Jan Jandourek: Pohanokřest anské meditace 1

Jan Jandourek: Pohanokˇrest’anské meditace

1

Jan Jandourek

Pohanokˇrest’anské meditace S´ıt’, 1995

• 10 ˚ se kterymi P´ısmo samo zná rozpornost jevu, se cˇ lovˇek setkává. Bible klade rozporné texty klidnˇe vedle sebe, nebot’ v´ı, ´ zˇ e tomu tak nakonec v zˇ ivotˇe je a nen´ı co zast´ırat. • 12 (. . .) [Jeˇz´ısˇ ] sám byl spravedlivy, ´ ctil otce i matku, modlil se ve spoleˇcenstv´ı dvou, tˇr´ı i v´ıce a také ve skrytosti, a pˇresto konˇc´ı tak tragicky. Právˇe v jeho tragické a nesmyslné smrti je snad kl´ıcˇ k naˇsemu problému. Jeˇz´ısˇ nezjevuje nic o smyslu ˇ nesmyslného, neodstranuje ze svˇeta absurditu a tragiku, ale sám j´ı podléhá. Právˇe v tom je podoben tolika jinym ´ lidem. Udˇelal vˇsechno a nebylo mu to nic platné. Smyslem kˇr´ızˇ e je snad právˇe poselstv´ı toho, zˇ e nen´ı zˇ a´ dny´ zjevny´ smysl ˚ je s námi na stranˇe obˇet´ı. kˇr´ızˇ e. O utrpen´ı nen´ı moˇzno mnoho rˇ´ıci. V´ıme vˇsak jednu vˇec, zˇ e Buh • 19 Kˇrest’ané se podle (. . .) starokˇrest’anského textu List Diognetovi neliˇs´ı od ostatn´ıch ani bydliˇstˇem, ani jazykem, nemaj´ı ˇ ı v rˇ eckych vlastn´ı obce a nevedou zˇ a´ dny´ zvlásˇ tn´ı zˇ ivot. Zij´ ´ i barbarskych ´ mˇestech, v oblékán´ı a j´ıdle se rˇ´ıd´ı m´ıstn´ımi obyˇceji. A pˇresto: kaˇzdou cizinu maj´ı za vlast, kaˇzdá vlast je jim cizinou, jsou v tˇele, podle tˇela vˇsak neˇzij´ı, pobyvaj´ ´ ı na zemi, domovem jsou vˇsak v nebi, zákony zachovávaj´ı a svym ´ zˇ ivotem pˇrekonávaj´ı, ve vˇsem maj´ı nouzi a vˇseho nadbytek. Autor konˇc´ı vˇetou: Takto význaˇcné m´ısto urˇcil Buh ˚ kˇrest’anum ˚ a je nepˇr´ıpustné z nˇeho zbˇehnout.“. ” • 19 ˚ zeme nikdy poznat zcela, takovy´ Buh ˚ by byl nutnˇe modlou. Neviditelného Boha nemuˇ • 19 Lze sáhnout po cˇ emkoli na svˇetˇe, abychom si Boha pˇribl´ızˇ ili, ale pak je nutno po vystupu tento zˇ ebˇr´ık odhodit, nebot’ ´ Boha nelze niˇc´ım spoutat. • 20 ˚ stvoˇril cˇ lovˇeka k svému obrazu, a cˇ lovˇek mu tuto laskavost oplatil, stvoˇril si Boha rovnˇezˇ k obrazu svému. Buh ˚ Nezustalo jenom u stvoˇren´ı jednoho Boha, ale je jich hned nˇekolik. • 20 Norbert Scholl poukazuje na to, zˇ e kaˇzdy´ obraz Boha je ovlivnˇen sociálnˇe-kulturn´ımi podm´ınkami a politickymi ´ ˚ c´ısaˇru˚ a despotu˚ vˇseho druhu se odrazil pochopitelnˇe i na obraze Boha. Kromˇe toho pˇrenásˇ´ı danostmi. Svˇet králu, ˚ strach a uzkosti, ´ cˇ lovˇek na obraz Boha také svuj obavy a oˇcekáván´ı, které se obvykle tykaj´ ´ ı sp´ısˇ e nositelu˚ svˇetské moci ´ radu˚ se mohou c´ıtit jako Bohem vyvolen´ı a povˇerˇ en´ı, jako nebo obávanych ´ autorit. To plat´ı rovnˇezˇ opaˇcnˇe. Nositelé uˇ ti, kdo Boha na zemi zastupuj´ı a zprostˇredkovávaj´ı pˇr´ıstup k nˇemu. • 20 ˚ erˇ ovat vˇsem nárokum, ˚ Modern´ı svˇet zaˇzil jiˇz pˇr´ıliˇs mnoho ideologi´ı, neˇz aby mohl bezelstnˇe duvˇ které vznesou auto” rity“. • 21 ´ v masce BohaJestliˇze nˇekdo unikne obrazu Boha v podobˇe majestátn´ıho panovn´ıka, cˇ ´ıhá na nˇej jeˇstˇe dalˇs´ı kreatura ˚ ktery´ vytvoˇril nesˇcetné mnoˇzstv´ı pˇr´ıkazu˚ a zákazu, ˚ a pokud nˇekdo uniknul spravedlivému -Zákon´ıka. Je to ten Buh,


