Jak se tygr Ibrahim. přestěhoval

Jak se tygr Ibrahim přestěhoval

1

na sídliště sídl iště

Kapitola první

2

V hlavních rolích: tygr Ibrahim a pan Pštros (trafikant a moudrý pták)

Dále účinkují: pan Pilulka (velmi laskavý lékárník) Bystroočko (šilhavý tygr) Václav Chrápal (vrátný v ZOO) pan Mádátidal (účetní) slečna Kuna (které to pořád sluší) a lev Jakoas (starý vrčoun)

Jak se tygr Ibrahim přestěhoval na sídliště

3

Tygr Ibrahim se narodil v Indii – to je od nás asi tak daleko, jako z Prahy do Berouna a zase zpátky, a pak zase tam a zase zpátky, a to by se opakovalo tolikrát, až by člověk znal Beroun jako svoji vlastní kapsu a také všechny ty keře a stromy podél cesty a dokonce i každý kámen. Že se Ibrahim narodil právě v Indii, na tom by nebylo ještě nic divného, většina tygrů na celém světě pochází právě odtud. Jenže tygr Ibrahim byl už od narození trochu jiný tygr. Místo lovu, plížení a jiných denních rozcviček si raději sedl do stínu, pohodlně se uvelebil a četl pak jednu stránku za druhou, všechny možné noviny, časopisy a kolikrát jen jejich útržky. Prostě to, co kdy našel a co kdo z turistů i jiných zajímavých lidí někde náhodou vytrousil nebo nechal ležet. Netrvalo dlouho a z Ibrahima se stal nejen náruživý čtenář, ale také zkušený cestovatel – alespoň po mapě. Neuměl sice ulovit ani myšku, zato však díky novinám a různým cestopisům na puntík přesně věděl, jak je velká severní Amerika, kolik má Burundi obyvatel, kde leží Londýn, Prachatice, nebo třeba i Antananarivo. Přestože na lov nechodil, o jídlo a pití neměl Ibrahim nikdy nouzi. To mu totiž přinášeli jiní tygři, kterým pak na oplátku vyprávěl o dalekých, cizích zemích a také o tom, co se všude ve světě přihodilo. a protože se v tom příjemném stínu sotva hýbal, narostlo časem Ibrahimovi trochu bříško. To mu ale nevadilo ani v nejmenším, protože byl kluk a z tygřích kluků, jak je všeobecně známo, vyrůstají dospělí tygři, ke kterým patří trochu větší bříško stejně tak, jako palčáky k lyžování. To věčné čtení ale mělo jeden háček. Čím víc toho tygr Ibrahim přečetl, tím víc začal toužit po cestování a po poznávání jiných zemí, velkých měst a městských parků. Kolikrát, když zavřel oči, viděl sám sebe, jak se prochází takovým nějakým městským parkem, kam chodí spousta psovyvenčovačů, kočárkotlačičů, zamilovanců a jiných podivných stvoření a představoval si, jak se tu a tam zastaví na kus řeči, aby si popovídal o počasí, o tom, jak je to dneska všechno jiné a jak se pak rozloučí zdvořilým potřesením tlapky a slibem, že se opět setkají. Městských parků, kde se lidé i zvířátka na slovíčko zastaví a přátelsky si popovídají, takových parků je po světě spousta.

4

Kapitola první

Byla to věc náhodná, že se Ibrahimovi dostaly do tlapek právě Lidové noviny, ve kterých byl uveřejněný následující inzerát:

