Prezentační dovednosti pro školitele Studijní materiál pro účastníky kurzu „Lektorské dovednosti pro pokročilé“ pořádaného o. s. Okamžik. Tento kurz je financován z Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Praha-Adaptabilita. Zpracovaly: Mgr. Jolana Fořtová, Bc. Petra Strnadová, leden 2014
Obsah Příprava - úvodní otázky Struktura prezentace Rétorika Vzorec 2-4-6-8 - zásady, překážky, chyby, povinné věci v komunikaci Ovlivňování Prezentační poselství a doporučení Rekapitulace prezentace
ÚVODNÍ OTÁZKY PROČ? Proč budu dělat prezentaci? Jaký přínos (užitek, smysl, důvod, motiv) má tato prezentace? Jaké jsou klíčové perspektivy (úhly pohledu) na prezentaci? CO? Co je mým cílem (co jsou mé cíle)? Co chci, aby zaznělo (bylo představeno)? Co z toho, co se právě děje, chci změnit nebo vysvětlit? JAK? Jak vystavět prezentaci, abych se dostal k požadovanému cíli (požadovaným cílům)? Pro koho je prezentace určena? Jaká je úroveň posluchačů? V jakém prostředí se pohybují? • Co už o předmětu prezentace vědí? • Mají o věc opravdový zájem? Pokud ne, jak v nich o dané téma zájem vyvolám? • V čem jim získané informace mohou být užitečné? • Co očekávají, že ode mne uslyší? • Na co by se mohli ptát? • Jsou spíše praktici nebo teoretici? • Kolik času jsou ochotni tématu věnovat?
Několik vyzkoušených tipů: Moudrý člověk se nejprve sedmkrát zeptá „proč?“ a teprve potom začne jednat. Ať jsou posluchači jakkoli inteligentní a motivovaní, nebývají ochotni ani schopni vstřebat více než čtyři nebo pět klíčových sdělení. Využívání různých médií (nástroj pro přenos myšlenky k posluchačům), která zajistí, aby sdělení porozuměla levá i pravá mozková hemisféra, zdvojnásobí účinnost vašich sdělení. Chcete-li se opravdu ujistit, že máte prezentaci šitou opravdu „na míru“ posluchačů, zahrajte si na ďáblova advokáta a zeptejte se sami sebe: „Kdybych je chtěl opravdu urazit, jak bych to měl nejlépe udělat?“ Nejvíce nám v hlavě rezonují prezentace, které nám sdělili něco opravdu užitečného a které byly živé, zajímavé (třeba i zábavné) a profesionální.
STRUKTURA PREZENTACE
1. Zaujmi je - buďme v pozitivním smyslu pro posluchače nezapomenutelní - uveďte svou prezentaci senzačním oznámením - odvolejte se na společnou nebo všeobecně známou vzpomínku - vybavte si společně s posluchači hypotetickou situaci - vytvořte metaforu nebo přirovnání - použijte vhodné podobenství - postavte úvodní oznámení jako tajemství nebo záhadu - položte otázku nebo zaúkolujte někoho z posluchačů - učiňte provokativní prohlášení - použijte překvapivě zábavnou vizuální pomůcku - vyprávějte humorný příběh (ne vtip!) 2. Řekni, co řekneš - poskytujete cestovní mapu vaší prezentace (itinerář cesty) - platí pravidlo maximálně sedmi bodů („P7“) 3. Řekni, cos slíbil, že řekneš - omezte své sdělení na 1-5 hlavních bodů - pomůcka = „co bych potřeboval slyšet, kdybych byl v jejich kůži?“ 4. Pomoz jim si to zapamatovat - každý z 1-5 hlavních bodů by měl být konkretizován nějakým příkladem, obrázkem nebo vyprávěním a pod. - podporujete zapamatování si klíčových bodů - to, co je třeba podržet si v paměti 5. Řekni, cos řekl
- využijte přehlednou a k okamžitému použití připravenou formu shrnutí (papír, CD, mnemotechnická pomůcka, atd.) - maximálně stručně – to, co říkáte, už slyšeli dvakrát 6. Dej jim energii - použijte prohlášení, jež je dramatickou rekapitulací klíčového sdělení - navažte v závěru na úvodní zaujmutí posluchačů - zařaďte překvapivý děj, událost nebo nečekané „zjevení“ - vždy si závěrem řekněte o potlesk, byť prostým: „Děkuji Vám za pozornost.“
ČAS Prezentaci si vyzkoušejte sami alespoň jedenkrát říct. Přizpůsobte její délku časové dotaci, kterou na ni máte k dispozici. A potom ji zkraťte na polovinu! VŽDY dodržte časový plán - ať to má jakékoli důsledky. Přetáhnete-li čas, pak je to pokaždé špatně, protože: Manažeři dojdou k závěru, že si neumíte ani sami naplánovat časový rozvrh obyčejné prezentace - tedy nejste člověk na svém místě. Ti, co budou hovořit po vás, budou na vás mít zlost - kradete jim jejich čas. Ti, kdo vás poslouchají, vás budou mít za „slibotechnu“, protože jste nedodrželi avízovaný časový harmonogram.