2

trestu zde na zemi, bude poruˇsen´ı zákona potrestáno na vˇecˇ nosti. V dˇejinách kˇrest’anstv´ı najdeme hojná l´ıcˇ en´ı po˚ sledn´ıho soudu se vˇsemi jeho hruzami a apokalyptické vize konce. • 23 ˇ ˇ Zijeme ve svˇetˇe, kdy vymizel jeden aspekt z dˇr´ıvˇejˇs´ıch dob, totiˇz zboˇzsˇ tˇen´ı pˇr´ırody. Clovˇ ek nen´ı sice pánem tohoto ˚ ci silám, které ho obklopuj´ı, nicménˇe nemá – po valnou cˇ a´ st svého zˇ ivota – pocit svˇeta, je cˇ asto stejnˇe bezmocny´ vuˇ naprosté vydanosti surové pˇr´ırodˇe. S t´ım zmizel vyznam mnoha náboˇzenskych ´ ´ praktik, které chtˇely cˇ lovˇeka zajistit ˚ pˇred nejistotou tohoto druhu, napˇr´ıklad proces´ı do pol´ı a sv´ıcˇ ky hromniˇcky. Kosmologicky´ Buh“ t´ım ztratil na své ” ˇ potˇrebnosti a je do znaˇcné m´ıry mrtev. Mezery, které dosud vyplnoval v poznán´ı svˇeta, bud’ zaplnila vˇeda, nebo jiˇz nejsou nijak bolestnˇe pocit’ovány. • 24 ˚ ze byt Jestliˇze mnoho podob Boha muˇ ´ objasnˇeno jako projekce, naskytne se samozˇrejmˇe otázka, zda takovou projekc´ı ˚ sám. Ludwig Feurbach (1804–1872) je autorem právˇe této teze: Boˇzská podstata [. . .] nen´ı niˇc´ım nen´ı nakonec i Buh ” jinym, ´ neˇz podstatou cˇ lovˇeka. Vˇsechna urˇcen´ı boˇzské podstaty jsou proto urˇcen´ımi lidské podstaty [. . .]. Náboˇzenstv´ı ˚ ci nˇemu postavenou podstatou.“ (Das je rozdvojen´ım cˇ lovˇeka se sebou samotnym: ´ stav´ı pˇred sebe Boha, jako by byl vuˇ ˚ opiem lidu a podle Freuda je v´ıra v Boha iluz´ı a je odvozena z lidské touhy. Wesen der Religion). Podle Marxe je Buh ˚ Taková tvrzen´ı mohou zn´ıt velmi silnˇe, nebot’vˇsichni v´ıme, jak problematické je to s dukazy Boˇz´ı existence“. Norbert ” Scholl (Kleine Psychoanalyse christlicher Glaubenspraxis, Kosel Verlag 1980) k tomu ale poznamenává, zˇ e nedostatek ˚ ¨ dukaz u˚ jeˇstˇe neznamená neexistenci toho, o cˇ em hovoˇr´ıme, a cituje Hanse Kunga, zˇ e kdo souhlas´ı s Bohem, v´ı, proˇc ˚ ze duvˇ ˚ erˇ ovat skuteˇcnosti. Buh ˚ vˇsak zust´ ˚ avá neproniknutelnym muˇ ´ a nepˇredstavitelnym. ´ Máme se tedy vzdát jakékoliv rˇ eˇci o Bohu, abychom unikli nebezpeˇc´ı projekce, vytvoˇren´ı obrazu nebo pˇredstavy Boha ˚ zeme vyslovit o Bohu ménˇe, neˇz mravenec Zákon´ıka, Panovn´ıka nebo Hybatele kosmu? Podle C. G. Junga toho muˇ o sb´ırkách Britského muzea. Naˇse v´ıra je vˇsak nˇeco osobn´ıho a proto – pˇres veˇskerou snahu o abstraktnost – ponese ˚ ze nikdy vyvolat v cˇ lovˇeku totézˇ , co pusobiv ˚ vˇzdy osobn´ı rysy a zabarven´ı. Pouhy´ chladny´ popis nemuˇ y´ obraz. Jedinˇe symboly a obrazy mohou probudit s´ıly sp´ıc´ı v lidské duˇsi, jak se o tom dnes pˇresvˇedˇcujeme v umˇen´ı i terapii. A také to plat´ı naopak, perfekcionismus usiluj´ıc´ı o naprostou pˇresnost“ konˇc´ı v sterilitˇe a prázdnotˇe. ” • 24 Norbert Scholl: Kleine Psychoanalyse christlicher Glaubenspraxis • Máme a sm´ıme si uˇcinit obrazy Boha, ale mus´ıme vˇedˇet, zˇ e jsou to právˇe jenom obrazy, které jsme si vytvoˇrili, které tryskaj´ı z naˇs´ı s´ıly pˇredstavivosti. Neexistuje ani obraz Boha, ani pˇredstava Boha. Také oznaˇcen´ı Otec, Syn a Duch svaty, ´ která se uˇz´ıvaj´ı v kˇrest’anské teologii, jsou obrazy, které byly shledány jako zvlásˇ tˇe pˇrimˇerˇ ené ke znázornˇen´ı urˇcitych e a které mohou na misku vah pˇrihodit také váhu ´ zkuˇsenost´ı Boha a jako velmi vyrazn´ ´ ˚ nen´ı jen otec, jeˇstˇe v´ıce je naˇs´ı matkou.‘ (papeˇz Jan Pavel I.). dlouhé tradice. Ale jsou to právˇe jen‘ obrazy. Buh ’ ’ ˇ Jeˇz´ısˇ nen´ı jen syn, je také bratr (Mt 25,40] 28,10; R 8,29). Z toho ale vyplyv´ ´ a: boj o pravy‘ ´ obraz Boha nen´ı bojem ’ ˚ o Boha, nybrˇ ´ z boj o lidské ideje a pˇredstavy. Kdo následuje nˇejaky´ jiny´ obraz Boha, nebo j´ım opovrhuje kvuli ˚ ˚ nikoliv svému sˇ patnému‘, ten j´ım pohrdá nebo ho následuje v zásadˇe z ideologickych, subjektivn´ıch duvod u, ´ ’ z teologickych ´ a objektivn´ıch. • 25 E. Fromm: Psychoanalyse und Religion ˇ adny´ cˇ lovˇek nemuˇ ˚ ze tvrdit, zˇ e má takovou znalost Boha, zˇ e by byl oprávnˇen silou toho kritizovat nebo zavrho• Z´ vat své bliˇzn´ı nebo tvrdit, zˇ e jeho vlastn´ı pˇredstava Boha je ta jediná správná. Náboˇzenská netolerance, která je tak charakteristická pro západn´ı náboˇzenstv´ı a která pocház´ı z takovych ´ nároku˚ – a která, psychologicky rˇ eˇceno, má své koˇreny v nedostatku v´ıry nebo lásky – má takovy´ pustoˇsivy´ vliv na náboˇzensky´ vyvoj. Právˇe ona vedla ´ k nové formˇe modlosluˇzby. • 25 Vypovˇ edi o Bohu jsou v´ıce vypovˇ ed´ı o nás samotnych, kteˇr´ı hovoˇr´ıme, neˇz o nˇem. Odrázˇ ´ı sp´ısˇ e naˇse zkuˇsenosti s n´ım, ´ ´ ´ neˇz jeho skuteˇcnou“ podobu. Podle Mistra Eckhar´ıa, nˇemeckého mystika (1260–1327), nám kaˇzdé lpˇen´ı na vnˇejˇs´ıch ” znamen´ıch brán´ı v uchopen´ı celku Boha, at’ je to jiˇz lpˇen´ı na vnˇejˇs´ıch znamen´ıch svátost´ı nebo záliba ve viz´ıch. Podle ˚ nˇeho mus´ı chrám zustat prázdny, ´ jako mus´ı i oˇci byt ´ volné a prázdné od veˇskeré barvy, aby mohly barvu vidˇet. Vˇsechny obrazy a pˇredstavy jsou jenom trámy v naˇsem oku. • 25 Meister Eckehart: Deutsche Predigten und Traktate


3

• Ano, másˇ se vypoˇra´ dat se svym ´ myˇslenym ´ Bohem a vˇsemi tvymi ´ tak nedostateˇcnymi ´ myˇslenkami a pˇredstavami ˚ je dobry, ˚ nen´ı dobry, ˚ o nˇem, jako: Buh ´ je moudry, ´ je spravedlivy, ´ je nekoneˇcny. ´ Buh ´ já jsem lepˇs´ı neˇz on, Buh nen´ı moudry, Boha byt´ım je tak nesmyslné, jako kdybych chtˇel slunce nazyvat ´ já jsem lepˇs´ı neˇz on, a nazyvat ´ ´ bledym ´ nebo cˇ ernym. ´ . . Vˇsechno, co tu rˇ´ıkásˇ a mysl´ısˇ o svém Bohu, to jsi ty sám v´ıce neˇz on. • 26 ˚ zeme uˇcinit obraz. Jeˇstˇe dˇr´ıve, neˇz jsme s n´ım hotovi, máme ho vˇsak zniˇcit a zaˇc´ıt znovu. (. . .) O Bohu si muˇ • 26 Dnes jsme opatrnˇejˇs´ı, kdyˇz mluv´ıme o d’áblu a andˇel´ıch. To, co bylo samozˇrejmost´ı ve svˇetˇe prosyceném náboˇzen˚ ze se dnes nˇekomu jevit jako pˇrekázˇ ka na cestˇe k v´ırˇ e. V P´ısmu samotném se nauka o andˇelech také vyv´ıjela stv´ım, muˇ a vliv ostatn´ıch náboˇzenstv´ı Orientu je i v biblickych ´ textech nepopiratelny. ´ Samo slovo andˇel neoznaˇcuje podle prastarého chápán´ı pˇrirozenost, nybrˇ cˇ a´ stmi kˇrest’anského ´ z funkci posla. V kaˇzdém pˇr´ıpadˇe se jedná ve srovnán´ı s jinymi ´ poselstv´ı o relativnˇe okrajovou záleˇzitost (. . .). • 26 Sotva budeme nˇekdy schopni empiricky pˇrezkouˇset, zda andˇelé existuj´ı cˇ i nikoli. Pˇredevˇs´ım se dá dosti tˇezˇ ko dokazovat neexistence cˇ ehokoli. U andˇelu˚ také nev´ıme, jak jiˇz bylo pˇredesláno, cˇ ´ım vlastnˇe jsou, takˇze jejich existence se ˚ problematizuje i t´ım, zˇ e nen´ı jasné, co bychom chtˇeli dokazovat, i kdybychom nˇeco vubec dokazovat mohli. Jedna vˇec ˚ je ale nepopiratelná, andˇelé se vyskytuj´ı jako fenomén, at’ uˇz si o jeho puvodu mysl´ım cokoli. • 27 Jestliˇze takto dokonalé byt´ı [jako andˇel] selhalo, jak ohroˇzen mus´ı byt ´ samotny´ cˇ lovˇek. Je to vlastnˇe varován´ı: ani andˇelské poznán´ı, ani bl´ızkost Boha nezbavuje cˇ lovˇeka nebezpeˇc´ı pádu a zkázy. • 29 ˇ Strach, ktery´ (. . .) [ˇclovˇeka v ráji] spoutal a dovedl ke zlu, mu nyn´ı zabranuje v obrácen´ı, nebot’ to by muselo zaˇc´ıt ˇ kterou jsi mi dal [. . .], mi dala [. . .].“. Ani pˇriznán´ım. M´ısto toho vˇsak neustále pˇresouvá vinu na nˇekoho jiného: Zena, ” uˇz neˇrekne má zˇ ena“. Po hˇr´ıchu skuteˇcná solidarita konˇc´ı, jenom ostuda je spoleˇcná. Jako posledn´ı pˇr´ıcˇ inu vˇseho zla ” by cˇ lovˇek rád oznaˇcil Boha. T´ım maˇr´ı posledn´ı moˇznost nˇeco zachránit. • 31 ˚ St´ınem je [v hlubinné psychologii] nazyv´ ı na okraji vˇedom´ı a nevˇedom´ı a patˇr´ı k negativn´ı ´ an potenciál sil, ktery´ pusob´ ˚ potlaˇcen´ı se to nemuˇ ˚ ze stranˇe naˇs´ı osobnosti. Je to souhrn vˇseho toho, co by mˇelo patˇrit k celku osoby, ale kvuli rozvinout nebo integrovat. Jedná se tedy o komplex vˇsech temnych“ sil v nevˇedom´ı. Mohou to byt ´ ´ nemoce nebo ” ˚ zklamán´ı, za které jedinec neruˇc´ı nebo na nˇe ze zbabˇelosti cˇ i slabosti nebo ideologickych u˚ nechce reagovat, ´ duvod také ztracené zˇ ivotn´ı pˇr´ıleˇzitosti zanechávaj´ıc´ı po sobˇe hoˇrky´ pocit, charakterové rysy, vˇsechno, co se nahromadilo ˚ na negativn´ı stranˇe naˇseho zˇ ivota. Tyto s´ıly pusob´ ı ovˇsem v nevˇedom´ı dále, a jak unikaj´ı kontrole kritického vˇedom´ı, stávaj´ı se hn´ızdem vˇseho ménˇecenného, scestného a zlého. Koˇreny st´ınu sahaj´ı cˇ asto aˇz do dˇetstv´ı (neporozumˇen´ı, nedostatek lásky). Pˇrijet´ı vlastn´ıho st´ınu a vyrovnán´ı se s n´ım patˇr´ı k procesu celkové individualizace. St´ın je souˇca´ st´ı naˇs´ı osobnosti, at’ se nám to l´ıb´ı nebo ne. Napˇr´ıklad právˇe v [ignaciánskych] exercici´ıch jde také ´ ˚ zeme vzpomenout na Jeˇz´ısˇ ova o setkán´ı s vlastn´ım st´ınem a vyrovnám se s n´ım, a to z pohledu Jeˇz´ısˇ ova. Volnˇeji si muˇ slova: Dohodni se se svym ´ protivn´ıkem vˇcas, dokud jsi s n´ım na cestˇe k soudu, aby tˇe neodevzdal soudci a soudce ” zˇ alárˇ n´ıkovi, a byl bys uvrˇzen do vˇezen´ı. Amen, prav´ım ti, zˇ e odtud nevyjdeˇs, dokud nezaplat´ısˇ do posledn´ıho halérˇ e.“. ˚ ze stát násˇ st´ın, pokud se s n´ım zavˇcas nedohodneme. Kdo je ovlivnov´ ˇ an t´ım, co je potlaˇceno, Naˇs´ım protivn´ıkem se muˇ a nen´ı schopen se otevˇr´ıt pro vlastn´ı moˇznosti, je iracionálnˇe svázán a nedosáhne toho, cˇ eho by mohl. Strach z vlastn´ı˚ ze vést k tomu, zˇ e své vlastn´ı pot´ızˇ e pˇrenásˇ´ıme na druhé osoby, vˇeci, okolnosti, nebo se s nimi vyho st´ınu muˇ ´ rovnáváme náhradn´ım jednán´ım. Ukázkou toho je uzkostliv´ a starost farizeju˚ o uchován´ı kultické cˇ istoty nebo pˇremrˇstˇená peˇclivost pˇri dáván´ı desátku. Marnˇe se vnˇejˇs´ım jednán´ım pokouˇsej´ı zastˇr´ıt, potlaˇcit a kompenzovat to, co by ve skuteˇcnosti mˇelo byt ´ rˇ eˇseno uvnitˇr, rˇ eˇceno jazykem P´ısma – v srdci. Milosrdny´ Samaritán je uvádˇen jako pˇr´ıklad cˇ lovˇeka nespoutaného nevˇedomymi ménˇecennostmi, a tedy se svo´ ˚ zˇ ivot mohli uspoˇra´ dat, je nutno si uvˇedomit vˇsechna uskal´ ´ bodnym ı a rafi´ pohledem i jednán´ım. Abychom svuj novanosti vlastn´ıho st´ınu. • 35 Do pekla nebude nutno nikoho nahánˇet, pˇr´ıpadn´ı zavrˇzen´ı se tam s pochmurnym odeberou dobrovolnˇe ´ vyrazem ´ ˚ sami. Nˇekdy mˇe napadá, zda pˇr´ıpadn´ı zavrˇzen´ı v pekle nebudou cht´ıt navˇzdy zustat tam, kde jsou, protoˇze si – na základˇe svych ´ deformovanych ´ náboˇzenskych ´ pˇredstav – budou myslet, zˇ e jsou v nebi.


4

• 37 ˚ pˇr´ıkazu˚ a zákazu. ˚ Jejich umysl ´ ˚ (. . .) Farizeové (. . .) Zákon opevnili stovkami pˇredpisu, byl puvodnˇ e zˇrejmˇe dobry, ´ chtˇeli postavit kolem Zákona ochranny´ val, duchovn´ı zˇ ivot zpˇrehlednit a vnést do nˇej systém, ktery´ by pak staˇcilo ˇ pˇresnˇe uskuteˇcnovat. Mˇeli také chvalitebnou snahu po proniknut´ı Zákona do vˇsech oblast´ı lidského zˇ ivota. Známe ˚ spory o vyklad Zákona, které naruˇsuj´ı pˇredstavu zˇ idovstv´ı Jeˇz´ısˇ ovy doby jako zákonického monolitu. Vˇerˇ´ıc´ım zˇ idum ´ ˚ ˚ M´ısto toho vˇsak nˇekdy vzniklo monstrum dus´ıc´ı sˇ lo o pravdivost duchovn´ıho zˇ ivota vedeného do vˇsech dusledk u. kaˇzdy´ vyhonek duchovn´ıho zˇ ivota. ´ • 38 ˚ Povolán´ı od Boha je vˇsak nˇecˇ ´ım individuáln´ım a nedá se vmˇestnat do tˇesného roucha stovek farizejskych ´ pˇr´ıkazu. Na základˇe osobn´ıho vztahu ke Kristu máme odpovˇednˇe volit styl svého zˇ ivota a nestat se kopi´ı nikoho jiného. ˚ tvoˇr´ı pˇrece pouze originály a kopi´ı se stáváme jedinˇe tehdy, kdyˇz jeho zámˇer nepochop´ıme a zdeformujeme. Buh Ve vztahu k Bohu je vˇzdy nˇeco pˇredem nevypoˇcitatelného a nelze cˇ ekat na zvlásˇ tn´ı poselstv´ı z nebe nebo naprostou vnitˇrn´ı jistotu. Osloven´ı se dˇeje skrze osoby, okolnosti, vˇeci, mnohdy pˇripouˇst´ı i rozliˇcny´ vyklad a váhán´ı. Nen´ı-li naˇse ´ rozvaˇzován´ı nekoneˇcné, je cˇ asto zcela na m´ıstˇe. Povolán´ı nezbavuje nikoho jeho odpovˇednosti a toho, zˇ e nakonec rozhodnut´ı mus´ı vykonat sám. • 39 Dˇejiny se zajisté nemˇen´ı. To, co se mˇen´ı, je jejich interpretace. • 39 Mnohdy je stárˇ´ı textu sp´ısˇ e doporuˇcen´ım. Plat´ı to dvojnásob o náboˇzenské literatuˇre. Proˇc jsou knihy padesát nebo sto let staré pomˇernˇe smˇesˇ né a knihy staré pˇet set let nikoli? Zjiˇst’ujeme, zˇ e zˇrejmˇe nezáleˇz´ı tolik na starobylosti autora, ˇ jako sp´ısˇ e na hloubce jeho vhledu do vˇeci. Zdá se, zˇ e základn´ı otázky lidstva jsou stále stejné. Zivot a smrt, utrpen´ı cˇ lovˇeka, lidská láska, to vˇsechno je mnohem základnˇejˇs´ı neˇz naˇse pot´ızˇ e s atomovou energi´ı nebo ozonovou d´ırou. Bude-li zde za tis´ıc let civilizace, mnoho z tˇechto pot´ızˇ ´ı bude snad vyˇreˇseno. Vˇecˇ ná témata se vˇsak budou stále vracet ´ a nikdy na nˇe nebude dána upln´ a a vyˇcerpávaj´ıc´ı odpovˇed’. • 41 Jak lze zˇ ´ıt v modern´ı spoleˇcnosti s trˇzn´ı ekonomikou, doprovázenou nutnˇe jistym ´ stupnˇem blahobytu? Jak lze zˇ ´ıt ve ˚ kˇrest’anskym spoleˇcnosti, kde nutnou souˇca´ st´ı zˇ ivota je sebeprosazen´ı, aniˇz by bylo nutno – kvuli ´ zásadám – vyhledat si na pouˇsti odlehlou jeskyni? Utéci do nˇejaké komunity usiluj´ıc´ı o kˇrest’anskou podobu utopického socialismu a sociáln´ı rovnosti je slepou uliˇckou. Nutno uznat, zˇ e civilizace Západu vytvoˇrila jako doposud jediná v dˇejinách systém, ve kterém se dá relativnˇe sluˇsnˇe zˇ ´ıt, kde se dodrˇzuj´ı lidská práva, kde je m´ısto pro vˇsechna m´ınˇen´ı, která neohroˇzuj´ı svobodu druhych. (Nechme ted’ stranou to, cˇ ´ım jsme za to zaplatili a kde zˇ ijeme na dluh.) Vázˇ né nedostatky ´ ˚ tohoto zpusobu zˇ ivota nás nemaj´ı vést k jeho pauˇsa´ ln´ımu odm´ıtnut´ı, ale mˇeli bychom se – podle pˇr´ıkladu apoˇstola Pavla – nauˇcit zˇ ´ıt v nadbytku i nedostatku. V pˇr´ıpadˇe nadbytku je to tˇezˇ sˇ´ı, nebot’– jak nás varuje P´ısmo – snáze projde velbloud uchem jehly neˇz bohácˇ do nebe. • 41 Duchovn´ım smyslem chudoby je takové vnitˇrn´ı rozpoloˇzen´ı cˇ lovˇeka, aby byl schopen pˇrij´ımat, naslouchat Bohu i lidem. Hmotná chudoba zbavuje vˇseho, co hroz´ı svázat násˇ zˇ ivot v tomto cˇ ase. Chudoba ducha nás vyproˇst’uje ze ˚ pˇredsudku, ˚ zahlcenosti mnohost´ı. Takto snad lze zˇ ´ıt ve spoleˇcnosti zajetych ´ kolej´ı naˇsich myˇslenkovych ´ mechanismu, trhu, aniˇz bychom se nutnˇe museli sami stát hmotnym ´ nebo ideologickym ´ zboˇz´ım. • 42 ˇ ana za poniˇzován´ı, servilitu nebo komplex ménˇecennosti. Pokora nesm´ı byt ´ zamˇenov´ • 42 ˚ zeme hovoˇrit Pokora nen´ı ctnost vedle ostatn´ıch ctnost´ı, je to sp´ısˇ e základn´ı zˇ ivotn´ı postoj. Podle Terezie od Jeˇz´ısˇ e muˇ o jednán´ı v pravdˇe“. Tou pravdou je m´ınˇena pravda existenciáln´ı, hovoˇr´ıc´ı o stvoˇrenosti cˇ lovˇeka, jeho pom´ıjivosti, ” ˇ ohraniˇcenosti, relativitˇe. Clovˇ ek je bytost´ı stvoˇrenou ze zemˇe (humus), je cˇ lovˇekem (homo), a odtud pak pramen´ı jeho postoj pokory (humilitas). • 42 Poznán´ı a uznán´ı nezruˇsitelnych ´ hranic lidské existence osvobozuje a vede k tomu, zˇ e je nakonec dosaˇzeno v´ıce, neˇz kdybychom byli ochromeni neustálymi protesty a klamnymi pˇredstavami. Jde tak pˇredevˇs´ım o co nej vˇetˇs´ı otevˇrenost ´ ´ ˚ ci Skuteˇcnosti. vuˇ • 44 Vtˇelen´ı je ospravedlnˇen´ım tˇela, tˇelesnosti, svˇeta a jeho materiálnosti.


5

• 44 ˚ zitou oblast zˇ ivota c´ırkve, totiˇz snahu o inkulturaci evangelia. Kˇrest’anstv´ı totiˇz nemuˇ ˚ ze Vtˇelen´ı (. . .) inspiruje duleˇ ˚ ze existovat samotná krystalická mˇr´ızˇ ka nikdy existovat samo o sobˇe bez prostˇrednictv´ı nˇejaké kultury, tak jako nemuˇ bez materiálu tvoˇr´ıc´ıho krystal. Jako se v Kristu setkává pravé lidstv´ı i boˇzstv´ı, tak i pˇri evangelizaci se nesm´ı vytratit ani podstata kˇrest’anstv´ı, ani zniˇcit daná kultura a jej´ı svéráz. • 51 Pozná dneˇsn´ı c´ırkev Krista v paradoxech tohoto svˇeta, tam, kde ho nehledá, nebot’ má o nˇem jinou pˇredstavu? ˚ oslovuje c´ırkev i v takovych Pozná, zˇ e vytlaˇcen´ı z pozic politické a duchovn´ı moci je Boˇz´ım navˇst´ıven´ım? Snad Buh ´ ˚ zánik pravovˇerné vys´ılaˇcky, zruˇsen´ı katoudálostech, jako je uzavˇren´ı c´ırkevn´ı sˇ koly pro nedostatek prostˇredku, ˚ Pozná skrze to vˇse hloubˇeji své skuteˇcné poslán´ı a odloˇz´ı lického cˇ asopisu nebo spolku pro nedostatek zájemcu. ˚ pˇredem pˇripravené náhledy na vˇsechny véci tohoto svˇeta a pˇredem promyˇslené postupy k rˇ eˇsen´ı vˇsech problému? • 51 ˚ zeme dosáhnout násil´ım, muˇ ˚ zeme se pouze pro jeho pˇrijet´ı disponovat. Nen´ı tomu tak i s Kristem? Jiˇz Osv´ıcen´ı nemuˇ ˚ zeme si jeho pˇr´ıtomnost vynutit, nebot’ je darem, tedy milost´ı. Muˇ ˚ zeme se vˇsak je tady, my to vˇsak nevid´ıme. Nemuˇ nauˇcit cˇ ´ıst p´ısmena tohoto svˇeta, abychom v náhlém prozˇren´ı zahlédli poselstv´ı skryté v netuˇseném textu. • 52 Tomásˇ nebyl s ostatn´ımi, kdyˇz k nim pˇriˇsel Pán, chybˇela mu jejich zkuˇsenost, nikoli odhodlán´ı vˇerˇ it a touha vˇerˇ it. ˚ ˚ jak se cˇ asto dneˇsn´ım nekˇrest’anum ˚ pˇredhazuje. Tomásˇ neodm´ıtá v´ıru proto, zˇ e by se bál jej´ıch moráln´ıch dusledk u, Stejnˇe jako oni by chtˇel vˇerˇ it, chyb´ı mu vˇsak posledn´ı krok. Vynoˇruje se mi vˇsak neodbytnˇe jedna otázka: Nebyla celá pot´ızˇ v tom, zˇ e Tomásˇ nebyl snad ani tak málo vˇerˇ´ıc´ı, jako sp´ısˇ e apoˇstolovˇe mu nebyli schopni zvˇest o vzkˇr´ısˇ en´ı Pána hodnovˇernˇe pˇredat? • 52 ˇ ˚ jejichˇz pˇresny´ smysl nejsme schopni rozeznat. Jako bychom se pohybovali mezi st´ıny a pravá Zijeme ve svˇetˇe pˇreludu, ˚ avá utajena. I z Mˇes´ıce známe na vlastn´ı oˇci jen jednu – tu pˇrivrácenou – stranu. Tak je tomu i se podstata vˇec´ı nám zust´ vˇs´ım ostatn´ım. Skuteˇcnost mus´ı byt ´ nejdˇr´ıve pˇrecezena pˇres naˇse smysly a probrána rozumem, neˇz jsme schopni s n´ı ˚ zitych pracovat dál. Teprve po dlouhé dobˇe pak poznáme vyznam mnoha duleˇ ´ ´ událost´ı, které v dobˇe jejich proˇz´ıván´ı byly nepochopitelné nebo záhadné. • 55 ˚ ze se stát podnˇetem k hledán´ı novych Krize v´ıry nen´ı ale nˇecˇ ´ım apriornˇe negativn´ım. Právˇe naopak, muˇ ´ cest a interpretac´ı. Náboˇzenstv´ı jako kˇrest’anstv´ı pˇrece pˇr´ımo bytostnˇe souvis´ı s nesamozˇrejmost´ı vˇec´ı, vyboˇcuje – asponˇ ve svych ´ svˇetlejˇs´ıch podobách – z navyklého chodu vˇec´ı. Kˇrest’anstv´ı v sobˇe obsahuje vˇzdy jistou neurˇcitost, nˇeco ne˚ duchovn´ı a spoleˇcenské anarchie neˇz tˇezˇ ky´ pach chrámového kadidla. vypoˇcitatelného, a c´ıt´ıme tu sp´ısˇ e jemnou vuni • 61 ˇ (. . .)Kolik lid´ı se vrac´ı z exercici´ı nebo zboˇznych zapadli ´ pˇrednásˇ ek a pokládaj´ı sami sebe za obrácené! Chudáci. Casto jeˇstˇe hloubˇeji do pasti minulosti, odcizili se v´ıce sami sobˇe. Neptaj´ı se po svém osobn´ım poslán´ı, svych ´ duchovn´ıch potˇrebách a svych ´ cestách, ale pokouˇsej´ı se natˇesnat za kaˇzdou cenu do formy, kterou pˇripravil nˇekdo jiny. ´ ˚ napsal nˇekolik vˇet naˇseho zˇ ivota jeˇstˇe dˇr´ıve, neˇz jsme pˇriˇsli na svˇet. V tomto pˇr´ıbˇehu naˇseho zˇ ivota máme sami Buh pokraˇcovat. • 67 Boˇz´ı terapie (. . .) nenaloˇz´ı na cˇ lovˇeka silou zákona nesplnitelné poˇzadavky. Nezaˇc´ıná tam, kde by chtˇela dotyˇcného m´ıt, ale tam, kde skuteˇcnˇe je. • 68 ˚ ˚ ze byt Kˇrest’anstv´ı bylo, je a zustane náboˇzenstv´ım paradoxu. Smiˇruje v sobˇe protiklady, jejichˇz odstˇredivá s´ıla muˇ ´ – a také mnohdy je – pˇr´ımo niˇcivá. • 70 ˚ fráz´ı, kliˇse´ , Chudoba ducha je analogická s chudobou hmotnou. V tomto pˇr´ıpadˇe se máme zbavit starych ´ pˇredsudku, lidovych moudrost´ı (vˇsichni Cikáni kradou a mˇeli by se odstˇehovat do Indie, dneˇsn´ı mládeˇz je zpustlá, je draho, ´ politika je podvod, . . . ). Mnohé z toho se vˇsak jiˇz témˇerˇ stalo souˇca´ st´ı naˇs´ı osobnosti a vytrháván´ı takového plevele je záleˇzitost´ı bolestnou. • 70


6

˚ ´ ernˇe také kˇrest’ansky´ slovn´ı projev. Ticho (. . .) navrac´ı hodnotu slovum. Nesm´ırná inflace slov zatˇezˇ uje zcela neumˇ ˚ chce, aby. . . , Buh ˚ nechce aby. . . , Jako nekryté bankovky v´ırˇ´ı vzduchem z kazatelen a shromázˇ dˇen´ı vyroky typu: Buh ´ ” Bohu se l´ıb´ı, kdyˇz. . . , láska, láska, láska, spoleˇcenstv´ı, kaˇzdy´ by mˇel zaˇc´ıt sám u sebe. . . , nepotˇrebujeme teology, ale svˇetce. . . , Boha urázˇ ´ı, kdyˇz. . . , obˇetujte to Pánu. . . , obejmˇete patu kˇr´ızˇ e. . .“. Slova a vˇety bez sebemenˇs´ı ceny. Vyroky, ´ které jiˇz nemaj´ı mnohdy ani hodnotu rozechvˇeného vzduchu. Forma b´ıdná, myˇslenka zˇ a´ dná. • 72 Pohled na situaci c´ırke ve svˇetˇe nebyval nikdy pˇr´ıliˇs kratochvilnou a povzbuzuj´ıc´ı záleˇzitost´ı. Stále znovu se objevo´ valo volán´ı po cˇ istotˇe a opravdovosti prvn´ı c´ırkve. Lidé tu touˇzili po nˇecˇ em, co nemohli znát ze své vlastn´ı zkuˇsenosti. Vytvoˇrili si vysnˇeny´ obraz a podle nˇeho pomˇerˇ ovali celou dalˇs´ı historii c´ırkve a kˇrest’anstva. Jejich snaha vˇsak byla zaloˇzena na mylném pˇredpokladu, zˇ e to nˇekdy s c´ırkv´ı vypadalo lépe neˇz dnes. Mytus o zlatém vˇeku nalezl zde svou ´ c´ırkevn´ı variantu. Jenom nahlédnut´ı do Skutku˚ apoˇstolu˚ dává tuˇsit, zˇ e i prvn´ı c´ırkev se otˇra´ sala mohutnymi spory a ono vˇsechno ´ ” ˚ zeme od nich oˇcekávat zˇ a´ dné mˇeli spoleˇcné“ také dlouho nevydrˇzelo. Lidé jsou totiˇz ve vˇsech stalet´ıch stejn´ı a nemuˇ zvlásˇ tn´ı vykony. Nepochybnˇe i v dobách, které dnes oslavujeme jako muˇcednickou epochu, se naˇslo mnoho tˇech, ´ ˚ ˚ kteˇr´ı si sehnali faleˇsné potvrzen´ı o pˇrinesené obˇeti bohum, ˚ kteˇr´ı jednali zpusobem docela dneˇsn´ım. Pˇr´ıklady kˇrest’anu, mluv´ı za vˇse. • 72 Bible je v pohledu na skuteˇcnost vˇecná a krutˇe realistická. Nepopisuje totiˇz vˇeci tak, jak by mˇely byt, ´ ale jak jsou. Proto se také dá Bible dodnes cˇ ´ıst. Nahlédneme-li do evangelia, zjist´ıme, zˇ e popisované postoje a události se podobaj´ı tˇem dneˇsn´ım jako vejce vejci. Struktury evangelia, kdybychom to chtˇeli rˇ´ıci takto, se kryj´ı se strukturami naˇseho dneˇsn´ıho svˇeta. • 75 Z Jeˇz´ısˇ ovy matky Marie se v posledn´ıch sto letech stal symbol tˇech nejkonzervativnˇejˇs´ıch sil v c´ırkvi, které se dˇes´ı ´ e na vˇsech stranách domnˇelé nepˇra´ tele v´ıry a duchovn´ıch hodnot. vˇseho nového a hledaj´ı nervoznˇ • 78 ˇ ˚ ze byt I pˇri obchodován´ı na burze muˇ ek svázany´ strachem nen´ı schopen pruˇznˇe rea´ pˇr´ıliˇsná opatrnost na sˇ kodu. Clovˇ govat, zvolit nová rˇ eˇsen´ı a pˇrenechat nˇekteré záleˇzitosti radˇeji intuici, protoˇze na rozumové analyzy ´ nen´ı ani dostatek ˚ Plat´ı-li to v obchodˇe, t´ım sp´ısˇ e jedná-li se o vˇeci v´ıry. Z duchovn´ıho hlediska muˇ ˚ ze byt cˇ asu, ani dostatek podkladu. ´ velice zhoubné starat se pˇr´ıliˇs o dobrou povˇest“, jistotu, uvázˇ enost a kˇrest’anskou umˇerˇ enost“. Kdyby si zakladatelé ” ” rˇ a´ du˚ a velc´ı svˇetci prvn´ıch stalet´ı c´ırkve poˇc´ınali takto, zel by dnes c´ırkevn´ı kalendárˇ prázdnotou. V´ıra je nˇeco jako milostny´ vztah a vstup do nˇej je vˇzdy riskantn´ı záleˇzitost. Nakonec se najde nepochybnˇe mnoho rozumnˇejˇs´ıch poˇcinu˚ pro mladé lidi neˇz se pouˇstˇet do známosti nebo – nedej Boˇze – do manˇzelstv´ı. • 78 ´ esˇ ny´ zˇ ivot podle bˇezˇ nych Pˇredstava, zˇ e duchovn´ı zˇ ivot“ je totézˇ jako sˇ t’astny´ zˇ ivot, nebo dokonce uspˇ mˇerˇ´ıtek, je ´ ” ˚ ze dávat s´ılu k pˇrekonán´ı klamná. V´ıra nikoho neuchrán´ı pˇred zniˇcuj´ıc´ı moc´ı zla a absurdnost´ı tohoto svˇeta. Muˇ ˇ ˚ ze jim vˇsak se stoprocentn´ı jistotou zabránit. Zijeme následku˚ tragickych událost´ı, nemuˇ ve svˇetˇe, kde se setkává ´ ˚ které mohou cˇ lovˇeka rozzvrácená lidská svoboda, vlastnˇe tedy nesvoboda, se zlem anonymn´ıch pˇr´ırodn´ıch zákonu, ˚ ze pˇrij´ıt drtit na prach a popel. Smysl v´ıry je v tom, zˇ e to vˇsechno nen´ı posledn´ım slovem a definitivn´ı teˇckou, zˇ e muˇ jeˇstˇe nˇeco jiného a silnˇejˇs´ıho. • 79 ˚ Marie je cˇ lovˇek obyˇcejného puvodu, ale neobyˇcejnych ´ moˇznost´ı. V tom se podobá vˇetˇsinˇe populace. Mˇeli bychom vˇerˇ it, zˇ e se v nás skryvaj´ ´ ı mnohem vˇetˇs´ı moˇznosti, neˇz se odvaˇzujeme doufat. Spásu vn´ımáme pˇr´ıliˇs cˇ asto jako nˇeco vnˇejˇs´ıho, tedy jako dostat se nˇekam“, m´ınˇeno do nebe“. Nemˇeli bychom uvaˇzovat o spáse jako o moˇznosti stát ” ” ” ˇ se nˇecˇ ´ım – nˇekym?“. Nemˇeli by to byt na netuˇsené lidské ´ ´ stále jenom podezˇrel´ı psychotronici, kdo nás upozornuje ˇ ´ moˇznosti. Cas od cˇ asu by se tohoto ukolu mˇela ujmout i c´ırkev, nebot’ ona má byt ´ hlasatelkou spásy. Nejde o to, zda jsme nebo nejsme schopni cˇ ´ıst myˇslenky, létat v povˇetˇr´ı nebo dotykem ruky lécˇ it zhoubné nádory. Moˇzná by staˇcilo osobn´ım dotykem lécˇ it to, co je zhoubné v mezilidskych ´ vztaz´ıch. • 82 Obklopit cˇ lovˇeka láskyplnou a pozornou pécˇ´ı je bˇezˇ nou metodou náboˇzenských sekt. Vyb´ıraj´ı si jako objekt své misie právˇe lidi opuˇstˇené nebo v nˇejaké sloˇzité zˇ ivotn´ı situaci. Sekta reverenda Moona – C´ırkev sjednocen´ı – se zamˇerˇuje hodnˇe na mladé lidi. Kdyˇz se stanou cˇ leny sekty, veden´ı jim dokonce urˇc´ı zˇ ivotn´ıho partnera a Moon jich pak tis´ıce najednou oddá na atletickém stadionu v Soulu. Masová shromázˇ dˇen´ı se kˇrtem jsou souˇca´ st´ı setkám Svˇedku˚ Jehovových. Komunistické a nacistické slavnosti jsou jenom svˇetskou verz´ı této náboˇzenské davovosti. Jak je ovˇsem známo, inteligence zástupu klesá nepˇr´ımo umˇ ´ ernˇe s mnoˇzstv´ım uˇ ´ castn´ıku. ˚


