Tajemství Reality 10. 06. 2009 Již od počátků naší lidské civilizace existovalo povědomí o tom, že vnímaná realita je vlastně iluzí. Duchovně založení jedinci věděli, že tato iluze – Maja, je odrazem vědomí do světa forem a tvarů, že vychází z naší mysli, která ji promítá do smyslových vjemů a fyzikálně poznatelných tvarů. Realita je vždy výslednicí, či produktem soustavy, která nás definuje. Současné lidstvo definuje soustava Hierarchie a Anuův Systém Lidské mysli (HMS). Již víme, že toto souvisí s Modelem vyjádření bytosti v časoprostorovém vesmíru. Soustava Hierarchie je takovýto Model vyjádření bytosti – je to Model existence evolučně-spasitelský a je předstupněm Modelu transformačně mistrovského, ke kterému v evoluci spějeme. Toto vše jsme si vysvětlili v pojednání Tajemství Hierarchie. Vysvětlili jsme si i určité principy tohoto Modelu vyjádření, ale stále nevíme, jak to vlastně všechno ve skutečnosti funguje. Rozlišujeme Realitu vnějšího zdroje a Realitu Svrchované Jednoty, která je totožná s Realitou Prvotního zdroje. Realita vnějšího zdroje je zakomponovaná v soustavě Hierarchie a vnímáme ji skrze Anuův Systém HMS, a abychom pochopili proč je vlastně iluzí, pokusíme si pro začátek zodpovědět několik základních otázek: Jaký je tedy skutečný obraz reality? Jak vypadá naše planeta a příroda? Jak vypadá skutečný vesmír? Jak vypadá člověk v té skutečné realitě – co je pod těmi všemi virtuálními realitami ukryto? Odpovědi na tyto otázky nejsou jednoduché a úspěšnost pravdivosti odpovědí závisí na schopnostech orientace v Systému lidské mysli, úrovni jeho pochopení a v neposlední řadě znalosti zákonů života v Multivesmíru, znalosti zákonitostí stvoření a proto znalosti Matrice života Prvotního zdroje. Upřímně řečeno, ať jsou již moje mimosmyslové pocity jakékoli, já nesplňuji ani základní kritéria pro kompetenci odpovědět na tyto otázky. Já se mohu pouze pokusit o analytickou studii pro tyto odpovědi. Nebude to ono, protože analytické myšlenkové vzorce vycházejí z logiky racionální mysli, a proto nebudou přesné. Takže, máme nějaké informace, které nám mohou posloužit jako vodítka. Víme, že Svrchovaní jsou Tvůrci vesmíru a Vyšší mysli. Tato činnost je primárním účelem jejich existence. Z vůle svého Stvořitele – Prvotního zdroje – tvoří, aby stvořené mohli poznávat, toto poznání sdělují Zdroji, který ho vnáší do své Grandiózní vize – do Matrice života. O Matrici života víme, že je Kosmickou bytostí – tělem Prvotního Zdroje. Nese vzorce pro vše ve Vesmíru celku – tj. události i formy a tvary a jejich
vzájemné vazby. Je-li kódování pro anorganickou hmotu stejné jako pro tu organickou – vše je složeno z elementárních částic hmoty, které jsou dle rychlosti vibrací usazené do dimenzí, které vycházejí na nejvyšších vibračních úrovních z prostředí Centrálního slunce – příbytku Prvotního zdroje, a to ve formě částic Světla a Zvuku – pak musí být vše součástí života, a to neoddělitelně. Již v Centrálním slunci – v antihmotě – jsou tyto částice navázány na vlákna Matrice života, takže nesou Vizi a Záměr, jsou Inteligencí svého Zdroje, a proto je v nich obsaženo Vše, co Jest. Víme také, že Zdroj nemůžeme skutečně pochopit. Jako Svrchované bytosti jsme jeho kopie, fragmenty jeho Světla, jsme také schopné úplného uvědomění si tohoto faktu, takže teoreticky pro Svrchovanou bytost je Prvotní Zdroj poznatelný i pochopitelný. Víme však, že Svrchované bytosti procházejí evolučními etapami vývoje své existence ve Vesmíru celku, a že k tomuto „návratu“ ke svému Stvořiteli a s tím spojenému poznání, musejí dojít a tato cesta podléhá určitým zákonitostem. Víme také, že Prvotní Zdroj je Počátek a Konec Všeho, co Jest, a že jeho podstata mu dovoluje nahlížet na Vesmír coby Celek. Čas a prostor pro něj nic neznamenají – on operuje v bezčasovosti ve vibrační úrovni tzv. tiché prázdnoty. Nicméně je sítí NIS spojen se vším a proto je všudypřítomný. Jeho všemohoucnost je dobrovolně limitována jeho Grandiózní vizí, která obsahuje prvky Velkého experimentu a prvky Tajemství konečného záměru. Svou vůli vyjadřuje svou Inteligencí – mystickou krajkou energií, které jsou vetkány ve všem stvoření, jako vlákna z elementů fotonů, vibrujících ve frekvencích Vibrace rovnosti. Jsme-li, coby Svrchovaní, součástí Jeho Nejvnitřnějšího stvoření – příslušníci Centrální rasy – Zářící – pak se po spirále evoluce Svrchovaných bytostí pohybujeme trochu jinak, nežli ostatní Svrchované bytosti ve Vesmíru celku. Jak je to možné, či jak k tomu došlo? Zářící Prvotní Zdroj stvořil již kompletní – oni jsou Jím – a to beze zbytku. Jejich postoj Rovnosti a Jednoty k ostatním Svrchovaným bytostem je nejvyšším vyjádřením bezpodmínečné lásky Zdroje ke všemu stvoření i k sobě samým. Oni nepředstírají, že jsou vševědoucí, či všemocní, nicméně za touto vysoce vyjádřenou skromností se skrývá skutečnost, že takoví vlastně jsou. Oni jsou Tvůrci i Správci Velkého Multivesmíru Prvotního Zdroje – oni jsou Prvotní Zdroj osobně. Z této bezpodmínečné touhy po rovnosti vyplynula touha sdílet podobnou oddělenost a s tím spojená vývojová stádia evoluce Svrchovaných bytostí. Jak víme, Prvotní Zdroj nahlíží do Multivesmíru komplexně. Tento záměr měl v Matrici života alternativu Vize. Jak se Svrchovaní nořili do oddělenosti, vytvářeli krajinu Nižší mysli, alternativa Vize nabyla konkrétní tvary a řetězec událostí byl spuštěn. Objevil se Anu, který měl již jisté zkušenosti s kódováním systémů pro existenci v dimenzích hmoty, prostoru a času. Měl též zkušenosti se stvořením jistých forem nosičů – tj. předchůdců současné genetické podoby lidské rasy. Další vývoj událostí známe – tedy zhruba známe. Prvotní Zdroj takový vývoj předvídal – měl pro něj připravené rovnice v Matrici života, takže byl součástí jeho Vize. Pro něho to byla
