MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav religionistiky
Magisterská diplomová práce
Jan Amos Komenský a svobodné zednářství Barbora Kulihová
Vedoucí práce: Mgr. Milan Fujda, Ph.D. 2009
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. .....................................................................
2
Děkuji panu Mgr. Milanu Fujdovi, Ph.D. za vedení práce a jeho cenné rady, panu Prof. PhDr. Jaroslavu Čechurovi, Dr.Sc. za zpřístupnění archivního materiálu Národního muzea v Praze. Také děkuji všem, kteří mi při psaní diplomové práce pomohli a podporovali mne.
3
Obsah 1. Úvod .........................................................................................5 2. Dostupné prameny a zdroje ......................................................7 2.1. Časopis Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva.............................7 2.2. Publikace vyšlé z per svobodných zednářů.......................................11
3. Jan Amos Komenský v periodiku Svobodný zednář..............16 3.1. Rudolf Jordán Vonka a Jan Amos Komenský....................................19
4. Dílo J. A. Komenského a sebevymezení českých zednářů.....25 4. 1. Svobodní zednáři a dílo Jana Amose Komenského..........................26 4. 2. Zednářské lóže a Jan Amos Komenský.............................................36 4.3. Jak byl Jan Amos Komenský vnímán svobodnými zednáři na počátku 20. století..................................................................................................38 4.4. Sebevymezení českého svobodného zednářství..................................40
5. Hledání příčiny sporu o postavu J. A. Komenského mezi svobodnými zednáři a rosikruciány............................................45 6. Závěr.......................................................................................54 7. Bibliografie.............................................................................57 8. Resumé ...................................................................................62 9. Summary ................................................................................63 10. Přílohy ..................................................................................64
4
1. Úvod Osobnosti Jana Amose Komenského se již věnovalo mnoho badatelů. V souvislosti s výzkumem jeho díla vznikla samostatná věda, tzv. komeniologie1. Jednalo se v podstatě, dnešními slovy řečeno, o „renesančního muže“, jehož činnost se odrážela v rámci reformy školství, ve filozofii, v přírodních vědách, v úvahách nad etickými a existenčními otázkami. Na jeho dílo navázali nejen mnozí filozofové, ale také celá společenská hnutí. O díle Jana Amose Komenského má jisté povědomí široká veřejnost, málokdo si je však vědom návaznosti jedné z mnoha tajných společností - svobodného zednářství - na jeho myšlenky. Z velkého množství témat spjatých s tímto významným českým rodákem a mnoha námětů lákajících ke zpracování z oblasti tajných společností, jsem vybrala otázku zájmu svobodného zednářství o myšlenky a dílo Jana Amose Komenského. Práce je věnována problematice návaznosti programu svobodného zednářství na myšlenky českého teologa, filozofa a pedagoga Jana Amose Komenského. Přestože žil na přelomu 16. a 17. století a svobodné zednářství, jako oficiální hnutí vzniká až na počátku 18. století, je považován svobodnými zednáři za jejich duchovního předchůdce. Cílem práce je sledovat spojitost svobodného zednářství s dílem Jana Amose Komenského. Jako primární pramen bude sloužit časopis Svobodný zednář: Orgán československého zednářstva2, který vycházel mezi léty 1925-1938, dostupné spisy ze zednářských dílen z první poloviny 20. století, tzn. publikace zednářské edice Stavba a Trojúhelník a podobná literatura, vztahující se k tématu, vycházející v dané době. Výběr pramenů vychází především z faktu, že do přelomu 19. a
20. století nebyla návaznost
svobodného
Amose
zednářství
na
dílo
Jana
Komenského
příliš
zdůrazňována. Je zvýšený zájem o postavu Jana Amose Komenského spojen
1
„Komeniologie je rozsáhlá vědní disciplína zabývající se životem a dílem Jana Amose Komenského. Zahrnuje oblasti filozofické, pedagogické, literárně historické, historické, knihovědné, filologické, výtvarně historické a další.“ Komeniologie (online). Oddělení pro studium a edici díla Jana Amose Komenského, FLÚ AV ČR. Dostupné z http://komeniologie.flu.cas.cz/badani.php (1.8.2009). 2 V následujícím textu již bude používán zkrácený název periodika, tzn. Svobodný zednář. (viz Příloha I.)
5
s rozvojem československého zednářství a osobním zájmem redaktora Josefa Vonky či s prohloubením znalostí dějin svobodného zednářství? V práci se pokusím zhodnotit na kolik svobodné zednářství vychází z díla Jana Amose Komenského a proč se tato tématika objevuje tak často v příspěvcích periodika Svobodný zednář. Jelikož práce vychází hlavně z příspěvků objevujících se v časopisu Svobodný zednář, bude věnována pozornost především českému prvorepublikovému zednářství. Konkrétně aspektům Komenského díla, které byly zásadní pro sebevymezení českých svobodných zednářů a otázce čím mohl přispět k utváření jejich identity. Bude sledován přístup svobodných zednářů k J. A. Komenskému, tzn., jak jej zhodnotili, co pro ně představoval a jaký význam jeho životu a dílu přikládali. Proč právě Jan Amos Komenský byl pro utváření zednářské identity tak významný? Jan Amos Komenský je často spojován také s další tajnou společností, s tzv. Bratrstvem růžového kříže. Práce se také částečně dotkne této problematiky prostřednictvím úvahy o příčině vzniku sporu o postavu Jana Amose Komenského mezi rosekruciány a svobodnými zednáři. Pokusím se nalézt odpověď na otázku, co o situaci okultního hnutí v prvorepublikovém Československu vypovídají spory o Komenského. Metodicky bude práce pojata jako příspěvek historickému výzkumu dějin svobodného zednářství.
6
2. Dostupné prameny a zdroje V úvodu bylo otevřeno několik témat jejichž řešení a zodpovězení položených otázek se pokusím nalézt především v časopisu Svobodný zednář a v publikacích vyšlých z per svobodných zednářů působících na počátku 20. století. Jelikož se ve většině případů jedná o práci pocházející přímo z dílny svobodných zednářů, je nutné k těmto zdrojům přistupovat jako k pramenům a podrobovat je určitému kritickému náhledu. Nejprve je nutné objasnit o jaký typ periodika a publikací se jedná a jakou úlohu hrály ve své době.
2.1. Časopis Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva
Časopis Svobodný zednář byl založen z iniciativy Národní Veliké Lóže Československé Obřadu Skotského Starého i Přijatého3. Jednalo se o společnost, která vznikla spojením dvou českých zednářských proudů – filantropického směru, reprezentovaného lóží Jan Amos Komenský4 a na politické události reagující lóží Národ5, jejíž založení bylo iniciováno politickým hnutím Mafie.6 Po spojení obou proudů stáli v čele velelóže především představitelé původní filantropické lóže Jan Amos Komenský.7 Jejich vliv měl jistě dopad na práci celé velelóže a odrážel se v příspěvcích 3
Národní Veliká Lóže Československá Obřadu Skotského Starého i Přijatého vznikla 25. února 1925 spojením lóže Jan Amos Komenský, která pracovala ve svatojánském ritu a lóže Národ, jež působil v rámci skotského ritu. Zednářství se dělí na dva základní proudy, tzn. původní anglické, jejíž charakteristickým znakem byli členové z vyšších společenských vrstev a skotské zednářství s více stupni, které se od původního anglického oddělilo roku 1735. Představenstvo Veliké Národní Lóže Československé Obřadu Skotského Starého i Přijatého přijalo název Velký Orient. Srov. Martínek, M., „Čeští zednáři v zrcadle věků“, in: Lennhoff, E. Svobodní zednáři. Praha: Petrklíč, 1993, s. 311; Borovička, M. Tajné dějiny zednářských lóží. Praha: Ottovo nakladatelství-Cesty, 2002, s. 206-207; Vonka, R.J. Zednářská symbolika. Praha: Or... 5928-169, Trojúhelník č.1, s. 12-13. 4 Lóže Jan Amos Komenský byla založena dne 12. května 1919 v Praze, její členové se hlásili k ideovému odkazu J.A. Komenského. Srov. Martínek, M., „Čeští zednáři v zrcadle věků“, in: Lennhoff, E. Svobodní zednáři. Praha: Petrklíč, 1993, s. 310; Lešehrad, E. Svobodné zednářství v Československu po převratu. Praha, 1935, s. 5. 5 Lóže Národ byla založena 21. března 1919 na základě působení politických skupin Národ a Mafie. Její symbolickou činností mělo být připomínání aktivity jejích členů v protihabsburském odboji. Srov. Ort, P. Svobodné zednářství. Praha: Arista/Epocha, 2001, s. 74. 6 Tamtéž, s. 70-74. 7 Martínek, M., „Čeští zednáři v zrcadle věků“, in: Lennhoff, E. Svobodní zednáři. Praha: Petrklíč, 1993, s. 311.
7
časopisu Svobodný zednář v podobě důrazu na osobnost Jana Amose Komenského. Periodikum vycházelo nepřetržitě od 1. prosince 1925 do roku 1938 formou dvanácti ročníků.8 Redakce časopisu sídlila v Praze a zakládající zázemí tvořili: Jan Kapras, Julius Myslík a Josef Volf, nakladatelství zastupoval František Kadeřávek.9 Čtenáře tohoto periodika tvořili výhradně a pouze členové svobodného zednářství. Prvotní záměr autorů byla čtyři čísla ročně. Předplatné na rok činilo 20 korun českých. Jedná se o poměrně vysokou částku na počátku 20. století. Tato cena vypovídá také o složení lóží svobodných zednářů, což by také vysvětloval zažitý „(...) konsensus, že svobodné zednářství je elitním až exkluzivním klubem (...). Otázkou ovšem může být, koho považujeme za společenskou elitu a jak tuto kategorii vnímali tehdejší zednáři.“10 Odpověď nabízí Antonín Pavel v příspěvku prvního ročníku Svobodného zednáře: „Náš řád obrací se především k inteligenci – rozumím tím inteligenci tvořivou, - neboť chce působit tvořivě na vývoj veškerého života po všech jeho stránkách. (...) Naše bratrstvo má tedy být bratrstvím vůdců a podvůdců, ať jde o vědu, politiku, hospodářský život, umění i náboženský život. Jde o bratrství řádové nikoli spolkové. Je usnadněno výběrem, který předem vylučuje lidi nehodné, což nám ušetřuje mnohé rozpaky. Tento výběr shromažďuje osobnosti, individuality (...).“11
Cena odrážela nejen nutné existenční nároky časopisu, ale také vrstvu jeho čtenářů, kteří s největší pravděpodobností představovali československou prvorepublikovou inteligenci. „Mezi zednáři v našich zemích působila řada českých podnikatelů, právníků, lékařů a úředníků.“12 Zednáři do roku 1937 8
Nejasnost v počtu ročníků a uplynulých let lze vysvětlit problémy, které doprovázely vycházení jednotlivých svazků. To znamená, že první ročník vyšel v rozpětí let 1925 až 1927, druhý ročník v rámci let 1927 až 1928 a třetí ročník 1929 až 1931. Ostatní ročníky již vyšly v rámci jednoho kalendářního roku. 9 Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1925, r. I. 10 Čechurová, J., Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 136. 11 Tamtéž, s. 137. 12 Martínek, M., „Čeští zednáři v zrcadle věků“, in: Lennhoff, E. Svobodní zednáři, Praha: Petrklíč, 1993, s. 306.
8
zakládali různá sdružení, např. sdružení lékařské, učitelů a profesorů, právnické, pedagogické a národohospodářské kroužky či tiskové sdružení Stavba.13 Což jasně odráží skladbu lóží a čtenářů periodika. Jednotlivé svazky dostávali do rukou pouze předplatitelé. Od druhého ročníku se pokusila redakce vydávat časopis pravidelně pětkrát ročně a to, vždy 15. den lichého měsíce s výjimkou července, což byly prázdniny. Pravidelná měsíční perioda nabízela dostatečný čas ke zpracování kvalitních příspěvků. Přestože počet svazků narostl, cena zůstala stejná. Jednotlivé sešity byly připraveny k vyzvednutí či zaplacení u tajemníka dané lóže. V druhém ročníku došlo ke změně vizuální formy periodika – kromě prohlášení, titulní strany přibyl také obsah, který se vztahuje ke všem pěti sešitům. Původní záměr redakce, vydávat časopis 15. dne lichého měsíce se nezdařil, většina z nich pochází z druhé poloviny lichého měsíce. Časopis se již od počátku potýkal s existenčními problémy, které vyvrcholily rozhodnutím Velikého Orientu, že každý zednář je povinen odebírat časopis. Platba byla zahrnuta do členských příspěvků.14 I přes toto nařízení nebylo zabráněno krizi. Třetí ročník časopisu zasáhla krize, která vyvrcholila změnou v rámci redakční rady. Tato událost také objasňuje vzniklé zpoždění a tím konečný počet ročníků - dvanáct. Třetí ročník měl také pět čísel, ale narozdíl od předchozích vyšly dva první svazky jako dvojčíslo 6. dubna 1929 a zbývající tři svazky opět dohromady jako trojčíslo až v dubnu roku 1931. Tato velká časová prodleva byla způsobena rezignací, kterou dosavadní redaktoři a vydavatelé podali v roce 1930. Ta však nebyla Velkým Orientem přijata, místo toho jim bylo doporučeno, aby přijali pomocníky a dokončili vydání třetího ročníku.15 Redakce, však stále neměla pevné zázemí. Jan Kapras se v této době vzdal práce v redakci ze zdravotních důvodů. Na jeho místo nastoupil značně ambiciózní Rudolf Jordán Vonka. Tento muž překypující energií se věnoval vydání čtvrtého ročníku periodika i přesto, že třetí ročník nebyl dokončen. Proto dochází k pozoruhodné situaci, kdy svazek ve formě trojčísla třetího ročníku vychází v dubnu roku 1931 zatímco čtvrtý ročník již v roce 1930. 13
Lešehrad, E. Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích. Praha, 1937, s. 95-96. 14 Čechurová, J. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 240. 15 Tamtéž, s. 240.
9
Ve stejném roce převzal Rudolf J. Vonka oficiální vedení periodika po Juliu Myslíkovi.16 Byl přesně stanoven program listu. „Časopis bude shromažďovat stará česká bohemika masonská. Bude si všímat světového zednářství a to a) jeho historie, b) jeho dnešních problémů. Bude si všímat hlasů tiskových a) domácích, b) ze světa (zvenčí i vlastního). Bude otiskovat hlasy o zednářské literatuře a zednářskou tvorbu. Přináší zprávy z dílen domácích i ze světa. Udrží rubriku: Otázky a názory. Pokusí se o sloupeček z kurzívy. Bude si všímat bibliografie...“17
Tato předsevzetí byla více méně dodržena a odrazila vývoj časopisu k vyšší kvalitě. Další ročníky již byly v podstatě rozšířeny především o těžko dostupné aktuality vztahující se ke světovému zednářství, domácím lóžím a přehledu literatury. Rudof J. Vonka de facto postavil časopis znovu na nohy. Vedle práce v listu se zasloužil také o vydávání zednářských edicí Trojúhelník a Stavba, které obsahovaly zednářské práce většího rozsahu a představovaly témata jimž byla věnována pozornost. U čtvrtého ročníku došlo k nárůstu počtu čísel, z původně plánovaného počtu devět vyšlo celkem 12 svazků. Rudolf J. Vonka však dlouhou dobu časopis nevedl. Již v roce 1933 jej vystřídal literární historik Antonín Hartl. Rudolf J. Vonka se postupně stáhl z veřejného zednářského života. Položil základ periodika Svobodný zednář a díky tomu se udrželo až do roku 1938. Časem bylo obohaceno o několik pravidelných i nepravidelných příloh. V redakční radě nadále působili František Kadeřávek, Rudolf Konrád a Josef Volf. 18 Antonín Hartl se ovšem na jaře roku 1938 své funkce vzdal, neboť byl plně zaměstnán. Periodikum bylo poté distribuováno Vydavatelským a nakladatelským spolkem Stavba. Funkci odpovědného administrátora převzal Karel Šváb, redakční rada nefungovala.19 Nefunkčnost rady se 16
Tamtéž, s. 240-241. „LA PNP, f. Rudolf J. Vonka“, citováno dle Čechurová, J. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 241. 18 Anonym, „Zprávy“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1933, r. VII, č. 9, s. 166-167. 19 Čechurová, J. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 449. 17
10
pravděpodobně odrazila také v množství příspěvků věnovaných osobnosti Jana Amose Komenského v posledních ročnících časopisu. V podstatě až na výjimku20, nebyla tomuto tématu věnována pozornost.