RÉTORIKA DOPORUČENÍ 1. Spisovnost - při prezentaci mluvte spisovně, nikoho tím neurazíte, navíc jde o veřejný projev. Ve chvílích kdy mluvíte o vlastních zkušenostech, můžete na chvíli přejít do hovorového jazyka (přímá řeč, dojmy, exprese), váš projev to může ozvláštnit. 2. Vatová slova a zvuky - dejte pozor na příliš časté opakování zvuků (eee, hmm,..) a slov (jako tedy, čili, prostě, tak, takže….). 3. Cizí slova - pozor na používání cizích a odborných slov (kompenzační pomůcky apod.). Lidé, ke kterým mluvíte, je vůbec nemusí znát. Pokud tato slova řeknete, vysvětlete je. 4. Fráze - neunavujte posluchače otřepanými frázemi a prázdnými hesly (dovolte abych…, je potřeba abychom pochopili že…). 5. Intonace - intonujte, pracujte s hlasem, neuspávejte monotonním projevem. 6. Pauzy - dělejte krátké pauzy na koncích vět, delší za blokem informací. Posluchači tak mají šance slyšené informace vstřebat. 7. Rétorické otázky - používejte rétorické otázky. Rétorickou otázku položíte sami sobě i poluchačům a v následujících slovech si na ní sám odpovíte. (Co nás dneska čeká? Jak můžete nevidícímu pomoci nastoupit do tramvaje?).
VZOREC 2 - 4 - 6 - 8 2 znamená dvě důležité zásady, na nich spočívá efektivní ovlivňování. 4 znamená čtyři hlavní chyby, které nám brání stručně se vyjádřit. 6 znamená šest typických překážek, které stojí v cestě srozumitelné komunikaci. 8 znamená osm povinných věcí, které musíme udělat, chceme-li dovést záležitost k úspěšnému konci.
PRVNÍ ZÁSADA = FILTRUJTE FAKTA Chceme-li pouze sdělit informaci, pak je mnohem vhodnější zvolit jiný způsob než přímou slovní (verbální) komunikaci - např. napsat, poslat e-mail apod. Pro osobní předání či vyslechnutí informace hovoří dva důvody: 1. Je zapotřebí danou informaci (fakta) vysvětlit. Informace sama o sobě je neutrální. Získává význam teprve interpretací nebo zasazením do souvislostí. Lidé potřebují vědět - co fakta znamenají, - co si o nich myslíte vy, - co chcete, aby si o nich mysleli oni. 2. Fakta informují, pocity přesvědčují. Posluchač musí vidět a slyšet, co si myslíme o informacích, které jim předáváme. Jedině tak si uvědomí, jaké pocity od nich očekáváme v souvislosti s přednášeným tématem. Fakta nic neznamenají, dokud se nepromění v užitek, který potřebujeme.
