Jan Amos Komenský
edice EUROPA
Jan Amos Komenský Informatorium školy mateřské
ACADEMIA Praha 2007
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Komenský, Jan Amos, 1592--1670 Informatorium školy mateřské / Jan Amos Komenský ; [předmluvu napsal Martin Steiner]. -- Vyd. v nakl. Academia 2. -Praha : Academia, 2007. -- 132 s. -- (Europa ; sv. 5) ISBN 978-80-200-1451-1 373.2 -- předškolní výchova -- pojednání 373.2/.3 -- Předškolní a primární výchova a vzdělávání [22]
Editor © Tomáš Havelka, 2007 Preface © Martin Steiner, 2007 Epilogue © Tomáš Havelka, 2007 ISBN 978-80-200-1451-1
OBSAH
Náprava věcí lidských a svět dítěte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
Z literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Informatorium školy mateřské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Věcné vysvětlivky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Kritický aparát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
Náprava věcí lidských a svět dítěte
Celá naděje na všeobecnou nápravu věcí závisí na první výchově. J. A. Komenský, Pampaedia, kap. IX
Jan Amos Komenský (1592–1670) se zapsal do české vzdělanosti a kultury nepominutelnou stopou. Významnou osobností byl už ve své době, už za svého života si získal respekt řady významných vzdělanců tehdejší Evropy; k nejznámějším patří René Descartes a Gottfried Wilhelm Leibniz. Byl zjevně jedním z těch, kteří nenechávají své okolí lhostejným, dovedl si získat oddané přátele a následovníky, nevyhnul se však na druhé straně polemikám a ostrým sporům s odpůrci a nepřáteli. Povoláním byl duchovním Jednoty bratrské, vše ostatní, čím byl, a čím byl mnohdy velmi důsledně i obětavě, považoval sám za vedlejší, méně důležité, třebaže mnohé z jeho ostatní činnosti – např. právě otázky výchovy a vzdělávání člověka – s duchovním posláním souznělo. A právě to „vedlejší, méně důležité“ jej učinilo, z vlastního pohledu Komenského snad i poněkud paradoxně, známým a slavným. Srdcem, cítěním byl humanista, formovaný humanistickou vzdělaností a prodchnutý humanistickými ideály, a samozřejmě křesťan, vědomý si ceny každého Božího stvoření, zejména pak každé jednotlivé lidské osobnosti. 7
Na počátku Komenského zájmu o otázky výchovy a vzdělávání člověka stál záměr usnadnit školám, tj. žákům i učitelům v nich, cestu ke vzdělání a k duchovnímu rozvoji budoucích osobností, budoucích vzdělanců, tedy lidí, kteří budou jednou ve společnosti hrát vůdčí roli. Usnadnit znamenalo pro Komenského najít takové nástroje vzdělávání, aby probíhalo příjemně, rychleji a s co nejmenší námahou, vynaloženou jak učiteli, tak žáky. Komenský však od počátku svých didaktických úvah počítá pro každého lidského jedince s celoživotním programem vzdělávání a sebezdokonalování, dnes bychom mohli říci s celoživotní cestou za ideálem harmonicky rozvinuté lidské osobnosti. To zahrnuje aktivní a harmonicky vyrovnaný vztah k věcem (ke světu), k lidem a k Bohu. To už se ocitáme u pansofie a pomalu se dostáváme ke všenápravným koncepcím Komenského. Pansofie, spíše všeobecná moudrost než vševěda, je v jeho pojetí takový racionální výběr vědění, který má člověku umožnit žít v oněch právě zmíněných ideálních vztazích k věcem, k sobě navzájem a k Bohu. Komenský jako bytostný pedagogický optimista věřil, že dokonalé vzdělání, správná výchova a dobře zvolený soubor toho, co člověk potřebuje znát a vědět, povedou k odstranění všech nedostatků, jimiž trpí lidští jedinci i celá lidská společnost, že za pomoci takového vědění lze napravit vše, co se v průběhu lidských dějin pokřivilo a pokazilo. Nechme teď stranou, nakolik je to utopie a nakolik se utopické rysy Komenského všenápravných záměrů liší od „klasických“ utopií starších myslitelů, jako jsou zejména Th. Morus nebo T. Campanella. Důležité teď pro nás je, že nápravu člověka a společnosti vidí Komenský jako nápravu lidských věcí. Co jsou pro Komenského lidské věci? Už jsme to naznačili onou trojicí vztahů člověka k věcem, k lidem a k Bohu: 8