2.2. Publikace vyšlé z per svobodných zednářů Otázka dějin svobodného zednářství je pro samotné hnutí velmi důležitá nejen dnes, ale především v období 19. a 20. století. Představuje pro zednáře určité ukotvení a nalezení sebe sama. Vzhledem k velkému počtu publikací, jež se věnují historii svobodného zednářství lze usoudit, že tato otázka hrála vždy primární roli.21 Především českým dějinám svobodného zednářství se na počátku 20. století věnovalo několik badatelů z řad zednářů. Velké úsilí věnovali vyvrácení romantických fantazií Josefa Svátka, jehož některé domněnky jsou již dnes objasněny, avšak silně ovlivnily vnímání zednářských dějin.22 Josef Svátek nevěnoval pozornost vztahu Jana Amose Komenského a svobodných zednářů, avšak ověřováním jeho úvah vyplynuly na povrch nové informace týkající se českých zednářských dějin. Mezi přední badatele patřil Josef Volf, ředitel Knihovny Národního muzea a zakládající osobnost časopisu Svobodný zednář. Věnoval se především dějinám svobodného zednářství v Čechách v období 18. a 19. století. Do periodika přispěl mimo jiné článkem věnující pozornost hnutí Amici crucis, ve kterém se snaží vyvrátit reálnou existenci této společnosti.23 20
Brandejs, S. „Erasmus Rotterdamský – Komenský – Spinoza“, Svobodný zednář: Orgán čsl. zednářstva, 1936, r. X, č. 1, s. 21-22. 21 Mezi léty 1850 až 1914 převažuje česká literatura věnující se problematice svobodných zednářů nad německou. V období od roku 1887 až po rok 1914 vycházely nepřetržitě knihy a příspěvky s touto tématikou. Konkrétně českoslovenští zednáři údajně vydali do konce roku 1937 více než sto publikací věnující se svobodnému zednářství. Srov. Lešehrad, E. Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích. Praha: Stavba, 1937, s. 95-96. 22 Josef Svátek uvedl několik nepodložených idejí o dějinách svobodného zednářství. Nejvíce zakořenila myšlenka, která považuje hraběte Františka Antonína Šporka za prvního zednáře a pražskou lóži za první ve střední Evropě, kterou rozvíjí ve svém díle Zednáři (freimauři) v Čechách v XVIII. stol. (Obrazy z kulturních dějin českých, 1891). Tyto ideje přejali mnozí zednáři na počátku 20. stol., např. Ignác Cornova O výchově sirotků zednářských (Praha, 1923), s. 12. Na pochybnosti poukazoval např. Fabian Slabý, Hr. F. A. Špork (Listy filologické 1907). Svátkovy teorie však především vyvrátil ve svých pracích Josef Volf. Dnešní literatura jeho ideji první české lóže zcela odmítá. Srov. Mašlaň, F. Dějiny svobodného zednářství v Čechách. Praha: Dědictví Komenského, 1923, s. 45; Martínek, M., „Čeští zednáři v zrcadle věků“, in: Lennhoff, E. Svobodní zednáři. Praha: Petrklíč, 1993, s. 299-300. 23 Volf, J. „Amici crucis – přátelé kříže“, Svobodný zednář: Orgán čsl. zednářstva, 1932, r. VI., č. 3-4, s. 40-42; č. 5.-6., s. 69-71; č. 7.-8., s. 103-105.
11
K rozvoji historického bádání o českém svobodném zednářství dále přispěla čtveřice mužů. Mezi veřejnosti nejznámější patří dekadentní básník, archivář Zemské banky a nejplodnější autor Emanuel Lešetický z Lešehradu, známý pod jménem Lešehrad. Sám byl členem několika diskrétních společností. Ohnisko jeho zájmu bylo velmi široké, věnoval se dějinám od středověku až po 20. století. 24 Narozdíl od Josefa Volfa se věnoval také dějinám svobodného zednářství ve 20. století a vydal mnoho monografií vztahujících se k tomuto tématu. Ve svém díle se také zaměřoval na osobnost Jana Amose Komenského a na jeho vztah ke svobodnému zednářství. Jedná se především o publikace Po stopách tajemných společností (1935); Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích (1937) a Tajné společnosti v Čechách: Od nejstarších časů do dnešní doby (1922). V poslední zmiňované knize Tajné společnosti v Čechách: Od nejstarších časů do dnešní doby se objevila myšlenka spojení nauky předchůdců svobodných zednářů – stavitelů chrámů s jinými tajnými společnostmi (především s rosikruciány) a Českými bratry. Podle přesvědčení E. Lešehrada mohl být Jan Amos Komenský ovlivněn jako člen Jednoty Bratrské hnutím stavitelů chrámu a poté svou vlastní činností ovlivnit později vzniklé hnutí svobodných zednářů.25 Hlavní pozornost však Lešehrad
věnoval
rosikruciánům
v souvislosti
s
Janem
Amosem
Komenským a jeho snahám vytvořit ideální společnost. Návaznosti svobodného zednářství na dílo Jana Amose Komenského zmiňoval v souvislosti s Konstitucemi svobodných zednářů, jejichž hlavním autorem byl James Anderson. V pozdějším díle Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích se již více věnoval problematice vztahu Jana Amose Komenského a novodobého svobodného zednářství. V ohnisku zájmu stále zůstával kontakt Jana Amose Komenského s tajnými společnostmi a to hlavně s rosikruciány. Především dílo Via lucis, které vyšlo z pera Komenského, považoval E. Lešehrad za „důkaz“, že J. A. Komenský je předchůdcem svobodného zednářství.26 24
Čechurová, J. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 19. 25 Lešehrad, E. Tajné společnosti v Čechách: Od nejstarších časů do dnešní doby. Praha: SFINX, 1922, s. 27. 26 Lešehrad, E. Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích. Praha, 1937, s. 18.
12
Dalším významným představitelem a přispěvatelem periodika Svobodný zednář byl absolvent filozofické fakulty a středoškolský profesor František Mašlaň. Ve sledovaném periodiku se sice neobjevují články vztahující se k tématu, které by byly podepsány jeho osobou, i přesto představuje významného přispěvatele k otázce návaznosti svobodného zednářství na Jana Amose Komenského. Ve svém díle Komenský a svobodní zednáři (S přehledem svobodného zednářství v Čechách a s literaturou zednářskou) (1921) a Dějiny svobodného zednářství v Čechách (1923) věnoval značnou pozornost tématu návaznosti nauky svobodných zednářů na dílo Jana Amose Komenského v souvislosti s jeho pansofickými snahami. Většina článků týkající se sledované problematiky v časopisu Svobodný zednář vyšla z pera Rudolfa Jordána Vonky a osoby skrývající se pod iniciály R. J. V. Lze se domnívat, že se jedná o totožnou osobu, tudíž třetí osobnost věnující se dějinám svobodného zednářství. Rudolf Jordán Vonka byl uznávaným komeniologem a úředníkem na ministerstvu zahraničních věcí. Zednářem se stal až v roce 1926 a již v roce 1930 stál v čele listu Svobodný zednář. Podobně jako Emanuel Lešehrad měl osobní zkušenost i s jinými tajnými společnostmi, kterými prošel, např. martinismus27. Jeho hlavním cílem bylo dokázat přímou návaznost českého svobodného zednářství na osobu Jana Amose Komenského. „Vonkovo osobní zaujetí pro zkoumané téma, jež hraničilo s exaltovaností, bylo očividné již pro řadu jeho současníků zednářů, nicméně za výsledky svého bádání byl oceněn dokonce i zahraničními cenami.“28 Zprávu o jednom z ocenění
uvedl
časopis
Svobodný
zednář,
Francouzské
uznání
komeniologické práce br. Vonky.29 Práci J. R. Vonky musíme podrobovat jisté míře kritiky, neboť jak vyplývá z předchozí věty, byl silně okouzlen osobností Jana Amose Komenského a jeho dílo je spíše komeniologické 27
Tzv. martinistický řád byl založen roku 1890 francouzským hermetikem známým pod pseudonymem Papus. Samotný martinismus má svůj základ položen na konci 18. století, ve snaze Martineze de Pasqually spojit svobodné zednářství s hermetickými kořeny. Jeho žák Louis Claud Saint Martinem založil tzv. zednářský řád martinistů. Srov. Štampach, I. „Hermetismus“, Dingir, 2004, č. 3, s. 87; Anonym, „Miscellanea“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 2, s. 41-42. 28 Čechurová, J. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 19. 29 Anonym, „Francouzské uznání komeniologické práce br. Vonky“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1933, r. VII., č. 10, s. 209.
13
povahy než studií dějin svobodného zednářství. Přesto představuje významný pramen ke sledovanému tématu a bude mu věnována větší pozornost při rozboru příspěvků v časopise Svobodný zednář. Posledním představitelem významnějších badatelů z řad svobodných zednářů na počátku 20. století je literární historik a knihovník ministerstva zahraničních věcí Antonín Hartl. Zajímal se především o kulturněhistorickou oblast v rámci dějin svobodného zednářství a také je autorem menších článků k dějinám moderního českého zednářství. Je oceňován za kritický historický přístup.30 Problematice dějin svobodného zednářství a zednářství všeobecně se věnovalo také mnoho jiných autorů. V periodiku Svobodný zednář byly otištěny také starší příspěvky dotýkající se sledovaného tématu, např. článek právníka a profesora Karlovy univerzity Jaromíra Hanela Jan Amos Komenský (K 28. březnu 1892).31 Jaromír Hanel byl představitelem první generace českých svobodných zednářů.32 Na konci 19. století byla věnována pozornost vztahu Jana Amose Komenského a svobodného zednářství nejen ze strany svobodných zednářů, ale také pedagogů. Důkazem jsou příspěvky otištěné v periodiku Posel z Budče: týdeník vychovatelský pro učitelstvo národních škol v Čechách, na Moravě, v Slezsku a na Slovensku 33, jedná se o články Jan Amos Komenský, domnělý zakladatel učení nynějších svobodných zedníků; dle svého žití a skutků oceněn S.H. Herzveldem, údem Staré Rady lóže „L´Union Royal“ 34 a Ruch o Komenském v Nizozemsku35 či Hrob Komenského v Naardenu36.
30
Čechurová, J. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 19-20. 31 Hanel, J. „Jan Amos Komenský (K 28. březnu 1892)“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 3., s. 48-50. 32 Čechurová, J. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 60. 33 Časopis Posel z Budče: týdeník vychovatelský pro učitelstvo národních škol v Čechách, na Moravě, v Slezsku a na Slovensku vycházel v období 1870-1909. 34 Anonym, „Jan Amos Komenský, domnělý zakladatel učení nynějších svobodných zedníků; dle svého žití a skutků oceněn S .H. Herzveldem, údem Staré Rady lóže ‚L´Union Royal‘“, Posel z Budče: Posel z Budče: týdeník vychovatelský pro učitelstvo národních škol v Čechách, na Moravě, v Slezsku a na Slovensku, 1871, č. 47, s. 393-5. 35 Anonym, „Ruch o Komenském v Nizozemsku“, Posel z Budče: týdeník vychovatelský pro učitelstvo národních škol v Čechách, na Moravě, v Slezsku a na Slovensku, 1871, č. 42, s. 354. 36 Anonym, „Hrob Komenského v Naardenu“, Posel z Budče: týdeník vychovatelský pro učitelstvo národních škol v Čechách, na Moravě, v Slezsku a na Slovensku, 1871, č. 46, s. 391.
14
Z výše uvedeného soupisu autorů věnujících se tématu svobodného zednářství a J. A. Komenského vyplývá, že byli soustředěni kolem časopisu Svobodný
zednář
a
s ním
úzce
spjatou
Národní
Velikou
Lóží
Československou Obřadu Skotského Starého i Přijatého. Výše uvedení patří mezi nejznámější badatelé a také všichni představovali přispěvatele periodika Svobodný zednář, který je primárním zdrojem této práce. V literatuře svobodných zednářů se však také objevují mnozí čeští komeniologové. Mezi nejvýznamnější patří J. V. Novák, který se postavě J. A. Komenského věnuje v několika svých knihách, např. Jan Amos Komenský: Pracovník o budoucí dobro člověčenstva (1920) či J. A. Komenský, jeho život a spisy (1932), kterou napsal spolu s J. Hendrichem. Ze zahraničních autorů je nezbytné uvést K. Ch. F. Krause a L. Kellera, který založil berlínskou ‚Comeniusgesellschaft‘.37 V roce 1810 uvedl profesor K. Ch. F. Krause z Jeny myšlenku, že James Anderson jako předlohu Konstitucích použil Komenského spis Panegersia, po něm stejnou úvahu uvedl v roce 1892 L. Keller.38 Ze zednářských představitelů první poloviny 20. století, věnujících se dějinám svobodných zednářů a návaznosti na dílo J. A. Komenského, je třeba zmínit vídeňského zednáře Eugena Lennhoffa a jeho dílo Svobodní zednáři.39 Výše uvedené prameny představují nejen zdroj informací osobnosti Jana Amose Komenského ve spojitosti se svobodným zednářstvím, ale také vytvářejí významný obraz vypovídající o tom, jak svobodní zednáři na přelomu 19. a 20. století vnímali odkaz J. A. Komenského a co pro ně představoval.
37
Lennhoff, E., Svobodní zednáři. Praha: Petrklíč, 1993, s. 196-197. R.J.V. z L. : . J. A. K. .: „Čerpal Anderson z Komenského?“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1929, r. III., č. 1-2, s. 51. 39 Lennhoff, E. Die Freimaurer, I. vyd. 1929 – Svobodní zednáři. Praha: Petrklíč, 1993. 38
15
3. Jan Amos Komenský v periodiku Svobodný zednář Jak již bylo výše uvedeno, svobodní zednáři se zajímali o svou minulost a původ. Většinou měli však dosti zkreslené či mlhavé podvědomí, které velmi lehce podléhalo lidovým představám. Problematice vnímání zednářství v lidovém prostředí se věnoval Josef Volf. Tuto snahu můžeme sledovat v časopise Svobodný zednář, kde však byla věnována většinou pozornost pseudolidovým výmyslům, jež otiskoval bulvární tisk s politickým podtextem.40 O obranu svobodného zednářství se zasazoval Tomáš G. Masaryk, jehož práce byla také uvedena ve sledovaném periodiku.41 Tento jeho počin vnímali zednáři jako projev náklonnosti, i když takto nebyl v prvotním záměru míněn. T.G. Masaryk byl vnímán, stejně jako jiné významné české osobnosti, jako určitá součást svobodného zednářství, přestože se nikdy nestal jeho členem. Podobnou strategii využívali také u jiných postav české i mezinárodní historie. Pověsti o členství významných osobností šly až za hranice reality. Toto vědomí představovalo těžký úkol pro zednářské badatele, jenž museli vyvrátit legendy a najít skutečnou pravdu. Nejznámější a také nejdéle přežívající legenda se vztahuje k hraběti Františku Antonínovi Šporkovi42, jenž měl přinést svobodné zednářství do Čech. Za předního zednáře byl považován například Josef Dobrovský a také jiní obrozenci, na které odkazují názvy československých lóží. České zednářství podle tradice ideově čerpalo z J. A. Komenského. Přestože se uznávaný zednář a historik Josef Volf zasloužil o vyvrácení mnohých legend a napravení omylů, žily zednářské pověsti nadále v rámci českých lóží.43 Jak již jsem zmínila podle zednářské tradice navázalo ideově hnutí na dílo Jana Amose Komenského. Největší pozornost tématům souvisejícím s touto osobností věnoval první ročník časopisu. V každém čísle se objevil článek věnující se této problematice. V ostatních ročnících intenzita slábla, přesto se jednalo o poměrně velký počet příspěvků věnujících se přímo osobnosti Jana Amose Komenského nebo alespoň se jej tématicky 40
Anonym, „Vnikla idea K.u. i mezi lid?“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1931, r. V., č. 3-4, s. 50-53; Anonym, „Zprávy“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII, č. 7, s. 147-150.
16
dotýkajících. Narozdíl od většiny komeniologické literatury, která představuje nejen konkrétní oblasti Komenského díla, ale také jeho životní osudy, zaměřovali se autoři článků pouze na určitá témata. Pozornost je věnována především souvislostem mezi svobodnými zednáři a osobností Jana Amose Komenského. Objevují se také články ve formách úvah o díle Jana Amose Komenského, jeho myšlenkách a také humanitním zaměřením svobodného zednářství, které s ním sdílí. Pro snadnější zhodnocení je nutné rozdělit příspěvky do skupin. Obecně lze mezi články sledovat dvě témata s ohledem na sledovaný předmět, tzn. 1) články týkající se osobnosti Jana Amose Komenského; 2) ostatní příspěvky (týkající se nesledovaných témat jako např. politické a historické události, referáty z lóží, zprávy ze světa apod.) Ad 1) Články týkající se osobnosti Jana Amose Komenského je možné dále dělit vzhledem k četnosti témat souvisejícími s následujícími předměty: a) život a dílo Jana Amose Komenského – články vztahující se čistě k životu a dílu J.A. Komenského, jedná se např. o Jan Amos Komenský, zakladatel lidového vzdělání44; b) J. A. Komenský a svobodné zednářství – články věnované otázce návaznosti svobodných zednářů na dílo a myšlenky J. A. Komenského (jedná se o nejpočetnější skupinu
příspěvků),
např.
Čerpal
Anderson
z Komenského?45;
41
Masaryk, T.G., „Katolické pověry o zednářství a satanismu“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII, č. 6, 7 , s. 113-117, 139-140. 42 V práci se objevují obě podoby jeho jména, tzn. hrabě František Antonín Špork a také František Antonín von Sporck. 43 Čechurová, J. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 254. 44 J. T., „Jan Amos Komenský, zakladatel lidového vzdělání“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1925, r. I., č. 1., s. 10-14. 45 R. J. V. z L. : . J. A. K. .: „Čerpal Anderson z Komenského?“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1929, r. III., č. 1-2, s. 51-54.
17
c) lóže Jan Amos Komenský – příspěvky vztahující se k organizačním záležitostem lóže Jan Amos Komenský a referáty o její činnosti, např. Jan Amos Komenský46; d) Jan Amos Komenský a později vzniklé společnosti - zde lze zahrnout společnost Amici crucis a Rotary či Odd Fellow, např. Amici Crucis – přátelé kříže47; Rotary a Komenský48; Odd Fellows49 e) příspěvky jinak související s osobností Jana Amose Komenského – jedná se o úvahy věnované trojici významných osobností, které údajně spojuje stejný cíl, např. Erasmus Rotterdamský – Spinoza - Komenský50 či zamyšlení nad dobou, ve kterém se zrodilo zednářství, př. Myšlenkové ovzduší, v němž se zrodilo sv . zed . . .51 f) články zaměřující se na ideál demokracie a humanity – příspěvky, které se odvolávají na národní dějiny jako důkaz českého humanitního založení, př. Humanitní myšlenka52 Z vytvořeného přehledu jasně vyplývají oblasti zájmu svobodných zednářů na počátku 20. století v souvislosti s osobností Jana Amose Komenského. V ohnisku zájmu bylo především dílo J.A.Komenského, resp. vliv jeho díla na současnou podobu svobodného zednářství s ohledem na organizační strukturu, nauku a cíl hnutí. Mezi přispěvateli vynikal Rudolf Jordán Vonka, ale mnohé články nejsou podepsány. Mezi známé autory příspěvků patří zmíněný Rudolf 46
Anonym, „Jan Amos Komenský“, Svobodný zednář: orgán Čsl. zednářstva, 1930, r. IV., č. 10, s. 123-124. 47 Volf, J., „Amici crucis – přátelé kříže“, Svobodný zednář: Orgán čsl. zednářstva, 1930, r. VI., č. 3-4, s. 40-42; č. 5-6, s. 69-71; č. 7-8, s. 103-105. 48 Anonym, „Rotary a Komenský“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1930, r. IV., č. 9., s. 106-108. 49 Anonym, „Odd Fellows“, Svobodný zednář: orgán Čsl. zednářstva, 1932, r. VI., č. 7-8, s. 114-117. 50 Brandejs, S., „Erasmus Rotterdamský – Spinoza – Komenský“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1936, r. X., č. 1, s. 21-22. 51 Ulrich, J., „Myšlenkové ovzduší, v němž se zrodilo sv... zed ...“, Svobodný zednář: orgán Čsl. zednářstva, 1933, r. VII. č. 1, s. 6-7; č. 2., s. 24-25; č. 3, s. 41-42; č. 5-6, s. 7476. 52 Wolf, J., „Humanitní myšlenka“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1933, r. VII., č. 1, s. 8-9; č.2, s. 18-19; č. 3, s. 34-36.