DRUHÁ ZÁSADA = VYVOLEJTE ZMĚNU Hodláme-li druhého přivést k určité reakci (činu) musíme přesně vědět, jakého výsledku chceme svým působením dosáhnout. PRVNÍ CHYBA = NEDOSTATEČNÁ STRUKTURA Nikdo nemá právo být nudný a krást druhým čas a energii. Máme-li co říct, pak tak učiňme bez oklik, přímo a co nejúsporněji. DRUHÁ CHYBA = SAMOLIBÁ UPOVÍDANOST
Příčiny bývají nejčastěji dvě - první je, že řečník je egocentrický. Nevnímá potřeby a reakce druhých a samolibě se soustředí na to, co chce říci. Druhou příčinou je, že řečník nemá dostatek sebekázně, aby se začal, řekl potřebné a skončil. TŘETÍ CHYBA = PŘEBÍJENÍ Člověk reprezentující tuto chybu bude ten, který musí mít vždy poslední slovo. Jakoby vše, co řekne nebo udělá druhá strana, musel nějakým způsobem (většinou nevhodným a málo snesitelným pro onu druhou stranu) glosovat a reagovat na to. Může to však činit s dobrým úmyslem. Svým příspěvkem chce dodat na významu prohlášení svého protějšku a posunout diskusi o kus dál ČTVRTÁ CHYBA = NEPOSLOUCHÁNÍ Co se děje v mysli druhého, když my hovoříme? Průměrný člověk myslí rychlostí asi 500 slov za minutu. Hovoříme průměrnou rychlostí 150 slov za minutu. Rozdíl asi 350 slov ponechává v mysli posluchače přebytečnou kapacitu. Pokud hovoříme, chceme, aby posluchač zůstal „na dráze 150“. Pokaždé, když řekneme něco, čemu druhá strana nerozumí, s čím nesouhlasí nebo co se jí zdá nudné, její mysl se přesune „na dráhu 350“. VZOREC 2 - 4 - 6 - 8 PRVNÍ PŘEKÁŽKA = NEÚPLNOST Máme-li být struční, pak se stává tato překážka ještě významnější. Jsme-li v časovém stresu, záleží na každém slovu, nesmíme vynechat žádný podstatný detail.
DRUHÁ PŘEKÁŽKA = POSTOJE Celoživotní okolnosti a zkušenosti nás vedou k určitému vnímání a výkladu slov a představ. Tento náš výklad se nemusí shodovat s výkladem, jaký daným slovům či činům přikládá druhá strana.
TŘETÍ PŘEKÁŽKA = NEZŘETELNOST My přesně víme, co chceme říct a jsme si jisti, že to říkáme správně. Vnímá to však druhá strana stejně?
ČTVRTÁ PŘEKÁŽKA = ZBYTEČNOST Nedostáváme se do opaku první překážky? Sdělení druhé straně může, a to i v dobré víře, obsahovat takové množství zbytečných detailů, které zamlží celkový smysl našeho prohlášení a výrazně ztíží pochopení.
PÁTÁ PŘEKÁŽKA = ŘEČ Význam v řeči používaných slov, ustálených slovních spojení nebo rčení může být každou ze stran chápán jinak. Také parametry řeči (hlasitost, intonace, rychlost, rytmika atd.)mohou mít pro druhou stranu zavádějící význam. ŠESTÁ PŘEKÁŽKA = SPRÁVNÉ POJMENOVÁNÍ Nepodaří-li se nám s druhou stranou najít společnou základnu, bude velmi obtížné v její mysli vyvolat žádoucí představu. Tím rozumíme přesné, jednoznačné a konkrétní pojmenování (definování) věci či záležitosti, která je předmětem rozhovoru (jednání) a shodnout se na úhlu pohledu a přístupu k dané věci. VZOREC 2 - 4 - 6 – 8 / OSM POVINNOSTÍ První povinnost = mluvme přesvědčivě a energicky Nepotlačujme svůj projev. Přistupujme k rozhovoru, jako bychom měli pouze tuto jednu příležitost ovlivnit druhého. Druhá povinnost = buďme soustředění Fakta informují, pocity přesvědčují. Nezapomínejme, že naším cílem je přesvědčit druhé, aby začali sdílet nebo alespoň respektovat naše názory, postoje a myšlenky. Druhá strana musí chtít, rozum pouze zdůvodní emocionální rozhodnutí. Třetí povinnost = udělejme z toho představení Použijme všechny své dramatické prostředky pro ovlivnění druhých. Vtiskněte rozhovoru něco ze své osobnosti a jedinečnosti. Čtvrtá povinnost = využívejme hlasovou pestrost Bavme a překvapujme! Udržujme zájem druhé strany. Pracujme s hlasem a řečí tak, abychom na sebe soustředili pozornost. Pátá povinnost = nezapomeňme na vcítění Hovořme k druhému, ne k sobě. Navazujme osobní kontakt, dívejme se druhému do očí, vnímejme jeho reakce. Využívejme mimiku a neverbální komunikaci pro podporu svých slov. Šestá povinnost = dejme najevo, co si myslíme Používejme gesta a řeč těla. Celá naše osobnost je dokladem toho co říkáme. Vysíláme druhým prohlášení „nemusíte se mnou případně souhlasit, i když bych byl raději, kdybyste souhlasil, ale je velmi vhodné mne respektovat“.