Ibrahim si přečetl inzerát dvěstědvacetpětkrát a pak ještě jednou, aby si byl jist, že všechno správně pochopil. Pak teprve vzal list papíru a namočil špičku svého ocasu do silného indického čaje, aby do Prahy odepsal, že se o místo uchází. Samozřejmě musel nejprve chvilinku počkat, nežli čaj vychladne. Jinak by se mu totiž mohlo stát, že by si ocas opařil, a to Ibrahim v žádném případě nechtěl. Když byl se psaním hotov, nechal psaní ještě oschnout, aby se v obálce nerozmazalo, a pro jistotu si všechno pečlivě přečetl, jestli nemá někde chybu. To víte, když už se tygr uchází o takové místo, nesmí napsat žádné hrubky – to by se v ZOO nejdříve podivili a pak by si řekli: „No, takového tygra, který ani neví, kdy se píše měkké „i“ a kdy tvrdé, takového tygra tady nebudeme potřebovat. Jen a si pěkně zůstane tam, kde je, a naučí se nejdříve správnou gramatiku.“ Psaní bylo ale v pořádku, i všechny tečky, čárky a háčky byly na svých místech, a tak si Ibrahim napěchoval batoh kukuřičnými plackami, které měl tak rád, přidal i několik kousků salámu a vydal se na nejbližší poštu. Zalepenou obálku dal v batohu až úplně nahoru, aby se nepomačkala, nebo neumastila. Cesta na poštu může být uprostřed Indie pěkně daleká – Ibrahim potřeboval dva dny, dvě noci a dvě hodiny, nežli tam konečně dorazil. Protože byl batoh hod-


5

ně těžký, aby si tygr ulehčil, snědl všechny placky i nakrájený salám už první den a zbytek cesty neměl co pojíst. Byl, chuděra, tak vyhladovělý, až z toho šilhal, a spletl si poštu s lékárnou, která byla hnedka vedle. Naštěstí byl pan lékárník Pilulka velmi laskavý lékárník, který měl tygry rád, a tak Ibrahima nejprve usadil do měkké pohovky, aby si odpočinul, a připravil mu mezitím vitamínový nápoj z čerstvého ovoce. a to, prosím, osobně a zcela zdarma! Když Ibrahim opět nabyl sil a přestal šilhat, pan Pilulka ho vyvedl zpátky na ulici, ukázal mu ty správné dveře na poštu a ještě se s ním srdečně rozloučil. Ibrahim pěkně poděkoval a slíbil panu lékárníkovi, že jeho lékárnu určitě každému doporučí, a už bude mít trable s čímkoliv a jakékoliv.

6

Kapitola první

Poštovní úřad byl nejen velmi malý, ale i velmi přeplněný. To by snad žádný tygr nevěřil, kolik se tam vešlo zvířátek. Když si Ibrahim vystál dlouhatánskou frontu a dostal se konečně na řadu, usmál se na paní úřednici, jak nejlépe uměl, položil obálku na pult a řekl: „Prosím, letecky! To je totiž strašně důležité psaní a musí být doručeno, jak nejrychleji to jen půjde.“ Paní úřednice tedy nalepila na obálku jednu krásně modrou známku, vybrala to největší razítko, které měla, načež se obrátila na Ibrahima: „Tak to bude za devět tygřích chlupů, pane tygře. Přejete si stvrzenku?“ Ibrahim si vzal stvrzenku, ještě se zdvořile uklonil, jako nějaký kavalír, a vypravil se na cestu domů. V místní pekárně si za pět tygřích chlupů nakoupil placek, co se do batohu vešlo, ale tentokrát už byl chytřejší a nesnědl všechno najednou. To aby náhodou zase nezačal šilhat, protože takový šilhavý tygr, to by bylo jako učitel češtiny, který neumí říct „ř“. Ibrahim znal jednoho tygra, který šilhal a vůbec špatně viděl. Říkali mu z legrace Bystroočko. Ale pro Bystroočka to moc legrace nebyla, jen se trápil a neustále plakal, protože nedokázal chytit ani unavenou mouchu, natož pak pořádný oběd. Hodně zhubnul a kolikrát ze samého šilhání i narazil do stromu a ostatní tygři se mu jenom smáli. Nakonec to však s ním dobře dopadlo, protože si obstaral brýle – takové pěkné, se zlatou obroučkou. Od té doby nejenže nešilhal, ale i pořádně přibral na váze a viděl dokonce lépe, než všichni ostatní tygři dohromady. Ten Vám, lidičky, uviděl komára na dvě stě metrů a ještě mu na tu dálku dokázal spočítat všechny nohy! Přezdívka Bystroočko mu sice zůstala, ale už se mu nikdo nikdy nesmál… Dopis do pražské ZOO řádně odešel a Ibrahimovi te nezbývalo, než čekat a čekat. Protože ale odeslal psaní letec-