výzva stejně lákavá jako pro Zářící. Anu rovněž nebyl žádná náhodná entita, která kde se vzala, tu se vzala. Anu tuto úlohu Satana, Boha všech Bohů a Geniálního programátora Systému lidské mysli přijal ze své vlastní svobodné vůle – kdo by odmítl přání svého Stvořitele. Navíc, i pro něho to byla výzva a svou úlohu splnil brilantně. Toto je nejskrytější ze všech skrytých tajemství a přesto, že jeho odhalení mi nepřísluší, od začátku existenci těchto skrytých vzorců v Matrici života tuším. Toto je také důvod, proč jsem nikdy nebyla Anua schopná jakkoliv odsuzovat či vinit. Nevím, zda je mé tušení správné, jak říkám – analýza skrze logiku racionální mysli skrývá jistá úskalí a může obsahovat i možné mystifikace. Nezapomínejme na to, co nám sdělili Zářící již na počátku tohoto období oddělenosti v Aniově Systému HMS: „To co my bez výhrad přijímáme jako „realitu“, označují za „svět forem“. Říkají, že tento svět vlastně skutečně vůbec není, že je jakousi „zlověstnou virtuální hrou“, v níž jsme my všichni hráči, že je složitou a potměšilou iluzí, schopnou zmást dokonce i ty nejdůkladnější empirické zkoušky, je masovou halucinací neobyčejné hloubky a síly, uzpůsobenou k tomu, aby se duše odvracela od přímé stezky probuzení, jež vede k věčnému životu. Je to Maja.“ Teď bychom mohli zkusit zodpovědět dané otázky. Jak víme, „virtuální“ reality nejsou „virtuální“ ve smyslu, jak jsme zvyklí je chápat. Znamená to, že realita je součástí Systému HMS a tato realita zahrnuje vše, co známe – celý hmotný vesmír i vše, čemu říkáme lidské chování, stejně tak vše, co pouze tušíme – tj. astrální a duchovní krajiny, které imitují mezidimenzionální úrovně. Pravda je taková, že pro lidskou existenci – ať oddělenou v Anuově systému, či ve stavu Jednoty na vyšší vibrační úrovni, je podpůrný systém, tedy kódování v krajině Vyšší mysli, absolutní nezbytností. Nyní se staví nový systém – Nová Hierarchie. Bude to nové „tělo“ pro lidstvo ve stavu Svrchované jednoty. Těmi staviteli tohoto nového systému jsme my. Možná to bude znít překvapivě, ale už jsme si to vysvětlovali v Tajemství Jednoty a v ostatních pojednáních. My všichni jsme především projevem Svrchovaných bytostí v hmotném světě prostoru a času a k tomuto projevu používáme jako nosič hmotné fyzické tělo – člověka. V kvantové rovině jsme součástí kvantového vědomí - každý s každým jsme propojeni do jedné Sítě Svrchované jednoty, která je naší skutečnou databankou potřebných informací a současně komunikačním kanálem s celým Multivesmírem. Na této úrovni spolupracujeme, koordinujeme své úkoly ku prospěchu společného záměru a tím je v současné době zajistit plynulý a harmonický posun do nového systému. Ten nový systém není vlastně nový, je to náš systém pro podporu úrovně Nižší mysli v rámci Vyšší mysli, který jsme si jako Svrchovaní sami stvořili pro život v Atlantidě, a který se nyní pouze upravuje pro podmínky Svrchované jednoty. Takže realita získá podobu této nové perspektivy. Sama si nedokážu představit a proto ani posoudit, jakou tato realita bude mít konkrétní podobu. Vím pouze to, že pro plně funkční kompatibilitu s novou Hierarchií se budeme muset změnit na genetické úrovni našeho fyzického těla, vím, že k tomu dojde na základě aktivace zdrojových kódů Svrchované bytosti, neboť fyzická genetika je obrazem genetiky nefyzické.
Takže,“skutečnost“ tzv. reality je daná souhrou mnoha faktorů, které tvoří rámec pro životní formy i anorganickou přírodu. Naše vnímání této reality vychází z podpůrného systému, v našem případě to je Anuův Systém HMS. Až se vše přesune do systému Nové Hierarchie, bude to opět rámec pro životní formy i anorganickou přírodu – tentokrát ve vyšší vibrační úrovni páté dimenze Multivesmíru. Jak víme, Multivesmír se skládá ze sedmi vesmírů v jedenácti základních dimenzích. Předpokládám, že pátá dimenze je poslední pro možné vyjádření forem ve fyzické hmotě, prostoru a čase. Takže forma existence ve stavu Svrchované jednoty člověku umožní pobývat v hmotných dimenzích, včetně mezidimenzionálních prostorů. Naše plná kompatibilita, tj. harmonie fyzické genetiky s genetikou nefyzickou, propojení lidské mysli do úrovně Vyššího Já, které sídlí v kvantové rovině Vyšší mysli – to vše plně ovladatelně napojené skrze Bod přístupu do SIN – Sítě Svrchované jednoty – toto vše nám zřejmě navíc umožní cestovat i do ostatních dimenzí formou smyslového prožitku bez fyzické přítomnosti hmotného těla. Teď nevím, zda jsem danou otázku vůbec zodpověděla – vypadá to, že nikoliv. Takže shrnutí – obraz reality je závislý na našem nakódování v pavučině programů, které tvoří aktuální Systém lidské mysli pro aktuální formu naší existence v daném prostoru Multivesmíru. Tento Systém lidské mysli takto vytváří vše, co jsme schopni vnímat pomocí aktuálního smyslového komplexu. Materiály Tvůrců Křídel říkají, že lidský jedinec, sjednocený do stavu Svrchované jednoty a celé lidstvo bude muset položit základy nové vědy multidimenzionální reality. Jsou to tzv. neo-vědy obsažené v Prahové kosmologii a tvoří celou jednu vědeckou disciplínu Lyricusu. Objevy těchto nových, sjednocených vědních disciplín vytvoří nosný systém pro vnímání multidimenzionální reality a současně budou základním kamenem pro objev Velkého portálu – brány pro vstup lidstva do Multivesmíru. Jak tedy má vypadat naše planeta, naše příroda a náš celý vesmír? Odpověď na tuto otázku vyplývá z odpovědi na otázku předchozí. Formy hmoty, jejich uspořádání v prostoru a zasazené do proudu času jsou dané a nemění se pozicí pozorovatele usazeného v jakémkoliv Systému Mysli. O tento prastarý řád se starají Stavitelé formy – jsou to Mistrovské matrice, které vzešly z Prvotní Matrice života. Je to základní vesmírná struktura. Můžeme si ji představit jako základní obraz – namalovaný nesmazatelnými barvami – je krásný, velmi pestrý a rozmanitý, jeho motiv je holografický, je dokonalý – neexistuje hledisko, pro které by nesplňoval účel – je to základní obraz Multivesmíru a proto je kompletně multifunkční. Má své nedefinovatelné vědomí, které nikdy neztrácí kontakt s energií a inteligencí Zdroje. Pro nás – pro lidstvo – se nyní rýsuje obrovsky reálná představa, že tento obraz konečně spatříme v celé jeho skutečné kráse a hloubce – tak, jak jsme ho sami kdysi dávno stvořili. Planeta a Příroda sice mají nedefinovatelné vědomí, to ale neznamená, že s ním není možno sdílet jeho pocity. Toto vědomí nelze zmást žádným systémem lidské mysli – všechny promítané virtuální reality, které z tohoto systému vycházejí, se ho však fyzicky dotýkají –