Sedmá povinnost = zůstaňme vyrovnaní Působme klidně a projevujme se cílevědomě. Důslednost spolu s vyrovnaností podporuje přirozenou autoritu a autorita přidává na velikosti. Osmá povinnost = naplňujme potřeby druhých Nabídněme druhému informace i zábavu. Nezapomínejme, že každého zajímá v první řadě jedna věc - „co z toho budu mít“? Povinnost pod čarou = při všem zaujetí a pozornosti věnované druhé straně rozhovoru nezapomínejte na sebe. Vy jste ta osoba, pro kterou jste se do rozhovoru pustili. Vám má tento rozhovor něco přinést.
OVLIVŇOVÁNÍ - AUTORITA Konečné rozhodnutí posluchače se bude často zakládat na POZITIVNÍ INTUICI. Tato posluchačova pozitivní intuice bude ovlivněna více chováním prezentátora a kvalitou jeho argumentace než technickými charakteristikami produktů, služeb či řešení, které jsou navíc často srovnatelné s konkurenčními. PŘÍZNAKY AUTORITY: A) Vyzařujte svým chováním jistotu Zaujměte šikovné místo v prostoru Uveďte gesta do souladu s mluvou Pracujte s charakteristikami řeči
B) Ovládejte odborné aspekty Je evidentní, že pro úspěšnou prezentaci je třeba mít dobře zpracované a zažité informace, týkající se předmětu prezentace. Nejedná se však o to, zavalit posluchače v průběhu prezentace horou argumentů, ale být schopen zodpovědět mu všechny jeho klíčové otázky a vyřešit veškeré jeho podstatné a relevantní námitky. Je katastrofální mluvit o něčem, co posluchače nezajímá. Podsunout otázky, které chcete, aby vám byly položeny a abyste na ně mohli jasně a přesně odpovědět, je smysluplnější. Poznámka:
Pozor na past slangových nebo žargonových výrazů. Zacházíte-li na posluchačovu žádost do detailů, mluvte jednoduše a srozumitelně.
C) Zůstaňte uvolnění a klidní Říci vše je velmi lákavé! Přesto dejte přednost výběru několika argumentů a dejte si na čas. Prezentujte klidně, se správným načasováním a bez přehánění. 1. Vyberte si jen několik argumentů a udělejte z každého argumentu profit pro posluchače. 2. Dopřejte si luxus správného načasování Rychle sdělené argumenty přináší tři hlavní nevýhody: 1. Posluchači ještě nemusí být dostatečně „rozehřátí“ = počkejte, až budou mít posluchači o vaše argumenty skutečně zájem! 2. Argumenty minou cíl, a to proto, že posluchačova očekávání jste ještě svou prezentací neovlivnili! 3. Spěch jde proti principu autority = rychlost až překotnost je známkou nejistoty nebo podřízenosti! D) Odolejte pokušení přehánět Vaše autorita bude také konfrontována se zdrženlivostí. I když jsou vaše tvrzení doložena úžasnými výsledky, referencemi, zkušenostmi a doporučeními, mohou hrát proti vám, protože vedou posluchače k myšlence, že je to příliš krásné a dokonalé, než aby to mohla být pravda! Přehnaná argumentace může být vnímána jako přehnaná horlivost a interpretována jako velká potřeba „se prodat“. Pokud toto posluchač zaznamená, připravujete si velice kluzký terén pro přesvědčivost v klíčovém předmětu prezentace. Ukazujte chuť ke spolupráci, neukazujte potřebu se prezentovat
OVLIVŇOVÁNÍ - SPOJENECTVÍ Touha po spojenectví je jednou ze základních motivací našeho chování. Vliv spojenectví na naše chování se vysvětluje i velkou úctou, kterou lidé přikládají spojenectví. Je natolik ceněno, že je chápáno na stejné úrovni jako inteligence a síla charakteru.