18
Jordán Vonka, Stanislav Brandejs, Josef Volf, Josef Ulrich, dále se objevují články podepsány pouze iniciály, jedná se o R. J. V (pravděpodobně Rudolf Jordán Vonka), J. T.; H.:; F. D. Vzhledem k tomu, že redakce vyzývala své čtenáře, aby přispívali svými články do časopisu nelze dnes již s přesností určit autory bez možnosti terénního výzkumu v archivních záznamech Velkého Orientu. Příspěvky Karla Bohuslava Štorcha53 a Jaromíra Hanela byly uveřejněny v periodiku Svobodný zednář v rámci snahy redakce nashromáždit materiál k dějinám svobodného zednářství. V obou případech se jedná o práci z 19. století, jejich uveřejnění napovídá, že zednářští autoři první poloviny 20. století navázali na starší práce. Jelikož hlavním přispěvatelem k tématu Jan Amos Komenský a svobodné zednářství byl komeniolog, zednář a jistou dobu také šéfredaktor sledovaného periodika Rudolf Jordán Vonka, bude mu nyní věnovaná větší pozornost než ostatním autorům příspěvků.
3.1. Rudolf Jordán Vonka a Jan Amos Komenský
Opravdu nejplodnějším přispěvatelem k tématům týkajících se Jana Amose Komenského byl R. J. V. čili Rudolf Jordán Vonka. Známý především jako český komeniolog. Z jeho pera vyšlo několik knih věnovaných Janu Amosovi Komenskému, např. J.A. Komenský a Naarden: hrob Komenského v Nizozemí (Praha, 1927) nebo Běžec s pochodní: Myšlenky o Janu Amosu Komenském (Praha, 1940). Sledovanému tématu se však věnoval především v článcích objevujících se v periodiku Svobodný zednář. V mnoha svých příspěvcích upozorňuje na myšlenku, že Jan Amos Komenský je předchůdcem svobodného zednářství. Je přesvědčen, že James Anderson čerpal z Komenského díla Panegersia, místy až doslovně, při psaní Konstituce svobodných zednářů. Jeho postoj nejlépe vystihují jeho vlastní slova:
53
Karel Bohuslav Štorch byl představitelem českých svobodných zednářů v 19. století. Jako první u nás pravděpodobně upozornil na myšlenky filozofa K. Ch. K. Krause. Srov. Štorch, K. B., „Komenský a masoni“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 1, s. 10.
19
„Českému národu sluší děkovati za vznik ducha bratrství a humanity, jenž mohl volně vydýchnouti všestranným kulturním snažením ve svazu zednářstva, jež objímá celý svět. Spojovací článek mezi svobodnými obcemi Jednot Českých Bratří, v nichž nalezl tento duch vyjádření organisační, a mezi svazem zednářstva, tvoří Jan Amos Komenský.“54
Z úryvku vyplývá Vonkovo přesvědčení, že svobodné zednářství určitým způsobem navazuje na Jednotu českobratrskou a jeho až přílišné zaujetí postavou J. A. Komenského. Také četnost příspěvků týkajících se osobnosti J. A. Komenského ve Svobodném zednáři pravděpodobně částečně souvisí s literární plodností R. J. Vonky. Mnohé z nich jsou sice podepsány pouhými iniciály R. J. V. či také R. J. V. z L. : J. A. K., což by odpovídalo jménu Rudolf Jordán Vonka z Lóže Jan Amose Komenský.55 Z přibližného počtu čtrnácti56 sledovaných článků týkajících se bezprostředně osobnosti a díla J. A. Komenského, figuruje jméno R. J. Vonky nebo jeho iniciál u osmi příspěvků. Již v prvním ročníku se objevují jeho autorské články zaměřeny na život, dílo a vztah J. A. Komenského ke svobodným zednářům. Velmi zajímavý příspěvek představuje článek věnovaný poslednímu odpočinku J. A. Komenského, konkrétně se jedná o Ostatky Komenského57, jehož autorem byl Rudolf Jordán Vonka. Článek se poněkud liší od ostatních, neboť se nevěnuje vztahu J. A. Komenského ke svobodnému zednářství, ani jeho dílu. Pozornost je zaměřena na jeho život, resp. na místo jeho posledními odpočinku. Přesné umístění hrobu J. A. Komenského byla otázka, které se věnovali badatelé již v dřívějších dobách. Již zmíněný časopis Posel z Budče: týdeník vychovatelský pro učitelstvo národních škol v Čechách, na 54
R. J. V. „Můstky ke Komenskému“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1926, r. 1., č. 3, s. 37-38. 55 Jednalo se o běžný zvyk v časopisu Svobodný zednář, mnozí autoři jsou podepsáni buď prostřednictvím iniciál, zkratek či pseudonymů. Pod vlivem jiných lóží byla tato tradice postupem času opuštěna. Srov. Čechurová, J. Svobodné zednářství ve XX. století. Praha: Libri, 2002, s. 239. 56 Do celkového počtu nejsou zahrnuty ostatní články týkající se okrajově Jana Amose Komenského. 57 Vonka, R.J., „Ostatky Komenského“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1929, r. III., č. 1-2, s. 44-47.
20
Moravě, v Slezsku a na Slovensku uvádí, že došlo v této oblasti bádání k navázání kontaktu s nizozemskými komeniology.58 Tento fakt také připomíná ve svém článku Rudolf Jordán Vonka zmínkou, že roku 1871 pražští učitelé ze spolku Budeč dali podmět k nalezení zapomenutého hrobu J. A. Komenského.59 Tento článek však napovídá faktu, že Rudolf J. Vonka byl více komeniologem než-li zednářem v přístupu k osobnosti Jana Amose Komenského. Toto téma dále rozvinul ve své knize J. A. Komenský a Naarden: Hrob Komenského v Nizozemí (1927), ve které se věnuje nejen historii městečka Naarden od jeho počátků, přes dobu reformace, kdy věnuje pozornost především působení Jednoty bratrské a jednotě valonské, ale také určitým životním etapám J. A. Komenského, dějinám Nizozemí v době J. A. Komenského a především hledání a nalezení hrobu toho českého rodáka.60 Zajímavým úkazem je fakt, že četnost témat související s osobností J. A. Komenského s nástupem R. J. Vonky jako šéfredaktora klesá. Výjimku ovšem představuje čtvrtý ročník Svobodného zednáře, který je v oblasti příspěvků vztahujících k J. A. Komenskému nejbohatší. Jak již bylo zmíněno, čtvrtý ročník je ve znamení šéfredaktorství Rudolfa J. Vonky, což jistě značně ovlivnilo podobu a především náplň časopisu. R.J. Vonka byl členem lóže Jan Amos Komenský, která ideově vycházela a navazovala na dílo Jana Amose Komenského. „Pracoval jsem v Komenském rád, představoval sem si ovšem, že té práce k poznání vedoucí, bude více. Když jsem objevil, že vycházíme z Komenského, někteří starší bratří se domnívali, že jde o mou manii, a konečně se i ohrazovali, abych nevnášel náboženské prvky do díla, zejména protestantské, abych nechal stranou... Bratr Volf se mnou souhlasil a trnul, že kolikrát měl dílo 58
Anonym, „Ruch o Komenském v Nizozemsku“, Posel z Budče: týdeník vychovatelský pro učitelstvo národních škol v Čechách, na Moravě, v Slezsku a na Slovensku, 1871, č. 42, s. 354; č. 46, s. 391; Anonym, „Hrob Komenského v Naardenu“, Posel z Budče: týdeník vychovatelský pro učitelstvo národních škol v Čechách, na Moravě, v Slezsku a na Slovensku, 1871, č. 46, s. 391. 59 Vonka, R.J., „Ostatky Komenského“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1929, r. III., č. 1-2., s. 44-47. 60 Vonka, R.J. J. A. Komenský a Naarden: Hrob Komenského v Nizozemí, Praha: Dědictví Komenského 1927.
21
Komenského v rukou, že mu ušlo, nač jsem přišel já. Dobře jsme vycházeli.“61
Ze slov R. J. Vonky jasně vyplývá jeho nadšení dílem od J. A. Komenského. Pokud opravdu byl staršími členy lóže napomínán, že se jedná pouze o jeho mánii, proč se zájem o myšlenky J. A. Komenského objevují také u jiných soudobých zednářů? Pravděpodobně se sice R. J. Vonka tomuto tématu věnoval viditelněji než ostatní, ale jednalo se o soudobý znak českého svobodného zednářství. Josef Volf se opravdu také věnoval dílu Jana Amose Komenského, ale ohnisko jeho zájmu bylo mnohem širší než Rudolfa Jordána Vonky. Rudolf Jordán Vonka ve své badatelské činnosti šel tak daleko, že srovnával dílo J. A. Komenského Panergesia s Konstitucí svobodných zednářů J. Andersona a snažil se najít znaky, které byl dokázaly, že J. Anderson opravdu čerpal z díla českého rodáka. Jedná se o příspěvek v časopisu Svobodný zednář Čerpal Anderson z Komenského?62 Větší pozornost tomuto tématu bude věnována v podkapitole 4.1. Svobodné zednářství a dílo Jana Amose Komenského. Příspěvky Rudolfa Jordána v časopisu Svobodný zednář je možné rozdělit do několika oblastí podle sledovaného tématu, podobně jak jsem to již učinila s veškerými články týkající se Jana Amose Komenského v tomto periodiku. 1. život Jana Amose Komenského; 2. život a dílo Jana Amose Komenského ve vztahu ke svobodnému zednářství; 3. literatura jiných autorů, která se dotýká daného tématu okomentována R. J. Vonkou; 4. příspěvky okrajově se dotýkající osobnosti a odkazu Jana Amose Komenského. 61
Čechurová, J. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 178. 62 R. J. V. z L. : . J. A. K., „Čerpal Anderson z Komenského?“ Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1929, r. III., č. 1-2, s. 51-54.
22
Je nutné rozlišit články týkající se pouze života J. A. Komenského a ty, které se vztahují k jeho dílu, neboť R.J. Vonka samozřejmě odkazoval na životní osudy, kterými J. A. Komenský v dané době procházel a ovlivnily jeho spisy. Pod první bod lze v podstatě řadit jen jeden jediný příspěvek a to Ostatky Komenského63, ve kterém je věnovaná pozornost pouze poslednímu odpočinku českého rodáka a nijak se nedotýká díla a vztahu ke svobodnému zednářství. Bod číslo 2 je charakteristický pro příspěvky: Můstky ke Komenskému
64
, ve kterém se autor snaží dokázat návaznost svobodného
zednářství na osobnost Jana Amose Komenského prostřednictvím zednářských dějin a života J. A. Komenského. Následující referát de facto navazuje na předchozí, jedná se o Můstky od Komenského k zednářství65, pozornost je již věnována konkrétním symbolům, jenž mělo svobodné zednářství přijmout z díla J. A. Komenského. Odvážným příspěvkem, který jistě také patří do této skupiny, je již zmiňovaný článek Čerpal Anderson z Komenského?66 Periodikum Svobodný zednář mělo také pravidelnou rubriku nazvanou Literatura, kde se její redaktoři vyjadřovali k různým knihám a přednáškám. Příspěvky R. J. Vonky v rámci této rubriky bych zahrnula pod bod číslo 3. Ve vztahu k sledovanému tématu vyšly tři příspěvky: J. A. Komenský v našich dějinách67 jedná se o komentář přednášky K. Krofta; Neznámý Komenský68 obsahuje informace o nálezu dosud neznámého spisu Basuyne (název díla je uveden pouze v holandštině) J. A. Komenského Otokarem Odložilíkem, samozřejmě opět nechybí zmínka R.J. Vonky, že svobodné zednářství vychází z děl J. A. Komenského; Komenský a anglický parlament69 informuje o stejnojmenné práci Otokara Odložila, uvedené ve sborníku Českou minulostí, pojednává o pobytu J. A. Komenského v Londýně, jeho díle a kontaktu s Němcem 63
Vonka, R.J., „Ostatky Komenského“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1929, r. III., č. 1-2, s. 44-47. 64 R. J. V., „Můstky ke Komenskému“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1926, r. I., č. 2, s. 27-28; č. 3, s. 37-38. 65 Vonka, R.J., „Můstky od Komenského k zednářství“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1926-1927, r. I., č. 4, s. 51-53. 66 R. J. V. z L. : . J. A. K., „Čerpal Anderson z Komenského?“ Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1929, r. III., č. 1-2, s. 51-54. 67 R. J. V., „Literatura: J. A. Komenský v našich dějinách“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1930, r. IV., č. 6, 7-8., s. 79. 68 R J. V., „Literatura: Neznámý Komenský“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1930, r. IV., č. 6., 7-8, s. 79-80. 69 R. J. V., „Literatura: Komenský a anglický parlament“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1930, r. IV., č. 6, 7-8, s. 80.
23
Samuelem Hartlibem. Do poslední kategorie, tj. příspěvky okrajově se dotýkající osobnosti a odkazu Jana Amose Komenského bych zařadila článek Sporck-Komenský-buditelé70, kde je věnována pozornost otázce, zda hrabě František Antonín von Sporck představuje spojující článek díla Komenského s dílem národních obroditelů. Z uvedeného soupisu vyplývá jaká témata R. J. Vonku zajímala. Je nutné dodat, že téměř ve všech jeho zmíněných článcích se objevuje upozornění, že Jan Amose Komenský je duchovním předchůdcem svobodného zednářství nebo alespoň připomenutí, že jeho dílo Pansegria bylo vzorem pro Konstituce J. Andersona.
70
Vonka, R.J., „Sporck –Komenský-buditelé“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1930, r. IV., č. 3, 4-5, s. 31-32.
24
4. Dílo J. A. Komenského a sebevymezení českých zednářů Jan Amos Komenský hraje v českém svobodném zednářství zcela nepochybně velmi významnou roli. Otázkou je však proč tomu tak je, jaký význam jeho životu a dílu přikládali a čím mohl přispět k utváření jejich identity. Problematika spojitosti svobodného zednářství a Jana Amose Komenského je mnohem složitější než se na první pohled může zdát. Zednáři odnepaměti věnovali velkou pozornost svým dějinám. V 19. století narůstá zájem o dějiny svobodného zednářství. Rozvíjí se diskuse, kde a kdy byla spekulativní71 forma zednářství založena a kterým směrem se šířila. Jedná se např. o F.-F-B.-Clawela Dějiny zednářství a tajných společností v starých a pozdějších dobách (1865) či Mr. H. Maarchalka Dějiny Řádu zednářského v Nizozemsku, jeho koloniích a zemích (1872).72 V obou dílech se objevují dnes již odmítané ideje. Přesto je vhodné věnovat pozornost některým myšlenkám. Podle Clawela byli první odchylkou od svobodného zednářství Moravští Bratři, kteří roku 1739 vytvořili společnost „Řád zbožných zednářů“ nebo-li Řád zrna hořčičného (název byl odvozen z evangelia podle Marka). Klenotem řádu byl zlatý prsten, do kterého bylo vryto: „Nikdo z nás nežije sobě samému.“73 Již mnohokrát zmiňovaný Rudolf J. Vonka zde opět viděl paralelu s Janem Amosem Komenský, u kterého můžeme nalézt podobný citát: „Člověk nerodí se sobě samému, ale i Bohu a bližnímu.“74 V mnoha pracích lze nalézt domněnky, že v případě J. A. Komenského se jedná o duchovního předchůdce, pomyslného zakladatele, apod. svobodných zednářů. Nejvytrvalejším obhájcem ideje, že J. A. Komenský je duchovním zakladatelem svobodného zednářství byl L. Keller, představitel německo-rakousko-švýcarské teorie, v opozici stál W. Begemann s myšlenkou, že naopak J.A. Komenský byl pod vlivem 71
Dějiny svobodného zednářství se dělí na dvě období, tzv. operativní a spekulativní zednářství. Operativní zednářství zahrnuje období stavitelů chrámů, tzv. kamenických cechů, ze kterých se založením Velké Lóže 24. června 1717 stalo oficiální hnutí svobodných zednářů, tzv. spekulativní zednářství. Členy již nebyli pouze stavitelé, ale také vědci, šlechtici, apod. Srov. Kol. Cesty svobodného zednářství. Praha: Petrklíč, 2001, s. 45. 72 R. J. V., „Můstky ke Komenskému“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1925, r. 1., č. 2, s. 28. 73 Tamtéž, s. 28. 74 Tamtéž, s. 28.