podobně jako lidé trpí a umírají při přírodních katastrofách – i Příroda a Planeta trpí - ale svou roli hraje statečně a hrdě, protože ona zná smysl záměru, zná účel toho všeho a navíc, její role není pasivní – ona je jedním z nejdůležitějších aspektů toho všeho – ona je součástí základního motivu obrazu. Jak tedy vypadá člověk ve skutečné realitě? Zde již samozřejmě velmi záleží na umístění v Systému lidské mysli. Kdysi dávno, ještě jako Svrchovaní, jsme stvořili vesmír a krajinu Vyšší mysli – neboť pro Svrchované bytosti, pro jejich existenci ve všech dimenzích a vibračních hustotách těchto dimenzí - ať přímou, či oblečenou do vhodného nosiče – pro jejich poznávání celého Vesmíru celku, je krajina Vyšší mysli tím, čím je základní obraz pro strukturu a tvar vesmíru, tvoří základní kostru, čili vzor, do kterého je vetkána Síť Svrchované jednoty a který umožňuje její propojení do Matrice života. Součástí Vyšší mysli je Vyšší Já Svrchované bytosti i genetická mysl všech bytostí v Multivesmíru. Nižší mysl je určena pro oddělenost individualizovaného vědomí jednotlivých bytostí. Člověk, tak jak ho my chápeme a známe, tj. lidský jedinec v hmotném vesmíru, je fyzicky přizpůsobený nosič pro Svrchovanou bytost, a splňuje základní a konkrétní účel – je prostředkem, skrze který je Svrchovaná bytost schopna poznávat hmotný vesmír. Nosičů je mnoho různých druhů pro různé vibrační hustoty a v našem sedmém vesmíru je to nosič výhradně humanoidní. Mluvili jsme o základním obraze Multivesmíru, o Vyšší mysli, jako prostředí, do kterého je tento základní hologram vsazen a o Nižší mysli, která dovoluje zažít stav oddělenosti při pohybu v tomto uceleném prostředí. Víme, že k pohybu v tomto Celku lze použít různé fyzické i nefyzické nosiče, coby obleky vhodné pro daný prostor a dané prostředí. Víme také, že samotný rámec Nižší mysli není totéž, co racionální Ego Anuova systému. Vize oddělenosti je v Nižší mysli zakomponována z perspektivy Vyššího Já Svrchované bytosti a to je obrovský rozdíl. Naše současná perspektiva je kompletně autonomní, tj. jakoby nekomplexní lidský jedinec, prostý Kvantové přítomnosti Vyššího Já, na základě organického systému a racionální mysli, která udává smysl existenci tohoto nekomplexního jedince, je jakýmsi záhadným vrcholem bytí, a k doplnění toho všeho je tento nekomplexní jedinec jakési záhadné perpetuum mobile – neboť existence společného Zdroje živoucích energií je striktně odmítána. Teď tedy víme, jak to vše vypadá i jak to vypadat má – chybí doplnit poslední základní kámen toho všeho, a tím je genom živých forem a bytostí v Multivesmíru. Struktura DNA vychází z archetypu, který je uložen v Matrici života. Tento archetyp je jednotný základ pro vše živé v Multivesmíru, tj. pro zvířata, rostliny i pro základní světelné tělo Svrchovaných bytostí, které nikdy neodkládají. Velká rozmanitost živých forem je dána obrovskou variabilitou této základní struktury DNA. Světelné tělo – Navigátor jednoty – má strukturu DNA na bázi zdrojových kódů. Je to nutné pro univerzální kompatibilitu s možnými nosiči, ve všech možných prostředích a ve všech možných Systémech mysli, které tvarují obraz všech možných realit. Nebudu se tvářit, že tento analytický návrh odpovědí na dané otázky je
vyčerpávající a kompletní. Existuje jakýsi soubor pravidel, kterému učitelé řádu Lyricus říkají Manifest Svrchované jednoty. Jedno z těchto pravidel říká: „Není pravda, která by mohla být napsána, vyslovena, nebo vymyšlena, pokud není konstruována a vyjádřena pomocí Jazyka Jednoty.“ Nyní se tedy pokusíme přiblížit si principy, které tvoří realitu skrze naši mysl. Jako v předchozích pojednáních, i nyní se neobejdeme bez nějakého šikovného zdroje specializovaných a vědeckých informací, které nám poskytnou potřebná fakta. Pro tento účel existuje úžasná kniha Rostislava Szerudy „Kvantová duše“, která obsahuje velmi komplexní souhrn faktů k našemu tématu. Nejdříve si zopakujeme strukturu HMS. Jak víme, Systém lidské mysli (HMS) se skládá ze tří úrovní – vědomí, podvědomí a nevědomí. Tyto tři funkční mechanismy se mísí do formy, kterou lidé chápou jako vědomí. Těmito mechanismy se Systém lidské mysli vyjadřuje v doménách, kterým říkáme skutečnost. Je důležité pochopit, že základní vzorec myšlení pochází především ze struktur vědomí zvaných Podvědomí a Genetická paměť (Nevědomí). Můžeš o sobě uvažovat jako o kopii lidské rodiny, svinuté do kopie svých rodičů a rodových pokrevních linií, umístěné do individualizovaného vyjádření: ty. „Ty“ je konkretizovaným vyjádřením HMS, jehož kořeny jsou pěstovány zcela v půdě lidstva a rodových linií. Toto všechno sestupuje do vyvíjejícího se zárodku před jeho narozením. Sociální a kulturní projekty systémů vzdělávání a zábavy pevně ukotví HMS během vývojových let jedince (3-14 let), aktivují programy a podsystémy HMS, aby zajistily, že jedinec je vhodně připraven přizpůsobit se realitní matrici svého času a místa. Člověk je složeninou fyzického těla, emocí a HMS, a zatímco fyzické tělo stárne a umírá, vyšší dimenzionální těla (pochvy), která souvisí s tělem fyzickým, pokračují ve své existenci. Někdo je nazývá duší či astrálním tělem, ale je to jednoduše pochva pro Svrchovanou bytost (a její světelné tělo, které nikdy neodkládá), ve které může pracovat a tato pochva zůstává objektem HMS a většiny jeho programů. Takže ani po smrti svého fyzického nosiče není Svrchovaná bytost uvolněna ze Systému HMS. Anunnakiové vytvořili HMS, aby vložili Svrchovanou bytost – pravé Jáství, které je nekonečné a věčné – do vězení vymyšlených iluzí a klamů. Takže lidský nosič byl naplněn HMS a Svrchovaná bytost byla vložena do nosiče jako jeho životní síla, která lidský nosič pohání. Důležitou součástí HMS je Síť strachu ze smrti. Tato síť je pomocí implantátů ukotvena v energetickém systému člověka. Zde exponenciálně narůstá ze solar plexu do oblasti srdce, krku a hlavy. Je to éterická struktura, která shromažďuje, přijímá a rozvádí strach, úzkost, stres a nervozitu. Hlavní složkou této struktury je polaritní systém. Tato struktura je uvázána na materiální svět. Další součástí je Posmrtný systém. Toto je systém, kde jedinec po smrti svého fyzického těla je uvítán průvodci „z druhé strany“ a znovuprožívá své životní zkušenosti se zdůrazněním oblastí nedostatků a opravou chyb uplynulého života –
jinými slovy karma a reinkarnace. Posmrtný systém zajišťuje, že Svrchovaná bytost zůstane sevřena v iluzích, ačkoliv tyto iluze jsou povýšenou realitou v porovnání s fyzickou existencí v planetární sféře. Umožňuje opakované kolování Svrchované bytosti ve fyzických dimenzích. Celý Systém HMS tvoří devět složek. Těchto devět částí představuje uvězňující systém, do kterého se každá lidská bytost rodí, žije a umírá; nehledě na počet cyklů zrození a smrti, kterými projde. Souhrnně řečeno, rozsah lidského jedince obsahuje fyzickou, emoční (astrální) a mentální hustoty či dimenze a to vše je uvnitř omezujícího rámce HMS. Vesmír, ve kterém žijeme, v celé jeho fyzické nádheře a vzrůstu, je rovněž součástí HMS. Podobně je to s planetami a hvězdami a vesmírem jako celkem. Takže úkazy, které naše smysly vnímají, ať je to změna pólů či zemětřesení stupně 9, to vše zůstává uvnitř Systému Lidské Mysli (HMS). Jev je klamem. Všichni, kdo touží po vizích, a usilují o to, aby viděli na druhou stranu, nechápou, že tyto vlastnosti – obrazy a zvuky – jsou tvořeny HMS a jsou jen jemnějším ztvárněním zdí vězení ve vnějším dosahu labyrintu. Časoprostor má svou kvantovou rovinu, která se nepřizpůsobuje Systému HMS. To naopak HMS byl stvořen tak, aby využil možností a zákonitostí kvantového časoprostoru. Kvantové je původní, originální. Je meta-fyzičnem, které předchází vizuálním, akustickým a smyslovým datům. Předchází pocitům a myšlenkám. Existuje před těmito podněty a v jistém smyslu je za nimi opravdu schováno. Lidé jsou tří-dimenzionálně projevené bytosti ve vesmíru. O tom jsme si pověděli již dříve:“ Projevený svět na Zemi a lidstvo a všechna Příroda, je jen jednou slupkou „cibule“. Je zde také mezidimenzionální doména, která sestává z nevyčíslitelného množství úrovní – v těchto úrovních pobývají životní formy uvnitř životních forem uvnitř životních forem. Jejich složitost a hloubka jsou nezměrné. Bytosti, které existují v projeveném, tří-dimenzionálním vesmíru, jsou lidé, jen lidé. Bytosti, které existují v jiných „úrovních“ jsou mezidimenzionální bytosti, které nejsou projevené ve fyzické doméně, avšak všechny bytosti, ať lidské-fyzické nebo ne-lidskémezidimenzionální jsou lapeny v Systému HMS. Bytosti ve vězení jsou jak lidské tak mezidimenzionální; vězení je tvořeno světy fyzickými i mezidimenzionálními. Vězení zahrnuje obojí. Není to tak, že by lidé byli ve vězení a potom po smrti se dostali z vězení ven a šli přímo do osvíceného stavu, užívajíce si plodů nebe. Ne, vědomí, které projevuješ v tomto světě, tě bude doprovázet i v další dimenzi“. Systém lidské mysli existuje nezávisle na lidském mozku. Tento je pouze organickým rozhraním pro zpracování informací z a do HMS. Mozek řídí smysly a koriguje i energetický a endokrinní systém lidského těla, které jsou rovněž v interakci s HMS. Ve svém důsledku prorůstá HMS až do DNA. Komplex těchto aspektů nás propojuje do pole systému HMS, kde se prezentujeme jako osobnost, kterou představuje Ego. Ego je vědomí a podvědomí, dává nám individualitu. Vyšší rovina Ega je SuperEgo, které ovládá nevědomí – je to Vyšší Já, skrze které k nám promlouvá Svrchovaná bytost. Vzhledem k tomu, že i Svrchovaná bytost je lapena v Systému HMS, hovoří
k nám jazykem tohoto systému. To znamená, že vzory z Matrice života – NIS jsou cenzurovány v HMS, který je překrývá svými vzory, takže Svrchovaná bytost je bere jako skutečnost a takto je promítá do reality lidského nosiče. Tyto vzory z HMS dodržují určité zákonitosti, které jsou obdobou zákonitostí vzorů NIS, jinak by je nedokázaly překrýt. Jsou to vlastně matematické rovnice, které je tvoří. Hmotné struktury Vesmíru a Přírody vycházejí z Mistrovských matric – Stavitelů forem a zůstávají sice nepřekryty, avšak události, které mají svá předurčení již nikoliv. Vědomí Země-Přírody je součástí kosmického vědomí Vyšší mysli, je navázáno přímo na Matrici Života a na Energii Zdroje. Kosmické vědomí je otevřeno vnímání Svrchované bytosti, nicméně gravitační a magnetická pole HMS obalují holografickou strukturu celé dimenze a tím ji uzavírají a izolují od zbytku Multivesmíru. Holografické struktury jsou kapitolou samy o sobě a budeme se jimi zabývat v některém z dalších pojednání. Zjednodušeně řečeno, představme si náš známý základní obraz struktury vesmíru, který je komplexní a neexistuje hledisko v souhrnu Všeho, co Jest, které by neobsahoval. Je to pravzor všeho, leží za kvantovými poli Multivesmíru a je to Matrice života – NIS. Z této struktury můžeme jakoby laserovým paprskem aktivovat vzory čehokoliv a tak dojde k manifestaci formy, tvaru hmoty, události, nápadu, myšlenky, záměru, posloupnosti, atd. v komplexní souvztažnosti v soustavách fyzických či nefyzických. Také to je to, o co se více či méně úspěšně snažím ve všech pojednáních. Zdánlivá roztroušenost je dána projekcí tohoto základního obrazu. Vidíme ho ve velmi mlhavé a plošné deformaci – jako sepraný ubrus na stole. Jakmile zaměříme paprsek na určitou část této plochy, vykouzlí nám nádhernou ucelenou strukturu, která před námi vyvstane ve své holografické hloubce a kráse, zcela nás pohltí a my nejsme schopni popsat to, co vidíme a už vůbec předat tuto informaci dále. Výsledkem je nesdělitelné pochopení a tak vypadá vše, čeho se na tomto obraze dotkneme. V minulé kapitole jsme se tohoto tématu dotkli asi nejvíc názorně. Zrcadlo nebes je takovýto komplexní obraz Matrice života v našem reálném světě a motto, které ho doprovází, vystihuje tuto neuchopitelnou Skutečnost. Co je nahoře, je i dole a: „Všechen svět, jenž leží dole, uspořádaly a obsahem naplnily věci, jež jsou umístěny nahoře, neboť věci dole nemají v moci uvádět v řád svět nahoře. Tajemství slabší se tudíž musí poddat tajemstvím silnějším…soustava věcí ve výšinách je silnější, než věci dole…a není ničeho, co dolů nepřišlo shora. Bůh a věčnost zaujímají „kosmos“, jejž nelze vnímat smysly. Kosmos smysly vnímatelný (hmotný vesmír), je tvořen podle obrazu onoho jiného kosmu a reprodukuje věčnost v jakési kopii“. „Veškeré věci na zemi jsou neskutečné…iluze je věc vytvořená působením „skutečnosti“. V tomto kontextu je opravdu velmi obtížné zmapovat a vysvětlit si funkci Systému HMS – systému závojů za závoji, za závoji…. Zkusíme tedy analytickou rekapitulaci, která nás možná posune kousek dál.
Ve Vesmíru celku je jen jedna inteligentní entita – je to Prvotní Zdroj a on je tímto Vesmírem celku. Kdybychom rozložili Vesmír celku do vrstev, pak bychom získali pyramidu. Jejím základem je Matrice života – NIS. Je nezměrná, proto zaujímá největší plochu naší pyramidy a její podstata je sub-kvantová. Z ní vyrůstá struktura Vyšší mysli – kvantový obraz Matrice života – tvoří ji sub-kvantové energie, které tančí v holografických vzorech, čekajících na svého pozorovatele, aby rozvinuly svůj obraz a vstoupily tak do kvantové úrovně. Kdo vstoupí do Vyšší mysli, vstupuje do Kosmického vědomí, které přiděluje identitu. Je doménou pro Svrchovanou jednotu – bytost a její nosič ve formě Celistvosti. Identita vytváří osobnost a realita, kterou tato osobnost vnímá, je realitou Zdroje. Tento stupeň pyramidy je svinut z časoprostorových dimenzí, čeká ale na moment, kdy se soustava Hierarchie přetransformuje do nového „těla“. Až dojde k přepojení energie z vnějšího zdroje na zdroj vnitřní (Prvotní), pak se rozvine a zahrne další, třetí stupeň, který nyní tvoří současná Hierarchie. Je doménou bytostí existujících v oddělenosti od svého Zdroje. Hierarchie je cenzurovaných obrazem, který imituje svinuté holografické struktury z předchozího stupně. Napodobuje tak základní vesmírné archetypy a tyto servíruje ve své vlastní verzi do úrovně Nižší mysli. Nižší mysl, obalená Anuovým Systémem HMS tvoří spolu s časoprostorovým vesmírem čtvrtý stupeň naší pyramidy. Zde Hierarchické archetypy nabývají reálné tvary – je to doména Reality vnějšího zdroje. Ve třetím a čtvrtém patře se pohybuje lidstvo a všechny bytosti mezidimenzionálních vibračních úrovní. Zde je projevena Příroda a hmotný vesmír. Do druhého patra nemůžeme, nicméně nahlížíme tam skrze čočku Genetické mysli, která nám ale moc neukazuje, naopak, zkresluje natolik, že jsme více zmateni, než poučeni. Takže stojíme na vrcholu naší pyramidy – jsme tedy nejvýše postavené bytosti ve vesmíru a z tohoto piedestalu slávy nám jaksi uniká, že co je postaveno nejvýše, nemusí být i kvalitativně nejlepší. Celá naše pyramida má to, co je „nahoře“(dole) i „dole“ (nahoře) – toto zrcadlení nesmíme opominout. Jako megalitické stavby na Zemi mají pod sebou to co je nahoře, i naše pyramida má pod sebou to co je nahoře, tato spodní pyramida je prostředí antihmoty, která je jedinou možnou definicí „polarity“ Multivesmíru. Co je vlastně „dole“ a co je vlastně „nahoře“, to nevíme – to ví pouze Prvotní Zdroj. Tak nevím, zda nám tento analytický rozbor pomohl. Podíváme se tedy blíže na princip archetypů, které vytváří naši realitu. Princip archetypů, dá se říci, odhalil Carl Gustav Jung, ale v podstatě byl lidstvu znám od počátku existence v Systému HMS. Je promítnut do znamení zodiaku a do mytologie, známe ho z tarotu, vždy byl součástí magie a věštění, jeho symbolikou nám Zářící sdělovali důležité informace, do archetypů se dají vložit kódované datové toky, které rezonují s naším energetickým systémem. Určují vzorce chování bytostí, lidí, přírody a celého vesmíru v souvztažném smyslu komplexní skutečnosti. Máme je tak říkajíc v krvi a promítnou-li se nám jako celek, pak nás i hluboce zasáhnou. Toto zažíváme při sledování filmů jako Pán prstenů, Nekonečný příběh, Excalibur a mnoha dalších. Manifestace archetypů do reality je závislá na energii vnějšího zdroje, proto jsou
archetypy Světla a Stínu. Tyto dvě polarity se odpuzují, mohou se však jedna v druhou transformovat. Podléhají gravitačním a magnetickým silám HMS, který je takto udržuje v pozicích. Archetypy definují naši pozici v prostředí reality – jsme materialisté či mystici, jsme věřící či ateisté, atd. Definují rovněž naši osobnost – jsme sangvinici, cholerici, flegmatici, melancholici či jejich složeniny. Určují náš postoj v událostních řetězcích – jsme bojovníci, někdy hrdinové, jsme zbabělci, nebo jen opatrní, jsme konstruktivní, či destruktivní, jsme obětaví a blahosklonní, či přezíraví a potměšilí, jsme sobci, nebo bychom se rozdali, atd. Promítají se do našich snů a jejich řeč nám leccos sděluje i napovídá. Jejich zdrojem je vždy Systém lidské mysli, ale jejich promítnutí závisí na mnoha aspektech, tj. rovinách, ze kterých z HMS přicházejí a kam mají namířeno, tj. kam nás na základě našich rozhodnutí vrhnou. Aspekt svobodné vůle je akceptován, jeho výsledek je nicméně jasně předvídán. Archetypy tvoří jakousi mapu nevědomí a tuto mapu se nyní pokusíme podrobněji prozkoumat. Manifestovaný, čili aktivní archetyp je ve své podstatě holografický fraktál, který v sobě nese atraktor, obsahující událost (spouštěč) a jako takový se projevuje od jedince přes rodinu či skupinu a národ až po celé lidstvo. Atraktor ve své dynamice spouští řetězce nebo celé laviny událostí, které přitahují gravitační a magnetické síly systému, k tomu se navazují reakce vědomí Přírody a toto vše v plynutí času vytváří naši minulost, přítomnost a předurčuje budoucnost. Je to velkolepé dramatické představení, ve kterém všichni máme svou roli – někdo hlavní, někdo vedlejší, většina z nás jsme pouhý kompars a Příroda a celý vesmír nám vytváří kulisy, které se mění podle potřeb scénáře. Toto je pointa Maji, pro toto se náš život a realita, kterou považujeme za skutečnost, označuje za iluzi, klam či „virtuální“ realitu. Indové ve své filosofii mluví o Dharmanovi, což je Zákon, který řídí Universum a všechny jeho obyvatele. O Sádhaně jako smyslu života, o předurčené cestě pro tento život a o Karmě, která je Zákonem akce a reakce. Dharmu představují jako širokou cestu, po níž se musí nevyhnutelně kráčet. Tito filosofové říkají, že svoboda spočívá v tom, zda kráčíme rychle, nebo pomalu. My se v tomto pojednání nepohybujeme po duchovní cestě poznání ve smyslu touhy po povznesení a dosažení stavu osvícení – taková cesta je vzorem Systému HMS a my tento systém zkoumáme shora s maximální možnou objektivitou – propadnemeli takovým vzorcům, budeme lapeni zpět do klamu a iluze. Z tohoto důvodu nám postačí klasifikace archetypů podle Junga, který probádal ty hlavní, které se nejčastěji z „nevědomí“ manifestují. Superego (Self) symbolizuje celistvost, jednotu protikladů, spjatost s celkem a univerzální jednotu. Superego je obrazem kosmického Já, představuje lásku, tvořivost a sounáležitost. Symbolem vyššího Já je jasné příjemné světlo. Prožitek vyššího Já je popisován jako okamžik náhlého osvícení, dotek lásky, extáze a pocit okamžitého štěstí. Protipólem Superega je archetyp Stínu. Stejně jako Superego má
schopnost ovlivňovat dění ve vesmíru. Stín má velký podíl na stvoření světa v podobě, jaké ho známe. Stín je proto chápán jako archetyp zla symbolizovaný opakem světla - tmou. Jeho působení je však spíše dualistické než skutečně zlé. Všechny archetypy nesou v sobě něco z této dvojice. Superego jim dává vědomí a inteligenci a Stín schopnost tvořit a ničit. Dostanou-li se Superego a Stín do těžkého rozporu Stín se stává absolutním zlem - Ďáblém, který se snaží ovládnout lidskou duši a vytlačit z ní vyšší Já a vědomé Ego. Když se mu to podaří, přebere kontrolu nad jednáním člověka. Proto je nutno zajistit, aby se různé archetypy, pokud možno nikdy, nedostaly do vážného rozporu. Archetyp Ega vyjadřuje naše já, naši vnitřní sebeprezentaci. Je nositelem našeho vědomí a sebeuvědomění. Bez rozvinutí Ega bychom žili náš život na nevědomé úrovni. Silné Ego vyjadřuje převahu vědomého nad nevědomým. Kontroluje rozvinování a svinování ostatních archetypů. Pro vývoj Ega je důležitý kontakt se Superegem. Toto spojení by ale nemělo přerůst v božský komplex, kdy se jedinec cítí být něčím více, než čím ve skutečnosti je. Omezí-li se Ego ve svém zájmu na sebe sama, pak mluvíme o egoismu. Persona představuje sebeprezentaci člověka navenek, vnější tvář člověka - jak se člověk jeví sám sobě, jak se snaží jevit svému okolí a jak se svému okolí skutečně jeví. Persona je maska, kterou si nasazujeme před jinými lidmi a často i sami před sebou. Persona ve vztahu k vnějšímu světu má pro Ego ochrannou funkci. Někdy však nastává identifikace s Personou (falešným já) místo s Egem. Persona ovlivňuje náš vzhled a důležitost, kterou svému vzhledu přikládáme. Způsob, jakým se oblékáme, je také odrazem naší Persony. Persona jiných lidí vytváří náš první dojem o těchto lidech, jež může být často povrchní a klamný. Vztah Ega a Persony je podobný vztahu vnitřku a vnějšku či obsahu a formy. Dítě je symbolem nového rodícího se z celistvosti. Vyjadřuje naději a nový život. Je v něm božskost a síla měnit zaběhaný řád věcí. Září vnitřní čistotou a nevinností. Představuje hrdinu, který vstupuje na scénu, aby dal prostor světlu a odstranil temnotu. Dítě se vyznačuje hravostí a velkou fantazií, která je bohatá na archetypální prvky. Vědomí Dítěte získává převahu nad nevědomím. Dospělý jedinec s příliš rozvinutými prvky dítěte se vyznačuje oslnivostí, ale zároveň i nezralostí až infantilností. Stařec vyjadřuje životní moudrost, klid, tajemnost, zkušenosti, znalosti a přirozenou autoritu. Může být otcovský i hrdinský, ale jeho síla má spíše vnitřní než vnější charakter. Je to spíše síla ducha než fyzická síla. Stařec má blízko k vyššímu Já. Každý z nás nosíme obraz Dítěte i Starce bez ohledu na náš věk. Dítě se rozvinuje jako první a pak přenechává svou energii, aby rozvinula obraz moudrého Starce, a samo se svinuje. Jeden archetyp přechází spojitě v druhý.
Animus/Anima je mužský prvek v ženě a ženský prvek v muži, představují duální prvek. Protipóly, jež se vzájemně přitahují, aby spolu dosáhly úplnosti - celosti. Animus/Anima zprostředkovávají vazbu mezi Egem a nevědomím. Panna je kombinací Animy a Dítěte. Je nevinná, čistá, hrdinná a hravá. Vyjadřuje čistou ženskou krásu, rodící se ženství. Představuje nový život a má v sobě i potencionalitu dalšího nového života. Je křehká a bezmocná. Bez ochrany je vydána napospas silám Stínu a může se stát jejich obětí. Důležitou formou tohoto archetypu je archetyp Princezny. Z Panny se časem stává Matka. Pod vlivem Stínu může archetyp Panny přejít rovněž v archetyp Kurtizány. Hrdina se rodí z nevědomí. Vzniká spojením Dítěte a Anima. Očekávají se od něho velké skutky a hrdinské činy. Musí bojovat se silami Stínu. Je proto nadán zvláštními schopnostmi. Symbolizuje vzestup Ega a růst individuality v každém z nás. Vyjadřuje schopnost realizovat se v životě, dosáhnout vytčeného cíle. Prochází nepokořen porážkami, až dosáhne konečného vítězství. Hrdina je nezávislý, svobodný a nespoutaný. Přílišné rozvinutí archetypu nebo setrvání v něm příliš dlouho může znamenat domýšlivost, pýchu, neschopnost reálně hodnotit situaci, vyhledávání nepřítele a ohrožení i tam, kde není. Archetyp Matky vzniká spojením Superega a Animy. Je protějškem Panny. Je to starostlivá bohyně plodnosti, která rodí život. Poskytuje svým dětem potravu. Představuje Prvotní Matku i Gaiu. Jako Matka Země může být démonická, krvavá a žádat si oběti. Matka je autoritativní a mocná. Archetyp Matky silně ovlivňuje mužovu Animu. Matka může také působit destruktivně, svazovat, pohlcovat a omezovat. Archetyp Otce vzniká spojením Superega a Anima. Představuje autoritu, moc, plodnost a zdroj života. Fyzicky se realizuje jako hlava rodiny či vůdce skupiny. Přílišné ztotožnění s archetypem Otce může vést k pocitu všemohoucnosti, zneužití autority a moci. Kejklíř vyjadřuje změnu, zvrat, vzrušení, bláznovství, nesmyslnost a neuspořádanost. Je to vtipálek, zloděj, mluvka, lhář i lump. Je typem hrdiny i jeho opakem. Může sehrát kladnou roli, ale spíš mu sedí role pokušitele. Je nestálý jednou je na naší straně a příště je proti nám. Má blízko k archetypu Stínu. Útočí emocemi na vědomí ovládané Egem a snaží se ho dostat pod temný vliv nevědomí. Archetypální motivy a postavy se často vyskytují v bájích a pohádkách. Objevují se v nich jako kouzelné bytosti, moudří starci a stařeny, mudrci, otcové a matky královského či chudého původu, krásné panny, stateční hrdinové, draci a kouzelné věci, pomáhající hrdinovi přemoci síly zla. Zmíněné archetypy jsou jen malým vzorkem archetypů v lidské psychice. Za archetypy nebo archetypální vzorce můžeme považovat všechny opakující se formy,
tvary, děje, jednání a univerzální vzory jako jsou např.: Žena, Muž, Běloch, Černoch, Lakomec, Kapitalista aj. Struktury tohoto typu vznikají superpozicí mnoha podobných vzorů: Můžeme je připodobnit k fotografii, na níž bylo nasnímáno velké množství lidí určitého typu tak, že dohromady vytvářejí obraz typického představitele daného typu - například typického muže nebo ženy. Každý z archetypů z oblasti kolektivního nevědomí má v lidské psychice individuální zabarvení. Archetypy nejsou statické, ale dynamicky se mění. Žijí v nevědomí svým vlastním životem. Čím více se do nich promítá archetyp Superega, tím více se jeví nezávislé na vědomí a inteligenci. Neustále se rozvinují a svinují. Najednou jich vždy působí několik, čímž se jejich působení stává více rozmanité. Obvykle na sebe navazují v určité vývojové řadě; například: Dítě - Hrdina - Otec - Stařec. Chování podle archetypálních vzorců se považuje za normální a překročení jejich rámce vyvolává tlak k návratu. Velmi významnou a důležitou vlastností archetypů je promítání. Nevědomá lidská touha odstranit zlo, promítnutá na nesprávné objekty, tak nejenže zlo a jeho původce neodstraňuje, ale dokonce je násobí. Z dalších archetypů zmíníme alespoň archetyp Témata zničení světa. O tom, co dokáže tento archetyp, jsme si řekli v pojednání Tajemství Soudného dne. Tento archetyp pojmenoval, prozkoumal a popsal americký psychiatr a psychoanalytik John W. Perry. Důležitý je i archetyp Bazální perinatální matrice. O jeho popis se zasloužil Čech nyní žijící v USA, profesor Stanislav Grof. Čtyři etapy porodu se odrážejí ve čtyřech prožitkových fázích. Každá etapa je charakterizována specifickými emocemi, fyzickými pocity a konkrétními symbolickými obrazy. První matrice se týká našich prožitků v mateřském lůně před počátkem porodu. Druhá matrice se vztahuje k našim prožitkům po zahájení porodních stahů ještě před otevřením děložního hrdla. Třetí se váže na naše prožitky během průchodu porodními cestami. Čtvrtá a poslední matrice odráží naše prožitky, když opouštíme tělo matky. První matrice zrcadlí symbiózu, která existuje mezi matkou a dítětem v průběhu posledního období těhotenství. Plod je v bezpečí a pohodlí, pokud matka nesní něco špatného nebo netrpí nějakou infekcí. Dítě prožívá jednotu a ztotožnění s kosmickým prostorem a celým bytím. Prožívá extázi, blažený stav provázený obrazy ráje a hojnosti. Pocit individuálnosti je slabý. Ještě není rozvinuta dualita subjektu a objektu. Mysl dítěte se může ztotožnit s různými formami vodního života ale i jinými krásnými obrazy. Je-li však harmonie lůna narušena, mohou být prožívány obrazy ryb hynoucích vlivem znečištění nebo třeba vojáků zasažených chemickými zbraněmi a jiné děsivé výjevy. Druhá matrice symbolizuje vyhnání z ráje. Nastávají změny chemického a mechanického rázu. Začínají děložní stahy. Svět plodu se hroutí. Nachází se v bolestivém a nepřátelském prostředí, z něhož není úniku. Dítě pociťuje paranoidní
pocity, jež se mohou stát základem pro paranoidní stavy v dospělosti. Je stahováno do víru a s ním celý svět. Atmosféra apokalypsy je provázena hrůzou, pocity klaustrofobie a mukami. V mysli dítěte se rozvinují obrazy utrpení, válek, katastrof, koncentračních táborů a jiných hrůz. Dítě není schopno vnímat kladné aspekty lidského života. Druhá matrice je velmi depresivní. Bývá charakterizována strachem ze smrti, strachem z nemožnosti návratu a strachem ze ztráty zdravého rozumu. Třetí matrice vyjadřuje boj se smrtí a o znovuzrození. Dítě se již může pohybovat porodními cestami. Boj o přežití pokračuje, ale je zde také naděje na úspěšné vyvrcholení zápasu. Energie a napětí narůstá a vzniká potřeba je vybít - explozivně uvolnit. V mysli se rozvinují obrazy výbuchů sopek, granátů, bomb, zemětřesení a jiných katastrof. Mohou se objevit démoni, satanské obřady, špína, krev či fekálie. Třetí matrice je charakterizována silným sexuálním vzrušením. Objevují se v ní prvky agrese, násilí a sadomasochismu. Člověk se může ztotožnit s vrahy, tyrany, útočníky a jejich oběťmi současně. Vyskytují se zde rovněž archetypální motivy smrti, oběti, očisty, znovuzrození a střetu sil dobra a zla. Čtvrtá matrice představuje prožitek smrti a znovuzrození. Dítě se dostává na svět a odděluje se od matčina těla. Utrpení a agónie předcházejících dvou matric vrcholí "smrtí Ega". Člověk má pocit hrozící katastrofy, naprostého zániku a "pádu až na dno vesmíru". Nebrání-li se prožívající tomu, negativní zážitky spojené s porodem zanikají. Následuje vize oslnivého bílého nebo zlatého světla nadpřirozené krásy. Člověk se zbavuje své viny. Je očištěn a vykoupen. Prožívá záplavu kladných pocitů k sobě, druhým lidem a k bytí vůbec. Svět se zdá krásný a bezpečný. Objevují se zjevení archetypálních božstev, Boha jako zářícího zdroje světla a jiných duchovních bytostí. Každé dítě prožívá čtyři etapy porodu trochu jinak. V jeho mysli se rozvinují různé obrazy v závislosti na tom v jakém fyzickém a psychickém stavu se nachází jeho matka a otec. Tento archetyp je vlastně prezentací všech hlavních archetypů Systému lidské mysli a jeho podprogramů. Jejich projekce během porodu je vlastně napojení do systému – fragmentace vědomí Svrchované bytosti. Je zajímavé, že stejné regresní prožitky popisují v hypnóze i lidé, kteří se narodili císařským řezem. Ještě je nutno zmínit archetyp UFO - iniciační obřady. Popis tohoto archetypu nalezneme opět v díle amerického psychologa J. W. Perryho. C.G.Jung se velice vážně zabýval fenoménem UFO, avšak nepřisoudil mu význam archetypu. Podle staroegyptských pramenů je UFO psychický fenomén proměny, který zesiluje pokaždé na konci jednoho a začátku následujícího světového měsíce (trvá 2160 let – precesní posun) a je znakem kolektivní proměny vědomí. Nyní končí období "Ryb" a začíná období či věk "Vodnáře". Navíc je psychický fenomén UFO "přiživován"
současnou technickou vyspělostí, zájmem o techniku samotnou a psychickým stavem materiálně zaměřené civilizace. Přihodí se ve spánku a dotýká se tzv. únosů do UFO z ložnice – z postele. Jeho záludnost spočívá v tom, že člověk si z tohoto „zážitku“ vybavuje velmi málo, ale při regresní hypnóze se tento archetyp plně rozvine a manifestuje pevně do vědomí. Charakterizuje ho poselství, přijaté od blahosklonných mimozemských bytostí, které se dotýká ekologie, obavy o budoucnost Země a lidstva. Vize tohoto poslání zahaluje skutečné záměry těchto bytostí, které již nejsou přátelské, nýbrž útočné – hlubší vzpomínka odhaluje nepříjemnou operaci či tělesnou prohlídku. Tento archetyp vychází z podprogramu Systému HMS – z Genetického Manipulačního Systému (GMS), který Anu vytvořil speciálně pro mimozemské (mezidimenzionální) rasy a entity. Jejich činnost kopíruje vzorec archetypu, takže není evidentní, co je skutečný prožitek a co je snová podvědomá manifestace archetypu. Nicméně mnoho takzvaných únosů do UFO spadá do této kategorie. Jako všechny ostatní archetypy, i tento má rozsah od jedince přes rodinu, národ až po celé lidstvo. Jeho manifestací ve skupině jsou známá mariánská zjevení. Jeho působení je v těchto případech navázáno pomocí tzv. davové psychózy – jeho rozvinutí doprovází změněný stav vědomí všech účastníků, kteří jsou v dosahu jeho gravitačního pole. Shrneme-li si naše poznávání archetypů, pak lze říci, že to jsou dynamické formy potenciálně proudící energie. Jeden archetyp se volně prolíná s dalším a v místě jejich prostupování vznikají nová ohniska energie a celkově jsou to vlastně ohromná gravitační centra, která usměrňují naše prožívání reality do vzorců, které jsou díky genetické mysli jednotné pro celé lidstvo. "Je tolik archetypů, kolik je typických situací v lidském životě," říká Jung. Archetypy jsou rozpoznatelné skrze symboliku. Tyto symboly na naši psychiku působí nezávisle na vědomé vůli člověka a dynamika jejich vlivu vyvolává hluboké emoce. Je to vlastně kódovaný datový tok, který nabije symbol fascinující mocí, kterou mu propůjčuje archetyp. Tuto moc symboliky archetypů obsahují karty tarotu, obrazy mnoha mistrů malířů, je zakomponovaná v hudbě a jak jsem zmínila i ve filmech, ale i počítačových hrách. Osobně vytvořeným archetypem je komplex. Jung výstižně říká, že "my nemáme komplexy, ale komplexy mají nás". Archetypy a komplexy mají hodně společného. Komplexy jsou obsaženy v našem osobním nevědomí (jsou jen "naše", respektive my jsme "jejich"), zatímco archetypy jsou obsahy genetické mysli (jsou univerzálně lidské). Jako můžeme být (např. v afektu) zaplaveni energií komplexu, můžeme být dlouhodobě zaplaveni energií archetypu, a nemusíme si toho vůbec všimnout jednáme zcela nevědomě. Stejně jako si až po odeznění afektu uvědomíme, že nás cosi zaskočilo a ovládlo a chovali jsme se na okamžik "jako pomatení" - uvědomíme si až s odstupem, že jsme velkou část svého života strávili v zajetí opakujících se motivů. Nedá se říci, že by tato studie tajemství reality byla vyčerpávající, či přinesla převratná odhalení. Toto nebylo ani účelem. Pomohla nám ovšem v orientaci
v systému, který podmiňuje, umožňuje, a proto vytváří podmínky našeho života a existence. Přinesla nám rovněž poznání, že člověk je kompaktní součástí vesmíru a ať vědomě, či nevědomě, se podílí na obraze reality, který ji vytváří. My jsme Svrchovaní, ti, kteří tento Vesmír stvořili, a i když bylo učiněno maximum proto, abychom na tento fakt zapomněli a mohli se soustředit na jeho poznávání, je tvořivost jednou z nejvýraznějších vlastností člověka – hned po zvědavosti. Zdroj: Lyricus.cz + přímé odkazy v textu