7

ky, netrvalo to ani tak dlouho, a odpovědi se dočkal. To bylo radosti! Vedení ZOO mu odepsalo, že se po zralém uvážení rozhodlo Ibrahima přijmout. a jelikož neměl ve svém dopise ani jednu jedinou chybičku a protože obálka nebyla ani pomačkaná, ani umaštěná, posílají mu i letenku, aby ho co nejdříve mohli osobně poznat a s velkou slávou přivítat na ruzyňském letišti. Tygr Ibrahim toho moc nevlastnil, a tak byl na cestu do Prahy sbalený rukcuk. Vzal si s sebou jen cestovní pas, kartáček na zuby, kšiltovou čepici proti sluníčku a malý polštářek pod hlavu, aby se mu v té cizině dobře spalo. a protože ještě nikdy neletěl, přibalil i tygří mastičku proti bolení hlavy – to kdyby bylo nejhůř a v letadle se mu udělalo špatně. Ale špatně se mu neudělalo. Tak moc se na Prahu těšil, až z toho těšení celý usnul a probudil se teprve chvilku před přistáním. Sotva Ibrahim vystoupil z letadla, nejdříve ze všeho se pořádně protáhl, pak se podrbal na svém poněkud větším bříšku a naježil všechny chlupy, od hlavy až k patě. Byl totiž teprve duben a v Praze bylo mnohem chladněji, nežli v Indii. Teprve pak se rozhlédl, jestli ho na letišti někdo očekává. Uvítací výbor by asi nepřehlédl ani slepýš. Od letadla až k velkým, proskleným dveřím byl natažený červený koberec, čis ounký a jemňounký, jako bývá jinak jen pro státníky a podobně důležité osoby. Hned za dveřmi pak stáli tři zástupci pražské ZOO a za nimi hlouček jásajících dětí, které se už na tygra těšily a mávaly barevnými vlaječkami, jako při průvodu. Abyste věděli, v pražské

8

Kapitola první

ZOO totiž chyběl tygr už léta letoucí, a děti si začaly stěžovat, že bez tygra to není žádná opravdická ZOO a chtěly vrátit peníze za vstupenky. Přitom tam jiných zvířátek bylo víc, než habaděj. Proto také vyšel drahý inzerát v Lidových novinách, které si Ibrahim náhodou přečetl, a proto bylo okolo jeho příjezdu tolik slávy. Byla tam dokonce i Česká televize, která všechno natáčela a vítání tygra vysílala živě, po celé zemi. To aby se všichni dozvěděli, že je od teka v zoologické zahradě i skutečný tygr, aby se tedy přišli na něj podívat, koupili si vstupenku a přispěli tak zvířátkům na stravu, na ubytování a také na huňaté čepice, kdyby byla velká zima. Ibrahim byl z toho všeho tak překvapený, že jen kulil oči a dokonce se i zapomněl přestat drbat na bříšku. Takovou slávu ještě nikdy nezažil a nejen, že měl velikánskou radost, ale také si připadal strašně moc důležitý, asi tak, jako sám pan prezident nebo nějaký král. Do uvítacího výboru byl po dlouhém rozmýšlení a hlasitém handrkování vybrán Václav Chrápal, který byl v ZOO vrátným a tedy hned po panu řediteli tou nejdůležitější osobností, potom pan Mádátidal, který byl velmi schopným účetním a nejenže všechno zařídil, ale také až do posledního haléře spočítal a pak ještě slečna Kuna, protože jí to móóóc slušelo. Pan Mádátidal navíc pocházel z Indie, stejně jako Ibrahim, a mohl by tedy to jedno, či druhé slovíčko vysvětlit, kdyby tygr náhodou něčemu nerozuměl. Ale toho nebylo zapotřebí, protože Ibrahim rozuměl všemu a velmi dobře. Po uvítání, když se Ibrahim se všemi dostatečně pozdravil, dětem zamával a dosyta se najedl obložených chlebíčků, nastoupil celý výbor i s tygrem do autobusu číslo 119, aby je dovezl do Tróje, přímo před ZOO. Jenže autobus číslo 119 jezdí jenom do Dejvic, což je v úplně jiné části města, a tak museli jednou přestoupit. Ibrahim si moc liboval, jak je Praha krásná, jak jsou na něj všichni milí a jak to velké vítání klape, jako po drátku. Ale ouha! Sotva dorazili na místo, začaly první problémy – neměli totiž Ibrahima kde ubytovat! Zatímco se výbor vypravil na letiště, přistěhoval se do ZOO nechvalně známý lev Jakoas. Byl to starý vrčoun, který si bez nějakého ptaní a velkých okolků uložil svých pět švestek právě tam, kde měl podle přesného plánu pana Mádátidala bydlet tygr Ibrahim. Situace to byla pěkně zapeklitá, protože s Jakoasem nebyla žádná řeč. Hned


