Jak stimulovat slabý růst české ekonomiky?
Václav Franče
Policy Brief #2 březen 2012
Redakce provedla jazykové a stylistické úpravy textu. Text neprošel oponentním řízením. © CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii, 2012.
1
Jak stimulovat slabý růst české ekonomiky?∗ Václav Franče∗∗
Pomalý růst české ekonomiky a jeho příčiny Jedním z řady aktuálních problémů Česka je pomalé tempo ekonomického růstu. V pokrizových letech 2010 a 2011 rostla česká ekonomika každý rok pomaleji než německá. V roce 2010 vzrostla česká ekonomika reálně o 2,7 % a v roce 2011 pak podle předběžných odhadů o 1,7 %. Německá ekonomika pak v roce 2010 přidala 3,7 % a v roce 2012 slušná 3 %.1 To je něco, na co jsme v předkrizových letech, kdy česká ekonomika rostla i výrazně rychleji než německá, nebyli zvyklí. Reálně tedy již německou ekonomiku nedoháníme. Fakticky s výjimkou států, které musejí provádět striktní rozpočtové škrty, roste momentálně česká ekonomika nejpomaleji v Evropě. Za pomalým růstem české ekonomiky mohou stát dva faktory, slabá vnitřní poptávka a vyčerpání současného růstového modelu. Slabá domácí poptávka Slabou domácí poptávku ilustruje například vývoj nových průmyslových zakázek. Zatímco zahraniční zakázky vykazují slušný meziroční růst, domácí průmyslové zakázky jsou v hlubokém meziročním propadu. Za prosinec 2011 vykázaly domácí průmyslové zakázky meziroční propad o více než 17 %, zatímco zahraniční zakázky vzrostly o 10 %.2 Celkově tak byly v prosinci průmyslové zakázky v propadu. Podobný vývoj byl k vidění i v předešlých měsících. Takže
∗ ∗∗
1
2
Autor děkuje Doc. Ing. Pavlu Mertlíkovi, CSc. za konstruktivní připomínky, které přispěly ke zlepšení textu. Veškerou zodpovědnost za případné chyby nese autor. Mgr. Václav Franče je absolvent Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Aktuálně je doktorským studentem CERGE-EI, Center for Economic Research & Graduate Education – Economics Institute, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky, v.v.i. se zaměřením na makroekonomii a hospodářskou politiku. Od dubna 2011 pracuje jako makroekonomický analytik v Raiffeisenbank a.s.; je spolupracovníkem think-tanku CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii. E-mail:
[email protected] Národní účty a Předběžný odhad čtvrtletního HDP. Český statistický úřad, http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/ kalendar/aktual-hdp a Annual national accounts; Quarterly national accounts. Eurostat (European Commission), http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/national_accounts/data/main_tables Průmysl. Český statistický úřad, http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/2011-pru
2
zatímco exportní odvětví jako automobilový průmysl si stojí poměrně dobře, odvětví vyrábějící zboží pro domácí trh se potýkají s problémy. To samé se dá rovněž říci o stavebnictví, které je v propadu již od roku 2008 a s růstem lze počítat vzhledem k očekávanému slabému růstu české ekonomiky v tomto roce až od roku 2013. Podobně také vývoj maloobchodních tržeb ilustruje slabou domácí poptávku. Za rok 2011 vzrostly maloobchodní tržby reálně o 1,9 % (v roce 2010 o 1,0 %). Příčinou slabé vnitřní poptávky je zejména redukce mezd ve veřejném sektoru, která omezuje růst mezd i v soukromém sektoru. Například za 3. čtvrtletí 2011 v nepodnikatelské sféře reálně poklesla průměrná mzda o 0,7 % meziročně, v podnikatelské sféře naopak vzrostla reálně o 2,4 % r/r.3 Druhým zdrojem slabé poptávky jsou očekávání malého ekonomického růstu. Očekávajíli domácnosti pomalý ekonomický růst v budoucnu, a tedy i pomalý růst spotřeby, tak více spoří, aby přesunuly současnou spotřebu do budoucna. Odložení současné spotřeby pak znamená zpomalení růstu v současnosti.4 Pesimistická očekávání ohledně budoucího ekonomického růstu jsou momentálně způsobena zejména probíhající dluhovou krizí. Není také bez zajímavosti, že podle Barro-Ricardovy ekvivalence5 by úsporná opatření v souvislosti s dluhovou krizí měla naopak vést k vyšší spotřebě domácností, protože úspornými opatřeními se zvyšuje celoživotní příjem domácností. Takže podle této teorie by například nyní měla spotřeba v Řecku růst, což se zjevně neděje. Současný vývoj v zemích zmítaných dluhovou krizí tak ukazuje na slabiny této teorie. Stimulace poptávky Otevřeným problémem tedy je, jak stimulovat slabou domácí poptávku s tím, že deficitní stimulace již není možná. Finanční trhy by nám na rozdíl od USA, Německa či Japonska nárůst deficitů již nedovolily. K českým vládním dluhopisům totiž existuje pro investory mnoho alternativ. To samé se ale rozhodně nedá říct například o dluhopisech USA. A „rozhněvat“ si finanční trhy není zrovna dobrý nápad, jak ukazuje příklad „periferních“ zemí (Řecka, Portugalska, Irska, Itálie a Španělska) či například sousedního Maďarska. Možným řešením by bylo přerozdělení majetku od vysoko příjmových směrem ke středně a nízko příjmovým domácnostem pomocí státního rozpočtu. Existuje totiž množství jak 3
4
5
Zdrojem dat je Český statistický úřad, viz Maloobchod a Průměrné mzdy, http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/aktual-mal a http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/aktual-pmz Závislost současné mezery výstupu na očekávané mezeře výstupu v budoucnu a reálné úrokové míře popisuje například novokeynesiánská IS křivka. Podle Barro-Ricardovy ekvivalence je fiskální politika neúčinná, protože racionální spotřebitelé vědí, že dnešní snížení daní znamená jejich zvýšení v budoucnu a tomu také přizpůsobí své chování a začnou vice spořit. Současná dluhová krize však ukazuje na slabiny této teorie.
3
mikroekonomické tak makroekonomické evidence6, že nízko příjmové domácnosti nespoří vůbec nebo jen minimálně, a tak dodatečný příjem z přerozdělení spotřebují (což je v rozporu s hypotézou permanentního důchodu, podle které domácnosti celý dodatečný příjem uspoří), čímž zvýší HDP a zvýší se jim také jejich životní úroveň. Otázkou je reakce vysoko příjmových domácností na zvýšení daní. Bude-li zvýšení daní jen dočasné, nevyhodnotí si je jako snížení svého permanentního důchodu a svoji spotřebu nesníží. Ve výsledku by se tedy měl HDP zvýšit pouhým přerozdělením. Bude-li však zvýšení daní konstruováno jako trvalé, pak vysoko příjmové domácnosti sníží svoji spotřebu, protože poklesne jejich permanentní důchod. Krátkodobé přerozdělení bohatství tak poskytuje možnost, jak krátkodobě stimulovat ekonomiku bez dalšího zadlužení. Současná a předchozí vláda systematicky přesouvala a přesouvá daňové břemeno z vysoko příjmových domácností na středně a nízko příjmové domácnosti; zejména pomocí následujících opatření: zrušení progrese u daně z příjmu fyzických osob (DPFO), zavedení stropů na sociální a zdravotní pojištění, zvýšení snížené sazby DPH, snížení majetkových daní, redukce sociálních transferů atd. Tato přijatá opatření mají pravděpodobně také vliv na aktuálně slabou vnitřní poptávku. Částečnou reverzí těchto opatření by se dala mobilizovat vnitřní poptávka a tím dočasně zvýšit ekonomický růst. Z konkrétních opatření by bylo vhodné znovu zavést rozumnou míru progrese u DPFO, podobně, jako tomu je u většiny států na západ od nás. Míra zdanění vysokých příjmů je u nás v mezinárodní komparaci