Janet Coombová stála na kopci nad Plymem a dívala se dolû

Duch_zlom.qxd:Sestava 1

9/3/12

8:22 PM

Stránka 9

Kapitola I

Janet Coombová stála na kopci nad Plymem a dívala se dolÛ na pfiístav. Slunce uÏ bylo vysoko na obloze, ale mûsteãko dosud halila ranní mlha. Lpûla na Plymu jako tenká svûtlá pokr˘vka, takÏe místo se zdálo trochu neskuteãné, jako kdyby se ho dotkly pfiízraãné prsty. Byl právû odliv, hladké vody, nerozãefiené a nerozboufiené, ustupovaly ti‰e z pfiístavu a spl˘valy s mofiem. Po klidné kráse pokojné bílé oblohy nepfieletûl zbloudil˘ obláãek, neporu‰il ji závan vûtru, jen racek ustrnul na okamÏik ve vzduchu a roztáhl k slunci svá ‰iroká kfiídla, pak vykfiikl, vrhl se stfiemhlav dolÛ a ztratil se v pfiízemní mlze. Janet se zdálo, Ïe ta stráÀ je svûtem, kter˘ patfií jen jí, malou planetou nadanou zvlá‰tní jasnozfiivostí a chápavostí, kde se rozplynou a uklidní v‰echny rozãilující my‰lenky a podivn˘ nepokoj srdce. Bílá mlha pohfibila starosti a pochybnosti denního Ïivota a s nimi i v‰echny obtíÏné povinnosti a usedlé mravy místních lidí. Tady na kopci nebyla mlha ani stinná místa, jen teplá slast poledního slunce. Byla tu svoboda v Plymu nepoznaná, svoboda, jeÏ patfiila k vzduchu a mofii právû tak jako volnû poletující listí na podzim a bázliv˘ tfiepot ptaãích kfiídel. V Plymu se musely poslouchat pfiíkazy a od rána do veãera se ãinit a bûhat kolem domácnosti – pfiiloÏit ruku tady a zase tam a povzbuzovat 9


9/3/12

8:22 PM

Stránka 10

okolí laskav˘m slovem; oãekávat totéÏ na oplátku byl v‰ak hfiích. A ona se teì má stát Ïenou a pfiekroãit práh nového Ïivota, tak jí to fiekl pan faráfi. Tfieba se v‰echno zmûní, potká ji zármutek a samozfiejmû i radost, ale zachová-li si neochvûjnou víru v Boha, Otce nás v‰ech, dojde nakonec míru i samotného nebe. Ano, není nad to, fiídit se tûmito spravedliv˘mi slovy, i kdyÏ se ãlovûku zdá, Ïe cesta do nebe je tvrdá a dlouhá, a mnoho lidí cestou klesne a zhyne za své hfiíchy. Pan faráfi jistû mluví pravdu, ale nikdy se nezmínil ani slovem o v‰em tom láskyhodném, co naplÀuje srdce. Jen BÛh je hoden velké lásky. Tady na kopci za studen˘ch nocí spí dÛstojné ovce jedna vedle druhé a matka chrání své mládû pfied úskoãnou li‰kou, která se plíÏí ve stínu kfioví. I ty vzrostlé stromy se veãer naklánûjí jeden k druhému, aby se ukonej‰ily. Pfiesto pr˘ nevûdí, co je láska k Bohu, fiíká pan faráfi. Je pfiece moÏné, Ïe nezná pravdu o kaÏdém ptáku, zvífieti a rostlinû, a Ïe i oni jsou nesmrtelní jako lid‰tí tvorové. Janet poklekla vedle potÛãku a dotkla se zapomenutého bledého petrklíãe, kter˘ smutnû rostl na bfiehu. Z vûtve nad její hlavou zacvrlikal kos, rozsypal jí bílé kvûty do vlasÛ a pak odlétl, Ïlutû záfiící kefi hloda‰e d˘chal na slunci a vzduch se plnil hustou sladkou vÛní, smûsí medu a svûÏí rosy. Ten den byl svatebním dnem Janet Coombové. Matka chystá hostinu pro svatebãany a sestry rozkládají na posteli rukama roztouÏen˘ma posvátnou hrÛzou její krásné svatební ‰aty. Zanedlouho se rozezvuãí zvony kostela v Laconu a ona a bratranec Thomas, její budoucí milovan˘ manÏel, stanou pfied oltáfiem a budou spojeni v jedno pfied zrakem Pánû. Thomas bude mít zboÏnû sklopené oãi, jak se slu‰í a patfií, a bude naslouchat slovÛm hodného pana faráfie, ale Janet 10