vzdělání, správa věcí veřejných a náboženství. Podaří-li se lidstvu dovést tyto tři určující složky života do ideálního – původního neporušeného – stavu, nastane všeobecný mír, neboť již více nebudou příčiny k rozporům, a tudíž ani k válkám a k žádnému jinému násilí. Vždyť vzdělání znamená poznání pravdy, a osvojí-li si všichni lidé pravdu, ztratí důvody k jakýmkoliv sporům. K tomu je ovšem třeba umět všem všechno vysvětlit tak, aby se každý dobral skutečné pravdy, a s takovou přesvědčivostí, že proti takto získané pravdě nikdo nebude mít co namítat; splnění tohoto úkolu očekával Komenský od své pansofie. I z tohoto zjednodušeného výkladu je zřejmé, že si Komenský nevytyčoval cíle právě snadné. Právě tak by vůbec nebylo snadné pokusit se vysvětlovat, z čeho pramenily jeho optimistické představy o tom, že je možno takovou věc s úspěchem podniknout, třebaže je zřejmé, že jej k tomu vedlo zejména jeho hluboce prožívané křesťanství. Snad je ale patrno, že při nápravě věcí lidských měla v Komenského pojetí sehrát zásadní roli pansofie, tudíž vzdělání, vedoucí všechny lidi ke kompetentní představě o světě, o správě veřejných věcí a o Bohu. Tím se vracíme zpět k úloze vzdělanosti v životě člověka. Komenský, jak už bylo řečeno, jednoznačně požaduje, aby se člověk vzdělával po celý život. Nijak proto nepřekvapí, že součástí klíčového díla o všenápravě – Obecné porady o nápravě věcí lidských – je také samostatná (čtvrtá) část věnovaná výchově a vzdělávání, Pampaedia (Univerzální výchova). Ta předkládá Komenského představu lidského života rozděleného podle věku na osm na sebe navazujících škol: škola zrození, útlého dětství (zvaná též klín mateřský), dětství, dospívání, mladosti, dospělosti, stáří a smrti. Pro každý stupeň pak určuje vhodný výchovný a vzdělávací obsah. 9
Informatorium školy mateřské, v latinské verzi Schola infantiae (tedy doslova „Škola nemluvněcího věku“) a v německé Informatorium maternum, der Mutterschul (kde je proti prvotní české verzi opakováním – maternum, Mutterschul – mateřská role ještě zdůrazněna), patří mezi velmi oblíbené a poměrně často vydávané spisy svého autora. Sám Komenský mu také zjevně přisuzoval velký význam; kromě důvodů pedagogických – zásadní role předškolního věku při formování člověka – nasvědčuje tomu i jinak neobvyklá skutečnost, totiž že Komenský sám zpracoval Informatorium ve všech třech jazycích, jimiž psal, tedy česky, německy a latinsky. Prvními Komenského pedagogickými, či didaktickými, pracemi jsou učebnice, nejstarší, o níž máme zprávu, je dnes ztracená příručka patrně latinské gramatiky, vydaná údajně v Praze r. 1616. Spolu s českou verzí Didaktiky tak patří Informatorium (rovněž ve své české verzi) k prvním teoretickým pedagogickým spisům Komenského. Shodou okolností mají obdobný osud. Jejich vznik spadá do doby odchodu Komenského z vlasti a do počátků exilu, to znamená do přelomu 20. a 30. let 17. stol. Až do poloviny 19. století existovala obě tato díla pouze v rukopise, od té doby však jsou obě vydávána a překládána do řady jazyků (nejenom evropských). Z výše uvedeného nástinu Komenského představ o nápravě věcí lidských je již patrno, že výchova a formování člověka jsou celoživotními Komenského tématy. Tématy, která časem krystalizují, procházejí vývojem a především jejich pojednávání postupně nabývá na hloubce autorova pohledu a získává dokonalejší strukturu. Od původního záměru usnadnit školní vzdělávání, učinit je příjemnějším, možno 10
