4/2005
Vážení čtenáři, jak je již zřejmé z obálky časopisu, právě držíte v rukou 30. číslo Vlaštofky. V průběhu doby, co časopis vychází, se na jeho obsahu spolupodíleli prakticky všichni obyvatelé, kteří prošli domem, a také drtivá většina jeho zaměstnanců. Kdybych tady měl všechny vyjmenovat, na další příspěvky by zbyl již velmi omezený prostor a patrně bych na někoho stejně zapomněl. A tak tady zmíním pouze jednu osobu, bez které by časopis, pakliže by vůbec vznikl, vypadal určitě úplně jinak. Tímto člověkem, který stál u zrodu Vlaštofky a byl dlouhá léta její skutečnou duší, je bývalá zaměstnankyně domu Jana Žáčková. Časopis by rovněž nevycházel, nebýt ještě někoho. Ano, samozřejmě, jste to vy, naši čtenáři. Vaše přízeň a Váš trvalý zájem o dění v domě nám práci nesmírně ulehčují a Vaše reakce a ohlasy nám znovu a znovu dokazují, že Vás problematika a život zrakově postižených spoluobčanů skutečně zajímá. Za toto vše Vám děkujeme a prosím, držte nám palce i nadále. Takže zbývá popřát, ať se Vám nejen toto jubilejní třicáté, ale i následující čísla Vlaštofky líbí.
Den nevidomých Minulý týden jsme slavili svátek nevidomých. Občerstvení jsme si připravili sami svépomocí. Nejdříve jsme se rozhodli udělat pomazánku na chlebíčky. Jako hlavní suroviny jsme použili sýr, salám a také vajíčka. Nejdříve jsme sýr a salám strouhali, pak jsme tam přidali tatarskou omáčku. V pět hodin odpoledne, když bylo již občerstvení nachystáno, jsme se s ostatními obyvateli i zaměstnanci sešli ve společenské místnosti. Dlouho jsme se pak příjemně bavili. Den nevidomých se slaví 13. listopadu. Marek Macháček
Jak strávím letošní vánoce Letošní vánoce strávím podobně jako v minulých letech u své sestry v Berouně. Odjíždím v půli prosince a prožiji tam kromě vánočních svátků také Silvestra. Svou sestru navštěvuji poměrně často, alespoň pětkrát v roce. Vánoční dárky nakoupím až těsně před vánocemi přímo v Berouně. K vánocům patří tradiční pohádky v televizi, které se také chystám sledovat. Určitě také neodolám ochutnávce vánočního cukroví. Na štědrovečerní večeři bude podáván řízek, kapr, bramborový salát a mnoho dalších dobrot. Po večeři se budou rozdávat vánoční dárky. Ovšem nejhezčí na vánočních svátcích je jejich atmosféra. Lidé se nehá-
dají, mají k sobě blízko, všude panuje klid a pohoda. Věřím, že podobně pohodové svátky zažiji letos i já se svou sestrou a její rodinou. David Novák
Přejete si bohatého ježíška? Bohatý může být pouze ježíšek s malým j. Někdy až marnotratně bohatý. Ale skutečný Ježíšek s velkým J byl chudobný. Když se narodil, měl jenom plenky, do kterých ho zavinula Panna Maria, než ho položila do jeslí. Byl chudobný, ale přinesl poklad, jaký ještě na světě nebyl – lásku, která nikoho nevylučuje a všude, kde je potřeba, pomáhá. Vánoční dárky souvisí s onou láskou Ježíška v jesličkách. Tyto dárky není třeba vymýšlet, někdy stačí maličkost, kterou bude obdarovaný s hřejivými pocity užívat, nebo kterou s pocitem vděčnosti upotřebí. Mnohem cennější dar je vzájemné pochopení, snášenlivost a pozornost. Tyto dárky mohou trvat celý rok i dále. A těchto dárků si můžeme přát velké bohatství. A tyto dárky Vám v bohaté míře přeje Otec František.