25
svobodného zednářství.75 Podobnou domněnku uvádí ve svém díle Criegern76, podle které byl J. A. Komenský spíše pod vlivem lóže. Myšlenka, že byl Jan Amos Komenský členem svobodného zednářství již byla vyvrácena77, ovšem dle četnosti témat souvisejících s jeho osobou v periodiku Svobodný zednář, lze usoudit, že hrál významnou roli v zednářství ještě na počátku 20. století. Podle dostupné literatury, ze sledované doby, byl Jan Amos Komenský českými zednáři považován za duchovního předchůdce daného hnutí. Na následujících stranách bude věnována pozornost dílu Jana Amose Komenskému, resp. spisům, které se objevují v textech svobodných zednářů a jsou vnímány samotným hnutím jako vzor pro jejich nauku a cíl. Osobnost Jana Amose Komenského se neodráží pouze v nauce, ale také v organizační struktuře svobodného zednářství, což bude přiblíženo v úvaze nad pojmenovávání lóží. Celá práce je zaměřena hledání spojitosti mezi J. A. Komenským a svobodnými zednáři, proto je nutné se také zamyslet nad tím, jak byl vnímán českými zednáři na počátku 20. století. Na závěr této kapitoly zvážím sebevymezení svobodného zednářství ve vztahu k Janu Amosovi Komenskému.
4. 1. Svobodní zednáři a dílo Jana Amose Komenského Mnoho zednářských badatelů se na počátku 20. století věnuje dílu J.A. Komenského. Jejich zaujetí touto problematikou má jistě své kořeny zapuštěny v myšlence, že J. A. Komenský je duchovním předchůdcem svobodného zednářství. Ve svých příspěvcích a dílech se pokoušejí doložit inspiraci díly J. A. Komenského při zakládání spekulativního zednářství. Z velkého množství spisů Jana Amose Komenského se svobodné zednářství zaměřuje především na dvě díla. Jedná se o spis Via lucis (Cesta 75
Lennhoff, E. Svobodní zednáři. Praha: Petrklíč, 1993, s. 197; Begemann, W., „Comenius und die Freimaurer“, Berlin 1906, citováno dle Mašlaň, F. Komenský a svobodní zednáři (S přehledem svobodného zednářství v Čechách a s literaturou zednářskou). Praha: Dědictví Komenského, 1921, s. 13. 76 Criegern, „J. A. Comenius als Theolog“, 1881, s. 385-94, citováno dle Mašlaň, F. Komenský a svobodní zednáři (S přehledem svobodného zednářství v Čechách a s literaturou zednářskou). Praha: Dědictví Komenského, 1921, s. 13. 77 Svobodné zednářství oficiálně vzniká 24. června 1717, Jan Amos Komenský zemřel 15. listopadu 1670. Z těchto dat lze jasně vyčíst, že mezi oficiálním založením svobodného zednářství a životem J. A. Komenského leží téměř půl století.
26
světla, Amsterdam 1668) a nedokončené pansofické a vševědné dílo Obecná porada o nápravě věcí lidských. Lidskému pokolení, předně však vzdělancům, duchovním a mocným Evropy (De rerum humanarum emendatione consultatio catholica ad genus humanum, ante alios vero ad eruditos, religiosos, potentes Europae) (1645-1670). Toto rozsáhlé dílo má celkem sedm svazků: I. Panegersia (Univerzální probuzení); II. Panaugia (Univerzální osvícení); III. Pansophia (Univerzální moudrost, Všemoudrost, Vševěda); IV. Pampaedia (Univerzální vzdělávání, Vševýchova); V. Panglotia (Univerzální jazyk); VI. Panorthosia (Univerzální náprava, Všenáprava); VII. Pannuthesia (Univerzální povzbuzení).78 Svobodní zednáři obracejí svou pozornost především k prvnímu svazku, tj. Panegersia a třetímu svazku, tzv. Pansophii. Podle jejich přesvědčení byl autor Konstituce (1723) svobodných zednářů, James Anderson (16791739)79, silně ovlivněn spisy Jana Amose Komenského a také z nich přímo údajně vycházel. Myšlenka, že J. Anderson čerpal z J. A. Komenského se objevila již na počátku 19. století. Jak již bylo zmíněno, v roce 1810 uvedl profesor K. Chr. K. Krause z Jeny domněnku, že J. Anderson jako předlohu své Konstituce použil spis J. A. Komenského Panegersia80, po něm stejnou úvahu uvedl v roce 1892 L. Keller.81 James Anderson žil v době, kdy nebylo zvykem uvádět v díle odkazy na zdroje, přesto podle přesvědčení Rudolfa J. Vonky a mnoných jiných, je Panegersie82 plná myšlenek, které tvoří podstatu moderního svobodného zednářství. Aby své domněnky podložil, 78
Kumpera, J. Jan Amos Komenský: Poutník na rozhraní věků. Ostrava: Nakladatelství Svoboda, 1992, s. 224. 79 Stevenson, D. James Anderson: Man and Mason, (online). Dostupné z: http://www.scottishrite.org/what/educ/heredom/articles/vol10-stevenson.pdf (3.8.2009). 80 Panegersia vyšla v roce 1666 údajně bez jména autora a vydavatele. R.J. Vonka se domníval, že J.A. Komenský chtěl zabránit ovlivnění čtenáře jeho jménem, neboť v té době již byl dobře známý a také se ozývaly hlasy proti jeho spisovatelské činnosti poté, co vydal knihu Lux e tenebris. V roce 1702 vyšlo druhé vydání v Halle. Vydal jej francouzský emigrant a hugenot František Buddeus, který poznamenal, že toto dílo J.A. Komenského vydal z rukopisné pozůstalosti. V roce 1708 v Hamburku vyšlo dílo Theatram anonymorum, ve kterém je J.A. Komenský označen za autora Panegersie. Srov. R.J.V. z L.: J. A. K., „Anderson z Komenského?“, Svobodný zednář: Orgán Čsl.zednářstva, 1929, r. III., č. 1-2, s. 51. 81 Tamtéž, s. 51; Lennhoff, E. Svobodní zednáři. Praha: Petrklíč, 1993, s. 196. 82 Spis Panegersia napsal Komenský pravděpodobně již během svého pobytu v Anglii. Zde byl pozván Němcem Hartlibem, aby své myšlenky přednesl před anglickým parlamentem. J.A. Komenský se domníval, že v Anglii bude moci vzniknout kolegium osvícenců. Jeho podobu popsal ve svém dalším díle Cesta světla (Via Lucius, Londýn 1641-1642). V jeho představách to byl sbor, jenž by pečoval o šíření světla vzdělanosti a o předcházení válkám. Srov. Kumpera, J. Jan Amos Komenský: Poutník na rozhraní věků, Ostrava: Nakladatelství Svoboda, 1992, s. 77-90; 310.
27
věnoval se rozboru díla J. A. Komenského a komparaci Panegersie a Konstituce. Došel k názoru, že J. A. Komenský ve svém díle přiznává svou touhu založit společnosti, která by užívala určitých obřadů, jenž by jímaly lidskou mysl a povzbuzovaly ducha.83 Nejen Panegersia je významná pro svobodné zednáře. Společné prvky nacházejí také ve třetím svazku, v Pansophii. Zde J. A. Komenský mluví o stavbě chrámu moudrosti podle pra-pojetí, norem a zákonů nejvyššího stavitele světa.84 Sledovaní zednáři na počátku 20. století ve svých dílech věnují náležitou pozornost návaznosti svobodného zednářství na dílo Jana Amose Komenského. Dle nejdostupnějších prací se jedná o spisy Rudolfa J. Vonky, Františka Mašlaně, Emanuela Lešehrada a vídeňského zednáře Eugena Lennhoffa85. Svou pozornost zaměřovali na několik spisů, kterým se nyní budu více věnovat. Velmi často je v dílech českých prvorepublikových zednářů zmiňována kniha J.A. Komenského Via lucis (Cesta světla, Amsterdam 1668). Jan Amos Komenský v Cestě světla poprvé uvádí své plány na všenápravu lidstva. Její obsah naznačuje také dlouhý název s podtitulem Cesta světla dosud vyhledaná a i nadále vyhledávaná to jest promyšlené pátrání jak v blížícím se soumraku světa úspěšně šířit světlo rozumu, moudrost, po všech myslích všech lidí a po všech národech.86 J. A. Komenský spis Cesta světla napsal již v Londýně v období 1641 až 1642, v tištěné podobě však vyšel až roku 1668 v Amsterdamu. 87 V podstatě řeší otázku reformy lidstva prostřednictvím určité formy osvícení. Tuto myšlenku nejlépe vystihují jeho vlastní slova:
83
R.J.V. z L. : . J. A. K., „Čerpal Anderson z Komenského?“ Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1929, r. III., č. 1-2, s. 53. 84 Hanel, J., „Jan Amos Komenský (K 28. březnu 1892)“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 3., s. 50. 85 Eugen Lennhoff sice není představitelem prvorepublikového českého zednářství, ale jak vyplývá z jeho díla Svobodní zednáři (1929) čerpal z prací československých zednářů působících na počátku 20. stol. Srov. Lennhoff, E. Svobodní zednáři. Praha: Petrklíč, 1993, s. 197. 86 Komenský, J.A. Cesta světla, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1961. 87 Novák, J.V. Jan Amos Komenský: Pracovník o budoucí dobro člověčenstva, Praha: F. Topič, s. 44.
28
„K dosažení stanovených cílů všeobecného ozáření (Panaugie) stanovíme nyní vhodné prostředky. Jsou celkem čtyři: universální knihy, universální školy, universální sbor učených mužů a univerzální jazyk. Všechno to je nové a musí to být novou péčí od základů vybudováno.“88
Svobodné zednářství se zaměřuje především na myšlenku univerzálního sboru. J. A. Komenský určil tři podmínky, které by podobné sdružení mělo naplnit. „Ať už budou tito věštci universálního vědění kdekoli (buď ve sdruženích nebo jednotlivě), bude třeba, aby I.
o sobě navzájem věděli
II.
seskupili se v nějakém sdružení
I.
spojili se pouty neporušitelných zákonů. “89
V době vzniku tohoto díla, tzn. v letech 1640-1642, působil Jan Amos Komenský v Anglii, kde se podílel na přípravě k založení vědecké akademie Královské společnosti nauk.90 Ve svých představách však měl na mysli celosvětovou organizaci, která by zajistila podporu vzdělávání a osvěty, rozvoje vědy a šíření humanity. Jeho cílem byla reformovaná dokonalá společnost, jež by byla vyvrcholením dějin.91 Představitelé svobodného zednářství se hlásí k této ideji a považují založení spekulativního svobodného zednářství za dosažení výzvy k založení společnosti pro udržení míru mezi národy a k hlásání ideálu humanity. Rozbor alegorického spisu Labyrint světa a ráj srdce (1623) se ve sledovaných textech svobodných zednářů nevyskytuje. Jeho význam spočívá však ve vlastním obsahu a pravděpodobném zdroji inspirace J. A. Komenského. Svobodní zednáři rádi poukazují na společné kořeny s Bratrstvem Růže a Kříže. V tomto případě se jedná o vliv spisů 88
Komenský, J.A. Cesta světla. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1961, s. 96. Tamtéž, s. 113. 90 Floss, P. Jan Amos Komenský: Od divadla věcí k dramatu člověka. Ostrava: Profil, 1970, s. 153-4. 91 Tamtéž, s. 148-149. 89
29
německého luterského theologa Johanna Valentina Andreae (1586 - 1654) na dílo Jana Amose Komenského. Byl zaznamenán písemný styk, ze kterého vyplývá okouzlení J. A. Komenského osobností J. V. Andreaea.92 Na tento spis mělo především vliv několik děl J. V. Andreaea, vzhledem ke sledovanému tématu, Peregrini in patria errores (Bloudění cizince ve vlasti, 1618)93, Civis Christianus (Křesťanský občan, 1619) či Reipublicae Christianopolotanae descriptio (Popis státu zvaného Christianopolis, 1619)94. Odraz inspirace rosikruciány se objevuje v samotném díle, konkrétně ve XIII. kapitole, která je nazvána Poutník se na Rose-Crucios dívá.95 S velkou oblibou upozorňují zednářští autoři na vyobrazení určitých zednářských symbolů na titulních stranách některých děl Jana Amose Komenského. Přítomnost těchto znaků vyvolala velké diskuse, které již dříve byly zmíněny, kdo z koho čerpal. Na titulní listu spisu Panegersia z roku 1702 by měla být vyobrazena palmová ratolest. Přítomnost této rytiny Emanuel Lešehrad vysvětluje působením Jana Amose Komenského v tajné společnosti Řád palmy, jejíž symbolem byla palmová ratolest.96 Avšak František Mašlaň přítomnost vyobrazení palmové ratolesti vysvětluje naprosto jiným způsobem. „Palma, symbolická značka křesťanských akademií tehdejších, zdobí titulní obraz tohoto vydání ‚Panegersie‘ a dosvědčuje, kterým kruhům ležely pansofické snahy Komenského na srdci.“97 Rozchod názorů autorů působících ve stejné období, kteří své díla jistě vzájemně znali, je až zarážející. Vysvětlení by mohlo podat podrobnější zaměření se na dílo obou zednářů. František Mašlaň se zaměřoval především na dějiny svobodného zednářství, zatímco Emanuel Lešehrad byl známý svým zájmem o tajné společnosti, což se také odrazilo 92
Škarka, A., „Doslov“, in: Komenský, J. A. Labyrint světa a ráj srdce. Praha: Naše vojsko, s. 183. 93 Kumpera, J. Jan Amos Komenský: Poutník na rozhraní věků. Ostrava: Nakladatelství Svoboda, 1992, s. 256. 94 Škarka, A. „Doslov“, in: Komenský, J. A. Labyrint světa a ráj srdce. Praha: Naše vojsko, s. 183. 95 Tamtéž, s. 63-66. 96 Lešehrad, E. Tajné společnosti v Čechách: Od nejstarších časů do dnešní doby. Praha: SFINX, 1922, s. 49. 97 Mašlaň, F. Komenský a svobodní zednáři (S přehledem svobodného zednářství v Čechách a s literaturou zednářskou). Praha: Dědictví Komenského, 1921, s. 12.
30
v jeho přístupu k osobnosti Jana Amose Komenského. Ve svých textech věnuje pozornost především vztahu J. A. Komenského k různým tajným společnostem.98 K jiným rytinám se již Emanuel Lešehrad nevyjadřoval, zatím co František Mašlaň, ze kterého čerpal také Eugen Lennhoff, předkládal další, aby
doložil
propojení
svobodného
zednářství
s
Janem
Amosem
Komenským. Podle jeho mínění se jednalo o symboly humanity objevující se v akademiích 15. a 16. století a u svobodných zednářů. Jako příklad uvádí spis Pansophiae prodromus (Leyden 1644), ve které je zobrazena královna moudrosti Panagia, u jejíchž nohou leží bible, úhloměr a kružidlo. 99 R. J. Vonka nalézá další symboly na úvodním listu třetího vydání tohoto díla. Konkrétně by zde podle něj měla být olovnice, úhelnice, pravoúhlý hák, obzorové měřidlo, mistrovská kniha, zavřená i otevřená, ve které se nachází stavební plán. Sloupy by měly být vyjádřeny skrytě, jeden nese světový glóbus a na druhém je pozemský glóbus a také by zde mělo býti kružidlo.100 Podobné zednářské symboly, lze podle Františka Mašlaně nalézt také ve spisu Janua sive introductio in Biblia sacra (1658), kde lze objevit obraz zlomeného kulatého sloupu stojícího na krychli a v neposlední řadě v díle Lux e tenebris (1665) (viz Příloha II.) tři sloupy a mystický monogram J. A. Komenského.101 K dílům Lux in tenebris a Lux e tenebris se také více vyjadřuje Rudolf Jordán Vonka. Údajně obsahují v ilustracích prvky zednářských symbolů: kružidlo, trojúhelník, růže, sloupy, jedna z ilustrací by měla naznačovat tři mládence sedící v řetězu, dále by se zde měl
98
Jedná se např. o již zmíněný Řád Palmy, Bratrstvo Růžového kříže, společnost Societas, Amici Crucis, apod. Srov. Lešehrad, E.Tajné společnosti v Čechách: Od nejstarších časů do dnešní doby. Praha: SFINX, 1922; Lešehrad, E. Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích. Praha: Stavba, 1937. 99 František Mašlaň neopomene upozornit čtenáře, že bible, úhloměr a kružidlo představují v nauce svobodného zednářství tři velká světla. Srov. Mašlaň, F. Komenský a svobodní zednáři (S přehledem svobodného zednářství v Čechách a s literaturou zednářskou). Praha: Dědictví Komenského, 1921, s. 9. 100 Vonka, R. J., „Můstky od Komenského k zednářství“, Svobodný zednář: Orgán československého zednářstva, 1926-1927, r. I., č. 4, s. 52. 101 Podle odkazu F. Mašlaň čerpal z děl zahraničního autora L. Keller: Bibel, Winkelmaß und Zirkel, str. 26-29. Jena 1910. (Otisk z MCG 1908.) L. Keller: Die Brüdeschaft zum helligen Kreutz und andere Akademien, Logen und Kammern des 17. Jahrhauderrs. (MCG 1911, str. 145.), citováno dle Mašlaň, F. Komenský a svobodní zednáři (S přehledem svobodného zednářství v Čechách a s literaturou zednářskou). Praha: Dědictví Komenského, 1921, s. 9.
