kouzelný cirkus | Wonderful Circus (Laterna magika) Kouzelný cirkus | Wonderful Circus (Laterna magika) Casanova (Laterna magika) Casanova (Laterna magika) Kašpárek v rohlíku I. (JČD České Budějovice) Casanova (Laterna magika)

19.30 19.30 Č 19.30 B 19.30 19.30 Č 19.30 19.30 19.30 19.30 14.00 19.30

Divadlo Kolowrat 6.

ST/WED

Na ústupu | The Retreat from Moscow Camoufl·AGE (Taneční divadlo Jana Kodeta 7. ČT/THU a Janka Růžičky) 8. PÁ/FRI Pláč | The Cry 9. SO/SAT Anglická milenka | The English Lover 10. NE/SUN Píšu z pekla (scénické čtení | stage reading) 11. PO/MON Den naděje | A Day of Hope 14. ČT/THU Emotion Collection 16. SO/SAT Zítra se bude… | Tomorrow There Will Be…

19.00 Č K3

19.00 B 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00

Č Č Č Č B O

25. PO/MON Anglická milenka | The English Lover Camoufl·AGE (Taneční divadlo Jana Kodeta 26. ÚT/TUE a Janka Růžičky) 27. ST/WED Den naděje | A Day of Hope Listy důvěrné (Leoše Janáčka) | 29. PÁ/FRI (Leoš Janáček’s) Intimate Letters 31. NE/SUN Národní čítanka (scénické čtení | stage reading)

38 program

Divadlo Kolowrat

19.00 Č 19.00 B 19.00 Č 19.00 Č 19.00 Č

2.

ÚT/TUE

Pláč / The Cry Listy důvěrné (Leoše Janáčka) / (Leoš 8. PO/MON Janáček’s) Intimate Letters 9. ÚT/TUE Anglická milenka / The English Lover 12. PÁ/FRI Na ústupu / The Retreat from Moscow 13. SO/SAT Zítra se bude… / Tomorrow There Will Be… Listy důvěrné (Leoše Janáčka) / (Leoš 19. PÁ/FRI Janáček’s) Intimate Letters

19.00 Č 19.00 Č 19.00 Č 19.00 Č 19.00 O 19.00 Č

Národní čítanka (scénické čtení / stage reading) 22. PO/MON Na ústupu / The Retreat from Moscow 23. ÚT/TUE Den naděje / A Day of Hope 24. ST/WED Pláč / The Cry Ceny Alfréda Radoka 2009 / Alfréd Radok 27. SO/SAT Awards 2009 Anglická milenka / The English Lover 20.

SO/SAT

39 program

19.00 Č 19.00 Č 19.00 Č 19.00 Č 16.00 19.00 Č

Informace pro diváky – Information for visitors POKLADNY Pokladny ND (v provozní budově ND) a StD (v Kolowratském paláci na Ovocném trhu) jsou propojeny počítačovou sítí, lze je tedy využít k nákupu vstupenek na jakékoli představení. V pokladnách lze platit platebními kartami (Eurocard/ MasterCard, Maestro, VISA, VISA Electron, American Express, JCB Cards). Předprodej v pokladnách je již na 5 měsíců dopředu.

THE BOX OFFICES The National Theatre box office (in the National Theatre’s administration building) and the Estates Theatre box office (in the Kolowrat Palace on Ovocný trh) are connected by means of a computer network meaning that they can be used to purchase tickets for any performance. It is possible to use credit cards at the ticket offices (Eurocard/MasterCard, Maestro, VISA, VISA Electron, American Express and JCB Cards). Ticket sales at the ticket offices commence 5 months before each performance.

PROVOZNÍ DOBA DENNÍCH POKLADEN: Po – ne 10 – 18 hod. PROVOZNÍ DOBA VEČERNÍCH POKLADEN: Večerní pokladny v divadlech jsou otevřeny 45 minut před začátkem představení.

THE HOURS OF THE DAYTIME BOX OFFICES: Monday – Sunday 10 am – 06 pm THE OPERATING HOURS OF THE EVENING BOX OFFICES: The evening ticket offices at the theatres open 45 minutes before the beginning of each performance. INFORMATION: +420 224 901 448

INFORMACE +420 224 901 448 INFORMACE O PŘEDPLATNÉM +420 224 901 487

ON-LINE SALES AND RESERVATION OF TICKETS The tickets for the individual performances may also be purchased or reserved via the internet at www.narodni-divadlo.cz. The reservation system enables you to view the individual auditoriums and it shows the seats which are available, reserved or sold in different colours. The current ticket price is displayed for the available seats and they can be easily purchased or reserved. If you purchase the tickets, the payment will take place using a credit card and you may print out the ticket. If you reserve the ticket, you will receive a reservation number and then you can collect and pay for the reserved tickets at any National Theatre ticket office within the designated deadline.