9/3/12

8:22 PM

Stránka 11

vûdûla, Ïe její oãi zaletí k prÛzraãnému svûtlu linoucímu se kostelním oknem a její srdce se rozbûhne za sluneãním paprskem ven aÏ k mlãenliv˘m kopcÛm. Svatební obfiad jí bude pfiipadat matn˘ a neskuteãn˘ jako mûsteãko Plym v ranní mlze, a aÈ se bude snaÏit sebevíc, nebude s to poslouchat, dlíc duchem jinde. ZpÛsobuje to ta hfií‰ná du‰e v ní, ta, která nevysly‰í faráfiovu v˘zvu; du‰e hfií‰ná a rozmarná odjakÏiva, uÏ od té doby tenkrát dávno, kdy byla nevinn˘m dûckem na klínû své matky. Její sestry nav‰tûvovaly fiádnû ‰kolu a nauãily se ‰ít a ãíst, ale Janet chodívala za ‰kolu, obvykle na pláÏ za pfiístavem. Stávala na vysok˘ch, drolících se útesech u zfiíceniny starého hradu a pozorovala hnûdé plachty rybáfisk˘ch ãlunÛ z Penlivy, které se leskly na dalekém obzoru. „Pane BoÏe, prosím tû, aÈ je ze mne chlapec, neÏ vyrostu,“ modlívala se je‰tû jako malé dûcko s lok˘nkami kolem hlavy. Dostávala v˘prask a matka ji hubovala a spílala jí, Ïe je neurvalá jako kluk a chová se jako pohan, ale nebylo to nic platné. Matka si mohla rákosku klidnû u‰etfiit, nic s ní nezmohla. Jako chlapec také vyrostla; byla veliká a pfiímá, mûla pevné ruce a nebojácn˘ pohled a v krvi lásku k mofii. Svou láskou ke zvífiatÛm a ke v‰emu slab‰ímu a bezmocnému byla v‰ak srdcem dívkou, a proto pozdûji dbala na své obleãení, pfiipíchla si kytiãku na ÏivÛtek a sãesala si ãerné kadefie z ãela. Mládenci na ni ãekali pfied otcov˘m domem a prosili, aby se s nimi ‰la v nedûli projít po skalní cestiãce; postávali tam s rozpaãit˘ma rukama a nejapn˘m v˘razem jako ovce, a jako by se jim jazyky nechtûly vejít do úst, ale Janet je odb˘vala smíchem a pohozením hlavy. Chodila s chlapci ven, aby s nimi mohla bûhat, lézt na stromy a sklízet obdiv, ale ne, aby spolu kráãeli na oãích v‰em ruku v ruce jako zamilovan˘ pár. V‰ak nepotrvá dlouho 11