31
nacházet obrázek beránka jako symbolu vítězství.102 Zatímco František Mašlaň nevěnoval jiným dílům pozornost, R. J. Vonka upozorňoval na další, konkrétně na dílo Vestubulum rerum (1658), kde na titulním listě má být údajně uvedeno sedm stupňů práce. Své domněnky evidentně čerpá z K. Ch. K. Krause na jehož výklad odkazuje.103 Vzhledem k záměrům práce není třeba uvádět všechny domněnky Rudolfa J. Vonky. Jedná se o různé zkratky a obrazce objevující se v díle J. A. Komenského. Snad pouze poslední zmínka, podle přesvědčení R. J. Vonky je zednářský chrámový koberec104 totožný s vyobrazením z titulního listu Opera didactica omnia105 (viz Příloha III. a IV.).106 Je evidentní, že Rudolf Jordán Vonka jde ve svých úvahách mnohem hlouběji než František Mašlaň. Je otázkou, zda J. A. Komenský opravdu použil výše zmíněné symboly nebo jeho vydavatelé úmyslně a skutečně.107 Dle uvedených titulních listů v příloze si lze udělat vlastní představu. Možným vysvětlením může být také až přespřílišná snaha Rudolfa J. Vonky a jiných soudobých zednářů nalézt spojitost moderního svobodného zednářství s Janem Amosem Komenským. Jisté je, že se v díle J. A. Komenského objevují podobné myšlenky, mnohdy také symboly a cíle jako v programu současného svobodného zednářství. V textech sledovaných českých svobodných zednářů je kladen důraz na pansofické108 snahy Jana Amose Komenského, které se objevují hlavně 102
Vonka, R.J., „Můstky od Komenského k zednářství“, Svobodný zednář: Orgán čsl. zednářstva, 1926-1927, r. I., č. 4, s. 53. 103 Kraus, Die drei altesten Kunsturkunden über die Freimaurerei, citováno dle Vonka, R.J., „Můstky od Komenského k zednářství“, Svobodný zednář: Orgán československého zednářstva, 1926-1927, r. I., č. 4, s. 52. 104 Chrámový koberec neboli pracovní koberec je součástí každé dílny, jeho vyobrazení odráží stupeň, ve které daná dílna pracuje. „Symbolizuje půdorys lidského života; představuje půdorys Šalamounova chrámu a obsahuje různé symboly.“ Srov. Čechurová, J. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Libri, 2002, s. 516. 105 Titulní list tohoto díla tvoří mědirytina vyryta podle předlohy Crispina de Pass, kterou navrhl údajně sám J.A. Komenský Davidem Loggem. „V popředí je znázorněn sedící autor u stolu s knihou a glóbem, za ním se otevírají dveře posluchárny se studenty. Po stranách jsou výjevy šesti lidských činností (sochařství, malířství, zahradnictví, zemědělství, tiskařství a stavitelství). Horní část rytiny tvoří vyobrazení přírody a vesmíru se Sluncem, Měsícem a hvězdami a části zvířetníku. Symboliku celého obrazu vysvětlil Komenský ve spisku Typographeum vivum (Tiskárna živá) ve 4. části ODO.“ Srov. Kumpera, J., Jan Amose Komenský: Poutník na rozhraní věků. Ostrava: Nakladatelství Svoboda, 1992, s. 274-275. 106 Vonka, R.J. „Můstky od Komenského k zednářství“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1926-1927, r. I., č. 4, s. 53. 107 V uvedených pramenných materiálech nejsou doloženy obrazové důkazy, je na čtenáři, zda si ověří osobně tvrzení autorů nebo bude jejich slovům věřit. 108 Pansophia je „(...) všeobecná múdrosť, ktorej hlavným cieľom je, aby ľudia mohli poznať všetko svoje dobro a zlo, aby ‚celé ľudské pokolenie dostalo dokonalý rozum,
32
ve spisu Prodromus pansophiae (Předchůdce vševědy, 1637 Oxford).109 Dalšímu vydání byla připojena obhajoba pansofického programu Conatuum pansophicorum dilucidatio (Vysvětlení vševědných snah).110 Celý spis je rozdělen do třech částí. J. A. Komenský vyzývá lid k rozšíření moudrosti, aby mohly být nastolen opět zlatý věk. Svobodní zednáři se zaměřují na prostřední oddíl, kde J.A. Komenský „(...) pojednává o způsobu, jak vědění sestavit v ‚nádherný chrám moudrosti‘.“111 V tomto případě čeští zednářští autoři odkazují na spis Conatuum pansophicorum dilucidatio. Zdůrazňují myšlenku, která se objevuje v tomto díle. Jedná se o zmínku o chrámu moudrosti, jenž je podobný chrámu Šalamounovu a je postaven podle zásad, které určil nejvyšší stavitel světa, bůh. Představuje naplnění jejich cíle a touhy. Emanuel Lešehrad se v jednom z příspěvků časopisu Svobodný zednář, konkrétně v Ke vzniku organisace svobodného zednářství a zednářského chrámu pokusil čtenářům přiblížit vznik ideje chrámu. Odmítl myšlenku, že by jeho původ byl židovský. Odkazuje na rosikruciánské dílo Fama Fratenitatis (1614), za jehož autora považuje Daniela Schwentera a odvolává se na prof. Kadeřávka.112 Tento spis uvádí „(...) že legendární Christian Rosencreutz zbudoval Domus Spiritus Saneti (dům Ducha Svatého, dům božské Moudrosti), aby byl střediskem bratrstva, jež by se odtud rozcházelo do světa konati charitativní práci.“113 E. Lešehrad ve svém článku uvádí další údajné členy Bratrstva Růže a Kříže, kteří ve svém díle pojednávají o stavbě chrámu. Jedná se o Francise Bacona a jeho spis Nová Atlantis (1621), která obsahuje popis ostrova s dokonalým státem v jehož středu je Šalamounův dům; Roberta Fludda a jeho dílo Summum bonum dokonalý jazyk a dokonalé počínanie a aby sa tak dosiahla všeobecná zhoda medzi ľudmi a a aby sa odstránili... všetky rozpory vos svete.‘“ Vybrané spisy Jana Amose Komenského. IV. sv. Praha 1956, s. 167, citováno dle Pšenák, J., „Predslov“, in: Komenský, J.A. Vševýchova. Bratislava: Obzor, 1992, s. 12. 109 J. A.Komenský toto dílo neměl sám v úmyslu vydat. Sepsal jej v letech 1634 až 1636, kdy by v korespondenčním kontaktu s Němcem S. Hartlibem, který v dané době působil v Londýně a své myšlenky mu odkryl. S. Hartlib bez vědomí J. A. Komenského tyto ideje vydal pod názvem Conatuum Comenianorum praeludia (Předehry Komenského snah) s podtitulem Porta sapientiae reserata (Brána moudrosti otevřená). Srov. Kumpera, J. Jan Amos Komenský: Poutník na rozhraní věků. Ostrava: Nakladatelství Svoboda, 1992, s. 291. 110 Tamtéž, s. 291. 111 Tamtéž, s. 292. 112 Lešehrad, E., „Ke vzniku organisace svobodného zednářství a zednářského chrámu“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1938, r. XII, č. 5, s. 84-85. 113 Tamtéž, s. 84-85.
33
(1629) a v neposlední řadě texty Jana Amose Komenského Conatuum pansophicorum dilucidatio a Pansophiae prodromus.114 „Tyto spisy vydal Komenský v době, kdy byl ve spojení s rosekruciánem Samuelem Hartlibem v Londýně, jenž se opět stýkal s Eliasem Ashmolem. R. 1646 zřídil pak Elias Ashmole R.C. v Mason’s Hall v Londýně ‚dům Šalamounův‘, první chrám svobodných zedníků.“115 Stavba chrámu hraje v zednářské symbolice významnou roli. Má dvojí úlohu, cílem jedince je vystavět ideální chrám v sobě samém a vlastní tzv. Šalamounův chrám hraje důležitou roli v zednářské legendární historii a v samotném iniciačním rituálu.116 Krátce po založení první oficiální zednářské lóže Velké lóže v Londýně byla sepsána Jamesem Andersonem tzv. Konstituce neboli Book of Constitutions uveřejněna roku 1723.117 Jak již bylo několikrát zmíněno, jako první upozornil na souvislosti Konstituce a díla J. A. Komenského profesor K. Ch. K. Krause z Jeny na počátku 19. století. Na jeho práci poté navázali mnozí zednářští historikové a komeniologové. Také čeští svobodní zednáři na počátku 20. století věnovali tomuto tématu značnou pozornost. Emanuel Lešehrad považuje první část Porady obecné o nápravě lidských věcí Panegersii spolu s didaktickými spisy za hlavní pramen Konstituce.118 R. J. Vonka provedl komparaci Konstituce s dílem Jana Amose Komenského, aby našel společné znaky a dokázal tak teorii, že James Anderson místy až doslovně čerpal z jeho díla. Jeho činnost odráží snahu českých zednářů dosvědčit, že svobodné zednářství má duchovní kořeny v Čechách. V Konstitucích se odráží základ svobodného zednářství. Neobsahují pouze nauku, ale také mnohé legendy, které se k tomuto hnutí stahují. Mnohé z nich jsou věnovány problematice původu a vzniku svobodných zednářů. 119 Jednu z nejpodstatnějších rolí hraje ve svobodném zednářství symbol Šalamounova chrámu. Většina příběhů sebraných v Konstitucích byla známá již na konci 17. století, stejně tak velmi oblíbeným tématem učenců 114
Tamtéž, s. 84-85. Tamtéž, s. 84-85. 116 Podle legendy je údajným zakladatelem stavitel Hiram, jenž dohlížel na stavbu Šalamounova chrámu v 10. stol. př.n.l. Organizační struktura stavby, samotná stavba i příběh hrají primární roli v zednářské symbolice a rituálním životu lóže. Srov. Lobkowicz, P. F. Legenda svobodných zednářů. Praha: Nakladatelství Ivo Železný, 1996. 117 Ridley, J. Svobodní zednáři. Praha: BB/art, 2004, s. 30. 118 Lešehrad, E. Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích. Praha: Stavba, 1937, s. 18. 119 Ridley, J. Svobodní zednáři. Praha: BB/art, 2004, s. 30. 115
34
byl Šalamounův chrám. Byly sepsány obsáhlé latinské texty věnující se této problematice, z předních osobností lze jmenovat např. matematika a vědce Isaaca Newtona.120 O zvýšeném zájmu o tuto oblast také vypovídají tajná společenství, jejichž členové byli mnozí vědci a filozofové. V jaké formě se tedy odráží myšlenky J.A. Komenského v symbolice svobodných zednářů? Základní svobodné zednářství je složeno ze tří stupňovité hierarchie, tzn. učedník, tovaryš, mistr. Svobodné zednářství se odvolává na dílo Cesta světla, kde J.A. Komenský uvádí sedm stupňů vývoje lidstva v souvislosti s popisem zednářského třístupňového systému zasvěcení.121 „Kdo chce býti zednářem, má býti uvědomělý (svobodný) muž dobré pověsti; má býti pevného životního postavení a bez úhony. Tuto zásadu hlásal nejeden filosof; zednáři si připomínají rádi, že ji nacházejí u průkopníka, duchovního otce zednářství, u Jana Amose Komenského, hlavně v díle Cesta světla.“122
Uvedená citace české zednářské tvorby se opět odvolává nejen k dílu Jana Amose Komenského jako představiteli hlavního zdroje nauky, ale také k jeho osobnosti jako zakladateli svobodného zednářství. Dále klade svobodné zednářství důraz na pansofické snahy J. A. Komenského a přijímá tak za svůj cíl jeho myšlenku vytvoření bratrstva, které by dovedlo lidstvo do tzv. zlaté doby. Podle Karla Boleslava Štorcha, který se v 19. století věnoval otázce svobodného zednářství, nelze brát myšlenky Jana Amose Komenského doslovně, neboť jeho návrhy jsou v reálném světě neuskutečnitelné. Přesto byl také přesvědčen o jistém vlivu spisů Jana Amose Komenského na svobodné zednářství, i když podle jeho mínění se zakladatelé novoanglického zednářství odchýlili od ideje J.A. Komenského „(...) v tom, že kdežto on k napravení obecných lidských záležitostí obecného též spolupůsobení a veřejnosti vyhledával, oni naopak organisaci 120
Tamtéž, s. 30. Vonka, R. J. Zednářská symbolika. Praha: Or... 5928-169, Trojúhelník č.1, s. 11. 122 Tamtéž, s. 16. 121
35
masonstva v příliš pevná pouta sevřeli a nejen od veřejnosti upustili, nýbrž i docela bránu jí zavřeli.“123 Odklon od myšlenek J. A. Komenského také vidí v tom, že podle jeho mínění novoangličtí zednáři chtěli svou nauku použít v boji s katolickou církví a protestantismem.124
4. 2. Zednářské lóže a Jan Amos Komenský
S osobností J. A. Komenského není spjata pouze nauka, ale také organizační struktura. Několik zednářských lóží nese v názvu jeho jméno či název jednoho z jeho děl. Jedná se především o lóži Jan Amos Komenský125, dále o lóže jejichž názvy obsahují jména či části jeho děl. Konkrétně brněnská lóže Cesta světla a ostravská lóže Lux in tenebris. Také v zahraničí vznikly mnohé lóže nesoucí jméno tohoto českého rodáka, např. v roce 1888 byla v Uhrách založena lóže Comenius, v roce 1910 ve Vratislavi lóže Comenius zu den drei Säulen, podobně tomu bylo v Rumunsku, kde vznikla lóže Jan Amos Komenský či ve Spojených státech lóže Komenský.126 V neposlední řadě je nutné zmínit také britskou Velkou lóži Československa Comenius.127 Bylo ustanoveno také několik společností, jedná se např. o Společnost Komenského neboli Comenius Gesellschaft založenou v Německu v roce 1892 či nizozemský Spolek zednářské mládeže Comenius ustanovený roku 1914, také ve Spojených státech vzniklo několik podobných organizací.128 Ze sledovaného období bych ráda také připomněla zmíněnou Velkou Národní Lóži Československou Obřadu Skotského
123
Štorch, K. B., „Komenský a masoni“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 1, s. 12. 124 Tamtéž, s. 12-13. 125 Lóže Jan Amos Komenský byla velmi významnou českou lóží, založenou jako jednou z prvních skupinou patnácti českých zednářů pod záštitou Velkého Orientu francouzského, dne 26. října 1918. Srov. Mišovič, J. Víra v dějinách zemí koruny České. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001, s. 77. 126 Lešehrad, E. Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích. Praha: Stavba, 1937, s. 79-80. 127 Edvard Beneš a další emigranti založili tuto lóži v roce 1941 v Londýně. Srov. Kol. Cesty svobodného zednářství. Praha: Petrklíč, 2001, s. 68. 128 Lešehrad, E. Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích. Praha: Stavba, 1937, s. 79-80.
36
Starého i přijatého, jejíž všechny pražské lóže vykonávaly své práce v prozatímních místnostech označovaných jako Památník Komenského.129 Proč byly lóže pojmenovány názvy souvisejícími s osobností Jana Amose Komenského? Odpověď na tuto otázku není snadné nalézt, nejprve je nutné objasnit jakým způsobem získávaly jednotlivé lóže jména. První zednářské lóže vznikající v Anglii získávaly název podle hostinců, kde se jejich členové setkávali. První oficiální lóži na světě, tzn. Velkou Lóži založily 24. června roku 1717 lóže U husy a rožně, U koruny, U jabloně, U poháru a hroznu.130 České zednářství bylo v před prvorepublikovém období z velké míry ovlivněno zednářstvím německým. Zdejší zednářství navázalo na anglický zvyk pojmenovávat lóže po hostincích. Zavedli však mnohé odchylky ve formě symbolických vylepšení prostřednictvím přívlastku, např. korunovaný, či připojení mystického jednociferného čísla (nejčastěji trojky). Později přibyla také označení pomocí výjimečných vlastností, zednářských symbolů či osobností.131 Československé lóže preferovaly názvy odvozené od patronátní lóže, lóže pojmenované po nějakém ochránci, symbolickém či faktickém patronovi. Většina z nich se programově hlásila k české reformační tradici a k národnímu obrození.132 Klasickým rysem československých lóží je název související s národním charakterem a symboly, z toho vyplývá, že v českém zednářství se odráží vztah k domácí tradici a historickým a lidským hodnotám.133 Tímto je vysvětleno pojmenování některých místních lóží, avšak stále není jasné, proč byl J. A. Komenský natolik klíčový pro české zednářství.
129
Borovička, M. Tajné dějiny zednářských lóží. Praha: Ottovo nakladatelství-Cesty, 2002, s. 208; Lennhoff, E. Svobodní zednáři. Praha: Petrklíč, 1993, s. 199. 130 Kol. Cesty svobodného zednářství. Praha: Petrklíč, 2001, s. 18. 131 Čechurová, J. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 132. 132 Jedná se například o lóže Jan Amos Komenský, Cestou světla, Pravda vítězí, Lux in tenebris, Ján Milec, Kalich, Petr Chelčický, Oreb Comenius, Tábor, Jan Hus a druhou skupinu tvoří Josef Dobrovský, Ján Kollár, Pavel Josef Šafařík. Srov. Čechurová, J. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 132-133; 425. 133 Tamtéž, s. 133.
37
4.3. Jak byl Jan Amos Komenský vnímán svobodnými zednáři na počátku 20. století Silnému
ovlivnění
svobodných
zednářů
Janem
Amosem
Komenským nenapovídá pouze množství článků a knih věnovaných jeho osobě. Velmi vypovídající je styl, kterým jsou psány. Většina z nich, dá se říci snad všechny, neobsahují sebemenší kritiku díla a života J. A. Komenského. Jeho postoje jsou často jistým způsobem obhajovány a vysvětlovány z pozice autora. Důraz na postavu Jana Amose Komenského se v českém zednářském prostředí objevuje již na konci 19. století. Je spojen s osobností Jaromíra Hanela, jenž byl svobodnými zednáři na počátku 20. století považován nejen za duchovního vůdce, ale také obnovovatele svobodného zednářství na sklonku 19. století a podporovatele idejí Jana Amose Komenského.134 Velkým zastáncem J. A. Komenského byl již mnohokrát zmiňovaný Rudolf J. Vonka. Mnozí komeniologové v životopisech Komenského uvádějí jeho sklon k chiliasmu.135 R. J. Vonka, ale toto tvrzení odmítl přijmout. Zdůrazňoval, že Jan Amos Komenský nebyl chiliast a neočekával příchod či návrat tisíciletého království nebeského v návrat hmotný.136 Nejčastěji autoři článků ve Svobodném zednáři upomínají na jimi přijímaný fakt, že Jan Amos Komenský byl duchovním předchůdcem svobodného zednářství. Nejlépe tento úkaz vystihuje citace článku Jaromíra Hanela: „Br ... Krause (Kunsturkunden II, 2. str. 15) praví o K-ém: ‚Nejlepší výklady o K-ého plánu na zlepšení lidské společnosti dává jeho Panegersia; avšak místa, která s novoanglickou konstituční knihou slovně a právě v nejvíce rozhodujících slovech a větách souhlasí, najdou se 134
Lešehrad, E. Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích. Praha: Stavba, 1937, s. 41-42; 84; H.:, „Zprávy: Ke kresbě br... J. Hanela o Komenském“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 3, s. 65. 135 Floss, P. Jan Amos Komenský: Od divadla věcí k dramatu člověka. Ostrava: Profil, 1970, s. 46; Novák, J. V. Jan Amos Komenský: Pracovník o budoucí dobro člověčenstva. Praha: F. Topič, 1920, s. 29. 136 R.J.V. z L. : . J. A. K. .:, „Čerpal Anderson z Komenského?“, Svobodný zednář: Orgán Čs. zednářstva, 1929, r. III., č. 1-2, s. 52.
