Jak vyléčit fanatika

Jak vylecit fanatika

6.4.2006

9:34

Str. 40

Jak vyléčit fanatika

Jak že se léčí fanatik? Začněme konstatováním, že pronásledovat hordu fanatiků po afghánských horách a bojovat s fanatismem jsou dvě různé věci. Do debaty o tom, jak pochytat extremisty v horách, bohužel nejsem schopen přispět ničím objevným, ale k otázce podstaty fanatismu a způsobů, jak jej přinejmenším omezit, ne-li přímo zlikvidovat, bych pár myšlenek měl. Útok na Ameriku z 11. září 2001 nebyl pouze výrazem konfliktu mezi bohatstvím a chudobou, přestože tento střet jistě patří mezi nejvážnější světové problémy. Budeme-li se domnívat, že 11. září představovalo útok chudých na bohaté, dopustíme se chybné diagnózy. Kdyby byla celá věc tak jednodu-

40


6.4.2006

9:34

Str. 41

chá, bylo by zřejmě logičtější očekávat, že zaútočí Afričané, tedy ti nejchudší, a že útok bude veden proti Saúdské Arábii a dalším producentům ropy ze zemí z oblasti Perského zálivu, tedy proti těm nejbohatším. To, čeho jsme svědky, je ovšem boj mezi fanatiky, to znamená lidmi, kteří jsou přesvědčeni, že účel – jakýkoli účel – světí prostředky, a zbytkem světa, jenž věří, že život je hodnotou sám o sobě, a nikoli pouhým prostředkem. Je to boj mezi těmi, kdo se domnívají, že spravedlnost, ať už tím slovem myslí cokoli, má přednost před životem, a námi, kteří si myslíme, že život stojí výš než jiné hodnoty, přesvědčení či vyznání. Současná celosvětová krize, krize na Blízkém východě, krize mezi Izraelem a Palestinou se netýkají islámských hodnot. Netýkají se ani mentality Arabů, jak se nám pokoušejí namluvit někteří rasisté. Týkají se prastarého zápasu mezi fanatismem a pragmatismem, fanatismem a pluralismem,

41


6.4.2006

9:34

Str. 42

fanatismem a snášenlivostí. Jedenáctého září nešlo dokonce ani o postoj k Americe, kapitalistickému systému či procesu globalizace. Šlo o něco jiného, totiž o typický fanatický přístup k věci: považuji-li něco za špatné, zničím to i s celým okolím. Fanatismus je starší než islám, křesťanství či judaismus, starší než státy, vlády a politické systémy, starší než všechny ideologie a všechna vyznání. Je to bohužel odvěká a stálá součást lidské povahy; jakýsi gen zla. Lidé, kteří ve Spojených státech vyhazují do povětří gynekologické kliniky za to, že provádějí potraty, nebo ti, co v Evropě zapalují mešity a synagogy, se od Usámy bin Ládina liší jen dosahem svých zločinů, nikoli však jejich povahou. Útoky z 11. září pochopitelně vyvolaly po celém světě smutek, hněv, údiv, šok, trudnomyslnost či pocit ztráty orientace, a také jistý počet protiarabských a protimuslimských rasistických reakcí. Koho napadlo, že právě

42


6.4.2006

9:34

Str. 43

skončené dvacáté století bude vzápětí vystřídáno jedenáctým? Pokud jde o mě, dětství prožité v ulicích Jeruzaléma ze mě učinilo přímo odborníka na různé podoby fanatismu. Město bylo v té době, tedy ve čtyřicátých letech minulého století, plné všelijakých samozvaných proroků, vykupitelů a mesiášů. Ještě dnes vám ostatně každý Jeruzaléman prozradí svůj vlastní recept na dosažení okamžité spásy. Každý vám také řekne – a říkají to i slova známé staré písně –, že přišel do Jeruzaléma, aby ho mohl spolutvářet a zároveň se nechal utvářet jím. A někteří, ať už jde o Židy, křesťany či muslimy, nepřišli ani tak spoluutvářet nebo být utvářeni, ale rovnou se nechat ukřižovat, nebo ukřižovat jiné, případně obojí najednou. Existuje oficiálně popsaná duševní porucha známá jako „jeruzalémský syndrom“: člověk přijde do Jeruzaléma, nadechne se tamního průzračného horského vzduchu, a vzápětí podpálí