9/3/12

8:22 PM

Stránka 12

a bude provdána, bude mít na starosti manÏela a domácnost, kolem kotníkÛ protivnou dlouhou sukni a na hlavû ãepec. Bude pofiádná a úctyhodná. JenÏe ona bude chtít opravdového muÏe, a ne vytáhlého utfiinosa, kter˘ ze sebe nedokáÏe vypravit slovo a nemá nic lep‰ího na práci, neÏ se potloukat kolem a ãekat na nûÏn˘ pohled nebo milé slÛvko. Tak uvaÏovala Janet, kdyÏ jí bylo osmnáct a kdyÏ její sestry nemyslely na nic jiného, neÏ jak si zavázat stuÏku do vlasÛ a pozorovat v kostele úkosem muÏe pfies modlitební kníÏky. Janet pohrdala jejich zpÛsoby, i kdyÏ nebyla o nic lep‰í neÏ ony. Také neposlouchala faráfiovo kázání a my‰lenky jí bloudily daleko za mofiem, po nûmÏ pluly lodi do dalek˘ch cizích zemí. âasto chodila do lodûnice pfii úpatí plymského kopce u pfiístavního mola. Lodûnice patfiila jejímu str˘ci, a aãkoli zatím nevelká, prospívala a rozrÛstala se kaÏd˘m rokem. Mimoto pomáhal str˘ãkovi jeho pracovit˘ synovec Thomas Coombe. Janetin bratranec z druhého kolena. Bratranec Thomas byl váÏn˘ a fiádn˘ muÏ; byl na ‰kolách v Plymouthu a mûl klidné zpÛsoby, které dûlaly dobr˘ dojem na str˘ce a na ty líné budiÏkniãemy, ktefií pracovali v lodûnici. Vypadalo to, Ïe firma se brzy pustí do sloÏitûj‰í a tûÏ‰í práce, neÏ je stavba pobfieÏních rybáfisk˘ch ãlunÛ. Mlad˘ Thomas se pak stane partnerem a po str˘ãkovû smrti bude lodûnice patfiit jemu. Bratranec Thomas byl prav˘ muÏ, dovedl se vyjádfiit a byl vlastnû docela hezk˘. Na námluvy a nedûlní procházky po útesech nemûl ãas, ale Janet si v‰iml a napadlo ho, jaká by z ní byla znamenitá manÏelka, pravá Ïivotní druÏka pro kteréhokoli muÏe. 12


9/3/12

8:22 PM

Stránka 13

A tak se stalo, Ïe mlad˘ Thomas zaãal po veãerech nav‰tûvovat Janetin domov a tlachat s otcem a matkou; pfiitom mûl hlavu plnou Janet. Pfiedstavoval si, jak na svahu uprostfied plymského kopce stojí dÛm zarostl˘ bfieãÈanem a s vyhlídkou na pfiístav a tam na nûj po práci ãeká Janet s hlouãkem dûtí u nohou. Trvalo mu rok, neÏ se vyjádfiil; ãekal, aÏ ho Janet pozná tak dobfie jako svou rodinu a pojme k nûmu dÛvûru a úctu. Brzy potom, co dosáhla devatenácti let, fiekl jejím rodiãÛm, Ïe by ji chtûl za Ïenu. Byli potû‰eni, protoÏe Thomas uÏ zaãínal mít v Plymu jméno a byl tak stfiízliv˘ a poctiv˘, jak si jen rodiãe mohou pfiát. Jednou veãer pfii‰el a poÏádal, jestli by mohl mluvit s Janetou o samotû. Sebûhla ze schodÛ v hezk˘ch ‰atech s medailonkem pfiipjat˘m na prsou a s hladk˘mi tmav˘mi vlasy rozdûlen˘mi uprostfied pû‰inkou. „Vítám tû, bratranãe Thomasi!“ volala. „Pfii‰el jsi dneska brzo, veãefie je‰tû není hotová a nikdo tu není, jen já.“ „Ano, Janet,“ odpovûdûl ti‰e, „pfii‰el jsem kvÛli urãité vûci a chci ti poloÏit jednu otázku.“ Janet se zaãervenala a podívala se k oknu. Sestry jí pfied nûkolika dny veãer ‰eptaly nûco takového, a ona se jim vysmála a odbyla je. „Tak mluv, bratranãe Thomasi,“ fiekla, „moÏná Ïe mi nepfiijde zatûÏko dát ti odpovûì.“ Vzal ji tedy za ruku a pfiitáhl ji na Ïidli vedle krbu. „UÏ dvanáct mûsícÛ chodím pravidelnû k vám, Janet, a dívám se na tebe a poslouchám, co fiíká‰. To, co ti teì chci povûdût, není dÛsledkem ukvapenosti ani spla‰en˘ch my‰lenek. Znám tû dvanáct mûsícÛ a zamiloval jsem se do tebe, protoÏe má‰ dobré srdce a jsi poãestná, upfiímná, a mé city jsou tak silné, 13


9/3/12

8:22 PM

Stránka 14

Ïe uÏ nemohu mlãet. Byl bych rád, kdyby ses stala mou Ïenou, Janet, a sdílela se mnou mÛj dÛm a mé srdce. Já zato budu pracovat ze v‰ech sil, abych ti zajistil spokojen˘ a ‰Èastn˘ Ïivot, Janet.“ Ponechala svou ruku v jeho a chvíli pfiem˘‰lela. Vyrostla z dítûte v dívku teprve nedávno, a uÏ se má stát Ïenou – a to navÏdycky. Konec bûhání s vykasanou sukní po skalách a toulkám mezi ovcemi po kopcích. Bude se muset starat o domov a o vlastního muÏe a pozdûji, dá-li BÛh, i o dítû, které pfiijde po sÀatku. Pfii této my‰lence se cosi dotklo Janetiny du‰e. Bylo to jako vzpomínka na nûjak˘ sen, na nûco nejasného a zapomenutého; záblesk pravdy, která lidem uniká, kdyÏ jsou v bdûlém stavu, a pak jim svitne, kdyÏ to nejménû ãekají. Teì se to stalo Janet a bylo to slab‰í neÏ zavolání, spí‰ jen tichouãk˘ ‰epot. Obrátila se k Thomasovi s úsmûvem na rtech. „Prokázal jsi mi ãest a moc si toho váÏím. Nejsem tû hodna a myslím, Ïe nejsem ani dost moudrá pro ãlovûka, jako jsi ty, Thomasi. Ale dívkám je pfiíjemné sly‰et na vlastní u‰i, Ïe je tu nûkdo, kdo je bude milovat a ctít. A jestli mû opravdu chce‰, Thomasi, a chce‰ sná‰et moje zpÛsoby – já jsem nûkdy stra‰nû divoká – tak budu s radostí sdílet tvÛj domov a starat se o tebe.“ „Janet, má drahá, urãitû jsem dneska ten nej‰Èastnûj‰í muÏ v Plymu! A co teprve, aÏ pfiijde den a ty poprvé usedne‰ u na‰eho spoleãného krbu.“ Pak povstal a pfiivinul ji k sobû. „KdyÏ jsme se tedy dohodli, Ïe se vezmeme, a já jsem uÏ onehdy veãer promluvil s tv˘mi rodiãi a ti souhlasí, myslím, Ïe se jen slu‰í a nijak se neprohfie‰ím, kdyÏ tû políbím, Janet.“ Chvíli pfiem˘‰lela, protoÏe mimo otce dosud Ïádného muÏe nepolíbila. 14


9/3/12

8:22 PM

Stránka 15

Pak mu poloÏila obû ruce na ramena a nastavila mu obliãej. „Tfieba se to neslu‰í, Thomasi,“ fiekla potom, „ale pocit je to moc pfiíjemn˘.“ A tak se Janet zaslíbila svému bratranci Thomasu Coombovi z Plymu v hrabství Cornwall léta Pánû 1830, kdy jemu bylo pûtadvacet a jí právû devatenáct. Teì se mlha zvedla a Plym uÏ nebyl místem stínÛ. Z pfiístavu se ozvaly hlasy, rackové se vrhali do vody a lidé postávali u dvefií sv˘ch domkÛ. Janet stála na vrcholku kopce nehnutû a pozorovala mofie; zdálo se jí, Ïe ona sama se skládá ze dvou ãástí, ta jedna se chce stát manÏelkou, starat se o muÏe a nûÏnû ho milovat a ta druhá nechce neÏ splynout s lodí, s mofiem a nebem nad ním, b˘t blaÏenû volná jako rackové. Pak se otoãila a spatfiila Thomase, jak stoupá vzhÛru po svahu k ní. Usmála se a rozbûhla se k nûmu. „Pfiiná‰í to asi smÛlu, vítat svého manÏela ráno v den svatby,“ fiekla. „Mám b˘t doma a pfiipravovat se do kostela, a ne se tady na kopci drÏet s tebou za ruku.“ Vzal ji do náruãí. „Tfieba tu jsou nûjací lidé, ale nemÛÏu si pomoct,“ ‰eptal. „Janie, já tû mám rád nade v‰ecko na svûtû.“ Ovce se popásaly na kopci a vzduch byl pln˘ sladké vÛnû hloda‰e. Kdy uÏ zaãnou v Laconu vyzvánût? „Je to zvlá‰tní pomy‰lení, Ïe se uÏ nikdy nerozdûlíme, Thomasi,“ fiekla. „UÏ nikdy. V noci ani ve dne, kdy ty bude‰ v práci a já doma, na‰e my‰lenky budou pofiád spolu.“ PoloÏila mu hlavu na rameno. „Je svatba stra‰nû váÏná vûc, Thomasi?“ „Je, moje milá, ale BÛh Ïehná svatému stavu manÏelskému, a tak se nemusíme niãeho bát. ¤ekl mi to pan faráfi. Vy15


9/3/12

8:22 PM

Stránka 16

svûtlil mi mnoho vûcí, ze kter˘ch jsem mûl strach, myslel jsem, Ïe pro mû nebudou lehké. Ale já na tebe budu hodn˘, Janie.“ „Pfiijdou ãasy, kdy se budeme spolu hádat a zlobit se jeden na druhého, aspoÀ myslím, a pak bude‰ litovat, Ïe jsi nezÛstal svobodn˘.“ „Ne, nikdy, to nikdy!“ „Je to divné, Ïe budeme pofiád tady v Plymu, Thomasi. UÏ se nebudeme spolu toulat, budeme stejní jako ostatní. Na‰e dûti vyrostou vedle nás a také se oÏení a vdají a po nich zas jejich dûti. My dva zestárneme a pak nás oba uloÏí k odpoãinku na hfibitovû v Laconu. Stane se to zrovna tak, jako kdyÏ se v létû kvûtiny obracejí ke slunci a ptáci letí k jihu, kdyÏ zaãne opadávat listí. A teì jsme tady spolu, Thomasi, nic o tom nevíme a ani na to nemyslíme.“ „Mluvit o smrti a o Ïivotû, kter˘ bude, je hfiích, Janie. V‰echno je v rukou BoÏích a nesmíme o tom pochybovat. Dneska nechci myslet na dûti na‰ich dûtí, ale jenom na nás, na to, Ïe se vezmeme. Mám tû stra‰nû rád, Janie.“ Tiskla se k nûmu a dívala se mu pfiitom pfies rameno. „Za sto let tady budou stát jiní dva, Thomasi, tak jako tu stojíme dneska my – a budou krví na‰í krve, masem na‰eho masa.“ Chvûla se mu v náruãí. „Mluví‰ divnû, Janie, mysli na nás, a ne na dobu, kdy uÏ tu nebudeme.“ „Já se nebojím o nás,“ ‰eptala, „ale o ty, co pfiijdou po nás. MoÏná Ïe tûch, kdo na nás budou záviset, bude hodnû – po mnoha a mnoha letech. A taky budou stát za sluneãního rána na plymském kopci.“ „Jestli se bojí‰, Janie, jdi za panem faráfiem a popros ho, aby tû uklidnil. Rozumí v‰emu, protoÏe ãte po nocích bibli.“ 16

Janet Coombová stála na kopci nad Plymem a dívala se dolû

Recommend Documents