38
v Opera didactica, t.j. v jeho vyučovacích didaktických spisech.‘ Dále vyslovuje (Ibidi. str. 24) domněnku: ‚Ježto spisy byly obecně známy v celé Evropě, zvláště však v Anglii, a do učenců tehdejšího věku velmi byly čteny a promýšleny, jest zřejmé, že zakladatel zduchovnělého svobodného zednářství, zvláště Anderson a Desaguliers, vypůjčili si ony základní myšlenky ze spisů K-ého.‘“137 „A tak vidíme, dr ... bb ..., K-ého jako předchůdce K ... U..., jako zvěstovatele oněch pravd, jejichž ztělesnění my jako zednáři pokládáme za nejžádoucnější pro spásu lidstva, a plně náleží tudíž K-ému ve všech Dílnách a všude, kde se shromažďují bb... k pěstování právě zednářského, t. j. právě lidského smýšlení, chvíle vděčné upomínky.“138
Také u J. Volfa najdeme podobné zmínky: „Vliv ideí J. A. Komenského na soustavu zedn. je nepopíratelný, ale zednáři v Čechách v 18. stol. si toho nebyli vědomi.“139 Podstatným rozdílem mezi těmito dvěma úryvky je pojetí vlivu Jana Amose Komenského. Narozdíl od L. Krause, jenž klade důraz na přijetí J. A. Komenského jako předchůdce, jej Josef Volf vnímá mnohem střízlivěji.
Podobné věty lze najít téměř v každé české zednářské
publikaci na počátku 20. století, jako další příklad slova Emanuela Lešehrada: „Ostatně je nepopiratelné, že moderní svobodné zednářství vyprýštilo hlavně z idejí Čecha J. A. Komenského (...)“140 V neposlední řadě se také k tomuto tématu vyjádřil František Mašlaň, jak uvádí Eugen Lennhoff k objasnění pojmenování jedné z prvních českých lóží: „První česká lože dala si zcela přirozeně název ‚Jan Amos Komenský‘. ‚Není pochyby, že jménem arciučitele národův, který i bez zástěry zednářské byl
137
Hanel, J., „Jan Amos Komenský (K 28. březnu 1892)“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 3, s. 50. 138 Tamtéž, s. 50. 139 Komentář k dílu Jan Amos Komenský a svobodní zednáři v Čechách. N. IV, 1920, s. 313-5, citováno dle Anonym, „Soupis prací br... Volfa o dějinách sz. zednářství“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva,1934, r. VIII, č. 8, s. 154. 140 Lešehrad, E. Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích. Praha: Stavba, 1937, s. 84.
39
zednářem v nejlepším slova smysle, byl nejkrásněji vystižen program zednářů českých a zednářů vůbec.‘(Mašlaň)“141
4.4. Sebevymezení českého svobodného zednářství
J. A. Komenský a jeho odkaz byl evidentně významný pro české prvorepublikové svobodné zednářství. Jeho význam není pouze spojen se symbolikou, kterou zednářští autoři nacházejí v jeho díle, ale také s otázkou vlastenectví. V březnu 1930 se uskutečnila slavnostní přednáška u příležitosti týdne Komenského. Referát přednesl K. Kroft, jak informoval R. J. V. v příspěvku časopisu Svobodný zednář. V komentáři R. J. V. k referátu K. Krofta se odráží odpověď na otázku jaký význam měl J. A. Komenský pro svobodné zednáře. „Došel k přesvědčení, že naše náboženská a vůbec kulturní závislost na kultuře německo-protestantské v šestnáctém století nebyla nám ani tak škodlivá, ani nebezpečná, jak se mnozí domnívali. Jednota bratrská, z níž vyšel Komenský, byla svérázná a Komenský místi aby z kultury německé jen přijímal, celému světu dával, a to více nežli přijal. Bratrská jednota vyšla z původního čistého hnutí husitského; jak mravně, tak i literárně si zachovala samostatnost. V husitském původním duchu representanti Jednoty způsobili, že byl vydán majestát o snášenlivosti, v snášenlivosti předhonili Evropu. Potom právě dílo Komenského je vyvrcholením ducha českého, jenž se nikdy nevzdával mravního dědictví Husova a Chelčického.“142
Podle mého názoru J. A. Komenský nepředstavoval pro české prvorepublikové zednáře pouze duchovního předchůdce tohoto proudu, ale také český národní symbol. Pro pochopení je nutné uvědomit si národní 141
Lennhoff, E. Svobodní zednáři. Praha: Petrklíč, 1993, s. 196. R. J.V., „Literatura: J. A. Komenský v našich dějinách“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1930, r. IV., č. 6, 7-8, s. 79. 142
40
vlastenecké snahy 19. až počátku 20. století. Jak bylo vidět v kapitole věnované problematice pojmenování lóží, kladli čeští zednáři důraz na národní otázku. Zednářská lóže Jan Amos Komenský byla založena v roce 1919, tzn. brzy po ukončení první světové války a založení samostatného Československého státu.143 Ve stejném období také vycházely knihy sledovaných autorů obsahující snahu dokázat návaznost svobodného zednářství na osobnost Jana Amose Komenského. Období po první světové válce bylo ve znamení obnovy a zabránění opakování válečných hrůz. Do popředí se dostal ideál demokracie a humanity. 144 Tento jev můžeme také sledovat v příspěvcích časopisu Svobodný zednář. Zatímco v první ročnících, resp. do VI. ročníku se humanitní myšlenka projevuje v podobě kladení důrazu na osobnost a především dílo Jana Amose Komenského, co by duchovního předchůdce zednářství, ve zbývajících svazcích dochází ke změně. Nejviditelnější příspěvky již v VI. ročníku, tj. rok 1932, ale především v VII. ročníku, tzn. rok 1933, ve kterých je věnována pozornost humanitním myšlenkám a době, ve které se zrodilo svobodné zednářství.145 Je patrný odklon od zdůrazňování humanity v díle J.A.Komenského a příklon k univerzální humanitě českého národa. Nyní uvádím několik citací, ve kterých se odráží sebevymezení českých svobodných zednářů ve vztahu k Janu Amosovi Komenském. „(...)u nás ke konci středověku máme Mistra Jana Husa, který žil i umřel pro svobodu svědomí, že máme Jednotu bratrskou a jejího zakladatele Chelčického, jenž již téměř před půltisíciletím jasně formuloval bratrskou lásku, odpor proti násilí a vyloučení idee mocenské z oblasti duchové a mravní, a že to byl český král Jiří Poděbradský, který první navrhl pacifistický svaz národů, tedy přinesl myšlenku, kterou jeho doba nemohla chápati, myšlenku, 143
Samostatný Československý stát byl vyhlášena 28. října 1918. Srov. Kol. Dějiny zemí Koruny české II., Praha: Paseka 1995, s. 147. 144 Tamtéž, s. 148. 145 J. V. (L... „Sibi et posteris“), „Zednářství a humanitní ideologie (Výtah z kresby)“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1932, r. VI. č. 5-6, s. 74-76.; Ulrich, J., „Myšlenkové ovzduší, v němž se zrodilo sv. . . zed . . .“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1933, r. VII., č. 1, s. 6-7; č. 2, s. 24-25; ,č. 3, s. 41-42; č. 5-6, s. 74-76; Wolf, J., „Humanitní myšlenka“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1933, r. VII., č. 1, s. 89; č. 2, s. 18-19; č. 3, s. 34-36.
41
jež předstihla vývoj o několik století. A Komenský snad po prvé literárně formuloval požadavek věčného míru a řešení mezinárodních sporů rozhodčími soudy a jeho pansofické spisy snad po prvé vyslovují myšlenku světoobčanství, snášenlivosti a jednotnosti celého světa. Co však vskutku lze nazvati neobyčejným a téměř jedinečným zjevem, jest skutečnost, že v národě českém ideje mravní, jež spojujeme s uvedenými velkými jmény, nejen nezemřely s těmito svými představiteli, nýbrž stále v národě po celé věky žily, byly připomínány a pěstovány, v nich nalezlo své zdůvodnění na př. i národní obrození, na nich spočívala i praktická politika národa obrozeného, až konečně národ, když ve jménu těchto ideí došel
obnovení
státní
samostatnosti,
na
tomto
ideologickém základě zařídil i svůj poměr k jiným národům v samostatném státě. Tato dlouhá ideologická kontinuita ve směru humanitním, kterou nelze vysvětliti jen historickou nahodilostí, nýbrž má zajisté základ v duši národa, jest snad vskutku specifickým znakem českého národa, neboť jde tu o vývoj několika staletí, kdežto na př. ideály francouzské revoluce žijí teprve něco přes sto let.“146
„(...) tu shledáme jasně, jak tento postoj národa českého jest příbuzný právě ideálům zednářským, jež spočívají v podstatě na universálnosti zákonů etiky, na solidaritě lidstva a na nezdolném optimismu, jemuž stačí cesta, i když cíl zdá se býti nedosažitelným, jak krásně praví zednářské Theinovo Credo.“147
„Buďme této shody českého humanitního ideálu se zednářskými zásadami vědomi v prvé řadě my sami, čeští zednáři, neboť toto vědomí jest ním posilou a zárukou, že jdeme po cestě pravé.“148 146
Wolf, J., „Humanitní myšlenka“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1933, r. VII., č. 1, s. 8-9. 147 Wolf, J., „Humanitní myšlenka“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1933, r. VII., č. 3, s. 35. 148 Tamtéž, s. 36.
42
Otázkou však zůstává, zda za změnou přístupu stojí osobnost Rudolfa Jordána Vonky, jenž byl známý obdivovatel díla Jana Amose Komenského, nebo celkového přístupu českých zednářů pod vlivem dějinných událostí. Rudolf Jordán Vonka působil jako šéfredaktor Svobodného zednáře do roku 1933, tzn. že pod jeho dohledem bylo uveřejněno prvních šest svazků VII. ročníku, zbývající čtyři svazky již byly vydány za působení Antonína Hartla.149 Je nutné ovšem upozornit na fakt, že citovaný článek J. Wolfa Humanitní myšlenka vyšel ještě za působení R. J. Vonky. V době šéfredaktorství Antonína Hartla již není tomuto tématu věnovaná natolik zvýšená pozornost. Výjimku tvoří pouze příspěvek Jaromíra Hanela, který vyšel v rámci připomínání klasických zednářských děl a přibližuje nám, jak české svobodné zednářství vnímalo postavu Jana Amose Komenského na konci 19. století.150 Univerzální pojetí humanity českého národa může být spojeno s blížící se hrozbou druhé světové války. Obava z politických ideologií, jako je např. nacismus, fašimus, bolševismus, se odrážela v příspěvcích periodika Svobodný zednář a to především v již zmíněném článku J. Wolfa Humanitní myšlenka.151 Je zjevné, že české svobodné zednářství klade velký důraz na národní minulost a především významné české osobnosti. Dílny, které vznikaly na počátku 20. století nesly jména vztahující se k české reformační tradici či osobnostem reprezentujícím české národní obrození. Konkrétně se jedná o Jana Amose Komenského, Jána Milece, Petra Chelčického, Jana Husa, Josefa Dobrovského, Jána Kollára, Pavla Josefa Šafaříka. V ohnisku zájmu nebyly pouze osobnosti, ale také události, místa či hesla, které připomínaly názvy lóží, např. Oreb Comenius, Tábor, Pravda vítězí či zmíněná díla Jana Amose Komenského – Cestou světla, Lux in tenebris. 152 Odpověď na otázku proč právě Jan Amos Komenský hraje tak významnou 149
Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1933, r. VII. Hanel, J., „Jan Amos Komenský (K 28. březnu 1892)“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 3, s. 48-50; H.:, „Zprávy: Ke kresbě br... J. Hanela o Komenském“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 3, s. 65. 151 Wolf, J., „Humanitní myšlenka“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1933, r. VII., č. 1, s. 8. 152 Čechurová, J. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 132-133; 425. 150
43
roli pro české svobodné zednářství, můžeme nalézt v díle Emanuela Lešehrada Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích, kde uvádí: „Novodobé čsl. zednářství hlásí se k Janu Amosovi Komenskému svobodného Krauseův
jako
k
zednářství. objev
ideové
Janu
Křtiteli,
Přijímá
s
souvislosti
předchůdci přesvědčením
mezi
názory
Komenského a zednářskou konstitucí a propracovává (zejména pracemi J. R. Vonky) tuto souvislost. Toto nazírání
stalo
československého
se
součástí
zednářství,
nejen
nýbrž
národně
zednářství
v
Československu vůbec, neboť se k němu hlásí četnými projevy i naši zednáři němečtí a maďarští.“153
Z této citace jasně vyplývá, že české svobodné zednářství se hlásilo k zednářské tradici návaznosti na myšlenky J. A. Komenského. Vzhledem k poznámce, že tak nečiní pouze české lóže, ale také lóže německého a maďarského původu působící v Čechách, lze dojít k názoru, že se nejedná pouze o aktivitu Velké lóže Československé ovlivněné především činností lóže Jan Amos Komenský a zednářem R. J. Vonkou, ale o celorepublikový jev.
153
Lešehrad, E. Stručné dějiny svobodného zednářství v našich. Praha: Stavba, 1937, s. 15.
44
5. Hledání příčiny sporu o postavu J. A. Komenského mezi svobodnými zednáři a rosikruciány Význam díla Jana Amose Komenského je všeobecně znám. Jeho spisy již v renesanční době znala velká část Evropy a jsou citovány dodnes. Jan Amos Komenský byl silně ovlivněn svými předchůdci a sám přenesl svůj vliv na své následovatele a současníky. Mnohé tajné společnosti si nárokují jeho členství či spojení s ním jako předchůdcem. Jeho myšlenky si nárokuje nejen jeho mateřská církev Jednota bratrská, ale také rosekruciánské hnutí, svobodní zednáři aj. Na počátku 20. století věnovali komeniologové velkou pozornost jistému bratrstvu, tzv. Amici Crucis neboli Přátelé kříže154, jehož pomyslným zakladatelem měl být sám J. A. Komenský.155 Jak později dokázal Josef Volf, jednalo se pravděpodobně o neexistující bratrstvo, které vzniklo špatným výkladem podpisu jednoho údajného člena.156 Vyvrácení jeho reálné existence dosti zpochybnilo teorie Josefa Svátka o členství hraběte Františka Antonína Šporka ve společnosti Amici Crucis a tím také jeho vliv na přenesení svobodného zednářství do Čech. Položila jsem otázku po pomyslném sporu, který vznikl mezi představiteli hnutí svobodných zednářů a tzv. rosikruciánů o postavu Jana Amose Komenského. Během studia pramenů jsem však došla k závěru, že podobný spor ze strany svobodných zednářů nikdy nevzešel. Nejedná se o spor členství osoby Jana Amose Komenského, ale o symboly, které se objevují v jeho dílech. Dříve než se zamyslím nad obrazem tohoto údajného sporu na počátku 20. století v československé spiritistické scéně, je nutné 154
Hnutí Amici crucis věnoval pozornost především Josef Volf a Emanuel Lešehrad, také jej připomíná Iqnác Cornova v díle O výchově sirotků zednářských (Praha, 1923), s. 11 a mnozí jiní. Zmínky o jejich údajné existenci a vyvrácení jejich skutečné existence, však nalézáme pouze v díle svobodných zednářů a v dílech Josefa Svátka či článku Karla Sabiny Z osmnáctého století v Květech z roku 1864. Josef Volf podobné ideje zcela vyvrátil v článcích „Amici crucis – přátelé kříže“, Český časopis historický, 1932, s. 551-561. Srov. Beránek, J. Tajemství lóží: Svobodné zednářství bez legend a mýtů. Praha: Mladá fronta, 1994, s. 80; 122. 155 Lešehrad, E. Tajné společnosti v Čechách: Od nejstarších časů do dnešní doby. Praha: SFINX, 1922, s. 50; Mašlaň, F. Dějiny svobodného zednářství v Čechách. Praha: Dědictví komenského, 1923, s. 4-7. 156 Volf, J., „Amici crucis – přátelé kříže“, Svobodný zednář: Orgán čsl. zednářstva, 1932, r. VI., č. 3-4, s. 40-42; č. 5-6, s. 69-71; č. 7-8, s. 103-105; Anonym, „Soupis prací br... Volfa o dějinách sz. zednářství“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 8, s. 159.