Pomůcky, které usnadňují lidem ve Vlaštovičkách život V měsíci listopadu jsme spolu s některými obyvateli našeho domu po delší době opět navštívili Tyflopomůcky v Olomouci – jedná se o specializovanou prodejnu pomůcek pro zrakově handicapované. V této prodejně je nabídka mnoha zboží, které pomáhají nevidomým lidem v běžném životě. Najdete zde i věci, které používají
také lidé vidící, aniž by si uvědomili jejich důležitost pro zrakově postižené – např. jehly se speciálními oušky pro navlékání nitě, oddělovač žloutku, dávkovač tablet apod. Některé věci jsou na druhou stranu vymyšlené a vyrobené speciálně pro lidi nevidomé a zrakově postižené – např. mluvící nebo hmatové hodinky či budík, colortest, který slouží k rozpoznávání barev jakýchkoli materiálů, mluvící měřící pásmo a mnoho dalších. Výrobně náročnější elektronické pomůcky vyrábějí a prodávají specializované firmy a společnosti. Jednou z novinek mezi těmito pomůckami jsou hlasové programy mobilních telefonů, které jsou zatím vyráběny pro určité typy mobilů. Na první pohled nejsou tyto mobily nijak odlišné a nápadné od jiných, až po jejich zapnutí či používání zjistíte, že vás hlasově navedou do potřebné funkce, přečtou vám přijatou zprávu či zprávu, kterou vy sami napíšete, oznámí vám, kdo či jaké číslo vám volá, kolik je hodin, můžete si do něj nahrát krátkou poznámku či do diáře zapisovat vaše schůzky a úkoly. Někteří z našich obyvatel již tento ozvučený mobilní telefon mají a já doufám, že jim přináší potřebnou službu. Někdy stačí opravdu málo, abychom svět kolem nás přiblížili lidem, kteří jej nemohou vnímat zrakem, jindy je k tomu potřeba více trpělivosti, zručnosti a hlavně správných nápadů a myšlenek, které je možno zrealizovat. Ostatně, často je mnohem důležitější nejen vidět, ale vnímat to, co vidíme. Zrak nás může mnohdy klamat a k tomu správnému pochopení a správnému „vidění“ věcí nám pomůže, když oči zavřeme a budeme svět vnímat i jinými smysly. Radana Hartošová
Co se mi líbí a nelíbí na zimním ročním období Zima rozhodně není moje nejoblíbenější období. Třeba takový podzim, který zimě předchází, mám mnohem radši, osobně ho považuji za velmi romantické období. Mám ráda, když při procházkách venku je ještě teplo a pod nohama krásně „šustí“ listí. To v zimě při chůzi nevidomému člověku znesnadňuje pohyb napadlý sníh a hodně to klouže. Také můj pejsek to má v tomto ročním období ztížené, je mu zima na tlapky a dlouho na mrazu nevydrží. V zimě se těším na dobu adventní. Ten čas mám velmi ráda, protože se připravují dárky a v obchodech jsou vystaveny nejrozmanitější dekorace s vánoční tematikou. A taky v zimě 5. prosince chodí Mikuláš. Ale bezkonkurenčně mám nejraději dobu vánoční, kdy mám možnost se setkat s rodiči a svými nejbližšími. Protože bydlí až v Čechách, tak mi to většinou jindy pracovní povinnosti nedovolí. Když nepočítám cestu do zaměstnání a za nákupem, tak většinou v průběhu zimy pobývám doma. Svůj volný čas u sebe v bytě nejčastěji trávím posloucháním knížek, hodně čtu a pracuji na počítači. Miluška Moréová
Velká událost Dne 23. 7. 2005 se v Domě sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené konala velká sláva, neboť se brali dva obyvatelé tohoto domu a to Simona Lengyelová a Michal Pechanec. V den naší svatby jsem už nemohla ani dospat. Hlavou se mi honily nejrůznější myšlenky. Měla jsem obrovskou trému. Od samého rána panoval v domě velký rozruch a shon. Všichni se snažili, aby bylo vše připraveno a aby se na nic nezapomnělo. Když bylo vše hotovo, vydali jsme se všichni pomalu k autům. Cestou na obřad jsme o sobě dávali patřičně vědět hlasitým troubením. Na místo jsme dorazili trochu brzy, a tak jsme museli čekat, neboť se konal obřad, který byl naplánován před tím naším. Náš obřad se konal ve 12.30. Cestou do obřadní síně nám krásně vyhrávaly varhany. Bylo to tak krásné, že se mi chtělo plakat, ale naštěstí jsem se překonala. Nejprve měl krátký proslov pan oddávající. Poté následovalo navlékání prstýnků a novomanželský polibek. Po skončení obřadu jsme si nechali udělat společnou fotografii na schodišti, a pak jsme se odebrali k autům a vydali se zpět do Vlaštoviček. Ještě dříve, než jsme usedli ke slavnostně prostřenému stolu, museli jsme si poradit s jedním takovým svatebním zvykem, a to se zametáním střepů z rozbitého talíře. Moc se nám to nedařilo, ale za pomoci zaměstnanců domu se vše podařilo zamést. Pak již následovala svatební hostina a volná zábava až do pozdních večerních hodin. Z této velké události si odnáším do života mnoho krásných vzpomínek. Chtěla bych proto moc poděkovat všem zaměstnancům našeho domu, že nám pomohli uskutečnit tak krásnou svatbu. Simona Pechancová
Dochvilnost Měli jsme v Olomouci v semináři duchovní cvičení - exercicie. Denně jsme se třikrát nebo čtyřikrát shromáždili v seminární kapli, kde nám přednášel starší kněz z Velehradu. Varhaník usedl za varhany a hrál píseň. Přezpívali jsme mnoho slok, než přišel otec exercitátor. Všichni jsme byli rozladěni značným zpožděním. Otec se vymlouval, že má špatně hodiny. Tehdy i páter Šuránek- tak trpělivý, řekl, že špatné hodiny patří zahodit. Nedochvilnost snižuje hodnotu každé činnosti. Když se služba, nebo práce vykoná ve stanovený nebo smluvený čas, je to hodnota
navíc. Buďme uznalí, když někdy nastane nezaviněné zpoždění. Ale stanovený čas hleďme dodržet. Je to zřetelný projev lásky k bližnímu. A ještě otázka. Jak dlouho trvá Vaše chvilka? Když řeknete přijdu za chvilku, bude to až za hodinu nebo ještě později? Ty chvilky jsou velmi různé. Otec František
Vánoce Celý štědrý den jsme u nás doma od rána vždy strojili vánoční stromek a přitom jsme se dívali na televizi. Odpoledne se šlo ven, nebo jsme zůstali u televize či rádia
až do štědrovečerní večeře. Štědrovečerní večeře se vždy skládala z rybí polévky a bramborového salátu s osmaženým kaprem. Bez tohoto tradičního menu si ani vánoce nedovedu představit. Po večeři se rozdaly dárky, ze kterých jsme se radovali, než jsme šli spát. První svátek bylo vždy zvykem chodit k tatínkově mamince. Tam jsme se společně setkali s ostatními našimi příbuznými. Do konce vánočních svátků jsme pak chodívali na návštěvu k dalším našim příbuzným a známým. Hana Osladilová
Seznamte se s … Další zaměstnankyní, kterou jsme v rámci rubriky „Seznamte se s …“ vyzpovídali, byla Anička Vaňková. Co je podstatou vaší práce v domě sv. C. a M. ? Dělám sociální asistentku v domě pro zrakově postižené. Mou náplní je nejen
starat se o kuchyň, aby bylo vždy všechno nakoupeno, uklízeno, ale taky, abych pomohla našim nevidomým vždy, když něco potřebují. A to nejen tím, že je zavezu k lékaři, ale taky zašiji kalhoty, které se jim roztrhly apod. Co se vám za poslední rok v pracovním a co v osobním životě povedlo, na co jste nejvíce pyšná? V září uběhl první rok, co jsem začala pracovat ve Vlaštovičkách. Byla to pro mě snad největší změna. Zvykat si na novou práci, nové lidi, nové prostředí…, ale díky všem, jak zaměstnancům, tak klientům, kteří se mnou měli a mají velkou trpělivost, se mi ve Vlaštovičkách velice líbí a má