extrémně nízká (jen 15 %). Nižší míra zdanění je jen v Bulharsku (10 %).7 Její zvýšení zhruba ke 30 % by tedy bylo žádoucí, protože by se tím přerozdělila část zdrojů ve společnosti (což by mělo stimulační účinky). Zároveň by to však nevyvolalo žádný „exodus“ lidí s vyššími příjmy, protože zdanění vysokých příjmů je v západní Evropě ještě znatelně vyšší než 30 %. Z dalších daňových opatření se jeví jako vhodné výrazně zvýšit majetkové a dědické daně, protože v mezinárodní komparaci jsou tyto dně v ČR velmi nízké a navíc nezpůsobují distorze jako například zdanění práce. Také je pochopitelně vhodné zmírnit neefektivity u veřejných výdajů. To pravděpodobně bude vyžadovat zastavení řady infrastrukturních zakázek do doby, než se najde efektivnější model
6
7
Srv. např. Mankiw, N. Gregory. The Savers-Spenders Theory Of Fiscal Policy. American Economic Review, Vol. 90 (May 2000), No. 2, s. 120–125 a literatura tam uvedená. Taxation Trends in the EU. Data for the EU Member States, Island and Norway. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2011, s. 99, dostupná na Eurostat (European Commission), http://epp.eurostat.ec.europa.eu/ cache/ITY_OFFPUB/KS-DU-11-001/EN/KS-DU-11-001-EN.PDF
4
jejich financování. Mnoho miliard by se též dalo ušetřit zavedením aukčních nákupů ve veřejném sektoru. To už je ale zcela jiné téma. Výše zmíněná tři opatření spolu s mírným zvýšením DPFO tak, aby nebyla ohrožena mezinárodní konkurenceschopnost ČR, jsou schopna vygenerovat značné množství finančních prostředků, které lze částečně použít na rozpočtovou konsolidaci, ale také na nedeficitní stimulaci růstu ekonomiky, což by dále generovalo další rozpočtové příjmy. U stimulačních opatření je však třeba utrácet veřejné prostředky s rozmyslem. Nejlépe je směrovat veřejné prostředky do oblastí, kde budou mít jak krátkodobý stimulační efekt, tak povedou ke zvýšení konkurenceschopnosti v delším období. Jako příklad lze uvést zvýšení platů učitelů, které jsou dlouhodobě podhodnocené a výsledky českého školství podle toho také vypadají. Je však zřejmé, že zvýšení platů učitelů musí jít ruku v ruce i se zvyšováním kvality výuky, protože zvyšování platů samo o sobě nemá valný smysl. To je ale opět již jiné téma. Celkově by pak bylo vhodné přehodnotit politiku plošných škrtů mezd ve veřejné sféře a více diversifikovat podle společenského přínosu jednotlivých profesí. Jako další stimulační opatření by bylo vhodné zvýšit daňovou slevu na poplatníka, která byla nedávno současnou vládou snížena, nebo zvýšit slevu na dítě. Kromě toho, že toto opatření bude stimulovat vnitřní poptávku, mohlo by i zvýšit nabídku práce nízko příjmových domácností. Toto opatření by tak generovalo jak poptávkový, tak nabídkový stimul pro snižování nezaměstnanosti. Vyčerpání růstového modelu Stimulační opatření zmiňovaná výše však nemohou zvýšit ekonomický růst trvale. K tomu je třeba zvýšit růst produktivity práce, čímž se dostáváme k druhé příčině slabého růstu ekonomického růstu - vyčerpání současného růstového modelu. Dosud byl růst produktivity tažen přílivem zahraničního kapitálu do odvětví se střední až nízkou přidanou hodnotou. Tento růstový model nastavený sociálně demokratickými vládami ale má své meze a zřejmě se již pomalu vyčerpává, protože v těchto odvětvích začíná mít Česko významného konkurenta v jihovýchodní Evropě a potenciálně také v Číně. Nyní je tedy vhodné začít s postupnou implementací nového růstového modelu s větším důrazem na odvětví s vyšší přidanou hodnotou dříve, než k tomu budeme okolnostmi donuceni. To není čistě český problém, s podobným problémem se bude potýkat například i Německo.