9

10

Kapitola první

se začal rozčilovat a vrčet, jako kdyby mu někdo šlápnul na ocas, a o nějakém dalším stěhování nechtěl ani slyšet. Kdo lva Jakoase znal, ten se ho bál, a kdo ho neznal, bál se ještě víc. Proto bylo jasné, že Ibrahima budou muset ubytovat někde jinde. Ale kde? Všechny pokoje, klece a výběhy už byly obsazené a o nějaké přistýlce u antilop, nebo divokých prasátek nemohla být řeč. To by asi nedělalo dobrotu. Všechno nakonec vyřešila slečna Kuna, která doposud nepromluvila ani slovo a jen se hezky usmívala, aby jí to ještě víc slušelo. „Víte co?“ řekla, „ubytujeme tedy Ibrahima na vrátnici, dokud se něco neuvolní.“


11

To se všem líbilo, až na vrátného Chrápala, který tušil, že to nebude to nejlepší řešení. Sám Ibrahim si nemohl moc vybírat, protože byl host, a protože se ho ani nikdo neptal. Řekl si ale, že taková vrátnice by mohlo být pěkné místo, hned u vchodu, a on by mohl pozdravit každého návštěvníka, který by do ZOO přišel. a kdyby se náhodou nudil, mohl by všechny návštěvníky počítat, rozdělit na děti a dospělé, a pak to zapisovat do velikánské knihy návštěv, která musí být na každé dobře vedené vrátnici. Pan Mádátidal nechal okamžitě přinést ze skladu polní lehátko, které pak rozložili ve vrátnici, jen kousek vedle postele pana Chrápala. Ještě ho podložili starým slamníkem – to aby si tygr neublížil a padnul pěkně do měkkého, kdyby se náhodou lehátko pod ním sesypalo. Tygr Ibrahim se rychle zabydlel, ale z vítání návštěvníků a zapisování do knihy nebylo nic. Václav Chrápal totiž tak strašně chrápal, že Ibrahim po celou noc ani oka nezamhouřil a na druhý den byl tak nevyspalý, že se sotva hýbal. Hlava mu padala na prsa a každou chvilku ho musel pan Chrápal štípnout do tváře, aby mu tygr na vrátnici neusnul. Třetí noc dostal Ibrahim nápad. Ještě než se rozednilo, napsal krasopisným písmem na velkou ceduli, že hledá malý byt v Praze, pokud možno ne moc daleko od ZOO, a že je velmi skromný a tichý nájemník, který určitě nebude nikoho rušit. Ceduli pak pověsil na vstupní bránu, aby ji nikdo nepřehlédl, a šel si zase lehnout. Václav Chrápal chrápal vesele dál a vůbec si ničeho nepovšimnul, ani toho, že mu dal Ibrahim na hlavu svůj polštářek, aby to jeho hrozné chrápání trochu ztišil. Tygr Ibrahim měl takové štěstí, o kterém se všem, kteří v Praze hledají nájem, může jenom zdát. Už na druhý den za ním přišel pan Pštros, který si ceduli přečetl, aby se na vlastní oči přesvědčil, že se jedná o nájemníka skutečně slušného a tichého. Pan Pštros byl trošičku nedůvěřivý, ale jinak velmi moudrý a sečtělý pták. Vlastnil jednu trafiku na Pankráci, kde prodával noviny a různé jiné čtení, a protože všechno dělal sám a protože šly noviny na odbyt, jako teplé housky, vydělal si časem tolik peněz, že si za to pořídil malý činžovní dům na okraji sídliště. Byty pronajímal a měl s tím tolik běhání, že i kolikrát litoval. Snad nejvíc se pan Pštros naběhal kvůli tomu nejmenšímu bytě v celém domě. Byla to jen jedna malinkatá místnost v podkroví, která měla navíc šikmé stěny, nizouč-

12

Kapitola první


13

ký strop, a nájemníci se tam střídali každou chvíli. Asi proto, že když si chtěl nějaký ten nájemník uvařit špagety, musel nejdříve otevřít okno, aby je vůbec mohl vytáhnout z hrnce. Tak malý ten byt byl, a ani o pí větší! Tygr Ibrahim se panu Pštrosovi zamlouval. Nejenže byl skromný a zdvořilý, ale také nijak nehlučil a byl prostě podle jeho gusta. Jenom měl trochu obavy, jestli se tygr do toho malého bytu vejde i s tím jeho trochu větším bříškem. Nežli podepsali nájemní smlouvu, šel se tedy Ibrahim na byt podívat – to se tak totiž dělá, aby nájemník přesně věděl, kam se stěhuje, co ho čeká a co si všechno může vzít s sebou. Ibrahimovi se bydlení u pana Pštrose líbilo. Pravda, musel sice bříško zatáhnout, aby mohl vůbec zavřít dveře, ale zato tam bylo čisto a taky teplo, protože to byl byteček hned vedle komína. Pan Pštros tygra ještě provedl po sídlišti, aby mu ukázal, kde je autobusová zastávka, kde je pekárna a kde jeho trafika. „Čteš noviny, Ibrahime?“ otázal se pan Pštros. „Úplněstrašněmoczevšehonejradši!“ řekl Ibrahim jedním dechem, protože se už nemohl dočkat stěhování. Moudrý pan Pštros spokojeně pokýval hlavou a ještě přátelsky dodal: „Tak to se budeme vídat každý den. Tedy kromě neděle, protože v neděli je zavřeno. Kdybys potřeboval nějakou radu, tak tu, Ibrahime, dostaneš od mne k novinám gratis. Kdybys něčemu nerozuměl, jen se mě klidně zeptej.“

14

Kapitola první

A protože Ibrahim nerozuměl slovu gratis, tak se pana Pštrose hned zeptal. „Gratis?“ začal vysvětlovat pan Pštros, „gratis to znamená úplně zadarmo.“ „Aha,“ řekl Ibrahim a pohladil si bříško, protože to v něm zakručelo. Vzpomněl si na pekárnu a rozhodl se, že jakmile se přestěhuje, půjde si tam pro pořádnou porci kukuřičných placek. Tak si s panem Pštrosem plácli a tygr se přestěhoval na sídliště. Ale ne, abyste si mysleli, že tím v ZOO přišli o tygra, to tedy ne. Ibrahim tam dojížděl každý den, hned po snídani, a protože mu v novém bytě nikdo nechrápal, byl hezky vyspalý, až do růžova, a jenom hýřil dobrou náladou. Práci měl Ibrahim nejen zajímavou, ale i užitečnou. Prodával na vrátnici vstupenky a pohlednice, a ještě se každému návštěvníkovi hezky klaněl, aby popřál pěkný den a hodně zážitků. a tak byl spokojený nejen Ibrahim, ale i Václav Chrápal, protože si spolu dobře rozuměli a protože se díky tygrovi návštěvníci do ZOO jen hrnuli. Zanedlouho byl Ibrahim v Praze jako doma a to jediné, po čem se mu občas stýskalo, byly kukuřičné placky. Takové se totiž v pražský pekárnách nedělají. Ale Ibrahim si brzy zvyknul na koblížky, které byly nejen měkounké a hodně nadýchané, ale dokonce i plněné sladkou jahodovou marmeládou. Snědl jich každé ráno půl tuctu, což je přesně šest kousků a ani o jeden méně.

Jak se tygr Ibrahim. přestěhoval

Recommend Documents