říci i zábavnějším, dostává se Komenský zákonitě i k problémům výchovy a hledání cest k vývoji harmonické lidské osobnosti. K tomu ovšem nestačí „klasická“ školní léta spojená s dětstvím a raným mládím člověka, k takovému cíli je třeba směřovat po celý život; Komenský tedy prohlásil celý život za školu, hledal pro toto celoživotní vzdělávání vhodnou strukturu a pro jednotlivé etapy odpovídající náplň. Předškolní stupeň, a to včetně prenatálního stadia, představuje v této stavbě základ, od nějž se odvíjí úspěch všech vyšších stupňů. Obecná porada o nápravě věcí lidských svědčí (mimo jiné) o Komenského směřování k větším literárním celkům, k stále propracovanějším systémům a o snaze sdělit čtenáři co nejvíce na stránkách jednoho díla (pokud jde o Obecnou poradu, těžko lze už mluvit o jedné knize). Tomu přestal vyhovovat záměr sepsat řadu „informatorií“ o jednotlivých stupních škol. „Mateřskou školu“ Informatoria dělí Komenský v Pampaedii na školu zrození a školu útlého dětství. Avšak i v Pampaedii zůstává silný důraz na raný lidský věk. Stále platí, že první věk hraje rozhodující roli v rozvoji člověka, že vjemy a návyky z tohoto období jsou základem pro to, v jakou osobnost člověk vyroste. Mezi Informatoriem a příslušnými pasážemi Pampaedie jsou určité rozdíly, ten nejpatrnější záleží v tom, že v Informatoriu vychází Komenský od obsahu výchovy a vzdělávání předškolních dětí a každé téma pak dělí do vhodných pododdílů pro jednotlivé roky; v Pampaedii naopak dělí předem školu útlého dětství na šest tříd (novorozenecká, kojenecká, žvatlání a prvních krůčků, mluvení a vnímání, mravů a zbožnosti a konečně třída společného zaměstnávání) a každé z nich stanovuje, čím by se v ní měly děti zabývat a co by si v ní měly osvojit. Co ale stále zůstává, je autorovo 11
pochopení pro svět dítěte, důsledný postup od jednoduššího ke složitějšímu, a nakolik je to možné, od známého k méně známému a neznámému. Komenský klade na dítě požadavky přiměřené jeho věku, jeho schopnostem vnímání a reakce na podněty okolí. I nejmenší děti jsou zvány k aktivnímu přístupu ke všemu, co si mají osvojit, nezastupitelná role přitom náleží hře. Dítě je Komenskému rozumným tvorem, tudíž se s ním má tak jako s rozumným tvorem zacházet. Což ovšem vedle přiměřeného respektu k osobnosti dítěte také znamená, že je třeba dítěti bránit v konání věcí nerozumných, a to i tvrdšími výchovnými prostředky tam, kde dobrý příklad nebo domluva nepostačí. Neboť tak jako je první věk člověka rozhodující pro získávání poznatků, pro učení, tak je rozhodující i pro odnaučování nežádoucích návyků. Leccos z Komenského požadavků na výchovu předškolních dětí bude dnes řada čtenářů považovat za přemrštěné, příliš náročné na kázeň při některých výchovných činnostech, někde i za zbytečné strašení dětí. Na druhé straně ovšem argumenty, o něž Komenský opírá např. své požadavky na ukázněnost, rozhodně nepostrádají působivost a stojí za to o nich uvažovat. Jeho koncepci celoživotního vzdělávání však nelze upřít promyšlené základy a solidně vybudovanou stavbu. Předškolní etapa formování člověka má v ní své pevné místo a svět dětských možností a schopností Komenský plně zapojuje i do procesu toužené nápravy lidských věcí, jež má člověku umožnit, aby žil v harmonické shodě s přírodou (se světem), se sebou i s ostatními lidmi a s Bohem. Martin Steiner
12
Z literatury
Čapková, D.: Předškolní výchova v díle J. A. Komenského, jeho předchůdců a pokračovatelů, Praha 1968 Čapková, D.: Pojetí vzdělání jako celoživotního procesu v díle Komenského, Pedagogika 20, 1970, s. 703nn. Čapková, D.: Některé základní principy pedagogického myšlení J. A. Komenského, Praha 1977 Čapková, D.: Myslitelsko-vychovatelský odkaz Jana Amose Komenského, Praha 1987 Havránek, B.: Příspěvek k stylové diferenciaci českých spisů Jana Amose Komenského, Slovo a slovesnost 31, 1970, č. 4, s. 306nn. Nováková, J.: The Idea of School of Infancy, Acta Comeniana 4 (XXVIII), 1979, s. 407nn. Uhlířová, J.: Role hry v Komenského pedagogické koncepci, Praha 2003
