O polymerové hmotě •
Polymerová modelovací hmota (v Čechách nejrozšířenější pod značkou FIMO)se stala v posledních letech velmi populární díky tomu, že je snadno dostupná a její zpracování není technologicky ani finančně náročné. Nepotřebujete ani dílnu se specializovaným vybavením, ani žádnou zvláštní řemeslnou průpravu, jak je tomu u některých jiných materiálů.
•
Jak to všechno vlastně začalo. Polymer v Čechách není žádná novinka. Už v minulosti jsme ho znali a stále známe pod značkou Modurit nebo Modelit. Ten ovšem nebyl a není tak snadno zpracovatelný jako třeba FIMO a proto se takové slávy, jako jiné zahraniční značky, nedočkal. Vznik FIMA bývá spojován s výrobkyní panenek Käthe Kruse z Německa. Její značka funguje dodnes a její panenky jsou vysoce ceněným sběratelským artiklem.
•
Co je vlastně polymerová hmota? Polymerové modelovací hmoty jsou složeny z částic polvinylchloridu kombinovaného s gely, náplněmi, změkčovadly, barvicími přísadami a pryskyřicemi. Tyto hmoty se vypalují při teplotách okolo 130 stupňů, k čemuž postačí běžná kuchyňská trouba. Jejich vývoj klade důraz na zdravotní nezávadnost, proto např. byly ze směsi před časem odstraněny ftaláty a i nadále je snaha nahrazovat všechny diskutabilní složky bezpečnými látkami.
•
Polymery lze tvarovat podobně jako plastelínu, výhodou je pestrá škála barev, které se dají mezi sebou dále míchat. Barevná paleta je tak téměř neomezená. Polymerové hmoty lze dále lakovat, leštit, brousit a pokud nám nestačí vlastní barevnost materiálu, tak třeba i barvit nebo patinovat. Na trhu je celá škála doplňkových materiálů a nářadí určených k práci s polymerem, tekuté formy polymeru, různé ozdobné folie a pudry, folie určené k transferu obrázků, textury k vytváření reliéfů atd. Kromě šperků polymer může sloužit jako materiál pro výrobu plastik, obrázků, nádob, krabiček, dokonce i kabelek a bot. Napodobíte (věrně) minerály, perly, vytvoříte strukturu dřeva. Chce to jen čas, chuť, ochotu experimentovat, trochu trpělivosti a kupu nadšení.
•
Jednotlivé značky se od sebe liší svými vlastnostmi (tuhost, teplota, při které se hmota vypaluje atd.), v podstatě jde ale (chemicky) o stejnou hmotu. Jsou k dispozici v různých barevných škálách, dále obsahující příměsi - imitující tak kovy, minerály atd. Tyto všechny hmoty se mezi sebou míchat dají, ačkoliv to výrobci nedoporučují.
•
V ČR je synonymem pro polymerovou hmotu Fimo.To se vyrábí ve třech řadách a to Classic, Soft (varianta měkčí, jednodušeji zpracovatelná) a Effect (obsahující příměsi - např. třpytky, transparentní, ve tmě svítící, atd.).
•
Z dalších hmot dostupné na našem trhu je nejznámější Cernit. Ten je po vypálení poněkud pružnější a některé barvy pečením tmavnou.
•
V českých obchodech také naleznete Pardo. Ta obsahuje včelí vosk, tudíž je při zpracování měkčí. Pozor si ale musíte dávat při tvorbě detailů. Právě díky vosku se můžou detaily rozmáznout.
•
Poslední významnou značkou je Kato Polyclay. Tato hmota je na úvodní zpracování složitější, nicméně svými vlastnostmi předčí i Fimo.
•
Na počátku doporučuji vyzkoušet více značek, protože každému vyhovuje jiný typ hmoty. Ve svých projektech můžete hmoty i kombinovat, dejte však pozor na teplotu vypalování.
Ti kteří nás inspirují… Jednou z nejslavnějších tváří polymerového světa je bezesporu Američanka Elise Winters. Její výtvory představují ohromující ukázku harmonického spojení dokonalých forem, fantastické barevnosti a originálního rukopisu. Polymer lze zpracovávat velkým množstvím technik a zdá se, že Kathleen Dustin rovněž z USA je má všechny v malíčku. U mnohých jejích děl i zkušený "fimař" jen těžko odhaduje, jakými postupy jsou vyráběny.
• A do třetice ještě jedna famózní Američanka - Julie Picarello. Kdo jednou spatří její výrobky, určitě si je zapamatuje a snadno je rozpozná, protože Julie tvoří velmi charakteristické šperky za pomoci techniky nazvané "mokume gane". • Také nesmíme zapomenout na Donnu Kato další ikonu fimo tvoření.
•
Vzhledem k popularitě, jakou polymer v Česku má, není divu, že i na Fler.cz , Šikovní lidé.cz, aj. oplývá mnoha výrobky z tohoto materiálu. Proto neváhejte tyto internetové stránky navštívit a račte se inspirovat, nebo přímo nakupovat. „Kumšt" není jen v tom, ovládat mnoho technik, kombinovat je a střídat jednu za druhou, ale třeba i to, umět se chopit pouze jedné, (popř. pouze jednoho motivu či nápadu) a zpracovávat ji tak dlouho, dokud není dotažena k dokonalosti a dokud nejsou odhaleny a vytěženy všechny její možnosti.
Pomůcky •
Nůž je nepostradatelný skoro zrovna tak, jako je hmota samotná. Vyjma postaviček,
•
Váleček. Mým prvním válečkem byla láhev od vína. Byla kónická (špatně) a
které jsou celé modelované. Výtvarný průmysl nabízí nesčetné množství „speciálních nožů“, které jsou sice užitečné, ale pro domácí tvoření Vám naprosto vystačí obyčejný odlamovací, kobercový nůž (řezák). Vyjmete ho z krytu a pracovat budeme se samotným plechem. Pozor na zranění-je hodně ostrý. Na trhu naleznete také spoustu ohebných a vlnitých nožů s kterými se dají vytvářet zajímavé vzory.
s vinětou (taktéž). Nicméně na prvních pár projektů postačí. Pokud si ale chcete práci usnadnit, je dobré pořídit si akrylový váleček, kterým jednak usnadníte a urychlíte prvotní zpracování hmoty a váleček využijete i tehdy, když budete potřebovat spojit několik vrstev, zarovnat je do roviny atd. Alternativou akrylového válečku je váleček na těsto (ten ale není příliš vhodný, kvůli struktuře dřeva, která se obtiskne), nebo plastová, malá vodovodní trubka
•
Podložka. Jedna z dalších věcí, kterou neradno obcházet. Podložkou může být kus skla, nebo dlaždice bez textury. Každopádně je dobré podložku používat, kvůli řezání a flíčkům, které hmota dělá.