Síla spojenectví a pověst dobré logiky vám dají možnost sledovat několik cest, jak posílit moc při přesvědčování. A) Řiďte souhlasné body Chcete-li přesvědčit posluchače, aby se zachovali způsobem, na který dosud buď vůbec, nebo jen okrajově pomysleli, je smysluplné jít cestou dosažení předběžných částečných souhlasů. Tato taktika předpokládá definovat postupnou cestu v argumentaci. Silně se opírá o sílu angažovanosti, protože jakmile vám posluchači odsouhlasí jednotlivé části, těžko je pak budou v závěrečné rekapitulaci zpochybňovat. B) Ponechte si to nejtěžší nakonec Představte si, že předmět vaší prezentace skrývá věcný (faktický) nedostatek, který se může stát důvodem pro velmi obtížnou námitku. Bylo by lepší otevřít tento bod na začátku prezentace, nebo až poté, co vaši posluchači zmobilizovali svoji energii a čas? Pokud má vyjít na povrch nějaká překážka, bude lepší, když se objeví spíše na konci prezentace, než na jeho začátku. C) Nechte si potvrdit všechny své argumenty Ten, kdo potvrdí postupně každý argument, který je mu předkládán, řekne na konci prezentace „ano“ spíše, než ten, kdo se do té doby vůbec neangažoval. Důvod, proč mnoho prezentátorů nepoužívá systematicky potvrzení svých argumentů je ten, že se obávají negativní odpovědi. Tato obava je zcela oprávněná, protože posluchači mohou klidně odpovědět, že nesouhlasí. V takovém případě je vždy lepší to vědět a zvládnout nesouhlas, než ponechat posluchače v jeho negativním postoji. D) Jednejte tak, aby posluchači zaujali stanovisko 1. Ústní zaujetí stanoviska (vyjádření souhlasu s řečeným) 2. Písemné zaujetí stanoviska (prezentace reference) 3. Veřejné zaujetí stanoviska (posluchači přímo podporují prezentátora před plénem)
E) Dokažte, že postupujete vpřed Pro další pokračování spolupráce je důležité, aby posluchači věřili vašim slovům a slibům. Musíte dodat vhodné konkrétní důkazy, které posílí účinek vaší argumentace. Existuje mnoho druhů důkazů, např.:
- fakta, záruky, články z tisku, výsledky oficiálních studií, čísla, statistiky, fotky, rozbory, předvádění produktu, technické a technologické charakteristiky, anekdoty, … F) Personifikujte svoji argumentaci Vyřčené argumenty musí být v souladu s motivacemi a cíli posluchačů. Účastník prezentace vám naslouchá především pro přínos (užitek), který mu vaše informace přinesou, a ne pro vás nebo předmět prezentace samotný. Je tedy nezbytné, aby argumentace reálně odpovídala tomu, co posluchači očekávají a čemu se říká přínos pro posluchače.
Tento přístup znamená, že musíte být zaměřeni více na posluchače než na sebe a na svou prezentaci.
PREZENTAČNÍ POSELSTVÍ 1. Co jste chtěli říci. 2. Co jste skutečně řekli. 3. Co druhé osoby slyšely. 4. Co si druhé osoby myslí, že slyšely. 5. Co druhé osoby říkají na to, co jste řekli. 6. Jak vnímáte to, co druhé osoby řekly o vašem sdělení.