43


6.4.2006

9:34

Str. 44

mešitu, kostel či synagogu. Anebo se svlékne, vyleze na skálu a začne pronášet proroctví. Nikdo ho ovšem neposlouchá. I dnes se mnohdy stává, že obyčejná fronta na autobus se během okamžiku promění v pouliční debatní fórum, jehož účastníci se navzdory tomu, že se vůbec neznají, pustí do vzrušené diskuse o politice, morálce, politické či vojenské strategii, dějinách, identitě, náboženských otázkách nebo smyslu boží existence. Během výměny názorů na politiku, teologii či otázku dobra a zla se přitom diskutující snaží prodrat na začátek fronty. Všichni křičí, nikdo neposlouchá. Až na mě. Posloucháním hovorů druhých si ostatně vydělávám na živobytí. Musím ale přiznat, že v dobách svého jeruzalémského dětství jsem byl přímo příkladným malým fanatikem. Šovinisticky se zatvrdit vůči všem názorům, které se lišily od dominantního židovského, sionistického náhledu na svět, mi tehdy nečinilo

44


6.4.2006

9:34

Str. 45

žádné potíže. Byl jsem jedním z těch kluků, kteří se s kameny v rukou podíleli na tehdejší židovské intifádě. Vůbec první anglická slova, která jsem se naučil – s výjimkou „yes“ a „no“ – byla „British, go home!“, věta, kterou jsme vykřikovali, když jsme na britské hlídky v Jeruzalémě házeli kameny. Když už mluvím o dějinné ironii: v románu Panter ve sklepě, který vyšel roku 1995, popisuji, jak jeho hrdina, chlapec, kterému přezdívají Prófa, o svůj fanatismus a šovinismus přichází, alespoň do určité míry, a během čtrnácti dnů prodělá zásadní proměnu pod vlivem relativismu, zásahem jakéhosi relativistického šoku. Shodou okolností se potají seznámí s nepřítelem v podobě neobyčejně milého a poněkud nepraktického britského seržanta. Během svých utajených schůzek se navzájem učí anglicky a hebrejsky. A chlapec postupně přichází na to, že žena není jakýsi převlečený ďábel, což je pro něj téměř stejný šok jako zjištění, že ani na Bri-

45


6.4.2006

9:34

Str. 46

tech a Arabech není nic ďábelského. Za onen smysl pro ambivalentnost věcí a ztrátu černobílého vidění světa musí ovšem zaplatit jistou cenu, a tak se na konci toho krátkého románového příběhu mění z dítěte v jakéhosi malého dospělého. Mnoho z radosti ze života, z oněch úžasných a prostých věcí, pro něž bylo tak lehké se nadchnout, je náhle pryč. A kamarádi kromě toho nařknou Prófu ze zrady. Dovolím si tu ocitovat z úvodních dvou stran románu pasáž, v níž jsem se v otázce fanatismu zřejmě přiblížil vlastní zkušenosti nejvíc: Mnohokrát v životě jsem byl označen za zrádce. Poprvé k tomu došlo, když mi bylo dvanáct a čtvrt roku a bydlel jsem v jedné z okrajových čtvrtí Jeruzaléma. Bylo to o letních prázdninách, ani ne rok předtím, než v zemi skončil britský mandát a z války se zrodil Stát Izrael. Jednoho rána se na zdi našeho domu, přímo pod oknem kuchyně, objevil nápis vyvedený

46


6.4.2006

9:34

Str. 47

sytou černou barvou: „Prófa je podlý zrádce.“ Slovo „podlý“ vyvolávalo otázku, která mě zajímá ještě dnes, když tenhle příběh píšu: může snad zrádce nebýt podlý? Jestli ne, tak proč Čita Reznik (poznal jsem, že nápis psal on) pokládal za nutné to slovo dodávat? A pokud ano, za jakých okolností není zrada podlý čin? Přezdívku Prófa jsem si vysloužil už v době, když jsem byl ještě malý. Vznikla zkrácením z Profesora, což mělo původ v mé posedlosti zkoumat slova. (Ještě pořád mám slova rád; rád je sbírám, řadím k sobě, míchám, obracím, kombinuji. Asi tak, jak to milovníci peněz dělají s mincemi a bankovkami a milovníci karet s kartami.) Tatínek ten nápis pod kuchyňským oknem uviděl, když šel v půl sedmé ráno pro noviny. Při snídani, když si roztíral po krajíci černého chleba malinovou zavařeninu, najednou zarazil nůž skoro až po rukojeť do sklenice a svým odměřeným hlasem řekl: „Moc hezké je to. Skutečné překvapení.

47


6.4.2006

9:34

Str. 48

Copak to Jeho Výsost provedla, že jsme si zasloužili takovou čest?“ Maminka řekla: „Nenadávej mu hned od rána. Stačí, že ho trápí ostatní děti.“ Tatínek měl na sobě oděv barvy khaki, jaký tehdy nosila většina mužů z naší čtvrti. Gestikuloval a mluvil jako člověk, který ani v nejmenším nepochybuje o správnosti svého stanoviska. Nožem nabral ode dna sklenice silnou vrstvu malin, namazal je stejnoměrně na obě poloviny krajíce a řekl: „Je pravda, že dnes se tímhle slovem ohání skoro každý. Ale kdo je to vlastně zrádce? Samozřejmě: člověk bez cti. Někdo, kdo skrytě, za zády ostatních, kvůli nějakému pochybnému prospěchu pomáhá nepříteli proti vlastnímu národu. Nebo proti své rodině a přátelům. Takový člověk je horší než vrah. Dojez to vejce. V novinách píšou, že v Asii umírají lidé hladem.“ Maminka si přitáhla můj talíř a vejce i zbytek chleba se zavařeninou dojedla. Ne že by