•
Jehly a jehlice. Pokud budete vyrábět korálky, ještě si pořiďte slabou jehlu na propichování. Hojně využívám i slabou, kovovou pletací jehlici, s kterou dírky na korálky rozšířím. Používá se také na uhlazení přechodů, nebo spojů plátků hmoty.
•
Vykrajovátka jsou další nepostradatelnou pomůckou. Používejte jen kovová. Plastová vykrajovátka mají většinou silnější stěnu a nejsou dostatečně ostrá. Na výrobku se po odkrojení vytvoří nepěkný zub, který musíte pracně obrušovat.
•
Strojek na nudle je geniální pomůcka, bez které si fimování jen těžko dokáži představit. A co vlastně ten zázrak umí? Zpracovat hmotu, vytvořit rovnoměrně široký plátek (to váleček nedokáže s takovou přesností), spojit několik vrstviček hmoty, nablendovat plátek (spojit dvě barvy s rovnoměrným přechodem jedné v druhou). Zkrátka bez strojku vytvoříte polovinu toho, co byste dokázali se strojkem.
•
Extruder je další velice šikovnou pomůckou. Díky profilu, přes který se vytlačuje
•
Ke konečné úpravě budete potřebovat kuchyňskou elektrickou troubu, pečící papír, jemný smirkový papír vhodný k broušení ve vodě, lak na fimo, komponenty (kroužky, náušnicové háčky, ketlovací očka, apod.) a návlekový materiál. Pokud trochu popustíte uzdu své fantazii a peněžence, rozhodně se časem nevyhnete koupi různých textur, obtisků, pudrů, tekuté polymerové hmoty, či třeba kovovým plátkům.
•
hmota, vznikají velice zajímavé a efektní vzory s obrovským využitím.
Postup zpracování hmoty •
•
•
Zpracování polymerové hmoty. Pro úspěch Vašich projektů je samozřejmě
důležité samotné zpracování, nicméně nikdy nepodceňujte úvodní přípravu. Než s hmotou začnete modelovat, je třeba ji připravit, aby byla stejnoměrně měkká, vláčná a snadno zpracovatelná. Jak už víme, kostka hmoty v obale je dost tvrdá a dá se jen těžko formovat. Hmota měkne teplem, resp.v teplých rukách. Proto si ukrojíme menší kousek a nakrájíme ho na slabé plátky. Několik plátků vezmeme do ruky a budeme je mnout a mačkat tak dlouho, dokud se hmota nezvláční. Tento postup provedeme u všech nakrájených plátku a všechny zaválíme do jedné kuličky. Abychom vypudili vzduchové bublinky z hmoty, které by později mohly dělat problémy, vyválíme ji válečkem přes igelitový sáček. Pokud se nám placička přilepí k podložce, podřízneme ji řezákem a opět vyválíme kuličku. Nyní, je hmota připravená k dalšímu zpracování. Pečení. Výrobky pečeme na plechu s pečícím papírem, nebo na kachličce. Troubu necháme předem vyhřát a poté pečeme na 110° 30minut v elektrické troubě. Čas i teplota se liší od použité značky hmoty, ale tato informace je vždy napsána na obale. Je nutné použít jen elektrickou troubu, na ostatní možnosti tepelných úprav není polymerová hmota určená-může se spálit, ztratit barvu, nebo můžou vzniknout spálené bubliny. Tyto pokusy za zničený výrobek, nebo kuchyňský spotřebič nestojí.
Něco k terminologii. Nejčastěji setkáte s těmito výrazy. Cane = váleček, rolička, hranolek se vzorem. Například roksová lízátka a bonbony jsou cane , millefiory = je cane se vzorem květin. Bull-eye – býčí oko, je to technika, kdy obalíme váleček jedné barvy do plátku barvy druhé. Po vyválení vzniká cane podobný býčímu oku.
Možné problémy při práci… Obr.č.1
Rozdrolení válečku se stane, pokud špatně zpracujete hmotu a ještě s polotvrdou začnete tvořit, nebo také, pokud k sobě málo přimáčknete válečky např.u techniky salámu jako na obr. Řešení-buď můžete odrolenou část ukrojit a se zbytkem pracovat podle plánu, nebo jednoduše kousky k sobě opět přimáčknout. Musíte ale počítat s tím, že vzor v místě drolení bude pocuchaný. Obr.č.2 Redukování válečku (caneu). Abychom předešli drolení válečku, musíme zvolit jiný postup válení, než na který jsme zvyklí. Cane v krajích palcem a ukazováčkem vytvarujeme (zúžíme) až do průměru válečku, kterého chceme docílit. Vznikne tak váleček na koncích zúžený. Nyní buď prsty postupujeme dále ke středu, nebo zbytek doválíme dlaní. Používá se i redukování od středu, ale touto technikou vzniká velké množství odpadu a tak se využívá jen ojediněle. Obr.č.3 Výduť v korálku. Ta vznikne „diky“ vzduchové bublince, mezi dřevěným korálkem a plátkem hmoty. Řešení-jelikož je boulička viditelná až po vypečení, nedá se s tím už nic dělat. Proto ztuhlou hmotu odkrojte nožem a korálek použijte do dalšího projektu. Vždy, když budete obalovat korálek, musí plátek hmoty pevně přilnout. Pokud se Vám to nedaří, raději zvolte jinou techniku korálkování.
• •
Obr.1 Na výrobu jednoduchého Bull-eye (Býčí oko) si připravíme dvě hmoty různé barvy.
• •
Obr.2 Z růžové hmoty vyválíme váleček cca 4cm dlouhý a cca 2cm v průměru. Z červené hmoty pomocí válečku, nebo strojku vyválíme slabou placičku a skrojíme jí podle šířky válečku.
• •
Obr.č.3 Váleček obalíme do placky. Je důležité, aby kraj placky byl zakrojený a váleček úhledně vyválený, bez nerovností.
• •
Obr.č.4 V místě, kde se začátek placky dotýká zbylé části, odřízneme.
• •
Obr.č.5 Oba konce, resp.začátek a konec k sobě přitlačíme.
• •
Obr.č.6 Přechod zahladíme jemným válením (pletací) jehlice. Tento postup se provádí, aby oko mělo po celém svém obvodu stejnou šíři. Pokud placku neodříznete a naválíte na váleček celou její délku, vznikne nestejnoměrná tloušťka placky. Nevypadá to hezky
• •
Obr.č.7 Dříve, než začneme válet, doporučuji váleček nejdříve po obou stranách stlačit do požadované tloušťky a teprve poté válet dlaní. Tento způsob se používá kvůli předcházení drolení válečku. Také lze zužovat od středu, ale touto technikou vzniká velké množství odpadu, a proto ji využívám jen ojediněle.
• •
Obr.č.8 Válíme,válíme, válíme tak dlouho, po celé délce dokud nevyválíme rovnoměrného hada požadované velikosti. Válíme jemně, netlačíme. Poté zhruba 1cm, nebo i více od kraje odřízneme a ukáže se nám výsledek naší práce. Pokud chcete Bull-eye cane využít do dalších projektů, doporučuji neválet do příliš malých rozměrů-zmenšit se dá vždy, zvětšit nikoli.
• •
Obr.č.9 Nyní si ukážeme, jak vyrobit složitější Bull-eye. Připravíme si čtyři placky z různou tloušťkou a zhruba 4cm Bulleye cane z předchozího projektu.
• •
Obr.č.10 Placky zařízneme do šíře caneu a nejprve obalíme do tlustší bílé placky.
• •
Obr.č.11 Bílou placku (i ty ostatní) ukončíme stejně jako na obrázku 4, 5 a 6. Poté obalíme do slabší červené.
• •
Obr.č.12 Dále celý váleček obalíme do tlustší modré, slabší červené a tlustší růžové.
• •
Obr.č.13 Poté váleček v krajích stlačíme a vyválíme dlaní do požadované velikosti.
• •
Obr.č.14 Nyní máme hotový složitější Bull-eye cane. Barvu, počet vrstev a tloušťku plátků můžete volit podle vlastní potřeby.
• •
Obr.č.1 K vytvoření vzoru tzv.salámu budeme potřebovat jednoduchý Bull-eye cane, dlouhý alespoň 4cm.
• •
Obr.č.2 Jednoduchý Bull-eye cane rozkrojme na dvě stejné poloviny. Můžeme si pomoci pravítkem.
• •
Obr.č.3 Obě poloviny přiložíme vedle sebe a obě rozkrojíme opět na půl.
• •
Obr.č.4 Odkrojené dílky přiložíme na sebe. Tak nám vzniknou čtyři stejné části. Pokud na tuto techniku používáme jen jednoduché Bull-eye, můžeme si hned v první části nakrájet cane na čtyři dílky, ale pokud budete používat nějaký složitější vzor, je nutné tento postup dodržet. To kvůli tomu, že v celé délce caneu nemusí být vzor vždy stejný. Takto bude alespoň po dvojici.
• •
Obr.č.5 Nyní čtveřici Bull-eye prsty jemně pomačkáme, aby přilnuly k sobě a vytvarujeme do válečku. Poté můžeme válet dlaní do požadované velikostinení nutné stlačovat kraje.
• •
Obr.č.6 Vyválenou čtveřici opět rozkrojíme na dvě stejné poloviny.
• •
Obr.č.7 Části přiložíme k sobě a rozkrojíme na polovinu. Dílky opět přiložíme na sebe… Jedná se o stejný postup, jako na začátku.
• •
Obr.č.8 Postup můžete opakovat ještě několikrát. Vzor se ale při každém vyválení hodně zmenší a tak dejte pozor, aby byl viditelný. Může se také stát, že vzor zcela zanikne. V případě, že jste s velikostí vzoru už spokojení, opakujeme techniku válení stejnou u každého projektu - zúžíme kraje a válíme dlaní. Poté odkrojíme ošklivé části po stranách.
• •
Obr.č.1 Technika spirály je velice jednoduchá, ale zato efektní. Připravíme si tři vyválené placky různých barev. Můžeme použít více barevných placek, nebo i různých tloušťek.
• •
Obr.č.2 Všechny vyválené placky přiložíme na sebe a okrojíme do stejné velikosti. Cca 4cm široké a délka záleží na tom, jak velkou spirálu chcete mít.
• •
Obr.č.3 Na placky přiložíme igelitový sáček a převálíme válečkem. Nemusíme nijak tlačit, jde o to, abychom vytlačily vzduchové bublinky a placky se spojily.
• •
Obr.č.4 Pravděpodobně se placky přilepí k pracovní ploše. Nikdy placky neodlepujeme tak, že za ně budeme tahat. Tím by se zdeformoval tvar a mohly by se roztrhnout. Vždy je odkrojíme řezákem jedním tahem.
• •
Obr.č.5 Nyní placku srolujeme. Při rolování musíme na váleček jemně tlačit, aby se sroloval pevně a nedostaly se mezi vrstvy vzduchové bublinky.
• •
Obr.č.6 Nyní přichází na řadu konečné válení. Tedy pomačkáme a zúžíme kraje válečku a poté válíme dlaní do požadované velikosti. Odkrojíme ošklivé kraje a máme výsledek.
• •
Obr.č.1 Technika Chryzantémy úzce navazuje na techniku spirály. Připravíme si tedy cane spirály.
• •
Obr.č.2 Pokud jsme cane spirály v předchozím projektu vyváleli příliš, můžeme ho mačkáním vytvarovat do silnějšího válečku. Bude nám stačit tak 4cm dlouhý a alespoň 1,5cm v průměru cane. Také budeme potřebovat plastovou nepotřebnou kartu s tloušťkou plastu asi jako má platební karta, nebo řiďičák ty se hodí taky…
• •
Obr.č.3 Váleček spirály si položíme na pevnou podložku a kartou budeme podélně vytlačovat zářezy.
• •
Obr.č.4 Zpravidla se provádí celkem osm zářezů, ale kolik si jich uděláte, resp.kolik Vám materiál dovolí, tolik jich budete mít. Zářezy se vytváření naproti sobě. Tlačíme na kartu tak silně, dokud se nezařízne až do čtvrtiny, nebo poloviny válečku. Poté váleček otočíme a zařízneme z opačné strany a pokračujeme na protilehlém místě.
• •
Obr.č.5 Takto vypadá téměř hotový cane chryzantémy. Pokud jste v některých místech málo zařízli, můžete to nyní opravit, silnějším zářezem. Dejte ale pozor, aby jste neprořízli cane skrz.
• •
Obr.č.6 Nyní obalíme hotový váleček chryzantémy kontrastní barvou, aby vzor v krajích ještě lépe vynikl, ale nutné to není. Poté váleček pomačkáme v krajích a vyválíme dlaní do požadované velikosti. Odkrojíme ošklivé kraje a máme hotovou chryzantému.
• •
Obr.č.1 V tomto projektu si ukážeme jak vyrobit vzor jednoduché mozaiky. Připravíme si různě barevné hmoty. V tomto případě jsem použila bílou, růžovou a průhlednou. Průhledná polymerová hmota je před vypálením také bílá, a proto si musíme dávat pozor, abychom je nezaměnili. Z bílé a průhledné válečkem vyválíme placky.
• •
Obr.č.2 Jako základ pro mozaiku použijeme červenou hmotu, z které si uválíme kuličku cca 2-3 cm v průměru. Tu palcem jemně zmáčkneme a po obvodu vytvarujeme tak, aby nám vzniknul malý, tlustý váleček.
• •
Obr.č.3 Váleček rozřízneme řezákem asi v polovině. Z bílé hmoty si vyválíme rovnoměrnou placku a na ni položíme jednu půlku válečku. Placku okrojíme okolo válečku a spolu i s okrojkem placky, obě části válečku opět spojíme. Jemně přimáčkneme k sobě a opět vytvarujeme do úhledného válečku.
• •
Obr.č.4 Postup zopakujeme, tentokrát ale na jiném místě. Vkládat můžete už i průhlednou hmotu.
• •
Obr.č.5 Postup stále opakujeme a nezapomínáme po přiložení obou půlek váleček přimáčknout, aby bílá, nebo průhledná placka přilnula.
• •
Obr.č.6 Pokud jsme do válečku už vložili dostatečné množství plátků a výsledek je podle našich představ, můžeme začít váleček po stranách zužovat, tak jak je popsáno na obr.č.7 při výrobě jednoduchého Bull-eye. Poté se můžeme pustit do válení dlaní až do požadované velikosti caneu. V této technice doporučuji, nechat cane spíše větších rozměrů, aby vzor vynikl.
• •
Obr.č.9 Abychom docílili, že všechny válečky a cane k sobě pevně přilnou, musíme celý shluk v krajích stlačit a válet. Pozor příliš netlačit! Tentokrát neválíme cane, chceme jen, aby se všechny malé válečky spojily a tím vznikl jeden velký váleček.
• •
Obr.č.10 Vždy když použijeme techniku „stlačování v kraji a následné válení“,kraje válečku musíme okrojit. Tak to je i v tomto případě. Tím vytvoříme opět váleček cca 2cm vysoký do úhledného tvaru mu pomůžeme také ručním modelováním.
• •
Obr.č.11 Nyní máme připravený základ pro vytvoření mozaiky. Postup je stejný jako u jednoduché mozaiky, jen s tím rozdílem, že vkládat budeme jen jednu barvu a to červenou. Váleček rozřízneme zhruba uprostřed.
• •
Obr.č.12 Z červené hmoty si vyválíme stejnoměrnou placku a přiložíme na ní jednu polovinu válečku. Placku okrojíme okolo válečku.
• •
Obr.č.13 Polovinu válečku i s okrojkem přiložíme zpět k druhé části válečku. Lehce je k sobě přimáčkneme, tak aby přilnuly a celý váleček vytvarujeme do původního tvaru.
• •
Obr.č.14 Opět váleček rozkrojíme na vybraném místě a celý postup vkládání placky zopakujeme.
• •
Obr.č.14 Červené placky vkládáme tak dlouho, až docílíme požadovaného vzoru.
• •
Obr.č.15 Nyní opět stlačíme váleček v krajích a vyválíme dlaní do požadované velikosti. Poté okrojíme ošklivé kraje a ukáže se nám výsledek naší práce.
• •
Obr.č.1 Na výrobu citrónového caneu si připravíme citrónově žlutou barvu a bílou barvu.Uválíme si kuličku žluté (základ), alespoň 3cm v průměru, slabý plátek žluté, silnější plátek bílé a 9 drobných žížalek. V případě, že máte raději pomeranče, limetky, nebo grepy, barvy měníte podle potřeby
• •
Obr.č.2 Na žlutou kuličku jemně přitlačíme palcem a tím vytvoříme váleček
• •
Obr.č.3 Váleček vytvořený z kuličky rozkrájíme na 8 dílků, tedy nejprve váleček rozkrojíme na půl, poté na čtvrt atd.
• •
Obr.č.4 V místě „rozkroje“ vložíme bílý plátek hmoty. Ten vyrobíme takto: na bílý plátek, který už máme připravený položíme jeden dílek citronku a řezacím nožíkem jednoduše okrájíme.
• •
Obr.č.5 Ještě než jednotlivé dílky přimáčkneme k sobě, do prostřed vložíme jednu ze slabých žížalek.Poté můžeme celý váleček jemně pomačkat, aby jednotlivé části k sobě přilnuly.