PREZENTAČNÍ DOPORUČENÍ Dbejte na počáteční sílu hlasu. Narovnejte se a zhluboka a klidně se nadechněte. Přizpůsobte sílu hlasu akustickým podmínkám prostoru a počtu posluchačů. Zklidněte rychlost řeči a rytmus dýchání. Hlavní věty říkejte pomaleji, než věty vedlejší. Na konci věty oznamovací hlasem poklesněte.
Na místě čárky hlas pozvedněte. Dynamiky řeči dosahujte změnou hlasové úrovně. Pokud děláte na konci věty pauzu, vždy se podívejte na posluchače. Pauzy používejte k úpravám výšky hlasu a k úpravě dýchání. Pauzou nebo rétorickou otázkou zamezte tomu, abyste ve své prezentaci „uvázli“. Dbejte na zřetelnou artikulaci. Dostatečně otvírejte ústa, nemějte sevřené čelisti a rty. Dbejte na dostatečnou sílu hlasu v závěru. Zbavte se rušivých zvuků (éé, hm, aj.) a „výplňových“ slov (jako, vlastně, aj.). Slova zbytečně neopakujte. Nepřikazujte, příkazy nahraďte otevřenými otázkami. Vyhýbejte se obviňování, hodnocení a nadřazenému poučování. Omezte negativní formulace. Jednoznačná tvrzení vyjádřete ve formě otevřených otázek. Vyhněte se slovům vyjadřujícím potvrzení (že, jo, taky tak, aj.)
TŘINÁCTKA PRO ÚSPĚŠNOU PREZENTACI 1. Určete cíle projevu. 2. Shromážděte materiál k tématům projevu. 3. Ověřte si skupinu posluchačů. 4. Strukturu projevu přizpůsobte tématu a účastníkům. 5. Připravte si praktické příklady. 6. Ujasněte si klíčová místa prezentace. 7. Zajistěte návaznost jednotlivých částí prezentace. 8. Udělejte si časový plán.
9. Sestavte písemný koncept prezentace. 10. Rozhodněte o použití technických pomůcek. 11. Seznamte se s prostorem projevu. 12. Využijte zpětnou vazbu z předchozích prezentací. 13. Prezentaci si zopakujte a vyzkoušejte.
DESÍTKA PROTI TRÉMĚ 1. Vždy se dokonale připravte na svou prezentaci. 2. Rozhodněte se pro úspěch a jednejte sebevědomě. 3. Nevyhýbejte se zkušenostem a vezměte si z nich ponaučení. 4. Berte prezentaci jako výzvu - zajímavou příležitost. 5. První a poslední věty se naučte zpaměti. 6. Využívejte relaxační metody a techniky. 7. Dovolte si nebýt dokonalý a občas udělat chybu či se zmýlit. 8. Soustřeďte se na drobnosti (krok, úsměv, oční kontakt, gesto aj.). 9. Soustřeďte se na své posluchače. 10. Pamatujte na cíle prezentace.
PREZENTACE
1. Navázání kontaktu s posluchači - příjemné, vstřícné chování, soulad verbálního a neverbálního projevu - rovnocenné (partnerské) jednání s posluchači - přizpůsobení verbálních prostředků posluchačům - dobrá sebekontrola a kontrola situace - aktivní působení na atmosféru ve skupině 2. Jazyk prezentace - používejte jednoznačná slova a krátké věty (pokud je to možné)
- buďte pozitivní, přesní a trefní - uvažujte o využití vhodných vizuálních pomůcek - zvažte zařazení příběhů, historek a zkušeností - udržte si nadhled a pamatujte neustále na účel a cíle prezentace - podávejte přiměřené množství informací - udržujte s posluchači 3. Hlas a způsob řeči - hlasitost, tón, tempo, rytmus, pauzy, artikulace 4. Kritická místa prezentací - dodržování časového plánu - předcházení ztrátě pozornosti - při nečekaných situacích (zakopnutí o kabel, náraz do flipchartu, apod.) použít techniku „rámování“ - situaci nepřejít mlčením a dělat jakoby nic, ale otevřeně ji stručně popsat a uzavřít 5. Neverbální projevy - mimika „předpovídá“ atmosféru - přirozená gesta vycházející z osobnosti prezentátora - vyhýbání se velkým rozmáchlým gestům, neustálému pohybu - vyhýbání strnulému (prkennému) postoji a škrobeným gestům a kamenné tváři - oční kontakt se všemi avšak ne trvale 6. Image prezentátora - pohodlné a příjemné oblečení - naplnění očekávání posluchačů - podtržení osobnosti a záměru prezentace
REKAPITULACE - PREZENTACE V OTÁZKÁCH Stanovení cílů - Čeho chci dosáhnout • Co je podnětem vystoupení? • Jakých konkrétních cílů chci dosáhnout? • Jak bude znít můj závěrečný apel? • Jakou skupinu chci oslovit? • Jak mám správně začít a jak mám ukončit (oslovení, pozdrav, rozloučení)?