48


6.4.2006

9:34

Str. 49

měla takový hlad; chtěla jen, aby byl klid. Pak řekla: „Kdo miluje, ten nezradí.“* Nad dalšími stránkami si čtenář možná uvědomí, že chlapcova matka se mýlila: jedině člověk, který miluje, je totiž schopen zrady. Zrada není protipólem lásky, spíše jedním z jejích projevů. Řekl bych, že zrádce je člověk, který projde změnou v očích těch, kteří změny nejsou schopni, odmítají a nenávidí ji a sami si změnu neumějí představit, zatímco druhé k ní nutí. Jinými slovy, zrádcem je pro fanatika každý, kdo se jakkoli změní. Těžká volba: stát se fanatikem, nebo zrádcem? Odmítnout fanatismus v jistém smyslu znamená stát se v očích fanatika zrádcem. O tom, jak jsem zvolil já, se dočtete v Panterovi ve sklepě.

* Překlad Jiřiny Šedinové.

49


6.4.2006

9:34

Str. 50

Řekl jsem už, že se považuji za cosi jako odborníka na různé podoby fanatismu. Nemyslel jsem to jako vtip. Pokud někdy uslyšíte, že se na některé univerzitě otevírá katedra srovnávacího fanatismu, okamžitě se ucházím o místo. Myslím, že jako někdejší obyvatel Jeruzaléma a vyléčený fanatik k tomu mám přímo ideální kvalifikaci. A možná že by každá škola, každá univerzita měla vypsat v oboru srovnávacího fanatismu alespoň základní kurs, protože se s ním setkáme doslova všude. Nemyslím teď jen na nejběžnější projevy fundamentalismu a ortodoxie a na fanatiky, jaké vídáme v televizi, na hysterické davy vyhrožující kamerám zaťatými pěstmi a vykřikující hesla neznámými jazyky. Fanatismus se projevuje i nenápadnějšími, civilizovanějšími způsoby, které najdeme všude kolem a nejspíš i sami u sebe. Jen vzpomeňme na ony zapřisáhlé protikuřácké aktivisty, kteří by vás byli schopni upálit zaživa, kdybyste si

50


6.4.2006

9:34

Str. 51

v jejich blízkosti zapálili! Na vegetariány, kteří by vás zaživa snědli za to, že jíte maso! Ba i na některé mé pacifistické kolegy z izraelského mírového hnutí, kteří by mně byli schopni vpálit kulku do hlavy jen proto, že mám trochu odlišný názor na to, jak dosáhnout míru s Palestinci. Nechci tím samozřejmě říct, že každý, kdo proti něčemu protestuje, je automaticky fanatik. Říkám jen to, že fanatismus se už po staletí bez výjimky rodí především z nekompromisního přesvědčení o vlastní pravdě. Je přitom pochopitelně nutné rozlišovat. Militantní příslušník ekologického hnutí může neochvějně lpět na svém stanovisku, ale přirozeně spáchá méně zla než řekněme příslušník bojůvky podílející se na etnické čistce nebo terorista. A přece všechny fanatiky cosi spojuje: totiž zvláštní záliba v kýči. Typický fanatik umí napočítat jen do jedné; dvojka je už pro něj příliš vysoké číslo. Stejně příznačný je však pro něj i neovladatel-

51


6.4.2006

9:34

Str. 52

ný sklon k sentimentálnosti, projevující se často preferováním pocitů na úkor myšlenek, a zvláštní fascinace vlastní smrtí. Fanatik pohrdá světem a touží místo něj po „nebi“, které si ovšem většinou představuje jako stav jakéhosi pohádkového věčného štěstí. Dovolte mi na tomto místě malou odbočku v podobě jedné historky. Jsem si vědom toho, že pořád někam odbočuji, ale už jsem prostě takový. Mého blízkého přítele Sammyho Michaela, znamenitého prozaika, onehdy vezli někam autem, jak se některým z nás občas stává, a řidič se jako obvykle rozvykládal o tom, kdy už my Židé konečně zlikvidujeme všechny Araby. Sammy ho poslouchal, a místo aby zareagoval výkřikem: „Člověče, vy jste se zbláznil! Jste snad fašista?“, rozhodl se, že na to půjde jinak, a řidiče se zeptal: „A kdo by to podle vás měl udělat? Kdo by je měl všechny zabít?“ Řidič odpověděl: „Jak to myslíte? Přece my!

52

Jak vyléčit fanatika

Recommend Documents