• •
Obr.č.6 Zbylé žížalky přimáčkneme k válečku, v místě, kde končí bílý plátek. Často je potřeba žížalky výrazně zúžit. Poté opět celý váleček po obvodu opatrně pomačkáme, aby žížalky přilnuly.
• •
Obr.č.7 Z připraveného silnějšího plátku bílé hmoty si vyřízneme plátek stejné šíře, jako je tloušťka válečku a váleček obalíme. Kraje nepřekrýváme, ale seřízneme tak, jak je popsáno u výroby Bull-eye. Poté opět jemně pomačkáme a můžeme i lehce válet.
• •
Obr.č.8 Postup zopakujeme, tentokrát ale se slabším plátkem žluté hmoty. Nezapomeneme na konec pomačkat.
Obr.č.9 •
Váleček stlačíme na stranách do požadované tloušťky a můžeme začít jemně válet dlaní. Válením se cane výrazně zúží a tím se zmenšuje i vzor. Teď už je úplně na vás, jak velký plátek citronu chcete mít.
• •
Obr.č.10 A máme hotový citrónový cane. Teď si ho můžete nakrájet na jednotlivé plátky a vyzdobit si přívěšek, nebo proděravěním slabou jehlou vytvořit plochý korálek.
• •
Obr.č.1 K výrobě caneu vzoru kytičky budeme potřebovat růžový váleček asi 1cm v průměru a asi 4cm dlouhý, fialový váleček asi 2cm v průměru, 4 cm dlouhý, dva bílé plátky k obalení válečků a dva černé plátky. Na tomto vzoru millefiory si ukážeme kombinaci technik salámu a Bull-eye.
• •
Obr.č.2 Růžový i fialový váleček obalíme bílým plátkem. Vytvoříme tak techniku Bulleye, popsanou na obr. 3-6. Následně tyto válečky obalíme do černého plátku. Použijeme stejnou techniku.
• •
Obr.č.3 Růžový Bull-eye po stranách zúžíme a poté vyválíme dlaní.
• •
Obr.č.4 Cane rozkrojíme na dvě stejné poloviny a přiložíme k sobě.Ty rozkrojíme na půl a přiložíme na sebe. Jedná se o techniku salámu, kterou už umíme.
• •
Obr.č.5 Vzory přikládáme stále k sobě a tvarujeme do kulatého tvaru, abychom je mohly pohodlně válet.
• •
Obr.č.6 Přikládáme tak dlouho, dokud nám nevznikne jemný vzor salámu. Vzor se ale při každém zaválení výrazně zmenší, a proto musíme dávat pozor, aby zcela nezanikl. Před každým zaválením, nesmíme zapomenout pomačkáním zúžit kraje a až poté válet dlaní. Máme hotový vnitřek kytičky.
• •
Obr.č.7 Nyní budeme vytvářet okvětní lístky. Na ty použijeme fialový Bull-eye, který vyválíme do dlouhého rovnoměrného hada.
• •
Obr.č.8 Hada rozkrájíme na 10 dílků. Pomoci si můžeme pravítkem.
• •
Obr.č.9 Na tuto kytičku jsem potřebovala 10 dílků fialového cane, ale vše záleží na velikosti vnitřní části kytičky a tak je lepší si jich nakrájet více.
• •
Obr.č.10 Každý dílek vytvarujeme po celé jeho délce do lístečku. Tzn.na jedné straně ho zmáčkneme.
• •
Obr.č.11 Fialové dílky naskládáme po obvodu salámového vnitřku a pomačkáním upevníme.
• •
Obr.č.12 Tak jako vždy, kraje stlačíme po obvodu do požadované velikosti, a poté vyválíme dlaní. Pozor, abychom ho nevyváleli moc, vzor by mohl být tak příliš malinký. Ošklivé kraje ořízneme a máme hotový millefiory.
• •
Obr.č.1 Nyní si ukážeme jednoduchý postup výroby postavičky myšky. Připravíme si šedivou hmotu. Velikost záleží na tom, jak velkou budete chtít myšku mít.
• •
Obr.č.2 Kuličku otáčíme a stlačujeme ji z jedné strany mezi palcem a ukazováčkem. Tím nám vznikne čumáček.
• •
Obr.č.3 Formujete tak dlouho, dokut nevytvoříte Vámi požadovaný tvar. Myška může mít čumáček dlouhý a špičatý, nebo krátký…záleží jen na Vás.
• •
Obr.č.4 Nyní si z bílé hmoty připravíme malinkou kuličku, kterou rozřízneme na dvě stejné poloviny. Z těch následně vyválíme kuličky a přimáčkneme v místě, kde bude mít myška oči.
• •
Obr.č.5 Vyválíme si opět jednu ještě menší kuličku, tentokrát ale z černé hmoty. Znovu ji rozřízneme na půl. Pokud výsledné dva dílky budou příliš velké, rozřízneme je na čtvrtky. Tento postup se provádí, proto, aby oči měly stejnou velikost. Z dvou dílků požadované velikosti vyválíme kuličky a přimáčkneme v místě očí na „bělmo“. Poté ještě jehlou, nebo slabší pletací jehlicí vmáčkneme myšce do očí dírku. Oči poté vypadají věrohodněji.
• •
Obr.č.6 Nyní musíme vytvořit ouška. Tak jak jsem popsala v obrázku č.5, vyválíme si šedivou kuličku, tu rozkrojíme na dvě stejné poloviny, případně na čtvrtiny, aby ouška byla stejně velká. Z těchto dvou dílků vyválíme opět kuličku.
• •
Obr.č.7 Vyválené kuličky palcem zmáčkneme, aby se vytvořila placička. Placičky asi ve 2/3 odkrojíme. Takto nám vznikne základní tvar pro myší ouška.
• •
Obr.č.8 Nyní placičku vytvarujeme, tedy mezi palcem a ukazováčkem ohneme a přimáčkneme k hlavičce myšky v místě kde budou ouška.
• •
Obr.č.9 Teď už nám jen chybí nos a ocásek. Nosánek vytvoříme uválením miniaturní červené kuličky a přimáčknutím. Na výrobu ocásku potřebujeme malinkou žížalku, kterou na jedné straně vyválíme do špičky. Řezákem ho skrojíme do požadované délky a přimáčknutím připevníme k myšce.
• •
Obr.č.10 A myška je hotová. Nyní jí můžete dát péct.
• •
Obr.č.11 Máte rádi dortíky? Teď si jeden vyrobíme. Potřebovat budeme oranžovou kuličku (základ těsta) velikosti asi 3cm v průměru, silnější stejnoměrně vyválenou bílou placku (krém), slabounce, ale stejnoměrně vyválenou placku tmavě hnědé hmoty (čokoládová poleva) a malé kuličky červené a zelené hmoty (jahoda a lísteček).
• •
Obr.č.12 Oranžovou kuličku zmáčkneme a vymodelujeme do tlustého válečku.
• •
Obr.č.13 Vymodelovaný váleček po obvodu rozkrojíme na dvě stejné poloviny.
• •
Obr.č.14 Vezmeme jednu polovinu a rozkrojem položíme na bílou placku. Kolem do kola placku ořízneme. Jedná se o podobný postup jako u techniky mozaiky u obrázku 3,4.
• •
Obr.č.15 Polovinu oranžového válečku spolu s bílou plackou přiložíme zpět k druhé polovině válečku a znovu vytvarujeme do úhledného válečku.
• •
Obr.č.16 Nyní celý váleček položíme na hnědou placku a okrojíme po obvodu.
• •
Obr.č.17 Hnědou placku pomačkáme, aby přilnula a pokud se nám váleček zdeformoval ,opět ho upravíme.
• •
Obr.č.18 Nyní si připravíme opět hnědou placku. Její šířku skrojíme podle šířky válečku. Váleček obalíme po obvodu. Hnědá placka se nesmí překrývat. Použijte postup stejný jako u techniky Bull-eye popsaný na obrázku č.4,5.
• •
Obr.č.19 Spoje hnědé hmoty zaválejte kovovou jehlicí. S touto úpravou si opravdu dejte práci. Skryjete tím nedostatky a tím přispějete kvalitě výrobku.
• •
Obr.č.20 Připravíme si úzkou žížalku z bílé hmoty, kterou připevníme na kraj válečku. Spoj opět zaválíme jehlicí.
• •
Obr.č.21 Váleček rozkrojíme na čtyři části a už můžeme vidět dortík. Pracovat ale budeme jen s jednou částí. Tu ještě skrojíme asi na úhel 45°, aby byl dortík věrohodný.
• •
Obr.č.22 Slabou jehlou vymáčkneme vruby do bílé žížalky, tak aby vypadala, jako krémové zdobení.
• •
Obr.č.22 Z červeného dílku hmoty si vyválíme malinkou kuličku, kterou zformujeme do tvaru jahody a zelenou kuličku zmačkněme tak , abychom vytvořili placičku a opět vytvarujeme do podoby lístečku.Všechno jemně přimáčkneme na dortík.
• •
Obr.č.23 Nyní máme dortík téměř hotový. Ale aby byl co nejdůvěrněji podobný skutečnému dortíku, musíme ještě tupím hrotem (tam kde je oko) jehly do jahody a oranžového těsta vymačkat tečky a na lísteček ostrým hrotem vyznačit žilky. A máme hotovo. No není k nakousnutí?
• •
Obr.č.1 Na výrobu donátu technikou swirlu, si připravíme 3 různé barvy. Každá kulička by měla být v průměru alespoň 1cm.
• •
Obr.č.2 Kuličky přiložíme k sobě a vyválíme z nich jednu kuličku.
• •
Obr.č.3 Kuličku velice jemně a zlehka přimáčkneme sklíčkem, nebo akrylovou destičku.
• •
Obr.č.4 Poté destičku uchopíme oběma rukama a krouživými pohyby vytváříme vzor. Točit musíme jedním směrem. Na hmotu už netlačíme! Vzor se vytváří pouze točením.
• •
Obr.č.5 Točíme s destičkou tak dlouho, dokud se nám vzor dostatečně „zaspirálí“. Poté swirl jemně destičkou přimáčkneme, abychom zatlačili špičku, která vzniká při točení. Proděravěním v kraji můžete takto vyrobit přívěšek, nebo náušnice. Pokud vytvoříte dvě dírky vprostřed, máte knoflík.
• •
Obr.č.1 Ze všech projektů, které jsme si ukázali v této prezentaci, Vám jistě zbylo velké množství okrojků. Ty ale vyhazovat nebudeme, protože i z těch se dá vytvořit mnoho zajímavých šperků. Pro jejich zpracování máme několik možnosti.
• •
Obr.č.2 První možností je, že všechny podobné barvy válením dáte dohromady a vytvoříte tak novou barvu. K této možnosti, ale doporučuji použít strojek na nudle, protože s ním během několika proválení máte hotovo. Ručně by to trvalo dlouho. Bohužel, ale zpravidla vznikne nepěkná barva většinou v odstínu zelené, která se už jen těžko dá použít do jiného projektu. Využít jí však můžete jako podklad, na který přiložíte plátky odkrojené z jiného caneu.
• •
Obr.č.3 Další možností je, že všechny zbytky sválíte do úhledné kuličky.
• •
Obr.č.4 Kuličku rozkrojíte na dvě stejné poloviny a v „rozkroji“ se Vám ukáže vzor, často velice zajímavý.
• •
Obr.č.5 Poloviny přiložíte vedle sebe a ručně z nich vytvarujete obdélník.
• •
Obr.č.6 Obdélník položíte na bok a rozkrojíte ho opět na dvě stejné poloviny.
• •
Obr.č.7 Oba dílky přiložíme vedle sebe rozkrojenou částí. A přimáčkneme k sobě tak, aby nikde nebyla skulinka. Nyní tvoří jakoby odraz v zrcadle. Pokud je tvar stále ještě dost tlustý, abychom ho mohli ještě jednou rozkrojit, tak opatrně rozkrojíme. Pokud je natolik slabý (cca 3mm), už ho necháme.
• •
Obr.č.8 Na hmotu přiložíme igelitový sáček a převálíme válečkem. Výsledný povrch musí být rovnoměrný bez hrbolků, protože se jedná o poslední fázi výroby.
• •
Obr.č.9 Nyní máme rovnoměrně vyváleno do tloušťky minimálně 2mm, slabší plátek je příliš křehký a při nošení by se mohl ohýbat a nakonec se zlomit. Vyválená placka většinou získá nestejný tvar a proto hojně využívanou pomůckou jsou obyčejná vykrajovátka. Na placku přiložíme vykrajovátko v takové velikosti, aby se vešlo do placky a vykrojíme. Nyní máme téměř hotový např.náhrdelník.Jak ho dokončit si vysvětlíme v dalších postupech.
• •
Obr.č.10 V poslední ukázce zpracování zbytků, budeme užívat techniku spirály. Všechny zbytky, které máme, vyválíme na úzké placky, různých velikostí a tloušťek a naskládáme na sebe. Také přidáme jednu, nebo dvě kontrastní barvy, většinou černé.
• •
Obr.č.11 Na sebe naskládané placky začneme rolovat. Při rolování na vznikající váleček tlačíme, protože zde více než jindy vzniká riziko vzduchových bublinek.
• •
Obr.č.12 Když vše zarolujeme, přichází na řadu zužování. To ale tentokrát nebudeme provádět v krajích, tak jak jsme zvyklí, ale od středu. To znamená, že váleček pomačkáme v prostředku do požadované velikosti caneu a kraje rozválíme dlaní. Opět ošklivé části odkrojíme a vznikne nám barevná spirálka, která bude mít jistě své využití. Na následujících obrázcích najdete ukázku, jak mohou být zbytkové kousky využity.
• •
Obr.č.1 Nyní si ukážeme několik možností výroby a zdobení korálků. Připravíme si kuličku jakékoliv barvy ve velikosti potřebného korálku a jakýkoliv cane.
• •
Obr.č.2 Cane nakrájíme řezákem na úzké plátky a jednoduše je přiložíme na kuličku. Plátky přimáčkneme a kuličku v dlaních vyválíme. Na kuličku musíme dostatečně tlačit, aby se plátky zapracovaly do kuličky. Můžeme také použít větší plátek caneu a lepit je na kuličku přes sebe. Na tuto techniku můžeme použít kuličku se zbytků, protože základ se skryje.
• •
Obr.č.3 Při válení, se může kulička lehce zdeformovat a tak je nutné ji vyválet, případně prsty vytvarovat do souměrného tvaru. Nyní přichází na řadu vytvoření dírky. Tu vyrobíme nejprve slabou jehlou, pomalým propíchnutím. Propichování musí být opravdu pomalé, protože by mohlo dojít k nevratné deformaci. Poté malou dírkou pomalu protáhneme např. slabou pletací jehlici. Velikost dírky záleží na tloušťce návlekového materiálu. Pokud vlastníte šperkařskou vrtačku, je lepší korálek po vypečení provrtat, nemusíte se tak bát zdeformování.
• •
Obr.č.4 Další možností výroby korálku je obalení dřevěného korálku. Připravíme si tedy dřevěný korálek a plátky caneu.
• •
Obr.č.5 Plátek caneu by měl zasahovat asi do poloviny korálku. Přes druhou polovinu korálku cane budeme přetahovat tlačením a roztahováním. Tato technika je ale trochu „nebezpečná“, protože pokud nepřetáhnete cane pevně, můžou vzniknout vzduchové bublinky, které se objeví až po vypečení. Poté slabou pletací jehlicí najdete dírky a proděravíte polymerovou hmotu. Můžete dát péct.
• •
Obr.č.6 Poslední možnost výroby korálku je velice jednoduchá, nešetří však materiálem. Připravíme si několik plátků caneu.
• •
Obr.č.7 Plátky „zmuchláme“ dohromady a vytvoříme kuličku. Nyní vytvoříme dírku, tak jak je popsáno u obrázku č.3. Pozor na deformaci. Dáme vypéct.
• •
Obr.č.1 Ukázali jsme si několik základních technik výroby caneu. Nyní si ukážeme, jak s nimi naložit, abychom si vyrobili krásné šperky. První možností je plátkování s podkladovou vrstvou. Připravíme si několik slabých plátků caneu a vyválenou podkladovou placku.
• •
Obr.č.2 Na stejnoměrně vyválenou placku přiložíme jakýkoliv tvar vykrajovátka (u mě tvar kytičky). Vykrojíme a na výkrojek poskládáme i přes sebe slabé plátky caneu. Celá plocha podkladové placky musí být zakryta.
• •
Obr.č.3 Na plochu přiložíme igelitový sáček a převálíme. Můžeme přitlačit, ale jen tak, aby se jednotlivé plátky zapracovaly do sebe. Je nutné, aby výsledná placka byla stejnoměrná a bez hrbolků. Jedná se o konečnou úpravu.
• •
Obr.č.4 Válenou placku znovu vykrojíme stejným vykrajovátkem a podřízneme řezákem. Přívěšek máme téměř hotový. Možnosti pověšení si ukážeme v závěrečných úpravách.
• •
Obr.č.5 Další možností zpracování caneu je skládání vedle sebe. Cane si nakrájíme na silnější plátky cca 3mm.
• •
Obr.č.6 Čtyři až šest plátků naskládáme vedle sebe a začneme v ruce formovat.
• •
Obr.č.7 Mačkáním jednotlivé plátky tlačíme k sobě tak, aby nikde nebyla skulinka. Tato technika je právě kvůli tomuto stlačování složitější. Pro zjednodušení si na počátku můžete ukrojit silnější plátky. Po zformování opět vyválíme přes igelit a podřízneme řezákem.
• •
Obr.č.8 Z výsledné placky vykrojíme požadovaný tvar.
• •
Obr.č.9 Nyní máme hotové základy pro náušnice. Zbytek placky můžeme využít na korálky, které později zakomponujeme do náušnic, nebo jiného šperku.
• •
Obr.č.10 Další ukázkou využití caneu je jednoduché skládání. Budeme potřebovat základovou placku a několik slabě ukrojených caneů.
• •
Obr.č.11 Jistě jste si už všimli, že při krájení se cane lehce zdeformuje, tedy „zplacatí“. Tento nemilý jev vzniká tlakem nože při řezání. Bohužel se s tím nedá nic dělat. Na tuto techniku, ale potřebujeme pečlivě kulaté plátky, a tak je musíme vytvarovat v ruce. Poté je přiložíme na placku, zaválíme přes igelit, podřízneme řezákem a vykrojíme vykrajovátkem.
• •
Obr.č.12 Plátky caneu nemusíme jen skládat na sebe, nebo přes sebe. Můžeme je ponechat tak jak jsou. Vytvořením dvou dírek do cca 3mm silného caneu, vytvoříme roztomilé knoflíčky.
• •
Obr.č.13 Cane můžeme také všelijak tvarovat a tím vytvářet zajímavé šperky.
• •
Obr.č.1 Máme za sebou využití caneu a nyní jsme se dostali k závěrečné fázi a to nejprve možnosti pověšení výrobků. Nejjednodušší možností je vykrojení otvoru malým vykrajovátkem. Dejte pozor, aby jste vykrojili otvor alespoň 1mm od kraje. Na tomto kousku hmoty bude upevněn návlekový materiál a pokud bude příliš úzký, mohl by se roztrhnout. Vykrojené srdíčko nebo kolečko můžeme využít také.
• •
Obr.č.2 Další možností je vytvoření dírky. Ideální je dírku vyvrtat po upečení vrtačkou, nehrozí tak deformace. Ale pokud nemáte možnost vrtání, dírku vytvoříme kovovou pletací jehlicí. Pozor, dírku vytlačíme z obou stran! Opět minimálně 1mm od kraje, raději více.
• •
Obr.č.3 Poslední možností je použití tzv. ketlovacího očka. Jedná se o rovný drátek zakončený očkem. Ten používáme jen u širokých výrobků.
• •
Obr.č.4 Očko lehce poohýbáme, aby nemělo tendence vylézat a pomalu vtlačíme do výrobku. Očko můžeme použít i do plochých přívěšků. Poté podle možností pomačkáme, aby se očko ukotvilo.
• •
Obr.č.5 Nyní jsme u konce všeho tvoření se sirovou polymerovou hmotou a dostáváme se do fáze pečení a konečných úprav. Všechny výrobky položíme na plech s pečícím papírem. Pokud potřebujeme, aby přívěšek byl opravdu rovný, položíme ho na obyčejnou kachličku. Ta ale nesmí být se strukturou, by‘t jen minimální–všechno se obtiskne. Troubu necháme vyhřát a výrobky pečeme na 110° 30minut v elektrické troubě. Čas i teplota se liší od použité značky hmoty, ale tato informace je vždy napsána na obale. Je nutné použít jen elektrickou troubu, na ostatní možnosti tepelných úprav není polymerová hmota určená-může se spálit, ztratit barvu, nebo můžou vzniknout spálené bubliny.
• •
Obr.č.6 K samotné výrobě neodlučitelně patří i závěrečné úpravy. Tzn. broušení, leštění a lakování. Po upečení, necháme výrobky vychladnout. Zatím si připravíme misku s vodou a jemný šmirgl papír vhodný pro smirkování ve vodě. Výrobek namočíme a krouživými pohyby smirkujeme ne jen na povrchu, ale především v krajích, abychom strhly ostré hrany, které by nás mohly i poranit. Rozdíl poznáte na první dotek.
• •
Obr.č.7 Po smirkování, musíme výrobek nalakovat. Použít můžeme speciální lak na polymerové hmoty, ale podle mé zkušenosti, zcela postačí běžně dostupný lak na plasty. Natíráme z obou stran i po kraji jemným plochým štětcem. Ten nezapomeňte hned po lakování pořádně umýt, jinak lak zaschne a štětec můžete vyhodit.
• •
Obr.č.8 Po zaschnutí laku si připravíme komponenty a návlekový materiál. Nejčastěji se používají kroužky a háčky do uší. Jako návlek je nejvhodnější voskovaná šňůrka, nebo semišové šňůry (kůžičky).
• •
Obr.č.9 Háček do uší připevníme tak, že očko malými kleštičkami roztáhneme a provlékneme skrz dírku v náušnici. Poté očko zpět stáhneme.
• •
Obr.č.10 Kroužek protáhneme stejným způsobem jako náušnicový háček.
• •
Obr.č.11 Na obrázku vidíte možnosti jak navléknout přívěšky. Buď klasickým protáhnutím očkem, nebo liščím uzlem – ten je zvlášť oblíbený. Na dortík a srdíčko jsem připevnila závěs na mobilní telefon. Tak a jsme u konce.
•
V této prezentaci jsem Vám ukázala několik základních technik vzorování. Fimování je ale velice rozmanitá technika a různým kombinováním všemožných vzorů vznikají nové a nové možnosti. Jsem přesvědčena, že celý život budete objevovat nové techniky a postupy. Proto tvořte, tvořte a tvořte.
•
Jelikož je zpracování polymerových hmot v této době velice oblíbené, jsou dostupné všemožné návody na internetu. Doporučuji www.brydova.cz, www.nemravka.cz, a samozřejmě www.youtube.com. Také spoustu inspirace naleznete na www.sikovnilide.cz, nebo www.fler.cz. • Co se týče literatury, na našem trhu najdete: Nemravová, P., Fimo,šperky z polymerové hmoty,2010 Nemravová, P., Fimo, canes, 2011 Brýdová, M., Hrátky s Fimo hmotou, 2011 Brýdová, M., Miniatury z Fimo hmoty, 2011 Brýdová, M., Šperky z Fimo hmoty, 2012
•
Věřím, že Vám moje snaha přinese mnoho úspěchů ve vlastní tvorbě a brzy se můžu těšit na setkání na další Fimo-dílně.
•
Miroslava Hráská,
[email protected]