Struktura - Jak logicky uspořádám informace k mému vystoupení • Jaké jsou hlavní teze mého vystoupení? • Odpovídají teze a jejich formulace cíli, který chci dosáhnout? • Jaké potřebuji informace pro vystoupení? • Které z nich již mám a jaká chybí? • Kde získám chybějící informace? • Jak si informace rozčlením? • Co bude v úvodu, co v hlavní části a co na závěr? • Mají úvod a závěr 20% podíl a hlavní část 80% podíl na délce prezentace? • Jaké argumenty budu používat? • Jaké příklady použiji pro zviditelnění své argumentace? • Jaká fakta a argumenty si ponechám v záloze pro diskusi?
Časový rámec - Kolik času mám, kolik času potřebuji • Kdy přesně má prezentace začíná? • Vystupuje někdo přede mnou? • Je moje vystoupení v rámci širšího časového plánu? • Kolik času mám na celou prezentaci k dispozici? • Je započítán čas na dotazy a pro diskusi? • Vyzkoušel jsem si svoje vystoupení s ohledem na časovou náročnost? Vyhodnocení - Co mohu v příští prezentaci udělat lépe. • Jaký úspěch mělo moje vystoupení? • Do jaké míry se mi podařilo dosáhnout vytčeného cíle? • Jak mohu úspěch vystoupení zlepšit? • Jaké změny mohu učinit okamžitě?
• Které skupině lidí a kdy se musím více věnovat? • Jaké argumenty při prezentaci nebyly přijaty?
REKAPITULACE - PREZENTACE V DOPORUČENÍCH Osobní příprava • Dbejte na příjemný osobní vzhled. • Vystupujte v oděvu, který se od vás očekává a ve kterém se dobře cítíte. • Dbejte na úpravu zevnějšku. • Pokud je to možné, vystupujte pouze tehdy, když se cítíte duševně i fyzicky fit.
Mějte systém v podkladech a pomůckách • Připravte si názorné pomůcky. • Připravte se na možné otázky. • Buďte pozitivně motivováni. • Vystupujte přesvědčivě a sebevědomě. • Identifikujte se s obsahem. • Projevujte zájem o otázky a další vstupy.
Jak přesvědčivě vystupovat O úspěchu vaší prezentace z velké části rozhoduje první kontakt s posluchači. Doporučujeme vám, abyste se v prvních chvílích svého vystoupení soustředili především na posluchače a na navázání kontaktu s nimi. Při zahájení je dobré pamatovat na tato pravidla: - Soustřeďte se na situaci. - Nezačínejte slovem „já“. - Vyvarujte se zdůrazňování vlastní osoby, vlastního významu.
- Navažte kontakt pohledem. - Soustřeďte se na techniku projevu. - Měňte rychlost, hlasitost i zabarvení řeči. - Pozor na cizí slova, každý jim nemusí rozumět, hledejte vhodný termín v mateřštině. - Mluvte s optimismem.
„Svatá trojice prezentace“ 1. Řekni jim, co řekneš. 2. Řekni jim to. 3. Řekni jim, cos jim řekl.
Budete-li se snažit, že se div nepřetrhnete, můžete tak i skončit. James Thurber Tento studijní materiál byl vytvořen v rámci projektu „Podpora začleňování osob s těžkým zrakovým postižením na pracovní trh“.
EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND PRAHA & EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI
