V
t
N
C
U
L
U
M
N A S i M
J a k o rukopis v y d á v á P r a c o v n í kroužek U n i o n i s apostolicae
KNEZtM
Vinculums,
V
EXiLL
Via della Conciliazione, 1, R o m a
Italia. Otisk p o u z e s e s v o l e n í m redakce.
RADA IX,
číslo 4.
V Římě v květnu 1962 O B S A H
KOLIK JE NÁS ? Stav duchovní správy v našem exilu a emigraci Z NAŠI DIASPORY "Exsul familia" v praxi nejstarší dcery Církve Dp. Peksa, dp. Feřt MEZI NÁMI Jmenování Z jednoho dopisu Naše mše svatá Dopis pokračuje
Naše odpovšd Milá návštěva Poslední evangelium - první díkučinění Z TZV. CSSR Zemřel ndp. "biskup Cárský Po odpykání trestu Amnestie Duchovní pastýř a Katolické noviny Cynismus komunistického tisku Úmrtní oznámení
? Snad mnohý z nás si už položil tuto otázku. Prohráli jsme tedy svou kartotéku a sestavili z ní krátký přehled. Vinculum rozesíláme na skoro 250 adres, vesměs kněží a řeholníků.. Většina z nich pochází z našich domácích diecézí a řeholních provincií. Část odběratelů. - zvláště v Americe - jsou ovšem také starousedlíci, které se starou vlastí pojí původ jejich rodičů. Někteří nejsou ani Ceši. Všichni však rozumějí Česky a sleduji se zájmem osudy Božího království v našich zemích. /Do přehledu nejsou pojati spolubratři slovenští, jichž je v exilu také značný poNaše čtenářská rodina je rozptýlena Z kartotéky vyplývají tato čísla: AFRIKA: Jižní Afrika, Katanga, Kongo, Sev. Rhodesie AMERIKA Kanada . . . . . . . . . < - - < - < - * < ' * U.S.A. Západní Indie . . . . . . . . . . . . Argentina . . . . . . . . ° * ° * ° Brazílie . . . . ° . ° ° ° - ° ° ° * ° Peru . . . . . . . . . ° . . . . . ° . Ostatní /Equador, Chile, Kolumbie, Mexiko, Venezuela/ . Celkem ASIE Burma, Ceylon, Hong-Kong, Indie, Israel, Jordánsko, Japonsko . . . . AUSTRÁLIE . . . . . ° - - * - * - ° EVROPA Anglie . . . . . ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° Belgie . . . . ° ° ° ° * * - ° ° ° ° Francie . . .. ° ° ° * * ° ° ° ° Holandsko .. . = * ° ° °° ° °* ° Itálie . . . . . * ° ° ° * * ° Převod
po všech kontinentech . . . .
f
25 51 2 5 10
6
8 107 9 2
. ' ° * °
4 ß 4 2
68 81 Převod
125
Folia circularía cleri ČSR dispersi. In lingua Bohémica. Manuscript] instar. Cum approbatione ecclesiastica.
Převod: AFRIKA, AMERIKA, ASIE, AUSTRÁLIE dohromady . . . EVROPA Anglie, Belgie, Francie, Holandsko, Itálie /viz předchozí stránku/ 81 Německo . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Portugalsko . . . . . . . . . . . . . . 1 Rakousko . . . . . . . . . . . . . . . 14 Španělsko . . . . . . . . . . . . . . . 1 Švýcarsko . . . . . . . . . . . . . . . 2 Celkem . . . . * ° _ Do celého světa rozesíláme
125
119 244
STAV_DUCHOVNl_SPRAVY_V_NAS K poslednímu "Dnu vystěhovalců a utečenců" byla vydána pře hledná zpráva o duchovní správě mezi jednotlivými národními skupina mi. Vyjímáme z ní kapitolu, která se týká našeho exilu, a přepisuje me ji v českém znění. /Pořad zemí je abecední podle italských jmen: Austria, Belgio, Francia, Germania atd./ V_EVR0PE jsou české skupiny v těchto zemích: Rakousko. V tomto státě žijí Ceši zvláště ve Vídni, kde sa motné Sdružení sv. Metoděje čítá 2.000 členů.. Každou neděli je sloužena mše sv. s českým kázáním v různých kostelích péčí Otců redemptoristů a Otců těšitelů z Getseman, kteří spravují také národní kostel na Rennwegu a vedou Sdružení sv. Metoděje, Třetí řád sv. Františka, Mariánské družiny, Mariinu legii a tělocvičný spolek Orel. V létě organisují poutě k různým mariánským svatyním. Dva kněží vyučují náboženství na českých školách ve Vídni, kam chodí n a 250 žáků. V Belgii je jeden český misionář pro 1.600 Cechů rozptýlených po celém území. Největší skupina sídlí v Bruselu, kde pro ně misionář slouží mši sv. každý měsía. Francie. Ve Francii nejsou skoro čeští uprchlíci v pravém slova smyslu, žije tam v š a k několik tisíc Cechů, kteří tam přišli za prací a žijí n a různých místech. Stará se o ně český farář, který tam byl poslán čsl. episkopátem ještě před komunistickým převratem. V Německu žije nejpočetnejší skupina českých utečenců v Ev ropě. Na Verner 5.000 Cechů je tam 14 českých kněží. Z nich čtyři jsou misionáři a jeden ředitelem tamní misie z pověření Posv. kongregace konsistoriální. Nedělní mše sv. bývá sloužena pravidelně v Mnichově a mimo to podle dohody v dalších 9 střediscích. V Mnichove bývají také zvláštní náboženské obřady v adven tu, v době postní a o svatém týdnu s přípravou na velikonoční sv. přijímání. V době mezinárodního eucharistického kongresu r. 1960 byla uspořádána duchovní obnova pro laiky, v r. 1961 kurs exercicií pro české kněze. Misionáři vydávají vlastní věstník a rozesílají jej vsem rodinám. Věnují se také práci charitativní.. Anglie.Systematickou práci tam vyvíjí jeden Český jezuita v L o n d ý n ě " k t e r ý také sloužívá pro 2.000 českých utečenců každou neděli mši sv. s velmi pěknou účastí věřících. Čeští katolíci jsou organisováni v Cyrilometodejske lize a mívají každý rok vlastní exercicie. ^ ^ . Pro děti byly založeny dvě školy, v nichž se vyučuje češtině a katechismu. Pořádají také občaa besedy pro české rodiny. Pro prázdninový pobyt dětí byl zakoupen dům u moře ve Folkestonu. Cela tato činnost se rozvíjí dík šlechetnému pochopení místní církevní íerarc g p ^ g ^ g ^ gije 150 Cechů. Jeden františkánský kněz slouží pro"ňe dvaRrá^ za .rok. mši* sv.- v Madridu.
V^Argentine je jeden jediný český misionář, františkán, který se venu j e SucHovní správě svých krajanů, v čase, který si vyšetří z pastorace teritoriální farnosti, které je přidělen. Brazílie. Největší skupina Cechů, v Brazílii je v San Paolo /1.500/. T o náboženské stránce o ně pečují podle možností někteří čeští kněží, kteří se však musí dříve věnovat práci v místních farnostěch, které jim "byly přiděleny. V dohledné době se snad podaří jednomu knězi salesiánovi uvolnit se do té míry, aby mohl navštívit jednotlivé skupiny Cechů, několikrát za rok a tak jim dát příležitost k přijetí sv. svátostí. SEVERNl_AMERIKA Yš-Spoje^ých_Státech pomalu mizí staré národní farnosti. Pro české uprcElíky se Konají náboženské obřady a kázání v některých farnostech Chigaga, New Yorku, Clevelandu a v několika jiných v Texasu. V Chigagu je sloužena mše sv. každou neděli ve farnosti sv. Prokopa, pořádají se kursy exercicií, společné poutě atd. Kanada Pro početnou kolonii českých utečenců, které přijala kanadská vláda, byla založena misionářská střediska v Torontu, Winnipegu, Blenheimu a Montrealu. V Chathamu byl postaven kostel sv. Antonína. Čeští jezuité otevřeli minulého roku za přítomnosti J. Em. kardinála Légera misijní dům. v Montrealu, kde mimo obytné místnosti je i kaple, sál a knihovna. Je to nové středisko misijního apoštolátu mezi krajany v Kanadě a Spojených státech. K tamní komunitě patří doposud 7 Páterů., brzy má za nimi přijet / a už přijel - pozn. red./ další spolubratr z Rakouska. Dalších 7 českých kněží pracuje v kanadských farnostech. Otcové jezuiti postavili také prázdninový dům pro děti s kaplí zasvěcenou Panně Marii Svatohostýnské, která se stala cílem poutí. Tohoto roku přijelo na tábor o prázdninách 47 dětí z Kanady a Spojených států. AUSTRÁLIE Pro pět-šest tisíc Cechů, kteří sídlí v této zemi, především v Melbourne, Adelaide a Sydney, bývá sloužena každou neděli mše sv. Český misionář v Melbourne vybudoval pro své krajany misijní středisko "Šumava" s kaplí zasvěcenou Pražskému Jezulátku. Čeští kněží spolupracují i s místními organisacemi, aby jejich prostřednictvím zajistili českým utečencům duchovní péči. ITÁLIE Z 2.500 českých uprchlíků, kteří byli v Itálii, zbylo nyní jen několik málo desítek. O národních svátcích mívají své náboženské obřady. Práce české skupiny v Římě, n a níž se podílejí četní čeští kněží žijící v této zemi, má však svůj význam zvláště proto, že je zaměřena k duchovnímu prospěchu českých uprchlíků po celém světě. V Římě existuje tiskové středisko, které rozesílá českým kněžím v exilu periodický oběžník Vinculum a vydává pro všechny české katolíky měsíčník Nový život nákladem 2.100 výtisků. Mimoto už vydalo: překlad Nového Zákona a český nedělní misál; modlitební knížku a české náboženské písně; 4 svazečky knihovny Studium a 18 svazků edice Vígilie s českou prózou a poezií. Aby podnítilo vědeckou práci českých intelektuálů, vydává sešity Studie. Studijním kroužkům i jiným zájemcům rozesílá přednášky o křesťanské sociologii. Ve spolupráci s českými salesiány byla vytištěna pro děti katechetická alba Splendor v českém překladu. Čeští salesiáni uspořádali rovněž letní dětské tábory v Norsku, Švýcarsku a Itálii.
Z
/ ? < 3 5 7 ď r a i p c n / Život a ještě více pastorace v exilu nejsou jistě snadné. Všichni to cítíme - jeden více, druhý méně. Protože však sdělená
radost je dvojnásobná radost a sdělená bolest je poloviční bolest, jsme vždy vděčni všem spolubratřím, kteří nám něco o sobě napíší. Příspěvky samozřejmě přepisujeme tak, jak byly napsány, aniž bychom zaujímali stanovisko k závěrům anebo tónu napsaného. Jsou to přece řádky napsané pro nás, kteří se známe - a nepovolaným, doufáme, Vinculum nepřijde do ruky. Dnes přinášíme v této rubrice jeden delší článek, který nám poslal dp. Pavelka z Paříže, a pak, jako obvykle, krátké úryvky z dopisů. Je jich však - oproti poslednímu číslu - velmi málo. Můžeme se těšit na více příspěvků, v čísle příštím? Dp. L. Pavelka, Francie: EXSUL FAMILIA v praxi "nejstarší_dcery_Církve^ / K jubileu encykliky/ Gallia omnis divisa est in partes tres: tak nás, ubohé kvartány, nutili memorovat na Křemencárně /byla hned proti pivovaru u Fleků/. V dobách hlubokého míru za starýho Procházky /mladí kněží už sotva vědí, kdo byl tento "velebnej kmet"/ měli jsme totiž latinu od primy. Jak naivní byl starej feldmaršál Cézar! Ci snad uměl počítat jen do tří, jako sovjetčíci dovedou počítat jen do "soroka"? Dnes by m u nestačily ani všechny prsty, i kdyby k nim přidal desítku od svých feldmaršálských nohou, aby spočítal všechny francouzské partaje. Ale s malou obměnou Cézar byl skoro proro-^ kem: unica est Gallia in tribus rébus. Res prima: automobilové značkování na silnicích. Přes francouzskou lajdárnu /oni tomu ovšem říkají "esprit"/, ví-li člověk, kam jede, nemusí za volantem mapu vzít ani do ruky. Res secunda: stávky. Stávkuje se pro De Gaula, stávkuje se proti De Gaulovi, stávkuje se, když blecha se ukejchne. Res tertia: šovinismus. A v tom vedou pomazaní Páně: pro francouzské kněze je automaticky špinavým cizincem každý, kdo nepochází z těch, jimž právě feldmaršál Cézar nařezal u Alesie, a člověku by netrávilo, kdyby aspoň jednou týdne neslyšel "špinavého cizince" z kněžských úst. Tolik úvodem na vysvětlenou. Nunc ad r e m . — / l / Neračtež se domnívati, že na pastoračních cestách za svým stádcem roztroušeným n a víc jak půl milionu čtverečných kilometrásků mám na růžích ustláno. Prvních dvanáct až patnáct návštěv je čistě "krajanských" a nutných k vytvoření ovzduší důvěry, než moh u konečně pomýšlet na "in domům Domini ibimus". — /2/ Město se slušnou krajanskou obcí sklářů leží od Babylon u nad Sekvanou na 700 kilometrů, čili bylo třeba ujet 21.000 kilometrů, než jsem žádal Jus concionnandi et confessiones audiendi. K u podivu! Poprvé za 9 let místo tištěného papíru dostal jsem dopis a dokonce končil pozváním, abych po celotýdenní misii přišel osobně podat zprávu. Nešel jsem k arcipastýři po celotýdenní práci, nýbrž rovnou z nádraží v pondělí ráno po příjezdu. "Excelenci, nechtel byste těm ubohým špinavým cizincům ukázat svůj otcovský zájem o ne a své pastýřské srdce, že byste přišel na naši závěrečnou mši svatou v pátek večer? Je to právě Epifanie, náš způsob slavení svatých tajemství je missa lecta cum cantu popůli," Byl již na ten večer zadán, ale slíbil dát se zastoupit svým ALTER EGO. "Pěkně prosím, račte panu generálnímu vikáři říci, aby si oblékl všechnu svou liturgickou pompu, lidé budou n a d š e n í . " — / 3 / Naši sklái-i se překonali. Denně večer byla pekna navštěva. Naučili se zpívat vánoční "Splnilo se Písmo svaté" a ještě pár koled. N a tříkrálový večer se těšili jak malé děti. — / 4 / "Vy si pozvete generálního vikáře, ale kdo ho potom pozve k večeři?" moc r o z t o m i l e vyhrkl toho pátku ráno místní farář. "Děkuji za upozornění, my už ho pohostíme." — / 5 / Večer n a Tři krále byla nejen účast 72 lidi a mnozí si přehodili šichtu, aby mohli do kostela, takže nazítří pracovali 16 hodin v jednom zátahu /může člověk od dělníků žádat víc?/ , ale dokonce bylo něco, na co jsem se neopovážil ani pomyslit a co vyšlo od nich samých: byly 22 svaté zpovědi /vesměs "tezkych kusu / a byla 22 svatá přijímání. Místní farář /se zuřivým vztekem!/ sloužil mši svatou, abych s lidmi mohl zpívat. P a n generální seděl na trůně ve vší své nádheře. Po mši svaté se ujal slova: "Jistě si myslíte, že nerozumím česky, tož to se mýlíte! Já dobře rozuměl kázání vašeho Otce. Zde máte důkaz: mluvil o Betléme, o Kalvarii,
o Ježíši, o Marii a nakonec řekl: amen." Lidé mu skoro tleskali. Pak jsme pana generálního vezli "k nám" na večeři. Byla bramboračka, pak smažený kapr s knedlíkem a kompotem, nakonec štrůdl. Pan generální zůstal mezi námi do půl-dru-hé-rá-no! Před odjezdem: "Otče, podám jeho Excelenci velmi vřelou zprávu a kdy zase přijedete?*' ''Monsignore, to až jak si odhlasuje tuhle lidové shromáždění." "Ne, ne, ne, datum se musí už ted určit a já zase přijdu, mně se mezi vámi moc líbí." Lid si odhlasoval velikonoční p o n d ě l e k . — /6/ Ve středu svatého týdne mi došel dopis: "Otče, náš Sváta potkal dnes pana faráře a ten mu řekl, že mše bude už na Boží hod večer a pak už nic nebude." Co dělat při disposicích změněných v poslední chvíli? Narychlo dopisem jsem prosil pana faráře, aby zase laskavě /hehehé!/ celebroval jako o Třech králích. Nemohu nechat plavat Babylon, kde lid je nejvěrnější. Božíhodová mše svatá byla tedy bohužel v rychlosti a poslední rychlík už mě unášel svým tempem 130 km/hod. Dojel jsem o půl osmé večer. Udýchán dopádil jsem ke kapli. Tam už čekal pan generální, pan farář a všecho všudy pět lidí: Sváta s otcem a matkou a jeho strýc s tetou čili pouhé dvě rodiny. Farář kategoricky: "Mše nebude!" Hněv mnou zalomcoval a ještě kategoričtěji: "Pane faráři, ti lidé geograficky jsou vaše ovce, ale podle EXSUL FAMILIA jsou stejně mým stádcem, my oba rukou společnou a nerozdílnou musíme je popásat a dnes je solemnitas omnium solemnitatum et festům summum, jakým tedy právem je nutíte dopustit se těžkého hříchu, že na haec dies quam fecit Dominus jim odpíráte mši svatou? Mše svatá bude!" P a n generální bázlivě přitakal: "Ano, mše svatá bude." — /7/ Farář přistupoval k oltáři vzteklý jako rozzuřený kanec^ pan generální zas seděl na trůně a já zpíval "Základ Církve je na skále". První sloku docela solově, druhou také sám, při třetí naši začali trochu přizvukovat a po pozdvihování vítal příchod Pána na oltář už dost slušný lidový zpěv. Byla promluva, bylo i pár vřelých slov pana generálního, bylo i vroucí /třebaže spočátku nesmělé/ "Ve/ 8 / Po mši svaté pětka lidí bázlivě zvala pana faráře také na večeři, ale dostala strohé odmítnutí: "V poslední chvíli se nezve." Vzali jsme se za nos a vezli jsme pana generálního zase "k nám". Polévka s játrovými knedlíčky, pečený beránek s knedlíkem, velikonoční mazanec. Bylo nás u stolu tentokrát jen sedm /číslo však posvátné!/, nálada byla jaksi stísněná, ale pan generální zůstal mezi námi zase přes p ů l n o c . — ^ /9/ V pondělí ráno /dynovačka!/ ještě jsem po msi svate nesvlékl ornát, když pan farář doslova vletěl do sakristie a bez^pozdravu hned in médias res: "Jistě jste se divil, že včera jsem nepřijal pozvání k té vaší večeři." "Pane faráři, divil jsem se ne tak tomu odmítnutí jako spíš té surové formě, vždyí ti prostí lidé vam svým pozváním nesli svá srdce na dlani." "Pamatujte si, už nikdy ani arci-biskup ani generální vikář nepřijde na vaše ceremonie, o to se postarám." "Normálně biskup bývá pánem diecése a je-li zde pod komandem obyčejného faráře, je to jistě jedinká diecese toho^druhu na světě." "Vy kompromitujete našeho arcibiskupa." "Pane farari, dobré vím, kam míříte, ale vzpomeňte si na našeho Pána: chodil na večere k zloději Levimu, na noc se pozval k zloději Zacheovi, nechal si nohy mýt slzami prostitutky z Magdaly, jiné chlípné ženské odpustil na chrámovém nádvoří, takže farizeové /na to slovo jsem dal silny důraz/ se až nad ním pohoršovali." "Ted zas já vím, na koho temi ^ farizeji míříte." "To je dobře, to jsem chtěl, ale mluvme kon^reyne a otevřeně! Hned jak před třemi léty poprvé jsem sem přijel, 11dé mě žádali, abych je sezdal, že vy jim to odmítáte. Víte sam, ze mnohdy je obtížno i za normálních okolnosti opatřit umruni lisí:. Tím hůře, je-li mezi těmi lidmi a jejich zotročenou domovinou /kterou mimochodem řečeno Francie v Mnichově sprosté hodila Hitlerovi do chřtánu/ tak zvaná železná o^ona. Jakmile budu mit unprtni H s . jeho první ženy, oddám je, i kdybyste vy tancoval po svém nose. Ale co je lépe: těm lidem ukázat lásku kněžského srdce cl do nich kopat a při každé příležitosti jim servírovat špinavé cizince? Farář práskl dveřmi bylo po dynovačce. — ^ . ^ ^^x *bv /10/ Po nsvratu z kostela při snídani ve Svatove^rodin'i byla první příležitost a první volná chvilka k pohovoru o včerejším
krachu. Spadnout z nadšení 72 lidí n a chmurnou účast 5 lidí čili dvou rodin je k r a c h ! Co je toho příčinou? "Otče, u ž nikdy naši lidé do kostela nepřijdou a ani v y se nedostanete do našich rodin. M á rodina a rodina mé sestry vás vždycky přijme, protože vás a vaši dřinu a při tom v hídě známe, m y si vás vážíme, ale ostatní krajané už / nezlobte se pro to slovo, já je jen opakuji po našich lidech / o flandácích nechtějí ani slyšet." Nebyl jsem s to ani slůvka, jen v obou mých očích byl otazník údivu. "Otče, tak vám to povím po lopatě. Tu neděli po Třech králích farář /při tom slově krajan si u plivl/ celé kázání věnoval jen a jen tomu, že si dělal srandu ze zpěvu našich koled. Naši lidé ještě plni radosti z té tříkrálové slávy jako protest z kostela odešli a od té doby nikdo nepřekročil kostelní práh. Navíc francouzští dělníci v továrně pár neděl se nám vyšklebovali opakováním farářových slov z kázání, to jen přilévalo ^ oleje do ohně,"tož naši lidé říkají, že flaňdáci jsou všichni stejní, že ten náš, to jako jste vy, nás tahá do kostela jen proto, aby pak ten zdejší nás v kostele zesměšňoval." — / l l / Na večerní tříkrálové mši svaté z Francouzů byl pouze pan generální, který byl upřímně nadšen, a farář, který zuřil, že měl sloužit mši svatou. Proč svou jízlivostí v nedělním kázáni zesměšňoval špinavé cizince, když z francouzských farníků nikdo v kostele toho večera nebyl ani nikoho se to netýkalo? T o byla jeho forma prudentiae pastoralis! — / 1 2 / Pobyl jsem v místě až do čtvrtku a opravdu ve všech .rodinách "nikdo nebyl doma": nebýt oněch dvou rodin, byl bych býval sám a sám... V pátek jsem zušel ke generálnímu vikáři. Farář byl u něho. Předešel mě. Cekal jsem v předsíni, až odešel. Když pak jsem vstoupil do pokoje, generální vikář šel mi vstříc, objal me, dlouhou chvíli držel mě přitisknutého n a svém srdci, pak rekl: Ubohý Otče, je mi vás líto, máte všechny mé sympatie." "Monsignore,^to je od vás moc hezké, ale považte, že všechna práce je zničena.'^ "My v á m přidělíme jiný kostel." "Monsignore, znáte původ kostelíku v e sklářské čtvrti? V presbytáři levé okno je svatý Václav a pravé okno jsou svatí Cyril a Metoděj, ten kostel stavěla československa vláda pro československé skláře, ovšem dnes naši sklari jsou posledními mohykány a rozvojem města československá kaple se stala farním kostelem^ dovedete se vmyslit do duševního rozpoloženi toho lidu, až kolem svého kostela měl by jít jinam? A kde je' ten druhy kostel, který nám chcete přidělit?" "Asi 40 minut dále." "Monsignore, většina našich žen je rovněž zaměstnána ve sklárně, tož 40 minut tam a 40 minut nazpátek je nenahraditelná ztráta půldruhé hodiny casu pro matky rodin výdělečně zaměstnané." P a n generální povzdechem u znal m é důvody. Rozloučili jsme se. — , , , . / 1 3 / Cas prý všechno zahojí. Omyl! N a návrh sve návštěvy příštího roku k velikonocům dostal jsem krátkou odpověd. "Otce, nejezděte! Dopadl byste hůř než loni. Mizera farář ve svem rýpaní pokračuje, to byste jen vyhodil peníze za vlak." -- ^ ^ ^ / 1 4 / Malý příklad. Sváta dostává ve s k l á m e mzdu o 12 % větší, než m u náleží podle kolektivní smlouvy. Dáva-li majitel podniku dělníkovi takové zvýšení, má k tomu jistojisté sve důvody. Když svou radost ze zvýšené mzdy sděloval s fararem, dostal sprchu: "To je trapné, když špinavý cizinec je lépe placen nez francouzsky /15/ Přes to vše jsem se ještě nevzdal. Příští rok, tedy už dvě léta po krachu, jsem zajel k arcibiskupovi. Z rozhovoru jsem -poznal, že o věci věděl: p a n generální tedy poctivé referoval. D i vím se tomu nedorozumění, protože ten farař je velmi a p o s t o l s k y _ činný." "Excelenci, t o je podivně apoštolská pastorace: pan iarar na jedné straně je znepřátelen s majitelem sklárny, který je praktický katolík a sociálně velmi spravedlivý, na druhé straně dělníky vypuzuje z kostela, v čem tedy je jeho apostolskost? Račte m i laskavě dovolit, abych pomohl k vyřešení problému veliký nedostatek kněží, my pak máme v I t a l i i ^ r a d u výborných mladých kněží. N a š i lidé velmi snadno si osvojuji c i z i ^ j a z y k y . Nebylo by jistě nesnadné vzít odtamtud jednoho z našich knězi a jmenovat ho kaplanem v té osadě: byl by kaplanem a navíc ex fervore pastoralí by zachraňoval duše nefrancouzských farníků. Totiž podobnou zkušenost s panem farářem udělali /pokud osobné v í m / jeste dva j i m
missionarii cum eura animarum." "To přece nemohu panu faráři udělat!" A na tom zůstalo. — /16/ Později pak Excellence se stala Eminencí a duše špinavých cizinců v jeho diecési dále jsou zabíjeny kněžským šovinismem. Závěr: tohle není casus unicus, nýbrž bohužel casus typicus. Dp. Josef PEKSA, Austrálie, 6/3. 1962: "Včera jsem dostal z domova smutnou zprávu, že Bůh povolal na věčnost mého strýce dp. Matěje Peksu. Stále doufal, že se ještě setkáme na tomto světě. Prosil bych Vás, kdybyste toto úmrtí ohlásili v Novém životě a Vinculu, protože kněží z naší diecéze, kteří jsou venku, ho znali. P. Matěj Peksa, bývalý farář ve Švihově, emer. bisk. vikář a osobní děkan. Zemřel 16. února 1962 zaopatřen sv. svátostmi v 79. roce věku a 53. roce kněžství. Pohřben 20. února 1962 po obřadech a zádušní mši svaté ve farním kostele ve Švihově do rodinného hrobu v Kydlinech." - Dp. J. Peksovi vyslovujeme upřímnou soustrast a vzpomeneme na zesnulého v modlitbě. R. i. p. Dp. Václav FERT_T^J^, Kanada, 25/4. 1962: "...Mám před sebou Vaši uctivou poznámku, že uzávěrka Vincula je 30. dubna. Bohužel, musíte mi tentokrát ještě znovu prominout, že Vám nepošlu příspěvek... ...Dával jsem exrcicie pro ženy v Chicágu, připravuji další pro muže v Pickeringu u Toronta, koncem května budu mít českou misii u bl. Anežky České v Chicágu: měla to být příprava na jubilejní rok CM. Farářem tam je kaplan Svazu českých katolíků. Msgre Křižka. Na podzim bychom se chtěli rozjet naplno. Nevím, zda se to podaří. P. Janíček připravuje jako minulá léta dětský tábor na kanadském Hostýně. Budeme tam mít děti až z Clevelandu a Chicága. Bude mu porna hat P. Hořák..." t 1 fy C t ,< ía
71
JMENOVANÍ Snad si všichni ani nepovšimli ve zprávách Nového života z Vatikánu, že máme nového monsignora. Je jím ThDr. František Rýpar. Pochází z brněnské diecéze, jako bohoslovec uprchl z komunistického Československa a dostudoval v Římě, kde byl vysvěcen r. 1951- Působil nejdříve jako kaplan na severu Itálie v brixenské diecezi a byl potom povolán do Říma na Kongregaci seminářů. Blahopřejemu mu k u znání, kterého se mu dostalo, a máme radost, že mezi římskými monsignory je další kněz, kterému koluje v žilách - a srdci - česka V dalším čísle Nového života byla zmínka, že Sv. Otec jmenoval titulárním biskupem mons. Alfréda Bontempiho, který je od roku 1951 rektorem koleje Nepomucena. I když neumí česky a nikdy nevidel vlast svých svěřenců, přece se věnuje koleji celým svým srdcem a^ snažil se pro ni udělat, co bylo v jeho silách. Biskupské.svěceni přijme v basilice Panny Marie Větší o svátku Nanebevstoupení Pane. Přejeme mu hodně milostí od Pána. Z_JEDN0H0_D0PISU "Dostávám pravidelně Vinculum. Tentokráte bylo obzvláště oěkné a obsažné. Ctu je vždy velmi rád. Je to jediné, co me opravdu pojí s tolika spolubratry, se kterými nemám už dlouho spojeni a ani zpráv. Zvlášť se mi zamlouvá ta myšlenka vzájemné modlitby a toho sdružení za odsloužení mše sv. v případě smrti nektereho spolubratra. Velmi rád bych se k tomu připojil, ale nachazim těžkost ^ v tom, že zde nemám volných intencí, nejspis tak někdy v lete, když jsem na dovolené. Ale založíte-li něco podobného, toz mne tam take píchněte, já už se postarám o tu volnou mši sv. Ja to vidím zde, lak je to pěkné, když jeden z Bratrstva zemře a jdou m u všichni členové na mši sv., obětují za něho růžence a pod. A^my te modlitby budeme asi potřebovat ne méně. A taky proto, že zůstáváme prese všechno jen cizinci, na kterého, když zemře, se velmi brzy^zapomene, nemáme zde příbuzných a rodičů jako zdejší kněži. Ja jsem tedy pro to ! "
Pod tímto titulkem jsme v minulém čísle navrhli to sdružení kněží, kteří by se zavázali odsloužit mši svatou za své zemřelé spolubratry, jak se o tom zmiňuje výše uveřejněný dopis. Protože je více těch, kteří o to mají zájem, dohodneme se o tom na příští schůzce v Římě, a v příštím čísle přineseme konkrétní návrh. Má-li k tomu někdo nějaké připomínky, necht nám je laskavě co nejdříve sdělí. Děkujeme. S_P$KRACUJE " I ta rozjímání jsou hezká. Bohužel, tak málo! Nemohlo by to zabírat větší prostor ve Vinculu? Já nevím, ale ty zprávy o situaci doma v CSSR zabírají moc místa a stejně nedávají nám obraz skutečné situace. Já se při tom musím vždy, upřímně řečeno, naštvat. Vždyí pod touto vrstvou propagandy žije doma u nás tolik skrytých dobrých křestanů, vím to z dopisů z domova, proč psát jen, jako by bylo doma u nás ďáblovo království. Já to poslouchám i v radiu, všude je to stejné. Ale prosím, to je můj osobní názor či domněnka." NASE_ODPOVEp Díky za zájem o Vinculum. A i za t a slova uznání našemu duchovnímu obnovovateli, který se nás vždy dotazuje, zda čtenáři nějak reagují n a jeho rozjímání, aby je mohl lépe přizpůsobit jejich potřebám a situaci. Co se týče zpráv z CSSR, dovolujeme si protestovat proti tvrzení, že je to jako propaganda v radiu. Komunisté tvrdí, že vše, co dělají, je přijímáno s nadšením a vede neodvratně k triumfu komunismu. M y takovéto věci netvrdíme a nejsme o nich ani za mák přesvědčeni. Zdá se nám však nutné sledovat, jakou metodou komunismus zpracovává náš ujařmený národ a zvláště mládež. Máme obavu, že kdyby nám to ušlo, nerozuměli bychom lidem, k nimž nás, doufáme, P á n Bůh jednou pošle, neznali bychom jejich mentalitu, nevěděli bychom, na co máme navázat. Zdá-li se z těchto zpráv, že je doma u nás "ááblovo království", pak je to pro nás důkaz, že jsme referovali správně, protože je tomu skutečně tak a chtít to popírat by znamenalo lhát si do vlastní kapsy. A to "ďáblovo království" míníme skutečně v biblickém slova smyslu, protože stačí sledovat jen po krátký čas soustavně čsl. tisk, aby se člověk přesvědčil, že za těmi, kdo u nás vládnou, není jen nějaký hospodářský anebo sociologický cíl, nýbrž opravdu "princeps huius mundi", kterému jde o to, aby se nesvetilo jméno nebeského Otce, aby se ničilo jeho království, aby se neplnila jeho vůle. Ze v tomto ďáblově království žijí také křestané a hrdinní křestané, že jejich víra a láska je "victoria, quae vincit mundum" i "principem huius mundi", o tom ovšem také nepochybujeme. A proto i pro nás - kteří jsme rovněž upřímně "naštváni", musíme-li psát takové zprávy - jsou hojivým balzámem zprávy o křestanech, kteří zůstávají hrdinsky věrní své lásce ke Kristu Pánu. Koho z nas nedojal ten dopis chlapce, který s takovými obětmi sel světit sv. Vaclava, jak jsme o tom četli ve Vinculu asi před dvěma léty? Jak bychom byli vděčni, kdyby nám víoe čtenářů poslalo takovéto episody, i když tak pozměněné, aby se nestaly nebezpečnými pro ty, kdo je prožívají. Ovšem, komunistický tisk si lze objednat - a přijde. 0 tyto zprávičky snažně prosíme naše čtenáře - a nepřijdou... Sunt dolores rerum, tohle je dolor Vinculi. Nedal by se vyléčit nebylo by mozne ČASTĚJI NAM POSÍLAT TY - I DROBNÉ - ZPRÁVIČKY, KTERĚ DOCHÁZEJÍ Z DOMOVA ? MILÁ_NAV3TEVA Začátkem května navštívil nás v naší redakci dp. Damián Mlýnský z kongregace těšitelů. Přijel z Jeruzaléma, kde už po dlouh á léta žije na hoře Olivetské jako poslední ze skupiny, kterou tam poslal zakladatel jejich kongregace, aby tam na svatých místech zastupovali náš národ. Zdrží se v Evropě ze zdravotních důvodů po několik měsíců. Jsme m u vděčni za milou návštěvu a přejeme mu příjemný pobyt n a naší rodné pevnině.
POSLEDNl_EVAN&ELI^_-_PRVNÍ_Dl^CINĚ^ /Pozn. red.: V dopisu, který jsme výše uveřejnili, je i přání, abychom dávali ve Vinculu více místa věcem duchovním^ Abychom vyhověli i tomuto přání, přepisujeme krátké rozjímání, které už cekalo v našem archivu./ Mám ten dojem, že my kněží většinou recitujeme Poslední evangelium mechanicky a snad příliš rychle. Příčinou je to, že na kon ci mše svaté máme, jako naši věřící, jaksi naspěch, a toto evangelium je stále stejné a také se vymyká rámci liturgie mše sv. Je to prvek zavedený v pozdním středověku, s účelem sakramentálním jakéhosi požehnání; novější liturgisté hledí spíše na jeho obsah a považuji prolog evangelia podle sv. Jana za důstojný epilog oběti mše sv. /Po drobně o tom píše např. Jungmann v Missarum solemnia ke konci II. od dílu./ . ,, Už tedy pro hloubku této podivuhodné theologicke synthese ne měli bychom je tak odbývat. Ale kdo je zkusí recitovat pomalu a^sledovat nenucené běh jeho myšlenek, objeví v něm i spoustu materiálu k prvnímu díkučinění po sv. přijímání a po mši sv. To má pro nas kneze význam i praktický, protože ne vždycky je nám možno, bez nasi v m y , ^ usebrat se dostatečně po mši sv. ke čtvrthodince díkučinění; a^v kaz dém případě v Posledním evangeliu máme k tomu pěkný začátek a uvod. Až dokážeme sami najít v něm pramen tichého klidného^rozhovoru s Kristem Pánem, budeme moci tomu pak učit i laiky, kteri často po sv. přijímání zapomínají na mešní liturgii a noří se do vlastních soukromých, často čtených modliteb. ^ ^ ^ Jeho bohatství je ovšem takřka nevyčerpatelne. Není potřeba se namáhat - a není na to ani čas - uvážit každé slovo. Nenucene, ^ spontánně můžeme sledovat jeho osnovu, po každé nás snad upoutá j m y bod, anebo několikrát po sobě nám bude některá věta zdrojem duchovni radosti, posily a světla pro ten den. , . ^ Podávám zde svým spolubratřím v Kristu hrst takových mysleIn principio erat Verbum, et Verbum erat apud Deum, et Deus erat Verbum. Hoc erat in principio apud Deum /Na konci každé periody můžeme též klesnout hlasem a oddělit ji takřka nepozorovatelne od ^ další./: Klaním se věčnému Slovu, Bohu Synu, v jeho neskonalé slave u Otce. Měl jsem tu velikou milost držet věčného Boha ve svých rukou a ted Jej hostím ve svém srdci... ^ ^ + Omnia per ipsum facta sunt: et sine ipso factum est n i m i ^ quod factum est: bez Něho nemohu nic, s Ním všecko, hlavně jako kněz který má přetvořit duše a tvář světa... Pomyslím na vyznám duchovního života, na důležitost spojení s Bohem, s Kristem Panem... In ipso vita erat, et vita erat lux hominum: hle, pramen života, zdroj světla; zde jsem u kořene všeho bytí, přirozeneho i nadprirozeneho^^ ^ tenebris lucet et tenebrae eam non comprehenderunt: nepochopení, odmítnutí Světla, ale také Jeho síla a moc .. Fuit homo missus a Deo, cui nomen erat Joannes: namísto Joannes" mohu vložit konkrétně své jméno; moje poslaní, vyvoleni a poslání od samého Boha, mé božské poslání... ^ n^i Hic venit in testimonium, ut testimonium perhiberet de l u m ne ut omneš crederent per illum: proč jsem zde, ja, kněz? Abycn svědčil O s l o v u , o Světle, abych zprostředkoval lidem, vsem lidem, Non erat ille lux, sed ut testimonium perhiberet de lumine: nesmím se vetřít na místo Kristovo, jsem jen j e h o Předchůdce, Piiteí ženicha, Svědek, nic víc... Vzpomenu si na pokoru Jana KrtiteErat lux vera quae illuminât omnem hominem^venientem in hune mundum; křest sv.! Já, pokř-těný, kolem mne krestane, skrze křest a život podle něho se vstupuje do nebe... H mundo erat et mundus per ipsum factus est, et mundus eum non cognovit. In propria venit et sui eum non receperunt: velikost a tragika Spasitele a zároveň s nim každého kneze... nepochopení světa, nezájem, nenávist... ^ r,-^ Quotquot autem receperunt eum, dědit eis potestatem iilios Dei fieri, his, qui credunt in nomine eius: nesmím vsak setrvau v
*
pesimistické visi; jsou duše, a je jich mnoho, které přijaly Krista Pána; a těm, nám, dal možnost stát se syny Božími, jsme syny Boha, dědici nebe... Qui non ex sanguinibus, neque ex voluntate carnis, neque ex voluntate viri, sed ex Deo nati sunt: můj celibát, mé duchovní otcovství! Plodit děti Boží, z Boha!... Et Verbum caro factum est: myslím na Eucharistii, na ten obrovský zázrak "zrození" Páně na oltáři a v mé duši, v duši mých věřících... Et habitavit in nobis: hle, mám ho v srdci, v duši... Vinu ho k sobě, vinu se k němu... Et vidimus gloriam eius, gloriam quasi Unigeniti a Patře: znovu se mu klaním, obnovuji víru v Něho, jako bych Ho viděl tělesnýma očima, myslím na Jeho vítězství, na Jeho slávu, na slávu, která se zjeví jednou, a i na mne... Plenům gratiae et veritatis: On mi přinesl plnost milosti a pravdy, jsem naplněn milostí a pravdou, a stím vstupuji do dnešního dne, do své kněžské práce a činnosti... Je to několik chudých, jednoduchých myšlenek, které však naplní duchovní vůní naše Poslední evangelium e učiní z něho rozjímání a modlitbu... Komu se to zdá příliš složité /ač tomu tak není, řekl jsem přece, že máme sledovat obsah nenucené/, může si nejdříve prorozjímat Poslední evangelium mimo mši sv., najde jistě mnoho dalších myšlenek, zejména v komentářích k němu, a pak jistě z něho mnoho vytěží. y, Ivo císař
ZE^EL_NDP^_BISKUP_CÁRSKÝ 11. března zemřel ve věku skoro 76 let J. E. ndp. biskup Jozef Cárský, po dlouhá léta apoštolský administrátor košický. Jelikož byl uznáván režimem /vyznamenán Řádem republiky/, bylo dovoleno pohřbít ho do do hrobky biskupů, v košické katedrále. Pohřbu se zúčastnili tři slovenští biskupové, kterým je dovoleno volně se., pohybovat - ndpp. mons. Robert Pobožný z Rožnavy, mons. Ambrož Lazík z Trnavy a mons. Eduard Néczey z Nitry. Kapitulním vikářem košické diecéze byl zvolen dosavadní generální vikář Stefan Onderko. ^ 2-ODPYKÁNl_ TRES TU Zdá se, že byli propuštěni /ještě před poslední amnestií/ na svobodu někteří kněží a řeholníci odsouzení při divadelních procesech v prvních letech komunistického pronásledování, zřejmě proto, že si už odpykali nespravedlivý trest.Není jim ovšem dovoleno vykonávat kněžský úřad, každý si musí najít nějaké zaměstnaní, více méně nádeničinu. ^ Máme radost, že se aspoň nekteri z našich vyznavačů opet octli na svobodě /i když je lépe dát tu "svobodu" do uvozovek/. Ovsem tážeme se s úzkostí: jak se jim asi daří, co zbylo z jejich bývalé síly po všech těch útrapách nelidského vyslýchaní, "preparování na soudní lžiproces a po tak dlouhém věznění? A^ESTIE_K_17^_V^0CÍ_0SV0B0ZENÍ_CSR President republiky Antonín Novotný podepsal 9. května tr. novou amnestii. Z dekretu přepisujeme: Cl. 1 "Promíjím nevykonané tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky osobám, které byly před vydáním tohoto rozhodnutí právomocně odsouzeny pro protistátní trestné činy pobuřováni, z n e u z i v á n í n á b o ž e n s k é f u n k c e , hanobeni republiky a jejího -představitele, hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele, opuštění republiky, vniknuti na uzemi^republiky, poškozování zájmů republiky v cizině, našili proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, hanobení národa, rasy a presvedceni, nedovolené ozbrojování nebo šíření poplašné zprávy." , ^ Mladá fronta z 12. května komentuje toto rozhodnuti mimo jiné takto: "Pro tento čin nenajdeš obdobu v západních zemích, ktere
*
svou demokracii samochvalně vydávají za vzornou." Zde musíme dát komentátorovi zapravdu. Západní demokracie opravdu nepropouštějí z vězení osoby, které "zneužívají" náboženské funkce, opouštějí území atp.; ony takové lidi do vězení vůbec neposílají, v tom je celý háček. V komentáři se dále píše: ''Do řad pracujících se v těchto dnech vracejí jednotlivci, kteří bylí amnestií omilostněni, Vracejí se například občané, kteří v náboženském poblouznění zapomněli na své základní povinnosti... Rozhodnutí presidenta republiky ve svém úvodním článku předpokládá, že proces jejich převýchovy bude dokončen n a svobodě, přímým působením kolektivní výchovné síly pracujících." Skoda, že si pan komentátor neuvědomuje, že dokud "náboženské poblouznění" bude zločinem, ani nejrozsáhlejší amnestie nebude "důkazem vyspělosti a síly naší společnosti", jak se to snaží svým čtenářům namlouvat . DUCHOVNl_PAST^_A_KATOLIC^_NOVINY Český tzv. "katolický" tisk byl v únoru a březnu přímo zaplaven články a fotografiemi ministra Plojhara, který slavil své šedesátiny. Zvlášt Duchovní pastýř leden-únor 1962 publikuje takovou spoustu různých fotografií a zdravic /mimo jiné všech kapitulních vikářů a všech hodnostářů CMVKD/, že by se dal ukazovat jako klasický příKLad kultu osobnosti. Katolické noviny z 11. března přinášejí fotografii, na níž president republiky Novotný předává Plojharovi řád Klementa Gottwalda "za jeho vynikající zásluhy o budování Československé socialistické republiky a o upevňování jednoty československého lidu". /Ostatní, zvláště stranický tisk to většinou naprosto ignoruje./ Jinak si zachovávají tyto časopisy ráz, o němž jsme referovali v minulém čísle. Několik profesorů z Litoměřic, zvláště Dr. Merell a Dr. Kubalík, se zoufale snaží publikovat vědecké theologické články. Jakou literaturu však mají k disposici, lze poznat např. z pramenů, které Dr. Kubalík uvádí pod studií "Pobyt sv. Petra v Římě ve světle dějin". Cituje enchridion Kirchovo /vydání z r. 1910/ a de Journelovo /1911/? Lietzmanna / 1 9 2 7 / a ď A l é s - ů v starý Dictionnaire Apologétique /1911/. Novější studie, zvláště o vykopávkách, které dal pod svatopetrskou basilikou provést Pius XII., se do Prahy zřejmě nedostaly. Dále se věnuje větší zájem přípravám na všeobecný koncil — Duchovní pastýř uveřejňuje dokonce seznam přípravných komisí - a i kronika z Vatikánu je dosti bohatá. Jde pravděpodobně o zprávy, které se dostanou do Prahy prostřednictvím časopisů jiných lidovědemokratickýph zemí, kde censura není tak tuhá /např. Polsko/. C YNISMUS _KOMUNIS TICKEH0_ TISKU K této někdy přímo zoufale dobré vůli tzv. katolických časopisů stojí ovšem v protikladu cynismus komunistického tisku, který se náboženství záměrně vysmívá jako překonané pověře, které používají ještě s úspěchem vychytralí kapitalisté na obalamucení lidu, která však je u ná^ už překonána a trpěna jen u vymírající zaostalé generace. Vezměme např. Mladou frontu. Tam je skoro v každém nedělním čísle na 4. straně - věnované vtipům a anekdotám - nějaká parodie^na náboženství. Abychom si mohli udělat obraz, oč jde, citujeme aspoň některé titulky: Ze zbožného světa: S biblí v náručí; Kardinál nebo gangster?/věnováno kard. Spellmanovi/; Narodil se kristuspán; Vatikán /"žádný jed Medici nemůže být otravnější", píše se tam/; Svatá Barbora - nová zbraň proti Kubě; Smaží nebo nesmaží /o pekle, zda přijde na jednání Vatikánského koncilu; tak se čtenáři nenápadně připravují na tuto událost/ apod. Jsou to nepopiratelné důkazy nejen "svobody přesvědčení", o níž propaganda tak halasně mluví, nybrz i kulturní úrovně a vkusu našich ateistů. REDAKČNÍ: Minulé číslo vyšlo spoluprací 21 spolubratři; do tohoto čísla přispělo jen sedm. Je to značný rozdíl, který vysvětli a snad i omluví, že tentokrát končíme lichou stránkou - pro dvanactou stránku nám chyběl materiál. Příští číslo vyjde v červenci, uzaverka 15. června. Těšíme se na Váš příspěvek!
V poslední chvíli došly nám ještě dvě smutné
zprávy:
^++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ + + + +
+
+ + + + + +
P á n žní si povolal k sobě dva naše spolubratry: 7 . dubna zemřel v Německu
í + +
i
M O N S . G U S T A V S U M A N kněz diecéze budějovické
-----
16. května zemřel v U. S. A.
+ + + + + + +
+
i
+
+
+ +
+ + + ^ + + f + +
+ +
D P .
L U D V I K U R B Á N E K , kněz diecéze litoměřické
Bližší zprávy o jejich životě /vzpomínáte na dlouhý dopis dp. Urbánka v posledním Vinculu o náboženských poměrech ve Spojených státech?/ a smrti *nřinese přinese Novv Nový život. - M v y nbneme chceme jen ířrt doporučit jejich duše do modliteb všech spolubratří. MODLEME SE BOZE, TYS MEZI NÁSTUPCI APOŠTOLU V KNEZSKĚM U R A D E VYZNAMENAL SVE SLUŽEBNÍKY GUSTAVA A LUDVIKA KNĚŽSKOU DŮSTOJNOSTI; PROSlME TE TEDY: DEJ, AT JSOU TAKĚ PRIDRUZENI K JEJICH VBCNĚMU SPOLEČENSTVÍ. SKRZE KRISTA, NAŠEHO PÁNA. AMEN
+
+ + + + +
+ í + + + + + + + í i
+ + + + + + + + + + + + +-i-+ + + + + + + + + + + + + + + + + + ++ + + + + + + + + + + + + + + + + +++ + + + + + + D ů l e ž i t é
u p o z o r n ě n í !
K tomuto číslu přikládáme jeden arch nálepek k cyrilometodějském u jubileu, o nichž jste už četli v Novém životě. Doufáme, že se vám budou líbit. Budeme vám vděčni, když nám za ně pošlete jakýkoliv příspěvek na náš cyrilometodějský fond!
