Jan Keller: Nemá smysl vyklízet bojiště Právo, 13.06.2013, Věra Keilová, str. 1, Café http://pravo.novinky.cz/
Poznávacím znamením jeho komentářů je sarkasmus a černý humor. "To přece dnes vůbec není těžké," poznamenává ke svému nezaměnitelnému stylu sociolog, filozof a publicista, jehož celoživotním zájmem je sociální politika a zkoumání vztahu mezi společností a přírodou. Možná je to právě proto, že celý život strávil na Ostravsku.
Profesor Jan Keller působí na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity v Ostravě. Foto: http://www.finmag.cz/cs/finmag/knizni-recenze/jan-keller-jsme-burzousti-kdyz-stoupame-a-socialiste-kdyz-padame-dolu/
"Dáte si kávu? Uvařím vám ji. Já si nedám, protože to je návyková a nebezpečná droga. Kafe nepiju ani ke slivovici," podotýká s výrazným ostravským přízvukem osmapadesátiletý Jan Keller ve své kanceláři na Ostravské univerzitě s výhledem do zeleně. - * Jak se vám žije na severní Moravě? Zvykl jsem si. Žiju blízko Ostravy ve Frýdku-Místku. Rád jezdím na kole a znám tu příjemná místa k posezení, mám svoje oblíbené výletní restaurace. Jenom když prší nebo je zima, jsem raději doma a jedna servírka mi už vyčetla, že to pak poznají na tržbách. Jsem zarytý nekuřák, a proto chodím ven na zahrádky. Cigaretu jsem nikdy v puse ani neměl, a to možná také proto, že jsem odtud. Limity škodlivin v ovzduší, které jsou člověku povoleny vydýchat za rok, tu letos už byly překročeny dvakrát. - * Kolo je pro vás hlavně fyzický odpočinek? Spíš psychický, protože když sedím v zahradní restauraci s výhledem na Beskydy, nepotřebuju už vůbec nic jiného. Fyzicky je to spíš zničující, protože tam je takové stoupání, že jsem si vypočetl, že když jdu vedle kola, je to rychlejší, než když na něm jedu.
- * Co vás vlastně přivedlo k zájmu o sociologii – vědu o společnosti? Od čtrnácti let jsem si v knihovně půjčoval společenskovědní literaturu, i když tenkrát toho moc nebylo. A k tomu jsem rád četl romány a historickou literaturu a rodiče mi to tolerovali. Maminka učila češtinu a ruštinu na gymnáziu a otec byl veterinář. Byl jsem divný už jako dítě. - * Hrál jste někdy s kluky fotbal? Fotbal nikoliv, ale šest roků jsem jako mladý šermoval a pět roků jsem se v době dospívání dost intenzívně věnoval i kulturistice. - * Co jste dal do života svým třem dětem? Nejstaršímu synovi jsem toho bohužel moc nedal, protože jsme se s jeho maminkou brzy rozvedli, ale vypracoval se sám a dělá programátora. Další dvě děti z mého nynějšího třetího a posledního manželství studují na střední škole v Místku. Syn chce studovat medicínu a dcera veterinu, ale může se to změnit. - * Od roku 2000 působíte na Ostravské univerzitě na fakultě sociálních studií. Předpokládám, a je to spíše luxusní záležitost. Svým dětem bych podobná studia zakázal. Jako způsob obživy bych to rozhodně nikomu nedoporučoval. Proto jsem rád, že tady se učí sociální práce a naši studenti pak mohou pracovat na úřadech a v různých organizacích, pečovat o seniory atd. Kdybych byl cynik, řekl bych, že tato práce může být pro naše absolventy zlatý důl, protože sociálních problémů bude přibývat, ale samozřejmě záleží na tom, jak bude placená. - * Před osmi lety jste napsal knihu Soumrak sociálního státu a říkali vám, že malujete čerta na zeď… Ano a teď mi zase říkají, že jsem to napsal moc umírněně. Moje poslední tři knížky byly pro změnu věnovány středním vrstvám a procesům, které část z nich přivedou minimálně o jedno patro ve společnosti níže. Dnes se už příliš nevyplatí vykořisťovat dělníka, to je příliš drahá věc. Když má někdo velké peníze, nevyplatí se mu zhodnotit je skrze klasickou tovární výrobu, ale zaměřit se např. na pojištění středních vrstev. Ty se vypracovaly nahoru díky vzdělání, zpravidla měly lepší zdravotní péči a také zajištěné stáří. A teď středním vrstvám zpoplatňují vše, díky čemuž se dostaly nahoru – čili vzdělání a zdravotní a penzijní zajištění. - * Na co se tedy máme připravit? Příjem, který střední vrstvy dostanou do jedné kapsy, budou muset z druhé kapsy obratem aby v této vrstvě mohly vůbec zůstat. Kvůli stále nejistějším pracovním podmínkám ale někteří lidé z této vrstvy zcela jistě přejdou do pozic "sezónních dělníků" a právě v tom tkví ta změna. - * Má to srovnání s jinou historickou epochou?