45
objasnit vztah Jana Amose Komenského k oběma těmto esoterickým proudům. Svobodní zednáři, Bratrstvo Růžového kříže a Jan Amos Komenský, tato dvě hnutí a osobnost nespojuje pouze esoterické pozadí, ale také společné kořeny. Na první pohled se tato myšlenka může zdát absurdní, neboť mezi nimi stojí celá léta. Donedávna byly však vedeny diskuse o údajném členství Jana Amose Komenského v hnutí svobodných zednářů. Podobné ideje byly již vyvráceny, přesto představuje Jan Amos Komenský určitý spojovací článek mezi Bratrstvem růžového kříže a svobodným zednářstvím. Trojice Jednota bratrská – Bratrstvo růže a kříže – svobodní zednáři má na první pohled jen málo společného. Ovšem zednářští autoři na počátku 20. století viděli mnohé společné prvky a úzký kontakt. Nejprve je nutné si dané společnosti přiblížit především z pohledu zednářských autorů. Než tak učiním, několik slov pro představení Jednoty bratrské. Zpočátku působila jako malá sekta v 50. až 60. letech 15. století v Čechách. První bratrskou obec založil kazatel Řehoř v Kunvaldu z Žamberka ve východních Čechách roku 1457. Základem nauky hnutí byly demokratické ideály husitů a myšlenky Petra Chelčického a také silný vliv tzv. valdenského hnutí. charakteristickým znakem proudu bylo odmítání vyššího vzdělání a spolupráce se světskou vrchností.157 Změna nastala až na přelomu 15. a 16. století, do čela se dostal Lukáš Pražský, který prosadil přijímání měšťanů a šlechty, jenž byli nespokojení s oficiálním náboženstvím (kališnictvím a katolictvím). Skupina se tak proměnila v sociálně otevřenou církev.158 Podle Emanuela Lešehrada byla považována Jednota bratrská katolickou církví za kacíře. Své předsvědčení doplnil slovy: „Stejný nepřítel tedy Jednotu a Bratrstvo sbližoval, tím spíše, že mnohé ze snah R. C. se krylo se snahami Jednoty, ba doplňovalo a posilovalo je.“159 E. Lešehrad vnímal Jednotu bratrskou jako uzavřenou společnost nábožensko-vědeckého rázu a řadil ji k tzv. přírodním filozofům.160 Charakterizuje ji jako hnutí, které se od svého počátku snažilo uskutečnit ideál křesťanské obce, zajistit zvelebení českého 157
Kumpera, J. Jan Amos Komenský: Poutník na rozhraní věků. Ostrava: Nakladatelství Svoboda, 1992, s. 14. 158 Tamtéž, s. 14. 159 Lešehrad, E. Po stopách tajemných společností. Praha: Alois Srdce, 1935, s. 49. 160 Tamtéž, s. 49.
46
jazyka, zasazovalo se o rozvoj umění, literatury, přírodních vědy a řemesel. V podstatě kultury a pokroku českého národa.161 Domnívám se, že Emanuela Lešehrada jako milovníka tajných společností zaujal především fakt, že Čeští bratři, přestože se označovali za křesťany a byli příslušníky vlastních křesťanských obcí, se organizovali v určitém tajném spolku. Podobně jako ve svobodném zednářství zde byla třístupňová hierarchie: 1. auditoři – tvořili nejpočetnější skupinu, představovali je posluchači a jejich úkolem bylo připravit půdu pro vlastní práci bratrstva; 2. bratři – tento stupeň by se dal charakterizovat jako určitá forma filosoficko-přírodní akademie; 3. dokonalí bratři neboli prefecti – skupina, která představuje nejvyšší stupeň, tvořili ji pouze zasvěcenci, jejichž úkolem bylo budování náboženského chrámu a ochrana jeho cílů162 V podstatě takto charakterizuje Jednotu Bratrskou Emanuel Lešehrad. Na konci první poloviny 16. století byla část Českých bratrů vyhnána z Čech Ferdinandem, bratrem Karla V. Většina odešla do Polska, kde získala privilegia díky dissidentského míru v roce 1572. Zbylí členové byli pronásledováni. Zakládali vědecké kroužky, knihtiskařské dílny a různé cechy.163 Ke změně došlo za vlády císaře Rudolfa II. (1576-1612), kdy se členové Jednoty bratrské údajně dostali do kontaktu s rosikruciánským hnutím, jelikož dvůr císaře byl vyhlášeným místem pro pobyt alchymistů učenců a umělců. Jak uvádí E. Lešehrad, prostřednictvím vlivu u dvora Rudolfa II. dosáhla Jednota bratrská různých práv a v roce 1609 jí byla císařským manifestem udělena zvláštní privilegia.164 Bratrstvo růžového kříže neboli rosikruciáni (Rosae Crucis) představuje
křesťanské mysterijní společenství. Vznik je zasazen na
počátek novověku. Jejich cíl byl ryze sociální a etické povahy – snaha 161
Tamtéž, s. 49. Tamtéž, s . 49.; Borovička, M. Tajné dějiny zednářských lóží, Praha: Ottovo nakladatelství – Cesty, 2002, s. 44. 163 Lešehrad, E. Po stopách tajemných společností. Praha: Alois Srdce, 1935, s. 50. 164 Lešehrad, E. Tajné společnosti v Čechách: Od nejstarších časů do dnešní doby. Praha: SFINX, 1922, s. 47. 162
47
vybudovat světské sdružení vědců a dalších myslitelů, odstranit zlo ze všech polí lidské působnosti a rozsáhlé sociální nápravě podrobit také kulturu a vědění.165 „Jeho členové mísili reálné poznatky přírodní věd s biblickou mystikou, okultismem a orientální magii.“166 Bratrstvo Růžového kříže bylo mezinárodním filozoficko-alchymistickým sdružením, které mělo údajně připravit obnovu zkaženého světa. Jeho vznik je zasazován do období roku 1610 v Německu. Jejich učení pravděpodobně kolovalo již dříve jako rukopis, avšak vydáno bylo ve spisu The Universal and General Reformation of the Whole Wide World roku 1614 v Kasselu v Porýni.167 Jeho obsahem je vyprávění o nalezení hrobu Christiana von Rosenkreutze, vedle kterého ležely jeho tři knihy. Legenda praví, že Christian von Rosenkreutz se dožil obdivuhodného věku 106 let, tzn., že se narodil v roce 1384 a zemřel roku 1490 poté, co se vrátil ze svého putování po Východě. 168 Ve svém díle informuje o „(...) vizi budoucího ráje, kde lidé věří v Boha či Nejvyšší bytost, která nepřikládá sebemenší důležitost hnidopišským náboženským sporům šestnáctého a sedmnáctého století. Nejvyšší bytosti se mohou klanět lidé nejrůznějšího vyznání a Ona všem přináší náboženskou svobodu.“169 Emanuel Lešehrad se domníval, že při zakládání hnutí byli přítomni také členové templářského řádu. Podle legendy byl Ch.von Rosenkreutz doprovázen na cestě do Orientu tajemným mnichem, navštívil také Palestinu, aby se seznámil s tajnými východními naukami (kde dříve sídlili také templáři). Po návratu do Německa, asi v polovině 15. století, vytvořil s několika muži bratrstvo.170 Symboly proudu představoval kříž a růže, hlavní myšlenkou byla stavba ideálního chrámu. Bratrstvo se stalo velmi rychle módní záležitostí, čemuž napovídá také množství spisů, které jej oslavovaly, či hanily. Jak k hnutí zpočátku přistupoval filozof Johann Valentin Andreae není jasné. Často je však zmiňován jeho silný vliv na J. A.
165
Horyna, B.; Pavlincová H. Judaismus, křesťanství, islám. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, s. 472. 166 Kumpera, J. Jan Amos Komenský: Poutník na rozhraní věků. Ostrava: Nakladatelství Svoboda, 1992, s. 29. 167 Ridley, J. Svobodní zednáři. Praha: BB/art, 2004, s. 24. 168 Tamtéž, s. 24. 169 Tamtéž, s. 24. 170 Lešehrad, E. Tajné společnosti v Čechách: Od nejstarších časů do dnešní doby. Praha: SFINX, 1922, s. 35.
48
Komenského, pro kterého představoval určitý vzor.171 Často je uváděna myšlenka, že Ch. von Rosenkreutz je fiktivní postavou a autorem všech tří spisů je sám německý luteránský teolog J. V. Andreae. J. V. Andreae se od hnutí distancoval v roce 1616 satirickým spisem Chymische Hochzeit des Christian Rosenkreuz.172 Podle Emanuela Lešehrada v roce 1620 byla založena společnost Societas Christiana. Její náplní byla snaha o udržení pravé evangelické víry a opravdové zbožnosti mezi protestanty, v čele stál již zmíněný její zakladatel J. V. Andreae. Heslem bylo: pravda, volnost, láska. V září roku 1628 do této společnosti měl vstoupil také Jan Amos Komenský.173 Bratrstvo Růže a kříže se během třicetileté války rozpadlo. „Ovlivnilo však nejen vznik dalších tajných spolků reformě smýšlejících intelektuálů, ale svým konspirativním charakterem a názory na zřízení světové říše spravedlnosti a svobody též mladší volnomyšlenkářské hnutí svobodných zednářů.“174 O kontaktu J. A. Komenského s rosikruciány nás informuje sám v Labyrintu světa a ráji srdce, podle kterého se seznámil s rosikruciánským manifestem Fama Fraternitatis Roseae Crucis již v Herbonu v roce 1612. K jejich myšlenkám a činnosti přistupoval spíše se skepticismem. Zaujala jej však myšlenka mezinárodní vědecké spolupráce a projekt neviditelné společnosti učenců.175 Jelikož je práce věnována svobodnému zednářství nebudu k závěru zacházet do větších podrobností. Pouze bych chtěla nastínit o jakou společnost se jedná v kontextu s Jednotou bratrskou a rosikruciánským hnutím. Nejčastěji přijímanou ideou je, že svobodné zednářství navazuje na cechovní stavitelské spolky. Počátky moderního zednářství jsou spojeny se zlomem, který nastal v roce 1717. Do tohoto roku se jednalo pouze o sdružení stavitelů chrámů a členové cechů se scházeli v hostincích. „24. června 1717 rozhodly čtyři londýnské lóže, to znamená čtyři skupiny zednářů, že vytvoří federaci založením Velké lóže londýnské.“176 Existence 171
Kumpera, J. Jan Amos Komenský: Poutník na rozhraní věků. Ostrava: Nakladatelství Svoboda, 1992, s. 29. 172 Tamtéž, s. 29. 173 Lešehrad, E. Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích. Praha: Stavba, 1937, s. 16-17. 174 Kumpera, J. Jan Amos Komenský: Poutník na rozhraní věků. Ostrava: Nakladatelství Svoboda, 1992, s. 29. 175 Tamtéž, s. 29. 176 Kol. Cesty svobodného zednářství. Praha: Petrklíč, 2001, s. 14.
49
nezávislých lóží je dokázaná v Anglii už od 17. století. Podle Emanuela Lešehrada byla stavitelská sdružení v kontaktu s tajnými společnostmi a to především s Bratrstvem Růže a Kříže. Obou skupin byli údajně členy také rosikrucíáni jako Paracelsus, Francis Bacon, Robert Fludd, Michael Maier, J. Valentin Andreae.177 Spojovací článek mezi všemi třemi společnostmi představují myšlenky Jana Amose Komenského, především stavba ideálního chrámu. Přestože je třeba zmínit, že podle E. Lešehrada bylo hnutí Českých Bratrů v kontaktu se staviteli chrámů, neboť působili zpočátku skrytě pod rouškou stavebních cechů.178 Podobnosti s tajnými spolky mnozí autoři nacházejí také v Jednotě bratrské. Z čelních představitelů je již zmiňovaný Emanuel Lešehrad a jeho kniha Pokus o historii Bratrstva Růže a Kříže ve styku s Jednotou Bratrskou179. Jisté náznaky lze u E. Lešehrada nalézt také v knize Po stopách tajemných společností, kde uvádí myšlenku, že Jednota bratrská se dostala do kontaktu s rosikruciány na dvoře Rudolfa II. 180 Také R. J. Vonka viděl jisté spojitosti mezi Jednotou Bratrskou a později vzniklými svobodnými zednáři. „Komenský hlásal mírumilovnost a odpor k válce podle ducha Jednoty. V duchu jednoty udržoval sdružení své v tajnosti. Jednota žila skoro celý čas života svého životem podzemním. Bratři se poznávali podle slovních obratů.“181 Stejně jako Rudolf Jordán Vonka byl propagátorem myšlenky, že Jan Amos Komenský byl duchovním předchůdcem, takříkajíc dokonce až zakladatelem svobodného zednářství, zaměřoval se Emanuel Lešehrad na spojitosti svobodného zednářství s Bratrstvem Růžového kříže. Snažil se najít odpověď na otázku, kdo byl pro koho inspirací. Z jeho práce však jasně vyplývá jeho přesvědčení, že Jan Amos Komenský byl v kontaktu s rosikruciánským hnutím a silně jej ovlivnil.
177
Lešehrad, E. Tajné společnosti v Čechách: Od nejstarších časů do dnešní doby. Praha: SFINX, 1922, s. 22. 178 Tamtéž, s. 27. 179 Lešehrad, E. Pokus o historii Bratrstva Růže a Kříže ve styku s Jednotou Bratrskou. Praha, 1921. 180 Lešehrad, E. Po stopách tajemných společností. Praha: Alois Srdce, 1935, s. 50. 181 Vonka, R.J., „Můstky od Komenského k zednářství“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1926-1927, r. I., č. 4, s. 53.
50
„Hlavním, byť s počátku neuvědomělým podporovatelem a prohlubovatelem snah Bratrstva Růže a Kříže byl Jan Amos Komenský. Jeho osvětná činnost sbližovala jej s členy Růže a Kříže, která v něm viděli dědice pravého ducha, muže ryzích zásad a nezištné povahy, v pravdě křesťanského, jež má na zřeteli jediné blaho lidstva. (...) Komenský seznámil se postupně s reformačními cíli rosekrucianskými,
sám
pak
doplňoval
jejich
idee
tradičním ideovým bohatstvím českého národa.“182
Emanuel Lešehrad neviděl spojitost mezi oběma hnutími pouze v postavě Jana Amose Komenského, ale také ve společných dějinách. Domníval se, že členové
rosekruciánského
hnutí
v
17.
století
vstupovali
do
svobodomyslných zednářských sdružení.183 Otázka vzájemného ovlivnění těchto skupin byla velmi diskutovaná na počátku 20. století. Svobodné zednářství bylo přesvědčeno, že jejich mnohé symboly mají rosikruciánský, pansofický původ.184 Bernhard Beyer-Bayreuth však uveřejnil rituál pozdějšího bratrstva Zlatého a Růžového kříže (Gold und Rosenkreuzer) a vyjevily se tak pochybnosti a domněnky, že svobodné zednářství bylo naopak zdrojem hlavních idejí.185 Sledované
periodikum
Svobodný
zednář
se
k problematice
rosikruciánů samostatně nevyjadřuje. Zmínky o hnutí se objevovaly v souvislosti s dějinami svobodného zednářství a to především v období operativního zednářství nebo s osobností a dílem Jana Amose Komenského. Důraz byl kladen na nalezení spojovacího článku mezi oběmi hnutími, což představuje dílo a myšlenky Jana Amose Komenského a na snahu o zodpovězení otázky, kdo z koho čerpal. Nejplodnějším autorem k této tématice je již zmiňovaný Emanuel Lešehrad. Nejlépe jeho přesvědčení shrnují jeho vlastní slova:
182
Lešehrad, E. Tajné společnosti v Čechách: Od nejstarších časů do dnešní doby. Praha: SFINX, 1922, s. 48. 183 Lešehrad, E., „Ke vzniku organisace svobodného zednářství a zednářského chrámu“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1938, r. XII., č. 5, s. 83. 184 Lennhoff, E. Svobodní zednáři. Praha: Petrklíč, 1993, s. 45. 185 Tamtéž, s. 45.
51
„Zahraniční stavební lože v součinnosti s českými ložemi staly se tak průkopníky a šiřiteli svobodomyslných ideí a osvěty, jež nacházely ohlasu a porozumění u Českých Bratří a jež byly podporovány zejména Bratrstvem Růže a Kříže, které mělo své přívržence i členy u dvora Rudolfa II. v Praze, kde se tehdy soustřeďoval vzdělaný svět evropský.“186
Nelze říci, že by se v literatuře svobodných zednářů na počátku 20. století řešil určitý reálný spor o postavu Jana Amose Komenského. Zednářští autoři se zaměřovali na nalezení spojujících článků, které viděli v symbolech objevujících se v obou společnostech. Počátek 20. století je ve znamení rozkvětu okultních proudů. Vedle rozsáhlého díla Emanuela Lešehrada se také rosekruciánskému hnutí a společnosti
svobodných
zednářů věnoval Karel Weinfurter.
Karel
Weinfurter je představitelem české spiritistické scény první poloviny 20. století. Jelikož byl K. Weinfurter výrazným představitelem okultního hnutí odráží se tento fakt také v jeho díle a proto k němu je třeba přistupovat s určitým kritickým náhledem a pojímat jej jako pramen. Jeho dílo je však přínosným zdrojem obrazu vnímání Bratrstva Růže a Kříže okultním hnutím v první polovině 20. století. Primární zdrojem je jeho práce Tajná tradice a učení bratrů rosikruciánů (1933), narozdíl od E. Lešehrada se odráží v díle jeho neobjektivní přístup a nadšení společenstvím. Podstatný rozdíl je v přístupu k danému proudu. Zatímco Emanuel Lešehrad vnímá rosikruciány jako reálnou společnost osob, Karel Weinfurter k ní přistupuje zcela jinak. Bratrstvo Růže a Kříže nevnímá jako jednotné hnutí či skupinu lidí, ale jako významné osobnosti, které působily samostatně a byly obdařeny určitou magickou mocí.187 Sám ovšem uznává, že existovaly také „(...) mnohé napodobeniny této duchovní společnosti ve tvaru lidských lóží, které si přikládaly a přikládají vysoká jména, vztahující se k tomuto posvátnému, 186
Lešehrad, E. Tajné společnosti v Čechách: Od nejstarších časů do dnešní doby. Praha: SFINX, 1922, s. 27. 187 Weinfurter, K. Tajná tradice a učení bratrů rosikruciánů. Jablonec nad Nisou: Psyché, 1993, s. 9.