práce mě baví. V osobním životě si cením své rodiny, která se každý den ráno rozprchne (manžel do práce, starší kluk do učiliště, mladší do školy) a večer se vracíme všichni domů. Bez čeho nebo koho byste se v domě sv. C. a M. neobešla? Samozřejmě bez svých spolupracovníků, na které se můžu kdykoliv spolehnout. A taky bez naší vedoucí domu Petry Hrbáčové, za kterou mohu s jakýmkoliv problémem přijít. Kdybyste z jakéhokoliv důvodu nemohla dělat to, co děláte, jaké je vaše vysněné zaměstnání? Kdybych nemohla dělat to, co dělám, snažila bych si najít práci, kterou bych zvládla, která by mě bavila a těšila. Nejsem typ osoby, která by seděla doma a čekala od státu nějakou podporu. Oblíbený film, kniha, hudební dílo? Oblíbený film? V poslední době si nenechám ujít seriál Ordinace v růžové zahradě. Knihy jsou různé a hudební dílo..? Hudbu poslouchám všechnu. I když doma (naši kluci mají rádi hudbu dost hlasitě) si moc nevybírám. Oblíbené jídlo, pití? Jelikož dost vařím, tak obvykle dělám, na co mám chuť, co mám ráda. Ráda mám klasická česká jídla, ať už je to řízek, nebo kuře, nepohrdnu ani buchtičkami s krémem.. Pití? Pití různé. Od neslazených minerálek až po kafe. Pivo nemusím. Jaká je vaše představa ideální dovolené? Sebrat manžela a kluky a odjet někam mimo domov. Nemusí to být někam daleko, k moři, za hranice. Stačí do jiného okresu, kraje. U nás (v ČR) je taky pěkně. Stačí vypadnout z denního kolotoče. Chodit po procházkách, dívat se kolem sebe, nevnímat hodiny, nepočítat peníze. Věnovat se pouze jeden druhému, své rodině. S kým byste chtěla ztroskotat na opuštěném ostrově? Protože málo kdy jezdím někam sama, tak doufám, že bych jela s manželem. A když jsme to spolu vydrželi již 17 let, tak bych brala i ten ostrov s ním. Děkuji za rozhovor. redakce
Vyšlo 30. číslo Vlaštofky ...
Ing. Tomáš Schaffartzik - zástupce ředitele Charity Opava
Zdeněk Šmahlík - bývalý obyvatel Domu sv. Cyrila a Metoděje (slabozraký) Petra Hrbáčová - vedoucí Domu sv. Cyrila a Metoděje
Mirek Kuba - obyvatel Domu sv. Cyrila a Metoděje (slabozraký)
Jan Hanuš - ředitel Charity Opava
Aktuality Už jste někdy sfárali do dolu? Že ne? Pak nemáte za sebou to, co naši obyvatelé, kteří tuto dobrodružnou a veskrze zajímavou zkušenost absolvovali během prohlídky hornického muzea v Ostravě. Podle prvních bílých dnů se zdá, že nová sněhová fréza bude ve Vlaštovičkách v neustálé permanenci. Celá osádka domu gratuluje Marušce Hanušové a předposlednímu vedoucímu domu, toho času řediteli opavské Charity Janu Hanušovi k narození jejich čtvrtého potomka, který dostal jméno Petr. To, že příprava jídla není bez pomoci zraku žádná legrace, se mohli na vlastní kůži přesvědčit zaměstnanci domu, kteří se snažili 11. listopadu s klapkami na očích v rámci prožitkového semináře opéct topinky a připravit chutnou pomazánku. Nové informační materiály určené pro zájemce z řad návštěvníků a příznivců domu jsou konečně na světě. Redakční rada: Koordinace: Petra Hrbáčová, Václav Burda Výkonní redaktoři: David Novák, Miluška Moréová Ilustrace: Petra Hrbáčová Časopis Vlaštofka je dílem obyvatel domu. Vydavatel: Charita Opava – Dům sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené ve Vlaštovičkách Adresa: Marie Dolanské 19, 746 01 Opava – Vlaštovičky Telefon, fax: 553 793 401, 553 793 459 Mobil: 605 738 957 e-mail:
[email protected] Toto číslo vyšlo 14. 12. 2005 v nákladu 1300 výtisků a je již 30. v pořadí od vzniku časopisu. Vytiskl Grafis 2000 s.r.o. Povoleno Ministerstvem kultury České republiky MK ČR E 13841