Když se přecházelo z feudalismu ke kapitalismu, určitá část lidí si výrazně polepšila, ale velká část padla níže, než byla předtím. Teď to bude při přechodu z průmyslové společnosti k postprůmyslové to samé. Ke středním vrstvám patří ve společnosti našeho typu zhruba dvě třetiny domácností. Nad nimi je pět až 10 procent horních vrstev a 20 až 30 procent je pod nimi. Ve Francii, kde často přednáším, patří už dnes pětina lidí mezi sociálně vyloučené. - * Jak si představujete svoje vlastní důchodová léta? Tak, že budu sedět ve výletní restauraci a dívat se na Beskydy. - * Většinu neduhů v dnešní společnosti, včetně korupce, přičítáte především nezvládnutému přechodu od jednoho systému ke druhému. Hraje v tom roli i naše "národní" povaha? Je-li vůbec nějaká… Současná situace leží skutečně na bedrech těch, kteří rozhodovali, když se po roce 1989 přecházelo z jednoho systému do druhého. Tito lidé byli tenkrát nedotknutelní a měli velice chatrné právní povědomí. Není to tedy vina ani minulého režimu, ani současného, ale toho, jak proběhl přechod mezi nimi. V reálném socialismu byly nastaveny určité mechanismy a věnovat politikovi obraz z Národní galerie bylo zločinem. Když si dnes ukradne celou obrazárnu, mluví se o tom jeden den, ale druhý den se už řeší zase jiná kauza. - * Jaké je řešení? Řešení není nadávat na politiky, protože ti jen těží z toho, že nefungují kontrolní mechanismy. Oni je přitom ale zřizují, a proto je třeba udělat to tak, aby kontrolní mechanismy nezřizovali ti, kteří jimi mají být kontrolováni. V jiných zemích kontrolní mechanismy fungují, protože všichni vědí, že riziko potrestání při podvodu je velké, zatímco u nás láká i malý podvod, protože riziko prakticky neexistuje. A když už to vypadá, že nějaké hrozí, prezident zařídí amnestii, takže se i malé riziko sníží na nulu. Peníze, které u nás z pančovaní alkoholu, musely mít nutně krytí i v kontrolních mechanismech. Lidé jsou pořád stejní, to se během několika desítek let zhoršit ani nedá. Že se krade, lže a lumpačí, je dáno tím, že se člověk chová ryze ekonomicky a poměřuje zisky a ztráty plynoucí ze svého jednání. A v našich podmínkách nemá při lumpačení moc co ztratit. Ani tak ale nemá smysl vyklízet bojiště, ale je nutné bojovat proti tomu dál, i když úspěchy jsou jen střídavé. - * Co pojem svědomí? Někdy se říká, že v parlamentu zasedá vzorek společnosti. To by mohlo znamenat, že svědomí v naší společnosti absentuje. Ale podle mého názoru tomu tak není. Můžeme být klidní, protože politici vzorkem národa nejsou. - * Možná by mohlo pomoci zavést při projevech některých politiků detektory lži… To by nebylo dobré, protože už teď je na pracovištích vysoká intenzita hluku a pískání by se ozývalo pořád. Existují normy na decibely a hygienik by třeba musel nechat parlament uzavřít. V sociologických příručkách se ostatně uvádí, že u vrcholných představitelů se cení nikoliv to, jestli říkají pravdu nebo lžou, ale nakolik přesvědčivě jsou schopni lhát.
- * Sledujete zprávy na internetu nebo v televizi? Už asi deset let neposlouchám ani rozhlas, ani se nedívám na televizi, pouze čtu jediné noviny – deník Právo. A k tomu se dívám asi na pět zpravodajských serverů na internetu. Když jsem doma a opravuju písemky nebo píšu knížku, po chvíli jsem z toho malátný, a tak si vždycky na chvilku sednu k počítači a projdu si, co je nového. Pikantní věci si pak dávám do archívu a seřazuji si je do šuplíčků. K informacím se pak vracím a už je nikde jinde nemusím hledat. Pod D mám například Drábka. Komentáře do deníku Právo píšu zásadně ráno. Když nápad nepřijde ráno kolem páté, kdy se probouzím, vím, že řešit to přes den je už zbytečné. - * Dá se říct, že se proti lidem obrátil technický pokrok? Nikoho z nás by určitě nebavilo pracovat tak fyzicky náročně jako dříve, to by mnozí ani nepřežili. Problém není v tom, že není práce, ale ubývá té, která je spojována s důstojností a úctou v očích druhých. Stroje berou lidem práci, včetně té, která jim zajišťovala určitý společenský status. Kromě toho je ale práce strojů také energeticky náročná. Jak píše jeden americký sociolog, je to, jako kdyby za každým z nás pochodovala armáda padesáti otroků. V podstatě je absurdní, když dva zemědělci válcují půdu těžkými stroji a dvanáct nezaměstnaných se na ně přitom dívá z okna. A v takové situaci jsme. - * Vy sám jste pracoval jako dělník, ačkoli jste vystudoval. Proč? Po studiu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně jsem nastoupil do Filozofického a sociologického ústavu Akademie věd v Praze, ale vydržel jsem tam čtvrt roku. Bylo to na konci roku 1980 a vůbec se mi tam nelíbilo. Dal jsem výpověď a raději šel vozit pivo jako závozník do pivovaru Nošovice. Odcházel jsem z vlastní vůle, ne z kádrových důvodů, jenže když jsem šel s červeným diplomem a také jako člen KSČ pracovat jako dělník, byl jsem pro režim najednou velmi podezřelý. Závozníka jsem dělal pár měsíců a pak jsem přešel na pozici pomocného dělníka v textilce. A od té doby se zastávám Romů, protože jsem dělal v četě, kde jsem byl jediný Nerom. Byli ke mně velmi solidární. Ten nejtenčí Rom se vždycky o přestávce okýnkem vysoukal ven a nakoupil čučo a já na něj přispívat nemusel. Říkali, že doktor vydělává nejmíň, tak se skládat nemusí. Odmítali mi ale půjčovat vysokozdvižný vozík, že bych jim ho polámal. Jednou jsem si ho přesto vypůjčil a opravdu jsem ho polámal. - * Dnes ale není jen krize hospodářská. Také jsme vyčerpáni lidsky, nemyslíte? Ale to se už dokazuje mnohem hůř. To, že jsme překročili kapacitu prostředí, se dá naopak vyhodnotit čísly poměrně přesně. Thomas Malthus říkával, že každý živočišný druh se množí geometrickou řadou, ale potrava pro něj přibývá jen aritmetickou řadou, takže se ty nůžky neustále rozevírají. Byl hodně kritizován, ale pak se ukázalo, že byl ještě moc velký optimista, protože nepočítal s únosnou kapacitou teritoria. Nároky lidí se totiž v západních zemích stále zvyšují. Sto tisíc lidí v Bangladéši vyčerpá přírodu mnohem méně než deset tisíc lidí ve velkém městě post průmyslového státu, jako je dnes třeba ten náš. Někteří lidé ze střední vrstvy zcela jistě přejdou do pozic "sezónních dělníků"
Peníze, které u nás šly z pančovaní alkoholu, musely mít nutně krytí i v kontrolních mechanismech Foto: Profesor Jan Keller se Zdeňkem Mahlerem při udílení cen Akademie literatury české. Známý sociolog získal cenu Boženy Němcové za knihu Tři sociální světy. Foto PRÁVO – Milan Malíček (2) Zpracovatel: Anopress IT a.s. http://www.osu.cz/