13
2
INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉ to jest Pořádná a zřetedlná zpráva, kterak rodičové pobožní, i sami, i skrze chůvy, pěstouny a jiné pomocníky své, nejdrážší svůj klénot, dítky své milé, v prvním jejich a počátečním věku rozumně a počestně k slávě Bohu, sobě ku potěšení, dítkám pak svým na spasení vésti a cvičiti mají
Mar. 10, 14 Nechte dítek, ať jdou ke mně (dí Pán), a nebraňte jim: nebo takovýchť jest království Boží. |
15
‹2a› POŘÁDEK KAPITOL I. Že dítky nejbedlivějšího opatrování potřebují. II. K čemu dítky vedeny býti mají? III. Že bez cvičení mládež naprosto býti nemůž. IV. V čem mládež cvičena a do šesti let vycvičena býti má? V. Kterak mládež v zdraví šetřena a cvičena býti má? VI. Jak v rozumnosti cvičeny býti mají? VII. Jak v činech a pracech všelijakých? VIII. Jak v výmluvnosti? IX. Jak v mravích a ctnostech? X. Jak v pobožnosti? XI. Jak dlouho mládež v škole mateřské zdržovati? XII. Jak je k škole obecní preceptorské připravovati?
17
p. 3 p. 11 5
p. 15 p. 17 p. 66 p. 47 p. 55 p. 61 p. 35 p. 24 p. 76 p. 79
10
15
Moudré povědění
5
10
Nejpřednější stráž lidského pokolení v kolíbce jest. Protože na začátku záleží všecko, k dobrému i zlému: Kam jak co jíti začne, tam tak jde: za hlavou tělo, za ojem vůz. A nejsnáze jest začíti na počátku, jinde těžko. Potvrzuje Bůh, u Iz. 28, v. 9: kdež naříkaje na veliké všech, starých i mladých, porušení, dí: „Kohož by vyučoval umění? Komu by posloužil, aby vyrozuměl naučení? Leč ostaveným od mléka, odtrženým od prsů.“ Potvrzuje i Kristus, pravě u Mar. 10, 14: „Nechte dítek jíti ke mně, a nebrante jim: nebo takových jest království Boží.“ |
18
3
Pobožným a křesťanským rodičům, poručníkům, pěstounům a všechněm s nemluvňaty zacházejícím pozdravení
Povinnostem vašim a šťastnému jich konání poučiti vás chtěje, ó nejmilejší, za nevyhnutedlně potřebné soudím napřed ukázati: I. Jak veliké a drahé vám klénoty Bůh svěřil, kterýmkoli dítky k opatrování svěřil. II. Nač je svěřil? k čemu je vésti máte? III. Jak naprosto bez vedení a cvičení mládež býti nemůž. To tré předlože k věci samé přistoupím; v čem a jak by to vedení a cvičení pobožně a svatě, avšak líbezně a potěšeně konáno býti mohlo, vypíši. Pomáhejž nám Bůh!
19
5
10
KAPITOLA I Že dítky nejdražší Boží dar a klénot nejpilnějšího opatrování hodný jsou
1. Zvláštní, drahý a slavný klénot že jsou dítky, 4 po|učuje Duch Boží skrze Davida tak mluvě: „Dědictví od Hospodina jsou synové, a plod života jest mzda. Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné. Blahoslavený, kdož takovými střelami naplněný má toul svůj“ (Žalm 127). Aj hle blahoslavený, kdo dítky má! 2. Vidí se to i odtud, že Bůh, když nejmilostněji k nám lidem mluviti chce, dítkami nás nazývá; jako by o žádném milejším a vzáctnějším tituli nevěděl. 3. A naproti, když na neřády lidské horlí, o to náramně horlí, že dítky Molochovi obětují, a ne jemu (Lev. 20, 2 etc.; Jer. 32, 35). Nýbrž toto zvláštní jest, že Bůh i těch bezbožných modlářů dítky svými dítkami, sobě zplozenými nazývá (Ezech. 23, 37), tím že sobě jich ne jako svých, než jako Božích, Bohu zplozených dítek vážiti máme, namítaje. 4. Protož u Malachiáše (kap. 2, v. 15) nazývají se dítky semenem Božím: z něhož totiž rodina Boží povstává (Skut. 17, 29). 5. A za tou příčinou věčný a velebný Boží Syn v lidském těle se zjeviv, k dítkám nejen přiučastněn býti chtěl, ale s nimi obzvláštní a potěšené své kochání ‹5› jakožto s bratříčky a sestřičkami | svými míti, s nimi se pěstovati, je na lokty brávati a líbati ráčil (Mar. 10, 16). 6. Nýbrž i napomínával pilně k vystříhání se, aby21
Dítky že nejdražší klenot, 5 důvodem jest: 1. Svědectví Písem.
10 2. Boží nám daný titul.
15
3. Horlení Boží o mrhání dítek.
20 4. Dítky semeno Boží.
5. Kristus s dítkami nejraději 25 zacházel.
30
6. Ušetřiti jich přísně poručil.
7. Proč Bůh dítky tak ctí? 5 1. Že na ně podlé uložení rady své hledí.
10
15 (Vysvětlení toho příkladem)
20
25
30
chom malých dítek neuráželi a nepohoršovali, ale jako jeho samého šetřili: i bídu vydávaje na ty, kdož maličké takové zarmucují (Mat. 18, 5.6). 7. Chtěl-li by se kdo zastaviti a posouditi, proč Bůh tak dítky velebí a proč bychom my za tak důstojného něco je držeti měli, ten dosti příčin najde. Předně zajisté, zdají-liť se dítky špatného něco, nehleď na to, co jsou nyní, než co býti mají, a uhlédáš důstojnost jejich. Jsou jmenovitě zrozeni k tomu, aby nejen po nás obyvatelé světa, páni a vládaří okršlku zemského, uředníci a regenti Boží mezi jinými tvory; ale také spolu s námi učastníci Kristovi, královské kněžstvo, lid svatý a dobytý, tovaryší anjelů, soudcové ďáblů, potěšení nebes, hrůza pekla, dědicové výsosti a všech neskonalých věků byli. Co slavnějšího jmenováno býti může? 8. Filip Melanchton svaté paměti obyčej měl, do školy mezi mládež někdy vstoupě, klobouk sníti a říkati: „Salvete, reverendi domini pastores, doctores, licentiati, superintendentes; salvete, amplissimi, consultissimi, ce|leberrimi, doctissimi domini consules, praetores, judices, praefecti, cancellarii, secretarii, magistri, professores“ etc. (totiž „Zdař vám Bůh, dvojictihodní pani kněží, doktoři, děkanové; slovoutní, moudří a opatrní pání purgmistrové, rychtářové, soudcové, uředníci, kanclíří, sekretáři, mistři, profesoři“ etc.). Což když od přítomných za žert přijato bylo, on „Nežertuji“, řekl, „opravdu mluvím. Nebo na ně, ne jakž a čímž nyní jsou, ale k čemu oddáni jsouce se nesou, patřím: jist jsa, že z tohoto houfu takoví muží vyjdou, ačkoli také plev a třísek něco odejde.“ Mluvil-liť to směle muž ten, a mluvil moudře: čím více my o dítkách tak slavně a velebně, jakž na22
6
7
vrženo, mysliti a mluviti máme? Poněvadž Kristus, tajností Božích vyjevovatel, zjevně vyhlásil, že takových jest království Boží (Mar. 10, 14). 9. Avšak nejen na to, co býti mají, ale i na to, co již jsou dítky, hledě, najde se, že předrahý klénot jsou Bohu a býti mají rodičům svým. Bohu pro tři příčiny: Jedno, že jsou obraz Boží ještě jako nezašpiněný, protože nevinňata jsou (Jonáš 4, 11). Kromě zajisté přirozeného rodičů svých hříchu samy se ničím ještě nepoškvrnily: načež že Bůh hledí a to při | nich vysoce váží, z onoho připomenutého k Jonášovi promluvení i odjinud z Písem svatých patrné jest. 10. Druhé, jsou ony nejjistší a nejčistší Kristova koupě a vedlé toho nejmilejší jemu. Nebo poněvadž pro všecky zahynulé Kristus přišel a všech Spasitelem jest, kromě kteříž by nevěrou a neposlušenstvím učastenství jeho od sebe odvrátili: dítky tedy nevěrou a neposlušenstvím jeho se ještě nezhošťujíce, Kristovy jsou neproměnitedlně, jakž sám dí, že takových jest království Boží. Toť jsou ty prvotiny země Bohu a Beránkovi: kteříž se s ženami (ještě totiž líbostmi a žádostmi nezřízenými) nepoškvrňují: ale následují Beránka, kamž by koli šel (Zjev. 14, 4). 11. Třetí, váží sobě vysoce Bůh dítek proto, že jsou zvláštní a přední nástroj chvály jeho. O čemž Žalm 8. svědčí: že z ust nemluvňat a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuje síly k přesvědčování a zahanbování nepřátel svých. Jak se to děje, aby ony tak platným Bohu byly nástrojem proti odpůrcům, my nerozumíme, Bůh, zpytatel všeho, ví a rozumí. 12. Rodičům pak svým že nad stříbro, zlato, perly 23
2. Že jsou jeho obraz, 5 ještě jako nezašpiněný.
10
3. Že jsou drahá a ještě nezmrhaná Kristova 15 koupě.
20
25 4. Že jsou přední nástroj chvály jeho. Rodičům svým dítky proč nejmilejší klénot býti 30 mají, ukazuje se to přirovnáním daru dítek k jiným Božím darům a bohatství.
1.
5 2.
3.
10
15
4.
20
25
5.
30
a kamení drahé dražší | býti mají dítky, poznají to, 8 když jedno k druhému přirovnají. Předně, zajisté stříbro a zlato a jiné ty věci jsou věci mrtvé a nic než hlina čistotněji drobet nad jinou přepálená: dítky pak jsou živí obrázkové živého Boha. 13. Mimoto, stříbro a zlato jsou věci hned od svého stvoření běžné, slovem toliko učiněné: ale dítky tvor ten, o kterýž velebná Trojíce sv. zvláštní radu držela a kterýž prsty Boha samého mistrovsky zformován jest. 14. Třetí, stříbro, zlato a ty věci mizejí a hynou: dítky jsou dědicství nesmrtedlné. Neb ač mrou, však nehynou, než dostávají se z těla smrtedlného v nesmrtedlnost. Protož Pán Bůh, když Jobovi všeho, co mu byl odjal, dvojnásobně navracel, dítek mu nedal než tolik, kolik prvé měl. A i to již dvojnásobně bylo: protože první nebyli zhynuli (jako jiné ty odjaté věci), než toliko přenešeni k Bohu: tam se mu chovali, až i druzí za nimi přišli, a má jich v nebi i na věky míti bude dvojnásobně. 15. Čtvrté, jiné ty věci berou se z země: dítky plynou z podstaty naší a jsou jako titíž my: a protož tutouž lásku a vážnost jim, kterouž sobě sami, povinni jsme. Jakož i v přirození všech životčichů | Bůh tako- ‹9› vou k vlastnímu plodu náklonnost vštípil, aby jej zaroveň s životem svým milovali: ješto zlato, stříbro a věci ty bezdušné tak milovati za modloslužbu se počítá. 16. Páté, zlato a stříbro a klénotové chodí od jednoho k druhému, žádného nejsou vlastní, než obecní všech: dítě pak každé dává se rodičům za vlastní od Boha dar: a to za dar tak vlastní, že ho žádný v světě jeho odčísti a odsouditi nemůže, nýbrž ani on sebe 24
sám: protože to z nebe jeho podíl jest, jeho neproměnné dědictví. 17. Šesté, k stříbru a zlatu a zboží jakémukoli (ačkoli i to darové Boží jsou) neslíbil Pán Bůh strážných z nebe přidati anjelů: nýbrž obyčejně se tu ďábel tovaryší a vine, aby těch věcí za osídlo proti člověku užívaje, skrze ně k lakomství, pýše, marnotratnosti etc. jako provazy nějakými potahoval. Ale dítkám vždycky za strážné přidáváni bývají anjelé svatí, jakž svědčí Kristus (Mat. 18, 10): takže kdo dítky v domě má, jist tím býti může, že anjely v domě má: kdo dítě pěstuje, jist býti může, že anjely pěstuje, kteříž přítomní tu jsouc na službu mu hledí, aby nešetrností 10 k urazu nepřišlo: | kdo s dítětem svým nočními temnostmi obklíčen jsa odpočívá, jist býti může, že anjely vůkol stráž držící, aby duch temnosti přístupu neměl, má. Jak to potěšené věci, jak to předrahý klénot, věci takové s sebou nesoucí! 18. Sedmé, stříbro, zlato a jiná zevnitřní zboží milosti Boží nedávají a před hněvem jeho nám žádnou hradbou nejsou, jako jsou dítky. Nebo Bůh pro nevinnost jejich na ně laskav jsa, pro ně a při nich i rodičům často odpouští: jakž příklad ninivitských dítek ukazuje, jichž že mnoho bylo, napomohlo k tomu, aby Bůh bezbožného města nepodvrátil (Jon. 4, 11). 19. Osmé, v rozhojnění statku život člověka nezáleží, jakž Kristus svědčí (Luk. 12, 15), protože pokrm nesytí, flastr nehojí, roucho nezahřívá, když Bůh odjímá požehnání (Deut. 8, 3; Moudr. 16, 12. 26). Ale při dítkách a pro dítky vždycky jest jisté požehnání, aby je odkud živiti bylo. Nebo pečuje-liť Bůh o mladé krkavce volající k němu, jakž by o dítky, obraz svůj 25
6.
5
10
15
7. 20
25 8.
30
9.
5
10
vlastní, nepečoval? Protož směle Doktor Luther řekl: „Ne my živíme dítky své, ale ony živí nás. Nebo pro ně, nevinňata, dává Bůh opatření, a my staří hříšníci živíme se při nich.“ | 20. Naposledy, stříbro, zlato, perly nemají nás čemu sebou učiti, kromě čemu jiní tvorové, známosti moci, moudrosti a dobroty Boží: ale dítky za mustr ctnosti nám vystaveny jsou, abychom se od nich pokoře, tichosti, dobrotě a smířlivosti učili. O tom zajisté Kristus dí: „Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského“ (Mat. 18, 3). Poněvadž tedy nám je za preceptoříčky vystavuje a dává Bůh, jich sobě, jak preceptorů obyčej jest, s ostýcháním vážiti máme.
26
11
KAPITOLA II Nač Bůh rodičům dítky svěřil, k čemu je vésti mají?
K čemu pak to patří, že Bůh nebeské ty perličky ne tak všecky pospolu stvořil jako anjely, jak mnoho jich míti chtěl, než porůznu je mezi lidí rozděluje? Ctí tím lidí, aby jako pomocníci byli Stvořitele svého v rozmnožování tvorů jeho. Avšak nejen aby rozkoš a kochání z nich měli; ale také práci při nich. Práci pravím v vedení jich k tomu, aby čím býti mají, byli. Volka orati, koně jezditi, psa zvěř honiti učívají lidé: protože tvorové ti 12 k tomu dáni jsou, k jinému obracíni býti nemo|hou. Člověk pak, poněvadž k vyšším věcem stvořen, k vyšším věcem obracen býti má: totiž aby co nejpodobnější byl ctnostmi Bohu, jehož obraz nese. Tělo zajisté poněvadž z země jest, zustává země, při zemi, a zase bude v zemi: ale duše od Boha jsuc vdechnutá, z Boha jest, v Bohu byt svůj míti a k Bohu se nésti má. Povinnosti tedy své při dítěti rodičové tím neodbudou, že je jísti, píti, choditi, mluviti, do šatů se strojiti naučí: protože ty věci k tělu toliko patří, kteréž není člověk, než příbytek člověka: hospodář (totiž duše rozumná) vnitř bydlí, o něhož větší péče nežli o zevnitřní tu chalupu, obydlí jeho, potřebí. Tou příčinou Plutarchus o rodičích, kteříž dítkám svým krásy těla, zdraví, bohatství, slávy, zdvořilosti žádají a k ní vedou, o ozdoby pak mysli a duše se nestarají, případně pověděl, že sobě víc třevíce než nohy šetří. Crates pak Thebanus, mudřec, o takové rodičů nesmyslnosti veliká naříkání strojil, což v oněch veršících obsaženo jest: 27
5
10
15
20
25
30
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