52
neviditelnému Bratrstvu.“188 V jeho naprosto odlišném přístupu se také odráží vztah k Janu Amosovi Komenskému, resp. o jeho spojení a možném vzájemném vlivu s rosikruciány se nezmiňuje. Spojení mezi společností svobodných zednářů a okultním hnutím na počátku 20. století netvořily pouze sdílené prvky nauky a postava Jana Amose Komenského, ale také samotní členové. Nejvýraznější osobností byl zmiňovaný Emanuel Lešehrad, jenž byl spoluzakladatel první pražské martinistické lóže Aux trois blancs lotos či U tří korunovaných sloupů189, působil v lóži Simeon jako sekretář a v pražské zednářské lóži Dílo.190 Hledání spojení svobodného zednářství s okultním hnutím počátku 20. století je uskutečňováno prostřednictvím pramenů vzešlých z prostřední samotného okultního hnutí, proto je k nim přistupováno s jistým odstupem. Karel Weinfurter byl označován za člena svobodného zednářství, ale údajně jim ve skutečnosti nebyl.191 Spíše než obdivovatelem byl kritikem zednářství. Svobodné zednářství podle něj ztratilo svůj původní cíl a více než vědě, kultuře, pěstování a uchovávání okultních a mystických nauk se v jeho době zaměřilo na politiku a dobročinnost. 192 Přesto věnoval tomuto hnutí velkou pozornost ve svých dílech. Sledované zdroje neřeší otázku sporu o postavu Jana Amose Komenského, který mě údajně vzniknout mezi svobodnými zednáři a představiteli tzv. rosikruciánského hnutí. Vzhledem k tomu, že jsem neobjevila jiné podklady vztahující se k této problematice, je možné, že se jedná pouze o vykonstruovanou domněnku, která není historicky podložena.
188
Tamtéž, s. 10. Nelze s určitostí říci, zda se jednalo o zcela martinistickou lóži, nebo zednářskou lóži martinistického zaměření. Srov. Nakonečný, M. Novodobý český hermetismus. Praha: Eminent, 2009, s. 318. 190 Tamtéž, s. 318. 191 Sanitrák, J. Dějiny české mystiky: Konec zlaté éry 2. Praha: Eminent, 2007, s. 130. 192 Tamtéž, s. 130. 189
53
6. Závěr V úvodu práce bylo otevřeno několik témat prostřednictvím otázek, na které jsem se pokusila odpovědět. Ze sledovaných příspěvků periodika Svobodný zednář vyplývá, že postava Jana Amose Komenského hrála na počátku 20. století významnou úlohu. Jeho osobnost a především jeho dílo nebylo důležité pouze pro představitelé českého svobodného zednářství, ale také světového. Význam Jana Amose Komenského pro české zednářství není spojen jen s tradicí, že se jedná o jejich duchovního předchůdce, ale také s určitou formou vlastenectví. České zednářství kladlo důraz na fakt, že myšlenka humanity a stavba ideálního chrámu čili podstata svobodného zednářství vyšla z českého prostředí a jejím hlavním propagátorem byl český rodák. Zvýšený zájem o témata spojená s postavou
Jana Amose
Komenského v časopisu Svobodný zednář a v jiných zednářských publikacích na počátku 20. století, je také do jisté míry ovlivněn snahou prohloubit znalost českých zednářských dějin. Velkou výzvou pro zednářské badatele byla práce Josefa Svátka, která obsahovala mnohé dějinné nepřesnosti i fiktivní ideje. Mnohé z nich byly úspěšně vyvráceny díky práci Josefa Volfa. Je evidentní, že nauka svobodného zednářství vychází z myšlenek Jana Amose Komenského. Dokladem jsou také mnohé zednářské příspěvky, které se snaží doložit inspiraci autora Konstituce svobodných zednářů Jamese Andersona dílem Jana Amose Komenského. Tato snaha se odráží nejvíce v díle Rudolfa Jordána Vonky, ale mnohé znaky najdeme také u jiných zednářských autorů jako např. František Mašlaň, Emanuel Lešehrad či ze zahraničních prací Eugen Lennhoff. Je nutné dodat, že všichni zmínění autoři byli vzájemném kontaktu a působili ve stejném periodiku. Výjimku tvoří jen Eugen Lennhoff, který však ve své práci odkazuje na dílo Františka Mašlaně. V podstatě vyplývá, že na spojitost svobodného zednářství s osobností Jana Amose Komenského se zaměřovala společnost působící v rámci Velké národní lóže Československé. Zvýšený zájem může být z valné části ovlivněn faktem, že v čele velkolóže působili především zednáři z lóže
54
Jan Amos Komenský, která se programově zaměřovala na osobnost a odkaz tohoto českého rodáka. Jak již bylo zmíněno velkou roli hrálo vlastenectví. Počátek 20. století je ve znamení vymanění se z vlivu rakousko-uherské monarchie a založení vlastního Československého státu. Vlna vlastenectví, která se začala více šířit v době národního obrození dosáhla v zednářských kruzích vrcholu po založení dvou prvních ryze českých lóží. Její znaky se odrážejí v názvech a programech jednotlivých lóží, které v této době postupně vznikaly. Důraz byl kladen na připomenutí významných událostí, českých osobností, děl apod. Největšího pozornost byla věnována Janu Amosovi Komenskému, pravděpodobně díky tradici, jež ho považovala za duchovního zakladatele svobodného zednářství. Svobodné zednářství se řadí mezi řadu tzv. tajných společností. Jedním z nich je také Bratrstvo Růžového Kříže, které spojuje s tímto hnutím nejen esoterické pozadí. Hlavním spojující článek těchto dvou proudů opět představuje osobnost a především dílo Jana Amose Komenského. Jeho reálné členství ve svobodném zednářství již bylo vyvráceno, přesto je dodnes vnímán jako most mezi svobodnými zednáři a rosikruciány. Blízkost obou proudů se také odráží v prvorepublikovém okultním hnutí, kdy mnozí svobodní zednáři byli členy obou proudů. Příkladem je tzv. Řád martinistů, který vznikl synkrezí svobodného zednářství s rosikruciánstvím. Ze zmiňovaných autorů se k tomuto proudu hlásili např. Emanuel Lešehrad či Rudolf Jordán Vonka. Předpokládaný spor o postavu Jan Amose Komenského, který měl vzniknout mezi představiteli okultního hnutí na počátku 20. století, tzn. svobodným zednářstvím a rosikruciány, se ve sledovaném periodiku neodráží. Vzhledem ke studovaným zdrojům lze dojít k názoru, že svobodné zednářství nevěnovalo podobnému sporu týkajícího se postavy Jana Amose Komenského pozornost. V souvislosti s rosikruciánským hnutím se dostávala do ohniska zájmu pouze otázka, kdo z koho čerpal. Nejvýraznější osobností okultního hnutí na počátku 20. století byl jistě Karel Weinfurter, jehož práce se věnuje jak svobodnému zednářství tak, a to především, Bratrstvu růže a kříže. Ani v jeho díle, jako představitele pomyslné druhé strany, se neodráží zmiňovaný spor. Samotný přístup Karla Weinfurtera k 55
oběma zmiňovaným hnutím je na tolik odlišný od práce zednářských badatelů, že nelze ani očekávat, že by se podobné otázce věnoval. S velkou pravděpodobností podobný spor reálně neexistoval a jedná se pouze o historicky nepodloženou domněnku. Podstatou zůstává fakt, že české svobodné zednářství se na počátku 20. století vědomě hlásilo k odkazu Jana Amose Komenského pod vlivem zednářské tradice a českého vlasteneckého hnutí.
56
7. Bibliografie Archívní zdroje •
Archív Národního muzea v Praze, inventář Jan Kapras, č. 109 Vonka, R.J. Zednářská symbolika Praha: Or... 5928-169, Trojúhelník č. 1.
Pramenné zdroje •
Cornova, I. O výchově sirotků zednářských. Praha, 1923.
•
Lennhoff, E. Svobodní zednáři. Praha: Petrklíč, 1993.
•
Lešehrad, E. Po stopách tajemných společností. Praha: Alois Srdce, 1935.
•
Lešehrad, E. Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích. Praha: Stavba, 1937.
•
Lešehrad, E. Svobodné zednářství v Československu po převratu. Praha, 1935.
•
Lešehrad, E. Tajné společnosti v Čechách: Od nejstarších časů do dnešní doby. Praha: SFINX, 1922.
•
Lobkowicz,
P.
F.
Legenda
svobodných
zednářů.
Praha:
Nakladatelství Ivo Železný, 1996. •
Kol. Cesty svobodného zednářství. Praha: Petrklíč, 2001.
•
Komenský, J. A. Cesta světla. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1961.
•
Komenský, J. A. Labyrint světa a ráj srdce. Praha: Naše vojsko.
•
Komenský, J. A. Vševýchova. Bratislava: Obzor, 1992.
•
Mašlaň, F. Dějiny svobodného zednářství v Čechách. Praha, 1923.
•
Mašlaň, F. Komenský a svobodní zednáři (S přehledem svobodného zednářství v Čechách a s literaturou zednářskou). Praha: Dědictví Komenského, 1921.
•
Vonka, R.J. J. A. Komenský a Naarden: Hrob Komenského v Nizozemí. Praha: Dědictví Komenského, 1927.
•
Weinfurter, K. Tajná tradice a učení bratrů rosikruciánů. Jablonec nad Nisou: Psyché, 1993.
57
Periodika Časopis Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva •
Anonym, „Francouzské uznání komeniologické práce br. Vonky“, Svobodný zednář, 1933, r. VII., č. 10, s. 209.
•
Anonym, „Jan Amos Komenský“, Svobodný zednář: orgán Čsl. zednářstva, 1930, r. IV., č. 10, s. 123-124.
•
Anonym, „Miscellanea“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 2, s. 41-42.
•
Anonym, „Odd Fellows“, Svobodný zednář: orgán Čsl. zednářstva, 1932, r. VI., č. 7-8, s. 114-117.
•
Anonym, „Rotary a Komenský“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1930, r. IV., č. 9, s. 106-108.
•
Anonym, „Soupis prací br... Volfa o dějinách sz. zednářství“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII, č. 8, s. 154.
•
Anonym, „Vnikla idea K.u. i mezi lid?“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1931, r. V., č. 3-4, s. 50-53.
•
Anonym, „Zprávy“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, VIII, č. 7, s. 147-150.
•
Anonym, „Zprávy“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva,1933, r. VII, č. 9, s. 166-167.
•
Brandejs, S., „Erasmus Rotterdamský – Komenský – Spinoza“, Svobodný zednář: Orgán čsl. zednářstva, 1936, r. X, č. 1, s. 21-22.
•
H.:, „Zprávy: Ke kresbě br... J. Hanela o Komenském“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 3, s. 65.
•
Hanel, G. J., „Ze starších dějin pražského zednářství“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1930, r. IV, č. 9, s. 91.
•
Hanel, J., „Jan Amos Komenský (K 28. březnu 1892)“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 3, s. 48-50.
•
J. T., „Jan Amos Komenský, zakladatel lidového vzdělání“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva,1925, r. I., č. 1, s. 10-14.
•
J. V. (L... „Sibi et posteris“), „Zednářství a humanitní ideologie (Výtah z kresby)“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1932, r. VI. č. 5-6, s. 74-76.
58
•
Lešehrad, E., „Ke vzniku organisace svobodného zednářství a zednářského chrámu“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1938, r. XII, č. 5, s. 84-85.
•
Masaryk, T. G., „Katolické pověry o zednářství a satanismu“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 6, s. 113-117; č. 7, 139-140.
•
R. J. V., „Literatura: J. A. Komenský v našich dějinách“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1930, r. IV., č. 6, 7-8, s. 79.
•
R. J. V., „Literatura: Komenský a anglický parlament, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1930, r. IV., č. 6, 7-8, s. 80.
•
R. J. V., „Můstky ke Komenskému“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1925, r. I., č. 2, s. 27-28; č. 3, s. 37-38.
•
R. J. V. z L. : . J. A. K. ., „Čerpal Anderson z Komenského?“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1929, r. III., č. 1-2, s. 5154.
•
Štorch, K. B., „Komenský a masoni“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1934, r. VIII., č. 1, s. 10-13.
•
Ulrich, J., „Myšlenkové ovzduší, v němž se zrodilo sv... zed ...“, Svobodný zednář: orgán Čsl. zednářstva, 1933, r. VII. č. 1, s. 6-7; č. 2, s. 24-25; č. 3, s. 41-42; č. 5-6, s. 74-76.
•
Volf, J., „Amici crucis – přátelé kříže“, Svobodný zednář: Orgán čsl. zednářstva, 1932, r. VI., č. 3-4, s. 40-42; č. 5-6, s. 69-71; č. 7-8, s. 103-105.
•
Vonka, R. J., „Můstky od Komenského k zednářství“, Svobodný zednář: Orgán československého zednářstva, 1925, r. I., č. 4, s. 5153.
•
Vonka, R. J., „Ostatky Komenského“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1929, r. III., č. 1-2, s. 44-47.
•
Vonka, R. J., „Sporck –Komenský-buditelé“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1930, r. IV., č. 3, 4-5, s. 31-32.
•
Wolf, J., „Humanitní myšlenka“, Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva, 1933, r. VII., č. 1, s. 8-9; č. 2, s. 18-19; č. 3, s. 34-36.
59
Časopis Posel z Budče: týdeník vychovatelský pro učitelstvo národních škol v Čechách, na Moravě, v Slezsku a na Slovensku •
Anonym, „Jan Amos Komenský, domnělý zakladatel učení nynějších svobodných zedníků; dle svého žití a skutků oceněn S.H. Herzveldem, údem Staré Rady lóže ‚L´Union Royal‘“, Posel z Budče: týdeník vychovatelský pro učitelstvo národních škol v Čechách, na Moravě, v Slezsku a na Slovensku, 1871, č. 47, s. 393395.
•
Anonym, „Hrob Komenského v Naardenu“, Posel z Budče: týdeník vychovatelský pro učitelstvo národních škol v Čechách, na Moravě, v Slezsku a na Slovensku, 1871, č. 46, s. 391.
•
Anonym, „Ruch o Komenském v Nizozemsku“, Posel z Budče: týdeník vychovatelský pro učitelstvo národních škol v Čechách, na Moravě, v Slezsku a na Slovensku, 1871, č. 42, s. 354; č. 46, s. 391.
Časopis Dingir •
Štampach, I., „Hermetismus“, in: Dingir, 2004, č. 3, s. 87.
Elektronické zdroje a internet •
Komeniologie (online). Oddělení pro studium a edici díla Jana Amose Komenského, FLÚ AV ČR. Dostupné z http://komeniologie.flu.cas.cz/badani.php (1.8.2009).
•
Stevenson, D. James Anderson: Man and Mason, (online). Dostupné z: http://www.scottishrite.org/what/educ/heredom/articles/vol10stevenson.pdf (3.8.2009).
Sekundární literatura •
Beránek, J. Tajemství lóží: Svobodné zednářství bez legend a mýtů. Praha: Mladá fronta, 1994.
•
Borovička, M. Tajné dějiny zednářských lóží.
Praha: Ottovo
nakladatelství-Cesty, 2002. •
Čechurová, J. Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha: Nakladatelství Libri, 2002.
60
•
Floss, P. Jan Amos Komenský: Od divadla věcí k dramatu člověka. Ostrava: Profil, 1970.
•
Kol. Dějiny zemí Koruny české II. Praha: Paseka, 1995.
•
Kumpera, J. Jan Amos Komenský: Poutník na rozhraní věků. Ostrava: Nakladatelství Svoboda, 1992.
•
Mišovič, J. Víra v dějinách zemí koruny České. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001.
•
Nakonečný, M. Novodobý český hermetismus. Praha: Eminent, 2009.
•
Novák, J. V. Jan Amos Komenský: Pracovník o budoucí dobro člověčenstva. Praha: F. Topič, 1920.
•
Ort, P. Svobodné zednářství. Praha: Arista/Epocha, 2001.
•
Ridley, J. Svobodní zednáři. BB/art, 2004.
•
Sanitrák, J. Dějiny české mystiky 2: Konec zlaté éry. Praha: Eminent, 2007.
61
8. Resumé Práce sleduje vztah svobodného zednářství k osobnosti Jana Amose Komenského. Jejím cílem je vytvořit obraz vnímání Jana Amose Komenského českými prvorepublikovými zednáři. Hledá odpověď na otázku, zda je zájem o tohoto českého filosofa, teologa a pedagoga spojen s rozvojem československého zednářství a s osobním zájmem Rudolfa Jordána Vonky, nebo je způsoben prohloubením znalostí dějin svobodného zednářství. V práci se objevují úvahy věnované tématům na kolik svobodné zednářství vychází z díla J. A. Komenského, proč se příspěvky věnované jeho osobě objevují tak často v periodiku Svobodný zednář, co pro české svobodné zednáře představoval a jaký význam jeho životu a dílu přikládali. Je zvážen možný spor o postavu Jan Amose Komenského vzniklý mezi svobodnými zednáři a tzv. rosikruciánským hnutím. Klíčová slova: svobodné zednářství, Jan Amos Komenský, časopis Svobodný zednář.
62
9. Summary The thesis follows the relation of Freemasonry to the personage of Jan Amos Komenský. The aim of the thesis is to depict the way J. A. Komenský was perceived by Czech Freemasons during the first Czechoslovak Republic193. The thesis tries to find out whether there is a link between the interest in the Czech philosopher, theologist and pedagogue and the development of the Czechoslovak Masonry and Rudolf Jordán Vonka’s personal interest. Or, whether the interest in Komenský is caused by the effort to deepen the knowledge of the history of Freemasonry. The thesis reflects topics such as to what extent is Freemasonry based on the work by J. A. Komenský, why articles about his personality appear so often in the periodical Freemason, what he represented for Czech Freemasons and what importance was attached to his life and work. The thesis also considers the possible dispute over J. A. Komenský that arose between Freemasons and the so called Rosicrucian movement.
Key words: Freemasonry, Jan Amos Komenský, periodical Freemason.
193
Refers to the period from 1918 to 1938.
63
10. Přílohy Příloha I.
Titulní strana prvního čísla časopisu Svobodný zednář: Orgán Čsl. zednářstva
64
Příloha II.
Titulní list spisu Lux e Tenebris Jana Amose Komenského
65
Příloha III.
Mědirytinový předtitul sebraných didaktických spisů J. A. Komenského vydaných v Amsterdamu 1657
66
Příloha IV.
Zednářský chrámový koberec
67