ON-LINE PRODEJ A REZERVACE VSTUPENEK Vstupenky na  jednotlivá představení si rovněž můžete koupit či rezervovat přes internet na adrese www.narodni-divadlo.cz. Rezervační systém vám umožní náhled do jednotlivých sálů a barevně odliší volná a rezervovaná nebo prodaná místa. Na volných místech se zobrazí aktuální cena vstupenky a  jednoduchým úkonem si ji lze koupit či zarezervovat. Pokud si vstupenky zakoupíte, platba bude provedena prostřednictvím platební karty a  vstupenky si můžete vytisknout. Pokud si vstupenky zarezervujete, obdržíte rezervační číslo a poté si vstupenky do stanoveného termínu můžete vyzvednout a zaplatit v kterékoli pokladně ND.

PARKING Parking fees and payment instructions These regulations come into force on 1. 3. 2009. 1. The parking fee for cars and motorcycles is CZK 50 per every started hour of parking. 2. After pushing the button by the entrance post the user automatically receives a parking voucher. 3. Before getting into the vehicle upon departure, the user is obliged to pay the parking fee at the automatic voucher machines located according to the attached layout plan. 4. The maximum time delay from payment to departure of the vehicle is 30 minutes. 5. Upon departing, the user puts the parking voucher into the slot in the exit stand and is then entitled to leave the car park. DISCOUNTS The undermentioned parking fee discounts are valid from 1. 3. 2009 1. The parking fee discount will be granted to the car park user upon the submission of a valid ticket for a performance taking place at the National, Estates or Kolowrat Theatre on the same day the visitor uses the National Theatre car park. 2. The parking fee discount will be granted to the car park user by the car park attendant by the entrance gate or by the car park exit in the direction of Národní třída. 3. Within the discount, car park users with a valid ticket (see point 1) have 2 hours of free parking. 4. Discounts will be granted to ticket holders in compliance with the aforementioned for a parking time starting 1 hour prior to the beginning of the performance and ending 1 hour after the end of the performance, no later than by 11 p.m. 5. Discounts for persons with cards attesting to special health impairments will be granted in the form of rebate at the level of 3 hours deducted from the total parking time. The special parking fee for users of the National Theatre car park upon concluding a contract for 1 or more months is CZK 9,520/month, including 19% VAT. We give quantity discounts. Information: +420 224 901 443, +420 224 901 320, e-mail: [email protected]

SLEVY ND nabízí 50 % slevu pro držitele ZTP, ZTP/P a příslušníky odboje + studentské karty ISIC, ITIC, EURO 26 (pouze na I. a II. galerii). ND nabízí 30 minut před začátkem každého představení všem vysokoškolským studentům a studentům konzervatoří jednorázové vstupné 50,- Kč. Studenti se musí prokázat platným dokladem. Tato nabídka se automaticky nevztahuje na pronájmy a představení hostujících souborů. PARKING Sazba parkovného a platební pokyny Informace vstupují v platnost 1. 3. 2009. 1. Sazba parkovného pro vozidla a motocykly je stanovena na 50,- Kč / za 1 hodinu parkování, včetně započaté. 2. Uživateli je u  vjezdového stojanu po  stisknutí tlačítka automaticky vydán parkovací lístek. 3. Před nástupem do vozidla - při výjezdu je uživatel povinen zaplatit parkovné v automatických pokladnách umístěných dle přiloženého situačního plánku. 4. Časová prodleva od zaplacení k výjezdu vozidla je 30 minut. 5. Uživatel při výjezdu vozidla vloží zaplacený parkovací lístek do výjezdového stojanu. Poté bude uživateli umožněn výjezd z parkoviště. SLEVY Platnost poskytování níže uvedených slev z ceny parkovného je od 1. 3. 2009 1. Sleva z ceny parkovného bude poskytnuta uživateli parkoviště po předložení platné vstupenky na představení Národního a Stavovského divadla a Divadla Kolowrat, které se koná ve stejném dni, kdy návštěvník využil parking ND. 2. Sleva z ceny parkovného bude uživateli parkoviště poskytnuta u obsluhy parkoviště v prostoru u vjezdové závory a v prostoru východu z parkoviště směrem na Národní třídu. 3. Návštěvník parkingu s platnou vstupenkou (viz. bod 1) má v rámci slevy 2 hodiny zdarma. 4. Sleva držiteli vstupenky bude poskytnuta v souladu s výše uvedeným na dobu parkování počínaje 1 hodinu před začátkem představení a konče 1 hodinu po skončení představení, a to nejpozději do 23:00 hodin. 5. Sleva pro držitele průkazu ZTP bude poskytnuta formou rabatu ve výši – 3. hodin z celkové doby parkování. Zvýhodněná sazba pro uživatele parkoviště Národního divadla při uzavření smlouvy na dobu 1 měsíc a více činí 9.520,- Kč/měs. vč. DPH 19%. Poskytujeme množstevní slevy. Informace +420 224 901 443, +420 224 901 320, e-mail: [email protected]

NÁRODNÍ DIVADLO – Výstavy v lednu 2010 STAVOVSKÉ DIVADLO

Pocta Otomaru Krejčovi 1. a 2. balkon

Mozartova Zahradnice a její osudy Mozartův salonek

Století Marie Podvalové kuloár přízemí historické budovy

Znovuzrození barokní opery U příležitosti premiéry Händelovy opery Rinaldo Nostitzův salonek

NOVÁ SCÉNA

MECENÁŠI NÁRODNÍHO DIVADLA

Please come attired in evening dress!

NÁRODNÍ DIVADLO

Tomáš Mrnc – výtvarná instalace piazzeta u Národního divadla

PARTNER ČINOHRY ND

PARTNER INSCENACÍ ND

Prosíme o zachování konvence společenského oděvu!

Parking a přístup do historické budovy ND je upraven i pro bezbariérový přístup! The parking and entrance to the historical building of the National Theatre is modified to enable barrier-free acces!

Julius Zeyer, Karel Höger v Národním divadle 1. galerie historické budovy

PARTNEŘI NÁRODNÍHO DIVADLA

DIVADLO KOLOWRAT Hrajeme v Divadle Kolowrat Inscenace činohry na fotografiích H. Smejkalové

Výstavy v interiéru jsou přístupny před představením a během přestávek

40

127. SEZONA ND INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ NÁRODNÍHO DIVADLA ŘEDITEL ND: ONDŘEJ ČERNÝ ŠÉF ČINOHRY ND: MICHAL DOČEKAL ŠÉF OPERY ND: JIŘÍ HEŘMAN ŠÉF BALETU ND: PETR ZUSKA ŘEDITEL NS: ŠTĚPÁN KUBIŠTA ŠÉF LATERNY MAGIKY: ZDENĚK PROKEŠ VYCHÁZÍ 10x ROČNĚ | IČ 023337 ADRESA REDAKCE: OSTROVNÍ 1, 112 30 PRAHA 1, TEL.: 224 901 537 REDAKTOŘI A AUTOŘI INFORMAČNÍCH TEXTŮ SOUBORŮ (není-li uvedeno jinak): ČINOHRA – TOMÁŠ STANĚK, KATEŘINA ONDROUŠKOVÁ 224 902 126, [email protected], [email protected] OPERA – MIRKA ŠTÍPKOVÁ 224 901 656, [email protected] BALET – HELENA BARTLOVÁ 224 902 527, [email protected] NOVÁ SCÉNA – BÁRA ČERMÁKOVÁ 606 472 646, [email protected] OBCHODNÍ INFORMACE: MAREK NOVOBÍLSKÝ 224 901 520, [email protected] PROGRAMOVÉ A REPERTOÁROVÉ INFORMACE: ZDENĚK STAŇKOVSKÝ 224 901 603, [email protected] ODPOVĚDNÁ REDAKTORKA: DANA FLÍDROVÁ, [email protected] GRAFICKÁ ÚPRAVA, PREPRESS: AMOS Typografické studio spol. s r. o. TISK: Ringier Print CZ a.s. PŘEKLAD: HILDA HEARNE (balet), DAVID BEVERIDGE (opera) TOTO ČÍSLO VYCHÁZÍ: 29. 12. 2009 REDAKČNÍ UZÁVĚRKA: 30. 11. 2009 PROGRAMOVÁ UZÁVĚRKA: 14. 12. 2009 PŘÍŠTÍ ČÍSLO VYJDE: 29. 1. 2010 ISSN 1212-1045

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI