Jan Čeřovský. Přírodní park jménem Evropa. Kdo to zaplatí?

---J

Přírodní

park jménem Evropa

Jan Čeřovský

Když jsme při zahájení prvního Evropského roku ochrany přírody ve Štras­ burku v únoru 1970 připíjeli šampaňským s princi Philipem a Charlesem na zdar evropské ochrany přírody, nikdo tehdy netušil, že druhý Evropský rok ochrany přírody bude už skutečně celoevropský. Ten první totiž nebyl. Byl omezen na členské a spolupracující státy Rady Evropy. A na tu bylo pohlíže­ no z druhé strany "železné opony" s velkou nelibostí: vzpomínám si, jak člá­ nek jednoho kolegy o činnosti Rady Evropy v oblasti ochrany přírody pro náš časopis "Ochrana přírody" musel být na zásah cenzora rozmetán v již zlome­ né sazbě . Popravdě řečeno, i z té západní strany však bylo přes "železnou oponu" pohlíženo sice se zájmem, nicméně i s určitou podezíravostí. Poměry se šťastně změnily a druhý Evropský rok ochrany přírody 1995 je už akcí panevropskou. Jako čle n Rady Evropy se ho účastn í i Če ská republika pod "plně rozvinutými prapory". Tedy přesněji řečeno: úč astní se tak, jak bu­ de celou akci řídit národní komitét při Ministerstvu životního prostředí, jak dokáže využít a usměrnit iniciativy "zdola" - z okre sů a nevládních organiza­ cí. Ty se totiž před propuknutím druhého Evropského roku ochrany přírody zdají být daleko čilejší než činn ost poněkud přeš l apujícího ústředí. Evropský rok ochrany přírody patří mezi akce, které by měly proniknout me­ zi širší veřejnost. V první řadě jsou vždy posílením vlastní och ranářské fron ­ ty, popudem k inventuře současného stavu a k hledání dalších cest. Stále platí zásada, že ochrana přírody nemůže být úspěšná, pokud ji nebude aktivně pod­ porovat většina populace. Druhý Evropský rok ochrany přírody 1995 je zaměřen - na rozdíl od toho prvního - na kraj inu jako celek, tedy mimo chráněná územÍ. Dalo by se říci, že vlastně tematicky střídá rok 1994. Ten byl do určité míry jakýmsi "evrop­ ským rokem chráněných území". Na podzim roku 1994 došlo po celé Evropě

Kdo to zaplatí? Novomlýnské nádrže zaplavily na 3 000 hek­ - vysoce produktivní lužní les, lou­ ky, pole, mokřady, archeologická naleziště a vesnici Mušov. Zničily hodnoty, které se těž­ ko dají vyč ísli t. Byly prosazeny silou proti v ůli místních lidí i široké veřejnosti a daňové poplatníky tohoto státu přišly na půl druhé miliardy korun. Nebyli to jen komunističtí ideologové, ale v první řadě naši projektanti, kdo obhajovali velkorysý mi kalkulacemi brzkou návratnost a všeobecný prospěch obrovské investice. V polov i ně osmdesátých let sestavil tým Anto­ nína Bučka v tehdejším Geografickém ústavu eSAV suchou tabulku srovnání slibů a sku­ teč no s ti. Geografové byli velice opatrní a přesto bylo shrnutí šokující. Většina výpočtů, na nichž byly ekonomika i další "užitky" projektu postaveny, nebyla potvrzena a reali­ ta se řádově liší. A vývoj po roku 1989 dis­ proporce ještě prohloubil. Nejm arkantnější je příklad závlah. Podrobné analýzy jsou k dis­ pozici v mnohakilogramových studiích, které byly po roce 1989 zpracovány Geografickým ústavem, Ústavem pro životní prostředí a fi r­ mou Low a spol. jako podklad ke kvalifiko­ vanému rozhodnutí o osudu monstra pod Pá­ lavou. Jejich autoři byli opět nesmírně opatr­ ní a hledali řešení kompromisní, nejlevnější a dlouhodobě perspektivní. Prvním a minimál­ ním výchozím krokem pro všechny možné varianty je popuš tění hladiny o pouhých 85 centimetrů, které se podařilo odsouhlasit při jednání odborníků v roce 1991 jako snížení, které neohrozí žádnou z funkcí nádrží. Ze zdlouhavého vývoje a blokování vládního rozhodnutí o spuštění hladiny však je patrné, že někteří lidé, dokonce v institucích, které se honosí přívlastkem "výzkumné", zacházejí s fakty stejně jako tomu byli zvyklí před lety . Pražský VRV (Vodohospodářský rozvoj a výstavba) tři roky bádal (za peníze daňových poplatníků) nad novým manipulačním řádem nádrží a přišel se závěrem vskutku kocour­ kovským - v nádržích je vody málo a nejlépe by bylo postavit přehradu čtvrtou. (Občan ji­ stě zaregistroval, že v posledních, byť na votarů půdy

Evropa má ještě rozlehlá území zachované bio­ divenity. Prales na slovinském Krasu v navr­ hovaném přírodním parku Kočev/je. Foto Jan Ceřovský

1

ke slavnostnímu vyhlášení akčního plánu "Parky pro život: akce pro chráně ­ ná území v Evropě". Dokument "Parky pro život" byl zpracován pro dva roky velice intenzi vně pod vedením IUCN - S věto véh o svazu ochrany přírody, zej ména Komise IUCN pro národní parky a chráněn á území. Je to však program, který není nejprominentnější a nejkompetentnější mezinárodní organizací v oboru ok­ trojován, ale byl pod jejím vedením zpracován institucemi a osobami ve vě­ cech chráněných území znalými a činnými. Jeho základním cílem je "zabez­ pečit přiměřenou , účinn ou a dobře řízenou síť chráněných území v Evropě ­ na ochranu úplné krajinné a biologické diverzity tohoto kontinentu". Ve shodě s tím, co bylo řečeno o pár odstavců výše, je přímo klíčo vou tezí akčního plánu "Parky pro život" zásada, že evropská chráněná krajinná úze­ mí nemají žádnou naděj i na další prosperitu, dokonce ani na "přežití" , pokud nebudou správně pochopena a podporována širokými vrstvami obyvatelstva, zejména toho, které v c hráněných územích či jejich okolí žije. V České re­ publice se hlavními aktéry vyhlašování akčn ího plánu pro chráněná území staly Nadace ECOPOINT a Ministerstvo životního prostředí České republiky. Za jejich spoluúčasti se oblíbená filmová přehlídka TS1TT - Týká se to také tebe - v Uherském Hradišti v listopadu 1994 se svými semináři a dalšími set­ káními proměnila v první české národní fórum (dokonce s mezinárodní účas­ tí) pro realizaci akčního plánu. Již se připravuje TSTTT 1995, zaměřené jako mezinárodní filmo vá přehlídka k druhému Evropskému roku ochrany přírody. Jak již bylo řečeno, důraz Evropského roku ochrany přírody 1995 je kladen na krajinu nacházející se mimo chráněná území. Zde se dostane hlavní pozor­ nosti programu EECONET - European Ecological Network, tedy evropské­ mu vytváření stabilizační ekologické sítě. Tento program byl odstartován na mezinárodní evropské konferenci v Maastrichtu v listopadu 1993. Vychází

Práce s veřejllostí - ote vřellí Ilového Ilávštěv­ Ilického střediska ve švédském Ilárodním par­ ku. Foto Jall Ceřovský

du kritických letních obdobích byly nádrže stále na plném stavu - navíc pod poklopem brčálově zelených řas a sinic). A ministr Benda, místo aby za tuto drzost od­ volal ředitele svých rezortních institucí (týká se to neméně ředitele quaziakciové spol eč­ nosti Povodí Moravy, který nesplnil nařízení o spuštění hladiny - nikoliv poprvé), za špat­ nou práci vycházející z nereálných a vykon­ struovaných předpokladů zaplatí a ještě ob­ jedná studii další. Celá diskuse totiž mohla pokračovat za buja­ rého zelenání se vrbiček alespoň na úzké plá­ ži a na několika ostrůvcích na střední zdrži, které by po snížení hladiny zajistila příroda sama s minimální lidskou pomocí. Ale právě to odpůrci snížení hladiny nechtějí vidět. Daňového poplatníka by mělo zajímat, že na provoz vodního díla Nové Mlýny doplácí stát ročně nejméně 10 milionů korun a že jeho uvedení do takového stavu, aby proklamova­ né funkce plnilo v souladu se zákony tohoto státu, by stálo další půl miliardy. Místní jachtaři Uim jedíným by snad snížení hladiny mohlo důvodně vadit), nechť do zá­ kladní infrastruktury investují příslušný pe­ níz, nechť se podílejí na ztrátách provozu a odpisech z investic a pak mohou bouchat do stolu. Totéž platí i o dalších zájmových sku­ pinách . Jinak mají k vodnímu dílu Nové Mlýny stejně tolik co říci , jako daňový po­ platnik třeba z Postoloprt. Miroslav Kundrata

Jádro vzorové biosferické rezervace - "Třeboň­ sko" - rezervace Cervellé blato. Foto Jall Ceřovský

2

především

z nizozemského národního plánu, který byl dopracován počátkem devadesátých let a začal být již realizován. Jde o obdobu našich územních systémů ekologické stability. Rozdíly jsou v tom, že naše síť je teoreticky do­ konalejší, propracovanější, nizozemská jednodušší, ale plně realizovatelná a již realizovaná. Zdá se, že ideální evropský EECONET by měl být jakousi syntézou českého a nizozemského přístupu. S obavami pozoruji, jak potřeba věnovat pozornost kraj ině, zvláště "nechrá­ něné", vede u některých radikálních ochránců přírody k podceňování chráně­ ných území a dokonce i k úvahám o jejich zániku jako instituce, o jejich po­ hlcení do územních systémů ekologické stability. To se projevuje zejména u nás. V cizině je samozřejmostí, že chráněná území jsou trvalými a nej ú čin­ nějšími nástroji ochrany přírody a v síti biocenter a biokori dorů ekologické stability při plném zachování své identity nabídnou první, klíčové opěrné bo­ . dy. Při globálním, celosvětovém porovnání, má současná Evropa některé pod­ mínky zvláště příznivé pro rozvoj ochrany přírody. V akč ním plánu "Parky pro život" jsou celkem výstižně charakterizovány takto: 1. relativně stabilní a bohatá lidská populace 2. snížený tlak na půdu ze strany zemědělství a vojenství 3. silná podpora veřejnosti ochraně přírody 4. nové klima mezinárodní spolupráce.

Vysoce rozvinutá a bohatá západní Evropa dosáhla zemědělské produkce,

kterou nyní musí tlumit. S určitou závistí pohlížejí ekologové západní Evropy

za bývalou "železnou oponu", jak se tam j eště zachovala mnohde bohatá bio­

diverzita vzdor všem "socialistickým" snahám o "intenzifikaci" (přesněj i ře­

čeno "industrializaci") zemědělství. Probíhají činorodé snahy vrátit ekologic­

ky ochuzené krajině (například ve Spojeném království) bývalou biodiverzitu

(k čemuž útlum zemědělství skýtá dobré podmínky) a dostat se tak do nového

stadia na vývojové spirále. V tzv. "postkomunistických zemích" by spíše byla

Evropský rok ochrany přírody a Rada Evropy Rada Evropy byla první evropská mezivládní

organizace, která si uvědomila narůstající po­

třebu ochraňovat naše životní prostředí a ře­

šit problémy ekologického hospodaření a

plánování.

Již roku 1962 ustanovila komisi odborníků

pro ochranu pří rody a krajiny. Evropské in­

formativní centrum pro ochranu přírody

(dnešní CENTRE NATUROPA) bylo zalo­

ženo v roce 1967. Jeho úkolem je poskytovat

odborné posudky, jakož i všeobecné infor­

mace veřejnosti o jednotlivých problémech

životního prostředí a jeho ochrany. První ev­

ropská ministerská konference o životním

prostře dí se konala v roce 1973 a v roce 1979

vyhlásila Rada Evropy Konvenci ochrany ev­

ropské fauny a přírodních biotopů, známější

pod názvem Bernská konvence. Rada Evropy

dnes mimo jiné také oficiálně klasifikuje

chráněná územi a biosférické rezervace.

Od doby, co Rada Evropy započala svoji

kampaň na ochranu přírody, uplynulo už více

než 25 let. Mezitím ovšem devastace našeho

životního prostředí značně pokročila a exis­

tuje reálná hrozba jeho naprostého zničení.

Proto Rada Evropy rozhodla vyhlásit rok

1995 "Evropským rokem ochrany přírody"

(ENCY), se zvláštním důrazem na ochranu

nechráněných územÍ.

Celoevropská kampaň

K tomuto programu Rady Evropy se přihlási­

lo čtyřicet evropských zemi. Každý stát, kte­

rý se zúčastní ENCY , si může přizpůsobit

hlavní téma "Ochrana přírody v nechráně­

ných územich" svým vlastním specifickým

podmínkám, ať již jde např. o problémy ma­

sové turistiky , vzniku pouští, růstu průmyslu ,

výstavby silnic a železníc atd . Jako podtéma­

ta byly navrženy okruhy problémů týkajících

se vodních ploch, zalesněných, zeměděl­

ských, urbanizovaných, průmyslových, turis­

tických a rekreačních oblastí, hlavních do­

pravních tepen, vojenských újezdů a demili­

tarizovaných zón.

Kamp aň je cílena zejména na místní samo­

správy , regionální či oblastní správní institu-

Vhodná rekultivace vrací biodiverzitu do kraji­ ny narušené těžbou: přírodní rezervace na re­ kultivovaném hnědouhelném povrchovém dole v saské Lužici. Foto Jan Ceřovský

3

-

snaha v rámci no vě nastoloené tržní ekonomiky vykořistit v co nejkratší do­ co se dá v honbě za okamžitými zisky: to je ona hrozba "wild west capita­ lismus forms" (Hugh Synge v rUCN East Europe Newsletter, prosinec 1994). Hrozba jistě zvláště naléhavá, když samy vlády nesmýšlejí ekologic­ ky. Pro příklad nemusíme chodit zvlášť daleko, jsme jím totiž právě my sa­ mi. Vztahy mezi ekonomikou a ekologií zdaleka ještě nedospěly do žádoucího stadia. Zachovalost středo a východoevropské biodiverzity má svůj základní kořen v ekonomické zaostalosti: jak dále v největším polském národním par­ ku "Biebrza", kde se "východopolská Amazonie" dochovala díky trad ičnímu způsobu života, který však dnes místní lidé chtějí odhodit? Je sku tečností ­ do značné míry paradoxní - že určité snížení imisní zátěže v "černém trojú­ helníku" Saska, severních Čech a jihozápadního Polska je vedle opatření na ochranu životního prostředí způsobeno snad nejvíce ekonomickou recesí, především v bývalé NDR. Ekonomická recese se však tak stává i jednou z brzd dalšího rozvoje ochrany přírody v panevropském měřítku. Když dochází ke škrtům ve státních rozpo­ čtech, tužka strážce pokladu zpravidla nejprve spočine na položkách na ochranu přírody, památek, kultury, školství, zdravotnictví... Z hlediska finančních podpor evropské ochraně přírody nelze nevyjádřit ob­ div nad počínáním jedné z nejmenších evropských zemí, která je však gigan­ tem ve financování ochrany přírody, Nizozemska. Tak jako tato země, která je vlastně jediným souvislým sídlištěm, kde pole jsou jen záhony mezi do­ my, a lesy jen parky mezi usedlostmi, překvapuje vysokou produkcí napří­ klad zeleniny, stalo se Nizozemí i mecenášem ochranářských snah. Není te­ dy divu, že se do této země stále víc a více přenáší těžiště evropského dění v ochraně přírody. Roku 1993 bylo ustaveno, nyní zahajuje svoji činnost Ev­ ropské středisko ochrany přírody se sídlem v nizozemském brabantském Til­ burgu, instituce, jejíž posláním je "šířit věc ochrany přírody v Evropě cestou spolupráce ve vývoji, výměně a neužití informací, expertizy a výzkumu, a tím prosazováním integrace politiky ochrany přírody do jiných odvětvo­ vých a meziodvětvových politik". Účast evropského střediska pro ochranu přírody na dění v postkomunistické střední a východní Evropě zajišťuje od září 1994 filiální prac oviště v Buda­ pešti. Tím bylo, mimochodem, dále posíleno postavení Maďarska a jeho hlavního města jako metropole mezinárodní ochrany přírody v oné oblasti, kterou rUCN ve svém geografickém členění světa stále ještě vede jako vý­ chodoevropský region. Když už jsme se dotkli geografie, je třeba připomenout, že i samostatné geo­ grafické vymezení Evropy naráží na určité potíže. Zmíněný akční plán "Par­ ky pro život" například nezahrnuje Moldavsko, B ělorusko, Rusko a Ukraj i­ nu. V rámci Světového svazu ochrany přírody se v oblasti nové regionaliza­ ce uvažuje o regionech založených spíše na určitých ekol ogických souvislos­ tech - například spojení středoevropské Evropy s Blízkým východem a Se­ verní Afrikou. Rusové často počítají celou svou zemi do Evropy a vidí pak kontinent "od Atlantiku až po Tichý oceán", zatímco jiní Evropané uznávají jako hranice hřebeny uralských a kavkazských hřebenů.

Mezi okolnostmi příznivými pro rozvoj ochrany přírody v Evropě byla jako

jeden z bodů uvedena i silná podpora veřejnosti. Popravdě je však třeba při­

znat, že ekologický zájem veřejnosti v poslední době spíš klesá, a to nejen

bě

4

-------=--­

ce a vlády jednotlivých zemí, dále na místní obyvatele a záj mové skupiny (zemědělci , les­ níci, myslivci, rybáři atd.), na odvětví turis­ mu, stavebnictví, průmyslu, sektoru veřej­ ných prací a také na mládež. Akční program Každá země bude mil s v ůj vlastní organizač­ ní výbor ENCY 95, který bude organizovat akti vity a události různým cílovým skupinám podle jejich zaměření. Rada Evropy bude mimo jiné také pořádat množství seminářů a kolokvií. Maximum úsilí pak bude věnováno tomu, aby celá kam­ paň dosáhla co největšího vlivu na veřejnost , a to jak prostřednictvím médií, národního i mezinárodního tisku, tak využitím brožur a letáků , speciálních poštovních známek, vý­ sta v fotografií atd. V Radě Evropy byl založen také mezinárodní organizační výbor, v němž jsou zastoupeni úředníci pověření jednotlivými národními výbory a který má za úkol rozhodovat a vést všechny iniciativy na evropské úrovni. Pro ENCY zajistila Rada Evropy speciální sekretariát, jehož adresa je Council of Europe, Centre Naturopa-ENCY 95, F -67075 Strasbourg Cedex. TEL: (33) 88 412278, FAX: (33) 88 412715. Přeložil ing. Tomáš Hajnyš + red.

Ekologické uvědomování veřejnosti: ekologic­ ko-výchovná loď "Koalice čistý Balt" kotví v j ednom skandillávském přístavu. Foto Jali Ce­ řovský

v té části Evropy, kde jej potlačují na jedné straně zcela přízemní existenční nejistoty a na druhé straně nadměrné ekonomické pretence obyvatel. I v bo­ haté Evropě klesá účast lidí na dobrovolné veřejně prospěšné činnosti - a to, podle sociologů a psychologů, v důsledku procesu "individualizace", čím dál více vyprošťujícího jedince či malé skupinky z širšího člověčenského spole­

Rozptýlené osídlení horských

masivů patří

v

současllosti k 'Iejvíce ohrožellým krajillným

strukturám v Evropě. Kopalličářské osídlellí polské Oravy fotografoval z Babie Gory dr. Rudolf Jallda

čenství.

Slušelo by se říci ještě několik slovo tzv. nevládních, přesněji řečeno dobro­ Rozšiřování sítě ekolo­ volných organizacích ochrany přírody. Jejich spektrum, které se s politický­ gických poraden v Evropě. mi změnami přelomu osmdesátých a devadesátých let široce otevřelo i za

padlou "železnou oponou", je velice rozmanité. Existují organizace a inicia­ V době od 19. do 30. září uspořádali zástupci tivy, o nichž dobře nevíme, jaký potenciál za nimi stojí. Jsou skupiny ex­ rakouských ekologických poraden v Linci a ná­ trémních radikálů, omezené jen na určitý velmi dílčí úsek (např. zvířata sledně ve Vídni pracovní seminář, jenž byl za­ měřen na ustavení sítě ekologických poraden v cirkusech a na dostizích), nicméně vystupující pod širokým heslem "ekolo­ v zemích střední a východní Evropy. Zástupci gie" a často spíše ochranu přírody v očích široké veřej no sti diskreditující než Polska, České republiky, Slovenska, Maďarska, podporující.

Rumunska, Bulharska, Ukrajiny, Albánie, Slo­ Jak je celá fronta ochrany přírody v Evropě velice různotvárná, probíhá v po­ vinska, Chorvatska a Makedonie měli jedineč­ sledních letech určitý sjednocující proces. Proces, který za příznivého vývoje nou příležitost strávit dva týdny kvalitně připra­ veného pracovního programu, který jasně smě ­ okolností by mohl s měřovat k něčemu, co se snaží naznačit titulek čl ánku .

řoval k cíli vyt v ořit síť ekologických organizací, Ani politické a ekonomické sjednocování Evropy neprobíhá bez důtklivé po­

které budou poskytovat služby blízké ekologic­

zornosti ochraně přírody. Direktivy Bruselu (o ochraně ptactva, o stanoviš­ kému poradenství tak, jak je chápáno v západo­

evropských zemích.

tích-biotopech) jsou tak přísné, že některé státy (včetně Spojeného králov­

Již z úvodního představení všech účastníků a je­

ství) musely se vstupem do Evropské unie revidovat svoji existující legislati­ jich aktivit bylo zřejmé, že právě určitá sjedno­

vu v oblasti ochrany přírody. Vzhledem k našim usilovným snahám o vstup cující koncepce, tedy ujasnění postavení a cílů

do Evropské unie je v tomto, i pro nás, velký kus naděj e.

potencionálních poraden. je to, co tyto organi­

5

Ochránci přírody očima obyvatel jihomoravských vesnic Libor Musil Tvář

venkovské krajiny, jejíž součástí jsou stále vzácnější zbytky pestré a svébytné přírody, je s každodenní vytrvalostí ovlivňována obyvateli vesnic, kteří pracují v zemědělských podnicích, hospodaří na svých pozemcích, sta­ rají se o lovnou zvěř, rybaří a rozhodují v zastupitelských orgánech obcí a okresů . Jejich hlas se v rukou úředníků, politiků a expertů stává "veřejným míněním", které může být důl~žitým argumentem při rozhodování o nových investicích nebo při řešení důsledků realizace starších projektů. Z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny je proto důležité položit otázku: "Jaký je vztah Lidí, kteří žijí ve venkovské krajině, k ochráncům přírody?" Jinak řeče­ no: "Vzbuzují ochránci přírody svým sympatickým vstupováním pozitivní emoce vůči přírodě, kterou zaštiťují, nebo jsou lidem z venkova nesympatičtí a stávají se tak spíše překážkou vytváření pozitivního vztahu Lidí ke zbytkům přírody, které je obkLopují?" Pokusím se na uvedené otázky odpovědět s pomocí informací, které byly zís­ kány díky rozhovorům s obyvateli Pasohlávek, Dolních Věstonic a Strachotí­ na - vesnic, které leží na březích kontroverzních Novomlýnských nádrží. Cí­ lem šetření, v jehož rámci se zmíněné rozhovory uskutečnily, bylo získat představu o procesech utváření mínění místní veřejnosti o nových návrzích řešení ekologické situace v prostoru druhé a třetí Novomlýnské nádrže. Šetře­ ní, v jehož průběhu bylo kontaktováno celkem 37 místních obyvatel, se usku­ tečnilo díky podpoře WWF v červnu 1994. Snahou výzkumníků nebylo zís­ kat statisticky reprezentativní obraz veřejného mínění. Cílem bylo pochopit místní situaci očima místních lidí. Dotazovaní proto vystupovali v roli znalců místní situace. Úhel pohledu Aby bylo možné pochopit vztah obyvatel navštívených vesnic k ochráncům přírody, je třeba vědět, z jakých hledisek lidé hodnotí situaci v krajině, ve kte­

zace potřebují. Program proto logicky pokračo­ val představením ekologického poradenství v zemích západní Evropy tak, jak se postupně vyvíjelo od roku 1985 až do současnosti, a byl doplněn vystoupením zástupce německých po­ raden a návštěvou kanceláře ekologické porad­ ny v Linci. Další programy se nesly ve velice pracovním duchu. Asi jedním z nejpřínosnějších byl dvou­ denní seminář věnovaný managemantu projek­ tů. V ucelené formě byly prodiskutovány do de­ tailů všechna úskalí a nezbytnosti vedení pro­ jektů, samozřejmě orientované na problematiku životního prostředí. V nových souvislostech jsme si mohli uvědomovat nezbytnost takových samozřejmostí, jako je stanovení cíle projektu, dílčích kroků při jeho uskutečňování, ujasnění si svých spojenců či odpůrců, časových hori­ zontů, průběžné kontroly a v neposlední řadě fi­ nančního plánu a zabezpečení projektu. V návaznosti na otázky kolem finančního za­ bezpečování projektů bylo připraveno setkání se zástupci rakouského vládního sektoru věno­ vané možnostem finanční podpory projektů z východoevropských zemí. Přínosnější se ale asi ukázala diskuse se zástupci tří významných nadací - REC, Open Society Foundation a Ger­ man Marshall Fund, které podporuji nevládní ekologické organizace. Zvláště ve třetím přípa­ dě se ukázalo velmi praktické prodiskutovat konkrétni připravované projekty a možnosti je­ jich financování. Závěr semináře byl totiž věno­ ván tvorbě projektů, které byly pochopitelně za­ měřeny na vzník ekologických poraden a pří­ padné formy budoucí spolupráce. Pokud bych se pokusil shrnout výsledky semi­ náře, pak asi nejdůležitějším bylo vyjasnění po­ zice ekologických poraden jako nezávislého mezičlánku mezi městem, institucemi, odborní­ ky a veřejností, s úlohou zprostředkovávat vzá­ jemnou komunikaci, nacházet a podporovat al­ ternativní řešení. Poradenství hledá relativně mírnou cestu nejmenšího zla, cestu kompromisů mezi sociálními, ekonomickými a ekologickými aspekty života. V tom je na jedné straně jeho slabina, kritizovatelná z radikálních pozic. vý­ sledky ekologického poradenství v nejširším měřítku totiž nejsou na první pohled viditelné. Jeho silnou stránkou je ovšem zároveň schop­ nost pracovat v dané realitě. Tomu odpovídá i promyšlený systém vzdělávání poradců a vzá­ jemná komunikace mezi poradnami Evropské asociace ekologických poraden, do níž by se východoevropské země měly, i díky tomuto se­ mináři, postupně začleňovat.

Martin Navrath

"Není kam jít a

děcka

nemají kde vylézt na

strom..." Foto Miroslav Sebela

6

\/

_~c:'\~_ _ Kresba Jana Stekltka

ré žijí. Podle získaných

poznatků

je pro jejich úhel pohledu charakteristická

neujasněnost významu řešení otázky obytné kvality okolní krajiny, hodnocení zásahů do krajiny z hlediska stability životních podmínek v obci, sklon zabý­

vat se problémy, které se vyskytují přímo v prostoru obce a jejím bezpro­ středním okolí, tendence považovat za významné problémy spíše přítomné (akutní) nežli ty minulé a budoucí, odmítání snah "lidí odjinud" ovlivňovat životní podmínky v lokalitě obce, poněkud váhavá sympatie k návrhům na zpestření struktury zemědělské krajiny, odmítání abstraktních úvah o diverzi­ tě přírody a ochota rozmlouvat o jasně formulovaných projektech úprav kraji­ ny. Spontánní zájem o otázku prostředí projevili místní obyvatelé v souvislosti s kritikou neprostupnosti krajiny v okolí jejich obce. Stěžovali si na nedostatek možností pro vycházky s malými dětmi a na nedostatek volné přírody, ve kte­ ré by si mohly děti hrát. Hovořili o tom, že "že není kam jít", že "že děcka nemají kde vylézt na strom ". Někteří respondenti vyslovili požadavek zpří­ stupnění bezprostředního okolí obce a přizpůsobení krajiny činnostem jejich obyvatel. Domnívám se, že před dvaceti lety, v době zahájení výstavby nádr­ ží, by se tyto úvahy ve výpovědích respondentů neobjevily. Pravděpodobně jsou reakcí na změny, které se v posledních letech odehrály v okolní krajině (například úbytek lesa, vymizení luk a vrbin, změna charakteru vodních ploch, komerční využití břehů pro rekreaci u Pasohlávek, vyhlášení rezervace na střední nádrži, úpravy zemědělských ploch a změny pěstovaných plodin, stavební uzávěra u Dolních Věstonic). Tyto změny znemožnily nebo ztížily obyvatelům dotyčných vesnic výkon některých aktivit, které dříve považovali za samozřejmé a pro které měli dobré podmínky. Tato okolnost se stala sti­ mulem zájmu části občanů o krajinu v bezprostředním okolí obce. Vznik zájmu o krajinu, který je výsledkem destabilizace okolí zkoumaných obcí, nečiní z řešení stavu krajiny otázku, které by chtěli podřizovat svá indi­ viduální nebo kolektivní rozhodnutí. Z hodnot, které mají význam pro rodin-

Teplomilný hmyz na jižní Moravě

Je výskyt teplomilných druhů po­ tvrzením oteplování klimatu? Již drahná léta probíhá na stránkách odborné­ ho i denního tisku debata o ..oteplování" na­ šeho klimatu, o skleníkovém efektu atd. Jsem skeptik, pokud se neodehrává na přísně vě­ decké základně a dokonce se odvažuje růz­ ných více méně katastrofických předpovědí. Nesporné ovšem je, že v rámci své záliby, a chcete-li, i profese, mohu doložit řadou po­ zoruhodných nálezů i pozorování nesporné projevy nového výskytu zástupců teplorníl­ ného, zejména východostředomořského prv­ ku ve hmyzí faunějižní Moravy. Na některé z nich jsem již upozornil jak na stránkách Veroniky, tak např. Živy atd. Jestliže však ještě donedávna šlo o jednotlivé nálezy, při­ bývá jich v posledních zhruba dvou třech lé­ tech natolik, že se snad vyplatí jejich shrnutí, protože mj. dokládají jakýsi ..návrat" tohto prvku do míst nebo stanovišť, kde jsme je do­ nedávna považovali buď za vyrnízelé nebo raritní, nebo do nich pronikají zcela nově . První dvě místa patří hned k nejnápadnějším a vzhledově nejbizarnějším druhům středo­ mořského hmyzu, jímž je kudlanka nábožná a její hlavní predátor - kobylka sága. Dnes je už obecně známo, že se ústup kudlanky ná­ božné z jižní Moravy a okolí Brna zastavil, takže tento hmyz je na suchornílných stano­ vištích jižní Moravy (Kurdějov, Pouzdřany, Pálava, Liščí vrch, Dunajovické vrchy, Zno­ jemsko, Hodonínsko) trvale doma a v někte­ rých létech může být dokonce na některých vyhraněných stanovištích docela hojný. V posledních dvou letech však dochází k pozo­ rování ojedinělých samečků (kteří jsou do­ brými letci) na řadě periferních lokalit kolem Brna. Všímá si toho i laická veřejnost, takže občas někdo donese samečky kudlanky do muzea, na vysoké školy atd. Jde obvykle o samečky, kteří za pozdního léta navečer na­

Neprostup1lost kraji1lY a nedostatek možností pro vycházky do přírody, 1Ia které byli obyvate­ lé obcí u 1Iovomlýnských nádrži zvykl{ - jeden z důsledků, které pro místllí obyvatelstvo stavba přillesla a také jedell ze stimulů zájmu o kraji­ IIU v bezprostřed1lim okol{ obce. Foto Lubomír Zeli1lka

7

ný život, dávají přednost pracovním příležitostem, které mají - na rozdíl od hodnoty prostředí pro volný čas dětí - status tradiční, obecně respektované a méně konfliktní hodnoty. Problém prostředí v okolí obce je pro místní obča­ ny nový a kontroverzní. Mají proto sklon se jeho řešení vyhýbat. Obyvatele vesnic spojuje respekt k hodnotě existenčního zajištění rodin . Nel­ ze říci, že by tato hodnota byla pro všechny jednoznačně prioritní. Je však všudypřítomná a lidé očekávají, že rozhodování jedinců i obecních autorit ji nebude ohrožovat. Snahy o další úpravy krajiny hodnotí místní občané pře­ vážně v kontextu právě ustáleného stavu a poučeni dramatickými změnami, které se v kraj ině odehrály v posledních letech, si kladou otázku: " Jak zame­ zit zhoršování podmínek života v obci a předejít snahám lidí zvenčí (politiků, investorů nebo ochránců přírody), kteří neznají místní podmínky, aby mohli podle vlastního uvážení v okolí obce realizovat své projekty a představy? " Vcelku příznivě reagovaly místní občané na tazatelem vyslovené úvahy o po­ třebě rozčlenění velkých lánů a potřebě posílení přirozené odolnosti krajiny proti škůdcům zemědělských plodin. Přes pochybnosti, které se týkaly vlivu takových úprav na výnosnost pozemků a účinnosti přiro zené ochrany proti škůdcům, hovořili spontánně o potřebě zlepšení podmínek života lovné zvě­ ře. Za žádoucí označovali opětovné vysázení ovocných stromů (třešní a oře­ chů) kolem cest. Někteří respondenti navrhovali konkrétní způsoby rozčleně­ ní pozemků (včetně jejich velikosti) a vhodné technologické postupy (napří­ klad hnojení). Za zajímavé by považovali spíše konkrétní projekty takových

8

Opětovné

vysázení ovocných stromů kolem velké lány a tak posl1it přirozenou odolnost krajiny proti škůdcům ze­ měde1ských plodin, to vše jsou styčné body při diskusi s obyvatelstvem obcí postižených 1Ie­ vhodnými tech1lologickými zásahy do krajiny. Foto TJ. Pivec"ka cest,

potřeba rozčlmit

do otevřených místností. Tyto známe např . z okolí Stránské skály, Kamenného vrchu, Jundrova a Komína. Pře­ kvapivě se však objevují i na severním okraji Brna , na Lesné ve výškových činžácích . To je znamení, že jde o lety na poměrně značnou vzdálenost. Nálezy samiček jsou ojedinělé a spadají pouze na jižní okraj Brna (např. do okolí Sokolnic), ale na druhé straně je zná­ mo, že samci se od s tanovišť samiček příliš nevzdalují. Jisté však je, že kudlanka se opět přiblížila brněnské aglomeraci, odkud po druhé světové válce, pokud víme, vymizela. Neméně zajímavý je však výskyt kudlanky nábožné západně od Brna. I když jsou známé historické záznamy o výskytu kudlanky ná­ létli na

případy

světlo

úprav než obecné úvahy o potřebě zpestření krajiny. Nad jasně formulova­ ným projektem by si snadněji dokázali představit možné příno sy a nebo ne­ gativní důsledky pro svoji vlastní situaci.

Ochránci přírody očima místních občanů

Jak se z hlediska uvedených kritérií jeví místním občanům ochránci přírody?

Přestože k nim někteří z nich vyjádřili své spíše platonické sympatie, výraz

Kresba Jana StekUka "ochránce přírody" je přijímán spíše s rozpaky.

Ochránce přírody je přev ážně vnímán jako "cizinec", který nezná místní pod­

mínky a potřeby místních lidí. Účastníc i rozh ovorů většinou uváděli, že lidé božné z Ivančicka, nepodařilo se je seriózně v obci neměli možnost vyměnit si s ochránci přírody v klidu názory na otáz­ ověřit , ačkoliv odovídajících stanovišť tam je ku Novomlýnských nádrží. V myslích místních občanů je živá představa, že relativně dost, a to jednak v bezprostředním ochránce přírody je cizí člověk, jehož snahou je omezovat hospodářskou, okolí Ivančic samotných, jednak v údolích Rokytné na známých rokytenských sle­ sportovní a jinou akiivitu místních obyvatel. Ochránci přírody prosazuj í vy­ říčky pencích. Zcela bezpečně však nebyla známa hlášení ch ráněn ých území, stavební uzávěry a podobná rozhodnutí, která sice kudlanka nábožná z Mohelnské hadcové ste­ mohou mít pozitivní význam pro přírodu, jsou však nepříj emná, protože sva­ pi, a při intenzitě výzkumu tamního hmyzu zejména z let čtyřicátých, ale také vzhledem zují lidem ruce:

" ... Veškerý kroky, které navrhuj í, by snad vedly k zhoršení situace lidí... Je to k tomu, že přes různé přestávky je moheln­ ská hmyzí fauna v posledních letech sledová­ kraj intenzivní zeměde'1ské výroby. "

na značně intenzivně, lze celkem kompetent­ " Hodně lidí má strach, že si ochránci přírody budou dělat co chcou.: ,Budou ně prohlásit, že tento nápadný hmyz tu v mi­ nám zakazovat postřiky, hnoj ení, ' že to bude někdo, kdo je bude chtít omezo­ nulosti nebyl pozorován. O to překvapivější vat proti jejich vůli. Och ranáři všechno oplotí ostnatým drátem a nikdo tam je nález dospěl é samice kudlanky na vrcholu stepi nedaleko dřevě ného kříže nad amfiteát­ nesmí. "

rem, k němuž došlo 17.září 1994. I když lze Potřeba řešit nové problémy plynoucí ze změn kraj iny v okolí obcí vnesla také tvrdit, že jde spíše o přehlížení než o šÍ­ mezi spoluobčany napětí a neklid. Zastánci odlišných názorů, kteří chtějí žít ření tohoto hmyzu, je nesporné, že všechny ve vesnicích vedle sebe, proto přech ázej í tyto problémy mlčen ím ve snaze tyto nálezy spadají do období charakterizova­ ného celkovým ústupem celých stanovišně vyhnout se konfliktům. Ochránci přírody tuto snahu maří tím, že lidem kon­ n áročných hmyzích společenstev - u Mohel­ troverzní otázku nádrží znovu a znovu připomínají. Jejich exaltovaný důraz na postihujícím zejména proslulá společe n ­ na přírodu a krajinu je pro místní o bčany, kteří problém krajiny objevili tepr­ stva vřete nušek, sarančí , ploštic, ale i někte­ ve nedávno, těžko pochopitelný. Ochránci přírody své postoje navíc formulu­ rých spíše solitérních forem, jako je zejména tamní kolonie ploskoroha pestrého. jí těžko srozumitelným, abstraktním jazykem: Po pulační hustota kobylky ságy na jižní Mo­ " ... Oni ochránci jsou většinou lidi, kteří dost málo argumentují. Jsou to ar­ ravě, kde byla i v minulosti vzácná - zřejmě gumenty divoký ... nás se to týká a oni p ro nás mluví nesrozumitelnou řečí. také proto, že to je nejsevernější výspa toho­ Chtělo by to konkretizovat: ,Tady máš pole, mohlo by to být tak a tak. ' Ne to hmyzu v celé střední Evropě - upadla na všeobecně. " samotnou hranici pozorovatelnosti, takže ne­ byla od počátku padesátých let plných třicet ' Ho voří o "stabili tě" a "diverzitě" krajiny, v lepším případě kladou důraz na let v této oblasti už pozorována. Tím překva­ "pestrost přírody" , která je ovšem pro místní obyvatele synonymem zapleve­ pivěj ší byl můj nález mohutného jedince (jde leného pole. vesměs o samičky této partenogenetické for­ S vágností argumentace och ránců přírody někdy kontrastuje jejich - z hledis­ my) z konce září počátku osmdesátých let u ka místních lidí těžko pochopitelný - zájem o životní podmínky jednoho dru­ Kurd ějo v a , o němž jsem psal podrobněji v hu živočicha či rostliny. Mezi lidmi se vyprávěj í anekdoty o tom, jak se "Živě". Od té doby se datují neověřené zprá­ vy o pozorování jednotli vých larev na strá­ ochránci čápů hádali s ochránci žab: ních Děviček, které vrcholí pozorováním dal­ " ... Ochránci přírody si protiřečí ... ža bičkáři nadávají na čápy ... ti, co chrá­ šího mohu tného jedince přím o na vrcholu ní čápy se s nima pohádali. Ono to patří k sobě ... " Děví na koncem srpna 1985, který byl zazna­ Tato anekdota pravděpodobně není ze života a je výmyslem skalních odpůrců menán na barevný film německými ekology. "zelených". Její přítomnost však ilustruje míru nepochopení souvislostí mezi V této souvislosti je snad vhodné pozname­ životními podmínkami jednoho biologického druhu se zájmy všech obyvatel nat, že koby lka sága je na rozdíl od kudlanky nábožné s její denní aktivitou hmyzem vý­ území. raz n ě n oční m , jehož hlavní kořistí jsou ze­ Jedním ze zdrojů nepochopení postojů ochránců přírody je jejich důraz na j ména samičky kudlanky nábožné. Sága j e v velkoplošné vztahy mezi přírodními prvky v kraj ině . Uvažování v dimenzích noci překvapuje v hluboké tmě a zmoc ň uje se jich tak, že se na ně doslova shora "posa­ regionu nebo v "nadregionálních" rozměrech je těžko stravitelné pro lidi, kte­ dí" a tlakem mohutného těla a zejména dlou­ ří za svůj životní prostor považují zastavěný areál vesnice a její bezpro střední hých noh doslova znehybni a "přibije" , k ze­ okolí. Podobně je tomu s orientací ochránců přírody na dlouhodobý vývoj mi, než je zač ne požírat. krajiny. Místní občané mají většinou starost o to, zda jim letos urodí pole, Nechci zde dále rozvádět invazi jihosibiřské­ ho žlu ťáska tolicového, o níž jsme na strán­ kam půjdou s dětmi v neděli na procházku a zda jim příští zimu nezmrzne vi­ nohrad . Boji se, že kvůli utopiím o možném budoucím návratu luhu do nivy kách Veroniky psali již v minulosti. Důležité Dyje ztratí jistotu, která pramení z tradičních technologických postupů a z je ovšem konstatování, že tento nápadný mo­ týl pozdního léta se stal již trvalým průvod­ půdy obtížně zbavované plevele. ­ cem jihomoravských úhorů, a zejména kultur " .. . To nebyl náš názor (změnit osud zatopených ploch). My jsme říkali, to je vojtěšky, kde ho lze každoročně pozorovat v množstvÍ barevných forem (od ci trónově žlu­ názor Brňáků, nebylo to místní. Už jsme měli pokoj.

9

" ...Ochráncijsou většinou lidé, kteří dost málo argumentují. Jso u to argumenty divokÝ. .. nás se to týká a oni mluvípro nás nesrozumitelnou řečÍ- .." Foto Jana Haluzl1wvá

Sklon preferovat současnou jistotu před mlhavou budoucností je také zdro­ jem pochybností o možnosti rozčlenit velká pole, osázet cesty ovocnými stro­ my, vytvořit remízky pro lovnou zvěř. Jakkoliv by takové změny mnozí uví­ tali, považují úvahy o nich za příliš neurčité. Tím spíše odmítají myšlenku na "vypu štění" a znovu zalesnění nádrží. V průběhu rozhovorů se ukázalo, že projekt výstavby biokoridoru napříč druhou nádrží vzbudil pozornost i někte­ rých zarputilých odpů rců j akékoliv změny úrovně hladiny druhé a třetí nádr­ že. Z hlediska tohoto zájmu o konkrétní projekty je pochopitelná nechuť k obecně formulovanému dilematu "vypustit či nevypustit". Nutno říci, že tak­ to byl problém postaven spíše sdělovacími prostředky než ochránci přírody. Ti však neučinili téměř nic proto, aby místní veřejn o ti vysvětlili , že mezi "vypuštěním" a "nevypuštěním" je řada smíšených alternativ a postupných kroků. Pokud si místní občané vzpomínají na vyjádření ochránců přírody k tomuto problému, hovoří o dogmatické snaze "zelených" přesvědčit lidi, že komáři, jejichž přemnožení se místní občané v případě pohybu hladiny nádrží obávají, "patří do krajiny". Koncepci postupných a vratných kroků směřují ­ cích k úpravě ekologických poměrů v prostoru Novomlýnských nádrží místní veřejnosti nikdo nevysvětlil.

Co dál? Ve všech třech obcích jsme se setkali s lidmi, kteří jsou - někdy i navzdory

nevelkým sympatiím k "zeleným" - přesvědčeni, že diskuse s ochránci pří ­

rody by byla prospěšná a dohoda možná. Většina respondentů však konstato­

vala, že příležitost k takové diskusi zatím nebyla.

Ve všech třech navštívených obcích žije několik jedinců, kterým jsou ochrán­

10

tých až po oranžové) zejména v samičím pro­ vedení. Neposledním přek vapení m je úlovek čerstvé­

ho samce masařky Liopygia crassipalpis na

Spicích u Hostěrádek nedaleko Sokolnic z

poloviny září 1994. Jde o typický subtropic­

ko-tropický druh mouchy potravně vázané na

zdechliny, která se však jako mimořádně při ­

způsobi vý druh stala běžným synantropem v

celém evropském S tředomoří . Odtud proniká

zejména teplým Podunajím až do okolí Víd­

ně (odkud existují doklady z 90. let minulého

století) . Na jižní Moravě byla poprvé pozoro­

vána koncem šedesátých let na Pálavě , kde

dochází k opakovaným, byť stále oj edi nělý m

nálezům samečků v pozdním létě (konec srp­

na - počátek září). O trvalé přítomnosti toho­

to subtropického invadujícího druhu na jižní

Moravu s vědč í dubnový nález dalšího sa­

mečka z počátku osmdesátých let od Kurdě ­

jova. Hostěrádecký nález je zatím nejsever­

nějším ve střední Evropě, který byl kdy po­

zorován a jeho blízkost Brnu nevyluč uje

možnost, že tento antropotolerantní druh se

může časem stát trvalým obohacením fauny

brněnského extravilánu.

Již jsem naznačil, že tyto nesporné přírůstky

inventáře teplomilného hmyzu v jihomorav­

ském regionu jsou v rozporu s celkovým ústupem až mizením desítek druhů meditera­ ního z jihomoravských lesostepí. Jde jistě o složitý jev, který lze zjednodušeně popsat ja­ ko mizení stanovištně náročných (stenoek­ ních) druhů ze zbytkových stanovišť, přičemž však zejména hmyzožravé druhy se vyznaču­ jí občasnou regenerací populací, a zároveň jsme svědky invazí jednotlivých antropotole­ rantních forem teplomilného hmyzu z evrop­ ského jihovýchodu. Bylo by ovšem mylné považovat tyto invaze za jev ve fauně této oblasti nový. Z minulosti totiž víme, že ještě před dvěma sty lety dospívaly až do soused­ ních Rakous a jižní Moravy včetně Znojem­ ska obávané masové invaze saranče stěhova­ vé. Dalibor Povolný

Při komunikaci s obyvateli postižených oblastí j e nutno mít na zřeteli jejich úhel pohledu.Cást veřejnosti je ochotna diskutovat o nlkterých ekologicky příznivljších principech utváření venkovské krajiny, pokud jsou jí nabídnuty v podobl konkrétních projektů či technologií... Foto Jana HaluZl1wvá

Sůl

ci přírody sympatičtí. Někteří z nich se s nimi dokonce identifikují. (Jeden mladý muž ve Strachotíně řekl: "Patřím k nim. ") Zdrojem těchto sympatií není osobní kontakt a spolupráce s ochranáři, nýbrž přesvědčení, že "se ales­ poň někdo stará o přírodu" . Mezi obyvateli navštívených vesnic je malá sku­ pinka těch, kteří nahlížej í čl ověkem neregulovanou přírodu jako svébytnou hodnotu. V Pasohlávkách reagovali dva dotázaní odmítavě na představu zvý­ šení rekreační hodnoty prostoru druhé nádrže snížením její hladiny. Důvodem jejich odmítavého postoje byla obava, že by přítomn ost rekreantů zhoršila podmínky hnízdění a života ptáků v rezervaci. Rovněž mezi respondenty ze Strachotína se objevili lidé, jejichž stanoviska vycházela z hlediska ničím ne­ zdůvodňované potřeby existence volné přírody : " ... tím později se to udělá, tím hůř pro prostředí... " " ... zničili krásnou krajinu a bylo to jenom tím, že se ty svodnice neudržovaly. A příroda je příroda. " Zastánci těchto přírodě příznivých stanovisek mají ve svých obcích status to­ lerované menšiny. Ochránci přírody mají dvě možnosti. Mohou se pokusit navázat s přírodě na­ kloněnou menšinou kontakt s cílem posílit její vědomí výlučné a okolím nepo­ chopené skupinky nebo se mohou ve spolupráci s touto menšinou snažit vy ­ tvořit na jižní Moravě ostrůvky pozitivní deviace, z nichž by se šířily nové a kompromisní technologické představy a přístupy ke kraj ině? Poznatek, že část veřejn o sti je ochotna diskutovat o některých ekologicky příznivějších princi ­ pech utváření venkovské krajiny, pokud jsou jí nabídnuty v podobě konkrét­ ních proj ektů či technologií, naznačuje, že druhá z uvedených cest má šanGi přispět ke změ ně postojů lidí ke krajině a přírodě. Při komunikaci s obyvatel i jihomoravských vesnic je však třeba mít na paměti úhel jejich pohledu.

nad hlavu

Sůl je nejpoužívanější chemický prostředek k zim ní údržbě komunikací. Snižuje bod tání vody, takže ledovou nebo sněhovou vrstvu rozpouští na vodu . Tato kapalina (vlastně solný roztok) stéká s vozovky buďto krátce po aplikaci nebo je rozstřikována koly projíž­ dějících aut. Většinou nateče do vrstvy sněhu podél komunikací a přečkává tam zimu nebo pomalu prosakuje dolů. Samozřejmě, že zde již příliš sníh nerozpouští, neboť roztok je již zředěný a sněhu je (relativně) mnoho. Při jarním odměku se sůl s tajícím sněhem dostává částečně do půdy, částečně stéká do vodních toků. Tam se s velkými vodami na­ ředí již skutečně silně, takže prakticky ne­ šk odně odtéká ke svému ještě slanějšímu mořskému cíli. Problémy zde nastávají jen velmi zřídka, vyšší koncentrace soli jsou pouze okamžité. Navíc se lak děje v době, kdy se život po zimní pauze teprve probouzí. Pro představu , jako běžné koncentrace při jarním tání se uvádějí hodnoty ve stovkách mg CUl. Doporučená hranice pro pitnou vo­ du, a zároveň práh chuťové rozpoznatel'1osti, je asi 200 mgll, přijatelné maximum 600 mg/I. Tolerance vodních organizmů se pak pohybuje o řád výše, od 1 000 mg/1 u řas , zo­ oplanktonu a larev po pět šest tisíc pro do­ spělé ryby. Přirozený obsah cr se udává pro tekoucí a stojaté "sladké" vody v desítkách mg/I. Také ovšem ne všechen obsah chlóru i sodíku má na svědomí údržba komunikací. Mimochodem, slanost mořské vody je asi 20 g/1. S problémy se můžeme setkat spíše ve měs­ tech, kdy voda z vozovek odtéká mnohem méně vodnou kanalizací a je bodově vypou­ štěna (v lepším příp adě přes čisti čku) do reci­ pientu. Mezi některými ochranáři existuje přesvěd­ čení, že právě kontaminace potoční či ří ční vody je nejvážnějším problémem. Jak jsme si právě ukázali, jedná se "pouze" o lokální a časově velmi omezené jevy. Nechci je roz­ hodně bagatelizovat a přehlížet. Jen při pou ­ štím, že ze škály vlivů dopravy nejsou při dnešním stavu katastrofální.

11

Územní plán - nástroj rozvoje nebo vynález zkázy? Miroslav Rokos Na mnoho odchovanců plánovitého hospodářství pů s obí termíny obsahující některý z tvarů slova "plán" velmi iritujícím dojmem. Nelze se tedy di vit, že i územní plánování bylo počátkem devadesátých let stavěno na pranýř jako nástroj socialistický a tudíž zavrženíhodný. Nějak se pozapomnělo na to, že územní plány tvoří velmi dů ležitou a respektovanou sou část správní činnosti ve vyspělých zemích, jimž by se zejména zmínění kritici tak rádi přiblížili. Od té doby nastal ovšem znatelný posun, a to v podstatě od okamžiku, kdy vyplynulo ze zákona o obcích a z novely zákona o územním plánování a sta­ vebním řádu, že územní plány sídelních útvarů a zón schvalují pří slušná obecní či městská zastupitelstva. Většina radních pochopila, že nejen socialis­ tické národní výbory, ale i demokraticky zvolené zastupitelstvo potřebuj e ně­ jaký účinný nástroj pro vyvážený rozvoj obce. Jenže v našem myšlení zakó­ dované dědictví minulosti často přetváří pravidla demokratického systému do podivných deviací. Pro ně je celkem přirozeně charakteristické, že jsou ak­

ceptovány výhody - tj. práva, avšak zpochybňovány č i ignorovány povinnos­

ti, a to dokonce i výslovně a veřejně.

Nicméně dobře zpracovaný územní plán je skutečně neocenitelným doku­

mentem pro rozvoj určitého území, v tomto případě obcí a měst a jejich částí.

Pomocí něj může zastupitelstvo vyjádřit své představy o rozvoj i obce na

15-20 let dopředu. V praxi potom pomáhá při rozhodování stavebním úřa­

dům a dalším orgánům státní správy.

Podmínkou dobře zpracovaného územního plánu je však jeho vyváženost

a komplexnost. A zde je jádro pudla. Mnozí zastupitelé očividně zastávají te­

orii, že vše, co souvisí s rozvojem obce, je téměř výhradně jejich záležitostí.

Projevuje se to zejména postojem k orgánům státní správy a často i k vlast­

ním občanům. A územní plán pak chápou jako dokument závislý na jejich

vůli, který má zároveň tuto vůli posvětit.

Jenže územní plán - to je v podstatě dohoda. Tím není ovšem míněn a dohoda

mezi radními navzájem, ale mezi obcí, občany, orgány státní správy, subjekty

hospodářské sféry a ostatními institucemi. Zdá se však, že obce dnes zajímá

především podnikatelská sféra, neboť zde pochopite l ně hrají svou roli peníze .

To je koneckonců normální a je tomu tak i jinde. Avšak s tím rozdílem, že

u nás nefungují žádné mantinely zbudované z právního vědomí a veřejného

mínění. Proto jsou zájmy jednotlivců a skupin preferovány před zájmy obec­

ními, a to se projevuje jak v procesu zpracovávání, tak i v (ne )dodržování již

schválené, platné územně plánovací dokumentace. Navíc, jestliže orgány

státní správy v tomto procesu hájí zájmy celospolečenské, v duchu přísluš­

ných zákonů, bývají často napadány jako staré struktury, které svévolně brzdí

rozvoj obcí. Nechci se nijak zastávat správních úředníků - úroveň státní sprá­

vy je obecně dost nízká. Avšak většina z nich se v příslušných zákonech pře­

ce jen orientuje a ví, co si může dovolit a co ne. To už se o řadě radních, včet­

ně starostů a jejich zástupců, říci nedá.

Velmi zřetelně se to v současné době projevuje ve vztahu k hospodaření se

zemědělskou půdou. Mám teď na mysli hospodaření v nejširším slova smys­

lu; tedy nikoliv jen zemědělské. Neschopnost Ministerstva zemědělství vy­

tvořit rozumnou koncepci, dále všeobecný nadbytek potravin i rozsáhlé resti­

tuce zemědělských pozemků osobám, které k nim již nemají bezprostřední

vztah, zapříčinily to, že jsou kolem nás pole ležící ladem a pozemky v blíz­

kosti měst a obcí se stávají předmětem spekulace realitních kan cel áří. Vytvo­

řilo se jakési všeobecné přesvědčení, že už tolik půdy nepotřebuj eme a lze ji

12

Jiná je ovšem situace s druhou částí slaného roztoku. J i stě si vzpomínáte, že jsme jej při odtávání před několika odstavci rozdělili . Něco jsme již nechali zředit ve vodotečích. A to zbývající něco nám zasakuje do půdy. Ionty chlóru se v půdě příliš nevážou a mo­ hou být i dále vyplavovány. Naopak sodíko­ vé ionty, penetrující půdním horizontem, se na drobné č ástečky půdy dobře poutají a vy­ těsň uj í tak z nich ionty vápníku, sodíku a hořčíku. Mění se tím fyzikální a chemické vlastnosti půdy, zvyšuje se zásaditost, dochá­ zí ke zhutnění půdy a tím omezení provzduš­ nění a pohybu vody. Rostliny, vegetující v takové půdě, pak jsou nuceny přijímat s živinami i sůl. Dochází k hromadění chlorových a sodíkových iontů a následně k osmotickému stresu. Snaha o vyrovnání koncentrací solných roztoků (te­ dy osmotický děj) tak snižuje schopnost rost­ liny přijímat vodu a vede k jejímu usychání. Zároveň se omezuje příjem důležitých živin Ca++, K+, Mg+, které jsou, jak si vzpominá­ me, vy těsňovány do vět ších hloubek. Alka­ lické půdn í podminky rovněž ztěžují příjem jiných důležitých prvků - železa, manganu, fosforu a dalších. Spolu s tímto sekundárním poškozením pů ­ sobí sůl i pří mo. Při aplikaci a následném rozprachu koly au tomobilů jsou zasahovány nadzemní části rostlin. Choulostivé jsou ze­ jména pu peny a výhonky. Objevují se nekro­ tické skvrny, jeh li čí i listy žloutnou a před­ časně opadávají. Přímé poškození ovšem ne­ ní tak nebezpečné jako sekundární, přes pů­ du. "Vhodně" jej však doplňuje při oslabová­ ní rostliny a spolu s dalšími stresovými fak­ tory dílo dokonává.

Kresba Jana Stekllka

.

'.

'.'

Zastavěnou půdu j iž nikdo nevrátí zpět. Rozvoj osídlení musí mít své limity a j e nutno bndit často překotný rozvoj,jehožjsme svědky. Foto Drahomír Pokora

tedy zastavět. Argumenty typu "stejně se realizují útlumové programy, tak o co vám jde" slyšíme dost často. Tlak na změnu zemědělské půdy ve staveb­ ní pozemky je obrovský aje to trend velmi nebezpečný. Typický příklad, který mě vlastně inspiroval k napsání této úvahy, je nový Územní plán města Brna. Možná se dostal do širšího povědomí spor mezi Magistrátem města Brna a územním odborem MŽP, týkající se právě záborů zeměděl ské půdy pro stavební účely. Zadavatelé územního plánu byli velmi rozhořčeni, když byl k n ěkterým lokalitám navrženým v konceptu územního

Asi jedno procento druhů v Ceské republice

jsou halofyta, čil i slanomilné rostliny, n ěkte­

ré další jsou halofyta fakultativní. Změny

v pů dním prostředí mají jako dlouhodobější

následek praktické vymizení původní flóry .

Stromové patro je odolnější a zůstává déle,

zatímco byliny a trávy mohou ve své druho­

vé skladbě již býti zcela změněny. Z dřevin

jsou obecně citlivější jehličnany, které se ne­

mohou zbavit přebytku sodíkových a chlóro­

vých iontů opadem, jako listnáče.

Namátkou, jako odolné -vůči vlivům solení,

lze jmenovat: jasan ztepilý, dub červený, rů­

že svrasklá, samozřejmě trnovník akát

a z trav kostřava červená, zblochanec oddále­

ný, psineček výběžkatý a různé pýry. Naopak

velkou citlivost vykazuje např . buk lesní,

ptačí zob obecný, habr obecný, modřín ev­

ropský, smrk ztepilý, borovice lesní, psárka

luční , medyněk vlnatý , lipnice roční a jetele.

Odolnost však hodně kolísá i uvnitř druhu

a tak např. j.ílek vytrvalý uvádí někteří autoři

jako velmi tolerantní, jiní jako málo odolný .

Záleží zřejmě na konkrétních podmínkách,

zejména půdních, u stromů pak i na habitu,

věku a pod. Značné ovlivnění rostlin může­

me vysledovat v pásu kolem vozovky, širo­

kém cca 20 m s tím, že dále se vzdáleností od

vozovky rychle klesá.

Z pohledu laické veřejnosti a silničářů je ře­

šení problému vlivů solení, pokud pro ně

ovšem vůbec nějaký existuje, celkem snadné.

Zkrátka se kolem silnic budou vysazovat

a vysévat pouze odolné druhy a hotovo.

Když situaci velmi zjednodušíme, je to takto

možno brát např. v městském prostředí , kde

jsme v podstatě rádi, jestliže se nějaké stro­

mořadí vůbec v ulicích vyskytuje a nebude

nám třeba příliš vadit ani akát. Úplně jiná situace nastává v územích, která jsou pro svou přírodní či přírodně kulturní hodnotu chráněna . Zákon č . 114/92 o ochraně přírody a krajiny obsahuje v paragrafech o národních parcích a chráněných krajinných oblastech zákaz chemického posypu cest. Zdálo by se, že tím je vše vyřešeno. Chyba lávky! Tak za prvé - nešťastně, nebo přímo chybně, v zákoně použitý pojem "cesta" je v silničářském jazyku terminus technicus a vztahuje se toliko na cesty lesní a polní. A ty naši sil ničáři skutečně sypat nehodlají. Za druhé si musí "ochran áři, pokud hodlají trvat na věc n é pods tatě zákazu, vzít na svě­

13

Překotná

a nekoordinovaná zástavba zej ména v okrajových oblastech měst a obcf způsobila, že celé dříve stavebn ě pestré regiony jsou si po­ dobny j ako vejce vejci právě pro svou techni­ cistníkosmopolitní zástavbu. Foto Jarmila Ko­ courková

plánu vysloven nesouhlas. Pracovníci MŽP pak byli vláčeni tiskem i televizí, protože si dovolili nesouhlasit se záměry orgánu samosprávy. Jeden z členů zastupitelstva vyjádřil dokonce veřejně podiv nad tím, jak jeden či dva úřed­ níci státní správy mohou zpochybnit (a znemožnit) to, co je výsledkem ko­ lektivního rozhodnutí zvoleného orgánu samosprávy. Tím ovšem potvrdil ne­ pochopení celého procesu územního plánování a vlastně i podstaty demokra­ cie. Ta, podle mého názoru, spočívá v neustálém korigování rozvojových snah samosprávy ze strany státních orgánů (zastupujících vlastně záj my sa­ mosprávy na nejvyšší úrovni vyjádřené zákony) tak, aby všechny zájmy byly zohledněny a vyváženě uplatněny. Základní zkreslení hodnot nastává při takovém rozhodování o pozemcích, při němž se vychází pouze z jejiCh atraktivnosti z pohledu potenciálních staveb­ níků. Zapomíná se však na to, že půda je v našich časových dimenzích zdroj neobnovitelný a je přitom velmi důležitou součástí ekosystému zvaného kra­ jina. Vůbec nejde o její zemědělské využití, i když na druhé straně nikdo ne­ může vědět, kolik půdy pro zemědělskou prvovýrobu budeme v budoucnu potřebovat. A už teď máme zemědělské půdy v přepočtu na jednoho obyvate­ le zoufale málo. Suverénnost, s jakou je půda v současné době zabírána, je naprosto neopodstatěněná. Projevuje se v tom zřetelně i náš sklon přecházet od jednoho extrému ke druhému. To v podstatě uvádím na vysvětlenou, z čeho vyplynul nesouhlas se záborem půdy na některých lokalitách v Brně. Ze strany Magi!,trátu bylo neustále po­ žadováno vysvětlení, jaká jsou naše kritéria, jaké je zdůvodnění. Kdo si však prostuduje zákon o ochraně zemědělského půdního fondu (č.334/92 Sb.) a přečte si zásady ochrany ZPF, musí uznat, že zdůvodňovat je povinností především toho, kdo o -zábor žádá. A to zdůvodnění musí být pádné. Spor se týkal např. atraktivních pozemků v severní části Brna (Ořešín, Sobě­ šice, Útěchov). Příslušné mistní radnice zde uplatnily požadavek na zábor pů­ dy prakticky od lesa k lesu, aby zde mohly být vytvořeny lokality nadstan­ dardního bydlení. A tento záměr rozhodně nelze považovat za do statečné zdůvodnění opravňující k odnětí zemědě l ské půdy. Jistě, každá místní část prohlašuje, že má právo na rozvoj .

14

domi všechny nehody na neposolených ko­ munikacích, všechny uvízlé sanitky, všechny související ztráty podnikatelů s neprůjezd­ ností silnic, všechny ... " Mimochodem, paradoxní je, že chemický po­ syp omezují silničářů m i jejich vlastní záko­ ny a metodické pokyny. Ovšem je třeba vi­ dět, že striktním výkladem zákonů by došlo ke kocourkovské situaci. Silničáři by za (podstatně) zvýšených nákl adů udržovali sjízdnost jinak než solením a na to by jim přispívala ochrana přírody z titulu zdržení se určité činnos ti za účel em ochrany přírody. Nebo by pak ochraně přírody platili pokuty za způsobování změny v dochovaném přírod­ ním pros tředí CHKO a NP. Oba případy jsou zajímavé tím, že platí stát státu. Tedy začaro ­ vaný kruh z něhož není cesty ven? Používání chloridu sodného není samozřejmě jedinou metodou zimní údržby. V zahraničí se semtam používají i jiné prostředky, jako například chlorid vápenatý (CaC1 2 ) nebo ho­ řečnatý (MgCI 2) a podobně. Existuje také takzvaná "ekosůl" neboli octan hořeč­ natý a vápenatý (CMA - Ca(CH 3COO)2' Mg(CH 3COO)2), rozloŽitelný půdními mik­ roorganismy na živiny Ca++ a Mg++. Při bio­ degradaci se však uvolňuje určité množství CO 2 (tedy skleníkového plynu) a přebytek vápníku by mohl mit negativní vliv na acido­ filní společenstva . Sirší použití CMA není ve světě odzkoušeno, jeho vliv na přírodní pro~ středí by však mohl být méně nepříjemný, než u NaCl. Hlavní překážkou jeho použití je však především cena, asi 10 x vyšší než u so­ li. Nechemické ošetřování komunikací pak spo­ čívá ve zdrsňování povrchu a tím zvýšení tře­ ní mezi pneumatikou a vozovkou (náledím). Používají se přírodní štěrky nebo štěrkopísky čili nerostné zdroje. Jejich opakované použití jest ovšem sporné, neboť jsou provozem zčásti rozmetány mimo vozovku. Ta část, která zůstává do jara na krajnici by se musela zamést a naložit. Užití uměl ého kameniva ­ strusky, škváry - je sporné vzhledem k mož­ nému vyluhování toxických příměsí či těž­ kých kovů. Aplikací inertního materiálu se navíc zvyšují m nohonásobně pojezdy posy­

,~

Jenže každé právo někde končí. Představme si, že by tyto mě stské části do­ staly vše, o co žádaly. Nejenže by úplně zanikl dosud dochovaný venkovský ráz krajiny, důležitý nejen jako rekreační zázemí pro obyvatele města, ale, a to zejména, také jako svědectví historické struktury osídlení. V neposlední řadě by návštěvník ztratil možnost volného pohybu podél l.esa. Často se také zapollÚná, že příměstská rekreace je důleži tá především pro sociálně nej po­ třebnější, tedy mladé rodiny s dětmi a důchodce. Zároveň by se vytvořil pre­ cedens pro další rozšiřování zástavby, přičemž by tempo zabírání půdy vůbec neodpovídalo potřebám opodstatněným demografickým vývojem. Na přetřes přišla i úvaha, že právě budování nadstandardních domů je ekologicky vý­ hodné, neboť velké plochy pozemků se zahradami zaručí vysoký podíl zeleně. Tato námitka však neobstojí, protože pak už nelze hovořit o přírodě blízkých ekosystémech, nehledě na vznik různých bariér apod. Proto tvrdím, že i rozvoj osídlení má své limity, a z principu předběžné opatr­ nosti je na místě brzdit překotnost, jíž jsme svědky. Zastavěn ou půdu už ni­ kdy nikdo nevrátí zpět a v budoucnu nám může citelně ch ybět, neboť se na ní vážou další složky ekosystému. Zatím si to zastupitelstva zřej mě neuvědomují ve všech souvislostech. Proto dochází k tomu, že některé místní části schvalují změny a dopl ňky územního plánu , ač na to nemají vůbec zákonné právo. Proto jiné obce, které tak činit mohou, mají tendenci takové změny a doplňky schvalovat, aniž by to projed­ naly s příslušnými orgány státní správy. Proto reakcí Zastupi\elstva města Br­ na na stanovisko MŽP ke konceptu územního plánu bylo usnesení, které v podstatě nařizo valo zpracovateli nerespektovat stanovisko ústředníh o orgá­ nu státní správy. V případě Územního plánu města Brna nakonec přece jen došlo k dohodě . Zadavatelé ustoupili ze svých pozic a mohlo tak dojít k celkem rozumnému kompromisu. A územní plán byl dne 3.1 1. 1994 schválen. Nikterak nechci ko­ mentovat celkovou dokonalost územního plánu . Ví se o některýc h bodech, které jsou sporné, ba přímo uzlové. Jako třeba letiště, o němž ještě určitě uslyšíme. Ale to je otázka dalšího vývoje. Čtenář možná nabyl dojmu, že jsem zaujatý proti zastupitelstvům. Myslím si, že ne, i když nej sem zcela nestranný, n eboť patřím mezi úředníky státní sprá­ vy. Avšak, bohužel, nám zatím demokratické principy nefungují, jak by měly, a existuje reálné nebezpečí, že takový nástroj, jako je územní plánování, se může snadno stát nástrojem legalizuj ícím zkázu. To však není chyba systému, ale jeho protagonistů Uako o statn ě vždy). Co proti tomu dělat ? Inu, vnucuje se mi taková neotře lá výzva: "Lidé, bděte!" Kresba Jalla Stekl(ka

pových vozidel oproti chemickému ošetřová­ ní. Jednoduchost použití, snadná dostupnost, nízká cena a možnost omezení množství soli nej modern ějšími technologiemi posypu tak vedou k tomu, že široké používání NaCl není v zah rani čí žádnou zvláštností. Hodně škod má totiž na svědomí mnohdy na­ dměrná aplikace soli, způ sobená nedodržová­ ním dávkování a obyčej nou nekáznÍ posádky posypového vozu . Toto riziko lze poměrně jednoduše (nikoli v levně) odstranit použitím novějších technologií. Znamená to používat zkrápě n ou sůl, kdy se na vozovku aplikuje sů l ve formě solanky, tedy hustého roztoku (kolem 20 %). Solanka, tím že proniká i do hlubších vrstev sněhu či náledí, lépe působí a lze takto snížit spotřebu soli až o 30 %. Ja­ ko roztok není snadno rozprašitelná, takže se omezuj e přímý dopad na okolní vegetaci a půdu . V neposlední řadě ji lze velmi přesně dávkovat a to i v závislosti na aktuálních podmínkách. Dalším zlepšením (o pět jednoduchým, niko­ li v levným) je pravidelné prohrnování a fy­ zické ods traňování čerstvého sněhu před po­ sypem, nakládání a odvážení posolené břeč­ ky, realizace technických opatření, zabraňují­ cích přímému odtoku vody z vozovky na při­ lehlé pozemky atd. V zimě 199311994 se udržovalo v České re­ publice asi 50 tisíc km vozovek. Z toho pří ­ rodním inertem 30% (spotřeba 350 tis. tu n) , průmyslový m inertem 47% (330 tis. tun), po­ sypem solí 20% (90 tis. tun) a solankou 3% (990 tis. li t rů). Pro sezonu 94/95 se uvažuje opět se zvýšením podílu chemicky udržova­ ných komunikací asi o 4%. Zatímco délka silnic udržovaných přírodním kamenivem a posypem solí se příliš nezmění, kilometry udržované solankou se mají ztrojnásobit a nahrazovat strusku a škváru. Silni čáři si přitom vytyčili smělý plán do konce tisíciletí a chtějí přej ít na údržbu solením na 95 % všech udržovaných komunikacÍ. Zbývajících 5 % představují mosty a železniční přejezdy, kde sů l způsobuje koroze, a pásma hygienic­ ké ochrany vodních zdrojů. Přitom na území CHKO a NP leží asi (dalších) 11 % komuni­ kací. Začarovan ý kruh, z něhož je cesta ven? Tak jako snad ve všech druzích lidské čin ­ nosti i zde je důležité stanovení priorit. Má pro nás větší význam zachovat alespo ň ně­ které málo dotče né a ovlivněné čá sti přírod­ ního pros tředí nebo dostat se ok amžitě tam či onam a zrovna autem? A co za jakou cenu? Tady by se asi stát ne měl zbavovat odpověd­ nosti. Pověstná neviditelná ruka trhu hrne za­ tím jednoznačn ě dopředu sil n ičáře. Michal Franek

15

Noví obyvatelé města Brna Václav Prášek

Většina živočišných druhů

se snaží držet si co nejdále od těla. Některé druhy si však na přítomnost "pána tvorstva" zvykly a vyhledávají jeho blízkost. Pro středí lidských sídel jim skýtá zdroje potravy, hnízdní příl e­ žitosti a v neposlední řadě absenci, nebo útlum působení přirozených nepřátel. Někteří zvířecí koumáci se dokonce urbánnímu pro­ středí při způsobili tak dokonale, že to č lově ­ ku bývá leckdy n epříjemné. Jako klasické příklady poslouží potkan, vrabec domácí, či zdivočelí holubi domácí. Počet takových dru­ hů však naštěstí - pro člověka - není příliš vysoký. Většinou si zvířecí souputníci lidí, i přes výše uvedené výhody , udržují malý od­ stup. Řada druh ů vytváří městské populace, které jsou mnohem početn ější než ty, jež zů­ staly ve volné přírodě. Výrazný je tento trend u kosa černého nebo poštolky obecné. Nej­ větší zastoupení mají ve skupině synantrop­ ních obratlovců ptáci. Je to způsobeno přede­ vším jejich velkou ekologickou plasticitou, velkou pohyblivostí a také značně pestrým druhovým spektrem. Do rodiny synantropních druhů se začíná řa­ dit i krahujec obecný . V Praze již delší dobu existuje jeho silná městská populace. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se tito mali dravci začnou objevovat i v jiných městech. V Brně je patrný posun krahujců z okolních lesů již několik let. Zalétávají především do okrajo­ vých městských částí s větší m zastoupením zeleně, jako jsou Pisárky, Lesná a Vinohra­ dy, ale pozorováni byli i ve velkých parcích ve středu města . Jednotlivé exempláře je možné v uvedených čtvrtích sledovat po celý rok. Z měkkozobých se již v blízkosti člověka již zabydlela např. hrdlička zahradní. Další druh z této skupiny, který se stěhuje blíž k lid­ ským sídlům, je holub hřivnáč. Když jsem v roce 1986 viděl diapozitivy, pořízené v paříž­ ských parcích, zaujalo mě množství hřivná­ čů , kteří se tam bezstarostně procházeli. Tito holubi se pohybovali v těsné blízkosti lidí, aniž by jim to nějak vadilo. Při studiu litera­ tury jsem zjistil, že v některých městech vy­ tváří silné populace. Tehdy jsem jen nevěříc­ ně kroutil hlavou. Možnost, že by se hřivn áč stal součástí naší městské avifauny mi připa­ dala velmi nepravděpodobn á . O to víc jsem byl překvapen loni. Pří mo v centru města Br­ na, v parku Lužánky, jsem pozoroval pár hřiv n áčů, kteří zde nakonec zahnízdili. Totéž se opakovalo v letošním roce, kdy si hřivnáči postavili hnízdo na stejném m ístě jako loni . Takže - alespoň co se výskytu hřivnáčů týče - se Brno dostává na úroveň předních evrop­ ských velkoměst. Co dodat závěrem? Snad jen tolik, abychom si těchto druhů více všímali. Možná, že jed­ člověka

16

nou budou krahujci a hři vn áči v našich měs­ tech tak hojní, jako dnes poštolky a kosové. Budeme pak moci říci, že jsme byli při tom, když se zde začali zabydlovat.

Opavané vyhání havrany z města V MF Dnes byla u veřej něna 15. listopadu 1994 pod tímto nadpisem zpráva, jak se nep odařil o dospě l ým čle nům horolezeckého oddílu opav­ ské Stanice mladých turi stů a příro dověd ců le­ tos na jaře - přes shození asi dvou stovek sta­ rých hnízd a odstřel asi dvaceti ptáků, vyhnat havrany z města na hn ízdiště v okolních vesni­ cích. Zkusí to letos opět ve větším rozsahu, po­ stup je konzultován se všemi zainteresovanými odborníky a není v rozporu se žádnými legisla­ tivními předpisy. Přesto všechno je mi havranů trochu líto. Není samozřejmě nic příjemného mít křičící kolonii h avranů před okny bytu, o nemocnici nemluvě. Nicméně kde mají hnízdi t? Havraní kolonie v osamělých lesících v polích, kde by křik hnízdí­ cích havranů nevadi l, jsou zmenšovány nejen kontaminovanou potravou, ale hl av n ě nepřízní mysli vců . Psal jsem před někol ika lety ve Vero­ nice o osudu jediné jihomoravské kolonie hav­ ran ů na Znojemsku, která byla nucena se po zá­ sazích myslivců a gastronomů trvale stěhov a t z jednoho lesíku do druhého, stále blíže lidem, až se usadila na kraj i Božic, kde samozřej mě kři k vadí. Podobný úd ěl byl - jak u vádějí místní od­ borníci - zřejm ě příčinou přestěhování staré ko­ lonie u Opavy do města, kde střel ba, kácení hnízdních stromů , pál~ní hnízd i s m l áďaty a ji­ né pragmatické sankce (viz zmí něný č l ánek) ne­ jsou jen tak dobře možné. Přece j en by ale ne­ velké kolonie havranů mohly hýt v polní kraji ně

Krahujec obecný se pomalu, ale jistě začíná řadit do rodiny synantropních ptáků - stále častěji se s ním můžeme potkat v okrajových městských částech. Foto Luděk Kulka

tolerovány: myslivci již dávno snad pochopili, že př í činy úbytku zvěře nejsou závislé na havra­ nech. Navrhovaným vyhnáním havranů z města do vesnic se totiž okruh dotčených osob nanej ­ výš zmenší, takže střílen í havranů a shazování hnízd zákonným způsobem bude možná méně viditelné. Karel Hudec

Hnízdící havrani nejsou ve městech vítáni. Je­ jich nevelké kolonie v zemědělské krajin ě však nemohou nikomu vadit. Foto Lubomír Zelinka

Musíme střílet volavky? Jiří Safránek

měl

milovník přírody i ornitolog si co je to za hloupou otázku, proč by se musely střílet volavky, ale opak je pravdou . Úřed n íci ministerstva zemědělstv í se totiž po konzultaci s velkochovateli ryb usnesli , že je na čase vydat výjimku ze zákona o myslivosti umo žň ující lov volavky popelavé. Volavka popelavá se tímto rozhodnutím stala lovnou zvěří v jedné třet i ně roku, a to až do prosince 1996. Ve výjimce se doslova říká : "...povoluje lov volavek popelavých v době od I 5.8. do 15.12. na plůdkových rybnících, výt až­ nících a ostatních speciálních rybochovných za­ Každý

och ran ář,

řízeních".

Z dalšího textu výjimky se pak dovídáme, že Ministerstvo zeměděls t ví povol uj e lov volavky popelavé na základě žádosti rybářských subjek­ tů reprezentovaných Rybářským sdružením České Budějovice, která je odůvodněna neú­ měrn ým nárůstem škod, které jsou způsobeny tímto druhem ptactva na rybích obsádkách. Opět tedy zabralo otřepané zaklínadlo o nárů s tu škod způsobených určitým živočišným druhem, samozřejmě bez nejmenšího důkazu. Poslední studie potravy volavky popelavé, pro­ váděné na Třeboňsku, to tiž prokázaly, že se vo­ lavka popelavá žiVÍ v mimohnízdní době z vel­ ké č ás ti hraboši, kteří tvoří na podzim a v zi mě až 90 % její potravy. Rovněž bylo prokázáno, že značnou část ryb v potravě volavky popelavé na Třeboňsku představovaly jednoznačně ryby

uhynulé.

Dále je zarážející, že uvedená výjimka platí pro

celé území ČR, bez ohledu na regionální speci­

fika. Na celém území naší republiky je tedy

možné po čtyři měsíce zastřelit každou volavku,

která se objeví u výše uvedeného typu rybníka.

Musíme tedy opravdu střílet volavky anebo jsou

i j iné možnosti ochrany rybochovných zařízení

před volavkou? listě, že jsou, v zahraničí se

po užívá hned několikizpůsobů. V první řadě se musí přestat s neuváženými re­ gulacemi potoků a vysoušením a zavážením po­ sledních tůní a mokřin, aby měly volavky kde lovit potravu. V zahraničí zřizují dokonce ochranářské organizace tzv. potravní rybníky, jde větši nou o pronajatý rybník, který zarybní a nechaj í vodním ptákÍlm jako zdroj potravy. Tak mohou volavky popelavé rozložit hledání potra­ vy na více ploch.

Po neúspěšnýc h pokusech s instalací akustic­

kých plašicích zaří zení a světlometů na rybní­

cích se podařilo v Anglii vyvinout velmi levné a

úči n né metody.

l iž při zakládání plůdkových rybníků se pama­

tuje na volavky tím, že se u dělají poněkud str­

mějš í břehy, z nichž není volavka schopna nic

ulovit. Podobné břehy má i řada naš ich rybn íků ,

ale to není jistě důvod, proč si na ni nevy střelit.

Dále je možné instalovat u břeh ů dvoj itou zá­

branu z ostnatého drátu (20 a 30 cm od země) .

ostré hrany, případně trčící hroty hřebíků . zhotovíme dostatečně velkou , abychom potravu chránili před sněh em a deštěm. Krmít­ ko samotné u mísťujeme na volném prostranství al espoň 1,5 m nad zemí, nejlépe 3-4 m od nej­ bližších keřů a strom ů, čímž znemožníme lov toulavým kočkám, které se v mistech zvýšené­ ho výskytu ptáků rády zdržují. Potravu dáváme do krmítka v takovém množ­ ství a stavu, aby neplěsnivěla a nehnila a z hygi­ enických důvodů provádíme také pravidelnou kontrolu a úklid krmítka a jeho okolí. Ptáky zá­ sadně nekrmíme chlebem, uzeninami, slanými potravinami, suchými těstovinami ani kynutými výrobky. Z naší kuchyně můžeme ke krmení použít strouhanou housku, zbylé vařené bram­ bory, kousky masa, na plátky nakrájený lůj, vnitřní sádlo nebe pokrmový tuk.

Z přírodních zdrojů podáváme jakákoliv seme­

na nebo plody, pokud nebyly chemicky ošetře­

ny. Vhodné je použít tzv. zadinu, tj. semena

plevelů a trav, která zůstávají po vymláceni obi­

lí a kterou snadno seženeme v každém statku

nebo zemědělském družstvě .

Protože jsou však i ptáci vybíraví a nemusí vzít

zavděk ú p ln ě vším, co jim nabídnete, předklá­

dáme vám jídelniček nejčastějších zimních hos­

tů na krmítku:

Kosi, kvíčaly a brkoslavi se živí přev ážně bobu­

lemi ptačího zobu, kaliny, černého bezu, jeřa­

bin, případně plody hrušek a jablek. Sýkory ma­

jí v oblibě mimo loje a tučných semínek sluneč­

nice, semence a máku také drcené ořechy, vrab­

ci a hrdli čky zahradní určitě nepohrdnou pšeni­

cí, ovsem nebo strouhanou houskou. Pro zvon­

ky, pěnkavy a strnady je nejvýhodnější již zmí­

něná zadina. Hmyzožravým ptákům jako jsou

šoupálci , mlynaříci, střízlíci nebo králíčci se

nejvíce zavděčíme tzv. tukovým žírem, který se

skládá z hovězího nebo skopového loje, drce­

ných slunečnicových semen, máku, mletých

ořechů a strouhanky. Vše smícháme s rozpuště­

ným (nikoli přepál eným!) lojem a do směsi má­

číme jehličnaté větvičky, případně směs vylévá­

me do kelímků nebo květi náčů, v jejichž dně

p rovlečeme drát a podobně jako zvoneček zavě­

síme na vyhlédnuté místo.

le pochopitelné, že čím pestřejší jídelníček ptá­

kům nabídnete, tím více dru hů vás bude navště­

vovat, a takové vkusně zhotovené krmítko se

štěbetajícími ptáky je nejen vhodným doplňkem

zimn í zahrady, ale i příjemným oživením šedi­

vých m ěstských bal konů. A pokud byste chtěli

našim op eře nc ů m pomoci také na jaře, v době

hnízdění, napište si na adresu naší společnosti

pro ochranu plactva. Rádi všem milovníkům

pták ů zašleme zdarma jednoduchý návod na vý­

robu p tačích budek a další materiály k ochraně

ptactva.

Moravský ornitologický spolek P.O. Box 65, 750 65 Přerov 2 Stř íšku

jistě řekn e,

Volavka popelavá se stala až do prosince 1996 lovllou zvěří a to lIa základě žádostí rybář­ ských subjektů s odůvodněním, že škody, které j sou volavkami působeny lIa rybí obsádce pře­ kračují únoStlou mez... Vo lavka se tak pro lIimrody jistě stane velmi atraktivním terčem. Foto Petr Macháček Doplňkem

této zábrany pak mÍlže být řetěz z polystyrenu (8 cm dlouhých, 10 cm v průměru , asi 30 cm od sebe) . Tento řetěz se uloží na bladině kolem břehu. Tyto metody se mi mořádně osvědčily , protože znemožní volavkám lov u plůdkových rybníků po celý rok bez jediného výstřelu. To však ale milovníci zabíjení těžko ocení, a tak se nedivte, když se stanete na svých vycházkách do přírody svědky lovu na volavky. kousků

Víte,

čím

krmit ptáčky?

Pohled na tepl oměr nám s jistotou říká, že zi ma je neodvratně tu. Pro někoho může být zdrojem radosti, jinému může při nést strádání. Mezi ty strádající patří i naši opeření přátelé, kteří nás zej ména na jaře těš ili svým zpěvem, a kteří v chladném zimním období potřebují naš i pomoc. Nabízíme vám proto několi k rad a základních pravidel, jak krmit naše přezi mují cí ptactvo: Především je zásadně krmíme kvalitní potravou. Rozhodn ě by to tedy neměl být způsob jak se zbavit kuchyňských zbytků nebo p les nivěj íc ího chleba. Krmítko m ůže být jakéhokoliv tvaru a velikosti, z p lastů , plechové nebo klasické dře­ věné, dbáme pouze na to, aby vletový otvor ne-

17

Za RNDr. Vladimírem Vlčkem (28.10.1938 - 26.6. 1994) Svým zjevem, předevš ím mohutnou posta­ vou a dlouhým šedivým vousem při pomínal vládce vodní říše Neptuna. Však také patřil mezi naše předn í odborníky na hydrologii povrchových a krasových vod. RNDr. Vladi­ mí r Vlček , mezi četný mi kamarády zvaný Vl k, se v Geografickém ús tavu ČSA V desít­ ky let s oustavně věnoval zejména problema­ tice vo dohos podářsk ýc h úprav na jižní Mora­ vě. Tu bizarní krajinu na kontaktu vyprah­ lých vápencových bradel Pálavy a říčního bahna niv důvěrně znal a miloval od m a lička, kdy sem jezdíval s otcem lékařem a bratry rybaři t. Svými znalostmi a postoji se zařadil do galerie jihomoravských bohatýrů - mezi ty vědce a u mělce , kteří vinorodou jižní Mo ­ ravu nejen milo vali, ale snažili se ře š it i její problémy. Často navzdory oficiál ním stano­ viskům a požadavků m . Nemohl ji nak. Vždy ť zde zač átkem šedesátých let začínal bádat v tvůrčí pa rtě věh l a sné ho botanika a krajinného biologa docenta Jana Smardy, nesmiřitelného odpůrce technokratických vodohospodář­ ských úprav . A Vladimír p atřil mezi jeho nejoblíbenější žáky. S Vladimírem bývalo požitkem kráčet kraji­ nou, neboť se vždycky daly souběžně vnímat přírodovědné i estetické hodnoty. Koncem letošního dubna jsme se spolu zase tou lali říčn í ni vou Dyje pod Břecla ví. Jaro v nivní k raj in ě vrcholilo. Perutě čápů a luňáků vrha­ ly prchavé stíny do š ířavy luk . Bahno mo křa­ dů rozkvétalo bledulemi a bahenními pryšci. Mladé Jistí česneku medvědího v podrostu lužního lesa se pod našimi kroky prudce roz­ vonělo. Leželi jsme v mladých a svěžích tra­ vách na valu velkomoravského h radi ště Po­ hansko a plnými doušky sáli sílu matky Ze­ mě. Libovali jsme si, že se nám zase jednou podařil výjimečný den, kdy jsme utek li před nemilosrdně uspěchaným městským časem.

Vladimír Vlček (vlevo) se svými kolegy z Geo­ grafickéh o ústavu eSA V v Brně (zle va J. Laci­ na a A. Bulek) u chaty Komárky, která stála uprostřed lužních lesů na dně nynější středTlí Tládrže Vodmno díÚl No vé MIÝTly. STlímekje z poloviTlY 70. let a pořídil jej JiTldřích Grepl Nespěchali jsme, laskali j sme se s kraji nou,

jako bychom oba tušili, že jsme spolu venku

naposled ...

Ani v ten dubnový den samoz řejmě nešlo jen

o bezstarostné toulky jarní pří rodo u. Bylo právě na Vladimírovi, aby se stal jedním z hlavních řešitelů programu revitalizace Dyje pod vodním dílem Nové Mlý ny. Se stoickým

Vladimír Vlček alias Vlk - NeptuTl uprostřed svého království - pří akci DTlo, probznající v místech pláTlovallé výstavby třetí lIovomlýTlské Tládrže. Foto JaTla Haluzz1wvá

klidem se pak snažil na nemocniční m lůžku

čeli t mno hozvíře ti zvanému rakovina a j eště

pár dní před smrtí dokázal rozvíjet své revita­

liz ační nápady .

Po Vlkovi je smutno a prázdno. Byl živlem,

se kterým bylo úlevné souznít. Byl vodou, se

kterou byl a radost plynout a o bč a s divoce vy­

břeži t. Byl to právě on, který toužil být praot­

cem Noemem a přem í sti t před novomlýn­

skou záplavou celou nivní krajinu. Byl to

právě on, který - podoben Neptunovi - se při

záchranné akci Dno vy nořoval z Ponzy s od­

denky lek ní nů, které jemu voněly jako staré '

červené víno...

Nelze na něho zapomenout.

Jan Lacina

Procházka po dně Vladimír Vlček Přes vybílený ště rk cesty se mihl stín veliké­ ho ptáka. Otoč il jsem hlavu do slunce a sle­ doval pohledem orla mořského , přetah uj í cí ho nad vrcholky zbylých stromů káceného lužní­ ho lesa. Vs tříc bezob l ač ném u nebi se okolo cesty tyčí do dvou až třímetrové výše s vypa­ seným i doutníky orobince. Celá krajina je se­ vřena vý hní slunce, pouze iisty mohutných osik klimbaj í jako z voneč ky a svým šelestem z mírňují pocit umdlení. Rozh lédl jsem se a připomín al si ráz lužního lesa před pár léty . Bývalou neprostupnou změtí korun věkovitých dubů a bílých topol ů je nyní průhled na strmé svahy Pavlovských kopců za řekou Dyj í. Pohledy, které dříve znali jen ptáci z korun s trom ů! Na druhé stra­ n ě ze zatopených vytěženýc h hli níků na mís­ tě nivních luk vykukuje holý o s trů vek v pří­ rodově dném k abine tě. Přehiídk a vodního ptactva defil uje v okulárech mého triedru a distance mi zaručuj e nerušené diváctví. Ka­

18

čeny březňačky, vzácIÚ bah ňáci i volavky popelavé, stříbři té a bílé jsou nahl oučeny na malém porostu os trůvku . To není přírodo­ vědný kabinet, volavky vy volávají il uzi ateli­ éru východoasijských v ý tv arníků ! Jejich pó­ zy jsou stejně vznosné j ako na orientálních tkaninách, vázách či kresbách tuší. To už ne­ ní přirozen é poříč ní j ezero, kde jsem se mu­ sel k ptáků m při bližov at s nejvyšší obezřet­ ností, aby mi poplašeně neodletěli. Přede mnou brázdí hl adinu tůně s padlými kmeny ondatra a líně okusuje orobinec. Když se pohnu, mihne se nad hladinou několik žab a zmizí pod vrstvou okřenku dříve, než jsem schopen poznat, do které rodiny druhů patří. Jdu zvolna dál tou bývalou pravěkou kraj i­ nou luhů a niv a stále více si u vědomuj i , že jsem na dně budoucí dolní nádrže vodního díla Nové Mlý ny. Břehy řeky Dyje, mrtvá ra­ mena i močály jsou většinou obnaženy a již neposkytují typicky zelené přítrIÚ lužního pralesa. Divoká buřina pokrývá rovinu mo­ zaikovitě vystřídanou zatopenými hliníky

a píseč níky. Přid áv ám do kroku, abych byl co nejdříve u Podkov,starých meandrů Dyje pod Pavlovem. Zde j eště nacházím zbytky luhu s hlavatý mi vrbami a soukromí, do n ě­ hož nenahlédneš okny vykácených le sů . Po­ spíchám k Ponze, velikému moč ál u u Stra­ chotína. Z jedné strany je již lemován bo ční hrází, ale z druhé je ješ tě kulisa s trom ů. Nad rákosím ční na obzoru sil ueta šakvického si­ la, na druhé prosvítají pálavské Děvi čky . Na h l adině močálu těší pohled velké kolonie lek­ nínů . Za nimi na volné hl adině se pohupují potápky , kačeny , lysky a roháči. Volavky a č ápi n ekl id ně odletěli od svých lo­ višť. Ano, tady je j eště skoro všechno na svém místě . J e ště jedno léto. Pak už nep ůj du na tato místa tajnými pě š in kami. Budu na ně hledět z hráze, možná z l oďky . Snad zde zastihnu pár známých z říše vodních ptáků, ale už nenaj du zelené přítrIÚ a soukrOrIÚ lužního lesa. Hladi­ na vody se zavře nade dnem nádrže a bude asi stejně prosluněnájako Pálava, tyčící se nad ní. A také tak trochu zbavená své intimity.

Strážní služba a co dál ?

otázku, co v l as tně je smyslem jejich akti vity, když reál ně nedisponují žádnýmí pravomocemi . Bývalý režim v ytvářel alespoň zdání společen­ ské vážnosti a to bylo pro mnohé dostatečným motivem. Dnes se setkává s ironizováním, zleh­ čováním denunciacemi, ke společen skému bon­ tónu patří ,,kopnout si do ochranářů" i profesio­ nálních. Natož dobrovolných, kteří rychle vy­ střízlivěli z iluzí. I když nový zákon 114/92 Sb. přinesl zásadní změny v legislativě, z hlediska dobrovolných strážců neřeší téměř nic. Vnucuje se tak otázka, jak mohou členové ADS plnit úkoly, které jim z této funkce vyplývají. Dobrovolný ochranář ne­ může prakticky stejně nic, jako za socialismu. Proč se tedy ve většině zákroků blamuje? Buď si své postavení neuvědomuje, anebo podlehl klaustrofobní představě o své roli spasitele svě­ ta. V obou případech však věci škodí proto, že nejsou schopni okamž i tě z objektivních důvodů pří slu šně reagovat. Jejich postavení a zákon to, bohužel, neu možňuje. Větší část ADS proto využívá jedinou výhodu plynoucí z čl en ství , a to, že si nechá proplatit cesťák za víkend strávený v přírodě. Z mentali ty čl ověka je to pochopitel né, ale z hlediska státní správy těžko akceptovatelné. Nabízí se různé alternativy řešenÍ. V první ne­ cháme věci volný prů běh a institut ADS č a sem zanikne, nebo bude novelizován přísl u šný zá­ kon ( věc n epravděpodobná) , a za tře tí už půj de o vizi, že ADS bude v duchu občan ské spo l eč­ nosti konstituován jako právní subjekt a bude

ledním z pozůs tatků minulosti je ve s tru k tuře Správ chráněných krajinných oblastí institut ak­ tivu dobrovolných strážců (ADS). Toto konsta­ tování není myšleno pejorativně, ale je pobíd­ kou k malému zamyšlení nad funkcí ADS včera a dnes, k diskusi, co zítra. V dobách státem garantované převýchovy člo­ věka se při Správách CHKO vytvářely ADS za účelem suplování výkonu státní správy. Stát si svoji pozici velmi zjednodušil - ušetřil zn ačné prostředky na zajištění jedné ze svých povin­ ností a zároveň podrobil dobrovolnou aktivní činnost lidí svým nomenklaturním praktikám. Protože v této oblasti existovalo vždycky dosta­ tek pozitivně motivovaných lidí v tiché opozici proti režimu, nebylo ani nouze o členy ADS. Bylo však i dost takových, kteří potřebovali čár­ ku za tzv. angažovanost, jiní zde nacházeli možnost seberealizace či úniku. Listopadové změ ny se rychle promítly i do řad ADS. Tak například z pů vodních téměř 150 čle­ nů ADS CHKO Jeseníky zůstává k dnešnímu dni necelá polovi na, ale sku tečn ě aktivních je kolem tř i ceti. S trochou nadsázky můžeme říct, že porevo l učn í m rastrem prošli ti nejlepší s ví­ rou, že nový režim při nese také zásadní změny v ekologické politice. Poč áteční euforie se po­ malu vytrácela stejně jak ekologicky zaměření poli tikové a nástup úče l o vého pragmatismu po­ stavil před dobrovol n ~ ochran áře staronovou

Kresba Jana SteklOca

působit

coby zájmový spolek či sdružení nebo lobby ve věci ochrany přírody. Jeho funkci si lze dobře představit a pro Správu CHKO by takové řešení bylo nejpřijatelnější. Vznikl by partnerský vztah a velká škála vzá­ j em ně výhodné spolupráce i na smluvním zá­ kladě (management, strážní služba). Kdybychom tuto vizi prohloubili, pak by se dej­ me tomu Spolek ke zvelebování té které oblasti či CHKO prom ění I v lobbující organizaci kul­ tu rně vzd ěl ávací. Roli strážců přírody by pak vykonávali pouze profesionální pracovníci s po­ třebný mi pravomocemi, jako je obvyklé ve vy­ spělých státech světa. účelové

Ladislav Hajný

19

Eutrofizace - nový pohled na starý problém Olga Skácelová

V čer vnu letošního roku (1 994) opět zavítal do l:eské a Slovenské republiky PhD. l án M. Barica, DSc., z National Research Institute (Canada Centre for Inland Waters, Burling­ ton, Ontario, Canada). Jeho náv š těva byla součástí práce na projektu "Partnership in Green" . J. M. Barica p ů sobí jako hlavní vě­ decký pracovník od roku 1969 v Kanadě na federálních výzkumných ústavech vodních ekosystémů - zprvu ve Winnipegu, posléze v Burlingtonu. Jeho poznatky jsou pro nás mi­ mořádně cenné, neboť se úzce dotýkají velmi tíživého problému - stále vzrůs t ající eutrofi­ zace našich toků a především vodních nádrží či jezer se všemi s tím souvisejícími jevy ­ zejména pravidelným "kvetením" nádrží v letním období. Po příchodu na winnipegský institut byl Ba­ rica postaven před první úkol: vysvětlit hro­ madné úhyny ryb v kanadských jezerech. Je­ ho laboratoří pod širým nebem se stalo 200 jezer.V terénu se setkal s vodními květy sini­ ce Aphanizomenon flos-aquae, s nimiž měl zkušenosti již z našich vod (před odchodem do Kanady působil na VÚV v Bratislavě). K úhynům ryb docházelo zpravidla v podmra­ čených letních dnech. Masově pře m nožená populace sinic vyčerpala z vody téměř všech­ ny živiny a tím se oslabila. Náhlý nedostatek slunečního záření a tedy úbytek energie byl posledni kapkou, která přispěla k jejímu hro­ madnému úhynu. Rychlý rozklad obrovské biomasy způsobil náhlý pokles koncentrace kyslíku a při hnilobném procesu unikalo do vody velké množství toxického amoniaku. Právě tyto náhlé změny byly příčinou maso­ vého úhynu ryb. Po několika dnech jezerní biocenóza znovu ožívá: nejprve se ve fytopl anktonu objevují rozsivky, pak kokální zelené řasy a po nich znovu nastupují sinice. Dobrá tradice československé limnologie při­ nesla při výzkumu kanadských jezer záhy své plody. Osvědčilo se plné pracovní nasa­ zení našich badatelů: změny v koncentraci kyslíku a amoniaku ve vodě byly totiž zachy­ ceny během čtyřiadvacetihodinových odběrů (měření každou hodinu), které se do té doby v Kanadě neprováděly. Pozdější výzkum prokázal, že sinice produ­ kují komplexní sloučeniny - toxiny, které se ve vyšších koncentracích objevují právě ve vodě s hynoucí populací. Sinice rodu Micro­ cystis vytvářejí microcystin poškozující ja­ terní tkáň, rod Anabaena neurotoxin anacys­ tin blokující postup nervových vzru ch ů z mozku do svalů a způsobující paralýzu, ně­ které sinice pak produkují karcinogenní a mutagenní látky. Docházelo proto nejen k úhynům ryb, ale i celých stád doby tka a do­

20

mácích zvířat, která byla napájena vodou z jezer. Tým, ve kterém pracoval J. M. Barica, řešil úkoly ekologické limnologie: vysvětlit, do jaké míry je účinné zastavit tok živin (zejmé­ na fosforu a dusíku) do jezer. Přestože se podařilo zastavit přísun fosforu do jezera Erie, cyklus zahrnující tvorbu a rozklad vodních květů se nezastavil a stále přetrvával nedostatek kyslíku v hypolimniu (vrstva vody u dna hlubokých jezer). Zjistilo se, že jezerní sedimenty obsahují dostatek ži­ vin a organických látek na dalších 50 let. By­ lo třeba hledat metodu, jak živiny eliminovat. Pokus, jehož cílem bylo změnit poměr zá­ kladních živin (N : P), byl konán na jezerech rozdělených nornými stěnami na části. Do­ brým výsledkem se vykázalo vápněni, jinou metodou je přidávání dusičnanu amonného za účelem recyklizace fosforu . Podle J. M. Barici lze dobře srovnat kvetení brněnské přehrady a studovaných kanad­ ských jezer. Na brněnské nádrži je poměr N : P vysoký a dominantním organismem vod­ nich květů je sinice Microcystis aeruginosa, která fixuje vzdušný dusík jen příležitostně. Naopak v kanadských prérijních jezerech má voda značnou přirozenou úživnost, neboť pů­ da je velmi bohatá na fosfor. K tomu přistu­ puje dotace z hnojiva pesticidů , kdežto ko­ munální znečiš tění zde prakticky nehraje ro­ li. Jezera jsou osazována pstruhem duhovým a obsádku není třeb a přikrmovat, neboť je zde dostatek přiroze n é potravy (korýši z ř.

1.M. Barica před svojívýzkumllou lodí IIa Vel­ kýchjezerech

Amphipoda). K úhynu obsádky dochází až letním přemnožení sinic. Odlišný je problém severoamerických Vel­ kých jezer. Ze 40 milionů. obyvatel tohoto povodí pije 20 milionů vodu z Velkých jezer. Největší hustota osídlení je kolem jezer Erie a zejména Ontario. Obrovský průmyslový růst za posledních 80 let se odrazil právě v eutrofizaci jezer. Nejnápadnějšími jevy jsou masový rozvoj vláknitých řas r. Cladophora v litorálu (pobřežni zóně) jezer, vodní květy a úhyny ryb. Iniciativa k výzkumu a opatřením proti eu­ trofizaci vzešla ze strany občanů, nikoliv vlá­ dy. Výzkumy prokázaly, že polovina fosforu pochází z komunálních splaškových vod ­ detergentů a lidských odpadů. Za vlády ame­ rického prezidenta R. Nixona a kanadského ministerského předsedy P. Trudeaua byla proto, přes odpor průmyslové lobby, přijata dohoda o redukci fosforu v průmyslových a městských odpadních vodách. Důsledkem to­ hoto kroku bylo vyvinutí bezfosfátových pra­ cích prostředků a jejich distribuce do ob­ chodní sítě, během dvou let pak nastal totální zákaz výroby fosfátových detergentů. Vytvořil se pravidelný monitorovací systém koncentrace fosforu v jezerech. Na stovce odběrných míst byly zavedeny odběry v mě­ síčníc h intervalech. Přes značnou fi nanční při

náročnost probíhá monitoring i nadále. Všechna města musela také zmodernizovat čištění odpadních vod ve lhůtě 2 - 3 roky. Díky této " n ej úspěšnější environmentální akci v historii" se podařilo ve velmi eutrof­ ním jezeře Erie a mezotrofním jezeře Onta­ rio snížit hodnoty fosforu a chlorofylu . Ve fytoplanktonu se namísto sinic objevily o pět chloíOkokální řasy, podíl fosforu ve tkáních litorálních vláknitých řas poklesl. Přesto se kanadští limnologové i veřejnost dočkali nepříjemného překvapení. V popula­ ci kormoránů se začali objevovat jedinci se zkříženými zobáky. V ryb (zejména u ben­ ticky žijících sumečků) byly stále častěji zjištovány nádory (karcinom), u síhovitých ryb zakrněl é samčí gonády, z vajíček moř­ ských želv se líhla deformovaná mláďata . Začalo se pátrat po toxických látkách a bylo detekováno 30 karcinogenů běžně přítom­ ných ve vodě. Pocházely zejména z DDT, ale i z pesticidů. Nejnebezpečnější z nich je dioxin, který je ještě toxičtějši než botulin. Chlorované uhlovodíky dosahovaly vyso­ kých koncentrací v rybím mase, zooplankto­ nu i v mořských želvách. (Čí m vyšší je stu­ peň potravní pyramidy, tím vyšší je i kon­ centrace kumulovaných škodlivin.) Decimo­ vány byly populace racků - vejce měla ten­ kou skořápku a obsahovala 30 detekovaných karcinogenů ve vysoké koncentraci. Zde se projevila lidská krátkozrakost. Zatím hynuli "pouze" ryby, kormoráni a racci, lidé se tedy neznepokojovali. Hygiena vydala metodiku, kolik rybího masa a jak často se může bez vážného poškození zdraví sníst. Výzkum pokračoval. Byla sestavena mapa tzv. "hot pots" - horkých bodů čili míst, v ni­ chž je nejvyšší koncentrace nebezpečných chemických látek. Mezi tato místa patří i Ni­ agarské vodopády. Do jejich blízkosti byly totiž v betonových blocích uloženy zbytky bojových chemických látek používaných ve Vietnamu. Po 20 letech začaly betonové blo­ ky ukryté na dně jezera korodovat. Oblaka vodní páry nad Niagarskými vodopády jsou těmito látkami prosycena, 1 šálek pitné vody z této oblasti obsahuje 10 000 molekul bojo­ vých chemických látek. K deformaci plodu stačí jediná molekula. Proto zejména v po­ pulaci odkojené mlékem indiánských matek žijících v rezervacích, kde je hlavním zdro­ jem obživy rybolov, přibývalo deformova­ ných a retardovaných dětí. Další zajímavé zj ištění: některé z těchto che­ mických látek imituj í estrogen. V rybích po­ pulací žijících v kontaminovaných vodách se zvyšuje podíl samic. Kontaminace chemickýmí látkami a poško­ zení živých o rganismů včetně člověka není

bakterie a nižií houby

zdaleka jen záležitostí velkých kanadských jezer. Na Floridě se snížila reprodukce aligá­ torů - samci se rodili s menšími reprodukční­ mi orgány a snížila se pohyblivost spermatu . Obdobná fakta byla zjištěna i v Číně a Ang­ lii, a to nejen u zvířat, ale i u lidí: v jedné čínské provincii, kde ženy používaly při va­ ření olej s obzvl ášť vysokým obsahem chlo­ rovaných bifenylů, se rodila abnormálně vel­ ká děvčata a naopak chlapci s poloviční veli­ kostí pohlavních orgánů. Jezera Erie a Ontario skýtají v současnosti zajímavé srovnání. Ontario je více oligotro­ fizované - obsahuje méně planktonních řas a živočišné organismy jsou silněji kontamino­ vány. Erie, které je eu trofnější , má více roz­ vinutou řasovo u složku a tedy i delší potrav­ ní řetězce a méně kontaminované živočichy. Vyčištění jezer od fosforu a zkrácení potrav­ ních ře t ězců nebylo tedy tím nejšťastnějším řešením ve vodách, které jsou silně kontami­ novány chlorovanými uhlovodíky. J. M. Barica varuje: v příro dě se něco zlého

Potravllí řetězec obyvatel Velkých jezer. Kresli­ la Olga Skácelová

děje . Následkem přechemizování prostředí se stávají nebezpečnými i ty organismy, kte­ ré dříve člověku zdaleka tolik neškodily . Pří­ kladem jsou mutace virů : ať již vznik AIDS nebo nejnovější hrozba - streptokok, který dříve způsoboval hnisavou angínu a nyní rozkládá svalovou tkáň. Řasy a sinice, o je­ jichž toxických účincích se dříve nic nevědě­ lo, se stávají nebezpečnými. Úhyny dobytka, který pil vodu se sinicovým vodním květem, jsou známy i z Austrálie. Produkce sinicových toxinů je zřejmě obran­ nou reakcí organismu, při níž dochází ke ge­ netickému posunu a vzniku nového kmene nebezpečného pro jiné (konkurenční) popu­ lace. Jiná teorie předpokládá, že ke genetic­ kým posu nům dochází následkem zvýšené VV -radiace. J. M. Barica je zastáncem prv­ ního názoru.

21

Kresba Jana Stekl{ka

V součas nosti působí v Kanadě v oblasti Vel­ kých jezer 43 společností sdružujících podni­ ky a občan ské iniciativy. Kontrolují plnění plánů na restauraci životního prostředí měst a pokud je podezření o nebezpečnosti některé chemické látky vědecky podloženo, nejenže se tato látka nesrrú nadále používat, ale musí se zlikvidovat celé zásoby. Prů my sl se nyní staví k těmto otázkám zodpověd ně a koope­ ruje s ochránci životního prostředí, veškerá iniciativa však původně vzešla zezdola, od občanů. Nejsilnější byl a je hlas matek, které nechtějí rodit deformované děti, velmi aktiv­ ní jsou indiánské skupiny. Zatím nevyřešen zůstává problém sedimentů. Barica se přiklání k názoru, že nejvhodnější by bylo překrýt toxické sedimenty inertní vrstvou. Tohle řešení je technicky i finančně méně náročné než bagrování a uvažuje se o něm i v podrrúnkách našich údolních nádrží. Dále Barica doporučuje mírné zvýšení eutro­ fizace jezer, aby fungovaly kompletní po­ travní řetězce a nedocházelo ke vzniku vod­

ních k větů , které jsou v koloběhu látek sle­ pou uličkou. V posledním desetiletí se objevil nový pro­ blém. Do sladkých vod celého světa nastala invaze měkkýše sl ávičky mnohotvaré (Dreis­ sen si a polymorpha), která žije např. na dně kanadských jezer v počtech až 100 000 exe mplářů na metr krychlový. Každá škeble přepum p uje denně 40 li trů vody. Takto se voda zcela vyč i stí od fosforu, ale i od řas a zooplanktonu, takže rybí populace hladoví. Co nám J. M. Barica doporučuje v řeš ení problémů souvisejících s eutrofizací? Neu­ stále si uvědomovat , že prevence je lepší než sebelepší čištění . Prevence znamená snížit přísun polutantů všeho druhu na co nejnižší možnou míru. Nedomnívat se, že jejich pou­ žívání je přípustné, máme-li "dostatečnou" čistírenskou technologii. A nikdy se nezamě­ řovat pouze na dílčí problém (například od­ stranění fosforu). Nezby tný je ekosystémový přístup domýšlející všechny důsledky, aby. nám příroda v sebeobraně nepřipravila ne­ bezpečné překvapení.

"Ať si to přejeme či nikoliv" ? Ctyři obrovské loďařské společnosti obsadily známý záliv a začaly s lovem ryb. V prvních le­ tech dO$ahovaly obrovských zisků a dá se říci, že všechny s úspěchem lovily, kupovaly nové a nové lodě, aby lovily ještě víc, ulovené ryby prodávaly a úspěšně navršovaly své jmění. Tak by se asi dal charakterizovat úvod hry, již jsem si měl spolu s dalšími účastníky možnost zahrát 29. 8. na jednom ze seminářů pořáda­ ných Národním střediskem ekologické výchovy - Nadací EVA a dalšími organizacemi. Hlavním námětem tohoto semináře bylo využití modelo­ vání a si mulací ve výchově k trvale udržitelné­ mu způsobu života. Ústřední postavou tohoto semináře byl Dennis L. Meadows, autor knih Meze růs tu a Za mezemi růstu. Nejen atraktivní hrou v úvodu semináře, ale ce­ lým pojetím své "přednášky" se nás všechny D.Meadows snažil strhnout do jiných rovin

První databáze ekologického zemědělství pro a východní Evropu

střední

Ecological Agriculture Clearinghouse Database EACD Nabízíme Vám nejúplnější přehled o všech, kteří se ve střední a východní Evropě podílejí na rozvoji ekologického zemědělství. Databáze zahrnuje producenty, zpra­ covatele, obchod, inspekční a certifikační organizace, vzdělávací a výzkumné orga­ nizace, nevládní hnutí a další informace. Celá databáze je snad~o ovladatelná, poža­ davky na techniku jsou minimální (PC 286, 2MB RAM). Přestože je databáze v ang­ ličtině , je přístupná uživateli s minimálními znalostmi tohoto jazyka. K databázi je v omezeném množství dodáván i anglický manuál. Databáze je financována ze zdro­ jů

nadace REC, Budapest a nizozemské vlády. Produkt je distribuován zdarma, hra­ díte pouze dvě diskety, balné a poštovné (asi 100,- Kč). Databázi zasíláme na dobír­ ku. Objednávky přij ímáme na adrese ADONIS, Náměstí 32, 692 01 Mikulov, teL/fax.: 0625/2855, tel.: 00625/3829.

22

lt

uvažování a především chování, které on pova­ žuje za nezbytnou součást změn člověka souča­ né společ nosti. Přesně podle jím citovaného čínského přísloví "slyšet znamená zapomenout, vidět zapamatovat si a děl at znamená umět" . To je také asi hlavní důvod, proč se začal zabývat tvorbou her, hádanek, kvizll ap., které směřují k pochopení vzájemné provázanosti lidí, eko­ sys tém ů a jejich společného osudu. Hlavní myš­ lenky o nemožnosti nadále setrvávat ve zpllsobu našeho života, o rizicích vyčkávání a nebezpe­ čích podceňování současné situace byly podpo­ řeny vždy nějakým nečekaným příkladem, há­ dankou, něčím co jednoznačně podtrhlo nejen logiku, ale i hlubší smysl slova vět. Takovým zpllsobem vedené přednášky lze sku teč ně přijí­ mat obsahově i formou jako určitý model cho­ vání nebo al espoň východisko pokusu o jiný ži­ votní styl. Asi v sedmém roce od zahó.jení lovu se objevily více či méně čekané problémy. Úlovky byly menší a menší a společnosti začaly uvažovat o tom, co se děje. V dalším roce se většina lodí stáhla z moře k pobřeží, kde se zdály zásoby ryb ještě dostatečné. Když bylo zřejmé, že tak činí společnosti všechny, ozvaly se některé hlasy, žá­ dající dohodu o omezení lovu při pobřeží. Ale v obchodllím shonu se těmto hlas ům nedostalo podpory. Další rok se ještě ZIlOVU bez výsledn ě zkoušelo lovit dále od pobřeží, ale vše již bylo marné. Přís tavy se začaly plnit loděmi, které neměly kam a proč odplouvat. Tak nějak asi lze charakterizovat závěr hry na­ zvané Fisch Bank. I přesto, že v řad ách hráčll bylo patr ně mnoho ekologů, i pře sto, že k naše­ mu týmu si přised l Josef Vavroušek a výrazně ovlivňoval chování naší loďařské společ n osti směrem k trvalé udržitelnosti lovu, i přesto, že jsme se v z á věru hry snažili domluvit, na konci hry zbyly peníze, spousty lodí a moře bez ryb. Byla to jenom hra. Hra, jejiž závěr možná pod­ trhl jednu z hlavních myšlenek, kterou se nám snažil Dennis Meadows předat. Slova "společně lze dosáhnout více, než každý sám", nám mož­ ná někdy skřípou mezi zuby, v prů běhu tohoto semináře ale zněla zcela př i rozen ě . Druhý den ráno mě v H ospodářských novi nách zaujal nadpis: "Světová spotřeba energie po­ roste, ať si to přej eme či nikoliv", pod nímž se skrýval č l ánek o naší marné snaze jakkoli za­ mezit nežádoucímu se zvyšování našich energe­ Martin Navrath tických po třeb.

Letní tábory v Chráněných krajinných oblastech Atraktivita každé chráněné oblasti při n áší s se­ bou problémy s návš těv n ostí, která, h lavně v se­ zoně, převyšuj e únosnou míru, takže dopady re­ kreace je nutné u směrňovat. V případě letních tá­ borů dětí a mládeže se obvykle nedá přímo o ne­ gativním dopadu mluvi t. Problém však spočívá v tom, že se jedná o aktivity vel kých skupin lidí (skautský oddll, pionýrská skupina, zálesáci), a že tyto skupi ny si vybíraj í k uskutečněn í svých představ ty nej atrakti vnější č ásti přírody . Jiným oříškem je vznik tzv. táborové základny, jenž tk­ ví větš i nou v ekonomíckých problémech, protože organi zace pořádající letní tábor jsou většinou bez trvalého přijmu a na svou či nnost jsou nuce­ ny si vyd ělávat pomocí různých brigád. A právě táborová základna (většin ou kůlna, která slouží jako skladiště, a pár dalších staveb) je i přes kra­ tičké sezónní využití údajně levnější než každo­ roční doprava materiálu na místo. Je bezesporu nutné ocenit práci mnohých vedou­ cích letních táborů , které jsou zaměřeny i na vý­ chovu k chápání přírody. Záro veň je možné a prospěšné s těmíto organizacemi navázat spolu­ práci k ochraně příro dy v CHKO. Není však možné přeh ližet, jak se místo vyhrazené k tabo­ ření, které slouží této věci nejvýše jeden (v málo případ ech déle) měsíc v roce, proměňuje v louku vysypanou štěrkem, se zakopanými pražci, sru­ by, dřevěný mi boudamí a sk ladištěm různého materiálu. Největším neš těs tím jsou tábory u místěné v za­ chovalých říč ní ch nivách. Nehledě na to, že tam často, postupně, a bez povolení vznikají rů z n é stavby z prken či otesaných kmenů, bývá zde ne­ ustále narušován břehový porost budováním u mělýc h přístu pů k vodě , rů zných mostků a spla­ v ů a hl avně podivných děr, které jsou pak vydá­ vány za táborové "ledni čky". Narušován je i by­ linný kryt louky, který se neustálým sešlapová-

Kresba Jana StekUka ním (zvláště v době de~tů) proměňuje zčásti v ru­ derální území a zčásti v monokulturní loul)'. Z těchto důvodů je pak Správa CHKO nucena při stoupit k nepopulárním opatřením. Ze zákona je táboření v CHKO povoleno jen na místech vy­ hrazených Správou, a to pouze na území třetí zó­ ny, bez jakýchkoliv staveb a úprav. Stávající stavby, jsou-Ii nelegální, proto musejí být odstra­ něny. Tábořiště ve druhé zóně jsou pak postupně rušena a organizacím je nabízeno náhradní řeše­ ní. Zde se však Správa CHKO často setkává s naprostým nepochopením. Táborníci, kteří ve ,jménu ochrany přírody" a výchovy mládeže k chápání přírodních zákonů vystavěli táborovou základnu, jež vlastně popírá to, čím tábořeni zdů­ vodň ují, za žádných okolností jinam nepůjdou . Správa CHKO je pak napadána, že znemožňuje rekreaci dětí z měst a jejich výchovu k přírodě. Ta je podle všeho možná jenom v prostředí růz­ ných nevábn ě vyhlížejících bud, mohutných tá­ borových konstrukci všeho druhu a luk zasypa­ ných ~těrkem . Ze své zkušenosti mohu říci, že jednání s někte­ rými vedoucími táborů jsou daleko složitější než jednání s velkým koncernem nebo obcí. Asi pro­ to, že se snažíme být co nejsl u šnější a stále hle­ dáme spo leč nou řeč. Přes to je Správa CH KO to­ muto problému neustále otevřen á. Má-Ii někdo potřebu nám na toto téma napsat, nechť tak učiní. Roman B ukáček, Správa CHKO 2ďárské vrchy

Letllítábory v zach ovalých říČllích lIiváchjsou mllohde ZlIačn ě kOlltrovenní - na j edné straně chvályhodná snaha vy chovávat děti k chápállí přírody v širších souvislostech, lIa strallě dru­ hé však narušování břehového porostu, bylill­ lIého krytu louky, vZllik černých staveb ... Foto Bohumil Marčák

23

Diskuse

čísle 2/94 jsme publikovali článek ing. Zdeňka Prudiče Dvojí loket, aneb modřín v Bílých Karpatech s vědomím, že vyvolá

V

odezvu. Stalo se, a v čísle 3/94 jsme uveřej­ nili reakce ze Správy CHKO Bílé Karpaty a ZO ČSOP Veselí nad Moravou. Dnešní odpovědí ing. Prudiče a dalším příspěv­ kem P. Maděry redakce Veroniky tuto dis­ kusi končí a nabízí zúčastněným str anám jednání u reda kč ního kulatého stolu, věc­ né, bez osobních invektiv. Jed i n ě tak se to­ tiž lze dobrat výsledku, který by lesním porostům v Bílých Karpatech p rospěl. Diskusi u kulatého stolu samozřejmě čte­ nářům Veronicy přiblížíme.

K diskusi patech

O modřínu

v Bílých Kar­

Ve třetím čísle Veroniky 1994 jsou uvedeny dva diskusní příspěvky (str. 28 - 30), reagující na muj Dvojí loket aneb modřín v Bílých Kar­ patech ve Veron ice č.211994. Považuj i za po­ vinnost stručně reagovat a omezím se jen na podstatné věci. Aniž by chtěli, ochránci přírody z Veselí nad Moravou nadpisem svého př í spěvku "Čí chleba jíš... " přesně popsali postup CHKO Bílé Karpa­ ty při ochraně přírody a krajiny v jihozápadní části Bílých Karpat. Dukaz: V roce 1980 byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast a zřízena její správa. V roce 1985 souhlasí tento orgán se zřízením obory pro daňčí zvěř na polesí Radě­ jov na rozloze 1600 ha bez ohledu na poslání CHKO. Správě CHKO nemám toto za zlé, jed­ nali podle hesla ZO ČSOP ve Veselí. Větš in a občanu by v oné době jednala také tak. Kde však byli ochránci přírody ze ZO ČSOP ve Ve­ selí nad Moravou? Jim přece nešlo o zam ěstná­ ní a přece přírodu nehájili. Čí píseň zpívali? Oba příspěvky mají jedno společné. Nevyvrací, co jsem napsal. Opakuji: Podle § 26 odst. d zá­ kona č.114/92 Sb. je zakázáno na územ í CHKO "uskutečňovat záměrné rolliřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů". Nad dodržováním tohoto předpisu bdí Správa CHKO. Geograficky nepuvodním druhem v CHKO Bílé Karpaty je nejen smrk či mod řín, ale i brambory, kukuřice, daněk, muflon , ba­ žant. Zákon platí pro všechny. A jestliže určitý orgán zakáže dle uvedeného předpisu pěstování jednoho druhu a nezakáže i ostatní, pak má bez­ pochyby dvojí měřítko, dvojí loket na uplatnění zákona. Tento logický závěr nevyvrátil žádný diskusní příspěvek. Jistě ani český parlament si netroufne zakázat pěstování brambor v CHKO. Znění zákona je v tomto případ ě nevhodné. Z lesnického hlediska by formulace měla být "stanovištně nevhodný druh". Většina zákonu po listopadu 1989 musí být novelizována. Je

24

snad zákon o ochra n ě přírody výjimkou? To je bou jírovce maďalu na po líčkách. Nepochlubil již jiná problematika.

se informátor souhlasem CHKO s lesním hos­ Oponenti nevyvrátili ani další základní konsta­

podářským plánem, podle kterého se v poros­ tech 432 B a 431 D vysadil č i stý smrk na ploše tování, že "s modřínem mají lesníci v Morav­ ských Karpatech velmi dobré zkušenosti". Neu­

1,57 ha a o 0,90 ha. Při aktualizaci stavu lesa po vedH ani jeden údaj o škodlivém pusobení vt­

jeho navrácení městu Strážnice se zjistilo, že v roušeného pusobení modřínu na pUdu, pudní uvedených porostech se starý porost nedotěži l. vegetaci či stabilitu lesa. Přitom jiné správy Z toho onen hrozivý podíl jehličnanu 90 % na CHKO mají na modřín j iný názor a s modřínem ploše 0,20 a 0,12 ha. Ochránci přírody taktéž počítají. Při diskusi je významné, že k otázce

nebyli po učen i , že v oboře pokusy o přirozené modřínu v Bílých Karpatech se vyjadřují příro­

zmlazení by byly příliš drahé. dovědci nej ru znějšího zaměře ní, botanici, ento­

K údernosti svých závěru použila ZO ČSOP mologové, mykologové i ochránci přírody, ale Veselí i nepravdu. Citují z mé práce Lesy a les­ jedni nejsou slyšeni, a to lesníci, lesní hospodá­

ní společenstva okresu Hodonín a tvrdí, že cito­ ři, kteří jsou odborníky v lese a kteří nesou od­

vané pasáže jsem p al v době, kdy jsem nebyl povědnost za svá rozhodnutí.

členem zastupitelstva ve Strážnici a neměl zá­ Namísto věcných argumentu o tom, co jsem na­

jem na jehl ičn anech . Uvedenou práci jsem na­ psal, se diskuse převedla na to, co si myslím. A psal v roce 1990, kdy jsem byl nejen kooptova­ k tomu je každý zpusob dobrý. Informátor z ným člen em národního výboru, ale i jeho mí­ CHKO informoval ZO ČSOP Veselí neúplně. stopředsedou. Představa , že členové zastupitel­ Nepochválil se, že správa CHKO souhlasila s

od lesněním 15 ha městského lesa a dalšími hek­

tary ve státním lese na políčka pro d aňky, geo­

Modří" - to je to, oč tu běží. .. S"ímek Petra Je­ graficky to cizí druh. Zamlčel souhl as s výsad­ ra

stev malých měst a obcí jsou placeni, pochází z doby, kdy skutečně vybraní lidé byli bohatě od­ měňováni za "mimoškolní činnost" ve prospěch u rčité ideologie. Volební období trvá čtyři roky a tvrzení, že vysazením modřínu si během 4 let "namastí kapsy" nějaký člen zastupitelstva ve Strážnici na úkor ZO ČSOP ve Veselí je oprav­ du scestné. Před 33 lety (Lesnictví č. 10/1961 a Lesnictví č. 9/1962) jsem vedl veřejnou diskusi s profeso­ rem a docentem vysoké školy v Brně, kteří na­ padli typology, že protežují listnáče do smrko­ vých porostů, a zmíněný docent žádal, aby stát­ ní orgány zakročily. Po 33 letech jsem napaden z opačné strany, že se přimlouvám za jehlična­ ny v listnatých porostech. Jako tehdy i dnes jsem přesvědčen, že budoucnost nejen našich, ale i středoevropských lesů, je ve smišených po­ rostech. Není zvláštním uměním zmladit listnáč tam, kde se tento zmlazuje. Opravdovým lesnic­ kým uměním je tvorba smíšených porostů, kde se neuplatňuje ani jeden extrém. Moje přesvěd­ čení potvrzuje rezoluce OSN z konference v Riu de Janeiro (1992) o udržení diversibi1ity druhů. Dokáže-li lesní hospodář přirozeně ob­ novit listnaté porosty a zavést do nich vhodné jehličnany, pak povinnost udržet diversibilitu v lese nejen splní, ale diversibilitu lesa zvýší. A přitom se lesu neublíží, ale les se zhodnotí.

Ing.

Ještě

Zdeněk Prudič,

k otázce pěstování v CHKO Bílé Karpaty

CSc.

modřínu

Modřín je dřevina silně světlo milná a jako tako­ vá roste vždy v nadúrovni. Navíc koruny modří­ nů propouští dostatek světla. takže u možňuje dřevin ám v hlavní úrovni dosáhnout vysoké po­ kryvnosti při vhodných růstových podmínkách. Za předpokladu 70% a vyšší pokryvnosti stano­ vištně původních dřevi n jsem dospěl k závěru. že ani 30--40% pokryvnost mo dřínu v nadúrov­ ni nemá významný vliv na výše zmíněná krité­ ria hodnocení ekologické stability lesních bioto­ pů. To znamená. že formy povrchového humu­ su ani synuzie podrostu se příliš neliší od stavu v přirozených biotopech. takže dosažení návratu společenstva do stavu relativně přirozeného lze dosáhnout prostým vytěžením modřínu. Je třeba podotknout, že k výše zmíněným vý­ sledkům jsem dospěl na území Školního lesního podniku Křtiny. to znamená. že platí pro skupi­ nu typů geobiocénů ekologické řady mezotrofní 2.-4. lesního vegetačního stupně. tedy pro pře­ važující skupiny bukové doubravy. dubové bu­ činy. bučiny. holé bučiny. Lze ovšem předpo­ kládat obecnou platnost i pro vyšší vegetační stupně.

Pokud jsou tedy v hlavní úrovni stanovištně pů­ vodní dřeviny v dostatečné pokryvnosti. lze říci,

že modřín je v porostu vlastně "navíc". Zvyšuje tak ekonomický efekt hospodaření. aniž by měl výrazně negativní vliv na ekologicko - stabili­ zační vlastnosti biotopu lesních společenstev. Z tohoto důvodu lze doporučit pěstování modří­ nu i v CHKO. ovšem kromě území přírodních rezervací a jejich ochranných pásem. Myslím si. že i z hlediska ochrany přírody je lepší. když budou na větší ploše přírodě blízké porosty. byť s určitou příměsí stanovištně nepů­ vodních dřevin (nejen modřínu. ale i borovice. která má podobné ekologické vlastnosti). než když budou na jedné straně porosty přirozené. jež však nebudou v dohledné době nikdy plošně významné. a na druhé straně další "extrém" ­ monokultury nepůvodních dřevin. převážně smrku a borovice. Krajní stanovisko ochránců přírody. byť principiálně zcela správné. pěstovat porosty pouze z dřevin stanovištně původních, není z širšího hlediska vhodným přístupem. ne­ boť povede jinde ke zvýšenému pěstování z hle­ diska ekologického nežádoucích porostů. Ro­ zumný kompromis vždy vede k cíli rychleji a snáze.

Petr Maděra, lesnická fakulta vSZ Brno

Využití přebytků ovoce k SUŠe1l~ výrobě moštů, ovocných vín a pále1lek v tradičních ovocnářských oblastech ještě čeká na svou renesanci. Je jednou z cest, jak rozš(řit příjmy obyvatel okrajových podhorských oblastí a zároveň stimulovat péči o krajinu, extenzivní ovocné sady a zachování míst­ ních odrůd ovoce. Zdeněk Ševčík z Pitína na okrese Uherské Hradiště je jedním z prvních odváž­ livců, kteří na zpracování ovoce a péči o zděděný sad postavili svoji existenci. Veronica s pomocí partnerských organizaci v Německu a v Lucembursku hledá zdroje, jak pomoci bělokarpatským sadařům pro ovocné produkty vybudovat trh a zpracovatelskou síť. Foto Miroslav Kundrata

Chtěl

bych podpořit názor pana Prudiče. vyjád­ v článku Dvojí loket aneb modřín v Bílých Karpatech (Veronica 2/94). Zabývám se vypra­ cováním metodiky mapování biotopů lesních společenstev a při hodnocení stupně ekologické stability jsem také dospěl k otázce. jaký je limi­ tující podíl stanov i štně nepůvod n ích dřevi n . aniž by se projevil vliv takovéto příměsi na les­ ní fy tocenózu. resp. geobicenózu způsobem. který by ovlivnil v nežádoucí míře ekologicko stab ilizační funkci porostu. Jako kritéria pro hodnocení ekologické stability lesních biotopů byla zvolena kromě druhové skladby dřevin v závislosti na potenciálních vlastnostech stanoviště vyjádřených skupinami typů geob i océnů také změ ny forem povrchové­ ho humusu, stav sy nuzie porostu (nap ř. druhová diversita. kvalitativní srovnání s relativ ně přiro­ zenýmí biotopy. příměs ruderálních dru hů ... ..). způsob a doba návratu společenstva do při roze­ ného stavu. řený

25

Stánek nevúúlních ekologických organizací, v jejichž rámci vystavovala na brněnském veletr­ hu Ellvibrno od 8. do 11. listopadu i Verollica. Foto Radim Machů 6.10. - Svérázným způsobem chce bojovat proti stavbě meziskladu vyhořelého jaderného paliva předseda zemského výboru pro Moravu a Slezsko Strany zelených Roman Haken. Rozhodl se zakou­ pit šestnáct čtverečních metrů půdy na potencio­ nálním místě meziskladu v Dětřichově nad Bystři­ cí. 13.10. - V týdnu od 10. do 17. října se v CR kona­ ly akce k 15 výročí založení CSOP. Při této příleži­ tosti se taktéž uskutečnily tiskové konference v Praze a Brně (pořádala Veronica), na nichž byli novináři seznámeni s výsledky práce CSOP jako celku, i mnohých základních organizací. 19.10. - V Domě ochránců přírody v Brně se usku­ tečnila přednáška a diskuse na téma Ekologické problémy Slovenska, jíž se zůčastnil Juraj Lukáč z nadace Zelená nádej z Prešova, který informoval o programu přirozené obnovy lesa, a ing. Michal Kravčík z Košic, člen nevládní ekologické organi­ zace Slovenská riečna sieť, koordinátor programu Voda pre tretie tisícročie, jenž se zabýval koncepcí vodohospodářských programů.

Kronika

žádné karcinogenní látky, minimum sazí a obsah oxidů síry je zde oproti běžně používané motorové naftě čtvrtinový.

17.8. - Vláda odmítla zásady ekologické politiky 6.7. - Aktivisté Greenpeace pronikli do objektu ja­

předložené mínistrem životního prostředí Františ­ derné elektrárny Mochovce a rozvinuli na chladí­

kem Bendou. renské věži největší transparent v dějinách ochra­

26.8. - Pro dostavěni jaderné elektrárny Temelín nářského hnutí. Hlavním důvodem této akce byl

by podle průzkumu veřejného mínění provedeného protest proti rozhodnutí slovenské vlády dostavět

společností AISA v případném referendu hlasovalo jadernou elektrárnu Mochovce a také nesouhlas s

šedesát procent lidí. příslibem půjčky na tuto stavbu ze strany Evropské ·

28.8. - Letos podruhé se uskutečnily na soukromé banky pro obnovu a rozvoj.

farmě rodiny Smyčkových v Medlově u Olomouce 7.7. - Poslanecká sněmovna schválila novelu priva­

biodožínky, pořádané Svazem PRO BIO (Naturvi­ tizačního zákona, která umožňuje převod 6, I mili­

ta Sumperk), který sdružuje vetšinu ekologických ardy korun z účtu malé privatizace Fondu národní­

ho majetku na ozdravění ovzduší. Podle ředitele zemědělců hospodařících bez chemických hnojiva preparátů. Státního fondu životního prostředí Jana Beneše bu­

de tato částka využita především na plynofikaci a 5.9. - V Káhiře byla zahájena konference OSN o populaci a rozvoji, které se zúčastnily vládní dele­ elektrifikaci, tedy na nahrazení kamen či spalova­

cích kotlů v domácnostech a v rodinných domcích gace z téměř 200 zemí. Ve velice bouřlivé atmo­ na uhlí ekologicky výhodnějšími palivy. Cástka by sféře vznikl kompromisní program, který by ll,1ěl sloužit jako podklad pro populační politiku jednot­ měla být využita i na podporu netradičních zdrojů

livých vlád. energie.

11.7. - Maďarsko začalo na malém Žitném ostrově 12.9. - Místopředsedové vlád se dohodli na způso­ bu splacení poského dluhu vůči CR formou ekolo­ rozmisťovat čerpadla, jejichž pomocí se bude pře­

gických staveb v českém pohraničí. čerpávat voda z původního koryta Dunaje do vysy­

chajících vedlejších ramen. Ta trpí nedostatkem 13.9. - Návratný fond podporovaný z programu PHARE, který by měl pomoci bankám překonat vody v důsledku odvedení vody Dunaje na sloven­

ském území do derivačního kanálu. Celkově bude bariéry a rizika při financování projektů energetic­ kých úspor, by měl zahájit svoji činnost ve druhém rozmístěno 30 čerpadel, jejichž provoz má denně

čtvrtletí příštího roku. stát 2,5 milionu forintů.

15.7. - K tomuto dni oznárnili zástupci dukovanské 19.9. - V některých místech republiky se Ceský jaderné elektrárny, že tato elektrárna vyrobila za svaz ochránců přírody o víkendu připojil nejrůz­ deset let své existence sto miliard kilowatthodin nějšími úklidovými akcemi k mezinárodní akci "Ukliďme svět ". bez ohrožení okolí podle mezinárodní stupnice zá­

20.9. - Denní tisk informoval o skutečnosti, že tisíc vad.

hektarů lesa v lokalitě Modranských slatí v centrál­ 24.7.- Hnutí Duha zablokovalo vstupy na staveniš­

ní části Národního parku Sumava bylo zasaženo tě jaderné elektrárny v Temelíně, čímž zaháj ilo sé­

rii předem ohlášených akcí občanské neposlušnosti kůrovcem . 21.9. - V Domě ochránců přírody byla slavnostně namířené proti dostavbě JETE.

8.8. - Podle šetření Institutu pro výzkum veřejného zahájena výstava Lubomíra Zelinky z cyklu Mo­ ravské krajiny pod názvem Vzpomínky na luh pod mínění stoupla od roku 1990 spokojenost občanů

se stavem životního prostředí, kvalitou ovzduší i Pálavou. 28.9. - Veronica uspořádala tiskovou besedu k pro­ pitné vody.

15.8. - Sběrné suroviny zvýšily letos již podruhé gramu obnovy vesnice, k němuž také vydala jedno ze svých zvláštních čísel. Předseda Spolku pro ob­ výkupní ceny starého papíru. Na rozdíl od loňské­

ho roku vznikl naprostý nedostatek této suroviny a novu vesnice Ivan Dejmal zde informoval, že k programu se již přihlásilo I 600 obcí. V letošním trh se starým papírem se v podstatě zhroutil.

16.8. - V a.S. MILO Olomouc byl zahájen zkušební roce dostaly obce ze státního rozpočtu na podporu provoz výroby bionafty. Produkty spalování tohoto tohoto programu 100 miliónů Kč, v příštím roce by paliva vyráběného z řepky olejné neobsahují téměř to mělo být o 200 miliónů více.

26

19.10. - Vhodnost rozšíření CHKO Pálava od to­ hoto data posuzovali specialisté z nezávislého At­ lantického centra pro životní prostředí, v jejichž tý­ mu pracují zástupci z Velké Británie, USA, SRN a Slovenska. Rozšíření CHKO brání, jak známo, mi­ nisterstvo zemědělství. 22.10. - "Odlišnost je spíše v terminologii než v zásadních věcech," sdělil novinářům po ukončení jednání o návrhu státní ekologické politiky premiér Klaus. Označil v této souvislosti za nic neříkající pojem trvale udržitelný rozvoj. Jak informoval mi­ nistr Benda, premíér mu povolil, aby tyto ve světě obvyklé termíny používal v závorkách. 25.10. - Jak informoval tisk, kvasové kádě pálenic na střední Moravě jsou přeplněny ovocem odkou­ peným od pěstitelů, neboť lidé raději nechávají z plodů svých zahrad vypálit kořalku, než aby je prodali za nízkou cenu do výkupen. 26.10. - Ministr Benda prohlásil při své návštěvě Sumperska, že přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně je poslední stavbou tohoto druhu. "Usiluji o to, aby se stavěla zařízení, která energii šetří, a ne vyráběj!." Tato stavba měla být uvedena do provo­ zu koncem letošního roku, červnová havárie při zkoušce jednoho z generátorů však tento termín oddálila téměř o dva roky. 31.10. - Poslední ze středních zdrojů znečištění ovzduší na území města Zlína byl odstraněn připo­ jením uhelné kotelny zahradnictví TRZ Pěnička na dálkový rozvod tepla. 1.11. - V tisku se začínají objevovat první polemi­ ky o vhodnosti snižování hladiny střední a dolní novomlýnské nádrže. MFD přináší rozhovor s pra­ covníkem Povodí Moravy Petrem Starým, jenž tvr­ dí: " Máme zajištěn projekt, dodavatele i peníze (na revitalizaci břehů a ostrůvků - pozn.red.), ale někteří pracovníci firmy přípravu snížení hladiny vysloveně brzdí." 1.11. - V Litoměřicích byl zahájen provoz největší čističky odpadních vod, jež je svou kapacitou nej­ větší komunální čistírnou na Labi. 1.11. - MFD přináší zprávu o tom, že ačkoli vy­ hláška ministerstev financí a životního prostředí umožňuje v ekologicky postižených oblastech od letošního května přispívat domácnostem na vybu­ dování ekologického kotle částkou až 25 000 Kč, ve většině severočeských měst lidé nadále dostáva­ jí maximálně 15000 Kč. Plnou částku dostávají li· dé pouze v Litoměřicích. 4.11.• Předseda Ceskomoravské myslivecké jed­ noty Josef Hromas tvrdí, že tím, když nebyly zříze­ ny okresní myslivecké komise, spravují myslivost

okresních úřadů, kteří ve většině nejsou odborníci. za jednu z nejlepších honiteb považuje nově zřízenou honitbu Radslava Kinského ve Žďáru nad Sázavou. Cizinec u nás za skoleného jelena zaplatí průměrně padesát tisíc ko­ run. 4.11. - Poslední zasedání zastupitelstva města Brna před volbami neschválilo diskutovanou a z mnoha stran napadanou myšlenku na znzení uzlového le­ tiště, jež bylo vypuštěno z nového územního plánu. 5.11. - Ministr Vladimír Dlouhý prohlásil, že lidé, kteří k vytápění využívají spotřebiče na zemní plyn, musí počítat s tím, že brzy přestane jejich způsob topení patřit k nejlevnějším. 8.11. - V Brně byl zahájen veletrh Envibrno - vý­ stava techniky pro ochranu a tvorbu životního pro­ středí, jehož se zúčastnilo téměř 4 000 firem z 13 zemí. Svým stánkem se zde prezentovaly i nevlád­ ní ekologické organizace. Veletrh skončil lUl . 9.11. - Během doprovodného programu veletrhu Envibrno prohlásil M. Kopáček z oboru ekonomi­ ky ministerstva životního prostředí, že celkové množství odpadů vypouštěných do vod kleslo od roku 1989 ze 160000 tun ročně na 100 000 tun. Původci znečištění vod zaplatili loni na poplatcích 1,6 miliardy korun, když přitom ještě využili mož­ nosti vložit více jak 500 milionů korun do staveb nových čistíren odpadních vod. 9.11. - Na třech místech na střední Moravě byla zahájena výstavba největšího vodovodního systé­ mu v repubHce - vodovodu Pomoraví, jenž bude čerpat kvalitní pitnou vodu z podzemních prarne­ nišť v Mohelnické brázdě. Vod u z Mohelnicka ne- ' ní třeba čistit. Náklady na výstavby vodovodu do­ sáhnou zhruba I, 5 miliardy Kč. 9.11. - Česká republika nemá, téměř dva roky po svém vzniku, koncepci péče o životní prostředí. Vláda nepřevzala ekologickou politiku přijatou již v červenci 1990 všemi třemi vládami ČSFR. Za pouze

úředníci

případů

mlčenlivého souhlasu parlamentu odmítá přijmout dokonce návrh základních tezí státní ekologické politiky připravené Ministerstvem životního pro­ středí. Odmítání principu trvale udržitelného roz­ voje způsobu života svědčí o naprostém nepocho­ pení vážnosti problémů, před kterými dnes svět stojí. Prohlásil Josef Vavroušek v rozhovoru pro MFD. 11.11. - Pracovníci České inspekce životního pro­ středí v Krnově předvídají, že do dvou let nebudou na Opavsku žádné lesy, protože hlavně podnik Le­ sy České republiky v této oblasti zatím nezvládá kalamitní přemnožení kůrovce. 11.11. - Starostové šesti obcí v Moravském krasu založili spolu se dvěma soukromými firmami spo­ lečnost Punkva a region, která chce převzít do péče Punkevní jeskyně, tvrdíce, že budou lepším hospo­ dářem než státní správa jeskyní. Náměstek ředitele ČÚOP J. Hromas však kontruje s tím, že "jeskyně nejsou les či louka, škody na krápníkové výzdobě jsou absolutní. V zahraničí nám navíc závidí, že máme většinu chráněných území ve státní správě a varují nás před jejich privatizací." Pracovníci Sprá­ vy CHKO Moravský kras však neprostestují - dů­ ležité prý je, aby ten kdo jeskyně provozuje, dodr­ žoval zákon. 16.11. - Spor mezi ochranou přírody a zastupitel­ stvem vznikl v Brumově - Bylnici. S omezením užitečné hmotnosti do 3,5 t na moravsko-sloven­ ském hran i čním přechodu ve Vlárském prů s my k u nesouhlasí starosta so u městi, když tvrdí, že se zhoršilo dopravní spojení s oblastí. Omezení vzniklo na základě peticí občanů postižených obcí. Správa CHKO Bilé Karpaty vyjádřila ochotu sou­ hlasit s dopravou bez omezení pro přepravu výrob­ ků organizací s trvalým sídlem v okolních obcích. 17.11. - Ve foyeru Etnografického muzea v Brně byla za hojné účasti veřejnosti zahájena bouřlivou diskusí výstava Voda z Víru pro Brno - ano či ne,

na níž se, kromě nezávislých odborníků z vědec­ kých institucí autorsky podllela i Veronica. Výsta­ va opět zpochybňuje základní premisy budovatelů vodovodu pro Brno a okoli o potřebě dalších zdro­ jů vody pro tuto oblast, názorně dokládá, jaké pro­ blémy rázu ekonomického i ekologického jsou s dostavbou spojeny a v neposlední řadě se zamýšli nad čistotou vod vodárenských nádrží i krajinář­ skými aspekty celého díla. 17.11. - Farma šesti větrných elektráren byla uve­ dena do provozu na úpatí Černavy nad obcí Ost­ ružná v Jeseníkách. Za rok údajně vyrobí kolem 6 milionů kilowatthodin elektrické energie, což ušet­ ří 2 000 tun hnědého uhlí. Otázkou ovšem zůstává, zdali se monstrózní stavby do údolí říčky Branné právě hodí. Ne vždy je totiž zlato, co se třpytí. 18.11. - Až o třetinu se údajně podle zprávy v Li­ dových novinách zvýšily početní stavy zajíců na jižní Moravě . 18.11. - V Milovech u Sněžného na Českomorav­ ské vysočině byla zahájena konference o ekologic­ ké situaci v této oblasti. Konferenci vyvolala nada­ ce Prameny Vysočiny, v jejímž čele stojí Radslav Kinský. 21.11. - V komentáři pro MFD uvedl Ivan Dejmal, ředitel ČÚOP, že i přes "institucionalizaci ochrany životního prostředí i citelné zlepšení jeho stavu, které je obojí plodem nadšeneckého období let 1990 - 1992, se základní situace tvorby a ochrany životního prostředí nezměnila. Společnost jako ce­ lek není o nic více připravena dostát ekologickému imperativu a s politickou reprezentací jsme na tom dokonce ještě hůře, neboť ta, na rozdll od poslední bolševické vlády, samu existenci ekologického im­ perati vu popírá". 22.11. - Snižování hladiny střední a dolní nádrže Nové Mlýny bylo zastaveno poté, co hladina po­ klesla o 35 cm. Provozovatel nádrží Povodí Mora­ vy se ústy svého ředitele Stanislava Novotného ali­ bisticky odvolalo na to, že je "Okresní úřad v Břeclavi varoval, že vypouštění nádrží, o němž rozhodl Územní odbor ministerstva životního pro­ středí v Brně, je nezákonné a může být trestným činem".

24.11. - V Uherském Hradišti se uskutečnil již XIX. ročn ík přehlídky amatérských, a tentokráte i profesionálních filmů o životním prostředí Týká se to také tebe. Součástí festivalu byl také seminář pořádaný IUCN nazvaný Parky pro život: Akce pro chráněná území v Evropě a diskuse s pracovní­ ky MŽP o chráněných územích v ČR. Kromě toho se zde také uskutečnilo setkání nevládních organi­ zaci ze zemí střední a východní Evropy CEEWEB.

Foyer brněnského Paláce šlechtičen byl při vemisáži výstavy Voda z Víru pro Brno a okolí - ano či ne, již uspořádaŮl Veronica ve spolu­ práci s Moravským zemským muzeem, zceŮl zaplněn. Projekt vodovodu, jenž se již nynípro­ jevuje výrazně negativně v krajině Svratecké homatiny a který hrozí naprostou degradad toku řeky Svratky, bude podrobně rozebrán ta­ ké v publikaci, kterou k tomuto tématu Veroni­ ca připravuje. Foto MirosŮlv Kundrata

27

Pohled cIzince na životní prostředí České republiky Simon Hooper

Úmyslně jsem nazval článek pohledem cizince,

protože žiji v České republice něco přes rok

.Také bych se nerad nazval "enviro nmentalis­

tou" ať už to znamená cokoli, protože jím ne­

jsem. Učím angličtinu se zaměřením na ekolo­

gii a mám rád přírodu, ale an i to mě neopravň u ­

je se takto označovat.

V současnosti je v módě zaměřit se jen na ty zá­

porné aspekty životního prostředí, ale takový

pohled na věci je skličující a navíc zkresluje

sku tečnost. Toto jsou myšlenky, které mě napa­

dají, když srovnám Českou republiku s Velkou

Británií.

Hromadná doprava

V Anglii jsem prakticky musel mít auto. Taměj­

ší hromadná doprava je v současnosti drahá a

špatně fungující. Jednodenní jízdenka v Londý­

ně vás přijde na přibližně desetkrát tolik než ta­

dy a to má Česká republika mnohem rozsáhlejší

dopravní systém. Dostat se hromadnou dopra­

vou z Londýna, kde jsem bydlel, do městečka

asi 200 km vzdáleného, kde žijí moji rodiče, je

holá nemožnost.

Je skvělé, že tady ani nemusíte mít auto a přece

se dostanete prakticky kamkoli. Teď už se ne­

musím starat o to, kde zaparkovat a jak sehnat

všechny nutné papíry. Mohu se v klidu napít ­ vždyť přece nebudu řídit, nehledě na to, že mi

svědomí nevyčítá, že se podílím na znečisťování

životního prostředí. Pozoruhodná a hluboká je

také skutečnost, již vám hromadná doprava po­

skytuje - že jste totiž součástí široké společnos­

ti. Auto, a nejen to řízené mužným neandrtál­

cem, je nástrojem navrženým k soutěži a kon­

fliktu, dává vám pocit, že jste odděleni od "těch

druhých".

Během svého života, a já nejsem zas tak starý,

jsem viděl, jak byl britský systém hromadné do­

pravy silně poškozen vládou příliš krátkozrakou

na to, aby si uvědomila, jaká je skutečná cena

toho, že všechny domácnosti jsou závislé na au­

tě.

Prosím, nedovolte, aby se hodilo i tady.

n ěco

podobného

při­

Postoje a názory

Není nutné, abych vám říkal , že aby se pro ži­

votní prostředí dalo něco udělat, potřebujete ak­

tivní podporu lidí. V tomto ohledu máte výho­

du, jakou Britové nemají a možná o ní ani neví­

te, nebo se vám zdá jako samozřejmost. Lidé si

zde stále uchovávají přirozené sepětí s přírodou

a leccos vědí o rostlinách, zvířatech a jejich ži­

votních osudech .

Přístup mnoha lidí ve Velké Británii - mě nevy­

jímaje, k životnímu prostředí začíná možná dost

nevhodně - snažíme se pochopit širší pojetí a při

tom nevidíme detaily. Není pro mě problémem

vysvětlit co je ekosystém, přirozené prostředí,

společenstvo a podobně a přitom bych asi nebyl

28

schopen jmenoval jediný druh takového spole­

Stále si s hanbou vzpomínám na chvíli,

kdy jsem byl na procházce se studenty v lese

požádán, abych jmenoval anglické názvy stro­

mů. Musel jsem při z n at , že po slovech dub a

buk mi došla fantazie.

Lidé zde mají mén ě teoretický vztah k přírodě,

jsou mnohem praktičtější, i když to znamená, a

to si přizn ejme, že vědí, jestl i se něco dá nebo nedá jíst. Ovšem z hlubšího filosofického hle­ diska, pokud znáte jméno n ěčeho , znamená to svým způ sobem, že vám na tom záleží a pokud znáte názvy deseti stromů, budete asi mnohem přístupnější myšlence, že les s jedn ím druhem stromu není to pravé ořechové . Samozřejmě vím, že to se netýká v České republice každého, ale myslím si, že lidé v sobě nosí jakousi před­ stavu o tom, jací by měli být, a to může být ve­ Hce důležité. Spolu s tím jde i skutečnost, že si udrželi mno­ hem více pout k venkovu a jeho kultuře i přesto, že často musí žít v paneláku anonymního sídliš­ tě a pracovat v továrně, což by se dalo vylepšit jen a pouze náletem. Znamením těchto pout jsou lidové písničky, které tak mnoho lidí zná. A znovu se dostáváme k něčemu, za co se sty­ dím, ačkoli sám sebe počítám mezi ty sečtělé a muzikální - neznám slova an i jedné anglické li­ dovky. Většina Angličanů je ovšem stejná. Na druhé straně vidím i nebezpečí ve zdejším vývoji postojů. Zdá se mi, jako by se během ve­ lice krátké doby názory lidí na životní prostředí prudce vyhranily a ochránci přírody se dostali do záporné role a to jim rozhodně nepomůže, aby dosáhli toho, co je potřeba. Je jasné, že vláda vidí ekologii jako jistou vy­ moženost, kterou si budeme moci dovolit, až to dovolí ekonomický růst - něco takového bylo snad i řečeno. Takto mohou mluvit a jednat je­ nom když vědí, že životní prostředí není rozho­ dujícím faktorem pro velké množství voličů a pokud ekologické hnutí pokaždé nepřijme tako­ vou výzvu a tento nesmysl nevyvrátí, tak hlasi­ tě, jak jen možno. Situace je ještě horší, když mluvíte s podnikatelem. Názor průměrného ob­ čenstva.

chodníkaj e takový, že mezi ním a ochránci pří­ rody je hluboká ideologická propast, a co víc, ochránci zamýšlejí nahlodat jeho ziskovost . Fakt, že taková propast měl a na sVllj vznik jen asi pět let, n evěstí nic dobrého. Že se obchodní­ ci nebudou snažit j i přemostit je jasné, takže to bude muset být naše strana barikády a to zna­ mená zaměř i t se na jejich starosti a zájmy, jme­ novitě ziskovost a konkurenceschopnost, a když to bude nutné, tak i obléci sako a kravatu! Srovnat tuto situaci s Velkou Británií by mohlo být poučn é. Postoje lidí nejsou v zásadě rozdíl­ né, ale podnikatelé se úzkostl i vě snaží vyhnout se označe ní "anti-environmental". Budou dělat všechno možné, jen aby jejich výrobky byly "zelené", a žijí ve strachu, že se do nich pustí hnutí ochrany přírody . Významná osoba, jako je například princ Charles, mllže použít své autori­ ty k shromáždění průmyslových lídrů k výhrad­ nímu účelu: diskuzi jak pomoci životnímu pro­ středí. Samozřejmě je otázkou, jestli skutečně něco udělají, ale jedno je jisté - žádná známá osoba v britském království, ať už politik nebo podnikatel, si nemllže dovolit označit životní prostředí za luxus. Další záležitostí, která "pracuje proti" životní­ mu prostředí v České republice je skutečnost, že jeho hnutí je mnohem otevřenější vlivllm a myšlenkám ze zahraničí, než společnost jako celek. Nevyužití již dříve zmíněných kladů, kte­ ré vaše kultura má, se mi jeví jako taktická chy­ ba, protože takový postup by posílil myšlenku, že zájem o životní prostředí je tady doma a ne­ musíme ho dovážet ze zahraničí.

Na závěr Řekl jsem, že jsem cizinec a napsal cosi o ne­ bezpečí, že ochrana životního prostředí je vidě­ na jako zahraniční záležitost, a proto by ode mě bylo obzvláště nevhodné nabízet nějaké závěry. I přes krátký čas , který jsem zde strávil, jsem si uvědomil, že určitý existenční pesimismus je nedílnou součástí českého charakteru, ale mys­ lím si, že v záležitostech životního prostředí přece jenom je prostor pro optimismus. Pesi-

Kresba Jana StekUka

Z pohledu cizince se· skutečně může zdát, že je u nás síl' hromadné dopravy hustá. Signály z mno­ ha stran však upozoriíují, že by tomu tak již nemuselo být dlouho. Známáje tendence k rušení tzv. lJerentabilních tratí (snímek Igora Sefra pochází z lokální trati Rohatec - Sudoměřice), omezování četnosti spojů atd. Již dnes existuj í celé rozsáhlé venkovské regiony, z nichž se v sobotu a neděli není možno nikam dostat, nebol' zde nejezdí jediný autobusový spoj. Vlastnictví automobilu se tak mnohde stává, želbollu, nezbytností. .. mismus může být omluvou, že něco neděláme, a apokalyptický tón environmentalismu je jeho nejméně rozumnou částí. (Existuje skvělá kriti­ ka tohoto bodu v knize Anny Bramwellové The Fading of the Greens: the Decline of Environ­ mental Politics in the West, česky: Blednutí ze-

lených: Úpadek politiky životního prostředí na západě; vydal Yale University Press). Bitva ješ­ tě rozhodně není prohraná, ale musíte jít a bojo­ vat teď, pokud chcete zachránit mnohé, co se mně jako cizinci zdá tak jasně vzácné a jedineč­ né.

ky životn ího prostředí - údržbu a koseni karpat­ ských luk. Všichni sou těžící úkol překvapivě ú s pěš ně zvládli, odborná ukázka pana Eliáše splnila zřejmě svůj úče l. Na louce prokazovali účast níci dále své botanické znalosti v určováni bylin a pak prověřovali ve městě své schopnosti provést spol ečenskou sondu na zadané téma z lokální problematiky ochrany přírody a životní­ ho prostředí. Tak spojili účastníci výsledky místního poznání s konkrétní akcí v terénu a dalšími úkoly. Šest družstev si vybralo otázku odpadů ve městě. S tím vyšli do ulic, aby v prů­ běhu dvou a půl hodin zjistili, jak se nakládá s odpadem ve Valašských Kloboucích, co si o té­ to problematice mysl! občané, podnikatelé a místní samospráva, co by chtěli změnit a čím by byli místní lidé ochotni přispět k ochraně život­ ního prostředí. Otázky vlastní ochrany přírody Valašskokloboucka si vybralo jen družstvo gymnázia z Uherského Brodu. Soutěžící prokázali značnou dávku schopnosti zdravě se s problémem vypořádat. Ač v pátek, po 15. hodině, kdy se úřady a podniky vylidňu ­ jí, dokázali získat i kvalitní informace od zasvě­ cených pracovníků a vytvořit přehledně zpraco­ vané názory místních obyvatel roztříděné podle věkových skupin. Studenti i učni bez rozdílu dokázali praktické výsledky svého průzkumu shrnout a na úrovni před porotou svá pozorová­ ní prezentovat. Posledním úkolem bylo zhotovení plakátu při­ pravujícího místní akci ve prospěch přírody ne­ bo životního prostředí. Porota neměla s hodnocením lehkou práci. Neš­ lo jen o to, kdo vyhraje, ale i přispět prakticky k motivaci a zvýšení prestiže ekologické výcho­ vy. Vítězem ekologické olympiády se stalo družstvo Gymnázia Uherský Brod.

Přehled všech družstev a sledující tabulka

Ekologická olympiáda stře­ doškoláků Na přelomu září a října se ve Valašských Klo­ boukách uskutečnil I. ročník Ekologické olym­ piády středoškol áků. Organizační úsiIi, fi nanční zajištění a zkušenosti spojily nadace Open Soci­ ety, Ekocentrum Nový Jičín , Gymnázium Va­ lašské Klobouky a ZO ČSOP KOSENKA z Va­ lašských Kloubouk podporovaná nadací Envi­ ronmental Partnership for Central Europe. Po­ dařilo se vytvořit komplexní soutěžní, odborný, ale i společenský program pro 7 družstev (5 gymnázií a 2 odborná učiliště). Ekologie je vel mi široký obor a smyslem této olympiády nebylo trumfování se ve znalostech, ale předevš ím snaha vyvolat u studentů střed ­

ních a učňovských škol hlubší zájem o přírodu a životní prostředí. Získat zájem o kontakty s ve­ řejností, s místní samosprávou, zájem o přímý podíl na řešeni místních problémů ochrany pří ­ rody a životního prostředí. V čem se soutěžilo? Ve čtyřech kolech teoretické čás ti zkoušeli své znalosti studenti v oboru Územní a druhová ochrana přírody CR. Tato část byla zaj i štěna přímo v prostorách Gymnázia Valašské Klo­ bouky. Díky p atří zejména pedagogům-biolo­ gů m RNDr. Evě Žáčkové , RNDr. Ev ě Kravalo­ vé a ředitelce gymnázia RNDr. Ivě Butorové za organizač n í a technický vklad do úspěš ného průběh u soutěže. Teoretické otázky při pravil vedoucí Ekocentra Nový Ji č ín pan Vlastislav Hušek, duše projektu ekologických olympiád středn ích škol. Praktická část prověřovala péči o přírod ní slož­

Skola Gymnázium Vh.Brod Gymnázium Kroměříž Gymnázium Otrokovice Gymnázium VaI.Klobouky SOV zemědělské Val.Kl. SPŠ chem.+ Gymn. Zlín SOU zemědělské Kroměříž

Teorie

80 70 80 60 40

20 45

umístění

uvádí ná­

prak!.

celk.b.

I II

191 190 184 160 138 124 118

120 104 100 98 104 73

pořadí

I.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

(Celkem bylo pozváno 22 škol širšího regionu) V sobotu setkání volně pokračovalo neméně za­ jímavým odborným seminářem na téma Biolo­ gické monitorování kvality povrchových vod v povodí Klobou čky. Ing. Milena Škollová z vý­ zkumného ústavu vodohospodářs kého z Brna a RNDr. Olga Skácelová z Moravského muzea

29

Kromě teoretických znalostí např. v určování bylin se museli účastníci vypořádat i s praktic­ kou částípéče o louky - jejich kosením. Odbor­ ná ukázka pana Eliáše se ovšem neminula účinkem . Foto Miroslav JalllK

e kosys témů

skládajících se ze společenství or­ na určitém stanovišti a za fyzických podmínek, ve kterých žijí. Podává velmi podrobný a nečekaně fascinující popis toho, jak se naše so učas ná ú roveň biodi­ versity vyvinula. Jeho chápání souhry evoluč­ ních a ekologických princi pů je tak pevné, že mu dovoluje říct srozu mitelně to, co potřeb uj e, aniž by přeh nan ě zjednodušil tento komplikova­ ný předmět. Závěr popisu stojí za citaci: Velká biologická rozmanitost vyžaduje dlouhé epochy geologického času a nashromáždění rozsáhlých rezerv unikátních genů. Ty nejbohatH elwsysté­ my jsou budovány po miliony let... Panda či se­ kvoja jsou příklady mohutnosti evoluce, jaká se obj eví jen velice vzácně. ... Její vytvoření je sou­ částí hluboké minulosti a naše planeta nemá prostředky, a my zase dostatek času, abychom videli opakování takového jevu. Něco, co jsem-z této knihy pochopil a co jsem si neuvědomil dříve je fakt, jaká sku tečná veli­ kost biodiversity na Zemi je. Budeme nejblíž prav dě, když řekneme, že leží někde mezi desíti a stem milionů druh ů. A je proto velice uklid­ ňující zj ištěn í, že je ješt ě spousta věcí čekajících na objevení nebo, jak to říká Edward Wilson: biologové ... mají jen matnou představu o tom, kolik druhů na Zemi vůbec je.. . , biologie více než 99 procent druhů zůstává neznáma. Popis způsobu, jakým lidská rasa způsobuje vy­ hynutí tolika druhů, razantně redukujíc globální biodiversitu, je nevyvratitelný. Jednou z nejvý­ mluvnějších i nejpal čivějších je zmínka o tom, jak zmizel jeden druh ptáka: Jak řekl mexický řidič náklaďáku, který zastřelil jednoho ze dvou posledních datlů císařských, "Byl to velkej kus masa". (Pozn . překl . : datel císařský je pouze doslovný překl ad názvu "Imperial woodpecker") Autor n epředklád á vášnivou polemiku (i když na svém předmětu vášnivě lpí), ale síla jeho po­ pisu je právě v přesném a metodickém zdůvod­ nění. K faktům podává dů kazy, které zbavují čten áře pochyb. Podle mě je však tou nejhod notnější částí závěr knihy, kde Wilson vysvětluje, proč na biodiver­ si tě záleží a proč by nás její ničení mělo znepo­ kojovat: Každá země má tři druhy bohatství: materiální, kulturní a biologické. .. Podstata problému biodiversity je v tom, že biologické bohatství je bráno mnohem méně vážně. .. Roz­ manitost je potenciálním zdrojem obrovského nevyužitého materiálního bohatství ve formě potravy, léků a daWch užitečných věcí. Fauna a flóra jsou také součástí dědictví země, produk­ tem milionů let evoluce soustředěného p rávě v tomto místě a čase a proto mají stejné právo na péči, jako mají jazyk či kultura. Jak jsem se již zmínil, je tato kniha daleka -pole­ mik, ale v polemickém duchu bylo napsáno to­ lik, že téma životního prostředí dostalo značně ganismů

Brno předved l y praktické postupy biologického hodnocení vod ve vybraných profilech. Každý se mohl v praxi seznámit s pří mou souvislostí rozman itosti života a kvality vody a dalšími souvztažnostmi dnes již uznávané monitorovací metody. Tvůrčí, přátelské a inspirativní prostředí, které se podařilo vytvořit v průběhu olympiády díky všem účastníkům na gymnáziu, v terénu a na zá­ kl adně KOSENKA patří k výsledkům nejcen­ nějším. Nemalým dílem př ispěl i Městský úřad zastoupený ing. Rostislavem Trávníčkem (tech-

nická

příprava sou těže, soutěž ní

otázky, práce v

porotě) a předseda ZO ČSOP S lavičín ing. Voj­ těch

Malík

(příprav a

otázek, práce v

porotě)

a

řada čl en ů ČSOP KOSENKA Valašské Klobou­

ky, kteří se zapojili do příprav a provedení akce. Z nich přispěl nej větš ím dílem a obětavostí pan Josef Eliáš, Magda Tomaštíková, Jaroslava Jaro­ šová, Zdeněk Žilák a Josef Sperling. M iroslav Janík, ZO CSOP KOSENKA Valašské Klobouky RNDr. Eva Kravalová, Gymnázium Valašské Klobouky

Recenze Jan Jeník, M. F. P r ice (eds.): Biosphere Re­ serves on the Crossr oads o.f Central Europe. Vydalo nakladatelství Empora,Praha 1994. 168 stran. Informační příručka vznikla v rámci programů MAB. V hutných textech, orientačních map­ kách a početných barevných fo tografiích jsou tu představeny všechny biosférické rezervace Čes­ ké a Slovenské republiky. Texty sepsali přední odborníci z jednotlivých území: Krkonoše J. Flousek, Křivoklát P. Stěpánek, Sumáva M. Va­ lenta a spol., Třeboňsko J. Janda, Pálava J. Ma­ tuška, Polana D. Slávik a P. Urban, Slovenský kras M. Rozložník a spol., Východné Karpaty Z. Guziová a M. Burar, Tatry I. Vološčuk, úvodní slovo obstarali J. Jeník, F. Povolný a Z. Guziová. U každé rezervace je přeh l ed adminis­ trativních zajištění, geologie, geomorfolog ie, hydrologie, pů dních poměrů, klimatu, vegetace, fauny, antropogenních vlivů, výzkumných akti­ vit a problém ů ochrany přírody, u některých re­ zervací jsou pak zpracovány ještě i další, speci­ fické kapitoly. I když jsou informace u rčeny především pro mezinárodní veřejnos t, poslouží neméně i domácím odborným zájemcům . Jedi­ ným nedostatkem knihy je, že chybí údaj, zda a kde lze knihu získat - snad vypůjčit od recen­ zenta? Karel Hudec

30

Edward O. WiIson: The Diversity of Life.

Pengui n, f7.99 (cca 345 Kč)

Byly doby, kdy schopnost vědce vyjádřit na pa­

píře myšlenky jasně a srozum itelně, byla viděna

jako pouhý projev neškodné ekcentricity. S

úsvitem dvacátého století se postoje ještě přitvr­

dily a stalo se zásadou mezi vědci psát způso ­

bem, který vylučoval všechny, až na ly nejodda­

nější a nejvzdělanější č tenáře . Tento postoj byl zpochybněn až během několika posledních desetiletí, nikoliv však těm i, které můžeme klid ně odepsat jako "populizátory vě­ dy" (i když, vzhledem k současnému veřejnému názoru, věda trochu popularizace potřebuje), ale těmi v popředí vědec kého snažení. Konečně se zdá, že máme no vou odrůdu přírodovědců, kteří nedovedou jen objevovat, ale také objasňovat a Edward O. W ilson, autor knihy The Diversity of Life (Rozmanitost života), profesor na Har­ vardu, je jeden z nej lepších. The Diversity of Life vysvětluje úplně jasně a velice autoritativně (na pouhých 406 stranách textu s ilustracemi) co přesně ta "biodiversita" ­ najednou tak populární slovo, je: Různorodost organismů uvažovaná na všech úrovních od ge­ netických variací uvnitř jednoho stejného dru­ hu, přes rozdíly mezi druhy, čeleděmi a vyššími taxonomickými úrovněmi; zahrnuje různorodost

apokalyptický charakter. Kniha je srozumitelně napsána autorem, který ví, o čem píše, a proto se nepotřebuje schovávat za přehnanou složitost a mnohomluvnost. Samozřejmě, že The Diver­ sity of Life je napsána v angličtině, ale pokud si nějaká kniha o biodiversitě zaslouží být přelo­ žena do češtiny, pak je to tato. Simon Hooper

Český ústav ochrany přírody. Ročenka 1993. Praha. Stran 182.

Pod redakcí Dr. B. K u čery a E. Jirsákové vyda­ lo vedení ČÚOP v Praze obsáhlou informaci o práci ústavu v roce 1993. Jak je psáno v úvodu J. Hromase, ředitele ČÚOP v době zpracování ročenky, jedná se o prvou obsáhlejší informaci o činnosti ČÚOP vůbec a v l astně informaci zá­ kladní, neboť " ... současný rozsah předmětu č i n ­ nosti ochrany přírody a tedy i pracovišť Č ÚOP , byl upraven teprve v roce 1992 novým záko­ nem Č . 114/92 Sb ...". Není pochyby o tom, že texty 9 autorů roče nky postihují vítaným způso­ bem kompletní n áp l ň č in nosti tohoto ústavu, v němž se spojují j ak praktické aspekty ochrany přírody u nás (Regionální středi sk a, Správy CHKO a Správa českých a moravských jesky­ ní), tak aspekty výzkumné (Výzkumné a moni­ torovací pracoviště, odbor výzkumu a rozvoje ochrany přírody, odbor dálkového průzkumu Země, dendrologická laboratoř, odbory péče o maloplošná a velkoplošná chráněná území a od­ bor dokumentace a informatiky). V ročence sa­ mé je podán kro m ě zpráv z jednotlivých odborů a pracovišť ještě přehled právní situace v ochra­ ně přírody a podrobnější informace o jednotli­ vých výzkumných aktivitách a jejich výsled­ cích. Tyto poslední by podle úvodu měly nadále tvořit jádro dalších ročenek. Zpracování ročenky podobným způsobem je však nejen informativní, současně však asi je základem úvah, jak dále v tomto ústavu, nedáv­ no reorganizovaném, s novým ředitelem a s očekáváním reorganizací dalších, o nichž se člověku v ústavu přímo nepracujícím dostane informací jen z doslechu. Nesmírně široká ná­ plň činnosti ústavu, patrná z výčtu jednotlivých úkolů, kterými se zabývají nejen jeho teoretic­ ká, ale i praktická pracoviště, množství problé­ mů naší ochrany přírody, v nichž úkoly ČÚOP představují jen zlomek, možnosti personální a finanční včetně grantových záležitostí v návaz­ nosti na výzkumy a ochotu spolupráce mimoú­ stavních pracovišť - to vše si vyžaduje jasno v prioritách v ochraně přírody a tím otázce kon­ cepce ústavu a nejefektivnějšího využívání jeho potenciálu a financí. Za velmi důležitou součást této koncepce bych považoval i maximální vyu­ žívání všech paralelních zdrojů informací a možností spolupráce, proto možná postrádám v organizačním schématu nějakou koordinační, ne pouze dokumentační, jednotku. Jinak bych přál novému řediteli, aby další ročenka přinesla to, co současná v úvodu slibuje - maximum zpráv O úspěšných výsledcích teoretických praktických, tak jak to naše příroda potřebuje. Karel Hudec

Antonín Vojtek jižní Moravy

Svědomí

Mistr Vojtek, známý podivínský malíř, křtil svoji první knihu, kterou vydal vlastním nákla­ dem. Na tu slávu se do Podivína na Břeclavsku sešlo mnoho lidí. A mně bylo hodně smutno a trochu veselo. Smutno, že to, co se popisuje a zobrazuje ve Vojtkově knize už není, je to většinou zničeno mnohdy nesmyslnou lidskou činností, hlavně stavbou nechvalně známých Novomlýnských nádrží. A veselo, že je někde uloženo to, co dělalo jižní Moravu přírodn í perlou. Nejen na fotografiích, které nemají duši, ale na obrazech, kde se Vojt­ kov i podařilo zachytit téměř nepodchytitelné ­ pocit! Vojtek je podivínský mallř nejen proto, že je z Podivína, on je podivínský (v dobrém smyslu) i svoj í zarputilostí, s jakou kreslí kraji nu svého srdce, která už není. Tedy fyzicky není. Stále však j eště zů stává v myslích mnoha lidí a taky v mistrových obrazech. A to je moc dobře. Přeji vám všem, kteří si tuto knihu u Vojtků koupíte, abyste se dožili chvil, kdy se bude kra­ jina opět u v ádět do původ níh o stavu, tak, jak ji známe z Vojtkových obrázků i reminiscencí. A těm, kteří maj í zničení této krajiny na svědomí, přeji co nejsrdečněji, ať je při prohlížení Vojt­ kových obrazů hodně tíží svědomí. -mov-

Atlas denních motýlů Počátkem měsíce září

byl vydán tiskem nový, jehož autorem je kolektiv lepidopterologů pod vedením Dr. Ota­ kara Kudrny - prezidenta společnosti pro ochra­ nu motýlů "Gesellschaft fUr Schmetterlingss­ chutz", se sídlem v Bad Neustadtu. Tato společ­ nost také převzala záštitu nad projektem inven­ tarizace a studia rozšíření fauny denních motýlů v České republice.

Pokud možno co nejpřesněji a pravidelně aktua­

lizované údaje o rozšíření druhu denních motýlů jsou prvním a důležitým podkladem pro ochranu této významné skupiny bioindikátorů. Bez údajů o výskytu druhu nejsou možná žádná opatření na jejich ochranu. V posledních desetiletích se atlasy rozšíření prosadily jako nejlepší forma znázornění dat rozšíření nejen motýlů, ale všeo­ becně zvířat a rostlin. Teprve prostřednictvím moderních počítačových databází je možno se­ stavovat tyto atlasy ve větším rozsahu. Atlas kromě krátkého úvodu zahrnuje i cíle prá­ ce a metodiku postupu při jeho zpracování. No­ menklatura vychází z práce Kudrny (1986), při­ hlíží však k novým poznatkům z dalších prací (FIEDLER 1992, JONG 1984, NASSIG 1994 a SCURlAN 1989). V přehledu spolupracovníků uvádí jejich jména a členství ve společnostech. V abecedně uspořádaném seznamu lokalit a jed­ notlivých map rozšíření druhu podává informace z 1.243 zkoumaných lokalit, to vše doplněno po­ známkami s cílem co nejvíce příblížit poznatky z rozšíření výskytu některých druhů. současný

atlas denních

motýlů,

Uvádí, že nejdůležitější faktory pro stanovení stupně ohrožení druhu jsou velikost osídlených ploch a vzdálenost mezi jednotlivými populace­ mi. Dále přihlíží ke struktuře rozšíření druhu, stavu nejsilnějších populací a k citlivosti bioto­ pu na záporné zrněny. Chráněné druhy řadí do kategorií (podle IUCN): vyhynulý, ohrožený, zranitelný, vzácný. V České republice je záko­ nem chráněno 16 druhů denních motýlů. Kate­ gorie zákona (č.39511992) však neodpovídají kategoriím IUCN a rozdělení je tedy sporné, ně­ které druhy mohou být zařazeny do více kate­ gorií, respektive jsou na jejich hranici. Jan Lukášek

Atlasy prodává SOM ( Společnost pro ochranu motýlů) . Jednatel ing. Alois PavlicKo, Solní 127, 383 Ol Prachatice.

Oznamujeme Nadace "Pro les", o níž jsme infonnovali v minu­ lém čísle Veronicy, mezitím změnila adresu. Její nové znění rádi uveřejňujeme: Nadace "Pro les", náměstí Míru čp. 588, 436 01 Litvínov. Tel.: 035 55975 nebo 55 979, fax : 035 52 553. red Omluva čtenářům . V minulém čísle Veronicy do­ šlo v Příloze pro Správu CHKO Žďárské vrchy souhrou náhod k nešťastné záměně popisků k foto­ grafiím na s. XX a XXI. Na s. XX je na snímku Pavla Eledera samozřejmě mládě sýce rousného, na s. XXI pak na fotografii 1. Čejky mládě kalouse ušatého. Autorům fotografií i čtenářům se redakce omlouvá. vš Jedovaté rostliny vystavuje na frýdeckém zámku do 30. dubna 1995 Muzeum Beskyd ve Frýdku Místku. Na výstavě jsou kromě herbářových do­ kladů, keramických modelů, živého materiálu, kre­ seb a fotografií také stručné texty upozorňující na přiznaky otravy, části rostlin, v nichž je jed obsa­ žen, i na to, jaká je smrtelná dávka. red

Ekologická

angličtina

Již 5. ročník ekologické angličtiny bude o letních prázdninách pořádat Veronica ve spolupráci se vzdělávací nadací Jana Husa. Kurs se zkušenými lektory a ekologicky orientovaným doplňkovým programem pro účastníky i jejich rodiny proběhne opět v Bílých Karpatech první dva týdny v srpnu. Zájemci nechť se hlásí v redakci časopisu Veroni­ ca. red

Priority nevládních organizací Nadace Environmental Partnership se obrátila na Regionální sdružení CSOP v Brně a na Ekologic­ kou poradnu Veronica s žádostí o uspořádání semi­ náře nevládních organizací, které se zabývají zapo­

jováním veřejnosti do správního řízení, ovlivňová­

ním konzumentského chováni, ekologickým pora­

denstvím a souvisejícími problémy životního pro­

středí. Cílem setkání je stanovit priority pro udělo­

vání grantů, pro zlepšení spolupráce a pro získává­

ní dalších finančních zdrojů na podporu činnosti

nevládních organizací.

Zájemci jsou srdečně zváni do Brna na 23. a 24.

ledna 1995. Přihlášky soustřeďuje Yvonna Gaillyo­

vá, Ekologická poradna Veronica, Panská 9, 602

00 Brno, tel/fax: 05-42210561.

Náklady spojené s Vaší účastí na semináři (v pří­

padě nutnosti včetně refundaci mzdy) budou uhra­

zeny Nadací Environmental Partnership.

Obdobná setkání proběhla a probíhají i v dalších

oblastech zájmu NGO (energie, doprava, ochrana

red

krajiny, ochrana toků, legislativa).

31

Dopisy

Zůstane

čtenářů

Valašsko rájem?

Mnoho z toho, co k životu Valachů kdysi p atři­ lo běžně, se stále víc a více vytrác í. Ale ne všichni potomci dávných h oralů podlehli poža­ davků m konzumního života. N ěco jim z pokla­ dů jejich předků přece jen zů stal o. Láska k rod­ né zemi, která je v nej edné písni zdejš ího lidu nazývána ráj em. Že jí tento název právem p atř í , o tom se pře­ svědčí každý, kdo tuto č ás t nejv ýchod něj šího území České republi ky pozná. Bohatství krás, které masi vy Bílých Karpat na­ bízej í, nespoč í vá jen v pohledech lahodících oku, ale také v rozmanitosti fló ry, ve které se zachovaly takové druhy vzácných rostli n, jako jsou např ík l ad orchideje a jedny z nej většíc h poros tů překrásných j al o vců. Pro tyto sku teč­ nosti je oblast moravskoslovenského pomezí začleněna do území C h rá něné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Pouhá ochrana zákonem by však nemusela při ­ nést žádné vý sledky, j e p otřeb a př i spět i urč i ­ tým podílem lidské práce. Letos se v měsíc i č er v en c i uskutečn il o tradi čn í sečení luk za účasti občanů obce Nedašov, or­ ganizací Veronica (Brno) a Kosenka (Valašské Mez i říčí). Asi pětatřicet kosců přesvědč i vě do­ kázalo, že jsou věrni tradicím svých předků a celkem bez problémů pokos ilo asi dva a půl hektaru luk pod Kaňourem. Dlouho do noci pak plápolal oheň a krajem se nesly dojímavé lidové písně. Snad nejkrásnější byla ta, ve které se praví: Ty Valašsko, ty Va­ lašsko, moji m si rájem ...

... ty.

Sečení luk pod

Ka;íourem před osmllácti le­

T Sečení luk pod Kaňourem v červenci t.r. Změnilo

se něco... ? Foto Anton

Beňo

Anton Beňo, Nedašov

Partnership oznamuje Nejbližší uzávěrka přihlášek grantů je 20. února 1995. Další termín je 15. května.

Stáž v USA

Nadace Partnerství pro životní prostředí - Envi­

ronmental Partnership ohlašuje konkurz na vý­

běr kandidátů pro stipendijní pobyt v USA za­

měřený na ochranu řek a obnovu ekologické

stability povodí. Stipendia jsou určena pro vůd­

čí osobnosti a členy nevládních organizací, kte­

ré se touto problematikou zabývají. V loňském

roce se stipendia zúčastnili Zuzana Stroufová z

Nadace pro obnovu lužní krajiny v Brně a Mi­

roslav Skarka ze ZO ČSOP v Dobré u Frýdku­

Místku.

Program bude stejně jako v loňském roce navr­

žen pro skupinu asi 10 zájemců ze střední Evro­

py a uskuteční se ve dvou fázích:

I) Konec března 1995: týdenní soustředění už­

32

šího výběru kandidátů v Evropě. Účelem je bližší seznámení, upřesnění záj mů a uzpůsobení programu v USA profilu vybraných kandidátů. 2) Květen 1995: 3-4 týdenní program v USA zahrnující jak terénní exkurze do různých povo­ dí, tak návštěvu relevantních institucí.

Kritéria: Stipendium je vypsáno pro osobnosti, které pracují jako vedoucí, zam ěstn anci nebo ja­ ko dobrovolníci v nevládních organizacích. Zá­ jemci musí umět pracovat v týmu a ovládat ang­ ličtinu tak, aby byli schopni se aktivně účastnit diskusí. Přihlášky: Zájemci o stipendium se mohou při­ hlásit do 20. února na adrese nadace: Panská 9, 60200 Brno. Vyžadujeme: I. Anglicky psanou přihlášku, do 4 stran textu,

která obsahuje:

- zkušenosti zájemce s angažovanosti v ekolo­

gické problematice, popis projektů, na kterých

se podílel,

- specifické cíle, aktivity a témata, kterýmí se

zabývá nevládní organizace, v níž zájemce pra­

cuje,

- specifické po třeby organizace, které by po­

mohly zefektivnit její práci a posílit aktivity,

- specifické oblasti, na které by se chtěl zájemce

během stipendia zaměřit,

- způsoby, jak zájemce použije zkušenosti z po­

bytu ve vlastní organizaci a jak je sdělí ostatním

organizacím v regionu,

- slib zájemce, že bude nadále spolupracovat s

nevládními organizacemí orientovanýmí na pro­

blematiku ochrany toků.

2. Krátký životopis popisující osobní, vzděláva­ cí a profesionální kariéru přihlášeného. 3. Dvě doporučení, která komentují kvalifikaci přihlášeného, jeho angažovanost v ekologickém hnutí a potenciální přínos stipendia na jeho prá­ ci. Prosíme o originál a pět kopii od vyžadovaných dokumentů (Vaše přihlášky budou zasílány or­ ganizacím, které Vás v USA budou hostit). Miroslav Kundrata