7

Masa, dav, samozˇrejmˇe nevyˇreˇs´ı zˇ a´ dný z vnitˇrn´ıch problému˚ cˇ lovˇeka, jak také. Dává vˇsak pocit takového rˇeˇsen´ı, a to je pro tento ´ cast na masovém náboˇzenském den dostaˇcuj´ıc´ı. Sladké zapomnˇen´ı na vˇsedn´ı den je bˇezˇ nou souˇca´ st´ı náboˇzenského poutn´ıho opia. Uˇ shromázˇ dˇen´ı, popˇr´ıpadˇe asponˇ pocit miliónu˚ souvˇercu˚ v zádech“, snadno pˇrivede jedince, ztraceného zde jako zrnécˇ ko p´ısku, ” ´ castn´ı se velikého klamu. k myˇslence, zˇ e se uˇ ´ castn´ı nˇecˇ eho velikého. Je to pravda. Uˇ • 84 Pozorujeme (. . .) vlastnˇe dvˇe moˇzné podoby náboˇzenstv´ı. Na jedné stranˇe je to rutina, zvyk, rituál a fráze. Ani velká ´ a uctyhodn´ a náboˇzenstv´ı, která nepouˇz´ıvaj´ı dryjácˇ nické postupy sekt, nemaj´ı pˇr´ıliˇs velké zábrany, pokud jde o vládu ˚ ˚ Právˇe oni vtiskuj´ı náboˇzenstv´ı onu nad duˇsemi. Nikoli vlastnˇe náboˇzenstv´ı sama, ale jejich vudcov´ e vˇsech stupnˇ u. ˚ nevábnou podobu, která pusob´ ı odstraˇsuj´ıc´ım dojmem na vˇsechny inteligentn´ı pˇrihl´ızˇ ej´ıc´ı. Neosobn´ı zlo, které s sebou ˚ vlácˇ ´ı kaˇzdá instituce, dokázˇ ´ı tito lidé jeˇstˇe pozoruhodnym pos´ılit. ´ zpusobem ˚ ze. Pln´ı svou státotvornou a spoleˇcenskou funkci“, Je to náboˇzenstv´ı, které moˇzná nikomu ani neˇskod´ı, ani nepomuˇ ” ritualizuje bˇezˇ né události lidského zˇ ivota a dává pocit dobˇre odvedené duchovn´ı práce. Plnˇe uspokojuje náboˇzenské potˇreby lidu a hojnˇe k tomu pouˇz´ıvá vˇsech posvátnych studánek, kapliˇcek, soch, poboˇznost´ı, zasvˇecen´ı, zjeven´ı ´ a dogmat. V oblac´ıch kadidla se od sabbatu k sabbatu, od nedˇele k nedˇeli a od sjezdu ke sjezdu (chci vlastnˇe rˇ´ıci od poutˇe k pouti) spravedliv´ı a jedinˇe cˇ ist´ı utvrzuj´ı ve své vyvolenosti. V samospasitelné blahosklonnosti pˇrehl´ızˇ ´ı posedlé u vrat chrámu. ˚ zeme ho nalézt v dosavadn´ıch strukturách a nebo mimo nˇe. Je to náboˇzenstv´ı, Je tu vˇsak také jiné náboˇzenstv´ı. Muˇ které vede cˇ lovˇeka k sebepoznán´ı, které mu otev´ırá pohled na vlastn´ı minulost, které dává nadˇeji do budoucnosti. ˇ ym Nesnaˇz´ı se z cˇ lovˇeka uˇcinit slepenec ciz´ıch názoru˚ a pˇredstav o tom, co se sm´ı a co se nedˇelá“. Cist ´ pˇrece nen´ı ten, ” kdo vˇsechno dokonale zvládne. • 84 Kdo usiluje o absolutn´ı cˇ istotu a pravovˇernost, skonˇc´ı v naprosté sterilitˇe. • 87 Rozd´ıl mezi Jeˇz´ısˇ em a uˇciteli P´ısma je zˇrejmy. ´ On uzdravuje a oni rozv´ıjej´ı nekoneˇcné debaty. Jejich slovo podléhá inflaci, nen´ı kryto niˇc´ım vnitˇrn´ım, zˇ a´ dnou skuteˇcnou silou, nanejvyˇ ´ s pozemskou moc´ı. Jestliˇze vˇsak slovo vyslov´ı ˚ cit k nˇemu zárovenˇ s´ılu, nenauˇcit Jeˇz´ısˇ , v lidech se nˇeco mˇen´ı. Poˇzadovat na druhych ´ jenom vnˇejˇs´ı jednám a nepropujˇ ˇ ˚ styl. Proto také Marek p´ısˇ e: Zasli jak je moˇzné j´ı dosáhnout, to nen´ı Jeˇz´ısˇ uv nad jeho uˇcen´ım, protoˇze je uˇcil jako ten, ” kdo má moc, a ne jako vykladatelé P´ısma.“ (Mk 1,22). • 88 ˚ Kdyˇz [Jeˇz´ısˇ ] hovoˇr´ı o rustu nˇecˇ eho nového v cˇ lovˇeku, neomezuje se na obraz královstv´ı – to bychom nakonec mohli ˚ naznaˇcuje, zˇ e svést na dobové kulturn´ı pomˇery – ale pouˇz´ıvá zárovenˇ symbol hoˇrcˇ iˇcného zrna. Jeho pomaly´ rust ˚ zité záleˇzitosti naˇseho nitra nen´ı moˇzno ani urychlit, ani naplánovat. Neklid a nervozita nemaj´ı v duchovn´ım i duleˇ ˚ rustu dostat zˇ a´ dné m´ısto. Zde právˇe vid´ıme protiklad k mentalitˇe naˇs´ı doby, která by se dala charakterizovat slovy zvládnout, urychlit, maximalizovat a podobnˇe. V duchovn´ı oblasti vˇsak nen´ı moˇzno nic zvládnout“ a maximalizo” ” vat“. Neustále se domn´ıváme, zˇ e na nás vˇsechno vis´ı, zˇ e se mus´ıme snaˇzit“, dˇelat pˇredsevzet´ı, plánovat, a pak zˇ e to ” ˚ pujde. Jako bychom tolikrát z vlastn´ı zkuˇsenosti nepoznali, zˇ e nˇekteré záleˇzitosti potˇrebuj´ı cˇ as a dokonce i pasivitu. ˚ Jsou vˇeci, kterych dosáhnout, asponˇ ne pˇr´ımo. Mezi nˇe patˇr´ı napˇr´ıklad zkuˇsenost. Pro ´ nen´ı moˇzno aktivitou vubec ˚ zeme disponovat, nikoliv si ji pˇrivodit. Mnoho kˇrest’anu˚ zˇ ije ve faleˇsné pˇredstavˇe, zˇ e dosáhne takzvané doni se muˇ konalosti tehdy, kdyˇz se budou dostateˇcnˇe intenzivnˇe modlit, postit a konat dobré skutky. Jako by nebylo tˇreba jeˇstˇe ˚ zitˇejˇs´ıho, totiˇz cˇ asu. nˇecˇ eho duleˇ (. . .) ˚ nen´ı naˇs´ı záleˇzitost´ı. Veˇskerou svou energii bychom mˇeli vˇenovat na to, abychom byli Mˇeli bychom vˇerˇ it tomu, zˇ e rust ˚ kvˇetin, t´ım ménˇe vnitˇrn´ı rust ˚ cˇ lovˇeka. Netrpˇelivost se disponováni a nepˇrekázˇ eli. Nen´ı vˇsak moˇzno urychlit ani rust ˚ ze zpusobit ˚ sebou muˇ vˇetˇs´ı sˇ kody neˇz cokoliv jiného. • 89 ˇ an´ım toho, co je pˇr´ıliˇs velké. Lidé maj´ı zálibu v kolosech Hoˇrcˇ iˇcné zrno svou nepatrnost´ı také varuje pˇred pˇrecenov´ ´ ı a mysl´ı si, zˇ e i Buh ˚ uvaˇzuje stejnˇe. I kˇrest’ansky´ svˇet má své velikásˇ stv´ı se zhoubnymi a titánském usil´ následky. Mo´ hutné evangelizaˇcn´ı akce na stadionech mohou nˇekomu pˇripadat jako sám pˇredveˇcer pˇr´ıchodu Kristova královstv´ı. ˚ Druhy´ den vˇsak ukl´ızeˇci odstran´ı odpadky a zˇ ivot pujde dál. Boˇz´ı královstv´ı nen´ı totoˇzné ani s c´ırkevn´ımi organizacemi, kˇrest’anskymi stranami a exerciˇcn´ımi domy. Toto královstv´ı se rozv´ıj´ı bud’ v nitru cˇ lovˇeka, nebo nikde. Oˇcekávat ´ jeho uskuteˇcnˇen´ı ve svˇetské nebo klerikáln´ı podobˇe na této zemi je ztráta cˇ asu. Nesm´ıme ho vˇsak zamˇenit s moc´ı, ˚ nebo nevyroste nikdy nic. Pokus prosazovat Boˇz´ı vˇeci vnˇejˇs´ı moc´ı je totiˇz ten nejspolehlivˇejˇs´ı zpusob, jak vˇsechno definitivnˇe pohˇrb´ıt.


8

• 90 Prorok, král a knˇez jsou postavy vinouc´ı se jako cˇ ervená nit Starym ´ i Novym ´ zákonem. Nezáleˇz´ı na tom, jestli budeme m´ısto prorok rˇ´ıkat apoˇstol a m´ısto král tetrarcha nebo m´ıstodrˇz´ıc´ı. Pˇrevleky, historické kostymy a titulatura ´ ˚ Proroky a krále nalezneme nemohou zmást toho, kdo má kl´ıcˇ k pochopen´ı stále se opakuj´ıc´ıch historickych ´ procesu. ˚ zeme vypátrat konflikt mezi svévolnou moc´ı a Boˇz´ım nárokem, stˇretnut´ı mezi násil´ım v kaˇzdé dobˇe, nebot’ vˇsude muˇ a pravdou. Patˇr´ı jiˇz k podstatˇe absolutn´ı moci, zˇ e se neˇst´ıt´ı posvˇetit jakékoli prostˇredky, aby se udrˇzela nad vodou. Paradoxnˇe utrpen´ı a smrt proroku˚ jsou nakonec vyvrcholen´ım jejich poslán´ı, nebot’ jejich násilná smrt strhává masku ˚ u. ˚ dobrotivych ´ vládcu˚ a pastyˇ ´ ru˚ tˇem, kterym ´ jde v posledku pˇredevˇs´ım o zachován´ı vlastn´ı slávy a svych ´ trun • 94 [Hˇr´ıch zvany´ naivita] by mˇel byt ´ zaˇrazen do vˇsech zpovˇedn´ıch zrcadel, kdyˇz uˇz na nich lidé trvaj´ı. Kristus vyzval své následovn´ıky, aby si osvojili nˇeco z povahy had´ı. Tato vˇeta se v kostel´ıch pˇr´ıliˇs nehlásá a je tomu sˇ koda. Smrt Jana Kˇrtitele ukazuje, zˇ e setká-li se naivita jedné osoby se zbabˇelost´ı a zásˇ t´ı u osob jinych, vzniká nebezpeˇcny´ jed schopny´ ´ usmrtit cˇ lovˇeka. Udrˇzovat lidi v naivitˇe patˇr´ı bohuˇzel k trvalé praxi nejen mocnych ´ tohoto svˇeta, ale také kˇrest’anstva. Naivn´ı oveˇcky jsou mnohem lépe zvládnutelné a mnohem ochotnˇeji se vydaj´ı za hlasem svych ´ pastyˇ ´ ru˚ a zvon´ı pˇritom melancholicky zvoneˇcky na jim vykázanych ´ pastvinách. Katastrofy odehrávaj´ıc´ı se v Evropˇe v tomto stolet´ı je nutno pˇriˇc´ıst mimo jiné na vrub také trestuhodné naivitˇe lid´ı obecnˇe a kˇrest’anu˚ zvlásˇ tˇe. • 96 Pˇrijde okamˇzik v zˇ ivotˇe, kdy ztrat´ıme pubertáln´ı nadˇeji, zˇ e vˇsechno v tomto svˇetˇe vyˇreˇs´ıme svou horlivou snahou. Svˇet se jiˇz nejev´ı rozdˇelen pˇrehlednˇe na dobré a zlé jako ve westernu. Uˇz neplat´ı, zˇ e svˇet bude lepˇs´ı, kdyˇz se budeme lépe uˇcit a tˇr´ıdit odpad do správnych ´ pˇrihrádek. Vid´ıme sloˇzitost svˇeta a nechceme soudit a odsuzovat dˇr´ıve, neˇz skuteˇcnˇe poznáme, odkud co je a proˇc to je. Taková zmˇena naˇseho poznán´ı nás vˇsak nutnˇe dostává do krize. Vˇeci nejsou jednoduché, a cˇ ´ım v´ıce je poznáváme, t´ım ménˇe máme odvahu na nich nˇeco mˇenit. • 98 O Tau a cnosti 78 • Na svˇetˇe nen´ı nic mˇekˇc´ıho a poddajnˇejˇs´ıho neˇz voda, ale tu zase nic nepˇrekonána v tom, jak se napˇre na vˇsechno tvrdé a silné! A nic ji nedokázˇ e v niˇcem zmˇenit! Tak poddajné v´ıtˇez´ı nad silnym, mˇekké v´ıtˇez´ı nad tvrdym ´ ´ a vˇsichni na svˇetˇe to v´ı a nikdo to nedokázˇ e uskuteˇcnit! Proto Svˇetec pravil: kdo vezme na sebe bláto zemˇe, ten ´ je pán zemˇe a urody, kdo vezme na sebe neˇstˇest´ı zemˇe, ten je nad vˇsemi král! • 98 ˚ zeme nalézt smysl a smrt ztrác´ı svou vládu poraˇzena To je také smysl Jeˇz´ısˇ ova evangelia, zˇ e uprostˇred absurdity muˇ vlastn´ımi zbranˇemi. • 109 Doby ciz´ı nadvlády, pokud trvaj´ı velmi dlouho, plod´ı vnitˇrnˇe rozpolcené jedince. Jinak se smyˇ ´ sl´ı a jinak se jedná. Je to neustálé sezen´ı na dvou zˇ idl´ıch a zˇ a´ dná z nich nen´ı pˇr´ıliˇs pohodlná. • 109 ˚ Jidásˇ , Kaifásˇ , nebo Pilát, lidé, kteˇr´ı v paˇsijovém pˇr´ıbˇehu selhali, nebyli ve skuteˇcnosti zˇrejmˇe zˇ a´ dnymi Jednali ´ stvurami. ˚ pouze duslednˇ e podle svého spoleˇcenského postaven´ı nebo osobn´ı situace. • 119 Saul Bellow ´ • Kaˇzdy´ v´ı, zˇ e utisk nemá v sobˇe jemnost ani pˇresnost. Kdyˇz sˇ lápneˇs na krk jednomu, sˇ lápneˇs na krk i tomu vedle. • 119 ˚ ˇ an´ı aspektu spoleˇcenstv´ı je kˇrest’anstv´ı záleˇzitost´ı znaˇcnˇe individuáln´ı. Kaˇzdy´ cˇ lovˇek nese za Pˇres správné zduraz nov´ ´ cty ze svého vlastn´ıho zˇ ivotn´ıho pˇr´ıbˇehu. Pˇred Boha nebudou pˇredstuposebe osobn´ı zodpovˇednost a bude skládat uˇ vat národy, ale kaˇzdy´ bude muset nést t´ıhu svych ´ rozhodnut´ı sám. Nen´ı moˇzné svalit t´ıhu takové odpovˇednosti na ciz´ı autority. Jednán´ı podle rozkazu nen´ı samo o sobˇe zˇ a´ dnou polehˇcuj´ıc´ı okolnost´ı, a to nejenom od dob norimberského tribunálu, ale od evangelia. • 120 Instituce má nˇekolik vlastnost´ı, které stoj´ı v pˇr´ıkrém protikladu k evangeliu. Pˇrednˇe zaˇcne velmi brzo povaˇzovat sebe za koneˇcny´ c´ıl. Nebude se jiˇz sama chápat jako pouhy´ nástroj a provizorium, ale bude stále v´ıce t´ıhnout k se˚ ˇ an´ı své duleˇ ˚ zitosti. Instituce mus´ı za kaˇzdou cenu pˇreˇz´ıt. Bude tedy hledat vˇsechny moˇzné bezboˇzsˇ tˇen´ı a zduraz nov´


9

ˇ ˚ ´ ı podpoˇr´ı. Casem i nemoˇzné duvody, které takové usil´ mus´ı doj´ıt nutnˇe k jistému zjednoduˇsen´ı pravdy, nebot’instituci, zvlásˇ tˇe velkou, lze ideovˇe drˇzet pohromadˇe jenom pomoc´ı jednoduchych ´ a snadno pochopitelnych ´ hesel. Je nutno vytvoˇrit vrstvu lid´ı, kteˇr´ı vystupuj´ı v takové instituci jako profesionálové“, tedy nezabyvaj´ ´ ı se prakticky niˇc´ım jinym, ´ ” ˚ ˇ neˇz udrˇzován´ım celého stroje v chodu. Taková vrstva lid´ı opˇet mus´ı zduraz novat svou potˇrebnost a nezastupitelnost. Kdo bude takovému pojet´ı vˇec´ı odporovat, mus´ı byt ´ bud’ omezen ve svych ´ moˇznostech projevu, nebo zesmˇesˇ nˇen, ˚ popˇr´ıpadˇe z instituce vylouˇcen, aby v n´ı nepusobil jako rozkladny´ zˇ ivel. To vˇsechno se tyk´ ´ a i náboˇzenskych ´ instituc´ı. Od okamˇziku vzniku takové maˇsinerie nen´ı jiˇz moˇzno pˇripustit, zˇ e by cˇ lovˇek mohl sám, bez prostˇrednictv´ı takovychto struktur, komunikovat s Bohem. Jeˇz´ısˇ sice roztrhl oponu mezi svatyn´ı ´ a velesvatyn´ı a umoˇznil vˇsem svobodny´ pˇr´ıstup k Otci, nicménˇe náboˇzenské instituce, organizace a spolky roztrˇzenou ˚ ˚ a nesprávnostem. Ti, kteˇr´ı byli oponu hbitˇe zase vyspravily a zazáplatovaly, aby se nedal pruchod nˇejakym ´ extrémum povˇerˇ eni hlásán´ım Boˇz´ıho slova, stali se mnohdy jeho jedinymi vykladaˇci a pˇredkladateli neomylnych ´ ´ a závaznych ´ pravd. Tato nová vrstva lid´ı, která proslula pozdˇeji jako duchovenstvo a stav potenciálnˇe nejv´ıce k dokonalosti po˚ zitost. Od tohoto okamˇziku se jiˇz vzhl´ızˇ ´ı s uctou ´ volanych, poc´ıtila svoji vlastn´ı nezbytnost a nekoneˇcnou duleˇ nejen ´ ˚ k Bohu samotnému, ale i k jeho zástupcum“ na zemi. Je-li dodnes, po vˇsech koncilovych ´ zmˇenách v katolické c´ırkvi, ” nazyv´ ´ an rˇ´ımsky´ biskup Svaty´ otec a dostává se mu tak stejné titulatury jako prvn´ı boˇzské Osobˇe, je to jen jedna ˚ zitˇejˇs´ım, co by mˇelo byt z ironi´ı dˇejin. Honosné tituly pocházej´ıc´ı ze stˇredovˇeku nejsou jistˇe t´ım nejduleˇ ´ zmˇenˇeno, ale ˚ prozrazuj´ı nejen jisty´ stav mysli jejich nositelu. • 121 ˇ ım podrobnˇejˇs´ı pravidla pro zˇ ivot (. . .) jsou stanovena, t´ım ménˇe je moˇzno jim v praxi vyhovˇet. C´ • 123 Jeˇz´ısˇ vˇenuje kaˇzdému cˇ lovˇeku svou zvlásˇ tn´ı pozornost. Nemá pˇresné smˇernice, podle kterych ´ by se dalo v jednotlivych ´ pˇr´ıpadech postupovat. Jeho rˇ eˇsen´ı vycház´ı ze situace. Nen´ı pˇrece hˇr´ısˇ n´ık jako hˇr´ısˇ n´ık a nelze pˇriloˇzit na kaˇzdy´ ˚ ze nikdy pˇripustit. Má-li fungovat, mus´ı vytvoˇrit dopˇr´ıpad tentyˇ ´ z metr. Jenomˇze to je právˇe to, co instituce nemuˇ stateˇcné mnoˇzstv´ı obecnych ´ pravidel, podle kterych ´ se pak bude v praxi jednat. I v instituc´ıch jsou ovˇsem na rozhodˇc´ıch m´ıstech jenom lidé, a tak je nˇekdy praxe mnohem potˇesˇ itelnˇejˇs´ı neˇz teorie. Na druhou stranu to vˇsak znamená i vˇetˇs´ı moˇznost svévole rozhoduj´ıc´ıch osob. Kdyby se rozhodován´ı ponechalo na kaˇzdém jednotlivci podle jeho poznán´ı, zkuˇsenosti a svˇedom´ı, stala by se tak ˚ ze stát. A tak vˇse, od záleˇzitost´ı cˇ istˇe správn´ıch aˇz po instituce znaˇcnˇe nadbyteˇcnou. Nic horˇs´ıho se j´ı vˇsak nemuˇ ˚ morálku, mus´ı byt e proorganizováno, at’to nˇekomu prosp´ıvá, nebo ne. Ustanoven´ı cˇ istˇe lidská mus´ı byt ´ dukladnˇ ´ tedy vydávána za d´ılo Boˇz´ı, proti kterému nen´ı ovˇsem odvolán´ı. • 126 ˚ Nen´ı zˇ a´ dny´ duvod se domn´ıvat, zˇ e monarchie je Bohu milejˇs´ı neˇz demokracie. • 143 ˚ u˚ exotickych Moˇzná, zˇ e mesiásˇ jiˇz pˇriˇsel, a my ho opˇet nepoznali. Nemysl´ım t´ım na nˇekterého z podivnych ´ vudc ´ sekt. Mysl´ım na Kristova slova: Cokoli jste uˇcinili jednomu z tˇechto nejnepatrnˇejˇs´ıch, mnˇe jste uˇcinili.“. Problémem pak ” ˚ nebude rozpoznat jen ten druhy, ´ ale také tˇret´ı, sedmy´ a sedmisty´ pˇr´ıchod Kristuv. • 143 O konci cˇ asu˚ toho mnoho nev´ıme. Podle astronomu˚ a fyziku˚ máme zˇrejmˇe jeˇstˇe dosti cˇ asu. Podle ekologu˚ a socio˚ ˚ zitˇejˇs´ım totiˇz nen´ı spekulace, ale logu to jiˇz nen´ı tak jisté. Podle Jeˇz´ısˇ e vˇsak nemáme cˇ as vubec zˇ a´ dny. ´ T´ım nejduleˇ ˚ ale nepˇr´ıtomnost. Vˇecˇ nost zaˇc´ı-ná v kaˇzdém okamˇziku naˇseho zˇ ivota. Nen´ı jenom jeden cˇ i druhy´ pˇr´ıchod Kristuv, ustálé pˇricházen´ı. Advent znamená pˇripravenost v kaˇzdé chv´ıli.

Stano Krajˇci, 2. 1.–3. 2. 2012

typeset by LATEX

Jan Jandourek: Pohanokřest anské meditace 1

Recommend Documents