5
Zvýšení výdajů na vzdělání Větší důraz na odvětví s vyšší přidanou hodnotou není možný bez vzdělané pracovní síly a tu Česká republika nebude mít bez vyšších výdajů na vzdělání, které v přepočtu na žáka jsou v porovnání s ostatními zeměmi OECD tristně nízké, a to i v přepočtu na paritu kupní síly. Roční výdaje na žáka v roce 2008 v ČR činily 5895 USD (přepočteno podle parity kupní síly), zatímco země OECD v průměru vydávaly 8831 USD. Země, se kterými se poměřujeme nejvíce, Německo a Rakousko, pak vynakládaly 9115 USD respektive 11852 USD.8 Mezera mezi ČR a vyspělými zeměmi je tedy značná a nelze brát jako polehčující okolnost, že ostatní postkomunistické státy jsou na tom stejně špatně jako my. Zvýšení výdajů na vzdělání tedy můžeme chápat jako prostředek ke zvýšení jak krátkodobého ekonomického růstu (zvýšení platů učitelům), tak dlouhodobého růstu. Ostatně i řada růstových modelů potvrzuje, že výdaje na vzdělání jsou hlavní determinantou endogenního růstu produktivity. Problémem ale je, že zvýšení růstu produktivity se dostaví až s notným zpožděním po zvýšení výdajů na vzdělání. Politická motivace pro takovýto krok je tak nízká, protože ono časové zpoždění je o dost delší než délka jednoho volebního cyklu. Zde pochopitelně dochází ke známému problému dynamické inkonsistence, čili preference krátkodobých hospodářsko-politických cílů před dlouhodobými. Zvýšení výdajů na vzdělání tak bude velmi složitým úkolem, který se pravděpodobně neobejde bez konsenzu na politické scéně. Zvýšení výdajů samo o sobě kýžený efekt nepřinese. Je třeba zdroje také efektivněji než dnes alokovat. Momentálně největším problémem českého školství je extenzivní poskytování málo kvalitních titulů zejména v humanitních vědách. Odstranění tohoto problému je nemyslitelné bez zásadní změny systému dotací, kde by bylo vhodné jako kritérium poskytnutí dotací více zohlednit kvalitu poskytnutého vzdělání, a nikoliv jen jeho kvantitu. Na druhou stranu není nutné za tímto účelem omezovat těžce nabyté akademické svobody, jak se nyní děje. Dostatečným nástrojem kontroly veřejných prostředků plynoucích do vysokého školství je akreditační komise. Závěr Toto Stanovisko analyzuje příčiny současného pomalého růstu české ekonomiky a navrhuje opatření, jak slabý růst stimulovat. Za pomalým růstem české ekonomiky stojí slabá vnitřní poptávka, která je důsledkem pomalého růstu mezd a pesimistických očekávání ohledně
8
Education at a Glance 2011: OECD Indicators. Paris Cedex: OECD Publishing, 2011, s. 218, dostupná na Directorate for Education, Organization for Economic Co-operation and Development, http://www.oecd. org/dataoecd/61/2/48631582.pdf
6
budoucího ekonomického růstu, a vyčerpání současného růstového modelu. Autor navrhuje přerozdělení části disponibilních zdrojů ve společnosti ve prospěch středně a nízko příjmových skupin jako nástroj krátkodobé stimulace a zásadní zvýšení výdajů do vzdělání jdoucí ruku v ruce se zvýšením efektivity výdajů jako nástroj zvýšení dlouhodobého ekonomického růstu.
